umožnily přesunout se od konkrétních pozorování k širším zobecněním, s cílem získat konceptuální porozumění problematice

Závěrečná zpráva projektu „ChildrenRoughSleepers“ – Studie na téma dětí bez domova, které utekly a stávají se oběťmi sexuálního obtěžování/zneužití a dalších druhů násilí na ulici, a rozvoj aktivit k přenosu a sdílení informací, které zlepšují služby a strategie podpory a ochrany takto zranitelných dětí.

Poděkování Partnerské organizace ze všech zemí, které spolupracovaly na tomto výzkumu, by rády vyjádřily vřelé díky všem lidem, kteří s výzkumem pomohli nebo se do něj zapojili, a bez jejichž přispění by tato studie nikdy nevznikla. Poděkování patří také programu Daphne III a Evropské komisi za financování tohoto výzkumu, a za jejich podporu během jeho realizace. Zejména bychom rádi poděkovali všem mladým lidem, kteří souhlasili s účastí v průzkumu, a kteří nám věnovali svůj čas a svěřili nám své příběhy. Jsme také velice vděční všem poskytovatelům služeb a dalším organizacím, které se do průzkumu zapojily; děkujeme za cenný čas, a za pomoc při zprostředkování kontaktu s mladými lidmi zapojenými do této studie. Kompletní zpráva zpracovaná vedoucím partnerem projektu, kterým je UniverityofWolverhampton, je dostupná v angličtině na webových stránkách projektu http://childrenroughsleepers.tk nebo na http://komunikujeme.eu. Komunikujeme o.p.s. přináší stručný přehled základních zjištění, přeložený do českého jazyka.

Úvod Situace, kdy se člověk ocitne bez domova, je pravděpodobně jedním z nejzávažnějších traumat, jaká může jedinec zažít. Psychologický dopad může být enormní, a související trauma může snadno přivést člověka do stavu naprosté bezmoci a bezradnosti, a to v důsledku stigmatizace, tzv. „onálepkováním“, čímž klesá schopnost jedince vypořádat se s nastalým traumatem (Porter 1997). Tento projekt financovaný Evropskou komisí se, s východiskem v předchozím průzkumu (Moss, Singh 2013), soustředí na problematiku pohřešovaných dětí, dětí, které utekly z domova a dětí bez domova, a to napříč deseti zeměmi Evropské unie. Na základě terénního teoretického a etnografického kvalitativního výzkumu formou rozhovorů ve vztahu k osobním zkušenostem mladých lidí a organizací, které se do studie zapojily – Glaser a Strauss (1967) a Glasser (1992) – jsme mohli učinit řadu kroků, které nám

Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

umožnily přesunout se od konkrétních pozorování k širším zobecněním, s cílem získat konceptuální porozumění problematice. Existuje poměrně málo informací o dětech bez domova, ale statistiky udávají, že pouze ve Velké Británii se každoročně nově pohřešuje 140 000 dětí. Problém „dětí a mladých lidí bez domova“ je závažný ve všech evropských zemích, zejména vzhledem k současnému ekonomickému klimatu, kdy vlády přijímají opatření ke snížení schodku státních rozpočtů. Kromě zmíněných rozpočtových škrtů závisí úroveň služeb poskytovaných těmto klientům také na rozdílné lokální politice v různých regionech. Tato skupina (děti a mladiství, v projektu dále označovaní zkratkou „CRS“1) jsou také ohroženi dalšími negativními vlivy, jako jsou závislost na omamných látkách, sexuální obtěžování nebo znásilnění. Pro potřeby této studie užíváme následující definice v souvislosti s dětmi a dětským bezdomovectvím: Definice dítěte Pro potřeby této studie využíváme definici dítěte uvedenou v Úmluvě o právech dítěte (OSN): “lidská bytost ve věku do 18 let.” Pozn: Některé ze zemí, které jsou partnery projektu, mají odlišné domácí definice dítěte; pro některé z nich to může znamenat, že statistiky, které jsou dostupné a které budeme využívat, definují dítě jako mladou osobu ve věku do 21 let. Pokud je toto pro vás aktuální, uveďte to v průzkumu. Definice bezdomovce: Pro potřeby této studie budeme jako výchozí používat definici obsaženou v Článku 27 v Úmluvě o právech dítěte, která zní: “Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.” Bezdomovectví popírá všechna tato práva. Dle Mezinárodního programu pro děti a mládež žijící na ulici je „dítě žijící na ulici“ definováno jako: “jakákoliv dívka nebo chlapec, která/ý nedosáhl/a dospělosti, a pro kterou/kterého je ulice (v širokém slova smyslu, včetně obývaných prostor, pustin atd.) jejím/jeho místem bydliště a/nebo zdrojem obživy, a která/ý je nedostatečně chráněn/a, veden/a a opatrována zodpovědnou dospělou osobou.” Pro potřeby této studie budeme pojímat dítě bez domova/bez střechy nad hlavou v širším slova smyslu na základě následujících definic. To umožní reflektovat jak specifické zkušenosti dětí, tak kulturní aspekty a rozdíly v partnerských zemích. a) Děti “žijící na ulici” v širším slova smyslu, včetně dětí obývajících pustiny, neobydlené budovy, žijící bez střechy nad hlavou (na ulicích, ve vchodech domů, v parcích aj.). Děti užívající nespecifické nebo sporadické služby nebo 1

CRS z anglického childrenroughsleepers, čili do češtiny přeloženo jako děti, které spí bez střechy nad hlavou. Pro zjednodušení a dodržení terminologie nastavené v mezinárodní studii bude v textu nadále používána tato zkratka pro označení nezletilých osob bez domova, případně respondentů účastnících se průzkumu.


b) c) d) e) f) g) h)

navštěvující ubytovny a žijící pod širým nebem nebo v nevyhovujícím objektu. Děti, které většinu svého času tráví na ulici nebo mimo dosah péče zodpovědné dospělé osoby. Děti žijící v situaci, kdy nejsou zodpovědnou osobou dostatečně chráněny, vedeny a kontrolovány. Děti, které utekly z domova nebo z něj byly vyhnány, včetně mladých lidí, kteří zůstávají mimo domov po dobu minimálně jedné noci bez svolení rodiče nebo opatrovníka. Dítě bez domova, které nemá žádný domov, ve kterém by mohlo žít, a které zůstává u přátel, v ubytovnách, útulcích nebo v jiných typech dočasných nebo náhodných ubytovacích zařízeních. Děti bez domova žijící na ulici, které spí pod širým nebem přímo na ulici nebo na jiných místech, která nejsou určena k běžnému přespávání, nebo které žije na místě, které není určeno pro obývání lidmi. Dítě s nestálým, proměnlivým ubytováním. Dítě bez střechy nad hlavou, které podle evropské ETHOS typologie čelí třem typům exkluze: sociální, právní, fyzické.

Článek 27 Úmluvy o právech dítěte uvádí: „Státy, které jsou smluvní stranou umluvy, uznávají právokaždéhodítěte na životní uroveň nezbytnou pro jeho tělesny, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.“ Bezdomovectví porušuje všechna tato práva. Dle Programu pro děti a mládež na ulici, existujícího napříč nestátními neziskovými organizacemi, dítětem žijícím na ulici je „každá dívka či chlapec, který nedosáhl dospělosti, a pro které se ulice stala místem pobytu a/nebo zdrojem obživy, a které není dostatečně chráněno, vedeno a pod dozorem zodpovědného dospělého.“ Spolupracovali jsme s partnery ve Velké Británii, České republice, Maďarsku, Itálii, Nizozemsko, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku a Španělsku, abychom zjistili společné znaky a rozdíly mezi situací dětí ve jmenovaných zemích. Děti bez domova mohou pocházet z velice různých prostředí. Mohou to být děti, které utekly z domova nebo jiného druhu péče o dítě, které byly oběťmi obtěžování nebo u nich došlo k zanedbání péče. Poté se mohly stát oběťmi sexuálního zneužití či dalšího obtěžování, mohly se zapojit do kriminálních aktivit, nebo se stát součástí gangu. Mnoho dětí, které se ocitnou v obtížné životní situaci, není identifikováno odborem sociální péče, ale nestátními neziskovými organizacemi a charitativními organizacemi. Prostřednictvím rozhovorů s dětmi, které mají zkušenosti s pobytem na ulici, a dále rozhovorů s pracovníky relevantních, v této tematice se orientujících organizací, tento průzkum cílil na zjištění potřeb dětí bez domova a nalezení způsobů, jak jim pomoci, a na rozvoj evropské sítě organizací, která umožní sdílení znalostí a příkladů dobré praxe. Zaměřili jsme se na osobní zkušenosti osob, které ještě v době před dovršením osmnácti let získaly zkušenost s životem na ulici, sexuálním obtěžováním apod., a dále na příklady dobré praxe a strategie přijaté organizacemi za cílem poskytnout potřebnou oporu a pomoc dětem bez domova. Naším cílem je vytvořit lepší povědomí Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

o problematice života bez domova, a dále vzdělávání dětí, rodičů, škol a veřejnosti v otázkách spojených s dětmi na útěku, pohřešovanými dětmi, dětmi žijícími na ulici a s nebezpečími, která jsou spojena s životem na ulici.

Kontext v jednotlivých zemích Vzhledem k rozdílné povaze zemí zapojených do studie je důležité poskytnout informace o kontextu, do kterého vstupují děti a mládež vzhledem k právnímu řádu jednotlivých zemí. Tento stručný přehled by měl poskytnout východisko pro další zjištění a závěry této analýzy.

Rumunsko V Rumunsku chybí efektivní, systematický a komplexní sběr dat zaměřující se na osoby ve věku do 18 let. Důvody bezdomovectví u mládeže jsou dobře známy, nejsou ale dostupná žádná statistická data. V Rumunsku stále není ve všech sférách rozvinut princip nulové diskriminace, a nerovnost práv osob na základě ekonomických, sociálních, kulturních, politických a dalších faktorů přetrvává (např. jsou znevýhodněny děti postižené, děti s HIV/AIDS, děti vyrůstající v institucionální péči, děti v nápravných ústavech, léčebnách; dochází ke znevýhodnění uprchlíků, cizinců, dětí mezi 16 a 18 lety, dětí z chudých domácností nebo dětí příslušící k romské či jiné národnostní menšině). Dochází zde k alarmujícímu nárůstu počtu dětí závislých na drogách, je zde vysoký podíl dětí kouřících cigarety a konzumujících alkohol, přičemž povědomí o tom, jaké negativní následky tyto činnosti přinášejí, jsou minimální. V důsledku nejednotnosti pojmů používaných vládou a nestátními neziskovými organizacemi jsou k dispozici pouze zveličené nebo naopak výrazně podhodnocené statistiky udávající počty dětí bez domova v rozpětí několika let. Založení a vedení služeb na ochranu dětí bez domova je komplexní proces, v Rumunsku ale chybí sociálním pracovníkům potřebné dovednosti a v neposlední řadě také finance na to, aby tyto služby mohly být zřízeny a byly efektivní a funkční.

Nizozemsko V Nizozemsku probíhá značné množství aktivit ve vztahu k dětem bez domova a dětskému bezdomovectví. V této problematice se angažuje řada subjektů, zejména neziskových organizací, charit a církevních organizací. Většina mladých lidí přímo „nespí“ bez střechy nad hlavou (odkaz k názvu studie, v angličtině „childrenroughsleepers“, tj. „děti přespávající bez střechy nad hlavou“), ale žijí na ulici a jsou nazýváni „zwerfjongeren“, což je výraz označující v holandštině člověka ve věku do 23 let bez stabilního ubytování. V Nizozemsku je prováděn podrobný sběr dat sledující příčiny vzniku bezdomovectví, které je označováno za „proces“ ovlivňovaný ekonomickými, environmentálními, rodinnými a dalšími individuálními faktory, které vedou ke vzniku „zwerfjongeren“. Prakticky všichni dotázaní měli předchozí (negativní) zkušenost se systémem sociálně-právní ochrany dětí předtím, než se ocitli na ulici. Nová nařízení a strategie nejsou dostatečně koherentní, což ve výsledku způsobuje Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

neefektivní koordinaci práce jednotlivých organizací. Například návaznost mezi sociálně-právní ochranou dětí a ochranou mládeže je špatně, nejasně definována a nastavena. Naprosto zásadní je přitom role spolehlivého dospělého: překvapivě se ukazuje, že je to většinou otec, kdo je nejčastěji nejvíce postrádanou rolí v rodinách ohrožených dětí. Myšlenka stabilního rodičovského zázemí a role „stabilního dospělého“ je velice důležitá. Dotázané děti a mládež ve shodě s dotazovanými odborníky souhlasí, že prostředí útulků je pro děti zcela nevhodné, a zdůrazňují potřebu adekvátního bydlení. Obě dotázané skupiny se ale také shodují, že není jednoduché navrhnout přesné postupy pro zavedení preventivních opatření, pokud bychom měli uvažovat v termínech rozšíření a zkvalitnění možností důstojného ubytování pro mladé lidi, a zvyšování důrazu na vzdělání a pracovní příležitosti. Během průzkumu bylo zjištěno, že zejména u chlapců předcházel problémům a životu na ulici rozvoj vývojové vady, jako je mimo jiné ADHD. Řada odborníků přiznává, že neabsolvovali dostatečné proškolení v tematice vývoje dětí a mladistvých a příbuzných tématech, zároveň jich ale mnoho uvedlo, že obdobné vzdělání pro svou práci nepotřebují. Na prvním místě je zde potřeba rozvoje politiky „housingfirst“ a rozvoj znalostí a dovedností potřebných pro běžný život. V provedeném průzkumu uvedlo 59 % dotázaných svoji národnost jako jinou než nizozemskou (17 % uvedlo dvojí národnost, 6 % marockou, 6 % karakumskou, 6 % thajskou, 6 % dominikánskou, 6 % severoamerickou, 6 % italskou, a 6 % si nepřálo uvést svoji národnost). Stejné národnostní složení potvrzují i další průzkumy. Je třeba však vzít v úvahu, že průzkum probíhal zejména v západně položených městech, kde žije většina potomků imigrantů. Nicméně i tak nás toto rozložení upozorňuje na důležitou skutečnost, kterou je třeba při pohledu na problematiku dětského bezdomovectví v Nizozemsku zohlednit: ukazuje se, že je vyšší pravděpodobnost, že dítě skončí na ulici, pokud se potýká s větším počtem problémů, což zahrnuje problémy v domácnosti, nestabilní finanční situaci, slabé sociální vztahy a další. Děti potomků imigrantů se zdají být více vystaveny těmto vlivům, pravděpodobně v důsledku historických struktur subordinace a diskriminace, kterých jsou rodiny imigrantů součástí.

Polsko V Polsku neexistuje uspokojivá definice mládeže bez domova, tato skupina bývá popisována spíše symptomaticky. Stejně taknení k dispozici ani ucelený obrázek problematiky, který by byl zřetelný z oficiálních statistik. Sčítání lidu v roce 2009 sečetlo 9 600 lidí bez domova na území Polska, z nichž 1790 sečtených bylo mladších 19 let. V roce 2013 proběhlo celonárodní sčítání lidí bez domova, jeho výsledky však ještě nejsou dostupné. Většina CRS, kteří byli zapojeni do studie, uvedla výskyt explicitních sociálních problémů a patologií ve svých rodinách jako příčiny toho, že se CRS ocitly bez domova, a většina těchto dětí byla zařazena do systému pěstounské péče, zatímco se soud rozhodoval, zda je vhodné navrátit tyto děti zpět k jejich biologickým rodinám. Mnoho dětí uteklo v rámci rebelie v dospívání, ale naprostá většina uvedla nutnost utéct např. z důvodu, že od rodiny odešel jeden z rodičů. V mnoha rodinách bylo důvodem napětí mezi rodiči a alkohol. Většina dětí, které utíkaly z domova, pila alkohol a kouřila cigarety. Několik dětí vyzkoušelo také drogy. Podpora dětem bez domova je poskytována v institucích náhradní péče, ve veřejných Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

institucích, nebo ze strany přátel. Většina dětí uvedla, že kdyby jejich rodina fungovala normálně, situace, ve které se ocitly, by nikdy nevznikla.

Španělsko Ve Španělsku je problematika bezdomovectví neoddělitelně spjata s chudobou, která v sobě zahrnuje ztrátu střechy nad hlavou, bezdomovectví, nebo přebývání v nebezpečném nebo jinak nevhodném typu ubytování. Současná ekonomická krize ve Španělsku má za následek, že více než dva miliony dětí žijí v bídě a odhaduje se, že ve Španělsku je nejvíce dětí žijících v ústavní péči ze všech zemí EU. Třicet tři tisíce dětí je závislých na státu, čtrnáct tisíc jich žije v ubytovnách a útulcích – z toho 10 000 dětí je mladších šesti let – a devatenáct tisíc dětí je sice v péči státu, ale bydlí u svých příbuzných, nebo byly adoptovány. Nejpalčivějším problémem jsou děti žijící v „bezdomoveckých“ příbytcích2, a nedostatek jídla. Neexistují oficiální statistiky monitorující situaci dětíbez střechy nad hlavou, dětí na útěku a dětí žijících na ulici. Děti bez domova, které byly v této studii dotazovány, buď utekly z domova (z důvodu nefunkční rodiny), nebo z menšinových center (útěky z dosahu pravomoci systému ochrany dětí), ale jednalo se také o děti žijící v rodinách, které byly zasaženy ekonomickou krizí ve Španělsku. Tyto děti žily spolu s rodiči v útulcích, nebo bydleli u příbuzných (což vedlo k přeplněným domácnostem). Specifickým problémem jsou děti z národnostních/etnických menšin žijící bezprizorně na ulici, včetně těch, které utekly z menšinových center.Tyto děti jsou pro policii a sociální systém prakticky neviditelné. Tato skupina zahrnuje také velmi mladé ženy (dívky), které utekly v důsledku sexuálního násilí, jehož obětí se staly ve své biologické rodině. Vedle této skupiny jsou zde imigranti z Afriky, kteří často nejsou v útulcích přijímáni – Španělsko funguje jako vstupní brána do Evropy. Pro mladé lidi ve věku nad osmnáct let neexistuje žádná péče, která by jim byla poskytována poté, co opustí institucionální péči. Po dovršení 14 let věku děti často utíkají a ukrývají se, stávají se tak neviditelnými pro polici a sociální systém. Je těžké tyto děti identifikovat, protože vědí, jak přežít na útěku, a dobře se oblékají, nejsou tedy rozpoznatelné na první pohled např. podle nevypraného či potrhaného oblečení, jak by odpovídalo konvenčním představám o CRS. Pouliční gangy jsou čím dál větším problémem v Madridu, stejně tak jako násilí páchané dětmi na vlastních rodičích. Za posledních pět let došlo k nárůstu výskytů tohoto typu násilí ze 2 % na 12 %.

Slovinsko Ve Slovinsku existuje řada definicí „bezdomovectví“, ale žádná z nich nehovoří specificky o dětech. Neexistuje žádná zvláštní legislativa zohledňující děti, snad jen vymezení zanedbání péče o dítě ze strany rodičů jakožto kriminálního činu. Množství dětí, které žijí bez domova, není známo. Dětské bezdomovectví není příliš časté, zřejmě proto doposud neexistuje žádný výzkum věnující se dětskému bezdomovectví. Děti bez domova jsou většinou romské národnosti, žijí v lesích nebo zemědělských oblastech. Odhaduje se, že děti na ulici užívají drogy. Existuje sedm intervenčních center pro děti a mladistvé, ale ty se většinou věnují řešení problémů v domácnosti a 2

Jedná se o nestabilní ubytování nesplňující základní požadavky na hygienu, bezpečnost a stabilitu .


nejsou specializované na děti bez domova. Většinou se děti ve Slovinsku stanou bezdomovci společně se svými matkami, které utekly od domácího násilí.

Maďarsko Maďarsko opět směřuje k diktatuře. V současné době žije 10 % Maďarů v žalostných podmínkách a bídě. Neexistují žádné přesné definice a vymezení dětí bez domova, a obecně panuje velice nízká povědomost o této sociální problematice. V současné době neexistují žádné aktuální statistiky zachycující problematiku dětí žijících na ulici, ani povědomí o rozsahu problému. Nejsou shromažďována téměř žádná data, s výjimkou údajů, které shromažďují některé organizace pro své vlastní potřeby. V Maďarsku je zaveden systém ochrany dětí, který zahrnuje pěstounskou péči a systém adopcí, v poslední době ale bylo mnoho organizací poskytujících sociální služby zrušeno v důsledku ekonomické krize, a neexistuje zde žádné zařízení poskytující služby dětem bez domova a žádná služba krizové intervence. Panuje nedostatek terénních pracovníků, nedostatek financí, a zdá se, že pašování dětí je ještě větším problémem, než se předpokládalo.

Česká republika Neexistují žádné oficiální údaje o dětech a mladistvých do 18 let, ani žádná definice bezdomovectví. Ačkoliv většina poskytovatelů služeb shromažďuje nějaké údaje, mají jen omezené povědomí o rozsahu problému dětí bez domova, a neprovádějí se žádné pravidelné statistické průzkumy. Jedním z největších problémů v ČR jsou represivní opatření, která zahrnují násilí vyvíjené vůči lidem na ulici. Děti ze zákona nemohou žít na ulici, a v důsledku toho neexistují ani žádné postupy pro odborníky, jak s těmito dětmi pracovat.

Velká Británie Ve Velké Británii jsou příčiny bezdomovectví kvalitně popsány, a definice bezdomovectví zahrnuje útěky, pohřešované, bezdomovce, osoby žijící na ulici a osoby bez státní příslušnosti. Rozsah bezdomovectví dokumentují různé organizace a vláda, ale ohledně opravdového, reálného rozsahu panují z důvodu nedostatku informací pochybnosti. Odhaduje se, že každoročně je ve Velké Británii přibližně 140 tisíc nově pohřešovaných dětí; přibližně 70 tisíc dětí žije v „bezdomoveckých“ příbytcích. Není k dispozici dostatek informací o efektivitě opatření, která jsou zaváděna proti bezdomovectví mladistvých, k dispozici je jen minimum informací o specifických problémech, které souvisí s problematikou dětí bez státní příslušnosti (např. děti, které nemají žádné platné doklady), kterých je dle odhadů přibližně 120 tisíc. Měl by být kladen větší důraz na spolupráci organizací, a je třeba vynaložit více úsilí na průzkum efektivity různých strategií na děti čelící problémům s drogami, alkoholem, prostitucí a pašování osob. Je třeba také více se zaměřit na vzdělávání mladých lidí v tématech nebezpečných vlivů, a stejně tak podniknout hlubší výzkum vlivu tzv. welfareprogramůa ekonomické krize na rozsah výskytu dětského bezdomovectví a případů, kdy se bez střechy nad hlavou ocitají celé rodiny. Neexistují žádné pan-evropské studie zabývající se bezdomovectvím u mládeže, s výjimkou Smithovy (2010) Komparativní zprávy o bezdomovectví u mladých Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

a sociální exkluze v České Republice, Holandsku, Portugalsku a Velké Británii („A Comparative Report on Youth Homelessness and SocialExclusion in the Czech Republic, the Netherlands, Portugal and the UK”). Pozornost zaslouží neefektivní následná péče u dětí, které vyšly ze zařízení institucionální péče.

Portugalsko Definice bezdomovectví u mládeže je v Portugalsku velice složitá, protože je považována za sice velice rozšířený, avšak skrytý jev, který zahrnuje bydlení s přáteli nebo u příbuzných, v útulcích a v hostelech. Portugalsko užívá Evropskou typologii bezdomovectví ETHOS 2005. Výzkumy v Portugalsku se nezabývají specificky mladými lidmi, v důsledku čehož zde není dostatek spolehlivých informací. Průzkumy, které byly v minulosti prováděny, byly často manipulovány ve prospěch různých politických stran, ale dle odhadů je v Portugalsku několik tisíc dětí bez domova, přičemž minimálně 100 tisíc těchto dětí žije v Lisabonu. Problému není věnována dostatečná politická pozornost, ani dostatek financí, které by pomohly problematiku řešit. Nutnost investovat do této oblasti je ještě aktuálnější s ohledem na současnou ekonomickou atmosféru v Portugalsku, kdy změny v tzv. „wellfare“ strategiích měly za důsledek ztrátu příspěvků na dítě pro půl milionu rodin v letech 2009 až 2012. V tomto období byla celková částka pro příspěvky na dítě snížena z 1,8 milionu EUR v roce 2009 na 1,3 milionu EUR v roce 2012. Potřeba prohloubit výzkum problematiky společně s praktickými znalostmi a postupy je doprovázena nutností rozvinou Národní strategií pro bezdomovectví, která bude zahrnovat preventivní opatření, společenskou diagnostiku a intervenci.

Shrnutí analýzy dotazníků provedených s organizacemi Využití pevné a teoreticky podrobně rozpracované metodologie v této studii umožnilo sběr enormního množství dat. Úlohou výzkumníků je potom data shrnout, uvést je do souvislostí a přiřadit jim význam, a tematicky a smysluplně je analyzovat. Úplná analýza dat v celém znění je obsažena v anglickém originálu Závěrečné zprávy, zde přinášíme pouze jejich přehledné shrnutí. Informace shromážděné od dotazovaných organizací mají několik podob, které pro potřeby tohoto shrnutí představujeme ve třech tematických okruzích. Tato tři témata nezahrnují charakteristiky uživatelů služeb, kteří jsou podrobně charakterizovány v příslušné literatuře. Obecně vyhledávají a užívají služby jedné organizace děti s obdobnými charakteristikami, mezi které patří: společenské znevýhodnění, pobyt v institucionální péči, zneužití a/nebo násilí v domácnosti, nedostatečné vzdělání, záškoláctví, zanedbání péče, chudoba a další problémy v rodině. Pro potřeby tohoto shrnutí jsou získaná data a informace rozděleny do tří následujících skupin: Téma 1: Vědomosti/ Povědomí o problematice/ Znalost tématiky Toto téma zahrnuje údaje o znalostech a o povědomí o rozsahu problému CRS v každé jednotlivé zemi, a data, která jsou v tomto směru k dispozici (pokud nějaká jsou). Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

Téma 2: Politika a partnerství Téma zahrnuje informace shromážděné v oblasti přijímané politiky a legislativy v každé jednotlivé zemi, postupy pro odborníky a pracovníky, informace o školeních pro organizace, existenci spolupráce mezi organizacemi, preventivních opatřeních a obecně o příkladech dobré praxe. Téma 3: Doporučení a praxe Téma č. 3 zahrnuje údaje o problémech a okolnostech zdůrazněných organizacemi, a doporučeních, která organizace považovaly za důležité.

Téma 1: Znalost problematiky CRS – souhrnný přehled 80 % organizací v České republice shromažďuje data, ale většinou je pravidelně neanalyzuje. V Holandsku 78 % organizací odpovědělo, že do určité míry data shromažďují (11 % neshromažďuje žádná data). Ve Slovinsku jen 20 % organizací uvedlo, že systematicky shromažďují relevantní data. V Rumunsku některé organizace shromažďují základní informace, ale úroveň sběru dat je považována za nedostatečnou, a ozývá se volání po tvorbě kvalitnější databáze. V Portugalsku 75 % dotázaných organizací neshromažďuje buď žádná data, nebo na naprosto nedostačující úrovni. V Maďarsku prakticky neexistuje sběr dat, s výjimkou soukromých organizací, které informace shromažďují pro vlastní potřeby, ve Španělsku pak 48 % organizací sice sběr dat provádí, ale některé zásadní informace zde zcela chybí, nashromáždění informace tak jsou jen omezeně využitelná pro další analýzu. V Polsku 75 % organizací uvedlo, že neshromažďují žádná data, zatímco v UK 60 % organizací shromažďuje konkrétní informace. V otázce obecného povědomí a znalosti CRS problému, jeho potenciální šíře v dané zemi, bychom mohli na základě provedené studie učinit následující závěry: Česká republika:  70 % organizací nemá představu o rozsahu problému  20 % jich považuje problém za „minimální“  Většina dotázaných považuje za hlavní problém represivní preventivní opatření, která jsou v některých případech přijímána ve vztahu k lidem žijícím na ulici.  Jsou k dispozici služby telefonních „help linek“ (linky pomoci) a ubytování pro osoby bez domova. Nizozemsko  67 % dotázaných poskytovatelů služeb považuje úroveň znalostí o CRS problematice v Nizozemsku za adekvátní


 

33 % poskytovatelů služeb nepovažuje znalosti za dostatečné a vidí mezery ve znalostech 50 % dotázaných organizací uvedlo, že představu o problému získali na základě údajů dostupných na lokální či národní úrovni, tj. na základě počtu osob žijících na ulici, v útulcích, na základě počtů přihlášených v útulcích apod., nemají však představu o počtu osob, které nejsou nikde takto registrovány

Slovinsko  Dotázaní poskytovatelé služeb upozornili hlavně na nedostatek znalostí a pozornosti věnované zejm. problematice imigrantů a dětí bez domova, které tak jsou „skrytým“ problémem.  40 % dotázaných poskytovatelů služeb nemá představu o rozsahu problému, ale jsou přesvědčeni, že problém je pravděpodobně větší, než si sami připouštějí.  Existuje několik specializovaných služeb pro děti bez domova, několik mládežnických center a telefonní linka, která registruje 250.000 hovorů ročně. Rumunsko  Neexistuje žádné povědomí nebo šíření informací o problematice CRS.  V praxi se setkáme s mnoha stereotypy a předsudky, lidé bez domova jsou považováni za žebráky.  Neexistuje žádný monitoring situace na národní úrovni.  Žádná z dotázaných organizací nebyla schopna nijak komentovat rozsah problému v Rumunsku.  Existují služby pro pomoc v obecně nebezpečných/rizikových situacích, kdy tyto služby poskytují klientům potraviny, oblečení nebo lékařskou pomoc.  Nedostatek útulků a míst v útulcích, nedostatek sociálního bydlení. Portugalsko  75 % organizací shromažďuje přínosná data.  Obecně je problematice věnován nedostatek pozornosti od poskytovatelů služeb a široké veřejnosti.  Poskytovatelé služeb nemají žádnou představu o rozsahu problematiky CRS, nejsou k dispozici finance na uskutečnění jakéhokoliv průzkumu tohoto typu.  Existuje několik útulků pro osoby bez domova a uprchlíky, k dispozici jsou terénní pracovníci a telefonní linka pomoci. Maďarsko  Kromě dat, která shromažďují jednotlivé organizace pro své vlastní potřeby, neexistují žádné konkrétní informace o problému.




Velmi omezené znalosti rozsahu CRS problému a velmi omezený rozsah služebposkytovaných osobám bez domova, a doslova žádné služby poskytované dětem a mladistvým.

Španělsko  38 % poskytovatelů služeb nesbírá žádná data  48 % nějaká data sbírá, ale jsou zde velké mezery v tom, jaké informace jsou shromažďovány tyto informace nejsou komplexní a dostatečné  Panuje nedostatek obecného přehledu o problematice; média problematiku zkreslují, v důsledku čehož si široká veřejnost nemůže utvořit reálný a ucelený obrázek o situaci, jejím charakteru a rozsahu.  Poskytovatelé služeb nebyli školeni pro práci s CRS, a mají jen omezené znalosti problematiky.  Existuje dlouhý seznam čekatelů na sociální bydlení. Polsko  75 % dotázaných organizací uvedlo, že neshromažďují žádná data  85 % odpovědělo, že o problému toho není známo dost, většina nebyla schopna předložit žádné statistické/měřitelné údaje  Neexistují žádné služby poskytované osobám ve věku nad 15 let, není dostatek financí, stejně tak je nedostatek vhodných útulků a hostelů. Velká Británie  60 % poskytovatelů služeb uvedlo, že pravidelně sbírají data v souvislosti s CRS  45 % uvedlo, že mají omezené, nebo žádné znalosti o CRS  Poskytovatelé služeb udávají, že je třeba zajistit více možností ubytování, více služeb pro péči o duševní zdraví, větší možnosti půjček v nouzi, služeb pro závislé na drogách a alkoholu a více nízkoprahových klubů.  Uvádí se, že škrty v rozpočtu a financování ovlivnily CRS.

Téma 2: Politika a partnerství – přehled Česká republika V ČR je poskytování služeb dětem bez domova (CRS) považováno buď přímo za nelegální, nebo za činnost „na hranici práva“. Je to z toho důvodu, že děti ze zákona nemohou pobývat na ulici. V důsledku toho neexistuje ani žádná legislativa na pomoc těmto dětem, protože existence tohoto problému je popírána. Tím pádem neexistují ani žádné směrnice a postupy pro odborníkya každé dítě, které žije na ulici, musí být nahlášeno a předáno policii. 95 % dotázaných poskytovatelů služeb uvedlo, že neprošli žádným specializovaným školením, 5 % uvedlo, že znalosti a postupy čerpají z vlastní zkušenosti. Je zde zavedena formální spolupráce mezi policií a několika službami, které v souvislosti s touto problematikou existují. 15 % dotázaných Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

poskytovatelů služeb uvedlo, že si nejsou vědomi žádných specifických preventivních opatření ve vztahu k dětskému bezdomovectví, 20 % tato ani nepovažuje za nutná, 20 % potom považuje za nutné přijmout nová zákonná opatření na ochranu dětí. 95 % poskytovatelů nedokázalo uvést žádný příklad dobré praxe, 5 % uvedlo, že neexistují žádné organizace specializované přímo na děti bez domova. Nizozemsko Dostupné služby pro děti bez domova a související problémy zahrnují: psychiatrická zdravotnická zařízení, podpora nezávislosti a samostatného života, poradenství, aktivní pomoc (vyhledávání těch, kteří potřebují pomoc), noční útulky. Poskytovatelé služeb vidí nedostatky ve službách poskytovaných mladým matkám s dětmi, ve škrtech v rozpočtech, nedostatečných pracovních příležitostech, nedostatku dobrovolníků, a přílišném množství byrokracie. Existují zákony upravující vzdělávání, zaměstnanost, zdravotní pojištění, sociální systém dávek a péči o mladistvé, dotazovaní poskytovatelé služeb jsou ale přesvědčeni, že tyto služby by měly v účinnosti zahrnovat i osoby do 23 let.  56 % poskytovatelů se řídí předpisy a odbornými postupy  50 % má obecné školení/vzdělání pro práci s mladými lidmi  39 % bylo zapojeno v MAW (multiagencyworking, tj. spolupráce různých organizací)  83 % poskytlo příklady preventivních opatření, včetně včasné intervence, dluhového poradenství, poskytování certifikátů dokládajících účast na (dobrovolnických) aktivitách, zahrnování CRS do smysluplných aktivit. Slovinsko Děti bez domova musí být ze zákona nahlášeny policii. Pokud je ale dítě umístěno do zařízení sociální péče, slovinské právo ho nijak nenutí v něm zůstat, a tak tyto děti často končí zpátky na ulici. Poskytovatelé služeb uvedli, že zde neexistují žádné konkrétní postupy pro odborníky a pracovníky, jak pracovat s CRS, nicméně organizace mají obecné postupy. 90 % uvedlo, že neprošli žádným specializovaným školením 55 % uvedlo, že zde neexistuje žádná spolupráce organizací ve vztahu k CRS, ale policie a zařízení sociální péče spolupracují na obecnější rovině 60 % poskytovatelů služeb si není vědomo žádných preventivních opatření pro CRS. Byli však schopní definovat několik příkladů dobré praxe, včetně informování mladých lidí o jejich možnostech, o krizových centrech, a v neposlední řadě se osvědčuje práce s rodiči ohrožených dětí. Rumunsko Nařízení 132/2005 a zákon 272 zmiňují dítě pohybující se na ulici a ochranu dětí, ale tato opatření nejsou přímo ve vztahu k dětem bez domova. Existují zde známky lokálních strategií, včetně útulků, které poskytují stravu. Neexistují ale žádné národní strategie pro práci poskytovatelů služeb ve vztahu k CRS, a 55 % dotázaných poskytovatelů služeb uvedlo, že neprošli žádným školením/výcvikem. Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

MAW je velice omezená; neexistují žádné protokoly, jen formální kooperace mezi organizacemi. 40 % poskytovatelů služeb si nebylo vědomo žádných preventivních opatření, ale existují zde zmínky o rodinném poradenství, denních a nočních útulcích, a celonárodní kampani proti žebráctví. Některé příklady dobré praxe zahrnují poradenství a pomoc při obstarání zaměstnání, intervence přímo na ulici, a obecně empatický přístup poskytovatelů dobré praxe k lidem bez domova. Portugalsko Existuje legislativa upravující ochranu dětí, péči o dítě, vzdělávání a výchovu, sociální péči a zdravotní péči, poskytovatelé služeb si ale nejsou zcela jistí, zda tato opatření zcela odpovídají potřebám těch nejzranitelnějších členů společnosti, mezi které patří např. CRS. Pouze 10 % poskytovatelů služeb uvedlo, že se při práci řídí profesními postupy; 65 % neprodělalo žádný specializovaný tréning, a čerpají pouze ze zkušeností z terénu. 70 % poskytovatelů služeb uvedlo, že spolupráce organizací není důležitá. 50 % uvedlo, že si nejsou vědomi žádných konkrétních preventivních opatření, a že je třeba více pracovat na zvyšování povědomí o problematice, zejména ve školách. V Portugalsku existuje několik lokálních projektů a spolupráce mezi organizacemi. Maďarsko Pouze 21 % dotázaných zná nějaké příklady uplatňované politiky nebo legislativy ve spojení s dětmi. Existuje pouze jeden legislativní dokument – Zákon o ochraně dětí. 28 % uvedlo, že se při práci řídí profesními postupy, ale nikdo z dotázaných neprošel žádným školením. 42 % uvedla, že se konají konference na téma diskuze o budoucnosti dětí v Maďarsku, ale existuje pouze omezená spolupráce a výměna zkušeností ohledně jednání s oběťmi násilí či zneužití. 14 % poskytovatelů služeb uvedlo, že jim jsou známa jistá preventivní opatření, ta se však omezují pouze na poskytování podpory a vzdělávání. Příklady dobré praxe existují ve vztahu k rozvoji sportovních a uměleckých aktivit a organizace výletů. Maďarští sociálních pracovníci pociťovali práci s dětmi a jejich rodinami jako své poslání. Španělsko Existuje legislativa a obecně určená politika přístupu k právům dětí, včetně Mezinárodního práva o adopcích. Sociální služby jsou zahlceny v důsledku ekonomické krize ve Španělsku. Není dostatek prostředků pro zajištění péče o každé dítě, které by tuto péči potřebovalo. 38 % poskytovatelů služeb se řídí vnitřními předpisy. 43 % jich prošlo specifikovaným školením, 67 % je zapojeno nějakého typu spolupráce organizací. Všichni dotázaní poskytovatelé služeb uvádí, že žádná preventivní opatření nejsou přijímána. Co se týče dobré praxe, poskytovatelé služeb uvádí, že kontaktní síť a povědomí o problému se zlepšilo, stejně tak jako práce s rodinami, podpora rodičovství a programy sociální inkluze.


Polsko Dotázaní poskytovatelé služeb nebyli schopni identifikovat žádnou legislativu nebo přijímanou politiku, která by se týkala bezdomovectví, útěků z domova, nebo pohřešovaných dětí, s výjimkou Zákonu o pěstounské péči z r. 2011. 50 % dotázaných poskytovatelů služeb uvedla, že politika a legislativa nejsou dostatečné. Žádný z poskytovatelů neprošel žádným školením; 95 % jich byla zapojena do spolupráce organizací na neformální úrovni, a 65 % poskytovatelů služeb uvedlo, že si nejsou vědomi žádných preventivních opatření. Poskytovatelé služeb pracují individuálně s rodinami v tématech vzdělávání a výchovy, každé rodině tak věnují čas a péči. Velká Británie Ve Velké Británii existuje spousta přijímaných politik a legislativy, které se přímo konkrétně zabývají problematikou pohřešovaných dětí, dětí na útěku, dětí bez domova, přičemž tyto dokumenty jsou pravidelně aktualizovány. Poskytovatelé služeb uvedli, že pokud by ve Velké Británii měl být v této oblasti identifikován nějaký problém, popsali by ho jako problém implementace, která je tzv. „patchy“, což by se dalo volně přeložit jako „záplatující 3“. 40 % poskytovatelů uvedlo, že prošli specializovaným tréningem/školením se změřením na CRS. 20 % neprošlo žádným specializovaným tréningem v této tematice. Většina poskytovatelů služeb uvedla, že jsou zapojeni do MAW. 35 % poskytovatelů ví o existujících preventivních opatřeních a uvedla jejich příklady, 15 % uvedlo, že jim žádné takové případy prevence nejsou známy. Uváděné příklady dobré praxe se týkaly zejména rozvoj partnerství a specifických modelů, které byly rozvinuty za cílem pomoci CRS, jako je např. model „REACH“, nebo inovace, například využití tlumočníků pro ty děti, jejichž mateřským jazykem není angličtina.

Téma 3: Doporučení a praxe – přehled Česká Republika V ČR je zdá se hlavním problémem „lenost“ rodičů, nedostatek financí pro nestátní neziskové organizace, vysoká nezaměstnanost, nedostatečná intervence a nízká úroveň kooperace organizací. Dotazovaní poskytovatelé služeb uvedli, že zlepšení situace by napomohlo navýšení počtu pracovníků v diagnostických ústavech a podrobnější legislativa a právní úprava, která by se týkala přímo této tematiky. Nizozemsko Poskytovatelé služeb v Nizozemsku uváděli, že by zde měla fungovat hlubší spolupráce mezi organizacemi. Dalším návrhem je zřízení centrálního místa/pracoviště, které by mladí lidé mohli navštívit nebo na něj být odkázáni 3

Tedy řešení nejsou komplexní, ale jen lokálně řeší aktuální a akutní problémy.


v případě, že potřebují pomoc. Více podpory by se mělo dostat také službám zaměřeným na ubytování a rozvoj regionálních vazeb. nedávné škrty v rozpočtu a čekací listiny v budoucnu pouze povedou ke zvyšování počtu mladých lidí bez domova Poskytovatelé služeb mají za to, že CRS potřebují smysluplné aktivity, přístup k cenově dostupnému ubytování, potřebují mít vhodné vzory a sociální prostředí. Je třeba vypořádat se se stigmatem, které bezdomovectví jako problém v současné společnosti nese. Slovinsko Mezi uváděné problémy patřil nedostatek financí na zaškolení zaměstnanců, lepší povědomí o tématice/znalost tematiky, a rozvoj práva upravujícího adopce a pěstounskou péči. Slovinští poskytovatelé služeb v současné situaci doporučují pracovat na zlepšení spolupráce organizací, zřízení ubytovacích služeb pro mladé lidi v regionech, kde tyto služby chybí a jsou potřeba. Dále novou legislativu specifikovanou na rodinu, konkrétně na otázky duševního zdraví. V neposlední řadě by situaci prospělo navýšení financování a rozvoj strategií, které by byly přímo specifikovány na CRS. Polsko Poskytovatelé služeb mezi nedostatky uvedli, že není dostatek zdrojů, útulky pro bezdomovce nejsou bezpečné, a zaměstnanci poskytovatelů služeb obecně nejsou dostatečně vyškoleni. Neexistuje žádné sociální bydlení, chudoba je velký společenský problém. Neexistují žádné na tuto tematiku zaměřené strategie, a poskytovatelé služeb uvádí, že přístup, jaký celá země k problematice zaujímá, se musí změnit, společně se zavedením lepší legislativy. Poskytovatelé služeb by doporučili realizaci více projektů zaměřených specificky na CRS, lepší školení pracovníků, více financí pro poskytovatele služeb, kvalitnější sběr dat,hlubší spolupráce organizací, zavedení jasných postupů na celonárodní úrovni, kvalitnější strategie a zavedení legislativy a politiky specificky pro CRS. A zejména včasnou intervenci. Velkým problémem je podle dotázaných rozsáhlá byrokracie, která se více soustředí na papírování, než na práci s mladými lidmi. Dle dotázaných poskytovatelů služeb je třeba více se inspirovat příklady dobré praxe ze zahraničí, a přizpůsobit je a aplikovat v Polsku. Dále zazněla doporučení na změnu polské legislativy a politik; zavedení intervenčních hostelů pro mladistvé. Portugalsko Dotázaní poskytovatelé služeb kritizovali zejména vynucená a násilná opatření, která zasáhla ty nejzranitelnější členy společnosti, včetně CRS. Jejich doporučení se zaměřovala nanásledující:  rozvoj postupů a doporučení pro poskytovatele služeb pracujících s CRS a na zavedení standardizovaných postupů pro reakci na krizové situace a pro intervenci Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

     

více výzkumu lepší strategie a politiky více investic zvyšování povědomí zkvalitnění monitoringu více útulků, lepší koordinace mezi agenturami, lepší školení pracovníků a sdílení příkladů dobré praxe a „co funguje“

Maďarsko Dotázaní pracovníci organizací uváděli, že děti propadávají skrze „sociální záchrannou síť“ kvůli zanedbání ze strany rodičů a organizací. Chování rodičů je přitom často důvodem k rozvoji dalších problémů, jako jsou život v nevhodnýchubytovacích podmínkách, vysoká nezaměstnanost, rozpad rodiny, špatná pěstounská péče. Jako doporučení uváděli dotázaní pracovnícizvýšení důrazu na vzdělávání rodičů, více odpovídajících služeb, přepracování maďarského Zákona o ochraně dětí; dále byla identifikována potřeba zkvalitnění informovanosti tvůrců politik a struktur o problému CRS. Španělsko Pracovníci relevantních organizací v této studii uváděli, že by se mělo věnovat více pozornosti vzdělání rodin již dříve se potýkajících s identifikovanými problémy. Dále mezi svými doporučeními pro zlepšení situace uváděli následující:  rychlejší přístup ke službám  kvalitnější péče o duševní zdraví  kvalitnější legislativa a přijímaná politika – obzvláště v oblastech imigrace a pašování osob  více pracovních příležitostí pro mladé lidi  redukce chudoby  přístup ke zdravotní péči  reprezentace evropské sítě CRS organizací Velká Británie Za hlavní problém jsou považovány dívky pobývající se staršími muži na ulici; nedostatek podpory rodin; mladí lidé procházející několika institucemi péče o dítě (DD, DDŠ, pěstounské rodiny atp.); velké škrty v rozpočtu, které mají negativní vliv na sociální systém; nedostatek ubytování pro mladé lidi. Jako svá doporučení uváděli následující:  více útulků, více dostupného ubytování,  lepší spolupráce s mladými lidmi, zařízení vybavená na odpovídající úrovni CRS nebo osoby, které dříve patřily do skupiny označované zde jako CRS, potřebují individuální pomoc „one to one“, více pracovních příležitostí, dlouhodobou péči a zvláštní zacházení Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

Z toho vyplývá, že by se mělo více investovat do služeb, zvýšení počtu pracovních příležitostí pro mladé lidi na venkově, a zvýšení množství financí investovaných do dobrovolnického sektoru.

Shrnutí Analýzy rozhovorů s dětmi a mladými lidmi bez domova a dětmi a mladými lidmi na útěku Předchozí část shrnovala obecná zjištění od poskytovatelů služeb – ten samý cíl je sledován v tematické analýze rozhovorů s CRS. Cílem je poskytnout shrnutí zjištění, ke kterým jsme dospěli na základě téměř dvouleté práce s dětmi, pracovníky relevantních organizací a dalších osob, které byly součástí této studie, nebo přispěly k její realizaci. Z tohoto důvodu nejsou obsahem shrnutí demografické údaje nebo charakteristiky respondentů, a to z těchto důvodů: a) jsou k nahlédnutí v plném textu analýzy b) charakteristiky CRS jsou velmi dobře prozkoumány literaturou Pro účely shrnutí hlavních zjištění je tedy následující část rozdělena na tyto tematické oddíly: Téma A) Život na ulici – zahrnuje data o současné poloze, zapojení do trestné činnosti, členství v gangu a zkušenosti s násilím na ulici Téma B) Zdraví a duševní vyrovnanost – metody přežití, které CRS využívá při pobytu na ulici, jejich zdravotní stav, podporu, které se jim dostává v době, kdy jsou na ulici Téma C) Reflexe – Ohlédnutí se zpět a pohled do budoucnosti – data shromážděná v odpovědích na otázku „co mohlo zabránit tomu, aby se dítě/mladý člověk ocitl na ulici, a jaké mají CRS cíle, přání a ambice do budoucna

Téma A) Život na ulici Velká Británie  36 % dotazovaných CRS bylo v době rozhovoru na ulici, 32 % bylo v nějakém typu péče o děti a mladistvé  Někteří CRS uvedli, že měli rádi svobodu a nezávislost na ulici, ale brzy poznali i její nebezpečí, jako je o chlad, o hrozba, že se stanou obětí únosu, o nebezpečí, že začnou prodávat vlastní tělo za peníze, o problémy sehnat jídlo a místo, kde by mohli pobývat. o Strach z toho, že budou okradeni, Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

   

o problémy s depresí a pocitem osamění. 82 % dotazovaných odpovědělo, že si myslí, že lidé musí páchat trestnou činnost, pokud chtějí přežít na ulici (jedná se o typy zločinů jako jsou krádeže v obchodech, prodej drog, žebrání, prostituce) 77 % odpovědělo, že CRS mají potřebu vlastnit nebo užívat zbraně pro sebeobranu 64 % bylo obětí násilí, některým bylo vyhrožováno pobodáním, zapletli se do rvaček nebo se stali obětí znásilnění 36 % odpovědělo, že byli součástí gangu

Polsko  20 % dotázaných bylo v době uskutečnění rozhovoru v pěstounské péči, 20 % v biologické rodině, 15 % žilo samostatně, 10 % v sirotčinci  Většina dotázaných odpověděla, že CRS musí páchat trestnou činnost pro přežití na ulici – např. krádeže  10 % bylo v gangu  35 % CRS pravděpodobně bude mít pocit, že musí vlastnit nebo použít zbraň  25 % bylo obětí násilí na ulici, a to psychických i fyzických útoků Španělsko  Důvod, proč děti opouštějí domov, je ve Španělsku odlišný od důvodů, které ve studii vyplynuly z dotazování dětí v dalších zemích. Mnoho CRS opustilo domov mimo Španělsko proto, aby emigrovali do Španělska doufajíce, že zde naleznou lepší budoucnost nebo zde budou mít větší šanci najít zaměstnání. K imigraci do Španělska také v některých případech došlo z důvodu politických problémů v zemi původu, nebo v důsledku skutečnosti, že dotázaní už v původní zemi byli ilegálními imigranty.  Pouze 12 % dotazovaných dětí byli Španělé. Tyto děti opustily domov z důvodu konfliktů v rodině, nebo proto, že rodina byla příliš velká a nebylo dost jídla pro každého  Žádné z dotazovaných dětí neodpovědělo, že by bylo někdy v gangu.  dotazovaní se cítili bezpečně v centrech měst, ale na ulici žili ve strachu z drog, chladu a únosů  23 % dotazovaných CRS si pronajímalo byt, 18 % bylo v nápravných zařízeních pro mladistvé delikventy, zbytek to nespecifikoval Nizozemsko  70 % dotázaných se v době, kdy probíhal průzkum, na ulici pohybovalo s kamarády, 6 % s přítelem  Obávanými nebezpečímibyli o kriminalita, o drogy, alkoholová závislost, o policie (která podle dotazovaných lidem nepomáhá), o učinění špatných rozhodnutí, Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

        

o chlad, o prostituce o a hrozba, že nebudou mít žádné peníze a žádné jídlo 24 % bylo v gangu, nebo se podíleli na aktivitách gangu, jako jsou krádeže v obchodě i mimo obchody 53 % si myslí, že CRS mají potřebu užívat zbraně 77 % bylo obětí násilí, fyzického i sexuálního 41 % dotazovaných byli Nizozemci 18 % byli v současné době v nějaké formě péče s dohledem (dětské domovy apod.) 17 % bylo na ulici 17 % v útulku 12 % v zařízení péče o mladistvé 12 % v bytě

Portugalsko  30 % dotázaných má zkušenost s životem na ulici  35 % žilo v opuštěných budovách  10 % přespávalo u kamarádů na gaučích apod.  45 % má zkušenosti s pobytem v pěstounské péči, v zařízení institucionální péče nebo v nápravném zařízení pro mladistvé  45 % si na ulici našlo přátele, zatímco 30 % odpovědělo, že byli osamělí, 10 % trávilo čas s přítelem  nebezpečí: policie, hlad, chlad; mnoho dotázaých kradlo a mnoho jich odpovědělo, že bezpečí našli ve skupině (zůstávali ve velké skupině)  30 % bylo v gangu  60 % mělo a vidělo jako možnost použití zbraně pro potřeby sebeobrany a ochrany proti psům  35 % má zkušenost s násilím na ulici  Na dotaz, zda si myslí, že CRS musí páchat trestnou činnost, aby na ulici přežili, jeden z dotázaných odpověděl: „Trestná činnosti na ulici? Krást aby člověk nehladověl není zločin.“ Rumunsko  55 % vzorku bylo u rodičů nebo příbuzných, ale v minulosti pobývali na ulici  dalších 10 % bylo v útulcích  10 % na ulici  5 % v opuštěných budovách  5 % přespávalo u kamarádů  25 % uteklo z domova nebo byli z domova „vyhozeni/vykopnuti“ rodiči v době, kdy jim ještě nebylo 10 let; 50 % vzorku bylo ve věku 10 – 16 let  38 % odpovědělo, že byli v gangu  23 % se poflakovalo s kamarády  15 % bylo se sourozenci Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

 

 

8 % sami na ulici Identifikovaná nebezpečí byla následující: o hlad, o násilí, o změny počasí, o zejména byl zmiňován strach z prodeje vlastních orgánů za peníze dle dotázaných CRS musí páchat trestné činy na ulici, aby přežili, včetně krádeží, žebrání; CRS dle dotázaných potřebují na ulici vlastnit zbraně – konkrétně byl uváděn kapesní nůž – za účelem sebeobrany. dotázaní CRS mají zkušenosti s násilím na ulici, včetně verbálního a fyzického vyhrožování, obzvláště od ostatních dětí

Slovinsko  43 % dotázaných bylo v době rozhovoru v zařízení institucionální péče nebo nápravném zařízení pro mladistvé, 24 % nespecifikovalo, 14 % s matkou samoživitelkou, 5 % s prarodiči, 5 % s pěstounskými rodiči, 9 % s biologickými rodiči  95 % vzorku má zkušenost s pobytem v zařízení institucionální péče nebo v pěstounské péči  v době, kdy žili na ulici, pobývalo 61 % s kamarády, 28 % dotázaných uvedlo, že na ulici byli sami  11 % se stalo závislými na drogách  nebezpečí života na ulici zahrnují o nedostatek jídla, o vystavení se drogám a alkoholu, o znásilnění, o krádeže, o násilí  48 % bylo v gangu, 45 % použilo zbraň k sebeobraně  29 % bylo obětí násilí, výhružek, útoků na ulici, mnoho se jich uchýlilo k žebrání Česká republika  80 % vzorku bylo v době rozhovoru v zařízení institucionální péče nebo zařízení pro mladistvé delikventy  10 % bylo na ulici, 10 % přebývalo u kamarádů/přespávalo na gaučích  CRS uváděli, že domov opustili z několika různých důvodů, včetně nudy, vlastní vzpurnosti, touhy dostat se zpod kontroly, kvůli své sexuální orientaci (protože rodiče dotazovaného nesouhlasili s tím, že je gay), a protože nechtěli studovat.  65 % dotázaných pobývalo venku s kamarády, 20 % zůstávalo samo.  10 % dotázaných CRS bylo v době, kdy pobývali na ulici, zapojených do prostituce Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.





nebezpečí na ulici: o nemoci, o drogy, o alkohol, o prostituce, o gangy, o krádeže, o násilí, o chlad. 70 % dotázaných bylo v gangu nebo se účastnili aktivit jako jsou krádeže, krádeže aut, krádeže v obchodech, vykrádání domů/zahrad

Maďarsko  v době, kdy probíhaly rozhovory s CRS, bylo 69 % dotázaných v dětském domově, 16 % v léčebném zařízení, 5 % docházelo do denního útulku, 5 % v zařízení pro odchovance institucionální péče, 5 % v dalších zařízeních institucionální péče.  CRS odpovídali, že zpočátku byli nadšení ze svobody, kterou po útěku zakoušeli. Někteří žili v lese, což nejdříve považovali za velmi vzrušující, ale brzy svého útěku litovali a báli se.  45 % pobývalo s kamarády, 30 % se členy rodiny. Za nebezpečí, která na člověka na ulici čekají, označovali policii, která by je navrátila do předchozího života v chudobě nebo v zařízení institucionální péče.  Pro ty, kteří přebývali v lesích, byli velkým nebezpečím vlci; dále se pak v odpovědích objevovaly o rvačky, o drogy, o hlad o a nebezpečí, že bude dotazovaný okraden nebo pobodán.  55 % si myslí, že CRS musí páchat trestné činy aby na ulici přežili, přičemž trestnými činy myslí krádeže a žebrání. 30 % považuje za nezbytné vlastnit zbraň pro potřeby sebeobrany.

Téma B) Zdraví a duševní rovnováha Velká Británie Doba, jakou CRS strávili na ulici, se pohybovala v rozmezí několika týdnů po pět let. Za kladnou stránku této zkušenosti dotázaní považovali nezávislost, svobodu a žádné obavy, zabíjení zvířat pro potravu, osvojení si dovednosti vyhnout se nebezpečným lidem. Dále to, že se naučili být „tvrdí“, naučili se krást, zjistili, jaké jídlo je laciné, a jak se umýt na veřejných toaletách. V neposlední řadě jako pozitivní přínos pobytu na ulici hodnotili to, že se naučili žebrat. Někteří uvedli, že jim pomáhali příbuzní, nebo že získali pomoc od nočních útulků, terénních pracovníků, dokonce že i pobyt ve vězení byl v jistých ohledech pozitivní zkušeností. č1 % uvedlo, že měli zdravotní problémy jako důsledek pobytu na ulici. Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

To zahrnovalo problémy v otázkách mentálního zdraví, problémy se sluchem a infekce. Polsko Doba pobytu na ulici se u dotázaných pohybovala v rozmezí jednoho až sedmi let. Respondenti v této studii odpovídali, že zpočátku považovali za pozitivní volnost a nezávislost, kterou jim přinesl pobyt na ulici, necítili se tam ale bezpečně a obecně pociťovali nedostatek pomoci a podpory. Většina dotázaných přežila svůj pobytu na ulici díky krádežím nebo brigádám. 5 % dotázaných mělo zkušenost se zhoršením zdravotního stavu v důsledku pobytu na ulici, a včetně problémů v otázkách mentálního zdraví. Někteří z dotazovaných měli poruchu učení. Osoby v dotazovaném vzorku odpovídali, že nedostatek podpory byl hlavním problémem, kterému čelili, s výjimkou občasné podpory ze strany učitelů, kamarádů, sirotčinců nebo pěstounských rodin. Španělsko Dotazovaní odpovídali, že jejich hlavním cílem bylo nevypadat jako někdo, kdo přespává na ulici. Vyvíjeli velké úsilí na to, aby zůstali čistí, a za účelem obstarat si jídlo se uchylovali ke lžím nebo návštěvám u kamarádů, kteří jim jídlo poskytli. Čas trávili povětšinou s kamarády, i tak se ale často báli napadení, zneužití drog, policie a chladu. 29 % dotázaných řeklo, že má zkušenosti s násilím, obzvláště se slovním rasistickým napadáním. Doba, po kterou dotazovaní v tomto vzorku přespávali na ulici, se pohybovala od jedné noci po několik měsíců. Bylo obtížné obstarat si jídlo, zejména proto, že od nich často požadovali předložení průkazu totožnosti. Nikdo z dotazovaných neuvedl žádné zdravotní problémy. Nizozemsko Doba, po kterou CRS v tomto vzorku přespávali na ulici, se pohybuje v rozmezí mezi několika týdny až čtyřmi lety. CRS uvádějí, že přežívali díky prodeji drog, dívky měly sex s muži za peníze, žebrali, kradli. Některým pomáhali přátelé nebo sociální pracovníci. Další uvedli, že se z ulice dostali tak, že se distancovali od pouliční společnosti a kultury. 29 % uvedlo, že měli zdravotní problémy vzniklé v souvislosti s pobytem na ulici, jako je deprese, infekce a nachlazení. Dotázaní uvedli, že zpočátku si užívali volnost a svobodu. Portugalsko Délka pobytu na ulici u tohoto vzorku byla od jednoho týdne po sedm let. CRS uvedli, že bezpečně se cítili mezi přáteli, a přežívali díky prodeji různých věcí, žebrání, krádežím v supermarketech, prodeji drog nebo obecně díky tomu, že „se vyznali“. V odpovědích se objevilo jen málo zmínek o zdravotních problémech, ačkoliv někteří uvedli, že přišli do kontaktu se „zdravotnickými pracovníky“.


Rumunsko Délka pobytu na ulici se pohybovala v rozmezí od několika dnů po 2,5 roku. Dotázaní uvedli, že pro ochranu vlastního bezpečí se zdržovali na veřejných místech a v davu, nebo chodili na železniční zastávky, do kostelů, nebo se jen toulali po okolí. CRS uvedli, že se jim na ulici dostalo jen velice omezené podpory; policie jim příležitostně poskytla několik rad, někteří hledali pomoc u rodičů či přátel. Někteří zůstávali vzhůru celou noc, báli se nebezpečí že se stanou obětí vraždy, krádeží, slovního nebo fyzického obtěžování, dalšími nebezpečími byly drogy, chlad a opilci, od kterých hrozilo, že je budou obtěžovat. Mnoho z dotazovaných uvedlo, že žebrali, aby získali peníze na to zůstat v bezpečí internetových kaváren. Někteří žili v opuštěných domech. Uváděli problémy se zdravím, jako je rýma, neštovice, problémy s chrupem. Slovinsko Délka pobytu dotazovaných CRS na ulici byla v rozmezí od jednoho dne do šesti měsíců. CRS odpovídaly, že přežívaly díky žebrání, krádežím, a díky tomu, že byli silní a přizpůsobiví. Neuvedli žádné zdravotní problémy. Na ulici se jim dostalo podpory od přátel a sociálních pracovníků. Česká republika Doba, kterou dotazovaní CRS v této skupině strávili na ulici, byla o několika týdnů po 1,5 roku. Uváděli, že se jim během doby, kterou trávili na ulici, dostalo omezené, nebo žádné podpory. 10 % uvedlo, že byli zapojeni do prostituce. Zdravotní problémy zahrnovaly žloutenku typu C, rakovinu a nachlazení. Maďarsko Čas, který CRS v tomto vzorku strávili na ulici, se pohybuje v rozmezí od několika hodin do dvou týdnů s výjimkou jednoho respondenta, který uvedl, že spolu s rodinou žil dva roky v lesích. Dotázaní CRS přežili díky skrývání se před policií, pomoci od přátel a žebrání. Neuvedli žádné zdravotní problémy. Uvedli, že pomoci se jim dostalo od přátel, policie, přátel (ve smyslu romantického vztahu), od matky, nebo jim nebyla dostupná žádná pomoc.

Téma C) Reflexe – ohlédnutí se zpět a pohled do budoucnosti Velká Británie Dotazovaní si myslí, že situaci, ve které se ocitli, by bylo možné předejít, kdyby vyrůstali v jiné rodině, kdyby prošli poradenstvím pro zvládání vzteku, dostalo se jim více podpory ze strany školy, a kdyby jim ve školy byly poskytnuty konkrétní informace o problémech souvisejících s bezdomovectvím a útěky z domova. Jejich představy o budoucnosti zahrnovaly pořízení vlastního bytu, návrat do školy, studium na univerzitě, sehnání zaměstnání a cestování. Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

Polsko Polské CRS zahrnuté do této studie by dle jejich názoru zachránilo od toho, aby se dostali do této situace, kdyby měli jiné rodiče, kdyby jejich otec nepil, kdyby jejich rodiče byli „normální“, „zodpovědní“ nebo své děti nebili. Dále by jim bývalo pomohlo, kdyby zakusili „normální“ rodinný život, kdyby nebyli rodiči zneužíváni. Španělsko Dotazovaní odpověděli, že jejich bezdomovectví by bylo možné předejít, kdyby je rodiče nevyhodili z domu.Řada z těch, kteří utekli z domova, aby se dostali do Španělska, uvedla, že neexistuje nic, co by jim v tom zabránilo. Co se týče budoucích aspirací, dotazovaní by si chtěli najít práci, udělat kariéru nebo rozjet vlastní podnikání, či si zajistit patřičné dokumenty, aby mohli zůstat ve Španělsku a navštívit rodinu v zemi svého původu. Nizozemsko Dotazovaní v Nizozemsku odpovídali, že v útěku z domova a bezdomovectví by jim zabránilo, kdyby víc poslouchali své rodiče, kdyby měli stabilní domácí prostředí, kdyby pro ně rodiče měli více porozumění, nebo kdyby se doma nesetkali s alkoholismem a užíváním drog. Jejich přání do budoucna zahrnovaly vlastní domov, kariéru, rodinu, normální společenský život, cestování za hranice, návrat do školy nebo dosažení kvalitního vzdělání.

Portugalsko Jako faktory, které by jim zabránily v bezdomovectví, dotazovaní uváděli normální rodinu nebo jiné rodiče. Dalšími důvody pro rozvoj problému bylo to, že by jejich rodina žila v chudobě, nebo rodiče neměli své děti rádi. V budoucnosti doufají v to, že budou mít vlastní domov, podnikání, byt, práci, nebo že se zbaví závislosti na drogách, případně že budou prostě naživu. Rumunsko Jako možné preventivní faktory byly uváděny následující: rodiče, kteří by se bývali nerozvedli, nezemřeli, nebo se nehádali, a rodiče, kteří by své děti nebili. Dotazovaní členové skupiny označované jako CRS v Rumunsku doufali, že najdou práci, získají kvalifikaci nebo vzdělání, že odejdou z Rumunska a najdou si práci v zahraničí, že začnou studovat na univerzitě, budou mít auto nebo se stanou učitelem. Česká republika Dotazovaní odpovídali, že před útěkem z domova a životem na ulici by je uchránilo to, kdyby se o ně jejich rodiče zajímali, kdyby jejich rodiče nezemřeli, kdyby pro dotazované bylo k dispozici více aktivit a nenudili by se (váže se zejména k vyrůstání


v zařízeních institucionální péče); kdyby nebyli tolik kontrolováni, nebo kdyby jejich rodiče neužívali drogy nebo neměli problémy s alkoholem. Jejich cíli jsou mít vlastní byt, najít si práci, mít normální rodinu, mít životního partnera nebo se odstěhovat do zahraničí. Maďarsko Skupinu dotazovaných v Maďarsku mohlo dle jejich slov před pobytem na ulici ochránit to, kdyby se jejich rodiče nerozvedli, nehádali se, neužívali drogy nebo nebyli alkoholiky. Dála pak kdyby jim bylo věnováno více pozornosti a vedení, kdyby měli pocit, že jim někdo rozumí, kdyby jim bylo poskytnuto více volnosti. Dalšími důvody pro rozvoj problému byla podle dotazovaných skutečnost, že jejich rodina přišla o dům/byt, nebo dotazovaným nebylo dovoleno bydlet s přítelem/přítelkyní. Jako své ambice do budoucna dotazovaní uváděli dokončení vzdělání, sehnání ubytování, dosažení dobré kariéry. Dalšími cíli bylo mít rodinu nebo vyléčení se z drogové nebo alkoholové závislosti.

Klíčová zjištění tohoto výzkumu V Současné Době neexistuje žádný jiný pan-evropský průzkum bezdomovectví u mladistvých, s výjimkou výzkumu uskutečněného J. Smithem. Zmíněný výzkum je z roku 2010 a nese jméno A Comparative Report on Youth Homelessness and Social Exclusion in the Czech Republic, the Netherlands, Portugal and the UK (Deliverable under European Union 7th Framework Programme under the Social Economic Sciences and Humanities theme FP7). Rozhovory, které jsme v této studii vedli s mladými lidmi a pracovníky relevantních organizací, představují první pohled, který jde do hloubky problému bezdomovectví dětí a mladistvých, a to v devíti evropských zemích. Dále v této studii se čtenář může seznámit s přehledem literatury tématu nebo komparativní analýzou, pro účely tohoto stručného přehledu jsme se však rozhodli zdůraznit hlavní zjištění, ke kterým jsme ve studii dospěli. Podrobnější zprávu o výzkumu je dostupná v angličtině na stránkách projektuhttp://childrenroughsleepers.tk, nebo na webu http://komunikujeme.eu. Připomínáme zde, že vzhledem k počtu dotazovaných v jednotlivých zemích (v každé zemi se průzkumu zúčastnilo 20 CRS a 20 pracovníků organizací), zjištění učiněná v tomto průzkumu nelze generalizovat a vztahovat je na celou populaci. Z provedené studie vyplývá, že nejrizikovějšími faktory pro rozvoj problému bezdomovectví jsou následující – pohlaví (zdá se, že chlapci se spíše dostávají do situace, kdy je v tomto výzkumu označujeme jako CRS), problémy ve škole nebo problémy s učením, záškoláctví a vyrůstání v domácnosti pouze s jedním rodičem (většinou pouze s matkou). Kromě toho systém ochrany dětí a instituce se zdá se fungují jako další rizikový faktor. V souvislosti s tím naši spolupracovníci z Nizozemska trefně podotkli, že ačkoliv se zde objevují náznaky, že systémy sociálně-právní ochrany dětí nejsou nastaveny nejlépe, i tak se tyto systémy stále orientují na „péči a léčbu“, namísto aby se více zaměřovali také na prevenci. Kromě Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

toho jsou orgány sociálně-právní ochrany orientovány spíše systémově, a to i v případech, kdy by byl na místě přístup více orientovaný na dítě a individuální potřeby dětí. V kombinaci s nedostatečně koherentní spoluprací organizací a policie tato skutečnost přispívá k tomu, že systém sociálně-právní ochrany dětí se přidává k faktorům vytvářejícím „toxické prostředí“ pro děti, které jsou už tak zranitelné v důsledku předchozích negativních zkušeností a prožitků. Ačkoliv to, že systém ochrany dětí mnoho mladých lidí spíše zklamává není nijak novým poznatkem, zjištění, že systém přímo způsobuje mladým lidem újmu nové je. Mnoho charakteristik mladých lidí, se kterými byli v této studii uskutečněny rozhovory, bylo dobře prozkoumáno a popsáno, stejně tak jako jejich cesta k bezdomovectví, často na počátku charakteristická traumatem, absencí kladných vzorů, nedostatečným vzděláním, nekvalitními mezilidskými vztahy a zranitelností dospívajících lidí v pubertě obecně. Je velice pravděpodobné, že se zde uplatňuje i kumulativní efekt, kdy projevení jednoho rizikového faktoru vede k naplnění dalšího a tak dále, přičemž čím více faktorů se uplatňuje, tím vzrůstá také riziko, že se mladý člověk stane bezdomovcem. Ačkoliv byly tyto charakteristiky a rizika již v minulosti dobře popsána, nově se zde ukazuje pozoruhodný jev, a to jejich výskyt a shodné vlivy napříč různými zeměmi.To mimo jiné ukazuje také na jasnou potřebu intervenčních a preventivních strategií. Ve chvíli, kdy se mladý člověk ocitne na ulici – přestože je zřejmé, že život na ulici vypadá v různých zemích velice rozličně – objevují se zde další nová, dosud nerealizovaná rizika, jako je kouření, drogová závislost, alkohol, ačkoliv u tohoto typu chování se obtížně zjišťuje, zda se u jedince objevilo už před tím, než se ocitl na ulici, nebo až posléze. Kromě toho má mnoho mladých lidí zkušenost s násilím na ulici, zde jsou však jasné rozdíly mezi jednotlivými zúčastněnými zeměmi. Například ve Velké Británii a Nizozemsku je mnohem větší počet hlášených výskytů násilí, než je tomu v ostatních zemích zapojených do této studie. Abychom zjistili proč tomu tak je, byl by zapotřebí další detailnější průzkum. V průměru více než 30 % dotázaných bylo během pobytu na ulici členem gangu. Opět zde nejsme schopni popsat, do jaké míry tento faktor přispěl u jedince k rozvoji problému bezdomovectví, nebo zda naopak skutečnost, že se člověk stal bezdomovcem, vedla ke vstupu do gangu (např. z důvodu ochrany). Nicméně jde evidentně o problém, který je třeba blíže prozkoumat. Také s ohledem na skutečnost, že většina dotázaných považuje za nutné na ulici páchat trestné činy v podobě krádeží a vlastnit zbraň za účelem sebeobrany, dostat se opět pryč z ulice může být velice problematické. Člověk žijící na ulici a pohybující se v takto nebezpečném prostředí totiž často získá záznam v rejstříku trestů. Kromě těchto a dalších podobností jsou zde i výrazné rozdíly. Například zadluženost je velkým problémem bezdomovců v Nizozemsku, zatímco v ostatních zemích toto neplatí. To může být částečně způsobeno i věkovým průměrem osob, které byly v průzkum dotazovány, nebo zde může být obecně rozdíl v přístupu mladých lidí k financím v jednotlivých zemích. V Nizozemsku si děti mohou zřídit bankovní konto a mít na své jméno zřízený tarif na mobilní telefon už v relativně nízkém věku. Můžeme se pouze dohadovat zda jsou tyto okolnosti relevantní a zda by je politici


v Nizozemsku měli přehodnotit vzhledem k tomu, že mohou Nizozemcům stěžovat návrat do běžného života. Zásadní zjištění, které tato studie přináší v oblasti prevence, se týkají zejména včasné intervence a prevence, které by snížili tlak, kterému jsou mladí lidé vystaveni a v jehož důsledku poté utíkají z domova nebo zařízení institucionální péče a stávají se bezdomovci. Studie ukazuje, že mladí muži z rodin s pouze jedním rodičem jsou nejohroženější skupinou, pro kterou je zároveň typická předchozí zkušenost se zneužíváním v rodině, zanedbáním péče, chudobou, problémy s učením, záškoláctvím nebo traumatizujícím pobytem v zařízení institucionální péče. Kvalitnější intervence a hlubší znalost problematiky by tak výrazně napomohli k lepšímu porozumění potřebám dětí a mladých lidí, a mohla by je uchránit před životem na ulici. Nejdůležitější zjištění této studie: a) Je třeba zvýšit povědomí o problému a prohloubit jeho znalost u dětí ve všech zemích EU, a zapůsobit na politiky aby si uvědomili, že se jedná o narůstající problém, obzvláště vzhledem k současné ekonomické situaci. b) Je třeba zařadit více preventivních opatření a poskytnout více podpory dětem, které čelí vzrůstajícímu nebezpečí bezdomovectví, ať už v důsledku absence státního občanství4, migrace, útěku z domova nebo nevyhovujících životních podmínek doma. c) Je třeba zefektivnit práci s mladými lidmi, kteří vyšli ze zařízení institucionální péče, a čelí problémům se začleněním se do společnosti. d) Děti potřebují mít v životě nejméně jednoho stabilního dospělého, v souladu s myšlenkou tzv. „sociálního rodičovství“5. e) Je nutné získávat a shromažďovat více informací o rozsahu problému bezdomovectví dětí a mladistvých a o efektivitě opatření, která jsou v této oblasti vykonávána. f) Je zde potřeba prohloubení koherence přijímaných strategií, zefektivnit spolupráci organizací a sdílení příkladů dobré praxe na celoevropské úrovni. 4

Tímto jsou myšleny zejména děti ve Španělsku, které do země ilegálně imigrovaly samostatně nebo s rodiči.

5

Sociální rodičovství je koncept rozvíjený Mezinárodní iniciativou pro rozvoj dítěte (International ChildDevelopmentInitiatives – ICDI), nizozemskou organizací, která je jedním z partnerů v projektu CRS. Sociální rodičovství je v současnosti rozpracovávaná myšlenka a zjednodušeně se zakládá na poskytnutí individuální podpory dětem, které ve svém životě postrádají důvěryhodného dospělého. Podpora spočívá v přidělení specializované role dospělé osobě, ideálně někomu, koho dítě zná ze svého okolí. V rámci této role dospělý poskytuje dítěti všechnu potřebnou pomoc a podporu, přičemž dospělý sám spolupracuje s pracovníkem řídící organizace. Díky tomuto postupu má dítě možnost rozvinout stabilní a spolehlivý vztah s alespoň jednou dospělou osobou. Tato myšlenka vzešla z rozhovorů s „zwerfjongeren“ a pracovníky relevantních organizací v Nizozemsku a zdá se, že by mohla poskytnout řešení hned celé řady problémů, se kterými se děti a mladí lidé bez domova potýkají: nefunkční rodiny, neschopnost rodičů poskytnou podporu svým dětem v každodenním životě; děti a mladiství mohou mít pocit osamění a ztracenosti; individualizovaná podpora ze strany sociálních pracovníků dětem často není dostupná, obzvláště z důvodu vysoké fluktuace a vysokého počtu případů, které mají jednotliví pracovníci na starosti; absence stabilních mezilidských vztahů. Z mezinárodních studií vyplývá, že přítomnost alespoň jednoho spolehlivého dospělého, se kterým dítě může rozvinout stabilní vztah, je velice důležitým faktorem v rozvoji dítěte. Tzv. „sociální rodič“ může u dítěte posílit jeho sebevědomí, zvýšit šance, že dítě dokončí školu, najde si práci; sociální rodič může podpořit mladého člověka v tom, aby navázal a rozvíjel zdravé vztahy s rodiči a vrstevníky, mohou napomoci k zamezení rozvoje závislostí různého druhu (alkohol, drogy) a může dopomoct dítěti k tomu, aby mělo pokud možno šťastné dětství a období dospívání. Pro více informací o konceptu sociálního rodičovství kontaktujte pracovníky ICDI na adrese [email protected]


g) Je třeba zvýšit zainteresovanost politiků v celé Evropě a zviditelnit kauzální vazbu mezi chudobou, sociálním vyloučením a bezdomovectvím, které se může objevovat v mnoha různých podobách v závislosti na dané zemi a dopadech ekonomické krize. h) Je pozoruhodné, že většina z mladých lidí zapojených do této studie má stejné ambice –jedná se o takové cíle, za které by většina rodičů byla na své děti hrdá. Z toho je zřejmé, že tito mladí lidé postrádají formující vedení a podporu v kritických okamžicích života.


Obsah PODĚKOVÁNÍ.......................................................................................................................1 ÚVOD......................................................................................................................................1 KONTEXT V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH........................................................................4 NIZOZEMSKO............................................................................................................................4 POLSKO....................................................................................................................................5 ŠPANĚLSKO..............................................................................................................................6 SLOVINSKO...............................................................................................................................6 MAĎARSKO..............................................................................................................................7 ČESKÁ REPUBLIKA....................................................................................................................7 VELKÁ BRITÁNIE......................................................................................................................7 PORTUGALSKO..........................................................................................................................8 SHRNUTÍ ANALÝZY DOTAZNÍKŮ PROVEDENÝCH S ORGANIZACEMI..............8 Téma 1: Vědomosti/ Povědomí o problematice/ Znalost tématiky...................................9 TÉMA 1: ZNALOST PROBLEMATIKY CRS – SOUHRNNÝ PŘEHLED................................................9 Česká republika:..............................................................................................................9 Nizozemsko....................................................................................................................10 Slovinsko........................................................................................................................10 Rumunsko......................................................................................................................10 Portugalsko...................................................................................................................10 Maďarsko......................................................................................................................11 Španělsko.......................................................................................................................11 Polsko............................................................................................................................11 Velká Británie................................................................................................................11 TÉMA 2: POLITIKA A PARTNERSTVÍ – PŘEHLED........................................................................11 Česká republika.............................................................................................................11 Nizozemsko....................................................................................................................12 Slovinsko........................................................................................................................12 Rumunsko......................................................................................................................12 Portugalsko...................................................................................................................13 Maďarsko......................................................................................................................13 Španělsko.......................................................................................................................13 Polsko............................................................................................................................14 Velká Británie................................................................................................................14 TÉMA 3: DOPORUČENÍ A PRAXE – PŘEHLED.............................................................................14 Česká Republika............................................................................................................14 Nizozemsko....................................................................................................................14 Slovinsko........................................................................................................................15 Polsko............................................................................................................................15 Portugalsko...................................................................................................................15 Maďarsko......................................................................................................................16 Španělsko.......................................................................................................................16 Velká Británie................................................................................................................16 SHRNUTÍ ANALÝZY ROZHOVORŮ S DĚTMI A MLADÝMI LIDMI BEZ DOMOVA A DĚTMI A MLADÝMI LIDMI NA ÚTĚKU...............................................17 TÉMA A) ŽIVOT NA ULICI.......................................................................................................17 Tato publikace byla vytvořena za finanční podpory programu Evropské komise Daphne III. Obsah této publikace je zodpovědností University ofWolverhampton, a nemůže být za žádných okolností považován za vyjádření názorů Evropské komise.

Velká Británie................................................................................................................17 Polsko............................................................................................................................18 Španělsko.......................................................................................................................18 Nizozemsko....................................................................................................................18 Portugalsko...................................................................................................................19 Rumunsko......................................................................................................................19 Slovinsko........................................................................................................................20 Česká republika.............................................................................................................20 Maďarsko......................................................................................................................21 TÉMA B) ZDRAVÍ A DUŠEVNÍ ROVNOVÁHA..............................................................................21 Velká Británie................................................................................................................21 Polsko............................................................................................................................22 Španělsko.......................................................................................................................22 Nizozemsko....................................................................................................................22 Portugalsko...................................................................................................................22 Rumunsko......................................................................................................................22 Slovinsko........................................................................................................................23 Česká republika.............................................................................................................23 Maďarsko......................................................................................................................23 TÉMA C) REFLEXE – OHLÉDNUTÍ SE ZPĚT A POHLED DO BUDOUCNOSTI.....................................23 Velká Británie................................................................................................................23 Polsko............................................................................................................................23 Španělsko.......................................................................................................................24 Nizozemsko....................................................................................................................24 Portugalsko...................................................................................................................24 Rumunsko......................................................................................................................24 Česká republika.............................................................................................................24 Maďarsko......................................................................................................................25 KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ TOHOTO VÝZKUMU..................................................................25


umožnily přesunout se od konkrétních pozorování k širším zobecněním, s cílem získat konceptuální porozumění problematice

Recommend Documents