UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství
Veronika Urbánková
Historický vývoj ošetřovatelství a zdravotnictví v Brně v letech 1945 - 1989 Bakalářská práce
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc.
Olomouc 2011
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Název práce: Historický vývoj ošetřovatelství a zdravotnictví v Brně v letech 1945 - 1989 Název práce v AJ: Historical development of nursing and health services in Brno in the years 1945 - 1989 Datum zadání: 2011-01-07 Datum odevzdání: 2011-04-30 Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství Autor práce: Veronika Urbánková Vedoucí práce: prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. Oponent práce: prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc.
Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce se věnuje tématu historického vývoje ošetřovatelství a zdravotnictví v Brně od roku 1945 do roku 1989. Popisuje legislativní změny, mající dopad na výkon profese středních zdravotnických pracovníků a jejich vzdělávání v letech 1945 - 1989. Shrnuje změny, ke kterým došlo v průběhu let v brněnském zdravotnictví a v organizaci lékařské a ošetřovatelské péče. Zaměřuje se na vývoj vzdělávání ošetřovatelek a diplomovaných sester, později středních zdravotnických pracovníků v Brně. Zabývá se také církevními řády, poskytujícími ošetřovatelskou péči v uvedeném období v Brně.
Abstrakt v AJ: The batchelor thesis concerns the topic of historical development of nursing and public health in Brno from 1945 to 1989. It describes legislatives changes that had impact on the profession of nursing staff and their education in years 1945-1989. It summarizes changes that were made in Brno public health and in organization of medical and nursing care over the years. It focuses on the development of education of nurses and staff nurses, later called nursing staff. It deals also with religious orders that provided nursing care in Brno in the above mentioned period.
Klíčová slova v ČJ: historie ošetřovatelství, brněnské ošetřovatelství, československé zdravotnictví, diplomovaná sestra, střední zdravotnický pracovník, ošetřovatelky, vzdělávání sester
Klíčová slova v AJ: history of nursing, nursing in Brno, public health in Czechoslovakia, graduate nurse, nursing staff, nurses, education of nurses
Rozsah: 74 s., 6 příl.
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s pouţitím uvedených informačních zdrojů.
…………………………………… Veronika Urbánková
Olomouc 30. dubna 2011
Děkuji prof. PhDr. Ivo Bartečkovi, CSc. za odborné vedení bakalářské práce, jeho cenné připomínky a doporučení.
OBSAH
ÚVOD……………………………………………………………………..…………...9
1 HISTORICKÝ VÝVOJ V ČESKOSLOVENSKU A JEHO VLIV NA OŠETŘOVATELSTVÍ A ZDRAVOTNICTVÍ………………………………………11 1.1
Politická a společenská situace od roku 1945 do roku 1948…..……………...11
1.2
Zdravotnictví a ošetřovatelství v letech 1945 - 1948……………..…………..12
1.2.1
Vzdělávání ošetřovatelek a diplomovaných sester po roce 1945...…………...14
1.3
Zdravotnictví a ošetřovatelství v letech 1945 - 1989…………………………15
1.3.1
Významné legislativní změny ve zdravotnictví po roce 1948………………...16
1.3.2
Změny ve vzdělávání středních zdravotnických pracovníků po roce 1948…...17
2 ZMĚNY V BRNĚNSKÉM OŠETŘOVATELSTVÍ A ZDRAVOTNICTVÍ V LETECH 1945 - 1989……………………………………………………………....19 2.1
Vznik OÚNZ, KÚNZ a MÚNZ………………………………………………..19
2.2
Péče o dítě……………………………………………………………………...20
2.3
Péče o ţeny…………………………………………………………………….21
2.4
Ambulantní interní sluţba……………………………………………………...22
2.5
Prevence tuberkulózy…………………………………………………………..22
2.6
Rozdělení zdravotnických zařízení…………………………………………….22
2.7
Československý Červený kříţ v Brně………………………………………….23
3
BRNĚNSKÉ NEMOCNICE V LETECH 1945 - 1989………..……………..24
3.1
Fakultní nemocnice u sv. Anny….………………………………..…………...24
3.1.1
Kliniky a oddělení nemocnice.……………...…………………….…………..25
3.2
Fakultní porodnice na Obilním trhu….………………………………………..33
6
3.2.1
Porodnice v poválečných letech….…...………………………………………33
3.2.2
Oddělení Fakultní porodnice……...…………………………………………. 33
3.2.3
Střední zdravotnický personál………………………………………………...35
3.3
Dětská nemocnice………….…………………………………………………..36
3.3.1
Dětská nemocnice po roce 1945………………………………………………37
3.3.2
Výstavba nové dětské nemocnice……………………………………………..38
3.3.3
Přehled vývoje počtu lůţek a ošetřovatelského personálu……………………38
3.4
Nemocnice Milosrdných bratří.……………………………………………….39
3.4.1
Období po roce 1945………………………………………………………….39
3.4.2
Oddělení nemocnice…………………………………………………………..40
3.5
Bakešův pavilon na Ţlutém kopci…….….……………………………………41
3.6
Masarykův onkologický ústav.…….………………………………………......42
3.6.1
Masarykův státní radioléčebný ústav………………………………………….42
3.6.2
Krajský ústav národního zdraví – onkologický ústav…………………………43
3.6.3
Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie……………………….44
3.7
Fakultní nemocnice Brno – Bohunice.………………………………………...44
4 ÚSTAV PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ V BRNĚ…………………………………………………………….46 4.1
Pedagogická činnost….………………………………………………………..47
5 VÝZNAMNÉ BRNĚNSKÉ CÍRKEVNÍ ŘÁDY A KONGREGACE SE ZAMĚŘENÍM NA OŠETŘOVATELSTVÍ…………………………………………50 5.1 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně……….………………………………………………………………………...51 5.1.1
Poválečný vývoj………………………………………………………………51
5.1.2
Situace po roce 1948………………………………………………………….52
5.2
Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje…….………………………………..52 7
5.3
Řád sv. Alţběty…….………………………………………………………….53
5.3.1
Období po roce 1945………………………………………………………….54
5.4
Řád Milosrdných bratří.………………………………………………………..54
5.4.1
Poválečné období……………………………………………………………..55
5.4.2
Období po roce 1948………………………………………………………….55
6
BRNĚNSKÉ OŠETŘOVATELSKÉ ŠKOLY V LETECH 1945 - 1989…….56
6.1
Ošetřovatelská škola Milosrdných sester III. řádu sv. Františka.……………..57
6.2
I. Státní ošetřovatelská škola….….……………………………………………58
6.3
Státní ústav pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek v Brně…..………..58
6.4
Střední zdravotnická škola Jaselská…..……………………………………….59
6.5
I. městská škola pro ţenská povolání ve Vesně…….………………………...61
6.6
II. Vyšší sociálně zdravotní škola…..………………………………………….62
6.7
IV. Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně – Králově Poli..…………………...63
ZÁVĚR……………………………………………………………………………….64 LITERATURA A PRAMENY……………………………………………………….67 SEZNAM ZKRATEK………………………………………………………………..72 SEZNAM OBRÁZKŮ……………………………………………………………….73 SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………..74
8
ÚVOD
1. Zkoumaný problém bakalářské práce Bakalářská práce si klade otázku: „Jaké existují informace o vývoji ošetřovatelství a zdravotnictví v Brně v letech 1945 - 1989“
2. Cíle bakalářské práce Cíl 1. Předloţit poznatky o vývoji ošetřovatelství a zdravotnictví v Československu mezi roky 1945 - 1989 na základě dopadu legislativních změn Cíl 2. Nastínit stručný vývoj ošetřovatelství a zdravotnictví v Brně v letech 1945 - 1989
3. Bibliografické citace vstupní literatury Dle Bártlové a Štěpánkové je doba po roce 1945 důleţité období dějin Československa. Při obnově státu po druhé světové válce se uplatňovala snaha o další rozvoj společnosti a jejich jednotlivých sloţek, která se týkala i zdravotnictví.1 Štich uvádí, ţe v prvních měsících po válce bylo hlavním úkolem zdravotníků postarat se o desetitisíce lidí s podlomeným zdravím, kteří se vraceli z koncentračních táborů, z nucených prací a ze zahraničí. Bylo nutné přijmout řadu legislativních opatření na ochranu a podporu zdraví. Mezi roky 1945 - 1948 se také obnovovaly lékařské fakulty a otevíraly se nové školy pro střední zdravotnické pracovníky. 2 Podle Kafkové bylo potřeba co nejvíce odborných sil, kterých výrazně ubylo po odsunu německých zdravotníků. Bylo nutné uvést do provozu nemocnice, které byly poznamenány válečnými škodami.3 Významné legislativní změny byly po válce přijaty i ve vzdělávání zdravotníků. Bártlová a Štěpánková uvádějí, ţe došlo k rozvoji ošetřovatelské péče se snahou pokrýt všechny potřebné úseky – nemocnice, 1
Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 4 2 Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 46, 50, 124, 365 3 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 114 - 115
9
ošetřovatelskou a zdravotní sluţbu v rodinách, poradny atd. Došlo také k diferenciaci pracovníků dle náplně práce – řeholní sestry, diplomované sestry, ošetřovatelky.4 K hlavním změnám v legislativně, týkajících se ošetřovatelství a zdravotnictví došlo po roce 1948. Dle Petra byly na základě zákona č. 185/1948 zestátněny nemocnice a ostatní léčebné a ošetřovací ústavy, jejichţ správa přešla na národní výbory. 5 Bylo přijato mnoţství zákonů, které znamenaly významné změny v organizaci zdravotní péče. Zákonná opatření se týkala také zdravotníků – mimo jiného jejich vzdělávání a platového zařazení. Jak uvádí Burešová, přijetím zákona o sjednocení zdravotnictví z roku 1951 vznikla v Brně nová zdravotnická zařízení: Okresní ústav národního zdraví Brno – venkov (OÚNZ), Krajský ústav národního zdraví Brno (KÚNZ) a Městský ústav národního zdraví Brno (MÚNZ). Vznikem ústavů národního zdraví dochází ke sjednocení péče preventivní a léčebné.6 Na základě těchto opatření a v důsledku přijetí zákona o zestátnění nemocnic, léčebných a ošetřovacích ústavů se změnil celý dosavadní systém péče o zdraví lidu v Brně. V rámci změn ve vzdělávání středních zdravotnických pracovníků (SZP) došlo ke vzniku nových vzdělávacích institucí a zániku některých původních.
4. Vyhledávací strategie Klíčovými
slovy
při
vyhledávání
byly:
historie
ošetřovatelství,
Brno,
Československo, zdravotnictví, diplomovaná sestra, střední zdravotnický pracovník, ošetřovatelky, vzdělávání. K vyhledávání byly vyuţity databáze Bibliografia Medica Čechoslovaca, Medvik za období listopad 2010 – únor 2011. V českém jazyce bylo vyuţito 6 zdrojů z databází, v cizím jazyce nebyl vyuţit ţádný zdroj. Hlavním zdrojem informací byly dobové monografie, zdroje z archívu, kronik. V malé míře byly vyuţity také informace z internetových stránek institucí. 4
Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 4 5 Srov. PETRO, M., Československé zdravotnictví v číslech a faktech, s. 7 6 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 5
10
1 HISTORICKÝ VÝVOJ V ČESKOSLOVENSKU OD ROKU 1945 DO ROKU 1989 A JEHO VLIV NA OŠETŘOVATELSTVÍ A ZDRAVOTNICTVÍ
Vývoj zdravotnictví v Československu lze rozdělit na dvě etapy. Jednak na poválečnou etapu po roce 1945, která je charakteristická zejména zmírňováním a odstraňováním škod způsobených válkou a okupací. Dle Šticha „několikaletá nedostatečná výţiva i duševní strádání měly na zdraví obyvatelstva nepříznivý vliv. Tisíce lidí se vracely z koncentračních táborů, věznic, z otrocké práce. Navíc nastala velká migrace vnitřní, zvláště při osídlování osvobozených pohraničních území. Celková úmrtnost stoupla na 17,8 0/00 a kojenecká úmrtnost vzrostla do horentní výše – 136,8 0/00. Přirozený přírůstek obyvatelstva činil pouze 1,7 na 1000 obyvatel. Zvýšila se nemocnost infekčními nemocemi, zvláště tuberkulózou.“7 Další etapa se odvíjí od roku 1948. Dne 9. 5. 1948 byla schválena ústava znamenající vládu jedné strany. Štich uvádí: „V období po Únoru 1948 byly nejprve uskutečněny na zdravotnickém úseku únorové poţadavky: zestátnění léčebných ústavů, znárodnění lázní, znárodnění zbytku zdravotnického průmyslu a národní pojištění. Byla také stanovena zdravotně politická linie, vytvořeny zdravotnické orgány a dále rozšířeny a zlepšeny zdravotnické sluţby.“8
1.1 Politická a společenská situace od roku 1945 do roku 1948 Dle Kociana se v září 1947 v Československu začaly projevovat první náznaky ekonomické a politické krize. V polovině roku 1947 se objevily hospodářské potíţe, které postihovaly i obyvatelstvo, zejména pracující vrstvy. Jednou z příčin bylo i ukončení dva roky trvajících dodávek strojů a surovin poskytovaných v rámci pomoci 7 8
ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 41 Tamtéţ, s. 45
11
UNRRA9. Další příčinou byla ztráta konkurenceschopnosti na zahraničních trzích způsobená potíţemi ve znárodněném průmyslu. Další problémy přinesly důsledky sucha, které v létě 1947 postihlo střední Evropu. V této situaci došlo k rychlému rozvoji černého trhu. Ekonomicky se Československo ocitá na přelomu, roste nespokojenost obyvatelstva. Komunisté se rozhodli vyuţít nespokojenosti obyvatel ve svůj prospěch. Pokračovali v omezování soukromého sektoru ve všech oblastech ekonomiky.10 Těmito kroky se KSČ zaměřuje na získání mocenského monopolu.
1.2 Zdravotnictví a ošetřovatelství v letech 1945 - 1948 Štich uvádí, ţe „v prvých měsících po osvobození se obrátily všechny síly zdravotníků na zvládnutí hlavních aktuálních úkolů. Z koncentračních táborů, z věznic, z nucené práce, ze zahraničí se vracely desetitisíce lidí, z velké části s narušeným zdravím. Jim bylo třeba zabezpečit zdravotní péči. … Nově osidlované pohraniční oblasti potřebovaly zajištění zdravotní sluţby. Jedním z nejnaléhavějších úkolů bylo obnovení a rozšíření zdravotnického školství, v prvé řadě lékařských fakult a nové rozvinutí vědeckého ţivota“.11 Dle Kafkové se po odsunu německých lékařů a ošetřovatelek se ještě zvýraznil nedostatek zdravotního personálu, způsobený uzavřením lékařských fakult a nedostatkem škol pro ošetřovatelky. Většina nemocnic byla po válce ve špatném stavu – bylo třeba doplnit zničený a chybějící materiál, zajistit odklízecí práce po náletech a znovu zajistit provoz. Do nemocnic se vraceli řádoví bratři, kteří za války nesměli vykonávat ošetřovatelskou činnost. U lůţka nemocného vypomáhaly i laboratorní síly, byl také zaveden systém elévek, které v krátkém čase slouţily samostatně sluţby. Zdravotnická zařízení ve vnitrozemí uvolňovala zdravotníky, kteří se přihlásili k pomoci v pohraničí.12 Dle Šticha bylo v roce 1946 nutné zajistit potřebnou zdravotnickou péči v pohraničí, jiţních a východních okresech Slovenska a obsadit tam uvolněná místa lékařů a sester. V českých zemích vznikla tzv. nouzová zdravotní
9
United Nation Relief and Rehabilitation Administration = správa spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu 10 Srov. KOCIAN, J., Poválečný vývoj v Československu 1945 - 1948, s. 61 - 62 11 ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 46 12 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 114 - 115
12
sluţba, kterou zorganizovali zdravotníci na Zemském národním výboru v Praze. Na Slovensku toto zabezpečovalo ustavené pověřenectvo zdravotnictví v Košicích, později v Bratislavě. Byl získán alespoň částečný přehled o zdravotnických pracovnících a sluţba se potom snaţila o jejich plánovité rozmístění. Akce měla určitý úspěch, pohraničí bylo obsazováno především nově promovanými lékaři.13 Jak uvádí Kafková, v roce 1945 došlo k zaloţení odborové organizace v Československé republice – Revolučního odborového hnutí (ROH). Ve zdravotnictví vznikly odborové svazy dva: Svaz zaměstnanců sociální sluţby a Svaz zaměstnanců zdravotní sluţby. Koncem roku 1946 došlo ke sloučení v Jednotný svaz zaměstnanců sociální a zdravotní sluţby.14 Dle Šticha bylo důleţitým opatřením uzákonění povinného očkování proti záškrtu v roce 1946, které vedlo k poklesu nemocnosti a úmrtnosti na toto onemocnění. V roce 1947 byl vydán zákon č. 49 o sjednocení a postátnění zdravotních poraden.15 Bártlová a Štěpánková publikují, ţe zákon č. 49 také stanovil zřízení Ústavů národního zdraví v jednotlivých okresech jako nástroj preventivní péče o obyvatelstvo okresu. Jeho základní sloţku tvořily poradny specializované na určitou sociální chorobu, skupinu chorob, na péči prenatální, postnatální atd. Směrnicemi byla formulována náplň práce sociálně zdravotních nebo sociálních pracovnic.16 Štich uvádí, ţe zákon č. 49 se týkal také různých spolků a institucí jako Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Spolku péče o matky a dítě aj. Ve stejném roce byl přijat i zákon o potírání alkoholismu. Přibývalo také poraden, hlavně ţenských, dětských a protituberkulózních (roku 1938 jich fungovalo 154, v letech 1945 a 1946 se jejich počet zvýšil na 257 tuberkulózních poraden). Mezi roky 1945 - 1948 se také obnovovaly lékařské fakulty a zakládaly se nové v Hradci Králové, Plzni, Olomouci a Košicích. Stejně tak se otevíraly nové školy pro střední zdravotnické pracovníky.17
13
Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 365 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, 115, 123 15 Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 50 16 Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 5 17 Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 50, 124, 365 14
13
1.2.1 Vzdělávání ošetřovatelek a diplomovaných sester po roce 1945 Jak uvádí Štich, „po roce 1945 počet škol poněkud vzrostl, hlavně v pohraničí. V roce 1947 bylo v Československu 29 ošetřovatelských škol a 7 ústavů pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek. Metody výuky se však neměnily a počet absolventů byl stále nedostatečný. Většina potřebných ošetřovatelských sil byla přijímána bez odborné přípravy někde jim byla dokonce dávána přednost. Tito pracovníci získávali nutné teoretické vědomosti teprve při zaměstnání. V tomto období mělo podle statistických údajů určitou odbornou erudici toliko 27 % pracovníků lůţkových zdravotnických zařízení. Přitom z celkového počtu ošetřovatelských sil bylo 40 % pracovníků členy církevních řádů.“18 Kutnohorská uvádí, ţe do roku 1948 byly ošetřovatelské školy dvouleté a byly zřizovány podle výnosu ministra vnitra č. 193/1914 z doby Rakouska – Uherska.19 Podle Kafkové „nový systém veřejné správy potřeboval co nejvíce odborných sil. Stalo se proto, ţe i do základních řádových ošetřovatelských škol byly přijímány civilní ţákyně. Z počtu 3690 ošetřovatelek v roce 1946 v Čechách bylo 1660 civilních, z nich pak 730 diplomovaných a 1930 bez diplomu z počtu 1030 řeholních ošetřovatelek bylo 180 diplomovaných a 850 bez diplomu.“20 Dle Šticha bylo „v roce 194721 umoţněno nekvalifikovaným ošetřovatelkám s dlouholetou praxí sloţit zkoušky a získat tak odbornou kvalifikaci. … Nedostatek středních zdravotnických pracovníků však stále trval, a především ošetřovatelek v pohraničních krajích. Byla proto v tomto období zavedena podle vzoru Sovětského svazu nová kategorie niţších zdravotnických pracovníků – sanitářek, které byly pro odbornou práci připravovány v 6měsíčních kurzech bez přerušení zaměstnání“22 Bártlová a Štěpánková uvádějí, ţe v praxi bylo sloţení ošetřovatelského personálu různorodé. Kromě diplomovaných ošetřovatelek bylo mnoţství personálu bez kvalifikace nebo s krátkodobými kurzy – např.
18
ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 380 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 106 20 KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 117 21 Dle zákona č. 94/1947 Sb. o mimořádných ošetřovatelských diplomovaných zkouškách a o doplňovacím výcviku ošetřovatelského personálu. Zákon umoţnil ošetřovatelkám s 15 letou praxí nebo s 10 letou praxí a půlročním teoretickým kursem získat diplomovanou kvalifikaci sloţením předepsané zkoušky a ostatním sestrám umoţnil doškolení při zaměstnání 22 ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 380 19
14
v brněnské dětské nemocnici pracovala v roce 1949 na chirurgickém oddělení vrchní sestra, která měla tři měšťanky, vyučila se krejčovou a absolvovala tříměsíční kurz ošetřovatelství.23 Dle Bártlové a Štěpánkové byla výnosem ministerstva zdravotnictví z roku 1946 skupina zdravotnických povolání uvedena jako samostatná skupina. Součástí skupiny byl ošetřovatelský personál, rozdělený do skupin: zaměstnanci zdravotnické prevence (sociálně zdravotní sestra), ošetřovatelky a ošetřovatelé nemocných (diplomovaná sestra, ošetřovatelka, pomocná ošetřovatelka, dětská sestra, dietní sestra atd.).24 Bártlová a Štěpánková poukazují, ţe sloţitý vývoj ošetřovatelského povolání dokládá fakt, ţe ještě po roce 1945 platilo vládní nařízení, přijaté v roce 1927, které umoţňovalo neomezenou pracovní dobu, nízké platy, povinnost bydlení a stravování se v ústavech.25 K zásadním změnám ve zdravotnictví a ošetřovatelství došlo aţ po únoru 1948. Vznikaly nové zákony měnící dosavadní koncepci zdravotní péče. Vzorem pro československé zdravotnictví se stává zdravotnictví SSSR.
1.3 Zdravotnictví a ošetřovatelství v letech 1948 - 1989 Petro uvádí: „Jiţ za několik měsíců v Ústavě 9. května z roku 1948 bylo v § 29 právo občana na ochranu zdraví vyjádřeno těmito slovy: „Všem občanům přísluší právo na léčebnou péči a na zaopatření jak ve stáří, tak i při nezpůsobnosti k práci a při nemoţnosti obţivy. Ţeny mají nárok na zvláštní péči v době těhotenství a mateřství, děti a mládeţ na zabezpečení plného tělesného a duševního rozvoje. Tato práva jsou zajištěna zákony o národním pojištění, jakoţ i veřejnou zdravotní a sociální péčí. Ochrana ţivota a zdraví při práci je zabezpečována hlavně státním dozorem a předpisy o bezpečnostních opatřeních na pracovištích.“ Na základě zákona č. 185/1948 byly
23
Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 5 24 Srov. tamtéž s. 4 25 Srov. tamtéţ s. 4 - 5
15
zestátněny nemocnice a ostatní léčebné a ošetřovací ústavy, jejichţ správa přešla na národní výbory.26 1.3.1 Významné legislativní změny ve zdravotnictví po roce 1948 Kutnohorská uvádí, ţe v roce 1948 vešla v platnost Ústava 9. Května, mimo jiné i zákon č. 150/1948, který zaručoval právo na zdravotní péči všem občanům. 27 Dle Šticha mělo pro preventivní opatření ve zdravotnictví velký význam přijetí zákona č. 60 z roku 1948 o potírání nemocí přenosných na lidi, zákona č. 87/1948 o boji proti alkoholismu, zákona č. 61 z téhoţ roku o některých opatřeních proti tuberkulóze a zákona č. 158 z roku 1949 o boji proti přenosným nemocem. Tyto zákony poslouţily jako podklad pro některá bezpečnostní opatření (kalmetizace, očkování proti TBC, rozsáhlá akce proti příjici v letech 1950 - 1951) a současně zajistily bezplatnost léčení nakaţlivých nemocí. Významným opatřením pro rozvoj organizace onkologické péče bylo v roce 1950 zavedení povinného hlášení zhoubných nádorů. V roce 1951 přešla zákonem č. 102 správa nemocenského pojištění na odborovou organizaci, byl přijat zákon č. 103 o jednotné preventivní a léčebné péči a roku 1952 vešel v platnost zákon č. 4 o hygienické a protiepidemické péči. Díky těmto zákonům byly nemocnice a ambulantní zařízení soustředěny do jednotlivých organizačních útvarů – Ústavů národního zdraví a zdravotnických středisek. Současně byla zavedena regionální soustava zdravotnických útvarů, odpovídající administrativnímu členění.28 Dle Kutnohorské bylo významné přijetí zákona č. 66/1950 Sb., který upravoval platové poměry státních zaměstnanců, mezi které byly zařazeny i zdravotní sestry. Zákon také zavedl osmihodinovou pracovní dobu.29 Petro uvádí, ţe se v roce 1952 se přistoupilo k očkování proti záškrtu, černému kašli a tuberkulóze u dětí školního a předškolního věku a v letech 1957 - 1958 se zavedlo očkování proti dětské obrně.30 Jak uvádí Jirouš, „podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zajišťuje stát plánovitě péči o zdraví lidu jako nedílnou součást hospodářské a kulturní výstavby ekonomickými, sociálními, kulturními a zdravotnickými opatřeními.“31
26
PETRO, M., Československé zdravotnictví v číslech a faktech, s. 7 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 113 28 Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 53, 179, 56 29 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 113 30 Srov. PETRO, M., Československé zdravotnictví v číslech a faktech, s. 16 31 JIROUŠ, J., Československé zdravotnictví, s. 20 27
16
1.3.2 Změny ve vzdělávání středních zdravotnických pracovníků po roce 1948 Dle Jirouše měl pro vzdělávání zdravotníků význam zákon č. 45/1948 o vytvoření jednotného
systému
vzdělávání
středních
zdravotnických
pracovníků.
Byla
prodlouţena doba studia na 4 roky a ukončení studia maturitní zkouškou. Ve školním roce 1951 - 1952 bylo studium zkráceno na 3 roky. Toto se však neosvědčilo a od roku 1955 se studium opět prodluţuje na 4 roky.32 Bártlová a Štěpánková uvádějí, ţe od 1. 9. 1949 došlo k začlenění škol pro sociální a zdravotní sluţbu do soustavy odborných škol III. stupně s názvem Vyšší sociálně zdravotní škola, od školního roku 1950 - 1951 s názvem Vyšší zdravotní škola.33 Kafková poukazuje na zákon č. 77 Sb. z roku 1951, který řeší s konečnou platností, kdo jsou SZP a jaké jsou jejich povinnosti.34 Jak uvádí Wiltschkeová, bylo stanoveno 11 oborů SZP: zdravotní sestry, dětské sestry, ţenské sestry, dietní sestry, rehabilitační pracovníci, asistenti hygienické sluţby, zdravotní laboranti, farmaceutičtí laboranti, radiologičtí laboranti, zubní laboranti a oční optici.35 Ve školním roce 1956 - 1957 bylo dle Kutnohorské zahájeno studium pro pracující ve formě večerního, dálkového nebo externího studia.36 Jirouš uvádí, ţe od roku 1959 existuje dvouleté studium pro absolventy středních všeobecně vzdělávacích škol. Zdravotnické školy tak vzdělávají SZP formou čtyřletého studia pro ţáky s ukončenou základní školní docházkou a formou dvouletého nástavbového studia pro absolventy se středoškolským všeobecným vzděláním.37 Kutnohorská uvádí vyhlášku č. 44/1966 Sb. stanovující, ţe způsobilost k vykonávání povolání SZP se získává ukončením studia maturitou na střední zdravotnické škole. Určuje povinnost absolvování nástupní praxe, poskytuje moţnosti dalšího vzdělávání formou pomaturitního specializačního studia.38 Akademik Charvát ve zprávě ze zasedání zpravodajské skupiny národních výborů pro zdravotnictví a sociální péči z listopadu 1970 sděluje snahu řešit problematiku uplatnění kvalifikace diplomovaných sester (kterých je pociťován nedostatek), aby tyto nebyly zaměstnávány nekvalifikovanými činnostmi. Řešením tohoto problému je dle zprávy navýšení počtu ošetřovatelek a jiných niţších zdravotnických pracovníků, 32
Srov. JIROUŠ, J., Československé zdravotnictví, s. 130 Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 5 34 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 131 35 Srov. WILTSCHKEOVÁ, M., Vývoj ošetřovatelství, ošetřovatelského a zdravotnického školství, s. 11 36 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 112 37 Srov. JIROUŠ, J., Československé zdravotnictví, s. 130 - 131 38 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 114 33
17
jejichţ školení je kratší a tedy i levnější. Zmiňována je i nutnost zachovat kategorii zdravotnických pracovnic s vysokoškolským vzděláním – to by měly mít učitelky, instruktorky, hlavní sestry velkých nemocnic a vedoucí zdravotnické pracovnice na ministerstvu.39 Kutnohorská uvádí, ţe v roce 1971 vyšla vyhláška č. 77 o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. Sestry dle vyhlášky zůstávají v kategorii SZP. Vyhláška také stanovuje zastupitelnost zdravotních, dětských a ţenských sester.40 Jak uvádějí Plevová a Slowik, roku 1968 došlo k ustavení Československé společnosti
sester,
odborné
společnosti
sdruţené
v Československé
lékařské
společnosti. Od roku 1951 je vydáván odborový časopis Zdravotnická pracovnice. V roce 1970 je jeho součástí pravidelná příloha Československé ošetřovatelství, kde jsou publikovány výzkumné práce, teoretické statě atd. Plevová a Slowik dále uvádějí, ţe „Československo se vyznačovalo velmi kvalitním systémem dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků včetně zdravotních sester. Byly vytvořeny solidní základy pomaturitního specializačního a univerzitního vzdělávání sester, dobře pracovala Česká společnost sester, vznikla řada hodnotných výzkumných prací.“41 Kutnohorská o profesi sestry před rokem 1989 píše: „V tradičním pojetí v přípravě zdravotních sester a porodních asistentek šlo o vyškolení kvalifikované asistentky lékaře, která plně akceptuje jeho rozhodnutí a samostatně nerozhoduje. Ošetřovatelství a ošetřovatelská péče nebyly do devadesátých let 20. století plně autonomním povoláním. … Sestra byla akceptována jako asistentka lékaře a nikoliv jako rovnocenná členka zdravotnického týmu, která je specialistkou v ošetřovatelském oboru. Převáţná část zdravotnických odborníků i sester samotných pokládala ošetřovatelství jen za praktickou činnost. Od šedesátých let 20. století se ošetřovatelství stává vědním oborem s teorií, kterou lze uplatnit v praxi.“42
39
Srov. CHARVÁT, J., K problematice středně zdravotnického školství, Zdravotnická pracovnice, 1971, č. 2, s. 57- 58 40 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 114 41 Srov. PLEVOVÁ I., SLOWIK R., Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství, s. 50 - 51 42 KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 115
18
2
ZMĚNY
V
BRNĚNSKÉM
OŠETŘOVATELSTVÍ
A ZDRAVOTNICTVÍ V LETECH 1945 - 1989
Dle Burešové bylo po válce potřeba zlikvidovat pozůstatky války, hlavně nemoci z podvýţivy a infekční onemocnění, které vznikly hlavně z hygienických nedostatků v souvislosti s bombardováním města a později procházející frontou. V bývalém hotelu Padovec vzniklo velké zdravotnické středisko, kde se ve spolupráci s nemocnicemi vyšetřovali bývalí vězňové z koncentračních táborů, kteří projíţděli či procházeli Brnem.43
2.1 Vznik OÚNZ, KÚNZ a MÚNZ Jak uvádí Burešová, na základě zákona o sjednocení zdravotnictví z roku 1951 vznikla v Brně nová zdravotnická zařízení: Okresní ústav národního zdraví Brno – venkov (OÚNZ), Krajský ústav národního zdraví Brno (KÚNZ) a Městský ústav národního zdraví Brno (MÚNZ). Vznikem ústavů národního zdraví dochází ke sjednocení péče preventivní a léčebné. Městský ústav národního zdraví byl vytvořen z části pracovišť bývalé Okresní národní pojišťovny v Brně (její dětská oddělení, zubní pracoviště, praktičtí lékaři, okresní střediska na Běhounské ulici 8 a na Dobrovského ulici 23), dále bylo do MÚNZ začleněna Hybešova nemocnice, Úrazová nemocnice, Porodnický ústav na Veveří 2.44 Macháčková uvádí, ţe střední zdravotničtí pracovníci byli podřízeni hlavní sestře MÚNZ. Její náplní práce byly porady s vedoucími sestrami nemocnic, přijímání nových SZP na základě dekretu Krajského národního výboru (KNV), zdravotního odboru. Dále měla hlavní sestra v kompetenci propouštění a přeloţení SZP na jiné pracoviště, změny v platovém zařazení, organizování 43 44
Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 5 Srov. tamtéţ s. 5 - 6
19
seminárních školení. Veškeré změny probíhaly po schválení KNV. Hlavní sestra MÚNZ také na základě doporučení oddělení a nemocnic schvalovala návrhy na tzv. doškolování jednotlivých SZP a se souhlasem ředitele MÚNZ je předávala KNV.45 Potlačování soukromého sektoru šlo dle Burešové ruku v ruce s přesvědčovací kampaní a pohovory s lékaři. Řada lékařů na základě těchto opatření postupně odhlašovala své soukromé ordinace, které MÚNZ odkupoval a následně z nich tvořil zdravotní střediska, ve kterých byli zmínění lékaři zaměstnáni. Ještě v lednu 1952 pracovali ve vlastní ordinaci 4 dětští lékaři a roce 1953 to byl jiţ jeden lékař - pediatr v Líšni. V roce 1954 skončilo provoz posledních 5 praktických soukromých ordinací a poslední dětská soukromá ambulance v Líšni byla převedena do pracoviště MÚNZ. Dále došlo k vytváření tzv. sdruţených ordinací, kdy se lékaři rozhodli sdruţit své ordinace podle oborů a provozovat soukromé ordinace dle rozdělených hodin v jednom zdravotnickém zařízení. Jednalo se hlavně o sdruţené ambulance interní, koţní a gynekologické. V roce 1961 bylo v Brně celkem 23 individuálně povolených soukromých ambulancí, a to u lékařů převáţně ze sociálních důvodů – nízký důchod nebo ţádný nárok na důchod. Na základě brněnských zkušeností s vytvářením obvodového systému vypracoval MÚNZ přehledovou zprávu, která byla otištěna ve Zdravotnické revui – československé zdravotnictví (číslo 4, ročník 1955).46
2.2 Péče o dítě Léčebná a preventivní péče o dítě byla dle Burešové v roce 1952 vykonávána v 11 dětských zdravotnických střediscích a 11 izolovaných dětských poradnách. V témţe roce byl počet lékařských úvazků pro terénní sluţbu 15,3 a sesterských úvazků celkem 33 (některé s neúplnou kvalifikací). V roce 1960 má MÚNZ 20 dětských zdravotních středisek a 10 izolovaných poraden. V terénní sluţbě byl počet lékařských úvazků 20,6 a 43 plně kvalifikovaných dětských sester.47 V roce 1972 byla dle Hrivnákové zvýšena věková hranice pro poskytování péče pediatrem z 10 na 12 let. Byla také zavedena dispenzární péče o děti ohroţené prostředím – v Brně bylo takto zachyceno 490 dětí 45
Srov. MACHÁČKOVÁ, V., Práce hlavní sestry městského ústavu národního zdraví v Brně, Zdravotnická pracovnice, 1956, č. 11, s. 679 - 682 46 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 6, 8 - 9 47 Srov. tamtéţ, s. 24
20
předškolního věku a 157 dětí ve školním věku.48 První jesle byly dle Burešové vybudovány v roce 1947 na Hybešově ulici, na Jugoslávské ulici a na tř. kpt. Jaroše. Do roku 1952 bylo vybudováno dalších 12 jeslí a v roce 1962 má město Brno 25 jeslí z toho 2 s nepřetrţitým provozem. Všechny jesle vedou odborní dětští lékaři s kvalifikovanými dětskými sestrami. Sestry a pěstounky jsou jedenkrát do roka doškolovány v psychologicko-pedagogických kursech. Výchovnou práci v jeslích řídí tzv. krouţek, ve kterém je zastoupen psycholog, městská jeslová sestra, vedoucí sestra jeslových jeslí a 3 pracovnice jeslí.49
2.3 Péče o ţeny Burešová uvádí, ţe zdravotnická péče o ţeny byla poskytována dvěma porodnickogynekologickými
klinikami
a
jedním
krajským
porodnicko-gynekologickým
oddělením. V roce 1954 byl v Brně jmenován městský gynekolog a vybudováno první městské porodnicko-gynekologické oddělení při I. městské nemocnici.50 Do MÚNZ přešly krajské ţenské ambulance a v roce 1960 i porodnické oddělení na Veveří ulici. Postupem času bylo v Brně vytvořeno 8 obvodních ţenských zdravotních středisek a 11 závodních ţenských středisek. Od roku 1953 se součástí náplně práce ţenských lékařů stávají preventivní prohlídky ţen zaměřené na včasné odhalování rakoviny rodidel a prsu. Důleţitá byla spolupráce s Krajskou cytologickou stanicí a s mikrobiologickým oddělením Krajské hygienicko-epidemiologické stanice na Rybářské ulici. V kaţdém ţenském středisku jsou zřizovány i prenatální poradny. Blízkým spolupracovníkem ţenského lékaře v terénu i u ústavu byla ţenská sestra, dřívější porodní asistentka. Její náplní práce byla péče o těhotné na obvodu, psychoprofylaktická příprava k porodu, péče o rodičku po návratu z porodnice a péče o ţeny gynekologicky nemocné.51
48
Srov. HRIVNÁKOVÁ, V., Roční bilance MÚNZ Brno, Zdravotnické noviny, 1973, č. 7, s. 4 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně s. 27 - 28 50 Pozn. nemocnice na Kolišti 51 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, str. 24, 27, 32 - 34 49
21
2.4 Ambulantní interní sluţba Jak uvádí Burešová, ambulantní interní sluţba měla 2 stupně. Internisté I. stupně pracovali jako obvodní a závodní lékaři na obvodních, závodních střediscích nebo poliklinikách. Internisté II. stupně pracovali na odborných interních odděleních okresních zdravotních středisek. Internisté se zvláštním zaměřením na určité skupiny vnitřních chorob (srdeční a cévní choroby, revmatologie, alergologie atd.) byli soustředěni na poliklinice na Zahradníkově ulici.52
2.5 Prevence tuberkulózy Burešová píše, ţe prevence proti tuberkulóze byla vedena na několik frontách: v roce 1960 je výše kalmetizace na 99 %. Po předběţných imunobiologických zkouškách u 39.738 osob bylo kalmetizováno celkem 11.318 obyvatel Brna (v roce 1953 to bylo celkem 1709 osob). Hromadné snímkování v Brně bylo v roce 1960 prováděno třemi štítovými jednotkami a bylo vyšetřeno 124.444 osob (v roce 1957 provedeno 82.305 snímků). V ohnisku nákazy bylo v roce 1960 provedeno 349 lékařských návštěv a 8445 sesterských návštěv. Léčba dospělých probíhala na tuberkulózním oddělení I. městské nemocnice na Červeném kopci, kde je zaměstnáno 18 zdravotních sester, 4 lékaři a 1 zdravotní laborant. Prevence a léčba dětských pacientů z celého Brna byla soustředěna na dětském protituberkulózním oddělení na Černopolní ulici. V celém Brně pracovalo 10 lékařů – ftizeologů, 28 dispenzárních tuberkulózních sester, 6 kalmetizačních sester, 9 rtg. laborantů a 3 zdravotní laboranti.53
2.6 Rozdělení zdravotnických zařízení Jak publikuje Burešová, zdravotnická zařízení v Brně byla rozčleněna na šest okruhů54: pod zdravotní okruh I., působící v budově na Běhounské ulici, spadalo obyvatelstvo vnitřního města a Starého Brna. Poliklinika ve zdravotním okruhu II. sídlí 52
Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 37 Srov. tamtéţ s. 40 - 42 54 Na základě zákona č. 99 z roku 1948 byla svobodná volba lékaře zúţena na tzv. městské okruhy 53
22
v budově bývalé Nemocenské pojišťovny – zde byli soustředěni jak obvodní lékaři, tak i nástavbové obory vnitřního lékařství. Při II. městské nemocnici55 byl vybudován III. zdravotní okruh. Zdravotní okruh IV. sídlil v poliklinice na Trnité ulici. Na poliklinice Dobrovského ulici měl sídlo zdravotní okruh V. Zdravotní okruh VI. působil na adrese na poliklinice v Bubeníčkově ulici.56 MÚNZ dle Souška v šedesátých letech disponoval počtem 366 lékařů, přes 1000 středních a niţších zdravotnických pracovníků a přes 300 zdravotnických pracovišť.57 Soušek dále uvádí, ţe kaţdé nově otevřené obvodní zdravotní středisko dostalo od roku 1952 vymezené území, v němţ lékaři odpovídali za hygienicko-epidemiologickou práci. Přesně vymezené území se týkalo také obvodních pracovišť dětských, ţenských a stomatologických.58 Podle Hrivnákové bylo v roce 1972 provedeno nové rozdělení obvodů a to na základě sčítání lidu. Na jednoho obvodního lékaře připadlo 3420 obyvatel. Všichni obvodní lékaři měli jednotnou pracovní dobu. Pracovali ve dvou směnách od 6:45 do 19:00 hodin. Byla zahájena dispenzarizace občanů nad 65 let.59
2.7 Československý Červený kříţ v Brně Činnost Československého Červeného kříţe (ČSČK) se dle Burešové jiţ od počátků zaměřovala na školení zdravotníků v poskytování první pomoci a v ošetřovatelské práci. Do poloviny roku 1952 byla první pomoc vyučována v tzv. samaritánských kursech o délce 47 hodin. Od roku 1952 se provádělo 20hodinové základní zdravotnické školení pod názvem „Připraven ke zdravotnické obraně“. Od roku 1961 se toto školení prodlouţilo na 26 hodin a probíhalo pod názvem „Základní zdravotnická příprava “. V roce 1951 byl počet brněnských členů ČSČK 18 552 a o devět let později počet členů vzrostl na 44 062.60
55
Pozn. Nemocnice Milosrdných bratří Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 37 - 38, 57 Srov. SOUŠEK, M., Polikliniky – další stupeň k zlepšení zdravotnických sluţeb, Zdravotnictví včera, dnes a zítra, s. 5 58 Srov. SOUŠEK, M., Jak jsme připravovali obvodní systém v Brně, Československé zdravotnictví, 1954, č. 2 - 3, s. 79 59 Srov. HRIVNÁKOVÁ, V., Roční bilance MÚNZ Brno, Zdravotnické noviny, 1973, č. 7, s. 4 60 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 62 - 63 56
23
3 BRNĚNSKÉ NEMOCNICE V LETECH 1945 - 1989
Mimo velkých nemocnic jako byla Zemská nemocnice u sv. Anny, II. chirurgické oddělení na Ţlutém kopci, epidemická nemocnice na Červeném kopci, Zemská porodnice, radioléčebný ústav na Ţlutém kopci, nemocnice Alţbětinek, nemocnice Milosrdných bratří, Vojenská nemocnice, Zemská dětská nemocnice, Zemská léčebna pro duševně choré, nemocnice Okresní nemocenské pojišťovny a Úrazová nemocnice, existovala v Brně i malá (později znárodněná) lůţková zdravotnická zařízení jako sanatorium dr. Beckmana 61, sanatorium dr. Navrátila v Králově Poli 62, sanatorium dr. Kropáče
63
nebo sanatorium dr. Šilhana64, které sídlilo na ulici Veveří.65 Následující
podkapitoly budou věnovány vybraným nemocnicím.
3.1 Fakultní nemocnice u sv. Anny Jak uvádí Sajner, dvorským dekretem z 25. září 1874 rozhodl císař Josef II. o vzniku velké zdravotnické instituce s nemocnicí, ústavem pro pomatené, porodnicí, nalezincem a sirotčincem v prostorách zrušeného kláštera sester dominikánek v sv. Anny v Brně. Začátkem ledna 1786 zahájil ústav provoz.66 Sajner dále uvádí, ţe 15. října 1946 vydalo ředitelství úřadu předsednictva vlády zprávu o materiálním stavu zemské nemocnice. Hodnota budov byla dle odhadu 500 - 600 milionů tehdejších korun. Na pozemku nemocnice je umístěno 11 nemocničních budov, celkem je v areálu 20 budov. Areál nemocnice je napojen na 61
později chirurgická nemocnice původně soukromé chirurgické a gynekologické sanatorium na Berkově ulici z roku 1912, od roku 1948 Ústav plastické chirurgie, roku 1952 začleněn do KÚNZ a v roce 1958 detašované pracoviště fakultní nemocnice s poliklinikou u sv. Anny 63 sanatorium z roku 1927 na dnešní Rybkově ulici s porodnickým provozem, později zubní ambulatorium 64 Gynekologicko-porodnické sanatorium z roku 1935, v letech 1954 - 1989 součást gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno 65 Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), str. 106 - 107 66 Srov. tamtéţ s. 12 62
24
městskou kanalizační síť, infekční pavilon má vlastní čistící stanici. Městská teplárna zabezpečuje vytápění teplou vodou a parou. Osvětlení je v nemocnici elektrické. Do všech budov a místností je zaveden plyn, teplá a studená voda. Podle zprávy bylo v zemské nemocnici 11 operačních sálů, 11 laboratoří, 30 rentgenových přístrojů pro diagnostické účely a 7 pro účely léčebné.67 Bártová a Štěpánková uvádějí, ţe k 1. dubnu 1949 pracovalo v nemocnici 9 ošetřovatelů, 346 ošetřovatelek, 79 řádových ošetřovatelek a 27 pomocných řádových ošetřovatelek.68 Podle Sajnera je v roce 1949 Zemská nemocnice přejmenována na Krajskou nemocnici v Brně. „Nová historická epocha nemocnice na Pekařské ulici nastala 1. ledna 1952, kdy na základě zákona o jednotné preventivní a léčebné péči ze dne 19. prosince 1951 č. 103/1951 Sb., Krajská nemocnice v Brně se stala Fakultní nemocnicí v Brně jako součást Krajského ústavu národního zdraví v Brně, zřízeného podle téţe normy k 1. lednu 1952.“69 3.1.1 Kliniky a oddělení nemocnice I. interní klinika se dle Selingera od počátku šedesátých let zabývala výzkumem chronické bronchitidy s emfyzémem a její komplikací cor pulmonale chronicum. Další oblastí výzkumu byla i ischemická choroba srdeční, především okolnosti vzniku infarktu myokardu. Koncem šedesátých let se klinika soustředila také na diagnostiku a léčbu závaţných dysrytmií a elektrostimulační léčbou. Klinika se stala metodickým střediskem pro kardiologii a trvalou kardiostimulaci pro Jihomoravský kraj a centrem pro výuku lékařů a středně zdravotnických pracovníků, působících v oboru. V roce 1946 kliniku vedl prof. MUDr. Miloš Štěrba, CSc. aţ do roku 1969. V roce 1986 zde působil jako přednosta docent MUDr. Jan Ţák, CSc., jako vrchní sestra Marie Klobásová a 56 středních zdravotnických pracovníků. 70 II. interní klinika byla podle Selingera zaloţena v roce 1947. V roce 1956 vznikla na klinice laboratoř pro patofyziologii krevního oběhu, v osmdesátých letech se 67
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 89 - 90 Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 5 69 Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 91 70 Srov. tamtéţ s. 116 - 118 68
25
program rozšířil o patologické modely pro studium mikrocirkulace v ledvinách, srdci a mozku. V nově postavené budově získala klinika dvě podlaţí a postupně zde vznikly hemodialýza a jednotka intenzivní péče pro nemocné se selháváním ledvin a pro pacienty po transplantaci. Od roku 1947 do roku 1971 pracoviště vedl prof. MUDr. Jiří Polčák, DrSc. V osmdesátých letech kliniku vedl prof. MUDr. Lambert Klabusay, DrSc., jako vrchní sestra zde 89 – ti členný tým středních zdravotnických pracovníků vedla Jitka Mazánková.71 Selinger uvádí, ţe III. interní klinika vznikla v roce 1948 a od počátku byla zaměřena gastroenterologii a biochemii. V sedmdesátých letech se klinika zabývala metabolickými změnami u hypertenze a nefrologickou problematikou. V osmdesátých letech se výzkum zaměřoval na metabolické poruchy a nové poznatky v metabolismu biogenních aminů. V době zaloţení aţ do roku 1955 kliniku vedl prof. MUDr. František Hora, koncem osmdesátých let pracoviště vedl prof. MUDr. Konrád Ryšánek, DrSc., jako vrchní sestra zde působila Albína Bohuslavová a 43 středních zdravotnických pracovníků.72 IV. interní oddělení – endokrinologie vzniklo dle Selingera v letech 1948 - 1949, kdy byla vybudována ambulance pro endokrinopatie při I. interní klinice a v roce 1950 přibyla i lůţková část. Prvním přednostou endokrinologie byl primář MUDr. Dušan Rezler, jeho nástupcem od roku 1980 byl primář MUDr. Ivan Spurný, CSc., jako vrchní sestra zde působila Hana Navrátilová a 8 středních zdravotnických pracovníků.73 Jak uvádí Selinger, I. chirurgická klinika se zaměřovala na řadu oblastí chirurgie zejména na břišní, plicní, hrudní, mediastinální a jícnovou chirurgii, operace endokrinních ústrojí, cévní, traumatologii a urologii. Začala se uplatňovat i operativní léčení faktur. Od roku 1967 došlo k rozvoji kardiochirurgické operativy, která zahrnovala výkony na zavřené srdci i výkony na otevřeném srdci v mimotělním oběhu. Dále se klinika zabývala také transplantacemi ledvin a odběry orgánů v rámci kadaverózního programu aţ do roku 1980, kdy vzniklo nové transplantační centrum. Kliniku od roku 1939 vedl prof. MUDr. Josef Podlaha, DrSc. V roce 1986 byl 71
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 119 - 120 Srov. tamtéţ s. 122 - 123 73 Srov. tamtéţ s. 124 72
26
přednostou prof. MUDr. Bohumil Potrusil, CSc. a vrchní sestrou Dobroslava Bartoňová, která vedla 71 středních zdravotnických pracovníků.74 II. chirurgická klinika byla podle Selingera zřízena z bývalého chirurgického oddělení zemské nemocnice v roce 1947. Na pracovišti se rozvíjela hrudní a jícnová chirurgie a první operace pro perikarditidu. Veškerá výzkumná práce se zaměřuje na chirurgickou léčbu vrozených a získaných srdečních vad. Od roku 1964 se s příchodem prof. Kořístka začíná rozvíjet cévní chirurgie, ve které klinika dosahuje mimořádných úspěchů. V únoru 1983 je u pacienta Josefa Mináře provedena úspěšná klinická transplantace jater. V roce 1987 vzniklo samostatné kardiochirurgické centrum. V době vzniku pracoviště vedl přednosta prof. MUDr. Bohdan Hejduk. V osmdesátých letech zde jako přednosta působil prof. MUDr. Vladimír Kořístek, DrSc., jako vrchní sestra Dagmar Velnerová a 65 středních zdravotnických pracovníků.75 Jak uvádí Selinger, pracoviště III. chirurgické kliniky bylo zaloţeno v roce 1967 a základní lékařský tým vytvořili pracovníci Výzkumného ústavu traumatologického v Brně. Po příchodu prof. Trýba a později prof. Zavřela došlo k rozvoji úrazové chirurgie a rekonstrukční chirurgie cév. Na klinice vzniklo centrum pro těţce popálené, kde se vedle léčby akutních případů provádí operační korekce popálenin. V osmdesátých letech na pracovišti působil přednosta docent MUDr. Jaroslav Michek, CSc., vrchní sestra Dagmar Šnupárková (krajská metodická a chirurgická sestra) a 85 středních zdravotnických pracovníků.76 Dle Selingera byl provoz na novém kardiochirurgickém oddělení (KCHO) zahájen 9. 12. 1977. Oddělení bylo určeno pro dospělé a dětské pacienty Jihomoravského a Severomoravského kraje. V roce 1978 bylo odoperováno 271 pacientů (83 dospělých a 188 dětí), o sedm let později to bylo jiţ 415 odoperovaných pacientů (289 dospělých a 126 dětí). Koncem osmdesátých let pracoviště provádělo největší počet operací získaných chlopenních vad v celé ČSSR. Od 1. 7. 1984 vzniká v KCHO také transplantační centrum, které provádělo transplantace ledvin a ve spolupráci s II. chirurgickou klinikou zahájilo také transplantace jater jako program v celostátním 74
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 137 - 139 Srov. tamtéţ s. 140 - 142 76 Srov. tamtéţ s. 144 - 145 75
27
rámci. V roce 1984 bylo provedeno 12 transplantací ledvin a 2 transplantace jater, následující rok to jiţ bylo 17 transplantací ledvin a jedna transplantace jater. V době zaloţení kliniku vedl docent MUDr. Bohumil Vítek, CSc. a od roku 1984 docent MUDr. Jan Černý, CSc. Ve stejné době zde jako vrchní sestra pracovala Jana Staňková a 83 zdravotnických pracovníků se středoškolským vzděláním.77 Selinger uvádí, ţe od roku 1948 bylo neurochirurgické oddělení součástí I. chirurgické kliniky – první samostatné neurochirurgické pracoviště v Československu. Dne 29. 5. 1968 vznikla samostatná klinika, která tvořila součást I. chirurgické kliniky. V té době jiţ bylo pracoviště uznáváno jako nejlepší pro operace výhřezů meziobratlových plotének. Od roku 1948 kliniku vedl prof. MUDr. Josef Podlaha, DrSc., od roku 1982 zde působil jako přednosta docent MUDr. Roman Schroder, CSc. a 28 středních zdravotnických pracovníků vedla vrchní sestra Oldřiška Valíčková.78 Významným objevem I. ortopedické kliniky, nesoucím jméno zakladatele kliniky, byla podle Selingera tzv. Frejkova peřinka – konzervativní léčba vrozeného vykloubení kyčelních kloubů. V roce 1951 při ortopedické klinice (jako jedna z prvních v Evropě) vznikla kostní banka, která dodávala štěpy pro většinu odborných pracovišť v Československu. Od roku 1968, jako jedno z prvních pracovišť u nás, začala klinika implantovat umělé kyčelní klouby. Obdobné prvenství má klinika i v operacích kolenních kloubů. V době zaloţení kliniku vedl prof. MUDr. Bedřich Frejka, DrSc. V osmdesátých letech zde působil jako přednosta docent MUDr. Zdeněk Bozděch, CSc., vrchní sestrou byla Vítězslava Machová. Na klinice bylo zaměstnáno 51 středních zdravotnických pracovníků.79 Ústav plastické chirurgie vznikl dle Selingera v roce 1948 v Brně v Králově Poli. V roce 1952 bylo zařízení začleněno do KÚNZ a v roce 1958 se stalo klinikou lékařské fakulty jako detašované pracoviště Fakultní nemocnice. Činnost kliniky se zaměřovala na chirurgické léčení rozštěpů rtu a patra, hypospadií, vrozených malformací končetin – tyto výkony tvořily 28 % operativy kliniky. Rekonstrukční výkony poúrazových deformací činily 45 % operací. V letech 1953 - 1955 zde vzniklo výzkumné pracoviště pro léčbu popálenin. Od roku 1948 kliniku vedl její zakladatel 77
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 146 - 150 Srov. tamtéţ s. 151 - 153 79 Srov. tamtéţ s. 154 - 155 78
28
prof. MUDr. Václav Karfík, DrSc. V osmdesátých letech zde působil přednosta prof. MUDr. Ladislav Bařinka, DrSc., vrchní sestra Dagmar Kišová a 51 zdravotnických pracovníků.80 Jak uvádí Selinger, urologické oddělení přesídlilo v roce 1943 z nemocnice Milosrdných bratří do zemské nemocnice, roku 1945 se osamostatnilo a samostatná klinika vznikla v roce 1947. Profesor Neuwirt tak vybudoval první samostatnou urologickou kliniku v českých zemích. Od roku 1945 do roku 1985 se na klinice uskutečnilo 23 432 operací. V osmdesátých letech jako jedno z prvních pracovišť v ČSSR začíná klinika s prováděním ultrasonolitotripsií. V této době byl přednostou urologické kliniky prof. MUDr. Jan Kučera, DrSc. Jako vrchní sestra zde působila Jarmila Bezrouková a 28 středních zdravotnických pracovníků.81 Selinger uvádí, ţe otorhinolaryngologickou kliniku zaloţil prof. Ninger v roce 1920. Za jeho působení se na pracovišti soustředili na problematiku skleromu vestibulárního aparátu, ušních nemocí a jejich komplikací a operační léčba rakoviny hrtanu. Prof. Hladký, který na klinice působil od roku 1958, měl zásluhu na rozvoji chirurgické léčby převodní nedoslýchavosti. V osmdesátých letech kliniku vedl prof. MUDr. Miroslav Přívara, DrSc. a tým 38 středních zdravotnických pracovníků vedla vrchní sestra Marie Bunďálková. 82 Jak uvádí Selinger, prvním přednostou oční kliniky byl od roku 1921 prof. MUDr. Bohuslav Slavík. Od konce šedesátých let se zavádějí nové operační metody v chirurgii glaukomu, katarakty a odchlípení sítnice. Počet velkých operací na počátku osmdesátých let oproti počtu operací z let šedesátých zdvojnásobil. Ve stejném období se počet operací katarakt zvýšil z 248 na 611 operovaných pacientů. V osmdesátých letech oční kliniku vedl prof. MUDr. Otto Riebel, DrSc. a jako vrchní sestra zde působila Olga Karásková a 31 středních zdravotnických pracovníků.83 Koţní klinika se podle Selingera v poválečném období zaměřila na tehdy nejzávaţnější problémy – pyodermii, tuberkulózu kůţe a prevenci venerických onemocnění. V roce 1982 se přednostou kliniky stal prof. MUDr. Jiří Záhejský, DrSc., 80
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 157 - 159 Srov. tamtéţ s. 160 - 162 82 Srov. tamtéţ s. 164 - 166 83 Srov. tamtéţ s. 167 - 169 81
29
pod jehoţ vedením se tým zaměřuje na problematiku chronicity závaţných dermatóz a sledování neţádoucích účinků léků. Rozvíjí se péče na speciálních pracovištích zaměřená na profesionální dermatózy, korektivní dermatologii, flebologii a světloléčbu. Vrchní sestrou v osmdesátých letech byla Marie Michnová a na koţní klinice pracovalo 46 zdravotnických pracovníků.84 Podle informací Fakultní nemocnice u sv. Anny bylo po 2. světové válce v Brně vedle
existující
stomatologické
kliniky
na
Šilingrově
náměstí
zřízeno
stomatologického oddělení jako přímé součásti Fakultní nemocnice u sv. Anny v objektu na Hybešově ulici. Stomatologického oddělení FN bylo otevřeno na jaře 1948. Péče byla zaměřena na konziliární vyšetření a ošetření pacientů hospitalizovaných v nemocnici a hlavně na nástavbové sluţby lůţkové s 30 lůţky pro terénní stomatologická zařízení. Stomatologické oddělení vedl od jeho zaloţení primář MUDr. Jaroslav Klimeš. V roce 1960 bylo pracoviště převedeno do resortu ministerstva školství. 1. září 1960 byla na základech stomatologického oddělení zřízena II. stomatologická klinika a katedra v Brně v čele s přednostou prof. MUDr. Josef Švejdou, DrSc. Na přelomu 60. a 70. let se rozvíjel onkologický program, traumatologie a operativa čelistních anomálií, problematika transplantace zubů, onemocnění
zubní
dřeně
a
výzkumů
stomatologických
materiálů.85
Selinger uvádí, ţe od roku 1977 byl přednostou II. stomatologické kliniky doc. MUDr. Jan Cecava, CSc. Jako vrchní sestra na II. stomatologické klinice působila Jaroslava Kříţová a 72 středních zdravotnických pracovníků. Přednostou I. stomatologické kliniky v osmdesátých letech byl prof. MUDr. Lubomír Oudrán, DrSc., vrchní sestrou Daniela
Kratochvílová.
Na
klinice
pracovalo
57
středních
zdravotnických
pracovníků.86 Samostatné foniatrické oddělení vzniklo dle Selingera v roce 1982 a bylo do něj zahrnuté foniatrické a audiologické pracoviště z otorhinolaryngologického (ORL) oddělení. V roce 1983 se audiologie vrátila zpět na ORL oddělení. Foniatrické oddělení se zaměřovalo na péči o dospělé pacienty s poruchami sluchu, s koktavostí, breptavostí, afázií, obrnami zvratného nervu, záněty hlasivek, s uzlíky a polypy na 84
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 170 - 171 Srov. FAKULTNÍ NEMONICE U SV. ANNY V BRNĚ, Stomatologická klinika. Historie kliniky online. http://web.fnusa.cz/klinika2.php?kli=21&cl=10 86 Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 173 - 174, 176 - 177 85
30
hlasivkách. Po operativních výkonech následuje hlasová reedukace. Na oddělení probíhá rehabilitace pacientů s hyperkinetickou dysfonií, psychogenní afonií a mutačními poruchami. Oddělení od svého vzniku vedla MUDr. Marie Pešlová a sestry Věra Kalačová a Eva Konečná.87 Jak uvádí Selinger, I. rehabilitační oddělení vzniklo 1. 1. 1965. Jeho prvním přednostou se stal MUDr. Silvio Koenig, po něm v této funkci od roku 1985 působila MUDr. Jitka Svobodová. Vedoucí rehabilitační pracovnicí byla Helena Juráková, dále na oddělení působilo 41 rehabilitačních pracovnic. Při rehabilitaci se uplatňovaly všechny facilitací techniky pro cvičení dospělých i dětí – Vojtova a Bobatova technika, Kabatova technika, Frankelovo cvičení, metoda podmiňování, stimulace propriocepce, reflexní techniky, cílené pohyby aj. V sedmdesátých letech se rehabilitační pracovnice staly spoluautorkami cvičení po operacích meziobratlových plotének. 88 Historie II. rehabilitačního oddělení začíná dle Selingera v roce 1951, kdy vzniklo oddělení pod názvem Lieberzeitův rehabilitační ústav. V roce 1952 přešlo pracoviště pod MÚNZ, od roku 1967 bylo detašovaným pracovištěm I. rehabilitačního oddělení. Aţ v roce 1982 se stává II. rehabilitačním oddělením, které vedla primářka MUDr. Ludmila Kubálková, vrchní sestrou byla Eva Šestáková, která vedla 22 rehabilitačních a zdravotnických pracovníků. Pracovníci oddělení rehabilitují s pacienty lůţkové části III. chirurgické kliniky a veškeré nemocné v poúrazovém stavu, kteří jsou hospitalizováni ve Fakultní nemocnici (FN).89 Jak uvádí Selinger, v roce 1983 vznikla klinika tělovýchovného lékařství FN spojením ústavu tělovýchovného lékařství Lékařské fakulty a oddělení tělovýchovného lékařství KÚNZ. Od svého vzniku se tělovýchovné lékařství zaměřilo na péči o sportující mládeţ. Dále se orientovalo na léčebnou tělovýchovu u pacientů s nemocemi srdce a plic a na zvláštní výchovu zdravotně oslabených osob. Od roku 1963 byl přednostou oddělení docent MUDr. Vladimír Draţil, CSc., vrchní sestrou Ludmila Třasoňová. Na klinice bylo zaměstnáno 10 středních zdravotnických pracovníků.90
87
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 180 - 181 Srov. tamtéţ s. 182 - 184 89 Srov. tamtéţ s. 185 - 186 90 Srov. tamtéţ s. 187 - 188 88
31
Podle Selingera vznikla klinika nemocí z povolání v roce 1953 a jejím přednostou byl aţ do roku 1960 docent MUDr. Karel Kadlec, CSc. Činnost kliniky se zaměřovala na prevenci, diagnostiku, posuzování a léčení nemocí z povolání. Od roku 1960 na klinice působil jako přednosta prof. MUDr. Jiří Vyskočil CSc. a jako vrchní sestra Marie Smejkalová, která vedla 10 středních zdravotnických pracovníků.91 Neurologická klinika byla podle Selingera prvním pracovištěm v Československu, které zavedlo stanovení hladin hlavních antiepileptik v likvoru a v séru. V cévní neurologii se pracoviště věnovalo subarachnoidálnímu krvácení. V osmdesátých letech kliniku vedl prof. MUDr. RNDr. Čeněk Luboš Hrazdira, DrSc. Vrchní sestrou byla Marie Dračková, vedoucí tým 27 středních zdravotnických pracovníků.92 Jak uvádí Selinger, v roce 1969 vzniklo anesteziologicko-resuscitační oddělení (primář MUDr. František Zeman, CSc.) a roku 1983 se oddělení stává klinikou, kterou vede docentka MUDr. Danuše Táborská, CSc. a vrchní sestra Jarmila Papoušková. Na klinice pracuje 51 zdravotnických pracovníků. Byly zavedeny nové metody, umoţňující rozšíření operativy na nemocné s nejzávaţnějšímu komplikujícími onemocněními a osoby vysokého věku. V rámci transplantačního programu byla rozvinuta diagnostika mozkové smrti.93 I. dětská klinika dosáhla podle Selingera úspěchů především ve sníţení novorozenecké a dětské úmrtnosti, v boji s křivicí a ostatními avitaminózami. V padesátých letech aplikovala úspěšně metodu výměnné transfuze krve v léčbě novorozeneckých ţloutenek, v šedesátých letech zavedla fototerapii při léčbě ţloutenek. Kliniku od roku jejího vzniku vedl akademik Otakar Teyschl. Od roku 1972 byl přednostou docent MUDr. Miroslav Běluša, CSc., vrchní sestrou byla Magda Havelková, která vedla tým 73 středních zdravotnických pracovníků.94 V areálu FN sídlilo také dorostové oddělení, sociálně zdravotní oddělení, tkáňová stanice, oddělení klinické biochemie, oddělení klinické hematologie, mikrobiologické oddělení, oddělení klinické imunologie, patologicko-anatomické oddělení, oddělení soudního lékařství, radiodiagnostická klinika, radioterapeutické oddělení, lékárna 91
Srov. SAJNER, J., SELINGER, L., a VOLAVÝ, K., Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986), s. 129 Srov. tamtéţ s. 131 - 132 93 Srov. tamtéţ, s. 134 - 136 94 Srov. tamtéţ s. 126 - 128 92
32
KÚNZ, závodní obvodní středisko KÚNZ. Do Fakultní nemocnice organizačně spadala také I. a II. ţenská klinika, sídlící v budově zemské porodnice na Obilním trhu (později náměstí Sovětských hrdinů).
3.2 Fakultní porodnice na Obilním trhu Ventruba, Ţáková a Weinberger uvádějí, ţe návrh projektu velké a moderní porodnice byl Zemskému sněmu předloţen v roce 1868. Dne 10. ledna 1887 byl projekt po značných restrikcích schválen. Koncem dubna 1887 začala stavební činnost a 8. listopadu 1888 byl ústav předán do uţívání. Ústav byl nejmodernější v celé tehdejší střední Evropě. Velkou zásluhu o výstavbu porodnice měl prof. Hubert Riedinger.95 3.2.1 Porodnice v poválečných letech Jiţ za protektorátu byl dle Ventruby, Ţákové a Weinbergera vystaven pavilon do Gorkého ulice a kapacita porodnice se tak rozšířilo o 110 lůţek. I. ţenskou kliniku vedl v době jejího vzniku prof. MUDr. Ludvík Havlásek. V roce 1949 vznikla II. ţenská klinika, která zpočátku sídlila v prostorách Fakultní nemocnice na Pekařské ulici, přednostou byl jmenován prof. MUDr. František Horálek. Klinika však neměla porodnickou část, sestávala ze 70 lůţek ve dvou pokojích a několika dalších menších místností. V roce 1954 získala klinika vlastní porodnické oddělení, vzniklé z bývalého Šilhanova sanatoria na Veveří ulici. V šedesátých letech byla II. klinika převedena do Fakultní porodnice (na Pekařské ulici ještě několik roků přetrvává část II. kliniky v podobě lůţkového oddělení konzervativní gynekologie a ambulance) a porodnická část II. kliniky na ulici Veveří se stala součástí MÚNZ.96 3.2.2 Oddělení Fakultní porodnice Dle neonatologického oddělení nemocnice se „všestrannější a systematická péče o narozené děti na Moravě datuje od třicátých let dvacátého století. Na nutnosti zřídit v Porodnici na Obilním trhu v Brně novorozenecké oddělení se shodli jiţ profesor 95
Srov. VENTRUBA, P., ŢÁKOVÁ, J., a WEINBERGER, V., 120 let porodnice na Obilním trhu v Brně, s. 7, 10, 13 96 Srov. tamtéţ, s. 32, 36 - 38
33
Havlásek a akademik Teyschl. Pravidelnou byť intermitentní péči o novorozence v porodnici zajišťoval po válce v letech 1945 - 1948 konziliárním docházením z Dětské kliniky docent Kluska. Ten rovněţ vypracoval přelomovou koncepci péče o novorozence, kterou shrnul ve své habilitační práci „Oddělení pro novorozence a jeho preventivní úkol“, která byla otištěna roku 1947 v časopise Lékařské listy. Důsledkem budovatelských a organizačních snah docenta Klusky byl 1. ledna 1949 ustanoven samostatný novorozenecký primariát v čele s primářkou Schnellerovou, jejíţ přednáška „Péče o novorozence v ústavu“, přednesená na schůzi Spolku českých lékařů roku 1949 a následně otištěná v časopise „Praktický lékař“, předznamenala nový pohled na problematiku neonatálního období. O komplexnosti péče vypovídalo i zaloţení poradny jiţ v roce 1951.“97 V době vzniku mělo dle Ventruby, Ţákové a Weinbergera oddělení 100 novorozeneckých lůţek a v roce 1950 bylo rozšířeno o 61 lůţek pro traumatizované a nezralé novorozence. Roku 1955 bylo zavedeno vyšetřování vrozených metabolických vad kvůli fenylketonurii. V roce 1960 se začala při léčbě hemolytické nemoci pouţívat fototerapie. Roku 1984 byla vybudována jednotka intenzivní péče pro patologické novorozence. Také se do komplexní péče o rizikové novorozence zahrnula i vývojová rehabilitace, kterou prováděla rehabilitační pracovnice Ludmila Stejskalová. Od roku 1985 se v porodnici provádí screening kongenitální hypotyreózy. Zároveň s poţadavky na vysokou úroveň péče vzrůstaly také nároky na kvalifikaci sester – péči o novorozence jiţ nezajišťovaly porodní asistentky nebo neškolené pracovnice, ale výhradně dětské sestry. Nepostradatelné byly také sociální pracovnice (v době vzniku novorozeneckého oddělení E. Kačmaříková, později L. Straţovská a v osmdesátých letech D. Svozilová). Jejich náplní práce bylo umisťování opuštěných dětí, adopce kojenců, administrativa, hlášení propuštěných novorozenců dětským a ţenským sestrám, které se staraly o novorozence v terénu. 98 Jak uvádí Ventruba, Ţáková a Weinberger, v péči o patologické těhotenství se první kardiotokografy a ultrazvukový přístroj v porodnici začaly pouţívat kolem roku 1975. Počet vyšetření ultrazvukem v roce 1984 vzrostl na 5788 a v roce 1986 byl počet vyšetření 8000. Od roku 1980 se začala praktikovat rutinní vstupní amnioskopie. 97
FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO. Neonatologické oddělení FN Brno. Z rané historie Neonatologického oddělení online. http://www.fnbrno.cz/Data/files/NO/Novorozenecké%20oddělení%20FN%20Brno.indd.pdf 98 Srov. VENTRUBA, P., ŢÁKOVÁ, J., a WEINBERGER, V., 120 let porodnice na Obilním trhu v Brně, s. 41 - 44
34
V rámci Jihomoravského kraje se I. ţenská klinika soustřeďuje na těhotné se srdečními vadami a II. ţenská klinika se zabývá problematikou matek s diabetem.99 Dle Ventruby, Ţákové a Weinbergera byl v roce 1978 zahájen program in vitro fertilizace (IVF) a embryotransferu. Roku 1984 se narodilo první dítě po transferu embrya do dělohy (prvenství v ČSSR). Do prosince 1987 se s pomocí IVF narodilo 7 dětí a dalších 5 ţen bylo v té době těhotných.100 Oddělení prekanceróz bylo dle Ventruby, Ţákové a Weinbergera prvním ambulantně laboratorním pracovištěm KÚNZ Brno (slučovalo kolposkopické a cytologické pracoviště). V roce 1986 změnilo oddělení název na Centrum onkologické prevence.101 Podle Ventruby, Ţákové a Weinbergera se brněnská gynekologická klinika problematikou gynekologických zhoubných nádorů začala zabývat jiţ ve dvacátých letech. V roce 1942 bylo onkologické pracoviště přemístěno do přistavěného pavilonu do Gorkého ulice. V padesátých letech došlo s rozvojem radioterapie k mohutnému nárůstu tohoto způsobu léčby. V pozdějších letech byla zavedena i radiumterapie, léčby izotopem zlata 198. V lednu 1978 stal úsek pro zevní ozařování nemocných detašovaným pracovištěm radiologické kliniky. V roce 1988 onkologické pracoviště disponovalo 63 lůţky.102 Počátkem osmdesátých let byl zahájen provoz na nově vybudované klinice v areálu FN Bohunice. 3.2.3 Střední zdravotnický personál Jak uvádí Ventruba, Ţáková a Weinberger, v roce 1945 zůstalo v porodnici pouze 16 zdravotních sester. Bylo potřeba zajistit doplnění pracovníků. Byli přijímáni v podstatě všichni zájemci bez ohledu na praxi a potřebnou kvalifikaci. Nové pracovnice měly ubytování v několika pokojích ústavu – to byla společně se zajištěním stravy jejich jediná odměna za práci. Dne 1. října 1945 byla zahájena výuka ve škole pro vzdělání a výcvik porodních asistentek (dále viz podkapitola 6.3). Funkcí vrchní 99
Srov. VENTRUBA, P., ŢÁKOVÁ, J., a WEINBERGER, V., 120 let porodnice na Obilním trhu v Brně, s. 46, 57 Srov. tamtéţ, s. 46, 48 101 Srov. tamtéţ s. 49, 51 102 Srov. tamtéţ s. 51 - 53 100
35
sestry byla pověřena Otilie Vařbuchtová, porodní sál vedla Marie Babáková, na gynekologickém oddělení působily Filomena Vašková a Josefa Jinková. Jako vrchní sestra na oddělení šestinedělí pracovala Růţena Matoušková, na septickém oddělení Boţena Papáčková. Na pooperačním oddělení působila Ludmila Kučerová a na novorozeneckém oddělení Julie Putnová. V roce 1948 byla vrchní sestrou jmenována Josefa Jinková, po ní Ludmila Uherková, Františka Těsnohlídková a Anna Karbanová. V letech 1950 - 1966 se po organizační úpravě hlavní sestrou stala Růţena Pešková. Od roku 1966 do roku 1986 funkci hlavní sestry zastávala Vlasta Páralová, která jako vedoucí pracovnice měla vysoké nároky na odborné znalosti, zodpovědnost a disciplínu. Zvýšila však pravomoc sester a autoritu u pacientek i u ostatních zaměstnanců kliniky. V roce 1986 byla funkce hlavní sestry zrušena a vedení bylo předáno hlavní sestře FN na Pekařské ulici. Současně ale byla zvýšena pravomoc a odpovědnost dvou klinických sester – Lydie Jersákové a Jitky Šimánkové. Funkce vrchních sester v poválečném období na I. ţenské klinice vykonávaly: Květuše Švábová (1950 - 1961), Eliška Kouřilová (1961 - 1966), Marie Ondráčková (1966 1979) a Lydie Jersáková (1979 - 1989). Na II. ţenské klinice ve funkci vrchní sestry působily: Květuše Švábová (1961 - 1975), Jitka Šimánková (1975 - 1991). Vrchní sestrou na novorozeneckém oddělení byla od roku 1955 Jarmila Sklenaříková a od roku 1965 do roku 1981 (do organizačního sloučení s FN na Pekařské ulici Růţena Doleţalová. V roce 1980 bylo do nové porodnicko-gynekologické kliniky v Brně – Bohunicích převedeno 32 středně zdravotnických pracovnic, z
jedné třetiny
specialistek. Tímto se I. a II. ţenská klinika ocitly ve svízelné situaci, protoţe délka praxe většiny sester nebyla delší dvou let. Situace byla vyřešena zajištěním postgraduálního studia a v roce 1987 v porodnici pracovalo 35 specialistek.103
3.3 Dětská nemocnice Čejka uvádí, ţe stavba nové dětské nemocnice v Černých Polích, pojaté jako systém šesti pavilónů, začala v srpnu 1897. Dne 30. listopadu 1898 byla právě
103
Srov. VENTRUBA, P., ŢÁKOVÁ, J., a WEINBERGER, V., 120 let porodnice na Obilním trhu v Brně s. 141 142
36
dokončená nemocnice se 150 - ti lůţky104 slavnostně otevřena a na počest padesátého výročí nastoupení panovníka Františka Josefa I. pojmenována Dětskou nemocnicí Františka Josefa.105 3.3.1 Dětská nemocnice po roce 1945 Jak uvádí Čejka, po válce byl areál dětské nemocnice ve zpustošeném stavu – budovy s vytlučenými okny, vybombardovaná kuchyně a prádelna, rozkradené a poškozené vybavení. Jedinou zachovalou a vybavenou částí nemocnice byl operační sál. Komplex dětské nemocnice převzal hned v květnu 1945 z pověření akčního výboru prof. Teyschl. Tímto aktem bylo druhé pediatrické centrum v Brně spojeno s dětskou klinikou u sv. Anny.106 Tehdejší sálová sestra Jarmila Caklová na tu dobu vzpomíná: „ Bylo málo materiálu a chyběly operační rukavice, proto se chodilo na sál bez rukavic: ruce se odrhly kartáčkem a ponořovaly se do roztoku, který obsahoval sublimát, a nakonec se ruce potřely jódem…Kdyţ jsem na začátku roku 1946 přešla na z oddělení na chirurgický operační sál, skoro denně nám vozili těţce zraněné děti od granátů, min a nevybuchlých bomb. Většinou jsme operovali celý den i noc, měli jsme 24hodinové sluţby a mnohdy bylo potřeba se zdrţet i déle. Na ţádné přesčasy a náhradní volna jsme ani nepomysleli, protoţe je neměl kdo slouţit. Mnohem později jsme dostávali paušálně za přesčasy 110 korun. Na operačním sále se v té době podávala narkóza éterem přes Schimmelbuschovu masku. To prováděly sestry, bez podání kyslíku, sledovala se pouze reakce očí. Další pomůckou k podávání narkózy byla Ombredanova maska. Byla to kovová koule, do které se nalil éter na filtrové čtverečky a na jedné straně byly vyznačeny číslice, podle kterých se udrţovala síla narkózy.“107 V prvních letech po válce měla nemocnice název státní oblastní dětská nemocnice v Brně – Černých Polích. Podle Čejky měla nemocnice 51 lůţek na interním oddělení, 42 lůţek na kojeneckém oddělení, 65 lůţek na infekčním oddělení, 99 lůţek na chirurgickém oddělení, 14 lůţek na ušním, nosním a krčním oddělení a 32 lůţek na ortopedickém oddělení. 104
60 lůţek na oddělení pro nemoci vnitřní a kojenecké, 50 lůţek chirurgické oddělení a 40 lůţek v izolačním paviloně. 105 Srov. ČEJKA, J., Dětská nemocnice. Procházka historií, s. 18 106 Srov. tamtéţ, s. 32 107 Srov. tamtéţ s. 32
37
3.3.2 Výstavba nové dětské nemocnice Čejka uvádí, ţe výstavba nové dětské nemocnice byla zahájena v létě roku 1948, tvůrcem projektu byl architekt Bedřich Rozehnal. Základem nemocnice byla lůţková část se 300 lůţky, v jejíchţ pěti patrech byla umístěna oddělení chirurgie, ortopedie, krční, nosní a ušní oddělení, koţní a oční oddělení a také rentgenologické a biochemické oddělení. Dále byla vybudována ambulantní část a operační trakt. Slavnostní otevření nové Krajské dětské nemocnice v Brně se uskutečnilo 3. května 1953. V roce 1957 se z dětské nemocnice stala Fakultní dětská nemocnice. V následujícím roce v nemocnici vznikly samostatné jednotky anesteziologie a psychiatrie a roku 1959 zahájila činnost pracoviště endokrinologie a diabetologie. Od roku 1960 v nemocnici působí kardiologické pracoviště. Oddělení dětské gynekologie ve Fakultní dětské nemocnici působí od roku 1962. Na popud prof. Teyschla byl počátkem 60. let vybudován Výzkumný ústav zdraví dítěte, který zahájil činnost v lednu 1963. O deset let později byla dokončena výstavba expektačního pavilonu Kliniky dětských infekčních nemocí. V roce 1979 byla uvedena do provozu jednotka pro patologické novorozence a novorozence s nízkou porodní hmotností. O čtyři roky později zahájila činnost hemodialyzační jednotka pro děti s hemolyticko-uremickým syndromem.108 3.3.3 Přehled vývoje počtu lůţek a ošetřovatelského personálu Stavy ošetřovatelského personálu se s narůstajícím počtem lůţek a náročností péče měnily. První údaje o počtu středního zdravotnického personálu jsou dle Čejky z roku 1960: při počtu 775 lůţek to bylo 284 SZP. V roce 1971 se počet lůţek sníţil na 725 a počet SZP vzrostl na 333. O deset let později bylo ve Fakultní dětské nemocnici 753 lůţek a pracovalo v ní 385 SZP. A v revolučním roce 1989 byl počet dětských lůţek 852 a 469,09 SZP.109
108 109
Srov. ČEJKA, J., Dětská nemocnice. Procházka historií, s. 34 - 35, 38, 40, 42 Srov. tamtéţ s. 56
38
3.4 Nemocnice Milosrdných bratří Nemocnice Milosrdných bratří na Polní ulici (viz obr. č. 1) je nejstarší soustavně fungující městskou nemocnicí na Moravě. Konvent svatého Leopolda byl zaloţen 15 listopadu 1747 hrabětem Janem Křtitelem Leopoldem z Dietrichsteina. Aţ do konce šedesátých let 18. století bratři postupně budovali areál konventu s nemocničními prostorami. V období mezi první a druhou světovou válkou byla přistavěna další, dodnes slouţící budova. K dosavadním 140 - ti lůţkům přibylo dalších sto.110
Obr. č. 1 Nemocnice Milosrdných bratří (současnost) Zdroj www.nmbbrno.cz
3.4.1 Období po roce 1945 Gejdoš uvádí, ţe po osvobození trvalo odstraňování škod několik měsíců. Opravy stály 2,5 milionů korun, z fondu UNRRA bylo poskytnuto 200.000 korun. UNRRA dodala také operační nástroje, léky, obvazový materiál, mýdlo, deky a prádlo. Nemocnice v tuto doby zaměstnávala 24 sester a 10 bratří. Oddělení chirurgie vedl prim. MUDr. Trnka, interní oddělení docent MUDr. Štejfa, ušní a krční oddělení MUDr. Jindra. Na 350 operací byly podle tehdejšího tisku jen dva případy úmrtí. Název ulice Vídeňská se v září 1946 změnil na ulici Koněvovu. V únoru 1948 byla nemocnice zestátněna. Starý nemocniční sál a konvent byl předán ústavní sociální péči města Brna. Sál domova měl 75 lůţek pro muţe, pro ţeny slouţily pokoje ve druhém patře nad sálem. Řada bratří našla uplatnění v sociálních ústavech pro děti, mládeţ či přestárlé, kde nebyl o práci mezi civilními zaměstnanci zájem. Nemocnice se stala pobočkou MÚNZ. Přišla také o svůj historický název a byla oficiálně označena jako II. 110
Srov. GEJDOŠ, P. Nemocnice Milosrdných bratří 1747 - 2007, s. 9, 20
39
městská nemocnice, hovorově jako nemocnice Polní. Nemocniční kaple se změnila ve společenskou a agitační místnost – do popředí se dostaly osvětové akce jako propagace pití mléka nebo konzumace produktů ovocnářského podniku Fruta. Nejvýznamnější investicí byla stavba Léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN), slavnostně otevřené na sklonku léta 1987. Léčebna byla vybudována uprostřed nemocniční zahrady. Souběţně vznikl pavilon rehabilitačního oddělení, propojený s LDN.111 3.4.2 Oddělení nemocnice Chirurgické výkony se dle Všetíčka v nemocnici prováděly od jejího zaloţení. V poválečném období do roku 1959 byl primářem oddělení MUDr. Jan Trnka, pokračující
v tradici
abdominální
chirurgie
a
urologie.
Výrazně
rozšířil
traumatologickou operativu. V letech 1965 - 1978 vedl oddělení primář MUDr. Jaroslav Pospíšilík, který prosadil vznik jednotky intenzivní péče a zřízení anesteziologicko-resuscitačního oddělení. Za jeho působení byla otevřena první proktologická poradna v Brně. V osmdesátých letech byl primářem MUDr. Eduard Zmrzlík, CSc.112 Interní medicína byla dle Stříbrného vţdy nedílnou součástí nemocnice. V roce 1975 byl zahájen provoz jednotky intenzivní péče a o necelé dva roky později došlo k jejímu spojení s anesteziologicko-resuscitačním oddělením. Oddělení v té době vedl primář MUDr. Šňupárek.113 Jak uvádí Bůţková, bylo porodnicko-gynekologické oddělení otevřeno v roce 1956 přestavbou z krčního oddělení. Přednostou se stal MUDr. Josef Synek, po jeho smrti oddělení vedl MUDr. Miloš Němec, který má zásluhu na první rekonstrukci oddělení a jeho vybavení technikou (ultrazvuk, laparoskop, kardiotokograf) – první svého druhu na Moravě. Dalším primářem oddělení byl MUDr. Jiří Kepák. Za jeho působení byl získán nový ultrazvuk a s ním zavedení třístupňového screeningu těhotných. Byl rovněţ proveden první odběr plodové vody v Brně.114
111
Srov. GEJDOŠ, P., Nemocnice Milosrdných bratří 1747 - 2007, s. 26 - 31 Srov. VŠETÍČEK, J., Chirurgické oddělení, 250 let Nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997, s. 33 113 Srov. STŘÍBRNÝ, R., Interní oddělení, 250 let Nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997, s. 35 114 Srov. BŮŢKOVÁ, J., Gynekologicko-porodnické oddělení, 250 let Nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 1997, s. 37 112
40
Pluháček uvádí, ţe resuscitační oddělení, kombinované s intenzivní péči, bylo otevřeno 1. dubna 1977. Jeho zřízení a fungování bylo zásluhou primáře MUDr. Eduarda Stejskala.115 Historie novorozeneckého oddělení spadá dle Brázdové do roku 1955. MUDr. Anna Pojerová zde zaloţila novorozeneckou péči na základech celosvětových zkušeností. Zavedla například do praxe volné balení dětí bez zavinovaček a roku 1970 systematické vyšetřování kyčlí ve spolupráci s prof. MUDr. Faitem z Dětské nemocnice. V tuto dobu byl také zaveden screening na zjišťování metabolických vad. Od roku 1980 se screening rozšířil i na vrozenou hypotyreózu.116 Dle Müllerové přišla v roce 1953 do nemocnice Milosrdných bratří první rehabilitační pracovnice – Libuše Svítilová. Pro fyzikální terapii byla vyhrazena místnost se skromným vybavením. V září 1987 v souvislosti s otevřením Léčebny dlouhodobě nemocných vzniklo také rehabilitační oddělení. Provádět se začala vodoléčba, fyzikální terapie. Navíc byl k dispozici cvičný bazén.117
3.5 Bakešův pavilon na Ţlutém kopci Původní název byl II. zemské chirurgické oddělení a vznikl přebudováním a dostavbou původní vojenské (Zeměbranecké) nemocnice (viz obr. č. 2). Provoz byl zahájen v roce 1922. Linhartová uvádí změny v názvu nemocnice, ke kterým došlo postupem času: 1922 - 1943 – II. chirurgické oddělení Zemské nemocnice (prvním primářem byl J. Bakeš, po něm A. Novotný). Od roku 1945 do roku 1960 nesla nemocnice název III. chirurgické oddělení Státní fakultní nemocnice v Brně – (primář A. Novotný). V roce 1960 došlo ke změně na Chirurgické oddělení OÚNZ Brnovenkov. Mezi léty 1961 - 1979 – III. chirurgické oddělení KÚNZ, potom III. chirurgická katedra (nemocnice měla postavení kliniky).118
115
Srov. PLUHÁČEK, M., Anesteziologicko-resuscitační oddělení, 250 let Nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997, s. 41 116 Srov. BRÁZDOVÁ, L., Novorozenecké oddělení, 250 let Nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997, s. 42 117 Srov. MÜLLEROVÁ, B., Oddělení rehabilitace, 250 let Nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997, s. 46 - 47 118 Srov. LINHARTOVÁ, V., 85 let Bakešovy chirurgické nemocnice 1922 – 2007 online. http://www.mou.cz/cz/minulost-a-tradice-mou/article.html?id=147
41
Obr. č. 2 Chirurgická nemocnice po rekonstrukci Zdroj: www.mou.cz
3.6. Masarykův onkologický ústav Dnešní Masarykův onkologický ústav nesl během let různé názvy: Masarykova léčebna – Dům útěchy119, Zemský radioléčebný ústav v Brně (1942 - 1945)120, Masarykův státní radioléčebný ústav (1945 - 1954), Krajský ústav národního zdraví – onkologický ústav (1954 - 1975), Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie (1976 1986) aţ po současný Masarykův onkologický ústav. 3.6.1 Masarykův státní radioléčebný ústav V roce 1945, při osvobozování ústavu, došlo dle Linhartové k postřílení hospitalizovaných německých vojáků sovětskými vojáky, stejní vojáci se dopustili násilí na ţenském personálu kuchyně v Bakešově nemocnici. Zahájena byla činnost Bioptické stanice, jejíţ poslání bylo diagnostické a vědecké (sbírala histologický materiál z celé země). Objevily se snahy po celostátní registraci nemocných – ve své době jedinečný zárodek národního onkologického registru v Brně. Pozornost ústavu byla zaměřena nejen na nové léčebné postupy, ale také na prevenci. Linhartová zmiňuje opatření zásadního významu: onkologickou depistáţ (hlavně gynekologických a plicních nádorů). Byla dílem tehdejšího ředitele ústavu docenta MUDr. Jana Špidřicha, CSc. a prof. MUDr. Jaroslava Švejdy, DrSc. Mezi léty 1951 - 1955 vyjíţděli kaţdý pátek na preventivní prohlídky obyvatel v Jihomoravském kraji a na západním Slovensku. Tato aktivní depistáţ byla evropské unikum. Akce skončila 119
Stavba byla započata v červnu 1933, v těsné blízkosti chirurgické nemocnice na Ţlutém kopci. Slavnostní předání budovy proběhlo 13. 1. 1935. Zařízení mělo sto lůţek, Bioptickou stanici a ubytování pro sestry a lékaře. 120 Polovina lůţkové kapacity byla změněna na německou vojenskou nemocnici
42
zásahem krajského národního výboru (měla údajně pomáhat hlavně venkovským kulakům).121 V oblasti terapie se začala zaměřovat pozornost na chemoterapii a imunoterapii, které se postupně začaly uţívat v kombinaci s dalšími léčebnými postupy.122 Od roku 1950123 se v Československu pro onemocnění zhoubnými novotvary začíná pouţívat termín onkologie a ústav na Ţlutém kopci bylo první specializované pracoviště, které tento termín převzalo do názvu.124 3.6.2 Krajský ústav národního zdraví – onkologický ústav Linhartová uvádí, ţe klinická část ústavu (viz obr. č. 3) byla v roce 1954 převedena pod správu zdravotního odboru Krajského národního výboru v Brně, došlo tak k další změně v názvu pracoviště. Do popředí zájmu se dostala diagnostika před radioléčbou. Došlo k otevření rentgenologického oddělení, v terapii se začala kromě radiologie a chirurgie uplatňovat také chemoterapie. Po příchodu MUDr. Zdeňka Mechla do ústavu se mu podařilo vybudovat špičkové oddělení chemoterapie. Prohlubující se onkologická specializace si vyţádala zřízení tří nových oddělení – chirurgického (nezávislého na radioterapii), gynekologického a interního. V letech 1965 - 1972 došlo k rozšíření a modernizaci oddělení pro léčbu zářením, radiologického oddělení a ambulancí. V polovině sedmdesátých let byla kromě chemoterapeutického oddělení otevřena ještě další specializovaná oddělení – imunologie a tkáňových kultur, patologie nádorů, epidemiologie a genetiky nádorů. Prevence a léčba zhoubných nádorů s dokonalou organizací a zázemím specializovaných pracovišť byla českou prioritou.125 V ústavu se kromě mnoha pacientů z celé republiky léčila řada známých osobností jako například herec Jan Werich, který byl přijat v roce 1961 k léčbě onkologického onemocnění hrtanu.126 Nová kompletní koncepce protinádorové léčby vedla k úvahám o změnách ve vedení a správě ústavu, aby se mohl stát i metodickým onkologickým centrem.127
121
Srov. LINHARTOVÁ, V., Kapitoly z dějin Masarykova onkologického ústavu v Brně, s. 50, 52 Srov. ČEJKA, J., Pohled do minulosti Masarykova onkologického ústavu v Brně, s. 34 123 Po vydání knihy prof. MUDr. F. Škorpila Obecná a soustavná patologie novotvarů. Pojem onkologie autor pouţil v úvodu ke knize. 124 Srov. LINHARTOVÁ, V., Kapitoly z dějin Masarykova onkologického ústavu v Brně, s. 52 125 Srov. tamtéţ s. 54 - 57 126 Srov. ČEJKA, J., Pohled do minulosti Masarykova onkologického ústavu v Brně, s. 37 127 Srov. LINHARTOVÁ, V., Kapitoly z dějin Masarykova onkologického ústavu v Brně, s. 57 122
43
Obr. č. 3 Krajský ústav národního zdraví – onkologický ústav 1954 Zdroj: www.mou.cz
3.6.3 Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie Koncem roku 1975, jak uvádí Linhartová, došlo k vymezení řídících míst odpovědných za terapii jednotlivých typů onkologických onemocnění – brněnský ústav se stal centrem pro rakovinu prsu. 1. ledna 1976 tak vznikl Výzkumný ústav klinické a experimentální onkologie, jedinečný svého druhu, pod přímou kontrolou ministerstva zdravotnictví. Ředitelem se stal Prof. MUDr. Jaroslav Švejda. Deset let po vzniku má ústav dvanáct útvarů: poliklinický, vnitřní, chemoterapeutický, chirurgický, gynekologický, radioterapeutický, rentgenologicko-diagnostický, nukleární medicíny, biochemie, imunologie a tkáňových kultur, genetiky nádorů, patologie nádorů a epidemiologie. Pacientům byla k dispozici i sociální pracovnice.128
3.7 Fakultní nemocnice Brno – Bohunice Vlček uvádí, ţe ústav byl původně projektován jako domov pro přestárlé občany s názvem „Sociální ústavy města Brna pro dospělé v Bohunicích“ s kapacitou 700 lůţek. Stavba začala v únoru 1933 a výstavba celého ústavu byla dokončena v říjnu 1935. Od 1. ledna 1949 byl zestátněn a změnil název na „Státní léčebna pro choroby stáří“. Od tohoto roku je vydáván závodní časopis zaměstnanců Krajského ústavu národního zdraví Naše diagnosa (viz příloha č. 1). V roce 1952 bylo přijato rozhodnutí, ţe z ústavu bude zřízena infekční nemocnice (viz obr. č. 4) a zbylí chovanci byli přemístěni do domova důchodců v Jevišovicích. Od 1. října 1953 zde bylo umístěno 128
Srov. LINHARTOVÁ, V., Kapitoly z dějin Masarykova onkologického ústavu v Brně, s. 58, 60
44
150 nemocných tuberkulózou z nemocnice na Červeném kopci – vzniklo tak I. tuberkulózní oddělení, o rok později II. tuberkulózní oddělení a v roce 1955 III. tuberkulózní oddělení. V roce 1957 bylo do nemocnice přemístěno oddělení pro kostní a kloubní tuberkulózu z nemocnice v Brně – Králově Poli. Roku 1959 měla nemocnice 478 lůţek a 254 zaměstnanců. Výstavba psychiatrické kliniky byla dokončena v roce 1965. Klinika měla 130 lůţek a 30 míst v denní klinice. Téhoţ roku došlo ke zřízení rentgenologického oddělení a oddělení klinické biochemie a hematologie. Na podzim roku 1973 vzniklo samostatné rehabilitační oddělení. Dne 8. dubna 1974 byla na klinice infekčních chorob zprovozněna jednotka intenzivní péče o šesti lůţkách, vybavená operačním sálem pro infekčně nemocné.129 Od roku 1974 je vydáván Čtvrtletní zpravodaj fakultní nemocnice Brno – Bohunice.
Obr. č. 4 Klinika infekčních chorob (současnost) Zdroj: www.fnbrno.cz
O vybudování nové nemocnice se začalo hovořit jiţ po válce. „Teprve v roce 1969 se započalo se stavbou podle projektu ing. arch. Spurného, která byla dokončena aţ o 20 let později. Lůţkový objekt s kapacitou 1028 lůţek, který se stal dominantou bohunické nemocnice, byl slavnostně otevřen na konci roku 1989, kdy začala pracovat velká většina klinik.“130
129
VLČEK, J., Historie Bohunické nemocnice. Čtvrtletní zpravodaj Fakultní nemocnice Brno – Bohunice, 1974, č. 3, s. 5 - 7 130 FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO. Historie. online. http://www.fnbrno.cz/Article.asp?nArticleID=903&nLanguageID=1
45
4 ÚSTAV PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ V BRNĚ
Obr. č. 5 Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně (současnost) Zdroj: www.nconzo.cz
Dobeš uvádí, ţe Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků zahájil činnost 1. ledna 1961. Stalo se tak na základě výnosu ministerstva zdravotnictví ze dne 30. dubna 1960, jímţ bylo zřízeno Středisko pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. Úkolem střediska bylo organizovat a metodicky vést dle směrnic a pokynů ministerstva zdravotnictví zvyšování ideologické a odborné úrovně SZP, zkoumat, zobecňovat a propagovat správnou organizaci práce SZP i nové formy ošetřovatelské péče a aktivně ovlivňovat edici kniţnice pro doškolování SZP. Přípravnou fázi své činnosti zahájil Ústav pro další vzdělávání středních
46
zdravotnických pracovníků (dále jen ústav) v místnostech ředitelství KÚNZ na Pekařské 53. V roce 1961 se přestěhoval do jedné etáţe budovy střední zdravotnické školy (SZŠ) na Merhautově ulici 15.131 „Zde byly ustaveny 3 komise, z nichţ se později stávají katedry. Byly to: komise pro zdravotní sestry se subkomisí pro dietní sestry, komise pro dětské sestry a porodní asistentky, komise pro technické obory.“132 Jak píše Dobeš, na malém prostoru nemohly být umístěny učebny, které byly situovány na několika vzdálených detašovaných pracovištích. Aţ v roce 1963 bylo ústavu uvolněno celé podlaţí SZŠ. Dne 1. ledna 1963 bylo středisko přejmenováno na Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků.133 V září 1968 se Ústav pro další vzdělávání přestěhoval do nové budovy dostavěného internátu na Vinařskou ulici (viz obr. č. 5). Dne 4. 10. 1968 se koná slavnostní otevření. V tuto dobu jiţ existovalo 14 kateder a dva kabinety.134
4.1 Pedagogická činnost Dle Dobeše ústav ve svých počátcích uskutečnil dva specializační dlouhodobé kurzy: 5 - ti měsíční pro ţenské sestry a měsíční pro rtg laboranty. Z pozdějších zkušeností vyplynulo, ţe dvou aţ třítýdenní kursy se jevily nejefektivněji jak po pedagogické, tak po ekonomické stránce. V prvních pěti letech uskutečnil ústav 200 kurzů v délce od jednoho týdně do šesti týdnů. Počet pedagogických pracovníků během těchto let vzrostl z 10 (3 lékaři, 3 vysokoškolští pracovníci a 4 SZP) na 22 pracovníků (6 lékařů, 6 vysokoškolských pracovníků a 10 SZP). Z externích vyučujících byli vybíráni osvědčení pracovníci. V roce 1961 bylo odučeno celkem 5020 hodin, roku 1962 to jiţ bylo 7602 hodin. Od roku 1963 je patrný pokles aţ na 4582 hodin v roce 1965. Školení SZP na specializovanou práci bylo prováděno na školicích místech, které představovala jednotlivá pracoviště (audiometrie, endoskopie, 131
Srov. DOBEŠ, L., Rozbor činnosti Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně od roku 1960 aţ 1965 a perspektiva jeho vývoje, 5 let Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. s. 7 - 8 132 NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNÍCH OBORŮ. Stručná historie a vývoj Centra v datech online. http://www.nconzo.cz/web/guest/125 133 Srov. DOBEŠ, L., Rozbor činnosti Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně od roku 1960 aţ 1965 a perspektiva jeho vývoje, 5 let Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, s. 8 120 Srov. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNÍCH OBORŮ. Stručná historie a vývoj Centra v datech online. http://www.nconzo.cz/web/guest/125
47
EEG…). Při atestačních zkouškách dle vyhlášky MZd ŠK-6353 z roku 1957 uspělo v prvním roce činnosti ústavu 83,48 % (278) atestovaných, o rok později to bylo 90,37 % (244) atestovaných. V roce 1964 byla úspěšnost 80,63 % (154).135 Hrubá uvádí, ţe v prvních třech letech probíhají kurzy bez zřetelného označení formy, které uţ v názvu oznamovaly určení (např. kurz pro vedoucí sestry nemocnice s poliklinikou, pro obvodní sestry atd.) Zvláštní forma školení byly kurzy kvalifikační, určené pro rehabilitační pracovníky, doplňující si kvalifikaci v léčbě prací. Dále to byly kurzy vzorové, pro závodní sestry jednotlivých sektorů (např. chemie, strojírenství atd.). Ve školním roce 1964 - 1965 končí kvalifikační kurzy a kurzy bez vyznačení formy. Poprvé se objevují zaškolovací kurzy a také kurzy školitelů – reakce na potřebu školení vrchních sester lůţkových oddělení. Dále bylo třeba zřídit školící místa u zkušených vrchních sester pro nově nastupující vrchní sestry ve všech krajích na chirurgických a interních odděleních. Kurzy školitelů byly zařazovány dle potřeb krajů. Zaškolovací kurzy byly později nahrazeny kurzy pomaturitního specializačního studia (PSS). Od školního roku 1966 - 1967 probíhalo po dobu čtyř semestrů základní pedagogické školení učitelů středních zdravotnických škol a stejně dlouhé školení pro vedoucí sestry. Studium končilo závěrečnou zkouškou a navíc obhajobou závěrečné práce u vedoucích sester. Studium pro vedoucí sestry se od školního roku 1971 - 1972 změnilo název na „Další specializace v organizaci a řízení práce SZP“. Další změnu ve vzdělávání znamená i vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 72/71 Sb., kde jsou všechny
formy
dalšího
vzdělávání
taxativně
uvedeny
spolu
se
stručnou
charakteristikou. Katedra zdravotních sester tak má formy: kurzy PSS pro úseky: ošetřovatelská péče, psychiatrická péče, instrumentování na operačním sále, anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče a další specializace v organizaci a řízení práce SZP. Dalším dlouhodobým kurzem, zakončeným závěrečnou zkouškou, byla příprava pro speciální práce nebo funkce (např. v audiometrii, EEG, psychoterapii, ve funkci obvodní a závodní sestry a další). Dalším typem kurzů bylo cyklické školení pro sestry ve vybraných funkcích, které si tak doplňují a inovují znalosti. Tematické kurzy byly zaměřeny na specifickou problematiku pro určitý okruh pracovníků –
135
Srov. DOBEŠ, L., Rozbor činnosti Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně od roku 1960 aţ 1965 a perspektiva jeho vývoje, 5 let Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, s. 8 - 10, 12 - 14
48
zaměření kurzu bylo uváděno jiţ v názvu (např. tematický kurz v ošetřování popálených atd.)136 Dne 1. ledna 1967 vznikají katedry dětských sester, ţenských sester, zdravotních laborantů a zubních laborantů. Ústav má také dva pomocné kabinety – péče o nemocné a detašovaný metodicko-pedagogický v Praze.137 Při otevření nové budovy v roce 1968 má ústav 14 kateder: katedra sester zdravotních, dětských, ţenských, dietních, rehabilitačních pracovníků, asistentů hygienické sluţby, zdravotních laborantů, rentgenových laborantů, zubních laborantů, lékárenských laborantů, očních optiků, řízení ekonomiky zdravotnictví, společenských věd, psychologie a pedagogiky. Katedra válečného zdravotnictví a branné výchovy byla ustavena v roce 1974. V roce 1978 byl schválen organizační řád ústavu a vznikl kabinet didaktických pomůcek. Roku 1986 je ústav přejmenován na Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků.138
136
Srov. HRUBÁ, L., Vývoj dalšího vzdělávání zdravotních sester z pohledu měnících se forem školicích akcí. 20 let ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně s. 91 - 93 137 Hlavní činnost kabinetu souvisela hlavně s přestavbou středního zdravotnického školství: 1. Zpracování celostátních připomínek k učebním plánům a osnovám 2. Vypracování návrhů učebních plánů a osnov pro všechny obory čtyřletého i dvouletého studia 3. Vypracování návrhů učebních plánů a osnov pro studium při zaměstnání pro všechny obory 4. Vypracování návrhů učebních plánů a osnov pro jednorázové doškolení zubních instrumentářek na pomocné kvalifikované zubní sestry 138 Srov. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNÍCH OBORŮ. Stručná historie a vývoj Centra v datech online. http://www.nconzo.cz/web/guest/125
49
5
VÝZNAMNÉ
BRNĚNSKÉ
KONGREGACE
SE
CÍRKEVNÍ
ŘÁDY
ZAMĚŘENÍM
A NA
OŠETŘOVATELSTVÍ
Římskokatolická církev a její řády a kongregace měly a mají v dějinách ošetřovatelství významnou úlohu. V letech 1945 - 1989 však vlivem politických a společenských změn bylo její působení násilně potlačováno a její členové (převáţně duchovní, řeholníci a řeholnice) perzekuováni. Dle Kalčíkové byly řádové sestry, působící v jednotlivých nemocnicích po únoru 1948, přemlouvány k přijetí civilního oděvu a byl jim vnucován plat civilních ošetřovatelek namísto tzv. vestiáře – hromadné odměny. 139 Kaplan uvádí, ţe v dubnu 1950 byla zahájena tzv. „Akce K“140 s cílem soustředění muţských řádů do devíti klášterů. Po „Akci K“ komunistické vedení zakročilo i proti ţenským řádům v „Akci R“ (řeholnice). Centralizace jeptišek byla ukončena v listopadu 1950, poté bylo 2000 řeholnic převedeno do průmyslu.141 Dle Vlčka vrcholily počátkem 50. let politické represivní procesy proti církvi, které se konaly u Státního soudu v Praze a Brně (v několika případech u krajských soudů). Z brněnských klášterů byli k testu odnětí svobody odsouzeni někteří augustiniáni, kapucíni, milosrdní bratři, minorité142 a některé sestry františkánky. Jak uvádí Tesař, ve zdravotnictví se řeholnice udrţely aţ do šedesátých let, zejména z důvodu nedostatku pracovních sil ve zdravotní a sociální sféře. Z toho důvodu byla v roce 1956 vypracována norma upravující otázku náboţenských úkonů ve zdravotnictví. V ní mimo jiné zakazuje náboţenskou agitaci zaměstnanců mezi 139
KALČÍKOVÁ, L., Stručné dějiny kongregace se zaměřením na období komunistické totality, Ženské řehole za komunismu (1945 - 1989), s. 207 140 Akce K probíhala ve dvou etapách. V celém Československu se akce dotkla 2376 řeholníků, 2201 bylo soustřeďováno a 175 internováno. Likvidace zasáhla 219 řeholních domů. 141 KAPLAN, K., Stát a církev v Československu v letech 1948 - 1953, s. 118, 121 142 VLČEK, V., Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 - 1964, s. 35, 152, 241, 259
50
pacienty, povoluje udělování svátostí pouze na přímé přání pacienta nebo jeho rodiny v případě bezvědomí atd.143 Ještě po roce 1945 působilo v Brně mnoţství církevních řádů a kongregací s oblastí působení v ošetřovatelství a sociální sféře: milosrdní bratři, kapucíni, cyrilky, alţbětinky, dominikánky, františkánky atd. Následující podkapitoly budou věnovány nejvýznamnějším z nich.
5.1 Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně Kalčíková píše, ţe historie brněnské Kongregace začíná v roce 1886, kdy na ţádost hraběte Felixe Vettera z Lilie se tehdejší brněnský biskup obrátil na Kongregaci Milosrdných sester III. řádu sv. Františka se ţádostí o sestry pro zaloţení nového domu v Brně. Během první světové války působily sestry jako ošetřovatelky v záloţní nemocnici Červeného kříţe v Brně. V roce 1936 otevřela Kongregace vlastní ošetřovatelskou školu – první na Moravě. Roku 1937 měla kongregace 354 sester, působících na pěti pracovištích v Brně, třech okresních nemocnicích a třech ústavech brněnské diecéze.144 5.1.1. Poválečný vývoj Kronika Kongregace udává, ţe po skončení války se začalo s opravou domu na Sirotčí ulici, poškozeného náletem. Přípisem Ministerstva zdravotnictví v Praze byla v roce 1946 kongregace vyzvána ke zřízení dvouleté ošetřovatelské školy v Jihlavě (viz příloha č. 2). Dne 12. dubna 1946 byla uzavřena smlouva mezi Zemským národním výborem a správou Kongregace o obstarávání a výkonu ošetřovatelské sluţby v Zemské nemocnici v Brně a v Masarykově léčebně zhoubných nádorů. Smlouva se týkala 130 řádových sester. Podle smlouvy měly řádové sestry obstarávat ošetřovatelskou, léčebnou a laboratorní sluţbu na všech odděleních nemocnice (viz příloha č. 3), vyjma oddělení pro muţské pohlavní choroby a umělé potraty. V roce 1947 měla Kongregace 380 sester a 19 čekatelek.145 143
TESAŘ, P., Ţenské řehole za období totality, Ženské řehole za komunismu (1945 - 1989), s. 39 Srov. KALČÍKOVÁ, L., Stručné dějiny kongregace se zaměřením na období komunistické totality, Ženské řehole za komunismu (1945 - 1989), s. 203 - 205 145 Srov. Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně, III. díl 1941 - 1948 (počátek), s. 195 - 196 144
51
5.1.2 Situace po roce 1948 V kronice Kongregace se o změnách v politické a společenské situaci píše: „V roce 1948 byly vydány zákony na postátnění veřejných učilišť i nemocnic, pokud nebyly tyto státními. Tak také byla postátněna nemocnice u sv. Anny v Brně, kde pracovaly naše řádové sestry. Byly vybídnuty ke vstupu do URO – Ústředního revolučního odboru, který podobně jako ROH – revoluční odborové hnutí má podklad čistě politický. Sestry se však odvolávaly na přípis uzavřený v minulém roce, kde akční výbory všech pracovišť sester potvrdily, ţe nebudou nutit sestry do politických organizací a podobně…“146 K dalšímu vývoji Kongregace Kalčíková dodává, ţe v roce 1949 byly zestátněny ošetřovatelské školy v Brně a v Jihlavě a roku 1950 byly uzavřeny. Při volbách v roce 1954 sestry Kongregace odmítly účast, proto byly v letech 1955 a 1956 propuštěny ze všech nemocnic a vrátily se do mateřince v Brně.147 Sestry byly postupně zaměstnány v devíti domovech důchodců v celé republice. Ve stejném čase byl vyvíjen tlak na řádové sestry, aby dobrovolně předaly klášter v Brně a vystěhovaly se do starého zámku do Tulešic. V roce 1958 přišlo úřední nařízení, podle kterého se sestry musely vystěhovat do Lechovic u Znojma. V klášterních budovách byl zřízen domov mládeţe pro studentky středních zdravotnických škol v Brně.148 V roce 1959 se dle Kalčíkové uskutečnil skupinový proces s prvními šesti sestrami z brněnské Kongregace. Celkem bylo odsouzeno 21 sester ze všech filiálek. Důvodem odsouzení bylo podvracení republiky a maření dozoru nad církvemi.149
5.2. Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje Kadlčíková publikuje, ţe Kongregaci zaloţila roku 1928 S. Marie Růţena Nesvadbová. Sídlila v Brně na Lerchově ulici, kde byl i mateřinec s noviciátem, ústav
146
Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně, IV. Díl 1948 1954 (počátek), s. 252 147 K 1. srpnu 1956 byla ukončena činnost sester ve třech nemocnicích v Brně (ve fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a na Ţlutém kopci – na onkologii a chirurgii) 148 Srov. KALČÍKOVÁ, L., Stručné dějiny kongregace se zaměřením na období komunistické totality, Ženské řehole za komunismu (1945 - 1989), s. 205, 208 - 209 149 Srov. tamtéţ, s. 209
52
pro mentálně postiţené děti, zvláštní škola150 a dívčí klasické gymnázium s penzionátem. Sestry měly další domy na Velehradě, ve Skaličce (ústavy), vedly Sušilovy koleje a Ernestinum151 (ústav pro mentálně retardované děti schopné výuky) v Budeničkách u Zlonic. Během války byly pro vojenské účely zabaveny domy v Brně. Činnost gymnázia byla zastavena, mentálně postiţené děti byly převezeny do ústavů na Velehrad a Skaličku. Po osvobození se sestry vracely do svých domů a obnovovaly svoji činnost. V Brně začaly působit v nově otevřeném exercičním domě na Veveří ulici. Od 1. 9. 1948 bylo Řádové dívčí gymnázium zestátněno. Sestry odmítly nastoupit do státních sluţeb, a proto s nimi byl rozvázán sluţební poměr. Začaly pracovat jako katechetky nebo nastoupily jako ošetřovatelky v ústavech sociální péče.152 Sestry zde mohly pracovat pod dozorem stranických vedoucích a po dosaţení důchodového věku odcházely do centralizačního tábora v Bílé Vodě. Zde zemřela v roce 1963 sestra Marie Růţena Nesvadbová, zakladatelka Kongregace.153
5.3 Řád svaté Alţběty Jak uvádí Jirásko, hlavním posláním řádu je péče o nemocné v nemocnicích a špitálech, které vznikaly při jednotlivých konventech. 154 Dle Flodrové sídlil původní klášter alţbětinek od roku 1750 v domě na Kopečné ulici č. 37. Brněnský klášter byl dceřiným klášterem vídeňského kláštera, úřední a modlitební řečí byla tedy němčina. Do klášterního špitálu byly přijímány nemocné (klášter slouţil jen ţenám) bez rozdílu národnosti, jazyka a víry. Výstavba nového klášterního a špitálního areálu na dnešní Kamenné ulici č. 36 začala v roce 1751 a v jiţ roce 1754 byla v první části stavby zahájena špitální i řeholní činnost. Od samého
150
Ve škole se děti učily číst, psát, počítat, kreslit tuţkou a pastelkami, modelovat z plastelíny, vyšívat jednoduché vzory. V rozvrhu bylo pamatováno i na tělesnou výchovu, občanskou výchovu, hudební výchovu a náboţenství. Pro starší děti byla zaloţena dílna na opravu obuvi a dílna na vázání knih. Po dokončení školní docházky byly děti schopné se zapojit do pomocných prací v zahradnictví, v zemědělství, v knihařství i vykonávat úklidové práce. Tato škola existovala pouze do roku 1940. 151 Ernestinum, jinak Ústav idiotů byl ústav pro choromyslné, který zaloţil Karel Slavoj Amerling 17. června 1871 v Praze 152 Srov. KADLČÍKOVÁ F., Kongregace sv. Cyrila a Metoděje, Ženské řehole za komunismu (1945 - 1989), s. 200 - 300 153 Srov. ČESKÁ PROVINCIE KONGREGACE SESTER SV. CYRILA A METODĚJE. Historie online. http://www.cyrilky.cz/index.php?page=templates-and-stylesheets 154 Srov. JIRÁSKO, Luděk, Církevní řády a kongregace v zemích českých, s. 116
53
počátku měl špitál podporu kláštera Milosrdných bratří, kteří bezplatně vypomáhali při závaţnějších lékařských zákrocích.155 5.3.1 Období po roce 1945 Flodrová uvádí, ţe v říjnu roku 1945 klášter opustily německé sestry a zdevastovaný areál převzaly české alţbětinky. Bylo třeba nejdříve odstranit válečné škody a následně obnovit narušený nemocniční provoz. Původně plánovaná přístavba nového nemocničního křídla byla odloţena. Válečné škody činily odhadem 2 700 000 Kčs. Během roku 1949 byly alţbětinky podřízeny kontrole veřejných orgánů a od roku 1950 byl klášterní ţivot zcela umrtven. Z nemocnice se stalo zařízení Charity, kde řádové sestry mohly pod dozorem nadále pracovat. Pečovaly o staré a opuštěné ţeny, mnohdy trvale upoutané na lůţko. V padesátých letech bylo plánováno rozšíření nemocničního provozu, byly vypracovány dosud dochované plány na dostavbu areálu. Projekt přestavby se však nikdy neuskutečnil. Klášterní budovy s menšími úpravami a nezbytnou modernizací fungovaly ve správě MÚNZ jako léčebna dlouhodobě nemocných a také jako speciální Domov důchodců pod Městskou správou sociální péče v Brně.156
5.4 Řád Milosrdných bratří Dle Jiráska byl řád zaloţen sv. Janem z Boha roku 1537 ve Španělsku. Mezi povinnosti řeholníků patřila péče o nemocné, nemohoucí a přestárlé ve vlastních špitálech. Na péči o nemocné bylo zaměřeno i odborné zdravotnické vzdělání řádových bratří.157 Kubišová uvádí, ţe zakladatelem brněnského konventu je Jan Křtitel Leopold hrabě z Ditrichštejna. Dne 3. května 1749 byl po slavné mši svaté poloţen základní kámen
155
Srov. FLODROVÁ, M., Konvent sester alžbětinek v Brně 1749 – 1999, s. 7 - 9 Srov. tamtéţ, s. 21 - 23 157 Srov. JIRÁSKO, L., Církevní řády a kongregace v zemích českých, s. 73 156
54
nové budově řádu. Roku 1753 byla zahájena stavbu přízemní nemocnice a 7. října 1759 bylo moţné přijmout první nemocné.158 5.4.1 Poválečné období Po odchodu německého vojska byla dle Kubišové nemocnice i konvent přeměněny v ruský lazaret. Dne 15. srpna 1945 byla nemocnice ruským vojskem vyklizena a uvolněna pro civilní obyvatelstvo. Velmi těţké bylo sehnání potřebných pomůcek, nástrojů, prádla a rentgenu, protoţe tyto byly Němci odvlečeny. Po velkém úsilí bratří a dalších zaměstnanců se podařilo uvést část nemocnice do pořádku, takţe mohlo dojít k návratu chovanců, kteří byli umístěni u sester Těšitelek v Rajhradě. Od 12. listopadu 1945 byla nemocnice opět v provozu.159 5.4.2 Období po roce 1948 Vlček uvádí, ţe řád měl mezi českými řeholemi význačné postavení. Důvodem dočasné tolerance komunistickými představiteli byl nedostatek kvalifikovaných ošetřovatelů a jejich nenahraditelnost v nemocnicích a domovech pro přestárlé. V českých zemích měli v padesátých letech Milosrdní bratři moţnost působit dále v nemocnicích, které spravovali, pouze jako jednotlivci a nikoliv jako komunita. V roce 1948 v brněnské nemocnici pracovalo vedle civilního personálu 14 řeholníků a průměrně se zde léčilo kolem 130 pacientů. Nakonec zde zůstali pouze čtyři bratři, kteří se starali o léčbu starých a neduţivých pacientů. V padesátých letech byl na 15 let odsouzen převor brněnského kláštera páter Faustin Josef Hartl.160 Dle Kubišové byli všichni obyvatelé dne 4. ledna 1983 přestěhováni ze staré klášterní nemocnice do Pečovatelského domu v Bohunicích z důvodu rekonstrukce staré budovy. Roku 1987 nemocnice navázala na tradice špitálního starobince a ve svém areálu otevřela léčebnu dlouhodobě nemocných.161
158
Srov. KUBIŠOVÁ, V., Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří v 19. a 20. století, s. 32 - 33 online. http://is.muni.cz/th/237440/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf 159 Srov. tamtéţ s. 49 - 50 online. 160 Srov. VLČEK, V., Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 - 1964, s. 78 - 79 161 Srov. KUBIŠOVÁ, V., Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří v 19. a 20. století, s. 54 - 55 online. http://is.muni.cz/th/237440/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf
55
6 BRNĚNSKÉ OŠETŘOVATELSKÉ ŠKOLY V LETECH 1945 - 1989
Jak udává Kafková, po válce vznikla naléhavá potřeba odborné průpravy nového ošetřovatelského personálu. Nemocnice a kliniky organizovaly odborné rychlokurzy, poskytující alespoň nejzákladnější orientaci pro práci. V pravý čas vyšla učebnice diplomované sestry Jarmily Roušarové Pokyny k ošetřovatelské technice (viz příloha č. 4).162 Ve zmíněné učebnici J. Roušarová v úvodu píše: „ V ošetřovatelských školách celého světa vyučuje se jiţ dávno podle učebnic ošetřovatelské techniky. V našich školách tato učebnice dosud chyběla a proto jsem ve své funkci školní sestry upravila pro ţákyně české státní ošetřovatelské školy v Brně pokyny k ošetřovatelské technice, podle techniky prováděné a osvědčené v různých ústavech, podle odborných příruček cizích a na základě vlastních zkušeností.“163 Budování nových ošetřovatelských škol pro řeholnice nebylo dle Kafkové v té době omezeno, i kdyţ poměr počtu církevních a civilních škol se změnil ve prospěch civilních škol. Začala být patrná začínající diferenciace vzdělávání ošetřovatelek (tehdy se ještě nepouţíval termín „obor“ pro odlišné vzdělávání jednotlivých skupin zdravotnických pracovnic v jedné ošetřovatelské škole). Pro sociální pracovnice byla v Brně164 od roku 1945 otevřena sociální fakulta při Vysoké škole politické.165 Farkašová uvádí, ţe školským zákonem č. 95/1948 došlo k zavedení jednotné soustavy všeobecného a odborného vzdělávání. Přijaté zákony vymezili rozsah činností na legislativu o zdravotnických pracovnících, podmínkách pro získání odborné způsobilosti a dalším vzdělávání.166 162
Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 114 ROUŠAROVÁ, J., Pokyny k ošetřovatelské technice, s. 5 164 Škola se stejným zaměřením byla téhoţ roku otevřena i v Praze 165 Srov. KAFKOVÁ, V., Z historie ošetřovatelství, s. 118 166 Srov. FARKAŠOVÁ, D. a kol., História Ošetřovateĺstva, s. 35 163
56
O dalších změnách, týkajících se vzdělávání a škol pro zdravotnické pracovníky, pojednávají oddíly 1.2.1 Vzdělávání ošetřovatelek po roce 1945 a 1.3.1 Významné legislativní změny ve zdravotnictví po roce 1948.
6.1 Ošetřovatelská škola Milosrdných sester III. řádu sv. Františka Dne 10. září 1936 došlo dle kroniky Kongregace úřední povolení ke zřízení ošetřovatelské školy s výhradou, ţe bude jen pro řádové sestry s počtem 42 ţákyň167 a 10. října téhoţ roku byla škola na Sirotčí (později Grohově) ulici slavnostně otevřena.168 První rok docházely ţákyně do školy na teoretickou výuku (viz příloha č. 5), druhý rok byla převáţně praxe, občas doplněná teoretickou výukou. Ošetřovatelskou techniku zde vyučovaly sestry kongregace, které získaly vzdělání na Vyšší odborné škole v Praze. Na konci druhého ročníku skládaly ţákyně státní diplomovou zkoušku (měla část teoretickou a praktickou). Tak získaly diplom a titul "diplomovaná ošetřovatelka"(viz příloha č. 6).169 Jak uvádí kronika Kongregace, začalo se po skončení války s opravou domu na Sirotčí ulici. Ošetřovatelská škola měla v té době posluchárnu v bývalém semináři na Veveří ulici č. 14. Tam bylo také zahájeno vyučování ročníku 1947 - 1949 s počtem 56 ţákyň (z toho 29 civilních ţákyň).170 V roce 1949 byla ošetřovatelská škola zestátněna. Kronika Kongregace o této problematické době píše: „V roce 1949 přistoupilo se k dalšímu postátňování a došlo i k postátnění škol soukromých, pod nimiţ byly i naše ošetřovatelské školy v Brně a Jihlavě. V Jihlavě byla řádová ošetřovatelská škola předána do státní správy 14. května 1949. A jiţ brzy nato dne 19. května 1949 došlo k postátnění soukromé ošetřovatelské školy v Brně. Toho dne dostavila se do výše uvedené soukromé ošetřovatelské školy deputace, v níţ byli zastoupeni: ředitel školy MUDr. Josef Podlaha, prof. na klinice u sv. Anny, referent krajského národního výboru Šulc, Bezděková Milada, vrchní sestra 167
Od roku 1946 bylo studium rozšířeno i pro civilní ţákyně – tzv.“právo veřejnosti“ Srov. Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně, II. díl (1929 - 1940), s. 75 169 Srov. Almanach k 10. výročí založení Církevní střední zdravotnické školy Grohova 14/16 Brno, s. 4 170 Srov. Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně, III. díl 1941 - 1948 (počátek), s. 195 - 196 168
57
státní ošetřovatelské školy, Hilleho 6. K nim jako vnucená návštěvnice se přidruţila představená státní ošetřovatelské školy v Brně Fantová se svou ţákyní I. ročníku…, která podle rozhodnutí pana referenta měla přestoupit do naší školy řádové; podle pozdějších zpráv bylo zjištěno, ţe měla za úkol zaloţit mezi našimi ţákyněmi SM – svaz mládeţe a získávat je do komunistické strany.“171 Od roku 1949 nese škola název II. státní ošetřovatelská škola, Brno, Grohova 7.
6.2 I. Státní ošetřovatelská škola Dle informací z archivu města Brna školu zaloţil v říjnu 1939 spolek Československého Červeného kříţe a v srpnu 1940 ji převzal stát. Od školního roku 1949 - 1950 byla začleněna do III. vyšší sociálně zdravotní školy jako větev pro ošetřovatelky. V době zaloţení nesla škola název Česká ošetřovatelská škola v Brně se sídlem na ulici Anastasia Grüna 6172, od roku 1946 byla přejmenována na Státní ošetřovatelskou školu v Brně na ulici Hilleho 6 173. Jiţ 18. května 1949 byla škola opět přejmenována. Její název byl I. státní ošetřovatelská škola v Brně se sídlem na Lipové ulici 18. Od ledna 1950 nese škola název III. vyšší sociálně zdravotní škola v Brně, větev pro ošetřovatelky174 s adresou na Jaselské 7.
6.3 Státní ústav pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek v Brně Státní ústav pro vzdělání a výcvik porodních asistentek v Brně byl dle archivu města Brna zaloţen počátkem školního roku 1945 - 1946 a umístěn v budově Zemské porodnice na Obilním trhu č. 15.175 Ústav byl původně jednoletý, počínaje školním rokem 1947 - 1948 byl přeměněn na dvouletý. Asi v roce 1949 byl ústav přemístěn na
171
Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně, IV. díl 1948 - 1954 (počátek), s. 253 172 Roku 1945 nesla ulice název Černá 173 Roku 1945 nesla ulice název Hilleho 174 Srov. Archiv města Brna, fond M 1, 3. vyšší sociálně zdravotní škola, větev pro ošetřovatelky /I. Státní ošetřovatelská škola/, Inventář, s. 1 175 Od roku 1946 námětí přejmenováno na Stalingradské, později na Náměstí Sovětských hrdinů
58
Lipovou 18 a po reorganizaci ve školním roce 1949 - 1950 dostal název III. vyšší sociálně zdravotní škola, větev pro porodní asistentky.176
6.4 Střední zdravotnická škola Jaselská
Obr. č. 6 Budova školy na Jaselské ulici – současnost Zdroj: www.szs-jaselska.cz
Obě školní budovy nechal postavit Ţenský vzdělávací a výrobní spolek Vesna zaloţený v Brně roku 1872. Starší budova č. 7 (viz obr. č. 6), byla postavena v novorenesančním slohu.177 Mladší secesní budova178 č. 9, určená pro dívčí lyceum, byla postavena o dva roky později, v roce 1899.179 Zdravotnická škola dle Almanachu školy vznikla v roce 1948 sloučením dvouleté státní ošetřovatelské školy, dvouleté řádové ošetřovatelské školy a ročního státního ústavu pro vzdělávání porodních asistentek, který sídlil na Lipové ulici č. 18. Studium bylo čtyřleté, zakončené diplomovou zkouškou. Ředitelkou nové sociálně zdravotní školy byla do roku 1958 PhDr. Antonie Bobková.180 Škola sídlila od září 1950 na dvou adresách – Jaselské 7 a na třídě Obránců míru 18 (dnešní Úvoz). Škola se dělila na odbory a větve – odbor zdravotnický měl větve pro ošetřovatelky, dětské sestry, zdravotnické pracovnice, porodní asistentky, zdravotní a zubní laborantky. Studium mělo dvouletý společný základ, ze kterého mohly ţákyně třetího ročníku přejít na 176
Srov. Archiv města Brna, fond M 318, 3. vyšší sociálně zdravotní škola, větev pro porodní asistentky /Státní ústav pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek/, Úvod k inventáři, s. 1 177 Na realizaci stavby se podílel brněnský stavitel Antonín Tebich, grafitová výzdoba exteriéru pochází od Josefa Šímy, cenná byla i spolupráce s architektem Dušanem Jurkovičem. 178 Realizátorem stavby byl také Antonín Tebich, návrh stavby vypracoval praţský architekt Antonín Pfeiffer. Nejcennějším prostorem interiéru stavby je dvorana ve starší budově vyzdobená rukou malíře Joţi Uprky. 179 Srov. STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA JASELSKÁ. Historie školy online. http://www.szsjaselska.cz/skola/historie.php 180 Srov. Almanach k 60. výročí střední zdravotnické školy v Brně, na Jaselské ulici 7/9, s. 12
59
kteroukoliv větev.181 Škola byla ukončena závěrečnou zkouškou a porodní asistentky spolu s ošetřovatelkami mohly volit mezi závěrečnou a diplomovou zkouškou. Ve školním roce 1950 - 1951 byly v rámci školy zřizovány doškolovací kurzy pro pracující ve zdravotnictví. Ve zmíněném školním roce měla škola 32 tříd a 988 ţáků. Od dalšího školního roku se škola rozdělila na I. a II. zdravotnickou školu – první zůstala na Jaselské ulici a druhá zdravotnická škola s větvemi zdravotních, zubních a lékárenských laborantek se přestěhovala na Lipovou ulici.182 V roce 1951 bylo upuštěno od studia se společným dvouletým základem a výběrem zaměření od třetího ročníku. Ţákyně se specializovaly uţ od prvního ročníku183, přičemţ bylo studium zkráceno na tři roky (maturita zůstala zachována). Časová dotace jednotlivých předmětů však byla nedostačující. Ţáci školu opouštěli v sedmnácti letech, přičemţ tento věk se ukázal pro praxi příliš nízký. 184 Jak uvádí Oplatková, Vyšší sociálně zdravotní školy byly přejmenovány na střední zdravotnické školy a roku 1953 přešly pod správu ministerstva zdravotnictví.185 Škola měla podle Almanachu školy v té době 24 tříd, 686 ţáků. Od roku 1955 došlo k prodlouţení studia na čtyři roky, byly navýšeny hodiny praxe a zavedla se výuka latiny a psaní na stroji.186 Oplatková uvádí, ţe v době působení ředitelky PhDr. Zdeňky Kalinové (1958 1976) se škola stala školou krajskou187 – metodickým centrem pro tehdejších třináct zdravotnických škol v kraji. Na škole byly zřízeny předmětové a oborové komise, které zajišťovaly metodickou činnost vyučujících odborných a všeobecně vzdělávacích předmětů. Ve škole probíhalo experimentální ověřování učebních osnov a předmětů.188
181
Srov. STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA JASELSKÁ. Historie školy online. http://www.szsjaselska.cz/skola/historie.php 182 Srov. Almanach k 60. výročí střední zdravotnické školy v Brně, na Jaselské ulici 7/9, s. 12 183 s diferenciací do jedenácti ustanovených oborů (zdravotní, dětská, ţenská a dietní sestra, rehabilitační pracovnice, asistent hygienické sluţby, zdravotní, zubní, farmakologický a radiologický laborant, oční optik) 184 Srov. STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA JASELSKÁ. Historie školy online. http://www.szsjaselska.cz/skola/historie.php 185 Srov. OPLATKOVÁ, P., Vývoj vzdělávání v oboru všeobecná (zdravotní) sestra se zřetelem na postavení pedagogiky v rámci učebních plánů a osnov na středních vyšších a vysokých školách a postgraduálním vzdělávání v Brně, s. 17online. http://is.muni.cz/th/75001/ff_b/ 186 Srov. Almanach k 60. výročí střední zdravotnické školy v Brně, na Jaselské ulici 7/9, s. 12 187 Zřizovatelem školy se stal v roce 1958 KÚNZ 188 Srov. OPLATKOVÁ, P., Vývoj vzdělávání v oboru všeobecná (zdravotní) sestra se zřetelem na postavení pedagogiky v rámci učebních plánů a osnov na středních vyšších a vysokých školách a postgraduálním vzdělávání v Brně, s. 17 - 18online. http://is.muni.cz/th/75001/ff_b/
60
Almanach školy uvádí, ţe v roce 1960 jsou ministerstvem zdravotnictví vydány nové učební plány. Výhradně pomaturitním studiem se stal např. obor porodní asistentka, rentgenový laborant a další.189 Dle Oplatkové „I tato změna přispěla k převedení některých oborů, které byly do roku 1964 vyučovány na Střední zdravotnické škole na Jaselské ulici č. 7, na další dvě střední zdravotnické školy v Brně. V kompetenci Střední zdravotnické školy na Jaselské ulici č. 7, tak zůstaly pouze obory zdravotní (později všeobecná sestra), dětská a ţenská sestra (nyní porodní asistentka). Potřeba diferenciace středních zdravotnických pracovníků si vynutila v roce 1965 zavedení dvouletého studia pro niţší zdravotnické pracovníky v oboru ošetřovatelka.“190 Součástí studia byla (a stále zůstává) praxe ve zdravotnických zařízeních v Brně - v šedesátých letech ţákyně praktikovaly ve 42 školních stanicích. Sedmdesátá a osmdesátá léta nepřinesla výrazné změny v zaměření jednotlivých studijních oborů.191
6.5 I. městská škola pro ţenská povolání ve Vesně Škola byla dle dat z archivu města Brna zaloţena 16. září 1886 jako soukromá/spolková jednoletá všeobecně vzdělávací škola s pracovním zaměřením pro dívky, které ukončily školní docházku. Škola postupem času měnila a rozšiřovala své zaměření: odbor literární, odbor ţenských prací, průmyslová škola, ústav pro vzdělávání učitelek ručních prací, dívčí obchodní škola, kurs pěstounek pro školy mateřské… Od školního roku 1925 - 1926 byla při reorganizaci vytvořena dvouletá škola rodinná a připojenými ţivnostenskými pracovnami, která od školního roku 1927 - 1928 vytvořila I. městskou odbornou školu pro ţenská povolání. Od školního roku 1934 - 1935 byla škola přejmenována na dvouletou ţenskou odbornou školu.192 Jak udává archiv města Brna, 1. září 1948 byla škola zestátněna. Od 1. září 1949 byla ţenská odborná škola reorganizována na školu sociálně zdravotní. 1. září 1950 189
Srov. Almanach k 60. výročí střední zdravotnické školy v Brně, na Jaselské ulici 7/9, s. 13 Srov. OPLATKOVÁ, P., Vývoj vzdělávání v oboru všeobecná (zdravotní) sestra se zřetelem na postavení pedagogiky v rámci učebních plánů a osnov na středních vyšších a vysokých školách a postgraduálním vzdělávání v Brně, s. 18 online. http://is.muni.cz/th/75001/ff_b/ 191 Srov. STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA JASELSKÁ. Historie školy online. http://www.szsjaselska.cz/skola/historie.php 192 Srov. Archiv města Brna, fond M 15, 3. Hospodářská škola, Opuštěná 2 /I.městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně/, Inventář, s. 1 - 2 190
61
byla škola změněna na vyšší sociální školu193, načeţ od 1. října 1953 byla opět reorganizována ve vyšší hospodářskou školu, která se dělila na větev sociálně právní a větev společného stravování. Koncem školního roku 1954 - 1955 byla škola zrušena. Během let škola měnila názvy. Od září 1945 škola nesla název První městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně v Brně a od 1. září 1948 Odborná škola pro ţenská povolání v Brně (Augustinská 7 – dnešní Jaselská ulice). Od ledna 1950 se škola mění na I. vyšší sociálně zdravotní školu v Brně se sídlem na Augustinské ulici 7, ale jiţ od 1. září téhoţ roku škola sídlí na Lipové 18 a nese název Vyšší sociální škola v Brně. V srpnu 1951 se škola stěhuje na Merhautovu ulici č. 15. Od října 1953 se název školy mění na 3. vyšší hospodářskou školu Brno, od listopadu téhoţ roku se škola jmenuje 3. hospodářská škola Brno. Od srpna 1954 má škola adresu na ulici Opuštěná 2, společně se Školou pro společné stravování.194
6.6 II. Vyšší sociálně zdravotní škola Škola dle informací z archivu města Brna vznikla 1. ledna 1902 jako tříměsíční kuchařské kurzy při Ţenské průmyslové škole spolku Vesna. II. městská odborná škola pro ţenská povolání vznikla od školního roku 1927 - 1928 a skládala se ze školy rodinné a dvouleté školy sociální. Od školního roku 1934 - 1935 byla rodinná škola přejmenována na dvouletou ţenskou odbornou školu.195 Od školního roku 1946 - 1947, jak udává archiv města Brna, byla ke škole dočasně přičleněna čtyřletá škola sociálně zdravotní196 a ve školním roce 1947 - 1948 také vyšší škola praktické dietetiky.197 Dne 1. září 1948 byla škola zestátněna a 1. září 1949 byla reorganizována na vyšší sociálně zdravotní školu. Škola byla zrušena koncem školního roku 1949 - 1950. Název školy se od května roku 1945 měnil následovně: II. městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně v Brně. Od 1. září 1948 je škola přejmenována na Vyšší odbornou školu sociálně zdravotní v Brně a od 10. prosince 1949 nese škola název II. Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně, Údolní 12. Škola 193
K níţ byla připojena i tříletá škola dámského krejčovství Srov. Archiv města Brna, fond M 15, 3. Hospodářská škola, Opuštěná 2 /I.městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně/, Inventář, s. 2 - 3 195 Srov. Archiv města Brna, fond M 16, II. Vyšší sociálně zdravotní škola, Údolní 12 /II. městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně/, Inventář, s. 1 196 Do 22. 5. 1948, kdy se škola osamostatňuje 197 Od školního roku 1948 - 1949 přičleněna k odborné škole pro ţenská povolání na Merhautově ulici 194
62
působila v budovách na Údolní ulici 12, Augustinské ulici 7/9 a od září 1947 měla v uţívání obě budovy.198
6.7 IV. Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně – Králově Poli
Obr. č. 7 Budova bývalé Vyšší sociálně zdravotní školy – současnost Zdroj: http://portal.mpsv.cz/sz/local/bm_info/kde/galery
Dle údajů z archivu města Brna vznikla škola 1. září 1921 jako pobočka městských dívčích odborných škol Vesny. Od školního roku 1934 - 1935 byla dvouletá rodinná škola přejmenována na dvouletou ţenskou odbornou školu. Od roku 1941 škola sídlila na Mojmírově náměstí 10 v Brně – Králově Poli (viz obr. č. 7). 1. září 1948 byla škola zestátněna a od 1. září 1949 reorganizována a nesla název Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně - Králově Poli, načeţ byla koncem školního roku 1949 - 1950 zrušena. Krátce před svým zrušením, v lednu 1950, byla přejmenována na IV. Vyšší sociálně zdravotní školu v Brně, Králově Poli.199
198
Srov. Archiv města Brna, fond M 16, II. Vyšší sociálně zdravotní škola, Údolní 12 /II. městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně/, Inventář, s. 1 - 3 199 Srov. Archiv města Brna, fond M 18, IV. Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně – Králově Poli /Městská odborná škola pro ţenská povolání v Brně – Králově Poli/, Inventář, s. 1
63
ZÁVĚR
Cíle bakalářské práce byly splněny: byly předloţeny poznatky o vývoji ošetřovatelství a zdravotnictví v Československu na základě legislativních změn ve sledovaném období a byl nastíněn stručný vývoj ošetřovatelství a zdravotnictví v tomto období v Brně. Vývoj ošetřovatelství a zdravotnictví navázal po druhé světové válce, stejně jako řada jiných odvětví, na tradice první republiky. V souvislosti s vývojem medicíny dochází k profesionalizaci ošetřovatelství. Vzdělávání diplomovaných sester probíhá jak na civilních, tak i na řádových školách, které se postupně stávají veřejnými. Není bez zajímavosti, ţe více ošetřovatelských škol bylo na Moravě neţ v Čechách. Byla přijata řada legislativních opatření, která měla vést ke stabilizaci poválečné situace ve zdravotnictví. Vydán byl důleţitý zákon č. 48/1947, zestátňující zdravotní poradny, které se staly důleţitým nástrojem preventivní péče.200 Výnosem ministerstva zdravotnictví z roku 1946 byla skupina zdravotnických povolání uvedena jako samostatná skupina a ošetřovatelský personál byl rozdělen na pracovníky zdravotní prevence a ošetřovatelky a ošetřovatele nemocných. Pro období mezi léty 1945 - 1948 bylo charakteristické, ţe na péči o zdraví nebylo nahlíţeno pouze jako na nemocniční péči, ale jako na právo občana na sociálně zdravotní péči hlavně po stránce preventivní.201 K zásadním změnám v ošetřovatelství a zdravotnictví došlo vlivem politické situace po roce 1948. Toho roku byla vydána Ústava 9. května, která zaručovala právo občana na ochranu zdraví. Dalším stěţejním zákonem, měnící dosavadní koncepci zdravotnictví a ošetřovatelství byl zákon č. 185/1948, zestátňující nemocnice a ostatní léčebné a ošetřovací ústavy.202 Roku 1948 a později byla přijata řada zákonů, které měly preventivní charakter jako např. zákon č. 60 o potírání nemocí přenosných na lidi a další. Přijetím zákonů o jednotné preventivní a léčebné péči z roku 1951 a zákona o hygienické a protiepidemické péči v roce 1952 došlo k soustředění nemocnic a ambulatorií do Ústavů národního zdraví a zdravotních 200
Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 50 Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 5 - 6 202 PETRO, M., Československé zdravotnictví v číslech a faktech, s. 7 201
64
středisek.203 Významný zákon o zdraví lidu č. 20 z roku 1966 stanovuje, ţe o zdraví lidu pečuje stát.204 Díky zestátnění většiny organizací byla prosazena jednotná pravidla a měřítka. Pracovníci, působící v ošetřovatelství, byli zařazeni do skupiny zdravotnických pracovníků pod názvem Střední zdravotničtí pracovníci.205 Pro SZP měl význam zákon z roku 1950, který upravil platové poměry státních zaměstnanců, mezi které byly zařazeny i zdravotní sestry.206 Vyhláška č. 77 z roku 1971 stanovila zastupitelnost zdravotních, dětských a ţenských sester.207 Pro jednotné vzdělávání zdravotnických pracovníků měl význam zákon č. 45 z roku 1948, který stanovil dobu studia na 4 roky a jeho ukončení maturitní zkouškou. Od roku 1959 existovalo i dvouleté studium pro absolventy středních všeobecně vzdělávacích škol 208 Veškeré legislativní a jiné změny, přijaté mezi roky 1945 - 1989, se týkaly i brněnského ošetřovatelství a zdravotnictví. V roce 1951 došlo ke vzniku OÚNZ, KÚNZ, MÚNZ. Do těchto zdravotnických zařízení byly začleněny nemocnice, zdravotní střediska a jednotlivé ordinace. Soukromí lékaři, působící ve vlastních ordinacích, byli přesvědčováni k odprodeji ordinací MÚNZ, který z nich tvořil zdravotní střediska, ve kterých potom tito lékaři byli zaměstnáni.209 V rámci péče o dítě se postupně navyšoval počet dětských zdravotnických středisek (např. v roce 1960 jich bylo 20 oproti roku 1952, kdy mělo Brno 11 dětských středisek) a stoupal počet lékařských a sesterských úvazků. Rostl rovněţ počet jeslí.210 Péči o ţeny zajišťovaly dvě porodnicko-gynekologické kliniky, krajské porodnicko-gynekologické oddělení, v šedesátých letech fungovalo jiţ osm ţenských obvodních středisek a 11 ţenských závodních středisek.211 Ambulantní interní sluţba měla dva stupně – I. stupeň zastupovali internisté na obvodních, závodních střediscích a poliklinikách. Internisté II. stupně pracovali na odborných interních odděleních okresních zdravotních středisek.212 V rámci prevence a záchytu tuberkulózy byla prováděno hromadné snímkování a kalmetizace – v roce 1960 bylo kalmetizováno jiţ 99% obyvatel. Léčba 203
Srov. ŠTICH, Z., a kol., 15 let nového Československého zdravotnictví, s. 53, 56 JIROUŠ, J., Československé zdravotnictví, s. 20 205 Srov. BÁRTLOVÁ, S., ŠTĚPÁNKOVÁ, O., Změny v profesi sestry v letech 1945 - 1950, Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství 2005, č. 1 - 2, s. 6 206 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 113 207 Srov. KUTNOHORSKÁ, J., Historie ošetřovatelství, s. 114 - 115 208 Srov. JIROUŠ, J., Československé zdravotnictví, s. 130 - 131 209 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 5 - 6, 8 - 9 210 Srov. tamtéţ s. 27 - 28 211 Srov. tamtéţ s. 24, 27 212 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 37 204
65
dospělých probíhala na tuberkulózním oddělení I. městské nemocnice a Červeném kopci, dětští pacienti se léčili na dětském protituberkulózním oddělení na Černopolní ulici.213 Zdravotnická zařízení byla rozdělena na 6 okruhů.214 Kaţdé nově otevřené zdravotní středisko mělo od roku 1952 přesně vymezené území, kde lékaři odpovídali za hygienicko-epidemiologickou situaci.215 Československý Červený kříţ v Brně se zaměřoval na školení zdravotníků v první pomoci a ošetřovatelské práci. Od roku 1951 do roku 1959 vzrostl počet členů z 18 552 na 44 062 členů.216 I popisované brněnské nemocnice prošly během daného období obdobným vývojem. Ke státním zdravotnickým zařízením byla přičleněna původně soukromá sanatoria. Významnou brněnskou institucí pro zdravotnické pracovníky je Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, zaloţený 1. ledna 1961. Jeho hlavní činností je pedagogická činnost a vzdělávání SZP v kvalifikačních a zaškolovacích kursech, kursech školitelů, pomaturitním specializačním studiu a jiných.217 Církevních řádů a kongregací s hlavním zaměřením na ošetřovatelství působilo v Brně několik: Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně, Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje, Řád svaté Alţběty a Řád Milosrdných bratří. Všechny uvedené řády musely svou činnost v padesátých letech nuceně ukončit. Vzděláváním ošetřovatelek po roce 1945 se v Brně zabývala jedna církevní škola – Ošetřovatelská škola Milosrdných sester III. řádu sv. Františka. Dále vzdělávání zdravotnických pracovníků zajišťovala I. Státní ošetřovatelská škola, Státní ústav pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek v Brně, Střední zdravotnická škola, Jaselská 7/9, I. městská škola pro ţenská povolání ve Vesně, II. Vyšší sociálně zdravotní škola, IV. Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně – Králově Poli.
213
Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 40 - 42 Srov. tamtéţ s. 37 215 Srov. SOUŠEK, M., Jak jsme připravovali obvodní systém v Brně, Československé zdravotnictví, 1954, č. 2 - 3, s. 79 216 Srov. BUREŠOVÁ, R., 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně, s. 62 217 Srov. HRUBÁ, L., Vývoj dalšího vzdělávání zdravotních sester z pohledu měnících se forem školicích akcí. 20 let ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně s. 91 - 93 214
66
LITERATURA A PRAMENY
1. Literatura
Almanach k 10. výročí založení Církevní střední zdravotnické školy Grohova 14/16. Brno: Církevní střední zdravotnická škola Grohova 14/16, 2000. 10 s. Almanach k 60. výročí Střední zdravotnické školy v Brně na Jaselské ulici 7/9. Brno: SZŠ Jaselská, 2008. 103 s. BÁRTLOVÁ, Sylva, a ŠTĚPÁNKOVÁ, Olga. Změny v profesi sestry v letech 1945 1950. Ošetřovatelství, teorie a praxe moderního ošetřovatelství. Hradec Králové: Univerzita Karlova, Lékařská fakulta. ISSN 1213-2330, 2005, roč. 7, č. 1 - 2, s. 4 -5 BRÁZDOVÁ, Ludmila. Novorozenecké oddělení. In 250 let nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří, 1997. 64 s. BUREŠOVÁ, Růţena. 10 let sjednoceného zdravotnictví v Brně. 1.vyd. Brno: Městský ústav národního zdraví v Brně, 1962. 71 s. BŮŢKOVÁ, Jana. Gynekologicko-porodnické oddělení. In 250 let nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří, 1997. 64 s. ČEJKA, Jiří. Dětská nemocnice. Procházka historií. Brno: Fakultní nemocnice Brno, 2002. 62 s. ČEJKA, Jiří. Pohled do minulosti Masarykova onkologického ústavu v Brně. Brno: Masarykův onkologický ústav, 2004. 55 s. + 9 s. příloh. ISBN 80-86793-03-6 ČESKÁ PROVINCIE KONGREGACE SESTER SV. CYRILA A METODĚJE. Historie online. cit. 2011-1-14. Dostupné na WWW: http://www.cyrilky.cz/index.php?page=templates-and-stylesheets DOBEŠ, Ladislav. Rozbor činnosti Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně od roku 1960 aţ 1965 a perspektiva jeho vývoje. In 5 let ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. Sborník referátů z konference 24 - 25. listopadu 1965. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, 1965. 101 s. FAKULTNÍ NEMOCNICE U SV. ANNY V BRNĚ. Stomatologická klinika. Historie kliniky online. Aktualizováno 8. prosince 2006 cit. 2010-12-29. Dostupné na WWW: http://web.fnusa.cz/klinika2.php?kli=21&cl=10
67
FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO. Neonatologické oddělení FN Brno. Z rané historie Neonatologického oddělení online. cit. 2010-12-30. Dostupné na WWW: http://www.fnbrno.cz/Data/files/NO/Novorozenecké%20oddělení%20FN%20Brno.ind d.pdf FARKAŠOVÁ Dana. História ošetrovateľstva. Martin: Osveta, 2010. 169 s. ISBN 978-80-8063-332-5 FLODROVÁ, Milena. Konvent alžbětinek v Brně 1749 - 1999. 1 vyd. Brno: Konvent sester alţbětinek v Brně, 1999. 35 s. GEJDOŠ, Pavel. Nemocnice Milosrdných bratří 1747 - 2007. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří Brno, p.o., a Magistrát města Brna. 2007. 39 s. HRIVNÁKOVÁ, Věra. Roční bilance MÚNZ Brno. Zdravotnické noviny. 1973, roč. 22, č. 7, s. 4 HRUBÁ, Ludmila. Vývoj dalšího vzdělávání zdravotních sester z pohledu měnících se forem školících akcí. In 20 let ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. Sborník referátů z vědecké konference Postavení, práce a další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Brno 22. září - 23. září 1980. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, 1980. 269 s. CHARVÁT, Josef. K problematice středně zdravotnického personálu. Zdravotnická pracovnice. 1971, roč. 21, č. 2, s. 57 - 58 JIRÁSKO, Luděk. Církevní řády a kongregace v českých zemích. Praha: Fénix, 1991. 173 s. ISBN 80-85245-11-6 JIROUŠ, Jaroslav. Československé zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Orbis, 1976. 164 s. KAFKOVÁ, Vlastimila. Z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků Brno, 1992. 185 s. ISBN 80-7013123-3 KADLČÍKOVÁ, Františka. Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje. In VLČEK, Vojtěch (ed.). Ženské řehole za komunismu (1948 - 1989). Sborník příspěvků z konference pořádané Konferencí vyšších představených ţenských řeholí v ČR a Českou křesťanskou akademií dne 1. října 2003 v kostele sv. Voršily v Praze. 1 vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2005. 447 s. + 88 s. příloh. ISBN 80-7699-195-7 KALČÍKOVÁ, Ludmila. Stručné dějiny kongregace se zaměřením na období komunistické totality. In VLČEK, Vojtěch (ed.). Ženské řehole za komunismu (1948 1989). Sborník příspěvků z konference pořádané Konferencí vyšších představených ţenských řeholí v ČR a Českou křesťanskou akademií dne 1. října 2003 v kostele sv. Voršily v Praze. 1 vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2005. 447 s. + 88 s. příloh. ISBN 80-7699-195-7 68
KAPLAN, Karel. Československo v letech 1945 - 1948 1. část. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 153 s. ISBN 80-04-25699-6 KAPLAN, Karel. Stát a církev v Československu v letech 1948 - 1953 1.vyd. Brno: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1993. 440 s. ISBN 1081-038-1994 KOCIAN, Jiří. Poválečný vývoj v Československu. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 75 s. ISBN 80-04-26312-7 KUBIŠOVÁ, Veronika. Z dějin brněnského konventu Milosrdných bratří v 19. a 20. století.online. Bakalářská práce obhájená na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v r. 2010, 76 s. Vloţeno 16. 4. 2010. cit. 2011-01-14. Formát PDF. Dostupné na WWW: http://is.muni.cz/th/237440/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-3224-4 LINHARTOVÁ, Věra. 85 let Bakešovy chirurgické nemocnice. online. Aktualizováno 10. 5. 2010 cit. 2011-01-05. Formát PDF. Dostupné na WWW: http://www.mou.cz/cz/minulost-a-tradice-mou/article.html?id=147 MACHÁČKOVÁ, Věra. Práce hlavní sestry městského ústavu národního zdraví v Brně. Zdravotnická pracovnice. 1956, roč. 5, č. 11, s. 679 - 682 MÜLLEROVÁ, Bohuslava. Oddělení rehabilitace. In 250 let nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří, 1997. 64 s. NÁRODNÍ CENTRUM OŠETŘOVATELSTVÍ A NELÉKAŘSKÝCH ZDRAVOTNÍCH OBORŮ. Stručná historie a vývoj Centra v datech online. cit. 2011-01-05 Dostupné na WWW: http://www.nconzo.cz/web/guest/125 OPLATKOVÁ, Pavla. Vývoj vzdělávání v oboru všeobecná (zdravotní) sestra se zřetelem na postavení pedagogiky v rámci učebních plánů a osnov na středních vyšších a vysokých školách a postgraduálním vzdělávání v Brně. Bakalářská práce obhájená na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v r. 2006, 72 s. Vloţeno 24. 7. 2006. cit. 2011-01-24 Formát PDF. Dostupné na WWW: http://is.muni.cz/th/75001/ff_b/ PETRO, Mikuláš. Československé zdravotnictví v číslech a faktech. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1985. 90 s. PLEVOVÁ Ilona, SLOWIK Regina. Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2008. 120 s. ISBN 978-80-7368-506-5 PLUHÁČEK, Milan. Anesteziologicko-resuscitační oddělení. In 250 let nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří, 1997. 64 s.
69
ROUŠAROVÁ, Jarmila. Pokyny k ošetřovatelské technice. 1. vyd. Praha: Spolek českých lékařů v Praze, 1945. 122 s. SAJNER, Jiří, SELINGER, Lubomír a VOLAVÝ, Karel. Dvě století ve službách zdraví (1786 - 1986). Brno: Krajský ústav národního zdraví – Fakultní nemocnice s poliklinikou na Pekařské ulici v Brně, 1986. 383 s. SOUŠEK, Miloš. Jak jsme připravovali obvodní systém v Brně. Československé zdravotnictví. 1954, roč. 2, č. 2 - 3, s. 79 SOUŠEK, Miloš. Polikliniky – další stupeň k zlepšení zdravotnických sluţeb. In Zdravotnictví včera, dnes a zítra. Brno: MÚNZ, 1958. 32 s. STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA JASELSKÁ. Historie školy. online. cit. 2011-01-24 Dostupné na WWW: http://www.szs-jaselska.cz/skola/historie.php ŠTICH, Zdeněk a kolektiv. 15 let nového Československého zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické zdravotnictví n. p., 1960. 496 s. STŘÍBRNÝ, Rostislav. Interní oddělení. In 250 let nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 – 1997. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří, 1997. 64 s. TESAŘ, Petr. Ţenské řehole za období totality. In VLČEK, Vojtěch (ed.). Ženské řehole za komunismu (1948 - 1989). Sborník příspěvků z konference pořádané Konferencí vyšších představených ţenských řeholí v ČR a Českou křesťanskou akademií dne 1. října 2003 v kostele sv. Voršily v Praze. 1 vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2005. 447 s. + 88 s. příloh. ISBN 80-7699-195-7 VENTRUBA, Pavel, ŢÁKOVÁ, Jana, a WEINBERGER, Vít. 120 let porodnice na Obilním trhu v Brně. Brno: Medica Healthworld a.s., 2008. 220 s. VLČEK, Jiří. Historie Bohunické nemocnice. Čtvrtletní zpravodaj Fakultní nemocnice Brno – Bohunice. Brno: ZV ROH FN Brno – Bohunice, 1974, roč. 1, č. 3, s. 5 - 7 VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948 - 1964. 1. vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2004. 597 s. ISBN: 80-7266179-5 VŠETÍČEK, Josef. Chirurgické oddělení. In 250 let nemocnice Milosrdných bratří Brno 1747 - 1997. Brno: Nemocnice Milosrdných bratří, 1997. 64 s. WILTSCHKEOVÁ, Marie. Vývoj ošetřovatelství, ošetřovatelského a zdravotnického školství. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků Brno, 1982. 14 s.
70
2. Prameny Archiv města Brna, fond M 1, 3. Vyšší sociálně zdravotní škola, větev pro ošetřovatelky /I. státní ošetřovatelská škola/ Archiv města Brna, fond M 15, 3. hospodářská škola, Opuštěná 2 /I. městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně/ Archiv města Brna, fond M 16, 2. Vyšší sociálně zdravotní škola, Údolní 12 /II. městská odborná škola pro ţenská povolání ve Vesně/ Archiv města Brna, fond M 18, 4. Vyšší sociálně zdravotní škola v Brně – Králově Poli /Městská odborná škola pro ţenská povolání v Brně – Králově Poli/ Archiv města Brna, fond 318, 3. Vyšší sociálně zdravotní škola, větev pro porodní asistentky /Státní ústav pro vzdělávání a výcvik porodních asistentek/ Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně. II. díl 1929 - 1940 Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně. III. díl 1941 - 1948 (počátek) Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně. IV. díl 1948 - 1954 (počátek)
71
SEZNAM ZKRATEK ČSČK
Československý Červený kříţ
ČSR
Československá republika
ČSSR
Československá socialistická republika
FN
Fakultní nemocnice
TBC
Tuberkulóza
KCHO
Kardiochirurgické oddělení
KNV
Krajský národní výbor
KÚNZ
Krajský ústav národního zdraví
LDN
Léčebna dlouhodobě nemocných
MÚNZ
Městský ústav národního zdraví
ORL
Otorhinolaryngologie
OÚNZ
Okresní ústav národního zdraví
PSS
Pomaturitní specializační studium
ROH
Revoluční odborové hnutí
SSSR
Svaz sovětských socialistických republik
SZP
Střední zdravotnický pracovník
SZŠ
Střední zdravotnická škola
UNRRA United Nation Relief and Rehabilitation Administration = správa spojených národů pro hospodářskou pomoc a obnovu URO
Ústřední revoluční odbor
72
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 – Nemocnice Milosrdných bratří (současnost) Obrázek 2 – Chirurgická nemocnice po rekonstrukci Obrázek 3 – Krajský ústav národního zdraví – onkologický ústav 1954 Obrázek 4 – Klinika infekčních chorob (současnost) Obrázek 5 – Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně (současnost) Obrázek 6 – Budova školy na Jaselské ulici Obrázek 7 – Budova bývalé Vyšší zdravotní školy (současnost)
73
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Závodní časopis Naše diagnóza, číslo 5, ročník 1953 Příloha 2 – Diplom z ošetřovatelské školy v Jihlavě Příloha 3 – Řádová sestra při práci Příloha 4 – 1. vydání učebnice pro ošetřovatelky od J. Roušarové Příloha 5 – Učebna odborného výcviku Příloha 6 – Odevzdávání diplomů a odznaků (ročník 1946 - 1948)
74
Příloha č. 1: Závodní časopis Naše diagnóza, číslo 5, ročník 1953 Zdroj: titulní strana časopisu Naše diagnóza
Příloha č. 2: Diplom z ošetřovatelské školy v Jihlavě Zdroj: Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně
Příloha č. 3: Řádová sestra při práci Zdroj: Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně
Příloha č. 4: 1. vydání učebnice pro ošetřovatelky od J. Roušarové Zdroj: titulní strana učebnice pro ošetřovatelky od J. Roušarové
Příloha č. 5: Učebna odborného výcviku Zdroj: Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně
Příloha č. 6 : Odevzdávání diplomů a odznaků (ročník 1946 – 1948) Zdroj: Kronika Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny v Brně
