UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra antropologie a zdravovědy. Diplomová práce. Bc. Kateřina Nováková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy

Diplomová práce Bc. Kateřina Nováková

Pitný režim seniorů v Hradci Králové a Pardubicích

Olomouc 2012

Vedoucí práce: PhDr. et Mgr. Jitka Tomanová, Ph.D.

Prohlášení autora: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu.

V Olomouci dne 31. 5 . 2012

Bc. Kateřina Nováková

Poděkování: Děkuji PhDr. et Mgr. Jitce Tomanové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci. Dále děkuji všem, kteří mi pomohli při sběru dat v rámci výzkumného šetření.

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................... 7 1 CÍL PRÁCE A DÍLČÍ ÚKOLY........................................................................................... 9 1.1 Hlavní cíl.................................................................................................................. 9 1.2 Dílčí úkoly ............................................................................................................... 9 2 TEORETICKÉ POZNATKY ............................................................................................ 10 2.1 Definice stáří .......................................................................................................... 10 2.1.1 Demografický vývoj v České republice................................................................ 10 2.1.2 Období raného stáří ............................................................................................. 11 2.1.2.1 Tělesné, psychické a emocionální změny ...................................................... 12 2.1.3 Období pravého stáří ........................................................................................... 14 2.1.3.1 Tělesné, psychické a emocionální změny ...................................................... 14 2.1.4 Pojmy gerontologie, geriatrie, polymorbidita, polypragmazie a ageismus ............ 15 2.1.5 Fyziologické změny na úrovni funkčních systémů ............................................... 16 2.2 Nemoci typické pro stáří ......................................................................................... 16 2.2.1 Geriatrická křehkost ............................................................................................ 18 2.2.2 Malnutrice a anorexie .......................................................................................... 18 2.2.3 Dekubitální vřed .................................................................................................. 19 2.2.4 Inkontinence moči a stolice.................................................................................. 19 2.2.5 Pády .................................................................................................................... 19 2.2.6 Bolest .................................................................................................................. 20 2.2.7 Poruchy sluchu a zraku ........................................................................................ 20 2.2.8 Syndrom dehydratace .......................................................................................... 20 2.2.9 Další onemocnění specifická pro stáří dle jednotlivých systémů .......................... 20 2.2.9.1 Kardiovaskulární onemocnění ....................................................................... 21 2.2.9.2 Onemocnění respiračního traktu .................................................................... 21

2.2.9.3 Onemocnění trávicího ústrojí ........................................................................ 22 2.2.9.4 Metabolická a endokrinní onemocnění .......................................................... 23 2.2.9.5 Neuropsychiatrická onemocnění ................................................................... 23 2.2.9.6 Onemocnění pohybového aparátu ................................................................. 24 2.2.9.7 Infekční onemocnění ..................................................................................... 24 2.3 Definice zařízení pro seniory .................................................................................. 25 2.3.1 Lůžková oddělení nemocnic ................................................................................ 25 2.3.2 Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) ............................................................. 25 2.3.3 Domovy pro seniory (dříve Domovy důchodců) a Domovy s pečovatelskou službou a odlehčovacími službami................................................................................ 26 2.3.4 Týdenní stacionáře ............................................................................................... 26 2.4 Stručná fyziologie tělních tekutin ........................................................................... 26 2.5 Nápoje a jejich vhodnost v pitném režimu .............................................................. 27 2.5.1 Dehydratace a hyperhydratace ............................................................................. 27 2.5.2 Doporučované množství tekutin ........................................................................... 28 2.5.3 Nápoje ................................................................................................................. 28 2.5.3.1 Pitná voda (z vodovodu, balená stolní, balená kojenecká) ............................. 28 2.5.3.2 Minerální vody ............................................................................................. 29 2.5.3.3 Limonády, sladké sirupy a nápoje typu „Coca-Cola“ ..................................... 29 2.5.3.4 Ovocné a zeleninové šťávy (džusy) ............................................................... 29 2.5.3.5 Čaj ................................................................................................................ 30 2.5.3.6 Káva ............................................................................................................. 30 2.5.3.7 Mléko a mléčné nápoje ................................................................................. 30 2.5.3.8 Alkohol......................................................................................................... 30 3 METODIKA PRÁCE........................................................................................................ 32 3.1 Metodika výzkumu ................................................................................................. 32 3.2 Charakteristika výzkumného souboru ..................................................................... 33

4 VÝSLEDKY ..................................................................................................................... 34 4.1 Diskuze .................................................................................................................. 68 5 ZÁVĚR ............................................................................................................................. 69 5.1 Využití poznatků v praxi......................................................................................... 70 SOUHRN ............................................................................................................................ 72 SUMMARY ........................................................................................................................ 72 SEZNAM ZKRATEK.......................................................................................................... 74 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ ................................................................... 75 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...................................................................................... 78 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 81

ÚVOD „Učení v mládí je rytí do kamene, učení ve stáří psaní do písku.“ Čínské přísloví Populace seniorů celosvětově rychle narůstá. Nikdy dříve se v historii lidstva nedožilo tolik lidí vlastního stáří. V České republice je situace obdobná. Dokonce u nás vykazuje prodlužování střední délky života nejrychlejší růst ze všech postkomunistických evropských zemí. Přes tento trend se zdravotní stav a invalidita starší populace u nás stále zhoršuje. Stáří je zatíženo vysokou nemocností, polypragmazií, polymorbiditou a zhoršováním soběstačnosti a fyzické zdatnosti (Topinková, 2005). Tématem této diplomové práce je pitný režim seniorů v Hradci Králové a Pardubicích. Cílem práce je zjistit, zda pijí senioři dostatečné množství tekutin, přičemž jsou porovnáváni muži s ženami a následně klienti nemocničních zařízení s klienty žijícími v zařízeních pro seniory. Dílčí cíle mají za úkol zjistit seniory upřednostňované tekutiny, zhodnotit dosažitelnost tekutin pro seniory a posoudit složení pitného režimu, přičemž jsou brány v potaz také znalosti seniorů o množství doporučovaných tekutin a jejich vhodnosti v pitném režimu. Teoretická část práce je věnována definici základních pojmů, jsou vyjmenovány základní involuční změny stárnoucího organismu a připomenuty základní onemocnění typická pro stáří. Také jsou definována některá zařízení pro seniory, jejich nejčastější služby, výhody a nevýhody. V neposlední řadě je popsána stručná fyziologie tělních tekutin a jsou vyjmenovány nejčastěji dostupné nápoje, u kterých je připojena diskuse o jejich vhodnosti nebo nevhodnosti v pitném režimu. Praktická část práce se zaměřuje na vlastní kvantitativní šetření a analýzu dat získaných dotazníkovou metodou. Výzkumný vzorek tvoří senioři umístěni v nemocničních zařízeních nebo v zařízeních určených pro seniory v Hradci Králové a Pardubicích. Téma diplomové práce je v současné době velmi opomíjené. Historicky měla léčba dietou a vhodným pitným režimem daleko větší význam než má dnes. Tehdy byla terapeutickou i preventivní metodou prakticky u všech nemocí. Dnes, v době, kdy máme mnoho nových diagnostických a terapeutických postupů, znalostí o léčivech a chirurgické postupy na výborné úrovni, bývá dietologie a pitný režim spíše okrajovou a často opomíjenou složkou léčebného procesu. Dostatečná hydratace s výběrem správných nápojů a správná 7

strava představuje pro mnohé odborníky často pomalou a na první pohled málo efektivní terapeutickou metodu. Avšak ten, kdo zná základy fyziologie tělních tekutin a výživy, ví, že i dnes má dietologie a vhodný pitný režim nezastupitelné a velmi významné místo v léčbě a především prevenci mnoha chorob (Svačina a kol., 2008).

8

1 CÍL PRÁCE A DÍLČÍ ÚKOLY 1.1 Hlavní cíl Hlavním cílem diplomové práce bylo zjistit, zda pijí senioři dostatečné množství tekutin, kdy výzkum byl zaměřen na záměrně vybranou skupinu respondentů, kteří jsou klienty některých zařízení pro seniory, případně geriatrických oddělení v nemocnici, v Hradci Králové a v Pardubicích.

1.2 Dílčí úkoly Dílčí úkoly práce: 1. Zjistit seniory upřednostňované druhy tekutin. (9, 11, 12, 13) 2. Zhodnotit, zda mají senioři tekutiny k dispozici. (4, 5, 14, 15, 16) 3. Posoudit složení pitného režimu seniorů. (6, 7, 8, 10)

9

2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Definice stáří „Čtyřicítka je stáří mládí a padesátka mládí stáří.“ Victor Hugo Dle Vágnerové (2007) je stáří děleno na dvě období. Období raného stáří, které vymezila lety 60 – 75 let a období pravého stáří, pro které je typický věk 75 let a více. Mnoho autorů dělí období stáří jiným způsobem a vymezuje ho věkovým obdobím. Například J. A. Komenský rozdělil stáří na dvě období, starý muž 35 – 42 let a kmet 42 let a výše; Příhoda (1974) dělí stáří na tři období, časné stáří 60 – 74 let, vlastní stáří 75 – 89 let a dlouhověkost 90 let a výše; Švancara (1983) vymezil stáří jedinou etapou a to od 65 let věku, přičemž věk 8P let a více označil jako věk vysoký. Pro potřeby této diplomové práce se budeme držet definice dle Vágnerové. Samo stáří je obtížně definovatelná poslední fáze života. V tomto období se nejnápadněji projevují involuční změny se zhoršováním zdatnosti, odolnosti a adaptability organismu. Často bývá u některých lidí viděn rozdíl mezi stářím kalendářním (věk jedince) a stářím biologickým (zdatnost, míra involuce jedince) (Kalvach, Onderková, 2006).

2.1.1 Demografický vývoj v České republice Seniorů celosvětově přibývá. Nejinak je tomu v České republice. Ordinace lékařů se plní, a dle předpokládaného demografického vývoje, budou plnit lidmi nad 60 let věku. Hovoří se o tzv. geriatrizaci medicíny a nástupu dlouhověké společnosti (Kalvach a kol., 2008). Z obrázku 1 je jasně patrné, že bude i nadále klesat podíl dětské složky v populaci (0 – 10 let) a podíl produktivní složky (15 – 65 let). Naopak velmi výrazně vzroste podíl osob ve věku 70 a více let. Jak naznačuje předpokládaný vývoj do roku 2065, muži a převážně ženy se budou dožívat mnohdy až k 100 letům věku (Kalvach, Onderková, 2006).

10

Obrázek 1. Reálná a předpokládaná věková struktura obyvatelstva České republiky (www.demografie.info)

2.1.2 Období raného stáří Stáří, jako poslední etapa života, bývá označováno jako fází postvývojovou. Rané stáří je obdobím, kdy dochází k evidentním změnám daným stárnutím, ale nebývají ještě tak velké, aby člověku znemožnily aktivní a nezávislý život. Dle E. H. Eriksonovy teorie psychosociálního vývoje je hlavním vývojovým úkolem stáří dosáhnout integrity v pojetí vlastního života. Tím je myšleno, že by člověk měl být vyrovnaný se svým životem, měl by ho přijmout takový, jaký byl, nelitovat toho, co mohlo být a co neuskutečnil. Teprve po smíření se s dosavadním životem je schopen smířit se s blížící se smrtí. „Starší člověk se musí neustále přizpůsobovat novým problémům a nepříznivým změnám a musí tak činit v době, kdy jsou jeho kompetence vlivem stáří (nebo i chorob) více či méně limitovány. (Takovou ztrátou může být odchod do důchodu, smrt partnera, umístění do nemocnice, ztráta soukromí vlastního bytu apod.) (Vágnerová, 2007, s. 305). Umět zestárnout je stejně důležité, jako byly kdysi dosažení dospělosti.

11

2.1.2.1 Tělesné, psychické a emocionální změny Ve stáří se zhoršuje psychický i fyzický stav člověka (popsáno společně se změnami sociálními v tabulce 1). U každého jedince je toto variabilní jak z hlediska času, tak z hlediska rozsahu a závažnosti projevů těchto změn. Je to ovlivněno dědičnými předpoklady a exogenní vlivy, které se nakumulovaly za život člověka. Ve stáří lze za zdravého považovat člověka, který netrpí žádnou zjevnou chorobou, necítí se nemocný a je soběstačný (Vágnerová, 2007, Haškovcová, 2010, Stuart-Hamilton, 1999). Tabulka 1. Změny ve stáří (Venglářová, 2007) Tělesné změny

Psychické změny

Sociální změny

- změny vzhledu

- zhoršení paměti

- odchod do penze

- úbytek svalové hmoty

- obtížnější osvojování nového

- změna životního stylu

- změny termoregulace

- nedůvěřivost

- stěhování

- změny činnosti smyslů

- snížená sebedůvěra

- ztráty blízkých osob

- degenerativní změny kloubů

- sugestibilita

- osamělost

- kardiopulmonální změny

- emoční labilita

- finanční obtíže

- změny trávicího systému (trávení, vyprazdňování) - změny vylučování moči (častější nucení)

- změny vnímání - zhoršení úsudku

- změny sexuální aktivity

Vzhledem k probíhajícím změnám přichází nutnost hledat nový způsob života ve stáří. Nejčastější změny jsou v úrovni péče o sebe a tím zvýšené nároky na pomoc okolí (Tabulka 2) (Venglářová, 2007).

12

Tabulka 2. Změny ve stáří a jejich odraz v chování seniora (Venglářová, 2007) Fyziologické změny a jejich následky změny spánkového rytmu, spánková inverze

zvýšená potřeba pomoci, zdánlivě neodpovídá

úbytek energie

zdravotnímu stavu

snížená chuť k jídlu, snížený pocit žízně poruchy soustředění a paměti

pospávání během dne, noční neklid

malnutrice, problémy související s dehydratací hledání věcí, nepozornost, vyžadování opakování informací

Změny kognitivních funkcí zhoršení intelektu zhoršení komunikace orientace

při potřebě zvládat nové situace déle hledá slova, hůře vybavuje, zhoršeno při poruchách smyslů, nerozumí sdělení bloudění, zvláště v neznámém terénu

Z hlediska tělesných změn nejvýrazněji zasáhnou organismus asi změny postihující pohybový aparát. Nejspíše si všimneme změn postoje a chůze. Krok se zkracuje a chůze se zpomaluje, dochází k omezení kloubní pohyblivosti, k snižování počtu svalových vláken a tím k poklesu rychlosti, vytrvalosti, síly a obratnosti. Starší organismus velmi často trápí změny v kardiovaskulárním systému. Postiženy bývají především cévy, což má za následek aterosklerózu (onemocnění cévní stěny) nebo hypertenzi (vysoký krevní tlak). Ve stáří se také snižuje funkce dýchacího ústrojí, kdy tento stav může vést k hypoxii. Mění se také zažívací trakt, kdy si senioři stěžují nejčastěji na zácpy nebo je trápí dyspeptický syndrom

(1)

. Dále

dochází ke změnám v činnosti žláz s vnitřní sekrecí, kde nejčastěji bývá diagnostikována porucha štítné žlázy. Kostra se stává křehčí a stárnoucí organismus může být postižen osteoporózou (především ženy). Dochází ke změnám v regulaci tělesné teploty, senioři si často stěžují na zimomřivost a sníženou adaptaci na změnu teploty. Velmi také trápí starého člověka změny v oblasti smyslového vnímání. Zrak ztrácí na ostrosti, objevuje se presbyopie, zhoršená adaptace na tmu a změny ve vnímání barev. Dále se snižuje citlivost k vyšším zvukovým frekvencím, objevuje se nedoslýchavost a šelesty. Dochází také ke změnám ve vnímání chuti a k celkovým vzhledovým změnám (šedivé vlasy, vrásky, nadměrné ukládání tuků atd.) (Křivohlavý, 2002, Švancara, 1983, Kalvach, 2008). Z hlediska psychických změn dochází ke snižování psychomotorického tempa

1

dyspeptický syndrom – soubor nespecifických příznaků jako je pocit dyskomfortu, tlak v břiše, pocity plnosti po jídle, pálení žáhy, škroukání v břiše, plynatost

13

a senzomotorické funkční koordinace. Celkově je starý organismus pomalejší, déle trvá volba i vykonání adekvátní reakce, prodlužuje se doba rozhodování, zhoršuje se orientace v prostředí, je omezena pozornost, snižuje se vštípivost a výbavnost, učení je pomalejší a obtížnější, snižuje se adaptabilita a flexibilita, naopak se zvyšuje fixace a integrace, zpomaluje se tempo řeči a v neposlední řadě dochází ke změnám osobnosti, často se zvýrazňují osobnostní rysy, které byly v životě jedince kompenzovány nebo inhibovány. Stejně jako v raném mládí dochází u člověka k převaze asimilace (člověk si přizpůsobuje prostředí sobě) nad akomodací (člověk se přizpůsobuje prostředí) (Švancara, 1983). Emocionální aktivita bývá ve stáří slabší, někteří autoři uvádějí dokonce až oploštělou emotivitu. Senior neprožívá své emoce tak intenzivně, ale dochází k emoční labilitě, což má za následek obtížné zvládání emočních projevů (Vágnerová, 2007, Haškovcová, 2010).

2.1.3 Období pravého stáří Jako pravé stáří je označováno období od 75 let věku, kdy dovršením 80 let dosáhne senior tzv. čtvrtého věku, kdy je naživu pouze polovina jeho původní generace. Toto období s sebou nese nárůst problémů daným mentálním a tělesným úpadkem (Vágnerová, 2007). 2.1.3.1 Tělesné, psychické a emocionální změny Z hlediska tělesným, psychických a emocionálních změn dochází k progresi změn popsaných u předešlého období. Zhoršuje se zdravotní stav člověka, zvyšuje se nemocnost, často dochází k polymorbiditě a k polypragmazii. Průběh chorob má typický sklon k chronicitě a ke komplikacím. Ve věku 70 let trpí některým chronickým onemocněním až 87 % lidí, ve věku 85 let již prakticky všichni, přičemž pro seniora není rozhodující samotná přítomnost nemoci, ale spíš stupeň funkčního postižení a s ním spojené zachování soběstačnosti. Velmi často se v tomto období objevují onemocnění oběhové soustavy, tedy cévní mozkové příhody a jiné. Dalším velmi rozšířeným onemocnění tohoto období je demence. Progredující tendence mají onemocnění pohybového aparátu a psychické změny směrem k depresivnímu ladění (Vágerová, 2007, Haškovcová, 2010, Klevetová, Dlabalová, 2008). U psychických funkcí pokračuje proces zpomalování a zhoršování paměti. Zvyšují se problémy s orientací a s výbavností verbálních výrazů. V období pozdního stáří také dále klesá intenzita a frekvence emočních prožitků. „Starší senioři mají vysokou potřebu udržení

14

spolehlivých a jistých citových vazeb, které jim slouží jako zdroj komplexní opory, ale postupně dochází k další redukci jejich sociální sítě. V rámci úbytku sil a energie, ale i potřeby nenarušení citové pohody, eliminují velmi staří lidé mnohdy kontakty a vztahy. Paralelně s touto tendencí narůstá emoční význam nejbližších lidí: příbuzných a přátel. Staří lidé na nich ulpívají jako na výlučném zdroji své jistoty a anticipovaného bezpečí a případnou separaci či ztrátu prožívají jako silný stres“ (Vágnerová, 2007, s. 412).

2.1.4 Pojmy gerontologie, geriatrie, polymorbidita, polypragmazie a ageismus Pro lepší pochopení celé problematiky zde uvádím definici některých nově používaných nebo z ciziny převzatých pojmů. Gerontologie (řecky gerón = starý člověk, logos = nauka, slovo) je výraz pro souhrn poznatků o stárnutí, stáří a životě ve stáří, který bývá vyučován na vysokých školách i jako předmět i jako obor. Gerontologii lze rozdělit na několik typů – gerontologie experimentální, gerontologie sociální a gerontologie klinická. Sociální gerontologie se zabývá individuálním i společenským stárnutím a jeho společenskými souvislostmi. Experimentální gerontologie zkoumá příčiny a mechanismy stárnutí živých organismů a klinická gerontologie má za úkol zabývat se problematikou zdraví, chorob, funkčním stavem a zdravím podmíněnou kvalitou života ve stáří. Gerontologie klinická se označuje jako geriatrie (Kalvach, Onderková, 2006). Geriatrie (řecky gerón = starý člověk, inró = léčím) je v širším slova smyslu oborem medicíny zabývajícím se pacienty dosahujících určitého věku (v hospodářsky vyspělých zemích obvykle nad 75 let, obecně se udává věk 65 let a více). V užším slova smyslu se geriatrie zabývá seniory, kteří vykazují závažný pokles potenciálu zdraví, díky kterému dochází ke specifickým zdravotním problémům a k modifikaci průběhu a manifestace chorob (Kalvach a kol., 2008). Termínem polymorbidita je označován stav, kdy člověk trpí větším počtem různých, zpravidla chronických, onemocnění. Jedná se o poměrně častý stav ve stáří, kdy člověk může mít např. ischemickou chorobu srdeční, hypertenzi, cukrovku, artrózu atd. (Vágnerová, 2007) Polypragmazie je chápána jako podávání více léčiv současně (čtyři a více). Často se jedná o rizikové kombinace léků, zastírají se typické příznaky nemoci a navozují se nežádoucí účinky. Riziko se zvyšuje s věkem a polymorbiditou (Kalvach a kol., 2008, Topinková, 2005, Fialová, 2007). 15

Ageismus (anglicky age = věk) je chápán jako postoj, který vyjadřuje obecně sdílené přesvědčení o nízké hodnotě a nekompetentnosti stáří. Mnohdy bývá označován jako „diskriminace starých lidí“. Projevuje se podceňováním, odmítáním a v krajním případě až odporem ke starým lidem (Kalvach, Onderková, 2006, Vágnerová, 2007).

2.1.5 Fyziologické změny na úrovni funkčních systémů Stárnutím jsou postiženy prakticky všechny systémy organismu. Některé jsou méně významné než jiné, některé jsou pouhou kompenzací ztráty funkceschopnosti jiných systémů. Mnohdy je velmi obtížné zjistit, co bylo příčinou a co je následkem. V nervovém systému neurony trvale ubývají již od narození, ale tyto ztráty pravděpodobně nejsou hlavní příčinou ztráty funkce nervového systému. Daleko pravděpodobněji lze hledat příčinu v postupně se zhoršujícím prokrvení mozku. V kardiovaskulárním systému je třeba hledat hlavní příčinu ve změnách vlastností bílkovin (kolagen a elastin) a tím dochází ke změnám mechanických vlastností cév. V endokrinním systému lze hledat „viníka“ v klesající produkci řady hormonů (nejvíce však melatoninu, růstového hormonu a pohlavních hormonů), což má za následek změny v tvorbě růstových faktorů a celý řetězec závažných změn v organismu. V imunitním systému jde především o patologické autoimunitní reakce (Martiník a kol., 2007, Woodford, 2010).

2.2 Nemoci typické pro stáří V nemocech typických pro stáří se často setkáváme s pojmem geriatrické syndromy. „Jejich pojetí se liší od běžného chápání pojmu syndrom v klinické medicíně, kde většinou znamená množinu příznaků způsobených jednou společnou příčinou. U geriatrických syndromů mají naopak typické, časté a geriatricky významné příznaky (symptomy) či jejich soubory obvykle mnohočetné a různě kombinované příčiny“ (Kalvach a kol., 2008, s. 141). Často bývají tyto syndromy přehlíženy, ale při správné diagnostice a léčbě lze dosáhnout zlepšení a často i plného ústupu potíží. Geriatrické syndromy nacházíme v oblasti somatické, psychické i sociální (Tabulka 3 a pro porovnání Tabulka 4 – dle Kalvacha) (Topinková, 2005, Topinková a kol., 2010).

16

Tabulka 3. Geriatrické syndromy (Topinková, 2005) Somatické

Psychické

poruchy chůze a pohyblivosti,

demence,

deprese,

závratě,

pády a

poruchy

chování,

úrazy, inkontinence moči a

adaptace

nestabilita,

Sociální delirium,

ztráta soběstačnosti, závislost

poruchy na pomoci druhých, sociální izolace, týrání a zneužívání,

stolice, poruchy termoregulace,

dysfunkce rodiny

poruchy příjmu potravy/tekutin, dekubity

Tabulka 4. Příznaky (obtíže) nejčastěji chápané jako geriatrické symptomy/syndromy (Kalvach a kol., 2008) afázie

dezorientace

kognitivní deficit

rigidita

agitovanost

Diogenův syndrom

kontraktury

sarkopenie

amnézie

dysfagie

křehkost (frailty)

self-neglect

anorexie

dyspepsie

malnutrice (kachexie)

synkopy

apatie

dysurie

obstipace

tinitus

apraxie

elder abuse (týrání a

onychogrypóza

třes

zanedbávání) aspirace potravy

hubnutí

ortostatická hypotenze

umírání

bolest (chronická)

hypobulie

osamělost

únava

bradykineze

hypomobilita

pády

úrazy

deficit androgenů –

hypotermie

paranoia

vyčerpanost (exhausce)

dehydratace

imobilita

poruchy chůze

závislost na cizí pomoci

dekondice

impotence

ADAM, PADAM (sexuální poruchy paměti

závratě

dysfunkce) dekubity

inaktivita

poruchy soběstačnosti

delirium

inkontinence moči

presbyakuze

a

inkontinence stolice

presbyopie

jiné zpomalení psychomotorického tempa

poruchy sluchu demence

zmatenost

a

jiné ztráta pocitu žízně

poruchy zraku deprese

insomnie

průjmy

ztráta smyslu života

deprivace

instabilita

retence moči

ztráta

životní

(anhedonie)

17

radosti

2.2.1 Geriatrická křehkost Geriatrická křehkost je v současnosti chápána jako multidimenzionální fenomén, prognostický faktor a klinický problém. Ne již jen jako míra nesoběstačnosti a sociální potřebnosti jako tomu bylo dříve. Křehčí jsou ti pacienti, kteří vykazují závažné postižení alespoň dvou ze čtyř oblastí (somatické, kognitivní, senzorické a nutriční). Křehkost může být chápána také jako hubnutí, hypoaktivita, nízké sebehodnocení, emoční závislost, sociální izolace, špatné hodnocení zdraví, depresivní ladění, svalová slabost a pády. Další definice křehkosti je: „S involucí související multikauzálně podmíněná a progresivně se zhoršující (deteriorující) nízká úroveň potenciálu zdraví (zdatnosti, odolnosti a adaptability organizmu) s přibývajícími typickými multisystémovými funkčními deficity, celkovým zhoršováním stavu a s narůstající disabilitou (interferující s nezávislostí, sociálními rolemi a zdravím podmíněnou kvalitou života daného pacienta), s narůstajícím rizikem opakovaných dekompenzací zdravotního a/nebo funkčního stavu, typických geriatrických komplikací, potřeby zdravotní péče a její geriatrické modifikace, ztráty soběstačnost, institucionalizace a úmrtí“ (Kalvach a kol., 2008, s. 118).

2.2.2 Malnutrice a anorexie Malnutrice a anorexie je prvním z geriatrických syndromů. Kalvach a kol. (2008) píše, že nechutenství s hubnutím a rozvojem malnutrice je jedním ze základních prvků konceptu geriatrické křehkosti (frailty). Podílí se na rozvoji hypomobility, svalové slabosti, pádů, instability a únavy. Bohužel, často se tyto jevy vyskytují nebo zhoršují během ústavní péče, což je projevem špatné kvality péče toho to zařízení (Topinková, 2005, Kalvach a kol., 2008, Weber, 2000). Na druhou stranu, ani příliš vysoká váha není pro seniory vhodná. Obezita je spojena s velkým množstvím dalších onemocnění (vysoký tlak, vysoké laboratorní hodnoty tuku v krvi atd.). Zda lidé mají podváhu, normální váhu, nadváhu nebo obezitu nám určuje Body Mass Index (BMI), který lze spočítat pomocí vzorce:

Lidé, kteří mají BMI 20,0 – 24,9 jsou zařazeni do kategorie normální váha, mají nízká 18

zdravotní rizika a jejich tělo neklade tak vysoké nároky na metabolismus vody (pokud se jedná o zdravé jedince). Lidé s BMI 25,0 – 29,9 jsou zařazeni do kategorie nadváhy, mají o něco vyšší zdravotní rizika, ale jejich tělo stále ještě neklade příliš rozdílné nároky na metabolismus vody oproti jedincům, kteří mají normální váhu. Jedinci s BMI nad 30,0 jsou již zařazeni do kategorie, která definuje obezitu, a u těchto lidí jsou vysoká zdravotní rizika a jsou již kladeny vyšší nároky na metabolismus vody v těle (Grofová, 2007).

2.2.3 Dekubitální vřed Dekubitus je ischemické poškození tkáně. Může zasahovat kůži, podkoží, ale i hlubší struktury. Rizikové faktory pro vznik dekubitu jsou působení tlaku, tření, střihové síly, vlhkost, věk, malnutrice, imobilita, kontraktury a další poruchy motoriky a senzoriky, inkontinence moči a stolice, zhoršená periferní cirkulace, diabetes mellitus, stavy po cévních mozkových příhodách, poruchy vědomí, demence, infekční onemocnění a některé léky (cytostatika,

kortikosteroidy).

Dekubitům se

dá dobře předcházet

velmi kvalitní

ošetřovatelskou péčí (Topinková, 2005).

2.2.4 Inkontinence moči a stolice Inkontinence moči a stolice není normálním příznakem stáří, vždy je nutné vyšetření a léčba. Mezinárodní společnost pro inkontinenci definuje močovou inkontinenci jako nechtěný, samovolný, objektivně prokazatelný únik moči, který je pro pacienta či ošetřující osoby sociálním nebo hygienickým problémem. Inkontinence stolice je definována jako vůlí neovlivnitelné nechtěné vyprázdnění stolice za sociálně nepřijatelných okolností. Zvládání inkontinence patří k indikátorům kvality především dlouhodobé ústavní péče. Zároveň velmi významně ovlivňuje kvalitu života těchto pacientů (Kalvach a kol., 2008, Topinková, 2005).

2.2.5 Pády Jak již bylo výše zmíněno, s věkem se zhoršuje zrak, funkce vestibulárního systému, zpracovávání informací v centrální nervové soustavě, posturální reflexy, zpomaluje se motorická odpověď, omezuje se rozsah kloubní pohyblivosti a dochází k úbytku svalové tkáně. Všechny tyto změny přispívají ke vzniku instability a následně k pádům. Pády se svými 19

důsledky mívají závažný socioekonomický a zdravotní dopad na postiženého člověka i jeho okolí (Topinková, 2005, Weber, 2000).

2.2.6 Bolest Nejznámější dělení bolesti je na akutní a chronickou. Akutní má signální význam, upozorňuje na akutní postižení, má krátké trvání a náhlý začátek a po úpravě vyvolávající příčiny odezní. Ve stáří bývá nejčastěji v důsledku traumat, pooperačních stavů, případně nějaké bolesti hlavy. Chronická bolest je definována jako bolest trvající déle než tři měsíce. Bývá spojena s funkční a psychologickou poruchou, její charakter a intenzita kolísají a nemá signální význam. Ve stáří bývají příčinou nejčastěji artritidy, malignity, neuropatie, osteoartrózy, klaudikace a stenokardie (Topinková, 2005, Weber, 2000).

2.2.7 Poruchy sluchu a zraku Poruchy zraku a sluchu, někdy označované jako hluchoslepota, jsou kombinovaným smyslovým postižením s rizikem senzorické a komunikační deprivace, osamělosti a prázdnoty. Nejčastěji se jedná o věkově podmíněnou makulární degeneraci sítnice, diabetickou retinopatii, glaukom, uzávěry arteria centralit retinae, katarktu, presbyakuzi, otosklerózu, chronické záněty středouší a ototoxické vlivy (Kalvach a kol., 2008).

2.2.8 Syndrom dehydratace Syndrom dehydratace je soubor příznaků souvisejících s deficitem tělesné vody. „V konceptu geriatrické křehkosti se dehydratace uplatňuje např. jako součást imobilizačního syndromu, syndromu demence, nemoci z přehřátí či jako častá a závažná nekompenzující příčina instability, pádů, delírií“ (Kalvach a kol., 2008, s. 278).

2.2.9 Další onemocnění specifická pro stáří dle jednotlivých systémů Kromě geriatrických syndromů jsou pro stáří typická některá onemocnění, která jsou pro přehlednost rozdělena dle jednotlivých systémů organismu.

20

2.2.9.1 Kardiovaskulární onemocnění Nejčastějšími kardiovaskulárními onemocněními ve stáří jsou arteriální hypertenze, ischemická choroba srdeční (akutní koronární syndromy a infarkt myokardu), fibrilace síní, chronické srdeční selhání, trombembolická nemoc a periferní tepenná postižení. Některé zdroje udávají, že arteriální hypertenzí trpí více než 50 % lidí nad 65 let věku. Téměř každý senior má ve své farmakologické anamnéze nějaké antihypertenzivum. Ovšem zde nastává problém. Mnoho z antihypertenziv není doporučováno při určitých dalších přidružených chorobách a často dochází k již zmiňované polypragmazii (Topinková, 2005). Akutní koronární syndrom je definovaný jako přechodný nebo trvalý uzávěr či hypoperfúze koronární tepny vedoucí k ischemii až nekróze myokardu. Většina takto postižených je v seniorském věku. U tohoto onemocnění je třeba zahájit léčbu včas, jinak dochází k ireverzibilním změnám a následkům, někdy až ke smrti (Topinková, 2005, Kalvach a kol., 2008, Schuler, Oster, 2010). Fibrilace síní patří mezi nejčastější arytmie vůbec, zvlášť ve vyšším věku. Je to nekoordinovaná aktivace síní s následnou poruchou jejich mechanické funkce. V terapii jsou dostupná farmaka, někdy je třeba elektrická kardioverze (Topinková, 2005, Schuler, Oster, 2010). Vzhledem ke stále novějším a lepším metodám v medicíně a prodlužující se střední délce života se srdeční selhání manifestuje do stále vyšších věkových kategorií. Je to stav, kdy srdce není schopno pokrýt metabolické nároky tkání (Topinková, 2005). Pod pojmem trombembolická nemoc se skrývají onemocnění hluboká žilní trombóza a plicní embolie, mají společný patofyziologický proces. Topinková (2005) definuje hlubokou žilní trombózu jako trombózu hlubokých žil dolních končetin nebo pánevních žil, která vzniká na podkladě flebotrombózy nebo vzácněji tromboflebitidy. Jako třetí nejčastější příčina kardiovaskulární smrti je označována plicní embolie, která zahrnuje všechny stavy, při kterých dochází k náhlé obstrukci plicních tepen trombem. Základní léčbou u obou těchto onemocnění je antikoagulační terapie a správný životní styl (Topinková, 2005, Schuler, Oster, 2010). 2.2.9.2 Onemocnění respiračního traktu Výskyt onemocnění respiračního traktu stoupá s věkem. Dvě nejčastější onemocnění jsou chronická obstrukční plicní nemoc a asthma bronchiale. Chronickou obstrukční plicní nemocí trpí nejčastěji kuřáci (až 80 % nemocných má v toxikologické anamnéze kouření). Více také postihuje lidi ve městech než na vesnicích. Nejvyšší výskyt je u lidí 60 – 21

75 let věku, prevalence po 75. roce věku klesá v důsledku vyšší mortality. Léčba spočívá ve vyloučení kouření, ve fyzikální a dechové rehabilitaci, užívání inhalačních bronchodilatancií nebo kortikosteroidů, případně v dlouhodobé oxygenoterapii (Topinková, 2005, Schuler, Oster, 2010). Asthma bronchiale je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Vede k vyšší reaktivitě vůči různým stimulům a následně k reverzibilní bronchiální obstrukci. I u tohoto onemocnění je základem terapie zákaz kouření. Také je nutné vyhýbat se spouštěcím faktorům a užívat inhalační farmaka (Topinková, 2005). 2.2.9.3 Onemocnění trávicího ústrojí Onemocnění trávicího ústrojí jsou čtvrtou nejčastější skupinou chorob ve stáří. Jejich výskyt stále roste. Nejčastěji jde o různé formy dysfagie, refluxní chorobu jícnu, dyspepsii a vředovou chorobu gastroduodenální. Jako dysfagie jsou označovány subjektivní pocity obtížného polykání nebo pocit váznutí sousta. Nemocní se u jídla zakuckávají, kašlou, chraptí a dochází k regurgitaci potravy. Pokud není tento stav důkladně vyšetřen a léčen, může dojít k aspiraci, zúžení jícnu nebo jeho perforaci (Topinková, 2005). Pro refluxní chorobu jícnu je typická nedomykavost dolního jícnového svěrače s refluxem žaludečného obsahu zpět do jícnu. Komplikací bývá přítomnost hiátové hernie, která se nachází až u poloviny starších nemocných. Léčba je režimová, kde platí zákaz kouření, snížení nadváhy, zvýšená horní polovina těla při spánku a nechodit spát ihned po jídle. Důležitá jsou dietní opatření, kde je doporučována nedráždivá strava, zříci se alkoholu, vyloučit tučná a kořeněná jídla a menší a častější porce. Další možnosti léčby jsou farmakologická a chirurgická (Topinková, 2005, Schuler, Oster, 2010). Nepřesně definovaná skupina zažívacích obtíží, vázaná na jídlo, projevující se pocitem plnosti, bolestmi v břiše, nauzeou, říháním, pálením žáhy, nadýmáním, zácpou, průjmem nebo nucením na stolici, se nazývá dyspepsie. Stanovení diagnózy je velmi obtížné a ani léčba není jednotná (Topinková, 2005). Při gastroduodenální vředové chorobě dochází k samonatrávení sliznice žaludku nebo tenkého střeva. Příčinou bývá nerovnováha mezi agresivními (kyselý žaludeční sekret, infekce Helicobacter pylori, léčiva, duodenogastrický reflex s obsahem žlučových kyselin a pankreatických enzymů) a ochrannými (žaludeční hlen, neporušená mikrocirkulace, intaktní sliznice, sekrece prostaglandinů, bikarbonátů a růstových faktorů) faktory (Topinková, 2005).

22

2.2.9.4 Metabolická a endokrinní onemocnění Absolutně nejčastějším metabolickým onemocněním je diabetes mellitus. Jeho výskyt roste tak prudce, že by se statistické výpočty mohly měnit každý měsíc. U starších nemocných se nejčastěji jedná o diabetes mellitus II. typu, který je způsobený inzulinovou rezistencí a nedostatečným kompenzačním zvýšením inzulinové sekrece. Nejdůležitější léčbou je dodržování dietního režimu a pravidelná pohybová aktivita. Z farmakologických preparátů se používají perorální antidiabetika a inzulin (Topinková, 2005). Dalšími, ve stáří, častými onemocněními metabolismu a endokrinní soustavy jsou hyperlipoproteinémie a dyslipoproteinémie a onemocnění štítné žlázy. 2.2.9.5 Neuropsychiatrická onemocnění Delirium, demence, deprese, cévní mozková příhoda, Parkinsonova choroba, epilepsie a poruchy spánku jsou ve stáří nejčastějšími neuropsychiatrickými onemocněními. Delirium vzniká v důsledku somatické nebo psychické choroby nebo poruchy přesahující adaptační schopnosti mozku. Vyskytuje se postoperačně po větších chirurgických výkonech, u nemocných na jednotkách intenzivní péče a na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a u umírajících pacientů (Topinková, 2005, Kalvach a kol., 2008). Při demenci dochází v důsledku organického postižení mozku k úpadku funkcí kognitivních a dalších, přičemž tento stav brání postiženým v profesním a osobním životě. V léčbě je důležité zlepšit nebo udržet kognitivní deficit, zpomalit progresi tohoto onemocnění, udržet soběstačnost a léčit přidružené metabolické poruchy, infekce, hypertenzi, malnutrici a další poruchy (Kalvach a kol., 2008). Deprese je velmi častá u hospitalizovaných seniorů a seniorů v dlouhodobé ošetřovatelské péči. Je nutné nezapomínat na to a včas depresi diagnostikovat a léčit. Léčba spočívá v dodržování zdravého životního stylu, psychoterapii a farmakoterapii (Topinková, 2005). Cévní mozkové příhody jsou druhou nejčastější příčinou smrti v České republice. Ti, kteří tuto ataku přežijí, mívají často následky způsobující významnou invaliditu a výrazný pokles soběstačnosti. U tohoto onemocnění je nejvýznamnější velmi včasná léčba, aby se zlepšila prognóza přežití a následků. Velmi účinná je prevence, kde základ je zdravý životní styl s vyloučením kouření a pravidelnými preventivními prohlídkami u lékaře (Topinková, 2005). Parkinsonova choroba a epilepsie jsou onemocnění, u kterých velmi významným faktorem je dědičnost. 23

2.2.9.6 Onemocnění pohybového aparátu Mezi významná onemocnění pohybového aparátu, která ve stáří mají stoupající tendenci, jsou osteoporóza, osteoartróza, revmatoidní artritida a dna. Úbytek kostní hmoty, zvýšené riziko fraktur, změny vlastností kloubních chrupavek a destrukce kloubních chrupavek vedou k onemocněním, která se nazývají osteoporóza a osteoartróza. Na obě onemocnění má stárnutí velký vliv, protože dochází vlivem věku ke snižování hladiny pohlavních hormonů a k mechanickému oploštění kloubních chrupavek. Významnou prevencí může být po celý život dodržovaný vhodný jídelníček s dostatkem vápníku, přiměřená pohybová aktivita a vyloučení kouření (Topinková, 2005). Revmatoidní artritida je chronické systémové onemocnění se zánětlivou polyartritidou a mimokloubními projevy, která často vedou k invaliditě a omezení soběstačnosti nebo její úplné ztrátě. Léčba by vždy měla být vždy komplexní v rukou kvalifikovaného revmatologa (Topinková, 2005, Schuler, Oster, 2010 ). Dna se manifestuje jako akutní artritida nebo chronické kloubní postižení u osob s hyperurikémií. Dochází k ní při poruše metabolismu purinů nebo vlivem některých farmak. Léčba je komplexní s dominantním důrazem na správná dietní opatření (vyloučit potraviny s vysokým obsahem purinů, vyloučit alkohol, zvýšit příjem tekutin) (Topinková, 2005). 2.2.9.7 Infekční onemocnění Vlivem zhoršené obranyschopnosti organismu mohou senioři častěji trpět nějakým infekčním onemocněním než mladší organismy. Mezi nejčastější patří pneumonie, chřipka, infekce močových cest a herpes zoster. Ta infekční onemocnění, se kterými se mladý organismus vyrovná poměrně rychle a bez následků, mohou u starších lidí způsobit prodloužení rekonvalescence, prodloužit pobyt v nemocnici, způsobit velmi vážné následky s dalším omezením soběstačnosti, v nejhorším mohou mít i fatální následky. Mnohdy je infekční onemocnění u seniorů diagnostikováno poměrně dlouho, protože na rozdíl od mladého organismu velmi často dochází k oploštění typických symptomů pro dané onemocnění, kdy například mladý organismus má vysoké horečky a senior může mít jen lehce zvýšenou teplotu nebo může být průběh úplně asymptomatický (Topinková, 2005, Schuler, Oster, 2010).

24

2.3 Definice zařízení pro seniory Ve chvíli, kdy se u seniora změní úroveň péče o sebe (není schopen se o sebe sám postarat) a zvyšují se nároky na pomoc okolí, hledá senior i jeho okolí vhodné místo pro další život seniora. Většina seniorů žije v domácnosti, kde mu pomáhají a podporují je jejich blízcí. Ti, kteří potřebují drobnou zdravotní péči, využívají pomoc Domácí péče. Ovšem, když se zhorší zdravotní problémy nebo příbuzní seniora buď nechtějí, nebo nemohou seniorovi pomoci a starat se o něj v jeho domácím prostředí, nastupuje varianta institucionální péče (Venglářová, 2007). Institucionální péče může být ambulantní nebo pobytová. Pro potřeby této práce budou představena pouze pobytová zařízení a sociální služby.

2.3.1 Lůžková oddělení nemocnic Lůžkové oddělení nemocnice není klasickým pobytovým zařízením pro seniory, ale zařízení, které poskytuje ústavní léčebnou péči se zaměřením na diagnostiku a léčbu akutních stavů ve stáří a diagnostiku a léčbu interních onemocnění se zvláštním zaměřením na interní choroby ve stáří a problematiku předčasného stárnutí. Senior zde nezůstává po dobrovolně dlouhou dobu, ale po dobu, po kterou trvá jeho akutně zhoršený zdravotní stav. Zdravotní péče je bezplatná (v rámci veřejného zdravotního pojištění), nemocný hradí pouze státem stanovený regulační poplatek za den pobytu (www.fnhk.cz).

2.3.2 Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) Také LDN nejsou klasickým pobytovým zařízením v pravém slova smyslu. Jsou to zdravotnická zařízení hlavně geriatrického typu poskytující lůžkovou léčebnou, rehabilitační a ošetřovatelskou péči chronicky a dlouhodobě nemocným v rozsahu, který nelze zabezpečit ambulantně. Pobyt zde připomíná spíše pobyt v nemocnici s pravidelnými návštěvními hodinami, je zde omezená možnost mít u sebe své vlastní věci a na pokojích leží více lidí. Stejně jako v nemocničním zařízení, smí zde člověk zůstat po dobu trvání onemocnění, poté pobyt již nelze vykazovat pojišťovně a ubytovaný musí zařízení opustit. Také pro toto zařízení platí, že zdravotní péče je bezplatná, nemocný hradí pouze státem stanovený regulační poplatek za den pobytu (www.mpsv.cz).

25

2.3.3 Domovy pro seniory (dříve Domovy důchodců) a Domovy s pečovatelskou službou a odlehčovacími službami Tato zařízení mají oproti LDN a nemocničním zařízením tu výhodu, že je senior nemusí opouštět ani po uzdravení. Každý senior má svůj vlastní pokoj, případně může například pár bydlet na dvoulůžkovém pokoji. Nevýhodou je, že tyto domovy jsou placené. Senior je hradí do výše svého důchodu, přičemž mu z tohoto důchodů musí zbýt alespoň státem stanovené minimální kapesné. Dalším negativem je, že domovy bývají přeplněné a čekání na volné lůžko může trvat i několik měsíců nebo let. Pečovatelská služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů (www.mpsv.cz). Odlehčovací služba je pobytová služba poskytovaná, mimo jiné, seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, o které jinak pečuje osoba blízká v domácnosti. Cílem této služby je umožnit pečující osobě nezbytný odpočinek (www.mpsv.cz).

2.3.4 Týdenní stacionáře Týdenní stacionáře poskytují pobytové služby ve specializovaném zařízení seniorům a dalším osobám, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Služba poskytuje stejnou pomoc jako výše zmíněná pečovatelská služba. Také tato služba se poskytuje za úplatu (www.mpsv.cz).

2.4 Stručná fyziologie tělních tekutin Vnitřní prostředí organismu je tvořeno vodním roztokem organických a anorganických látek. Množství vody v těle se ovšem mění výrazně s věkem a u dospělých se také mírné liší podle pohlaví. U mladého dospělého muže představuje voda přibližně 60 % tělesné hmotnosti. Její podíl na tělesné hmotnosti se individuálně liší hlavně podle objemu tukové tkáně v těle, čím více je tukové tkáně, tím menší podíl tělesné hmotnosti připadá na vodu. Celková tělesná voda je obsažena ve dvou hlavních dílech, v intracelulární a v extracelulární tekutině. Intracelulární tekutiny jsou představovány vodou obsaženou v buňkách a činí asi 26

40 % tělesné hmotnosti, tedy přibližně ⅔ celkové tělesné vody. Extracelulární tekutina je představována tělesnou vodou, která je mimo buňky a činí zbývající ⅓ celkové tělesné vody, tedy přibližně 20 % celkové tělesné hmotnosti. Extracelulární je také tvořena dvěma díly – tkáňovým mokem (intersticiální tekutina) a plazmou (intravaskulární tekutina). Intersticiální tekutina je reprezentována tekutinou, která obklopuje buňky různých tkání a představuje 75 % extracelulární tekutiny, tedy 15 % tělesné hmotnosti. Intravaskulární tekutina je uvnitř cév krevního oběhu a představuje zbylých 25 % extracelulární tekutiny, to je asi 5 % tělesné hmotnosti (Trojan a kol., 2003).

2.5 Nápoje a jejich vhodnost v pitném režimu Jak je již výše zmíněno, lidské tělo je tvořeno zhruba z 60 % vodou. Ve stáří to však bývá až o 10 % méně, tedy 50 % hmotnosti lidského těla. V těle funguje voda jako rozpouštědlo pro mnoho látek, uplatňuje se v metabolismu, je nosičem minerálů, stopových prvků a dalších elementů, brání přehřátí organismu, umožňuje dobrou funkci ledvin a má mnoho dalších funkcí (Trojan a kol., 2003, Metheny, 2011).

2.5.1 Dehydratace a hyperhydratace Při nedostatku tekutin v těle vzniká stav, který se nazývá dehydratace. Nejčastějšími příznaky dehydratace bývají bolesti hlavy, únava, nesoustředěnost, zrychlený tep a hypotenze. Při velmi významné dehydrataci může dojít k přehřátí organismu, oběhovému selhání a k následnému šoku. Při nedostatku tekutin se mohou vyvinout poruchy funkce ledvin, vznikají infekce močových cest, obstipace, vznikají ledvinové konkrementy, opakují se bolesti hlavy a zvyšuje se riziko trombózy. U starých lidí je riziko daleko vyšší kvůli celkovému menšímu objemu tělesných tekutin, z důvodu ztráty pocitu žízně a celkové pomalejší adaptability organismu na změny stavu (Trojan a kol., 2003, Grofová, 2007). Hyperhydratace je stav, kdy je v těle naopak nadbytek tekutin. Dochází k němu např. při selhání ledvin nebo po podání velkého množství infuzí. Projevuje se hypertenzí, třetí srdeční ozvou, poslechovým plicním městnáním, oteklými sliznicemi, kůží a zvýšenou náplní krčních žil (Trojan a kol., 2003, Grofová, 2007).

27

2.5.2 Doporučované množství tekutin Kolik by měl člověk denně vypít tekutin? To je otázka, na kterou se dá velmi těžko odpovědět. Každý odborník a autor ve své publikaci píše jiné množství, někteří se konkrétnímu vyjádření raději vyhnou úplně. Je to dáno především tím, že potřeba tekutin je velmi individuální a záleží na řadě faktoru, kterými jsou tělesná hmotnost, věk, pohlaví, složení množství přijímané stravy, tělesná aktivita, teplota a vlhkost prostředí, druh oblečení, aktuální zdravotní stav, zavodnění organismu, podnebí a roční období a mnoho dalších. Svačina a Bretšnajdrová (2008) uvádí, že ztráta vody denně u zdravého jedince představuje přibližně 1 – 1,5 l ztrátu močí, pocením asi 1 l, v dechu asi 250 ml a ztráta stolicí je, pokud nejsou průjmy, zanedbatelná. Dále uvádí, že při fyzické aktivitě a sportu lze běžně ztratit až kole 3 l vody, při sportu v teple až 1,5 l za hodinu. Grofová (2007) píše, že přívod tekutin je naprosto nezbytný, ať už se jedná o pitný režim, infuzní léčbu nebo umělou výživu. Dále udává, že základní množství tekutin je okolo 2000 – 3000 ml za den. Při horkém počasí, při horečce, hypoventilaci, průjmech, zvracení, odpadech ze sondy, ztrátách z píštělí, dekubitech, popáleninách nebo rozpadových ranách je nutné množství zvýšit. Kalvach a kol. (2008) doporučují udržovat tělesný příjem a výdej tekutin v rovnováze, kde příjem vyčíslili tekutinami per os (1000 – 1500 ml), pevnou stravou (700 ml) a vodou vzniklou oxidací živin (300 ml) a výdej ledvinami (1000 – 1500 ml), perspirací (900 ml) a střevem (100 ml). Turek a Dostálová (1996) konkrétně definují, že příjem tekutin by měl u starších lidí činit nejméně 2 l tekutin denně, z toho asi 1,5 l ve formě nápojů.

2.5.3 Nápoje „Nápojem se rozumí kapalina vhodná k pití, která obsahuje více než 80 % vody a je schopna ukojit žízeň“ (Turek, Dostálová, 1996, s. 30). 2.5.3.1 Pitná voda (z vodovodu, balená stolní, balená kojenecká) Pitná voda je vhodná ke každodennímu pití pro všechny osoby bez rozlišení věku nebo pohlaví. Kvalita pitné vody je v ČR na dobré úrovni. Z veřejných vodovodů podléhá voda pravidelným hygienickým rozborům a kontrolám. V dnešní době je moderní kupovat balené 28

vody, které jsou také hlídané Státním hygienickým ústavem a podléhají kontrolám. Vodu lze koupit bez oxidu uhličitého („bez bublin“) nebo sycenou oxidem uhličitým, přičemž se doporučuje spíše voda nesycená, která nezpůsobuje nadměrné nadýmání a pocity dyskomfortu (Kožíšek, 2008). 2.5.3.2 Minerální vody Minerální vody patří mezi nápoje, které není doporučováno pít každý den vzhledem k jejich zvýšenému, a někdy i velmi vysokému, obsahu minerálů. Při některých onemocněních jsou dokonce zakázány (např. při hypertenzi, kardiologických onemocněních a ledvinných konkrementech nelze pít minerální vody s vysokým obsahem sodíku a dalších minerálů). Naopak některé minerální vody mohou působit i léčivě (Vincentka při zánětech horních cest dýchacích), ale vždy se jedná jen o časově omezené kůry. Denní doporučená dávka minerálních vod není vyšší než 0,2 l a je vhodné minerální vody mezi sebou střídat a nepít stále jednu a tu samou (Svačina, 2008). 2.5.3.3 Limonády, sladké sirupy a nápoje typu „Coca-Cola“ Všechny limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody a pitné vody, sirupy a slazené džusy nelze doporučit. Obsahují vysoké množství cukru, který zvyšuje pocit žízně a přispívá ke vzniku zubního kazu. Také jsou většinou syceny oxidem uhličitým, který způsobuje posun k acidóze, zvyšuje tepovou frekvenci, může způsobovat bolesti na hrudi a má diuretický účinek. Všechny tyto dyskomfortní pocity jsou ve stáří ještě více vygradovány. Mezi další nevhodné látky, které jsou v těchto nápojích obsaženy, patří umělá aromata, konzervanty, umělá sladidla, barviva, kofein nebo kyselina fosforečná, která zvyšuje riziko osteoporózy, kterou jsou staří lidé ohroženi i bez kyseliny fosforečné (Fořt, 2003, Mandžuková, 2006). 2.5.3.4 Ovocné a zeleninové šťávy (džusy) Ovocné a zeleninové šťávy jsou buď čisté ovocné nebo zeleninové nápoje, nebo mohou obsahovat jen určité množství ovoce a zeleniny a zbytek je doplněn cukrem, sladidly, vodou a někdy i dalšími látkami (konzervanty, barviva, aromata). Z výživového hlediska lze doporučit pouze 100% ovocné a zeleninové šťávy, které je vhodné před konzumací naředit čistou pitnou vodou v poměru 1 : 2 (džus : voda). Slazené šťávy doplněné dalšími aditivy je vhodné z pitného režimu vyloučit (Mottl, 1999, Mandžuková, 2006).

29

2.5.3.5 Čaj V současnosti je do ČR importováno velké množství různých druhů čajů. Můžeme si vybrat čaj černý, zelený, bílý, ovocný, bylinkový, bezkofeinový rooibos a další druhy exotických čajů. V pitném režimu by měly převažovat čaje neslazené, ovocné, zelené, bílé a slabé bylinkové, kde je třeba jednotlivé druhy bylin střídat (pokud se nejedná o léčbu pod dohledem lékaře). Není příliš doporučovaný černý silný čaj pro vysoký obsah alkaloidu theinu, který má podobné účinky jako kofein v kávě, proto by se k němu mělo přistupovat stejně jako ke kávě, ne tedy více než dva šálky denně (Fořt, 2003). 2.5.3.6 Káva Káva je známa svým obsahem kofeinu. Kofein je alkaloid, který oddaluje únavu, zlepšuje koncentraci, povzbuzuje oběhový a respirační systém, je to silný stimulant. Zároveň však odbourává vápník z kostí a zubů, snižuje účinek některých léků na epilepsii a vzniká na něj tolerance. Je také známý pro své diuretické účinky, může tedy způsobovat dehydrataci, pokud je pitný režim složen pouze z kávy a kofeinových nápojů. Citlivost na kofein je u každého jedince odlišná. Někdo reaguje již na jeden šálek kávy, někdo musí vypít alespoň tři, aby se dostavily požadované účinky. Obecně lze z hlediska zdravé výživy tolerovat denní množství 300 mg kofeinu (přibližně tři šálky kávy). Pro výše zmíněné diuretické účinky je ke každému šálku kávy doporučováno vypít minimálně sklenici vody. Zdravější variantou kávy jsou kávoviny (např. cikorka, obilka, melta a další) (Kelblová, 1996, Mandžuková, 2006). 2.5.3.7 Mléko a mléčné nápoje Mléko a tekutiny vyrobené z mléka jsou pro svůj vysoký obsah všech nutričních složek považovány již spíše za stravu než za tekutiny. Do pitného režimu se nepočítají. Zda mléko pít či ne, nemohou se shodnout ani odborníci. Fořt (2003) mléko pro dospělé zásadně odmítá, Svačina (2008) a Grofová (2007) ho pro vysoký obsah vápníku a bílkovin nezavrhují. Fořt své odmítání vysvětluje častou intolerancí mléka v naší zemi. Přesto jej odborníci na výživu doporučují (jako prevenci osteoporózy) alespoň ve formě kefírů, zákysů apod. (Fořt, 2003, Svačina, 2008, Grofová, 2007).

2.5.3.8 Alkohol Alkohol nelze počítat do vypitého množství tekutin pro jeho silné diuretické účinky. Řadí se k potravinám, tzv. „prázdným kaloriím“, které nemají z výživového hlediska žádnou nutriční hodnotu, dodají organismu pouze energii. Seniorům není alkohol doporučován, 30

protože alkohol může ovlivňovat účinky mnoha farmak. Alkohol také narušuje rovnováhu a u seniorů ještě více zvyšuje riziko pádu. Vzhledem ke změnám kognitivních funkcí u seniorů, může dojít ještě k rychlejšímu a silnějšímu účinku i velmi malé dávky alkoholu (Kelblová, 1996, Svačina, 2008, Grofová, 2007).

31

3 METODIKA PRÁCE 3.1 Metodika výzkumu Pro sběr dat byl zvolen kvantitativní výzkum. Byla použita metoda dotazníku. „Dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně.“ (Chráska, 2007. s. 163) Anonymní dotazník (Příloha 1) obsahoval 16 otázek. Otázky jsou voleny otevřené, polootevřené i uzavřené. „Zavřené položky respondentovi nabízejí odpovědi a on si sám vybírá, se kterou souhlasí. Zavřené položky se často používají na vyjádření míry vlastností, intenzity postoje nebo hodnocení nějakého jevu, tj. škálování. Škálovaná odpověď je forma strukturované odpovědi v rámci určité škály (tj. série, gradace), při které se od respondenta požaduje označit jeden ze stupňů souhlasu-nesouhlasu nebo kladného či zamítavého postojového tvrzení. Otevřené položky nenabízejí alternativy, odpověď se při nich nevybírá, ale respondenti ji vytvoří a vyjádří tak svůj názor či postoj. polootevřené položky nabízejí možnosti zavřeného výběru odpovědí, ke kterému se přidá výběr s otevřeným zakončením.“ (Farkašová, 2006, s. 46 – 47) Vlastní šetření probíhalo v prosinci 2011 až únoru 2012. Před samotným výzkumem byl proveden pilotní výzkum, kde byl dotazník nabídnut k vyplnění patnácti respondentům. Na základě tohoto pilotního výzkumu bylo upraveno znění otázek a přeformulovány nabízené odpovědi. Jak již bylo výše zmíněno, dotazník obsahoval 16 otázek. Jedenáct otázek je uzavřených, tři polootevřené a dvě otevřené. Z těchto 16 otázek: 

3 se zabývaly charakteristikou výzkumného souboru – 1, 2, 3



2 zjišťovaly znalosti respondentů – 6, 7



5 zjišťovalo omezení vedoucí k nedostatečnému pitnému režimu – 4, 5, 14, 15, 16



2 se zabývaly množstvím vypitých tekutin – 8, 10



4 se zabývaly preferencí tekutin – 9, 11, 12, 13. Získaná data byla zpracována pomocí Microsoft Office Word 2007 a Microsoft Office

Excel 2007. K vyhodnocení byla použita čárkovací metoda (Bártlová, Sadílek, Tóthová, 2005, Kutnohorská, 2009).

32

3.2 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor byl tvořen seniory umístěnými v lůžkových zařízeních pro seniory v Hradci Králové a Pardubicích. Konkrétně byla vybrána zařízení: standardní lůžkové geriatrické oddělení ve Fakultní nemocnici Hradec Králové (FNHK), lůžkovou část Geriatrického centra v Pardubické krajské nemocnici (PKN), Domov důchodců v Hradci Králové (DDHK) a Domov pro seniory U Kostelíčka v Pardubicích (DSPCE). Výběr respondentů byl záměrný. Celkový počet respondentů je 120 (30 respondentů v každém zařízení), přičemž jsem záměrně vybírala respondenty nad 60 let a s Body Mass Indexem (BMI) v rozmezí 20,0 – 29,9. BMI jsem spočítala pomocí výšky a váhy, kterou dotazovaní uvedli v dotazníku, pokud některý z těchto údajů respondenti nevěděli, dopsala jsem jej ze zdravotnické dokumentace. Dotazník byl anonymní, odpovídající nikde neuváděli své jméno. Dotazník jsem každému respondentovi, po předešlém představení se a uvedení důvodu předložení dotazníku, nabídla osobně. Kvůli předpokládanému špatnému zraku odpovídajících nebo potřeby slovního dovysvětlení některých otázek, jsem dotazníky vyplňovala společně s respondenty. Většina z nich to velmi uvítala a rádi si popovídali. Postupovala jsem přesně podle dotazníku, odpovídající jsem v odpovědích nijak neovlivňovala. Tím, že jsem dotazníky osobně rozdávala a pomáhala s vyplňováním, jsem zároveň zajistila 100% návratnost dotazníků. Kritéria pro výběr respondentů byla: věk 60 let a více, umístění v některém z výše jmenovaných zařízení (FNHK, PKN, DDHK, DSPCE) a BMI 20,0 – 29,9. Toto rozmezí BMI jsem vybírala proto, že metabolismus jedinců, kteří mají BMI pod touto hranicí nebo nad touto hranicí, klade jiné a vyšší nároky na hospodaření s vodou v těle a výsledky by tímto byly zkreslené (Grofová, 2007). Pro porovnání je v závěru práce uvedena tabulka BMI dle WHO (Světové zdravotnické organizace) (Příloha 2).

33

4 VÝSLEDKY Výsledky, které byly získány pomocí dotazníkového šetření, jsou upraveny do tabulek a grafů, které jsou pro vysvětlení doplněny krátkými komentáři. Využito je pomocné statistiky a jsou použity absolutní četnost (n) a relativní četnost, která je vyjádřena procenty (%). Dotazníková položka č. 1. Pohlaví respondentů Tabulka 5. Pohlaví respondentů pohlaví/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

ženy

22

18,33

19

15,83

16

13,33

17

14,21

74

61,70

muži

8

6,67

11

9,17

14

11,67

13

10,79

46

38,30

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

Graf 1. Pohlaví respondentů – dle jednotlivých zařízení 20,00

18,33

18,00 15,83

16,00

14,21

13,33

14,00

11,67 12,00 %

10,79

9,17

10,00 8,00

6,67

6,00 4,00 2,00 0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení ženy

muži

Ve čtyřech zařízeních (dvě v Hradci Králové a dvě v Pardubicích), byl vybrán soubor 120 lidí (100,00 %), kterým byl předložen vytvořený dotazník. Výsledky v tabulce 1 ukazují, že 61,70 % lidí ze zkoumaného souboru byly ženy a 38,30 % bylo tvořeno zástupci mužského 34

pohlaví. Dotazníková položka č. 2. Věk respondentů Tabulka 6. Věk respondentů věk/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

60 – 75 let

25

20,83

20

16,67

17

14,17

23

19,16

85

70,83

76 let a více

5

4,17

10

8,33

13

10,83

7

5,84

35

29,17

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,0

120

100,00

Graf 2. Věk respondentů – dle jednotlivých zařízení 25,00 20,83 19,16

20,00 16,67 14,17

15,00 %

10,83 10,00

8,33 5,84 4,17

5,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 60 - 75 let

76 let a více

Protože je diplomová práce zaměřená na seniorský věk, jsou vybráni respondenti nad 60 let. Pro lepší přehlednost je celý soubor rozdělen do dvou kategorií, dle Vágnerové (2007), a to na kategorii 60 – 75 let (období raného stáří) a kategorii 76 a více let (období pravého stáří). Z celkového počtu 120 lidí bylo 85 odpovídajících, tj. 70,83 %, zařazeno do období raného stáří a 35 odpovídajících, tj. 29,17 %, do období pravého stáří.

35

Tabulka 7. Věk respondentů – ženy věk/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

60 – 75 let

13

17,57

11

14,86

8

10,81

14

18,92

46

62,16

76 let a více

9

12,16

8

10,81

8

10,81

3

4,06

28

37,84

celkem

22

29,73

19

25,67

16

21,62

17

22,98

74

100,00

Graf 3. Věk respondentů – ženy – dle jednotlivých zařízení 20,00 18,00

18,92 17,57

16,00

14,00

14,86 12,16 10,81

12,00

10,81

10,81

% 10,00 8,00 6,00

4,06

4,00 2,00 0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 60 - 75 let

76 let a více

Pro ještě větší přehlednost a názornější představu o zkoumaném vzorku, je zobrazena odpověď na otázku: Jaké procento je v období 60 – 75 let zastoupeno ženami a jaké muži? V tabulce 3 a grafu 3 je možné vidět, že celkového počtu 74 žen (100,00 %) je 46 žen (62,16 %) ve věku 60 – 75 let a 28 žen (37,84%) je ve věku 76 let nebo vyšším.

36

Tabulka 8. Věk respondentů – muži věk/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

60 – 75 let

7

15,22

9

19,56

11

23,90

12

26,10

39

84,78

76 let a více

1

2,17

2

4,35

3

6,53

1

2,17

7

15,22

celkem

8

17,39

11

23,91

14

30,43

13

28,27

46

100,00

Graf 4. Věk respondentů – muži – dle jednotlivých zařízení 30,00 26,10 23,90

25,00 19,56

20,00 15,22 % 15,00 10,00

6,53 4,35 5,00

2,17

2,17

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 60 - 75 let

76 let a více

V tabulce 4 a grafu 4 jsou znázorněny výsledky ukazující zastoupení mužů ve věkových kategoriích. Věk 60 – 75 let uvedlo 39 mužů (84,78 %) z celkového počtu 46 mužů (100 %). Věk 76 let a více uvedlo 7 mužů (15,22 %).

37

Dotazníková položka č. 3 Výška a váha respondentů Tabulka 9. BMI respondentů BMI/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

20,0 – 24,9

13

10,83

10

8,33

6

5,00

12

10,01

41

34,17

25,0 – 29,9

17

14,17

20

16,67

24

20,00

18

14,99

79

65,83

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

Graf 5. BMI respondentů – dle jednotlivých zařízení 25,00 20,00 20,00 16,67

%

14,99

14,17

15,00

10,83 10,00

10,01 8,33 5,00

5,00

0,00

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 20,0 - 24,9

25,0 - 29,9

Výsledky BMI, které bylo spočítáno z výšky a váhy respondentů, ukazuje tabulka 5 a graf 5. V pásmu normální váhy se nachází 41 dotazovaných (34,17 %) a v pásmu nadváhy 79 dotazovaných (65,83 %).

38

Tabulka 10. BMI respondentů – ženy BMI/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

20,0 – 24,9

6

8,11

7

9,46

3

4,05

7

9,46

23

31,08

25,0 – 29,9

16

21,62

12

16,21

13

17,57

10

13,52

51

68,92

celkem

22

29,73

19

25,67

16

21,62

17

22,98

74

100,00

Graf 6. BMI respondentů – ženy – dle jednotlivých zařízení 25,00 21,62 20,00

17,57 16,21

15,00

13,52

% 10,00

9,46

9,46

8,11

4,05

5,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 20,0 - 24,9

25,0 - 29,9

Také u této otázky je zajímavé vědět, jaké je zastoupení v jednotlivých kategoriích dle pohlaví a dle jednotlivých zařízení. Přibližně jedna třetina žen (31,08 %) má BMI 20,0 – 24,9 a skoro dvě třetiny žen (68,92 %) má nadváhu. Tabulka 11. BMI respondentů – muži BMI/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

20,0 – 24,9

4

8,70

4

8,69

6

13,03

4

8,71

18

39,13

25,0 – 29,9

4

8,69

7

15,22

8

17,40

9

19,56

28

60,87

celkem

8

17,39

11

23,91

14

30,43

13

28,27

46

100,00

39

Graf 7. BMI respondentů – muži – dle jednotlivých zařízení 25,00

19,56

20,00 17,40 15,22 15,00

%

13,03 8,70

8,69

10,00

8,69

8,71

5,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 20,0 - 24,9

25,0 - 29,9

Výsledky BMI u mužů ukazuje tabulka 7 a graficky jsou znázorněny grafem 7. Muži mají oproti ženám vyšší zastoupení v oblasti normální váhy (39,13 %) a o trochu nižší v oblasti nadváhy (60,87 %). Dotazníková položka č. 4. Onemocnění omezující příjem tekutin

Tabulka 12. Onemocnění omezující příjem tekutin onemocnění/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

ano

9

7,50

6

5,00

2

1,67

1

0,83

18

15,00

ne

21

17,50

24

20,00

28

23,33

29

24,17

102

85,00

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

40

Graf 8. Onemocnění omezující příjem tekutin – dle jednotlivých zařízení 30,00 23,33

25,00

24,17

20,00 20,00

17,50

% 15,00 10,00

7,50 5,00

5,00

1,67

0,83

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení ano

ne

V otázce číslo 4 jsou se v dotazníku respondenti dotazování, zda mají nějaké onemocnění, které by omezovalo příjem tekutin, případně o jaké onemocnění se jedná. Celých 85,00 % (102 odpovídajících) udalo, že se neléčí se žádným onemocněním, které by omezovalo příjem tekutin. Zbylých 15,00 % (18 odpovídajících) trpí onemocněním, při kterém by měl být regulován příjem stravy. Z těchto osmnácti lidí 11 uvedlo, že se léčí s onemocněním srdce a 7 respondentů trpí onemocněním ledvin. Dotazníková položka č. 5. Užívání léků napomáhajících odvodňování

Tabulka 13. Užívání léků napomáhajících odvodňování léky/zařízení

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

ano

8

6,67

10

8,33

9

7,50

4

3,33

31

25,83

ne

22

18,33

20

16,67

21

17,50

26

21,67

89

74,17

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

41

Graf 9. Užívání léků napomáhajících odvodňování – dle jednotlivých zařízení 25,00 21,67 20,00

18,33

17,50

16,67 15,00

% 8,33

10,00

7,50

6,67

3,33

5,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení ano

ne

Diuretika nebo jiné léky, které napomáhají odvodňování, užívá přibližně čtvrtina respondentů (25,83 %) a tři čtvrtiny (74,17 %) respondentů odpověděly, že takové léky neužívají. Graf 9 znázorňuje respondenty, kteří užívají léky napomáhající odvodňování dle jednotlivých zařízení. Dotazníková položka č. 6. Jaké množství tekutin by měl vypít dospělý člověk za 24 hodin při teplotě cca 18 ºC?

Tabulka 14. Doporučované množství tekutin na den množství

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

tekutin/zařízení

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

0,0 – 1,5 l

6

5,00

4

3,33

2

1,67

1

0,83

13

10,83

1,6 – 3,0 l

15

12,50

12

10,01

16

13,33

22

18,33

65

54,17

3,1 – 4,5 l

9

7,50

14

11,66

9

7,50

5

4,17

37

30,83

4,6 – 6,0 l

0

0,00

0

0,00

3

2,50

2

1,67

5

4,17

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

42

Graf 10. Doporučené množství tekutin na den – dle jednotlivých zařízení 20,00

18,33

18,00 16,00 14,00

13,33

12,50

11,66

12,00

10,01

% 10,00 7,50

8,00

6,00

7,50

5,00

4,17

3,33

4,00

2,50

1,67

2,00 0,00

1,67

0,83

0,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 0,0 - 1,5 l

1,6 - 3,0 l

3,1 - 4,5 l

4,6 - 6,0 l

Otázky číslo 6 a 7 byly do dotazníku vloženy za účelem zjistit znalosti respondentů. V otázce číslo 6 je zjišťováno, zda odpovídající vědí, jaké množství tekutin by měl za den vypít dospělý zdravý člověk při teplotě cca 18 ºC. V doporučeném denním příjmu tekutin se mnohdy nemohou shodnout ani odborníci, přesto jsou uvoleny intervaly, kde 1,6 – 3,0 l tekutin by měla být asi nejsprávnější odpověď, za špatnou odpověď nelze považovat ani možnost 3,1 – 4,5 l. Množství tekutin 0,0 – 1,5 l je považováno za nedostatečné a 4,6 – 6,0 l za vysoké (pokud není léto, člověk nevykonává namáhavou fyzickou činnost nebo není v teplejším podnebí). Velký obsah tekutin je obsažen také v některých potravinách (Příloha 3). Více než polovina respondentů (54,17 %) uvedla odpověď 1,6 – 3,0 l tekutin na den. 30,83 % odpovídajících uvedlo druhou nejsprávnější odpověď 3,1 – 4,5 l. A 15,00 % dotazovaných uvedlo nesprávnou odpověď, kterou bylo 0,0 – 1,5 l tekutin nebo 4,6 – 6,0 l tekutin za 24 hodin.

43

Tabulka 15. Doporučené množství tekutin na den – ženy množství

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

tekutin/zařízení

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

0,0 – 1,5 l

4

5,39

3

4,06

0

0,00

0

0,00

7

9,45

1,6 – 3,0 l

11

14,86

12

16,22

13

17,56

12

16,22

48

64,86

3,1 – 4,5 l

7

9,48

4

5,39

2

2,70

3

4,06

16

21,63

4,6 – 6,0 l

0

0,00

0

0,00

1

1,36

2

2,70

3

4,06

celkem

22

29,73

19

25,67

16

21,62

17

22,98

74

100,00

Graf 11. Doporučené množství tekutin na den – ženy – dle jednotlivých zařízení 20,00 17,56

18,00

16,22

16,00

16,22

14,86

14,00 12,00

9,48

% 10,00 8,00 6,00

5,39

5,39 4,06

4,06

4,00

2,70

2,70 1,36

2,00

0,00

0,00

0,00

0,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 0,0 - 1,5 l

1,6 - 3,0 l

3,1 - 4,5 l

4,6 - 6,0 l

Nejvhodnější dvě odpovědi na otázku – Jaké je doporučované množství tekutin na den – zvolilo v ženské části respondentů 64 odpovídajících (86,49 %). Pouze 10 respondentek (13,51 %) zvolilo dvě méně vhodné odpovědi. Jak je možné vidět na grafu 11, ženy v FNHK a PKN (v nemocnicích) se uchylovaly spíše k nižším hodnotám, 0,0 – 1,5 l, a ženy v DDHK a DSPCE (v domovech pro seniory) se uchylovaly spíše k vyšším hodnotám, 4,6 – 6,0 l tekutin.

44

Tabulka 16. Doporučené množství tekutin na den – muži množství

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

tekutin/zařízení

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

0,0 – 1,5 l

2

4,35

1

2,17

2

4,35

1

2,17

6

13,04

1,6 – 3,0 l

4

8,69

0

0,00

3

6,52

10

21,75

17

36,96

3,1 – 4,5 l

2

4,35

10

21,74

7

15,21

2

4,35

21

45,65

4,6 – 6,0 l

0

0,00

0

0,00

2

4,35

0

0,00

2

4,35

celkem

8

17,39

11

23,91

14

30,43

13

28,27

46

100,00

Graf 12. Doporučené množství tekutin na den – muži – dle jednotlivých zařízení 25,00 21,75

21,74 20,00 15,21 15,00 % 10,00

8,69 6,52

5,00

4,35

4,35

4,35

4,35

2,17 0,00

4,35 2,17

0,00

0,00

0,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení 0,0 - 1,5 l

1,6 - 3,0 l

3,1 - 4,5 l

4,6 - 6,0 l

V mužské části souboru jsou výsledky v odpovědích na tuto otázku velmi podobné jako v ženské části souboru. Celých 38 respondentů (82,61 %) zvolilo jednu ze dvou správných odpovědí. Naopak 8 odpovídajících (17,39 %) odpovědělo špatně. Na grafech 11 a 12 lze sledovat trend žen uchylujících se spíše k nižšímu doporučovanému množství tekutin (1,6 – 3,0 l) a u mužů k vyššímu (3,1 – 4,5 l).

45

Dotazníková položka č. 7. Jaké nápoje by měly převažovat v pitném režimu? Tabulka 17. Doporučované nápoje v pitném režimu celkem

nápoje

n

%

alkohol

1

0,83

káva

23

19,17

čaj

60

50,00

neslazená voda

120

100,00

neslazená minerální voda

108

90,00

mléko, kakao

10

8,33

neslazené džusy

38

31,67

sirupy a slazené šťávy

0

0,00

slazené limonády

0

0,00

energetické nápoje

0

0,00

Graf 13. Doporučované nápoje v pitném režimu 120,00 100,00 100,00

90,00

80,00 % 60,00

50,00

40,00

31,67 19,17

20,00

8,33 0,83

0,00

0,00

0,00

0,00

nápoje

Otázka číslo 7 zjišťuje znalosti odpovídajících. Nabídnuté byly některé nejvíce konzumované druhy tekutin a respondenti byli vyzváni, aby určili 3 z nich, které by měly v pitném režimu převládat. Všichni odpovídající (100,00 %) uvedli odpověď neslazená voda. 46

To je pozitivní zjištění. Hned poté uvedlo 90,00 % respondentů odpověď neslazená minerální voda. Polovina dotazovaných (50,00 %) uvedla na třetím místě čaj. Dále respondenti trochu tápali, někteří uváděli neslazené džusy, mléko a kakao, kávu nebo dokonce 1 člověk (0,83 %) uvedl alkohol. Potěšující je zjištění, že nikdo ze zkoumaného souboru si nemyslí, že by v pitném režimu měly převažovat slazené sirupy a šťávy, slazené limonády nebo energetické nápoje. Dotazníková položka č. 8. Jaké množství tekutin vypijete za 24 hodin? Tabulka 18. Množství tekutin vypitých respondenty množství

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

tekutin/zařízení

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

méně než 0,5 l

2

1,67

1

0,83

3

2,50

1

0,83

7

5,83

0,5 – 1,0 l

17

14,16

14

11,66

13

10,83

16

13,35

60

50,00

1,1 – 1,5 l

8

6,67

4

3,34

6

5,00

7

5,82

25

20,83

1,6 – 2,0 l

3

2,50

3

2,50

4

3,34

1

0,83

11

9,17

2,1 – 2,5 l

0

0,00

6

5,00

3

2,50

5

4,17

14

11,67

více než 2,5 l

0

0,00

2

1,67

1

0,83

0

0,00

3

2,50

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

Graf 14. Množství tekutin vypitých respondenty – dle jednotlivých zařízení 16,00 14,16 13,35

14,00 11,66

12,00

10,83

10,00 % 8,00

6,67 5,82

6,00

5,00

5,00 4,17

4,00

2,00

3,34 2,50

2,50 1,67

0,00 0,00

2,50

3,34 2,50

1,67 0,83

0,83

0,83

0,83 0,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení méně než 0,5 l

0,5 - 1,0 l

1,1 - 1,5 l

1,6 - 2,0 l

47

2,1 - 2,5 l

více než 2,5 l

Poté, co jsou v dotazníku otázkou číslo

6 zjištěny znalosti respondentů

o doporučovaném množství tekutin na den, pokračovalo se ve zjišťování, zda se uvedenými doporučeními nechávají inspirovat a dodržují je. Byly zvoleny kratší a více intervalů. Graf 14 zobrazuje zjištěné výsledky. Polovina lidí (50,00 %) ze zkoumaného souboru vypije 0,5 – 1,0 l tekutin za den. 5,83 % respondentů vypije za den méně než 0,5 l tekutin, 20,83 % odpovídajících vypije 1,1 – 1,5 l tekutin, 9,17 % dotazovaných vypije 1,6 – 2,0 l tekutin, 11,67 % respondentů za den vypije 2,1 – 2,5 l tekutin a 2,50 % dotazovaných vypije více než 2,5 l tekutin za den. Tabulka 19. Množství tekutin vypitých respondenty – ženy množství

FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

tekutin/zařízení

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

méně než 0,5 l

2

2,70

1

1,35

2

2,70

1

1,36

6

8,11

0,5 – 1,0 l

13

17,57

9

12,16

10

13,52

11

14,86

43

58,11

1,1 – 1,5 l

6

8,11

4

5,41

0

0,00

3

4,05

13

17,57

1,6 – 2,0 l

1

1,35

3

4,05

3

4,05

0

0,00

7

9,45

2,1 – 2,5 l

0

0,00

2

2,70

0

0,00

2

2,71

4

5,41

více než 2,5 l

0

0,00

0

0,00

1

1,35

0

0,00

1

1,35

celkem

22

29,73

19

25,67

16

21,62

17

22,98

74

100,00

Graf 15. Množství tekutin vypitých respondenty – ženy – dle jednotlivých zařízení 20,00

18,00

17,57

16,00

14,86 13,52

14,00

12,16

12,00 % 10,00

8,11

8,00 5,41 4,05 2,70

6,00 4,00

2,70 1,35 0,00 0,00

2,00

4,05

1,35 0,00

0,00 FNHK

4,05 2,71

2,70 1,35 0,00 0,00

PKN

DDHK

1,36 0,00 0,00 DSPCE

zařízení méně než 0,5 l

0,5 - 1,0 l

1,1 - 1,5 l

1,6 - 2,0 l

48

2,1 - 2,5 l

více než 2,5 l

Také dotazníková položka č. 8 je rozdělena podle pohlaví. Výsledky žen jsou v tabulce 15 a grafu 15. Nejvíce žen, 58,11 %, vypije za den 0,5 – 1,0 l tekutin. Následovně, čím vyšší je množství tekutin, tím méně žen je vypije. Tabulka 20. Množství tekutin vypitých respondenty – muži FNHK

množství

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

tekutin/zařízení

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

méně než 0,5 l

0

0,00

0

0,00

1

2,17

0

0,00

1

2,17

0,5 – 1,0 l

4

8,69

5

10,86

3

6,52

5

10,89

17

36,96

1,1 – 1,5 l

2

4,35

0

0,00

6

13,05

4

8,69

12

26,09

1,6 – 2,0 l

2

4,35

0

0,00

1

2,17

1

2,17

4

8,69

2,1 – 2,5 l

0

0,00

4

8,70

3

6,52

3

6,52

10

21,74

více než 2,5 l

0

0,00

2

4,35

0

0,00

0

0,00

2

4,35

celkem

8

17,39

11

23,91

14

30,43

13

28,27

46

100,00

Graf 16. Množství tekutin vypitých respondenty – muži – dle jednotlivých zařízení 14,00

13,05

12,00 10,00

10,89

10,86 8,70

8,69

8,69

8,00 6,52

% 6,00

4,35 4,35

6,52

6,52

4,35

4,00 2,17 2,00 0,00 0,00

0,00

2,17

0,00 0,00 0,00

2,17 0,00

0,00

0,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení méně než 0,5 l

0,5 - 1,0 l

1,1 - 1,5 l

1,6 - 2,0 l

2,1 - 2,5 l

více než 2,5 l

Při porovnání mužů (tabulka 16 a graf 16) s ženami (tabulka 15 a graf 15) je vidět, že muži obecně vypijí větší množství tekutin denně než ženy. Pouze 1 muž (2,17 %) vypije za den méně než 0,5 l tekutin, oproti 6 (8,11 %) ženám. Nejvíce mužů, 36,96 %, vypije 0,5 – 1,0 l tekutin denně. Ovšem u intervalu 1,1 – 1,5 l a především 2,1 – 2,5 l je vidět daleko 49

větší zastoupení mužů než tomu bylo u žen. Dotazníková položka č. 9. Jaké nápoje pijete nejraději? Tabulka 21. Preference nápojů nápoj/preference

nejoblíbenější

oblíbený

neutrální

n

n

n

%

alkohol

5

4,17

17 14,17 40

káva

83

69,17

21 17,50

čaj

97

80,83

1

neslazená voda

38

31,67

3

62

mléko, kakao neslazené džusy

neslazená minerální voda

sirupy a slazené šťávy slazené limonády energetické nápoje

%

oblíbený n

neoblíbený

celkem

%

n

%

n

%

33,33 16

13,33

42

35,00

120

100,00

0

0,00

0

0,00

16

13,33

120

100,00

0,83

8

6,67

14

11,67

0

0,00

120

100,00

2,50

68

56,66

9

7,50

2

1,67

120

100,00

51,67

15 12,50 37

30,83

6

5,00

0

0,00

120

100,00

0

0,00

29 24,17 26

21,67 28

23,33

37

30,83

120

100,00

74

61,67

3

2,50

30

25,00

4

3,33

9

7,50

120

100,00

11

9,17

4

3,33

46

38,33

5

4,17

54

45,00

120

100,00

25

20,83

0

0,00

5

4,17

41

34,17

49

40,83

120

100,00

0

0,00

2

1,67

0

0,00

17

14,17

101

84,16

120

100,00

50

%

méně

Graf 17a. Preference nápojů 90,00

80,83

80,00 69,17

70,00

56,66

60,00

51,67

50,00 %

35,00 33,33

40,00

31,67

30,83

30,00 20,00 10,00

17,50

14,1713,33

13,33

0,00 0,00

4,17

11,67 6,67 0,83 0,00

12,50

7,50 2,50 1,67

5,00 0,00

0,00 káva

alkohol

čaj

neslazená voda

neslazená minerální voda

nápoje nejoblíbenější

oblíbený

neutrální

méně oblíbený

neoblíbený

Graf 17b. Preference nápojů 90,00

84,16

80,00 70,00

61,67

60,00 50,00

45,00 38,33

% 40,00 30,00

30,83 23,33 21,67

24,17

25,00

40,83 34,17

20,83

20,00

14,17

10,00 0,00

7,50 2,50 3,33

9,17 3,33 4,17

1,67 0,00 0,00

4,17 0,00

0,00 mléko, kakao

nejoblíbenější

neslazené džusy sirupy a slazené slazené limonády šťávy nápoje oblíbený

neutrální

méně oblíbený

energetické nápoje

neoblíbený

Jaké nápoje pijí respondenti nejraději? Tento dotaz byl vznesen v dotazníku v otázce č. 9. Opět bylo nabídnuto několik nejčastěji konzumovaných druhů tekutin a byla nabídnuta 51

pětistupňová škála odpovědí od nejoblíbenějšího po neoblíbený. Jako nejoblíbenější hodnotili dotazovaní čaj, kávu, neslazenou minerální vodu, neslazené džusy a neslazenou vodu. Nejméně oblíbené jsou energetické nápoje, sirupy a slazené šťávy, slazené limonády, mléko, kakao a u některých alkohol. Podrobnější výsledky je možné zhlédnout v tabulce 17 a grafech 17a a 17b (pro lepší přehlednost jsou odpovědi rozděleny do dvou grafů). Tabulka 22. Preference nápojů – ženy nápoj/preference

nejoblíbenější

oblíbený

neutrální

méně oblíbený

neoblíbený

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

alkohol

0

0,00

6

8,11

23

31,08

14

18,92

31

41,89

74

100,00

káva

50

67,57

16 21,62

0

0,00

0

0,00

8

10,81

74

100,00

čaj

64

86,49

1

1,35

3

4,05

6

8,11

0

0,00

74

100,00

neslazená voda

21

28,38

1

1,35

48

64,86

4

5,41

0

0,00

74

100,00

46

62,17

7

9,46

19

25,67

2

2,70

0

0,00

74

100,00

mléko, kakao

0

0,00

24 32,43

17

22,97

13

17,57

20

27,03

74

100,00

neslazené džusy

55

74,33

2

2,70

14

18,92

1

1,35

2

2,70

74

100,00

9

12,16

2

2,70

25

33,78

5

6,76

33

44,60

74

100,00

0

0,00

0

0,00

2

2,70

24

32,44

48

64,86

74

100,00

0

0,00

0

0,00

0

0,00

9

12,16

65

87,84

74

100,00

neslazená minerální voda

sirupy a slazené šťávy slazené limonády energetické nápoje

52

Graf 18a. Preference nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení 1,00 0,87

0,90 0,80 0,68

0,70

0,65

0,62

0,60 % 0,50 0,40

0,31

0,28

0,30 0,20 0,10

0,19 0,11 0,08 0,00

0,26

0,22 0,00 0,00 0,00

0,08 0,04 0,01 0,00

0,05 0,01 0,00

0,09

0,03 0,00

0,00

káva

alkohol

čaj

neslazená voda

neslazená minerální voda

nápoje nejoblíbenější

oblíbený

neutrální

méně oblíbený

neoblíbený

Graf 18b. Preference nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení 1,00 0,88

0,90

0,80

0,74

0,65

0,70 0,60 0,45

% 0,50 0,40

0,32

0,27

0,30

0,23 0,18

0,20 0,10

0,34

0,32 0,19 0,12 0,00

0,03 0,03 0,01

0,03

0,00 mléko, kakao

nejoblíbenější

neslazené džusy

oblíbený

0,07

0,12 0,00 0,00 0,00

0,03 0,00 0,00

sirupy a slazené slazené limonády šťávy nápoje neutrální

méně oblíbený

energetické nápoje

neoblíbený

Pro ženskou část zkoumaného souboru je nejoblíbenějším nápojem jednoznačně čaj. Následován je neslazenými džusy, kávou a neslazenými minerálními vodami. Nejméně oblíbenými nápoji jsou energetické nápoje, slazené limonády, slazené sirupy a šťávy a mléko 53

s kakaem. Tabulka 23. Preference nápojů – muži nejoblíbenější

nápoj/preference

méně

oblíbený

neutrální

n

n

%

n

%

n

%

n

%

celkem

n

%

alkohol

5

10,87

11 23,91

17

36,96

2

4,35

11

23,91

46

100,00

káva

33

71,74

5

10,87

0

0,00

0

0,00

8

17,39

46

100,00

čaj

33

71,74

0

0,00

5

10,87

8

17,39

0

0,00

46

100,00

neslazená voda

17

36,96

2

4,35

20

43,47

5

10,87

2

4,35

46

100,00

16

34,78

8

17,39

18

39,13

4

8,70

0

0,00

46

100,00

mléko, kakao

0

0,00

5

10,87

9

19,57

15

32,60

17

36,96

46

100,00

neslazené džusy

19

41,30

1

2,17

16

34,78

3

6,52

7

15,23

46

100,00

2

4,35

2

4,35

21

45,65

0

0,00

21

45,65

46

100,00

25

54,35

0

0,00

3

6,52

17

36,96

1

2,17

46

100,00

0

0,00

2

4,35

0

0,00

8

17,39

36

78,26

46

100,00

neslazená minerální voda

sirupy a slazené šťávy slazené limonády energetické nápoje

%

neoblíbený

oblíbený

Graf 19a. Preference nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení 0,80

0,72

0,72

0,70 0,60 0,50

0,44 0,37

% 0,40 0,30

0,24

0,35

0,24 0,17

0,20 0,11 0,10

0,39

0,37

0,17 0,11

0,11 0,04

0,00 0,00

0,17 0,04

0,00

0,11 0,04

0,09

0,00

0,00

0,00 alkohol

káva

čaj

neslazená voda

neslazená minerální voda

nápoje nejoblíbenější

oblíbený

neutrální

54

méně oblíbený

neoblíbený

Graf 19b. Preference nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení 0,90 0,78

0,80 0,70 0,60

0,54

0,50 %

0,37 0,33

0,40

0,46 0,46

0,41

0,37

0,35

0,30 0,20 0,20 0,10 0,00

0,17

0,15

0,11 0,02

0,07

0,04 0,04

0,00

0,07 0,02 0,00

0,04 0,00 0,00

0,00 mléko, kakao

nejoblíbenější

neslazené džusy

oblíbený

sirupy a slazené slazené limonády šťávy nápoje neutrální

méně oblíbený

energetické nápoje

neoblíbený

Mezi mužské nejoblíbenější nápoje patří také čaj a stejně rádi mají i kávu. Oproti ženám má mnoho mužů ze zkoumaného vzorku v oblibě slazené limonády. Dalšími nápoji, kterými muži nepohrdnou, jsou neslazená voda, minerální neslazená voda, neslazené džusy a v poměrně vysokém zastoupení i alkohol. Nejméně mají muži rádi energetické nápoje, sirupy a slazené šťávy, mléko a kakao. Přesnější výsledky jsou uvedeny v tabulce 19 a grafech 19a a 19b.

55

Dotazníková položka č. 10. Jak často pijete tyto nápoje? Tabulka 24. Frekvence pití určitých druhů nápojů každý den

nápoj/frekvence

3–

1–

4x/týden

2x/týden

1x/měsíc

1x/rok

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

alkohol

19

15,83

0

0,00

78

65,00

12

10,00

11

9,17

120

100,00

káva

91

75,83

13 10,83

0

0,00

0

0,00

16

13,34

120

100,00

čaj

97

80,83

8

6,67

14

11,67

1

0,83

0

0,00

120

100,00

neslazená voda

83

69,17

26 21,67

10

8,33

0

0,00

1

0,83

120

100,00

54

45,00

7

5,83

22

18,33

31

25,84

6

5,00

120

100,00

mléko, kakao

1

0,83

1

0,83

39

32,50

40

33,34

39

32,50

120

100,00

neslazené džusy

0

0,00

7

5,83

91

75,83

9

7,51

13

10,83

120

100,00

9

7,51

3

2,50

0

0,00

71

59,17

37

30,82

120

100,00

15

12,50

1

0,83

20

16,67

64

53,33

20

16,67

120

100,00

0

0,00

1

0,83

1

0,83

11

9,17

107

89,17

120

100,00

neslazená minerální voda

sirupy a slazené šťávy slazené limonády energetické nápoje

Graf 20a. Frekvence pití určitých druhů nápojů 90,00

80,83 75,83

80,00 70,00

69,17

65,00

60,00 45,00

50,00 % 40,00

30,00 20,00

25,84 18,33

21,57 15,83

10,00 9,17

10,00 0,00 0,00

alkohol

10,83 13,34 0,00 0,00

11,67 6,67 0,83 0,00

káva

čaj

8,33

5,83

0,83 0,00 neslazená voda

neslazená minerální voda

nápoje každý den

3 - 4x/týden

1 - 2x/týden

56

1x/měsíc

5,00

1x/rok

Graf 20b. Frekvence pití určitých druhů nápojů 100,00 89,17

90,00 75,83

80,00 70,00

59,17

60,00

53,33

% 50,00 40,00

33,34 32,50 32,50

30,82

30,00 20,00 10,00

0,83 0,83

10,83 7,51 5,83 7,51 2,50 0,00 0,00

16,67 16,67 12,50 0,83

9,17 0,83 0,00 0,83

0,00

mléko, kakao

každý den

neslazené džusy sirupy a slazené slazené limonády šťávy nápoje 3 - 4x/týden

1 - 2x/týden

1x/měsíc

energetické nápoje

1x/rok

Zjišťováno bylo také, jak často pijí respondenti vybrané druhy nápojů. Tento dotaz zazněl v otázce číslo 10. Výsledky jsou zpracovány do tabulky 20 a do grafů 20a a 20b. Nejčastěji pijí dotazovaní čaj, kávu, neslazenou vodu a neslazenou minerální vodu. Naopak velmi málo odpovídající volí sirupy a slazené šťávy, slazené limonády nebo mléko a kakao. Prakticky vůbec respondenti nepijí energetické nápoje.

57

Tabulka 25. Frekvence pití určitých druhů nápojů – ženy nápoj/frekvence

každý den

3–

1–

4x/týden

2x/týden

1x/měsíc

1x/rok

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

alkohol

2

2,70

0

0,00

54

72,97

8

10,81

10

13,52

74

100,00

káva

57

77,03

9

12,16

0

0,00

0

0,00

8

10,81

74

100,00

čaj

58

78,38

5

6,76

11

14,86

0

0,00

0

0,00

74

100,00

neslazená voda

55

74,32

12

16,22

7

9,46

0

0,00

0

0,00

74

100,00

36

48,65

5

6,76

13

17,57

15

20,26

5

6,76

74

100,00

mléko, kakao

1

1,35

1

1,35

28

37,84

34

45,94

10

13,52

74

100,00

neslazené džusy

0

0,00

6

8,11

57

77,03

7

9,46

4

5,40

74

100,00

3

4,05

1

1,35

0

0,00

35

47,30

35

47,30

74

100,00

0

0,00

1

1,35

7

9,46

47

63,51

19

25,68

74

100,00

0

0,00

0

0,00

0

0,00

5

6,76

69

93,24

74

100,00

neslazená minerální voda

sirupy a slazené šťávy slazené limonády energetické nápoje

Graf 21a. Frekvence pití určitých druhů nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení 90,00 80,00

72,97

78,38

77,03

74,32

70,00 60,00 48,65

50,00 % 40,00 30,00 13,52 10,81

20,00 10,00

2,70 0,00

12,16

10,81

0,00 0,00

14,86 6,76

20,26 17,57

16,22 9,46

0,00 0,00

6,76

0,000,00

6,76

0,00 alkohol

káva

čaj

neslazená voda

neslazená minerální voda

nápoje každý den

3 - 4x/týden

1 - 2x/týden

58

1x/měsíc

1x/rok

Graf 21b. Frekvence pití určitých druhů nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení 100,00

93,24

90,00 77,03

80,00 70,00

63,51

60,00 % 50,00 40,00

47,30 47,30

45,94 37,84

25,68

30,00 20,00 10,00

13,52 1,35 1,35

0,00

mléko, kakao

každý den

8,11 0,00

9,46 5,40 4,05 1,35 0,00

9,46 1,35 0,00

0,00 6,76 0,00 0,00

neslazené džusy sirupy a slazené slazené limonády šťávy nápoje 3 - 4x/týden

1 - 2x/týden

1x/měsíc

energetické nápoje

1x/rok

Ženy nejčastěji pijí čaj, kávu a neslazenou vodu. Jednou až dvakrát týdně si rády dopřejí alkohol, neslazené džusy a mléko nebo kakao. Vyhýbají se energetickým nápojům, sirupům a slazeným šťávám a slazeným limonádám.

59

Tabulka 26. Frekvence pití určitých druhů nápojů – muži každý den

nápoj/frekvence

3–

1–

4x/týden

2x/týden

1x/měsíc

1x/rok

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

alkohol

17

36,96

0

0,00

24

52,17

4

8,70

1

2,17

46

100,00

káva

34

73,91

4

8,70

0

0,00

0

0,00

8

17,39

46

100,00

čaj

39

84,79

3

6,52

3

6,52

1

2,17

0

0,00

46

100,00

neslazená voda

28

60,87

14

30,44

3

6,52

0

0,00

1

2,17

46

100,00

18

39,13

2

4,35

9

19,57

16

34,78

1

2,17

46

100,00

mléko, kakao

0

0,00

0

0,00

11

23,91

6

13,04

29

63,05

46

100,00

neslazené džusy

0

0,00

1

2,17

34

73,91

2

4,35

9

19,57

46

100,00

6

13,04

2

4,35

0

0,00

36

78,26

2

4,35

46

100,00

15

32,61

0

0,00

13

28,26

17

36,96

1

2,17

46

100,00

0

0,00

1

2,17

1

2,17

6

13,04

38

82,62

46

100,00

neslazená minerální voda

sirupy a slazené šťávy slazené limonády energetické nápoje

Graf 22a. Frekvence pití určitých druhů nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení 90,00

84,79

80,00

73,91

70,00 60,00

60,87 52,17

50,00 % 40,00

39,13

36,96 30,44

34,78

30,00

10,00

19,57

17,39

20,00 8,70 2,17 0,00

8,70 0,00 0,00

0,00 alkohol

6,52 6,52 2,17 0,00

káva

čaj

6,52 2,17 0,00 neslazená voda

4,35

neslazená minerální voda

nápoje každý den

3 - 4x/týden

1 - 2x/týden

60

1x/měsíc

2,17

1x/rok

Graf 22b. Frekvence pití určitých druhů nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení 90,00 80,00

73,91

70,00

82,62

78,26

63,05

60,00 50,00 %

36,96 32,61 28,26

40,00 30,00

23,91

20,00 10,00

19,57

13,04 0,00 0,00

13,04 2,17 4,35 0,00

13,04

4,35 4,35 0,00

2,17

0,00

2,17 0,00 2,17

0,00

mléko, kakao

každý den

neslazené džusy sirupy a slazené slazené limonády šťávy nápoje 3 - 4x/týden

1 - 2x/týden

1x/měsíc

energetické nápoje

1x/rok

Muži, stejně jako ženy, pijí nejčastěji čaj, kávu a neslazenou vodu. Oproti ženám si také častěji dopřejí alkohol – 36,96 % mužů každý den a více jak polovina mužů 1 – 2x/týden. Velmi málo pijí sirupy a slazené šťávy a slazené limonády. Téměř vůbec muži nepijí energetické nápoje a oproti ženám také mléko a kakao. Dotazníková položka č. 11. Káva slazená nebo neslazená Tabulka 27. Káva slazená nebo neslazená cukr/pohlaví

ženy

muži

n

%

n

%

slazená

41

55,41

22

47,83

neslazená

33

44,59

24

52,17

celkem

74

100,00

46

100,00

61

Graf 23. Káva slazená nebo neslazená 60,00

55,41

52,17 47,83

50,00

44,59

40,00

% 30,00 20,00 10,00 0,00 ženy

muži pohlaví slazená

neslazená

Výživová doporučení tvrdí, že tekutiny není třeba doslazovat. V otázce číslo 11 jsou respondenti dotazováni, jestli pijí kávu slazenou nebo neslazenou. Výsledky jsou upraveny do tabulky 23 a grafu 23. 55,41 % žen a 47,83 % mužů si kávu raději osladí a 44,59 % žen a 52,17 % mužů pijí kávu hořkou. Po sečtení říká výsledek, že 52,50 % ze všech respondentů má raději kávu sladkou a 47,50 % kávu neslazenou. Dotazníková položka č. 12. Jaký pijete čaj? Tabulka 28. Druh čaje cukr/pohlaví

ženy

muži

n

%

n

%

černý

43

58,11

38

82,61

zelený

2

2,70

0

0,00

bílý

0

0,00

0

0,00

ovocný

7

9,46

6

13,04

bylinkový

22

29,73

2

4,35

jiný

0

0,00

0

0,00

celkem

74

100,00

46

100,00

62

Graf 24. Druh čaje 90,00

82,61

80,00 70,00 60,00

58,11

50,00

% 40,00 29,73 30,00 20,00 10,00

13,04

9,46 2,70

4,35 0,00

0,00 0,00

0,00 ženy

muži pohlaví

černý

zelený

bílý

ovocný

bylinkový

jiný

Jaké druhy čajů upřednostňují dotazovaní? Tabulka 26 a graf 26 ukazují výsledky. Ženy, a především muži, mají nejraději čaj černý – celkem 67,50 % respondentů (58,11 % žen a 82,61 % mužů). 29,73 % žen pije čaj bylinkový, 9,46 % žen čaj ovocný a 2,70 % žen dává přednost čaji zelenému. Muži upřednostňují jen tři druhy čaje. Nejraději mají čaj černý, 13,04 % mužů pije čaj ovocný a 4,35 % mužů dává přednost bylinkovému čaji. Bílý čaj dotazovaní nepijí.

63

Dotazníková položka č. 13. Čaj slazený nebo neslazený Tabulka 29. Čaj slazený nebo neslazený cukr/pohlaví

ženy

muži

n

%

n

%

slazený

53

71,62

36

78,26

neslazený

21

28,38

10

21,74

celkem

74

100,00

46

100,00

Graf 25. Čaj slazený nebo neslazený 90,00 80,00

78,26 71,62

70,00 60,00 50,00 % 40,00 27,38

30,00

21,74

20,00 10,00 0,00 ženy

muži pohlaví slazený

neslazený

Upřednostňují respondenti čaj slazený nebo neslazený? Z celkového počtu 120 respondentů sladí čaj 89 (74,17 %) žen a mužů. Tabulka 29 a graf 25 ukazují, že žen je z tohoto počtu 53, což tvoří 71,62 % žen, mužů je 36, a to je 78,26 % ze všech mužů.

64

Dotazníková položka č. 14. Jak se pohybujete?

Tabulka 30. Mobilita FNHK

mobilita/zařízení

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

chodící

17

14,17

21

17,49

2

1,67

5

4,17

45

37,50

hůl/hole

11

9,16

6

5,01

27

22,50

25

20,83

69

57,50

invalidní vozík

0

0,00

1

0,83

0

0,00

0

0,00

1

0,83

lůžko

2

1,67

2

1,67

1

0,83

0

0,00

5

4,17

chodítko

0

0,00

0

0,00

0

0,00

0

0,00

0

0,00

celkem

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

Graf 26. Mobilita – dle jednotlivých zařízení 25,00

22,50 20,83

20,00 15,00 % 10,00

17,49 14,17 9,16

5,01 5,00

1,67 0,00 0,00

1,67 0,83 0,00

4,17 1,67

0,83 0,00 0,00

0,00 0,00 0,00

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení chodící

hůl/hole

invalidní vozík

lůžko

chodítko

Tabulka 30 a graf 26 ukazují, že z celkového počtu 100,00 % jsou 4,17 % respondentů upoutáni na lůžko a 0,83 % respondentů používá invalidní vozík. Ostatní odpovídající jsou buď chodící s pomocí hole, hůlky, francouzských holí (57,50 %) nebo chodící bez kompenzační pomůcky (37,50 % respondentů). Většina dotazovaných je tedy v pohybu samostatná.

65

Dotazníková položka č. 15. Soběstačnost Tabulka 31. Soběstačnost FNHK

soběstačnost/zařízení nápoje v dosahu nápoje někdo musí podat celkem

PKN

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

26

21,67

25

20,83

28

23,33

29

24,17

108

90,00

4

3,33

5

4,17

2

1,67

1

0,83

12

10,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

Graf 27. Soběstačnost – dle jednotlivých zařízení 30,00 25,00

24,17

23,33 21,67

20,83

20,00

% 15,00 10,00 5,00

4,17

3,33

1,67

0,83

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zaříení nápoje v dosahu

nápoje někdo musí podat

Výsledky na otázku číslo 14 ukazují (tabulka 32), že pouze 5 respondentů je upoutáno na lůžko a tudíž se dalo předpokládat, že ti ostatní jsou samostatní a jsou si tedy schopni nápoj obstarat. Ovšem výsledky na otázku číslo 15 ukazují, že 12 (10,00 %) respondentů potřebuje dopomoc jiné osoby při podávání nápojů. Při bližším zkoumání dotazníků bylo zjištěno, že 5 (4,17 %) respondentů, kteří jsou upoutáni na lůžko, potřebují pomoc další osoby a zbylých 7 (5,83 %) odpovídajících, kteří potřebují pomoc jiné osoby, se pohybuje o holích a jsou to pacienti FNHK a PKN, kteří trpí nějakým onemocněním omezujícím příjem tekutin (nejčastěji onemocnění srdce) (Schmeidler, 2009). 66

Dotazníková položka č. 16 Dopomoc personálu zařízení Tabulka 32. Dopomoc personálu zařízení FNHK

dopomoc/zařízení nápoj nabízen

DDHK

DSPCE

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

26

21,67

8

6,67

27

22,50

7

5,83

68

56,67

4

3,33

22

18,33

2

1,67

17

14,17

45

37,50

0

0,00

0

0,00

1

0,83

6

5,00

7

5,83

30

25,00

30

25,00

30

25,00

30

25,00

120

100,00

na žádost nápoj podán opakovaná žádost o nápoj celkem

PKN

Graf 28. Dopomoc personálu zařízení – dle jednotlivých zařízení 25,00

22,50

21,67 20,00

18,33

14,17

15,00 % 10,00 6,67 5,00

5,83

5,00

3,33 1,67 0,00

0,00

0,83

0,00 FNHK

PKN

DDHK

DSPCE

zařízení nápoj nabízen

na žádost nápoj podán

opakovaná žádost o nápoj

Tabulka 32 a graf 27 ukazují výsledky poslední otázky, která byla zaměřena na dopomoc personálu jednotlivých zařízení. Otázkou bylo, zda jsou nápoje aktivně nabízeny personálem v nemocnicích nebo v zařízeních pro seniory. Po sečtení FNHK + PKN (nemocnice) a DDHK + DSPCE (zařízení pro seniory) bylo zjištěno, že aktivně personálem je nápoj nabízen shodně – 34 (28,33 %) odpovídajících v nemocnicích a 34 (28,33 %) odpovídajících v zařízeních pro seniory. Na žádost nápoj dostane 26 (21,67 %) odpovídajících 67

v nemocnicích a 19 (15,84 %) respondentů v zařízeních pro seniory. A opakovaně si o nápoj musí říct 7 (5,83 %) respondentů ze zařízení pro seniory.

4.1 Diskuze Diplomová práce je rozdělena na dvě části. V teoretické části je definováno stáří a jsou vymezena hlavní období stáří. Další kapitola se věnuje problematice nemocí typických pro stáří a jsou popsány základní fyziologické změny stárnoucího organismu. Ve třetí kapitole jsem vybrala několik zařízení pro seniory a stručně jsem představila jejich funkci v sociálním systému. V posledních dvou kapitolách je velmi stručně popsána fyziologie tělních tekutin a jsou uvedeny některé druhy nápojů a je diskutována jejich vhodnost či nevhodnost v pitném režimu. Praktická část je zaměřena na zjištění seniory upřednostňovaných tekutin, na jejich množství a na posouzení složení pitného režimu seniorů. Také je zjišťována soběstačnost seniorů a schopnost si tekutiny obstarat, takto byly stanoveny cíle práce.

68

5 ZÁVĚR Hlavním cílem bylo zjistit, zda senioři pijí dostatečné množství tekutin. Při posuzování výsledků byly podkladem dotazníkové položky a srovnání položek vzájemně proti sobě. Výsledky ukázaly, že ačkoliv senioři většinou správně vědí, kolik tekutin by měli vypít, neřídí se tím. Více než polovina respondentů denně vypije méně než jeden litr tekutin a to je málo, když si spočítáme, jaké množství tekutin denně organismus fyziologicky ztratí (uvedeno v teoretických poznatcích). Obecně pijí ženy menší množství tekutin, než muži. Prvním dílčím cílem bylo zjistit seniory upřednostňované tekutiny. Nejraději senioři pijí čaj, kávu a vodu. A to bez ohledu na pohlaví. Senioři nevyhledávají slazené limonády, sirupy, šťávy a energetické nápoje, avšak kávu nebo čaj si osladí rádi. Částečně tak splňují doporučení týkající se zásad zdravé výživy, na druhou stranu je tu prostor pro edukaci seniorů o alternativním doslazování tekutin (pomocí medu, bylinných sirupů nebo pomocí rostliny stévie sladké). Výsledky také říkají, že senioři nepijí příliš často mléko. Vzhledem k tomu, že lidé v jejich věku jsou ohroženi osteoporózou, vytváří se i zde prostor k důkladnému rozboru kompletního jídelníčku seniorů a zhodnocení, zda senioři doplňují vápník pomocí jiných zdrojů nebo trpí nedostatkem vápníku a je tedy potřeba jeho suplementace. Druhým dílčím cílem bylo zhodnotit, zda mají senioři tekutiny k dispozici. Na tento problém lze pohlížet ze dvou pohledů. Prvním je, zda nejsou senioři limitováni nějakým onemocněním, při kterém je nutné regulovat příjem tekutin a druhým je dosažitelnost tekutin. Nejčastějšími onemocněními, limitujícími příjem tekutin, jsou onemocnění ledvin a případná podstupovaná hemodialýza a druhým, snad ještě častějším onemocněním, je onemocnění srdce a přetížení srdce nadměrným zadržováním tekutin v těle a s tím spojené užívání diuretik, která mají za úkol tekutiny z těla vyloučit, aby srdce nebylo tolik přetěžováno. Ve zkoumaném souboru uvedlo přibližně 15 % respondentů, že trpí onemocněním limitujícím příjem tekutin a přibližně čtvrtina respondentů přiznala užívání léků napomáhajících odvodňování organismu. Tyto výsledky se příliš neshodují s Topinkovou (2005), která píše, že kardiovaskulárními chorobami trpí až 91 % lidí nad 65 let a s Fialovou (2007), která uvádí, že diuretika užívá až 35,5 % seniorů. Tyto rozdíly oproti populaci vznikly pravděpodobně v důsledku nepříliš velkého počtu respondentů a vzhledem k záměrně vybranému souboru respondentů z Hradce Králové a Pardubic. Z hlediska dosažitelnosti tekutin je velmi důležitá mobilita a soběstačnost odpovídajících, případně dopomoc personálu konkrétního zařízení. Mobilitou se rozumí, zda 69

je člověk chodící, používá francouzské hole, podpažní hole nebo jiné hole, zda používá invalidní vozík, je upoutaný na lůžko nebo využívá jiné kompenzační pomůcky, kterými mohou být například různé druhy chodítek. Od mobility se odvíjí soběstačnost respondentů. Dle Kalvacha (2008) je soběstačnost chápána jako schopnost uspokojovat běžné potřeby v daném prostředí. Dotazovaní mohou být plně soběstační (vše si obstarají sami), mohou potřebovat dopomoc personálu v některých oblastech sebepéče, například nejsou schopni sami provést hygienu, obléci se nebo se najíst a napít, nebo mohou být plně závislí na pomoci druhé osoby a nejsou schopni si sami pro něco dojít, umýt se, najíst a napít se nebo se převléct. Výsledky práce ukazují, že 5 % respondentů je upoutaných na lůžko nebo používají invalidní vozík, zbylých 95 % odpovídajících je chodících nebo používají různé druhy holí. Kalvach uvádí, že 40 – 50 % obyvatel ošetřovatelských zařízení má obtíže s chůzí a opakovaně padá. Tito lidé jsou pak většinou odkázáni na pomoc personálu ve zdravotnickém nebo jiném lůžkovém zařízení určeném pro seniory. Výsledky říkají, že více než polovina personálu odvádí svou práci dobře a tekutiny seniorům aktivně nabízí. Ovšem, vzhledem k velikosti vybraného souboru, nelze ani tyto výsledky považovat za obecně platné a vyvozovat z nich validní závěry. Třetím dílčím cílem bylo posoudit složení pitného režimu seniorů. Otázkou bylo, jestli senioři vědí, kolik tekutin mají denně vypít a jaké tekutiny by měly převažovat v pitném režimu a pro porovnání, kolik tekutin denně skutečně vypijí a zda pijí správné tekutiny. Většina lidí ze zkoumaného souboru ví, kolik tekutin by denně měla vypít (muži se uchylují spíše k vyššímu množství, ženy spíše k nižšímu) a jsou schopni určit vhodné tekutiny. Přesto, že většina zná správné doporučované množství tekutin, tak velká část seniorů ve vybraném vzorku tato doporučení nedodržuje a pije méně, než by měla. Ve složení pitného režimu dopadly výsledky zkoumaného souboru daleko lépe a odpovídající se drží rad odborníků a pijí převážně doporučované tekutiny. Prostor pro edukaci tu stále zůstává jen v oblasti alkoholu, kterého si ženy, ale převážně muži dopřávají více, než by měli. Jak je již výše zmíněno, žádný ze zjištěných výsledků nelze globalizovat na celou populaci, jsou platné pouze pro vybraný soubor a pro tuto práci.

5.1 Využití poznatků v praxi Diplomová práce může být přínosem především pro studenty zdravotnických škol, kteří by si měli uvědomit, že seniorům je třeba nápoje aktivně nabízet, často si o ně sami

70

neřeknou, ať už z důvodu, že „nechtějí otravovat“ nebo kvůli tomu, že mají snížený pocit žízně. Také by z ní mohlo čerpat vedení zařízení pro seniory, kteří by mohli rozšířit nabídku nabízených tekutin (např. v nemocnicích ne pouze čaj, který mnohokrát není vhodný pro některá onemocnění). Přínosem by mohla být pro pracovníky v zařízeních pro seniory, kteří by mohli čerpat především z teoretické části, kde by si zopakovali a upřesnili informace o základních onemocněních týkajících se seniorského věku a o důležitosti hydratace tohoto organismu. Informace, které jsou zde uvedeny, by mohly být přínosem i pro samotné seniory, kteří zde mohou nalézt ucelenější informace určené právě pro ně. A v neposlední řadě může posloužit jako podnět k hlubší analýze motivace seniorů dodržovat dostatečný pitný režim, práce totiž ukazuje, že senioři jsou dostatečně edukováni, informace mají, ale nejsou dostatečně motivováni je dodržovat.

71

SOUHRN Výživa a s ní spojený pitný režim jsou v současné době velmi diskutovaným tématem. Pitný režim se používá jako pojem pro doplňování tekutin. Pro zachování zdraví je nutné dodržovat rovnováhu mezi výdejem a příjmem tekutin (s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu člověka). Dehydratace a hyperhydratace s sebou nese zdravotní problémy a rizika. Stárnoucí organismus je spojen s určitými fyziologickými změnami a každá další komplikace, kterou bývá u starších pacientů právě velmi často dehydratace, může mít i fatální následky. V teoretické části diplomové práce jsou vyzdvižena všeobecná témata vztahující se ke stáří a onemocněním, které s ním souvisí a k základním fyziologickým změnám stárnoucího organismu. Jsou představena některá zařízení pro seniory. Naznačena je stručná fyziologie tělních tekutin a vyzdviženy jsou některé nápoje vhodné a nevhodné v pitném režimu. Pro vlastní výzkumné šetření byla použita metoda dotazníku. Práce byla zaměřena na seniory v nemocničních zařízeních a zařízeních pro seniory. Hlavním úkolem bylo zjistit, zda pijí senioři dostatečné množství tekutin. Byly stanoveny dílčí cíle, které se ptaly na seniory upřednostňované druhy tekutin, na složení pitného režimu seniorů a měly za úkol zhodnotit, zda mají senioři tekutiny k dispozici. Překvapivě bylo zjištěno, že senioři mají dobré znalosti o množství tekutin a jejich složení v pitném režimu, jsou dobře edukováni, ale nemají dostatečnou motivaci k jejich dodržování nebo jim brání určité překážky. Tato práce by ráda přispěla k diskuzi na toto mnohdy opomíjené téma, neboť právě tito senioři nám dali život a v dětství nám nosili a podávali nápoje a dohlíželi na náš dostatečný pitný režim, vraťme jim to nyní my.

SUMMARY Nutrition and drinking regime are currently very hot topic. Drinking regime is used as a term for fluid replenishment. To maintain health, it is necessary to maintain the balance between fluid intake and output (taking into account the medical condition of man). Dehydration and hyperhydration carries health risks and problems. Organism aging is associated with certain physiological changes, and any other complications that often in the elderly was dehydration, can be fatal. In the theoretical part of the thesis are general topics related to aging and disease associated with it and the basic physiological changes of aging organism. Are introduced 72

some facilities for the elderly. Implied is a brief physiology of body fluids and some drinks in appropriate and inappropriate drinking regime. For research survey questionnaire method was used. The thesis was focused on the elderly in hospitals and facilities for the elderly. The main task was to determine whether seniors are drinking enough fluids. Targets were set, which asked about the senior preferred types of fluids, the composition of drinking regime and seniors were supposed to evaluate whether older people available liquids. Surprisingly it was found that seniors have a good understanding of fluid composition and their mode of drinking are well taught but do not have adequate incentives for compliance or prevent them from certain obstacles. This theses would like to contribute to discussion on this topic often neglected, because these seniors gave us life and childhood, and they wore served drinks and supervise our sufficient drinking regime, let us return them to us now.

73

SEZNAM ZKRATEK apod.

a podobně

atd.

a tak dále

BMI

Body Mass Index

č.

číslo

ČR

Česká republika

kol.

kolektiv

LDN

léčebna dlouhodobě nemocných

ml

mililitr

např.

například

s.

strana

tzv.

tak zvaný

vyd.

vydání

WHO

Worl Health Organization (Světová zdravotnická organizace)

74

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ Tabulka 1

Změny ve stáří

Tabulka 2

Změny ve stáří a jejich odraz v chování seniora

Tabulka 3

Geriatrické syndromy

Tabulka 4

Příznaky (obtíže) nejčastěji chápané jako geriatrické symptomy/syndromy

Tabulka 5

Pohlaví respondentů

Tabulka 6

Věk respondentů

Tabulka 7

Věk respondentů – ženy

Tabulka 8

Věk respondentů – muži

Tabulka 9

BMI respondentů

Tabulka 10

BMI respondentů – ženy

Tabulka 11

BMI respondentů – muži

Tabulka 12

Onemocnění omezující příjem tekutin

Tabulka 13

Užívání léků napomáhajících odvodňování

Tabulka 14

Doporučované množství tekutin na den

Tabulka 15

Doporučené množství tekutin na den – ženy

Tabulka 16

Doporučené množství tekutin na den – muži

Tabulka 17

Doporučované nápoje v pitném režimu

Tabulka 18

Množství tekutin vypitých respondenty

Tabulka 19

Množství tekutin vypitých respondenty – ženy

Tabulka 20

Množství tekutin vypitých respondenty – muži

Tabulka 21

Preference nápojů

Tabulka 22

Preference nápojů – ženy

Tabulka 23

Preference nápojů – muži

Tabulka 24

Frekvence pití určitých druhů nápojů

Tabulka 25

Frekvence pití určitých druhů nápojů – ženy

Tabulka 26

Frekvence pití určitých druhů nápojů – muži

Tabulka 27

Káva slazená nebo neslazená

Tabulka 28

Druh čaje

Tabulka 29

Čaj slazený nebo neslazený

Tabulka 30

Mobilita

Tabulka 31

Soběstačnost 75

Tabulka 32

Dopomoc personálu zařízení

Graf 1

Pohlaví respondentů – dle jednotlivých zařízení

Graf 2

Věk respondentů – dle jednotlivých zařízení

Graf 3

Věk respondentů – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 4

Věk respondentů – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 5

BMI respondentů – dle jednotlivých zařízení

Graf 6

BMI respondentů – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 7

BMI respondentů – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 8

Onemocnění omezující příjem tekutin – dle jednotlivých zařízení

Graf 9

Užívání léků napomáhajících odvodňování – dle jednotlivých zařízení

Graf 10

Doporučené množství tekutin na den – dle jednotlivých zařízení

Graf 11

Doporučené množství tekutin na den – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 12

Doporučené množství tekutin na den – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 13

Doporučované nápoje v pitném režimu

Graf 14

Množství tekutin vypitých respondenty – dle jednotlivých zařízení

Graf 15

Množství tekutin vypitých respondenty – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 16

Množství tekutin vypitých respondenty – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 17a

Preference nápojů

Graf 17b

Preference nápojů

Graf 18a

Preference nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 18b

Preference nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 19a

Preference nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 19b

Preference nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 20a

Frekvence pití určitých druhů nápojů

Graf 20b

Frekvence pití určitých druhů nápojů

Graf 21a

Frekvence pití určitých druhů nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 21b

Frekvence pití určitých druhů nápojů – ženy – dle jednotlivých zařízení

Graf 22a

Frekvence pití určitých druhů nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 22b

Frekvence pití určitých druhů nápojů – muži – dle jednotlivých zařízení

Graf 23

Káva slazená nebo neslazená

Graf 24

Druh čaje

Graf 25

Čaj slazený nebo neslazený

Graf 26

Mobilita – dle jednotlivých zařízení 76

Graf 27

Soběstačnost – dle jednotlivých zařízení

Graf 28

Dopomoc personálu zařízení – dle jednotlivých zařízení

Obrázek 1

Reálná a předpokládaná věková struktura obyvatelstva ČR

77

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1.

BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013- 416-X.

2.

FARKAŠOVÁ, D. a kol. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Martin: Osveta, 2006. 88 s. ISBN 80-8063-229-4.

3.

FIALOVÁ, D. Specifické rysy geriatrické farmakoterapie I : změna terapeutické hodnoty léků ve stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 90 s. ISBN 978-80-246-1353-6.

4.

FNHK. Fakultní nemocnice Hradec Králové [online]. Klinika gerontologická a metabolická. [citováno 2012-05-29]. Dostupné z:

5.

FOŘT, P. Co jíme a pijeme? – výživa pro 3. tisíciletí. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003. 246 s. ISBN 80-7033-814-8.

6.

GROFOVÁ, Z. Nutriční podpora. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 237 s. ISBN 978-80-2471868-2.

7.

HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9.

8.

CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu : základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4.

9.

KALVACH, Z. Úspěšné stárnutí a aktivní stáří. 2. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2008.

10. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří : pojetí geriatrického pacienta a jeho problému v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. 44 s. ISBN 80-7262-455-5. 11. KALVACH, Z. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4. 12. KELBLOVÁ, M. Encyklopedie nápojů. 1. vyd. Praha: Grada, 1996. 182 s. ISBN 80900250-8-0. 13. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 202 s. ISBN 978-80-247-2169-9. 14. KOŽÍŠEK, F. Pitný režim : jak se vyznat v balených vodách. 2. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2008. 15. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80247-0179-0. 16. KUTNOHORSKÁ, J. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 175 s. ISBN 78

978-80-247-2713-4. 17. MANDŽUKOVÁ, J. Co pít, když- : praktický domácí rádce. Benešov: Start, 2006. 155 s. ISBN 80-86231-37-2. 18. MARTINÍK, K. a kol. Výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu III. díl. Ovlivnění zdravotního stavu výživou ve stáří. 1. vyd. Hradec Králové, Gaudeamus, 2007. 97 s. ISBN 978-80-7041-141-4. 19. METHENY, N. M. Fluid and Electrolyte Balance : Nursing Conciderations. 5th ed. Sudbury: Jones & Bartlett Publishers, 2011. 398 p. ISBN 978-0-7637-8164-4. 20. MOTTL, J. Nápoje : výroba, ošetřování, podávání. 2. vyd. Praha: Grada, 1999. 111 s. ISBN 80-7169-811-3. 21. MPSV. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Sociální služby. [citováno 2012-0522]. Dostupné z: < http://www.mpsv.cz/cs/9> 22. Obrázek reálné a předpokládané věkové struktury obyvatelstva. Demografie.info. [online] [citováno 2012-05-23]. Dostupný z: 23. PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky IV. Vývoj člověka v druhé polovině života. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 495 s. 24. SCHMEIDLER, K. Problémy mobility stárnoucí populace. 1. vyd. Brno: Novpress, 2009. 180 s. ISBN 978-80-87432-05-3. 25. SCHULER, M., OSTER, P. Geriatrie od A do Z pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 336 s. ISBN 978-80-247-3013-4. 26. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. 27. SVAČINA, Š., BRETŠNAJDROVÁ, A. Dietologický slovník. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. 271 s. ISBN 978-80-7387-062-1. 28. SVAČINA, Š. a kol. Klinická dietologie. 1. vyd. Praha: Garda, 2008. 381 s. ISBN 97880-247-2256-6. 29. ŠVANCARA, J. Psychologie stárnutí a stáří. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 111 s. 30. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262365-6. 31. TOPINKOVÁ, E. a kol. Geriatrie : doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2010. 24 s. ISBN 978-80-86998-37-4. 79

32. TROJAN, S. a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-2470512-5. 33. TUREK, B., DOSTÁLOVÁ, J. Výživa ve stáří. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. 59 s. ISBN 80-85120-54-2. 34. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II : dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5. 35. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory : příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. 36. WEBER, P. a kol. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7. 37. WHO. Nutrition. [online]. WHO, 2011. [citováno 2012-05-24] Body mass index - BMI. Dostupné

z

WWW:


prevention/nutrition/a-healthy-lifestyle/body-mass-index-bmi> 38. WOODFORD, H. Essential Geriatrics. 2nd ed. Abingdon: Radcliffe Publishing, 2010. 452 p. ISBN 978-1-84619-426-9.

80

PŘÍLOHY Příloha 1

Dotazník

Příloha 2

BMI dle WHO

Příloha 3

Obsah vody v potravinách a nápojích

81

Příloha 1

Dotazník

Vážené dámy, vážení pánové, jsem studentkou pátého ročníku Pedagogické fakulty v Olomouci. Pracuji na své diplomové práci na téma Pitný režim seniorů v Hradci Králové a v Pardubicích. Chtěla bych Vás poprosit o spolupráci a poskytnutí údajů pro moji diplomovou práci. Dotazník je naprosto anonymní (v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů). Vybrané odpovědi, prosím, zakroužkujte nebo napište vlastními slovy. Neníli stanoveno jinak, označte pouze jednu z nabízených možností. S pozdravem a srdečným díky za Vaši spolupráci Bc. Kateřina Nováková 1. Vaše pohlaví?

a) žena

2. Váš věk? 3. Váše výška?

b) muž …………. let

………….cm

Vaše váha?

…………….kg

4. Trpíte nějakým onemocněním, které omezuje příjem tekutin (např. selhání ledvin, některá onemocnění srdce apod.)? a) ne b) ano, jakým? …………………………………………………………………………………………… 5. Užíváte léky napomáhající odvodňování Hydrochlorthiazid, Indapamid, Amilorid atd.)?

(diuretika

–

Furon,

Furosemid, Furorese, ANO - NE

6. Jaké množství tekutin by měl vypít dospělý člověk za 24 hodin při teplotě cca 18ºC? a) 0 – 1,5 l c) 3,1 – 4,5 l b) 1,6 – 3,0 l d) 4,6 – 6,0 l 7. Jaké nápoje by měly převažovat v pitném režimu? (vyberte 3 odpovědi) a) alkohol (pivo, víno, destiláty, likéry apod.) b) káva c) čaj d) neslazená perlivá nebo neperlivá voda e) neslazená minerální voda (Hanácká, Poděbradka, Ida, Ondrášovka, Vincentka, Magnesia, Mattoni, Dobrá voda apod.) f) mléko, kakao g) neslazené ovocné a zeleninové šťávy (džusy) h) sirupy a slazené šťávy ch) slazené limonády (Fanta, Tonic, Sprite, Coca-Cola apod.) i) energetické nápoje (RedBull, BigShock, Semtex apod.) 8. Jaké množství tekutin vypijete za 24 hodin? Alkoholické nápoje, kávu, černý čaj a mléko nepočítejte. a) méně než 0,5 l b) 0,5 – 1,0 l c) 1,1 – 1,5 l d) 1,6 – 2,0 l e) 2,1 – 2,5 l f) více než 2,5 l

9. Jaké nápoje pijete nejraději? (A – nejoblíbenější, B – oblíbený, C – neutrální, D – méně oblíbený, E – neoblíbený)

a) alkohol (pivo, víno, destiláty, likéry apod.) b) káva c) čaj d) neslazená perlivá nebo neperlivá voda e) neslazená minerální voda (Hanácká, Poděbradka, Ida, Ondrášovka, Vincentka, Magnesia, Mattoni, Dobrá voda apod.) f) mléko, kakao g) neslazené ovocné a zeleninové šťávy (džusy) h) sirupy a slazené šťávy ch) slazené limonády (Fanta, Tonic, Sprite, Coca-Cola apod.) i) energetické nápoje (RedBull, BigShock, Semtex apod.)

a) b) c) d) e) f) g) h) ch) i)

A A A A A A A A A A

B B B B B B B B B B

C C C C C C C C C C

D D D D D D D D D D

E E E E E E E E E E

10. Jak často pijete tyto nápoje (viz otázka č. 10)? (A – každý den, B – 3-4x/týden, C – 1-2x/týden, D – 1x/měsíc, E – 1x/rok) a) b) c) d) e) f) g) h) ch) i)

A A A A A A A A A A

B B B B B B B B B B

C C C C C C C C C C

D D D D D D D D D D

E E E E E E E E E E

11. Pokud pijete kávu, pijete ji:

SLAZENOU – NESLAZENOU

12. Pokud pijete čaj, jaký pijete čaj? (označte jen jednu odpověď) a) černý b) zelený c) bílý d) ovocný e) bylinkový f) jiný, jaký…………………. 13. Pokud pijete čaj, pijete ho:

SLAZENÝ – NESLAZENÝ

14. Jak se pohybujete? a) chodíte b) chodíte o jedné nebo dvou holích (francouzských berlích) c) jezdíte na vozíku d) jste upoután/a na lůžko e) používáte chodítko nebo jinou pomůcku, jakou? …………………………………………………….. 15. Pokud máte žízeň, tak: a) na nápoje si dosáhnete, dojdete nebo dojedete si pro ně b) nápoje Vám musí někdo podat

16. Je Vám nápoj aktivně nabízen personálem během dne? a) ano, nemusíte si o nápoj říkat b) ne, o nápoj si musíte říct a poté jej ihned dostanete c) ne, o nápoj si musíte říkat opakovaně

Příloha 2

BMI dle WHO

Zdroj: převzato z WHO (2004) (www.euro.who)

Příloha 3

Obsah vody v potravinách a nápojích

Zdroj: Hydratace: Tekutiny pro život (ILSI – Int. Life Sciences Institute 2004) (www.bety.cz)

ANOTACE Jméno a příjmení:

Kateřina Nováková

Katedra:

Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce:

PhDr. et Mgr. Jitka Tomanová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Pitný režim seniorů v Hradci Králové a Pardubicích

Název v angličtině:

Drinking habits of seniors in Hradec Králové and Pardubice Diplomová práce se zabývá postoji seniorů k pitnému režimu. Zkoumá jeho složení a množství přijímaných tekutin. Dotýká se

Anotace práce:

také soběstačnosti a mobility ve stáří a involučními změnami organismu. Formou dotazníku jsou porovnáváni senioři v nemocničních zařízeních a v zařízeních pro seniory.

Klíčová slova:

Senior, stáří, soběstačnost, zařízení pro seniory, tekutiny. This thesis deals with the position of intake of the elderly. It examines the composition and amount of fluid intake. It is about

Anotace v angličtině:

self-sufficiency and mobility in old age and regressive changes in the organism. Through the questionnaire are compared to older people in hospitals and facilities for seniors.

Klíčová slova v angličtině:

Senior, age, self-sufficiency, facilities for the elderly, fluid. Dotazník BMI dle WHO

Přílohy vázané v práci:

Obsah vody v potravinách a nápojích

Rozsah práce: Jazyk práce:

Český jazyk