Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta
Studijní program: Biologie Studijní obor: Biologie
Helena Polanská
Celiakie - zdravotní problémy neolitické stravy u dnešního člověka Celiac disease - health consequences of the Neolithic nutrition for modern human Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaroslav Brůžek, CSc.
Praha, 2013
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze dne 23. 8. 2013
…………………. Helena Polanská
Poděkování Chtěla bych poděkovat především svému školiteli doc. RNDr. Jaroslavu Brůžkovi, CSc. za jeho odbornou pomoc při psaní této bakalářské práce, za jeho cenné rady, připomínky a ochotu, kterou mi věnoval. Dále bych chtěla poděkovat celé své rodině a svým přátelům, za podporu a toleranci, protože bez nich by tato práce nemohla vzniknout.
Abstrakt Celiakie je zánětlivé onemocnění střeva, které se projevuje u geneticky disponovaných jedinců. Manifestace celiakie je podmíněna konzumací stravy s obsahem lepku, jenž je pro toto onemocnění spouštěcím faktorem. Lepek je obsažen v obilných zrnech pšenice, ječmene a žita a v původní stravě lovců sběračů se nevyskytoval. Obilná zrna se stala trvalou součástí stravy až se zavedením zemědělské tradice, v období neolitu. Některé společnosti byly však založené na konzumaci bezlepkových plodin, a byly tak dlouhodobě chráněny. Dnes je celiakie rozšířena globálně, i v populacích s tradiční konzumací kukuřice či rýže, a riziko jejího vzniku má vztah ke spotřebě pšenice. Klíčová slova: celiakie, lepek, neolit, pšenice, prevalence celiakie
Celiac disease is an inflammatory disorder of the intestine, which is developed by genetically susceptible individuals. For the manifestation of celiac disease is conditional consuming diet with gluten, which is a triggering factor for this illness. Gluten is contained in cereal grains of wheat, barley and rye and there was no gluten in original hunter-gatherer´s diet. Cereal grains became stable part of human diet after the agicultural tradition was established, in Neolithic period. Some societes had a tradition of consuming gluten-free plants and therefore they were protected for a long time. Today celiac disease is spread worldwide, even in populations with traditional consumption of maize or rice too, and risk of the celiac disease has a relation to wheat consumption. Keywords: celiac disease, gluten, neolithic period, wheat, celiac prevalence
Seznam zkratek HLA-DQ2/ DQ8
Hlavní lidský antigen typu DQ2/ DQ8
IgA
Imunglobulin A
5
Obsah
Seznam zkratek ........................................................................................................................... 5 Obsah ........................................................................................................................................... 6 1
Úvod ..................................................................................................................................... 8 1.1
2
Cíle práce ...................................................................................................................... 8
Celiakie ................................................................................................................................. 9 2.1
Historie celiakie ............................................................................................................ 9
2.2
Patogeneze .................................................................................................................... 9
2.3
Genetické faktory ........................................................................................................ 10
2.4
Lepek / Gluten ............................................................................................................. 10
2.5
Klinický obraz celiakie ............................................................................................... 11
2.6
Onemocnění sdružená s celiakií .................................................................................. 12
2.7
Výskyt v populaci ....................................................................................................... 13
2.8
Fenomén ledovce ........................................................................................................ 14
2.9
Diagnostika a screening .............................................................................................. 14
2.9.1
3
Screening celiakie ................................................................................................ 15
2.10
Mortalita a reprodukce ................................................................................................ 15
2.11
Lepek ve stravě ........................................................................................................... 15
Neolit .................................................................................................................................. 16 3.1
Domestikace ................................................................................................................ 16
3.2
Ohniska neolitické revoluce ........................................................................................ 17
3.3
Blízký Východ ............................................................................................................ 17
3.4
Asie ............................................................................................................................. 18
3.5
Afrika .......................................................................................................................... 18
3.6
Amerika ....................................................................................................................... 18
3.7
Papua Nová Guinea ..................................................................................................... 19
6
3.8 4
Výživa ve světě ........................................................................................................... 19
Pšenice ................................................................................................................................ 19 4.1
Další hospodářsky významné druhy rodu Triticum .................................................... 20
4.2
Evoluční změny pšenice .............................................................................................. 20
5
Zemědělství a celiakie ve světě ......................................................................................... 21
6
Diskuze ............................................................................................................................... 22
7
Závěr .................................................................................................................................. 24
8
Seznam obrázků a tabulek ............................................................................................... 25
9
8.1
Obrázky ....................................................................................................................... 25
8.2
Tabulky ....................................................................................................................... 25
Seznam použitých zdrojů ................................................................................................. 26 9.1
Literatura ..................................................................................................................... 26
9.2
Internetové zdroje........................................................................................................ 32
9.3
Ostatní zdroje .............................................................................................................. 32
7
1
Úvod Celiakie, glutensenzitivní enteropatie, netropická sprue či celiakální sprue
je několik názvů pro zánětlivé onemocnění tenkého střeva. Tato nemoc je způsobená nesnášenlivostí lepku, bílkovinné složky obilnin, a může se manifestovat v různém věku života člověka. Rozvoj onemocnění je podmíněn genetickými dispozicemi pacientů a konzumací lepku. (Klener 2001) Celiakie je multifaktoriální onemocnění, na rozvinutí imunitní reakce má vliv i kojení, doba zavedení lepku do stravy, některé léky a také virové infekce. (Sabatino 2009) Spektrum projevů nemoci je pestré a závisí z velké míry právě na věku pacienta. Děti trpívají střevními příznaky, dospělí bývají postiženi spíše mimostřevními symptomy. Celiakie je onemocnění autoimunitního charakteru, při němž dochází k napadání a poškozování tělu vlastní tkáně. Neléčená celiakie může vést k vážným komplikacím, zřídka až ke smrti. Jediná známá léčba v současné době spočívá ve striktním dodržování bezlepkové diety. (Klener 2001) Lepek obsahující bilniny mají však už od neolitu zásadní význam pro výživu lidí a jejich vyřazení z jídelníčku každého jednotlivce znatelně ovlivní kvalitu jeho života. Tento značný zásah do stravování pacientů (a tím i celého životního stylu) spolu s velmi obtížnou diagnózou jsou důvody, proč se celiakií odborníci už dlouhou dobu zabývají. Nejčastějším tématem lékařských studií tak bývá diagnostika a léčba jako např. u (Makovický et al. 2011; Bátovský 2012) ad.
1.1 Cíle práce Moje bakalářská práce je především obecným shrnutím dat o celiakii a jejím výskytu dnes. Tato data jsem se pokusila porovnat se zemědělstvím různých oblastí světa, abych tak nalezla souvislost mezi prevalencí celiakie a tradiční subsistencí (=produkcí potravin a stravováním). Chtěla bych tímto textem doplnit chybějící téma mezi českými odbornými články o celiakii a doufám, že bych tak mohla i přispět novému náhledu na toto onemocnění z pohledu evoluční medicíny. Pro další výzkum prevence a léčby celiakie je téma vlivu výživy a zemědělství velmi přínosné. Při zpracovávání textu jsem vycházela ze studia dostupných odborných lékařských časopisů a článků z elektronických databází. Přehled informací nemůže být proto úplný.
8
2
Celiakie
2.1 Historie celiakie Celiakie z řeckého "koiliakós" a poté latinského "coeliacus" (břišní, vztahující se k břichu) je nemoc známá již od starověku. Poprvé ji popsal řecký lékař Aretaeus z Cappadocie ve 2. století našeho letopočtu jako břišní nemoc chronické povahy, při níž dochází k chybě trávení. Trávenina je neúplně rozložená, bez žluči, a pacienti jsou slabí, vyhublí, bledí, mají bolesti břicha a průjmy. Považoval ji za nemoc dospělých, hlavně starších žen, a doporučoval léčit hladověním a odpočinkem. (Paveley 1988) První popisy celiakie v moderní éře jsou spojeny především se jménem Samuel Gee, který ji spolu s dalšími lékaři v 19. století popsal a uvědomil si i podobnost projevů celiakie a tropické sprue (malabsorpční syndrom oblasti tropů). V tomto období již také začínal být zřejmý negativní vliv sacharidů na trávení celiaků. Průlom přišel ve 20. století, kdy holandský pediatr Willem Karel Dicke objevil, že vynechání pšenice, ječmene a ovsa ve stravě celiatických dětí znamená zásadní zlepšení projevů nemoci a znatelný úbytek mastné stolice. (Losowsky 2008)
2.2 Patogeneze Celiakie je nemoc související s imunitním systémem, konkrétně s MHC glykoproteiny (u lidí HLA). Jsou to povrchové molekuly, které slouží k rozpoznávání vlastních a cizorodých látek. Glykoproteiny se dělí do dvou tříd, s celiakií jsou vázány MHC glykoproteiny II. třídy, které se vyskytují na buňkách prezentujících antigeny leukocytům (bílým krvinkám). U lidí se vyskytují 3 izotopy MHC glykoproteinů II. třídy - DR, DQ, DP, všechny jsou vysoce polymorfní. (Hořejší et al. 2009) Celiakie je asociována s glykoproteiny HLA - DQ2 a HLA – DQ8. Mechanismus rozvoje celiakie je komplexní proces, na němž se podílí mnoho genetických, imunologických a environmentálních faktorů. Hlavní spouštěč představuje již zmiňovaný lepek ve stravě, který je po pozření pouze neúplně stráven. Ve střevě dochází k jeho štěpení na gliadiny, které skrze buněčné stěny střevních buněk pronikají do oblasti slizničního vaziva. Zde se dostávají do kontaktu s enzymem tkáňovou transglutaminázou, který má vysokou afinitu ke glutaminu (aminokyselině obsažené 9
v gliadinu). Tkáňová transglutamináza deamidací přeměňuje glutamin na záporně nabitý glutamát. Glutamát je poté vázán molekulami glykoproteinů HLA-DQ2 nebo HLA-DQ8 přítomných na povrchu antigen prezentujících buněk. Výsledný komplex aktivuje CD4+ lymfocyty, které spouští přeměnu B lymfocytů na zralé plazmocyty. Výsledkem této přeměny je produkce protilátek proti gliadinu a proti tkáňové transglutamináze, které způsobují poškození sliznice střeva. Tkáňová transglutamináza je látka organizmu vlastní a proto tvorba těchto protilátek řadí celiakii mezi autoimunitní onemocnění. (Abadie et al. 2011)
2.3 Genetické faktory Celiakie je polygenně podmíněné, autozomálně dědičné onemocnění, asociované s vysoce polymorfními HLA geny, lokalizovanými na chromozomu 6p21. Důležité pro vznik celiakie jsou geny HLA-DQ2 (přítomen u 95 % celiaků) a HLA-DQ8 (přítomen u5
%
celiaků),
ale
vliv
na
projev
onemocnění
mají
i
další
non-HLA geny. (Van Heel et al. 2005) HLA antigeny II. třídy se podílejí na vzniku celiakie asi 50 %. (Nevoral 2011) Úzká genetická vazba celiakie byla prokázána studiem dvojčat a rodinných příslušníků celiaků, kdy u příbuzných 1. stupně je pravděpodobnost vzniku celiakie 20 % a víc, což je velmi vysoká míra ve srovnání s hodnotou prevalence 1-2 % obvyklé u běžné populace většiny států. (Freeman 2010)
2.4 Lepek / Gluten Gluten je bílkovinná složka obilného zrna pšenice, ječmene a žita. Slovo "gluten" se užívá od 30. let 17. století pro různé lepivé substance. Tento výraz pochází z latiny, najdeme ho však v téže podobě i v dalších jazycích, jako je angličtina nebo francouzština. Od r. 1803 se používá ve významu dusíkaté složky obilných zrn. Analogií je české slovo lepek, obsahující kořen "lep".(Rejzek 2012) Lepek je obsažen v endospermu obilného zrna a z 90 % je tvořen bílkovinami, v malém množství jsou přítomny i lipidy (8 %) a sacharidy (2 %) V oblasti cereální chemie a technologie se lepek užívá pouze ve významu lepivé kostry pšeničného těsta, která vzniká po přidání vody. Označení žitný lepek se tak stává věcně nesprávným a jeho používání je založeno na vzájemné podobnosti bílkovinných složek obilnin. (Příhoda et al. 2004) 10
Lepek lze 70% ethanolem rozdělit na gluteniny a prolaminy; toxickou frakcí lepku jsou pro celiaky pouze gliadiny, prolaminy pšenice. Tato složka je typická vysokým podílem aminokyselin prolinu a glutaminu (odtud i název "prolaminy"). Gliadin obsahuje 35 % glutaminu, který je hlavní aminokyselinou zodpovědnou za toxicitu pšenice. (Ciditira 2001) Imunitní systém je aktivován však i po konzumaci ječmene a žita, kdy se tvoří protilátky proti podobným složkám bílkovin ječmene (hordeiny) a žita (sekaliny). Míra sekvenční podobnosti je u nich mnohem vyšší než u prolaminů v ovsu (aveninů), který je považován za bezpečný pro celiaky. Je to způsobeno nižším obsahem prolinových zbytků a přítomností kyseliny glutamové namísto glutaminových zbytků. (Vader et al. 2003; Kagnoff 2007; Černý 2010) Výsledky
některých
výzkumů
dokazují
bezpečnost
ovesných
aveninů
a doporučují konzumaci ovesných výrobků při dodržování bezlepkové diety (Picarelli et al., 2001; Janatuinen et al., 2002), problémem ale může být společné zpracování obilovin, jež má za následek kontaminaci ovesných výrobků (Lundin et al. 2003) a tím rovněž pozitivní imunitní reakci organismu. Lepek není jediným spouštěčem, celiakie je podmíněna souhrou mnoha faktorů, nelze tedy stanovit množství lepku k vyvolání celiakie. Nelze dokonce ani říci, jak velký příjem lepku je bezpečný pro celiaky. Někteří jedinci tolerují průměrně 34-36 mg lepku za den, jiní reagují již po přijetí 10 mg lepku za den. Je však pravděpodobné, že množství pod 10 mg lepku za den nezpůsobí histopatologické změny. (Akobeng and Thomas, 2008)
2.5 Klinický obraz celiakie Spektrum příznaků celiakie je extrémně široké, u většiny postižených jsou přítomné histopatologické změny střevní sliznice - ve střevě dochází působením protilátek k atrofii klků a hyperplazii krypt. Také je zvýšené množství intraepiteliálních lymfocytů. (Biagi and Corazza 2002) Vnějšími znaky bývá bolest břicha, otoky, mastná stolice, průjmy, nadýmání, malnutrice, letargie, snížená chuť k jídlu a deprese. (Dewar and Ciclitira 2004) Dalšími symptomy doprovázejícími průjmy může být dehydratace, hypovitaminóza a hypokalcemie a v návaznosti na to chudokrevnost a osteoporóza. Mohou být přítomné i neurologické poruchy, u části celiaků jsou zjištěné poruchy plodnosti
- impotence,
infertilita,
opožděná
menarche,
předčasná
menopauza
a opakované potraty. Klinické příznaky celiakie se liší podle věku, v němž se celiakie 11
manifestuje. U dětí bývá nejčastěji klasičtější průběh zahrnující průjmy, malnutrici, bolestivé, zvětšené bříško, a zpomalený růst. (Bai et al. 2007) Naproti tomu u dospělých je diagnostika celiakie mnohem obtížnější, neboť střevní příznaky se v tomto věku vyskytují spíše zřídka. Projevy celiakie v tomto věku bývají mimostřevní nebo žádné a nemoc se tak stává špatně rozpoznatelnou. Následkem toho jsou poté pacienti neefektivně léčeni pro různé jednotlivé projevy, nejčastěji pro syndrom dráždivého střeva a nevysvětlitelnou chudokrevnost. (Chvátalová et al. 2012) Celiakie se může manifestovat i naprosto odlišnou, kožní formou. Tento způsob projevu byl popsán americkým dermatologem L. A. Duhringem před více než sto lety jako kožní nemoc - Duhringova dermatitida, a teprve později bylo zjištěno, že až tři čtvrtiny pacientů s touto chorobou, známou také jako Dermatitis herpetiformis, vykazují změny na sliznici tenkého střeva stejně jako u celiakie a také stejně jako u celiakie dochází při zavedení bezlepkové diety k pozitivním změnám. Zlepšení se ale vztahují především ke střevní tkáni, a proto je léčba doplňována medikamentózně pro potlačení kožních projevů. Nejčastěji postiženými oblastmi kůže jsou lokty, kolena, hýždě, kštice, podpaží a záda. Na těchto místech dochází k tvorbě svědivých puchýřků. (Turchin and Barankin 2005)
2.6 Onemocnění sdružená s celiakií Výskyt celiakie je často u dospělých spojen s výskytem dalších autoimunitních onemocnění jako např. Diabetes mellitus 1. typu, nemoci štítné žlázy, Sjörgenův syndrom, Addisonova choroba, autoimunitní onemocnění jater, kardiomyopatie a neurologické poruchy. Zvýšené riziko celiakie platí i pro jedince s Crohnovou nemocí (Tursi et al. 2005), Downovým syndromem, lymfocytickou kolitidou, chronickým únavovým syndromem a také pro příbuzné 1. a 2. stupně. (Bai et al. 2007) Celiakie zvyšuje riziko vzniku nádorové tkáně v trávicí soustavě, byl však prokázán protektivní vliv dlouhodobé bezlepkové diety, jejíž striktní dodržování je doporučeno. (Holmes et al. 1989) Nedodržování bezlepkové diety může vést ke vzniku komplikací, jako je refrakterní sprue, ulcerativní jejunoileitida a maligní IgA lymfom. Refrakterní sprue má podobné příznaky jako celiakie, pacient však už nereaguje na bezlepkovou dietu. Toto postižení se může rozvinout ve vředovatění až perforaci tenkého střeva - ulcerativní jejunoileitidu. Obě onemocnění mohou přecházet
12
v maligní IgA lymfom, který ale může být rovněž prvním projevem celiakie. (Kohout 2006)
2.7 Výskyt v populaci Náhled na výskyt celiakie se v posledních letech velmi změnil. Díky zavedení nových sérologických testů se zvýšila prevalence celiakie z dříve udávaného poměru na
1 : 1000-3000,
dnešní
hodnotu
1 : 100-300. V ČR je odhad výskytu nemocných 1 : 200-250. Evidovaných celiaků je ale jen asi 10 % z odhadovaného počtu. Příčinou tohoto stavu je obtížná diagnostika asymptomatických forem celiakie a široké spektrum projevů mimostřevní formy. (Nevoral et al. 2011) Všeobecně lze říci, že celiakie se vyskytuje častěji u žen než u mužů, a to v poměru 2 : 1. (Sabatino and Corazza 2009) Tab. 1: Formy celiakie Forma
Klinické projevy
Protilátky
Nález ve střevě
Klasická
gastrointestinální
ano
pozitivní
Mimostřevní
kožní, kostní, svalové, hematologické, reprodukční, neurologické aj.
ano
pozitivní
Tichá
žádné nebo nevýrazné
ano
pozitivní
Latentní
žádné
ano
normální (ale jen přechodně)
Potencionální
žádné
ano
normální
Zdroj: (Nevoral et al. 2011)
13
2.8 Fenomén ledovce Fenomén ledovce je všeobecně přijímaná představa o množství nerozpoznaných případů celiakie. Tento koncept byl poprvé prezentován Richardem Loganem v roce 1991. Špička plovoucího ledovce zde znázorňuje poměr klinicky manifestní formy celiakie vůči potopeným asymptomatickým formám. (Bai et al. 2007) Obr. 1: Fenomén ledovce
Zdroj: Vlastní
2.9 Diagnostika a screening Diagnostika celiakie se odvozuje ze směrnic Evropské společnosti pro pediatrickou gastroenterologii, hepatolgii a výživu, protože celiakie byla dlouhodobě považována za dětskou nemoc. (Husby et al. 2012) Tato diagnostika se skládá z několika různých vyšetření; prvním krokem je stanovení sérových protilátek především proti tkáňové transglutamináze a proti endomysiu. (Protilátky proti gliadinu nejsou dostatečně specifické, nevyužívají se proto k diagnostice.) Po zhodnocení sérologických markerů se provádí biopsie vzorku tenkého střeva a histologické vyšetření odebrané sliznice, aby bylo možné určit rozsah poškození a stanovit diagnózu celiakie. Tato diagnostická metoda má smysl pouze u pacientů konzumující stravu 14
s obsahem lepku. Dalším potvrzení celiakie je pozitivita HLA DQ2/8 zjištěná genetickým vyšetřením a kladná reakce organismu na zavedení bezlepkové diety. (Latta 2012)
2.9.1 Screening celiakie Formy celiakie a jejich jednotlivé projevy se vyznačují nesmírnou rozmanitostí a screening zaměřený na rizikové skupiny je proto velmi žádoucím opatřením. V České republice byl cílený screening celiakie schálen 28. 2. 2011, kdy vyšel ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví Metodický pokyn. (Metodický pokyn MZ ČR 2011) Tímto krokem by se mělo zmenšit riziko pozdní diagnostiky celiakie v ČR a mnoho dosud nerozpoznaných celiaků by tak získalo šanci na zlepšení kvality života.
2.10 Mortalita a reprodukce Celiakie mírně zvyšuje riziko smrti, které se neliší u žen a mužů a platí i pro děti. Při zjištění celiakie do 20 let života se riziko snižuje o 60%. (Peters et al. 2003) Míra rizika závisí zřejmě na rozsahu poškození sliznice v okamžiku diagnostiky celiakie a na množství lepku konzumovaném před a po stanovení diagnózy. (Biagi and Corazza 2010) Ve švédská studii prováděné s 29 000 pacienty byla zjištěna míra mortality 1.39. (Ludvigsson et al. 2009) Reprodukční schopnosti žen s celiakií a žen zdravých jsou srovnatelné, ale celiatičky byly méně plodné v nižším věku a více plodné ve věku vyšším ve srovnání s ženami
zdravé
populace.
V důsledku
toho
bývaly
i
staršími
matkami.
(Tata et al. 2005) Rovněž u mužů byl dokázán mírný pokles fertility. (Khosbaten et al. 2011)
2.11 Lepek ve stravě Konzumace potravin s obsahem lepku je nezbytnou podmínkou pro vznik celiakie. Tato strava je však produktem zemědělské výroby, která vznikla před několika tisíci lety. Naproti tomu nejstarší nálezy přiřazované rodu Homo (člověk) pochází z Olduvajské rokle v Africe a jsou staré téměř 2 miliony let. (Stanford et al. 2009) Naši předkové byli tedy po většinu doby svého vývoje závislí na surovinách, které dokázali nalézt ve svém okolí. 15
Strava lovců - sběračů sestávala z širokého spektra ovoce, semen, kořínků, výhonků, masa, orgánů a všech dostupných jedlých rostlin a lístků. Tyto suroviny poskytovaly mnohem méně energie a více živin a vlákniny, než je běžné u dnešní stravy, složené hlavně ze škrobových zrn, mléčných produktů, rafinovaných tuků, cukrů a luštěnin. Tento vysoký příjem energie může mít vliv i na rozvoj civilizačních onemocnění a celiakie. (Lindeberg 2012) Riziko celiakie je dnes vyšší v oblastech původního pěstování pšenice a ječmene, zatímco v oblasti Asie, kde je tradičně hlavním zdrojem energie rýže, se zdá být celiakie vzácnou nemocí. (Cummins and Robert-Thomson 2009) Přesto např. v USA, kde byla původní plodinou bezlepková kukuřice, je hodnota prevalence celiakie téměř shodná s hodnotami Evropy a Blízkého Východu, typických oblastí pšenice. (Fasano et al. 2003; Mustalahti et al. 2010) Je tedy otázkou, jestli populace tradičně závislé na bezlepkových plodinách nemají dispozice k celiakii nebo jestli nižší prevalence v těchto oblastech je jen projevem nižšího příjmu lepku ve stravě.
3
Neolit Mladší doba kamenná - neolit je období pravěku, které v dějinách lidstva
znamená zásadní převrat. Lze ho charakterizovat neolitizací -
přechodem
k produktivnímu způsobu obživy. (Pavlů 2005) Neolitická revoluce probíhala v několika nezávislých střediscích, odkud se postupně rozšířila téměř do celého světa. V každém středisku byly domestikovány typické plodiny - pšenice, ječmen, kukuřice, rýže, proso a další. Tento proces probíhal po tisíce let, počátky se datují přibližně do období 9. tisíc let př. n. l. , ale vzhledem k tomu, že v každém středisku neolitické revoluce probíhal vývoj odlišně, je nemožné stanovit přesné rozmezí. (Pečírka 1979) Dodnes lze najít společnosti, u nichž dosud k neolitizaci nedošlo (Buchvaldek 1989) a jejich členové jsou tak před rizikem celiakie chráněni. Jako příklad lze uvést australské domorodce v oblasti Velké Viktoriiny pouště, lovce a sběrače v africké poušti Kalahari nebo domorodce z oblasti Filipín.
3.1 Domestikace Cílená domestikace plodin - počátky zemědělství - byla nejprve vydatně doplňována lovem a sběračstvím. Samotnému pěstitelství předcházela dlouhá 16
předzemědělská éra pouhého pozorování a ochrany plodin v místech jejich přirozeného výskytu. Následovala další intenzifikace procesu cíleným vyséváním rostlin, stále v místech přirozeného výskytu a pak teprve cílený výsev do nových lokalit. (Pečírka 1979) Původní možnosti pěstování rostlin byly tedy velmi omezené spektrem divoce rostoucích druhů, které byly dostupné a staly se tak později základem tradičního zemědělství daných oblastí.
3.2 Ohniska neolitické revoluce V současné době známe několik lokalit, kde došlo v podobném časovém období k nezávislému vzniku zemědělství. Doklady o samostatném vzniku máme z oblasti Blízkého Východu, východní Asie, saharské Afriky, Etiopie, z Jižní Ameriky, Mesoameriky z východu Severní Ameriky a z Nové Guiney. (Diamond 2002) Každé neolitické centrum mělo specifický soubor původních plodin, které byly jako první v daném místě domestikovány a posléze došlo k jejich rozšíření mimo původní oblasti výskytu. Uvedu zde plodiny, které byly prvními a zásadními rostlinami pro výživu lidí a dodnes představují většinu kalorického příjmu lidí, a také některé další rostliny domestikované v těchto oblastech. Rostliny obsahující lepek jsou téměř výhradně zastoupeny v oblasti Blízkého Východu, odkud pocházejí divoce rostoucí druhy pšenice a ječmene.
3.3 Blízký Východ Nejstarší středisko, v němž asi před 10 tisíci lety začala neolitická revoluce je oblast Úrodného půlměsíce na Předním Východě. Tuto oblast tvořila Severní Levanta (území dnešní severní Sýrie a Libanonu), jižní a centrální Levanta (jižní Sýrie, Libanon, Izrael, Jordánsko a Sinajský poloostrov) a Anatolie (Turecko, Irák a západní Irán). Typické rostliny pěstované prvními zemědělci v Úrodném půlměsíci byly obiloviny pšenice jednozrnka (Triticum monococcum), pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum), ječmen setý (Hordeum vulgare); z luštěnin čočka jedlá (Lens culinaris), hrách setý (Pisum sativum), vikev čočková (Vicia ervilia), cizrna beraní (Cicer arietinum) a z čeledi lnovité jediný zástupce len setý (Linum usitassimum) (Brown et al. 2009) Všechny druhy pšenice a ječmene obsahují lepek, i když původní druhy mají nižší obsah lepku než dnešní varianty. (van den Broeck 2010)
17
3.4 Asie Ve východní Asii v údolí řek Jang-c'-ťiang (nebo-li Yangtze river, Dlouhá řeka, Modrá řeka) a Chuang-Che (Žlutá řeka) byla domestikována především rýže rodu Oryza sativa, poddruhu japonica a v Indii nezávisle rýže Oryza sativa poddruh indica. (Sweeney a McCouch 2007) Všechny druhy rýže jsou bez lepku a ani další plodiny časté v oblasti Číny, jako je proso Panicum miliaceum a Setaria italica (Lu et al. 2009), mungo fazole (Vigna radiata), mořský fazol (Vigna mungo), adzuki fazole (Vigna angularis) a sojové bobů (Glycine max) lepek neobsahují. Strava složená z těchto potravin je tak i pro dnešní celiaky bezpečná.
3.5 Afrika Pro oblast africké Sahary v období 7 tisíc let př.n.l. jsou typické druhy prosa dochan klasnatý (Pennisetum glaucum), čirok (Sorghum bicolor), obilovina rosička útlá (Digitaria exilis); ve 3. tisicíletí př. n. l. zde byly domestikovány jamy (Dioscorea rotundata) (Coursey 1975) a 300-200 let př. n. l. došlo k domestikaci afrického druhu rýže (Oryza glaberrima). Zemědělství se objevilo v 5. tisíciletí př. n. l. i v povodí Nilu, kam se rozšířil ječmen a pšenice z Levanty, a v oblasti dnešní Etiopie. Zde se pěstovala milička habešská (Eragrostis tef), banánovník habešský (Ensete ventricosum) a mastňák habešský(Guizotia abyssinica).
3.6 Amerika Mesoamerika je oblastí původu kukuřice seté (Zea mays subs. mays), která vznikla domestikací divoké kukuřice teosinty (Zea mays subs. parviglumis). Pochází odtud i dnešní dýně - tykev obecná (Cucurbito pepo), která se zde začala pěstovat stejně jako kukuřice v období před asi 7. tis. lety. V hornatém pásu And Jižní Ameriky mají počátek domestikace brambory (Solanum tuberosum) a další hlízy, např. jamy (Dioscorea trifida) a maniok jedlý (Manihot esculenta), také fazol obecný (Phaseolus vulgaris) a merlík chilský (Chenopodium quinoa). Severní Amerika je domovinou slunečníce
roční
(Helianthus
annus),
merlíku
Berlandierova
(Chenopodium
Berlandieri), dýně (Cucurbita pepo) a pouvy roční (Iva annua). Tyto rostliny byly domestikovány v rozmezí 3 -1, 5 tisíce let př. n. l. ve východní části kontinentu, kde povodí
řeky
Mississippi
napomáhá
příhodným
zemědělským
podmínkám. 18
Díky chybějící konzumaci pšenice byli původní obyvatelé Ameriky mimo možnost rozvoje celiakie. Amerika tak byla dlouho považována za oblast s nízkou prevalencí celiakie, ale v posledních letech je procento výskytu celiakie stejně vysoké jako v Evropě a na Blízkém Východě. ( Accomando and Cataldo 2004) Může to být rozšířením pšenice i kolonizací Ameriky obyvateli Starého světa.
3.7 Papua Nová Guinea Papua Nová Guinea byla před 9. tisíci lety místem zdomácnění kolokázie (Colocasia esculenta), jejíž hlízy se využívají podobně jako brambory. Dále odtud pochází např. banánovník (Musa acuminata). (Zdrojem informací pro tento přehled byly přednášky doc. RNDr.Heleny Lipavské, PhD. na PřF UK v roce 2012)
3.8 Výživa ve světě Zemědělská produkce představuje dnes jediný způsob obživy pro lidi, ať už přímo nebo prostřednictvím krmení hospodářských zvířat. Nejdůležitější jsou obiloviny - rýže, pšenice a kukuřice, tvořící převážnou část energetického příjmu populace. Největší objem produkce má kukuřice, hojně využívaná jako krmivo, a poté rýže, která je hlavní složkou potravy pro více než polovinu světa. Převážná část se pěstuje i spotřebovává v Asii, ale její role je důležitá i v oblasti Afriky. Třetí největší objem produkce má pšenice, která tak představuje druhou nejvýznačnější kulturní rostlinu. (FAO ročenka) Přestože nejvíce se vypěstuje kukuřice a rýže, je pšenice celosvětově vysoce využívaná, což má pravděpodobně souvislost s globálním rozšířením celiakie. (Accomando and Cataldo 2004)
4
Pšenice Pšenice je hospodářsky významná plodina, která je dnes hojně využívána po
celém světě. Současné formy pšenice rodu Triticum jsou výsledkem dlouhodobého procesu spontánní hybridizace i cílené domestikace. Prvním krokem evoluce vedoucí k dnešní Triticum aestivum (Pšenice setá) bylo sloučení genomu (alloploidizace) dvou diploidních, divoce rostoucích druhů lipnicovitých Triticum urartu (Pšenice) a Aegilops speltoides
(Mnohoštět).
Tento
tetraploidní
hybrid
Triticum
dicoccoides 19
(Pšenice dvouzrnka) prošel dalším šlechtěním a sloučením s genomem Aegilops tauschii (Mnohoštět), čímž vznikla dnešní hexaploidní forma Triticum aestivum (pšenice setá). (Kilian et al 2009)
4.1 Další hospodářsky významné druhy rodu Triticum Pšenice setá není jediným hospodářsky významným druhem, využívaná je např. i Triticum spelta (Pšenice špalda), Triticum durum (Pšenice tvrdá) nebo Triticum dicoccum (Pšenice dvouzrnka) (USDA 2013), pro lokální spotřebu se sporadicky
pěstuje
i
Triticum
monococcum
(Pšenice
jednozrnka).
( Konvalina et al 2008)Většina pěstovaných odrůd pšenice obsahuje lepek, důvodem je pravděpodobně i to, že množství obsaženého lepku určuje další využití mouky. Lepek je zodpovědný za tažnost a pružnost těsta, důležité zejména pro pekárenské odvětví. (Příhoda et al. 2004) Využívání druhů pšenice obsahujících jen nepatrné množství lepku, jako je např. Pšenice jednozrnka (Pizzuti et al. 2006), tak není pro potravinářský průmysl výhodné.
4.2 Evoluční změny pšenice Vývoj pšenice z původních diploidních předků v dnešní hexapoloidní formy převážně pěstované pšenice seté s sebou přinesl řadu změn. Mezi nejdůležitější patří tuhý klas, který se ve zralosti nerozpadá, zvětšené obilky, měkkčí a tenčí pluchy, které se od pevného klasu často odlamují. Zrna a plevy jsou navzájem velmi odlišné a při mlácení se od sebe oddělují. Zrna postrádají rýhování, typické pro divoké formy s tuhými pluchami a při rozpadání vřetene zůstávají po kláscích výrazné, hrubé jizvy. Moderní pšenice také obsahuje více škrobu v poměru k otrubám (Nesbitt 2001) a vyšší množství gliadinu-α9, majoritně rozpoznávaného celiaky. (van den Broeck 2010) Neplatí to však univerzálně, např. pšenice špalda, jedna z nejstarších forem pšenice je pro celiaky toxická (Forssell and Wieser 1995), naproti tomu pšenice jednozrnka, přibližně stejného stáří nevykazovala toxicitu při in vitro testování. (Pizzuti et al. 2006)
20
5
Zemědělství a celiakie ve světě Studie zabývající se prevalencí celiakie se začaly ve větší míře provádět až
s rozšířením sérologického testování v období posledních pár desítek let. Většina dat je tak stále neúplná a týká se pouze určité skupiny obyvatel nebo chybí úplně. Snažila jsem se zde vytvořit přehled, pro znázornění závislosti prevalence celiakie a spotřeby obilnin, aby bylo možné zhodnotit vzájemný vztah těchto složek.
Tab. 2: Prevalence ve světě vs. Spotřeba obilnin Kontinent Oblast
Spotřeba v kCal/čl./den Pšenice Kukuřice Rýže
Evropa
Amerika
Asie
Itálie
Testovaná skupina
31
61
3627
1:205
Obecná
Nizozemsko 565
16
28
3261
1:333-500
Dárci krve
Finsko
607
0
43
3240
1:99
Školní děti
Island
586
-
31
3376
1:136
Dárci krve
USA
606
95
87
3688
1:133
Obecná, neriziková
Argentina
678
81
81
2918
1:167
Dospělí
JV Brazílie
384
209
352
3173
1:273
Dárci krve
J Brazílie
-
-
-
-
0
Indiáni Mangueirinha rezervace
Turecko
1508
125
84
3666
1:115
Školní děti
Izrael
834
221
93
3569
1:157
Dárci krve
JV Írán
1350
20
221
3143
1:114
Dárci krve
3036
4/ 62
Pacienti s průjmy
1024
Čína Afrika
Příjem Prevalence kCal/den celiakie
Egypt
1161
576
405
3349
1:187
Děti do 18 let
Alžírsko
1535
111
21
3239
1:17
Sahrawi děti
Tunisko
1644
0
9
3314
1:157
Školní děti
Súdán
301
35
12
2326
172/ 128
Pacienti s příznaky
21
Zdroje (Tab. 2): FAO, (Melo 2006), (Ertekin et al. 2005), (Abu-Zekry et al. 2008), (Hariz et al. 2007), (Fasano et al. 2003), (Ali Bahari et al. 2010), (Shamir et al. 2002), Johannson et al. 2009), (Rostami et al. 1999), (Mäki et al. 2003), (Gomez et al. 2001), (Da Rosa Utiyama et al. 2010), Catassi et al 1999), (Jiang et. Al 2009), (Ageep 2012) V tabulce jsem uvedla kromě hodnot spotřeby obilnin a prevalence celiakie též hodnoty celkové denní spotřeby energie, aby byl patrný podíl jednotlivých obilnin ve stravě. Data o spotřebě obilnin jsou u všech států z roku 2009, studie prevalence se vztahují přibližně k období posledních 15ti let. Z tabulky je čitelná zjevná korelace mezi množstvím konzumované pšenice a prevalencí celiakie.
6
Diskuze Celiakie je onemocnění, které se poprvé objevilo už ve starověku a jeho
prevalence je dnes poměrně vysoká (1:100-300) (Bai et al 2005), dokonce několikanásobně vyšší než jak byla stanovena dříve (Curetan and Fasano 2009). Vyskytuje se na všech kontinentech světa. (Accomando and Cataldo 2004) Imunitní reakce střeva při celiakie je podmíněná konzumací obilovin s lepkem, proto populace států s menším podílem pšenice (jakožto primárního zdroje lepku) ve stravě mají i nižší prevalenci celiakie. Dalo by se očekávat, že střevo se dlouhodobou konzumací lepku přizpůsobí, ale prevalence států celiakie ve státech, kde vzniklo první zemědělství není nižší, nýbrž spíše naopak. Současně v oblastech, které původně nebyly na pšenici závislé, jako je např. Čína nebo Jižní Amerika se celiakie dnes již objevuje také. Naproti tomu u Indiánů z rezervace Mangueirinha se celiakie nevyskytuje vůbec (Da Rosa Utiyama 2010), což může být i způsobené jejich nomádským a semi-nomádským stylem života, který se pravděpodobně pojí s nižším nebo žádným příjmem lepku. Nejvyšší výskyt celiakie celosvětově je na západě Sahary, v táborech, kam prchli Sahařané před válkou. Tento čin s sebou přinesl radikální změnu života dříve nomádských kmenů, kteří původně zemědělské plodiny téměř nekonzumovali, zatímco v současnosti tvoří obilniny, zejména pšenice velkou část jejich stravy.( Besenyő 2009) Souhrnně lze říci, že celiakie se vyskytuje tam, kde se konzumuje pšenice a to 22
i v oblastech, kde zemědělství bylo původně založené na jiné plodině, jako byla např. kukuřice v USA. Dispozice k celiakii jsou tedy pravděpodobně starší, než rozšíření obilnin s obsahem lepku (Gasbarrini 2012) a celiaci v historii se s ní zřejmě dokázali nějakým způsobem vyrovnat. Dokonce mohli mít v určitém směru i výhodu, protože celiakie může chránit před bakteriální infekcí. (Zhernakova 2010) Faktem také zůstává, že stravování v historii bylo spíše střídmější než je dnes a i obsah lepku v prvních domestikovaných formách byl nižší, než nalezneme v moderní pšenici, což mělo určitě vliv na projevy celiakie. Dalším protektivním faktorem je dlouhá doba kojení (Ivarsson et al. 2002), která byla v minulosti pravděpodobně delší. Celiakie ovlivňuje fertilitu mužů i žen, ale reprodukci nebrání. Protože celiakií trpívají častěji ženy, je důležitá zejména jejich plodnost. Poměr živě narozených dětí je u celiatiček však téměř shodný s hodnotou u zdravé populace, jen věk matek bývá vyšší. Celiakie je onemocnění, které nemá jen jediný patogenetický faktor, a nelze tak stanovit žádné prahové množství k rozvoji celiakie. Není ani známo množství, které je tolerované celiaky, uvádí se 50 mg/ den, ale u některých nemocných se objeví změny na sliznici i při 10 mg/den. (Prof. Frič 2013)
23
7
Závěr V rámci své bakalářské práce jsem se pokusila najít vztah mezi prevalencí
celiakie a plodinami pěstovanými v dané oblasti v minulosti i v současnosti. Nalezené informace ukázaly očekávatelnou souvislost mezi celiakií a konzumací pšenice. Zvláštním případem je neobvykle vysoký výskyt celiakie v oblasti západní Sahary, který si vysvětluji nedostatečnou adaptací organismu v důsledku náhlé a rychlé změny složení stravy a celkového životního stylu. Poměrně vysoký výskyt celiakie v zemích západního světa přičítám tomu, že toto onemocnění se pojí s mnoha civilizačními chorobami jako je např. diabetes mellitus, chronický únavový syndrom nebo také s laktozóvou intolerancí, která oslabuje imunitu střeva. Reprodukční schopnosti celiaků nejsou zásadně ovlivněné a i mortalita je zvýšená pouze mírně, celiakie tedy mohla přetrvat do dnešní doby, neboť nemá zásadní vliv na reprodukční zdatnost postižených jedinců. Rostoucí počet celiaků v dnešní době může mít mnoho důvodů, důležitou roli hrají přesnější sérologická testování, ale nabízí se i vyšší příjem lepku v pšenici, kratší nebo žádná doba kojení a nezdravý životní styl dnešní společnosti.
24
8
Seznam obrázků a tabulek
8.1 Obrázky Obr. 1 Fenomén ledovce
8.2 Tabulky Tab. 1 Formy celiakie Tab. 2 Prevalence ve světě vs. Spotřeba obilnin
25
9
Seznam použitých zdrojů
9.1 Literatura Abadie V, et al. 2011. Integration of genetic and immunological insights into a model of celiac disease pathogenesis. Annual review of imunology 29: 493-525. Abu-Zekry M, et al. 2008. Prevalence of celiac disease in Egyptian children disputes the east-west agriculture-dependent spread of the disease. Journal of pediatric gastroenterology and nutrition 47.2: 136-140. Accomando S and Cataldo F. 2004. The global village of celiac disease. Digestive and liver disease 36.7: 492 - 498. Ageep Ali K. 2012 Celiac disease in the Red Sea state of Sudan. Tropical Gastroenterology 33.2: 118-122. Akobeng AK, Thomas AG. 2008. Systematic review: tolerable amount of gluten for people with coeliac disease. Alimentary pharmacology & therapeutics 27.11: 1044 1052. Ali Bahari MD, et al. 2010. Prevalence of celiac disease among blood donors in Sistan and Balouchestan Province, Southeastern Iran. Archives of Iranian medicine 13.4: 301. Bátovský
M.
2012.
Diagnostika
a
liečba
celiakie:
dnes
a
zajtra.
Gastroenterologie a hepatologie 5. Bai J, et al. 2005. Celiac disease. World Gastroenterol News 10.2: 1-8. Besenyö J. 2009. Western Sahara. Budapest: Publikon Publishers. Biagi F and Corazza GR. 2002 Clinical features of coeliac disease. Digestive and Liver Disease 34.3: 225-228. Biagi F and Corazza GR. 2010. Mortality in celiac disease. Nature Reviews Gastroenterology and Hepatology 7.3: 158-162. Van den Broeck HC, et al. 2010. Presence of celiac disease epitopes in modern and old hexaploid wheat varieties: wheat breeding may have contributed to increased prevalence of celiac disease. Theoretical and applied genetics 121.8: 1527-1539. 26
Brown TA, et al. 2009. The complex origins of domesticated crops in the Fertile Crescent. Trends in Ecology & Evolution 24.2: 103-109. Buchvaldek M. 1985. Dějiny pravěké Evropy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Catassi C, et al. 1999. Why is coeliac disease endemic in the people of the Sahara? The Lancet 354.9179: 647-648. Ciditira
PJ.
2001.
AGA
technical
review
on
celiac
sprue.
GASTROENTEROLOGY-BALTIMORE THEN PHILADELPHIA 120.6: 1526-1540. Coursey DG. 1975. The origins and domestication of yams in Africa. Gastronomy: the anthropology of food and food habits 187. Cummins AG and Roberts‐Thomson IC. 2009. Prevalence of celiac disease in the Asia–Pacific region. Journal of gastroenterology and hepatology 24.8: 1347-1351. Cureton P and Fasano A. 2009. The increasing incidence of celiac disease and the range of gluten-free products in the marketplace. Gluten-Free Food Science and Technology 1-15 Černý M. 2010. Protilátky asosiované s celiakií, možnosti stanovení a výpovědní hodnota. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita v Brně. Dewar DH and Ciclitira PJ. 2005. Clinical features and diagnosis of celiac disease. Gastroenterology 128.4: S19-S24. Diamond J. 2002. Evolution, consequences and future of plant and animal domestication. Nature 418.6898: 700-707. Ertekin V, et al. 2005. Prevalence of celiac disease in Turkish children. Journal of clinical gastroenterology 39.8: 689-691. Fasano A, et al. 2003. Prevalence of celiac disease in at-risk and not-at-risk groups in the United States: a large multicenter study. Archives of internal medicine 163.3: 286. Forssell F and Wieser H. 1995. Spelt wheat and celiac disease. Zeitschrift für Lebensmittel-Untersuchung und-Forschung 201.1: 35.
27
Freeman HJ. 2010. Risk factors in familial forms of celiac disease. World journal of gastroenterology 16.15: 1828. Galeta P. 2011. Struktura populace a modelování jejích změn: Neolitická demografická tranzice ve střední Evropě. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Gasbarrini G, et al. 2012. Origin of celiac disease: How old are predisposing haplotypes?. World journal of gastroenterology 18.37: 5300. Gomez JC, et al. 2001. Prevalence of celiac disease in Argentina: screening of an adult population in the La Plata area. The American journal of gastroenterology 96.9: 2700-2704. Hariz MB, et al. 2007. Prevalence of celiac disease in Tunisia: mass-screening study in schoolchildren. European journal of gastroenterology & hepatology 19.8: 687694. Van Heel, DA, et al. 2005. Genetics in coeliac disease. Best Practice & Research Clinical Gastroenterology 19.3: 323-339. Holmes GK, et al. 1989. Malignancy in coeliac disease--effect of a gluten free diet. Gut 30.3: 333-338. Hořejší V and Bartůňková J. 2005. Základy imunologie. Praha: Triton. Husby S, et al. 2012. European Society for Pediatric Gastroenterology, Hepatology, and Nutrition guidelines for the diagnosis of coeliac disease. Journal of pediatric gastroenterology and nutrition 54.1: 136-160. Chvátalová T, Vepřeková G, Houska A and Frič P. 2012. Celiakie - opomíjená diagnóza. Vnitřní lékařství 58.2: 99-103. Ivarsson A, et al. 2002. Breast-feeding protects against celiac disease. The American journal of clinical nutrition 75.5: 914-921. Janatuinen EK, et al. 2002. No harm from five year ingestion of oats in coeliac disease. Gut 50.3: 332-335. Jiang L, Zhang B and Liu Y. 2009. Is adult celiac disease really uncommon in Chinese?. Journal of Zhejiang University Science B 10.3: 168-171.
28
Johannsson GF, et al. 2009. The prevalence of celiac disease in blood donors in Iceland. Digestive diseases and science 54.2: 348-350. Kagnoff MF. 2007. Celiac disease: pathogenesis of a model immunogenetic disease. The Journal of clinical investigation 117: 41–49. Khoshbaten M, Rostami Nejad M, Farzady L, Sharifi N, Hashemi SH, and Rostami K. 2011. Fertility disorder associated with celiac disease in males and females: fact or fiction?. Journal of Obstetrics and Gynaecology Research 37.10: 1308-1312. Kilian B, et al. 2009. Domestication of the Triticeae in the Fertile Crescent. In: Genetics and Genomics of the Triticeae. Springer US 81-119. Kohout P. 2006. Diagnostika a léčba celiakie. Praha: II. Interní klinika, Fakultní Thomayerova nemocnice. Konvalina P, et al. 2008. Pěstování obilnin a pseudoobilnin v ekologickém zemědělství. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Klener P, et al. 2001. Vnitřní lékařství. Praha: Galén Latta J. 2012. Celiakie–od screeningu k diagnóze. Interní Med. 14.5: 221–223 Lindeberg, S. 2012. Paleolithic diets as a model for prevention and treatment of Western disease. American Journal of Human Biology 24.2: 110-115. Losowsky MS. 2008. A history of coeliac disease. Digestive Diseases 26.2: 112120. Lu H, et al. 2009. Earliest domestication of common millet (Panicum miliaceum) in East Asia extended to 10,000 years ago. Proceedings of the National Academy of Sciences 106.18: 7367-7372. Lundin KEA, et al. 2003. Oats induced villous atrophy in coeliac disease. Gut 52.11: 1649-1652. Mäki M, et al. 2003. Prevalence of celiac disease among children in Finland. New England Journal of Medicine 348.25: 2517-2524. Makovický P and Rimárová K. 2011. Význam a možnosti skríningu v diagnostike celiakie. Vnitřní lékařství 57.2: 183-187.
29
Melo SBC. 2006. Prevalence and demographic characteristics of celiac disease among blood donors in Ribeirão Preto, State of São Paulo, Brazil. Digestive diseases and science 51.5: 1020-1025. Mustalahti K, Catassi C, Reunanen A, Fabiani E, Heier M, McMillan S, Murray L, Metzger M-H, Gasparin M, Bravi E and Mäki M. 2010. The prevalence of celiac disease in Europe: results of a centralized, international mass screening project. Annals of medicine 42.8: 587-595. Nesbitt M. 2001. Wheat evolution: integrating archaeological and biological evidence. The Linnean 3: 37-59. Nevoral J, Kotalová R and Bronský J. 2011. Onemocnění spojená s malabsorpcí. Československá pediatrie 66.4: 248-259. Paveley WF. 1988. From Aretaeus to Crosby: a history of coeliac disease. BMJ: British Medical Journal 297.6664: 1646. Pavlů I. 2005. Neolitizace střední Evropy. Archeologické rozhledy 57.2: 293302. Pečírka J. 1979. Dějiny pravěku a starověku: učebnice pro vys. školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Peters U, Askling J, Gridley G, Ekbom A and Linet M. 2003. Causes of death in patients with celiac disease in a population-based Swedish cohort. Archives of internal medicine 163.13: 1566. Pizzuti D, Buda A, D'Odorico A, D'Incà R, Chiarelli S, Curioni A and Martines D. 2006. Lack of intestinal mucosal toxicity of Triticum monococcum in celiac disease patients. Scandinavian journal of gastroenterology 41.11: 1305-1311. Picarelli A, et al. 2001. Immunologic evidence of no harmful effect of oats in celiac disease. The American journal of clinical nutrition 74.1: 137-140. Příhoda J, Skřivan P and Hrušková M. 2004. Cereální chemie a technologie I: cereální chemie, mlýnská technologie, technologie výroby těstovin.Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.
30
Rostami K, et al. 1999. High prevalence of celiac disease in apparently healthy blood donors suggests a high prevalence of undiagnosed celiac disease in the Dutch population. Scandinavian journal of gastroenterology 34.3: 276-279. Di Sabatino A and Corazza GR. 2009. Coeliac disease. The Lancet 373.9673:1480-1493. Shamir R, et al. 2002. The use of a single serological marker underestimates the prevalence of celiac disease in Israel: a study of blood donors. The American journal of gastroenterology 97.10: 2589-2594. Stanford CB, Allen JS and Antón SC. 2009. Biological anthropology: the natural history of humankind. Pearson Prentice Hall. Sweeney M and McCouch S. 2007. The complex history of the domestication of rice. Annals of Botany 100.5: 951-957. Tata LJ, Card TR, Logan RFA, Hubbard RB, Smith CJP and West J. 2005. Fertility and pregnancy-related events in women with celiac disease: a population-based cohort study. Gastroenterology 128.4: 849-855. Turchin I, Barankin B. 2005. Dermatitis herpetiformis and gluten-free diet. Dermatology online journal 11.1: 6. Tursi A, et al. 2005. High prevalence of celiac disease among patients affected by Crohn's disease. Inflammatory bowel disease 11.7: 662-666. Vader LW. 2003. Characterization of cereal toxicity for celiac disease patients. Gastroenterology 125:1105-1113 Da Rosa Utiyama SR, et al. 2010. Celiac disease in native Indians from Brazil: A clinical and epidemiological survey. North American journal of medical sciences 2.3: 138. Zhernakova A, Elbers CC, Ferwerda B, Romanos J, Trynka G, Dubois PC, de Kovel CGF, Franke L, Oosting M, Barisani D, Bardella MT, Finnish Celiac Disease Study Group 11, Joosten LAB, Saavalainen P, van Heel D, Catassi C, Netea MG and Wijmenga C. 2010. Evolutionary and functional analysis of celiac risk loci reveals SH2B3 as a protective factor against bacterial infection. The American Journal of Human Genetics, 86.6: 970-977. 31
9.2 Internetové zdroje United States Department of Agriculture [online]. 2013 [cit. 2013-08-10]. Dostupné
z:
http://plants.usda.gov/java/ClassificationServlet?source=display&classid=TRITI Food and Agriculture Organisation of the United Nations (FAO) [online]. 2013 [cit. 2013-07-27]. Dostupné z: http://faostat3.fao.org/home/index.html#DOWNLOAD
9.3 Ostatní zdroje Cílený screening celiakie (metodický pokyn). Věstník MZ ČR, částka 3: 51–54. Food and Agriculture Organization of the United States. 2013. FAO Statistical yearbook. Řím: FAO. Rejzek J. 2012. Český etymologický slovník. Praha: Leda Lipavská H. 2012. Rostliny a rozkvět a pád lidské civilizace. Přednáška. Praha: PřF UK E-mailová korespondence s prof. MUDr. Přemyslem Fričem, DrSc. [online], 24.7.2013
32
