UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA
KATEDRA FARMAKOLOGIE A TOXIKOLOGIE
FARMAKOLOGIE A TOXIKOLOGIE KETAMINU
(DIPLOMOVÁ PRÁCE)
Zadáno:
leden 2006
Odevzdáno: květen 2007 VEDOUCÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE: HRADEC KRÁLOVÉ 2007
Doc. PharmDr. František Trejtnar, CSc. Tereza Bažantová
1
Děkuji Doc. PharmDr. Františku Trejtnarovi, CSc. za odborné vedení práce, ochotnou pomoc a cenné rady.
2
OBSAH: 1. ÚVOD ............................................................................................................. 5 2. CÍL PRÁCE .................................................................................................... 7 3. FARMAKODYNAMICKÁ CHARAKTERISTIKA KETAMINU .......................... 8 3. 1. MECHANISMUS ÚČINKU ...................................................................... 8 3. 2. ÚČINKY NA NERVOVÝ SYSTÉM ........................................................ 10 3. 3. ÚČINKY NA KREVNÍ PRŮTOK A METABOLISMUS V MOZKU .......... 14 3. 4. KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM.......................................................... 15 3. 5. RESPIRAČNÍ SYSTÉM ........................................................................ 17 3. 6. NEUROTOXICKÉ ÚČINKY .................................................................. 18 3. 7. KONTRAINDIKACE A INTERAKCE KETAMINU ................................. 20 3. 8. ENANTIOSELEKTIVITA ÚČINKŮ KETAMINU ..................................... 21 4. FARMAKOKINETIKA ................................................................................... 23 5. MEDICÍNSKÉ UŢITÍ ..................................................................................... 25 5. 1. PSYCHOTERAPIE .............................................................................. 26 5. 2. KETAMIN V PEDIATRII ........................................................................ 27 5. 3. KETAMIN A MOZKOVÉ TRAUMA ....................................................... 28 5. 4. ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY ................................................................. 29 5. 5. ASTMA A KETAMIN ............................................................................. 30 5. 6. KETAMIN A ANALGÉZIE ..................................................................... 32 6. VÝZKUMNÉ UŢITÍ KETAMINU .................................................................... 35 7. ZNEUŢÍVÁNÍ KETAMINU ............................................................................ 37 7. 1. ÚČINKY VYVOLANÉ KETAMINEM PŘI ZNEUŢÍVÁNÍ ........................ 40 7. 1. 1. ZKUŠENOSTI BLÍZKÉ SMRTI A BLÍZKÉHO NAROZENÍ ............ 41 7. 1. 2. SEXUÁLNÍ ÚTOK ......................................................................... 42 7. 2. TOXIKOLOGICKÉ TESTY NA KETAMIN ............................................. 43 7. 3. TOLERANCE A NÁVYK ....................................................................... 44 7. 4. NEŢÁDOUCÍ ÚČINKY PŘI ZNEUŢÍVÁNÍ ............................................. 46 7. 5. DLOUHODOBÉ ÚČINKY ...................................................................... 49 7. 6. LÉČBA INTOXIKACE ........................................................................... 50 7. 7. TERAPIE ZÁVISLOSTI......................................................................... 52 8. ZÁVĚRY ....................................................................................................... 54 9. SOUHRN...................................................................................................... 56 10. SUMMARY ................................................................................................. 57 11. POUŢITÁ LITERATURA ............................................................................ 58
3
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK: NMDA ......... N-metyl-D-aspartát AMPA .......... α-amino-3-hydroxy-5-metyl-4-isoxazol propionová kyselina PCP ............. fencyklidin LSD ............. dietylamid kyseliny lysergové CBF ............. průtok krve mozkem CMP ............ mozkový metabolický poměr CBV ............. mozkový krevní objem GABA .......... kyselina gama-aminomáselná CNS ............ centrální nervový systém SSRI ............ inhibitory zpětného vychytávání serotoninu REM ............ rapid eye movement HPLC .......... vysokoúčinná kapalinová chromatografie GBH ............ gama–hydroxybutyrát TNF ............. tumor nekrotizující faktor
4
1. ÚVOD Ketamin intravenózní
(2-[2-chlorofenyl]-2-[metylamino]-cyklohexanon) anestetikum
odvozené
od
fencyklidinu
(obr.
1)
je
(l-[l-fenylcyklohexyl-
piperidin; PCP; 'andělský prach') s disociací analgetických a psychedelických vlastností. Laboratoře Parke-Davis vyvinuly ketamin v roce 1962 ve snaze odstranit agresivní chování a nepříznivé psychologické reakce následující po uţití dřívějšího produktu fencyklidinu. Ketamin je známý pod obchodními názvy jako Ketofen™, Ketalar®, Ketanest®, Ketaset®, Ketaject®, Ketamin 500® (vyráběný firmou Astrapin, Pfaffen Schwabenheim, Německo) a Imalgen® (vyráběný firmou Merial, Lyon, Francie). V České republice jsou registrovány přípravky Calypsol (Gedeon Richter LTD., Budapešť) a Narkamon Spofa 1% (Spofa, a.s.). Fencyklidin a ketamin mají podobné vlastnosti. Hlavní rozdíl je v kratším biologickém poločasu ketaminu a menší četnosti psychedelických příznaků. Navzdory
jeho
neobvyklému
klinickému
účinku
a
mnohostrannému
mechanismu účinku, našel ketamin uplatnění v několika oblastech léčby, včetně analgézie a anestézie v pediatrii, v porodnictví a válečném lékařství. Podobně
jako
fencyklidin,
také
ketamin
má
vysoký
potenciál
pro zneuţívání. Komplexní shrnutí známých informací o této problematice nebylo v našich podmínkách dosud provedeno. Ve Velké Británii není ketamin aktuálně zařazený do seznamu Misuse of Drugs Act. Nicméně, drţení ketaminu bez předpisu je ilegální. V USA byl ketamin v roce 1999 zařazen na seznam kontrolovaných léků (Schedule III) (Wolff & Winstock, 2006). V České republice není ketamin do seznamu omamných a psychotropních látek dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách zatím zařazen.
5
Obr.1. Chemická struktura ketaminu
6
2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo vypracovat přehled farmakologických a toxikologických vlastností ketaminu a vyhodnotit jaký je potenciál ketaminu pro jeho zneuţívání a posoudit, zda-li by měl být zařazen na seznam omamných a psychotorpních látek v rámci našich zákonných předpisů. Za tímto účelem byly vyhledány v medicínských světových databázích a odborné vědecké literatuře dostupné informace o farmakologických vlastnostech a toxikologických účincích ketaminu. Zvláštní pozornost byla věnována údajům o vývoji a současném stavu zneuţívání této látky v populaci, především ve vyspělých západních státech.
7
3. FARMAKODYNAMICKÁ CHARAKTERISTIKA KETAMINU 3.1. MECHANISMUS ÚČINKU Účinky ketaminu jsou způsobeny antagonismem na NMDA-receptorech, jeţ blokuje s nízkou afinitou. Je rovněţ prokázané, ţe ketamin působí na opiátových receptorech v centrálním a míšním nervovém systému a
na
noradrenalinových,
serotoninových
(zvláště
1A
receptoru)
a muskarinových cholinergních receptorech. Bylo téţ zjištěno, ţe ketamin, v závislosti na dávce, významně inhibuje uptake noradrenalinu, dopaminu a serotoninu v lidských embryonálních ledvinných buňkách. Bylo proto předpokládáno, ţe psychotomimetické a sympatomimetické účinky jsou zprostředkovány tímto zvýšením monoaminergní
neurotransmise v mozku
(Wolff & Winstock, 2006). Nejvýznamnější farmakologický účinek ketaminu je jeho nekompetitivní antagonistická
vazba
na kationtovém
a z něho vyplývajícím účinku na glutamát a aspartát. Účinek na
iontovém
kanálu
NMDA-receptoru
excitační transmiterové aminokyseliny
NMDA-receptory
je povaţován za klíčový
pro analgetické a disociativní efekty ketaminu a má význam i pro účinky na paměť (Wolff & Winstock, 2006). Klinické studie také prokázaly účast
glutamátu na disociativních
symptomech vyvolaných ketaminem. Akutní podání vede k přechodnému hyperglutaminergnímu stavu. Podání látek, které sniţují výdej glutamátu, před ketaminem částečně neguje poruchy ve vnímání způsobené ketaminem. Další důkaz podporující význam role glutamátu na klinických účincích látky pochází
z
preklinických
dat.
Ketamin
můţe
částečně
vyvolávat
psychotomimetické efekty zvýšením uvolnění glutamátu, účinkem na AMPA podtyp glutamátového receptoru
a
navozením hyperdopaminergního stavu
(Wolff & Winstock, 2006). Ketamin se váţe na opiátové σ- a µ-receptory, ale jen s 10% aţ 20% afinitou
ve
srovnání
s afinitou
k NMDA-receptorům.
Proto
antagonista
opiátových receptorů naloxon má jen omezenou schopnost potlačovat účinky ketaminu a nemůţe antagonizovat jeho klíčové efekty in vivo. Ketamin má modulační účinky na opiátové receptory, povaţované za odpovědné za jeho 8
analgetické a dysforické účinky. U zvířecích modelů způsobily ketamin a další NMDA antagonisté jako metadon inhibici vývoje a vznik závislosti na opiátech a toleranci (Wolff & Winstock, 2006). Malé dávky ketaminu vykázaly prevenci akutního rozvoje tolerance po opakovaném podání silného, krátkodobě působícího opiátu alfentanilu (Sneyd, 2004; Byrd a kol., 1987). Farmakodynamické V subanestetických
účinky
dávkách
ketaminu
má
jsou
analgetické
závislé
vlastnosti.
na
dávce.
V koncentraci
0,9-2,5 µmol/l má blízký vztah k PCP vaznému místu, koncentrace nad 28 µmol/l má za následek interakci s µ-opiátovými receptory, zatímco koncentrace mezi
50-100
nad
50
µmol/l
µmol/L vykazují
inhibují lokální
sodíkové
anestetické
kanály.
Hladiny
vlastnosti,
zatímco
nad 100 µmol/L ovlivňuje napěťově ovládané membránové kanály. Inhibice různých
charakteristických
rysů
bolesti
jsou
způsobené
koncentrací
pod 1 µmol/l; to jest 1/10 aţ 1/5 anestetické dávky (Annetta a kol., 2005).
9
3. 2. ÚČINKY NA NERVOVÝ SYSTÉM Ketamin je jedinečné intravenózní anestetikum schopné vyvolávat disociativní stav. Tento termín
popisuje duševní stav vyvolaný anestetikem
se sympatomimetickými vlastnostmi a disociativními účinky na mozek. Takový účinek způsobuje poruchu
vyšších mozkových center, mající za následek
neschopnost reagovat na sluchové, vizuální nebo bolestivé podněty, vedoucí k nedostatku ,,reakce vědomí„„ (Wolff & Winstock, 2006). Účinky mohou zahrnovat pocit spojení s další osobou nebo skupinou, cítit se zvířetem, rostlinou nebo neţivou věcí. Mohou se objevit mimotělesné zkušenosti, cestování časem včetně plodových, dědičných či rasových výletů do minulých ţivotů, zkušenosti z vývoje a zaţití událostí z budoucnosti nebo minulosti, rozšíření vědomí mimo konzervativní realitu, prostor a čas. Vnímání času můţe zmizet úplně. Některé zkušenosti se podobají jasnému snění, v kterém jsou si lidé vědomi, ţe sní a mohou ovlivňovat a ovládat sen. Ve vyšších dávkách se můţe zdát, ţe droga má vlastní program. Dále si můţe uţivatel připadat jako ve virtuální hře nebo ţe cestuje informační sítí. Další důvody, proč je ketamin brán v nemedicínském uţití zahrnuje vyvolání zapomenutých vzpomínek, řešení problémů a duchovní zkušenosti (Jansen, 2000). Změny ve vnímání těla jsou běţné (Wolff & Winstock, 2006), hudba nemusí být vůbec slyšena nebo se můţe zdát velmi hlasitá se selektivním výběrem některých frekvencí. Můţe se objevit barevná vize, zvláště v obrovském prostoru nebo stavení. Jsou vytvářena nová slova s významy, které nejsou sdělitelné (Plourde a kol., 1997). Ztráta kontaktu s realitou a účast smyslů na jiné realitě je více vyjádřená neţ po LSD. Časté a dlouhodobé pouţívání ketaminu můţe navodit psychické poruchy a postupnou ztrátu kontaktu s kaţdodenním světem. Psychologické efekty po běţné celkové anestézii vyvolávají rovněţ proţitky, které by mohly být popisované jako psychedelické. Celkově byl účinek
ketaminu popisovaný jako somatická
smyslová
blokáda se ztrátou paměti a analgezií.
10
Blokáda glutamátových NMDA receptorů
tvoří základ analgetických,
disociativních a neuroprotektivních vlastností ketaminu (Wolff & Winstock, 2006). Tab. 1. Klinické účinky ketaminu (Wolff & Winstock, 2006) Systém
Fyziologické účinky
Kardiovaskulární
Zrychlení srdeční činnosti, zvýšený puls, zvýšený tlak
Gastrointestinální
Anorexie,
nauzea,
zvracení,
hypersalivace Oko
Záškuby
očí,
diplopie,
dilatace,
zvýšený
lakrimace,
nitrooční
tlak,
bizarní vize Muskuloskeletární
Myoklonus,
záškuby,
hypertonus,
křeče, parestézie, ataxie, konvulze Ostatní
Vyráţka, sníţená vnímavost k bolesti, hypersenzitivita na zvuk nebo světlo, ztráta paměti, horečnatý stav
Na rozdíl od inhalačních
látek a narkotik, které potlačují retikulární
aktivační systém, ketamin navozuje funkční a elektrofyziologické oddělení thalamo-neokortikalního a limbického systému. Vyloučení vyšších center z reakce na sluchové, vizuální nebo bolestivé popudy je mimo klinické studie potenciálně riskantní, protoţe se zvyšuje riziko poranění. Dávky ketaminu, které jsou schopné navodit narkózu, způsobí tranzu podobný kataleptický stav se ztrátou paměti, bez poškození laryngeálních a hltanových reflexů a deprese dýchacích nebo srdečních funkcí (Wolff & Winstock, 2006). Oči zůstávají otevřené s upřeným pohledem a nystagmem. Rekreační narkoman vypadá ţe je při vědomí, ale je oddělený od prostředí, nehybný a nereaguje na bolest. V subanestetických koncentracích vyvolává ketamin analgetické účinky.
11
Problémem jsou psychické symptomy a jiné nepříjemné zkušenosti pozorované ve studii na adolescentech (Wolff & Winstock, 2006). Nedávné nálezy však neprokázaly ţádné váţné duševní reakce po probuzení u mladých dospělých ve věku 15 - 21 let ( Green & Sherwin, 2005). Během klinických studií je anestézie
obvykle indukovaná během
30 sekund po nitroţilní a 4 minuty po nitrosvalové indukční dávce . Anestézie ţádaného
je krátkodobá a trvá 5 -10 minut, a proto je pro dosaţení klinického
účinku
často
podávána
infúzí
(http://www.erowid.org/chemical). Jednorázové podání subanestetických dávek ketaminu vede ke sníţení pozornosti a zhoršení v
testech
bdělosti, rozpoznávací paměti, slovní
plynulosti, hlavní paměti a epizodické paměti (deficit pozorovaný u schizofrenie) (Wolff a Winstock, 2006). Tab. 2. Klinické psychopatologické účinky ketaminu (Wolff & Winstock, 2006) Účinky
Kategorie
Nepředvídatelné Ţivé sny a obrazy, halucinace, delirium, pocity plutí, zvláštní úkazy
tělesné zkušenosti, 'podivné výlety', špatné pochopení vizuálních a sluchových stimulů, spánková a prostorová diskrepance, pocit oddělení od prostředí nebo těla a zesílení barevného vidění
Kognitivní
Konkrétní myšlení, zhoršená epizodická paměť, redukovaná slovní paměť, redukovaná pozornost, zhoršený výkon v testech
z
bdělosti,
akutní
amnestické
efekty,
malá
rozpoznávací paměť, zhoršená plynulost řeči a vytrvalosti Psychotické
Emocionální
odtaţitost,
nezájem,
neorganizovaná
řeč,
oslabené city, formální myšlenkový nepořádek, paranoidní představivost, neuvědomování si času, nedůvěra, zvýšená podezřívavost a neobvyklý obsah myšlenek Akutní amnestické efekty mohou být tak značné, ţe pro pacienty můţe být obtíţné
proţitou epizodu popsat (Wolff & Winstock, 2006).
12
Odchylky ve vnímání a náladě pozorované u rekreačních uţivatelů jsou, jako u dalších efektů, velmi závislé na věku, dávce, cestě podání, předchozích zkušenostech (očekávání, osobnosti, motivacích a náladě) a prostředí (sociálního, fyzického a emocionálního prostředí). V nízkých dávkách převládají stimulační účinky a podmínky prostředí jsou významné. S vyššími dávkami se psychedelické efekty stanou prvořadými a vliv prostředí klesá. Sluchové halucinace jsou po podání ketaminu vzácné a jsou uváděny mnohem méně. Zatímco psychedelické efekty jsou závislé na dávce, idiosynkratické neţádoucí reakce se mohou vyskytovat při nízkých dávkách (Wolff & Winstock, 2006). Přehled klinických a psychopatologických účinků shrnují tabulky 1 a 2.
13
3. 3. ÚČINKY NA KREVNÍ PRŮTOK A METABOLISMUS V MOZKU Subanestetické
a anestetické dávky ketaminu
zvyšují průtok krve
mozkem (CBF) asi o 30 a o 60%, ale nemění nebo sniţují krevní průtok mozečkem, doprovázený zvýšením hladiny plazmatických katecholaminů (Hirota, 2006). Subanestetické
dávky ketaminu zvyšují mozkový metabolický poměr
(CMR) glukózy asi o 15% ale ne CMR kyslíku. Autoregulace CBF je během podání ketaminu zachována, zvýšení CBF následuje po zvýšení CMR glukózy. Avšak, Takeshita a kolegové udávají, ţe narkotické dávky ketaminu nezvětšily CMR ani kyslíku, ani glukózy a zvýšení CBF můţe být způsobeno ketaminem indukovanou vazodilatací (Takeshita a kol., 1972). Podáním anestetika typu GABAA před aplikací ketaminu lze předejít zvýšení CBF, CMR a katecholaminů v plazmě (Hirota, 2006). .
14
3. 4. KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM Na rozdíl od jiných anestetik, ketamin není inhibitorem kardiovaskulárního systému a je obvykle spojený se zvýšením krevního tlaku, srdeční frekvence a
minutového objemu. Zvýšení
krevního tlaku začíná krátce po podání,
dosáhne maxima během několik minut a obvykle se vrací do preanestetických hodnot během 15 minut. Kardiovaskulární aktivace je spojena se zvýšením srdeční práce a
spotřeby kyslíku myokardem. U pacientů s koronárním
arteriálním onemocněním a zvýšeným tlakem by se ketamin neměl uţívat, protoţe zrychlení srdeční činnosti a zvýšený krevní tlak můţe způsobit ischémii myokardu. Hemodynamické změny nejsou dávkově závislé. Stimulující efekt ketaminu je způsoben jak centrálním tak perifením mechanismem.
Centrálním
působením
inhibuje
postsynaptické
receptory a presynaptické aferentní procesy ve středním solitarius.
Periferní účinek
způsobuje inhibici
NMDA
jádru tractus
uptake katecholaminů
do neuronů (Annetta a kol., 2005). Tyto efekty působí proti přímému negativnímu inotropnímu účinku ketaminu na myokard (Sprung a kol., 1998). Selhávající myokard má sníţenou schopnost zvýšit kontraktilitu v přítomnosti ketaminu, dokonce i při zvýšené β- adrenergní stimulaci.
U takových pacientů, a zvláště v přítomnosti
adrenergních blokátorů, mohou být negativně inotropní efekty zvýrazněné a mají za následek zhoršení srdečního výkonu a kardiovaskulární nestabilitu (Hanouz a kol., 2004). Kvůli kardiovaskulárnímu profilu byl ketamin doporučovaný u anestézie hemodynamicky nestabilních pacientů, avšak s varováním při pouţití u pacientů s deplecí katecholaminů a vyčerpáním sympatické nervové soustavy. Ketamin téţ zvyšuje plicní cévní odpor. Při experimentálním septickém šoku ketamin chrání kardiovaskulární funkce a má ve srovnání s dalšími anestetiky (halotanem, isofluranem, alfentanilem) malý škodlivý účinek na hypoxické tkáně.
15
Ochranný účinek ketaminu u septických pacientů můţe být sekundární v důsledku potlačení nadměrné produkce prozánětlivých cytokinů ( Annetta a kol., 2005). U infikovaných rodiček můţe být ketamin pouţit pro indukci a údrţbu anestézie, protoţe udrţuje u matky hemodynamickou stabilitu a průtok krve dělohou a placentou (Kuczkowski & Reisner, 2003).
16
3. 5. RESPIRAČNÍ SYSTÉM Ketamin
nezpůsobuje
významnou
inhibici
respirace.
Odpověď
na kysličník uhličitý je nezměněná, pokud není rychle podaná vysoká dávka nebo není podáno další léčivo inhibující dýchání. U spontánně dýchajících pacientů je minutová ventilace udrţovaná jako v bdělém stavu, ačkoli se můţe vyskytnout přechodně 1-3 minutové sníţení dechové frekvence po indukční dávce ketaminu (2 mg/kg i.v.). Reflexy dýchacích cest a svalový tonus jsou zachované, ale u pacientů s rizikem zvracení a aspirace je ochrana dýchacích cest ţádoucí. Udrţování tonu kosterního svalstva během anestézie ketaminem předchází atelektáze a změnám ve ventilační perfúzi a funkční reziduální kapacitě. Ketamin zvyšuje plicní komplianci a sniţuje rezistenci dýchacích cest. Mechanismus účinku je zpostředkován
zvýšením
katecholaminů v krvi
a přímým relaxačním účinkem na hladkou svalovinu (Rodrigo a kol., 2004). Slinná a tracheobronchiální sekrece je zvýšená, coţ představuje nebezpečí zvláště u dětí, u nichţ je riziko zvýšené obstrukce v dýchacích cestách a laryngospazmu. Přechodné dýchací komplikace byly zaznamenány u 1,4% z 1022 pacientů. Epizoda apnoe byla zjištěná po 4-5 minut podání i.m. ketaminu, coţ se shoduje s píkem koncentrace v CNS. Data z této studie rovněţ signalizují, ţe riziko aspirace je minimální (Howes, 2004). Experimentální studie na plicním cévním oběhu ukázala zvýšení plicního cévního odporu. Ketamin blokuje plicní vasorelaxační odpověď na acetylcholin a bradykinin, coţ se můţe vyskytnou buď jako přímá inhibice oxidu dusnatého nebo
sniţováním
zvýšeného
endoteliálního
vápníku,
základního
kroku
v produkci oxidu dusnatého a endotelem odvozené hyperpolarizace (Annetta a kol., 2005). Jiná studie na izolovaných plicních tepnách uvádí relaxační účinek. Vazodilatační efekt můţe být zprostředkovaný inhibicí uvolnění vápníku z vnitrobuněčných zásob nebo blokováním účinku vápníku (Annetta a kol., 2005).
17
3. 6. NEUROTOXICKÉ ÚČINKY Výzkumy vztahující se k neurotoxicitě
antagonistů NMDA receptorů
probíhají od objevu (Olney a kol., 1989), ţe systémové podání drog, které blokují NMDA glutamátové receptory způsobují akutní patomorfologické změny v cerebrokortikálních neuronech dospělého krysího mozku. Nízké dávky NMDA antagonistů,
jako
MK801
a
fencyklidin,
produkovaly
reverzibilní
patomorfologické změny v cerebrokortikálních neuronech, zatímco vyšší dávky těchto látek indukovaly nevratnou degeneraci neuronů (Olney a kol, 1989; Olney a kol., 2000). Studie
ukázaly,
ţe
současné
podání
běţně
uţívaných
drog
(benzodiazepinů a barbiturátů), které podporují přenos kyseliny γ-aminomáselné (GABA), blokují neurotoxické efekty NMDA antagonistů (Olney a kol., 2000). Další studie zjistily, ţe klinicky významné dávky GABA-ergních drog (halothanu, isofluranu a propofolu) pouţívaných jako hlavní anestetikum také zabraňují
NMDA-antagonistické
neurotoxicitě.
Neuroprotekce
demonstrována všemi látkami spadajícími do těchto
byla
kategorií: muskarin
cholinergní antagonisté, neNMDA glutamátergní antagonisté, antagonisté receptorů sigma
, GABAA agonisté, α- adrenergní agonisté, a 5HT2A
serotoninový agonisté (Ishimaru a kol., 1995; Jevtovic-Todorovic a kol., 1997). Dle jedné ze studií je mechanismus účinku ketaminu nepřímý a zahrnuje blokádu NMDA receptorů
inhibičních neuronů,
prostřednictvím kterých
glutamát normálně udrţuje inhibiční kontrolu hlavních excitačních cest (glutamátergních a cholinergních) ( Olney a kol., 2000). Kortikální a thalamické projekce neuronů vysílají kolaterály do retikulárních jader (Sharp, 2001). Neurony retikulárních jader vysílají GABA-ergní
vlákna zpět do předního
talamu k inhibici talamické projekce neuronálního výdeje (Sharp a kol., 1992). NMDA receptory jsou umístěné na GABA-ergních neuronech retikulárních jader ( Jones a kol., 1998). Blokáda NMDA receptorů vyřadí inhibiční neurony, tím odtlumí excitační dráhy způsobující nadměrnou stimulaci cerebrokortikálních neuronů jako primární mechanismus, který zprostředkuje poškození neuronů. Ve studiích s pomocí mikrodialýzy se potvrdilo, ţe systémové podání NMDAantagonistů
dospělému
potkanovi
spustí
abnormální
výdej
excitačních
18
transmiterů,
acetylcholinu a glutamátu v kůře mozkové, který působí
na neinhibované AMPA nebo kainátové receptory (Olney a kol., 2000). Fencyklidin, ketamin a MK801 také zvyšují výdej dopaminu ve striatu, nucleus accumbens a kůře mozkové (Wise, 1996; Svensson, 2000), coţ můţe vysvětlit jejich potenciál pro lékovou závislost a samopodávání zvířaty (Wise, 1996).
19
3.7. KONTRAINDIKACE A INTERAKCE KETAMINU Absolutními kontraindikacemi ketaminu při medicínském uţití jsou přecitlivělost na přípravek, mozková cévní příhoda v anamnéze, nitrolební hypertenze, glaukom, závaţná systémová a plicní hypertenze, městnavá srdeční slabost, preeklampsie a eklampsie. K relativním kontraindikacím patří epilepsie, psychotická onemocnění, chronický alkoholismus, akutní opilost. U nemocných s mírnou hypertenzí nebo kardiální subkompenzací se doporučuje pečlivě sledovat krevní tlak, tepovou frekvenci a rytmus, popř. další oběhové parametry. Ketamin zvyšuje účinek tubokurarinu, barbituráty a narkotika účinek ketaminu prodluţují. Ketamin je moţno kombinovat s většinou běţných anestetik, myorelaxancií a látek pouţívaných k premedikaci, tachykardizující vliv se sčítá s vagolytickým účinkem atropinu a glykopyrolátu, je chemicky inkompatibilní s barbituráty, k částečné antagonizaci jeho účinku na CNS lze pouţít fysostigmin, současné podání droperidolu a benzodiazepinů sniţuje výskyt halucinací a riziko psychomotorického neklidu. (http://www.sukl.cz)
20
3. 8. ENANTIOSELEKTIVITA ÚČINKŮ KETAMINU V klinické praxi se pouţívá racemická směs dvou optických izomerů ketaminu: S-(+)-ketamin a R-(-)-ketamin (Howes, 2004). Vyskytuje se zde určitá klinicky významná relevance týkající se stereoselektivních efektů látky. S-(+)-ketamin je dvojnásobně analgeticky a anesteticky silnější neţ racemická směs.
Anestetická síla S-(+)-ketaminu je třikrát vyšší neţ R-(-)-ketaminu.
Stereospecifická vazba S-(+)-ketaminu k opiátovému receptoru in vitro je spojena s rychlejším probuzením z narkózy a niţším výskytem neočekávaných událostí
ve
srovnání
s
racemickou
formou.
Rychlejší
obnova
psychomotorických schopností po anestézii je rovněţ po S-(+)-ketaminu neţ po R-(-)-ketaminu. Racemický ketamin předběţně blokuje ischémii myokardu, ale tento účinek je stereospecificky způsoben R-(–)-izomerem, S-(+)–ketamin tento účinek nemá (Wolff & Winstock, 2006). Silnější anestetické účinky a menší psychotomimetické neţádoucí účinky naznačují, ţe S-(+)-ketamin má lepší léčebnou účinnost ve srovnání s racemickou
formou.
U
zdravých
mladých
dobrovolníků,
endokrinní
a kardiovaskulární parametry racemického a S-(+)-ketaminu byly podobné, ale S-(+)-ketamin měl jasně výhodnější anestetické vlastnosti, kratší dobu regenerace a niţší potřebné dávky (Wolff & Winstock, 2006). Klinické studie se rozcházejí v tom, který z enantiomerů je odpovědný za
nepředvídatelné reakce organismu. Některé uvádějí, ţe jsou způsobeny
R-(-)-ketaminem, jiné povaţují za původce těchto reakcí S-(+)-ketamin. Zdá se, ţe subanestetické dávky S-(+)-ketaminu způsobují deformaci lidských představ a změny vnímání času a prostoru, které jsou spojené s emocionálními změnami včetně pocitů euforie, nedostatku zájmu a úzkostí. Během anestézie je proto doporučené podávání S-(+)-ketaminu vţdy v kombinaci s hypnotiky nebo sedativy (Wolff & Winstock, 2006). V
kortikostriatálních
oblastech
bylo
u
potkana
pozorováno,
ţe
neuroprotektivní účinek ketaminu byl závislý jak na místě tak na izomeru. Striatální a kortikální oblasti mozku byly citlivé k neuroprotektivnímu účinku ketaminu. Podobně (+) a (-) optické antipody ketaminu zmírnily
ztrátu
metabolické aktivity ve striatu, ale jen S-(+)- ketamin byl neuroprotektivní v kůře mozkové (Matthews a kol., 2001). 21
Relativní síla subanestetických dávek S-(+)- a R(-)-ketaminu koreluje s jejich relativní schopností vazby k NMDA-receptorovému komplexu a jejich relativní silou blokovat NMDA-zprostředkovanou neurotransmisi ve studiích u zvířat. Zvláště bylo zjištěno, ţe S-(+)-ketamin se váţe k místu na NMDAreceptoru v lidském mozku pro vazbu fencyklidinu s 4 aţ 5 - krát vyšší afinitou, neţ R-(-)-ketamin. Rovněţ bylo zjištěno, ţe subanestetické dávky racemického ketaminu mají slabou afinitu k σ-receptoru, zatímco S-(+)-ketaminu se váţe jen zanedbatelně). Na druhé straně R-(-)izomer má vyšší afinitu k σ-receptoru a muskarinovému receptoru neţ S-(+)- ketamin. Spekulovalo se, zda psychomimetické účinky ketaminu vyplývají z vazby k σ-receptorovému místu. Protoţe R-(-)-ketamin má vyšší vazebnou afinitu k tomuto receptoru neţ S-(+)- ketamin, předpokládalo se, ţe po R-(-)-ketaminu nastane vyšší četnost přeludů. Nicméně, studie s S-(+)- ketaminem u zdravých dobrovolníků
signalizují,
ţe
S(+)-ketamin
bude
mít
pravděpodobnější
halucinogenní účinky neţ R-(-)ketamin. Tento nález podporuje vyšší afinita S-(+)-ketaminu k NMDA receptoru. Psychomimetické efekty jsou obecně způsobené
relativním
stereoselektivní
nadbytkem
dopaminu
a
není
vyloučeno,
ţe
inhibice reuptake dopaminu můţe přispět ke ketaminem
indukovaným psychomimetickým efektům. Neschopnost haloperidolu blokovat tyto účinky signalizuje, ţe jsou zapojené i další transmitery (Wolff & Winstock, 2006).
22
4. FARMAKOKINETIKA Ketamin lze podávat
perorálně, intranazálně, nitroţilně, podkoţně,
nitrosvalově a intrathekálně. Všechny cesty aplikace mají adekvátní absorpci a dobrou biologickou dostupnost (Jansen, 2000). Existují i údaje o klinickém podání rektálním (Wolf & Winstock, 2006 ) a transdermálním (Azevedo a kol., 2000). Ketamin má krátký biologický poločas, který je závislý na způsobu podání léku, obecně 1 - 3 hodiny (Wolff & Winstock, 2006) a distribuční objem 3-5 l/kg. Farmakokinetika ketaminu se vyznačuje úvodní alfa fází trvající ¾ hodiny. Tato fáze koresponduje s narkotickým efektem drogy. Narkotický účinek je ukončen redistribucí z CNS do periferních tkání a jaterní biotransformací (Maleki, 2002). Parentní látka je z největší části metabolizovaná cestou N–demetylace cytochromem P450 CYP2B6, a vyloučena z těla během 24 hodin, ačkoli se můţe objevit prodlouţení účinku pro přítomnost aktivních metabolitů (Wolff & Winstock, 2006; Yanagihara a kol., 2001). Většina ketaminu je vyloučena ve formě hydroxylovaných a konjugovaných metabolitů, hlavně norketaminu a dehydronorketaminu (Wolff & Winstock, 2006). Norketamin má 1/3 aktivity ketaminu. Eliminační poločas ketaminu (beta fáze) je 2,5-3,0 hodiny (Maleki, 2002). Doba působení ketaminu není ovlivněna sníţenou funkcí ledvin. Eliminace probíhá v první řadě ledvinami (90%), 5% fekálně a 4% je vylučováno nezměněno močí. Ketamin přijatý perorálně je absorbován málo a biologická dostupnost můţe být jen 16%. Plazmatické koncentrace jsou detekovatelné asi za 30 minut po podání. Pík plazmatické koncentrace
se objeví později a je jen
20% v porovnání s ekvivalentními dávkami podanými intramuskulárně. Navíc po perorálním podání má first-pass efekt za následek dvakrát vyšší koncentraci norketaminu neţ po nitrosvalovém podání. Účinek norketaminu je více ochromující a sedativní
a trvá déle
ve srovnání s ketaminem. Z toho důvodu trvání účinku můţe být delší. Další faktor,
na
který
musí
být
brán
zřetel,
je
individuální
proměnlivost
gastrointestinální absorpce ketaminu, coţ v některých případech můţe vést
23
k nízké kvalitě anestézie a nepříznivým účinkům, jako je zvracení a přeludy ( Wolff & Winstock, 2006). Nitroţilní podání ketaminu způsobuje rychlý nástup účinku (během 30 sekund). Ketamin je rychle distribuovaný do vysoce perfundovaných tkání, jako je mozek, srdce a plíce. Účinek trvá 10 minut. Nitrosvalové podání ketaminu vyvolává podobné účinky; nástup účinku je za 2-4 minuty, trvá hodinu a vyznačuje se dobrou absorpcí a biologickou dostupností aţ 90% (Hirota, 2006). Intranazální pouţití ketaminu je běţné mezi rekreačními uţivateli, a tato cesta je spojena s rychlým nástupem účinku během 5-10 minut, s přibliţnou dobou působení 2 – 3 hodiny (Hirota, 2006). Po podání nasálním sprejem je biologická dostupnost ketaminu
nízká (45%) a ještě
niţší je po podání
sublinquální tablety (Yanagihara a kol., 2003). Po perorálním nebo rektálním podání nastupuje účinek za 10-30 minut a trvá 4 hodiny. Dávky pro intravenózní analgezii jsou <1 mg/kg, perorální dávky jsou mnohem vyšší (100 - 300mg/kg). Anestézie je dosaţená při dávkách případech
se
často
léčivo
kombinuje
5-10 mg/kg, ačkoli v takových s benzodiazepiny
pro
potlačení
kardiovaskulární stimulace a halucinací. Disociace nastává v dávkách niţších neţ 50-100mg (Wolff & Winstock, 2006). Psychedelické dávky jsou 10 aţ 25% anestetických podaných stejnou cestou. Intramuskulární aplikace 100 mg látky vyvolává hodinový záţitek s odezněním po 3 hodinách. Efekt má mnohem kratší trvání u pacientů se závislostí. Intranazální dávka je 200 mg, perorální obvykle 350-500 mg (Malinovsky a kol., 1996).
24
5. MEDICÍNSKÉ UŢITÍ Ketamin je uţívaný při různých procedurách v pediatrii, porodnictví a geriatrii, například ke sníţení vnímavosti bolesti při menších výkonech, odběrech
kostní
dřeně,
pro
analgezii
při
operacích
a
v intenzivních
pečovatelských oborech (Wolff & Winstock, 2006). Uţívá se pro zvýšení opiáty indukované sníţení vnímavosti k bolesti u dospělých, předchází vývoji tolerance a zvyšování dávek (Sneyd, 2004) a je efektivní transdermálně a intraartikulárně (Wolff & Winstock, 2006). Široká řada účinků umoţnila pouţití ketaminu při anestézii ve vysokých nadmořských výškách, válečných zónách a při ţivelných pohromách (Howes, 2004; Paix a kol., 2005). Neustále jsou zkoumána potenciální nová pouţití. Nedávno bylo zjištěno, ţe ketamin je vyuţitelný pro zkrácení prolongované aury u pacientů s migrénou, při kontrole status epilepticus, a moţná překvapivě, u pacientů s depresí. Je rovněţ vyuţitelný pro zvládání neuropatické bolesti u pacientů s rakovinou, přestoţe recenze mapující podání ketaminu u chronické bolesti ukázala, ţe důkazy pro jeho účinnost jsou slabé. Byl povaţován za anestetikum volby u některých specifických klinických případů, například u dětí podstupující radioterapeutické procedury a pro opakovanou anestézii při závaţných stavech, jako například u pacientů s popáleninami (Wolff & Winstock, 2006). Největší výhoda ketaminu je, ţe je to anestetikum nezpůsobující sníţení tlaku, coţ je výhodné pro pacienty s váţnými traumaty a hypovolemickým šokem ( Mathew a kol, 2005). Stejně jako je klinicky uţívaný u lidí, ketamin je také široce pouţívaný ve veterinární praxi, zvláště v případech kdy velká zvířata nespolupracují a je třeba podání sedativa (například volně se pasoucí ţirafy a gorily) (Wolff & Winstock, 2006).
25
5.1. PSYCHOTERAPIE V kvalitativní iránské studii (Khorramzadeh & Lofty, 1973) byly zkoumány relaxační účinky ketaminu u 100 pacientů s neurotickými a psychosomatickými symptomy. Většina pacientů údajně reagovala symptomy regrese, introverze a emocionální nestability. Ketamin byl a vyuţívalo se
uţívaný v kombinaci s psychoterapií
jeho psychedelických efektů. Následující psychoterapie
postupovala snadněji. Psychedelická terapie ketaminem byla pouţívána v Rusku při terapii alkoholismu s údajným úspěchem po více neţ 10 let. Ketamin psychoterapii
zlepšil
alkoholické závislosti a umoţnil pacientům emocionálně
ohodnotit jejich alkoholovou závislost (Krupitsky & Grinenko, 1997;
Sivolap
& Savchenkov, 1994). V poslední době byl ketamin pouţit pro zlepšení psychoterapie návyku na heroinu. Vysoká dávka nitrosvalového ketaminu (2,0 mg/kg) údajně sniţovala touhu a vedla k delšímu období abstinence neţ nízké dávky látky (Wolff & Winstock, 2006).
26
5. 2. KETAMIN V PEDIATRII Ketamin je optimální prostředek pro sedaci během krátkých výkonů, které jsou
pro
děti
bolestivé
a
nepříjemné,
např.
při
výměně
obvazů
na popáleninovém oddělení, srdeční katetrizaci, ve stomatologii a pro menší operace. Není doporučen jako sedativum pro pacienty podstupující počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci a je kontraindikován pro děti mladší 3 měsíce a pacienty s nestabilní psychózou. Optimální dávky ketaminu jsou 1,5 mg/kg i.v. a 4-5 mg/kg i.m. Intravenózní a intramuskulární podání je pro dosaţení sedace povaţováno za stejně bezpečné a efektivní (Howes, 2004). Pro zmírnění salivace vyvolané ketaminem se podává atropin nebo glykopyrrolát. Benzodiazepiny sniţují četnost nepříjemných psychických reakcí, přestoţe dvě studie nepotvrdily prospěšnost pro trvání účinku a účinnosti. Četnost zvracení byla častější po ketaminu, kyslíková desaturace po kombinaci s benzodiazepiny ( Susskind a kol., 1999). Nepřiměřené reakce jsou u dětí pozorovány vzácně, jen u 1,6% byly závaţné. Vyskytly se častěji u starších dětí. Koncentrace norketaminu je vyšší u dětí neţ dospělých, coţ naznačuje rychlejší metabolismus a poţadavek vyšších dávek (Howes, 2004).
27
5. 3. KETAMIN A MOZKOVÉ TRAUMA Ketamin zvyšuje průtok krve mozkem. Mozkový krevní objem (CBV) je mírně zvýšený jen v čelní kůře mozkové (Langsjo a kol., 2003). Ketamin pravděpodobně zvyšuje hlavní arteriální tlak (MAP), nepatrné další rozšíření cév je dostačující k tomu, aby způsobil zvýšení mozkového krevního toku. Jeho zvýšení můţe být také kvůli ketaminem indukovanému uvolnění vazoaktivních neurotransmiterů - acetylcholinu a noradrenalinu. Ketamin
navozuje lokální
excitaci neuronů, která vede ke stimulaci regionální spotřeby glukózy (Sehdev, 2006). Dříve byl ketamin u pacientů s mozkovým zraněním kontraindikován jako léčivo, které můţe zvýšit intrakraniální tlak a změnit hemodynamiku. Zvýšení intrakraniálního tlaku se však zdá být doprovázené zlepšením mozkové perfúze. Vzestup tepenného tlaku je doprovázený rozšířením mozkových cév v niţších dávkách a dalším vlivem hyperkapnie ve vyšších dávkách. Největší prospěch to přináší oblastem, které mají sníţený průtok krve mozkem, blízko hranic u ischemie, například u mozkového zranění (Sehdev, 2006). Recentní údaje ukazují, ţe ketaminem indukované zvýšení intrakraniálního tlaku u chirurgických pacientů je způsobeno neadekvátní ventilací a můţe se mu zabránit mechanickou ventilací. U pacientů s mozkovým zraněním, ketamin udrţuje hemodynamiku, cerebrální perfúzní tlak a zlepšuje snášenlivost enterální výţivy. Neuroprotektivní efekty ketaminu byly prokázané v několika experimentálních a klinických pracích a zdá se být sekundární kvůli blokádě NMDA-receptoru a inhibici transmembránového influxu vápníku. Iniciace kaskády prozánětlivé odpovědi a uvolnění neurotoxických mediátorů (př. oxid dusnatý, prostaglandiny, leukotrieny, volné radikály, TNF, interleukiny atd.) mohou způsobit
apoptózu neuronů a mozkové poškození (Annetta a kol.,
2005).
28
5. 4. ANTIDEPRESIVNÍ ÚČINKY Existují důkazy, ţe ketamin má anxiolytické a antidepresivní účinky na zvířecích modelech.Chronické podávání antagonistů NMDA-receptorů mělo za následek antidepresivní účinky u modelů jako jsou chronický mírný stres či bezmocnost. Chronické, avšak ne akutní podání antagonistů NMDA-receptorů mělo také za následek sníţení hustoty β–adrenergních receptorů a 5-HT2 receptorů. Podobně jako antidepresiva ovlivňující receptorů mají po podaní zvířatům
monoaminy, antagonisté
za následek rychlou down-regulaci
β-adrenergních receptorů v předním mozku. Skupina z Yale ohlásila první placebem kontrolovanou, dvojitě zaslepenou studii vyšetřující účinky jednorázové dávky nitroţilního ketaminu (0,5 mg/kg) u 9 pacientů s depresí. Ketamin významně redukoval skóre na posuzovací stupnici deprese během 3 hodin a účinek přetrvával přes 72 hodin. Studia s antagonisty
NMDA a dalšími modulátory glutamátu byly
prováděné po mnoho let u zdravých dobrovolníků, u pacientů se schizofrenií, u narkomanů a u pacientů
s váţnou depresí pro lepší porozumění role
glutamátergního systému u neuropsychiatrických poruch. Modulace NMDA receptorů má silný a komplexní účinek na obrat biogenních aminů, coţ můţe být argumentace pro názor, ţe antidepresivní účinek vyplývá ze zvýšených úrovní
biogenních
aminů
(např.
noradrenalinu
a
dopaminu).
Rychlé
antidepresivní účinky ketaminu signalizují, ţe to jsou antagonistické vlastnosti vůči NMDA, jeţ jsou zodpovědné za tyto účinky, protoţe
nitroţilní infuze
antidepresiv (např. SSRI nebo tricyklických) nevyvolává rychlé zlepšení symptomů. Přestoţe nálezy těchto studií jsou povzbuzující, rozsah studií byl malý. Pro adekvátní otestování tohoto nálezu jsou nezbytné větší kontrolované studie (Mathew a kol., 2005).
29
5. 5. ASTMA A KETAMIN Dle klinických studií ketamin potlačuje bronchospasmus a sniţuje rezistenci dýchacích cest u pacientů s dýchacími obtíţemi. Předpokládá se několik
mechanismů
účinku.
První
hypotézou
je
zvýšené
uvolňování
katecholaminů a zabránění reuptake noradrenalinu do presynaptických sympatických neuronů, čímţ se zvyšují hladiny endogenních katecholaminů Zvýšené mnoţství noradrenalinu stimuluje β2 - adrenergní receptory, coţ vede k bronchodilataci. Další přepokládaný mechanismus je, ţe ketamin inhibuje vágové dráhy a má anticholinergní vlastnosti, coţ působí přímo na bronchiální hladký sval (Lau & Zed, 2001). V jedné
ze
studií
ketamin
podaný
40
pacientům
s
astmatem
při chirurgickém zákroku zabránil a eliminoval bronchospasmus při indukci anestézie.
Jiná
studie
zjistila,
ţe
ketamin
efektivně
redukuje
rezistenci dýchacích cest u pacientů s plicním onemocněním a zmírňuje silný bronchospasmus. Ketamin je také účinný v léčbě silně zhoršeného astmatu u dětí. Literární review popisuje případy úspěšně podaného ketaminu jak u intubovaných, tak u neintubovaných pacientů starých 8 měsíců aţ 15 let a léčených pro akutní zhoršení astmatu. Zlepšení bylo patrné v případě arteriálních dýchacích plynů, slyšitelné dušnosti a vrcholu inspiračního tlaku (Lau & Zed, 2001). Prospektivní, randomizovaná, dvojitě zaslepená studie kontrolovaná placebem, hodnotila efektivnost i.v. ketaminu jako přídavku ke konvenční terapii u akutní exacerbace astmatu. 23 pacientů dostalo ketamin, i.v. bolus 0,2 mg/kg a infúzi 0,5 mg/kg/hodinu po 3 hodiny. Kvůli dysforickým efektům spojeným ketaminem, byla bolusová dávka sníţená na 0,1 mg/kg. Přídavek nízké dávky ketaminu k standardní léčbě nezvýšil bronchodilatační efekt ve srovnání se standardní terapií a nesníţil počet hospitalizací.
Neţádoucí reakce byly
vyšší ve skupině přijímající ketamin, nejčastěji dysforie a závratě. Není však jasné, zda pouţitá dávka ketaminu vyvolala poţadovanou farmakologickou odpověď. Studii rovněţ limitovalo trvání infúze ketaminu. Je nejasné, zda 3 hodinové trvání je dostačující k detekci klinických rozdílů v terapii (Lau & Zed, 30
2001). Další studie týkající se podání ketaminu k léčbě astmatu sice prokazují určitou účinnost ve zmírnění bronchospasmus a zlepšení prokysličení, ale jsou zde určité limitace. Zlepšení bylo zaloţené na subjektivních pozorováních zlepšení krevních plynů. Saturace kyslíkem nebyla zhodnocena ve všech případech. Také dávkování a dávkové schéma podaných léků nebylo definováno do všech detailů. Dávky ketaminu se pohybovaly v určitém rozmezí, i.v. bolus od 0,1 do 1,5 mg/kg a infúze od 0,15 do
2,5 mg/kg/hodinu. Také
potlačení bronchospazmu a zlepšení okysličení bylo pozorované během 24 hodin po začátku podávávaní ketaminu a trvání terapie v tomto případě nebylo dostatečné. Je také moţné, ţe zprávy o případech, ve kterých nebyla léčba efektivní, patrně nebyly publikovány, na rozdíl od případů, ve kterých ketamin prokázal účinnost (Lau & Zed, 2001).
31
5.6. KETAMIN A ANALGÉZIE NMDA-receptor se účastní poškození.
rozvoje ,,patologické bolesti„„ po tkáňovém
Analgetický efekt ketaminu v subanestetických dávkách
dobře
koreluje s inhibicí NMDA-receptorů (Wolff & Winstock, 2006; Himmelseher & Durieux, 2002) a sníţením aktivity mozkových struktur odpovídajících na stimuly ( Langsjo a kol., 2003). Ketamin vykazuje lokální anestetické efekty, ale je-li podán samostatně v malých dávkách (méně neţ 0,15 mg/kg) nezpůsobuje úplnou lokální analgézii. Analgezie je zjevná na neuroaxiálních místech po podání vysokých dávek, ale uţitečnost je limitována psychomimetickými reakcemi u probouzejících se pacientů. Při epidurálním
a kaudálním podáním
dosahuje ketamin rychle
systematické cirkulace s vysokou dostupností. Při předoperačním pouţití u dětí, kaudálně podaný S(+)-ketamin redukuje pooperační bolest lépe, neţ je-li podán intramuskulárně nebo intravenózně. Vyšší plazmatické koncentrace a delší eliminační poločas, ale niţší maximum plazmatické koncentrace byly ohlášeny po 48 hodinách po epidurálu v porovnání s i.v. podáním. Po
prodlouţené
neuroaxiální
expozici
racemickému
ketaminu
s konzervačními prostředky (benzetonium chlorid nebo chlorbutanol) byly ohlášené u zvířat toxické reakce. Chemická cytotoxicita konzervantů nemá vztah ke ketaminu. Pro neuroaxiální pouţití mohou být uţity pouze přípravky bez konzervantů. Riziko spinální toxicity je zvýšeno zejména po prodlouţené expozici.
Dávkově
závislé
studie
u
prasat
neodhalily
neurotoxicitu
po prodlouţené expozici epidurálnímu ketaminu bez konzervantů. Pacienti s terminální kancerogenní bolestí nevykazují toxicitu po opakované dávce. Fyziologická aktivita NMDA-receptorů je nezbytná pro přeţití buněk a mozkové funkce a data ze studií na hlodavcích naznačují poškození následkem hluboké blokády NMDA- receptorů (Himmelseher & Durieux, 2002). Ketamin sniţuje spotřebu anestetika při celkové anestézii. Nezpůsobuje ţádné zvýšení pooperačních psychických neţádoucích účinků, sedace, nauzey nebo zvracení. Pro premedikaci mohou být doporučeny benzodiazepiny . Intravenózní ketamin v subanestetických dávkách, přidaný k celkové anestézii, redukuje pooperační bolest a spotřebu opiátů, jak u ambulantních pacientů, tak při rozsáhlých břišních operacích.
Nicméně, některé studie 32
neprokázaly tuto prospěšnost. Tento nezdar mohou vysvětlit dva faktory. Za prvé, účinek můţe být maskován, je-li droga uţitá v malé dávce (méně neţ 0,15 mg/kg), proti pozadí multimodální nebo epidurální analgézie. Za druhé, dávkovací rozvrh můţe být nepřiměřený. Nociceptivní a zánětlivé signály jsou generovány během operace a po ní. Jednotlivá injekce krátkodobě působící drogy jako je ketamin, nevyvolá analgézii, která bude trvat aţ do pooperačního období. Pro prevenci patologické bolesti by měl být ketamin aplikován minimálně během operace a nějaký čas během pooperační fáze pro redukci citlivosti centrálních a periferních drah bolesti. Rozhodující roli v prevenci bolesti má proto dávkovací schéma (Himmelseher & Durieux, 2002). Přídavek ketaminu k lokálním anestetikům nebo dalším analgetikům při periferní nebo neuroaxiální anestézii a analgézii, zlepší a prodlouţí úlevu od bolesti. Mohou se sníţit na dávce závislé vedlejší účinky (sedace, pruritus, neţádoucí psychologické reakce), protoţe se sníţí mnoţství poţadovaných léčiv. Tyto efekty se vztahují k blokádě centrálních a periferních NMDA receptorů a/nebo kompletnímu antinociceptivnímu účinku ostatních uţitých léčiv. Můţe se předejít rovněţ centrální a periferní senzitizaci (Himmelseher & Durieux, 2002). Mechanismy, kterými antagonisté NMDA-receptorů zvyšují analgetické účinky konvenčních analgetických látek, budou mít pravděpodobně hlavní účinek v zadních rozích míšních. Zadní rohy míšní zpracovávají informaci o bolesti pomocí opiátových µ-receptorů a NMDA-receptorů. Tyto neurony jsou součástí ascendentních drah
účastnících se
normální i patofyziologické
bolesti. Kontinuální vstup přes C polymodální aferentní nocicepci, ale ne další dráhy, dodatečně vyvolává přechodnou sumaci aktivace NMDA-receptorů. Tyto mechanismy jsou povaţované za jedny ze základních pro centrálně zprostředkovanou hyperalgézii, která nastává při trvalých bolestivých stavech. Tato hyperalgézie je normální následek zranění a odeznívá s hojením poškozené tkáně. Přechodná sumace
C aferentně evokovaných
odpovědí
nociceptorů je pravděpodobně zprostředkovaná uvolněním glutamát/aspartátu a jejich aktivací NMDA-receptorů, vedoucí k prodlouţení depolarizace. Jestliţe podněty aktivující C nociceptivní aferentní dráhy nastanou s četností vyšší neţ jednou za 3 sekundy, stupňuje se sekundární bolest a C aferentně–evokované impulsy nocicepce zadních rohů. Antagonisté NMDA receptorů výrazně blokují 33
prodlouţenou depolarizaci vyvolanou zadními rohy míšními in vitro a blokují přechodnou sumaci vyvolanou
C aferentními vlákny in vivo bez sníţení
odpovědi stejných neuronů na A–neuronové dráhy (Price a kol., 2000). Ketamin byl pouţívaný u různých bolestivých stavů, které jsou necitlivé k vysoké dávce opiátů a dalším konvenčním terapiím. Nízká dávka nitroţilní infúze ketaminu můţe vyvolat sníţenou vnímavost k bolesti s minimálním dopadem na přidruţené kardiovaskulární nebo neurologické vedlejší účinky. Infúze
0.1 aţ 5.0 mg/kg/hod titrovaná k sedativním efektům
pro léčbu pacientů s úpornou
byla uţívaná
bolestí nereagující na terapii opiáty. Během
titrace můţe být spotřeba opiátů pomalu sniţována na 10% aţ 90%. Ketamin můţe sníţit vnímavost k bolesti bez sedace, která je vyvolávána vysokými dávkami opiátů. Dlouhodobou účinnost můţe omezit tachyfylaxe, která se můţe vyvinout při opakovaném pouţití nitroţilního a perorálně podaného ketaminu, biologická dostupnost po perorálním podání (Pharo & Zau, 2001). Ketamin můţe sníţit a zvrátit toleranci k morfiu inhibicí NMDA-receptorů. Nicméně, u pacientů podstupujících operaci předních kříţových vazů, kteří dostali S-(+)-ketamin navíc ke standardnímu předpisu opiátů, nebylo ţádné zlepšení zaznamenáno (Sneyd, 2004). V jiné studii dodatek intraoperativní infúze anestetizovaných
ketaminu
pacientům
remifentanilem a desfluranem redukoval spotřebu opiátů
a sníţil časnou pooperační bolest (Sneyd, 2004). Nedávno bylo zhodnoceno pouţití ketaminu u chronické bolesti. Autoři našli málo důkazů
podporujících toto
pouţití, a navrhli ketamin jako lék
rezervovaný pro pacienty, u nichţ rutinní farmakoterapie selhala (Sneyd, 2004).
34
6. VÝZKUMNÉ UŢITÍ KETAMINU Psychotické
a
kognitivní
efekty
vedly
k pouţití
farmakologického modelu pro studium přechodné dobrovolníků (Hetem a kol., 2001). dobrovolníkům
ketaminu
jako
schizofrenie u zdravých
Subanestetické dávky podané zdravým
mají za následek řadu pozitivních a negativních symptomů
schizofrenie (Wolf & Winstock, 2006; Adler a kol., 1999), stejně jako poruchy ve vnímání podobné těm nalezeným u disociativních stavů. U stabilizovaných pacientů se schizofrenií vedlo podání ketaminu k recidivě akutních pozitivních symptomů (Micallef a kol., 2002). Mnoho důkazů signalizuje, ţe nekompetitivní antagonisté NMDA receptorů zvyšují lokomoční aktivitu zvířat a navozují stereotypní chování. Podle některých autorů můţe toto chování reprezentovat zvířecí model schizofrenie. Navíc, lokomoční odezva vyvolaná NMDA receptorovými antagonisty můţe být sníţena vyčerpáním katecholaminů nebo systémovým či místním podáním antagonistů
dopaminových
receptorů
do
nucleus
accumbens.
Typická
(například haloperidol, racloprid) a atypická (například klozapin, olanzapin, risperidon) neuroleptika redukují
lokomoční odezvu vyvolanou NMDA
receptorovými antagonisty, coţ ukazuje na účast dopaminergní komponenty v tomto chování (Pietraszek, 2003). Toto zjištění
vedlo k tzv. 'NMDA hypotéze'
schizofrenie, která je
předmětem diskuse více neţ 25 let. Předpokládá se, ţe glutaminergní
neurotransmise
můţe
přispět
k
dysfunkci
zmenšená pozorované
u schizofrenie, zvláště pozitivních symptomů, přes modulaci dopaminergního systémů. Glutamát je primární excitační neurotransmiter v mozku. Glutamát působí na cílové buňky prostřednictvím specifických receptorů, náleţících ke dvěma třídám: ionotropní
(NMDA, AMPA a kainátový) a metabotropní
glutamátové receptory spojené se systémem druhých poslů - G-proteinů. Kompenzační reakcí na blokádu NMDA receptoru ketaminem je zvýšené uvolnění glutamátu v prefrontální kůře. Glutamát uvolněný z presynaptických zakončení nadměrně aktivuje ne-NMDA receptory (AMPA a/nebo kainátové), u nichţ je předpokládáno, ţe vedou k dysfunkcím v poznávání. Z toho důvodu se předpokládá, ţe psychotické symptomy by mohly být způsobeny narušenou
35
rovnováhou mezi pre- a postsynaptickými částmi glutamatergního místa, spíše neţ pouhým sníţením činnosti NMDA receptoru (Wolff & Winstock, 2006). Akutní podání PCP a dalších NMDA antagonistů vede k poruše výkonu pracovní paměti. Několik studií demonstrovalo, ţe procesy pracovní paměti jsou spojené s prefrontální kůrou, kde hraje významnou roli dopaminergní přenos. Podání NMDA receptorových antagonistů zvyšuje uvolnění dopaminu v prefrontální kůře a dopaminový antagonisté jako např. haloperidol a raclopride zlepšují poruchy pracovní paměti. Zvýšený dopaminergní přenos můţe, přinejmenším částečně, přispět k takovému zhoršení. Některé studie u zdravých dobrovolníků demonstrovaly, ţe ketamin vede ke zvýšení hladin dopaminu v předním striatu, které dobře korelují se zlepšenou náladou (Wolff & Winstock, 2006). Jiná studia demonstrovala zvýšení dopaminergní aktivity v
nukleus
accumbens. Uvolnění dopaminu ve venterotegmentálních dopaminergních drahách je povaţováno za hlavní prostředek rozvoje závislosti a je pozorován u většiny návykových drog (Wolff & Winstock, 2006).
36
7. ZNEUŢÍVÁNÍ KETAMINU Rekreační pouţití ketaminu bylo poprvé zaznamenáno v roce 1971 v Severní Americe (Wolff & Winstock, 2006), ačkoli Jansen (Jansen, 2000) uvádí, ţe jiţ v roce 1967 byl ketamin uţíván pro nelékařské účely. Někteří autoři předpokládají, ţe rekreační pouţití v Severní Americe bylo spojené s návratem vietnamských veteránů, kteří ho zkoušeli na bojišti (Wolff & Winstock, 2006). Do poloviny 80. let bylo nemedicínské uţití ketaminu zjištěno u průkopníků alternativní spirituality a bylo spojeno s těmi, kteří měli k droze přístup, jako medicínští nebo biologičtí pracovníci (Jansen, 2000). Avšak od poloviny 80. let uţívání ketaminu vzrostlo spolu s rozvojem,,taneční kultury„„- techno kultury, party a raves (Wolff & Winstock, 2006). Ke konci 20. století se rozrostl počet údajů o nelékařském, nelegálním pouţití ketaminu ve Velké Británii (RELEASE, 1997), Švédsku (Skovmand, 1996) Austrálii (White & Ryan, 1996) a v USA (zvláště New York) (Wolff & Winstock, 2006). V Evropě se ketamin objevil spolu s extází
na free párty ve skladech,
stodolách a na polích. Ketamin se objevil ve Velké Británii na homosexuálních tanečních party na začátku 90. let minulého století. Média pro homosexuály uvedla, ţe mnoho dřívějších uţivatelů drţících se striktně rituálů, povaţovalo ketamin za elitní drogu (Winstock a kol., 2001; Wolff & Winstock, 2006). V prostředí tanečních párty byl ketamin pouţíván ve dvou formách - jako prach (pod různými pseudonymy jako K, Extra K, zvláštní K, vitamín K, Green, Mean green a jet) a jako kapsle a ampulky přímo prodávané s jeho obsahem. Do Velké Británie je značné mnoţství ketaminu, určeného pro rekreační uţití, dováţeno ze zemí, ve kterých je legálně vyráběn (například z Číny a Indie). Zbytek je ukradený z nemocnic a veterinárních klinik nebo koupený, zcela legálně, ze
širokého okruhu chemických společností v Amsterodamu
a Německu. Od roku 2001 musí být krádeţ lékařských a veterinárních léčiv ketaminu ve Francii deklarována u úřadů. Do USA se ketamin nyní dováţí z legitimních
mexických
farmaceutických
firem,
ačkoli
aţ
do
konce
devadesátých let 20. století bylo nejvíce ketaminu údajně získáno z legitimních
37
zdravotnických materiálů v laboratořích ve Fort Dodge ve státu Illinois (Wolff & Winstock, 2006). Ketamin je rekreačně podáván jako krystalický prášek pro intranazální pouţití (100 – 400 mg na dávku),
v kapalině, prášku nebo kapsli
(350 – 500 mg na dávku) pro orální pouţití. Ketamin se také kouří a údajně je k dispozici jako intranazální sprej. Preferovaný způsob podání léku je nazální, inhalováním práškové formulace (insuflace). Informace z internetu uvádějí, ţe ketamin je často uţívaný ve '“sněhových boulích'“ nebo jako malá mnoţství prachu nasátá proudem vzduchu buď ze speciální kratičké lţíce, specializovanou jehlou nebo kulatou
malou
hromádkou
(obvykle
30
–
50
mg)
(http://www.erowid.org/chemical/). Standardní dávka ketaminu zjištěná ve studii ve Skotsku byla obvykle jedna osmina gramu, většinou podaná intranazálně, s účinky trvajícími přibliţně 1 hodinu. Návštěvníci tanečních párty uváděli, ţe uţívání ketaminu probíhalo dle pečlivě předem naplánovaného schématu, zdůrazňujícím pohodlí a známé prostředí (Wolff & Winstock, 2006). Je zde velká variabilita
spotřeby
mezi uţivateli. Zkušení spotřebitelé, kteří si vyvinuli toleranci k droze, uţívají více neţ 1 g ketaminu za večer či víkend. Existují
zprávy
o
„freebasing“
ketaminu,
získaným
odstraněním
benzetonium chloridu a soli z Ketalaru®, který tak vyvolává méně nechtěných nepříznivých účinků (http://www.erowid.org/chemical/). Ketamin je často přijímán společně s metamfetaminem, kokainem, sildenafilem (Viagra), alkoholem nebo heroinem (Tellier, 2002). V klubech se ketamin spolu s gama-hydroxybutyrátem (GHB) stal nadměrně uţívanou drogou. Na tanečních párty je časté pouţití více neţ jedné drogy zkonzumované v relativně krátkém časovém intervalu. Interakce drog vyplývající z polysubstančního pouţití drog ze stejné drogové třídy nebo se stejnými fyziologickými účinky (například inhibice dechu) jsou kumulativní. (Gable, 2004). Ketamin má výhodu ve snadné konzumaci, s jasnou dávkovou odezvou a relativně krátkým biologickým poločasem a údajně má snadnější titraci efektů neţ LSD (Dillon, 2003).
38
Rozsah rekreačního uţití ketaminu
je z velké míry neznámý. Rostoucí
pouţívání bylo však zaznamenáno v módních a tanečních časopisech (například: Crysell 1998) a tradičních médiích, které reagovaly na články jako ,,party Craze for Cat‟s Drug“ (Reuter 1996, Is Your Kid on K?¨) (Jansen, 2000), ¨Drug Users Adopt Bad Trip Anaesthetic (Jansen a Darracot-Cankovic, 2001) a ,,Sedate Rape“ (Jansen, 2000). Existují dohady, ţe ačkoliv ketamin není tak populární jako kokain nebo extáze, jeho rostoucí dostupnost a pouţití je pro určité uţivatele na tanečních párty atraktivní (Winstock a kol., 2001). V roce
1996
britská
studie
RELEASE
referovala,
ţe
30%
z 520 návštěvníků klubů sledovaných ve Velké Británii zkusilo ketamin (RELEASE, 1997). Australský
průzkum uţivatelů
extáze
mezi dalšími drogami byl ketamin uţit
v roce 1997 zaznamenal, ţe v
předchozích 6 měsících
u 6% respondentů. V roce 2001 uţívání ketaminu vzrostlo na 15% (Wolff & Winstock, 2006). Průzkum zahrnující přes 1100 návštěvníků klubů ve Velké Británii ukázal v roce 1999 celoţivotní prevalenci uţívání ketaminu ve 25% (polovina z nich v kombinaci s extází). Počet uţivatelů, kteří udávali více jak 20 uţití, byl 13%, a těch, kteří drogu uţili více jak 100 krát, méně neţ 5%. Uţití během minulého měsíce bylo uváděno jen ve 4% (Winstock a kol., 2001). Další studie v podobné populaci, ale s trochu menší skupinou, uvádí, ţe pouţití ketaminu se stalo častější, neboť 35% dotázaných se setkalo s drogou a 30% uţilo drogu v minulém měsíci (Wolff & Winstock, 2006). Rekreační pouţívání ketaminu
signalizuje růst popularity této drogy.
V USA rekreační uţití podle Drug Enforcement Administration v roce 2001 stouplo
na
více
neţ
500%
v porovnání
s předchozím
rokem
(http://www.usdoj.gov/dea/program), zatímco v Hong Kongu ketamin předběhl pouţití extáze jako nejčastěji uţívané ilegální rekreační drogy. Ze všech dotázaných narkomanů v Hong Kongu v roce 2002 pod 21 let pouţívalo ketamin 59% (Wolff & Winstock, 2006).
39
7. 1. ÚČINKY VYVOLANÉ KETAMINEM PŘI ZNEUŽÍVÁNÍ Ketamin je nejčastěji uţíván pro své psychedelické vlastnosti, někdy jako taneční droga a někdy k ,,poznání sama sebe“. Jiní zkusili ketamin jako experiment nebo proto, aby se cítili dobře a zvýšili společenskou aktivitu. Pouţití
ketaminu
pro
rekreační
účely
bylo
popisované
jako
"soubor paradoxů" pro mnoţství jeho efektů, do určité míry spojených s ostatními substancemi. Například byl ketamin spojován s hašišovými obrazy, alkoholovou opilostí, stimulací po kokainu a sedací jako po opiátech. Podle popisu Timothy Leara je ketamin „konečná psychedelická cesta" (Jansen, 2000). Nadřazený termín pro
záţitky po pouţití vyšších dávek
ketaminu je ,,K díra“, který odkazuje na místo ' kde jsou uţivatelé ' pod vlivem ketaminu (Wolff & Winstock, 2006). Uváděných záţitků je velké mnoţství a zahrnují toxické účinky, pocit bytí mimo tělo, spánkové
a prostorové
deformace, pocit plutí, znovuzrození a zaţití evoluce, náhlé náhledy do významu existence, taktilní a vizuální deformace a přeludy. Někdy můţe „K-díra“ reprodukovat záţitky z klinické smrti, zahrnující bzukot, zvonící a pískavé zvuky na začátku a cestování tmavým tunelem do světla ve velké rychlosti s intenzivními vizemi (http://www.health.org/). U uţivatelů se také můţe objevit
zmatek, negativismus, nepřátelství
a delirium (Krystal a kol., 1994). Efekty vyvolané ketaminem jsou závislé na stavu uţivatele (Wolff & Winstock, 2006). Hlučné nebo vulgární okolí bývá někdy spojeno se zápornými efekty, proto určití jedinci nepreferují pouţívání drogy v klubovém prostředí. U osob, které opakovaně uţívají ketamin se vyvíjejí silný návyk a abstinenční syndrom, které vyţadují detoxifikaci (Hurt & Ritchie, 1994).
40
7. 1. 1. ZKUŠENOSTI BLÍZKÉ SMRTI A BLÍZKÉHO NAROZENÍ Zkušenost blízké smrti
je alternativní stav bytí, kterého můţe být
dosaţeno mnoha cestami, včetně uţití ketaminu. Tato zkušenost neznamená, ţe člověk je fyzicky blízko smrti a ketamin způsobí zástavu srdce. Předpokládá se, ţe vědomí opustí tělo a cestuje tunelem ke světlu, coţ způsobuje přesvědčení, ţe člověk zemřel. Můţe se objevit setkání s bohem, vstup do jiné reality, starých vzpomínek, rekapitulace ţivota, euforie, strach, zvonění, vysílání pískavých zvuků, neschopnost cítit bolest, zjasněné vědomí, vize krajiny, andělů, lidí, náboţenské a mystické postavy. Spíše neţ v ráji je moţné, ţe se uţivatel objeví v pekle (Jansen, 2000). Některé záţitky blízké smrti mohou zahrnovat opětovný pocit narození v symbolické formě. Grof (1988) byl jedním z těch, co tvrdili, ţe amniotický stav před narozením nemá ţádné hranice a čas. Při skutečném porodu je přednovorozenecký stav zrušen kontrakcemi dělohy, ale krček je uzavřený a není cesta ven. Staţení omezí přítok krve a vytváří stejné chemické podmínky v mozku, které mohou spustit uvedený záţitek v pozdějším ţivotě. Člověk je vytrţen vnějším zásahem. Úspěšné znovuzrození u dospělých zahrnují vize bílé nebo zlaté záře, krásné vyhlídky, pocit záchrany, smrti a vzkříšení, příjezd do ráje k bohu a ztotoţnění s boţským zdrojem v univerzální energii. Ketamin vyvolává tyto zkušenosti ve všech směrech. Jak záţitek blízké smrti, tak ketamin zahrnuje blokádu NMDA-receptorového komplexu. Mnoho faktorů, jako náhlý pokles kyslíku nebo krevního cukru, zvýšení oxidu uhličitého (například následkem porušení krevního zásobení během srdečního záchvatu) a další spontánní faktory, způsobující mohutné uvolňování glutamátu (Jansen, 2000).
41
7. 1. 2. SEXUÁLNÍ ÚTOK Ketamin je rovněţ uţíván jako droga pro omámení oběti, k usnadnění jejího únosu nebo znásilnění. K takovým trestným činům je pouţíváno několik drog, mezi nimi gama-hydroxybutyrát, flunitrazepam a ketamin. Nicméně, dokázané případy jsou velmi vzácné. Studie ukazují, ţe v takových případech je obvykle převládající drogou alkohol, následovaný marihuanou a benzodiazepiny (Wolff & Winstock, 2006). Ketamin je silné anestetikum s rychlým nástupem účinku, zvláště kdyţ je uţitý intranazálně - cestou preferovanou pro rekreační uţití. Kvůli disociativnímu stavu vyplývajícího z podání ketaminu se ztrátou paměti a sníţenou vnímavostí k bolesti, se uvaţuje o tom, aby byla při vyšetřování sexuálních útoků u soudu zahrnuta zkouška na ketamin. Vzorky pro analýzu se odebírají během 24 hodin po incidentu. Aktuální technologie umoţňuje odhalení několika drogových tříd. Protoţe droga je bez chuti, zápachu a barvy, můţe být tajně přidaná k nápojům a usnadnit sexuální útok (Fox,1999). Spolu s redukovaným vědomím nebo bezvědomím se můţe u oběti vyvinout anterográdní ztráta paměti do 15-ti minut po přijetí s potravou. Ţivé přeludy, ztráta paměti, a sny způsobí obtíţe rozeznat lékem indukované účinky od reality a oběť se tak stává nespolehlivým svědkem (Smith, 1999).
42
7. 2. TOXIKOLOGICKÉ TESTY NA KETAMIN Testování
přítomnosti ketaminu u intoxikovaných jedinců je obtíţné
z důvodu krátkého biologického poločasu drogy. Nicméně ketamin a jeho metabolity - norketamin a dehydronorketamin mohou být detekovány v plazmě, vlasech a moči pouţitím plynové chromatografie,
hmotnostní spektroskopie
a HPLC za účelem získání kvantitativní analytické informace. Imunologické testy,
které
by
ukázaly
okamţité
(nekvantitativní)
výsledky,
nejsou
v současnosti pro ketamin dostupné. Testy pro fencyklidin vykazují falešné pozitivní výsledky pro zkříţenou reaktivitu s ketaminem (Wolff & Winstock, 2006). Následkem toho není imunologický test pro fencyklidin
pokládán
za spolehlivou alternativu pro ketamin u uţivatelů majících přístup k oběma drogám (American Psychiatric Association, 1994). Posmrtné testování na přítomnost ketaminu je relativně jednoduché a droga můţe být zjištěna obvyklým testováním plynovou chromatografií. Problémy mohou nastat při toxikologickém testování akutně intoxikované ţivé osoby. Protoţe není ţádný rychlý test pro odhalení intoxikace ketaminem, lékaři často neví, ţe osoba je pod vlivem drogy. Pacient nebo jeho přátelé o tom, co bylo podáno nemusí informovat. Lékaři by měli uváţit moţnost uţití ketaminu u
pacientů
s fyziologickým
postiţením
kvůli
nevysvětlené
nehodě,
desorganizované řeči, zmatku a neklidu. Rozmazané vidění, záškuby očí, disociace těla a mysli a neuvědomování si času a místa můţe také signalizovat pouţití ketaminu. Vývoj přesného testu pro ketamin by byl uţitečný klinický nástroj pro práci personálu
na traumatologii a ambulanci a pro ty, kteří pracují s drogově
závislými zdravotnickými profesionály (Wolff & Winstock, 2006).
43
7. 3. TOLERANCE A NÁVYK Dle definice Světové zdravotnické organizace (1992) závislost absolutně nutně neznamená fyzické symptomy odnětí nebo denní uţívání drogy. Pro diagnózu závislosti na ketaminu by mělo být přítomné silné puzení k příjmu ketaminu, obtíţná kontrola rozvoje, omezení a ukončení pouţití a tolerance. Postupně se objevuje zanedbání alternativních zájmů a zdrojů potěšení, zvyšující se čas a úsilí jsou strávené získáváním, příjmem, hovořením a přemýšlením o ketaminu. Navzdory zřejmým důkazům o poškození paměti, pozornosti, neschopnosti vzpomenout si
na slova, jména, problémům
ve vztazích s ostatními lidmi, pracovním problémům a ztrátě produktivity osoba pokračuje v příjmu drogy. Nastane-li období abstinence následované dalším pouţitím, je návrat k pouţívání velkých dávek rychlý. S rostoucí závislostí je spojen
přechod
od
intranazálního
pouţití
k
intramuskulárnímu
a k intravenózním injekcím. Ketamin je opětovně samo-podaný zvířaty, je-li volně dostupný, a existuje jednoznačný důkaz o toleranci a závislosti (Lu a kol., 1992; Jansen & DarracotCankovic, 2001). Tolerance byla také zjištěna v anestetických studiích u lidí. V jednom případě se poţadavek dítěte zvýšil na 250% po 13-ti ošetřeních (Wolff & Winstock, 2006). Tolerance se můţe vyvinout rychle při všech způsobech podání, včetně po jedné velké dávce (Jansen & Darracot-Cankovic, 2001). Při rekreačním uţití berou častí uţivatelé ketamin nejčastěji způsobem, který se podobá kokainu. Psychedelické efekty se mohou do jisté míry vyskytovat, ale zkušenosti je obtíţné si zapamatovat. Uţivatel na ně nakonec moţná nemá vůbec ţádné vzpomínky. Zvýšené dávky jenom prodlouţí zatemněné období. Tolerance můţe být velmi vysoká, a existují neoficiální údaje, ţe přerušení uţívání na několik let nezpůsobí odeznění této tolerance (Jansen, 2001). Částečným vysvětlením tohoto jevu mohou být trvalé mozkové změny. Dokonce i po letech abstinence jsou psychologické účinky drogy u mnoha bývalých narkomanů bliţší poslednímu uţití neţ prvnímu, přestoţe fyzicky mělo tělo čas na zotavení. Tento typ tolerance můţe zahrnovat psychologickou obranu, části mysli jsou naprogramované nezaţít opětovně
44
danou zkušenost. Uţivatel se můţe stát úplně odloučeným od vnějšího ţivota. V této době ještě lze přestat uţívat ketamin bez potíţí. Pro určité uţivatele jsou tyto nepsychedelické účinky
hlavní odměnou
za aktivitu a pouţití pokračuje. Běţné jsou projevy náhlé úzkosti, kdy uţivatelé věří, ţe zešíleli a budou muset strávit zbývající část jejich dnů v psychiatrické léčebně. Tyto projevy paniky se objevují
prostřednictvím spojení
děsivých
záţitků z hluboké psychiky (Jansen 2000). Je také pravděpodobné, ţe fyzické základy tolerance zahrnují změny receptorů, buněk a zvýšení metabolismu játry (Jansen & Darracot-Cankovic, 2001). Po dalším pouţívání stimulátorů můţe část dopaminového systému vykazovat trvalé změny. Ketamin můţe vyvolat velký vzestup volného dopaminu v mozkových centrech podobně jako tito stimulátoři (Jansen & Darracot-Cankovic, 2001) a tak se předpokládá, ţe dopaminový systém se přizpůsobí k chronickému uţití ketaminu, které je v mnoha ohledech podobný k adaptačním změnám pozorovaným po chronickém uţívání kokainu a amfetaminu. Nicméně se nezdá, ţe se vyvíjí tolerance k analgetickým účinkům ketaminu (Hocking & Cousins, 1986). Rizikovým faktorem závislosti na ketaminu je rodinná historie závislosti, zvláště na alkoholu. Existují pravděpodobně genetické, neurochemické a osobnostní rozdíly mezi těmi, kdo zkoušejí ketamin. Osoby, které mají silnou touhu vzít si opětovně ketamin moţná zdědili málo funkční dopaminový systém. Můţe se tak zvětšit pravděpodobnost deprese, úzkosti, strachu z nehybnosti a pocitu nespokojenosti, která se jen málokdy zklidní a směřuje k stále vyšším úrovním a stimulaci (Wolff & Winstock, 2006).
45
7. 4. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY PŘI ZNEUŽÍVÁNÍ Účinky drogy jsou ovlivněny různými faktory: způsobem podání léku, zda je podán samostatně či v kombinaci s ostatními drogami a jejich vlastnostmi. Ačkoli má ketamin v klinické praxi velkou terapeutickou šíři (Wolff & Winstock, 2006) a většina nepříznivých účinků nevyţaduje neodkladnou nemocniční péči, rekreační uţití můţe vést k předávkování, které můţe ohroţovat ţivot (Jansen, 2000). Koncentrace ketaminu u 26-letého muţe, jehoţ smrt byla spojená s předávkováním ketaminem, byla 6,9 v srdeční a 1,8 mg/l ve femorální krvi. Ketamin byl rovněţ zjištěn při náhodném autoerotickém úmrtí v Německu (Wolff & Winstock, 2006). Nepříznivé účinky ketaminu, které se mohou objevit u uţivatelů drogy jsou shrnuty v tabulce 3. Tab. 3. Krátkodobé nepříznivé účinky ketaminu (Wolff & Winstock, 2006)
Kategorie
Efekty
Psychologické
Úzkost, agresivita, myšlenkový nepořádek, odloučení, nespavosti, vzrušení,euforie, nervozita
Fyzické
Bolest na hrudníku, palpitace, zrychlení srdeční činnosti, dočasná paralýza, komolení řeči, rozmazané vidění
Působení na
Halucinace, pocit být mimo tělo, zvýšená podezřívavost,
psychiku
paranoia, časová halucinace, pocit beztíţe
Krátké trvání a rychlý nástup účinku, je-li ketamin podaný intranazálně nebo nitroţilně, často vede
uţivatele k opakování aplikace, aby udrţoval
poţadované účinky na psychiku. Amnézie můţe způsobit obtíţné zapamatování celkového počtu dávek
ketaminu a dalších drog a tím také
zvýšit
pravděpodobnost nadměrné dávky a nechtěně prodlouţené intoxikace. U pacientů uţívajících stimulanty můţe ketamin podaný při traumatu způsobit plicní edém a hypertenzi (Wolff & Winstock, 2006). Hlavní fyzické nebezpečí z nelékařského uţívání ketaminu se přičítá hlavně prostředí nebo interakci mezi uţivatelem a prostředím, coţ můţe mít za následek pády (někdy fatální), utonutí a silniční dopravní nehody (Jansen, 1993). 46
Uţivatel se také můţe stát obětí zločinu, jako je sexuální útok (Dillon a kol., 2003). Nejběţnější komplikace v USA u 20 pacientů, kteří uţili ketamin a byli převezeni do nemocnice v Connecticutu , souvisely s hyperaktivitou sympatiku, úzkostí, bolestí na hrudníku a nejběţnějším fyziologickým nálezem tachykardií. Nystagmus, běţně pozorovaný po fencyklidinu, byl zjištěn jen ve třech případech. Nejčastější komplikace uváděná po nadměrné dávce ketaminu byla agitace a rabdomyolýza. Objevily se také zprávy o dystonických reakcích během intoxikace. Symptomy intoxikace ketaminem se zdají být přechodné a ve shodě s farmakokinetikou
drogy (Jansen, 2000; Wolff
& Winstock, 2006). U dětí byla zaznamenána neúmyslná nadměrná dávka 5 - 100 krát vyšší neţ doporučená klinická dávka. Nepříznivé účinky zahrnovaly krátkou depresi dýchání bez jakýchkoliv následných komplikací, coţ naznačujecí vysokou míru bezpečnosti při nadměrné dávce (Green a kol., 2005). Publikace popisující úmrtí u rekreačních uţivatelů v New Yorku po pouţití ketaminu,
uvedly
jako
příčinu
nadměrné
dávky
ve
všech
případech
polysubstanční pouţití, nejběţněji s opiáty a amfetaminy, spíše neţ ketamin (Wolff & Winstock, 2006). Riziko nadměrné srdeční stimulace a deprese dechu jsou potenciální důsledky kombinace se stimulanty jako je amfetamin nebo kokain a inhibitory CNS jako jsou alkohol, benzodiazepiny a opiáty. Rekreační uţivatelé uvádějí významné negativní efekty takového stupně, ţe někteří buď redukovali
dávku nebo je jiţ neuţívali současně. V australské studii, která
zkoumala 100 dlouhodobých uţivatelů ketaminu, jich mnoho uvedlo pravidelně se objevující neschopnost mluvit, rozmazané vidění a zvýšení tělesné teploty. Problémy v zaměstnání uvedlo 20% uţivatelů. Další uvedli účinky během 3 dnů po pouţití, včetně zhoršení paměti (Wolff & Winstock, 2006). Ačkoli nástup psychologických účinků ketaminu nastává i ustupuje rychleji neţ u LSD, efekty jsou podobné – zahrnují přeludy, euforie, depersonalizaci a zmatenost (http://www.erowid.org/chemical/). Pro ketamin jsou specifické výrazné disociativní účinky. U ketaminu je větší tendence neţ u LSD navodit pocity rozrušení, útoku a stimulaci, které jsou podobnější účinkům fencyklidinu (Wolff & Winstock, 2006). Pozorovatelé uvádějí panický pohled, obranné pohyby rukou a nystagmus. Johnstone tehdy varoval před podáváním ketaminu 47
pacientovi jako samotného anestetika (Johnstone,1973). Bylo povaţováno za pravděpodobné, ţe opakované podání, změny čistoty, nitroţilní podávání, snášenlivost a amnestické efekty drogy mohou mít za následek akutní epizody paranoi, paniky a psychózy (Albin, 1970). Rekreační uţití ketaminu má
za následek akutní stav, který má rysy
pozitivní a záporné psychopatologie, podobné
schizofrenii. Ketamin také
vyvolává symptomy, které zrcadlí defekty kognitivních funkcí předního laloku pozorované u schizofrenie (Krystal, 1994). Ve skutečnosti ketamin vykazuje významný účinek na široký okruh poznávacích procesů, hlavně epizodicou a sémantickou paměť (Wolff & Winstock, 2006). Uţívání ketaminu je spojené s poruchami spánku. Spáč se probudí z hlubokého spánku s hlasitým výkřikem a můţe říkat, ţe byl uvězněný v malém prostoru nebo v místě bez hranic. Toto nejsou noční můry, protoţe se neobjevují během normální spánkové REM fáze. Příkladem můţe býti ţena zaţívající cestu do pekla s velmi hlasitým křikem po několika týdnech bez uţívání ketaminu. Běsy pokračovaly několik let a mizely po uţití jakýchkoliv drog, včetně alkoholu. Moţným vysvětlením je, ţe během uţívání drog určitá část psychiky komunikuje alternativně s okolím. Po zastavení uţívání drog se tyto části psychiky
projevovaly
během hlubokého spánku
pronikavým
výkřikem. Ketamin také můţe porušit architekturu spánkového mechanismu (Jansen, 2000)
48
7.5. DLOUHODOBÉ ÚČINKY Dlouhodobé důsledky uţívání ketaminu bez dalších drog jsou poněkud nejednoznačné.
V sedmi kazuistikách byly popsány opakující se psychické
problémy po období jednoho roku po podání jednotlivé dávky nebo dvou dávek ketaminu. Avšak, větší studie u 221 dospělích, u kterých byly
vyšetřovány
psychologické změny po anestézii ketaminem ve srovnání s dalšími anestetiky, nenašla ţádnou dlouhodobou poruchu osobnosti nebo intelektuálních funkcí, dokonce i po opakovaných vystaveních droze (Adler a kol., 1999). Studie na
rekreačních
uţivatelích
ketaminu,
kteří přijímali
drogu
intranazálně, nitroţilně nebo intramuskulárně, zjistila, ţe dlouhodobé efekty zahrnují ,,flashbacks“,
poruchy pozornosti a poruchy sociálního chování
(Hirota, 2006). ,,Flashback“ je definovaný jako epizoda trvající několik sekund, během které uţivatelé znovu zaţijí určité mírné příznaky (White & Ryan 1996). Další dlouhodobé důsledky chronického uţívání byly úzkost a sociální introverze (Jansen, 1990). Uţivatelé také uvedli dlouhodobé pozitivní účinky, jako chronické zlepšení nálady a hlubší pohled do sebe a jiných (Hirota, 2006). Dlouhodobí uţivatelé také údajně vykazují účinky stimulantů, jako jsou ztráta hmotnosti a nechutenství (Jansen, 1993). Ve studii s 37 uţivateli ketaminu (18 chronických a 19 občasných), měli chroničtí uţivatelé významné zhoršení testů sémantické a epizodické paměti po 3 dny po dávce ketaminu (Adler a kol., 1998). Pravidelné pouţití ketaminu můţe proto vést k dlouhodobým kognitivním poruchám. Tato studie je ale zaloţená na subjektivním hodnocení. Je třeba systematického výzkumu, který by potvrdil pokusy provedené na zvířatech, které signalizují, ţe ketamin a fencyklidin, jako NMDA-antagonisté, mohou být silné toxiny poškozující nervovou tkáň (Wolf & Winstock, 2006). Dlouhodobé nitroţilní uţívání americkým psychiatrem Lillym
prokázalo
několik
příznaků
paranoidní
psychózy, subjektem udávané zhoršení pozornosti a sociální introverzi (Wolff & Winstock, 2006).
49
7. 6. LÉČBA INTOXIKACE Protoţe klubové drogy jsou získávány nezákonně a často jsou pančované, musí být povaţované za neznáme substance. Většina halucinogenů jsou látky stimulující CNS. V nadměrné dávce mohou mít pacienti hypertermii, zvýšený tlak, zvýšení srdeční činnosti, úzkost a nervozitu. Vysoké dávky ketaminu mohou navodit zvracení, coţ je nebezpečné pro omámené pacienty. Pro předávkování klubovými drogami nebyla definována ţádná standardní léčba. Základní péče zahrnuje monitoring srdeční činnosti, oxygenace, rozbor moče, kontrolu elektrolytové rovnováhy, kontrolu ledvinných funkcí. Opatření jsou velmi důleţitá pro prevenci záchvatů (Teter & Guthrie, 2001). Výplach GIT medicinálním uhlím a purgativem můţe být uţitečný, jestliţe droga byla přijatá v předchozích 60 minutách. Jinak, jestliţe nebyla přijata masívní dávka, je navozené zvracení málokdy efektivní a můţe zvýšit psychologickou úzkost. Zvýšený tlak a zrychlení srdeční činnosti se obecně vyřeší
zvládnutím úzkosti nebo nervozity. Výrazná hypertenze můţe být
ošetřená labetalolem, fentolaminem, nitroprusidem nebo podobnými látkami. Při nervozitě se podávají benzodiazepiny jako diazepam, lorazepam, nebo midazolam ( Ellenhorn a kol., 1997) nebo vysoce účinná neuroleptika (Ricaurte &, McCann, 2005). Podání
benzodiazepamů
v
nemocnicích
pro
zklidnění
pacientů
zaţívajících nepříznivé reakce spojené s ketaminem, je rozporuplné. Například, zatímco lorazepam můţe redukovat emocionální úzkost, ukázalo se, ţe má malý dopad na psychózu nebo změny ve vnímání způsobené ketaminem. Midazolam, na druhé straně, můţe potlačit účinek ketaminu na procesy myšlení a poruchy vnímání, ale má malý dopad na změny nálady (Jansen, 2000). Podání
lamotriginu (léčivo inhibující výdej glutamátu) umocňuje euforizující
vlastnosti ketaminu a významně redukuje vnímavostní, kognitivní a pozitivní a záporné symptomy spojené s jeho pouţitím (Wolff & Winstock, 2006). Silná neuroleptika sniţují záchvatový práh, způsobují dystonie, náhlý pokles tlaku a mohou být
příčinou neuroleptického syndromu a myoglobinurie. (Watson
a kol., 1993). Serotoninový antagonista chlorpromazin
a cyproheptadin
se zdají být 50
efektivní u lehkých případů serotoninového syndromu ( Martin, 1996). Můţe se vyskytnout rabdomyolýza, která se vyznačuje vzácným značným zvýšením sérové kreatinkinázy (25 000 IU/l) (Williams & Unwin, 1997). Vzniká při sekundární hypertermii, dlouhodobém tanci nebo záchvatech, ale můţe se vyskytnout i v nepřítomnosti svalového poškození. Příznaky zahrnují průjem a svalové bolesti. Rozbor moče ukáţe tmavou moč, vylučování bílkovin močí a ţádný nález krve v moči (ačkoli močový test na hemoglobin můţe reagovat zkříţeně s myoglobinem). Zvláštní pozornost by se měla věnovat ohroţení ţivota hyperkalémií a přidruţenou arytmií. Ošetření by mělo zahrnout energickou hydrataci a vyvolání diurézy, s pečlivým sledováním tekutin, elektrolytů a ledvinových funkcí (Ricaurte &, McCann, 2005). Lékaři by si měli být vědomi, ţe souběţné uţívání drog je velmi běţné, a ţe se mohou objevit průvodní komplikace kvůli dalším drogám. U hyponatremie mohou počáteční symptomy zahrnovat nauzeu, ospalost, zvracení, bolest hlavy, svalové křeče, slabost, kóma a
sekundární edém
mozku. Na počátku by měli lékaři změřit sérové koncentrace sodíku pro odhad diagnózy. Rovněţ by měl být stanovený objem tekutin, spolu s močovou osmolaritou a vylučování sodíků. Při nepřítomnosti dalších komplikací léčba zahrnuje omezení tekutin a pomalou infúzi fyziologického roztoku. Podávání tekutin a elektrolytů v ketaminem by mělo postupovat
indukované rabdomyolýze a hyponatremii
opatrně a je nutné stanovit záváţnost metabolické
poruchy. Protoţe projevy
farmakologických efektů ketaminu trvají
méně neţ
1 hodinu, měly by být hledány alternativní diagnózy, jestliţe nervozita nebo psychóza přetrvávají delší dobu. Trvající psychóza můţe souviset s kortikální neurotoxicitou a je uváděna v určitých publikacích u jedinců s historií zneuţívání fencyklidinu (Ricaurte &, McCann, 2005).
51
7.7. TERAPIE ZÁVISLOSTI Podobně jako u kokainu, většina lidí, kteří uţívají velká mnoţství ketaminu, nakonec přestane bez zvláštní pomoci. Tam, kde pokusy opětovně selhaly, můţe být potřeba speciální pomoci. Nejefektivnější je víceúrovňový přístup: kombinace psychologické, lékařské, sociální a duchovní metody. Základní model je podobný tomu, uţívanému při závislosti na kokainu a amfetaminu. Spíše neţ postupná redukce uţití, je doporučována abstinence od prvního dne. Prostory by měly být dokonale zproštěny všech drog, alkoholu a všech stříkaček a jehel. Efektivní plán často vyţaduje okamţitou abstinenci všech drog včetně alkoholu. Většina drog, a alkohol zvláště, má disinhibiční účinky, které způsobují obtíţe při zvládnutí pokušení. Jeden drogový problém můţe být tak nahrazen jiným. Při závislosti na stimulantech by se měl terapeut vyhnout konfrontacím, protoţe
pravděpodobnost nespolupráce
je
velmi
vysoká. Uţitečnější je pouţívat při rozhovoru fakta z vlastního ţivota, neţ vlastní názory nebo děsivé výzkumné nálezy (Miller & Rollnick, 1991). Prevence zahrnuje uvědomění si situací a spouštěčů, které mohou vést k recidivě. Aniţ si to uţivatel vědomě připouští, mohou se objevit místa, lidi, objekty a události spojené s uţíváním ketaminu. Toto skryté spouštění touhy by mělo být podchyceno, aby se jedinci mohli kontaktu vyhnout. Je důleţité se vyhnout dalším uţivatelům. Jako u kokainu, významnější problémy nastanou za 6 aţ 12 týdnu po vysazení drogy. Osoba má problémy těšit se z obvyklých aktivit, obyčejných věcí, zaţívá nepříjemné
pocity prázdnoty, coţ můţe být důleţitou příčinou
recidivy. Další problém nastane po šesti měsících, kdy se ţivot můţe zdát jednotvárný. Neoficiální zprávy uvádějí piracetam jako látku schopnou zvrátit neţádoucí efekty ketaminu na paměť (Jansen, 2001). Podávání piracetamu ročním myším zlepšilo duševní funkce ovlivněním hustoty NMDA-receptoru a glutamátového systému. Hořčík je nepřímý blokátor NMDA-receptoru a můţe teoreticky redukovat touhu po ketaminu (Orser a kol., 1997). Existují zprávy popisující vitamín C jako látku redukující nutkavou touhu, ale bezpečnost dávek přes 500 mg denně je kontroverzní. Vitamín C zvyšuje ztrátu norketaminu močí
52
a měl by tak urychlit detoxifikaci. Jako při závislosti na stimulantech je důleţité pro osobu jasně rozlišovat noc a den. Nedostatečná a nepravidelná strava má za následek hlad, který můţe spustit touhu. Vysoké hladiny nikotinu, kofeinu a rychlý příjem potravy mohou mít za následek nestabilitu nálady a únavu vedoucí k recidivě (Jansen & Darracot-Cankovi, 2001).
53
8. ZÁVĚRY -
Většina
účinků
ketaminu
je
způsobena
zejména
antagonismem
na NMDA- receptorech. -
Ketamin lze podávat perorálně, intranazálně, nitroţilně, nitrosvalově, subkutáně intrathekálně, transdermálně a rektálně.
-
Ketamin není inhibitor kardiovaskulárních funkcí, zvyšuje tlak krve, srdeční frekvenci a minutový objem. Neinhibuje respiraci, zachovává reflexy dýchacích cest a svalový tonus.
-
Zkouší se jeho uţití v psychoterapii, terapii alkoholismu a návyku na heroin, nově také v terapii deprese a astmatu a také u pacientů s intrakraniálním krvácením, kde byl dříve kontraindikován. Slouţí jako model pro studium schizofrenie.
-
Ketamin je disociativní anestetikum s
analgetickými vlastnostmi.
Kombinuje se s jinými celkovými a lokálními anestetiky pro dosaţení lepší úlevy od bolesti při niţších dávkách a niţších neţádoucích účincích. Studie se zatím rozcházejí v názorech na prospěšnost ketaminu přidaného k opiátům pro dosaţení vyšší analgézie a redukci spotřeby opiátů. -
Problémem je nárůst zneuţívání ketaminu zejména v
souvislosti
s rozvojem taneční kultury. Rekreačně je uţíván nejčastěji jako prášek pro nasální pouţití a
v kapsli či ampuli pro uţití orální. Často je
kombinován s metamfetaminem, kokainem, heroinem nebo alkoholem. -
Ketamin vykazuje širokou škálu psychedelických účinků. Přeludy, euforie, depersonalizace, zmatenost, rozrušení, poruchy spánku, zkušenosti blízké smrti a narození. Akutní podání můţe vyvolat syndrom podobný schizofrenii. Je uţíván jednak pro své psychedelické vlastnosti, jednak jako taneční droga. Je také zneuţíván jako droga pro usnadnění sexuálního útoku a únosu.
-
Tolerance můţe být vysoká a s rostoucí závislostí je zaznamenáván přechod od nasálního přes intramuskulární k intravenóznímu pouţití.
-
Nejčastější neţádoucí účinky ketaminu zahrnují tachykardii, úzkost, agitaci, rhabdomyolýzu. Po jeho uţití můţe rovněţ dojít k předávkování a
54
smrti. To můţe být způsobeno jak vlastnostmi ketaminu (krátký a rychlý účinek, opakované podání dalších dávek pro dosaţení stejného efektu), tak z polysubstančního uţití s dalšími drogami. -
Dlouhodobé
efekty
zahrnují flashback,
ztrátu
hmotnosti,
sociální
introverzi, zhoršení epizodické a sémantické paměti. -
V posledních letech stoupá frekvence zneuţívání ketaminu v populaci vyspělých evropských států a v USA.
55
9. SOUHRN Cílem diplomové práce bylo vypracovat přehled farmakologických a toxikologických vlastností ketaminu. Zvláštní pozornost byla věnována údajům o vývoji a současném stavu zneuţívání této látky v populaci západních zemí. Ketamin je disociativní anestetikum s významným analgetickým účinkem se
širokým
okruhem
klinických
aplikací a
velkou
mírou
bezpečnosti
při nadměrných dávkách. Nověji se zkouší jeho pouţití v terapii astmatu, migrény a deprese. Řadou studií bylo prokázáno, ţe ketamin ovlivňuje monoaminoergní
a
glutaminergní
neurotransmisi.
Nejdůleţitějším
mechanismem, kterým působí na nervový systém, je nekompetitivní inhibice NMDA receptorů. Působí ovšem i na opiátové, adrenergní, serotoninové a další receptory a ovlivňuje jimi zprostředkované procesy. Účinky ketaminu jsou velmi závislé na jeho enantiomerní formě. Akutně
podaný
ketamin
navozuje
významné
poruchy
sémantické
a epizodické paměti, dlouhodobé uţívání můţe být spojeno s delšími deficity epizodické paměti. Objevují se přeludy, zmatenost, nervozita, euforie, flashback, sociální introverze a další symptomy. Dále můţe ketamin ovlivnit určité funkce kardiovaskulárního, gastrointestinálního či muskoskeletárního systému a funkci oka. Značné smyslové a kognitivní psychedelické efekty ketaminu vedly k nedávnému vzestupu jeho pouţití rekreační drogovou scénou ve vyspělých západních zemích. Tento vzestup se dle některých studií jeví jako velmi výrazný a lze jej očekávat i u nás. Často se kombinuje s drogami jako je metamfetamin, kokain, alkohol a heroin. Hlavním zdrojem pro rekreační uţití je ketamin nelegálně zcizený z klinických zdrojů. Z důvodu nárůstu uţívání ketaminu a skutečnosti, ţe zdrojem pro jeho rekreační uţívání je nejčastěji zdravotnické prostředí, mělo by být zvaţováno jeho legislativní zařazení mezi omamné a psychotropní látky i v České republice.
56
10. SUMMARY The aim of the thesis is to provide an overview of pharmacological and toxicological characteristics of ketamine. Special attention was given to the data related to the developments and current situation with the abuse of the substance in Western population. Ketamine is a dissociative anesthetic with significant analgesic effects and a broad spectrum of clinical applications, as well as considerable safety in overdose. New applications are being investigated for the treatment of asthma, migraine, and depressions. A number of studies have shown that ketamine affects monoaminergic and glutaminergic neurotransmission. Non-competitive inhibition of NMDA receptors is the most important mechanism of action in the nervous
system.
However,
it
also
influences
opioid,
adrenergic,
hydroxytryptamine and other receptors and has an impact on the processes mediated by them. To a large extent, the effects of ketamine depend on its enantiomeric form. Rapidly administered ketamine leads to significant deficits in semantic and episodic memory; long-term administration may be related to prolonged episodic memory deficits. Hallucinations, confusion, nervousness, euphoria, flashback, social introversion, and other symptoms have been recorded. In addition, ketamine may affect certain functions of the cardiovascular, gastrointestinal or musculosceletal systems and ocular functions. Recently, pronounced sensual and cognitive psychedelic effects of ketamine have led to its increased use as a recreational drug in Western industrialized countries. According to some studies, this increase is regarded as significant and can also be expected in our country. Often, ketamine is combined with other drugs such as methamphetamine, cocaine, alcohol and heroin. The main source of its recreational use is ketamine obtained illegally from clinical supplies. Given the increased ketamine abuse and due to the fact that health-care facilities serve as the most common source of its recreational use it is advisable to consider its legislative classification among narcotic and psychotropic substances also in the Czech Republic.
57
11. POUŢITÁ LITERATURA
Adler CM, Goldbert TE, Malhotra AU a kol.; Effects of ketamine on thought disorder, working memory and semantic memory in healthy volunteers. Biol Psychiatry, 1998; 43: 811-816 Adler CM, Malhotra AK, Elma I, Goldberg T, Egan M, Pickar D, Breier A; Comparison of ketamine-induced thought disorder in healthy volunteers and thought disorder in schizophrenia. Am J Psych, 1999; 156 (10): 1664-1649 American Psychiatric Association; Diagnostic and statistical manual of mental disorders. 4"' ed. Washington, DC: American Psychiatric Association, 1994 převzato od Wolff K, Winstock AR, 2006 Annetta MG, Iemma D, Garisto C, Tafani Ch; Ketamine: New indication for an old drug, Curr Drug Targets, 2005; 6, 789-794 Anonymous 1997; Ketamine: The hot new drug of abuse. Forensic drug Abuse Advisor 9 (6): 10-20 – převzato od Jansen, 2000 Azevedo VM, Lauretti GR, Pereira NL, Reis MP; Transdermal ketamine as an adjuvant for postoperative analgesia after gynecological abdominal surgery using lidocaine epidural blockade. Anesth Analg, 2000; 91:1479-1482 převzato od Himmelseher a Durieux, 2002 Byrd LD, Standish LJ, Howell LL; Behavioral effects of phencyclidine and ketamine alone and in combination with other drugs. EurJ Pharmacol, 1987 15; 144 (3): 331-341 Cosmopolitan 1997. Sedate rape, Cosmopolitan 25th Anniversary Issue. March: 109 – převzato od Jansen, 2000 Crysell A; Lost in the K-hole.Muzik september, 1998: 45-48 – převzato od Jansen, 2000 Dillon P, Copeland J, Jansen K; Patterns of use and harms associated with non-medical ketamine use. Drug Alcohol Depend, 2003; 69: 23-28 58
Drug Enforcement Agency. Ketamine abuse increasing (1997) [online]. Available
from
URL:
http://www.usdoj.gov/dea/program/
diversion/div/pub/substance/ketamine.htm [Accessed 2005 Dec 12] Ellenhorn MJ, Barceloux DG, Ellenhorn MJ; Ellenhorn‟s Medical toxicology: diagnosis and treatment of human poisoning. 2d ed. Baltimore: Williams & Wilkins, 1997. Erowid ketamine vault: dose, chemistry and basics [online]. Available from URL: http://www.erowid.org/chemical/ ketamine/ketamine-dose.shtml [Accessed 2005 Dec 12] - převzato od Wolff a Winstock, 2006 Fox M; “Date rape” drugs widely abused, Congress told. Washington, D.C.: Reuters; 1999 Mar 11 Gable RS. Acute toxic effects of club drugs. J Psychoact. Drugs 2004; 36: 30313 Green SM, Sherwin TS; Incidence and severity of recovery agitation after ketamine sedation in young adults. Amer J Emerg Med, 2005; 23: 142-144 Grof S; The Adventure of Self-Discovery – Dimensions of Consciousness and New Perspectives in Psychoptherapy and Inner Exploration. New York. State University of New York (SUNY) Press, 1988 – převzato od Jansen, 2000 Hanouz J-L, Persehaye E, Zhu L a kol.; The inotropic and lusitropic effects of ketamine in isolated human atrial myocardium: The effect of adrenoceptor blockade. Anesth Analg, 2004; 99:1689-1695 Hetem LA, Danion JM, Diemunsch P a kol.; Effect of a subanesthetic dose of ketamine on memory and conscious awareness in healthy volunteers. Psychopharmacology, 2001; 22: 59-72 Himmelseher S, Durieux ME; Ketamine for perioperative pain management. Anesthesiology, 2005;102 (1):211-220 Hirota K, Kubota T, Ishihara H, Matsuki A; The effects of nitrous oxide and ketamine on the bispectral index and 95% spectral edge frequency during
59
propofol-fentanyl anaesthesia. European Journal of Anaesthesiology, 1999; 16: 779–783- převzato od Hirota, 2006 Hirota K; Special cases: Ketamine, nitrous oxide and xenon. Best Prakt Res Clin Anesthesiol, 2006;20 (I): 69-79 http://www.sukl.cz/cs02leciva/cs02lek.php?detail=0064824 Hurt PH, Ritchie EC; A case of ketamine dependence. Am J Psychiatry, 1994; 151: 779 Letter. Ishimaru M, Fukamauchi F, Olney JW; Halothane prevents MK801 neurotoxicity in the rat cingulate cortex. Neurosci Lett, 1995; 193: 1-4 - převzato od Olney, Farber a kol., 2000 Jansen KLR, Darracot-Cankovic R; The Nonmedical Use of Ketamine, Part Two: A Review of Problem Use and Dependence. J Psychoactive Drugs, 2001; 33 (2): 151-158 Jansen KLR; A Review of the Nonmedical Use of Ketamin: Use, Users and Consequences. J Psychoactive Drugs, 2000; 32 (4): 419-433 Jansen KLR; Ketamine: can chronic use impair memory? Int J Addict, 1990; 25 (2): 133-139 Jansen KLR; Non medical use of ketamine. BMJ, 1993; 306 (6878): 601-602 Jansen KLR; Ketamine, dreams and realities. Florida: Multi disciplinary' A.ssociation for Psychedelic Studies, 2000 Jevtovic-Todorovic V, Kirby CO, Olney JW. Isoflurane and propofol block neurotoxicity caused by MK801 in the rat posterior cingulate/retrosplenial cortex. J Cereb Blood Flow Metab, 1997; 17: 168-174 - převzato od Olney, Farber a kol., 2000 Johnstone RE; A ketamine trip [letter]. Anesthesiology, 1973; 39: 460-461 převzato od Wolff a Winstock, 2006
60
Jones EG a kol.; Nucleus- and cell-specific expression of NMDA and nonNMDA receptor subunits in monkey thalamus. J. Comp. Neurol., 1998; 397: 371–393 - převzato od Sharp a kol., 2001 Khorramzadeh
E,
Lofty
AO;
The
use
of
ketamine
in
psychiatry.
Psychosomatics, 1973; 14: 344-346 - převzato od Wolff a Winstock, 2006 Krupitsky EM, Grinenko AY; Ketamine psychedelic therapy (KPT): a review of the results of ten years of research. J Psychoactive Drugs, 1997; 29 (2): 165183 Krystal JH, Kaiper LP, Seibyl JP a kol.; Subanaesthetic effects of the noncompetitive NMDA antagonist, ketamine, in humans: psychotomimetic, perceptual, cognitive, and neuroendocrine responses. Arch Gen Psychiatry, 1994; 51 (3): 199-214 Kuczkowski KM, Reisner LS; Anesthetic. J. Clin.Anesth., 2003;15 (6), 478-488 – převzato od Annetta a kol., 2005 Langsjo JW, Kaisti KK, Aalto S, Hinkka S, Aantaa R, Oikonen V, Sipila H, Kurki T, Silvanto M, Scheinin H; Effects of subanesthetic doses of ketamine on regional cerebral blood
flow, oxygen consumption and blood volume in
humans. Anesthesiology, 2003; 99: 614-623 Lau TT, Zed PJ; Does ketamine have a role in managing severe exacerbation of asthma in adults?, Pharmacotherapy, 2001 Sep; 21(9): 1100-1106 Lewis DA; GABAergic local circuit neurons and prefrontal cortical dysfunction in schizophrenia. Brain Res. Rev., 2000; 31: 270–276 - převzato od Sharp a kol., 2001 Lu Y, France CP, Woods JH; Tolerance to the cataleptic effect of the
N-
methyl-D-aspartate (NMDA) receptor antagonists in pigeons: Cross-tolerance between
PCP-like
compounds
and
competetive
NMDA
antagonists.
J Pharmacol Exper Therap, 1992; 263 (2): 499-504 Maleki J; Pain Med., 2002; 3 (4):294-297
61
Malinovsky JM, Servin F, Cozian A, Lepage JY, Pinaud M; Ketamine and norketamine plasma concentrations after i.v., nasal, rectal administration in children. Br. J Anaesthesiol, 1996; 77 (2) : 203-207 Martin TG; Serotonin syndrome. Ann Emerg Med, 1996; 28; 2156: 520-526. Mathew SJ, Keegan K, Smith L; Glutamate modulators as novel inerventions for mood disorders. Rev Brain Psiquiatr, 2005; 27 (3): 243-248 Matthews KS, Toner CC, McLaughlin DP a kol.; Comparison of ketamine sterioisomers on tissue metabolic activity in an in vitro model of global cerebral ischemia. Neurochem Int, 2001; 38: 367-372 McGlone RG, Howes MC, Joshi M; Ketamine for paediatric sedation/analgesia in the emergency department. Emerg Med J 2004; 21:275-280 Micallef J, Guillermain Y, Tardieu S, Hasbroucq T, Possamad C, Jouve E, Blin O; Effects of Subanesthetic Doses of Ketamine on Sensorimotor Information Processing in Healthy Subjects; Clin Neuropharmacol, 2002; 25 (2): 101–106 Miller WR, Rollnick S; Motivational Interviewing: Preparing people to change addictive behavioral. New York: Guildford Press 1991 Olney JW, FarberNB,
WozniakDF,
Jevtovic-Todorovic V, Chrysanthy;
Environmental Agents That Have the Potential to Trigger Massive Apoptotic Neurodegeneration in the Developing Brain. Envir Health Persp, Suppl, 2000, 108 (S3) Olney JW, Labruyere J, Price MT; Pathological changes induced in cerebrocortical neurons by phencyclidine and related drugs. Science, 1989; 244: 1360-1362 Paix BR, Capps R, Neumeister G a kol.; Anaesthesia in a disaster zone:
a
report on the experience of an Australian medical team in Banda Aceh following 'Boxing Day Tsunami'. Anaesth Intensive Care, 2005; 33: 629-634 Pharo Gh, Zou l. Pharmacological Management of Cancer Pain, JAOA, 2005; 105 (11):S21-S28
62
Pietraszek M; Significance of dysfunctial glutamatergic transmission for the developementof psychotic sympzoms. Polish J Pharmacol, 2003; 55: 133-154 Plourde G, Baribeau J, Bonhomme V; Ketamine increases the amplitude of the 40-Hz auditory steadystate response in humans. Br. J Anaest, 1997; 78: 524– 529 Price DD, Mao J, Mayer DJ, Caruso FS; NMDA-Receptor Antagonists and Opioid Receptor Interaction as Related to Analgesia and Tolerance . J Pain Symp Managem, 2000; 19 (1): S7-S11 RELEASE; RELEASE drugs and dance survey: an insight into the culture. London: RELEASE, 1997 (Contact: RELEASE, 388 Old Street, London EClV 9LT, UK) - převzato od Wolff a Winstock, 2006 Reuter 1996. Party craze for cat¨s drug. Guardian July 2:11 – převzato od Jansen, 2000 Ricaurte GA, McCann UD. Recognition and management of complications of new recreational drug use. Lancet 2005; 365: 2137–45 Rodrigo GJ, Rodrigo C, Hall JB. Chest 2004; 125 (3): 1081-1102 – převzato od Annetta a kol., 2005 Sehdev RS, Symmons AD, Kindl K, Ketaminefor rapide sequence induction in patients with head injury in the emergence department. Emerg Med Australia; 2006; 18, 37-44 Sharp FR a kol.; Haloperidol prevents induction of the hsp70 heat shock gene in neurons injured by phencyclidine (PCP), MK801, and ketamine.
J.
Neurosci. Res., 1992; 33: 605–616 - převzato od Sharp a kol., 2001 Sharp FR, Tomitaka M, Bernaudin M, Tomitaka S; Psychosis: pathological activation
of
limbic
talamocortical
circuits
by
psychomimetics
and
schizophrenia? Trends Neurosci, 2001; 24 (6): 330-334
63
Sivolap IP, Savchenkov VA; Experience in using ketamine preparations in the psychotherapy of alcoholism. Zh Nevropatol Psikhiatr Im S S Korsakova, 1994; 94 (4): 76-79 Smith KM; Drugs used in acquaintance rape. J Am Pharm Assoc., 1999; 39: 519-25. Sneyd JR, Recent advances in intravenous anaesthesia. Br. J Anaesth, 2004; 93 (5): 725-736 Sprung J, Schuetz S, Stewart RW a kol.; Effects of ketamine on the contractility of failing and nonfailing human heart muscles in vitro. Anesthesiology, 1998; 88:1202-1210 Susskind DL, Park J, Piccirillo JFa kol.; Conscious sedation: a new approach for peritonsillar abscess drainage in the pediatric population. Arch Otolaryngol Head Neck Surg, 1999; 125: 1197-1200 Svensson
TH;
Dysfunctional
brain
dopamine
systems
induced
by
psychotomimetic NMDA-receptor antagonists and the effects of antipsychotic drugs. Brain Res. Rev., 2000; 31: 320–329 - převzato od Sharp a kol., 2001 Takeshita H, Okuda Y, Sari A; The effects of ketamine on cerebral circulation and metabolism in man. Anesthesiology, 1972; 36: 69–75 Tellier PP; Club drugs: is it all ecstasy? Pediatric Ann, 2002; 31: 550-556 Teter CJ, Guthrie SK; A comprehensive review of MDMA and GHB: two common club drugs. Pharmacotherapy, 2001; 21: 1486-1513 US Department of Health and Human Services and SAMSHA National Cleaning House for Information. Ketamine: a factsheet [online]. Available from URL: http://www.health.org/ nongovpubs/ketamine [Accessed 2005 Dec 9] - převzato od Wolff a Winstock, 2006 Watson JD, Ferguson C, Hinds CJ, Skinner R, Coakley JH; Exertional heat stroke induced by amphetamine analogues. Does dantrolene have a place? Anaesthesia, 1993; 48: 1057-1060
64
White JM, Ryan CF; Pharmacological properties of ketamine. Drug Alcohol Rev, 1996; 15 (2): 145-55 Williams A, Unwin R; Prolonged elevation of serum kreatine kinase (CK) without renal failure after ingestion of ecstasy. Nephrol Dial Transplant, 1997; 12: 361– 362 Winstock AR, Griffiths P, Stewart D; Drugs and the dance music scene: a survey of current drug use pattems among a sample of dance music enthusiasts in the UK. Drug Alkohol Depend, 2001; 64(1): 9-17 Winstock AR, Wolff K, Ramsey J; Pill testing: harm minimisation gone too far? Addiction, 2001; 96: 1130-1148 Wise RA; Addictive drugs and brain stimulation reward. Annu. Rev. Neurosci., 1996; 19: 319–340 - převzato od Sharp a kol., 2001 Wolff K a Winstock AR; Ketamine from medicine to misuse, CNS Drugs, 2006; 20 (3): 199-218 Yanagihara Y, Kariya S, Ohtani M, a kol.; Involvement of CYP2B6 in
N-
demethylation of ketamine in human liver microsomes. Drug Metab Dispos, 2001; 6: 887-890 Yanagihara Y, Ohtani M, Kariya S, a kol.; Plasma concentration profiles of ketamine and norketamine after administration of various ketamine preparations to healthy Japanese volunteers. Biopharm Drug Dispos, 2003; 24: 37-43
65