MEMORANDUM K PROBLEMATICE NADZVUKOVOVÝCH LETOUNŮ Petr Nečas a Jan Vidím poslanci PSP ČR 1. ÚVOD 1.1.
Vláda začala s výběrem nadzvukového letounu v době, kdy ještě platila původní, dnes již neplatná verze reformy armády. Záměr opatřit nadzvukové letouny vůbec nereagoval na nový rozpočtový rámec armády. Například, v případě nákupu kolových obrněných transportérů byl celkový počet kusů výrazně snížen.
1.2.
Vláda spustila celý proces v době, kdy nebyl schválen koncept reformy armády a kdy nebyl vypracován střednědobý a dlouhodobý finanční výhled. Na základě těchto dokumentů a vyhodnocení rizik nedošlo k vypracování investičních priorit armády. Tyto nákupy jsou spuštěny ad hoc a působí nekoncepčním dojmem.
1.3.
Vláda se nikdy ani nepokusila řešit problematiku protivzdušné obrany na
principech
specializace
a
bilaterální
nebo
multilaterální
mezinárodní spolupráce. Nikdy neprováděla intenzivní konzultace s našimi partnery v NATO i s NATO jako takovým. Vláda se ani nepokoušela najít jiné alternativy, než opatření nadzvukových letounů, nikdy nepředložila ucelenou analýzu protivzdušné obrany. 1.4.
Vláda cílevědomě vytvořila umělý časový tlak na rychlost opatření letounů. Je to úplně stejný umělý tlak, jako při pokusu nakoupit 24 letounů Gripen v roce 2002. Kvalita rozhodnutí je obětována rychlosti.
1.5.
Vláda nevypsala čisté, průhledné a férové výběrové řízení. Místo něho proběhl podivný a zákulisní výběr bez možnosti kontroly Úřadem pro
1
ochranu hospodářské soutěže a následně soudu. Všechna rozhodnutí doposud proběhla neveřejným způsobem a za scénou. 1.6.
Obhajoba objektivity výběru prostřednictvím údajně nestranných kritérií a matematické metody přidělení vah jednotlivým kritériím neobstojí. Při trošku fundovanější znalosti technicko-taktických dat letounů a předpokládaných a očekávaných ekonomických parametrů jednotlivých nabídek je možné vhodnou volbou kritérií a jejich vah „zkonstruovat“ formuli vedoucí s vysokou pravděpodobností ke konkrétnímu vítězi. Je to poměrně jednoduchá matematická úloha zvládnutelná za jeden víkend.
1.7.
Neobstojí ani argument o údajném rozhodnutí tzv. odborníků. Nepocházejí tito odborníci často ze stejné líhně, či dokonce nejsou to ti samí, kteří před několika lety naléhavě doporučovali vládě nákup 72 podzvukových a 36 nadzvukových letounů jako levnější variantu proti nákupu 54 podzvukových a 54 (!) nadzvukových letounů? Nejsou to ti samí, kteří před rokem a půl líčili nenakoupení 24 letounů Gripen za 80 miliard korun jako národní katastrofu prvního řádu? Nejsou to ti samí, kteří před rokem obhajovali tehdejší podobu reformy armády stejně přesvědčivě jako dnešní, totálně pozměněnou, verzi?
1.8.
Pokus o opatření nadzvukových letounů, přestože má zásadní strategický význam a přináší dlouhodobé finanční závazky, se opět děje bez širší politické shody a dokonce zjevně bez pouhého pokusu této shody dosáhnout.
1.9.
Výsledek, směřující s vysokou pravděpodobností k opatření letounů Gripen není u této koalice překvapivý. Vždyť, kde v minulosti bylo možno nalézt společná jména Kalousek, Svoboda, Špidla, Gross, Sobotka, Kavan, Kühnl či Pilip. Byla to podpora nákupu letounů Gripen.
2
2. SOUČASNÁ SITUACE 2.1.
Výběr letounu k pronájmu jednoznačně ovlivní případný budoucí nákup. S poskytovatelem letounu vznikne celá řada politických vazeb, systém výcviku, infrastruktura a výzbroj propojí naši armádu s konkrétním poskytovatelem letounu. Vznikne také bezpochyby celá řada osobních vazeb. Nájem letounu tak jednoznačně předurčí budoucí případný nákup.
2.2.
Není žádným tajemstvím , že v budoucnosti budou u evropských zemí, které jsou součástí vojenské struktury NATO v podstatě jen dva typy nadzvukových letounů: Eurofighter a F-35 Joint Strike Fighter. Z tohoto pohledu objektivně představuje letoun Gripen slepou uličku.
2.3.
Mnohé nasvědčuje i tomu, že větší evropské země NATO se budou orientovat na letoun Eurofighter, menší země spíše na letoun F-35 Joint Strike Fighter.
3. PRINCIPY PRO ROZHODNUTÍ 3.1
Rozhodující otázku, kterou si musíme položit, je zda nadzvukové letouny chceme pouze pro účely protivzdušné obrany nebo i pro expediční alianční operace zahrnující i útoky proti pozemním cílům.
3.2
V této souvislosti je nutné zmínit některá důležitá fakta: • ČR nebude nikdy schopna vyslat do spojenecké operace jednu letku nadzvukových letounů • maximální český příspěvek do podobné operace bude roj 4 letounů • tento roj bude muset být součástí multinacionální letky používající stejný typ letounu, aby bylo možno splnit nezbytné operační a logistické požadavky, roj se stane součástí buď letky jedné velké země, nebo letky složené z příspěvků několika menších zemí 3
• nasazení jednoho roje 4 nadzvukových letounů je stejně nákladné jako nasazení brigády s 3 tisíci vojáky 3.3. Skutečné body k politickému rozhodnutí nejsou cena, offsety a kvalita letounů. Ani v jedné z těchto kategorií žádný uvažovaný letoun a jeho dodavatel extrémně nevybočuje z určitého intervalu (kvalitativně vyhovují
všechny,
offsety
jsou
přes
všechnu
propagandu
z makroekonomického hlediska bezvýznamné a cena je jen odrazem vůle potenciálního dodavatele prodat). 3.4. Skutečně důležité rozhodovací body jsou A)
a) letoun pouze pro protivzdušnou obranu vs. b) letoun i pro expediční alianční operace
B)
bude-li nájem letounů časem nahrazen nákupem nových letounů, je důležité zda řešení bude zachovávat a) kontinuitu vs. b) diskontuitu
C)
budeme preferovat spíše a) evropskou cestu vs. b) americkou cestu
3.5. Rozhodování podle kritérií A., B., C. jsou politická, nikoliv vojenskoodborná! Dokonce i cenová a ekonomická kritéria nehrají roli, protože v sobě nemohou zahrnout latentní politickou cenu (i s jejími ekonomickými dopady) zaplacenou za špatné politické rozhodnutí. 3.6. Ve chvíli přiznání skutečně důležitých rozhodovacích uzlových bodů existuje 8 možných kombinací ukazujících na konkrétní typ letounu. I.
A.a) + B.a) + C.a) ! Gripen
II.
A.a) + B.a) + C.b) ! F-16 + F-35 JSF
III.
A.a) + B.b) + C.a) ! Gripen +Eurofighter
IV. A.a) + B.b) + C.b) ! kombinace neexistuje V.
A.b) + B.a) + C.a) !Gripen
VI. A.b) + B.a) + C.b) !F-16 + F-35 JSF VII. A.b) + B.b) + C.a) !Gripen + Eurofighter 4
VIII. A.b) + B.b) + C.b) !Gripen následován koupí F-35 JSF Pomůcky pro rozhodování: •
Rozhodovat diskontinuitně (tj. koupit po letech jiný letoun, či letoun z jiné líhně či od jiného výrobce než letoun, který bude pronajat) je teoreticky možné (a za prudké změny situace za určitých okolností se dokonce zdá žádoucí), ale za normálních okolností nemoudré.
•
Je-li dlouhodobým cílem i účast na expedičních aliančních operacích, musí daný typ letounu vlastnit buď jeden velký alianční stát nebo alespoň 3 další členové NATO, aby bylo možno začlenit roj českých letounů.
•
Racionální jsou tak pouze varianty I., II., VI., VII.. Všechny ostatní varianty jsou nemoudré, komplikované a neprozíravé.
4. ZÁVĚRY PRO ROZHODOVÁNÍ 4.1. Pokud se i v dlouhodobém horizontu omezíme na používání našich nadzvukových letounů pouze pro účely protivzdušné obrany, vystačíme pouze s 12-16 letouny. Nezáleží ve skutečnosti, jaký z nadzvukovch letounů použijeme. Jediné politicky relevantní rozhodnutí je Evropa vs. USA. 4.2. Je-li dlouhodobým cílem i účast na expedičních mezinárodních aliančních operacích, musí letoun používat nejméně 3 další letectva NATO nebo jedno silné a početné letectvo NATO, aby se český roj mohl stát součástí binacionální nebo multinacionální letky. 4.3 Preferováno by mělo být z dlouhodobého hlediska kontinuální řešení, tedy řešení používající pro nájem a nákup stejného letounu nebo letounu ze stejné líhně nebo od stejného výrobce. 4.4. Opakovaně je nutné zdůraznit, že účast v aliančních expedičních operacích je nesmírně nákladná i při minimálním příspěvku čtyř 5
letounů. V těchto operacích se bude primárně jednat o útoky proti pozemním cílům. Standardně používané současné či perspektivní zbraňové systémy pro tento typ operací, jako jsou řiditelné pumy GBU10, GBU-12, JDAM, JSOW jsou velmi nákladné (řádově desítky či stovky tisíc dolarů za jeden kus). 4.5. Budoucnost vzdušných operací proti pozemním cílům bude stále více vyžadovat použití tzv. „stealth“ technologií. V horizontu 20-30 let začnou navíc u tohoto typu operací dominovat bezpilotní prostředky AUAV (armed unmaned air vehicles). Je tedy otázkou, zda má vůbec ČR investovat do schopností útočit na pozemní cíle, když současné kapacity spojenců jsou dostatečné a budoucí technologický vývoj nebude naše země stejně schopna sledovat buď vůbec, nebo jen v omezené míře. 4.6. Vláda by měla zpracovat dlouhodobou koncepci protivzdušné obrany, a to i na základě hlubokých konzultací se spojenci. Teprve poté by mělo dojít k rozhodnutí, jak a zda vůbec zabezpečovat protivzdušnou obranu nadzvukovými letouny a v jakém časovém horizontu. Vláda vyvíjí umělý časový tlak, kterému vzápětí sama podléhá. 4.7.
Vláda musí okamžitě přestat s iracionálním strašením veřejnosti, která je nesmyslně stresována domnělou hrozbou útoku prostřednictvím teroristy unesených dopravních letounů. Proti terorismu se bojuje především zpravodajskými i policejními prostředky. Vláda by měla otevřeně a férově přiznat, že podobnému útoku na obytné aglomerace v Praze nebo na chemické provozy v jejím okolí (Kralupy, Neratovice) nelze zabránit sebelepšími nadzvukovými letouny. Ty v podobném případě nestihnou ani odstartovat.
6
