UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ
Katedra farmakologie a toxikologie
FARMAKOTERAPIE PODLOMU U KONÍ A VÝSLEDKY EXPERIMENTÁLNÍHO OŠETŘENÍ VE VYBRANÝCH CHOVECH Diplomová práce
Hradec Králové 2009
Barbara Hassová
Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerá literatura a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury a v práci řádně citovány.
Děkuji Prof. RNDr. Jiřímu Lamkovi Csc. za odborné vedení a poskytnuté rady při vypracování diplomové práce. Barbara Hassová
1
Obsah 1.
Úvod a cíle diplomové práce .................................................................................... 4
2.
Teoretická část .......................................................................................................... 5 2.1.
Typy dermatitid v oblasti spěnky a korunky u koní ......................................... 5
2.2.
Klinické
příznaky,
diagnóza
a
terapie
jednotlivých
onemocněních
projevujících se dermatitidou v oblasti spěnky................................................. 8 2.2.1.
Dermatofilóza ........................................................................................... 8
2.2.2.
Stafylokoková folikulitida ........................................................................ 9
2.2.3.
Dermatofytóza ........................................................................................ 10
2.2.4.
Mycetom ................................................................................................. 12
2.2.5.
Chorioptový svrab................................................................................... 13
2.2.6.
Trombikulóza .......................................................................................... 13
2.2.7.
Dermatitida vyvolaná infestací Dermanyssus gallinae .......................... 14
2.2.8.
Verminózní dermatitida .......................................................................... 15
2.2.9.
Pemphigus foliaceus ............................................................................... 15
2.2.10.
Pemfigus vulgarit (EPV) a bulózní pemfigoid (BP) ............................... 16
2.2.11.
Imunitně zprostředkovaná vaskulitida .................................................... 17
2.2.12.
Leukocytoklastická vaskulitida spěnky .................................................. 17
2.2.13.
Syndrom systémový/kutánní lupus erythematosus (SLE like syndrom) 18
2.2.14.
Purpura haemorrhagica (imunitně zprostředkovaná vaskulitida) ......... 19
2.2.15.
Idiopatická folikulitida spěnky ............................................................... 20
2.2.16.
„Ježčí noha“ ............................................................................................ 21
2.2.17.
Dystrofie kůže na korunce ...................................................................... 22
2.2.18.
Exsudativní dermatitida po zapaření nebo traumatu............................... 22
2.2.19.
Ostatní dermatitidy ................................................................................. 23
2.3.
Dělení dermatid dle histopatologie ................................................................. 26
2.3.1.
Ekzematózní podlom (dermatitida eccematosa) .................................... 26
2.3.2.
Verukózní podlom (dermatitida verrucosa) ........................................... 27
2.3.3.
Gangrenózní podlom (dermatitida gangrenosa) .................................... 28
2.4.
Faktory ovlivňující vznik a rozvoj podlomu................................................... 29
2.5.
Prevalence podlomu ........................................................................................ 31
2
2.5.1.
Frekvence podlomu u teplokrevníků a plnokrevníků v porovnání s chladnokrevníky ................................................................................... 31
3.
2.5.2.
Frekvence podlomu dle pohlaví .............................................................. 31
2.5.3.
Věk .......................................................................................................... 31
2.5.4.
Distribuce končetin ................................................................................. 31
2.5.5.
Obvod holeně .......................................................................................... 32
2.5.6.
Barva srsti ............................................................................................... 32
2.5.7.
Dědičnost podlomu ................................................................................. 32
Experimentální část................................................................................................. 34 3.1.
Materiál a metodika ........................................................................................ 34
3.1.1.
Ošetřování koně při podlomu ................................................................. 37
3.1.2.
Aplikace externích přípravků.................................................................. 38
3.1.3.
Metodika popisu ošetřovaných podlomů ................................................ 39
3.1.4.
Metodika vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti léčby. ................................................................................................................ 39
3.1.5.
Metodika vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska délky terapie 40
3.1.6.
Metodika vyhodnocení typu podlomu dle závažnosti ............................ 40
3.2.
Výsledky ......................................................................................................... 42
3.2.1.
Materiál ................................................................................................... 42
3.2.2.
Terapie a její průběh u jednotlivých případů .......................................... 42
3.2.3.
Vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti léčby ............ 54
3.2.4.
Vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska délky terapie ................ 55
3.2.5.
Vyhodnocení závislosti mezi typem podlomu a využitím koně ............. 56
3.2.6.
Výsledky dosažené aplikací externích přípravků ................................... 57
4.
Diskuse.................................................................................................................... 58
5.
Závěr ....................................................................................................................... 61
6.
Seznam použité literatury ....................................................................................... 62
7.
Shrnutí ..................................................................................................................... 66
8.
Abstrakt ................................................................................................................... 68
9.
Příloha: fotografie podlomů .................................................................................... 70
3
1.
Úvod a cíle diplomové práce Termínem podlom jsou označována různá kožní onemocnění, která jsou
lokalizovaná na končetinách koní především v oblasti spěnky a spěnkového kloubu. Tato onemocnění mají často rozdílnou etiopatogenezi, klinický obraz a i následná terapie se může lišit. Problematika farmakoterapie podlomu spočívá především v četnosti a rozsáhlosti různých typů dermatitid v oblasti spěnky, která mohou být jednak primárním onemocněním kůže, může se ale jednat i o sekundární příznaky jiného často velmi závažného onemocnění. Pro zvolení vhodné terapie je nutná kvalitní diagnóza podle klinického obrazu, často podložená i různými laboratorními vyšetřeními. Léčba podlomů je pořád aktuální problém, protože počet koní stále narůstá, především v rukou laiků, kteří je chovají v nevhodných zoohygienických podmínkách a často nedokáží včas odhalit začínající onemocnění a zahájit včasnou a vhodnou terapii. Podlomům lze často předejít dodržováním základních preventivních opatření. V rámci prevence je důležité chovat koně v suchých udržovaných stájích a výbězích, dále je nutná denní vizuální i pohmatová kontrola končetin a včasné ošetření případných zranění. Cílem této práce je: 1. v teoretické
části
-
vypracování
literární
rešerše
s problematikou
farmakoterapie podlomu koní, 2. v experimentální části - ve vybraných chovech aplikovat a vyhodnotit externí přípravky dle jednotlivých hledisek:
podle účinnosti zvolené farmakoterapie
podle délky terapie
podle využití koně
podle typu podlomu
4
Teoretická část
2.
2.1. Typy dermatitid v oblasti spěnky a korunky u koní Dermatitida ve spěnce je příkladem variability projevů kožních onemocnění u koní. Mnoho dermatologických problémů u koní může být již výrazným sekundárním příznakem, který zkresluje nebo zcela zastírá primární onemocnění. To buďto přetrvává a je zastřeno sekundárními příznaky nebo může zcela odeznít. Proto je zde důležitá přesná a vyčerpávající anamnéza a pečlivé klinické vyšetření. Kůň postižený zánětem kůže v oblasti spěnky, který je ohraničen pouze na nepigmentované okrsky, může trpět pokročilým onemocněním jater a proto u něj selhává lokální terapie. V diagnostickém postupu patří k nejpodstatnějším údajům typ lézí, jejich tvar a distribuce. Cennými laboratorními diagnostickými metodami jsou:
Kožní seškrab pro parazitologické a mykologické vyšetření
Mykologická a bakteriologická kultivace
Stanovení citlivosti izolovaných bakterií na antibiotika
Kožní biopsie pro histopatologické vyšetření
V literatuře v anglicky mluvících zemích se pro dermatitidy lokalizované na distálních částech končetin užívá označení „scratches“, „greasy heel“, „mud rash“, „dew poisoning“, a „mud fever“. V odborné veterinární terminologii se pro tyto dermatitidy používá výraz „pastern dermatitis“. V němčině mají pro podlom výraz „die Mauke“. Existují tři základní příčiny vzniku dermatitid spěnky: infekční, neinfekční a ostatní dermatózy, jejichž příznakem může být podlom. Samozřejmě každá z těchto základních příčin má další široké členění.
5
Zde uvádím hlavní typy jednotlivých příčin: Infekční příčiny dermatitidy spěnky: Virová papilomatóza Papulózní dermatitida Equinní sarkoid Dermatofilóza Stafylokoková/streptokoková folikulitida/furunkulóza Dermatitida způsobená mikroorganismy rodu Fusobacterium Dermatofytóza Mycetom Dermatitida vyvolaná larvami nematod Chorioptový svrab Neinfekční příčiny dermatitidy spěnky: Solární dermatitida Traumatická dermatitida Leukocytoklastická vaskulitida spěnky Kontaktní dermatitida Generalizované granulomatózní onemocnění ( enteritida ) Pemphigus foliaceus Vaskulitida ( imunitně zprostředkovaná ) Dystrofie kůže na korunce Intoxikace rtutí ( lokální ) Zapaření nebo madidace kůže ( madidace sekretem, močí, řídkým trusem ) Ostatní dermatózy: Letní dermatitida ( hypersenzitivita na hmyz rodu Culicoides ) Alergie na krmivo Alopecia aresty Lineární keratóza Sarkoidóza Anhidróza
6
Většina těchto onemocnění bude následně přiblížena - z hlediska klinických příznaků, diagnózy, terapie a v některých případech i prevence. V praxi identifikovat primární příčinu podlomu a navrhnout způsob léčby je velmi obtížné. Proto se často během léčby mění způsob terapie a zkouší se různé kombinace – bohužel některé případy jsou zcela rezistentní k jakékoli terapii.
7
2.2. Klinické
příznaky,
diagnóza
a
terapie
jednotlivých
onemocněních projevujících se dermatitidou v oblasti spěnky
2.2.1. Dermatofilóza Patří mezi nejčastější a nejdůležitější příčinu kožních infekcí u koní, je vyvolaná mikroorganismem Dermatophilus congolensis. Charakteristická je tvorba exsudátu, který slepuje srst a vytváří krusty, ty se odlupují a zanechávají alopecie, infekce je většinou spojena s pobytem ve vlhkém prostředí (AKUCEWICH, YU, 2007). Klinické příznaky: Kožní infekce se vytváří v místech, kde dochází k trvalému zvlhčování kůže deštěm. Typická je tvorba krust a alopecie, mohou být mírně pruritické i nepruritické. Léze se objevují přednostně na nepigmentované kůži a mohou být silně erytematózní, jako projev sekundární fotodermatitidy. Rozlišujeme letní a zimní formu tohoto onemocnění. Pro zimní formu je typické slepení srsti purulentním exsudátem, krusty se odlupují spolu s chlupy. Tyto mokvavé kožní léze v ohbí spěnky jsou časté u hříbat chovaných ve vlhkých stájích a u starších koní. U letní formy jsou léze menší než v zimě, krusty jsou tvořeny zaschlým exsudátem. Letní forma bývá často na metatarzu u dostihových koní, zde bývá příčinou traumatizace kůže pískem nebo kamínky při tréninku (KNOTTENBELT, 2002). Diagnóza: Diagnózu stanovíme dle již výše popsaných klinických příznaků. Na jejichž základě provedeme mikroskopické vyšetření stěrů zhotovených z čerstvých krust nebo hnisu. Stěry lze obarvit jakoukoliv barvící metodou.
Terapie: Lokální terapie: Postižená místa je nutné omýt mýdlem nebo šamponem s obsahem chlorhexidinu nebo jodopovidonu. Po ošetření je důležité pečlivě kůži vysušit. Ohraničené okrsky postižené ragádami a exsudací lze ošetřit krémy s obsahem antibiotik, případně kortikosteroidů.
8
Osvědčila se zinksulfátová mast nebo roztok octanu olovnatého. Pro ošetření větších okrsků kůže lze použít roztok 5% manganistanu draselného v 0,5% roztoku briliantové zeleně po dobu 5 dní. Pro ochranu kůže na končetině se většinou neosvědčily bandáže, s výjimkou bandážování při tréninku. Vyloučit je nutno kontakt s vlhkou podestýlkou. Chronické infekce jsou spojeny s extrémní tvorbou krust, postupně se zeslabuje kůže a stává se náchylnější k reinfekci. Sekundárně se může vyvinout kulhání. Systémová terapie: Účinný bývá parenterálně aplikovaný penicilín a potencované sulfonamidy aplikované perorálně po dobu 3 – 5 dní. Neadekvátní terapie příliš iritujícími antiseptiky může vyvolat chemickou dermatitidu jako komplikaci původního onemocnění. Infekce nepigmentovaných okrsků kůže může vést k její senzibilizaci na působení světla. Dermatitida pak při expozici slunečnímu záření perzistuje dlouhou dobu navzdory antibiotické terapii. U všech koní, kde je dermatitida ohraničena na nepigmentované okrsky kůže, je nutné provést vyšetření se zaměřením na možnou hepatopatii nebo intoxikaci rostlinami (KNOTTENBELT, 2002).
Prevence: Zabránit pobytu koní ve vlhkém prostředí ( hluboká vlhká podestýlka, mokré pastviny,…), zajistit čistou, suchou a nedráždivou podestýlku. Koně chránit před deštěm, chovatelské a čistící věci vysterilizovat.
2.2.2. Stafylokoková folikulitida Jde o kontagiózní bakteriální onemocnění projevující se akutní folikulitidou, furunkulózou a tvorbou krust. Nejčastějšími izoláty jsou Staphylococcus aureus, Staphylococcus intermedius a v některých případech byl izolován i Staphylococcus hyicus. Onemocnění se objevuje na jaře a začátkem léta, což pravděpodobně souvisí s výměnou
srsti,
vyšší
teplotou,
vyšší
intenzitou
práce
a
iritací
kůže
(KNOTTENBELT, 2002). Klinické příznaky: Lokalizované purulentní kožní eflorescence jsou bolestivé, malé léze rychle splývají a vytváří větší okrsky exsudativní dermatitidy s edematizovaným okolím. 9
Vyvíjí se krusty s ulpívající slepenou srstí, produkce hnisu je minimální (AKUCEWICH, YU, 2007).
Diagnostika: Typická je distribuce lézí, špatné hygienické podmínky ustájení, značná bolestivost, výskyt je častější na bílých končetinách. Mikrobiologická kultivace prokáže původce.
Terapie: Nutné je ostříhat srst na postižených místech a omýt desinfekčním mýdlem (iodpovidon, chlorhexidin). Systémová nebo lokální aplikace antibiotik má v těchto případech malý efekt. Důležitá je čistota a dezinfekce ošetřovatelských pomůcek. Možné je perorální podávání jodidu draselného 10g/500kg po dobu 30 dní. Léčba je dlouhodobá.
Prevence: Izolovat postižené koně, včetně materiálu či pomůcek, které s nimi přijdou do kontaktu. Ostatní pomůcky je nutné neustále dezinfikovat pomocí terciárních aminů nebo formaldehydových par (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.3. Dermatofytóza Jedná se o povrchové kožní infekce, způsobené dermatofytními plísněmi. Některé druhy se nachází v půdě (geofilní plísně), jiné jsou tak adaptovány na parazitickou existenci, že se v půdě nenacházejí (KNOTTENBELT, 2002).
Etiopatogeneze: U koní se patogenně uplatňují dva rody dermatofytů – Trichophyton a Microsporum s různým druhovým zastoupením (celosvětově
a i u nás je
nejrozšířenější druh Trichophyton equinum) (AKUCEWICH, YU, 2007). Po kontaktu s kožním povrchem není dermatofytní plíseň schopna proniknout do intaktní kůže – penetraci do kůže brání: rezidentní kožní mikroflóra, nespecifické (př. vyšší mastné kyseliny) a specifické obranné mechanismy hostitele (celulární imunita). Mechanické poranění (i bodnutí hmyzem) nebo macerace kůže spolu s narušením 10
obranných mechanismů hostitele usnadní proniknutí infekčního agens do epidermis a rozvoj onemocnění. Organismus reaguje zánětlivou reakcí na keratolytické enzymy, která má často charakter alergické reakce, proto bývá dermatofytóza také označována jako typ kontaktní dermatitidy. Tato zánětlivá reakce vede k likvidaci dermatofyta (ten se snaží prorůstat do okolní zdravé tkáně – léze mají charakteristický cirkulární tvar). Klinické příznaky: Nejvýrazněji bývají postiženi mladí koně, kteří přicházejí do kontaktu se staršími latentně infikovanými jedinci. Pokud není včas zahájena terapie, může se trichofytóza zkomplikovat rozsáhlým bakteriálním zánětem kůže. Vleklý průběh a rozsáhlé postižení kůže bývá u koní, kteří jsou dlouhodobě léčeni kortikosteroidy. V iniciálním stádiu se onemocnění manifestuje „ zježením srsti “ připomínající kopřivku nebo bodnutí hmyzem. Později dochází v místě eflorescence k uvolnění chlupů spolu s krustou, v níž ulpívají. Pod krustami je zpočátku mokvavá spodina, později se odlupují drobné šupiny alopatických ložisek (KNOTTENBELT, 2002).
Diagnostika: Diagnóza
je
založena
na
výsledku
klinického
vyšetření,
přímého
mikroskopického vyšetření chlupů, mykologické kultivace a případně histologického vyšetření kožního bioptátu.
Terapie: Většina případů dermatofytózy odezní spontánně. Onemocnění je však dlouhodobé (dle kondice, imunitního stavu koně, kontaminaci prostředí, atd.) a kůň je zdrojem infekce pro ostatní zvířata ve stáji. Proto je nutné začít s terapií hned po stanovení diagnózy. Cílem léčby je zmírnit klinický průběh onemocnění, zabránit šíření infekce a omezit kontaminaci prostředí. Základem úspěšné terapie je izolace postižených koní od ostatních. Postižené části kůže je nutno ostříhat a chlupy neškodně (nejlépe spálit) odstranit. Vše neustále dezinfikovat (i použité nůžky). Přes všechna tato opatření, je nutné počítat s šířením onemocnění na potencionálně vnímavá zvířata v chovu a zvážit zahájení terapie i u nich, ač zatím nevykazují žádné klinické příznaky.
11
Lokální antimykotická terapie: 2 – 10% roztok jodpovidonu, 10% thiabendazol, 2,5 – 10% jodová tinktura, účinný je také enilkonazol. Pro zamezení šíření infekce na kůži zvířete je nutné alespoň první ošetření provést celotělově. Systémová terapie: griseofulvin a itrakonazol po dobu 60 dní Dále je nutná dezinfekce nejen všech pomůcek a materiálů, ale i budov a personálu, který přichází do kontaktu i s ostatními zvířaty. Je nutné počítat s tím, že spóry dermatofytních plísní jsou schopny přežívat v prostředí stáje a v půdě minimálně rok. U koní, kteří prodělali onemocnění se vyvíjí dlouhodobá imunita. Jako preventivní a případně i terapeutické opatření lze použít i aktivní imunizaci proti dermatofytóze (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.4. Mycetom Pravé mycetomy jsou způsobeny kontaminací ran houbami Curvularia geniculata, Pseudoallerescheria boydii nebo Alternaria spp. (z půdy nebo rostlin), které způsobují chronické podkožní infekce. Vzhled lézí připomíná tumor s tvorbou dutin a fistulací často s granulární komponentou. Klinické příznaky: Z granulujících vředů vytéká seropurulentní sekret, mohou být přítomny i asymptomatické noduly, podobné papilomům, pokryté ulcerovanou neosrstěnou kůží. Diagnóza: Onemocnění je specifické pro určité geografické oblasti. Pro diagnózu je nutné jak klinické vyšetření tak i biopsie.
Terapie: Určité zlepšení je po chirurgickém odstranění nodulů, ale častá je exacerbace. Jisté zlepšení lze docílit po aplikaci jodidu draselného v dávce 5g denně po dobu 3 – 6 týdnů. Antibiotická léčba je bez efektu (KNOTTENBELT, 2002).
12
2.2.5. Chorioptový svrab Kožní onemocnění způsobené roztočem Chorioptes equi, obvykle se vyskytuje v zimě u chladnokrevných koní s dlouhými rousy, ale je také častý u koní s tenkou kůží. Koně, kteří přímo nevykazují klinické příznaky, mohou být rezervoárem chorioptového svrabu (STANNARD, 2000). Klinické příznaky: Charakteristickými znaky jsou pruritus, neklid, podupávání končetinami a kousání kůže na nich. Ustájení koně jsou vnímavější k infestaci, přičemž během období pastvy dojde ke zlepšení (je pravděpodobné, že se tito koně stávají nosiči).Iritace je výraznější v teplém počasí. Častými příznaky jsou ohraničené alopecie s porostem polámaných chlupů a krustami, zde se vyvíjí alopecie s exsudátem, jenž slepuje ostatní chlupy. Po traumatizaci dochází k zesílení kůže a sekundární bakteriální infekci. Při rozšíření parazitózy na zbytek těla vypadá kůže jako „látka prožraná od molů“, dochází ke ztrátě hmotnosti a intolerance zátěže (AKUCEWICH, YU, 2007). Diagnóza: Parazity lze dobře rozeznat pod zvětšovacím sklem, nebo pod mikroskopem z kožního seškrabu či z materiálu získaného vyčesáním z rousů.
Terapie: Nutné ostříhat a odstranit krusty, následně omýt postižená místa insekticidním šamponem. Částečná redukce počtu cizopasníků je možná pomocí pasty s obsahem ivermektinu. Hromadná aplikace antiparazitik je úspěšná v prevenci hromadného onemocnění nebo ve stájích, kde se vyskytuje rekurentní infekce, ale rezervoároví hostitelé (pravděpodobně asymptomatičtí nosiči) znemožňují eradikaci, ačkoli parazit mimo hostitele přežívá jen krátkou dobu (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.6. Trombikulóza Jedná se o onemocnění způsobené parazity druhu Trombicula spp. (vyskytující se v křídových půdách na podzim, přežívá v seně) a Tyroglyphus spp. (výskyt
13
v jadrném krmivu nebo na slámě). Koně tento parazit napadá jen za účelem sání, proto může být obtížné jej při masivních infestacích nalézt. Klinické příznaky: Typické pro toto onemocnění je silný pruritus a malé papuly. Opakované kousání parazita do končetin vede ke vzniku alopecií různé velikosti, které jsou obvykle po 2 – 3 dnech po napadení zanícené s exsudací. Diagnóza: Diagnóza je velmi obtížná z důvodu nalezení parazita, který po nakrmení hostitele zase opouští. Občas jsou vidět shluky červenooranžových parazitů. Onemocnění je také možné odhalit důkladným vyšetřením materiálu vyčesaným ze srsti.
Terapie: Důležitá je prevence, kdy musíme věnovat pozornost možnému zdroji infestace. Parazité mohou přežívat i v uskladněné slámě, seně či jádře po dlouhou dobu. Lokální aplikace insekticidních sprejů či roztoků s obsahem organofosfátů nebo chlorovaných uhlovodíků je dostatečně účinná (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.7. Dermatitida vyvolaná infestací Dermanyssus gallinae Parazit se živí sáním krve hostitele, onemocnění vzniká po přímém či nepřímém kontaktu parazita s hostitelem. Klinické příznaky: Na napadené kůži jsou vidět papuly a krusty, dochází k velmi silnému pruritu. Diagnóza: Ve vyčesaných šupinách jsou pouhým okem viditelné červené pohybující se larvy, pro přesné určení je zapotřebí mikroskopického vyšetření. Výskyt tohoto parazita bývá často po kontaktu s drůbeží.
14
Terapie: Izolace koní od drůbeže i od budov, kde je drůbež chována. Omytí nejenom koní, ale i zamořených stájí insekticidními prostředky na bázi organofosfátů nebo chlorovaných uhlovodíků. Tento postup je nutno opakovat v intervalech 7 dní v letním období a po 10 – 14 dnech v zimě (parazit přežívá dlouho mimo drůbežího i koňského hostitele – až 6 měsíců) (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.8. Verminózní dermatitida Kožní onemocnění způsobené larvami nematod Pelodera strongyloides a Strongyloides westeri. Tato dermatitida bývá častá po dlouhém období dešťů u hříbat chovaných spolu s dospělými koňmi nebo ustájených ve špatných podmínkách. Klinické příznaky: Náhlý pruritus s dupáním a okusováním končetin bývá u opakovaně napadených hříbat doprovázen edémem končetin a dermatitidou v podobě papul, pustul, vředů, krust, alopecií a erytému. Diagnóza: Larvy parazitů lze prokázat v bahně odebraném vzorku z kůže končetin. V chlupových folikulech mohou být přítomny části těl hlístic.
Terapie: Po zlepšení zoohygienických podmínek v chovu a oplachováním končetin vlažnou mýdlovou vodou dochází k vymizení kožních problémů. V těžkých případech lze lokálně aplikovat masti a krémy s obsahem antibiotik a kortikosteroidů (RASHMIR-RAVEN, 2000).
2.2.9. Pemphigus foliaceus Jedná se o autoimunitní onemocnění charakteristické exfoliativní dermatitidou, příčinou je hypersenzitivní reakce typu II, kdy organismus vytváří protilátky proti buněčné membráně epidermálních buněk.
15
Klinické příznaky: Počáteční stádium: Vzniká erytematózní šupinatění s vezikulami a pustulami s povrchovými erozemi, které je doprovázené pruritem a bolestivostí. Často dochází k akutnímu zánětu korunky a kaštanů, které může vyústit až kulháním koně. Eflorescence se postupně během několika dní až týdnů šíří na celé tělo. Chronické stádium: V této fázi převažují difúzní šupiny s rozsáhlou alopecií, ze systémových příznaků je častá letargie, anorexie, edémy končetin, horečka a deprese. Diagnóza: Pro histopatologické vyšetření jsou preferovány intaktní papuly a vezikuly. Hematologický a biochemický nález je obvykle nespecifický.
Terapie: Pro léčbu se doporučují imunosupresivní dávky kortikosteroidů po dobu několika týdnů. Snižování dávky vede obvykle k exacerbaci onemocnění, nutné počítat s tím, že podávání léků bude nezbytné do konce života koně. Pokud pacient na terapii nereaguje, lze se pokusit o aplikaci solí zlata. Prognóza onemocnění je nepříznivá, ale mladí koně, kteří reagují na léčbu, mají prognózu lepší (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.10. Pemfigus vulgarit (EPV) a bulózní pemfigoid (BP) Onemocnění je způsobené hypersenzitivitou II. typu, jde o vzácně se vyskytující vezikulobulózní ulcerativní chorobu. Klinické příznaky: Dochází k výskytu křehkých vezikul na kůži a mukokutánních spojeních, které rychle praskají, zanechávají krusty a ulcerace s epidermálními kolaretami. U těžce postižených koní jsou časté celkové příznaky (př. anorexie, deprese,…). Diagnóza: Nejprve je důležité vyloučit ostatní možné příčiny. Dále je užitečné histopatologické vyšetření kožního bioptátu obsahující intaktní vehikula.
16
Terapie: Prognóza onemocnění je velmi špatná. Jisté zlepšení je po aplikaci vysokých dávek kortikosteroidů, po klinickém zlepšení je možné dávku snížit na minimum, ale většinou se musí podávat do konce života (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.11. Imunitně zprostředkovaná vaskulitida Příčinou tohoto málo častého onemocnění je kombinace hypersenzitivní reakce typu I a III. Klinické příznaky: Příznaky se objevují většinou za 2 – 4 týdny po infekci mikroorganismem Streptococcus equi. Vytváří se fokální a difúzní edémy, erytémy, nekrózy a ulcerace. Často dochází i k pyrexii, ztrátě hmotnosti a depresi. Diagnóza: Diagnóza
vychází
z klinických
projevů,
hematologického
vyšetření,
biochemického vyšetření a kožní biopsie (bioptát je vhodné odebrat do 24 hodin po vzniku lézí).
Terapie: Důležité je rychle stanovit diagnózu a hned začít s léčbou. Podává se prednizolon dvakrát denně spolu s vysokými dávkami antibiotik do zlepšení stavu. Pak dochází k redukci na jednu ranní dávku ob den, postupně se vysadí úplně. Bohužel často dochází k exacerbacím a některé případy na terapii nereagují, zde dochází k utracení (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.12. Leukocytoklastická vaskulitida spěnky U tohoto nedávno popsaného onemocnění s častějším výskytem se zánět vyvíjí na nepigmentované kůži končetin (hl. na zevní straně spěnky pánevních končetin a metatarzu). Výskyt je především u mladých koní v letním období v oblastech s enormním slunečním svitem (STANNARD 2000).
17
Etiopatogeneze: Zatím nejasná. Přímou imunofluorescencí byly prokázány depozice IgG a C3 složky komplementu. Distribuce lézí na nepigmentovaných okrscích kůže naznačuje pravděpodobný podíl ultrafialového záření na etiologii. Nejedná se však o pravou fotosenzibilizaci a ani jaterní biochemický profil nevykazuje odchylky od normy (STANNARD 2000). Klinické příznaky: Onemocnění začíná akutním nástupem erytému provázeného exsudací a tvorbou krust, který je ostře lokalizovaný na nepigmentované kůži hlavně pánevních končetin. Zasychající exsudát získává bradavičnatý vzhled a je obtížné ho odstranit. Zánět bývá bolestivý. Častá je sekundární bakteriální infekce (KNOTTENBELT, 2002). Diagnóza: Charakteristická je lokalizace eflorescencí na laterální straně nepigmentovaných končetin. Biopsie bývá nespecifická (AKUCEWICH, YU, 2007).
Terapie: Je nutné podávat denně vysoké dávky kortikosteroidů po dobu až dvou týdnů s postupným snižováním dávky po dobu dalších čtyř týdnů. Po té však lze očekávat opětovnou exacerbaci zánětu s nutností další aplikace kortikosteroidů. Pozitivně se projevuje i aplikace různých zjemňujících krémů a keratolytik (př. kyselina salicylová), dále krémů s obsahem antibiotik, antiseptik a kortikosteroidů. Jako prevence slouží aplikace opalovacích krémů s faktorem 20. Postižení koně musí být ustájeni mimo účinky ultrafialového záření (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.13. Syndrom
systémový/kutánní
lupus
erythematosus
(SLE
like
syndrom) Vzácné nepřesně definované onemocnění. Syndrom má rysy diskového lupus erythematosus (DLE) a systémového lupus erythematosus (SLE). Typické je postižení několika orgánů a kůže. Patogeneze je multifaktoriální. Vznik autoimunitního onemocnění je důsledkem genetických, imunologických, enviromentálních a pravděpodobně infekčních a iatrogenních (lékových) vlivů. Jako spouštěcí faktory se 18
uplatňují infekce, změny v prostředí, výkyvy teplot, léčiva, stresující situace (př. gravidita, těžká práce), ale i jiná systémová onemocnění (př. lymfosarkom). Klinické příznaky: Onemocnění začíná erytémem, exsudací a tvorbou šupin, při dlouho trvajících potížích získává kůže zvrásněný vzhled s nadměrným šupinatěním. Dalším z příznaků je alopecie a fotosenzibilizace (postihuje i pigmentovanou kůži), později dochází k depigmentaci kůže (v okolí očí, nozder, pysků, atd.). Nejtěžší případy SLE vykazují postižení různých vnitřních orgánů (kulhání, pyrexe, ztráta hmotnosti, …). Diagnóza: Je nutné provést celou škálu diagnostických testů pro potvrzení tohoto onemocnění. Typické je současné postižení více orgánů. Charakteristický je histopatologický test, zatímco hematologické vyšetření je nespecifické.
Terapie: Důležité je odhalit a odstranit spouštěcí faktory a léčit primární onemocnění. Pro léčbu je charakteristická dlouhodobá aplikace vysokých dávek kortikosteroidů spolu s antibiotiky. U spolehlivě potvrzených případů SLE nastává jen krátkodobá remise, časté je střídání exacerbací s remisemi (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.14. Purpura haemorrhagica (imunitně zprostředkovaná vaskulitida) Toto onemocnění často provází infekce horních dýchacích cest (hlavně mikroorganismy Streptococcus equi equi a Streptococcus equi zooepidemicus). Nejvnímavější jsou mladí a stresovaní koně. Imunokomplexy způsobují poškození cévní stěny a její zvýšenou permeabilitu, dochází k extravaskulárnímu úniku proteinů, které vede ke vzniku rozsáhlých edémů (zpočátku vypadají jako kopřivkové pupeny). Klinické příznaky: Nejdříve se objevují kopřivkové pupeny, ty postupně splývají a vyvíjí se rozsáhlé difúzní edémy na končetinách. Edémy jsou provázeny exsudací s pozdějším vznikem erozí. Častý je také výskyt petechií a ekchymózy na kůži a sliznicích. 19
Terapie: Základem je odstranit spouštěcí podněty a zahájit včas léčbu primárního onemocnění. Terapii je vhodné zahájit systémově podanými vysokými dávkami kortikosteroidů a antibiotik. Důležité je také zohlednit možnost přecitlivělosti na léky, které byly podány v rámci terapie infekce dýchacích cest (z důvodu shodných klinický příznaků) (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.15. Idiopatická folikulitida spěnky Bakteriální
folikulitida
a
pyodermie
spěnky
a
korunky
způsobená
Staphylococcus aureus, Staphylococcus hyicus a Staphylococcus intermedius. Klinické příznaky: Zpočátku se vyvíjí jednotlivé papuly, které postupně splývají ve větší okrsky s ulcerací a produkcí hnisu. Dále se tvoří bolestivý edém s exsudátem, jenž slepuje chlupy. S rozvojem infekce do hlubších vrstev kůže a podkoží se rozvíjí celulitida (difúzní pyogenní infekce pojivové tkáně) a později i kulhání. Diagnóza: Charakteristický je klinický vzhled. Cytologie a kultivace stěrů obvykle prokáže směs fakultativních patogenů nebo komenzálů.
Terapie: Terapie je poměrně bolestivá, proto je někdy zapotřebí použít sedativa a analgetika. Postižené okrsky je nutné ostříhat a omýt mýdlem nebo šamponem chlorhexidinu nebo jodpovidonu. Pouhá lokální terapie pomocí antibakteriálních krémů je většinou bez efektu. Většinou dochází k systémové aplikaci antibiotik, dle stanovené citlivosti (KNOTTENBELT, 2002).
20
2.2.16. „Ježčí noha“ Tímto
syndromem
charakterizovaných
je
pyodermií,
označována erozemi,
skupina
exsudací,
kožních
tvorbou
onemocnění
krust
a
šupin
lokalizovaných v ohbí spěnky a na patce. Jedná se o skupinu zánětlivých onemocnění různé etiologie. Častější je výskyt u chladnokrevných koní a na nepigmentovaných končetinách (STANNARD, 2000). Klinické příznaky: První změny se obvykle objeví na kůži v ohbí spěnky jedné, nejčastěji nepigmentované končetiny. Postupně a často následkem nesprávné terapie se šíří na celou spěnku a dále na spěnkový kloub. Rychle se vyvíjí vaskulitida s erytémem a následně
mokvavá
dermatitida
s erozemi,
ulceracemi,
krustami
a
alopécií.
V chronických případech kůže zesiluje a může se vyvinout výrazná, někdy až extrémní hypertrofie s hlubokými figurami. Běžná je sekundární infekce, pruritus a bolestivost. V pokročilých stádiích na kůži vznikají chronické granulace. Diagnóza: Diagnóza je obtížná vzhledem k rozvoji sekundárních změn. Stěry pro bakteriologickou kultivaci slouží k průkazu sekundární mikroflóry. Seškrab pro parazitologické vyšetření je nutné provést i na jiných místech kvůli vyloučení jiných častých parazitů. Dále se provádí biopsie kůže, ultrasonografické, rentgenologické, hematologické a biochemické vyšetření.
Terapie: Důležité je najít a odstranit všechny možné příčiny, které připadají v úvahu. Z důvodu velké bolestivosti může být nezbytná celková anestézie. Nutné je odstranění chlupů a nekrotické části po jejich zvlhčení antiseptickými roztoky. Kůži je nutné držet v suchu. Pro vysušení a omezení exsudace se používá zinksulfátová mast s aluminium oxidem a octanem olovnatým. Mohou být podávána i antibiotika (lokálně i celkově) a nesteroidní antiflogistika. Je dobré nepoužívat viskózní masti a krémy s vysokým obsahem vody. V některých případech dochází k zesílení kůže se sklonem k častým exacerbacím (KNOTTENBELT, 2002).
21
2.2.17. Dystrofie kůže na korunce Příčinou tohoto onemocnění je idiopatická porucha rohoviny na korunce, která postihuje současně všechny čtyři končetiny, častější je u chladnokrevných koní. Klinické projevy: Všechny čtyři končetiny vykazují progresivní proliferaci a hyperkeratotické změny s rozsáhlou tvorbou mastných šupin. U chronických a prolongovaných případů se často vyvíjí zjevné změny na kopytní stěně (praskliny a figury s exsudací a výtokem krve). Diagnóza: Histopatologické vyšetření bioptátu je nespecifické. Důležité je vyloučit všechny vyvolávající příčiny.
Terapie: Paliativní opatření spočívají v odstraňování nadměrné nebo patologicky změněné rohoviny a v aplikaci mastí na kůži korunky. Přikládání mírně dráždivých náplastí na kůži korunky někdy podpoří produkci zdravé tkáně, ale je zde i výrazné riziko zhoršení následkem této léčby. Kortikosteroidy nemají efekt. Určitý účinek může přinést suplementace pupalkového oleje, biotinu a metioninu (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.18. Exsudativní dermatitida po zapaření nebo traumatu Tato dermatitida se vyvíjí jako odpověď kůže v ohbí spěnky na nespecifickou iritaci, neodlišuje se od reakce kůže na stejné podněty na jiných částech těla. Rozdíl je pouze ve specifické mikroflóře, zde se u zánětů uplatňují hlavně tyto mikroorganismy Dermatophilus congolensis, Staphylococcus hyicus, Staphylococcus intermedius a gramnegativní fekální mikroflóra. Primární příčinou je iritace kůže na končetinách močí u hřebců nebo u valachů postižených paralýzou močového měchýře, urolity nebo tumorem lokalizovaným na penisu nebo prepuciu. Další poměrně častou příčinou je trauma kůže ve spěnce nebo na korunce (př. vazákem, ostrý porost,…).
22
Klinické příznaky: Dermatitida se může vyskytovat na jedné nebo více končetinách, častější je na nepigmentované noze. Léze jsou difúzní a vyvíjí se trhliny, ze kterých vytéká krev a sekret. Diagnóza: Histopatologické vyšetření je nespecifické. Při odstranění vyvolávající příčiny většinou kožní problémy odezní.
Terapie: Nutné je nejprve odhalit a odstranit vyvolávající příčinu. Pak kůži očistit a opláchnout a dále chránit narušenou kůži protektivní bariérou (krémy, vazelína, …). Ve většině případů dochází k úplnému zahojení, někdy je léčba dlouhodobější a může se stát, že v místě zhojených lézí narostou nepigmentované chlupy nebo zde zůstane alopecie (KNOTTENBELT, 2002).
2.2.19. Ostatní dermatitidy Hypersenzitivita na bodnutí hmyzem (letní dermatitida) Alergie na bodnutí hmyzem čeledi Culicoides. Jedna z nejčastějších kožních alergií, charakteristická je sezónnost onemocnění a silný pruritus po celém těle. V rámci terapie postižených koní je nutné zabránit kontaktu koně s bodavým hmyzem a podání antihistaminik (KNOTTENBELT, 2002). Generalizovaná granulomatózní enteritida Jedná se o určitý defekt v obranném mechanismu lokálního imunitního systému postihující malý nebo velký kolon. Toto onemocnění se projevuje exsudativním až ulcerativním zánětem kůže korunky, alopecií, hyperkeratózou zejména na hlavě a na končetinách. Terapie je neúčinná, pro dočasnou úlevu se podávají dlouhodobě kortikoidy. Zatím nejsou známy případy úspěšného vyléčení (KNOTTENBELT, 2002).
23
Alergie na krmivo, léky a kontaktní dermatitida Ve všech těchto případech je hlavním klinickým příznakem kopřivka, kdy kůň je pravděpodobně tím nejvnímavějším zvířetem pro její vznik. Často bývá obtížné identifikovat vyvolávající alergen. Charakteristické pupeny se objevují hlavně na hlavě, trupu, krku a končetinách. Jedinou jistou metodou vedoucí k uzdravení je zabránit kontaktu koně s alergenem. Jestliže rozpoznáme vyvolávající příčinu, je možné ji odstranit z krmiva nebo z prostředí. V počáteční fázi je standardním přístupem aplikace vysoké jednorázové dávky kortikosteroidů (KNOTTENBELT, 2002). Virová papilomatóza Vyvolávající příčinou je virus papilomatózy koní, jedná se o jedno z nejběžnějších kožních onemocnění u koní. Postihuje častěji mladé koně (po jejich prvním vypuštěním na pastvu a kontaktu se staršími koňmi), ale může se objevit u kteréhokoliv koně bez imunity. Pro proniknutí viru do hlubších vrstev epidermis je potřeba traumatizace kůže (př. pastva na hrubším a delším travním porostu). Rozvoj papilomů na kůži korunky a spěnky může být velmi vážný, protože v těchto místech většinou nedojde k uzdravení. Terapie obvykle není potřebná. U hříbat problém většinou zmizí spontánně, u starších koní probíhá spontánní regrese pomaleji a některé papilomy mohou zůstat beze změny (RASHMIR-RAVEN, 2000).
Intoxikace selenem V některých regionech v USA se selen nachází ve vysokých koncentracích v půdě, což může zvýšit koncentrace selenu v některých rostlinách. Po zkrmení těchto rostlin se u koně vyvine intoxikace selenem. Intoxikace se projevuje kulháním způsobeným zánětem kůže na korunce a kopytní škáry (laminitida). V rámci terapie je nutné odstranit zdroj selenu, nasadit vysokoproteinovou dietu, anorganický arzen, naftalen a profylakticky se aplikuje měď a dotace proteinů v dietě. U koní postižených laminitidou je indikována eutanázie (KNOTTENBELT, 2002). Fotosenzitivní (solární) dermatitida Jedná se o typ dermatitidy, která může postihovat citlivé koně s bílými odznaky (na hlavě i na končetinách). Tato dermatitida se dále dělí na: lokální a systémovou. 24
Systémová fotosenzitivní dermatitida je dále dělena dle příčin vzniku na: primární a hepatogenní. Primární
systémová
fotosenzitivní
dermatitida
vzniká
po
proniknutí
fotosenzitivního agens nebo jeho aktivního metabolitu do oběhu. Proniknutí může nastat požitím, kontaktem nebo vpichem. Nejčastější příčinou této dermatitidy bývá pastva bohatá na jetel, třezalku, pšenici nebo žito. Hepatogenní systémová fotosenzitivní dermatitida může nastat při onemocnění jater, kdy dochází ke zvýšené koncentraci phylloerythinu v krvi. Toto onemocnění je způsobeno toxickými pyrolizidinovými alkaloidy. Všechny tyto typy způsobují dermatitidu v přítomnosti ultrafialového světla (AKUCEWICH, YU, 2007).
25
2.3. Dělení dermatid dle histopatologie Dermatitidy v oblasti spěnky jsou dle německých autorů často děleny na ekzematózní, verukózní a gangrenózní typ podlomu. Toto dělení je zaměřeno hlavně na vzhled podlomu.
2.3.1. Ekzematózní podlom (dermatitida eccematosa) Tento typ podlomu je charakteristický pro akutní stádium, které ovšem může přejít do stádia chronického. Tato dermatitida začíná zánětlivým zarudnutím kůže a bolestivými otoky na postižených místech. Později se objevují puchýřky, které praskají a vytéká z nich serózní, nažloutlá tekutina. Ta postupně slepuje chlupy a může mít i purulentní charakter. Na oteklé kůži jsou časté ragády. Po zaschnutí exsudátu se vytváří krusty, pod kterými se v mírnějších případech hojí kůže, což je doprovázeno silným odlupováním nemocné pokožky (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Léčba: Během terapie je nutný klid a pečlivé čištění postižené spěnky. Vše, co by mohlo podlom způsobovat nebo ho zhoršovat, musí být odstraněno. Při léčbě je důležité podlom neustále vysušovat (vysušující zásypy) a zakrývat před případnou další infekcí (krycí zásypy, masti, obvazy,…) (SILBERSIEPE, 1986). Při silném zánětu je nutné aplikovat celková antibiotika. Krusty je možné změkčit a poté odstranit promaštěním např. rybím tukem (SLOET, GOEHRING, 1999).
26
2.3.2. Verukózní podlom (dermatitida verrucosa) Verukózní podlom může vzniknout buď z akutního ekzematózního podlomu nebo zcela samostatně. Jde o chronickou hyperplastickou dermatitidu, pro kterou je charakteristický mazlavý, purulentní, páchnoucí exsudát. V postižené oblasti vzniká ztluštění kůže, difusní sklerosa kůže a podkoží a mnohočetné bradavičnaté výstupky. Dále dochází k „naježení“ a postupnému vypadávání srsti. Tato nemoc bývá často ve spojitosti s rakovinou kopyt (může být příčinou rakoviny kopyt, nebo také jako následek rakoviny kopyt) (SILBERSIEPE, 1986). Existují tři typy verukózní dermatitidy: chronická verukózní dermatitida, chronická tuberózní dermatitida a běžná bradavice (GUSTINE, 1910). Chronická verukózní dermatitida vzniká z ekzematózní dermatitidy. Kůže mezi „naježenými“ chlupy získává hrubě-zrnitý vzhled. Později se přidává skleróza kůže a podkoží a otok postižené končetiny. Konečný „květákovitý“ vzhled mívá často chronický průběh. Chronická tuberózní dermatitida vzniká následkem předchozího úrazu např. řetízková rána způsobená řetězem uvázaným koni kolem spěnky. Kůže získává jemně drážkovaný až hrbolkovitý vzhled. Běžné bradavice u koní bývají obdobné jako u lidí. Bradavice mohou mít různý tvar a vzhled (GUSTINE, 1910). Podle histologického vyšetření bylo zjištěno, že pro verukózní dermatitidu je charakteristické bujení papilárních tělísek a silná infiltrace leukocytů (GUSTINE, 1910, GEBUREK, 2002).
Terapie: Jednou z možností léčby je radikální chirurgické odstranění nemocné tkáně s následnou aplikací leptavých a adstringentních přípravků (THOMAS, 1926). U málo vystupňovaného bujení je možné přikládat nejprve vlhké a potom vysušující zábaly (SILBERSIEPE, 1986). Kryochirurgie může být řešením pro malé, jednotlivé bradavice (DIETZ, 1999).
27
2.3.3. Gangrenózní podlom (dermatitida gangrenosa) Jedná se o zvláštní typ podlomu, který způsobuje infekce. Bývá častý v zimním období, ale může vzniknout i v létě (MÖLLER FRICK, 1921). Toto infekční onemocnění způsobuje Fusobacterium necrophorum (SELBITZ, 1992) a sporulující anaerobní bakterie hlavně Bacterioides melaninogenicus a Fusiformis nodosus (DIETZ, 1999). Mezi první příznaky tohoto onemocnění patří velmi bolestivý otok v oblasti spěnky a patek se značným kulháním. Uprostřed otoku se nachází ostře ohraničené, modročervené nekrotické ložisko, které se změní v krvavý hnisavý vřed. Pokud je léčba úspěšná, dochází ke granulaci tkání a zajizvení postižené oblasti, často ale vznikají fistuly na korunce a spěnce, kde zůstává nekróza (SILBERSIEPE, 1986).
Terapie: Důležitá je především prevence, pro zabránění přístupu vlhkosti je vhodné natírat spěnku a patky olejem. V případě, že dermatitida již propukla, je nutné odstranit všechna infikovaná ložiska. Dále je potřeba postižená místa omývat roztokem chloridu zinečnatého a přikládat obvazy napuštěné kafrem. Fistulím může být zabráněno pomocí tlakových obvazů. Prognóza u tohoto podlomu nebývá optimistická (MÖLLER A FRICK, 1921).
28
2.4. Faktory ovlivňující vznik a rozvoj podlomu Jde o faktory, které mohou být příčinou vzniku podlomu, nebo mohou stávající dermatitidu zhoršovat a způsobit, že použitá terapie je neúčinná. Proto každá terapie musí být zahájena eliminací všech možných příčin podlomu. Jedním z nejdůležitějších faktorů pro vznik podlomu je vlhkost (MÖLLER A FRICK, 1921, EIKMEIER HOFMANN, 1995, KRAFT, 1997). Vlhkostí není myšlen jen častý déšť, ale také kaluže, bláto a vlhké stání pro koně (způsobené špatnými hygienickými podmínkami ve stáji). Problémem může být i časté mytí končetin (SLOET A GOEHRING, 1999, HUTYRA, 1959). Zimní období (hlavně od ledna do března) bývá řazeno mezi nejrizikovější část roku pro vznik podlomu. Důvodem je velká vlhkost (sníh, led, tání) a také chlad (SCHÄFFER, 1999, GUSTINE, 1910). Samozřejmě se podlomy mohou vyskytovat i v letních měsících, zde bývají příčinou extrémní horka (SILBERSIEPE, 1986). Další z možných příčin umožňujících vznik podlomu je špína (MÖLLER A FRICK, 1921, SILBERSIEPE, 1986). Také špatné ošetřování koně zejména jeho končetin může vést k podlomu (McMULLAN, 1982, MULLOWNEY, 1985, GRAY, 1995). Důležitou roli pro vznik podlomu může hrát i jakékoli mechanické dráždění lokalizované v ohbí spěnky. Mezi tyto mechanické podněty mimo jiné patří: pohyb koně po strništi, po písku, dále ustájení koně na pilinách či jiném stelivu. Rizikové mohou být i pichlavé rostliny na pastvině či v seně (SILBERSIEPE, 1986, MÖLLER A FRICK, 1921, HUTYRA, 1959). Dráždění chemickými podněty může také vést ke vzniku podlomu. U koní, kteří se používají v dolech, či huti je toto riziko vysoké. Zde podlomy vyvolává hlavně kyselá důlní voda a různé chemikálie používané během těžby. Při přemístění koně dochází ke zlepšení (MOHR, 1925).
29
Z dalších škodlivých látek to je např. práškové vápno a posypová sůl. Ta je nejen na silnicích, ale také se často v zimě používá na posyp jezdeckých hal, kde slouží jako ochrana před zamrznutím písku (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Jistou roli může mít i druh a kvalita krmiva. Sušené brambory a pšeničné otruby zvyšují riziko vzniku podlomu (SILBERSIEPE, 1986). U chladnokrevných koní je také důležité kontrolovat krmivo bohaté na bílkoviny, protože překrmování tímto krmivem může také způsobit podlom (STRAITON, 1995, KUMPF, 1953). Také hormonální změny (např. říje klisen) mohou mít vliv na tvorbu podlomu (ULLRICH, 1966). Dokonce i silnější tloušťka kůže a hustší osrstění, případně rousy ve spěnce mohou zvyšovat riziko vzniku podlomu (GUSTINE, 1910, SILBERSIEPE, 1986, KNOTTENBELT, 1999). Větší sklon k dermatitidám mají chladnokrevníci, fríští koně a tinkeři, kteří také častěji trpí rakovinou kopyt (THOMAS, 1926, KUMPF, 1953). Dalším možným faktorem jsou různé úrazy. Může se jednat o zášlap, kdy zadní nohy zraní patky na předních končetinách takzvaným zaskočením (FRICK A MÖLLER, 1921). Častým úrazem je také řetízková rána ve spěnce způsobená vazákem (WINTZER, 2000). Také druhotná kolonizace nespecifickými patogeny může být příčinou zhoršení podlomu. Jedná se především o tyto patogeny: Dermatophilus congolensis, Staphylococcus aureus a Proteus mirabilis (SLOET A GOEHRING, 1999, SCHÄFFER, 1999). Pokud se podlom vyskytuje současně s rakovinou kopyt, tak se ve spěnce často nachází i spirily (SCHOUPPÉ, 1931). Pelodera strongyloides byla dokázána v podlomu u tenesseskýho mimochodníka (RASHMIR- RAVEN, 2000). Také různé plísně mohou způsobit nebo zhoršit podlom (SLOET A GOEHRING, 1999).
30
2.5. Prevalence podlomu 2.5.1. Frekvence podlomu u teplokrevníků a plnokrevníků v porovnání s chladnokrevníky U chladnokrevníků je výskyt podlomu nejvyšší, bývá to zdůvodněno hlavně hustými rousy (SCHÄPER, 1937). (WUSSOW A HARTWIG,1954) dokonce považovali toto onemocnění za „bič na chladnokrevný chov“. Podle výsledků jedné ze studií (HÖLL, 1956) je četnost verukózního podlomu následující: 94,5 % u chladnokrevníků, 5,5% u teplokrevníků a žádný případ nebyl zjištěn u plnokrevníků. KUMPFER (1953) objevil toto onemocnění pouze u chladnokrevníků. GUSTINE (1910) popsal toto onemocnění u 77% chladnokrevníků a u 33% „lehkých“ plemen.
2.5.2. Frekvence podlomu dle pohlaví Zde se studie značně rozchází, dle NACHTSHEIMA (1938) a WIESNERA A WILLERA (1974) jsou touto nemocí častěji postiženy klisny a valaši než hřebci. Zatímco podle SCHÄPERA (1937) a WEISCHERA (1949) jsou mnohem více náchylní hřebci k této nemoci. Po kastraci takto nemocných hřebců dochází většinou ke zlepšení, ale málokdy dojde k celkovému uzdravení. Vyšší výskyt podlomů u hřebců může být dán jejich dlouhodobějším držením ve stájích, kde jsou často špatné světelné podmínky. Dále mohou hrát roli sekundární znaky hřebců hlavně silnější a hrubší kůže, větší obvod holení a hustší a delší rousy (WEISCHER, 1949).
2.5.3. Věk Podle GUSTINA (1910) věk nehraje při výskytu podlomu žádnou roli a každý kůň touto nemocí může trpět. Většinou tímto onemocněním trpí starší koně, podlom se pouze výjimečně vyskytuje u koní mladších tří let (WUSSOW A HARTWIG, 1955).
2.5.4. Distribuce končetin Podlomem mohou být postiženy všechny čtyři končetiny, ale častěji se objevuje na zadních nohách, což je způsobeno močením, kálením a jinými nečistotami (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Podle THOMASE (1926) se podlom 31
vyskytuje dokonce pouze na pánevních končetinách, toto své tvrzení doložil studií, důvodem jsou opět nečistoty a vlhkost. Studie dle GUSTINA (1910) doložila, že v 69% případů jsou postiženy pánevní končetiny, pouze ve 22% se podlom vyskytl na hrudních končetinách a více končetin bylo postiženo jen v 8%.
2.5.5. Obvod holeně Dokonce i obvod holeně může hrát významnou roli v prevalenci podlomu. Větší obvod holeně zvyšuje riziko výskytu podlomu, proto je také častější u chladnokrevníků než u teplokrevníků (SCHÄPER, 1937, WEISCHER, 1949, WUSSOW A HARTWIG, 1954). WUSSOW A HARTWIG (1954) zjistili, že větší obvod holeně u chladnokrevníka než u plnokrevníka není dán pouze silnější kostí, ale především silnější kůží a podkožím. Při pitvě chladnokrevníka a plnokrevníka zjistili, že rozdíl ve skeletu holeně byl pouze 3cm, zatímco rozdíl v obvodu celé holeně včetně kůže a podkoží byl 10cm.
2.5.6. Barva srsti Většina autorů se shodla, že barva srsti nehraje při výskytu podlomu významnou roli. Dále se shodli na tom, že důležitou predispozicí pro vznik podlomu, jsou bílé odznaky na končetinách, neboť toto onemocní se častěji vyskytuje právě na těchto nohách bez pigmentu (GUSTINE, 1910, THOMAS, 1926, SILBERSIEPE, 1986, KNOTTENBELT, 1999). STANNARD (2000) upozorňuje také na onemocnění, které se
projevuje
dermatitidou
pouze
na
nepigmentovaných
končetinách
(Leukocytoklastická vaskulitida). WUSSOW A HARTWIG (1954) poukazují na častější výskyt podlomu u těchto tří zbarvení: ryzák, hnědák a hnědý šiml. Dokonce i WIESNER A WILLER (1974) ve své studii prokázali zvýšený výskyt tohoto onemocnění u těchto tří barev srsti.
2.5.7. Dědičnost podlomu SCHÄPER (1937) ve své studii dokázal, že vznik podlomu je do jisté míry podmíněn genetikou. Autor poukázal na import belgického hřebce do německého chladnokrevného chovu a s tím i vyšší výskyt podlomů u jeho potomstva. Pro snížení 32
prevalence podlomů je proto nutná jistá selekce plemeníků, u kterých se prokáže, že svému potomstvu předávají vyšší riziko vzniku podlomu. S touto studií o dědičnosti podlomů a nutností takováto zvířata vyřazovat z chovu, souhlasili i další autoři (BREUER, 1949, WEISCHER, 1949, WUSSOW A HARTWIG, 1954).
33
3.
Experimentální část 3.1. Materiál a metodika V této práci jsem popisovala jednotlivé terapie podlomu u teplokrevných koní,
jednalo se převážně o českého teplokrevníka, dále je zde zastoupen i slovenský teplokrevník, holštýnský kůň a hannoverský kůň. Většina ošetřovaných koní byla ustájena v jezdeckém areálu TJ JO NISA v Jablonci nad Nisou, pár případů bylo ze stájí v Příkrém u Semil a k několika případům jsem jezdila do okolních stájí. U každého ošetřeného koně jsem si zaznamenala tyto údaje: jméno, pohlaví, rok narození, využití koně (zda se jedná o koně sportovního, rekreačního či chovného), zbarvení jednotlivých končetin, velikost a vzhled podlomu, tvar lézí, přítomnost či nepřítomnost krust a exsudátu, zda se jedná o akutní podlom nebo zhoršení chronického
podlomu a v neposlední řadě také jestli kůň často trpí těmito
dermatitidami. Tyto obecné údaje o ošetřených koní jsou zaznamenány v tabulce č.1.
34
35
36
U velmi závažných případů (velké otoky, rezistence na léčbu, rychlé a vážné zhoršování stavu) byl proveden hluboký seškrab pro bakteriální kultivaci, kdy na základě výsledků vyšetření byla k lokální léčbě většinou nasazena i celková antibiotika. Při často se opakujících dermatitidách zejména na nepigmentované končetině byla odebrána krev pro celkové hematologické vyšetření (podezření na onemocnění jater, žlučníku či žlučových cest). Léčba probíhala vždy pod dohledem veterinárního lékaře (u méně závažných případů pouze ve formě konzultace).
3.1.1. Ošetřování koně při podlomu Po objevení jakéhokoli podlomu jsem nejprve postiženou končetinu pečlivě omyla 1% roztokem jodpovidonu naředěným ve vlažné vodě. Po té jsem podlom důkladně prohlédla a podle jeho rozsahu a vzhledu jsem stanovila nejvhodnější terapii pomocí různých externích přípravků. Po této prohlídce jsem na postižené spěnce ostříhala všechny chlupy a rousy pro snadnější aplikaci přípravků a lepší kontrolu spěnky v průběhu terapie. Pak jsem opět končetinu omyla 10% roztokem jodpovidonu naředěným ve vlažné vodě a pomocí navlhčené gázy jsem opatrně odstraňovala jednotlivé stroupky a krusty. Následně jsem končetinu pečlivě osušila a nanesla na ni vybraný externí přípravek. Dle závažnosti podlomu jsem spěnku bandážovala. U velmi mírných podlomů, které byly podchyceny v začátku onemocnění, jsem bandáž nepřikládala. V ostatních případech jsem bandážovala vždy na počátku léčby, v případě zhoršení stavu a při ustájení koně ve špatných zoohygienických podmínkách (stání na mokré podestýlce, velké množství nečistot, vlhký výběh, atd.). Pokud docházelo ke zlepšení podlomu bandážovat jsem přestala. U velmi bolestivých podlomů bylo toto ošetření někdy obtížné a dokonce i nebezpečné (kopání, kousání), proto byla v některých případech nutná sedace. Během ošetřování jednotlivých podlomů jsem se také snažila najít možnou příčinu jejich vzniku a eliminovat ji. Dále edukovat majitele a ošetřovatele postižených zvířat o možných příčinách vzniku a zhoršení podlomu a upozornit je na důležitost důkladných denních prohlídek končetin jejich koní.
37
3.1.2. Aplikace externích přípravků Všechny použité externí přípravky jsem rozdělila do dvou skupin. Do první skupiny jsem zařadila dezinfekce, které jsem aplikovala ve formě roztoků o různé koncentraci. Tyto dezinfekce jsem používala vždy na očištění, důkladné omytí a odstranění krust, strupů a nečistot (př. piliny, sláma, chlupy,…). Všechny použité dezinfekce jsem shrnula do tabulky číslo 2. Tabulka č. 2 označení
název roztoku
složení roztoku
S1
roztok jodpovidonu
1% vodný roztok
S2
roztok jodpovidonu
10% vodný roztok
S3
roztok chlorhexidinu
0,5% vodný roztok
Do druhé skupiny jsem zařadila všechny ostatní použité přípravky. Jednalo se především o masti, suspenze a gel. Tyto přípravky jsem aplikovala vždy na dostatečně vydezinfikovanou a osušenou kůži. Dle závažnosti podlomu jsem je nanášela i několikrát denně a dle potřeby bandážovala. Všechny přípravky jsem uvedla do tabulky číslo 3. Tabulka č.3 označení
název přípravku
léková forma
složení přípravku
U1
Ung. zinci oxydati
mast
Ung. zinci oxydati
U2
mast s peruviánským balzámem
mast
Ung.zinci oxydati, Balsamum peruvianum
U3
Mamexine
suspenze
směs antibiotik – cephalexin,kanamycin
U4
Tetra-Delta
suspenze
směs antibiotik a kortikoidu – novobiocin, neomycin, procaini benzylpenicilin, dihydrostreptomycin a prednisolon
U5
Vulketan
gel
ketanserin
38
3.1.3. Metodika popisu ošetřovaných podlomů Jako podlom bývá označováno jakékoli kožní onemocnění v oblasti spěnky a spěnkového kloubu, což je i důvodem velké variability vzhledu podlomů. Podlomy se mohou lišit tvarem a velikostí jednotlivých lézí, přítomností či nepřítomností exsudátu, typem krust, bolestivostí a otokem. Při popisování podlomů jsem se řídila hlavně velikostí a distribucí lézí po spěnce, dále přítomností či nepřítomností exsudátu a jeho složením. Dalším kritériem při popisu a hlavně důležitým bodem pro léčbu je velikost a rozsah otoku. Otok může být pouze v místě podlomu, ale může také zasáhnout celou končetinu, což přináší velká rizika spojená s možností vzniku flegmóny, lymfagytidy a dokonce i elefantiázy. Proto je důležité neustále sledovat velikost otoku a včas nasadit nutnou antibiotickou léčbu. Bolestivost podlomu a jeho okolí je rozdílná případ od případu, zde záleží především na citlivosti postiženého jedince. Z hlediska léčby je bolestivost důležitým faktorem, protože nám do jisté míry určuje způsob a obtížnost jednotlivých ošetření. V některých případech byla dokonce nutná i lokální anestézie a poté až následovalo ošetření podlomu. U koní, kteří trpí často dermatitidami ve spěnce, zůstává v této oblasti často zesílená kůže. Tato místa bývají hůře osrstěná až alopatická a častěji zde dochází ke vzniku nových podlomů.
3.1.4. Metodika vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti léčby Úspěšnost terapie různými přípravky jsem hodnotila podle následujících kritérií: Došlo k vyléčení podlomu po aplikaci přípravků. Podlom nereagoval na zvolenou terapii, změna terapie většinou po 7 dnech aplikace přípravku bez očekávané odezvy, v případě závažných stavů (př. velké otoky, kulhání, teplota,…) okamžitá změna terapie. Po zahájení léčby došlo ke zlepšení podlomu, po určité době došlo ke stagnaci a léčba už dále nepomáhala. Na doléčení byl použit jiný přípravek. Došlo ke zhoršení podlomu, což vedlo k okamžité změně terapie.
39
U opakovaných dermatitid zejména na nepigmentovaných končetinách byla odebrána krev na celkové hematologické vyšetření. Podlom nereagoval na žádnou terapii.
3.1.5. Metodika vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska délky terapie Hlavním kriteriem zde byla délka terapie, která se počítala od začátku léčby (nasazení prvního přípravku) do úplného vyléčení podlomu. Vyléčení do 14 dní – podlom zareagoval hned na aplikovaný přípravek, jednalo se o mírný, nekomplikovaný, včas podchycený podlom. Vyléčení do 2 měsíců – zde podlom většinou hned nezareagoval na terapii a bylo nutné léčbu změnit, jednalo se většinou o podlom většího rozsahu, s komplikovaným průběhem. Vyléčení do 6 měsíců – podlom v těchto případech měl většinou vleklý průběh, bylo nutné použít několik přípravků na vyléčení, zde se jednalo často o velmi zanedbané podlomy u koní, kteří byli ustájeni ve špatných zoohygienických podmínkách, díky kterým byla i snížena účinnost terapie. Dlouhodobá léčba s častou recidivou – do této skupiny jsem zařadila případy trpící solární dermatitidou, která propukla již v průběhu dubna a zlepšení nastalo až ke konci října (podle síly slunce) a dále případy, kde byla častá recidiva a podlomy byly k léčbě značně rezistentní – vyšetření krve prokázalo jaterní onemocnění, po vyléčení tohoto onemocnění, přestaly problémy s podlomy.
3.1.6. Metodika vyhodnocení typu podlomu dle závažnosti Závažnost podlomů jsem hodnotila podle: stupně omezení koně v jeho aktivitách (př. kulhání), velikosti rizika zhoršení v případě neléčení podlomu, velikosti rizika vzniku závažnějšího onemocnění (př. flegmóna, lymfagytida, elefantiáza). Mírný podlom – jednalo se o léze menších rozměrů, bez exsudátu, s mírným otokem pouze v místě podlomu, žádná nebo velmi mírná bolestivost, koni nepřekážel a neomezoval ho v jeho činnostech.
40
Středně závažný podlom – léze u tohoto typu podlomu byly větších rozměrů, distribuce lézí byla po celé spěnce, spěnkový kloub zasažen nebyl, častá je přítomnost exsudátu různého složení, otok byl nejen v místě podlomu, ale oteklá byla i celá spěnka a spěnkový kloub, bolestivost větší hlavně na dotek, kulhání mírné nebo žádné. Závažný podlom – léze jsou po celé spěnce a z velké části je zasažen i spěnkový kloub, oteklá je celá končetina od spěnky přes spěnkový kloub většinou až po hlezenní nebo karpální kloub, velký otok může být příčinou snížené pohyblivosti postižené končetiny a s tím související různý stupeň kulhání, velké množství většinou hnisavého exsudátu po celé spěnce.
41
3.2. Výsledky 3.2.1. Materiál Podlom jsem léčila u 23 koní, z toho u čtyř koní jsem se setkala s jednou recidivou. Jednalo se o teplokrevné koně těchto plemen: 11 koní patřilo do plemenné knihy českého teplokrevníka (ČT), 5 zástupců měla plemenná kniha slovenského teplokrevníka, 3 koňmi byl zastoupen hannoverský kůň a 4 koně patřili do holštýnské plemenné knihy. Z léčených koní bylo 12 klisen, 9 valachů a 2 hřebci. Léčbu podlomů jsem zaznamenávala od dubna 2007 do března 2009. Využití postižených koní bylo následující: 9 jedinců bylo pouze v chovu, 7 koní bylo ve sportovní testaci (parkury) a 7 koní sloužilo k rekreačnímu ježdění.
3.2.2. Terapie a její průběh u jednotlivých případů Léčbu podlomů u jednotlivých koní jsem stručně shrnula v tabulce č. 4
42
43
44
Všechny léčené podlomy jsem nejprve důkladně očistila a omyla 1% desinfekčním roztokem. Po pečlivém prozkoumání daného podlomu jsem zvolila vhodnou terapii. Externí přípravky jsem vybírala hlavně podle závažnosti podlomu a podle zkušeností s těmito přípravky u předchozích případů. Jednotlivé případy jsem rozdělila do čtyř skupin podle závažnosti podlomů: 1. skupina – mírný podlom 2. skupina – středně závažný podlom 3. skupina – závažný podlom 4. skupina – solární dermatitida 1. skupina – mírný podlom Celkem jsem ošetřila 7 případů, které jsem označila jako mírný podlom. Pro jednotlivé případy byl charakteristický suchý podlom bez exsudace, nebolestivý, s mírným otokem v místě podlomu. Včas nasazená léčba s nekomplikovaným průběhem umožnila rychlé vyléčení podlomu. Jednotlivé případy: Lancelot – podlom na zadních nohách (obě bílé), pro podlom byly charakteristické suché popraskané strupy na obou nohách, bez exsudátu, nebolestivé. Léčba: každý den omýváno od nečistot 1% vodným roztokem jodpovidonu, následovalo odstraňování stroupků pomocí gázy navlhčené v 10% vodným roztoku jodpovidonu, po té končetiny mazány zinkovou mastí, po 10 dnech podlomy byly pořád stejné, k zinkové masti přidán peruviánský balzám – došlo k mírnému zlepšení, stroupky menšího rozměru, po dalších 18 dnech došlo ke stagnaci, změna léčby – použita Tetra-Delta susp. (směs 4 antibiotik a kortikoidu prednisolonu) dvakrát denně, tři dny jsem končetiny po aplikaci této suspenze bandážovala, po té zlepšení, přestala jsem bandážovat, aplikace již pouze jednou denně, po 6 dnech byly obě končetiny bez podlomů, preventivně občas promašťovány vazelínou nebo zinkovou mastí. Captain – na obou zadních končetinách jsou menší stroupky, po jejich odloupnutí je ve spěnce zarudlá kůže, nebolestivé, bez otoku.
45
Léčba: každý den podlomy pečlivě omyty a odstraněny stroupky 1% a 10% vodný roztokem jodpovidonu, následně aplikována zinková mast dvakrát denně, postupné zlepšování až do úplného vyléčení. Caballero – na přední noze malé léze, bez exsudátu, léze suché popraskané, kůže po odstranění stroupků mírně zarudlá. Léčba: stroupky odstraněny pomocí navlhčené gázy v 10% vodným roztoku jodpovidonu, noha osušena a namazána zinkovou mastí. Zack – podlom vznikl po předchozím zášlapu, zášlap vydezinfikován Aluminium sprejem, po týdnu na postižené spěnce objeveny nové stroupky, pod stroupky náznak světle žlutého exsudátu, nebolestivé, mírný otok v oblasti stroupků. Léčba: omýváno a dezinfikováno pomocí roztoků jodpovidonu, pět dní aplikována antibiotická suspenze Mamexine, po zlepšení již pouze suchá kůže se stroupky bez exsudace promazávána zinkovou mastí. Harmonie – na přední končetině výskyt jemných stroupků, které se snadno odlupují a ulpívají v chlupech a rousech, nebolestivé, bez otoku. Léčba: stroupky odstraněny pomocí vlažné vody a roztoku jodpovidonu, kůže na postižené spěnce ošetřena zinkovou mastí. Peli – menší léze na několika místech na postižené spěnce, schované pod delšími chlupy a rousy, bez exsudace, nebolestivé. Léčba: pečlivé ostříhání chlupů a rousů, všechny léze omyty a vydezinfikovány roztoky jodpovidonu, osušeny, nejprve na postižená místa aplikována zinková mast s peruviánským balzámem, po týdnu používána pouze zinková mast. Cartier – v tomto případě podlom vznikl po špatném nasazení chrániče (zvonu), kdy se během výcviku dostal písek mezi chránič a kůži na spěnce, vzniklo několik menších lézích se suchými stroupky. Léčba: kůň nesměl během léčby nosit tyto chrániče, aby nedošlo k další iritaci postižené kůže, spěnka očištěna a omyta roztokem jodpovidonu o různých koncentracích, osušena a následně aplikována zinková mast s peruviánským
46
balzámem, po pěti dnech výrazné zlepšení, dále postižená místa promazávána pouze zinkovou mastí. 2. skupina – středně závažný podlom Ošetřila jsem celkem 8 případů se středně závažným podlomem. Společným znakem všech těchto podlomů byl otok spěnky a spěnkového kloubu, dále přítomnost exsudátu různého složení, distribuce lézí po celé spěnce (mimo spěnkového kloubu), bolestivost různého stupně. Jednotlivé případy: Pir – spěnka pokryta velkým množstvím lézí, spěnka i spěnkový kloub s mírným otokem, po odstranění strupů je končetina pokryta hnisavým exsudátem, bolestivost hlavně při odstraňování stroupků. Léčba: spěnka omyta 1% vodným roztokem jodpovidonu, strupy denně odstraňovány pomocí navlhčené gázy v 10% vodným roztoku jodpovidonu, po té osušena, aplikována antibiotická suspenze Mamexine, žádný efekt, změna léčby – použita suspenze Tetra-Delta, noha bandážována, mírné zlepšení, bakteriologický stěr – po kultivaci: Streptococcus equisimilis – citlivý na tyto ATB – penicilin, ampicilin, cefazolin (rezistentní na tyto ATB – erytromycin, tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, enrofloxacin, gentamicin), Staphylococcus aureus – citlivý na tyto ATB – ampicilin, erytromycin,
tetracyklin,
trimetoprim/sulfonamid,
cefazolin,
enrofloxacin,
k.nalidixová, gentamicin (rezistentní na penicilin), Enterobacter sp. – citlivý na tyto ATB – tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, enrofloxacin, gentamicin, (rezistentní na tyto ATB – penicilin, ampicilin, erytromycin, cefazolin) po zhodnocení výsledků kultivace – nasazena celková antibiotika ampicilin a tetracyklin, tato antibiotika nasazena i v rámci lokání terapie. Po této terapii podlom vyléčen. Benjamin – velká léze v zadní části spěnky, pod strupy mírný exsudát, na dotek bolestivé, otok spěnky a spěnkového kloubu. Léčba:
spěnka omyta 1% vodným roztokem jodpovidonu, strupy denně
odstraňovány pomocí navlhčené gázy v 10% vodným roztoku jodpovidonu, po té osušena, aplikována antibiotická suspenze Mamexine, zpočátku zlepšení, pak stagnace a postupné zhoršování, změna léčby použita antibiotická suspenze Tetra-Delta. Podlom vyléčen. 47
Planeta – několik lézí po celé spěnce s hnisavým exsudátem, podlom pouze na bílé končetině, oteklá spěnka, bolestivost mírná, recidiva. Léčba: postižená místa omyta a vydezinfikována roztoky jodpovidonu o různých koncentracích, strupy odstraněny, noha osušena, aplikována antibiotická suspenze Tetra-Delta, podlom postupně vyléčen, recidiva 01/09 podlom na stejném místě, otok větší – zasáhl i spěnkový kloub, z důvodu recidivy a lokalizace podlomu pouze na bílou končetinu byla provedena další vyšetření : bakteriologický stěr a hematologické vyšetření, bakteriologický stěr byl negativní, hematologické vyšetření prokázalo metabolické problémy – onemocnění jater a žlučových cest, v rámci terapie nutná dieta – minimum bílkovin, nahrazeno glycidy, hepatoprotektivní přípravky, podlom vyléčen opět pomocí antibiotické suspenze, dieta nutná dlouhodobě. California - velkými lézemi pokryty tři končetiny, pod strupy velké množství exsudátu často krvavého, bolestivost hlavně při ošetřování. Léčba: spěnka omyta 1% vodným roztokem jodpovidonu, strupy denně odstraňovány pomocí navlhčené gázy v 10% vodným roztoku jodpovidonu, po té osušena, aplikována antibiotická suspenze Tetra-Delta dvakrát denně, noha 14dní bandážována, po zlepšení již nebandážována, pro zabránění granulace postižené tkáně aplikován Vulketan gel. Podlom vyléčen. Gasconi – zhoršení chronického podlomu na zadní noze, oteklá spěnka i spěnkový kloub, zadní část spěnky pokryta větším množstvím krust. Léčba: důkladné omytí a vydezinfikování roztoky jodpovidonu, na osušenou kůži aplikována antibiotická suspenze Mamexine, 3 dny noha po aplikaci suspenze bandážována, po zlepšení již bez bandáže, po 14 dnech postižená kůže již pouze promazávána zinkovou mastí. Podlom vyléčen, tzn. vrácen do stavu před zhoršením, kůže v této části spěnky trvale zesílená. Lanny – rozsáhlé léze po celé spěnce, oteklá spěnka i spěnkový kloub, otok mírně hřeje, po odloupnutí velkých krust hnisavá ložiska, valach chován ve špatných zoohygienických podmínkách – celé dny v silně podmáčeném výběhu s bažinou. 48
Léčba: spěnka omyta 1% vodným roztokem jodpovidonu, strupy denně odstraňovány pomocí navlhčené gázy v 10% vodným roztoku jodpovidonu velmi bolestivé, po té osušena, na postiženou kůži nanesena antibiotická suspenze TetraDelta, noha vždy zabandážována, toto opakováno dvakrát denně po dobu 10 dní, po zlepšení suspenze aplikována již pouze jednou denně dalších 14 dní bez bandážování, po té spěnka již pouze zvláčňována zinkovou mastí, valach přemístěn do jiné stáje s dobrými zoohygienickými podmínkami. Podlom vyléčen bez další recidivy. Hurika – léze na obou pánevních končetinách, menšího rozsahu, mírný otok spěnky, po odloupnutí stroupků kůže obsahuje hnisavá ložiska, klisna umístěna ve stejné stáji jako Lanny, špatné podmínky. Léčba: spěnka omyta a vydezinfikována roztokem jodpovidonu, odstraňování stroupků mírně bolestivé, na spěnky použita antibiotická suspenze Tetra-Delta, obě končetiny bandážovány po dobu 5 dní, po té již nechány volně bez bandáží, suspenze používána ještě dalších 10 dní, následně na spěnky aplikována zinková mast, klisna také přemístěna do vhodné stáje. Podlom vyléčen. Tango – v tomto případě byly opět postiženy obě bílé pánevní končetiny, léze byly většího rozsahu na obou spěnkách, oteklá byla pouze pravá zadní noha, stroupky již praskaly a vytékal z nich hnisavý exsudát. Léčba: končetiny jsem očistila a omyla 1% vodným roztokem jodpovidonu, kvůli velké rozsáhlosti strupů jsem na hodinu přiložila navlhčenou bandáž v 0,5% vodném roztoku chlorhexidinu, po té jsem obvaz sundala a pomocí navlhčené gázy v 0,5% vodném roztoku chlorhexidinu jsem opatrně odstraňovala stroupky, pro koně to bylo velmi bolestivé, na závěr jsem aplikovala antibiotickou mast Tetra-Deltu a končetiny opět zabandážovala, toto jsem opakovala dvakrát denně, po 14 dnech jsem končetiny přestala bandážovat a ošetřování jsem snížila na jednou denně, po dalším týdnu došlo opět ke zhoršení a bylo nutné opět přikládat bandáž a ošetřovat končetiny dvakrát denně, takto jsem postupovala tři týdny, po zlepšení jsem končetiny přestala bandážovat, ale ošetřovala jsem je stále dvakrát denně po dobu jednoho týdne, následně jsem i snížila frekvenci ošetřování na jednou denně. Podlom vyléčen.
49
3. skupina – závažný podlom Celkem jsem ošetřila 6 případů, které jsem označila jako závažný typ podlomu. Všechny tyto případy měly společné tyto znaky: velká rozsáhlost lézí o různé velikosti zasažena spěnka i spěnkový kloub, otok celé končetiny až po hlezenní nebo karpální kloub, bolestivost různého stupně, přítomnost velkého množství hnisavého exsudátu. Jednotlivé případy: Kristýna – zpočátku pouze strupy s mírným exsudátem po celé spěnce, po týdnu zhoršení, podlom se rozšířil i na spěnkový kloub spolu se silnou exsudací, otok nejprve pouze lokální v místě podlomu, po zhoršení oteklá celá končetina až po hlezenní kloub, značná bolestivost především během ošetřování. Léčba: končetinu jsem nejprve omyla a vydezinfikovala 1% vodným roztokem jodpovidonu, pomocí gázy napuštěné v 10% vodným roztoku jodpovidonu jsem odstraňovala stroupky, nejprve jsem postižená místa mazala dvakrát denně zinkovou mastí s peruviánským balzámem, po týdnu došlo ke zhoršení, léčbu jsem změnila a aplikovala jsem antibiotickou suspenzi Mamexine dvakrát denně, končetinu jsem bandážovala, nejprve zlepšení, pak stagnace, změna léčby, aplikovala jsem antibiotickou suspenzi Tetra-Deltu dvakrát denně, končetinu jsem opět bandážovala, mírné zlepšení především stroupků, otok stále výrazný, odebrán bakteriologický stěr, výsledky stěru: Staphylococcus aureus – citlivý na tyto antibiotika – oxacilin, amoxicilin/klav. kys., erytromycin, tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, enrofloxacin, clindamycin (žádná rezistence na zkoušená antibiotika), Leuconostoc sp. – citlivý na tyto
antibiotika
–
amoxicilin,
erytromycin,
chloramfenikol,
tetracyklin,
trimetoprim/sulfonamid (rezistentní na antibiotikum vankomycin), Escherichia coli haemolytica – citlivý na tyto antibiotika – amoxicilin, amoxicilin/klav. kys., tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, cefalotin, gentamicin (žádná rezistence na zkoušená antibiotika). Podle výsledků citlivosti na antibiotika aplikován systémově i lokálně amoxicilin. Po této terapii končetina bez strupů i bez otoku. Suchá kůže v oblasti spěnky ještě měsíc promazávána zinkovou mastí. Podlom vyléčen. Recidiva v březnu 2008 spěnka pokryta menšími stroupky, končetina bez otoku, ihned nasazena léčba za použití antibiotické suspenze Mamexinu, po týdnu výrazné zlepšení, končetina již pouze zvláčňována pomocí zinkové masti. Zatím bez další recidivy.
50
Willma – podlom na obou bílých pánevních končetinách, rozsáhlé léze po celé spěnce a částečně zasažen i spěnkový kloub, ráno výrazně oteklé obě končetiny po pohybu otok menší, na rozpraskaných strupech zaschlý hnisavý exsudát, bolestivost hlavně při pohybu – praskají strupy. Léčba: končetiny pečlivě očištěny a omyty 1% vodným roztokem jodpovidonu, nohy obvázány gázou namočenou v 0,5% vodným roztoku chlorhexidinu, po hodině obvaz sundán a strupy opatrně odstraňovány gázou opět namočenou v chlorhexidinu, končetiny osušeny, aplikovala jsem nejprve antibiotickou suspenzi Mamexine dvakrát denně, nohy bandážovány, nejprve zlepšení po dvou týdnech stagnace, změna léčby aplikace antibiotické suspenze Tetra-Delty dvakrát denně, nohy bandážovány, opět žádný efekt, proveden bakteriologický stěr, výsledky stěru: Enterobacter sp. – citlivý na tyto antibiotika – enrofloxacin a gentamicin (rezistentní na tyto antibiotika – penicilin, ampicilin, erytromycin, tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid a cefazolin), Staphylococcus aureus – citlivý na tyto antibiotika – ampicilin, tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, cefazolin, enrofloxacin a gentamicin (rezistentní na tyto antibiotika – penicilin a erytromycin), Pseudomonas sp. – citlivý na toto antibiotikum – gentamicin (rezistentní na tyto antibiotika – penicilin, ampicilin, erytromycin, tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, cefazolin a enrofloxacin), Candida crusei – citlivý na tyto antibiotika – pimaricin, ciclopiroxolamin/batrafen, clotrimazol, econazol (rezistence na tyto antibiotika – itrakonazol, fluconazol), podle výsledků citlivosti aplikována injekčně i lokálně tato antibiotika – gentamicin a clotrimazol, po této léčbě končetiny v pořádku. Gavota – velké krusty plné hnisu po celé spěnce i spěnkovém kloubu, oteklá celá končetina až po hlezenní kloub, otok částečně zabraňuje pohybu, kulhání, výrazná bolestivost – problematické ošetřování. Léčba: končetina opatrně omyta 1% roztokem jodpovidonu, opět přiložena gáza napuštěná v 0,5% roztoku chlorhexidinu a zavázána, po dvou hodinách obvaz sundán, na spěnku i spěnkový kloub opatrně aplikována antibiotická suspenze Tetra-Delta vzhledem k velké bolestivosti ošetřování možné pouze jednou denně, vždy přiložena bandáž, po týdnu stav stále stejný, proveden bakteriologický stěr, výsledky stěru – Streptococcus beta-haemol. sk. C – citlivý na tyto antibiotika – penicilin, ampicilin, erytromycin, chloramfenikol, cefazolin, mupirocin (Bactroban) a nitrofurantoin (rezistence na tyto antibiotika – tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, enrofloxacin a 51
gentamicin), Staphylococcus aureus – citlivý na tyto antibiotika – penicilin, ampicilin, erytromycin,
chloramfenikol,
trimetoprim/sulfonamid,
cefazolin,
enrofloxacin,
mupirocin (Bactroban), gentamicin a nitrofurantoin (rezistence na tetracyklin), podle výsledků vyšetření aplikován injekčně i lokálně penicilin. Podlom vyléčen bez následků. Clara – v tomto případě postiženy těžkým podlomem všechny končetiny, na všech končetinách rozsáhlé léze s hnisavým exsudátem, ráno všechny končetiny oteklé až po karpální resp. hlezenní klouby, bolestivost hlavně na dotek, ošetřování obtížné. Léčba: všechny končetiny pečlivě omyty 1% roztokem jodpovidonu, strupy odstraněny pomocí namočené gázy v 10% roztoku jodpovidonu, končetiny pečlivě osušeny, na postižená místa aplikována antibiotická suspenze Tetra-Delta dvakrát denně, končetiny po každém ošetření zabandážovány, léčba velmi zdlouhavá, bylo potřeba odebrat bakteriologické stěry, ale majitelé klisny to bohužel odmítli, léčba pokračovala dál pomocí antibiotické suspenze Tetra-Delty, zlepšování velmi pozvolné, na doléčení ran po podlomu použit Vulketan gel – pomohl zabránit granulaci tkáně a usnadnit doléčení podlomů. Podlom vyléčen bez následků a recidiv. Úhyn klisny v červnu 2008. Comtessa – velké krusty přes celou spěnku i spěnkový kloub, krusty při pohybu praskají a vytéká z nich hnisavý exsudát, postižené končetiny oteklé, pohyb omezený otokem. Léčba: končetiny omyty 1% roztokem jodpovidonu, krusty rozmočeny a odstraněny pomocí gázy napuštěné v 0,5% roztoku chlorhexidinu, po té končetiny osušeny, na postižená místa aplikována antibiotická mast Tetra-Delta, končetiny ošetřovány dvakrát denně a bandážovány po dobu dvou týdnů, dočasné zlepšení vystřídalo zhoršení, nutné bakteriologické vyšetření, výsledky stěru – Staphylococcus aureus – citlivý na tato antibiotika – erytromycin, tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, cefazolin, enrofloxacin a gentamicin (rezistence na penicilin a ampicilin), Bacteroides sp. – citlivý na tato antibiotika – amoxicilin/klav. kys., erytromycin, azitromycin, tetracyklin, clindamycin a metronidazol (rezistence na penicilin), na základě výsledků vyšetření aplikován tetracyklin celkově i lokálně. Podlom vyléčen, pro zvláčnění kůže v oblasti spěnky a spěnkového kloubu používána zinková mast.
52
Isabela – spěnka i spěnkový kloub pokryta drobnými krustami, po odstranění krust velká ložiska hnisu, končetina oteklá až po hlezenní kloub, otok po pohybu menší. Léčba: končetina omyta 1% roztokem jodpovidonu, pro odstranění strupů použit 0,5% roztok chlorhexidinu, končetina osušena
a postižená místa ošetřena
antibiotickou suspenzí Mamexine, podlom ošetřován dvakrát denně a vždy bandážován, po dvou týdnech žádná odezva na léčbu, změna terapie použita antibiotická suspenze Tetra-Delta, opět končetina ošetřována dvakrát denně a bandážována, během dvou týdnů výrazné zlepšení, pokračování v terapii – došlo ke stagnaci a po dalším týdnu dokonce ke zhoršení, proveden bakteriologický stěr, výsledky vyšetření: Enterococcus faecalis – citlivý na tato antibiotika – amoxicilin, erytromycin, chloramfenikol, tetracyklin, enrofloxacin a vankomycin (rezistence na trimetoprim/sulfonamid), Flavobacterium oryzihabitans – citlivý na tato antibiotika – tetracyklin, trimetoprim/sulfonamid, enrofloxacin a gentamicin (rezistence na amoxicilin, amoxicilin/klav. kys. a cefalotin), Proteus mirabilis – citlivost pro tato antibiotika – amoxicilin, amoxicilin/klav. kys., trimetoprim/sulfonamid, cefalotin, enrofloxacin a gentamicin (rezistence na tetracyklin), podle výsledků vyšetření aplikován celkově i lokálně enrofloxacin, pro doléčení podlomu použita ještě zinková mast, hlavně pro zvláčnění suché kůže v oblasti spěnky a spěnkového kloubu. Podlom vyléčen bez následků. 4. skupina – solární dermatitida Ve dvou případech jsem se setkala se solární dermatitidou. Pro tuto dermatitidu byl charakteristický výskyt na bílých končetinách, v jednom případě byly postiženy dokonce i bílé odznaky na hlavě. Tyto kožní problémy jsou typické pro velmi citlivé koně hlavně během slunného léta. Jednotlivé případy: Simon – tento kůň již po čtyři roky každé léto trpí na dermatitidy, nejprve dojde k zarudnutí kůže v oblasti spěnky, po té se vytvoří suché strupy, které postupně praskají, následně se vytvoří velký krvavý strup, který vymizí až na podzim, dermatitida vzniká vždy během slunného jara a končí posledními ostrými podzimními paprsky.
53
Léčba: postupně vyzkoušeny všechny přípravky bez většího efektu, končetiny denně omývány 1% roztokem jodpovidonu, strupy odstraňovány pomocí navlhčené gázy v 10% roztoku jodpovidonu, následovala aplikace dalších přípravků, nejprve zinková mast pro zvláčnění suché kůže, po té vyzkoušena zinková mast s peruviánským balzámem, dále vyzkoušeny antibiotické suspenze Mamexine a TetraDelta, opět bez déle trvajícího efektu, provedeno bakteriologické vyšetření, výsledek stěru negativní, částečné zlepšení bylo po zakrývání postižených končetin před sluníčkem bandáží, dalším důležitým opatřením bylo nevystavovat koně slunečnímu záření, podlom zmizel až na podzim, další jaro 04/08 preventivně aplikován na bílé končetiny ochranný krém s UV faktorem vždy před tím než šel kůň pracovat, recidiva v mnohem menším rozsahu, kůže pouze lehce zarudlá, nutná denní kontrola a aplikace ochranného krému i několikrát denně podle síly slunečního záření, během léta byl Simon pouštěn do výběhu dokonce pouze v noci. Calla – solární dermatitidou byly v tomto případě postiženy obě bílé nohy a dokonce i bílá šňupka na hlavě, suché strupy velmi svědí, klisna si je rozškrábala do krve. Léčba: končetiny denně omývány a dezinfikovány roztoky jodpovidonu, po té osušeny a na postižená místa aplikovány antibiotické suspenze Mamexine a TetraDelta, vše bez výraznějšího zlepšení, jistý vliv mělo bandážování končetin, provedeno bakteriologické vyšetření, výsledek stěru negativní, z tohoto průběhu jsme usoudili, že se jedná o první propuknutí solární dermatitidy u této mladé klisny, podlom zmizel opět až na podzim, další rok klisna během jara a léta pečlivě sledována a bílé končetiny ošetřovány ochranným krémem s UV faktorem při pobytu na slunci, pouze zarudlá končetina v oblasti spěnky a spěnkového kloubu, pobyt klisny pouze ve stínu, končetiny bandážovány při možném pobytu klisny na slunci.
3.2.3. Vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti léčby Při hodnocení úspěšnosti jednotlivých terapií jsem se řídila metodikou popsanou v kapitole 3. 1. 4. 1. K vyléčení podlomu po aplikaci zvolených přípravků, bez nutnosti změnit léčbu, došlo ve 13 případech (Captain, Caballero, Zack, Harmonie, Peli, Cartier, 54
Planeta, California, Gasconi, Lanny, Hurika, Tango, Clara). Ve většině případů se jednalo buď o mírný podlom (6 případů) nebo středně závažný podlom (6 případů), pouze jedním případem byl zastoupen závažný podlom. Nekomplikovaný průběh a vhodně zvolená terapie je typická pro většinu těchto případů. 2. Podlom nereagoval na zvolenou terapii a byla nutná změna terapie, tato změna byla nutná ve čtyřech případech (Pir, Willma, Gavota, Isabela). Jednalo se zejména o závažné podlomy (3 případy) a středně závažné podlomy (1 případ). Všechny tyto případy měly komplikovaný průběh a byl nutný bakteriologický stěr. Podle jeho výsledku byla stanovena již úspěšná terapie. 3. U sedmi případů došlo nejprve po zahájení léčby ke zlepšení podlomu, po určité době došlo ke stagnaci a na další léčbu bylo nutné použít jiný přípravek (Lancelot, Pir, Benjamin, Kristýna, Willma, Comtessa, Isabela). Jednalo se hlavně o závažné podlomy (4 případy), středně závažné podlomy (2 případy) a mírné podlomy (1 případ). Ve většině případů se jednalo o změnu antibiotických suspenzí. 4. Ke zhoršení podlomu po aplikaci přípravku došlo pouze v jednom případě (Kristýna), byla nutná okamžitá změna terapie. Jednalo se o závažný podlom, kde bylo nutné bakteriologické vyšetření. 5. Pouze v jednom případě byla odebrána krev na celkové hematologické vyšetření (Planeta). Jednalo se o středně závažný podlom s recidivou, kdy podlom postihoval pouze nepigmentovanou končetinu. 6. Dva případy (Simon, Calla) nereagovaly na žádnou terapii, jednalo se o jedince postižené solární dermatitidou, zde byla důležitá především prevence před další recidivou (ochrana před sluncem).
3.2.4. Vyhodnocení terapeutického zásahu z hlediska délky terapie Při hodnocení délky terapie jsem se řídila metodikou popsanou v kapitole 3. 1. 5.
55
1. Pouze u pěti případů byl podlom vyléčen do 14 dní (Caballero, Zack, Harmonie, Peli, Cartier). Ve všech případech se jednalo o mírný typ podlomu. Léčba byla včas zahájena a probíhala bez komplikací. 2. V osmi případech byl podlom vyléčen do 2 měsíců (tj. 60-ti dní). Jednalo se o tyto koně: Lancelot, Captain, Willma, Gavota, Gasconi, Lanny, Hurika, Comtessa. Průběh léčby u jednotlivých koní byl značně odlišný. V některých případech muselo dojít ke změně terapie, u jiných koní byla nutná dlouhodobější léčba stejným přípravkem. 3. V sedmi případech byl podlom vyléčen do 6 měsíců (Kristýna, Pir, Benjamin, Clara, California, Isabela, Tango). Ve všech případech se jednalo o podlomy s vleklým průběhem, v některých případech bylo nutné provést bakteriologický stěr a kultivaci a podle výsledků byla zvolena vhodná terapie antibiotiky. 4. Ve třech případech se jednalo o dlouhodobou léčbu s častou recidivou, solární dermatitida byla ve dvou případech (Simon, Calla) a v jednom případě se jednalo o jaterní onemocnění (Planeta). Ve všech případech musela být nejprve vyřešena primární příčina (slunce, jaterní onemocnění) a pak podlom zareagoval na zvolenou terapii.
3.2.5. Vyhodnocení závislosti mezi typem podlomu a využitím koně V této kapitole jsem hodnotila, jaký typ podlomu se nejčastěji vyskytuje u koní využívaných ve sportu, chovu či rekreaci. S podlomem u sportovních koní jsem se setkala v sedmi případech, u chovných koní v devíti případech a sedm koní využívaných k rekreačnímu ježdění trpělo podlomem. Sport – u pěti sportovních koní jsem diagnostikovala mírný typ podlomu, ve dvou případech se jednalo o středně závažný typ podlomu. Chov – závažný podlom byl léčen u pěti chovných koní, u dvou koní se jednalo o středně závažný podlom a mírný typ podlomu byl diagnostikován ve dvou případech. Rekreace – u této skupiny koní byl šesti případy zastoupen středně závažný podlom a pouze u jednoho koně se jednalo o závažný podlom. 56
Mírný typ podlomu se vyskytoval hlavně u sportovních koní, léčba u těchto koní probíhala většinou bez komplikací. Středně závažný typ podlomu se nejčastěji vyskytoval u koní využívaných k rekreaci. Závažný typ podlomu převažoval u chovných koní.
3.2.6. Výsledky dosažené aplikací externích přípravků Externí přípravky jsem rozdělila na roztoky a na ostatní přípravky (masti, suspenze, gel). Roztoky jsem používala k omývání a dezinfikování postižených částí spěnky a spěnkového kloubu. K čištění a omývání spěnky a spěnkového podlomu jsem používala gázové čtverečky namočené v 1% vodným roztoku jodpovidonu, tento roztok jsem si připravila ve vlažné vodě vždy před ošetřením. Po tomto prvotním ošetření bylo zapotřebí odstranit strupy a krusty, pro tyto účely jsem používala 10% vodný roztok jodpovidonu k ošetření menších strupů a krust, nebo 0, 5% vodný roztok chlorhexidinu, který byl použit u větších lézích. Tyto roztoky jsem opět připravovala naředěním koncentrátu ve vlažné vodě. Pomocí čtverečků z gázy namočených v připraveném roztoku jsem opatrně odstraňovala strupy a krusty. U některých závažných případů, kdy krusty a strupy pevně držely na kůži, jsem nejprve gázu napustila v připraveném roztoku, po té ji přiložila na postižená místa a nohu jsem zabandážovala. Po jedné až dvou hodinách působení jsem nohu odbandážovala, gázu odstranila a pomocí nově napuštěné gázy jsem odstranila strupy a krusty. Po tomto ošetření následovala aplikace dalšího externího přípravku.
57
4.
Diskuse V odborné literatuře je problematice výskytu a četnosti podlomu u koní
věnováno mnoho kapitol. Mezi významné faktory patří hlavně vlhko, špína a různá zranění s následnou infekcí. Dalším důležitým bodem je prevalence vzniku podlomu. Zde hraje roli především barva a distribuce postižených končetin, genetika, věk, pohlaví a také plemeno koně. Prevalence vzniku podlomu z hlediska genetiky, věku a pohlaví je velmi obtížná vzhledem k počtu ošetřených koní. Sporným bodem u mnoha autorů se ukázala závislost vzniku podlomu na pohlaví koně. Podle některých autorů bývají častěji postiženy klisny a valaši (NACHTSHEIM, 1938, WIESNER A WILLER, 1974), dle jiných je tomu přesně naopak a domnívají se, že častěji trpí na dermatitidy hřebci (SCHÄPER, 1937, WEISCHER, 1949). Tito autoři svoji domněnku o častějším postižení hřebců než klisen či valachů staví na základě svých studií a také na faktu, že hřebci jsou více drženi ve stájích, a proto je zde vyšší riziko zavlečení infekce z podestýlky do drobných poranění. Z 23 mnou ošetřených koní byli pouze dva hřebci. Z tohoto výsledku nelze vyvodit žádný relevantní závěr, protože ve většině chovů je minimální množství hřebců v porovnání s klisnami a valachy. Koně mohou onemocnět dermatitidou na všech čtyřech končetinách, což nebývá tak časté. Obecně ve většině studií jsou častěji postiženy spíše pánevní končetiny než hrudní. Většina autorů se domnívá, že je to způsobeno především nečistotami ze stájí (SILBERSIEPE, 1986, SCHÄFFER, 1999). Z 23 mnou popsaných případů byly pouze ve dvou případech postiženy všechny čtyři končetiny, pouze u jednoho koně byly napadeny tři končetiny (obě pánevní a jedna hrudní), v sedmi případech koně trpěli dermatitidami na dvou končetinách a 13 koní mělo postiženou pouze jednu nohu. Z celkového počtu ošetřených koní byly ve 14ti případech postiženy pouze pánevní končetiny, ve čtyřech případech pouze hrudní a v pěti případech hrudní i pánevní končetiny. Při přepočítání na jednotlivé končetiny jsou výsledky následující z 38 postižených končetin byla ve 14ti případech napadena levá pánevní, ve 13ti případech pravá pánevní, u sedmi koní byla postižena pravá přední a ve čtyřech případech byla postižena levá přední končetina. Vzhledem k boxovému ustájení všech ošetřovaných koní je zde riziko v podobě nečistot pro všechny končetiny podobné (oproti ustájení koně ve stáních v minulých letech), pánevní končetiny byly přesto napadeny častěji. 58
Důležitou roli při výskytu podlomu hraje i zbarvení končetin, respektive bílé odznaky na končetinách. Podle mnoha autorů (GUSTINE, 1910, THOMAS, 1926, SILBERSIEPE, 1986, KNOTTENBELT, 2002) jsou končetiny s bílými odznaky postiženy častěji než končetiny bez odznaků. Z celkového počtu 38 mnou ošetřených končetin, byly pouze čtyři postižené končetiny bez odznaků, v ostatních případech se jednalo o bíle zbarvené končetiny. Koně s bílými odznaky na končetinách a na hlavě jsou také náchylnější k solárním dermatitidám. Diagnóza je dle klinického vzhledu často jen odhadnuta a teprve po neúspěšné léčbě se zvažují další možné příčiny a způsoby léčby včetně např. bakteriologického vyšetření. Téměř u každé dermatitidy v oblasti spěnky a korunky je tedy nutné počítat s tím, že již byla léčena různými mastmi nebo roztoky, což znesnadňuje stanovení diagnózy a v některých případech nepatřičná aplikace dráždivých chemikálií vede ke vzniku ireverzibilních změn na kůži (KNOTTENBELT, 2002). U většiny mnou léčených případů jsem přesně znala všechny doposud použité přípravky. Externí přípravek jsem nasazovala vždy podle charakteru a typu podlomu, dále podle předchozích zkušeností s danými přípravky a teprve v případě neúspěchu byl proveden detailnější bakteriologický rozbor, na základě výsledků rozboru byla nasazena léčba. Všechna bakteriologická vyšetření mohou být značně zkreslena předchozí aplikací antibiotických mastí či krémů. Z hlediska vzniku podlomu je také důležitá péče ze strany ošetřovatele či majitele koně. Především včasné odhalení začínající dermatitidy znamenalo většinou rychlé a nekomplikované vyléčení. V rámci prevence by měla být samozřejmostí denní pečlivá kontrola všech končetin. Především v této péči jsem viděla velký rozdíl mezi koňmi sportovními, chovnými a rekreačními. U sportovních koní bylo jakékoliv drobné zranění hned odhaleno a léčeno. Končetiny byly každý den důkladně kontrolovány a ošetřovány. Zoohygienické podmínky ustájení těchto koní byly velmi dobré. Výskyt podlomů u těchto koní byl méně častý, většinou se jednalo o podlomy, kterým předcházelo zranění např. zášlap, nebo poranění vzniklé drobnými kamínky pod chrániči. U rekreačních koní byl výskyt podlomů častější. Koně byli ustájeni v různých stájích s různými zoohygienickými podmínkami. Častým problémem u léčby podlomů u těchto koní byla jistá nedůslednost a nedisciplinovanost jejich majitelů, kteří často nedodržovali a nerespektovali naše doporučení.
59
Dalším problémem byly mokré a bahnité výběhy – ve dvou případech dokonce i s bažinou. Podlomy byly v těchto případech již značně zanedbané a v pokročilém stádiu. U chovných koní jsem se setkala většinou s podlomy ve značně pokročilém stádiu. Tito koně pobývají celé dny a někdy dokonce i noci na pastvinách, proto je zde jakákoliv kontrola končetin velkým problémem. U mladých koní bylo i značně problematické jakékoliv ošetření postižených míst. Podlomy byly často způsobeny sekundární infekcí poraněné kůže o trnité rostliny na pastvině. U velmi závažných podlomů bylo nutné koně ponechat alespoň na pár dní v suché stáji a pravidelně postižené končetiny ošetřovat. Vždy po objevení podlomu je nutná eliminace všech možných příčin zejména hygiena stájí a výběhů. Podlomy jsem vždy nejprve důkladně vyčistila dezinfekčním roztokem a po té aplikovala zvolený externí přípravek. U závažnějších podlomů jsem v počátku léčby vždy přikládala bandáž. Toto bandážování ochránilo postiženou oblast před další infekcí i vnějším prostředí. Končetiny jsem zpočátku léčby ošetřovala dvakrát denně, po zlepšení jsem přistoupila k jednodennímu ošetření. Sporným bodem z hlediska léčby a prevence podlomů jsou rousy, respektive jejich stříhání či nikoli. Setkala jsem se s mnoha názory pro i proti. Já osobně jsem vždy rousy pečlivě ostříhala a udržovala spěnku čistou a suchou. Na takto upravenou spěnku byla mnohem snazší aplikace mastí či suspenzí. Ostříhaná spěnka je i vhodnější z hlediska prevence vzniku podlomu, kontrola takovéto spěnky je mnohem důkladnější a jednodušší než u spěnky s dlouhými rousy.
60
5.
Závěr V teoretické části jsem vypracovala rešerši k farmakoterapii podlomu koní.
Popsala jsem zde jednotlivá onemocnění vyskytující se v oblasti spěnky a spěnkového kloubu. Tyto dermatitidy jsou zde charakterizované především podle klinického obrazu a léčby. Dále jsem uvedla možné faktory vzniku podlomu a prevalenci podlomu. V praktické části jsem popsala léčbu podlomu u 23 koní. Jednalo se o teplokrevné koně různých plemen. Všechny podlomy byly vyléčeny zvolenou farmakoterapií, pouze ve dvou případech, kdy se jednalo o tzv. solární dermatitidu, nebyla léčba závislá na zvolené farmakoterapii, v těchto případech došlo k vyléčení dermatitid až na podzim – s úbytkem síly slunečního světla. Farmakoterapii jsem volila vždy podle klinického vzhledu a na základě mých zkušeností s používanými přípravky. V případě neúspěšné léčby byl proveden bakteriologický stěr a kultivace, na základě výsledků byla zvolena vhodná místní i celková terapie antibiotiky. Bakteriologický stěr byl proveden v devíti případech. V jednom případě byla odebrána krev pro celkové hematologické vyšetření, kdy na základě výsledků bylo zjištěno jaterní onemocnění. Všechny léčené podlomy jsem nejprve důkladně očistila a vydezinfikovala pomocí roztoků, na takto ošetřené léze jsem aplikovala externí přípravky v podobě mastí, suspenzí nebo gelů. Podle závažnosti daného podlomu jsem končetinu bandážovala. Tento postup jsem aplikovala zpočátku dvakrát denně, později po zlepšení již pouze jednou denně. Důležitým bodem je prevence vzniku podlomu. Vhodné zoohygienické podmínky stájí i výběhů jsou základem preventivních opatření, dále je to každodenní pečlivá kontrola končetin a okamžité ošetření případných poranění. U koní se sklonem k solárním dermatitidám je důležité používání ochranných krémů s dostatečným UV faktorem při pobytu na slunci. V případě vyléčených chronických podlomů jsem suchou kůži v oblasti spěnky i nadále promašťovala vhodnými mastmi v rámci prevence.
61
6.
Seznam použité literatury 1. AKUCEWICH, L. H. a A. A. YU (2007): Equine pastern dermatitis, Compendium: Equine Edition, July/August 2007. 2. BREUER, G. (1949): Züchterische Probleme und Forderungen unserer Zeit, Tierärztliche Umschau 4, s. 120- 126. 3. DEWES, H. F., K. G. TOWNSEND (1990): Further observations on Strongyloides westeri dermatitis. Veterinary Journal 38, New Zealand, s. 3437. 4. DIETZ, O. (1999): Mauke. V: DIETZ, O. a B. HUSKAMP (Hrsg.): Handbuch der Pferdepraxis. Ferdinand Enke Verlag, Sttutgart, 2. vydání, s. 899- 900. 5. EIKMEIER, H., W. HOFMANN (1995): Haut. IN: EIKMEIER, H. und I. NOLTE (Hrsg.): Terapie innerer Krankheiten der Haussiere für Praxi und Studium, Ferdinand Enke Verlag, Stuttgart, 4. vydání, s. 172. 6. EVANS, A. G. (1990): Large Animal Medicine. Ed: B. Smith, CV Mosby, Philadelphia USA, s. 1258- 1260. 7. FERRARO, G. L. (2001): Pastern dermattitis in Shires and Clydesdales. Journal of equine veterinary science 21, s. 524- 526. 8. GEBUREK, F. (2002): Zur Enstehung des Warzenmauke- Syndroms der Kaltblutpferde – klinische und histomorphologische Untersuchungen. Diss. med. vet., Tierzärzliche Hochschule Hannover. 9. GEORGE, L. W., S. L. WHITE (1984): Autoimmune skin diseases of large animals. Veterinary Clinics of North America 6: s. 79- 86. 10. GRAY, P. (1995): Parasites and skin disease, J. A. Allen and company limited, London, s. 142- 144. 11. GUSTINE, G. (1910): Die sogenannte Warzenmauke des Pferde (Dermatitis chronica verrucosa). Monatsh. Tier heilk. 21, s. 510- 537. Převzeto z WALLRAF, 2003. 12. HÖLL,
A.
(1956):
Erfahrung
über
Dermatitis
chronica
verrucosa
(Warzenmauke), Berlinek und Münchner Tierärztliche Wochenschrift 69, s. 469- 471. 13. HUTYRA, F. v., J. MAREK, R. MANNINGER, J. MÓCSY (1959): Spezielle Pathologie und Therapie der Haustiere. Band II: Organkrankenheiten. Verlag Gustav Fischer, Jena, 11. vydání, s. 833- 840. 62
14. KISTHARD, K. (1997): Pastern Dermatitis. V: ROBINSON N. E. (Hrsg.): Current Therapy in Equine Medicine 4. W. B. Saunders Company, Philadelphia, 4. vydání, s. 398- 399. 15. KNOTTENBELT, D. C. (2002): Diagnostický a terapeutický přístup k dermatitidám v oblasti spěnky a korunky u koní, Sborník z 10. výročního semináře ČHS Brno 23.- 24-3. 2002, s. 62- 80. 16. KRAFT, W. (1997): Hautkrankheiten. IN: WINTZER, H. – J. (Hrsg.): Krankheiter der Pferde. Parey Buchverlag im Blackwell Wissen Schafts – Verlag GmbH, Berlin, 2. vydání, s. 462- 463. 17. KUMPF, J. (1953): Beitrag zur Behandlung der Warzenmauke, Diss. Med. Vet., Humboldt Universität zu Berlin. 18. LITTLEWOOD, J. D., J. F. ROSE, S. PATERSON (1995): Oral Ivermectin paste for the treatment of chorioptic mange in horses. Veterinary Record 137: 661- 663. 19. McMULLAN, W. C. (1982): Skin. IN: MANSMANN, R. A., E. S. McALLISTER und P. W. PRATT (Hrsg.): Equine medicíně and surgery Vol. 2. American Veterinary publications Inc., Santa Barbara, 3. vydání, s. 822, 829830. 20. MOHR, A. (1925): Die Mauke und das Ekzém bei den Gruben- und Hüttenpferden
des
ober
Schlesischen
Industriebezirks
und
ihre
Bessonderheiten. Diss. Med. Vet., Tierärztliche Hochschule Hannover. 21. MŐLLER, H. a H. FRICK (1921): Mőller's Lehrbuch der Chirurgie für Tierärzte, Band II: Specielle Chirurgie. Verlag von Ferdinand Enke, Stuttgart, 6. vydání, s. 636- 646. 22. MULLOWNEY, P. C. (1985): Dermatologic Disease of Horses Part V: Allergic, Immuno- Mediated and Miscellaneous Skin Disease. Compend. Contin. Educ. Pract. Vet. 7, č. 7, s. 217- 218. 23. NACHTSHEIM, H. (1938): Erbpathologie der Haustiere. V: SCHOTTKY, J. a Frhr. von VERSCHUER (Hrsg.): Fortschritte der Erbpathologie, Rassehygiene und ihrer Grenzgebiete. Georg Thieme Verlag, Leipzig, 2. vydání, s. 58- 64. 24. PASCOE, R. R. (1983): Dermatophilosis In: Currenz Therapy in Equine Medicine Volume 1. Ed: NE Robinson WB Saunders, Philadelphia USA, s. 553- 554.
63
25. PASCOE, R. R. (1989): Equine Dermatoses 3. vydání, University of Sydney Post Graduate Foundation in Veterinary Science 30. 26. RASHMIR- RAVEN, A. M., S. S. BLACK, G. RICHART, M. AKIN (2000): Papillomatous pastern dermatitis with spirochetes and pelodera strongyloides in a Tennessee Walking horse. J Vet. Diagn. Incest. 12, s. 287- 291. 27. ROONEY, J. R., a J. L. ROBERTSON (1996): Equine Pathology. Iowa State University Press, s. 59, 289. 28. ROSSER, E. J., P. J. IHRKE, S. D. WHITE (1983): Equine pemphigus foliaceus. Equine Veterinary Science 3, s. 14. 29. SCHÄFFER, M., O. DIETZ, A. WEBER (1999): Hautkrankenheiten. V: DIETZ, O. a B. HUSKAMP (Hrsg.): Handbuch der Pferdepraxis. Ferdinand Enke Verlag, Stuttgart, 2. vydání, s. 229- 234, 247- 248, 252- 254. 30. SCHÄPER, W. (1937): Konstitutionelle Hauterkrankung beim Pferd. Wochenblatt der Landesbauernschaft Sachsen 37, s. 301- 330. 31. SCHOUPPÉ, K. (1931): Sind die Spirellen die Errger des Sogenannten Hufkrebses, Wiener Tierärztliche Monatsschrift 18, s. 592- 594. 32. SCOTT, D. W. (1988): Large animal dermatology, Saunders Company, Philadelphia, s. 1- 28. 33. SELBITZ, H. J. (1992): Lehrbuch der veterinärmedizinischen Bakteriologie. Gustav Fischer Verlag, Jena, s. 282. 34. SILBERSIEPE, E., E. BERGE, H. MÜLLER (1986): Lehrbuch der speziellen Chirurgie. Ferdinand Enke Verlag. Stuttgart, 16. vydání, s. 342- 344. 35. SLOET, M. M., L. S. GOERING (1999): Hauterkrankungen an den Unterbeinen. V: LINDNER, A. (Hrsg.): Hautkrankenheiten beim Pferd. Erkennen, vorbeugen, behandeln. Lensing Druck, Dortmund, s. 44- 46. 36. STANNARD, A. A. (2000): Veterinary Dermatology. Blackwell Science Ltd., Berlin, s. 217- 223. 37. STRAITON, E. C. (1995): Pferdekrankheiten erkennen und Behandeln, BLU Vertrags Gesselschaft GmbH, München, 11. vydání, s. 164- 167. 38. THOMAS, H. (1926): Ein Beitrag zur Behandlung der Dermatitis chronica verrucosa in der Fesselbeuge des Pferdes. Diss. med. vet., Tierärtzliche Hochschule zu Berlin. 39. ULLRICH, K. (1966): Grunriss der Speziellen Pathologie un Terapie der Haussiere, Ferdinand Enke Verlag, Stuttgart, 10. vydání, s. 146- 148. 64
40. WALLRAF, A. (2003): Populationsgenetische Untersuchung zum Auftreten von Mauke bei den deutschen Kaltblutpferderassen. Diss. med. vet., Tierärztliche Hochschule Hannover. 41. WEISCHER, F. (1949): Zur Klärung der Erb- und Umweltbeziehungen der Warzenmauke des Pferdes, Tierärztliche Umschau 4, s. 318- 320. 42. WIESNER, E. a S. WILLER (1974): Vetrinärmedicinische Pathogenik. Gustav Fischer, Jena, s. 399- 400. 43. WINTZER, H. – J. (2000): IN: WIESNER, E., R. RIBBECK (Hrsg.): Wörterbuch der Veterinärmedizin, Gustav Fischer Verlag, Jena, 4. vydání, s. 1400. 44. WUSSOW, W a W. HARTWIG (1954): Erbbiologische Untersuchung űber die Mauke beim Kaltblutpferd. Tierzucht 9, č. 4, s. 195- 198.
65
7.
Shrnutí Cílem mé diplomové práce bylo vypracovat literární přehled popisující různé
typy dermatitid lokalizovaných v oblasti spěnky a spěnkového kloubu a jejich léčbu, dále vyhodnotit terapeutickou účinnost použitých externích přípravků a popsat možnosti a způsoby zajištění preventivní péče. V rámci teoretické části jsem z dostupné literatury vypracovala přehled nejčastějších dermatitid vyskytujících se na distálních končetinách. U jednotlivých typů dermatitid jsem uvedla klinický obraz, léčbu a možné způsoby prevence. Popsala jsem možné faktory ovlivňující vznik a rozvoj podlomu, dále jsem zaznamenala prevalenci podlomu a frekvenci výskytu podlomu. Celkem jsem ošetřila 23 koní trpících tímto kožním onemocněním. Jednalo se o 12 klisen, 9 valachů a 2 hřebce. Pouze dva koně trpěli podlomy na všech čtyřech končetinách současně. Celkem bylo postiženo 38 končetin, přičemž ve 14ti případech byla napadena levá pánevní končetina, ve 13ti případech pravá pánevní, u sedmi koní byla postižena pravá přední a ve čtyřech případech byla postižena levá přední končetina. Ve většině případů se jednalo o končetiny s bílými odznaky, pouze čtyři postižené končetiny byly bez odznaků. U většiny případů bylo pro onemocnění charakteristické velké množství krust ulpívajících na srsti, dále jsem si všímala velikostí lézí, přítomností či nepřítomností exsudátu, hodnotila jsem bolestivost a velikost a lokalizaci otoku. Podle těchto kritérií jsem podlomy rozdělila do jednotlivých skupin: mírný podlom, středně závažný podlom, závažný podlom a zvláštní skupinu tvořily dva případy, u kterých byla diagnostikována solární dermatitida. Solární dermatitida je zvláštní typ dermatitidy nereagující na žádnou farmakoterapii, toto kožní onemocnění ustalo až na podzim s ubývající silou slunečních paprsků. Této dermatitidě je nutné předcházet aplikací ochranných krémů s dostatečným UV faktorem. Ve všech případech výskytu podlomu jsem končetinu nejprve důkladně očistila a omyla dezinfekčním roztokem, po té následovalo nanesení externího přípravku (mast, suspenze, gel). Vhodný přípravek jsem volila podle závažnosti podlomu, jeho vzhledu a zkušenosti s danými přípravky. Pokud byla terapie neúspěšná bylo nutné provést bakteriologický stěr a kultivaci, na základě těchto výsledků byla zvolena vhodná antibiotická léčba lokální i celková. Bakteriologický stěr byl proveden v devíti případech. V jednom případě byl nutný odběr krve a bylo provedeno kompletní 66
hematologické vyšetření krve. Na základě těchto výsledků bylo zjištěno onemocnění jater, které způsobovalo i dermatitidy na distálních končetinách. Až po vyléčení onemocnění jater vhodnou dietou ustaly i problémy s podlomy. Při hodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti zvolené terapie jsem zaznamenala několik možností průběhu léčby. Nejjednodušší průběh léčby jsem zaznamenala ve 13 případech, podlom zareagoval na zvolenou farmakoterapii a léčbu nebylo nutné změnit. Ve čtyřech případech podlom nereagoval na léčbu a bylo nutné dosavadní farmakoterapii změnit. U sedmi případů došlo nejprve po zahájení léčby ke zlepšení podlomu, po určité době došlo ke stagnaci a na další léčbu bylo nutné použít jiný přípravek na doléčení. Ke zhoršení podlomu po aplikaci přípravku došlo pouze v jednom případě, byla nutná okamžitá změna terapie. Dva případy nereagovaly na žádnou terapii, jednalo se o jedince postižené solární dermatitidou, zde byla důležitá především prevence před další recidivou (ochrana před sluncem). Mezi používané externí přípravky patřily roztoky, masti, suspenze a gel. Roztoky sloužily především k očištění končetin a dezinfekci lézí. Tyto přípravky jsem použila u všech postižených koní. Masti, suspenze i gely jsem aplikovala vždy na čistou a vydezinfikovanou kůži. Masti jsem použila hlavně u méně závažných podlomů, které se vyznačovaly především suchými stroupky bez exsudace. Antibiotické suspenze byly použity u podlomů, které se vyznačovaly hlavně rozsáhlými lézemi s ložisky hnisu a otoky končetin. Gel byl použit pouze ve dvou případech, sloužil jako prevence vzniku nadměrného množství granulační tkáně v ráně. Jednotlivé případy jsem vyhodnotila také z hlediska délky terapie a využití koně. Délka terapie byla závislá na typu podlomu a na včasném zahájení vhodné farmakoterapie. Dodržováním různých preventivních opatření můžeme snížit riziko vzniku podlomu na minimum. Především se jedná o dodržování vhodných zoohygienických podmínek (suché, čisté stáje a výběhy). Dále je důležitá pravidelná vizuální a pohmatová kontrola končetin. V případě solární dermatitidy je nutné aplikovat ochranný krém s vhodným UV faktorem při pobytu na slunci.
67
8.
Abstrakt Cílem mé diplomové práce bylo vypracovat literární přehled nejčastějších
dermatitid vyskytujících se na distálních končetinách, zejména v oblasti spěnky a spěnkového kloubu. U jednotlivých typů dermatitid jsem uvedla klinický obraz, léčbu a možné způsoby prevence. Popsala jsem možné faktory ovlivňující vznik a rozvoj podlomu, dále jsem zaznamenala prevalenci podlomu a frekvenci výskytu podlomu. V rámci experimentální části jsem ošetřila 23 koní trpících tímto kožním onemocněním. Jednalo se o 12 klisen, 9 valachů a 2 hřebce. Při hodnocení terapeutického zásahu z hlediska účinnosti zvolené terapie jsem zaznamenala několik možností průběhu léčby (zlepšení a vyléčení podlomu po zvolené farmakoterapii, nejprve zlepšení podlomu a pro doléčení nutné použít jiný přípravek, po nasazení farmakoterapie došlo ke zhoršení podlomu a bylo nutné léčbu změnit, podlom nereagoval na zvolenou léčbu a opět bylo nutné léčbu změnit, zvláštním případem byla solární dermatitida). Jednotlivé případy jsem vyhodnotila také z hlediska délky terapie a využití koně. Mezi používané externí přípravky patřily roztoky, masti, suspenze a gel. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že kvalita zoohygieny má zásadní vliv na výskyt a průběh léčby podlomů. Proto dodržováním preventivních opatření můžeme snížit riziko vzniku podlomu na minimum.
The goal of the diploma thesis was to abstract a literary overview the most often dermatitis incident on acras, especially, in the area of fetlock and fetlock-deep. I mentioned a clinical picture, treatment and possible methods of prevention by single types of dermatitid. I described likely factors affecting the origin and the progress of pastern dermatitis; furthermore, I noted the prevalence and the frequence of the incidence of pastern dermatitis. In terms of the experimental part I treated 23 horses suffering that dermal disease. There were included 12 mares , 9 geldings and 2 stallions. I recorded a few options of the treatment process during the evaluation of the therapeutical intervention in light of effectivity of the chosen therapy; for example, the improvement and the restoration of pastern dermatitis after selected pharmacotherapy; firstly, betterment of pastern dermatitis and it is necessary to use a different preparation for after-treatment; 68
secondly, pastern dermatitis got worse after the application of pharmacotherapy and it was requiered to change the treatment; finally, the specific case was a solar dermatitis. The single cases were analyzed in terms of the lenght of therapy and usage of a horse. Among the external preparations were involved lotions, liniments, suspensions and gel. Identifing the results of the research implies that the quality of zoohygiene has got the basic influence for presence and the process of the treatment of pastern dermatitis. Therefore, due to preventive precautions we are able to decrease the risk of the inception of pastern dermatitis to the minimum.
69
9.
Příloha: fotografie podlomů 1. California začátek léčby 2. California po ukončení léčby 3. Hurika začátek léčby 4. Hurika během léčby 5. Hurika průběh léčby 6. Isabela začátek léčby 7. Isabela průběh léčby 8. Lancelot začátek léčby 9. Lancelot během léčby 10. Lancelot průběh léčby
70
1. California začátek léčby
2. California po ukončení léčby
71
3. Hurika začátek léčby
4. Hurika během léčby
72
5. Hurika průběh léčby
6. Isabela začátek léčby
73
7. Isabela průběh léčby
8. Lancelot začátek léčby
74
9. Lancelot během léčby
10. Lancelot průběh léčby
75
