UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra technické a informační výchovy PETRA SEKANINOVÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra technické a informační výchovy

PETRA SEKANINOVÁ

V. ročník – prezenční studium Obor: Učitelství pro 1. stupeň základních škol a speciální pedagogika

VYUŽITÍ ODPADOVÉHO A NETRADIČNÍHO MATERIÁLU V PRAKTICKÝCH ČINNOSTECH NA 1. STUPNI ZŠ

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Hana Blažková

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 20. 3. 2012

…………………………………….......

Děkuji Mgr. Haně Blažkové za odborné vedení diplomové práce, poskytování cenných rad a materiálových podkladů k práci.

Obsah ÚVOD ....................................................................................................................................5 1

PRAKTICKÉ ČINNOSTI V ZÁKLADNÍM VZDĚLÁVÁNÍ .....................................6 1.1 Člověk a svět práce..................................................................................................7 1.2 Cíle technických předmětů ....................................................................................10

2

TECHNICKÉ MATERIÁLY ......................................................................................12 2.1 Tradiční a netradiční materiály..............................................................................14

3

TECHNICKÉ MATERIÁLY VYUŽITELNÉ V PEDAGOGICKÉ PRAXI ..............17 3.1 Papír.......................................................................................................................17 3.2 Dřevo .....................................................................................................................21 3.3 Textil .....................................................................................................................27 3.4 Kovy ......................................................................................................................30 3.5 Modelovací hmoty .................................................................................................34 3.6 Plasty .....................................................................................................................44 3.7 Smalty ....................................................................................................................46

4

PRACOVNÍ NÁMĚTY - METODICKÉ LISTY ........................................................50 4.1 Cíle a úkoly metodických listů ..............................................................................51 4.2 Organizace výuky při realizaci výrobků................................................................52 4.3 Metodické listy ......................................................................................................55

5

REALIZACE V PRAXI.............................................................................................106 5.1 Popis realizace jednotlivých výrobků v pedagogické praxi ................................106

6

ZÁVĚR ......................................................................................................................111

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ: ........................................113 PŘÍLOHY ..........................................................................................................................116

ÚVOD Základní vzdělání poskytuje žákům komplexní informace nejen v oblasti teoretických poznatků, ale také praktických dovedností. Tyto praktické dovednosti, návyky ale i technické vědomosti si žáci osvojují převážně ve všeobecně technických předmětech. Na prvním stupni se tato výuka realizuje v předmětu Praktické činnosti, které podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání spadají do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce. V Praktických činnostech se žáci seznamují s nejrůznějšími materiály, učí se s nimi pracovat samostatně i ve spolupráci s ostatními žáky a získávají pracovní dovednosti a návyky. Pomocí přímých pracovních činností se učí plánovat a organizovat svou práci s ohledem na bezpečnost a hygienu práce. Výsledky své práce se pak učí objektivně ohodnotit. Vzdělávání v Praktických činnostech přispívá také k rozvoji klíčových kompetencí žáků. Díky zkušenostem ze svých dosavadních pedagogických praxí se domnívám, že vyučující Praktických činností využívají ve výuce pouze omezené množství materiálů. Nejvíce používaným materiálem byl v těchto případech papír. Také náměty na výrobky často nebyly příliš originální a mnohé z nich jsem znala již z vlastních školních let. Většinou se jednalo o výrobky, které nejsou časově ani materiálně náročné, jejich výroba není příliš obtížná a výsledek bývá efektivní. Tyto požadavky však splňuje nepřeberné množství námětů na výrobky nejen z tradičního papíru, ale také z mnoha dalších, méně využívaných materiálů. Z důvodu nedostatku času či zaměření zájmu pedagoga na jiné vyučovací předměty pak někteří vyučující Praktických činností nové náměty nehledají a uchylují se k cyklickému opakování námětů již dříve použitých. Proto jsme se rozhodly vytvořit soubor námětů na výrobky z materiálů, které, jak se domnívám, nejsou na základních školách příliš využívané. Tyto náměty mohou pomoci vyučujícím nejen při výběru vhodného výrobku, ale také při metodickém vedení či využití výrobku a jeho realizace v rámci mezipředmětových vztahů.

5

1 PRAKTICKÉ ČINNOSTI V ZÁKLADNÍM VZDĚLÁVÁNÍ Od školního roku 2007/2008 vešel v platnost nový systém kurikulárních dokumentů upravující vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tyto dokumenty mají dvě úrovně. První úroveň je státní a představuje ji Národní plán vzdělávání a Rámcové vzdělávací programy. Druhá úroveň je školní a představují ji školní vzdělávací programy, které si vytváří každá škola podle zásad určených příslušným Rámcovým vzdělávacím programem. Vzdělávání žáků na základních školách probíhá podle školních vzdělávacích programů vytvořených v návaznosti na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Základní vzdělávání se realizuje na 1. a 2. stupni základních škol, přičemž první stupeň je dále rozdělen podle vzdělávacího obsahu na dvě období. První období zahrnuje 1. – 3. ročník, druhé období tvoří 4. a 5. ročník. Podle Rámcového vzdělávacího programu má základní vzdělávání nejen zajistit základ všeobecného vzdělání, ale také utvářet a rozvíjet klíčové kompetence. Ty jsou v tomto dokumentu definovány jako: „Souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.“ (1, 2004, s. 6) Tyto klíčové kompetence zahrnují kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní. Jednotlivé z těchto kompetencí jsou vždy vymezeny tím, co by měl žák po absolvování základního vzdělávání zvládnout. (1, s. 6) Jako povinnou součást základního vzdělávání vymezuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání průřezová témata. V průběhu 1. a 2. stupně základní školy musí být do výuky zařazena všechna průřezová témata. Každé průřezové téma je rozděleno na tematické okruhy, z nichž všechny je škola povinna žákům během základního vzdělávání nabídnout. Mohou být ve formě samostatného předmětu nebo jako integrativní součást vzdělávacího obsahu. Měla by být propojena s obsahem daných vyučovacích předmětů. Mezi tato průřezová témata základního vzdělávání patří osobnostní a sociální výchova, výchova demokratického občana, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova, environmentální výchova a mediální výchova. (1, s. 81) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání rozděluje vzdělávací obsah do devíti vzdělávacích oblastí, z nichž každá je tvořena jedním nebo více vzdělávacími obory, jež si jsou obsahově blízké. Mezi vzdělávací oblasti patří: 6

•

Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk)

•

Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace)

•

Informační

a

komunikační

technologie

(Informační

a

komunikační

technologie) •

Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)

•

Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství)

•

Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis)

•

Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova)

•

Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova)

•

Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)

Z jednoho vzdělávacího oboru může vzniknout jeden či více vyučovacích předmětů, případně jeden předmět může být integrací vzdělávacích obsahů více vzdělávacích oborů. Záměrem je praktické propojení vzdělávacího obsahu s klíčovými kompetencemi a posílení nadpředmětového přístupu ke vzdělávání. (1, s. 10 – 11) Z důvodu zaměření této práce na výuku praktických činností, jež podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání spadají do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, zaměříme se dále pouze na tuto oblast.

1.1 Člověk a svět práce Do vzdělávací oblasti Člověk a svět práce je na 1. i 2. stupni základních škol zařazován vzdělávací obor Praktické činnosti. Zaměřuje se především na získávání praktických dovedností a návyků a počítá s tvůrčí myšlenkovou spoluúčastí žáků. Vychází z konkrétních životních situací, ve kterých se žáci setkávají s technikou a lidskou činností. Výuka praktických činností je realizována v obou obdobích 1. stupně i na 2. stupni základních škol. Na 1. stupni je pro Praktické činnosti určena hodinová dotace jedna vyučovací hodina týdně v každém ročníku, na 2. stupni jedna hodina týdně ve třech ročnících. Tato vzdělávací oblast směřuje své cíle k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků jejich vedením k: • „pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce 7

• osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běžném životě • vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku • poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka • autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí • chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení • orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci.“ (1, 2004, s. 73 – 74)

Vzdělávací oblast Člověk a svět práce je podle obsahu rozdělena pro obě období 1. stupně do čtyř povinných tematických okruhů: • Práce s drobným materiálem • Konstrukční činnosti • Pěstitelské práce • Příprava pokrmů Každý z tematických okruhů je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání vymezen učivem a očekávanými výstupy. Vzhledem k zaměření této práce na okruh Práce s drobným materiálem, uvedeme pouze učivo a výstupy tohoto tematického okruhu.

Práce s drobným materiálem Jako učivo pro okruh Práce s drobným materiálem jsou vymezeny vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmoty, papír, karton, textil, drát, fólie aj.), funkce

8

a využití pracovních pomůcek a nástrojů, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, lidové zvyky, tradice a řemesla. (1, s. 74)

Očekávané výstupy jsou rozděleny podle období. V 1. období žák •

„vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů

•

pracuje podle slovního návodu a předlohy.

Ve 2. období žák •

vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu

•

využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic

•

volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu

•

udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu.“ (1, 2004, s. 74)

Průběh výuky praktických činností na 1. stupni základních škol Každá základní škola si podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání vytváří vlastní školní vzdělávací program. Jedná se o veřejnosti přístupný dokument, jehož dodržování je pro školu závazné. Školní vzdělávací program obsahuje nejen vymezení obsahu učiva v jednotlivých ročnících, ale také hodinovou dotaci předmětu – např. školní vzdělávací program ZŠ Lipenec, veřejně přístupný na internetových stránkách (2, online). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání určuje minimální časovou dotaci praktických činností na 1 vyučovací hodinu týdně v každém ročníku 1. stupně základní školy. Škola však může tuto minimální časovou dotaci posílit díky využití disponibilní časové dotace. Toto navýšení může být během 1. stupně základní školy až 14 hodin, přičemž ale nesmí být překročena maximální týdenní hodinová dotace, jež je pro 1. a 2. ročník 22 hodin a pro 3. – 5. ročník 26 hodin. Výuka praktických činností je pro všechny žáky povinná a probíhá koedukovaně. Na 1. stupni je realizována převážně v běžných učebnách, tedy domovských třídách. Bývá tomu tak nejen z nedostatku odborných učeben, ale také kvůli úspoře času, neboť přesuny (zvláště nejmladších žáků) obvykle zaberou výraznou část času vymezeného k práci. Pouze 9

ve výjimečných případech se výuka přesouvá do specializovaných učeben, jako jsou odborné učebny, cvičná kuchyně, keramická dílna a další, podle možností školy. Při výuce Praktických činností může dojít k poranění žáků snadněji, než při výuce jiných předmětů. Z tohoto důvodu provádí vyučující na začátku školního roku poučení BOZP a je nezbytné, aby poučení o bezpečnosti práce proběhlo také před každou činností žáků, při níž by mohlo dojít k jejich poranění.

1.2 Cíle technických předmětů Vzdělávání v technických předmětech je součástí základního vzdělávání a přispívá k rozvoji celé osobnosti žáka. Jeho prostřednictvím se žáci učí pracovat rozmanitými materiály, osvojují si pracovní návyky a dovednosti, učí se práci organizovat, plánovat i hodnotit. Seznamují se s pracovním nářadím, nástroji a pomůckami a osvojují si způsoby jejich používání. Při vlastních činnostech dochází u žáků k rozvoji jemné motoriky a manuální zručnosti. V průběhu výuky jsou vedeni k dodržování zásad hygieny a bezpečnosti. Žáci díky těmto předmětům získávají informace týkající se širokého spektra pracovních činností a technologií, seznamují se s rozličnými obory lidské činnosti a absolvování těchto předmětů nemalou měrou přispívá také k utváření životní a profesní orientace žáků. (1, s. 73) Žáci by tedy neměli pouze získat představu o technické činnosti, ale také dovednosti, umožňující její realizaci. Toho lze docílit posilováním dobrého vztahu k práci, odpovědnosti za kvalitu vykonané práce a rozvojem vytrvalosti, soustavnosti a trpělivosti, k čemuž tento předmět přispívá. Výuka technických předmětů napomáhá také rozvoji tvořivosti, dětské představivosti a umožňuje realizaci vlastních nápadů v praxi. Ukazuje možnost chápání pracovních činností jako způsobu seberealizace a sebeaktualizace. Představuje techniku jako součást lidské kultury, napomáhá poznávání okolního světa a vede žáky k formování nových hodnot a postojů ve vztahu k práci, životnímu prostředí a technice. Průběh i obsah výuky každého z vyučovacích předmětů ovlivňují vytčené vyučovací cíle. Tyto cíle jsou konkretizovány v učivu, jehož prostřednictvím jsou realizovány a vyjadřují očekávání o výsledcích výuky. Nejčastěji bývají cíle rozdělovány na afektivní, kognitivní, psychomotorické, výcvikové a výchovné. Kropáč a kol. (3, s. 37) se však domnívají, že pro výuku technických předmětů je toto rozlišování nedostačující, 10

protože nevymezuje přímo cíle rozvíjející tvořivost, schopnost inovace a optimalizace techniky. Z tohoto důvodu definovali 4 roviny cílů a doporučují členit výukové cíle technických předmětů na: •

„cíle zachycující rovinu vědomostí o technice,

•

cíle zachycující rovinu dovedností, návyků a schopností v uskutečňování známých způsobů činnosti s technikou,

•

cíle rozvoje tvůrčích dovedností a schopností při činnosti s technikou

•

cíle rozvoje vztahů a postojů k technice, jejímu užití i při výrobě techniky“ (3, 2004, s. 37)

Všechny tyto roviny by měly být rozvíjeny ve vzájemné návaznosti v souvislosti s výchozím významem poznatků. Ve výuce je také zapotřebí uplatňovat tvořivé činnosti žáků a nepodceňovat výchovnou stránku obecně technických předmětů. Konkrétní vyučovací cíle jsou pak vymezovány tím, co by měl žák znát, umět, být o tom přesvědčen apod. (3, s. 38 – 39) Při volbě konkrétních cílů je nutné nejprve zvážit, pro koho je daný technický předmět určen a z jakých důvodů.

11

2 TECHNICKÉ MATERIÁLY Již od prvopočátku existence až do současnosti jsou lidé obklopeni nejrůznějšími materiály. Postupným vývojem lidé dokázali tyto materiály využívat pro své potřeby. Nejprve se jednalo o materiály běžně dostupné v přírodě, později také o materiály, jež bylo nutno vyrobit složitějšími postupy z materiálů přírodních. Tímto postupem vznikaly materiály nové, například bronz, porcelán a další. Neustálé zdokonalování výroby a zušlechťování materiálů pokračuje dodnes a lidé tím získávají stále lepší možnosti ke zdolávání požadavků moderní společnosti. Materiál jako takový je definován podle Štofy (4, 1996, s. 27) jako „látka bezprostředně použitelná na určitý účel.“ Pojem technický materiál je méně obecný a je definován jako: „látka bezprostředně použitelná na určitý technický účel.“ Celý jeden okruh vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, jímž se v diplomové práci zabýváme, je nazván Práce s drobným materiálem. Žáci by se v něm měli seznámit s rozmanitými druhy materiálů, jako jsou například modelovací hmoty, papír, textil, přírodniny a jiné. Měli by poznávat jejich vlastnosti a specifika práce s nimi.

Drobný materiál Jako drobný materiál označujeme materiály, které jsou snadno dostupné a práce s nimi je jednoduchá. Pro jejich použití není často potřeba žádné speciální znalosti ani dovednosti. Výhodou těchto materiálů je jejich běžný výskyt v přírodě či domácnosti a finanční nenáročnost, což je důvod, proč bývají ve školním prostředí poměrně často využívány. Jejich použití je rozmanité. Mohou být samy zpracovány při výrobě množství předmětů, doplňků a dekorací nebo být použity k dekoraci jiných výrobků. Nejvíce drobného materiálu, můžeme získat v přírodě. Jedná se převážně o jeho sběr, který mohou žáci provádět samostatně ve volném čase nebo při školních výletech či vycházkách. Některé druhy drobného materiálu jsou dostupné celoročně, jiné pouze sezónně, proto musíme s jejich potřebou pro daný výrobek počítat již dříve a potřebný materiál si včas zajistit. Ne všechny z těchto materiálů je možné použít ihned po sběru, ale je nezbytné je nejdříve k použití připravit. Tato příprava může být jen pouhé umytí a osušení materiálu nebo složitější a časově náročnější činnosti jako například broušení, sušení, lisování a další.

12

Část drobného materiálu můžeme získat jako hotové výrobky nebo ještě častěji jako polotovary, obojí vyrobené průmyslově. Primárně jsou tedy určeny k jiným účelům a jejich využití v praktických činnostech proto bývá kreativní a netradiční. Některé druhy drobného materiálu lze také získat v podobě odpadového materiálu, jehož výhodou jsou nulové pořizovací náklady. Abychom mohli předpokládat kvalitní pracovní či zájmové činnosti, je nezbytná znalost jednotlivých druhů materiálů, včetně jejich základních charakteristik. Praktické poznatky o práci s konkrétním materiálem, získávají žáci při vlastní činnosti, teoretické vědomosti však mohou získávat různými způsoby. Kromě poznatků, s nimiž se seznámili mimo školu, mohou získávat informace ve výuce od vyučujícího nejčastěji prostřednictvím výkladu či demonstrace. Další, pro žáky často atraktivnější způsoby získávání teoretických poznatků o materiálech a jejich vlastnostech, mohou být žákovské experimenty, manipulace a pozorování.

Rozdělení drobného materiálu Jak uvádí Lada (5, s. 108 – 117) i Honzíková (6, s. 7 – 8), můžeme drobný materiál rozdělit podle původu na přírodní a technický neboli umělý. Přírodní materiál je základním materiálem a děti se s ním setkávají již od dětství. Jeho prostřednictvím se seznamují s přírodou a poznávají její život. Mezi drobný přírodní řadíme materiály rostlinné, živočišné a nerostné. Patří sem tedy dřevo, větvičky, listy, šišky, žaludy, kaštany, šípky, ořechy, pecky, nažky, kůra, sláma, pámelník, jeřabiny, černý bez, kamínky, mušle, lastury, ulity, lýko, sušené květiny, mech, kukuřičné šustí, nejrůznější semena, peříčka, … Technický materiál je materiál, uměle průmyslově vyrobený. Mezi umělý drobný materiál řadíme papír, textil, modelovací hmoty, odpadové materiály, drát, kovy, kovové fólie, nitě, bužírku, provaz, korálky, špejle, fólie, molitan…

Nástroje, nářadí a pomůcky pro práci s drobným materiálem Při práci s různými druhy materiálů není možno využívat stále stejné nástroje, pomůcky a nářadí. Každý materiál je specifický svými vlastnostmi a proto práce s ním vyžaduje konkrétní potřeby. Jedním z cílů výuky praktických činností je, aby žáci s těmito nástroji, pomůckami a nářadím dokázali pracovat a aby byli schopni je vhodně volit s ohledem na používaný materiál. Proto je nezbytné, aby s nimi žáci přicházeli vhodným způsobem do styku 13

již v mladším školním věku a to nejen prostřednictvím pozorování, ale také vlastní aktivní činností. Zvláště při práci s činnými nástroji je velmi důležité dbát na zvýšenou bezpečnost žáků. Honzíková (6, 2006, s. 9) definuje nástroje tím způsobem, že se jedná o: „část výrobních prostředků záměrně používaná jako technická výrobní pomůcka, kterou se ručně nebo mechanicky (strojem) bezprostředně působí na materiál nebo polotovary tak, aby se změnil jejich tvar, velikost na předepsané rozměry a jakost povrchu a ty tím získaly novou užitnou hodnotu.“ Podle jejich funkce pak Honzíková (6, s. 9) rozlišuje nástroje na: •

Činné – jež pomocí břitu přímo mění tvar a povrch výrobku. Mezi jednoruční činné nástroje patří například nůžky, nůž nebo pila, mezi obouruční řadíme rašple, pilníky apod.

•

Nečinné – jež jsou v praxi označovány jako nářadí. Svou činností vůči činnému nástroji napomáhají při provádění změny. Nářadí dále rozděluje na pomocné, přidržovací, upínací, montážní, měřicí a rýsovací.

Mezi pomůcky pak můžeme zařadit tužku, špachtli, brusný papír apod.

2.1 Tradiční a netradiční materiály V Praktických činnostech na 1. stupni základních škol je možné využívat nepřeberné množství materiálů. Přesto jsou některé z nich využívány častěji než jiné. Mezi tyto nejčastěji používané materiály patří především papír a dále pak textil, dřevo a kovy, převážně v podobě drátu či fólií. Souhrnně můžeme tyto materiály označit z pohledu četnosti využívání jako tradiční. Všechny tyto materiály jsou hojně využívány nejen ve školním prostředí, ale žáci se s nimi setkávají již od raného dětství. Kromě toho, že jsou tyto materiály nezbytné v domácnostech i průmyslu, tak také počátek tradice jejich zpracování a využívání spadá daleko do minulosti. Využívání tradičních materiálů při vytváření výrobků ve vyučovacích hodinách Praktických činností má mnoho opodstatnění. Jejich největší výhodou je to, že jsou snadno dostupné. V různých formách se běžně vyskytují ve většině domácností, takže pro žáky není obtížné sehnat si pomůcky pro výuku. Pokud je i přesto nezbytné, aby byly tyto suroviny zakoupeny, jsou snadno dostupné i v nespecializovaných obchodech a jsou 14

cenově nenáročné. Vzhledem k omezenému množství prostředků pro nákup pomůcek pro výuku, bývá často při výběru materiálu rozhodující právě tato finanční dostupnost. Jako jejich další výhody je možno uvést především získávání základních dovedností při práci s běžně dostupnými materiály, snadnou manipulaci a nenáročnost pracovních operací použitelných při práci s nimi. Přestože výhody práce s těmito matriály jsou nezpochybnitelné, je možno nalézt i určité nevýhody. Tyto materiály jsou natolik známé a běžné, že pokud s nimi žáci přichází do styku při pracovních činnostech téměř bezvýhradně, práce s nimi již není pro žáky příliš atraktivní a přestává je motivovat k co nejlepším výkonům. Stejně tak ani postupy práce s nimi nejsou nevyčerpatelné a vyučující pak mohou mít tendence sklouznout ke stereotypům, jež se týkají materiálů i výrobků z nich. Bez ohledu na výhody a nevýhody tradičních materiálů, mají tyto svou nezastupitelnou úlohu ve školním prostředí. Kromě tradičních materiálů, jež jsou ve školním prostředí využívány velmi často, můžeme využívat i jiné materiály, které buď nejsou tak známé nebo bývají primárně využívány k jiným účelům. Vzhledem k jejich méně častému využívání v praktických činnostech na základních školách a ve většině případů i kratší historii jejich vzniku a využívání, bývají tyto materiály označovány jako netradiční. Kromě netradičních materiálů můžeme výuku praktických činností oživit také využitím některých druhů odpadových materiálů, jež pak slouží jako suroviny pro zhotovování výrobků. Je ovšem nezbytné klást ještě větší důraz na bezpečnost i hygienu než při používání tradičních materiálů. Pro potřeby této práce zařazujeme do skupiny netradičních a odpadových materiálů modelovací hmoty, plasty a smalty. Využití netradičních materiálů ve výuce přináší mnohé výhody i nevýhody. Jako největší přínos při používání těchto materiálů se jeví rozvoj dětské fantazie a tvořivosti při seznamování se s novými materiály a prací s nimi. Žáci tak poznávají, že vyrábění je možné i z množství předmětů, o kterých si to často ani nemysleli. Další výhodou při práci s nimi je rozvoj jemné motoriky, který může probíhat jinými způsoby než u práce s tradičními materiály. Žáci si osvojují nové pracovní postupy, které pak mohou aplikovat i při práci s jinými materiály. U odpadových materiálů jsou výhodou nulové pořizovací náklady, snadná dostupnost a výchova žáků k ekologickému myšlení.

15

Přes množství výhod má využívání netradičních a odpadových materiálů také řadu nevýhod. S výjimkou odpadových materiálů může být pořízení některých netradičních materiálů finančně poměrně náročné a také dostupnost není zcela běžná. Většinou je třeba navštívit specializované obchody. Tyto materiály často vyžadují méně známé či obtížnější postupy práce, takže je zapotřebí aktivní přístup učitele a případně i jeho další vzdělávání nebo alespoň vyšší angažovanost v oboru. Vzhledem k nepopiratelným přínosům těchto materiálů by bylo jistě škoda, kdyby byly opomíjeny a to i přes úskalí, jež práce s nimi přináší.

16

3 TECHNICKÉ MATERIÁLY VYUŽITELNÉ V PEDAGOGICKÉ PRAXI Jak již bylo naznačeno, existuje velké množství materiálů, jichž je možno využít ve výuce technických předmětů. Sám vyučující pak v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem zvolí, které z nich do školního vzdělávacího programu a následně do výuky samotné zařadí. Z této souvislosti je zřejmá důležitost znalosti charakteristik a vlastností materiálů nejen pro volbu vhodného materiálu pro zamýšlený výrobek, ale také pro případnou improvizaci či obměny výrobku. V následujícím textu předkládáme výčet a podrobnější charakteristiku materiálů, s jejichž využitím se můžeme v pedagogické praxi setkat, byť zvláště u některých z nich, je zařazení do výuky spíše výjimečné.

3.1 Papír Papír můžeme podle polygrafického slovníku (7, online) definovat jako stejnosměrnou vrstvu převážně rostlinných vláken, jež jsou vodou naplaveny na síto, zplstěny a odvodněny. Honzíková ještě dodává, že se tedy jedná o soudržnou vrstvu rostlinných vláken s plošnou hmotností do 150g/m2. Jednovrstvý nebo vícevrstvý tužší papír, s plošnou hmotností od 150 do 250g/m2, se nazývá karton a tvoří přechod mezi papírem a lepenkou. Jako lepenka je označován papír o plošné hmotnosti přesahující 250g/m2, jež je tvořen několika vrstvami, obvykle různého vláknitého složení, na lepenkovém stroji. (8, s. 52) V současné době patří papír k neodmyslitelným nástrojům lidské civilizace a i ve školním prostředí patří mezi základní materiály. Papír dnešní podoby byl vynalezen ve 2. stolení n. l. v Číně a jeho výrobní postup zůstal v podstatě stejný až dodnes. Mezi jeho největší výhody patří nízká cena, velmi snadná dostupnost a jednoduchá manipulace s ním při využití nejrůznějších technik práce. Nezastupitelnou funkci papíru ve společnosti potvrzuje i to, že jeho spotřeba u nás v posledních patnácti letech neustále stoupá. Podle serveru Arnika (9, online) se od roku 1996 do roku 2008 dokonce zdvojnásobila.

17

Výroba papíru Základními surovinami pro výrobu papíru jsou vláknité materiály, speciálně upravené tak, aby byly zplstitelné. Tyto vlákniny jsou získávány především z vláknitého dřeva jehličnatých a listnatých stromů, ale také z jiných rostlin, z textilních vláken a sběrového papíru. Vaňková, Vaněk (10, s. 65 – 79) popisují fáze výroby papíru následovně: V první fázi výroby se tedy získávají vlákniny procesem rozvlákňování vláknitých surovin a to dvěma způsoby – mechanicky a chemicky. Vlákniny získané broušením dřeva – tedy mechanicky, se nazývají dřevoviny a vlákniny získané chemickou cestou nazýváme celulózy. Dřevoviny se podle svých mechanických a chemických vlastností dělí na čtyři druhy: bílou dřevovinu, hnědou dřevovinu, termochemickou a chemotermomechanickou dřevovinu, které se navzájem liší vnějším vzhledem a způsobem výroby. Celulózy se podle chemických látek použitých při výrobě vlákniny dělí na sulfátovou celulózu, sulfitovou celulózu a natronovou celulózu. Dále mohou vzniknout polocelulózy, jejichž výtěžek při výrobě je větší než u celulóz. Druhou fází výroby papíru je příprava papíroviny, která je ve formě vodní suspenze. Dochází k rozvláknění vláknin, následně jejich mletí v mlecích strojích a přidávání nevláknitých příměsí. Tyto příměsi jsou plnidla, která zlepšují vlastnosti papíru, snižují jeho poréznost a zatěžkávají jej, klížidla, jež zvyšují pevnost papíru, jeho odolnost proti vsakování vody a dotvářejí celkový vzhled a konečně barviva, jimiž lze papír barvit na požadované barvy či odstíny. Z mlecích strojů je pak papírovina přečerpávána do míchacích nádrží, kde se vyrovnává jejich jakost a poté do zásobních nádrží, odkud vytéká do papírenského stroje. V papírenském stroji probíhá třetí fáze procesu. Papírovina vtéká na příčně se třesoucí pás síta, na němž ztratí asi 20% vody a dochází ke zplstění a vytvoření listu papíru. Ten přechází do lisovacích válců, kde se lisováním snižuje pórovitost, savost a propustnost pro vzduch, zvyšuje objemová hmotnost a pevnost a dosahuje se požadované tloušťky papíru. V této mokré části ztrácí papír 15 – 25% vody. Následuje suchá fáze, v níž je papír vysušován pomocí sušících válců, vyhlazován a nakonec vlhčen vodní mlhou na přibližnou vlhkost vzduchu – asi 7%. Hotový papír se dále navíjí a dále upravuje – převíjí, řeže na požadované formáty a mohou se uplatnit další závěrečné úpravy papíru jako je impregnace, lakování, natírání, ražba a krepování. 18

Druhy papíru Podle různých hledisek a typických znaků, můžeme papír dělit do množství skupin. Pro školní prostředí je dostačující rozdělení papíru podle určení a použití. Podle Honzíkové (6, s. 60 – 64) na papíry tiskové, psací a kreslicí, balicí, technické a papíry k rozmanitému použití. Tato autorka je také následně dále specifikuje takto: Tiskové papíry Tiskové papíry jsou určeny pro zpracování polygrafickými technikami. Při procesu jejich výroby se dbá na zmenšení jejich průsvitnosti, hladkost, rovnoměrnost toušťky, přijímavost barvy a rozměrovou stálost. (10, s. 80) Podle tiskové techniky se určuje stupeň i klížení a hladkost povrchu. Do této skupiny patří novinový papír, barevný tiskový papír, biblový papír, hlubotiskový papír, křídový papír a ofsetový papír. Psací a kreslicí papíry Psací a kreslicí papíry jsou určeny především pro psaní, kreslení a rýsování. Měly by mít čistý povrch a být odolné vůči oděru. Řadí se sem bezdřevý psací papír (kancelářský papír), konceptový papír, náčrtkový papír, průklepový papír, sešitový papír, strojový papír. Balicí papíry Balicí papíry jsou určeny především k balení zboží a tím jeho ochraně a částečně i k jeho konzervaci. Důležitá je u nich proto pevnost v tahu a lomu, měkkost a pružnost. Do této skupiny řadíme albino, pergamin, pergamenovou náhradu, šedák (obyčejný balicí papír) a papíry balicí střední, bitumenovaný, černý, gáčový, havana, hedvábný, kraft, jehlový, kuličkový, natronový, parafínový, pergamenový, rysový, s asfaltovou emulzí, sulfátový, upravovací a další. Technické papíry Technické papíry slouží ke specifickým účelům, a proto mají různé vlastnosti. Řadíme sem papíry kabelové, kalibrové, antikorozní, asfaltové, nitrační, sublimátové a jiné. Papíry k rozmanitému použití Papíry k rozmanitému použití, kam patří papíry smirkové, toaletní, cigaretové, filtrační, na umělé květiny a podobně.

19

Vlastnosti papíru Každý druh papíru má své specifické vlastnosti, které jsou dány druhem použitých surovin a způsobem jejich zpracování. Znalost vlastností papírů je důležitá především pro jejich správné používání. Vlastnosti papírů dělíme do čtyř skupin podle různých hledisek, jež obsahují konkrétní vlastnosti. Mezi základní vlastnosti papírů lze podle Honzíkové (8, s. 65 – 68) zařadit: •

Látkové složení - bezdřevé papíry - středně jemné papíry - dřevité papíry

•

Mechanické, fyzikální a všeobecné vlastnosti - formát - tloušťka - nasákavost - plošná hmotnost - zaklížení - podélný a příčný směr - odolnost proti přehybu - tuhost

•

Optické vlastnosti - svitnost - bělost a barva - lesk

•

Chemické vlastnosti - stálost zabarvení - stárnutí - trvanlivost

20

3.2 Dřevo Dřevo patří mezi základní, v dnešní době hojně využívané materiály a velmi úzce souvisí s historií lidstva. Bylo lidmi využíváno od pradávna, ale ani s postupným růstem vyspělosti civilizací se jeho význam nesnižuje. Pouze se v některých případech mění či rozšiřují způsoby jeho využití. Přesto některé možnosti jeho použití, například pro získávání tepla či výroba nejrůznějších nástrojů, zůstaly zachovány dodnes. I děti se se dřevem setkávají již od nejútlejšího věku v podobě nábytku a zvláště nyní, v době návratu k přírodním materiálům, i v podobě hraček. Dřevo jakožto přírodní materiál je tvořeno sekundárně ztloustlými buněčnými stěnami odumřelých rostlinných buněk, živé buňky jsou pouze v kambiu, které způsobuje růst do šířky a ve vegetačních vrcholech. Z chemického hlediska je dřevo tvořeno především celulózou, hemicelulózou a ligninem. Kromě těchto základních stavebních složek jsou ve dřevě zastoupeny i další látky, označované jako průvodní. Mezi tyto látky patří třísloviny, pryskyřice, zásobní látky a alkaloidy. Dřevo je také typické svou makroskopickou stavbou, kterou můžeme pozorovat nejlépe na příčném řezu kmenem. Vnější okraj je tvořen kůrou, kterou můžeme u dospělých stromů rozlišit na borku, tedy ochrannou vrstvu, a lýko, jež slouží k rozvodu organických látek do všech částí stromu. Pod lýkem je tenká vrstva kambia a za ní následuje dřevo. Dřevo je složeno ze soustředných vrstev, tzv. letokruhů, které se skládají vždy ze světlejšího jarního a tmavšího letního dřeva. Uprostřed dřeva se pak nachází měkčí dřeň, která tvoří biologickou osu kmene. Jako tenké proužky probíhající příčným řezem radiálně od dřeně ke kůře můžeme pozorovat dřeňové paprsky, sloužící k rozvodu a ukládání živin. Nedílnou součástí dřeva jsou také mezibuněčné prostory vyplněné pryskyřicí, označované jako pryskyřičné kanálky. Význam pryskyřice spočívá ve zvýšení odolnosti proti škůdcům, snížení navlhavosti a zvýšení výhřevnosti. (10, s. 12 – 26)

Získávání dřeva Surové dřevo získáváme jeho těžbou v lesích. Poté se dřevo průmyslově zpracovává mechanickými a chemickými technologiemi. Podélným rozřezáním kmenů dřevin získáváme dřevěné polotovary nazývané řezivo. Řeziva rozlišujeme na desková, kam patří prkna, fošny a krajiny, hraněná řeziva, mezi něž řadíme hranoly a hranolky, polohraněná řeziva, která zahrnují polštáře a trámy a drobná řeziva, kam řadíme lišty a latě. 21

Loupáním nebo krájením změkčených dýhařských kulatin na speciálních strojích vznikají dýhy, které podle použití mohou být technické, okrasné, vyrovnávací nebo poddýžky. Z dýh lepených na sebe navzájem vznikají plošné konstrukční desky zvané překližky. Vrchní díly dýhy překližky se nazývají překližovačky. Překližky rozdělujeme na truhlářské, obalové, stavební, letecké a speciální. Jednoúčelová překližovaná deska, skládající se z obvodového rámu a překlíženého středu ve velikosti dveří, se nazývá dvéřovka. Oboustranným překlížením laťovkového středu překližovačkami, přičemž vlákna středu a překližovaček jsou na sebe kolmé, vznikají laťovky. Jedná se o konstrukční samonosné desky. Spojením lignocelulózové hmoty v nejrůznější podobě, pojidel, většinou ve formě syntetické pryskyřice či ligninu a dalších látek vznikají aglomerované materiály. Jejich lisováním můžeme vyrobit různé tvary, z nichž nejvýznamnější jsou hojně využívané desky. Aglomerované desky mohou být dřevovláknité měkké, dřevovláknité tvrdé, dřevotřískové, pazdeřové, pilinové, kůrové, likusové, lignátové a desky Tuvorit. (10, s. 46 – 53)

Rozdělení dřeva Dřevo můžeme rozdělit do skupin podle různých kritérií, například podle stavby dřeva, původu, tvaru, průmyslového použití a dalších. Vaňková, Vaněk (10, s. 41 – 46) uvádí dělení na dřeva jehličnanů, listnáčů a cizokrajná.

Dřeva jehličnanů Dřevo jehličnatých stromů má výrazné letokruhy, nevýrazné paprsky a nemá póry. Mezi jehličnaté stromy patří smrk, borovice, modřín, jedle a tis. Smrk Smrkové dřevo je světlé, měkké, lehké, pružné, pevné, nepříliš smolnaté, je snadno štípatelné a má vhodné vlastnosti pro opracování. Dobře se moří, barví i lakuje. Vzhledem k širokým možnostem jeho využití patří mezi naše nejdůležitější dřeva. Tradičně je využíván jako vánoční strom. Používá se k výrobě nábytku, ve stavebnictví, na sloupy a k výrobě papíru apod. Zvláštností je rezonanční smrk, používaný k výrobě hudebních nástrojů. (10, s. 41) 22

Borovice Borové dřevo má světlou běl a červenohnědé jádro. Je pevné, těžké a v porovnání se smrkovým dřevem trvanlivější. Vzhledem k tomu, že není příliš pružné, tak je oproti smrkovému dřevu křehčí. Letokruhy borovice mají také širší smolnatou vrstvu, díky níž dřevo voní pryskyřicí. Dřevo borovice se používá k výrobě nábytku, ve stavebnictví, truhlářství, na pražce, sloupy, podpěry, vagony a v dolech. (10, s. 41) Modřín Dřevo modřínu má světle žlutou běl a až červenohnědé jádro. Je dobře obrábitelné, patří mezi jedno z našich nejpevnějších, nejtvrdších a nejvíce trvanlivých dřev. Používá se v interiéru i exteriéru, ve stavebnictví, truhlářství a při výrobě lodí. (10, s. 42) Jedle Jedové dřevo je pružné, světlé s tmavými suky. Přestože neobsahuje pryskyřici, hůře se obrábí, ale je dobře štípatelné a trvanlivé pod vodou. Jeho využití je obdobné jako u smrku. (10, s. 41) Tis Jádrové dřevo tisu může mít různou barvu, od načervenalé až do fialova, úzká běl je světlá. Tisové dřevo se špatně štípe, ale je velmi pevné a trvanlivé, neobsahuje pryskyřici a dobře se obrábí. Jeho tradiční využití bylo při výrobě luků, používá se v truhlářství, řezbářství a na ohýbané části nábytku. (11, online)

Dřeva listnatých stromů Dřeva listnáčů neobsahují pryskyřici a mají složitější stavbu než dřeva jehličnanů. Akát, dub, jasan a jilm mají dřeva kruhově pórovitá s výraznými letokruhy, zatímco buk, bříza, habr, javor, lípa, olše, ořešák a topol mají roztroušeně pórovitá dřeva s málo zřetelnými letokruhy. (10, s. 42) Akát Akát má žlutohnědé jádro a nažloutlou úzkou dřeň. Jeho dřevo je pevné, tvrdé a těžké, velmi houževnaté a trvanlivé. Vzhledem k tomu, že snese velké zatížení, používá se k výrobě násad, dále k výrobě nábytku a ve stavebnictví apod. (10, s. 43) Dub Jádrové dřevo dubu je žlutohnědé a těžší než nahnědlá běl. Dubové dřevo je pevné, pružné, nepříliš tuhé, trvanlivé a působící korozi kovů. Dřevo dubu patří mezi velmi oblíbené materiály. Využívá se v nábytkářství, truhlářství, při práci v docích, v řezbářství a pro výrobu sudů, parket, dýh apod. (10, s. 42 – 43) 23

Jasan Jasanové dřevo má světlou běl s tmavohnědým jádrem. Dobře se povrchově upravuje, ale je netrvanlivé. Je těžké, houževnaté, pružné, s výbornými předpoklady pro ohýbání. Z tohoto důvodu je hojně využívané při výrobě sportovního nářadí a vybavení, výrobě nábytku, rámů lodí, násad a nástrojů, v truhlářství. (10, s. 43) Jilm Jádrové dřevo jilmu je čokoládově hnědé, běl je světlá. Dřevo se hůře opracovává a není příliš trvanlivé, je pružné a vhodné pro ohýbání. Používá se ke stavbě lodí, doků a přístavů, ke konstrukci vozidel, výrobě nábytku a podlahových krytin apod. (11, online) Buk Bukové dřevo je růžovohnědé, tvrdé, pevné a dobře se opracovává a povrchově upravuje. Dřevo je velmi oblíbené, využívané v nábytkářství, truhlářství, při výrobě částí hudebních nástrojů, podlah, předmětů do domácnosti a také ohýbaných výrobků. (11, online) Bříza Březové dřevo je světlé, středně těžké, pevné, dobře obrábitelné, ale třepivé s výskytem suků. Je využíváno v bednářství, řezbářství, k výrobě překližky, apod. (10, s. 45) Habr Dřevo habru je světlé a nevýrazné, těžké, tvrdé, pevné, ohebné a špatně štípatelné. Je obtížně obrábitelné ale dobře se povrchově upravuje. Je to velmi dobrý materiál k soustružení. Vyrábí se z něj držadla, násady, klíny, kladky, součásti hudebních nástrojů a další. (11, online) Javor Javorové dřevo je bělavé, středně těžké, pevné a málo trvanlivé. Lze dobře opracovávat i povrchově upravovat. Používá se při soustružení, v truhlářství, k výrobě nábytku, hudebních nástrojů, podlah, sportovního vybavení atd. (10, s. 44) Lípa Lípa má světle hnědé dřevo, které je lehké, měkké a špatně ohýbatelné. Využívá se v řezbářství, při výrobě hudebních nástrojů, hraček, násad, cívek, nádob a dalších předmětů. (11, online) Olše Olšové dřevo je nevýrazné s oranžovohnědou barvou, která časem přechází do červenohnědé. Její dřevo je lehké, měkké, nepříliš trvanlivé, dobře obrábitelné 24

a povrchově upravitelné. Odolnost se zlepšuje pod vodou. Využívá se v řezbářství, bednářství, truhlářství, k výrobě dřeváků, hraček, násad apod. (10, s. 44) Ořešák Ořešák má červenohnědé jádrové dřevo a šedobílou běl. Dřevo je pevné, tvrdé, lehce obrábitelné a dobře povrchově upravitelné. Využívá se k výrobě hudebních nástrojů, dekoračních předmětů, vysoce dekorativních dýh apod. (10, s. 44) Topol Topolové dřevo je krémové až nažloutlé, lehké a nevhodné k ohýbání. Využívá se v truhlářství, na podlahy, k výrobě hraček, beden, přepravek, palet, zápalek a dalších. (11, online)

Cizokrajná dřeva Mezi cizokrajná dřeva můžeme zařadit mahagon, eben, palisandr, hikoru, balzu a teak. Mahagon Mahagonové jádrové dřevo je červenohnědé, středně těžké, vhodné k ohýbání, dobře opracovatelné a trvanlivé. Využívá se k výrobě nábytku, obkladů, rakví, překližek, forem, šablon, člunů, klavírů, v truhlářství a dřevorytectví. (11, online) Eben Ebenové dřevo je černé s velmi jemnou texturou. Je velmi těžké, tvrdé, pevné a obtížně se opracovává. Využívá se v řezbářství, sochařství, při výrobě hudebních nástrojů, nábytku a dekorativních předmětů. (10, s. 45) Palisandr Palisandr má fialovohnědé jádrové dřevo, které je těžké, pevné a tvrdé. Toto vysoce dekorativní dřevo se využívá k výrobě nábytku, obložení, okrasných předmětů, hudebních nástrojů a je používáno v sochařství a řezbářství. (11, online) Hikora Hikora má široké světlé bělové dřevo a červeno hnědé jádrové dřevo. Dřevo je těžké, tvrdé, pevné a dobře se ohýbá. Obtížně se opracovává, upravuje a není trvanlivé. Využívá se v sochařství, řezbářství, k výrobě sportovního vybavení, lyží, držadel apod. (11, online) Balza Balzové dřevo je světlé až narůžovělé, velmi lehké, málo pevné a nevhodné k ohýbání. Velmi snadno se obrábí i upravuje, ale snadno podléhá zkáze. Využívá se jako

25

tepelně izolační materiál, jako ochranné balení, modelářský materiál, k výrobě záchranných kruhů, bójí atd. (10, s. 46) Teak Teak má zlatohnědé jádrové dřevo, které na vzduchu tmavne a je pevné a velmi trvanlivé. Je využitelné při výrobě nábytku, podlah, sudů, lodí, vesel, stěžňů, vlnolamů apod. (11, online)

Vlastnosti dřeva Každý druh dřeva má své specifické vlastnosti, kterými se odlišuje od ostatních a stává se tak unikátním materiálem. Podle vlastností dřeva určujeme, pro jaký účel je vhodné využít konkrétní druh dřeva a který druh se pro daný účel nehodí. Obecné dělení vlastností dřeva, jak je uvádí i Vaňková, Vaněk (10, s. 26 – 35), je na fyzikální a mechanické: Fyzikální vlastnosti můžeme zkoumat bez narušení chemické struktury dřeva, některé pouze za pomoci vlastních smyslů. •

Mezi vzhledové vlastnosti dřeva patří barva dřeva, lesk dřeva, textura dřeva a vůně dřeva.

•

Vlastnosti určující hmotnost dřeva jsou objemová hmotnost dřeva a měrná hmotnost, tedy hustota.

•

Jako vlastnosti ovlivňující vztah dřeva k teplu jsou uváděny měrné teplo a měrná tepelná vodivost dřeva.

•

Akustické vlastnosti dřeva jsou zvuková vodivost dřeva, průzvučnost a rezonanční schopnost dřeva.

•

Do elektrických vlastností patří elektrická vodivost, jež se mění v závislosti na vlhkosti dřeva.

Mechanické vlastnosti dřeva jsou určující pro jeho schopnost odolávat působení vnějších mechanických sil. Mezi mechanické vlastnosti dřeva řadíme pružnost dřeva, jeho pevnost v tahu, pevnost v tlaku, pevnost ve smyku, pevnost v ohybu, pevnost ve vzpěru, dynamickou pevnost, tvrdost dřeva, štípatelnost dřeva a ohýbatelnost dřeva.

26

3.3 Textil Textilie a jejich výroba provází lidstvo již od počátku civilizace. Podle nálezů jsou první plošné textilní výrobky datovány do 7. tisíciletí př. n. l. Primitivní ruční výroba založená na splétání lodyh rostlin se postupně zdokonalovala v závislosti na technickém rozvoji společnosti. Mezi nejvýznamnější okamžiky v historii výroby textilu patří vynález kolovratu v 16. století, výrazný rozvoj jeho průmyslové výroby, jež v Evropě nastal v 18. a 19. století a v moderní historii zejména výroba umělých textilních vláken. Díky moderním technologiím tak vzniká množství nejrůznějších textilních materiálů s rozličnými užitkovými a funkčními vlastnostmi, jež dávají možnost využití textilu v nejrůznějších oblastech lidského života. Stejně tak dochází i k rozšíření původních ochranných a estetických funkcí textilu na funkce módní, dekorativní a mnohé další. (10, s. 99 – 101)

Výroba textilu Ve většině případů jsou textilní vlákna zpracovávána na příze, z nichž se následně v procesu mnoha výrobních fází zhotovují textilní výrobky. Příze se vyrábí z vláken různého druhu na spřádacích strojích. Neuspořádaná textilní vlákna jsou v čechracím stroji upravena do podoby rouna, jež je pročesáváním drátěnými kartáči tzv. mykáním zhuštěno do přástu, který je poté zakrucován. V následném procesu skaní se dvě či více přízí zakrucují dohromady. Hotová příze je navinuta na cívky a dodává se k dalšímu zpracování do textilních závodů. (10, s. 121 – 124) Tkaním přízí na tkacích strojích různých typů vznikají tkaniny. Jedná se o výrobu plošných textilií způsobem vzájemného proplétání a pravoúhlého křížení dvou soustav přízí. (6, s. 44) Základem je osnova z napjatých přízí a k nim kolmo probíhající útek, jež se prohazuje prostorem vzniklým nadzvednutím částí osnovy. Po klesnutí zvednuté osnovy se pak útková příze přirazí k předchozí, čímž postupně vzniká tkanina. Podle způsobu křížení přízí vznikají různé druhy textilní vazby. Mezi jejich základní druhy patří velmi pevná a pružná keprová vazba s typickými šikmými řádky, nejjednodušší a pevná plátnová vazba a atlasová vazba, z níž vznikají hladké a klouzavé tkaniny. V procesu pletení na pletacích strojích vznikají pleteniny. Způsob jejich výroby je založen na pletení jednotlivých oček z jedné soustavy přízí, která pak vytvářejí řádky a vzory. Díky tomu jsou pleteniny pružné, měkké a nemačkavé. 27

Chemickou a mechanickou cestou či plstěním vznikají netkané textilie. Vlákenné rouno je přímo spojováno do podoby plošného výrobku. (10, s. 124 – 129) Hotové textilie se mohou dále upravovat například bělením, barvením, potiskováním, kalandrováním, mandlováním, česáním, impregnací, mercerováním, valchováním, škrobením a dalšími způsoby.

Rozdělení textilu Textilie rozdělujeme podle původu textilních vláken, jež jsou použity při jejich výrobě. Podle tohoto dělení, jež uvádí Honzíková (6, 35 – 43), mohou být tato vlákna přírodní, chemická nebo hutnická. Tatáž autorka je také v uvedené publikaci blíže specifikuje následně:

Přírodní vlákna dále rozlišuje podle jejich původu na rostlinná, živočišná a anorganická. Rostlinná přírodní vlákna Rostlinná přírodní vlákna mohou být získávána ze semen, stonků, listů nebo plodů rostlin. Ze semen je získávána hebká, dobře tvárná a zpracovatelná bavlna, která je typická velkou srážlivostí a pohlcováním kapalin a kapok, jež je pružný, málo pevný a odpuzuje kapaliny. Ze stonků rostlin se získává chladivý, velmi pevný, málo tažný, pružný a tvárný len, pevné konopí, lesklá a křehká juta a na omak hedvábná velmi lesklá ramie. Z listů rostlin se získávají tuhá a hrubá vlákna novozélandského lnu, která jsou odolná proti vlhkosti, tuhá a hrubá vlákna konopí dominga a sisalového konopí a také lesklá, lehká a vlhku odolná vlákna manilského konopí. Z plodů se získávají pouze hrubá a pevná kokosová vlákna. Vlákna živočišného původu Vlákna živočišného původu jsou získávána ze dvou zdrojů. Prvním z nich jsou vlákna získávána se zvířecí srsti. Tradiční je získávání ovčí vlny, která je cenná pro svou plstivost, ale je typická i dalšími vlastnostmi, mezi něž patří výborná tvárnost, značná tažnost a nasákavost a malá pevnost. Srst se však získává i z jiných druhů zvířat jako jsou velbloudi, domácí, angorské a kašmírové kozy, angorští králíci a řidčeji i krávy, telata, srny, koně, psi a kočky. Druhým zdrojem vláken živočišného původu jsou kukly bource morušového, z nichž získáváme hedvábná vlákna. Tato vlákna jsou měkká, hebká, málo srážlivá a známá tím, že v zimě hřejí a v létě chladí. Kromě tohoto pravého hedvábí 28

je možné získat i plané hedvábí ze zámotků bource dubového a hedvábníka dubového a také lasturové hedvábí jako výměšek kyjovky šupinaté a kyjovky ušlechtilé. Anorganická přírodní vlákna Mezi anorganická přírodní vlákna patří vlákna vytvořená z minerálního nerostu azbestu. Tato vlákna jsou křehká, ohnivzdorná ale jak bylo zjištěno i škodlivá zdraví člověka.

Chemická vlákna jsou vyráběna z přírodních a syntetických polymerů. Mezi přírodní polymery patří ve vodě nerozpustná vlákna z mořských řas, z nichž se vyrábí alginátové hedvábí, vysoce lesklá ale málo pevná celulózová vlákna pro výrobu viskózového hedvábí a viskózové stříže, málo pevná a pružná acetátová vlákna vyráběná z odpadu bavlny či ušlechtilé dřevní celulózy a vlákna z živočišných či rostlinných bílkovin. Z živočišných bílkovin jsou to vlákna kaseinová, vyráběná z bílkoviny z kravského mléka, keratinová vlákna, k jejichž výrobě je používána bílkovina z kopyt a srstí a kolagenová vlákna, vyráběná z bílkoviny získávané z odpadu kostí, mas, blan a kůží. Z rostlinných bílkovin se používají bílkoviny z plodů podzemnice olejné, sojových bobů a kukuřice. Vlákna ze syntetických polymerů jsou v současnosti používána ve směsích s přírodními vlákny. Mezi tato vlákna patří otěru odolná a pružná polyamidová vlákna, voděodolná polyesterová vlákna, voděodolná ale pevnější polyvinylchloridová vlákna, polyakrylonitrilová, polypropylenová, kopolymerní, polyvinylalkoholová a elastomerová vlákna.

Do poslední skupiny hutnických textilních vláken patří vlákna kovů, která se tkají do některých tkanin za účelem zlepšení vzhledu a vlákna nekovů. Vlákna nekovů mohou být skleněná, jež jsou chemicky odolná a dobře izolující, velmi pružná lávová vlákna s vynikajícími elektrickými, akustickými a tepelně izolačními vlastnostmi a velmi křehká strusková vlákna. (6, s. 35 – 43)

Vlastnosti textilu Podle druhu textilních vláken použitých při výrobě a způsobu zpracování, získávají hotové textilie specifické vlastnosti, jež výrazně ovlivňují možnosti a způsob jejich použití.

29

Všeobecně se vlastnosti textilu dělí na tyto skupiny, jak je uvádí i Vaněk, Vaňková (10, s. 130 – 133): •

Fyziologické vlastnosti, mezi něž řadí prodyšnost, savost, nasákavost a hřejivost.

•

Estetické vlastnosti, kam řadí lesk, barvu, průsvitnost, splývavost či tuhost, mačkavost, sklon ke žmolkovitosti, lepivost na pokožku a rozlišení rubu a líce

•

Trvanlivost, kterou uvádí jako samostatnou vlastnost, do níž je zahrnuta odolnost proti opotřebení, pevnost a odolnost proti oděru.

3.4 Kovy Kovy sehrály v historii lidstva velmi významnou roli a patří mezi materiály, bez nichž si lidé již neumí život představit. Dokonce i některá období v dějinách nesou právě jejich jméno. První železné předměty pochází již z doby okolo roku 3000 př. n. l. a kovy obecně, jsou hojně využívány dodnes. Je to jeden z materiálů, s nímž i malé děti přichází do styku již od nejútlejšího věku. Přesto ve školním prostředí není tento materiál příliš využíván. Ze všech chemických prvků na Zemi tvoří kovy ¾ všech dosud známých prvků. V přírodě se nachází buďto v ryzí (čisté) formě nebo ve formě sloučenin, které nazýváme rudy. Z nich se potom kovy získávají tavením. V současné době se kovy používají více jako slitiny kovů než kovy v čisté formě, a to vzhledem k jejich lepším vlastnostem. Slitiny jsou tvořeny dvěma a více kovy a někdy i nekovovými prvky. Tím získávají právě své nezastupitelné vlastnosti. (12, s. 60)

Získávání kovů Obor zabývající se získáváním a zpracováním kovů se nazývá hutnictví neboli metalurgie. Některé kovy, například zlato a stříbro, se v přírodě vyskytují v ryzí podobě. Většina kovů se však v přírodě vyskytuje ve formě rud, které obsahují i část nečistot. Proto je nezbytné rudu nejprve vyčistit. Čistou rudu je pak nutno rozložit, aby bylo možno z ní získat čistý kov. Proces rozkládání rud může proběhnout několika způsoby, podle reaktivity konkrétního kovu. Jedná se o pražení, tavení s uhlíkem a nejúčinnější z metod elektrolýzu. (13, online) 30

Kovy se pak dále zpracovávají za tepla v procesech žíhání, kalení, temperování, alitování a cementování nebo za studena lisováním, válcováním a ohýbáním. (14, online)

Rozdělení kovů Kovové materiály můžeme rozdělit do tří skupin, stejně jako je dělí Honzíková (6, s. 24 – 25) na železné kovy, neželezné kovy a slitiny kovů.

Železné kovy Mezi železné kovy řadíme železo a ocel. Železo Železo je lesklý, šedobílý kov s vysokým bodem tání, proto je k jeho výrobě nutné tavení ve vysokých pecích.

Je dobrý vodič tepla i elektřiny, ale je málo odolné

proti korozi. Má velmi široké využití jako technický a konstrukční materiál. Využívá se k výrobě strojů, lodí, železnic apod. (15, online) Ocel Ocel je nejdůležitější technický kov, vyráběný ze surového železa zkujňovacím pochodem v ocelářských pecích. Z nich je ocel odlévána do kokil, ve kterých tuhne na ingoty určené k dalšímu zpracování. Nejčastěji používané druhy oceli jsou ocel konstrukční a nástrojová. Konstrukční ocel se používá ve stavebnictví a strojírenství. Nástrojová ocel ještě prochází procesem kalení, v němž získává větší tvrdost a křehkost. Využívá se proto k výrobě nástrojů, nářadí, měřidel apod. (6, s. 24)

Neželezné kovy Neželezné kovy bývají také označovány jako kovy barevné. Existuje jich velké množství a jsou velmi různorodé. Mezi neželezné kovy, s nimiž se mohou setkávat i žáci prvního stupně základních škol patří například hliník, měď, zlato, stříbro, olovo, cín, chrom, zinek. Hliník Hliník je nejhojněji se vyskytujícím kovovým prvkem v zemské kůře, v níž se nachází ve formě sloučenin. Průmyslově se získává z bauxitu pomocí elektrolýzy. Je stříbrné barvy, lehký, měkký, tvárný, dobře vede teplo i elektřinu a odolává korozi. Využívá se k výrobě předmětů pro průmysl i domácnosti a k výrobě alobalu. (6, s. 25)

31

Měď Měď je červenohnědý, měkký a tažný kov, získávaný redukcí z měděných rud a vedoucí dobře teplo i elektřinu. Nepodléhá korozi, ale na vzduchu se potahuje vrstvou zelenavé měděnky. Využívá se v elektrotechnice. (10, s. 152) Zlato Zlato je velmi měkký, žlutý, lesklý kujný, za tepla i studena tvárný kov, odolný vůči korozi i chemikáliím. V přírodě se vyskytuje v ryzí podobě, využívá se však často ve slitinách. Nejznámější použití je k výrobě šperků, ale využívá se také k pozlacování předmětů či ve stomatologii. (10, s. 151 - 152) Stříbro Jedná se o bílý, lesklý, kujný, tažný kov, odolávající korozi a výborně vedoucí teplo a elektřinu. Využívá se při výrobě šperků, v chemickém průmyslu, elektrotechnice, fotochemii a lékařství. (10, s. 152) Olovo Olovo je šedý, těžký, měkký kov odolný proti korozi s nízkou tavicí teplotou. Využívá se ve zdravotnictví, ve stavebnictví a ve sloučeninách k výrobě akumulátorů, ložisek apod. (6, s. 25) Cín Jako cín se označuje lesklý, bílý nejedovatý kov odolný vůči vlhkosti, kyslíku a kyselinám. Získává se z cínové rudy a využívá se na pocínování oceli jako ochrana proti korozi, k výrobě bronzu, při pájení a k výrobě tenké cínové fólie - staniolu. (10, s. 153) Chrom Chrom je stříbrolesklý tvrdý kov odolný vůči korozi. Využívá se jako přísada do nerezavějících ocelí a ke galvanickému pokovování. (10, s. 154) Zinek Zinek je bílý, dobře tavitelný kov, který dobře odolává korozi. Využívá se k výrobě sloučenin, plechů a jako ochrana proti korozi. (6, s. 24)

32

Slitiny kovů Ztuhlý roztok dvou a více kovů nebo i určitých nekovů nazýváme jako slitinu. Slitiny mají jiné mechanické a fyzikální vlastnosti než čisté kovy. Nejdůležitější slitiny jsou bronz, dural a mosaz. (16, s. 129) Bronz Slitina mědi a cínu se nazývá bronz. Jako přísady obsahuje i další kovy. Bronzy jsou dobře slévatelné, tvrdé a pevné. Rozlišují se podle použití na umělecké práce, používané ve zvonařství, zrcadlový bronz, fosforový, křemíkový, olověný a další. (16, s. 129) Dural Jako dural je nazývána lehká, pevná, tvrdá, dobře slévatelná a za tepla dobře tvárná slitina hliníku, mědi a hořčíku. (6, s. 25) Mosaz Mosaz je slitina mědi a zinku. Je snadno obrábitelná a nerezaví. Využívá se k výrobě tyčí, plechů, drátů, trubek, hudebních nástrojů, galanterního zboží aj. Můžeme rozlišovat několik druhů mosazi: tombak, pravou mosaz, kujnou mosaz, litou a speciální mosaz a další. (16, s. 129 – 133)

Vlastnosti kovů Kovové materiály mají množství specifických vlastností, díky nimž mají široké uplatnění v praxi a tak jsou využívány v mnoha odvětvích průmyslu. Veles (17, s. 23) dělí vlastnosti kovů na: •

Fyzikální

- magnetické - transportní - tepelná vodivost - elektrická vodivost - supravodivost - termoelektrický jev - tepelné

- teplotní roztažnost - měrné teplo

•

Fyzikálně-chemické - chemické a elektrochemické

- oxidační - korozní

- optické a emisní - kontaktní a třecí 33

- v disperzním stavu (kovové prášky) • Mechanické

- základní

- pružnost - pevnost - plasticita - houževnatost

- odvozené

- tvrdost - odolnost proti křehkému lomu - odolnost proti únavovému lomu - odolnost proti tečení

• Technologické

- tvárnitelnost - obrábitelnost - svařitelnost - slévatelnost - kalitelnost - spékatelnost

3.5 Modelovací hmoty Modelovací hmoty jsou plastické a tvárné materiály, které dokáží přijmout a nadále si podržet určitý tvar. Modelovací hmoty umožňují během bezprostředního kontaktu s materiálem realizovat prostorové představy. V průběhu modelování se pak rozvíjí nejen citlivost ruky, jemná motorika a fantazie, ale také schopnost vystihnout proporce a rozměry vytvářeného objektu. Tyto materiály mohou být buďto přírodního nebo syntetického původu. (10, s. 135) Některé druhy modelovacích hmot jsou využívány lidmi již několik tisíc let. Mezi nejznámější, často používané a relativné snadno dostupné materiály z této oblasti patří keramické materiály, jejichž zpracování má dlouholetou tradici nejen v našich zemích. Díky zachovaným historickým nálezům keramických nádob můžeme zkoumat dávné kultury a usuzovat na jejich vyspělost v nejrůznějších částech světa. O významu modelovacích hmot v historii lidstva svědčí první stopy zpracování hlíny, které pochází již ze starověku a v průběhu vývoje lidstva se tato činnost zdokonalovala. Jako příklad je možno uvést egyptské či řecké nádoby nebo jemný čínský porcelán. Tradiční zpracování hlíny se zachovalo v menší míře dodnes a keramický průmysl je v současnosti důležitým 34

průmyslovým

odvětvím.

Slouží

k výrobě

užitkových

a

dekoračních

předmětů,

ale i výrobků sloužících k rozmanitým účelům v dalších průmyslových odvětvích.

Výroba modelovacích hmot Suroviny pro výrobu keramických hmot se vyskytují v přírodě. Zde vznikají v procesu zvětrávání živcových hornin. Mají různé složení, do něhož patří plastické součásti jako hlíny, jež obsahují oxidy některých kovů, a proto mají různé barevné odstíny, jíly a kaolín a neplastické součásti, mezi něž patří živec, křemen a vápenec. Surová vytěžená hlína je v keramických závodech mechanicky zpracovávána pomocí speciálních strojů. V tomto procesu dochází k drcení hlíny, jejímu lití za mokra, plavení, mísení, hnětení a nakonec lisování s cílem získat homogenní masu. Míchání hmot probíhá podle normovaných receptur zvolených tak, aby u ní vznikly co nejlepší předpoklady pro její budoucí způsob zpracování. (10, s. 135 – 141) Stejně tak i další modelovací hmoty přírodního původu jako jsou sádra, vosk, škrob a jiné mají svůj zdroj v přírodě, z níž jsou těženy či získávány jiným způsobem. Ostatní druhy modelovacích hmot jsou vyráběny synteticky a jejich výroba bude zmíněna dále u každého druhu zvlášť v kapitole Rozdělení modelovacích hmot.

Rozdělení modelovacích hmot Modelovací hmoty můžeme rozdělit podle jejich původu na přírodní a syntetické nebo, jak je rozděluje Honzíková, (6, s. 31 – 33) na klasické modelovací hmoty, licí hmoty a těsta.

Klasické modelovací hmoty Do skupiny těchto nejčastěji používaných materiálů pro modelování můžeme zařadit hlínu, plastelínu, Modurit, samovytvrzovací hmotu, polymerové hmoty a škrob. Hlína Hlína má mnoho druhů, které lze podle složení rozdělit na mastné neboli dlouhé hlíny, které jsou velmi plastické a i malé detaily se velmi dobře tvarují, ale při sušení a vypalování se smršťují a deformují. Druhou skupinou jsou hlíny hubené neboli krátké, jež se hůře tvarují, při ohýbání se více lámou a trhají, a proto se hodí spíše na vytváření větších objektů. Jejich výhodou ale je, že při sušení a vypalování se smršťují méně než hlíny mastné. Hlína se v tradiční výrobě zpracovává ručně, což jí dává originální ráz. 35

Mezi způsoby ručního tvarování hlíny patří slepování menších hliněných objektů, vtlačování do formy, odlévání a vytáčení na hrnčířském kruhu. V průmyslové výrobě se ke zhotovování výrobků používají techniky točení, lisování a lití. Po vytvarování keramických výrobků z hlíny se tyto předměty pomalu a plynule suší a tím odchází voda z volné hmoty. Vysušené předměty se poté vypalují v keramických pecích. Vypálením odchází z předmětu chemicky vázaná voda a po jeho skončení získává výrobek naprosto odlišné fyzikální, chemické a mechanické vlastnosti. Vypálený střep je pak možné potáhnout jemnou vrstvou sklovitého povlaku tzv. glazurou, která může mít různé barvy. Glazovaný předmět se musí znovu vypálit a poté se stává odolným a nepropustným vůči tekutinám. (10, s. 137 – 144) Plastelína Plastelína je nejznámější a ve školním prostředí nejpoužívanější modelovací hmota, vyráběná ze zemního vosku a pojidel. Jednoduše se s ní pracuje, lze použít několikrát a je snadno dostupná v mnoha barevných odstínech, jež se mezi sebou dají mísit. Mezi její nevýhody patří to, že je mastná a proto velmi přilnavá k prstům či podložce a také její plihnutí, v jehož důsledku vymodelované objekty za spolupůsobení tepla ztrácí původní tvar. (10, s. 145) „Domácí plastelína“ Plastelínu či spíše její obdobu je možno si také vyrobit. Tato hmota je známá jako domácí plastelína. Pro vytvoření půl kilogramu hmoty je potřeba 300ml vody, 150g hladké mouky, 75g soli, 2 lžíce octa, 1 lžíce oleje, potravinářské barvivo a případně i vonné esence. Ve vodě rozmícháme potravinářské barvivo zvolené barvy, olej a ocet. Do teflonové pánve nebo hrnce dáme mouku se solí, přilijeme vodu s rozmíchanými ostatními surovinami a můžeme přidat vonnou esenci. Za stálého míchání vaříme, dokud se hmota nezačne lepit k sobě a poté za stálého míchání již celistvou hmotu prohříváme, dokud se nepřestane lepit na nádobu. Provařenou hmotu necháme vychladnout, prohněteme a můžeme ji buď hned použít nebo ji v lednici v uzavřené nádobě či mikrotenovém sáčku uchovat až několik týdnů. (18, online) Tuto hmotu je možno po vytvarování nechat na vzduchu při pokojové teplotě vytvrdit. Doba sušení se ale v tomto případě pohybuje okolo několika dnů. Modurit Dalším druhem modelovací hmoty je Modurit. Jedná se o termoplastickou hmotu synteticky vyrobenou z polyvinylchloridu a změkčovadel. (10, s. 145)

36

Modurit je plastická, snadno tvarovatelná, polotuhá, bělavá hmota s možností širokého využití při kreativních činnostech, ale i v průmyslu či zdravotnictví. Modurit je dostupný v několika barvách, ale před vytvrzením jej lze obarvit na požadovaný odstín zapracováním olejových nebo temperových barev či pigmentů do hmoty. Po vytvarování výrobku je nutné jej tepelně vytvrdit. Vytvrzení je možné provést horkým vzduchem v troubě, nikoli však mikrovlnné, při teplotě 100 – 110°C nebo vařením ve vodě. Délka doby tvrzení závisí na velikosti a tloušťce předmětu. Po vytvrzení je možno hotové výrobky obarvit latexovými, akrylátovými a jinými barvami. (19, online) Stejným způsobem lze pracovat také s Modelitem, jež má i totožné vlastnosti jako modurit. Samovytvrzovací hmota Samovytvrzovací hmota je modelovací hmota s podobnými vlastnostmi jako modurit, která je ale na vzduchu tvrdnoucí, tedy ji není nutné vytvrzovat teplem. Před vlastním tvarováním výrobku je nutné hmotu prohníst navlhčenými dlaněmi, a pokud je pro tvarování vhodné, aby byla měkčí, je možno ji namočit do vody a poté zapracovat do potřebné konzistence. Po vytvoření výrobku a jeho vyhlazení navlhčenými prsty je zapotřebí jej nechat přibližně 48 hodin vyschnout při pokojové teplotě. Vytvrzené předměty lze dále dotvořit barvením například temperovými či akrylovými barvami a lakováním. Polymerové hmoty Polymerové hmoty jsou kvalitní, lehké a měkké modelovací hmoty na bázi polymerů, určené k modelování a vypalování. Z chemického hlediska je tvoří upravený polyvinylchlorid. Na našem trhu je v současné době k dostání několik těchto hmot od různých výrobců. Mezi tyto hmoty tedy patří Cernit, Pardo, Premo, Kato PolyClay a zřejmě nejznámější Fimo. Každá z těchto hmot má své přednosti co se týká škály barev, stálosti barev, tvárnosti, pružnosti, křehkosti po vypálení a dalších. V závislosti na nich je možné vybírat si na konkrétní techniku určitou hmotu. (20, s. 8 – 13) Postup práce je u všech těchto polymerových hmot velmi podobný Práce s nimi je snadná, hmota se nelepí ani neosychá. Všechny tyto hmoty jsou k dostání v několika druzích a velkém množství barevných odstínů, které lze mezi sebou míchat či vytvářet barevné přechody. Z hmoty je možno modelovat figurky nebo použít řadu dalších technik na výrobky, například tvořit z válečků a plátků hmoty, hmotu využít k potahování předmětů, vytváření dekorací, šperků a mnohé jiné. Před vlastním tvarováním je zapotřebí hmotu prohníst aby změkla a zvláčněla a poté je možno vytvořit výrobek buď bez pomůcek, nebo za pomoci různých formiček, nožů, jehel, strojků, tvořítek, válečků a podle 37

požadavků jej třeba nakonec dozdobit pudrem či barvami rozmíchanými v tekuté polymerové hmotě. Po vytvarování výrobku je nutné jej vytvrdit pečením v troubě při 110°C po dobu 20 - 30 minut nebo varem ve vodě po dobu 20 minut. Po vychladnutí je možno výrobky brousit a vyleštit nebo přelakovat speciálním lakem. (21, online) Škrob Škrob je makromolekulární látka, vznikající jako konečný produkt fotosyntézy zelených rostlin, běžně dostupný ve formě bílého prášku. Ten se získává v procesu mechanického zpracování surovin, vymývání, rafinace a sušení. (22, online) Varem ve vodě se ze škrobu v podobě prášku stává mazovitá lepivá hmota. Namáčením jemného papíru v tekutém škrobu vzniká hmota vhodná k modelování. Obdobou této hmoty je papiér maché, kdy se k vyždímanému rozmělněnému papíru předem vyvařenému ve vodě přidá tekuté lepidlo, například lepidlo na tapety, čímž vznikne modelovací hmota. (23, online) Tato hmota vysychá na vzduchu podle tloušťky vrstvy řádově několik dnů. Vyschlá hmota je pak pevná a lehká. Hotový výrobek je možno dotvořit pomalováním barvami či polepením ubrousky nebo barevnými papíry a přelakovat.

Licí hmoty Dalším typem modelovacích hmot jsou licí hmoty. Způsob jejich použití spočívá ve vytvoření tekuté hmoty, která je většinou nalita do formy, ve které ztuhne v hotový výrobek. Mezi licí hmoty můžeme zařadit vosk, gel pro výrobu svíček, sádru, Dentakryl, křišťálovou pryskyřici a mýdlovou hmotu. Vosk Vosk patří mezi méně používané hmoty. K modelování, odlévání a stáčení svíček, odlévání a vykrajování dekorací a barvení vajec lze použít včelí vosk. Jedná se o hmotu tvořenou uhlovodíky, estery kyselin a volnými kyselinami, jež se stává tvárnou již při teplotě 25 – 30° C, je tepelným i elektrickým izolantem a odpuzuje vodu. Včelí vosk je přírodní produkt běložluté barvy, vytvářený jako produkt voskotvorné žlázy včelích dělnic, který se dále zpracovává lisováním za horka nebo párou. K výrobě stáčených svíček a k vykrajování jsou vhodné voskové pláty tzv. mezistěny, k modelování je možno použít vosk odlitý do formy. (24, online) Přírodní je i palmový vosk, který po vychladnutí vytváří na povrchu výrobku krystalickou strukturu. Dalším druhem vosku je bílý, polotransparentní parafínový vosk,

který je vhodný pro

odlévání do forem.

K parafínovému vosku je možné přidat stearin, který zvyšuje jeho lesk a kryvost

38

a napomáhá tvrdnutí vosku. Před odléváním vosku do forem je nutno jej rozehřát ve vodní lázni, přičemž je možno jej obarvit barvami na vosk a přidat vonné esence. (25, online) Sádra Sádra je specifický materiál využitelný k modelování. Výborně přijímá strukturu různých povrchů a tvar jiných předmětů, ale nevyniká plasticitou jako ostatní modelovací hmoty. Z tohoto důvodu je využívána převážně k výrobě odlitků, otisků, reliéfů nebo forem. Základní surovinou pro její výrobu je sádrovec, který se vyskytuje v přírodě a sádra se vyrábí jeho mletím a pálením. (10, s. 147) K výrobě sádry je možno použít i anhydrit, upravený vedlejší produkt z energetických a chemických provozů. Sádra je běžně dostupná ve formě bílého prášku, který ale není možno skladovat příliš dlouho, protože se znehodnocuje přijímáním vody ze vzduchu, čímž ztrácí své vlastnosti. Podle stupně dehydratace při výrobě vznikají buď rychle tuhnoucí sádry nebo pomalu tuhnoucí sádry. (26, online) Také je možné rozlišovat druhy sádry podle účelu na šedou stavební sádru, bílou sádru pro sochařství a výrobu odlitků a chirurgickou rychle tuhnoucí sádru. Před vlastní prací je nutno sádru rozmíchat ve vodě na hustou kaši, kterou je již možno lít do forem. Poté následuje tuhnutí, které je různě dlouhé podle druhu sádry a jejího množství. Hotové sádrové odlitky jsou lehké, křehké, stálé a dobře sají vodu. (10, s. 147) Podle potřeby je lze na závěr dotvořit obarvením a přelakováním. Gel na výrobu svíček K výrobě svíček se používá také speciální gel. Tento gel na výrobu svíček je dostupný v mnoha barvách, převážně transparentních, což umožňuje do svíčky zalévat dekorační předměty. Barvy se mohou kombinovat nebo je možno tuhé kousky gelu zalít rozpuštěným. Stejně jako vosk je nutné jej nejprve rozehřát a poté lze hmotu dobarvovat a přidávat vonné esence. Na rozdíl od vosku se ale nalévá do skleněných nádob, v nichž zůstává jako hotová svíčka. (27, online) Dentakryl Pro výrobu broží, korálků, ozdob, rámečků na fotografie a dalších podobných výrobků je použitelný Dentakryl. Jedná se o dvousložkovou metylmetakrylátovou licí pryskyřici určenou na odlévání. Po smíchání prášku, jež je možno obarvit anorganickými barvivy, se speciální tekutinou a jejich rozmíchání vznikne hmota medové konzistence. V tomto stavu je možno Dentakryl lít do negumových forem a zalévat do něj dekorační předměty. Po vytvrzení, které trvá při teplotě 25°C 35 – 50 minut, se z Dentakrylu stává bezbarvá až mírně nažloutlá hmota. Tato plexisklu podobná hmota se dá dále řezat, brousit, pilovat a leštit. Hotové výrobky jsou tvrdé, lehké a stálé. (28, online) 39

Křišťálová pryskyřice Obdobou dentakrylu je takzvaná křišťálová pryskyřice, prezentovaná jako imitace skla vhodná k odlévání. Smícháním jednoho dílu tužidla se dvěma díly pryskyřice získáme hmotu, kterou je možno obarvit barvami na sklo a poté odlévat do forem vymazaných vazelínou. Hmota při pokojové teplotě zasychá 24 hodin a po vyschnutí je transparentní. Po dokončení je možno hotové odlitky dekorovat barvami na sklo. (25, online) Mýdlová hmota Mýdlová hmota patří mezi novější typy modelovacích licích hmot. Její složení je založeno na rostlinném původu, mezi její hlavní složky patří kokosový a palmový olej, třtinový cukr a glycerin. (29, online) Mýdlová hmota je prodávána buď jako transparentní nebo neprůhledná, přičemž obě formy jsou dostupné v různých barvách. Podle potřeby je lze také dobarvit speciálními barvami na obarvení mýdlové hmoty, jež je možné mezi sebou mísit a vytvářet tak rozmanité odstíny. Při vytváření mýdlových výrobků je nutné nejdříve hmotu roztopit a to buď v mikrovlnné troubě, na sporáku ve vodní lázni nebo v troubě. Když je hmota tekutá je možno přidat barvivo či vonné esence. Poté se hmota nalije do připravených silikonových či plastových formiček, z nichž jsou po vychladnutí hotové výrobky nebo na pečící papír a z vychladlého plátu je pak možno vyřezávat či vykrajovat požadované tvary. Do mýdlové hmoty je také možno zalévat různé předměty a přírodniny, hmoty různých barev kombinovat v jednom výrobku, stejně tak kombinovat hmotu transparentní a mléčnou a hotové výrobky slepovat. Těmito i dalšími technikami lze vytvářet originální a efektní mýdla od nejjednodušších jednobarevných odlitků až po mnohabarevné složité tvary. (30, online)

Těsta Mezi modelovací hmoty lze zařadit i různé druhy těst, která vznikají smícháním a propracováním různého počtu specifických ingrediencí. Vymodelované výrobky je pak většinou nutné tepelně vytvrdit v troubě. Mezi těsta, která lze využít ve školním prostředí, patří zejména vizovické těsto, slané těsto, perníkové těsto, pískové těsto, pravý marcipán a falešný marcipán.

40

Vizovické těsto Figurky z vizovického pečiva jsou velmi známé a mají svůj charakteristický styl. Toto těsto není určeno ke konzumaci a jeho význam spočívá především v zachovávání kulturních tradic a výrobků typických pro určitou oblast. Původně se výrobky z tohoto těsta využívaly jako dárky pro děti a každý figurální motiv měl svůj tradiční význam. Postupem času se ale jejich účel změnil na dekorativní. Těsto připravíme z 1000g hladké mouky a 40ml vody. Tuto hmotu důkladně prohněteme a necháme odpočinout. Z hladkého těsta pak za pomoci vody, ostrých nůžek, pinzety, nože, párátka a dalších pomůcek vytváříme zpravidla figurky lidí a zvířátek, ale je možno vytvářet i svícny, rámečky, vánoční ozdoby a mnoho dalších originálních dekorativních předmětů. Vytvarované výrobky můžeme také dozdobit vtlačením nejrůznějšího koření. Výrobky připravené na pečení necháme na suchém plechu oschnout. Před pečením výrobky potřeme vajíčkem a poté již v mírně vyhřáté troubě pomalu pečeme dozlatova. Slané těsto Slané těsto patří také mezi těsta, která slouží pouze k vyrábění dekorací a nejsou vhodná ke konzumaci. Jeho příprava není náročná časově a také po finanční stránce je příprava slaného těsta nenáročná. Z tohoto důvodu bývá ve školách využíváno častěji než například mnohem dražší syntetické hmoty, jejichž pořizovací náklady často přesahují možnosti školy. Pro přípravu slaného těsta smícháme 2 díly hladké mouky, 2 díly soli a 1 díl vody. Z těchto surovin zpracujeme hladké těsto, které je možno obarvit přimícháním temperových barev. Z připraveného těsta můžeme vyválet plát, ze kterého vykrajujeme či vyřezáváme rozličné tvary a zdobíme je těsty jiných barev. Můžeme také vytvářet rozmanité figurky či plošné předměty, kachle a podobně. Vymodelované výrobky pečeme na pečicím papíře v mírně vyhřáté troubě, přibližně hodinu, dokud nejsou tvrdé. Pokud jsme tvořili výrobek z neobarveného těsta, je možné jej domalovat i po upečení. Perníkové těsto Perníkové těsto a pečení perníčků vůbec je u nás tradiční a rozšířenou činností. Historie perníkářství sahá do dávné minulosti a i přes jeho přizpůsobování se trendům moderní společnosti, se můžeme s tradiční výrobou perníků stále setkat. Toto těsto má tu výhodu, že výrobky z něj je možné uchovat jako nejrůznější dekorace či ozdoby například na vánoční stromek, ale zároveň je vhodné ke konzumaci. Receptů na perníkové těsto existuje nepřeberné množství a každá rodina mívá zpravidla svůj osvědčený, co se týká chuti i přípravy. Recepty se většinou liší kromě ingrediencí a jejich poměru 41

v tom, jak dlouho je zapotřebí nechat těsto před pečením odpočinout a zda jsou hotové perníčky po upečení měkké nebo je nutné je nechat odležet. Na klasické perníčky zaděláme tuhé těsto z 500g hladké mouky, 2 vajec, 250g moučkového cukru, 2 lžic horkého medu, 1 lžičky jedlé sody, 2 lžic rumu, trochy citronové kůry a perníkového koření. Jako perníkové koření můžeme použít zakoupenou již hotovou směs nebo jej sami namíchat z pomletého hřebíčku, skořice, badyánu, anýzu a fenyklu. Hotové těsto zabalíme do mikrotenového sáčku nebo zavřeme do plastové krabice a necháme přes noc v lednici odpočinout. Druhý den vyválíme těsto na 5mm silný plát a vykrajujeme perníčky, které potíráme vajíčkem, skládáme na plech s pečícím papírem a rychle pečeme ve vyhřáté troubě. Hotové perníčky je dobré nechat před konzumací několik týdnů odležet. Pokud chceme perníčky, které jsou měkké již po upečení a těsto není nutné nechávat odležet tak dlouho, je lepší zvolit recept na perníčky, které nemusí měknout. Toto těsto připravíme z 650g hladké mouky, 250g moučkového cukru, 3 vajec, 50g tuku, 100g medu, trochy jedlé sody a 2 lžiček perníkového koření. Med s tukem rozehřejeme a promícháme se 150g hladké mouky smíchané s jedlou sodou. Následně do hmoty přidáme zbylou mouku a ostatní suroviny a důkladně propracujeme. Těsto zabalíme do mikrotenového sáčku a necháme odpočinout 6 hodin v lednici. Poté už můžeme klasickým způsobem tvořit perníčky. Honzíková (6, s. 33) uvádí také recept na perníčky pečené v mikrovlnné troubě. Těsto na ně si připravíme z 1 hrnku celozrnné pšeničné mouky, ¾ hrnku polohrubé mouky, ⅔ hrnku cukru, 2 lžic medu, 60g másla, 1 vajíčka, 2 lžiček zázvoru a 1 lžičky jedlé sody. Perníčky vytvořené z tohoto těsta pečeme v mikrovlnné troubě při výkonu 700 wattů po dobu 150 sekund. Upečené a vychladlé perníčky z kteréhokoli těsta můžeme dále zdobit polevou. Klasická poleva je bílá, zhotovená z vaječného bílku, moučkového cukru a citronové šťávy a perníčky se jí dekorují pomocí speciální zdobičky. V současné době je možné využít také již hotové různě barevné polevy v plastových tubách, jejichž aplikace je zvláště pro děti jednodušší. Hotové perníčky je možno ponechat v plošné formě nebo z nich vytvářet trojrozměrné objekty či scenérie. Pískové těsto Pískové těsto patří mezi méně známá těsta. Má specifickou strukturu, není náročné na přípravu a při použití přírodního písku menší zrnitosti, je zřejmý přírodní charakter tohoto těsta. Jeho velkou výhodou jsou pak i velmi nízké pořizovací náklady. Na přípravu 42

těsta potřebujeme jemný písek, hladkou mouku a vodu. Do mísy dáme přibližné množství písku podle velikosti výrobku a po malých částech přidáváme hladkou mouku a vodu. Těsto průběžně propracováváme. Mouku s vodou přidáváme do té doby, až získáme tuhé a vláčné těsto. Důležité je, aby byl písek čistý a jemný, protože těsto je pak hladké, kompaktní a lépe se s ním pracuje. Místo obyčejného písku můžeme také použít dekorační písek, který je možno zakoupit v mnoha barevných variantách. Z těsta vyválíme silnější plát a můžeme vykrajovat či vyřezávat tvary, které lze ještě před pečením dozdobit vyrýváním nebo vkládáním předmětů vhodných pro pečení v troubě. Možné je tvořit i prostorové objekty, například vtlačením těsta do formy. Připravené výrobky tvrdíme v troubě při teplotě 150°C asi 45 minut, přičemž délka pečení závisí na mohutnosti předmětů. Po vychladnutí je možno výrobky dále dekorovat barvami nebo pomocí jiných materiálů. Marcipán Marcipán je jedlá sladká modelovací hmota, primárně určená ke zdobení dortů a jiných cukrářských výrobků. Stejně jako u perníkového těsta, existuje i v případě marcipánu více variant receptu. Na rozdíl od předchozích druhů těst se ale marcipán nepeče, pouze ho můžeme nechat oschnout na vzduchu. Nejjednodušší verzi receptu připravíme ze 120g mandlí, 120g moučkového cukru a 1 vaječného bílku. Oloupané mandle jemně nastrouháme a smícháme s cukrem a bílkem ve vláčné těsto. Pokud chceme hmotu barevnou, můžeme ji obarvit potravinářským barvivem. Z hotového marcipánu můžeme tvarovat figurky nebo ji rozválet a vykrajovat nejrůznější tvary. Nespotřebovanou hmotu je možné uchovat zabalenou v mikrotenovém sáčku nebo potravinové folii v lednici. Hotový marcipán či marcipánovou hmotu můžeme také koupit v obchodech. Falešný marcipán Použití pravého marcipánu může být nevhodné či riskantní, kvůli použití syrového vaječného bílku, v němž se mohou vyskytnout bakterie způsobující salmonelózu. Pokud tedy nemáme přístup k vejcím, u nichž máme záruku zdravotní nezávadnosti, je vhodnější použít falešný marcipán. Přestože i na tuto hmotu existuje více receptů, většina z nich má společné to, že v nich není vaječný bílek a i mandle jsou nahrazeny mandlovým aroma, což může být výhodou, pokud s touto hmotou pracují alergici na ořechy. Jednou z možností jak tuto hmotu připravit, je smíchat 560g moučkového cukru, 270g polotučného sušeného mléka, 70g vody, 60g medu, 30g oleje a pár kapek mandlového aroma. Podle potřeby můžeme přidat i potravinové barvivo. Po zpracování

43

získáme vláčnou hmotu, s níž je možno pracovat stejným způsobem jako s pravým marcipánem. (30, online)

Vlastnosti modelovacích hmot Mezi nejdůležitější vlastnosti modelovacích hmot patří plasticita neboli tvárnost, díky níž je lze hníst a tvarovat. S plasticitou souvisí soudržnost, jež se projevuje jako schopnost hmoty udržet daný tvar a je také zřejmá při spojování jednotlivých dílů hmoty. Dalšími významnými vlastnostmi jsou smršťování hmoty, vláčnost, ohebnost, tuhost, křehkost, dělitelnost a přilnavost. Stejně jako u ostatních skupin materiálů i u modelovacích hmot je míra dané vlastnosti u konkrétného druhu hmoty odlišná od jiného druhu. Proto podle zamýšleného výrobku a jeho předpokládaného využití, volíme vhodný druh modelovací hmoty.

3.6 Plasty Plastické

hmoty

řadíme

mezi

makromolekulární

organické

sloučeniny,

jejichž podstatu tvoří přírodní či syntetické makromolekulární látky. Prvopočátek jejich výroby spadá již do 2. poloviny 19. století a v průběhu 20. století došlo ve výrobě plastů k prudkému rozvoji. Název plastických hmot odráží možnost jejich tvarování teplem, tlakem nebo obojím současně. Při zpracování se vyznačují plastickým stavem, ale jako finální výrobky jsou pevné a pružné. Vzhledem k jejich vlastnostem a ekonomičnosti výroby se v současné době využívají v mnoha odvětvích lidské činnosti. Jejich pozitiva vyvažuje pouze jeden výrazný problém, a to jejich ekologická likvidace. (31, s. 5 – 6)

Výroba plastů Výroba plastů může probíhat pomocí chemického zušlechťování přírodních makromolekulárních látek nebo syntetickou cestou, tzv. polyreakcí. Mezi polyreakce patří polyadice, polykondenzace a polymerace, které se mohou kombinovat a modifikovat. Součástí plastů bývají většinou kromě makromolekulárních látek také další složky – plniva, pojiva a přísady, jež upravují vlastnosti plastů. (10, s. 166 – 168) Soubor operací a procesů, jež vedou k vytvoření výrobku ze základní suroviny nebo jeho dodatečná úprava se nazývá zpracování plastů. To probíhá nejčastěji lisováním 44

či vytlačováním, ale kromě těchto metod bývá používáno také vstřikování, vyfukování, stříhání, válcování, lití a další. Spojování plastů se provádí svářením a lepením. (10, s. 175)

Rozdělení plastů Z důvodu velkého množství druhů plastů, jejich rozdílnému chemickému složení a různým vlastnostem, jsou plasty děleny z pohledu více hledisek. Vaňková a Vaněk (10, s. 168 – 169) dělí plastické hmoty podle: •

původu makromolekulárních látek na plasty syntetické, přírodní chemicky zušlechtěné a na přírodní přímo zpracovatelné,

•

prostorového uspořádání molekul a tvaru na plastické hmoty s lineární strukturou a plastické hmoty s prostorovou strukturou,

•

typu chemických reakcí do skupin polykondenzátů, polymerů, polyaduktů a modifikovaných plastů,

•

technických vlastností dělí plasty na elastomery, s vysokou pružností v širokém teplotním rozmezí, a plastomery, mezi něž se řadí termoplasty a reaktoplasty,

•

chemické struktury hlavního řetězce makromolekulární látky na - C – plasty, kam řadí karboplasty, karbooxyplasty, karboazoplasty, karbothioplasty, a – Si – plasty, mezi něž náleží siloxyplasty,

•

chování při zahřívání, kdy jsou plasty rozdělovány na reaktoplasty, které zvyšováním teploty tvrdnou a dostávají se do nevratně netavitelného stavu a teplem tvárné termoplasty, jejichž vlastnosti se působením tepla mění vratně.

Vlastnosti plastů Velký vliv na vlastnosti plastických hmot má struktura makromolekuly – lineární či prostorová, tvar molekuly a plniva, přidávající se k plastickým hmotám pro zlepšení některých jejich vlastností, jejichž množství mění kvalitu hmoty. (6, s. 29) Pro všechny druhy plastů jsou typické některé vlastnosti jako například nízká měrná hustota, korozivzdornost, otěruvzdornost, vynikající elektroizolační schopnosti, výborné mechanické vlastnosti a vzhled, nevyžadující dodatečné povrchové úpravy. (10, s. 164) Mechanické vlastnosti plastických hmot jsou zvláště u termoplastů výrazně závislé na teplotě. S klesající teplotou narůstá pevnost a křehkost plastů a snižuje se jejich tažnost.

45

S rostoucí teplotou se zvětšuje tečení plastů. U plastů se síťovou strukturou roste modul pružnosti, zvyšuje se pevnost a klesá pružnost. Z hlediska elektrických vlastností, řadíme prakticky všechny plasty mezi izolanty. S narůstajícím izolačním odporem se usnadňuje jejich nabíjení. Mezi významné chemické vlastnosti plastů náleží zejména jejich odolnost vůči chemikáliím, biologickým vlivům a povětrnostním vlivům, mezi které náleží především účinky vody, ultrafialového záření, střídání teplot, kyslíku, ozónu a množství plynů. Pokud plasty neobsahují různé přísady, jsou převážně bezbarvé i průhledné a dobře propouští světlo. Tyto optické vlastnosti umožňují jejich vybarvování. Propustnost světla se snižuje s tloušťkou předmětů a krystalicitou hmoty. (6, s. 28 – 29) K negativním vlastnostem plastů patří jejich výrazná tepelná roztažnost, měkký povrch náchylný k poškrábání a nasákavost. (10, s. 165) Souhrn změn vlastností materiálu v době měření v porovnání a hodnotami při jeho vzniku je nazýván životnost (stárnutí) plastických hmot. Působením fyzikálních, fyzikálně chemických a chemických vlivů a působením biochemické koroze se vlastnosti plastických hmot zhoršují. (6, s. 29 - 30)

3.7 Smalty Smalt je vrstva anorganického technického skelného povlaku vypáleného při vysokých teplotách na kovovém povrchu. (32, s. 401) Patří mezi silikátové materiály a jako netransparentní skloviny se speciálními vlastnostmi, mají vysokou rezistenci vůči vysokým teplotám i agresivnímu prostředí, jež mohou způsobovat anorganické či organické kyseliny a zásady. Hlavní funkce smaltu je ochrana proti korozi a jeho použití je velmi rozmanité, zejména v prostředích s vysokými nároky na zdravotní nezávadnost a hygienu. (33, s. 109 - 110)

Výroba smaltů Jako smaltéřské frity se označují technická skla anorganického původu, která se nejprve taví a pak jsou rychle zchlazena a dále určena k vypalování na kovovém povrchu. (32, s. 401)

46

Základní smalt je aplikován na dokonale odmaštěný, opláchnutý a dalšími pochody upravený povrch kovu, vysušen a vypálen při teplotě okolo 900°C. Na vychladnutý povrch se nanáší krycí smalt a výrobek se znovu suší a vypaluje. (34, s. 524) V nových technologiích jsou používány titaničité smalty, jichž je nanášena pouze jedna vrstva. (33, s. 110) Smalty je možno také barvit. Toto barvení může probíhat barvením přímo v tavbě, v tavbě a přibarvováním na mlýně nebo nejobvyklejším barvením na mlýně. (32, s. 409 – 410)

Vlastnosti smaltů Jednotlivé druhy smaltů se liší svými vlastnostmi, podle nichž se posuzují možnosti jejich využití. Laibl a kolektiv (32, s. 413 - 420) uvádí tyto vlastnosti smaltů: •

Mechanické

- měrná váha - mechanická pevnost - pružnost - tvrdost - pevnost v nárazu

•

Tepelné

- specifické teplo - tepelná vodivost - tavitelnost - viskozita - povrchové napětí - součinitel teplotní roztažnosti

•

Optické

- zákal - barva

•

Chemické

- vyluhovatelnost vodou - vyluhovatelnost kyselinami - vyluhovatelnost alkáliemi

Rozdělní smaltů Smalty bývají tříděny podle druhů smaltéřských frit, které jsou použity. Ty jsou podle svých vlastností, určení a použití rozděleny do několika skupin. Rozdělujeme tedy: •

frity pro první nános smaltu na ocelový plech,

•

frity pro druhý a další nános smaltu na ocelový plech, 47

•

frity pro přímý smalt na ocelový plech,

•

frity pro první nános smaltu na litinu,

•

frity pro druhý a další nános smaltu na litinu,

•

frity pro přímý smalt na neželezné kovy. (35, online)

Jak je zřejmé z tohoto dělení, můžeme smalty rozlišovat také podle toho, zda je nanášeno několik vrstev smaltu, či zda probíhá smaltování přímo na plech, tedy pouze v jedné vrstvě. Zvláštním druhem smaltu, jehož je možno využít i ve školním prostředí je práškový smalt, který je laicky označován jako smalt bez pícky.

„Smalt bez pícky“ Smalt bez pícky je alternativní technikou pravého smaltování. Jedná se o techniku dekorování kovových povrchů již při teplotách okolo 150°C. Pomocí jemného sítka se na jakýkoli očištěný zvolený kovový povrch položený na mřížce, nanáší tenká vrstva smaltovacího pudru (prášku). Tuto lze nanášet rovnoměrně, pomocí šablon či je možné do ní vyškrabávat požadované motivy. Takto připravený polotovar je nutno opatrně přenést na elektrický vařič a nechat prášek během 2 – 3 minut roztéct do souvislé vrstvy a tímto způsobem jej na povrchu kovu zafixovat. Po sejmutí a vychladnutí výrobku je možno nanášet na něj další vrstvy smaltovacího pudru a opětovně jej vypalovat nebo jej dozdobit pomocí dalších materiálů, například korálků, sklíček, kousků drátů a jiných materiálů, jež jsou rezistentní vůči teplotám do 180°C. Tyto dekorace je ovšem nutno umístit do větší vrstvy smaltovacího pudru, kvůli jejich přilnutí k povrchu. Smaltování bez pícky je technika vhodná pro vytváření šperků, dekoračních předmětů i k dekorování předmětů denní potřeby. Není příliš složitá, přesto je vhodnější spíše pro druhé období prvního stupně základních škol. Její nevýhodou je ale vyšší cenová náročnost. (36, online) Většinu pomůcek, lze ovšem nahradit předměty běžně používanými v domácnosti.

Potřeby pro smalt bez pícky Všechny potřeby k této technice je možno zakoupit v obchodech s výtvarnými potřebami nebo na internetu. Některé z profesionálních potřeb je ale možno nahradit předměty používanými běžně v domácnostech.

48

Základním materiálem jsou kovové či skleněné tvary (výseky) určené ke smaltování. Ty je ovšem také možno vyrobit ze zbytkových materiálů, jako jsou víčka od konzerv či kovové odstřižky, a po obroušení hran použít stejným způsobem jako výseky zakoupené ve specializovaných obchodech. Nezbytností je také smaltovací pudr se sítkem, přes které je aplikován na připravený výsek. Sítko, které pudr pravidelně rozvrstvuje na povrch, můžeme nahradit vystřiženým kouskem punčochových kalhot, připevněných na lahvičku s pudrem. Aplikace pudru by měla probíhat na speciální mřížce, díky které přebytečný pudr propadává na podložku a je možné jej opětovně použít. Místo této mřížky je možno použít kráječ na vajíčka nebo jen podložku či kousek papíru. K přenesení připraveného výseku na sporák či vařič a následné tepelné fixaci můžeme použít nejrůznější podložky a špachtle, příborové nože či jiné vhodné předměty. Tytéž potřeby také poslouží k přenosu horkého výrobku na místo určené k vychlazení.

Obecný postup smaltování bez pícky 1. Příprava potřeb a pracovního místa 2. Aplikace smaltovacího pudru na kovový či skleněný polotovar 3. Dekorování pomocí „kresby párátkem do prášku“, aplikace korálků, apod. 4. Teplotní fixace při teplotě cca 150°C 5. Vychlazení výrobku Body 2 až 5 je možno podle potřeby několikrát opakovat.

49

4 PRACOVNÍ NÁMĚTY - METODICKÉ LISTY Pracovní náměty jsou důležitým podpůrným prostředkem výuky nejen technických předmětů. Poskytují vyučujícímu inspiraci i oporu při pracovním a metodickém vedení žáků ve výuce. Z tohoto důvodu je důležité, aby námět, se kterým se vyučující rozhodne pracovat, splňoval určité požadavky vzhledem ke skupině žáků, s níž budou náměty realizovány. Výběr pracovního námětu podléhá specifikům skupiny, s níž bude realizován. Jedná se o charakteristiky věkové, mentální, motorické a dovednostní úrovně apod. Dalším kritériem při volbě pracovního námětu jsou cíle, již chce vyučující dosáhnout, ať se jedná o rozvoj vědomostí, dovedností či samotné osobnosti žáka. Možnost tvorby určitého námětu záleží také na materiálních a místních podmínkách, v nichž výuka probíhá. Především při práci s žáky 1. období základní školy při nedostatku vhodného materiálu raději volíme odlišný námět, než abychom zamýšlený výrobek miniaturizovali. Zvláště u mladších žáků je vhodné vybírat náměty, jejichž realizace budu úspěšně dokončena v téže vyučovací hodině, v níž je započata. Nezbytné je, aby každá činnost byla vhodně motivována. Formu i metodu motivace musí vyučující přizpůsobit věkovým a mentálním specifikům pracovní skupiny, za účelem zaujetí žáků. Pokud se žáci pro práci nadchnou, nejenže je baví, ale také do ní vloží více energie a je pravděpodobné, že její výsledky budou nápaditější a lepší, než při práci vynucené. Z tohoto důvodu je tedy výhodnější, pokud je motivace k práci vnitřní. Jestliže je pro pohnutky k činnosti využita motivace vnější, je vždy lépe využít její pozitivní variantu. Tato část diplomové práce je zaměřena na vlastní pracovní náměty. Naší snahou bylo vytvořit soubor metodických listů obsahujících náměty, využitelné při práci s žáky 1. stupně základních škol. Vzhledem k zaměření diplomové práce obsahují metodické listy náměty, využívající takové materiály, které mohou být vzhledem k nízké četnosti využívání v praxi označeny jako netradiční či vzhledem k jejich získávání jako odpadové. Domníváme se, že tyto materiály jsou neprávem opomíjeny, neboť při realizaci vybraných námětů v pedagogické praxi jsme vyzkoušeli, že práce s nimi je pro žáky zajímavá a motivující. Nejenže jsou schopni s těmito materiály efektivně pracovat, ale prací s nimi dochází k rozvoji praktických dovedností a upevňování pracovních návyků, jež zatím využívali pouze při 50

práci s běžnými materiály. Jako velké pozitivum pak hodnotíme rozvoj ekologického myšlení žáků a získávání znalostí z oblasti materiálů, s nimiž se často dosud nesetkali. Jedinou nevýhodou bylo, že pro práci s některými netradičními materiály jsme ve škole postrádali vhodné materiální vybavení a podmínky.

4.1 Cíle a úkoly metodických listů Metodické listy obsažené v této práci nabízejí inspiraci pro práci s netradičními a odpadovými materiály. Těmito materiály jsme pro potřeby této práce stanovily modelovací hmoty, plast a smalt. Pro každý z těchto materiálů je vytvořeno 5 metodických listů. Každý z nich je určen jednomu ročníku 1. stupně základní školy a tomu odpovídá také jeho námět, zaměření i náročnost. Každý metodický list obsahuje zařazení výrobku do tematického celku, navrženou motivaci pro realizaci námětu a vymezení použitého materiálu, pomůcek a nářadí. Dále jsou v něm navrženy možnosti využití námětu v mezipředmětových vztazích s ohledem na daný ročník. Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je také uvedeno učivo a očekávané výstupy. U každého námětu jsou uvedeny také možné vyučovací cíle, jichž lze při realizaci dosáhnout a také navrženy vyučovací metody a formy. Zvolené náměty jsme vybírali podle jejich náročnosti, atraktivity pro žáky, dostupnosti materiálů, možností obohacení, jež žákům nabízí a případné další využitelnosti v rámci mezipředmětových vztahů. U některých námětů je také v rámci poznámky uvedena možnost obměny námětu. Záleží pouze na volbě vyučujícího a jeho kreativitě, jak si námět dotvoří či změní tak, aby co nejvíce odpovídal jeho představám, potřebám a zamýšleným cílům. Veškeré náměty by měly podporovat u žáků tvořivost, aktivitu a dobrý vztah k práci. Jejich prostřednictvím se žáci seznamují s novými materiály a jejich vlastnostmi. Získávají přehled o nářadí a pomůckách, jichž lze při práci s nimi využít. Seznamují se s novými technikami práce, které budou moci v budoucnu využít i při práci s jinými materiály. Kromě teoretických poznatků si žáci upevňují pracovní návyky, a rozvíjejí své pracovní dovednosti a schopnosti.

51

4.2 Organizace výuky při realizaci výrobků Vyučovací proces může být charakterizován jako: „záměrné, cílevědomé, soustavné řízení učebních aktivit žáků, směřující k dosažení stanovených výukových cílů, tj. k osvojení vědomostí a dovedností, k rozvoji tělesných a duševních schopností a utváření celé osobnosti žáka.“ (37, 2005, s. 54) Jedná se o proces interakce mezi učitelem a žáky. Při přípravě na výuku technických předmětů by měl vyučující přistoupit k naplánování zamýšlené vyučovací jednotky. Tento postup by měl zahrnovat: •

formulaci vyučovacích cílů,

•

volbu obsahu učiva a jeho konkretizaci,

•

výběr organizační formy výuky,

•

určení metod a prostředků,

•

rozvržení struktury vyučovací jednotky. (38, s. 8)

Na základě tohoto obecného postupu je tedy zapotřebí vytvořit komplexní přípravu na vyučovací jednotku. Základním bodem je vytčení zamýšlených vyučovacích cílů, jichž je možné ve výuce technických předmětů dosáhnout, viz výše. Podle zvolených cílů pak určujeme konkrétní obsah výuky. V návaznosti na určený obsah zvolíme organizační formu výuky. Vyučování pak může být v závislosti na zvolené formě individuální, hromadné, individualizované, vyučování v blocích, kooperativní, partnerská výuka, diferencované či skupinové. Z pohledu organizačního rámce výuky pak můžeme rozlišit organizační formy výuky na vyučovací hodinu a jiné typy vyučovacích jednotek (vycházka, exkurze, vyučovací jednotka v dílnách apod.). (37, s. 182 - 190) Z pohledu technických předmětů bývají využívány převážně formy hromadné a skupinové, realizované ve formě vyučovací hodiny či vyučovací hodiny v dílnách či jiných specializovaných učebnách. Následným krokem po určení vyučovací formy je určení vyučovacích metod a prostředků. Metody rozlišujeme na slovní, názorně demonstrační, praktické a aktivizující. •

Mezi monologické slovní metody patří vyprávění, popis a vysvětlování, mezi dialogické rozhovor, dialog, diskuse.

•

Do metod názorně demonstračních řadíme předvádění a pozorování.

•

Praktické metody zahrnují nácvik praktických a pohybových dovedností, napodobování, manipulace, instruktáž, žákovské pokusy a experimentování. 52

•

Novějším trendem jsou metody aktivizující, jež obsahují metody situační, inscenační a didaktické hry. (37, s. 152 – 173)

Ne všechny z výše uvedených metod jsou využitelné v Praktických činnostech, přesto nabízejí širokou škálu možností, jak vést či ozvláštnit běžnou výuku. Velmi důležitým je ve všech vyučovacích předmětech výběr prostředků. Materiální prostředky přibližují žákům skutečnosti a pomáhají jim získávat dovednosti. Při této přípravě nesmíme zapomenout také na přípravu materiálu, nástrojů, nářadí a pomůcek a to v dostatečném množství. Vhodné je také předem si zhotovit zamýšlený výrobek, nejen kvůli možným komplikacím při výrobě, které nejsou na první pohled zřejmé, ale také kvůli možnosti jeho demonstrace. Posledním, neméně důležitým bodem, je vymezení struktury vyučovací jednotky. Vyučovací jednotka Praktických činností má svá specifika, spočívající ve výrazném praktickém zaměření výuky. Možností organizace hodiny je více, ale v následujícím textu uvádím schéma, jež jsem používala při realizaci výrobků v pedagogické praxi a které uvádí ve své práci Sobotková (39, s. 63 - 64). Hned na počátku vyučovací jednotky je nutné žáky vhodně motivovat. To znamená vzbudit u nich zájem a chuť do práce. Motivace může probíhat rozličnými způsoby od slovních popisů, písniček, říkadel až po zrealizované exkurze. Následně žákům sdělíme, co budeme vyrábět a pokud možno tento výrobek demonstrujeme. Vysvětlíme si, o co se jedná, proč jej budeme vyrábět a stručně a jasně popíšeme pracovní postup. Klademe důraz na klíčové informace, které zdůrazníme a neopomeneme upozornit na bezpečnost a hygienu práce. Ve výkladu již používáme přiměřené odborné termíny, aby si žáci tyto pojmy postupně osvojovali a učili se sami je používat. Následuje příprava materiálu, nástrojů, pomůcek a nářadí, případně úprava pracovního místa. Poté znovu stručně zopakujeme pracovní postup a upozorníme na bezpečnost. Pokud je to zapotřebí, můžeme provést prvotní nácvik činnosti. Žáci si při ní vyzkouší a nacvičí činnost, která je pro ně neznámá či jinak obtížná a kterou budou potřebovat při vytváření výrobku. Po této přípravě dochází k samotnému vytváření výrobku. Většinou se jedná o samostatnou práci. Při ní jsme žákům neustále k dispozici, jak radou, tak případnou malou praktickou pomocí. Můžeme opakovat pracovní postup a i v průběhu činnosti zdůrazňujeme bezpečnost práce a hygienu. V této fázi se žáci učí vytrvalosti, soustavnosti,

53

uplatňují tvořivost a vynakládají úsilí na dosažení výsledku, za jehož kvalitu přebírají odpovědnost. Hotové výrobky stejně tak jako celou vyučovací hodinu nyní zhodnotíme. Hodnocení může probíhat ústně či klasickou číselnou škálou. Jako alternativní formu hodnocení můžeme zvolit také například výstavu výtvorů, jejich představení, diskusi apod. Hodnotit můžeme nejen estetičnost výrobku, čistotu práce, snahu o spolupráci, ale také snaživost a zájem o práci a další faktory. Vždy se snažíme každého žáka ohodnotit pozitivně, alespoň za nějakou součást práce či výsledku. Pozitivní hodnocení totiž působí velmi motivačně.

54

4.3 Metodické listy Modelovací hmoty 1. třída: Hlemýždi 2. třída: Podzimní strom 3. třída: Zvonkohra 4. třída: Ryba 5. třída: Hlava

Plasty 1. třída: Květiny 2. třída: Svícen 3. třída: Chobotnice 4. třída: Žába 5. třída: Rozkvetlá větev

Smalt bez pícky 1. třída: Srdíčko 2. třída: Lžička 3. třída: Knoflík 4. třída: Sluníčko 5. třída: Šperk

55

HLEMÝŽDI

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Hlemýždi z „domácí plastelíny“ Ročník: 1.

Motivace: Předem si na procházce nasbíráme hlemýždí ulity. S žáky se ve vyučovací hodině Českého jazyka naučíme říkadlo Šnečku, šnečku. Poté si ho rozebereme, vysvětlíme si slova, která žáci neznají, aby pochopili smysl říkadla. V hodině Praktických činností si říkadlo zopakujeme. V rozhovoru si připomeneme, co je to šneček, jak vypadá, co o něm víme a naučíme se, že tzv. šneci se správně nazývají hlemýždi. Toto můžeme demonstrovat na atlasu zvířat. Nakonec si ukážeme živého hlemýždě nebo hlemýždě předem vyrobeného z plastelíny. V případě potřeby můžeme místo živého hlemýždě obrazový materiál nebo videozáznam. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Na plastelínu hladkou mouku, vodu, sůl, ocet, olej, potravinářské barvivo, vonné esence, teflonovou pánev, vařečku, sporák. Dále pracovní podložku a hlemýždí či jiné ulity. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – říkadlo Šnečku, šnečku Cizí jazyk – související slovní zásoba Matematika – porovnávání velikostí, určování váhy Prvouka – hlemýžď – základní informace Tělesná výchova – šnečí závod (balon na zádech) Výtvarná výchova- vytvoření podkladu pro umístění hlemýžďů Hudební výchova – zhudebnění říkadla Šnečku, šnečku a jeho instrumentalizce 56

Učivo: Vlastnosti materiálu (domácí plastelína, přírodní materiál - ulity), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák umí pracovat s daným typem modelovací hmoty. Žák zná nový typ modelovací hmoty a její vlastnosti. Žák zná nové informace o přírodě a je přesvědčen o jejím významu. Žák si rozšiřuje slovní zásobu a rozvíjí jemnou motoriku. Žák získává pozitivní vztah k práci s modelovacími hmotami i jinými materiály. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Recitace, rozhovor, popis, pozorování, modelování.

Pracovní postup: 1. Pro přípravu domácí plastelíny smícháme v teflonové pánvi 150g hladké mouky se 75g soli. Přilijeme 300ml vody, v níž jsou rozmíchány 2 lžíce octa, 1 lžíce oleje a potravinářské barvivo. Za stálého míchání pomalu prohříváme na středním plameni.

2. Vzniklou kompaktní hmotu ještě chvíli mícháme a prohříváme. Poté již hotovou plastelínu odstavíme ze sporáku a necháme vychladnout.

57

3. Připravíme si pracovní podložku, ulity a nachystáme plastelínu, kterou před modelováním prohněteme.

4. Vybereme si ulitu a z plastelíny libovolné barvy vytvarujeme tělo hlemýždě, velikostně přiměřené ulitě.

5. Na vytvořené tělo opatrně přitiskneme ulitu.

Poznámka: Pro hlemýždě si můžeme vytvořit podklad. Může být namalovaný, vytvořený z vylisovaných listů apod.

58

PODZIMNÍ STROM

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Podzimní strom ze slaného těsta Ročník: 2.

Motivace: S žáky půjdeme v hodině prvouky či tělesné výchovy na procházku do lesa nebo parku. Budeme pozorovat podzimní změny v přírodě se zaměřením na zbarvení listů stromů. Vysvětlíme si, proč k těmto změnám dochází a porovnáme současný stav s jinými ročními obdobími. V hodině pracovních činností se pak k těmto zkušenostem vrátíme, připomeneme si, jak stromy vypadaly a jaké barvy jsme na nich viděli. V rozhovoru si také připomeneme, jaké stromy známe, že rozlišujeme stromy jehličnaté a listnaté, jaké části strom má a jak vypadají. Před přípravou těsta seznámíme žáky s tím, že těsto je sice vhodné k vyrábění, ale ne ke konzumaci. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Na slané těsto sůl, hladkou mouku, vodu, mísu a vařečku. Dále pak pracovní podložky, temperové barvy, pečicí papír, plechy, troubu. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – četba knihy Já Baryk – podzimní měsíce Cizí jazyk – související slovní zásoba Matematika – porovnávání velikosti stromů, počítání listů Prvouka – stavba stromu, změny přírody během ročních období Tělesná výchova – průpravná část – padání listí, strom ve větru Výtvarná výchova- kompot v lahvi Hudební výchova – píseň Vlaštovičko leť

59

Učivo: Vlastnosti materiálu (slané těsto), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (mísa, vařečka, trouba, plech, pečicí papír), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu. Vyučovací cíle: Žák zná nový typ modelovací hmoty a její vlastnosti. Žák dokáže pracovat s daným typem modelovací hmoty natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák umí prakticky připravit těsto. Žák získává kladný vztah k práci a manuálním činnostem. Žák zná známé i nové informace o přírodě a jejích cyklech. Žák dokáže pracovat ve skupině, rozvíjí sociální cítění a je přesvědčen o důležitosti těchto schopností. Žák rozvíjí svou kreativitu, estetické cítění a jemnou motoriku. Vyučovací formy: Skupinová, hromadná. Vyučovací metody: Procházka, pozorování, rozhovor, popis, odměřování, příprava těsta, modelování.

Pracovní postup: 1. Po přípravě pracovní podložky připravíme slané těsto z 1 hrnku soli, 1 hrnku mouky a ½ hrnku vody. Všechny ingredience smícháme a nejprve vařečkou a poté rukama důkladně propracujeme.

60

2. Připravené těsto rozdělíme na několik částí podle počtu požadovaných barev (hnědá, žlutá, oranžová, červená, zelená) a zapracováním temperových barev do dané části těsta ji obarvíme.

3. Z kousku hnědého těsta vytvarujeme na svém kousku pečicího papíru kmen s pahýly větví.

4. Z barevných těst tvoříme kuličky, které rozmáčknutím přilepujeme ke kmeni a pahýlům do tvaru koruny jako listy.

61

5. Hotové stromy naskládáme na plechy a necháme v troubě vysušit do ztvrdnutí. Vysušené stromy můžeme pověsit na zeď.

Poznámka: Stromy můžeme tvořit i s květy, plody či pouze s větvemi, podle ročního období. Také je možné každé skupince zadat jedno roční období, v němž budou stromy ztvárňovat a poté poukazovat na diference.

62

ZVONKOHRA

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Keramická zvonkohra - závěs Ročník: 3.

Motivace: Navštívíme s žáky archeologické muzeum. Seznámíme žáky s keramickou hlínou jako tradičním materiálem a toto demonstrujeme na hliněných památkách. S žáky tedy vytvoříme také zajímavý dekorační předmět, jako lidé v dřívějších dobách. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Pracovní podložka, keramická hlína, váleček, vykrajovací formičky, příborový nůž, špejle, dvě kulaté nádoby s rozdílným průměrem, keramická pec, pevná nit, nůžky. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – doplňování povolání podle výsledků práce Cizí jazyk – píseň o povoláních People work Matematika – měření délky nití Prvouka – keramická hlína jako tradiční materiál, povolání Tělesná výchova – hra Na krále – pohyby povolání Výtvarná výchova- možné glazování vypálených výrobků Hudební výchova – poslech různých zvonkoher Učivo: Vlastnosti materiálu (keramická hlína), pracovní pomůcky a nástroje – funkce a využití (váleček, formičky, nůž, špejle, keramická pec, nůžky), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, lidové zvyky, tradice a řemesla. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák zná nový netradiční materiál a jeho vlastnosti. 63

Žák zná keramiku jako materiál, s nímž se denně setkáváme i s historickými souvislostmi přiměřenými věku a uvědomuje si jeho význam. Žák dokáže pracovat s daným typem modelovací hmoty natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou kreativitu, estetické cítění a jemnou motoriku. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Exkurze, rozhovor, pozorování, popis, modelování, vykrajování, navlékání.

Pracovní postup: 1. Připravíme si pracovní plochu a veškeré potřeby. Keramickou hlínu rukama důkladně prohněteme a poté rozválíme na cca 5mm silný plát.

2. Pomocí formiček vykrajujeme 8 zvolených tvarů, ve kterých pomocí špejle vytvoříme otvory na zavěšení. Tvary poté zdobíme nožem či špejlí.

64

3. Ze zbytků hlíny, které zbyly po vykrajování, vytvoříme 8 kuliček, do nichž špejlí vytlačíme dírky, aby vznikly korálky.

4. Z keramické hlíny opět vyválíme plát. Nádobou přiměřené velikosti z něj vykrojíme kruh a druhou nádobou z něj odstraníme střed, aby vznikl vhodný závěs. Špejlemi pak do něj uděláme 4 dírky, každou v jedné čtvrtině.

5. Veškeré dosavadní výrobky necháme důkladně vysušit a pak vypálíme v keramické peci.

65

6. Vypálené tvary postupně navazujeme na nit tak, aby nad kruhem byla kulička a zbylé tvary pod ním. Vždy 3 pod sebe.

7. Po navázání všech částí přivážeme 2 kousky nitě dlouhé cca 200mm i na kruh jako závěs, vždy jeden do dvou protějších dírek. V místě překřížení těchto dvou nití uděláme uzel, který bude sloužit k zavěšení.

66

RYBA

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Ryba z pískového těsta Ročník: 4.

Motivace: Přečteme si s žáky pohádku O zlaté rybce. Následně si v rozhovoru připomeneme, jak ryby vypadají, kde žijí, čím se živí a jaké druhy ryb známe. Prohlédneme si hotový výrobek a naplánujeme si vytvoření pozadí, které pak umístíme na zeď i s hotovými rybami. Použitý materiál, pomůcky a nářadí:

Na těsto písek, mouka, voda. Dále pracovní

podložka, pečicí papír, plech, trouba, nůž, špejle, párátko, vlna, pravítko, nůžky. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – četba pohádky Cizí jazyk – související slovní zásoba Matematika – měření vlny Přírodověda – učivo o rybách, vodní ekosystém Vlastivěda – povolání rybář, země kde přetrvává Tělesná výchova – hra Rybičky a rybáři Výtvarná výchova – namalování pozadí pro zavěšené ryby Hudební výchova – písně Rybička maličká, Kapr Učivo: Vlastnosti materiálu (pískové těsto, vlna), využití a funkce pracovních pomůcek a nástrojů (pečicí papír, trouba, plech, nůž, špejle, párátko, pravítko, nůžky), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, řemesla. Očekávané výstupy: Vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, volí vhodné pracovní pomůcky, 67

nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Vyučovací cíle: Žák zná netradiční modelovací hmotu, její přípravu a vlastnosti. Žák dokáže pracovat s daným typem modelovací hmoty natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák umí dekorovat specifický materiál. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku a kreativitu. Žák má pozitivní postoj k poznávání nových materiálů a práci s nimi. Vyučovací formy: Hromadná, skupinová. Vyučovací metody: Četba, rozhovor, popis, příprava těsta, vykrajování, vyrývání, měření, stříhání, provlékání.

Pracovní postup: 1. Připravíme si suroviny potřebné k výrobě těsta. V míse nebo na pracovní ploše smícháme prositý písek s hladkou moukou a trochou vody.

2. Z připravených surovin uhněteme tužší vláčné těsto, které vyválíme na plát silný asi 0,5 cm.

68

3. Z těsta vykrojíme na pracovní podložce pomocí nože přibližný tvar rybího těla bez ocasu.

4. Pomocí špejle a párátka opatrně vyrýváme do vykrojeného tvaru šupiny, oko, pusu a po obvodu dírky na vlnu.

5. Dozdobené tělo ryby opatrně přeneseme na plech s pečícím papírem a dáme péct do trouby. Při střední teplotě pečeme zhruba 20 minut, podle síly těsta.

69

6. Nastříháme si vlnu na kousky dlouhé 30 cm a po třech je provlékáme otvory po obvodu připraveného vychladlého těla ryby. Otvor je vždy v polovině délky vlny a je nad ním udělán uzel.

7. Vlnu za tělem převážeme kouskem vlny do podoby ocasní ploutve a zastřihneme ji do požadovaného tvaru.

Poznámka: Vlna může být jednobarevná nebo je možné použít vlny více barev pro zajímavější efekt.

70

HLAVA

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Květináč jako hlava ze samovytvrzovací hmoty Ročník: 5.

Motivace: V rozhovoru navedeme žáky k tomu, že každý člověk vypadá jinak – každý je originál. Zaměříme se na obličej. Budeme si všímat všech detailů a možností. U jednotlivých částí obličeje budeme hledat různé alternativy (například nos může být malý, velký, špičatý, baňatý apod.). Nakonec si jako úkol stanovíme vytvoření obličeje. Nemusí být krásný a dokonalý, ale musí být zajímavý a klidně i vtipný. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Samovytvrzovací hmota, pracovní podložka, kelímek, voda, nůž, špejle, párátko, bezbarvý lak. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – popis obličeje Cizí jazyk – slovíčka části těla – píseň Head and shoulders Matematika – poměr částí těla - zlomky Přírodověda – pěstování rostlin v květináči Vlastivěda – kontinenty, lidské rasy Tělesná výchova – opičí dráha – stanoviště podle světadílů Výtvarná výchova – kresba obličeje – základy proporcionality Hudební výchova – poslech a improvizace hudby různých kultur Učivo: Vlastnosti materiálu (samovytvrzovací hmota), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (nůž, špejle, párátko), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, řemesla.

71

Očekávané výstupy: Vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Vyučovací cíle: Žák zná netradiční modelovací hmotu a její vlastnosti. Žák dokáže pracovat s daným typem modelovací hmoty natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, kreativitu a fantazii. Žák poznávání lidské tělo – proporce a detaily hlavy. Žák získává úctu a toleranci k ostatním lidem a má zájem na rozvoji dobrých mezilidských vztahů. Vyučovací formy: Hromadná, projektová. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, pozorování, modelování.

Pracovní postup: 1. Připravíme si pracovní plochu a potřeby k modelování. Samovytvrzovací hmotu prohněteme a podle potřeby do ní zapracujeme trochu vody, aby se s ní dobře pracovalo.

2. Z hmoty vytvoříme kouli.

72

3. Do koule vyhloubíme otvor, který bude po dokončení naplněn hlínou. Dbáme přitom, aby po stranách koule zbylo dost materiálu na tvarování obličeje.

4. Na protější straně než je otvor, vytvarujeme obličej. Můžeme si pomáhat nožem, špejlí či párátkem. Nerovnosti a trhliny vyrovnáme uhlazením navlhčeným prstem.

5. Výrobek necháme vysušit a nakonec nalakujeme, aby jej vlhká hlína neznehodnotila. Hotový výrobek naplníme hlínou a zasejeme například řeřichu, která vyroste jako vlasy.

73

KVĚTINY

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Květiny – zápich z PET lahví Ročník: 1.

Motivace: Při procházce jarní či letní přírodou vyhledáváme rozkvetlé květiny. Vždy si nalezenou květinu prohlédneme, pojmenujeme její části (kořen, stonek, lis, květ) a pokud ji některý z žáků zná, seznámí ostatní s jejím názvem. Pokud ne, můžeme říci druh květiny žákům sami nebo ji utrhnout, vzít do třídy a poté její název společně vyhledat v atlase. Před započetím práce si s žáky znovu zopakujeme části rostlin. V rozhovoru s nimi pak hledáme co nejvíce druhů květin, které mají květ v určité barvě. Některou z nich si poté žáci ve stylizované podobě vyrobí. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Plastové lahve, nůžky, slupovací barvy na sklo, tavicí pistole, špejle, stužky. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – názvy rostlin, popis Cizí jazyk – základní slovní zásoba – rostliny, příroda Matematika – slovní úlohy – kvetoucí a zvadlé květiny Prvouka – základní části rostlin, výstavka květin s názvy Tělesná výchova – práce s padákem – místo barev názvy květin (pomněnková, pampelišková…), procházka Výtvarná výchova – kresba květin – rozfoukávaná tuš Hudební výchova – píseň Masožravá květina

74

Učivo: Vlastnosti materiálu (plastové lahve, slupovací barvy na sklo), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (špejle, nůžky, tavná pistole), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák zná další možnosti využití odpadních materiálů. Žák zná plasty jako materiál vhodný k vyrábění. Žák umí pracovat s daným materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku a rozšiřuje si slovní zásobu. Žák zná nové informace o přírodě a získává k ní pozitivní vztah. Žák má pozitivní vztah k tvořivým činnostem. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Procházka, rozhovor, popis, stříhání, vybarvování.

Pracovní postup: 1. Po přípravě pracovního místa, pomůcek a materiálu odstřihneme z plastové lahve dno tak, aby zbyla pouze „kytička“, na níž láhev stojí.

2. Prohlubně vybarvíme zvoleným odstínem barvy na sklo a uprostřed vytvoříme žlutou barvou na sklo střed květu. Barvy necháme zaschnout.

75

3. Připravený a již zaschlý květ přilepíme pomocí tavné pistole na konec špejle tak, aby špejle byla v prohlubni mezi dvěma okvětními lístky.

4. Na špejli pod květ navážeme zelenou stužku místo lístků a hotovou květinu umístíme do květináče či připraveného aranžmá.

Poznámka: Místo slupovacích barev na sklo lze využít standartní barvy na sklo či třpytivá lepidla.

76

SVÍCEN

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Svícen z PET lahví Ročník: 2.

Motivace: S žáky si pomocí rozhovoru připomeneme, jak vypadá prostřený stůl, co na něm musí být a čím jej můžeme vyzdobit. Postupně tak žáky navedeme k možnosti mít na slavnostní tabuli svícny se svíčkami a právě také svícny si vyrobíme. Následující den pak můžeme věnovat projektu Stolování, v němž si žáci ve skupinách připraví občerstvení podle receptů, prostřou stůl i s vyrobenými svícny, dozví se o zásadách zdravé výživy, chování ve společnosti apod. Také je možné tento svícen vyrobit přímo v rámci projektového dne. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: PET lahve, nůžky, tavná pistole, třpytivá lepidla. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – čtení receptu Cizí jazyk – základní slovní zásoba - stolování Matematika – vážení surovin pro výrobu občerstvení Prvouka – zdravá výživa Tělesná výchova – jógový cvik „svíčka“ Výtvarná výchova- kresba voskem a poté přemalování vodovými barvami Hudební výchova – dechová cvičení - foukání Učivo: Vlastnosti materiálu (PET lahve, třpytivé lepidlo), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, tavná pistole), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. 77

Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák zná odpadový materiál a možnosti jeho využití. Žák je schopen dekorování specifického materiálu. Žák dokáže pracovat s materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, estetické cítění a kreativitu. Žák má pozitivní vztah k estetickému dotváření okolí. Vyučovací formy: Hromadná, projektová. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, stříhání, dekorování, lepení.

Pracovní postup: 1. Na připraveném pracovním místě ustřihneme ze dvou plastových lahví hrdla i s částí lahve. Přibližně v místě kde se láhev začíná kónicky zužovat, někdy je v tomto místě drážka.

2. Pomocí tekutých třpytivých lepidel v tubách vytvoříme na odstřižených částech lahví ornamenty.

78

3. Lepidlo necháme na lahvích zaschnout. Poté obě části slepíme hrdly k sobě tavnou pistolí. Do středu pak můžeme vložit svíčku.

Poznámka: Místo třpytivých lepidel můžeme použít lihové fixy či barvy na sklo.

79

CHOBOTNICE

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Chobotnice z PET lahve Ročník: 3.

Motivace: S žáky se podíváme na film Chobotnice z Čertovky (nebo v případě nedostatku času pouze na část). O chobotnicích si poté řekneme základní informace a v návaznosti na film také zmíníme některé ekologické problémy – znečišťování moří a jeho škodlivost pro živočichy. Takovou veselou chobotničku z čistého moře si můžeme vyrobit i ve třídě, aby žákům připomínala, že k přírodě se musíme chovat hezky všude, nejen u moře. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: PET lahev, nůžky, 2 víčka z PET lahví stejné barvy, lihové fixy, tavná pistole. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – vybarvovací doplňovačka - obrázek chobotnice Cizí jazyk – související slovíčka jako osmisměrka Matematika – číselní hadi jako chapadla chobotnice Prvouka – život v moři, ekologická problematika Tělesná výchova – hra Chobotničky – probíhání mezi chobotnicemi rozestavěnými v herní ploše Výtvarná výchova – malba pozadí pro chobotnice Hudební výchova – Píseň V moři je místa dost Učivo: Vlastnosti materiálu (plastové lahve a víčka), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, tavná pistole), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce.

80

Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák zná další možnosti využití odpadových materiálů. Žák zná plastové lahve jako materiál vhodný k vyrábění. Žák dokáže pracovat s materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemné motoriky, kreativitu, samostatnost a estetické cítění. Žák získá nové informace o přírodě, uvědomuje si její význam a nutnost její ochrany. Žák získává pozitivní vztah k novým materiálům a uvědomuje si jejich dopad na přírodu. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Sledování filmu, rozhovor, popis, stříhání, skládání, lepení, kreslení, dekorování.

Pracovní postup: 1. Na připraveném pracovním místě odstřihneme dno plastové lahve.

2. Zbylou část lahve nastříháme na proužky asi 15mm široké od ustřihnutého dna až po část, kde se zužuje, přibližně v jejích ⅔ výšky.

81

3. Nastříhané proužky lahve poskládáme jako harmoniku. Přehyby by měly být vzdálené cca 15mm.

4. Na dvě připravená víčka stejné barvy nakreslíme lihovým fixem zorničky a takto připravené oči přilepíme pomocí tavné pistole na horní část lahve.

5. Lihovými fixy dokreslíme chobotnici nos a pusu.

6. Hotovou chobotnici můžeme podle fantazie dále dekorovat pomocí korálků, stužek, třpytivých lepidel atd. Chobotnice je možné navléci na vlasec a udělat z nich závěs.

82

ŽÁBA

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Žába z PET lahví - krabička Ročník: 4.

Motivace: S žáky půjdeme během jara několikrát na procházku k rybníku. Postupně budeme sledovat, jak se z vajíček líhnou pulci, rostou jim nohy, odpadají ocásky, stávají se z nich malé žabky, které rostou a dospívají. V případě potřeby můžeme tuto činnost nahradit dokumentárním filmem, který shlédneme ve vyučovací hodině Přírodovědy. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: 2 zelené PET lahve, červený zip, 2 bílá víčka z PET lahví, nůžky, tavná pistole, lihový fix. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – společná četba knihy Kvak a Žbluňk Cizí jazyk – cizojazyčná dramatizace Boudo, budko Matematika – sčítání a odčítání do 1000 s čísly na víčkách Přírodověda – vývojový cyklus žáby Vlastivěda – hledání míst výskytu na mapě ČR podle atlasu Tělesná výchova – skákání jako žáby v rámci štafety, procházka Výtvarná výchova – kresba žabích vajíček tuší na výkrese se zapíjenými vodovými barvami Hudební výchova – zpěv písně Krávy, krávy Učivo: Vlastnosti materiálu (PET lahve), využití pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, tavná pistole, lihový fix), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, volí vhodné pracovní pomůcky, 83

nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Vyučovací cíle: Žák zná netradiční materiál a techniky práce s ním. Žák získá nové informace o přírodě a získává k ní kladný vztah. Žák dokáže pracovat s daným materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák umí ekologicky myslet. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku a kreativitu. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Vycházka, pozorování, rozhovor, popis, stříhání, lepení, kreslení.

Pracovní postup: 1. Z PET lahví odstřihneme dna, cca 55mm od spodního okraje.

2. Pomocí tavné pistole do každého odstřiženého dna lahve vlepíme jednu polovinu zipu.

84

3. Černým lihovým fixem nakreslíme zorničky na bílá víčka z lahví, která budou představovat oči.

4. Hotové oči přilepíme tavnou pistolí na připravené tělo žáby tak, aby víčka byla umístěna vždy mezi výstupky na dnu lahve.

5. Hotovou krabičku několikrát otevřeme a zavřeme, abychom vyzkoušeli, jestli zip dobře a hladce jezdí. Poznámka: Do krabičky můžeme umístit víčka od PET lahví s nadepsanými čísly, která využijeme v matematice.

85

ROZKVETLÁ VĚTEV

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Rozkvetlá větev z PET lahví Ročník: 5.

Motivace: O Velikonocích už oslavujeme příchod jara a podle toho si také zdobíme své byty i třídu. Může se však stát, že i o Velikonocích stále zůstává sníh a narašené větvičky, na které věšíme kraslice, ještě nejsou dostatečně rozkvetlé. V takovém případě můžeme vytvořit rozkvetlou větev sami. Možnost začlenění výrobku do projektu Velikonoce. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: PET lahve různých barev, nůžky, tvrdý papír, tužka, lihový fix, šablony květů a listů, větev, žlutý papír, svíce, zápalky, tavicí pistole. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – lidová říkadla Cizí jazyk – velikonoce v cizích zemích Matematika – číselné květy Přírodověda – stavba květu Vlastivěda – velikonoční tradice Tělesná výchova – lakros – chytání „vajíček“ Výtvarná výchova – malování kraslic Hudební výchova – píseň Jaro dělá pokusy Učivo: Vlastnosti materiálu (PET lahve, dřevo, papír), využití pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, tavná pistole, svíce), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, lidové zvyky a tradice. Očekávané výstupy: Vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, volí vhodné pracovní pomůcky, 86

nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Vyučovací cíle: Žák zná netradiční materiál a jeho vlastnosti. Žák dokáže pracovat s materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák se seznamuje s lidovými tradicemi a zvyky, je si vědom důležitosti kulturního dědictví a má k němu kladný vztah. Žák si formuje vztahy a postoje k materiálům, je si vědom jejich důležitosti, umí je využívat. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, kreativitu a estetické cítění. Vyučovací formy: Hromadná, projektová. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, kreslení, stříhání, obkreslování, nahřívání, lepení, aranžování.

Pracovní postup: 1. Z tvrdého papíru vystřihneme tvary listů a květů, které použijeme jako šablony k obkreslování.

2. Z PET lahve určené na výrobu květů odstřihneme hrdlo i spodní část a necháme pouze střed, přes nějž je nalepená etiketa. Etiketu strhneme a tuto část lahve rozstřihneme tak, aby vznikl obdélník.

87

3. Připravenou šablonu květiny obkreslíme několikrát lihovým fixem na pruh z lahve a květiny vystřihneme.

4. Vystřižené květiny opatrně nahřejeme nad hořící svíčkou tak, aby se okvětní lístky lehce zprohýbaly a květy vypadaly přirozeněji.

5. Ze žlutého papíru kousek utrhneme, pokrčíme a tavnou pistolí vlepíme do středu květu.

88

6. Ze zelené PET lahve také odstřihneme část s etiketou a po jejím odstranění ji rozstřihneme do obdélníku. Obkreslíme na něj připravenou šablonu listu a vystřihneme.

7. Vystřižený lístek nahřejeme nad svíčkou, aby se zvlnil.

8. Připravené květy a lístky přilepíme tavnou pistolí na větvičku.

Poznámka: Vytvořené květy můžeme v rámci velikonoční výzdoby lepit nejen na větve, ale i na nejrůznější věnečky, košíčky, závěsy a jiné dekorace.

89

SRDÍČKO

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Smaltované srdíčko pro maminku Ročník: 1.

Motivace: Výroba dárku pro maminku. V rámci mezipředmětových vztahů pak můžeme připravit celé vystoupení s recitací, zpěvem a tanečním vystoupením. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Výseky ke smaltování ve tvaru srdce s otvorem pro zavěšení, smaltovací prášek se sítkem, korálky, stužka, nůžky, vařič, špachtle. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – básně o mamince (J. V. Sládek,…) Cizí jazyk – rodina – slovíčka s omalovánkou Matematika – počítání korálků Prvouka – rodina, funkce v rodině Tělesná výchova – taneční vystoupení Výtvarná výchova- přáníčko pro maminku Hudební výchova – píseň Máminy oči Učivo: Vlastnosti materiálu (smalt, kov), jednoduché pracovní operace a postupy, funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, špachtle, vařič), organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák zná nový materiál, jeho vlastnosti a techniku práce. Žák dokáže pracovat se smaltem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, kreativitu a estetické cítění. Žák si váží své rodiny, uvědomuje si její důležitost a oceňuje péči rodičů. 90

Žák získává kladný vztah k práci a tvořivým činnostem. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, dekorování, smaltování.

Pracovní postup: 1. Připravíme si pracovní místo a všechny potřeby ke smaltování. Výsek umístíme na podložku. Hustě a rovnoměrně jej posypeme smaltovacím práškem.

2. Do vrstvy prášku opatrně umístíme korálky.

3. Takto připravený výsek opatrně přeneseme pomocí špachtle na vařič. Prášek teplem rozpouštíme, dokud neproběhne proces tavení z prášku na sklovitý povrch.

91

4. Hotový výsek opatrně přemístíme pomocí špachtle na vhodné místo k vychlazení. Poté otvorem v srdíčku protáhneme stužku a uvážeme na ní mašli.

92

LŽIČKA

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Smaltovaná lžička Ročník: 2.

Motivace: Na svačinu do školy si žáci často nosí různé jogurty a občas se stane, že si zapomeneme lžičku. Aby se to nestávalo, můžeme si nechat lžičky ve škole stejně jako hrníčky na pití. Abychom si každý svou lžičku poznali, tak si je osmaltujeme a napíšeme si na ně svá jména. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Lžička, smaltovací prášek se sítkem, párátko, vařič, špachtle. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – psaní vlastního jména, různá písma, ozdoby Cizí jazyk – hledání varianty jména v cizím jazyce Matematika – šifra (písmeno – číslo) Prvouka – zdravá výživa Tělesná výchova – přenášení míčku na lžičce Výtvarná výchova- kresba postaviček z obkreslených lžiček Hudební výchova – hraní lžičkami na cokoli Učivo: Vlastnosti materiálu (kov, smalt), funkce a využití pracovních pomůcek a nástrojů (párátko, špachtle, vařič), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák umí pracovat s netradičním materiálem s přihlédnutím k jeho vlastnostem. 93

Žák je schopen dekorovat daný materiálu. Žák dokáže pracovat s materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku a kreativitu. Žák si uvědomuje nutnost hygieny a její zásady a má pozitivní postoj k práci. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, smaltování.

Pracovní postup: 1. Na pracovní podložku umístíme lžičku a její držadlo rovnoměrně posypeme smaltovacím práškem jedné či dvou barev.

2. Do smaltovacího prášku vyškrábeme párátkem své jméno. Linka musí být dostatečně silná, aby se při zahřívání nápis neslil.

94

3. Lžičku opatrně přeneseme pomocí špachtle na vařič a necháme prášek teplem roztavit do podoby sklovitého povlaku.

4. Hotovou lžičku pomocí špachtle opatrně přemístíme na vhodné místo k vychlazení a po následném umytí je připravena k použití.

95

KNOFLÍK

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Smaltovaný knoflík pro štěstí Ročník: 3.

Motivace: Zeptáme se žáků, jestli vědí něco o kominících – kdo to vlastně je, co dělají a co se o nich říká. V rozhovoru se tak dostaneme k tomu, že kominíci nosí štěstí a že pokud uvidíme kominíka, říká se, že se máme chytit za knoflík, aby nám to přineslo štěstí. Pro tuto příležitost si takový originální knoflík vyrobíme. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Smaltovací prášky se sítky, Omnia víčka, nůžky, tužka, šablona knoflíku, děrovačka, několik listů papíru, vařič, špachtle. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – pověry Cizí jazyk – barvy Matematika – geometrické tvary Prvouka – povolání Tělesná výchova – tanec k písni Kalamajka Výtvarná výchova- vyškrabávání Hudební výchova – píseň Kalamajka Učivo: Vlastnosti materiálu (smalt, kov), pracovní pomůcky a nástroje – funkce a využití (nůžky, děrovačka, špachtle, vařič), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, lidové zvyky. Očekávané výstupy: Vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů. Pracuje podle slovního návodu a předlohy. Vyučovací cíle: Žák zná materiál a jeho vlastnosti. 96

Žák umí dekorovat specifický materiál. Žák dokáže pracovat se smaltem a kovem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, kreativitu a estetické cítění. Žák získává kladný vztah k práci a vytváření nových výrobků. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, obkreslování, stříhání, smaltování.

Pracovní postup: 1. Na víčko obkreslíme šablonu knoflíku a vystřihneme jej.

2. Pomocí děrovačky uděláme do vystřiženého kruhu dvě dírky.

97

3. Takto připravený knoflík posypeme první rovnoměrnou vrstvou smaltovacího prášku jedné barvy. Opatrně jej pomocí špachtle přeneseme na vařič a prášek necháme teplem rozpustit.

4. Po vychladnutí knoflík pomocí dvou listů papíru překryjeme tak, aby zůstal volný pouze pruh procházející přibližně středem knoflíku. Tuto volnou část posypeme smaltovacím práškem jiné barvy a papíry opatrně odstraníme.

5. Takto připravený knoflík opět přeneseme na vařič a necháme prášek rozpustit. Po vychladnutí knoflíku na něm můžeme vytvořit podle fantazie a vkusu stejným způsobem ještě několik barevných pruhů. Poznámka: Knoflík můžeme zdobit i pomocí jiných druhů šablon – jiných papírových tvarů, krajek apod.

98

SLUNÍČKO

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Smaltované sluníčko - magnetka Ročník: 4.

Motivace: S žáky si povíme o slunci a zaměříme se na jeho význam pro planetu Zemi a život na ní. Všimneme si, že v zimě je světla daleko méně než v létě a můžeme zmínit vliv tohoto na lidskou psychiku. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Kalíšek od čajové svíčky, smaltovací prášky se sítkem, nůžky, korálky, vařič, špachtle, papír, tužka, magnet, tavicí pistole. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – říkadlo J. Žáčka Dobrýtro Cizí jazyk – počasí Matematika – vzdálenosti vesmírných těles - porovnávání Přírodověda – základní informace o vesmíru, sluneční hodiny Vlastivěda – kde najdeme sluneční hodiny Tělesná výchova – model pohybu vesmírných těles Výtvarná výchova – malba západ slunce Hudební výchova – písně Sluníčko, sluníčko, Jarní slunce Učivo: Vlastnosti materiálu (smalt, hliník, korálky, magnet), využití a funkce pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, vařič, špachtle, tavicí pistole), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, volí vhodné pracovní pomůcky,

99

nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. Vyučovací cíle: Žák zná netradiční materiál, jeho vlastnosti a techniky práce s ním. Žák dokáže dekorovat specifický materiál. Žák umí pracovat s daným materiálem natolik, aby byl schopen realizace námětu. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, kreativitu a estetické cítění. Žák získává potřebu sám tvořit, nejen z tradičních materiálů. Vyučovací formy: Hromadná. Vyučovací metody: Rozhovor, zpěv, popis, obkreslování, stříhání, smaltování, lepení.

Pracovní postup: 1. Kalíšek od svíčky obkreslíme na papír a vzniklý kruh vystřihneme. Uchováme jej pro další použití, viz bod č. 5.

2. Kalíšek od svíčky rozstříháme takovým způsobem, že kulaté dno zachováme a obvod prostříháme do trojúhelníků jako paprsky slunce. Vzniklé paprsky ohneme do jedné roviny se dnem kalíšku.

100

3. Střed sluníčka rovnoměrně posypeme žlutým smaltovacím práškem a do něj vložíme korálky do tvaru očí, nosu a úst.

4. Sluníčko opatrně přeneseme na vařič a prášek necháme teplem rozpustit. Poté pomocí špachtle sluníčko sundáme z vařiče a necháme vychladit.

5. Vystřižený papírový kruh přiložíme na střed sluníčka a odhalené paprsky posypeme rovnoměrně vrstvou červeného smaltovacího prášku.

101

6. Sluníčko opět přemístíme na vařič k zafixování červené vrstvy prášku a poté necháme vychladit.

7. Z rubové strany přilepíme tavnou pistolí malý magnet.

Poznámka: Místo magnetu můžeme na sluníčko přilepit zavírací špendlík a vytvořit brož.

102

ŠPERK

Tematický celek: Práce s drobným materiálem Téma: Smaltovaný přívěšek na krk Ročník: 5.

Motivace: Budeme vyrábět vánoční dárek, který pak žáci mohou dát mamince, kamarádce nebo si jej děvčata mohou nechat pro sebe. Použitý materiál, pomůcky a nářadí: Omnia víčka, kruhová šablona, smaltovací prášky se sítky, nůžky, děrovačka, špejle, vařič, špachtle, proužek kůže. Mezipředmětové vztahy: Český jazyk – charakteristika - vlastnosti Cizí jazyk – slovíčka, dramatizace přepadení Matematika – počítání ceny Přírodověda – šperky – zlato, stříbro, drahé kameny; dle regionu Vlastivěda – Jablonecká bižuterie Tělesná výchova – strážci pokladu Výtvarná výchova – malování na obličej Hudební výchova – píseň Zlatnická Učivo: Vlastnosti materiálu (Omnia víčka, smalt, kůže), využití a funkce pracovních pomůcek a nástrojů (nůžky, děrovačka, špejle, špachtle, vařič), jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce. Očekávané výstupy: Vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce. 103

Vyučovací cíle: Žák zná netradiční materiál a je schopen práce s ním při znalosti jeho základních vlastností natolik, že je možná realizace námětu. Žák umí dekorovat specifický materiál. Žák rozvíjí svou jemnou motoriku, kreativitu a estetické cítění. Žák má pozitivní vztah k práci s novými materiály a má touhu sám tvořit. Vyučovací formy: Hromadná, individuální. Vyučovací metody: Rozhovor, popis, stříhání, smaltování, dekorování.

Pracovní postup: 1. Z Omnia víčka vystřihneme kruh podle připravené šablony.

2. Děrovačkou uděláme kousek od okraje kruhu otvor.

104

3. Na podložce posypeme takto připravený polotovar smaltovacími prášky dvou barev tak, aby do sebe přecházely.

4. Šperk pomocí špachtle opatrně přemístíme na vařič. Ve chvíli, kdy se prášek začne roztékat, velmi opatrně vytváříme krátkými tahy špejlí na pomezí barev vzorek. Výsek přitom přidržujeme špejlí, kterou máme v druhé ruce. Tahy mohou být rovné, krouživé apod.

5. Hotový šperk necháme vychladnout. Poté otvorem ve šperku protáhneme proužek kůže jako závěs.

Poznámka: Při vytváření vzorku je zapotřebí velké opatrnosti vzhledem k možnému popálení. Pokud jsou žáci kreativní a zruční, mohou si vystřihnout šperk jiného tvaru.

105

5 REALIZACE V PRAXI V rámci pedagogické praxe mi bylo umožněno zrealizovat vytváření některých výrobků přímo s žáky ZŠ a MŠ Andělská Hora. Po dohodě s vyučujícími jsme je s žáky vyráběli v hodinách praktických činností, v projektových dnech a volnočasových aktivitách žáků. Práce probíhala s žáky 1. – 3. ročníku, vzhledem jejich rozvrhu hodin a k mým časovým možnostem. Práce s žáky 4. a 5. ročníku mi nebyla umožněna, nemohu tedy srovnat přístup žáků k novým materiálům a pracovním technikám v 1. a 2. období 1. stupně základní školy. Počet žáků ve třídách byl mezi 10 – 14 žáky. Třídy byly koedukované a počet dívek i chlapců přibližně vyrovnaný. Pouze při smaltování probíhalo vytváření výrobku se skupinou dívek. Ve všech případech výuka probíhala v podmínkách běžné třídy, pouze sušení výrobků ze slaného těsta a smaltování ve cvičné kuchyni. Výrobky byly realizovány vždy s žáky těch ročníků, jimž jsou určeny v uvedených metodických listech. Všichni žáci, s nimiž jsem měla možnost pracovat, byli prací velmi zaujati a tomu odpovídaly i výborné výsledky jejich práce. Při výuce byla využívána převážně hromadná forma výuky, pouze výjimečně forma skupinová. Z metod byly použity metody slovní (popis, vysvětlování a rozhovor), metody názorně demonstrační (předvádění a pozorování) i metody praktické (nácvik praktických dovedností, instruktáž a manipulaci). Jediné negativum bylo, že ve škole nebylo k dispozici některé potřebné materiální vybavení (potřeby na pečení a smaltování) a stejně tak prostorové možnosti nebyly ideální.

5.1 Popis realizace jednotlivých výrobků v pedagogické praxi Podzimní strom Vzhledem k tomu, že jsme tento výrobek vyráběli v říjnu, motivace byla nasnadě. V hodině prvouky jsme šli s žáky na procházku a pozorovali změny v přírodě. Hledali jsme rozdíly oproti jiným ročním obdobím a jednou z nejvýraznějších bylo právě zbarvení stromů. Po návratu do školy jsme si ještě připomněli, jaké barvy jsme na stromech viděli. Ukázala jsem žákům hotový výrobek a seznámila je s dosud pro ně neznámým materiálem – slaným těstem, které se sice peče, ale nedá se jíst. Popsali jsme si postup výroby a žáci si připravili plochu pro práci.

106

Žáci byli zvyklí pracovat ve skupinách a podle skupin měli i spojené lavice. Každá skupina o třech až čtyřech žácích tedy dostala k dispozici jednoduše napsaný recept na slané těsto a suroviny. Podle receptu si každá skupina těsto bez obtíží připravila i propracovala. Poté jsem jim těsto pomohla rozdělit tak, aby každý z žáků měl přibližně stejné množství. Udělali si do těsta důlek a každému jsem do něj dala trochu temperové barvy tak, abychom od každé barvy (červená, žlutá, oranžová, hnědá, zelená) získali dostatečné množství na vyrábění. Žáci museli barvu do těsta zapracovat, aby bylo rovnoměrně probarvené. Z této fáze byli žáci nadšení, protože obarvili nejen těsto, ale částečně i sebe. Hotové obarvené těsto jsme dali na tácky na společné místo, aby každý z žáků měl přístup ke všem barvám. Hnědé těsto jsem rozdělila tak, aby každý žák dostal přibližně stejné množství a poté je rozdala i s kousky pečicího papíru, na nichž měli žáci strom modelovat. Nejprve si vytvořili kmen s pahýly větví a pak podle mého návodu začali přidávat listy. Každý si mohl vzít těsto kterýchkoli barev a vytvořit libovolně barevný strom. Pracovní postup žáci rychle pochopili a práce s barevným těstem je zaujala. Po skončení práce se žáci průběžně umývali a uklízeli si pracovní místo. Hotové stromy jsme na papírech podepsali, naskládali na plechy a nechali pomalu vysušit v troubě. Každý strom byl jiný, ale všechny se povedly a žáci z nich měli radost. Na odpolední akci je ukazovali rodičům, brali si je domů na památku a velké množství z nich si opisovalo recept s tím, že ze slaného těsta budou vyrábět i doma. Fotodokumentace z vyrábění viz příloha č. 1.

Chobotnice Pro motivaci k vyrábění chobotnic z plastových lahví jsem zvolila hádanku. Popisovala jsem žákům zvíře, o kterém nevěděli a měli přijít na to, o které zvíře jde. Když uhádli, že se jedná o chobotnici, tak jsme si ji společně popsali. Žáci o ní měli říct vše, co věděli a společně jsme si informace doplnili. Poté jsem jim ukázala již vyrobenou chobotnici, popsala postup výroby a poučila žáky o bezpečnosti práce s důrazem na opatrnost při zacházení s nůžkami. Po přípravě materiálu (plastové lahve, nůžky, lihové fixy, víčka, stužky) jsem žákům lahve nařízla, aby se jim lépe stříhaly. Každý další krok, ke kterému se dostali, jsem vždy znovu popsala. Žáci pracovali samostatně a bez problémů. I přes mé počáteční obavy jim stříhání lahví nečinilo potíže, přestože některé byly značně pevné. Nastříhané lahve 107

žáci podle pokynů poskládali a z připravené zásoby víček si připravili pro chobotnici oči. Ty si potom s mou pomocí přilepili tavnou pistolí na tělo chobotnice. Pomocí lihových fixů a stužek si pak každý svou chobotnici libovolně dozdobil. Vzhledem k tomu, že každý z žáků měl láhev jiné barvy či velikosti, byl každý výrobek originální a přesně podle představ autora. Byla jsem mile překvapena tím, jak žáky práce s tímto netradičním materiálem bavila a jak byli z hotových výrobků nadšeni. Z důvodu nedostatku času v hodině jsme po skončení vyučování s třídní učitelkou udělaly do víček na hlavách chobotnic nahřátou jehlou dírky. Další den jsme je společně s žáky navázali na bavlnky a připravily z hotových chobotnic závěs, viz příloha č. 2.

Hlemýždi U tohoto výrobku jsem vycházela z předpokladu, že žáci často chtějí nějaké zvířátko, nejčastěji křečka, které by mohli mít ve třídě a starat se o ně. Ve školním prostředí jim to není vždy umožněno, ať už z důvodů hygienických, časových nebo kvůli možným alergiím. Proto jsou nadšení i z mnohem méně náročných živočichů jako jsou hlemýždi. Nějakou dobu se dají chovat v zavařovacích lahvích a po vypuštění na svobodu si je žáci mohou vyrobit z plastelíny. Navíc, i když je žáci přímo nechovají, často se s nimi setkávají spontánně venku, takže jim tito živočichové nejsou neznámí. Žáci si měli za domácí úkol nasbírat ulity hlemýžďů nebo jiných plžů, umýt je a přinést si je na vyrábění do školy. Jako motivaci jsem zvolila říkadlo Šnečku, šnečku a právě zkušenosti žáků s živými hlemýždi – jak vypadají, kde je viděli, čím se živí a podobně. Na obrázku hlemýždě jsme si ukázali, kde přesně má ulitu a vysvětlili si pracovní postup, tedy vymodelování těla hlemýždě z plastelíny. Po přípravě pracovního místa si žáci nachystali ulity. Protože naši hlemýždi byli fantazijní, mohl si každý z žáků vybrat libovolnou barvu plastelíny pro zhotovení těla. Poté na ně umístili ulitu a naaranžovali hotového hlemýždě na vylisované listy nalepené na výkrese – viz příloha č. 3. Nakonec následoval úklid pracovního místa a prohlídka společně vytvořené kompozice. Práce žáky bavila, s modelováním si dali záležet a snažili se hlemýždě co nejvíce nazdobit. Když jim došly ulity, začali spontánně vytvářet z plastelíny celé hlemýždě i s ulitou.

108

Srdíčko V rámci mimoškolních aktivit jsme s několika prvňačkami vyráběly smaltovaná srdíčka, abychom je mohly použít jako ceny do tomboly na maškarním plese, který se konal za několik dní. Motivace to byla silná, protože všichni se na karneval chystají a těší několik týdnů dopředu a tombola je velmi oblíbená. Nejprve jsme si ukázaly hotové srdíčko a vysvětlily si techniku práce. Pro všechny z nich byla technika nová, a proto byly nadšené z toho, že se prášek na sporáku změní v hmotu, která udrží korálky. Ještě před započetím práce jsem všechny upozornila na nutnost zvýšené opatrnosti v okolí sporáku a vždy výstrahu opakovala, když jsme šly pracovat poblíž něho. Každá žačka si nachystala pracovní podložku a na ni položila kovový výsek připravený ke smaltování. Když si vybraly barvy, kterými chtěly své srdíčko smaltovat, připravila jsem jim je a každá si své srdíčko hustě posypala práškem. Byla jsem mile překvapena tím, že tato aplikace žačkám nedělala sebemenší potíže, co se týká rovnoměrnosti vrstvy prášku nebo čistoty a pořádku při práci. Z připravené mističky plné různobarevných korálků si vybíraly ty, které se jim líbily a pokládaly je na srdíčka. Když měly srdíčka nazdobená, opatrně jsem je přenesla na sporák a společně jsme z bezpečné vzdálenosti sledovaly, jak se prášek mění na tekutou barvu. Poté jsem srdíčka přesunula na kamenný parapet na vychladnutí. Mezitím si žačky připravily stužky. Otvory ve vychladlých srdíčkách pak protáhly stužky a uvázaly na nich mašličku. Fotografie z vyrábění viz příloha č. 4. Tato netradiční práce žačky velmi bavila. Technika pro ně byla nová, navíc je nenáročná, rychlá a hlavně se výrobek každé z dívek velmi povedl. Navíc se těšily, že své výrobky vyhrají a pokud ne, tak že řeknou ostatním, že jejich výhru vyráběly ony.

Lžičky Na základní škole mají žáci často možnost zakoupit si ke svačině různé mléčné výrobky, například jogurty. Většina z žáků ale u sebe nenosí lžičku a ve škole si je nenechávají. Proto jsem se rozhodla se čtyřmi žáky druhého ročníku vyzkoušet smaltování lžiček. Každý si svou lžičku vyzdobí, a protože každá lžička bude jiná, mohou si je nechat ve škole. Tuto činnost jsme zrealizovali v jejich volném čase v rámci mimoškolních aktivit. Nejdříve jsme si vysvětlili, co budeme vyrábět a proč, přiblížili si techniku smaltování a upozornila jsem je na bezpečnost práce, zejména v blízkosti sporáku. Žáci 109

smaltování neznali a velmi je zaujalo. Po přípravě pracovního místa a výběru barev každý z žáků aplikoval smaltovací prášek na držadlo své lžičky. Poté pomocí párátka vyškrábali do vrstvy prášku libovolné vzorky či nápisy tak, aby se jim lžička líbila a aby si ji poznali. Tento vzorek musel být dostatečně široký, aby se motiv neztratil, když se prášek v teple roztéká. Připravené lžičky jsem opatrně přenesla na sporák, kde jsme je nechali zapéct. Tepelně zafixované výrobky jsem přemístila k vychladnutí mimo zdroj tepla a poté si je již žáci mohli vzít a po umytí poprvé vyzkoušet v praxi. Fotografie viz příloha č. 5. Protože žáků kvůli časové náročnosti nebylo mnoho, práce s nimi byla bezproblémová. Naopak se bavili, měla jsem na ně více času a výrobky dopadly výborně.

110

6 ZÁVĚR Diplomová práce se zabývá tradičními, netradičními a odpadovými materiály, které je možno využít ve výuce Praktických činností na 1. stupni základních škol. Jejím cílem bylo vytvoření uceleného pohledu na materiály, jež je možno využít ve školním prostředí. A to nejen na tradiční technické materiály, ale také materiály, jež se ve výuce objevují pouze sporadicky. Jejím úkolem bylo čtenáře s nimi seznámit a motivovat je k jejich častějšímu využívání. Toho jsme se snažily dosáhnout výčtem tradičních a netradičních materiálů s ohledem na pedagogickou praxi, popisem jednotlivých materiálů, včetně jejich vlastností a zejména pak souborem námětů, určených k realizaci ve výuce Praktických činností. Kromě již zmíněných teoretických informací obsahuje diplomová práce také soubor metodických listů, které obsahují náměty na výrobky vhodné pro žáky 1. – 5. ročníku základních škol. Tyto náměty využívají právě vybraných netradičních a odpadových materiálů – modelovacích hmot, plastu a smaltu. Každý z metodických listů obsahuje metodické informace a pracovní postup s fotografiemi. Veškeré náměty byly navrženy takovým způsobem, aby plnily cíle, které jsou vyžadovány od obecně technických předmětů a v rámci 1. stupně základní školy tedy od Praktických činností. Jedním z těchto cílů bylo, aby se žáci seznamovali s netradičními, či méně používanými materiály, poznávali jejich vlastnosti a dokázali při práci s nimi používat vhodné nástroje, pomůcky a nářadí. Při této manipulaci si žáci také upevňují návyky týkající se využívání zásad bezpečnosti a hygieny při práci. Každý z námětů by měl také žáky motivovat k práci a vzbuzovat jejich zájem. Z tohoto důvodu obsahuje diplomová práce náměty méně známé a pro děti o to atraktivnější. Většinu z nich je také možno využít v rámci mezipředmětových vztahů či zařadit do projektového vyučování. Stejně jako manipulace s běžně využívanými materiály, také práce s netradičními materiály rozvíjí jemnou motoriku žáků. Z tohoto pohledu je předností těchto materiálů to, že pro práci s nimi je často zapotřebí odlišných pracovních postupů a v důsledku toho se žáci odklání od známých motorických schémat. To vede nejen k osvojení si nových dovedností, ale také k rozšíření spektra motorických schopností žáků. V neposlední řadě podporuje realizace uvedených námětů rozvoj kreativity, estetického cítění žáků a vytváří či posiluje jejich pozitivní vztah k práci.

111

Některé z uvedených námětů byly realizovány v pedagogické praxi. Přes určitá negativa, týkající se především materiálních nedostatků školy, byla tato práce úspěšná. Nejen, že žáky práce motivovala a věnovali jí nemalou snahu, ale také hotové výrobky vypadaly velmi pěkně. Za velký úspěch pokládáme, že sami žáci projevili zájem si práci s těmito materiály zopakovat a také jejich rodiče, kteří hotové výrobky viděli, se zajímali o materiál a pracovní postup, s úmyslem pokusit se o výrobu podobných výrobků i v domácím prostředí. Domníváme se, že jsme v diplomové práci dosáhly vytčeného cíle a věříme, že díky přiloženým metodickým listům přispěje tato práce k častějšímu využívání odpadových a netradičních materiálů při realizaci námětů jak ve školním prostředí, tak i při rozvíjení dětské tvořivosti v domácím prostředí.

112

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ: 1) RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ. 1. vyd. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 113 s. ISBN 80-86666-24-7. 2) WEB

ZS-LIPENEC.

[online].

[cit.

2012-01-24].

Dostupné

z

URL:

. 3) KROPÁČ, J. a kol. Didaktika technických předmětů : Vybrané kapitoly. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 223 s. ISBN 80-244-0848-1. 4) KROPÁČ, J. Obecný obsah výuky o technických materiálech. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1996. 100s. ISBN 80-7067-694-9. 5) LADA, S. Technické materiály pro studující učitelství I. stupně základní školy. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 163 s. ISBN neuvedeno. 6) HONZÍKOVÁ, J. Materiály pro pracovní činnosti na 1. Stupni ZŠ. 1. vyd. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2006. 116 s. ISBN 80-7043-453-8. 7) WEB

EUROPRINT.

[online].

[cit.

2011-03-28].

Dostupné

z

URL:

. 8) HONZÍKOVÁ, J. Pracovní činnosti na 1. stupni základní školy. 1. vyd. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2000. 88 s. ISBN 80-7082-634-7. 9) WEB

ARNIKA.

[online].

[cit.

2011-03-28].

Dostupné

z

URL:

. 10) VAŇKOVÁ, H., VANĚK, V. Technické materiály pro učitelství 1. stupně ZŠ. 1. vyd. Ostrava : Pedagogická fakulta v Ostravě, 1991. 186 s. ISBN 80-7042042-1. 11) WEB PRACE-SE-DREVEM.SPIBI. [online], [cit. 2011-10-07]. Dostupné z URL: . 12) MOŠNA, F. Praktické činnosti pro 6. – 9. ročník základních škol : Práce s technickými materiály. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1997. 104 s. ISBN 70-7168468-6. 13) WEB PROJEKTALFA. [online]. [cit. 2011-10-28]. Dostupné z URL: . 14) WEB CS.WIKIPEDIA. [online]. [cit. 2011-10-28]. Dostupné z URL: .

113

15) WEB

PRVKY.

[online].

[cit.

2011-10-27].

Dostupné

z

URL:

. 16) LADA, S. Technické materiály pro studující učitelství I. stupně základní školy. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1981. 163 s. ISBN neuvedeno. 17) VELES, P. Mechanické vlastnosti a skúšanie kovov. 1. vyd. Bratislava : Alfa, n. p. vydavateĺstvo technickéj a ekonomickéj literatúry; Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, n. p., 1985. 408 s. ISBN neuvedeno. 18) WEB

BRYDOVA.

[online].

[cit.

2011-08-23].

Dostupné

z

URL:

. 19) WEB

MODURIT.

[online].

[cit.

2011-08-23].

Dostupné

z

URL:

. 20) NEMRAVOVÁ, P. Fimo : šperky z polymerové hmoty. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2010. 112 s. ISBN 978-80-247-3312-8. 21) WEB FIMO-HMOTA. [online]. [cit. 2011-08-24]. Dostupné z URL: . 22) WEB

IS.MUNI.

[online].

[cit.

2011-09-13].

Dostupné

z

URL:

. 23) WEB

RODINA.

[online].

[cit.

2011-09-16].

Dostupné

z

URL:

2011-09-16].

Dostupné

z

URL:

z

URL:

. 24) WEB

VCELKY.

[online].

[cit.

. 25) WEB

VYTVARKA.

[online].

[cit.

2011-09-16].

Dostupné

. 26) WEB

VSCHT.

[online].

[cit.

2011-09-17].

Dostupné

z

URL:

. 27) WEB ROZMANITOSTI. [online]. [cit. 2011-09-16]. Dostupné z URL: . 28) WEB WEB.ELCHEMCO. [online]. [cit. 2011-09-17]. Dostupné z URL: . 29) WEB

DECOMANIA.

[online].

[cit.

2011-08-24].

Dostupné

z

URL:

. 114

30) WEB

MIMIBAZAR.

[online].

[cit.

2011-08-24].

Dostupné

z

URL:

. 31) HONZÍKOVÁ, J., NOVOTNÝ, J. Plasty v pracovní výchově. 1. vyd. Plzeň : Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, 2007. 28 s. ISBN 978-80-7020-160-2. 32) LAIBL, F. a kol. Příručka pro sklo, užitkovou keramiku a smalt. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1963. 436s. ISBN neuvedeno. 33) DLUHOŠ, J. Materiály a technologie : plasty a vybrané nekovové materiály. 3. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita, 1998. 146 s. ISBN 80-7042-131-2. 34) LHOTA, M., LAIBL, F. a kol. Příručka pro sklo, užitkovou keramiku a smalt 2. 1. vyd. Bratislava : Alfa, n. p. vydavateĺstvo technickéj a ekonomickéj literatúry; Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, n. p., 1974. 536 s. ISBN neuvedeno. 35) WEB

MEFRIT.

[online].

[cit.

2011-10-29].

Dostupné

z

URL:

Dostupné

z

URL:

. 36) WEB

DAVONA.

[online].

[cit.

2011-02-14].

. 37) NELEŠOVSKÁ, A., SPÁČILOVÁ, H. Didaktika primární školy. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 254 s. ISBN 80-244-1236-5. 38) FRIEDMANN, Z. Oborová didaktika. [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z URL: . 39) SOBOTKOVÁ, J. Rozvoj samostatnosti, aktivity a tvořivosti v praktických činnostech na primární škole. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta pedagogická, 2011. 148 s. Vedoucí diplomové práce Luděk Kvapil.

115

PŘÍLOHY

116

Příloha č. 1 Fotografie z realizace výrobků v pedagogické praxi: Podzimní strom

117

Příloha č. 2 Fotografie z realizace výrobků v pedagogické praxi: Chobotnice

118

Příloha č. 3 Fotografie z realizace výrobků v pedagogické praxi: Hlemýždi

119

Příloha č. 4 Fotografie z realizace výrobků v pedagogické praxi: Srdíčka

120

Příloha č. 5 Fotografie z realizace výrobků v pedagogické praxi: Lžičky

121

ANOTACE Jméno a příjmení:

Petra Sekaninová

Katedra:

Katedra technické a informační výchovy

Vedoucí práce:

Mgr. Hana Blažková

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Využití odpadového a netradičního materiálu v praktických činnostech na 1. stupni ZŠ

Název v angličtině:

Use of Waste and Unusual Material in the Subject of Practical Work at the First Grade of Basic School

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá materiály využitelnými v praktických činnostech na 1. stupni základní školy. Materiály jsou v ní rozděleny na tradiční a netradiční a odpadové materiály, přičemž všechny jsou v teoretické části blíže specifikovány. Produktem práce je vytvoření souboru metodických listů technických výrobků, k jejichž realizaci jsou využívány vybrané druhy netradičních a odpadových materiálů. Tyto materiály jsou modelovací hmoty, plast a smalt. Pro každý z těchto materiálů je vytvořen vždy jeden metodický list pro každý ročník 1. stupně ZŠ.

Klíčová slova:

Praktické činnosti, tradiční materiál, netradiční materiál, odpadový materiál, metodické listy.

Anotace v angličtině:

This thesis brings up some progressive ways of certain specific usage of various materials for practical activities in technology lessons in 1st stage of primary education system /age from six to eleven/. Sorted into three basic categories the materials are named as the usual materials, the unusual materials and the scrap materials, each of them specified in details in the theoretical part of this work. The set of methodological sheets on making products of some unusual and srap materials, namely of modeling clay, plastic and enamel, is meant to act as the goal product of this thesis. Each sheet is focused on one material and there are methodological sheets for each of the grades of 1st stage of primary educational system.

Klíčová slova v angličtině:

Practical work, traditional material, nontraditional material, scrap material, methodological sheet.

Přílohy vázané v práci: Rozsah práce:

121

Jazyk práce:

český