Úloha otevřeného klubu v systému institucí pečujících o volný čas dětí a mládeže

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Úloha otevřeného klubu v systému institucí pečujících o volný čas dětí a mládeže Diplomová práce

Brno 2009

Vedoucí práce:

Mgr. Petr Soják, Ph.D.

Vypracovala:

Monika Poustková

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty MU a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 1. prosince 2008

……………………………….. Monika Poustková

Poděkování Děkuji Mgr. Petru Sojákovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce za užitečnou a odbornou pomoc, kterou mi při zpracování práce poskytoval. Rovněž upřímně děkuji všem, kteří mě podporovali v době mého studia.

OBSAH OBSAH ......................................................................................................... 4 ÚVOD ........................................................................................................... 6 1

Terminologie volného času .................................................................. 8

1.1

Vymezení pojmu volný čas ................................................................................... 8

1.2

Různé pohledy na volný čas ............................................................................... 10

1.3

Formy aktivit volného času ................................................................................ 12

1.4

Věkové zvláštnosti v kontextu volného času dětí a mládež ............................... 14

2 2.1

Systém institucí pro výchovu mimo vyučování a ve volném čase .. 18 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání ........................................................... 18 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4

Školní družiny a školní kluby ............................................................................................. 19 Střediska pro volný čas dětí a mládeže ............................................................................... 20 Domovy mládeže................................................................................................................ 21 Preventivně výchovná péče, ústavní a ochranná výchova .................................................. 22

2.2

Sdružování dětí a mládeže ve volném čase ........................................................ 23

2.3

Další subjekty ..................................................................................................... 24

3 3.1

Nové typy zařízení ve volném čase.................................................... 25 Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ........................................................... 25 3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.1.4 3.1.5 3.1.6 3.1.7 3.1.8 3.1.9 3.1.10

3.2

Otevřený klub ..................................................................................................... 37 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6

3.3

4 4.1

Vznik definice pojmu Nízkoprahové zařízení .................................................................... 26 Vývoj vymezení pojmu NZDM.......................................................................................... 27 NZDM v zákoně o sociálních službách .............................................................................. 29 Poslání nízkoprahových zařízení ........................................................................................ 30 Cíle nízkoprahových zařízení ............................................................................................. 31 Principy nízkoprahovosti .................................................................................................... 32 Cílová skupina NZDM ....................................................................................................... 32 Pracovníci NZDM .............................................................................................................. 34 Poskytované služby v NZDM ............................................................................................ 35 Shrnutí problematiky NZDM ............................................................................................. 36 Spontánní aktivity – počátek otevřených klubů? ................................................................ 37 Otevřené kluby ................................................................................................................... 38 Formy otevřených klubů .................................................................................................... 39 Princip otevřenosti.............................................................................................................. 41 Otevřené kluby v rámci SVČ ............................................................................................. 42 Shrnutí problematiky otevřených klubů ............................................................................. 43

Dílčí shrnutí ........................................................................................................ 44

Představení činnosti otevřeného klubu Mikrobus .......................... 45 Koncipování otevřeného klubu při o. s. Neposeda ............................................ 45

4.2 4.3

Prostředí klubu .................................................................................................. 47 Finanční hledisko- granty.................................................................................. 48 4.3.1 4.3.2

4.4

Rozdělení finančních zdrojů ............................................................................................... 48 Fundraising ......................................................................................................................... 49

Pracovníci klubu – zaměstnanci, dobrovolníci ................................................. 50 4.4.1 4.4.2 4.4.3

Zaměstnanci klubu – současný stav.................................................................................... 51 Dobrovolníci v klubu.......................................................................................................... 53 Profil pracovníka, dobrovolníka v klubu ............................................................................ 54

4.5

Klienti otevřeného klubu – účastníci, účastnice ............................................... 55

4.6

Činnost – náplň otevřeného klubu .................................................................... 56

4.7

Shrnutí ................................................................................................................ 58

5

Výzkumná část.................................................................................... 59

5.1

Kvalitativní výzkum ............................................................................................ 59

5.2

Výzkumná otázka a cíl výzkumu ........................................................................ 61

5.3

Metody a techniky sběru dat .............................................................................. 61 5.3.1 5.3.2 5.3.3

5.4 5.5

Polostrukturovaný rozhovor ............................................................................................... 61 Pozorování.......................................................................................................................... 62 Textové dokumenty jako zdroj kvalitativních dat .............................................................. 63

Výzkumný vzorek ................................................................................................ 63 Analýza polostrukturovaných rozhovorů metodou zakotvené teorie ............... 66 5.5.1 Otevřené kódování ............................................................................................................. 66 5.5.1.1 Klient aneb dítě v pasti .................................................................................................. 67 5.5.1.2 Zázemí, ale také místo k realizaci .................................................................................. 69 5.5.1.3 Normy aneb bez hranic to nejde .................................................................................... 70 5.5.1.4 Alternativa, která naslouchá .......................................................................................... 72 5.5.1.5 Nesnadná budoucnost .................................................................................................... 73 5.5.2 Axiální kódování ................................................................................................................ 74

5.6 5.7

Interpretace získaných údajů polostrukturovanými rozhovory ........................ 78 Osobní případová studie ..................................................................................... 80 5.7.1

Interpretace kasuistik a závěry analýzy klubových deníků ................................................ 88

ZÁVĚR ....................................................................................................... 90 RESUMÉ .................................................................................................... 92 SUMMARY ............................................................................................... 93 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................... 94 SEZNAM ZKRATEK............................................................................... 99 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................. 100

ÚVOD Téma volného času je stále aktuální. Ačkoliv díky technice volného času přibývá, umíme jej jen stěží využít celý ve svůj prospěch. Dospělý člověk si volný čas dokáže zorganizovat sám. Má již vyhraněné zájmy a koníčky, má své dlouholeté přátele, se kterými tráví svůj volný čas. A také disponuje finančními prostředky, které na volnočasové aktivity vynakládá. Oproti tomu dítě je v mnohem složitější situaci. Často od společnosti nekriticky přijímá možnosti, jak trávit volný čas bez vlastního rozhodnutí. Nechává se strhnout většinou, aniž by mělo o takový způsob trávení volného času zájem. Dítě je také závislé na rozhodnutí svých rodičů. A pokud se nechce věnovat větší měrou nějaké konkrétní aktivitě, kterou mu vybrali rodiče, či pokud jeho rodiče nedisponují dostatečnými finančními prostředky, které jsou potřeba na úhrady s volnočasovou aktivitou spojené, může se dítě ocitnout v situaci, kdy v systému institucí pečující o volný čas dětí a mládeže, nenalezne své místo. A zde by měli mít svou nezastupitelnou pozici nové typy zařízení pečující o volný čas dětí a mládeže. Zařízení poskytující své aktivity tzv. „neorganizovaným dětem a mládeži“, zařízení, kde není třeba žádná registrace ani finanční spoluúčast. Pokud chceme porozumět dané problematice blíže, je třeba začít od základu. Od primárního pojmu, který tuto oblast spojuje. A tím je volný čas. V první kapitole vymezuji pojem volný čas a představuji několik možných hledisek nazírání na danou problematiku. Dále se věnuji porovnávání věkových zvláštností při trávení volného času u dětí a mládeže, neboť je důležité při práci s dětmi a mládeží vycházet z vývojové psychologie a uzpůsobovat pedagogické intence těmto zvláštnostem. Ve druhé kapitole sestavuji z dostupných zdrojů stručný přehled systému institucí, které pečují o volný čas dětí a mládeže. Rovněž se zamýšlím nad komerčními subjekty, které na poli volného času také působí. Třetí kapitola se úzce věnuje dvěma specifickým formám, které mohou děti a mládež využít ve svém volném čase. Jedná se o poměrně nové formy zařízení – Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a Otevřený klub. Čtenáře nechci pouze seznámit s problematikou otevřených klubů v teoretické rovině, ale taktéž jim přiblížit činnosti konkrétního otevřeného klubu. V práci chci prezentovat, jak otevřený klub funguje, kdo jej navštěvuje, kdo zde pracuje a jaké aktivity jsou zde nabízeny. S pomocí osobních zkušeností a

6

pozorování v otevřeném klubu Mikrobus jsem tak vytvořila samostatnou kapitolu, která představuje činnost konkrétního klubu. V praktické části se orientuji na kvalitativní výzkum v otevřených klubech. Zaměřila jsem se na pracovníky vedoucí tento klub a dobrovolníky, kteří nemalou měrou přispívají k fungování klubu. Právě na nich dle mého názoru závisí, jak bude klub vypadat, jak se v něm budou účastníci klubu cítit, zda zde naleznou to, co hledají a zda se klub pro ně stane místem, které naplní jejich očekávání a kam se budou rádi vracet. Zajímalo mě, jak oni vnímají význam otevřeného klubu, ve kterém pracují. Zda v otevřených klubech vidí nějaký smysl a přínos, zda otevřené kluby zaujímají v systému institucí pečující o volný čas dětí a mládeže své místo apod. Mnou provedený výzkum je založen na kvalitativní metodě zakotvené teorie. Pro dokreslení problematiky jsem vytvořila osobní případovou studii jako závěrečnou a souhrnnou interpretaci údajů o účastnících konkrétního otevřeného klubu a vypodobnila jsem ji ve formě osmi kasuistik. Na konec shrnuji celou práci v závěru. Dále uvádím seznam použité literatury a zdrojů, se kterými jsem při zpracování práce pracovala. Přílohou práce jsou fotografie z otevřeného klubu Mikrobus, počet klientů, kteří navštěvují otevřený klub Mikrobus a četnost aktivit, které jsou v otevřeném klubu Mikrobus nabízeny. Nechybí ani ukázka z polostrukturovaného rozhovoru, jež byly realizovány se sedmi pracovníky a dobrovolníky z různých typů otevřených klubů v rámci celé republiky. Snaha o praktické pojetí práce má dodat práci na zajímavosti. Práce by v některých bodech mohla být přínosem pro pracovníky nově vznikajících otevřených klubů, kteří se zamýšlejí nad jejich smyslem a významem. A ostatním jenž se zajímají o problematiku volného času, by práce mohla přinést seznámení s novými typy institucí působících ve volném čase dětí a mládeže.

7

1 Terminologie volného času Úvodní kapitola mé diplomové práce vychází z teoretických poznatků, které do problematiky volného času přinášejí odborní autoři. Jejich pohled na problematiku volného času je uznávaný a také přínosný pro rozvoj výzkumů v oblasti volného času. Uváděné definice autorů doplňuji o svá invektiva a postoje k této problematice v kontextu otevřených klubů. Podkapitola zabývající se různými pohledy na volný čas doplňuje mozaiku této problematiky. Základní rozdělení aktivit volného času na aktivní a pasivní konfrontuji s vlastními zkušenostmi s prací v otevřeném klubu. Závěrečná podkapitola charakterizuje trávení volného času z hlediska věkového rozdělení, od mladšího školního věku po adolescenty. Záměrně vybrané období odpovídá věkové hranici dětí a mládeže, kteří navštěvují otevřený klub.

1.1

Vymezení pojmu volný čas Volný čas je důležitou součástí života každého z nás. V každém věku využívá

člověk svůj volný čas různě. Můžeme prožívat volný čas jako čas k oddychu, regeneraci, uvolnění, čas k zábavě, společenským kontaktům, čas k seberealizaci v zájmových či jiných činnostech. Naplňování volného času bývá často spojováno s otázkou životního stylu jedince, ale i s otázkou životního stylu celé společnosti. Kraus (1999, s. 31) hovoří o způsobu využívání volného času a souvislosti mimo jiné i s vývojem naší společnosti po listopadu 1989, kdy začalo docházet k zásadním společenským obratům. Trávení volného času soudobé mladé generace je tedy obrazem naší společnosti. „Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. Někdy se vymezuje jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností“ (Hofbauer, 2004, s. 13). Autor se dále domnívá, že k přesnější a úplnější charakteristice volného času přispívá, pokud chápeme pojetí volného času jako činnosti, do nichž člověk vstupuje s očekáváním, a účastní se jich na základě svého svobodného rozhodnutí, a které mu přináší příjemné zážitky a uspokojení.

8

Pávková ( 2002, s.13) definuje volný čas jako: „Dobu, ve které si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění“. K volnému času, který má člověk k dispozici by měl každý přistupovat s vlastním, nezávislým a samostatným rozhodnutím. Z činnosti, pro kterou se sám rozhodne, pak plyne radost, a taková činnost jedince naplňuje. Svoboda rozhodnutí je blízká spíše dospělým. Děti a mládež se musí podřizovat autoritám v podobě rodičů či vychovatelů. Jejich možnosti v rozhodování, čemu se budou ve volném čase věnovat, jsou omezené. A často nekorespondují s jejich opravdovými zájmy. Otázkou zůstává, nakolik pak takto strávený volný čas poskytuje dětem a mládeži příjemné zážitky a spokojenost. Kolektiv autorů (Průcha, Mareš, Walterová, 2003, s. 274) uvádí možnost chápání volného času jako opaku doby nutné práce a povinností a doby nutné k reprodukci sil. Každý z výše uvedených autorů chápe volný čas podobně. Spojovacím momentem definic volného času jsou pojmy jako svobodný výběr činností, dobrovolnost, odpočinek, nepracovní čas, odreagování atd. U dětí a mládeže můžeme chápání volného času vystihnout jako čas nestudijní. Čas, který děti a mládež tráví se svými vrstevníky, v zájmových kroužcích, sportovních oddílech. Ale také se jedná o prostor k oddechu a rekreaci sil. Ne sil fyzických, ale spíše duševních. Mládí je typické svou rychlou regenerací fyzických sil. Vážanský (2001, s. 23-24) definuje dvojí vymezení volného času - pozitivní a negativní. V pozitivním vymezení volného času se člověk může nezávisle na jakýchkoliv povinnostech výhradně svobodně realizovat. Není nikým a ničím nucen, a to ani svým podvědomím. Negativní vymezení vykládá volný čas jako zbývající dobu celkového denního průběhu, která člověku zbývá po studijním nebo pracovním čase, úkolech v domácnosti a po uspokojování základních fyziologických potřeb. S tímto zajímavým chápáním rozdělení volného času jsem se setkala poprvé. Zpětně si však dovozuji, jaký negativní vliv může mít rozsáhlost školních povinnosti a pracovních aktivit. Přesycení těmito povinnostmi a aktivitami snižuje pozitivní vnímání volného času a vede k celkové pasivitě jedince. 9

K ukotvení teorie uvádím tři hlavní funkce, které volný čas naplňuje:


„Odpočinek (regenerace pracovních sil)




zábava (regenerace duševních sil)




rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření hodnot, kultury)“ (Hofbauer, 2004, s. 13).

Poslání volného času jsem podrobně vystihla ve výše uvedených definicích a stručně vystihujících funkcích. Každý člověk vnímá funkci volného času subjektivně. Zcela jistě záleží na faktu, zda jedinec ve svém pracovním životě vykonává práci fyzickou či práci duševní. Obecně můžeme říci, že existuje určitá spojitost mezi pracovním zaměřením jedince a způsobem trávení volného času. Člověk, který vykonává náročnou duševní práci, vyhledává aktivní odpočinek a naopak. Naplňování volného času můžeme také chápat ve dvou rovinách: a) momentální naplnění volného času, uspokojení současných potřeb b) výchovu k využívání volného času, jako dlouhodobého procesu, které vede k celoživotnímu uspokojení a seberealizaci jedince. (srov. Hofbauer, 2004, s. 11-13)

1.2

Různé pohledy na volný čas Tak jako můžeme na každou problematiku nazírat z různých úhlů ani u

problematiky volného času tomu není jinak. Pávková (2002, s.15-18) uvádí ve své knize Pedagogika volného času pět pohledů na volný čas. Ve stručnosti je představím všechny : 1. Ekonomické hledisko: zohledňuje investování finančních prostředků do zařízení pro volný čas a náklady s volným časem spojené. V této souvislosti můžeme hovořit o průmyslu volného času, který se stal dobře prosperujícím odvětvím na úkor vzdělávání a kultivace osobnosti člověka. Objem vynaložených finančních prostředků svědčí o úrovni společnosti. Lze hovořit o investicích do budoucnosti každého z nás.

10

2. Hledisko sociologické a sociálně psychické: zcela neoddiskutovatelná je provázanost mezi trávením volného času dětí a prostředím, ve kterém vyrůstají. Svoji roli zde sehrává rodina, vrstevnické skupiny a utváření mezilidských vztahů. Zde je nutné zmínit, že pokud rodinné prostředí není pro dítě dostatečně motivující, rodina neplní své funkce dostatečně, rodiče nejsou pro dítě vhodným vzorem pro svůj abúzus alkoholu či jiných návykových látek, dítě opakovaně zažívá pocity nezájmu a opovržení, často si pak nalézá možnost vlastní seberealizace v sociálně závadném prostředí. Významným sociálním vlivem jsou také hromadné sdělovací prostředky, zejména televize a PC. O jejích pozitivních či negativních vlivech existují rozsáhlé studie a výzkumy. 3. Politické hledisko: stát prostřednictvím svých orgánů vytváří systém školské politiky. Ta zahrnuje soustavu škol, ale i zařízení pro ovlivňování volného času. Míra ovlivňování volného času obyvatel země státem souvisí s politickým nastavením v naší zemi. Státní zainteresovanost ve volném čase dětí a mládeže spočívá především v možnosti přidělení peněz ze státního rozpočtu, vytváření prostoru pro financování z grantů Evropské unie, z legislativního zakotvení organizací, sdružení a spolků pracujících s dětmi a mládeží, vytváření podmínek pro uspokojování spontánních aktivit dětí a mládeže mimo organizovanou činnost. Zainteresovanost státu vychází také z vytvoření kladných postojů dospělých členů společnosti k dětským aktivitám ve volném čase. Hofbauer (2004,s. 140-143) ve své knize Děti, mládež a volný čas uvádí tři politické modely, které se v průběhu doby vyvinuly v evropských zemích vzhledem k mladé generaci a jejímu volnému času. Model živelnosti a nezájmu státu ponechává zajištění péče o volný čas dětí a mládeže především na rodině, různých spolcích, sdružení a církvi. Iniciativa je zde ponechána na občanské společnosti a mezilidské solidaritě. Model utopického socialismu reaguje na tvrdé podmínky života a složitý vývoj společnosti na přelomu 19. a 20. století. Volný čas byl strnule stanoven na 8 hodin a jeho využití bylo kolektivisticky ujednoceno. Dále byly zdůrazněny společné cíle a jednotné postupy při koncipování volnočasových aktivit. Třetí model reálně optimistický je modelem nejmladším a snaží se překonat nedostatky výše zmíněných modelů. Orientuje svoji pozornost na každého jednotlivce zvlášť, klade důraz na dobrovolnost a prospěšnost aktivit ve volném čase a na neformální participaci

11

jednotlivce. Tento model pružně reaguje na různorodost, dynamičnost a proměnlivost mladé generace. A dává ji možnost k vlastní iniciativě. 4. Zdravotně – hygienické hledisko: zohledňuje podporu zdravého tělesného i duševního vývoje člověka. Kvalita života jedince se odvíjí od uspořádání režimu dne, respektování křivky výkonnosti jedince, hygieny prostředí i sociálních vztahů a hygieny duševního života. Lze tedy přímo dovodit souvislost mezi správným využíváním volného času a projevy ve zdravotním stavu člověka. (srov. Pávková, 2002, s. 17) 5. Hledisko pedagogické a psychologické: respektuje věkové i individuální zvláštnosti jedince ve volném čase. „Pedagogické ovlivňování volného času by mělo podporovat aktivitu dětí a mládeže, poskytovat prostor pro jejich spontaneitu, uspokojovat potřeby nových dojmů, seberealizace, sociálních kontaktů, kladné citové odezvy, ale i poskytovat pocit bezpečí a jistoty“ (Pávková, 2002, s. 17). Všechna výše uvedené hlediska ovlivňují volný čas, jeho podobu, ale také realizaci. Východiskem pro skladbu aktivit ve volném čase dětí a mládeže jsou zcela jistě finanční prostředky, které vynakládají rodiče dětí a dospívajících na zájmovou činnost jejich ratolestí. Diference, se kterými jsem se setkala v otevřených klubech, byly značné. Na druhém místě bych zmínila hledisko politické. Pro kvalitní fungování zájmových a volnočasových institucí je třeba podpory státního aparátu. Stát a jeho orgány jsou nejen donátory, ale také tvůrci zákonů a metodik. Poslední tři nezmíněná hlediska jsou naopak v rukou pracovníků klubů. O jejich rozvinutí do podoby přímé práce hovořím v dalších kapitolách.

1.3

Formy aktivit volného času Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve svém materiálu Volný čas a

prevence u dětí a mládeže z roku 2002 dělí formy aktivit volného času na dvě velké skupiny - aktivní a pasivní využívání volného času a odpočinku. Každá z forem má svá specifika a podoby. „Současný vývoj aktivit dětí a mládeže není příliš pozitivní. Prohlubuje se spíše pasivita, konzumnost, nenáročnost aktivit. Snižuje se frekvence aktivit obecně“ (Volný čas a prevence u dětí a mládeže, 2002, s. 6).

12

1.

Aktivní využívání volného času a odpočinku:




Aktivní přístup dětí a mládeže k provádění této činnosti,




kompenzace jednotvárné zátěže,




posilování zdravého způsobu života a životního stylu.

V konkrétní podobě se u dětí a mládeže jedná o následující formy činností:


fyzická aktivita realizovaná organizovanou tělovýchovnou a sportovní činností,




zájmová činnost s účastí na práci ve výtvarných, přírodovědeckých, technických, hudebních kroužcích apod.,




pohyb na čerstvém vzduchu spojený s aktivitou (turistika, práce na zahradě),




společenská činnost prováděná v co nejvyšší míře venku, mimo prostor obydlí a v pohybové aktivitě,




zábava kompenzující duševní napětí a přispívající k rozvoji osobnosti (srov. Volný čas a prevence u dětí a mládeže, 2002, s. 6-7).

či

neorganizovanou

Volný čas mohou děti a mládež trávit aktivně s rodinou či ve škole, mimo rodinu a školu, individuálně, v neformální skupině vrstevníků nebo v institucích s volnočasovou náplní. Přehled institucí je součástí samostatné kapitoly této práce. Hektičnost dnešního světa dolehla i na děti a mládež. Tak si vysvětluji, proč se snižují

frekvence

aktivit

a

prohlubuje

se

pasivita.

Úbytek

účastníků

na organizovaných činnostech nás vede k zamyšlení nad potřebou izolace jedince od společnosti. Bezprostřední kontakt již není důležitý, do popředí se dostávají činnosti, které může jedinec provozovat o samotě, pouze s virtuálními společníky. 2.

Pasivní trávení volného času a odpočinku:

Dominantní volnočasovou aktivitou je sledování televize. Každý den sleduje televizi 76 % mládeže. Stále více času tráví lidé s médii, stále více potřeb uspokojují prostřednictvím těchto médií a stále více aktivit má mediální a virtuální charakter. Ve volném čase současné mládeže jsou činnosti spojené s počítačem spolu se sledováním televize nejčastějšími aktivitami. Již v roce 2000 trávila česká mládež s médii kolem třetiny svého bdělého stavu a kolem dvou třetin svého disponibilního

13

času (bez času v práci a ve škole) a tento podíl bude zřejmě dále narůstat. (srov. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013, s. 5) Z výše uvedeného a z pracovních zkušeností s dětmi a mládeží si dovoluji odvodit činnosti, které charakterizují pasivní trávení volného času:

1.4




sledování televize, filmů




sledování počítačových her, práce na PC




návštěvy restauračních zařízeních




bloudění po ulici, nicnedělání

Věkové zvláštnosti v kontextu volného času dětí a mládež Každý jedinec v určité etapě svého přirozeného vývoje upřednostňuje jiné formy

trávení volného času. Díky poznatkům z vývojové psychologie a longitudinálním výzkumům v oblasti volného času tak můžeme při práci s dětmi a mládeži citlivě a pružně reagovat na jejich potřeby a přání. Pavel Říčan se ve své odborné publikaci Cesta životem zabývá během lidského života od narození po smrt. Jeho publikace je plná důležitých poznatků o jednotlivých obdobích vývoje člověka. Jednou z oblastí, kterou Říčan popisuje je i využití volného času.  Mladší školní věk (6-11 let) - Dle Říčana zabírá dítěti v tomto věku velkou část dne škola a domácí příprava do školy. Po odečtení této doby se školák setkává s novým pojmem volný čas. Pro toto období je typická hra. Dříve byla pro dítě celodenní činností. Nyní do ní není již tak zabráno. Jeho hry jsou promyšlenější a plánovitější. Mezi vývojově důležitou zábavu patří též utváření malých tajných skupinek s tajnými jmény a hesly. Typičtější jsou pro dívky, chlapci je zakládají v menší míře. Minispolky nemají dlouhého trvání, ale jsou důležitým trénováním vzájemnosti, která se uplatní v rámci jiných vztahů. Mladšího školáka nazývá Říčan střízlivým realistou. S tím souvisí i touha mladého školáka po dalších a dalších nových informacích. Základem pro vědění se stává četba. Je to věk dětských encyklopedií i zábavné literatury. Říčanovi přijde nevhodné vést v tomto věku dítě ke skutečnému, vážnému sportu. (srov. Říčan, 2004, s. 155-157)

14

Představím-li si střízlivého realistu současné generace, mohu v některých bodech uvedených výše s autorem polemizovat. Četba encyklopedií a zábavné literatury dnes ustupuje internetu, coby vševědoucímu zdroji informací. Děti jsou již od mladšího školního věku vedeny k počítačové gramotnosti, zdrojem údajů pro školní práce se tak stává informační médium netištěné často bez ověřeného původu dat. Rozvoj informačních technologií ovlivňuje výběr vzorů, které obdivují děti mladšího školního věku. Může se jednat o hrdiny počítačových her, ale také úspěšné programátory a hackery. Rozpor pociťuji se zapojením této věkové skupiny do vrcholového sportu. Z fyziologického hlediska není dokončen fyzický vývoj dítěte a jednostranné zatížení organismu může vést k trvalému poškození zdraví. Pokud však dítě nezačne v tomto věku s vrcholovou přípravou, nemá prakticky žádnou šanci dosáhnout kvalit vrcholového sportovce. Tuto skutečnost uvádí i autor v charakteristice následujícího věkového období.  Pubescence (11-15 let) - „Zaměstnání pubescentů ve volném čase odpovídá jejich větší rozumové i celkové vyspělosti a má, vedle školy, stále rostoucí význam pro vývoj všech složek osobnosti“ (Říčan, 2004, s. 176). Dle Říčana se mládež věnuje

četbě

(děvčata

čtou

romány

a

sentimentální

literaturu,

chlapci

vědeckofantastickou a literaturu faktu). Chlapci se uplatňují při bojových hrách. Baví je technické stavebnice. Bez rozdílu pohlaví rádi hrají složitější karetní a stolní hry. Své místo zaujímá v tomto věku také sport, a to již v podobě vrcholové. Obě pohlaví sní o vrcholových výkonech. Z větší části pak zůstává pouze u snů. Pokud není mládež vedena ke sportu odmalička, nemá prakticky naději zapojit se do vrcholové sportovní přípravy. Říčan dále uvádí, že pubescenti milují tajemství a hru na tajemství. Autor zmiňuje oblíbenost v šeru, jeskyních, romantice, táboráku a skupinových symbolech. (srov. Říčan, 2004, s. 176-177) Soudobá generace tohoto věku však zcela jistě více tíhne k moderní technice jako je počítač, internet, mobilní telefony, DVD přehrávače a jiné elektronické „hračky“. Role technických věcí v životě pubescenta, stejně tak v jeho volném čase je neodmyslitelná. Do současných forem trávení volného času se tak bezesporu

15

přidává využívání počítačových her, počítačů jako komunikace s okolím (email, chat, skype, icq, aj.), poslech moderní hudby a využití moderní techniky obecně. Říčan hovoří o skupinových symbolech, ale i ty se jistě od prvního publikování jeho knihy v mnohém změnily. Mezi nynější skupinové symboly lze například začlenit příslušné oblečení a doplňky, samozřejmě dle orientace skupiny, party. Můžeme se pak jen domnívat, které barvy, přívěsky a značky na oblečeních vymezují jednotlivé skupiny, party. Do společných a jasně určujících symbolů lze zařadit i typické pozdravy, gesta, slovní projevy, vytváření internetových blogů a diskusí.  Adolescence (15-20/22let) - „Adolescent je na tom s časem skutečně špatně. Především ho musí spoustu prozahálet, hlavně – s prominutím – prokecat. Ve dvou nebo v malých skupinkách, cestou ze školy nebo na plovárně, často u telefonu – hodiny a hodiny zaujatých hovorů“ (Říčan, 2004, s. 200). V předešlých letech byla adolescentní vášní četba literatury dobrodružné, historické nebo cestopisné. Dívky na rozdíl od chlapců četly i poezii. Nyní se autor dívá na dnešní mládež kriticky. A varuje před velkou konkurencí četby, kterou je televize, video, film, z části i rozhlas. Jedná se o pohodlnější a pro většinu lákavější pasivnější formu trávení volného času. Do zájmu mladých lidí se dostává divadlo, a to jak ve formě zhlédnutého představení, o kterém dovedou adolescenti dlouze a bouřlivě hovořit, tak vlastní účast v ochotnických spolcích. Vlastní tvořivost může adolescent uplatnit při hraní v amatérských kapelách. Hudba sama o sobě je pro tento věk velkým potěšením. Mladý člověk prostřednictvím hudby může vyjádřit své city a vytvořit cenné vztahy k posluchačům i ke spoluhráčům. Při výčtu zájmů nesmíme opomenout diskotéky a v menší míře pak taneční kurzy. (srov. Říčan, 2004, s. 200-201) „Aktivním zájmem číslo jedna je v adolescenci sport“ (Říčan, 2004, s. 201). Ten má řadu podob. Aktivní, rekreační či pasivní. První dvě podoby jsou ideální pro odreagování se. Mohou být jakýmsi ventilem agresivity, nenávisti, hrubosti a soupeřivosti. Důležitou úlohu plní v adolescentním věku sebevzdělávání. Dospívající cítí zodpovědnost za svůj výkon. A tak se nad rámec svých povinností věnuje studiu cizích jazyků, hře na hudební nástroj atd. (srov. Říčan, 2004, s. 201-202) Také toto období je nyní rovněž typické využíváním moderní techniky. Pevné a významné místo mají v životě dospívajících aktivity spojené s informačními 16

technologiemi. Činnosti spojené s počítačem, co do časového objemu, převyšují klasické aktivity jako je četba knih, časopisů a deníků. Poláčková (Poláčková in Kraus, 2001, s. 165-167) uvádí, že u adolescentů ve věku 15-22 let se vyskytují aktivity, jejichž četnost do určitého věku roste a později naopak klesá. Jde např. o návštěvu kina, poslech magnetofonu, gramofonu, přehrávače CD, návštěva koncertů populární hudby, návštěva diskotéky, restaurace, kavárny, schůzky s partnerem, večírky, mejdany, odpočinek, nic -nedělání, sledování videa a DVD. Nejaktivnějším obdobím z hlediska množství a náplně volného času je věk kolem 17 let, kdy kulminuje frekvence řady aktivit. Pak již následuje redukce a ochuzování. Výzkum trhu přinesl zjištění o odlišnostech spotřebního chování mládeže. S moderními formami trávení volného času souvisí výroba poptávaného zboží a rozvoj služeb pro mládež. Je zřejmá existence specifického oděvního, sportovního, potravinářského, filmového, hudebního i jiného průmyslu pro „teenagery“. (srov. Smolík, 2005, s. 21-22) Představila jsem různé definice a pohledy na problematiku volného času. Je ale na každém z nás, aby svůj volný čas vyplnil tak, jak uzná za vhodné, a aby jím vybrané aktivity naplnily základní funkce volného času v jím požadované míře. Tedy zvolit takové činnosti a aktivity, které rovnoměrné přispějí k regeneraci sil duševních, fyzických a k zábavě. Na závěr je třeba uvést, že vnikají nové obory a předměty na vyšších odborných a vysokých školách, které se problematikou volného času zabývají v užším kontextu a připravují studenty na praktické využití poznatků z této problematiky.

17

2 Systém institucí pro výchovu mimo vyučování a ve volném čase Instituce pro výchovu mimo vyučování a ve volném čase, které představuji v této kapitole, zaujímají na poli práce s dětmi a mládeží své místo již po řadu let. Podrobněji představuji ty instituce, které ač zařazeny do školských typů zařízení pro zájmové vzdělávání, zavádějí do svých koncepcí práce tzv. spontánní aktivity. Tyto spontánní aktivity jsou spojujícím momentem mezi zmíněnými institucemi v systému a nově vzniklým typem zařízení – Otevřeným klubem, jež své místo na poli práce s mládeží v jejich volném čase teprve hledá. Konkrétně se jedná o tyto typy institucí: školní družiny a školní kluby, střediska volného času a domovy mládeže. Pouze okrajově, z důvodu dodržení dané struktury institucí pečující o volný čas dětí a mládeže se také věnuji institucím preventivně výchovné péče a zařízením ochranné a ústavní výchovy. Tato zařízení při své celodenní péči o svěřené děti a mladistvé také vytvářejí podmínky pro realizaci volného času svých „svěřenců“. Volnočasové aktivity se mohou realizovat v různých zařízeních. V charakteru zařízení se může odrážet lokalita, ve které se zařízení nachází, interiér, ale i exteriér zařízení, název zařízení a obsah činnosti. Výše zmíněné může ovlivňovat zájem dětí a mládeže o konkrétní zařízení a do jisté míry definuje i cíle takového zařízení a přístupy v něm uplatňované.

2.1

Školská zařízení pro zájmové vzdělávání Co do počtu rozšířenosti a existence na předním místě v této oblasti působí

tradiční zařízení ve volném čase dětí a mládeže – školní družiny, školní kluby a střediska volného času. Existence těchto zařízení je dána zákonem o školských zařízeních a řídí se vyhláškou Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy České republiky č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání. Tento právní předpis výše uvedené formy definuje v § 3 jako školská zařízení pro zájmové vzdělávání.

18

2.1.1

Školní družiny a školní kluby

Jedná se o základní formu výchovy mimo vyučování, která může být součástí základní školy, ale může působit i samostatně. Mezi základní předpoklady patří pravidelné a každodenní pedagogické ovlivňování volného času žáků. Výchovné působení je záměrné a specificky navazuje na vzdělávací činnost základní školy. Školní družiny poskytují péči žákům mladšího školního věku (1.-5. ročník základní školy). Zjednodušeně lze říci, že školní družina je určena dětem, jejichž rodiče jsou v době ukončení vyučování v zaměstnání. Věkové struktuře dětí je pak uzpůsoben i program činnosti. K výchovnému působení využívá pracovník školní družiny pestré struktury zájmových činností, s důrazem na potřebu pohybu. Školní kluby jsou určeny žákům 6.–9. tříd základní školy. Opakem je dobrovolná docházka do školního klubu, poskytování větší volnosti a samostatnosti žákům. Volnočasové aktivity, které ve školním klubu probíhají, mají za úkol pobízet a rozvíjet samostatnost a iniciativu žáků. (srov. Pávková, 2002, 112-121) Oba typy zařízení uskutečňují činnosti: „Odpočinkové, rekreační, zájmové, sebeobslužné, veřejně prospěšné a přípravu na budoucí povolání“ (Pávková, 2002, s. 114). I do této struktury zařízení pronikají nové trendy. Jsou opakem organizovaných činností. Jedná se o spontánní aktivity. Pávková jejich potřebu definuje takto: „Současné pojetí práce ve školní družině a ve školním klubu ve zvýšené míře zdůrazňuje požadavek individuálního přístupu, respektování osobnostních zvláštností jedinců v oblasti potřeb, zájmů, sklonů a schopností. Předpokladem k tomu je zachování rovnováhy mezi organizovanou a spontánní činností…“ (Pávková, 2002, s. 115-116). Je tedy na pracovníkovi klubu, aby rozpoznal a správně definoval cílovou skupinu a jí přizpůsobil styl svého výchovného působení. Zachování rovnováhy je možné chápat jako nalezení vyrovnanosti mezi potřebou strukturace volného času dětem mladšího školního věku a naplňování zájmů jednotlivce s přihlédnutím k jeho individuálnímu potřebám, zájmům a schopnostem.

19

2.1.2

Střediska pro volný čas dětí a mládeže

Vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 74/1992 Sb. o zájmovém vzdělávání § 4 dělí střediska volného času na:  „Domy dětí a mládeže (dále DDM)  Stanice zájmových činností.“ Z výše uvedené právní úpravy vychází i podstatný rozdíl mezi těmito dvěmi institucemi.

DDM plní svoji činnost ve více oblastech zájmového vzdělávání,

úkolem je naplňovat rekreační a výchovně vzdělávací funkci rozsáhlou zájmovou působností.

Stanice zájmových činností se pak v opačném případě zaměřují na

určitou oblast zájmového vzdělávání. Činnost středisek je celoroční, zpravidla bez ohledu a spojitosti se školním vyučováním. Účast dítěte na činnosti střediska se rozhoduje na základě písemné přihlášky. Charakter SVČ (dále SVČ) je také určován jejich zřizovatelem. Nejčastějším zřizovatelem jsou kraje, obce, méně často pak církve a soukromé osoby nebo občanská sdružení. SVČ jsou zařazovány do sítě škol a školských zařízeních z čehož vzniká i finanční nárok na státní příspěvek na jejich činnosti. (srov. Pávková, 2002, s. 121) Mezi stěžejní činnosti SVČ patří organizace pravidelné zájmové činnosti (např. kroužek, soubor, kurz), zájmové činnosti příležitostné (např. příměstské prázdninové tábory), nabídka spontánních aktivit (např. otevřené dětské hřiště, čítárny, poradenská a konzultační střediska, apod.), soutěže pro talentované jedince a přehlídky vyhlašované nebo doporučované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, práce s talentovanou mládeží (např. speciální zájmové útvary, individuální práce s talentovanými dětmi apod.), prázdninová táborová činnost (řídí se vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění vyhlášky č. 148/2004 Sb.) a odborná pomoc. (srov. Pávková, 2002, s. 122-125) SVČ lze tedy vnímat jako zařízení, které nabízejí komplexní nabídku volnočasových aktivit pro děti a mládež různého věku. Jsou jakýmsi centrem účelného trávení volného času dětí a mládeže. V systému institucí pro výchovu mimo 20

vyučování a ve volném čase mají své pevné místo. Díky možnosti financování i z jiných zdrojů než státních, jsou schopny plně reflektovat požadavky současné generace a stále více rozšiřují i nabídku aktivit spontánních. Do jejich zájmu se tak dostávají „náctiletí“, kteří nejsou schopni pravidelné docházky, pravidelnou docházku odmítají či se nechtějí zaměřovat na jednostranně zaměřené aktivity. V neposlední řadě je třeba uvést i preventivní funkci v oblasti sociálněpatologických jevů kterou DDM naplňují. Mezi účastníky jejich aktivit totiž patří ohrožené sociální skupiny. Můžeme tak hovořit o práci DDM v primární prevenci. Se zřetelem na primární prevenci nespecifickou, kde svou důležitou roli zaujímá právě účelné využití volného času. Pokud DDM zaměří svou činnosti proti konkrétnímu riziku (např. šikaně), hovoříme o primární prevenci specifické.

2.1.3

Domovy mládeže

Školské zařízení, které zabezpečuje žákům středních a vyšších odborných škol kvalifikované výchovné působení, ubytování a stravování. Domovy mládeže (dále DM) jsou buď součástí konkrétní střední či vyšší odborné školy nebo jsou samostatné a slouží žákům více škol. Každý DM má svůj vlastní vnitřní řád, který upravuje práva a povinnosti ubytovaných. Výchovně vzdělávací činnost je v DM různorodá - od pevně stanovených rozvrhů denních činností, přípravu do školy po uspokojování široké škály zájmů. Nezastupitelnou roli zde vykonává vychovatel, který má nejen funkci pedagoga, ale zastupuje i rodiče či kamaráda. Příliš autoritativní vedení neumožní navázání neformálního vztahu a zcela jistě není ani dobrou výchozí metou při budování vzájemného respektu a důvěry mezi žákem a vychovatelem. „Zájmy se v DM mohou uspokojovat individuální činností v době osobního volna nebo skupinově v organizovaném zájmovém útvaru či neformální klubovou činností“ (Pávková, 2002, s. 131). I tato zařízení přecházejí od organizované činnosti v pevně stanovených strukturách zájmových útvarů ke klubovým aktivitám. Pokud DM není schopen plně uspokojit některé zájmy žáků, je žákům umožněno buď individuálně, nebo za doprovodu vychovatele navštěvovat činnosti konané ostatními subjekty mimo

21

prostor DM, např. sportovní oddíly, taneční kurzy, jazykové školy apod. (srov. Pávková, 2002. s. 131)

2.1.4

Preventivně výchovná péče, ústavní a ochranná výchova

V této podkapitole pouze ve stručnosti vyjmenuji zařízení, která se zabývají preventivně výchovnou péči a zařízení, kde se realizuje ústavní či ochranná výchova. Tento exkurs má pouze doplnit systém institucí působících v oblasti výchovy mimo vyučování a ve volném čase pro děti a mládež. „Preventivně výchovnou úlohu v resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy plní výchovní poradci, popř. školní psychologové, pedagogickopsychologické poradny, střediska výchovné péče a diagnostické ústavy“ (Pávková, 2000, s. 134). Středisko výchovné péče – základem péče je pomoc dětem, které nemají nařízenou ústavní výchovu, ale ocitají se v pro ně obtížných životních situacích a řeší je způsoby, které je poškozují, např. útěky z domova, záškoláctví, experiment s drogou, počátek trestné činnosti (krádeže). Možnost spolupráce je pro děti a jejich rodiče v oblasti poradenské, ambulantní nebo internátní. Ve středisku procházejí klienti individuálními, skupinovými a rodinnými terapiemi, realizuje se zde i psychologické vyšetření. Klienti mají možnost se věnovat také mnoha zájmovým činnostem. Do systému zařízení pečující o volný čas dětí a mládeže zahrnujeme také školská zařízení, která se dětem věnují hlavně v oblasti výchovy, ale také v jejich volném čase. Podle zákona č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči a o změně dalších zákonů, se školské zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy člení na: diagnostické ústavy (DgÚ), dětské domovy (DD), dětské domovy se školou (DDŠ) a výchovné ústavy (VÚ). Diagnostické ústavy plní své zákonem dané funkce a po odborné multidisciplnární diagnostice přemisťují děti do sítě svých zařízení. Pobyt dítěte v DgÚ je zpravidla omezen na 6-8 týdnů. Zařízení jsou koedukovaná (pro děti plnící si školní docházku) nebo rozdělena dle pohlaví (pro děti po ukončení povinné školní docházky). Velikost výchovné skupiny je taktéž dána zákonem a je v počtu 46 dětí. Volný čas je zde dětem strukturován. Nabídka pramení z možností 22

konkrétního zařízení. Dětský domov je zpravidla určen pro děti ve věku od 3 do 18/19 let či do ukončení přípravy na budoucí povolání (tzv. dobrovolné pobyty). Do tohoto nejrozšířenějšího typu zařízení se umisťují děti z afunkčního a dysfunkčního rodinného prostředí. Rodinné skupiny DD rodinného typu nahrazují dětem život v běžné rodině. Dětem je umožněna docházka do běžné školy, návštěva volnočasových aktivit mimo domov, ale také kontakt s vlastní rodinou. Do dětského domova se školou jsou obvykle umisťovány děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky. U těchto dětí se již vyskytují závažné poruchy chování či jejich přechodné nebo trvalé duševní poruchy vyžadují výchovně-léčebnou péči. Režim tohoto zařízení je oproti DD přísnější a řídí se pravidly toho konkrétního dětského domova se školou. Jak již napovídá název, součástí tohoto typu zařízení je i základní škola, kterou děti navštěvují. Volnočasové aktivity se zpravidla realizují v budově zařízení. Výchovný ústav – přebírá péči za děti starší 15 let se závažnými poruchami chování. Důraz se klade na dodržování denního režimu, systematické postupy a jasné vymezení práv a povinností. V tomto případě hovoříme o reedukaci a resocializaci jedince. Volný čas je „pevně“ strukturován a vhodnou motivací jsou jedinci zapojováni do připravených aktivit v zařízení. (srov. Pávková, 2002, s.134-141) Každé zařízení zabezpečuje volný čas umístěných dětí rozdílně. Záleží na typu zařízení, finančních možnostech a nabídce, která je v lokalitě zařízení dostupná. Samozřejmostí je i přání svěřeného dítěte, které je při volbě aktivit ve volném čase zohledňováno.

2.2

Sdružování dětí a mládeže ve volném čase Hofbauer (Hofbauer in Pávková, 2002, s. 141-145) také hovoří o sdruženích,

které si podle svého zaměření kladou různé cíle - vzdělávací, výchovný či rekreační. Např. Junák, Pionýr, Česká tábornická unie, Duha, Hnutí Brontosaurus, YMCA, Občanské družení pracující s mládeží, Tělovýchovné a sportovní organizace (např. Sokol), Organizace církví a náboženských společností (např. Salesiáni Dona Bosca). Jejich konkrétní cíle a zaměření pak přímo korespondují s náplní jejich práce. Historie práce výše uvedených sdružení je dlouholetá a díky významným osobnostem z řad pedagogů, kteří se na práci sdružení podíleli (např. A. B. Svojsík, J. Foglar, T. G. Masaryk, apod.) je jejich práce doceňována a uznávána. Historickým 23

momentem se pro mnohá z nich stal rok 1989. Koncepční změny, restituce objektů a pozemků, změny ve financování organizací zacloumaly s nejedním sdružením působícím před rokem 1989. Zatracení a následné znovu oprášení práce organizace Pionýr hovoří za vše. Práce Pionýra s dětmi a mládeží je založena především na pravidelné oddílové činnosti. Ale i toto sdružení nabízí širokou nabídku činností pro neorganizované děti a mládež, např. formou otevřených klubů či jednodenními akcemi.

2.3

Další subjekty Pro úplnost výčtu organizací pečujících o volný čas dětí a mládeže je třeba nutné

doplnit do tohoto seznamu i Základní umělecké školy, jazykové školy, zařízení místní kultury, ale například také pedagogické pracovníky vykonávající své povolání při zdravotnických zařízeních, školách přírodě apod. (srov. Pávková, 2002, s. 146) Tento typ institucí má jasně stanovené cíle, metodiku práce a v jejich čele stojí odborníci z řad pedagogů, jazykových lektorů, umělecky zaměřených expertů. Jejich práce rozvíjí jednotlivce po stránce vzdělanostní, ale také umělecké a estetické. Kam však zařadit komerční subjekty, které se také podílí na péči o volný čas dětí? Různé dětské koutky v nákupních centrech, agentury zprostředkovávající hlídání dětí, soukromí provozovatelé letních dětských táborů, kurzů atd. Nespojuje je školská legislativa, ale podobnost v hygienických požadavcích na jejich práci (letní dětské tábory, místnosti dětských koutků). A nejdůležitější společný jmenovatel v jejich práci, a to dítě. Budoucí generace, která si zaslouží dostat svoji šanci. A právě proto by i jejich činnost měla mít pravidla, troufnu si říci metodiky práce, aby chtivost po zisku nezastínila či dokonce nepoškodila samotné dítě. Systém institucí a organizací pracujících s dětmi a mládeží v jejich volném čase je rozvinutý. Práce školních družin a klubů, SVČ a DDM je neoddiskutovatelná a nenahraditelná. Přesto jsou děti a mládež, které jejich nabídku využívat neumí, nemohou nebo nechtějí. Zde se pak otevírá prostor pro nové typy zařízení a organizací, které vyplní prázdné místo. A dětem a mládeži nabídnou smysluplné využití jejich volného času.

24

3 Nové typy zařízení ve volném čase Tento oddíl mé diplomové práce představuje dva typy zařízení. Jedním z nich je Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, které je svým pojetím výrazně alternativní a nové. Nízkoprahová zařízení prošla svým vývojem od utvoření první pracovní skupiny, která otázku potřeby této služby dotáhla až k zakotvení těchto zařízení do zákona o sociálních službách. A nově vypracovala Standardy nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež, které uvádí do praxe a podle nichž jsou zařízení hodnocena. Pro seznámení s nízkoprahovými zařízeními pro děti a mládež je nutné vycházet z jejich cílů, poslání, definované cílové skupiny. Neopomínám také představit princip nízkoprahovosti, nabídku poskytovaných služeb a pracovníky klubů. Otevřené kluby můžeme také zařadit do kategorie „zařízení nového typu“. Za jejich výchozí metu můžeme považovat střediska volného času, kde se pod vlivem snižování počtu účastníků organizovaných aktivit začaly rozvíjet aktivity spontánní. Rozvoj otevřených klubů však u středisek volného času nekončí, spíše naopak. Vznikají nové formy otevřených klubů, zřizované i jinými subjekty. A i zde se nabízí vydefinovat princip otevřenosti, dle kterého lze kluby členit.

3.1

Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež „Představuje stacionární formu sociální služby fungující na principu

nízkoprahovosti se zaměřením na specifickou cílovou skupinu s konkrétními okruhy problémů. V užším pojetí jsou nízkoprahová centra zařízeními, která jsou určena dětem a mládeži pro společné trávení volného času s nabídkou spektra specifických programů, sociální intervence a sociální podpory. Tato zařízení slouží k rozvoji samostatnosti a společenské spoluzodpovědnosti dětí a mládeže“ (Přehled nízkoprahových zařízení a otevřených zařízení pro děti a mládež v hl.m. Praze, 2005, s. 3). Potřebu vzniku těchto zařízení pocítili jako první streetworkeři. Právě oni si uvědomili nutnost nějakého bezpečně krytého místa, kde by se svými klienty mohli lépe a nerušeně pracovat. A též prostoru pro vlastní zázemí k administrativní (nepřímé) práci. (srov. Bednářová, Pelech, 2003, s. 49) Od roku 1995 tak začaly vznikat první nízkoprahové kluby v naší republice. 25

3.1.1

Vznik definice pojmu Nízkoprahové zařízení

V době vzniku nízkoprahových zařízení neexistovala jednotná definice těchto zařízení, kterou by užívala odborná i laická veřejnost. Postupem času však došlo k významné a zásadní změně - ukotvení pojmu Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM) do zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Pro přiblížení vzniku jednotné definice uvádím tři vymezení, která se objevovala v odborné literatuře. V materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Typologie sociálních služeb je pojem nízkoprahové zařízení pro děti a mládež vymezen jako jedna z definovaných služeb v tomto znění: „Služba je určena lidem, kteří žijí v prostředí zasaženém sociálně patologickými jevy (drogy, rasismus) a jsou jimi přímo ohroženi. Jde o vytváření podmínek pro navázání kontaktu s lidmi, jejichž způsob života vede k tomu, že nechtějí nebo sami nemohou řešit nepříznivou sociální situaci, v níž se ocitli. Jedná se o stacionární formu služby. Cílem je minimalizovat možná sociální a zdravotní rizika související se způsobem života těchto lidí, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci“ (Herzog, 2003, s. 78). Petr Klíma (Klíma in Herzog, 2003, s. 78) definuje NZDM jako: „Zařízení pro děti a mládež poskytující služby neorganizovaným či sociálně ohroženým skupinám dětí a alternativním, subkulturním skupinám, vyznačujícími se specifickým životním stylem a konfrontací s obvyklými společenskými stereotypy. Jde primárně o jedince a skupiny, kteří míjí či se záměrně vyhýbají standardním formám institucionalizované péče. Stacionární forma sociální služby je zpravidla kombinována s terénní kontaktní prací v přirozeném prostředí cílových skupin. Dále se podle autora jedná o nespecifické preventivní zařízení zaměřující se na spoluutváření životního stylu a životní praxe mladistvých při pomoci zvládání socializačních obtíží, každodenních starostí a nepříznivých (omezených) životních podmínek“. V publikaci Sociální práce na ulici – streetwork je uvedena následující definice NZDM: „Nízkoprahová centra jsou zařízení sloužící rizikovým dětem a mládeži pro společné trávení volného času s nabídkou sociální intervence a pro podporu jejich rozvoje samostatnosti a společenské spoluzodpovědnosti“ (Bednářová, Pelech, 2000, s. 34). 26

Na internetovém portálu NZDM je definice pojmu zkrácena pro lepší pochopení širší veřejností do této podoby: „Služba je určena rizikovým, neorganizovaným dětem a mládeži, kteří se nacházejí v obtížné životní situaci, jsou ohroženi sociálněpatologickými jevy nebo mají vyhraněný životní styl neakceptovaný většinovou společností. Jde o službu poskytovanou na základě principu nízkoprahovosti. Základním prostředkem pro navázání kontaktu s cílovou skupinou je nabídka volnočasových aktivit. Cílem je zlepšit kvalitu života cílové skupiny předcházením, snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících s jejich způsobem života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci“ (Streetwork a nízkoprahové kluby, 2006, nestr.). Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež je určeno konkrétní cílové skupině, klientům z řad dětí a mládeže, kteří nejsou organizováni v žádném volnočasovém kroužku a je zde pravděpodobnost nevhodného trávení volného času. Tyto ohrožené skupiny dětí a dospívajících neakceptují „prahy“, které vytváří tradiční institucionální zařízení pečující o volný čas. Cílem NZDM je tedy odstranění těchto „prahů“ a za pomoci volnočasových aktivit působit na zlepšení kvality života jednotlivců, kteří do zařízení přichází. Dále se NZDM zaměřují na poskytování nabídky sociálních služeb, např. sociální poradenství, intervence, apod.

3.1.2

Vývoj vymezení pojmu NZDM

V roce 2000 se poprvé začalo nahlas hovořit o vytvoření prostoru a o spolupráci při definování „nízkoprahovosti“ a „nízkoprahových zařízení“, z České asociace streetwork, která do té doby zastupovala výhradně terénní sociální pracovníky a streetworkery, se postupně začala stávat střecha, pod níž se vešla i nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a další aktivity určené neorganizovaným dětem a mládeži. (srov. Čechlovský, 2004, s. 71-72) Samotný pojem Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež však pochází až z ledna 2001. Pracovní skupina NZDM Na definování pojmu nízkoprahové zařízení pro děti a mládež se podílela pracovní skupina z těchto zařízení. Ta vznikla na začátku roku 2001. Její zaštítění připadá České asociaci streetwork (dále jen ČAS). Pracovní skupina NZDM se 27

oficiálně řadí mezi součást pracovních skupin ČASu. Za svou činnost si pracovní skupina zvolila vytvoření sebedefiničního materiálu a přípravu standardů NZDM. Působení pracovní skupiny NZDM od té doby zaznamenalo různorodé aktivity. Jako příklad lze uvést vytvoření Registračních standardů kvality sociální služeb – Regata (výstup z česko - britského projektu na podporu a přípravu zavádění šetření kvality do sociálních služeb), dále tvorbu Standardů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, uspořádání vzdělávacího programu Gabriel, publikace informačních materiálů o oblasti NZDM prostřednictvím bulletinu Éthum, vydání Rejstříku a adresáře zařízení pracující s dětmi a mládeží v České Republice, pořádání vzdělávacích seminářů apod. Mezi poslední projekty patří velký projekt zaměřený na ověření vytvořené verze standardů pomocí rozvojových auditů. Standardy pro NZDM a jejich zavádění Pojem standardy, který je nyní hojně využíván pro nastavení určité normy či úrovně kvality sociálních služeb, můžeme také chápat jako hledání cesty, jak do fungující služby zavést jednotící pravidla nebo určitou filozofii rozvoje služby a to tak, aby tato služba co nejvíce vyhovovala klientům a stala se pro ně službou prospěšnou. Už v roce 2001 se výsledkem snažení pracovní skupiny NZDM stal materiál, který sestával ze 4 celků výše uvedených standardů. Jednalo se o: „Standardy nabídky, Procedurální standardy, Personální standardy a Provozní standardy“ (Racek in Kontaktní práce, 2007, s. 333). Po schválení tohoto dokumentu Valnou hromadou České asociace streetwork začala některá zařízení naplňovat kritéria kvality. Jednalo se o cestu novou, avšak dlouhou a zcela jistě nezbytnou. Rok 2003 byl významný pro NZDM z hlediska zavedení 16 pilotních podpůrných auditů. Cílem tohoto šetření bylo zjistit, zda jsou standardy uplatnitelné v praxi a dále zjistit, zda nízkoprahové kluby obstojí jako sociální služba. Životaschopnost standardů se potvrdila. Od roku 2006 připravila Česká asociace streetwork ve spolupráci s Národním vzdělávacím fondem o.p.s metodiku hodnocení kvality služeb v NZDM a Streetworku (dále SW). Podoba metodiky vycházela z procesu kontroly sociálních služeb a shodovala se se zákonnými standardy sociálních služeb. Zavádění standardů 28

pro NZDM a jejich přípravy prošlo několika fázemi. Úvodní fáze příprav šetření kvality sociálních služeb v zařízení měla řešit hned několik oblastí: 1. pojmenovat a změřit oblasti, které ukazují na kvalitu služeb v NZDM a SW, upozornit na „zařízení dobré praxe“; 2. připravit zařízení na proces inspekcí sociálních služeb a podnítit v něm proces zavádění standardů sociálních služeb do praxe; 3. vyřešit proces přijímání zařízení do České asociace streetwork (srov. Racek in Kontaktní práce, 2007, s. 333-334). Cíle z úvodní fáze však byly v dalších etapách přehodnoceny a za priority byly stanoveny pouze dvě výše uvedené oblasti, a to: 1. příprava zařízení na inspekce sociálních služeb a zavádění procesu řízení kvality do jednotlivých zařízení; 2. nastavení kritérií pro přijímání zařízení do České asociace streetwork. Takovéto nastavení cílů může do budoucna velmi přispět k rozpoznání kritických momentů v naplňování kritérií a napomoci rozvoji celého oboru (srov. Racek in Kontaktní práce, 2007, s. 334).

3.1.3

NZDM v zákoně o sociálních službách

Dne 1. ledna 2007 vstoupil v platnost zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách včetně prováděcí vyhlášky. V tomto právním předpisu jsou Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež definována jako zařízení „poskytující ambulantní služby dětem a mládeži ohroženým sociálním vyloučením. Služba je určena rizikovým, neorganizovaným dětem a mládeži, kteří jsou ohroženi sociálně- patologickými jevy nebo mají vyhraněný životní styl neakceptovaný většinovou společností. Základním prostředkem pro navázání kontaktu s cílovou skupinou je nabídka volnočasových aktivit. Cílem je zlepšit kvalitu života cílové skupiny předcházením, snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících s jejich způsobem života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně.“ (zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách)

29

V prováděcí vyhlášce k zákonu č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, §27 nalezneme vyjmenované základní úkony při činnosti v poskytování sociálních služeb v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Jsou to:


výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity; pracovně výchovná práce s dětmi; nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností; zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání;




zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí;




sociálně terapeutické činnosti: socioterapie, jejíž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob;




pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při vyřizování běžných záležitostí; pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou, pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob;

Zařazením NZDM do zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách došlo k dovršení ukotvování typu této služby do společensky uznávaných a podporovaných forem práce. Služba je v současné době zařazena mezi služby primární prevence. Zákon nahlíží na NZDM jako na jednoho z poskytovatelů sociálních služeb. Proto hovoříme o NZDM jako o sociálně službě. A můžeme tedy zřejmě předpokládat, že v zařízení takového typu bude mít dominantní postavení sociální práce.

3.1.4

Poslání nízkoprahových zařízení

„Posláním NZDM je doprovázet rizikové, neorganizované děti a mládež v obtížných životních situacích a přispívat ke zlepšení kvality jejich života“ (Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, 2003, nestr.). V publikaci Slabikář sociální práce na ulici je poslání NZDM vymezeno jako „Usilování o sociální začlenění a pozitivní změnu v životním způsobu dětí a mládeže, kteří se ocitly v nepříznivé sociální situaci, poskytovat informace, odbornou pomoc, 30

podporu, a předcházet tak jejich sociálnímu vyloučení“ (Bednářová, Pelech, 2003, s. 35). Stručně načrtnuté poslání NZDM umožňuje široký výklad a je tedy na každém konkrétním zařízení, jak si své poslání stanoví. Kromě výše uvedeného se může například jednat i o zakázku veřejnosti, která je chápána v rovině předcházení sociálně patologického chování mladých lidí či vyplnění toho, co společnost neumí. Takovou to mezerou na poli sociální práce může být právě práce s adolescenty nebo práce v sociálně vyloučených lokalitách. Posláním může být kromě práce s jednotlivcem i práce se skupinou, konkrétně se skupinovou normou, tzn. posouvání skupinových norem klientů, např. postoje k drogám, vzájemné vztahy mezi sebou, atd.

3.1.5

Cíle nízkoprahových zařízení

Služby, které nízkoprahové zařízení poskytují, vycházejí z cílů těchto zařízení. Oddělení prevence kriminality Magistrátu hl.m. Prahy v roce 2005 definovalo tyto cíle jako:


podpora klientů při zvládání obtížných životních situací




snižování sociálních rizik vyplývajících z konfliktních společenských situací, životního způsobu a rizikového chování




zvyšování sociálních schopností a dovedností klientů




podpora klientů k sociálnímu začlenění do skupiny vrstevníků i do společnosti včetně zapojení do dění v místní komunitě




poskytnutí nezbytné psychické, fyzické, právní a sociální ochrany během pobytu v zařízení a vytvoření určitých podmínek pro realizaci osobních aktivit

Dle Herzoga (2003, s. 15-19) můžeme cíle nízkoprahového zařízení pro děti a mládež definovat takto:


zlepšení kvality života cílové skupiny dětí a mládeže




pomoc při překonání životních problémů dětí a mládeže a zvyšování jejich sociálních dovedností




aktivizace životního způsobu cílové skupiny pro smysluplné trávení volného času 31




poskytování podmínek po smysluplné trávení volného času




omezení sociálně patologických jevů páchaných cílovou skupinou nebo na cílové skupině 3.1.6

Principy nízkoprahovosti

Tyto principy se snaží odbourávat psychologické a sociální bariéry, které by bránily cílové skupině vstupu do zařízení či využití poskytovaných aktivit a služeb. Dále se jedná o odstranění prostorových, časových a finančních bariér. Z těchto základních pilířů nízkoprahovosti vycházejí následující principy:


klub má samostatný vchod a není spojen s žádnou institucí, jenž by snižovala jeho přístupnost ( policie, škola, úřad, apod.)




klienti mají umožněn volný příchod a odchod v rámci otevírací doby




klienti mají právo na anonymitu




klienti, jež jsou pasivní nebo se etnicky či názorově odlišují, nejsou nijak omezeni v přístupu k aktivitám a službám




klienti nemusí dodržovat pravidelnou docházku




aktivity a služby jsou poskytovány bezplatně, finanční spoluúčast je při pobytových akcích




klienti se mohou podílet na činnosti zařízení (i jako dobrovolníci) a ovlivňovat ji




při využívání aktivit není nutná žádná registrace; při návazných aktivitách v ostatních prostorách klubu je s klienty vyplněn jednoduchý dotazník




do zařízení je umožněn vstup i jiným návštěvníkům než cílové skupině, pokud neohrožují cílovou skupinu, prostor, personál či sami sebe, nebrání cílové skupině ve využívání aktivit a služeb, neohrožují-li anonymitu klientů a neporušují-li základní pravidla zařízení




součástí nabízených služeb není podsouvání či šíření ideologie nebo náboženského přesvědčení




pracovníci garantují ochranu klientů před fyzickým či psychickým ublížením při pobytu v zařízení (srov. Pojmosloví, 2006, s. 2) 3.1.7

Cílová skupina NZDM

Dle materiálu Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM), který zpracoval kolektiv autorů k datu 17. dubna 2005 a který byl schválen na 32

červnové Valné hromadě České asociace streetwork téhož roku, tvoří cílovou skupinu NZDM děti a mládež: a) Zažívající nepříznivé sociální situace (jde o konfliktní společenské situace, obtížné životní události, omezující životní podmínky) b) jsou ve věkových skupinách:


od 6 do 12 let




od 13 do 18 let




od 19 do 26 let

c) žijí nebo se pohybují v konkrétní lokalitě, kterou lze vymezit:


sociálně




geograficky

d) vztahují se k nim další (doplňkové) charakteristiky:


nemohou nebo se nechtějí zapojit do standardních volnočasových aktivit. (srov. Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, 2005, s. 1)

Obecně tedy můžeme dle Stáníčka (Kontaktní práce, 2007, s. 87) říci, že: „Cílová skupina je definována především podle znaků vztahujících se k osobám klientů. Primárními definičními znaky mohou být např. věk, pohlaví, příslušnost k národnostní či etnické skupině, subkultuře. Sekundární definiční znaky vysvětlují, proč je daná osoba klientem zařízení a co takové osobě může zařízení nabídnout“. Spoluautoři publikace Kontaktní práce Jiří Stáníček, Jan Syrový a Aleš Herzog dále vyjmenovávají 4 základní úrovně definování cílové skupiny. Jednotlivé úrovně tak opisují proces, ve kterém konkrétní osoba vyhledává pro sebe vhodnou službu. První úroveň

- abstraktní: souvisí s nezaměnitelným posláním organizace,

charakteristikou organizace (př. ohrožená dospívající mládež, děti a mládež procházející nepříznivými životními podmínkami). Druhá úroveň – obecná: je dána základním stanoviskem pojetí organizace. Zde již lze přesně určit, kdo je a kdo naopak není klientem konkrétního zařízení

33

(př. děvčata ve věku 6-12 let, chlapci bez rozdílu etnika ve věku 6-12 let žijící na sídlišti XY). Třetí úroveň – konkrétní: vychází z konkrétně vytyčených cílů a cílové skupiny. Typická je zde problematika plánování aktivit v aktuálním období, místě. Organizace vypracuje konkrétní projekt vázající na sebe službu pro jednotlivé klienty, kteří svými potřebami spadají do vytyčené skupiny (př. chlapce ve věku 9-12 let se zdravotním postižením, jenž je vylučuje z běžných volnočasových aktivit v dané komunitě, děti ze sídliště XY, které jsou šikanovány svými vrstevníky či staršími dětmi). Poslední úroveň – pracovní: pracovníci konkrétního zařízení jsou po čase fungování programu schopni sestavit profil příznačného klienta, tzv. reálného klienta, který využívá služeb zařízení (př. chlapec, 14-16 let, žije s rodiči na sídlišti XY, nechodí do žádného zájmového kroužku. Krade v obchodech spreje, kterými vytváří nelegální graffiti. Tráví svůj volný čas na ulici ve skupině vrstevníků, v hospodách a hernách. Zažívá konfliktní vztahy v rodině, časté hádky s otcem a ve škole špatný prospěch, střety s autoritou a spolužáky. Nedaří se mu najít si přítelkyni, pravidelně kouří cigarety a pije alkohol, často kouří marihuanu). (srov. Kontaktní práce, 2007, s. 87-91)

3.1.8

Pracovníci NZDM

Na kvalitní výběr pracovníků NZDM by měl být kladen velký důraz. Práce s lidmi je náročná sama o sobě. Jejich náplň práce je o to složitější, že cílová skupina, které je poskytována sociální pomoc, se navíc potýká s určitými problémy. Základní požadavky na sociální pracovnice a pracovníky zaměstnávané v sociálních službách zmiňuje § 110 zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Ten kromě způsobilosti k právním úkonům, bezúhonnosti a zdravotní způsobilosti stanovuje i odbornou způsobilost pracovníka. Z právního předpisu tak vyplývá, že v NZDM mohou pracovat jen absolventi a absolventky sociálně či sociálně pedagogicky zaměřených oborů vyšších odborných škol a vysokých škol, případně absolventi akreditovaných vzdělávacích kurzů se stejným zaměřením v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a nejméně s pětiletou praxí v povolání sociální práce.

34

Další konkrétní požadavky na vzdělání a dovednosti stanovují zařízení tak, aby odpovídaly definovaným potřebám zařízení a cílové skupině. Zákon dále ukládá povinnost prohlubování kvalifikace sociálním pracovníkům a pracovníkům zařízení. A nedílnou součástí náplně práce pro pracovníky v přímé práci je i pravidelná supervizní podpora od nezávislého člověka s příslušnou odbornou kvalifikací. Jako významný zdroj pracovního potenciálu je využití dobrovolníků a dobrovolnic v NZDM. Kritéria požadavků na dobrovolníky a dobrovolnice si stanovuje každé zařízení individuálně. Jedinou podmínkou je věk starší 18ti let. Tito lidé věnují svůj volný čas, energii a své dovednosti bez nároku na odměnu. Výběru, zaškolování, vedení by měly sloužit metodiky práce s dobrovolníky v organizaci. V neposlední řadě je také možnost zužitkovat pro práci v NZDM praktikantů a praktikantek z řad vyšších odborných škol a vysokých škol. Jejich vedení je pak stvrzeno dvoustranným písemným kontraktem mezi vysílající organizací (školou) a NZDM.

3.1.9

Poskytované služby v NZDM

Služby, které nízkoprahové zařízení poskytuje, můžeme podle navrhovaných standardů rozdělit na:


„Obligatorní ( základní nabídka, kterou by zařízení hlásící se ke standardům NZDM měla nabízet)




fakultativní ( tyto služby jsou poskytovány dle možností zařízení, lokálních potřeb …)“ (Herzog, 2003, s. 81)

Další rozdělení služeb může být do následujících 4 skupin:


volný vstup a pobyt v zařízení




volnočasové aktivity




sociální služby




preventivní, výchovné a pedagogické programy (srov. Herzog, 2003, s. 8283)

35

Pro detailnější seznámení s touto problematikou odkazuji na uvedený seznam literatury v závěru práce. Dle Racka a Herzoga (Kontaktní práce, 2007, s. 325-328) existuje také hierarchie aktivit v NZDM. Od nejvíce preferovaných a realizovaných aktivit po nejméně preferované a realizované aktivity. Jedná se o: a) jednoduché volnočasové aktivity, které dělají klienti sami (důležitá je zde klientova vlastní vůle a vlastní aktivita, pracovník aktivitu v klubu pouze zprostředkuje, např. vybavení ke sportovním aktivitám) b) složitější volnočasové aktivity (pracovník klubu poskytne klientovi podporu a pomoc při realizaci aktivity – např. sportovní turnaj v šipkách) c) akce, které iniciovali sami klienti (dochází zde ke spolupráci mezi pracovníky klubu a klienty – aktivizace klientových dovedností, seberealizace klientů, např. klienti zařídí pronájem tělocvičny, kam budou docházet celé období sportovat, pracovník klubu se stává garantem pronájmu) d) propagační nebo zpestřující akce (připravují pracovníci klubu, případně zapojí i klienty do realizace, např. větší koncerty, turnaje) e) dílny (připraví pracovník klubu, klient je konzumentem, může dílnu vyhledat a zapojit se do ní, např. lezení na umělé stěně, keramika)

3.1.10 Shrnutí problematiky NZDM V krátkém shrnutí lze tedy říci, že NZDM jsou jasně definovaná zařízení. Mají přesně stanovenu cílovou skupinu, metody a formy práce a těžištěm jejich činnosti je poskytování sociální služby. Garancí, která sjednocuje výše uvedené, je dosažení kvality Standardů NZDM. Pravidla jednotlivých NZDM určují jejich pracovníci, kteří také mají více pomocných prostředků ke kontaktu s klientem (volnočasové vybavení klubu, hudba, promítání filmů apod.). Jak ale budeme nazývat zařízení, která nenaplnila požadavky vyplývající ze Standardů NZDM a nemohou tudíž být registrována jako NZDM?

36

3.2

Otevřený klub 3.2.1

Spontánní aktivity – počátek otevřených klubů?

Střediska volného času a domy dětí a mládeže a se mají dle metodických pokynů a vyhlášek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve svých aktivitách věnovat i spontánním činnostem. Na kolik je tento plán naplňován, mohou konstatovat jen sami pracovníci těchto institucí. Děti a mládež nejsou z hlediska volnočasových aktivit homogenní skupinou. Frekvence aktivit a objem času, který jim je věnován, je v sociálních a věkových skupinách diferencován. Ve vztahu ke členství a činnosti v různých organizacích je možno konstatovat, že děti a mládež jsou členy zájmových kroužků, mládežnických organizací a sdružení. Počty těchto dětí tvoří 10-18% dětské populace. Většina dětí a mládeže tudíž nepatří k žádné organizaci, všeobecně klesá zájem o klasicky organizované nabídky pro volný čas dětí a mládeže. (srov. Volný čas a prevence u dětí a mládeže, 2002, s. 29) Problematické se v tomto případě jeví volnočasové aktivity dětí a mládeže, které jsou zcela nestrukturovány. A k jejich realizaci nejsou vytvořeny vhodné podmínky. Často neposkytují možnost pozitivní realizace, relaxace a socializace dětí a mládeže. Naopak vedou k pasivnímu trávení volného času a mnohdy i ke vzniku sociálně patologických jevů. Je tedy nutné vytvářet nabídku volnočasových aktivit, které jsou jakýmsi kompromisem mezi organizovanou a neorganizovanou formou trávení volného času a zaujmou velkou část tzv. neorganizované mládeže. Dnešní mladá generace preferuje činnosti, které jim budou vyhovovat svou neformálností a volností, proto nabídka musí být variabilní, v návaznosti na zájem účastníků a nabídku dalších organizací a institucí. Modelovým příkladem by mohla být činnost, kterou děti využívají individuálně nebo ve skupinkách, neorganizovaně a podle jejich aktuálního zájmu. Tato činnost by byla omezena pouze provozní dobou zařízení, jenž je přizpůsobena časovým možnostem dětí a mládeže a je volně přístupná všem zájemcům. Organizačně a výchovně tato činnost ovlivňuje děti a mládež pouze nepřímo. Nabízí však příležitost

37

vyzkoušet si různé druhy činností a aktivit. (srov. Volný čas a prevence u dětí a mládeže, 2002, s. 30) Spontánní činnost, bude-li prováděna efektivně a účelně, se zcela jistě zařadí mezi aktivity, které neorganizované děti a mládež osloví. Jde však o její celkové pojetí. Pokud budou domy dětí a mládeže a střediska volného času poskytovat spontánní druh činností pouze z důvodu, aby příchozí rozpoznali svůj zájem nebo talent a poté si zvolili činnost soustavnější, je celá myšlenka o zapojení neorganizovaných dětí a mládeže lichá.

3.2.2

Otevřené kluby

Se zřetelem k výše uvedenému se v současnosti hovoří i o otevřených klubech. „Otevřený klub (dále OK) je zařízení, které naplňuje pouze některé z principů nízkoprahovosti, především volný přístup do prostor klubu a možnost využívat poskytovaných služeb. Činnost otevřeného klubu se zejména soustředí na organizaci volnočasových aktivit. Nízkoprahové a otevřené kluby poskytuji neorganizované mládeži a dětem možnost aktivního a pozitivního využití volného času …“ (Přehled nízkoprahových zařízení a otevřených zařízení pro děti a mládež v hl.m. Praze, 2005, s. 2). Tento materiál Oddělení prevence kriminality Magistrátu hlavního města Prahy v některých svých částech v podstatě smývá hranice mezi otevřenými kluby a NZDM. S touto

definicí

nepřímo

koresponduje

dříve

vydaný

Metodický

list

k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže z roku 2002. Dle Vackové a Farkašové (2002, s. 1-4) je otevřený klub jednou z forem spontánní činnosti, která může oslovit velkou část dětí a mládeže, jenž tráví podstatnou část svého volného času bezcílným potulováním po ulicích, a proto je i nejvíce ohrožena negativními společenskými jevy (agresivita, vandalismus, experimentování s drogami, prostituce apod.). Vybudováním otevřeného klubu se rizikové skupině dětí a mládeže nabídne místo, prostor, přirozené „shromaždiště“, kde se může neformálně sejít, popovídat si, posedět, kde může případně realizovat své zájmy a schopnosti, a naučí se tak aktivně trávit svůj volný čas. Neujasněná terminologie dává možnost k širokému chápání pojmu otevřený klub. Pro názornost uvádím další možnost porozumění tohoto slova. Otevřený klub je 38

dle slov slovenské autorky Sobihardové (2004, s. 11-13) „formou tzv. nízkoprahového zařízení zaměřeného na cílovou skupinu neorganizovaných dětí a mládeže, které nabízí kromě volného vstupu a pobytu také různé druhy volnočasových aktivit, základní poradenství a kontaktní práci“. Otevřený klub je tedy otevřený každému, kdo chce strávit volné chvíle mimo domov a ve společnosti vrstevníků, a přitom nechce být přísně vázaný časově a obsahově na jeden druh činnosti. Předností otevřených klubů je fakt, že jejich výchovné intervence, jež jsou součástí jejich činnosti, postihne mnohem více mladých lidí oproti klasické formě zájmových kroužků.

3.2.3

Formy otevřených klubů

Sobihardová (2004, s. 11-14) dále uvádí několik forem otevřených klubů. Podle autorky se může jednat o otevřené kluby, jež se mohou přetransformovat z doposud fungujících zájmových kroužků, kde se vytvoří podmínky pro děti a mládež, které sice mají zájem o určitou zájmovou aktivitu, ale nemají dostatek talentu, aby v ní vynikly. Cíl tedy spočívá ve vytvoření takové pozice pro každého účastníka klubu, ve které by byl úspěšný a zažil pocit potřebnosti a užitečnosti. Příkladem může být hraní loutkového divadla – úspěch netkví pouze v talentu herců a recitátorů, ale též v přípravě kulis, plakátů k propagaci, zajištění sálu atd. Otevřený klub může mít i formu malých skupinek nadšenců, kteří pro veřejnost organizují příležitostné zájmové aktivity s konkrétním zájmovým zaměřením (turistické pochody, zábavné víkendy, pouliční divadlo, přehlídky, regionální hry a soutěže). Za otevřený klub je možné považovat i pravidelný cyklus skupinových rozhovorů či panelových diskusí na široce vymezené téma (ekologický klub, filosofický klub). V neposlední řadě se pod pojmem otevřený klub rozumí účelově zařízený prostor, ve kterém se setkávají a využívají svůj volný čas příležitostní návštěvníci. Tento prostor může být vybavený několika počítači s internetem, dobrou hudbou, přehrávači, knihami, stolními hrami, pomůckami k tvořivé činnosti atd. Jiné typy otevřených klubů rozlišuje koncepční materiál Institutu dětí a mládeže: otevřené kluby mládeže„ typ herna – realizují se jen hry, jako šipky, kulečník aj., 39

dále typ klubu/čajovny – pasivní a aktivní trávení volného času, možnost iniciovat a realizovat vlastní aktivity, a dále typ smíšený – kde dochází ke sloučení činností probíhajících v typu herna a v typu klub/čajovna. (srov. Otevřené kluby mládeže, 2007, s. 3) Pracovní skupina otevřených klubů z pražského regionu zveřejnila na konferenci Nízkoprahové programy 2007 své typy otevřených klubů, které sestavila. Jedná se o typ herna (volnočasové aktivity jsou zde prostředkem zábavy) a sociálněpedagogický typ (volnočasové aktivity jsou zde prostředkem pro sociálně pedagogickou práci, je zde patrný společný rys s úlohou volnočasových aktivit v NZDM). Níže uvedená tabulka zachycuje rozdíl mezi nimi, tak jak ji nastínila pracovní skupina otevřených klubů na konferenci Nízkoprahové programy v roce 2007. Tabulka č. 1 Různorodost pojetí v rámci otevřených klubů (Zdroj: pracovní skupina otevřených klubů, Praha, 2007) Dva typy OK Typ herna

Sociálně-pedagogický typ

Vstup do klubu

Společný vchod se SVČ (zvoní se, průchod okolo vrátnice)

Samotný „bezprahový“ vchod

Registrace

Ano – registrační karty

Ne

Nabídka klubu

Zábava – hraní her

VČ aktivity, preventivní aktivity, sociální práce

VČ aktivity

Jednoznačně převažují a jsou prostředkem k zábavě

Prostředek k dalším činnostem (k soc.pedagogické práci)

Vzdělání pracovníků

Různorodé (nejčastěji s pedagogickým minimem)

Soc. práce, soc. pedagog, spec. Pedagog, psycholog, výcviky

Role pracovníka

Pedagogický dohled

Sociální, preventivní, poradenská a pedagog. praxe.

Druh prevence

Nespecifická primární prevence

Specifická primární prevence

Diference

Další důležité aspekty práce Bez supervize, riziko vyhoření

Další vzdělávání, individuální a skupinová supervize

40

3.2.4

Princip otevřenosti

Na rozdíl od principu nízkoprahovosti, který je charakteristický pro NZDM a byl detailně rozpracován výše se můžeme pouze pokusit o dovození principu otevřenosti, jehož ukotvení není v žádných materiálech dostupné. Budu vycházet z několika hledisek, které pro princip nízkoprahovosti zvolila Česká asociace streetwork – prostorové hledisko, sociální, psychologické hledisko, požadavek anonymity, otevřenosti. Otevřené kluby mohou být zřízeny samostatně, nebo mohou být součástí středisek volného času. Pokud jsou zřízeny samostatně, mají i samostatný vstup a jejich návštěvníci jsou tak odděleni od účastníků zájmových aktivit, je prostorové hledisko naplněno zcela. Metodický list k problematice otevřených klubů při Střediscích pro volný čas dětí a mládeže (2002, s. 3-4) hovoří o zajištění „bezprahového“ přístupu do otevřeného klubu v každém případě. Tím se vylučuje jakékoliv technické omezení, jako jsou zvonky do klubu, nutnost přezouvání, bez průchodu vrátnicí atd. K prostorovému hledisku se váže umístění klubu (v místě, kde se cílová skupina schází) a atmosféra klubu, která by měla být nastavena životnímu stylu cílové skupiny. Zapojením cílové skupiny do modelování vzhledu otevřeného klubu můžeme vytvořit neformální prostředí přesně dle představ klientely. Dalším důležitým aspektem, který je třeba zmínit je doba otevření otevřeného klubu. Tato doba by se měla co nejvíce uzpůsobit cílové skupině. Nejčastěji se jedná o odpolední hodiny, s přesahem do hodin večerních. Je také nutné brát na zřetel i sobotní a nedělní provoz a prázdniny. V tuto dobu má cílová skupina nejvíce volného času. Není limitována docházkou do školy. Na pracovníky otevřených klubů nejsou kladeny vzdělanostní požadavky, jako na pracovníky NZDM. Metodický list k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže (2002, s. 1) nehovoří o odborné způsobilosti, ale o osobnostních předpokladech pracovníka v otevřeném klubu. Je proto na zřizovateli, jaká kritéria si stanoví, kdo budou pracovníci v první linii, kteří se budou setkávat s „problematickou mládeží“. Právě na těchto pracovnících záleží, jestli otevřený klub bude splňovat také psychologické hledisko, zda-li zde dítě/mladý dospělý nalezne útočiště a pracovník bude nepřímo pedagogicky působit na cílovou skupinu jako rádce, informátor a pomocník. Důležité je také uvedení supervize, která 41

by měla být podpůrnou činností pro pracovníky. Bohužel v Metodickém listu k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže není o jejím využití zmínka. Požadavek anonymity a sociální hledisko taktéž není v Metodickém listu k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže (2002, s. 1-4) jednoznačně vymezeno. Pokud provozovatel klubu nestanovil finanční spoluúčast cílové skupiny na aktivitách, je sociální hledisko naplněno. Volně přístupný klub si můžeme vyložit i z hlediska anonymity, tzn. že není třeba žádné registrace, žádných kontaktních údajů. Jak je z výše uvedeného patrné Metodický list k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže, který je výchozím axiomem pro otevřené kluby, se v některých místech spojuje s Pojmoslovím NZDM, ale také obsahuje místa „holá a prázdná“, která by byla potřeba dopracovat pro jasnější koncepci vedení klubů. Tato nedefinovaná místa mohou vytvářet prostor pro vlastní koncepce a kreativní jedinci z řad vedoucích pracovníků jistě naleznou prostor pro vlastní seberealizaci. Opakem pozitivního vnímání však může být zmatek nebo jistá anarchie na poli cílů a smyslu, které jsou veřejností od tohoto typu zařízení očekávány.

3.2.5

Otevřené kluby v rámci SVČ

Ve dnech 21. - 22. 10. 2005 probíhal v Otrokovicích 5. celostátní seminář ředitelů SVČ svolaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jedna část semináře probíhala jednáním v 9 pracovních skupinách zaměřených na různé oblasti. Pro svou práci využiji poznatky ze 3. pracovní skupiny - Aktuální směřování činnosti SVČ (nové trendy, otevřené aktivity…). Závěry a náměty z této pracovní skupiny zní: 1. Nové trendy v činnostech SVČ – Otevřené „nízkoprahové“ kluby:


hudební zkušebny, kapely,




deskové hry, čajovny, alternativní aktivity,




počítače – internet, film, DVD, stolní fotbal, šipky, kulečník 42

2. SWOT analýza k navrhovaným trendům – Otevřené „nízkoprahové“ kluby:


Příležitosti: rozšíření klientely, získání nových partnerů a sponzorů, dostupnost




Hrozby: bezpečnost práce a požární ochrana (BOZP), nežádoucí skupiny, strach z minorit, negativní hodnocení okolí, věkově různorodá klientela v jednom čase




Přednosti: atraktivita, časově neomezené, možnost vypěstování vzájemné důvěry, osobnostní rozvoj




Nedostatky: opotřebování vybavení, navýšení personálních nákladů, prostorová náročnost, problematičtí klienti

Také další celostátní seminář ředitelů SVČ v roce 2006 se zabýval tématy s otevřenými kluby související. Zajímavé jsou výstupy z jednotlivých pracovních skupin: zvážit možnost využít supervizi pro pracovníky SVČ, umožnění spolupráce dobrovolníků a SVČ, velký zájem o nové kurzy v návaznosti na nové trendy v zájmovém vzdělávání (projektová činnost, otevřené kluby, e-learning atd.), poskytovat nabídku dalšího vzdělávání pracovníků SVČ v problematice práce s rizikovou mládeží, vypracovat metodiku nízkoprahových zařízení atd. (srov. Vyhodnocení 6. celostátního semináře ředitelů SVČ v Praze, 2007, s. 1-16) Dalším posunem v práci SVČ byl i celostátní seminář ředitelů SVČ v roce 2007. Z hlavních výstupů přiblížím postupy v oblasti prevence. Prioritou SVČ zůstává nespecifická primární prevence, prevence by se měla prolínat celou činností SVČ vyplynout ze situací, které nastanou. Znát kontakty, kde mohou hledat pomoc, znát dobře terén. Pro činnost SVČ je důležitá nejen pravidelná činnost, ale i spontánní aktivity, na které mohou přijít i děti, které by o pravidelnou činnost neměly zájem. Kluby ano, ale ne nízkoprahová zařízení pro specifickou skupinu.

3.2.6

Shrnutí problematiky otevřených klubů

Dříve než dojde k jasnému ukotvení problematiky otevřených klubů, můžeme se jen domnívat, zda je otevřený klub „pouze“ alternativou nízkoprahového klubu či 43

zda se návštěvníci otevřeného a nízkoprahového klubu liší pouze věkem, nebo se bude jednat o novou sociální službu či volnočasovou aktivitu. I zřizovatelé otevřených klubů jsou různí. Asi jinak bude vypadat otevřený klub provozovaný občanským sdružením, domem dětí a mládeže nebo střediskem volného času či církevní organizací. Je zřejmé, že na poli problematiky otevřených klubů je živá diskuse. Tvoří se metodiky, vyhraňují se kompetence. Celé toto snažení by však nemělo žádného významu, pokud by cílová skupina neprojevila o takovéto trávení volného času zájem. Nesmíme proto při koncipování otevřených klubů zapomenout na děti a mládež, kterým otevřené kluby otevíráme, ale také na pracovníky z praxe, kteří mají k tomuto tématu co říci.

3.3

Dílčí shrnutí Záměrně jsem si vybrala tato dvě zařízení (NZDM a OK), která nově pracují

s dětmi a mládeží v jejich volném čase. Laická veřejnost často tato zařízení zaměňuje. Zatímco NZDM má metodicky zpracované postupy práce a jsou přesně definována v zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. OK na své ujednocení a definování teprve čekají. Společné fungování obou typů zařízení je možné. Pokud NZDM budeme chápat jako sociální službu spadající pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde volnočasové aktivity jsou prostředkem k navázání kontaktu s klientem, můžeme OK naopak charakterizovat jak místo, kde volnočasové aktivity zabírají největší podíl práce s dětmi a mládeží. V současné době se k zastřešující instituci OK hlásí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které také řídí SVČ. Nejasná koncepce OK však dává prostor k poskytování i takových služeb, které poskytují NZDM. Zastoupení volnočasových aktivit v OK pak může být pojímáno různě. Důležité na rozvoji obou zařízení vidím jejich práci s neorganizovanými dětmi a mládeží. A není podstatné, že děti a mládež, kteří využívají služeb NZDM nazýváme klienty. A děti a mládež, kteří navštěvují OK označuji jako účastníky či je nijak neoznačuji.

44

4 Představení činnosti otevřeného klubu Mikrobus V této kapitole bych ráda seznámila čtenáře s činností o. s. Neposeda, které má v patronaci otevřený klub Mikrobus. Krátkým vhledem do historie přibližuji vznik otevřeného klubu až k vizím klubu pro rok 2009. Kapitola je rozpracována do šesti hlavních částí. Druhá část charakterizuje prostředí klubu po stránce materiální a sociálně psychické. Se stránkou materiální souvisí třetí část kapitoly, a to otázka financování. Lidské zdroje jsou v klubu pokryty zaměstnanci a také dobrovolníky, kteří zabezpečují provoz. Výčet vlastností, schopností, dovedností a znalostí, které by pracovníci klubu měli splňovat je součástí čtvrté části. Další část je věnována charakteristice cílové skupiny, která klub navštěvuje. Poslední část je věnována deskripci činnosti, která je v klubu cílové skupině nabízena.

4.1

Koncipování otevřeného klubu při o. s. Neposeda Popisovaný otevřený klub v Praze Běchovicích prošel během své činnosti

vývojem, který stručně zachycují následující odstavce. K vypracování této kapitoly mi posloužila metoda analýzy textových dokumentů a zúčastněné pozorování. Popis metod je uveden v následující kapitole. Na začátku fungovaní o. s. Neposeda byl otevřený klub zahrnut do Programu Klubových aktivit a byl pojmenován a definován takto: - otevřený klub Neposeda: Jednalo se o klub, jež mohly navštěvovat všechny děti od 6 let a mladí lidé zdarma, účast na klubu byla pro každého dobrovolná. Kluby navštěvovaly převážně děti a mladí lidé, kteří se z mnoha důvodů nemohou běžně realizovat v zájmových kroužcích a na placených akcích. U těchto dětí je velké nebezpečí, že svůj volný čas tráví obvykle rizikovým způsobem, některé se nachází v obtížných životních situacích. V klubu se pracovníci snažili vytvořit pro ně bezpečné místo, prostor, kam se mohly v případě potíží obrátit. Pracovníci klubu se tak chtěli připojit k systému ochrany ohrožených dětí a celkově přispět k postupnému snižování rizika výskytu

45

sociálně negativních jevů u těchto skupin, ale také rozšířit nabídku aktivit pro činnost ve volném čase. Struktura programu pro tuto věkovou skupinu dětí odpovídala jejich věku a potřebám. Při vytváření programu se dbalo na aktivní zapojení účastníků a spoluvytváření programu dohromady s nimi, pravidelné střídání činností, nabídku rozmanitých aktivit (sportovní a jiné pohybové činnosti, rozvoj kreativního myšlení, tvůrčí činnosti, využití počítače s internetem, relaxace aj.). Součástí klubu byly i tématické diskuse, jež se zaměřovaly na informovanost dětí, hovořilo se o současných problémech apod. Bylo využito metod aktivizačních, výchovných, metod názorných, slovních i praktických činností. V období 2004 - 2006 byl klub otevřen vždy v pondělí a ve čtvrtek v odpoledních hodinách (pondělí od 16 do 18h, čtvrtek od 15 do 17h) tak, aby ho mohl navštívit co nejširší okruh zájemců. Program byl zajištěn vždy alespoň dvoučlenným týmem pracovníků. Pro upevnění vazeb mezi účastníky klubu a pracovníky se pořádali cca 1x za měsíc výlety či speciální akce (většinou o víkendu). Připojit se mohli i zájemci, kteří na kluby pravidelně nedocházeli. Pracovní tým projektu byl a je jasně strukturovaný, každý zná svá práva a povinnosti a svého „kontaktního“ pracovníka. Pravidelně probíhají intervize vedoucích pracovníků a intervize týmů jednotlivých klubů, na nichž se prodiskutovávají problematické situace. Pracovníci klubů se mohou obracet též na koordinátora klubových aktivit. Pravidelně se konají externí supervize (ISEV o. s. – Institut pro supervizi, evaluaci a vzdělávání - psycholog PhDr. et. PhDr. R. Ptáček, PhD. a sociální pracovnice Mgr. T. Pemová). Pracovníky projektu tvoří zejména absolventi oborů pomáhajících profesí (sociální práce, pedagogika aj.), kteří si své vzdělání nadále zvyšují (VŠ) a kteří se sdružením při zajištění realizace projektu dlouhodobě spolupracují. Po dvou letech fungování byl otevřený klub Neposeda přejmenován a zahrnut do Programu Volnočasových aktivit. Koncepce klubu byla mírně upravena.

46

-

otevřený klub Mikrobus: Klub nyní funguje 2x týdně - pondělí a čtvrtek od 13 do 16 hodin. Nová

koncepce klubu, která rozdělila program na volnou část (od 13 do 14,30 hodin) a strukturovanou část (tzv. „dílny“ od 14,30 do 16 hodin), umožnila vnést do činnosti určitý řád a zároveň nabídla možnost větší míry iniciativy v činnosti pro děti, jež klub navštěvují. Věková hranice pro návštěvu klubů není striktně dána. Existuje možnost, aby děti starší 12 let nadále navštěvovaly tento klub, avšak za určitých podmínek. Je s nimi sepsána „smlouva“ o dodržování jasných pravidel a participaci při přípravách klubů. Klub je veden vyškolenou placenou pracovnicí, lektorkou volného času. Dále zde působí dobrovolníci nebo stážisté z VOŠ či VŠ humanitního zaměření. Pro rok 2009 byla pro otevřený klub Mikrobus stanovena následující vize: -

otevřený klub Mikrobus: Plán pro následující rok 2009 je rozšířit stávající nabídku otevřených dní o další

minimálně jeden den v týdnu a možnost individuálních konzultací s vedoucím pracovníkem klubu (nejen před začátkem klubu). Pracovníci se dále snaží o vypracování dalších a kvalitních projektů, díky nimž by získali peníze na provoz klubu.

4.2

Prostředí klubu V souvislosti s charakteristikou materiálního zázemí klubu je důležité uvést

jeden z pohledů sociální pedagogiky na prostředí, které jedince formuje. Kraus (2001, s. 102) uvádí, že: „Každé prostředí jakéhokoliv typu, jakékoliv úrovně má vždy dvě stránky. První bychom mohli nazvat materiální (věcná, prostorová) a druhou sociálně psychickou (osobnostně vztahová).“ Stránku materiální lze charakterizovat tím, jaký prostor dané prostředí vymezuje. Stav prostředí, faktory (materiální, přírodní), které se v prostředí vyskytují, technické a věcné vybavení prostoru. (srov. Kraus, 2001, s. 102) Stránka sociálně psychická je dána lidmi, kteří se v daném prostoru nacházejí. Důležitá je struktura pracovníků týmu i cílové skupiny. Přihlédnout musíme i ke 47

vztahům, které mezi nimi existují. Ve struktuře figuruje věk, vzdělání, pohlaví atd. U vztahů mezi jednotlivci je podstatné, zda se jedná o nadřízené či podřízené. Celková situace v organizaci může také ovlivnit tuto sociálně psychickou stránku prostředí. (srov. Kraus, 2001, s. 102) Pracovníci klubu jsou si vědomi důležitosti obou stránek prostředí. Stránku materiální se snaží naplňovat vkusným zařizováním prostoru, dbají na účelnost a estetičnost. Děti mají možnost se k tomuto tématu vyjadřovat a navrhovat změny. Některé ochotně spolupracují na zkulturňování klubu. Zdobí nábytek, malují obrázky, zhotovují výzdobu do klubu. Vyobrazení prostředí otevřeného klubu Mikrobus je součástí přílohy č. I. diplomové práce.

Stránce sociálně psychologické je podřízen např. pečlivý výběr pracovníků klubu. Věk pracovníků by neměl být diametrálně vzdálen od věku klientů. Též je snaha o rovnoměrné zastoupení obou pohlaví v pracovních týmech. Vzájemné vztahy mezi pracovníky v týmu, ale i jejich vztah k vedení organizace je předmětem supervizí a intervizí.

4.3

Finanční hledisko- granty Nezisková organizace o. s. Neposeda je financována z více zdrojů. Na provoz

otevřeného klubu Neposeda v současné době připadá největší část nákladů. Významný díl nákladů tvoří náklady na provoz a údržbu. Klub se nachází v prostoru staré kamenné budovy, náklady na provoz a údržbu klubu jsou na hranici únosnosti celkového rozpočtu o. s. Neposeda.

4.3.1


Rozdělení finančních zdrojů

státní dotace – granty z Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, Ministerstva vnitra, Magistrátu hlavního města Prahy – odbor školství, jednotlivé městské části (Újezd nad Lesy, Běchovice)




finanční dary od nestátních subjektů – sponzoři

48




prostředky z vlastní činnosti – prostředky, které o. s. získá vlastní činností, a které se do organizace vracejí zpět.

Vedle těchto zdrojů jsou významnou součástí i věcné dary (od nestátních subjektů, veřejnosti či spřátelených neziskových organizací). Důležité jsou i různé slevy z cen věcí pořizovaných do klubovny (vybavení, předměty na činnost, hry atd.) od velkých firem a sponzorů.

4.3.2

Fundraising

Fundraising (angl. Fund - fond, raising – zvýšit), v překladu znamená zvyšování či budování fondu, resp. finančního obnosu, určeného k určitému cíli, což chápeme v širším významu jako získávání financí pro fondy, nadace či projekty od firem, donátorů a sponzorů. (srov. Poláčková, 2005, s. 11) Jedná se o systematickou činnost, jejímž výsledkem je získání finančních nebo jiných prostředků na obecně prospěšnou činnost organizace. Oslovení dárci mohou být jednotlivci, firmy, nadace, státní úřady, orgány místní nebo krajské samosprávy, orgány Evropské unie. Získávání prostředků touto cestou je však jednoznačně problematické v o. s. Neposeda. Pracovníci klubů se na místo klubové činnosti věnují rozsáhlému vypracovávání grantů, sledování grantových kalendářů a následnému vypracovávání závěrečných zpráv z projektů. Taktéž osobní návštěvy u donátorů jsou časově náročné. Nehledě na to, že pokud chtějí efektivně žádat o peníze u donátorů vícekrát, je třeba věnovat donátorům určitou péči a pozornost. Jako ideální se v tomto případě jeví funkce tzv. fundraisera, jež by měl za úkol vyhledávat finanční prostředky na chod sdružení a jeho jednotlivých projektů. Jelikož v současné době o. s. Neposeda nemůže tuto pozici z finančních důvodů zřídit, jeví se jako alternativou k této funkci dobrá spolupráce s místní samosprávou, která by více přispívala na chod sdružení a jednotlivých projektů. Též by pomohlo zrychlení schvalování státních dotací. V současné době probíhá grantové řízení ve státní sféře: konec října - podání grantu, leden až březen – schvalování rozpočtů (stát, magistrát hl. m. Prahy). Výsledkem je, že až koncem března se sdružení dozví, zda získá peníze na provoz v témže roce. Přitom již od ledna poskytuje služby, na které teprve dostane peníze. Započatý projekt musí financovat z vlastních zdrojů, často na úkor mezd pracovníků.

49

4.4

Pracovníci klubu – zaměstnanci, dobrovolníci Klub od svého počátku v září 2004 do května 2005 fungoval za přispění

dobrovolníků. Nikdo z nich nebyl finančně ohodnocen za svou práci. Situace se postupně vyvíjela a v současné době jsou v klubu zaměstnaní tři lidé na 2 celé úvazky. Dva členové týmu spolupracují s o. s. Neposeda na dohodu o provedení práce. Klub tvoří multifunkční tým s následujícími funkcemi:


vedoucí projektu




vedoucí otevřeného klubu




koordinátor pracovníků a dobrovolníků




psycholog




dobrovolníci

V reglementech klubu je stanoveno, že všichni pracovníci musí být starší 18 let, doporučuje se odpovídající vzdělání dle vykonávané pozice. Požadavky na vzdělání se nevztahují na dobrovolníky. Vedoucí klubových aktivit musí mít ukončené minimálně vyšší odborné vzdělání v oboru sociální práce nebo sociální pedagogiky. Koordinátor dobrovolníků má ukončené středoškolské vzdělání humanitního zaměření. U psychologa je požadavek na ukončené vysokoškolské vzdělání jednooborové psychologie. Každá funkce vyžaduje další odborné kurzy a výcviky. Všichni pracovníci klubu musí mít osobnostní a morální předpoklady pro práci s dětmi a mládeží. Pro pracovníky klubu je vypracován plán vzdělávání, který se řídí hlavními zásadami:


Plán zpracovává na počátku roku (lze i na konci předešlého roku) vedoucí spolu s pracovníkem, eventuálně s celým týmem.




Při zpracování plánu je nutné vycházet z potřeb zařízení, profesních a osobnostních potřeb a zaměření jednotlivého pracovníka s přihlédnutím k finanční a kvalitativní situaci jednotlivých kurzů nebo výcviků.




V případě finančně náročných kurzů je třeba dopředu stanovit podmínky organizace (smlouva apod.) a ponechat pracovníkovi právo rozhodnout se o absolvování či nikoli. 50




Na konci roku proběhne zhodnocení plnění plánu a výhled na další rok.




Předběžné plánování vzdělávání probíhá před zpracováním projektu na ministerské resorty (v létě).




V průběhu roku se plán naplňuje a upravuje dle finančních, časových a dalších možností sdružení.

V rámci zajištění kvalitních služeb probíhá jedenkrát za měsíc týmová supervize pod vedením odborného pracovníka, dále pak individuální supervize, která se koná minimálně jedenkrát za čtvrt roku. Supervize jsou vedeny psychologem a mají dvě části - osobnostní a klientskou. Pro lepší orientaci v oboru a pro sebevzdělávání má pracovní tým přístup k odborné literatuře související se sociální tématikou, sociální pedagogikou, neziskovým sektorem. Ta je součástí interní knihovny sdružení. V interní knihovně je i řada motivační a tématické literatury na činnost v klubu (knihy her, tvořivé činnosti, manuály k žonglovacím pomůckám atd.) Přenos informací o průběhu klubu a supervize probíhá prostřednictvím knihy vzkazů a na poradě týmu, která se koná pravidelně jedenkrát za měsíc a skládá se z části organizační, metodické a klientské. Součástí vybavení kanceláře pracovníků klubu je i nástěnka, kde si jednotlivé směny předávají důležité či naléhavé informace. Podobnou funkci plní dobrovolnické stránky, které jsou součástí internetových stránek o. s. Neposeda. Přístup na internetové stránky je zabezpečen heslem, jenž znají pouze pracovníci a dobrovolníci klubu. Velký důraz je kladen na udržení psychické pohody pracovníků klubu. K tomu je zřízen institut povinných pravidelných dovolených, sebezkušenostních výcviků a již zmíněné supervize. Novinku, kterou pro pracovníky klubu připravuje vedení občanského sdružení, bude outdoorový víkend pro upevnění vazeb mezi pracovníky v organizaci a načerpání nových sil.

4.4.1

Zaměstnanci klubu – současný stav

Od června 2005 bylo ve sdružení vytvořeno první placené místo – vedoucí projektu. Její současnou náplní práce je koordinace celého projektu o. s. Neposeda, vyhledávání finančních prostředků na činnost, tzv. fundraising, psaní projektů na

51

ministerstva, nadace, Magistrát hlavního města Prahy a jednotlivé městské části, sledování grantových řízení, vypisování a vedení výběrových řízení na pracovní místa, vypracovávání vzdělávacích plánů pro pracovníky, zastupování o. s. Neposeda v právních záležitostech, prezentace sdružení a jeho projektů na veřejnosti atd. Místo vedoucí klubových aktivit – otevřeného klubu bylo do prosince roku 2006 vykonáváno na základě dobrovolnické smlouvy. Náplní práce byla koordinace klubových aktivit, náplň jednotlivých klubů, koordinace dobrovolnických týmů, zajištění materiálního vybavení klubovny a účast na samotných klubech, vedení porad a intervizí, vypracovávání zápisů z porad, zajištění supervizí, vedení statistik a knihovního fondu, prezentace projektu klubové aktivity – otevřený klub na veřejnosti. V malé míře pak aktivní vyhledávání nových dobrovolníků a sponzorů, psaní projektů a žádostí o finanční dotace. Od ledna 2006 byl přijat nový pracovník na pozici koordinátor pracovníků a dobrovolníků.

Vytvoření

tohoto

pracovního

místa

si

vyžádala

potřeba

kvalifikovaného zaměstnance pro činnost s pracovníky a dobrovolníky na plný úvazek. Tuto činnost by měl vykonávat člověk, který má dobré manažerské schopnosti a dovednosti. Jeho náplň práce je podobna náplni práce personálního pracovníka ve velkých firmách. Nemusí však být odborníkem v sociálních službách, ale může mít o danou problematiku vlastní zájem. Od ledna 2007 je klub pod vedením nového pracovníka. Zaměstnankyně o. s. Neposeda zastává pozici vedoucí klubových aktivit – otevřeného klubu Mikrobus. Požadavek na vzdělání byl splněn absolvováním vzdělávacího kurzu Lektor volného času, který byl pořádán o. s. Step by Step. Podmínkou pro získání certifikátu o úspěšném ukončení kurzu byl nástup do zaměstnání s využitím znalostí z kurzu, nejlépe pak v organizaci, která pracuje s dětmi a mládeží. O. s. Step by Step se první rok zcela podílela na mzdovém ohodnocení pracovníka klubu. Nyní tento závazek plní o. s. Neposeda. Psycholog působí pro účastníky v otevřeném klubu na předem dohodnutých schůzkách. Jeho služeb využívají i rodiče účastníků. Sociálně právní poradenství využívají i účastníci otevřeného klubu. Schůzky s účastníky jsou domlouvány prostřednictvím vedoucí klubu Mikrobus. 52

4.4.2

Dobrovolníci v klubu

Pravidelný chod klubů zajišťuje nyní sedm stálých dobrovolníků. Na speciálních akcích spolupracuje se sdružením dalších osm dobrovolníků. To, že činnost klubu je v převážné míře organizována dobrovolníky, považuji za jedno z nejslabších míst ve skutečně smysluplné a efektivní práci. Noví

dobrovolníci

www.neziskovky.cz,

jsou

vyhledáváni

www.kormidlo.cz,

přes

internetové

portály

www.dobrovolnik.cz,

(např.

www.ecn.cz),

prostřednictvím inzerátů a letáků vyvěšovaných na vysokých a vyšších odborných školách. Dále je rozvinuta spolupráce s organizacemi, které se dobrovolnictvím zabývají (např. Hestia, o. s. Máme otevřeno) či s organizacemi, které mají k problematice otevřených klubů blízko (např. Institut dětí a mládeže). Velké procento dobrovolníků je z řad kamarádů a známých zaměstnanců klubu a kmenových dobrovolníků. Problematika vyhledávání nových dobrovolníků byla přenesena i na půdu supervize, což svědčí o snaze efektivně získávat vhodné dobrovolníky pro činnost klubu. Za zmínku stojí i fakt, že prvotní zájem o dobrovolnickou práci, který se podařilo vyvolat zejména v letech 2001/2002 postupně opadá. Jednou z příčin nezájmu

o

tuto

činnost

je

nízké

společenské

ohodnocení.

Alternativou

k dobrovolnictví mohou být školní stáže a praxe, pro které se sdružení nyní snaží aktivně vytvářet podmínky. Nábor dobrovolníků a vypracování metodiky práce s dobrovolníky přísluší koordinátorovi pracovníků a dobrovolníků. Za rok 2005 bylo vykázáno cca 750 dobrovolnických hodin. Tento fakt poukazuje na správné rozhodnutí přijetí nového pracovníka pro práci s pracovníky a dobrovolníky. Koordinátor pracovníků a dobrovolníků má za úkol vyhledávat nové dobrovolníky a pečovat o dobrovolníky současné, a to tak, aby jejich „životnost“ byla co nejdelší. Péčí se především rozumí: kontakt s pracovníkem a dobrovolníkem, stanovení rozsahu činnosti, zabezpečení supervizí, intervizí, porad, školení, nefinančních odměn pro dobrovolníky a různých výhod pro pracovníky.

53

4.4.3

Profil pracovníka, dobrovolníka v klubu

Pracovník či dobrovolník v otevřeném klubu by měl splňovat nejen výše uvedené odborné vzdělání, ale měl by být vyrovnanou, vyzrálou osobností, která má co nabídnout. Jeho přístup k práci ovlivní nejen cílovou skupinu, ale i celý pracovní tým. Obecně můžeme říci, že by měl být vybaven specifickými vlastnostmi, znalostmi a dovednostmi. Předpoklady:


Vzdělanostní




Osobnostní




Praktické

Při koncipování ideálního profilu pracovníka či dobrovolníka v klubu jsem vycházela z profilu pedagoga volného času. Ten by měl splňovat následující vlastnosti, schopnosti, dovednosti a znalosti:


Má manažerské schopnosti, je organizačně zdatný, zná a sleduje trendy volnočasových aktivit, je komunikativní.




Umí připravit a zorganizovat nabídku různých zájmových aktivit pro volný čas, pro různé věkové skupiny.




Zná metodiku vedení zájmových činností a umí ji tvořivě aplikovat.




Je kreativní a pro své záměry dokáže získat široký okruh spolupracovníků, kterým zajišťuje servisní pedagogické služby pro jejich odbornou činnost v zařízení.




Je vybaven ekonomickými znalostmi a dokáže pro své záměry připravit ekonomickou rozvahu a provedené akce ekonomicky vyhodnotit.




Zná a umí aplikovat pedagogické zásady volnočasových aktivit.




Má právní povědomí.




Zvládá public relations. (srov. Hájek, 2005, s 2-4)

Tento profil se zatím daří naplňovat pouze v některých částech. Někdy je nutno přijímat i pracovníky a dobrovolníky, kteří nemají dostatečné pedagogické vzdělání, ale mají četné zkušenosti s vedením dětského kolektivu.

54

4.5

Klienti otevřeného klubu – účastníci, účastnice Tak jako každé nízkoprahové zařízení definuje svou cílovou skupinu podle

potřeb dané lokality, zakázky a zaměřenosti vlastní nabídky, tak i o. s. Neposeda vytyčilo svou cílovou skupinu pro otevřený klub následovně: -

Děti od 6 let do 12 let (určitá věková skupina). Rozčlenění do věkových

skupin je potřebné z hlediska specifických zvláštností daných skupin, které je potřeba dodržovat a respektovat. Také metody práce jsou pro každou věkovou skupinu odlišné. Při míchání věkových kategorií hrozí přenos negativních vzorců chování ze starších na mladší a vyšší riziko šikany. Mládež od 13 do 18 popřípadě až 26 let je směřována do nízkoprahového klubu. -

Děti zažívající nepříznivé sociální situace:

a) Konfliktní společenské situace – cílová skupina se kvůli svému chování či jednání může ocitnout v rozporu se společenskými, právními a kulturními normami (projev šikany, vandalismus, útěky z domova, drobná kriminalita, generační konflikt, konflikt v místní komunitě, zneužívání návykových látek, rasismus, záškoláctví, vyloučení ze školy, pohlavní zneužívání, domácí násilí apod. b) Cílová skupina může též prožívat obtížné životní události – rozpad rodiny, partnerské krize rodičů, životní krize, sexuální debut, problémy s volbou školy, zneužívání, další obtížné události v rodině, ve škole nebo mezi vrstevníky. c) Cílová skupina se může také nacházet v omezujících životních podmínkách – nepodnětné psychosociální prostředí a z něho plynoucí izolovanost jedince, neschopnost jedince navázat vztah, absence zájmů, absence citlivosti, pasivní životní stereotypy, malé možnosti k aktivnímu uplatnění v sociálně akceptovaných činnostech. -

Děti žijící ve spádové oblasti Prahy 21 (Běchovice, Klánovice, Koloděje,

Újezd nad Lesy). V tomto případě se jedná o geografické určení lokality nebo se jedná o děti, které v této lokalitě udržují rodinné, přátelské či jiné sociální vztahy a nemusí mít v této lokalitě trvalé bydliště. Poté hovoříme o sociálním určení lokality.

55

-

K těmto dětem se vztahují další doplňkové charakteristiky – nemohou

nebo nechtějí se zapojit do standardních volnočasových aktivit, vyhýbají se klasickým formám institucionalizované péče a pomoci, dávají přednost pasivnímu trávení volného času, volný čas tráví většinou mimo domov, mají vyhraněný životní styl. (srov. Streetwork a nízkoprahové kluby, 2006, s. 1) Statistická data počtu kontaktů v otevřeném klubu o.s. Neposeda od ledna roku 2005 do června roku 2008 jsou součástí přílohy č. II. diplomové práce.

4.6

Činnost – náplň otevřeného klubu Činnosti v klubu můžeme nyní rozdělit na:


volnou část klubu




strukturovanou část klubu Dále pak na:




pravidelnou nabídku aktivit




besedy, tématické diskuse, preventivní programy




speciální akce




vlastní nápady, aktivity účastníků klubu

Volné části klubu je zpravidla vymezen čas po začátku klubu do 14,30h. V tomto čase mohou příchozí účastníci navrhovat program, přijít s vlastními nápady a požadavky. Účastníci klubu tohoto prostoru využívají také k povídání. Strukturovaná část klubu je program, který vypracovává pracovník klubu nebo dobrovolník. Nabídka aktivit je známa vždy měsíc dopředu. Do přípravy programu se nově také zapojují starší účastníci, kteří do klubu chodí od jeho počátku a které by svým věkem již spadaly mezi klienty nízkoprahového klubu Autobus. Sami se mohou rozhodnout, čím by ostatním zpříjemnili čas v klubu, navrhují čajovny s diskusemi, připravují soutěže o ceny atd. Vedoucí klubu s účastníky, kteří se pravidelně podílí na přípravě programu, sepisuje dohodu, tzv. smlouvu o spolupráci. Tímto způsobem se účastníci učí dostát svým slibům a závazkům a pečlivě se na své programy připravují.

56

Pravidelná nabídka aktivit otevřeného klubu se odvíjí od prostorových možností, materiálního a technického vybavení samotného klubu. V našem klubu je dětem a mládeži k dispozici fotbálek, šipky, ping-pong, žonglovací míčky, diabolo, počítače s internetem, přehrávač hudebních nosičů, hudební nosiče s moderní a relaxační hudbou. Kromě reprodukované hudby jsou v klubu k dispozici též hudební nástroje: kytara, bubínky, klávesy atd. Pokud to dovolí prostor či je akce přesunuta ven, je možné využít i míčů, švihadel a dalšího sportovního vybavení. K tvořivým činnostem jsou účastníkům klubu k dispozici výtvarné potřeby, korálky, korek a přírodní materiály ke tvorbě vlastních výrobků. Nezbytnou součástí výbavy klubu jsou deskové a stolní hry. Pro zpestření programu pravidelné nabídky aktivit jsou vyhlašovány sportovní, zábavné, výherní turnaje a soutěže v rámci klubu. Pracovníci klubu připraví rámcový program turnajů a soutěží. Na turnaj či soutěž má právo se přihlásit každý, kdo klub navštěvuje. Konkrétní podobu vdechnou turnajům a soutěžím sami účastníci. Tématické diskuse a besedy zahrnují široké spektrum témat. Rodina, vztahy, sex, drogy, alkohol, kouření, ale i poruchy příjmu potravy, kriminalita, prostituce atd. Další náměty jsou z oblasti cestování, aktuálního dění v republice i ve světě, populární hudby, módních trendů a jiné. Výběr je ponechán na dětech. Někdy jde o činnost záměrnou a plánovanou, jindy je dílem okolností. Dětem není vnucován názor ani pohled na věc, ale je snahou předat zkušenosti a zážitky. Speciálními akcemi chtějí pracovníci otevřeného klubu dát vědět širokému okolí o své činnosti. Klub se jejich prostřednictvím snaží otevřít širší klientele - např. otevřením v jinou hodinu, v jiný den. V roce 2004 a 2005 se uskutečnily tyto speciální akce: 366 dní poté, Den dětí, Marcipán, Přijďte za hrou, Vánoční karneval, Barevný maškarní karneval, Valentýnská párty, Vyvalení, Vánoční pečení atd. V oblibě klientů jsou též celodenní akce – výlet. Jejich příprava vychází ze zážitkové pedagogiky. Četnost jednotlivých aktiv, které jsem vysledovala z analýzy deníku klubu otevřeného klubu Mikrobus za období 1. 1. 2007 – 3O.6. 2008 je obsažen v příloze č. III. diplomové práce.

57

4.7

Shrnutí V otevřeném klubu Mikrobus je volný čas více strukturován. Právě z tohoto

důvodu je věkové rozdělení od 6 do 12 let. Dle mého názoru, tyto „dětští klienti“ potřebují pozitivní příklad aktivního využívání volného času od přirozené autority. Tu v klubu zaujímá starší kamarád – dobrovolník, pracovník klubu. Cílovou skupinu tvoří děti a mládež, kteří ze zájmových kroužků a sportovních oddílů vypadávají. Ať již vědomě a záměrně, či nevědomě a nechtěně. Důvody mohou být různé. Od nedostatku peněz v rodině, nedostatku zájmu od rodičů, poruchy chování a hyperaktivita jedince, problémy s autoritou, či absolutní nezájem jedince o jakoukoli řízenou aktivitu. V OK Mikrobus, dali pracovníci a dobrovolníci dětem a mladým lidem, oproti zájmovým kroužkům s pravidelnou docházkou právo volby, zda budou chodit pravidelně či nikoli, zda se zapojí do připraveného programu nebo budou využívat pouze prostoru pro svá vzájemná setkávání. Či sami budou participovat na přípravě programu pro ostatní návštěvníky klubu. Ve velké míře jim poskytli prostor pro jejich vlastní nápady a seberealizaci. Náročnost práce v OK Mikrobus je v přípravě a vedení klubů. Je třeba připravit natolik zajímavý program, propracovaný, aby cílová skupina měla zájem opakovaně navštěvovat otevřený klub. A aby byla nezáměrně vedena k aktivnímu trávení volného času a zdravému životnímu stylu. Ale také umět naslouchat přáním dětí. Mnou představený OK funguje již čtvrtým rokem. Za tuto dobu změnil svůj název, vedoucího pracovníka, svou strukturu. Došlo také k profesionálnějšímu uchopení daného problému, vytvoření jasných pravidel klubu, stabilizace finančních prostředků na provozování OK Mikrobus či přijetí OK místní komunitou. Tento klub figuruje vedle NZDM jako významná alternativa trávení volného času pro neorganizovanou mládež. Svědčí o tom počty dětí a mládeže, které klub navštěvují. Ale také odborný personál, který je v klubu zastoupen. Závěrem shledávám, že OK Mikrobus zaujímá v systému institucí pečující o volný čas dětí a mládeže své místo. Vhodně doplňuje nabídku organizovaných volnočasových aktivit, které jsou v lokalitě dostupné. Odůvodněním pro mé tvrzení je výše uvedená analýza jeho činnosti, rozšiřování nabídek aktivit a stálý zájem ze strany návštěvníků klubu. 58

5 Výzkumná část Praktickou částí této diplomové práce je výzkum zabývající se otevřenými kluby. Jsem si vědoma rozsahu tohoto tématu, a proto jsem zúžila pohled na to, jak otevřené kluby vnímají sami pracovníci a dobrovolníci pracující v otevřeném klubu. Ti jsou v prvním a nejužším kontaktu s dětmi a mládeží, kteří klub navštěvují a mohou proto nejlépe ohodnotit smysl a užitečnost otevřených klubů v praxi. Vzhledem k charakteru zvoleného tématu jsem se rozhodla o kvalitativně orientovaný výzkum, jenž je založený na blízkém kontaktu výzkumníka se zkoumaným problémem. Takto realizovaný výzkum je snahou o pochopení a vcítění se do myšlení a jednání zkoumaných osob. Zvolila jsem formu metod kvalitativního výzkumu, neboť data zjišťována kvantitativním výzkumem by nebyla v tomto případě natolik zajímavá a přínosná.

5.1

Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum řadíme mezi jednu z forem pedagogické metodologie, která

se používá většinou ve společenských vědách. Kvalitativní výzkum je opakem výzkumu kvantitativního, neužívá metod statistických, ale zaměřuje se na to, jak jednotlivci či skupiny osob nahlížejí, chápou, komentují nebo interpretují svět. „Kvalitativní výzkumník nesestavuje ze získaných dat skládanku, jejíž konečný tvar zná, spíše konstruuje obraz, který získává kontury v průběhu sběru a poznávání jeho částí. Výzkumník ve svém hledání významů a snaze pochopit aktuální dění vytváří podrobný popis toho, co pozoroval a zaznamenal. Snaží se nevynechat nic, co by mohlo pomoci vyjasnit situaci“ (Hendl, 1997, s. 52). Disman (2000, s. 285) uvádí, že: „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality, jejímž cílem je porozumění, vytváření nových hypotéz a případně i nové teorie“. Kvalitativní výzkum má své zastánce, ale i odpůrce. Já se zaměřím na klady, pro které jsem si tento typ výzkumu vybrala.

59

Výhodou kvalitativního výzkumu je podle Dismana (2000, s. 287) vysoký stupeň validity, nevynucuje si takové omezení jako výzkum kvantitativní (slabá standardizace, volná forma otázek a odpovědí) oproti nízké míře reliability, což znamená nemožnost zevšeobecnění výsledků na celou populaci. Hendl (2005, s. 52) přednosti kvalitativního výzkumu spatřuje v získání podrobného popisu a vhledu při zkoumání jedince, skupiny, události či fenoménu. Dále ve zkoumání fenoménu v přirozeném prostředí, umožnění studia procesů a navrhování teorií. Tento výzkum dobře reaguje na místní situace a podmínky, hledá lokální příčinné souvislosti a pomáhá při počáteční exploraci fenoménů. K volbě kvalitativně orientovaného výzkumu mě vedla možnost zkoumat jev v přirozeném prostředí. Ale také možnost detailního vhledu do problematiky otevřených klubů v kontextu úlohy těchto klubů v sytému zařízení pečující o volný čas dětí a mládeže. Kvalitativní výzkum mi umožní hledat lokální souvislosti mezi otevřenými kluby a porozumět úloze, kterou otevřené kluby zaujímají, očima pracovníků a dobrovolníků jednotlivých klubů. Pomocí nástrojů mnou zvolených metod a technik kvalitativního šetření budu zjišťovat a hledat všechny okolnosti, ale také problémová místa, která mohou v souvislosti s pátráním po úloze otevřených klubů v systému institucí pečující o volný čas dětí a mládeže nastat. Nelze však nezmínit nevýhody kvalitativního výzkumu, které mohly ovlivnit i mé výzkumné šetření. Jedná se o časovou náročnost analýzy dat i jejich sběru, snadné

ovlivnění

výsledků

výzkumníkem,

vliv

osobních

preferencí,

či

nezobecnitelnost získaných znalostí na populaci a do jiného prostředí. (Hendl, 2005, s. 52) Kvalitativní výzkum je výzkumem značně časově náročným. Vyžaduje vysoké nasazení výzkumníka a nemalé zaujetí daným problémem. Takovýto typ výzkumu však nezůstává na povrchu, ale snaží se o vhled do jádra věci. Mezi základní rysy kvalitativního výzkumu tedy patří: • • •

dlouhodobost intenzivnost podrobný popis 60

5.2

Výzkumná otázka a cíl výzkumu V teoretické části práce jsem se zaměřila na popis nového zařízení, které

v kontextu současné doby poskytuje naplnění volného času pro děti a mládež. V porovnání s jinými institucemi však neklade důraz na jasně stanovený výběr aktivit, pravidelnost docházky či nutnost registrace. Je zajímavou alternativou ke stávajícím zařízením. Ve výzkumné části jsem zúžila výzkumný problém do takového rozsahu, aby byl reálně zkoumatelný a výzkumnou otázku jsem formulovala následovně: Jak pracovníci a dobrovolníci otevřených klubů vnímají význam otevřených klubů. Propojenost výzkumné otázky s výzkumným cílem je úzká. Snažila jsem se o pochopení, jak pracovníci a dobrovolníci otevřených klubů vnímají význam otevřených klubů, zda vidí nějaký smysl a přínos v činnosti otevřených klubů, zda otevřené kluby zaujímají v systému institucí pečujících o volný čas dětí a mládeže místo. Jaké jsou jejich zkušenosti s dětmi a mládeží, které klub navštěvují.

5.3

Metody a techniky sběru dat Ve svém výzkumu jsem použila metody kvalitativního výzkumu – techniku

polostrukturovaného rozhovoru, pozorování a analýzu textových dokumentů ke zmapování zkoumaných oblastí.

5.3.1

Polostrukturovaný rozhovor

Hendl označuje polostukturovaný rozhovor jako rozhovor pomocí návodu. Tento rozhovor je veden do hloubky a badatel při jeho užití používá předem připravený seznam otázek nebo oblastí, na které se chce informanta ptát. Takto provedený rozhovor má zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém. Zůstává mu i volnost přizpůsobovat formulace otázek podle situace. (srov. Hendl, 2002, s. 174) Délku rozhovoru s jednotlivcem i způsob formulace otázek jsem upravila dle informantů. Průběh polostrukturovaného rozhovoru jsem zaznamenávala na diktafón. Nežádoucím momentem tohoto záznamu může být tzv. Hawthornský efekt. Fakt 61

vlivu, který má na zkoumanou osobu skutečnost, že je zkoumána (obvykle pozitivní nebo prospěšný). Toto vědomí může ovlivnit chování osob zahrnutých v mém výzkumu. Efekt může být využit v návrhu studie, např. průzkumu činností. (srov. Maňák, Švec, Švec, 2005, s. 25) Rozhovory jsem prováděla u sedmi informantů v jednotlivých klubech. Přehled klubů je uveden v kapitole výběrový soubor. Rozhovor trval cca 50 minut. Třikrát se mi stalo, že pracovník odmítl nahrávání rozhovoru na diktafon. Situace se pro mě stala složitější, neboť jsem musela zaznamenávat rozhovor do písemné podoby přímo při jeho provádění. Takový rozhovor trval cca 70 minut. Rozhovory jsem nechala v autentické podobě, bez uvádění do spisovné češtiny. Po přepsání rozhovorů do písemné podoby jsem je začala zpracovávat metodou zakotvené teorie. Třídila jsem pojmy, vyvstávaly mi kategorie, které jsem třídila a sumarizovala až do stavu finální saturace. „Teoretická saturace je stav, kdy již nejsou nalézána žádná další data, která by mohla být použita pro formulování dalších kategorií“ (Disman, 2000, s. 301).

5.3.2

Pozorování

Pozorování představuje oproti rozhovoru snahu zjistit to, co se skutečně děje. Promyšlené použití této metody nám dává možnost k zapojení vizuálních, ale často i sluchových, čichových a pocitových vjemů. Pozorování nám také pomáhá doplnit naši zprávu o popis prostředí. (srov. Hendl, 2005, s. 191) Přesný popis prostředí jsem využila ve čtvrté kapitole teoretické části, kde jsem pomocí deskripce přiblížila činnosti otevřeného klubu Mikrobus čtenáři. Zaměřila jsem se na klub samotný, jeho financování, jeho pracovníky, klienty (děti) a na činnost klubu - aktivity. Proto, abych mohla detailně popsat prostředí otevřeného klubu Mikrobus jsem zvolila zúčastněné pozorování. „Pozorovatel se na určitý časový úsek stává součástí skupiny, kterou chce pozorovat, aniž by prozradil svůj záměr. Podílí se na jejím běžném životě, a to mu umožňuje pozorovat jevy jinak nedostupné“ (Maňák, Švec, Švec, 2005, s. 75).

62

Na klub jsem docházela 1x týdně po dobu 1 roku, vyjma letních prázdnin. Účastnila jsem všech možných aktivit. Dílčí závěry z provedené metody jsou zohledněny v kapitoly 4 a v závěrečných kasuistikách.

5.3.3

Textové dokumenty jako zdroj kvalitativních dat

Práce s dokumenty, kterými v tomto případě jsou zápisy z klubů – deníky, tvoří osobitou oblast aplikace kvalitativního přístupu. Jejich specifičnost je dána tím, že tyto materiály existují nezávisle na naší výzkumné činnosti, v tom významu, že je obvykle nevytváříme. Nemůžeme tedy hovořit v pravém slova smyslu o metodě získávání dat. V tomto případě již máme data vytvořena, fixována a pouze je musíme shromáždit. Tento fakt s sebou přináší své určité výhody a omezení. Já například nemohu ovlivnit podobu těchto dat (deníků), nemohu zasáhnout do jejich charakteru a obsahu a jakkoliv je měnit. Je zde omezena možnost zkreslení a každý, kdo by s danými materiály později pracoval, má prakticky stejné výchozí možnosti. (srov. Miovský, 2006, s. 189-190) Pro mě byly významným zdrojem informací zápisy z klubů, které jsou po každém klubu vyplňovány vedoucím klubu a dobrovolníky do předem připravených a přehledných formulářů. Vedoucí klubu dále vypracovává každé čtvrtletí hodnocení činnosti klubu, které zasílá vedoucí projektu a které je součástí závěrečných zpráv projektů. K využití této metody mě vedla skutečnost zajímavě zpracovaných deníků a zápisů z jednotlivých klubů. Díky nim jsem měla možnost seznámit se s fungováním klubu již od jeho začátku. Dílčí závěry z této analýzy jsou součástí závěrečných kasuistik.

5.4

Výzkumný vzorek U kvalitativního výzkumu není základní soubor definován a není tedy předem

znám ani rozsah výběrového souboru. Na rozdíl od kvantitativního výzkumu, který využívá náhodný výběr, je výběr vzorku v kvalitativním výzkumu vždy záměrný. Reprezentativnost souboru je založena na výběru z hlediska reprezentace daného prostředí a dané problematiky. Výběr souboru je zcela na výzkumníkovi. Ten si volí výzkumný soubor dle tzv. relevantních znaků, tj. takových znaků, které jsou velmi 63

důležité pro zkoumání. V kvalitativním výzkumu neplatí, že zvětšením výzkumného souboru roste jeho kvalita a zlepšují se jeho vlastnosti. Velikost souboru se proto řídí tzv. saturací, což znamená, že výběr účastníků výzkumu do souboru je ukončen v okamžiku, kdy výzkumník postřehne, že se jím zjištěné informace již začínají opakovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o intenzivní zkoumání určité problematiky, pracuje se velmi pečlivě s menším množstvím případů. Bylo však nutné zvolit informanty tak, aby byli stejnorodou skupinou, to znamená takovou skupinou, která si je něčím blízká, podobná. Celkem jsem oslovila osm pracovníků a dobrovolníků otevřených klubů, kteří působí v otevřeném klubu déle než dva roky. Jednalo se o tři muže a pět žen ve věku 21 – 45 let. Zastoupení mužů a žen nebylo vyrovnané. I když jsem se snažila o rovnoměrné oslovení mužů a žen, nepodařilo se mi nelézt potřebný počet mužů. Důvodem nižší zaměstnanosti mužů v pomáhajících profesí může být např. finanční hledisko. Z celkového osloveného počtu se výzkumu zúčastnilo sedm informantů – dva muži a pět žen z různých klubů. Odhalení těchto skutečností znázorňuje přehledná tabulka: Tabulka č. 2: Základní údaje o informantech výzkumu Zjišťované údaje Věk

Rodinný stav

Dosažené vzdělání

Pracovní poměr

Pozice

Délka působnosti v zařízení

V–Ž-N

28

Svobodná

VŠ umělecký obor

Ano

Ředitelka o.s.

3 roky

Z-M-O

40

Ženatý

VŠ (Ing.)

Ne

Vedoucí klubu

5 let

Ř–Ž-N

34

Vdaná

VŠ, SP (Mgr.)

Ano

Vedoucí klubu

5 let

M-Ž-O

27

Svobodná

VŠ, SP (Bc.)

Ne

Dobrovolnice

5 let

S–Ž-O

45

Rozvedená

Ano

Vedoucí klubu

3 roky

I–Ž-N

21

Svobodná

Ne

Dobrovolnice

D - M - SV

27

Svobodný

Ano

Vedoucí klubu

Zkoumané osoby

SŠ, rekvalifikační kurz SŠ, studentka VŠ SŠ

2 roky

4 roky

Jména všech informantů a informantek byla z důvodu ochrany jejich anonymity změněna a kódována. 64

Pracovníci, které jsem oslovila, pracují v různých klubech. Snažila jsem se o rozmanité zastoupení. Podařilo se mi zapojit do výzkumu dva pracovníky ze dvou OK, které fungují pod SVČ, dále tři pracovníky, kteří pracují ve dvou OK zřizovaných občanskými sdruženími působících na poli práce s dětmi a mládeží preventivního charakteru a jejichž činnost lze posoudit dle tabulky č. 1 Různorodost pojetí v rámci otevřených klubů, jako kluby typu sociálně pedagogické. Do výzkumu byli také zapojeni dva pracovníci ze dvou OK typu herna. Z nichž jeden je zřizován občanským sdružením, jehož členové jsou křesťané, a druhý klub působí pod Salesiánským střediskem mládeže. Odhalení těchto skutečností znázorňuje přehledná tabulka: Tabulka č. 3: Základní informace o klubech, ve kterých pracují informanti Zjišťované identifikační údaje Vybrané zařízení OK typ herna

Rok zahájení provozu

2003

Umístění zařízeni

Cílová skupina

Vstup do zařízení

Budova, ve které je lékař, lékárna, masáže atd.

8 - 20 let

sdílí vchod s ostatními subjekty

OK pod SVČ

2006

v domě dětí a mládeže

11 – 18 let (cca)

sdílí vchod s DDM

OK typ herna

2005

v Salesiánském středisku

10 – 18 let

sdílí vchod se Salesiánským střediskem

OK typ sociálně pedagogický

2004

samostatný objekt

6 – 12 let (starší po dohodě)

samostatný vchod

OK pod SVČ

2005

v domě dětí a mládeže

12 – 26 let

sdílí vchod s DDM

2003

samostatný objekt

6 – 11 let 12 - 26 let je stanoveno přibližně

samostatný vchod

OK sociálně pedagogický

Charakter činností bezpečný prostor, volnočasové aktivit, poradenský servis bezpečný prostor, volnočasové aktivity bezpečný prostor, volnočasové aktivity bezpečný prostor, poradenství, volnočasové aktivity, preventivní vzdělávací programy bezpečný prostor, volnočasové aktivity, bezpečný prostor, poradenství, volnočasové aktivity, preventivní vzdělávací programy, návazné sociální služby

65

5.5

Analýza polostrukturovaných rozhovorů metodou zakotvené teorie Provedené polostrukturované rozhovory jako výzkumná metoda mé práce

přinesly řadu cenných informací v podobě výzkumných dat. Tato data jsem se rozhodla zpracovat a analyzovat metodou zakotvené teorie. „Zakotvená teorie je induktivně odvozená ze zkoumaného jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Proto se shromažďování údajů, jejich analýza a teorie vzájemně doplňují. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 14). Základem analýzy údajů je jejich konceptualizace, tedy rozebrání pojmů jako základních jednotek analýzy a hledání vztahů mezi nimi. Tímto způsobem rozebrané údaje prochází procesem kódování, při kterém jsou údaje znovu složeny novým způsobem. Strauss a Corbinová definují tři části stádia procesu zpracování dat v zakotvené teorii:  Otevřené kódování  Axiální kódování  Selektivní kódování 5.5.1

Otevřené kódování

Jedná se o analytický proces, který odhaluje v datech určitá témata. Během procesu přiřazujeme případům, událostem, jevům, které se vyskytují v realitě pojmové označení. „Základní analytické postupy, pomocí nichž se toho dosahuje, jsou: kladení otázek o údajích a zjišťování podobností a rozdílů porovnáváním jednotlivých případů, událostí a jiných výskytů zkoumaného jevu mezi sebou“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 52). Při otevřeném kódování pracujeme s kategoriemi. Jedná se o vzniklé pojmy, které zastávají určitý jev.

66

Data, která jsem získala z rozhovorů, jsem analyzovala řádek za řádkem a přitom zkoumala jednotlivé větné úseky. S využitím barevného značení jsem si označovala jednotlivé informace a těm následně přiřadila jednotlivé kategorie. Přes počáteční sledování jednotlivých pojmů, kódování a následné slučování jednotlivých kódů do kategorií, jsem dospěla k sestavení těchto kategorií:  Klient aneb dítě v pasti  Zázemí, ale také místo k realizaci

 Normy aneb bez hranic to nejde  Alternativa, která naslouchá  Nesnadná budoucnost 5.5.1.1

Klient aneb dítě v pasti

Kategorie Klient aneb dítě v pasti kolem sebe soustřeďuje pojmy, které charakterizují děti a mládež navštěvující otevřený klub. Informanti ze svého pohledu vnímají účast dětí a mládeže v otevřeném klubu z důvodu jejich negativních postojů a prožitků v životě. Jsou si vědomi situací, ve kterých se děti a mládež nachází. Označená kategorie v sobě zahrnuje pojmy, které vystihují vlastnosti dané kategorie:

 nesamostatnost  neakceptace organizovaných aktivit  nezájem rodičů Kromě toho lze ve výpovědích informantek a informantů identifikovat další pojmy, které se slučují v subkategorii pocity. Těmito pojmy jsou:  nuda

 samota  hledání Pro přiblížení obsahu kategorie Klient aneb dítě v pasti a pochopení významu jednotlivých pojmů, které se v ní sdružují uvádím úryvky z realizovaných polostrukturovaných rozhovorů. Při zpracování údajů jsem dále rozdělila tuto kategorii do tří podskupin:

67

-

vymezená věkem:

„… mládež, tak 11 – 18 let..“ (D - M – SV) „oficiálně je cílová skupina 10 – 18 let. Ve skutečnosti chodí do klubu děti od 8 – 20 let..“. (Z - M – O) „…děti 6 - 12 let, mohou být i starší v případě, že uzavřou smlouvu s vedoucím klubu o spolupráci na chodu klubu..“ (V - Ž – N) -

vymezená lokalitou:

„… my to máme tak, že k nám chodí děti z téhle městské části - Běchovic. Nebo z blízkého okolí.“ (M - Ž – O) „..základní skupina dětí je ze sídliště Mariánské Hory, ale vrací se sem i děti, které přešly do jiné školy či děti, které zde pouze chodí do školy a do klubu docházejí jejich kamarádi..“ (Z – M – O) -

vymezená hlediskem volného času:

„… děti mezi, takové ty, co nejsou stále honěni po kroužcích, či nemají maximální podporu u rodiny, ale zároveň to nejsou úplně ty děti ulice, které by se na vše vykašlaly“. (S - Ž – O) „… skupina mladých, kteří nevědí, co se svým volným časem a tráví ho bezcílným potulováním po ulici, posedáváním po náměstí nebo v parku…“ (Ř - Ž – N) „… takoví, kteří se ve svém volném čase nevěnují nějaké soustavné činnosti, většinou mají nějaké zájmy, třeba je baví sport nebo break, ale nejsou moc schopni pravidelně v určitou hodinu docházet někam, kde na ně někdo křičí a něco po nich chce..“ (I - Ž – N) „…… k nám přijdou, třeba proto, že nezvládají chodit pravidelně do nějakého kroužku, to by je totiž stálo námahu, je to závazek. Ale člověk se jim nemůže divit, Společnost chce teď vše hned. Je vidět absence vůle u klientů“. (V - Ž – N) „..řekla bych děti nějakého věku obecně, bez zvláštních charakteristických, rodinných či sociálních rysů, prostě jenom děti, které netráví svůj volný čas jiným, běžným způsobem… Taky třeba proto, že jejich rodiče vůbec nezajímá, co jejich děcka dělají…“ (M - Ž– O) „… chodí k nám děti z nudy, děcka co neví, co mají dělat. A když vidí, že jejich kamarádi, jdou k nám, jdou s nima. Nebo sem chodí děti které se cítí samy a chodí za dospělýma řešit problémy…“ (Z - M – O) „…také to jsou často děti z rozvedených rodin, žijí s jedním rodičem, mají problematický vztah s vrstevníky nebo s autoritami, nedokáží navázat komunikaci s vrstevníky …“ (Ř – Ž – N) Zajímavým momentem bylo pro mě zjištění faktu, že pracovníci klubů nezmínili sociální hledisko, jako jeden ze spojujících aspektů návštěvníků klubu. Nemůžeme 68

tedy říci, že by se klienti klubů rekrutovali z nižších či naopak z vyšších sociálních vrstev. Pracovníci klubů nerozlišují děti a mládež, kteří klub navštěvují, podle sociálního uspořádání. Žádný z mnou dotazovaných informantů se takto nevyjádřil.

5.5.1.2

Zázemí, ale také místo k realizaci

V teoretické části jsem vymezila otevřené kluby jako takové. Zohlednila jsem zde, jak by měl klub, který vychází z metodických pokynů vypadat. Konkrétní klub jsem pak přiblížila v kap. 4 teoretické části. Také jsme se zmínila o principu otevřenosti, který by měl být v klubech dodržován, nastínila jsem hledisko prostorové a hledisko akceptace. Kategorie Zázemí, ale také místo k realizaci v sobě shrnuje pojmy, které vystihují pocity pracovníků z fungování jejich klubu. Z odpovědí informantů jsem identifikovala kategorii, která v sobě slučuje pojmy jako:

 prostor k realizaci  otevřenost  bezpečí  setkávání  podpora, přijetí Pro ilustraci toho, jaký význam vidí pracovníci klubů v klubu samotném a v jeho činnosti, nastiňuji následujícími úryvky z jejich výpovědí: „.. my se snažíme o takový klub, aby se u nás mohli děcka a mladí scházet. Myslím, že to mladí ocení, především teď v podzimních a zimních měsících, kdy je brzo tma a oni tak mají prostory, kde se mohou realizovat..“ (D – M – SV) „…prostor k setkávání, potkávání se, k odpočinku…“ (Ř - Ž – N) „… Věděli jsme, že tady takového něco chybí, že děcka, co nechodí do zájmového kroužku nemají kam jít, a tak jsme jim dali možnost přijít k nám, otevřeli jsme jim tenhle klub..“ (M – Ž – O) „…nabídnout dětem něco víc než pití, cigarety..“ (Z – M – O) „…vytvořit zejména "naslouchající prostředí, které má pochopení a podpoří, ale zároveň vymezuje jasné hranice", nabídnout prostor dětem a umožnit jim, aby v sobě našly i to, o čem ještě samy nevědí.. dát jim šanci vyniknout, ale i neuspět a přijmout

69

to, a přitom jim nabízet různé druhy činností .. a to velmi trpělivě, bez vlastních ambicí.“ (S - Ž – O) „…každý je v něčem dobrej, ve škole nebo ve sportovním oddílu tyhle děcka třeba nevyniknou, protože nemají výdrž. A taky to máme nastavené tak, aby tu nebyla jasná polarita – outsider nebo hvězda.“ (I – Ž – N) „ … u nás se snažíme pro děti vytvořit otevřený a bezpečný prostor, kde se dětí učí sociální kontaktům a vzájemné spolupráci, kde je jim nasloucháno, učí se zde si vytvořit své hranice a zároveň respektovat hranice druhých..“ (V – Ž – N) Z výše uvedeného je patrné, že samotní pracovníci si uvědomují důležitost klubů, které vedou. Někteří mají vlastní zkušenost „..s dětmi na zcestí...“. Pracovníci vnímají klub jako místo, kde mají děti možnost se potkávat, místo, které je pro děti a mládež bezpečné a „čitelné“. K takové činnosti jim jistě slouží i nastavení určitých hranic a stanovení pravidel. Která ale příchozí nebudou nijak výrazně limitovat při jejich docházení do otevřeného klubu. A zcela určitě je nebudou nikterak diskriminovat.

5.5.1.3

Normy aneb bez hranic to nejde

Naše společnost je nastavena na dodržování pravidel. Ať již v podobě zákonů, vyhlášek a nařízení nebo vnitřní kontroly každého z nás, tzv. morálního kodexu. Za nedodržování zákonem daných norem byl vybudován systém sankcí a potrestání. V otevřených klubech tomu není jinak. Jsou zde také nastaveny určité mantinely, které slouží klientům i pracovníků. Jak a proč byly vytvořeny, jak je vnímají pracovníci? Zda jim práci ulehčují či ztěžují vykreslují následující úryvky odpovědí: „…u nás pravidla žádná nebyla. Až postupně, jak klub běžel několik měsíců, jsme začali vytvářet něco jako černej list, co je jako zakázaný. Jenže čím víc věcí na listu přibývalo, tím víc si z toho dělaly srandu a přestali je dodržovat...“ (D – M – SV) „… my jsme se snažili vytvořit je s dětmi dohromady. Myslím, že když je vytvoříme společně, nemůžou se pak dohadovat, že to jsou jen naše pravidla. Nejhorší trest je pak vykázání z klubu. Občas to musím použít a to se sebou fakt vnitřně bojuju…“ (S Ž – O) „…pravidla máme, ale jedinej, kdo je kdy četl, jsme asi já. K čemu jsou ale pravidla, když sankce jsou minimální. Když je z klubu vykážu, tak ještě něco naschvál provedou, třeba posprejujou zeď..“ (Ř - Ž – N) „… když jsme začínali nastavili jsem pravidla a funguje to. Když se ale sejde větší skupina dětí, tak mi spíš přijde, že se předháněj, kdo je poruší dřív…“ (M - Ž – O) 70

„..my máme úplně minimum pravidel. A i to bývá občas problém. Občas se dozvíme, že je to u nás horší než doma, že po nich furt chceme, aby něco dodržovali…“ (V- Ž – N) „.. pravidla jsme vymýšleli my, jako dospěláci. Visí u dveří, takže je vidí každý, kdo do klubu přijde…“ (Z - M – O) „…jak se to říká, příklady táhnou? Tak u nás je to něco podobného, když budeme uplatňovat samé zákazy, můžeme klub rovnou zavřít. Vlastně už při výběru pracovníků do klubu se snažíme, aby jeho charakter a povaha byly příkladem“. (I – Ž – N) Základní atributy této kategorie jsou:  spolupráce  danost  osobnost pracovníka Kromě toho lze ve výpovědích informantek a informantů identifikovat další pojmy, které se slučují v subkategorii určení hranic. Tato subkategorie vyjadřuje vztah účastníků klubu k vytvořeným mantinelům. Těmito pojmy jsou  soupeření  nerespektování  pohrdání  znevážení Jak je vidět z výše uvedených výroků, nastavení pravidel a následné sankce jsou v klubu pojímány různě. Jasný řád a pravidla jsou zajisté nezbytné. Bezpochyby záleží i na sankcích, které z nedodržení vyplývají. Z výchovného hlediska je jistě dobré, aby každá činnost měla alespoň minimální pravidla a za jejich nedodržení aby následovaly určité sankce. Jejich podoba je různá. Za všechny např. uvedu ty, které zmínil jeden pracovník klubu „ …kliky pro kluky, dřepy pro holky. Když ale je porušení pravidel významné hrozí jim vyloučení z klubu nebo z aktivity pro konkrétní den, ale i stop stav, třeba i na několik klubu. Jinak z hlediska sankcí máme svázané ruce.“ (Z - M – O)

71

5.5.1.4

Alternativa, která naslouchá

Náplň v otevřených klubech se liší podle zřizovatele, lokality, cílové skupiny, ale také klub od klubu. Dopředu stanovený program nemusí vyhovovat emocionálnímu vyladění příchozích klientů. Práce s takto nečitelnou skupinou je jistě náročná. Jak se s náplní a možným zaměřením vypořádávají pracovníci v jednotlivých klubech, charakterizují následující úryvky z rozhovorů: „…děti si z větší části rozhodují o tom, jaké aktivity se zúčastní. Máme tady různorodou nabídku, např. šipky, kulečník, stolní hry“. (I – Ž – N) „…v podstatě totéž, nabídnout jim novou zkušenost, vzbudit zájem, dát možnost uspět. Ale tak nějak pomalu a bez osobních ambicí v podstatě děti jsou už v tomhle věku dost hotové osobnosti a v tom minimálním časovém prostoru člověk nemá šanci moc změnit, stejně se vrací ke stereotypům zajetým doma a ve škole, jako je televize nebo počítač. Snahou je jim nabídnout novou a další zkušenost, která v nich, doufejme někde zůstane, a na kterou si v určitých obdobích života budou moci rozpomenout.“ (S - Ž – O) „… získat důvěru mladých pro středisko volného času. Ale také přesvědčit rodičovskou veřejnost, že se u nás neděje nic divného. A už vůbec nemusí být něco špatného na tom, že k nám chodí jejich potomci…“ (D – M – SV) „…vyplňují určitou mezeru k těmto jiným zařízení, které se volnočasovkám věnují prostě s jiným přístupem, jiným základem a hlavně jiným cílem… U nás jsou aktivity spíše prostředníky k získání jejich důvěry. A na tu pak navazujeme. … a stává se, že potřebují poradit. Jen to neříkají naplno, ale tak když třeba něco hrajeme a pak se o tom bavíme…“ (Ř - Ž – N)

„... vybíráme takové hry, nebo činnost, která je bude bavit a do které se budou chtít včlenit.“ (V- Ž – N) „…děti třeba navrhují témata, která chtějí řešit. Nějakým způsobem je trápí. Rozhodně se k nim nestavíme zády. Ale snažíme se je vysvětlit. Ať už vlastními silami nebo si pozveme odborníka na danou problematiku. Podáme jim pomocnou ruku, aby dokázaly samy vyřešit složité momenty v jejich životě“. (Z - M – O) „U nás slouží hry a strukturovaný program k naplnění času, aby se děti nenudily. Někdy si děti navrhují hry sami. To je pak fajn, když se takhle zapojují.…Vlastně si pak i samy volí, co chtějí dělat.“ (M - Ž – O) Stěžejními znaky kategorie jsou:  Svoboda rozhodnutí  Aktivizace, zapojení se  Posílení přijímaného chování  Zvládání obtížných situací 72

5.5.1.5

Nesnadná budoucnost

Z polostrukturovaných rozhovorů doposud vyplynulo, že otevřené kluby mají svůj význam. Zaujímají důležitou část na poli práce s dětmi a mládeží. I když současní klienti odrůstají a vypořádávají se se současným světem po svém, ty příští generace budou možná potřebovat větší podporu a větší míru našeho zapojení. Přemýšlejí však o potřebnosti otevřených klubů do budoucna samotní pracovníci? Čím podle nich vybavují děti a mládež navštěvující otevřené kluby do budoucího života? Nezbytnost této služby/aktivity do dob příštích a nově získanou vybavenost o zážitky a dovednosti účastníků klubu do života dokládají následující úryvky z rozhovorů: „… do budoucna děti s určitými problémy, třeba rodinnými, bude přibývat, protože doba je čím dál hektičtější, čím dál víc podnikatelů nemá na děti čas…, .. potom můžeme hovořit o doprovázení konkrétní vymezené skupiny účastníků…“ (D – M – SV) „…problémy nezmizí, města se rozšiřují, na mladé útočí stále víc nabídek ze všech stran a člověk se v životě čím dál hůř orientuje.“ (Ř - Ž – N) „…aby si nepřipadali jako součást toho divného virtuálního světa, který nevytváří nic, co přetrvává a funguje samoúčelně jen sám ze sebe a pro sebe. Nemáme velké ambice, ani očekávání, jen se snažíme, aby hledali právě jen tu jejich cestu, které věří. Chyby a omyly k tomu patří - nakonec jsou zdrojem zkušenosti a učení.“ (I – Ž – N) „…mám pocit, že to mají děti i mladí dnes těžké, ve společnosti nejsou jasné a čitelné hodnoty, chybí vize do budoucna, na jednu stranu se vše jeví jako obrovská svoboda, kterou zdánlivě a mylně nabízí peníze, za tím se však skrytá ohromná manipulace. To vše pod palbou médií a kvantem rozporuplných informací - pro děti a mladé, ale vlastně nejen pro ně je těžké se v tom všem zorientovat a najít si v to tu svou "vědomou" cest. Tedy co jsem a co chci, za jakou cenu to chci a přitom jak být s těmi ostatními. Vlastně vzít život do svých rukou a nést si za to odpovědnost. Chci-li na tom něco změnit, musím pro to něco udělat.“ (S - Ž – O) „…určitě když nebude poptávka, zmizí i nabídka. Kolik z nich ale dostane v jejich věku šanci říct, tak si vyber, co ..“ (M - Ž – O) „... vždycky tady budou děti a mládež, kteří neumí nebo nemohou využívat strukturovanější aktivity, nemají svoji náplň volného času…“ (V- Ž – N) „…není úplně tak důležité, jakou činnost s nima děláme, ale spíš, jak jim ta činnost pomáhá v dalším životě..“ (Z - M – O)

73

Obsahem této kategorie Nesnadná budoucnost jsou pojmy, které vyjadřují pocity informantů a informantek k práci a zaměření otevřených klubů v jejich dalším působení. Dotazovaní tak vyjádřili svůj postoj k jejich práci, zda má tato svůj smysl. Na základě otevřeného kódování byly identifikovány následující pojmy:  Individuální přístup  Svoboda rozhodnutí  Spokojenost  Zvládání

5.5.2

Axiální kódování

Axiální kódování je technika, která navazuje na otevřené kódování. Jedná se o komplikovaný induktivně – deduktivní proces. Jeho cílem je vytváření spojení mezi kategoriemi a subkategoriemi. Za tímto účelem se využívá tzv. paradigmatický model, který lze ve zjednodušeném schématu znázornit takto: Příčinné podmínky (A), Jev (B), Kontext (C), Intervenující podmínky (D), Strategie jednání a interakce (E), Následky F)

A

B

C

D

E

F

Samotný proces axiálního kódování můžeme charakterizovat jako: „Soubor postupů, pomocí nichž jsou údaje po otevřeném kódování znovu uspořádány novým způsobem, prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. To se činí v duchu kódovacího paradigmatu, které zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakci a následky“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 70). Ve výše uvedeném zjednodušeném schématu paradigmatického modelu jsme zmínili základní pojmy. Níže je třeba je popsat a doplnit o zjištěné kategorie. Jevem rozumíme hlavní myšlenku, problém či případ paradigmatického modelu/kategorie, kolem níž se seskupují dílčí kategorie a jejich subkategorie, události nebo případy, které jsou podstatné pro deskripci, porozumění a vysvětlení jednotlivých vzájemných vztahů, interakcí. V mém výzkumu je ústředním jevem Volný čas aneb prostor k seberealizaci.

74

Podmiňující nebo také příčinné vlivy chápeme jako události, které zapříčinily vznik nebo výskyt určitého jevu. Velice často se nejedná pouze o jednu příčinnou podmínku, ale o hojně zastoupenou skupinu událostí, které k jevu vedly. Příčinnými podmínkami jsou samota, nuda, tedy vnitřní pocity dětí, které klub navštěvují. Také jejich nesamostatnost a nezájem rodičů. Tedy vliv rodinného prostředí, které je pro dítě nepodnětné a nevybavuje jej dostatečnými znalostmi a dovednostmi do života. Kontext vystihuje soubor vlastností, které náleží jevu a za nichž jsou uplatňovány strategie jednání nebo interakce. V mém případě vnímám kontext jako pozadí. Tedy to, co děti a mládež v otevřených klubech hledají. Např. podporu, zázemí, bezpečí, přijetí. Intervenující podmínky je takový soubor podmínek, jenž mají vztah ke strategiím jednání nebo interakcím, neboť je ovlivňují. Takový vliv může mít podobu usnadnění nebo naopak znesnadnění těchto strategií jednání. Mezi intervenující podmínky patří osobnost pracovníka, otevřenost, určení hranic, neakceptování organizované činnosti, individuální přístup. Strategie jednání nebo interakce vystihují konkrétní chování, zaměřené přímo na jev. Tyto kategorie mají procesuální charakter a navazují na kontext a intervenující podmínky. V našem případě se jedná o činnosti, které pracovníci klubu uplatňují při práci s dětmi a mládeží - aktivizace, zapojení se, spolupráce. Ale také se jedná o oblasti interakce mezi dětmi a mládeží navštěvující klub a jejich okolím - posílení přijímaného chování, zvládání obtížných situací. Následky popisují důsledky strategií jednání, které vyvolal jev. V našem případě se jedná o zlepšení stávající situace u dětí a mládeže, kteří klub navštěvují – spokojenost, svoboda rozhodnutí. Nebo také obohacení o zkušenosti, se kterými odchází účastník otevřeného klubu do života – zvládání. Cílem mého výzkumu bylo pochopení, jak pracovníci a dobrovolníci pracující v otevřených klubech vnímají význam otevřených klubů, zda vidí nějaký smysl a přínos v činnosti těchto klubů, zda otevřené kluby zaujímají v systému institucí pečující o volný čas dětí a mládeže své místo. Co tyto kluby přinášejí na široké pole měnících se zájmů dnešní mladé generace. Zda dokáží rozpoznat a reflektovat očekávání dětí a mládeže, kterým jsou určeny. Tato problematika vychází 75

z fenoménu chápání volného času jako hodnoty, kterou má každé dítě a mladiství k dispozici. A je pouze na něm, jak ji využije. Na základě otevřeného kódování mi vyvstaly tyto kategorie:  Klient aneb dítě v pasti  Zázemí, ale také místo k realizaci

 Normy aneb bez hranic to nejde  Alternativa, která naslouchá  Nesnadná budoucnost Tyto kategorie jsou třídami pojmů, které se vztahují ke stejnému jevu, a jsou dále rozvíjeny o vlastnosti. Údaje zjištěné v otevřeném kódování jsou v axiálním kódování uspořádávány novým způsobem na základě propojování vztahů mezi těmito údaji, což umožňuje bližší a podrobnější rozkrytí souvztažností mezi jevy dané problematiky navzájem. Výše uvedené kategorie i jejich subkategorie se opíraly o základní fenomén, kterým je volný čas. Informanti se ve svých odpovědích shodovali v tom, že děti a mladí lidé potřebují prostor pro své činnosti, že to, co hledají, nemusí být nabitý program, ale spíše pochopení a poskytnutí zázemí. Vzhledem k tomu, že takto vykreslený prostor se stal naprosto zásadní v odpovědích informantů a informantek a provázel další výše zmíněná témata, domnívám se, že kategorii „Volný čas aneb prostor k seberealizaci“ lze označit jako centrální kategorii již ve fázi axiálního kódování. Tuto svoji domněnku, o kterou bych opřela svoji interpretaci, ilustruje sdělení jedné z informantek: „...vytvořit zejména naslouchající prostředí, které má pochopení a podpoří, ale zároveň vymezuje jasné hranice, nabídnout jim a umožnit jim, aby v sobě našly i to, o čem ještě samy nevědí, dát jim šanci vyniknout, ale i neuspět a přijmout to.“( S – Ž – O) Odhalení těchto skutečností znázorňuje paradigmatický model (viz. následující strana):

76

Paradigmatický model

77

5.6

Interpretace získaných údajů polostrukturovanými rozhovory Volný čas je doba, kterou člověk může využívat různě. Dětem a mládeži slouží

různorodé volnočasové instituce, které nabízejí smysluplnou náplň v jejich volném čase. Poskytují jim nabídku aktivit a pedagogické vedení. Ne vždy jsou však děti a mládež nastaveni na přijetí této organizované činnosti. Účastníci OK by rádi na základě vlastního úsudku rozhodovali o svém volném čase. Rádi by se podíleli na volbě činností a aktivně tak na ni participovali. „…nejdříve jsem ji organizovali různé akce, ale zájem z jejich strany byl fakt malý. Pak přišli s tím, že by chtěli, abychom společně zorganizovali rafty a najednou byl zájem obrovský. A na té akci to bylo fajn, protože věděli, že kdyby ne, tak příště žádné rafty nebudou…“ (Z - M – O) „To jak je to teď vymalované, tak na tom se podílely děti. A také na výzdobě. Mají potom k tomu bližší vztah, když si na tom sami podílejí.“( S – Ž – O) Pracovníci OK charakterizují děti a mládež, kteří navštěvují otevřené kluby různým způsobem. Budeme-li se držet odborného pojmu cílová skupina navštěvující otevřené kluby, dojdeme ke specifikaci z pohledu volného času, ale také věku, popřípadě k vymezení lokalitou, ze které cílová skupina vychází. Z pohledu pracovníků OK nelze opomenout negativní vnímání situací, ve kterých se nacházejí děti a mládež, kteří do klubu přicházejí. Informanti uvedli, že se také může jednat o děti a mládež, kteří zažívají samotu, nudu, nezájem rodičů. „…mládež, která bloumá po ulici, nejsou tam sami, mají kamarády, ale ani oni nevědí, co dělat, jak se zabavit. Všichni jsou tam tak nějak sami.“ (Ř - Ž – N) Nejedná se však o samotu fyzickou, ale spíše psychickou. S rostoucím počtem kamarádů se jejich samota nesnižuje. Skutečnost, že se děti a mládež neúčastní pravidelných volnočasových aktivit, informanti přičítají možné neschopnosti některých klientů otevřeného klubu se do takovéto aktivity zapojit. Příčinou může být i jejich slabá vůle věnovat se pravidelné činnosti. „…k nám přijdou, třeba proto, že nezvládají chodit pravidelně do nějakého kroužku, to by je totiž stálo námahu, je to závazek. Ale člověk se jim nemůže divit, Společnost chce teď vše hned. Je vidět absence vůle u klientů“. (V - Ž – N) Informanti se shodují na poslání OK, které vedou, či ve kterých pracují. Souhrnně lze říci, že jejich posláním je vytvoření určitého zázemí, které se dětem a mladým nedostává, poskytnutí podpory či doprovázení dětí a mládeže v jejich nelehkém období. Je otázkou, na kolik se zde mísí oblast sociální a volnočasová. 78

Pracovníci tyto dvě oblasti striktně neoddělují. Jsou si plně vědomi toho, jaká je jejich cílová skupina a z bezprostředního kontaktu s ní vyvozují její potřeby a snaží se je uspokojovat. „Cílem není jen využívat volnočasových aktivit, cílem je dát účastníkům něco, co naplní jejich potřeby.“ (Ř - Ž – N) Nejedná se však pouze o zakázku ze strany dětí a mládeže, ale také o zakázku široké veřejnosti. Společnost je ochotna poptávat a podporovat to, co sama neumí poskytnout, vyplnit určité nepokryté místo na poli práce s dětmi a mládeží. Přístup klientů k nastaveným mantinelům v OK můžeme jen těžko souhrnně hodnotit. Zkušenosti pracovníků jsou různé. „…když jsme začínali nastavili jsem pravidla a funguje to…“ (M - Ž – O) Důležitý mi přišel moment tvorby pravidel společnými silami pracovníků a návštěvníků klubu. Toto hledisko vypovídá o rovnocenném postavení. Nestaví návštěvníky klubu do pasivní pozice přijímačů pravidel, ale vyzývá je k aktivnímu podílení se na jejich tvorbě. „…my jsme se snažili vytvořit je s dětmi dohromady..“ (S - Ž – O) Jedním z přístupů, který informanti uváděli je i nerespektování a

určité pohrdání. „..my máme úplně

minimum pravidel. A i to bývá občas problém. Občas se dozvíme, že je to u nás horší než doma, že po nich furt chceme, aby něco dodržovali…“ (V- Ž – N) Můžeme se jen domnívat, zda je tento negativní postoj reflexí celospolečenského postoje k normám a zákazům. Další významný moment je role pracovníka. Děti a mladí lidé kopírují chování svých vzorů. Podaří-li se pracovníkovi OK stát se jakýmsi vzorem pro návštěvníky klubu, může se jejich postoj k nastaveným hranicím změnit dle příkladu tohoto vzoru. Osobnost pracovníka, jeho vyznávané hodnoty a chování by pak neměly být v rozporu s celospolečenským úzusem. Pracovníci OK vnímají své kluby jako alternativu ke stávajícím institucím pečující o volný čas dětí a mládeže. „…být na blízku a svým působením dokázat příchozím, že jsme tu pro ně a aby to tak cítili o oni.“ (M - Ž– O) Z odpovědí informantů je zřejmé, že z jejich pohledu, OK zaujímají v tomto systému institucí právě místo alternativního zařízení. Důležitá je volba, která je návštěvníkům OK dána. „…není to o tom, že bychom jim pořád něco nabízeli. A říkali jim pojďte dělat třeba tohle. Když sedí a říkají nudíme se, tak mi jim klidně odvětíme, že se nudíme také, tak ať něco zkusí vymyslet oni.“ (M - Ž– O) Na ní je založena práce, ale i odlišnost od ostatních typů zařízení, vyjma NZDM. Důvěra, kterou pracovníci a

79

návštěvníci OK společně budují jim pomáhá překonávat počáteční ostych a připravuje půdu pro další společnou práci a aktivity. „…aktivity jsou spíše prostředníky k získání jejich důvěry. A na tu pak navazujeme. … a stává se, že potřebují poradit. Jen to neříkají naplno … když třeba něco hrajeme a pak se o tom bavíme…“ (Ř - Ž – N) Není tedy přímo podstatné, jaké aktivity v OK pracovníci nabízejí, ale významný je vztah, který se při společné práci vytváří. Získané dovednosti, ale i prožitky pak tvoří výbavu dětí a mládeže do života dospělých. „…nabídnout jim novou zkušenost, vzbudit zájem, dát možnost uspět“. (S - Ž – O) Je pravděpodobné, že OK naleznou své místo i v dalších letech? Nejedná pouze o produkt reakce na současný stav ve společnosti? Pracovníci OK to takto nepociťují, naopak. Potřebu OK vidí jejich pracovníci i do budoucna. „…problémy nezmizí, města se rozšiřují, na mladé útočí stále víc nabídek ze všech stran a člověk se v životě čím dál hůř orientuje.“ (Ř - Ž – N) Informanti přemýšlí nad tím, jak se proměňují celospolečensky uznávané hodnoty a z toho možné pramenící problémy, které bude třeba řešit. Svou budoucí úlohu spatřují v roli „doprovázejících“ na cestě za poznáním a dospěním, které musí děti a mládež absolvovat. „…doprovázení konkrétní vymezené skupiny účastníků klubu…“ (D – M – SV)

5.7

Osobní případová studie V případové studii jde o detailní studium jednoho případu nebo několika málo

případů. Oproti statistickým šetřením, kdy shromažďujeme relativně omezené množství dat od mnoha jedinců (nebo případů), v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika jedinců. „V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Případová studie v sociálněvědním výzkumu je podobná mikroskopu: její hodnota závisí na tom, jak dobře je zaostřená. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí. Může se srovnat s jinými případy“ (Hendl, 2005, s. 104). Metodu osobní případové studie jsem použila jako vedlejší metodu. Jejím cílem je dokreslení čtenářovi představy o cílové skupině, která navštěvuje otevřené kluby. Při první fázi výzkumu, kdy jsem prováděla zúčastněné pozorování v otevřeném 80

klubu Mikrobus, jsem si vytipovala osm dětí, které jsem vybrala do případové studie. Jedná se tedy o záměrně vybraný výzkumný vzorek. Spojitým znakem mezi případy je účast a docházka do otevřeného klubu Mikrobus. Osobní případovou studii jsem zvolila jako závěrečnou a souhrnnou interpretaci údajů o účastnících konkrétního OK a vypodobnila jsem ji ve formě kasuistik. „Kasuistika nevznikla původně jako prostředek zkoumání, nýbrž naopak, byla podkladem pro uplatnění vědeckých poznatků v péči o dítě a v jeho výchově“ (Maňák, Švec, Švec, 2005, s. 52). Kasuistika je velmi podrobný popis, analýza určitého případu. Jejím cílem je popsat úsek příběhu jedince, rodiny nebo skupiny osob. Popis situace je natolik podrobný, aby ostatní odborníci mohli proces vývoje událostí pochopit. Obsahuje objektivní informace, anamnestické a diagnostické, ale i pocity, vidění událostí očima účastníka OK. V mém případě budou kasuistiky charakteristikou stručných dat osobní, rodinné a sociální anamnézy osmi dětí, které navštěvují OK Mikrobus. Jednalo se mi hlavně o zachycení a vyjádřením pocitů, názorů, strategií, vypovídajících o tom, jak se děti o klubu dozvěděly, jaká je jejich rodinná situace, jak se v klubu cítí. Také zohledním pohled pracovníka klubu na konkrétní dítě. A v neposlední řadě doplním v každém možném případě kasuistiku o zápis z deníku klubu. Údaje ke zpracování případových studií byly získány z klubových deníků a z rozhovorů. Rozhovory probíhaly v prostředí klubu. Jednalo se o krátké polostrukturované rozhovory. Dotazovanými byli samotní klienti otevřeného klubu a také pracovníci klubu. Tyto rozhovory probíhaly odděleně. Kasuistika A1 – „Rozvrácená rodina, dítě na plný úvazek“ Osobní poměry: A je 13 let, žije v obci, kde funguje otevřený klub a dochází zde také do základní školy. Pochází z neúplné, nefunkční rodiny. Má dva mladší nevlastní sourozence. Svou matku i bratry má velmi rád. Svého biologického otce nenavštěvuje. Nyní se v rodině objevuje stále častěji nový přítel matky. Dle slov A se matka s novým přítelem často hádají. A velmi barvitě popisuje hádky, které se nejčastěji týkají pokut za špatné řízení přítele matky, občasných her na automatech přítele matky a 1

A je označení dítěte navštěvující otevřený klub Mikrobus, z důvodu zachování anonymity byla místo všech jmen použita písmena abecedy.

81

finančního nedostatku v rodině. Matka A je zaměstnána na plný úvazek, péče o domácnost a o mladší sourozence tak někdy přechází na A. Někdy se A po příchodu ze školy stará o své mladší sourozence.

Účast v otevřeném klubu: Do klubu A chodí rok a půl. Poprvé sem přišel ze zvědavosti, o klubu si vyprávěli jeho spolužáci ve škole. I když nemůže do klubu chodit pravidelně (péče o mladší sourozence), snaží se docházet

na klub jedenkrát týdně i se svým nevlastním

bratrem. Nyní nenavštěvuje žádný volnočasový kroužek. A mluví velmi hezky o vedoucí klubu, i o klubu samotném. Jak sám říká: „..klub je místem, kde mám podporu. Můžu tu otevřeně mluvit o svých problémech, našel jsem tu také nové kamarády, kteří se mi neposmívají“. (A)

Pohled pracovnice klubu: Pracovnice klubu je ráda, když A na klub přijde. Hovoří o něm následovně „ A je šikovný, má pohybové a hudební nadání. Ve svém vrstevnické skupině spolužáků se však setkal s nepochopením. Děti se mu posmívají, že zpívá ve sboru. V klubu se ale cítí bezpečně a sám sebou. Je otevřený, rád si povídá. S dospělými i s dětmi“. (S - Ž – O) Dle pracovnice je A v rodině stavěn do pozice velkého dítěte. Jeho volný čas se povětšinou skládá z péče o mladšího sourozence. Jeho neporozumění s vrstevníky může vyplývat právě z jeho nelehké role, do které je v rodině pasován.

Zápis v deníku klubu: „Příchod A na klub dnes proběhl úplně v klidu. Postupně se zapojil do hry, pak si povídal s ostatními, co dostal k Vánocům. Příjemná atmosféra, ani se nepohádal s D.“ „Velmi příjemné a komorní povídání s A, také mi pomáhal s úklidem, rád si povídá.“

Kasuistika B, C – „ Sestry si nejen pomáhají“ Osobní poměry: B a C jsou sestry. Žijí také v lokalitě, kde funguje otevřený klub. Obě navštěvují základní školu v místě bydliště, starší sestra navštěvuje poslední ročník základní školy. Pocházejí z neúplné rodiny, rodiče jsou rozvedeni pět let. B a C zůstaly 82

s matkou, otce po rozvodu nenavštěvují. Otec sám je nekontaktuje. V současné době nefiguruje v rodině žádný přítel matky. Matka dcer je nyní evidována na pracovním úřadě. Mladší C má od narození oční vadu, nosí silné brýle.

Účast v otevřeném klubu: Klub začaly B a C navštěvovat od jeho založení. V té době se jim rozváděli rodiče, a dle slov B byly doma časté hádky a hluk. Do klubu chodily pravidelně B i C přes dva roky. B však dosáhla věku, který jí umožňuje chodit do Nízkoprahového klubu. I přesto dále navštěvuje klub otevřený a podílí se na přípravě programu. Kvůli zvýšeným školním povinnostem (poslední ročník ZŠ) nyní chodí na klub nepravidelně. B i C navštěvují pravidelně také volnočasový kroužek aerobiku, keramiky a počítačů v místní ZŠ. B mluví o klubu jako o „našem“. „Baví mě program, ale také ráda vymýšlím hry pro ostatní.“ (C)

Pohled pracovnice klubu: Dle slov pracovnice klubu jsou B i C bezproblémové a šikovné holky. Mladší vyžadovala více pozornosti, ze začátku na sebe strhávala pozornost křikem a pláčem. Brýle, které C nosí, se staly předmětem několika posměšků a hádek mezi dětmi. V klubu mají také své kamarády a spolužáky ze ZŠ. „Konkrétní aktivity nevyhledávají, spíše si rády povídají o věcech ze života.“ (I – Ž – N)

Zápis v deníku klubu: „Hašteření sester už známe a mám pocit, že je to tím, jak B mladší sestru vychovává a tak si to C kompenzuje a hádá se třeba s …., kompenzuje si to pak na někom jiném. To je ale práce na delší dobu..“

Kasuistika D – „I výrazná osobnost našla své místo“ Osobní poměry: D žije v místě, kde funguje otevřený klub. Základní školu navštěvuje v jiné městské části, kam byl rodiči přeřazen. Důvodů bylo několik, jedním z nich, dle slov D, bylo nevhodné a útočné chování vůči spolužákům či nepochopení ze strany učitele. Rodina D je úplná, funkční, D nemá sourozence. D baví počítače a rybaření. Rodiče D se obrátili na o. s. provozující klub a žádali o pomoc. První kontakt D s o. s. byl 83

v programu Konzultace s psychologem. Ten potvrdil u D poruchy chování. Po roce přišel D také do otevřeného klubu.

Účast v otevřeném klubu: D navštěvuje klub rád. Děti, které zde potkal k němu, dle jeho slov, nejprve přistupovaly s předsudky a kontaktu s ním se vyhýbaly. Situace se nezměnila ze dne na den. D vnímá klub jako „..místo, kde jsem dostal druhou šanci získat kamarády“. (D) Ale také přiznává, že občas se chová „hrozně“. D se ve svém volném čase věnuje rybaření.

Pohled pracovníka klubu: D se stal velmi výraznou osobností klubu. Vyžadoval hodně pozornosti a ujišťování o své pravdě za každou cenu. Kluby s jeho přítomností byly náročné. D několikrát musel opustit klub pro porušení klubových pravidel, ale na další klub D vždy přišel. Několikrát se jeho setrvání na klubu řešilo na supervizní skupině. Pracovníci klubu se snažili nalézt cestu, jak s D vyjít a zapojit jej do programu s dalšími dětmi. Jasné nastavení hranic a předem daných pravidel pomohlo D zvládnout jeho emoční výbuchy. „Všichni se společně snažíme najít k sobě cestu – já – D i děti na klubu. Není to však jednoduché. Jsou dny, kdy vůbec nevíte, že D je na klubu, ale pak jsou i dny, kdy každý program, který vymyslíte D neguje, nechce se mu nic hrát, nic dělat a provokuje ostatní děti. To si pak může člověk jen domýšlet, kde se stala chyba. Já ale věřím tomu, že D není zlý, jen nedokáže zvládat náročné situace. Neví, jak z nich, proto jsme tu my, my dospělí, abychom mu pomohli.“ (S - Ž – O)

Zápis v deníku klubu: „Jakmile je tu D s někým , je to náročné – chvílema je docela zapálený pro nějakou činnost, ale za chvíli začne provokovat druhé, takže je třeba být stále ve střehu.“ „Dnes byla atmosféra v klubu dost vyostřená, D slovně napadal ostatní, byl skutečně nepříjemný. Odchod z klubu po společném kolečku – Proč by měl odejít, proč se sním dneska na klubu necítím dobře. Dostal čas na reakci a na promyšlení si a možnost vrátit se za půl hodiny, změna chování nastala, ale jen krátkodobá.“ „D má stále tendence hrát nefér a okecávat. Potřebuje jasná a důsledná pravidla.“

84

Kasuistika E – „Setkání s menšinou je důležité“ Osobní poměry: E je cizí národnosti, v České republice žije čtyři a půl roku, v jiné městské části než funguje otevřený klub, hovoří lámanou češtinou. Základní školu navštěvuje v místě otevřeného klubu. E vyrůstá v úplné rodině, má staršího bratra, který žije se svou rodinou v zahraničí. Matka E je v domácnosti, rodinu živí otec, který je stále na cestách. E nenavštěvuje žádný volnočasový kroužek.

Účast v otevřeném klubu: Do klubu přišla E poprvé se svými spolužáky ze ZŠ před dvěma lety. Účast na klubu má E povolenu od rodičů pouze v době, kdy nemá moc úkolů do školy a vždy jen na krátký časový úsek. Otec E klub nevnímá pozitivně, má zkreslenou představu o jeho fungování a náplni. E do klubu chodí za svými kamarády, pochvaluje si klidné prostředí. „Mám možnost si popovídat s kamarády, zapojit se do různých her a naučit se novým věcem.“ (E)

Pohled pracovnice klubu: Pracovnice klubu vítá, že E klub navštěvuje. Dle jejích slov je pro děti velkým přínosem. E i děti mají možnost poznat jinou kulturu a zvyky. Naučí se spolupracovat a pomáhat si. Toto však nemůžeme generalizovat, stane se, že i děti svými poznámkami ublíží. E je pozitivním nábojem klubu, je veselá a usměvavá. Ručně velmi šikovná. „Děti jsou v tomhle směru velmi bezprostřední. Nevadí jim, že E je jiné národnosti. Myslím si, že kdyby se děti, ale nejen ony, dokázaly oprostit od předsudků, které ve společnosti převládají, získaly by objektivnější náhled na problémy.“ (S - Ž – O)

Zápis v deníku klubu: „Dnes byly v klubu docela narážky na E, že neumí dobře česky, příště si na ně něco připravím…“„…jo a na závěr multikulturní téma – H s .. si povídaly o Vietnamu a Rusku, hlavně o písmu..“

85

Kasuistika F, G – „ Mít vše a hned není smyslem“ Osobní poměry: F a G jsou bratr a sestra. Bydlí v místě fungování klubu, F navštěvuje SŠ, G základní školu. Vyrůstají v neúplné rodině, významnou funkci při výchově zabezpečují prarodiče F a G. Velkou měrou se podílí i na financování rodiny. Otec od rodiny odešel, F a G k němu jezdí na víkendy a tráví u něj část prázdnin. Matka často střídá partnery. F a G nenavštěvují žádný kroužek.

Účast v otevřeném klubu: Sourozenci navštívili klub hned při jeho otevření, a docházeli do něj nepravidelně se svými kamarády. Své postoje ke klubu nemají F a G zcela jasné. „Někdy se nám na klubu líbí, někdy ne. To, když něco musíme, třeba zapojit se do hry, kterou neznáme. Je fajn, že tady můžeme přijít s kamarády, posedět, něco si zahrát. Je to jiné než ve škole. I když je škoda, že klub je jen tři hodiny, někdy to tak rychle uteče“. (F, G) Přesto jsou však rádi, že mají kam zajít a kde se setkávat s kamarády.

Pohled pracovníka klubu: Návštěvy F a G na klubu jsou velmi bouřlivé. „V jednom okamžiku chtěli vyzkoušet všechno, co klub poskytoval.“ (I – Ž – N) Byl zřejmý finanční nedostatek v rodině. F a G se neustále dotazovali, zda budou za soutěže honorováni odměnami v podobě bonbónů, čokolád apod. Pokud tomu tak nebylo, jejich zájem o hry opadl a byli schopni negovat veškeré aktivity. Her, ve kterých vynikali, se účastnili rádi.

Zápis v deníku klubu: „G, která skončila čtvrtá při Superstar, tak trochu smutnila, ale hlavně proto, že nevyhrála náušnice, které se jí líbily…. Na konec jsem tu zůstala sama s G a další dívkou, tak jsem si povídali o kamarádství (v čem spočívá a jak se k sobě kamarádky chovají). Došlo i na vydírání a manipulaci. G dost věcí uznala, ale těžko říct, zda se něco změní…“

86

Kasuistika H – „Vděk i za malý projev pozornosti“ Osobní poměry: H žije a navštěvuje základní školu v místě, kde funguje otevřený klub. Poměry v její rodině jsou neutěšené. H má mladšího sourozence, kterého vychovávají prarodiče H. O H se částečně stará její teta. Matka H je samoživitelka, delší dobu nezaměstnaná, je často vídaná v restauračních zařízeních. H má oční vadu, nosí silné dioptrické brýle, přes které i tak špatně vidí, H nerozeznává dobře barvy. Školní psycholog diagnostikoval u H specifické poruchy učení (dysgrafie, dyskalkulie). H nenavštěvuje žádný volnočasový kroužek.

Účast v otevřeném klubu: Kontakt s o. s., který provozuje klub, zprostředkoval matce H Úřad městské části, oddělení sociálně právní ochrany dětí a mládeže, u kterého je matka s dcerou v evidenci. Z důvodu výrazné školní neúspěšnosti začala H navštěvovat mimoškolní doučování, které pořádá o. s. Bezplatná služba byla pro rodinu ve finančních obtížích jediným řešením. H nyní dochází na klub před začátkem a po ukončení doučování, ale i ve dnech, kdy doučování neprobíhá. Někdy pro H do klubu chodí její teta. Spolu pak odcházejí za matkou H, která na ni čeká ve vedlejším restauračním zařízení. H chodí do klubu za kamarády, ale i aktivitami, které klub nabízí. Je ráda, když se v klubu něco děje. Spoustu věcí si může vyzkoušet. „Vím, na koho se může obrátit, když potřebuji pomoc nebo poradit.“ (H) Klub je pro ni místo, kde nezná nudu a kde si může o všem popovídat.

Pohled pracovníka klubu: Dle slov pracovnice klubu vyžaduje H „..velkou pozornost a pomoc při herních aktivitách. Je ale vděčná za každé slovo podpory.“ (I – Ž – N) Vyhledává kontakt s pracovníky klubu. Dožaduje se uznání. Ze začátku nevydržela H u žádné činnosti do konce. Hry, při kterých si nevěřila, raději ani nezkoušela. H se nyní zapojuje do všech her a aktivit, které jsou v klubu nabízeny. Její koncentrace se zlepšila. Za zmínku stojí i závěry klubů. H dlouho uklízí věci, které si na klubu zapůjčila, při odchodu se zdlouhavě obléká a stále se na něco dotazuje.

87

Zápis v deníku klubu: „H má chuť se všeho zúčastnit, ale těžko se chytá – potřebuje hodně individuální pomoc. D vše okecává a hodně neguje, takže s H jsou náročná dvojka. Těžko se hledá program, který by vyhovoval oběma. Do toho H G hodně provokuje, přitom se tváří, jako vzorná holka.“„H je náročná a zaměstnala by jednoho člověka, osvědčilo se mi, že je nenápadně nesměřuji na někoho staršího z dětí.“

5.7.1

Interpretace kasuistik a závěry analýzy klubových deníků

Kasuistiky popisují osm dětí, které navštěvují otevřený klubu Mikrobus. Některé se z nich se ocitly ve složité životní situaci. Šest z nich pochází z neúplné rodiny. Jejich rodiče řeší vlastní komplikované problémy spojené s životními situacemi, a osamělost, kterou cítí jejich děti, si často pro svoji vytíženost ani neuvědomují. Rozvod, socioekonomické důvody, jiná národnost, to vše jsou okolnosti působící na výchovu dětí a mládeže. Ale také působí na to, jak děti a mládež budou trávit svůj volný čas. Obvyklé instituce působící ve volném čase se pro tyto děti stávají nedostupné, ať již z hlediska finančního či volního úsilí dětí. Z výše uvedených kasuistik osmi dětí jich pět nenavštěvuje žádný volnočasový kroužek. Odlišnost dětí, v tomto případě oční vada nebo poruchy chování či specifické poruchy učení, mohou vyčlenit děti a mládež z běžných kolektivů, či ze zájmové činnosti. A pocit neúspěchu či pohrdání jen posiluje osamělost dítěte. Děti se pak uchylují tam, kde naleznou patřičný zájem a pochopení. „..místo, kde jsem dostal druhou šanci získat kamarády“(D). Z výpovědí dětí je patrné, že děti nalezly díky klubu místo, kde jim pracovníci naslouchají a v případě potřeby reflektují na jejich potřeby. „..klub je místem, kde mám podporu. Můžu tu otevřeně mluvit o svých problémech, našel jsem tu také nové kamarády, kteří se mi neposmívají“ (A). Místo, kde je jim dán prostor pro seberealizaci v jejich volném čase. V neformální prostředí, kterým klub bezesporu je, se tvoří i nové kamarádství a přátelství. Navazují se a budují vztahy, pro které není ve školním prostředí místo a které pomáhají dětem překonat pocit nedůvěry a samoty. „…byly moc fajn, myslím si, že jim vyhovuje, když nejsou ve stejném kolektivu, než jako celé dopoledne ve škole, dobře se domlouvaly na programu…“(úryvek z deníku) Ne vždy však má navazování nových vztahů hladký průběh. Děti si hlídají své již dosažené pozice a

88

často se brání novým věcem. „… mají tendence prosazovat svou vůli takovým zvláštním podlézavým způsobem (manipulativným citovým vydíráním).“ „…občas si staví hlavu a vztekají se, chtějí se prosadit vedle starších děti.“ „Změna nastala příchodem X a Y , převládla mužská, lehce agresivní atmosféra…“ (úryvky z deníku) Pracovníci klubů přemýšlejí nad dětmi a situacemi, ve kterých se nacházejí. Snaží se je pochopit a mluvit s nimi o věcech, které je zajímají, ale i trápí. Snad na každém klubu se najde chvilka na povídání a na vyslechnutí druhého. Dokládají to dva úryvky z klubového deníku: „Děti si občas přináší vztahy ze školy, jednou s někým kamarádí, pak zase ne a bývalou kamarádku odstrkují. Tak jsme si o tom začali povídat, aby pochopily, jak se dotyčný asi cítí, tak uvidíme, jestli si to připustí.“ „Dneska byly velkým tématem sprostá slova a od toho se odvinula debata o pravidlech. Jejich dodržování a vymezení a proč vlastně taková pravidla jsou…“ Atmosféra na klubu se klub od klubu mění. Tato proměnná je závislá od počtu dětí na klubu, věkového složení těchto dětí, emočního naladění dětí, ale také závisí na osobě pracovníka, jaký program si pro děti připravil a jak on sám je naladěn na činnosti v klubu. Na ukázku cituji postřehy pracovníků klubu, které jsou součástí deníku: „Atmosféra – rozumná, byť poněkud mělká, ale celkem klidná a relativně ukázněná; do příchodu kluků dobrá a tvořivá, pak sice v rámci pravidel, ale nekonstruktivní; nadšená a solidární; nabitá, soutěživá; pohodová a kamarádská, pak hodinu hodně hlučná a živá; živá, ale udržitelná, docela se zapojovali, jen se pořád hrozně přeřvávají; veselá, ale konstruktivní a spolupracující; anarchie - velmi nevyřádění, křičení a vzájemné potyčky...“ Připravit program pro děti různého věkového složení, pro děti s různou úrovní schopností a dovedností, a někdy pro opravdu velký počet dětí, je vskutku složité. Ze zápisků je patrné, že i samotní pracovníci klubů si kladou otázku poslání svého klubu a přemýšlejí nad činností pro neorganizované děti. Dokládají to dva krátké úryvky z deníku: „…tak nevím, nelze se zavděčit všem, ale v tomhle složení a množství nemá cenu se o nějaký společný program pokoušet. Zase je to docela pohodlné řešení… Asi je třeba si ujasnit, jaké je poslání klubu – asi jen společné trávení volného času, pocit sounáležitosti a ne nějaké výchovné působení.“ „Mám pocit, že děti, co sem chodí pravidelně si už zvykly na zajetá pravidla, ale nově příchozí to vždy trochu naruší a rozhodí to. Ale holt to patří k věci, chce to čas a dát jim také šanci…“ 89

ZÁVĚR Volný čas je fenoménem současné společnosti. Volný čas můžeme chápat jako nadějný, ale i rizikový prostor našeho života. Nebývalý nárůst fondu celoživotního volného času sebou přináší důvod k zamyšlení, a to jak na poli odborném, tak na poli laickém, reprezentovaném širokou veřejnosti. Zvláštní význam má volný čas pro děti a dospívající mládež. Vstupuje do jejich života všestranně a razantně, s rostoucí účinností a svým významem. Účastníkům aktivit umožňuje docenit také negativní zkušenost. Výchovné zhodnocování volného času vytváří předpoklady k tomu, aby svůj volný čas prožívali a realizovali ve prospěch svého individuálního rozvoje, nebo ve prospěch druhých lidí. Aby se současně bránili negativním vlivům, které pronikají do jejich života ze širšího společenského kontextu. Subjektů zabývajících se naplňováním volného času dětí a mládeže je velké množství. Některé jsou cíleně zřizovány za účelem nabízení aktivit ve volném čase dětem a mládeži, jiné se touto oblastí zabývají okrajově (převážně působí na dospělou populaci). Nabídka aktivit nemusí být pro dítě či mládež, kteří zamýšlí navštěvovat dané zařízení, rozhodující. Motivy k návštěvě mohou být různé. Z pohledu pracovníků a dobrovolníků otevřených klubů, děti, ale i dospívající vyhledávají místa a osoby, které identifikují jejich potřeby a následně je uspokojují. Účastníci otevřených klubů hledají u pracovníků a dobrovolníků uznání, pochopení a podporu. Proměny společnosti sebou přinášejí nové trendy, nové pohledy na věc. Je proto nezbytné při práci s mládeží z nich čerpat. Informanti nabývají zkušenosti z konkrétního sociokulturního prostředí, ze kterého pochází současná mládež, která kluby navštěvuje. Jedná se zejména o převládající nabídku pasivních forem využití volného času (sledovaní televize, poslech hudby, hraní počítačových her atd.). A proto se při práci s dětmi a mládeží zaměřují na volněji pojaté aktivity v otevřeném klubu, vedoucí k realizaci zájmů a uspokojování potřeb mladé generace. A především se specializují na akce příležitostného charakteru, aktivity realizované formou krátkodobějších kurzů či nabídku spontánních aktivit. Takto rozvolňované aktivity přirozeně navazují na celospolečenský trend odklonu od organizované činnosti a korespondují s volnějším pojetím životního stylu celé společnosti.

90

Úloha otevřených klubů, které jsem ve své práci charakterizovala a které lze zařadit mezi instituce pečující o volný čas mládeže, je zřejmá. Jejich role spočívá ve vytváření bezpečného prostoru pro děti a mládež, které je navštěvují. Dimenze tohoto prostoru jsou však přizpůsobené individualitě návštěvníků, kteří do otevřených klubů přicházejí a korespondují s jejich potřebami. Nemůžeme tedy jednoznačně vymezit rozsah působení otevřených klubů bez kontextu. Dále je třeba neopomenout skutečnost lidského faktoru, který v otevřeném klubu působí (pracovník klubu, dobrovolník), coby velmi důležitého činitele při uspokojování primárních citových potřeb dítěte. Nejen nabídka aktivit, ale i samotný pracovník klubu přispívá k celkovému charakteru otevřeného klubu. Práce, kterou odvádějí instituce pracující s dětmi a mládeží v jejich volném čase, je práce náročná, zodpovědná, ale velmi přínosná. Je třeba však neustále dbát na doporučení uznávaných autorů, ale i kolegů z praxe, aby se zachovala a podporovala různorodost pojetí této práce. Také rozšíření koordinované spolupráce mezi různorodými zařízeními pomůže nově vznikajícím, ale i stávajícím zařízením v jejich práci. Současně je však nezbytné, aby bylo vyvíjeno úsilí na stálém zkvalitňování práce všech zařízení. Věřím, že má práce přinesla ucelenější pohled na problematiku otevřených klubů a stane se podnětem k vypracování celistvého materiálu, který by pracovníkům otevřených klubů pomohl při jejich práci.

91

RESUMÉ Diplomová práce Úloha otevřeného klubu v institucích pečujících o volný čas dětí a mládeže se zaměřuje na otevřené kluby, které alternativně doplňují stávající nabídku institucí působících ve volném čase dětí a mládeže. V teoretické části je zmíněna obecná terminologie vážící se k problematice volného času. Dále navazuje přehled institucí pečujících o volný čas dětí a mládeže. A blíže je rozpracována problematika nově vzniklých zařízení, které působí na poli práce s dětmi a mládeží v jejich volném čase. Těmito zařízeními jsou nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a otevřený klub. Tuto část práce uzavírá deskripce konkrétního otevřeného klubu. Praktickou částí práce je výzkumné šetření vypracované za pomoci metod a technik kvalitativního výzkumu. Cílem výzkumné části bylo pochopit, jak pracovníci a dobrovolníci pracující v otevřených klubech vnímají význam svých klubů. Zda má činnost otevřených klubů smysl a kluby samotné zda dokáží zaujmout místo v systému institucí pečující o volný čas dětí a mládeže. Jako závěrečná a souhrnná interpretace údajů o účastnících konkrétního otevřeného klubu byla zvolena osobní případová studie, explikována ve formě kasuistik.

92

SUMMARY The Thesis The role of the open club in institutional system taking care of children and youth in their spare time, is aimed to the open clubs which alternativly complete the current offer of institutions involved in the spare time of children and youth. The general terminology related to the issue of spare time is mentioned in the theoretical part. This is linket to overview of institutions involved in the spare time of children and youth. The subject of the new facilities which deal with the children and youth is described in detail. These facilities are as fallows low-threshold establishments for children and the open club. This part of the thesis is concluded by the description of the specific open club. The practical part of the thesis is a research done by methods and techniques of qualitative analysis. The aim of the research part was to understand, how workers and volunteers working in the open clubs rate the significance of their clubs. Whether the activites of the open clubs are valuable and whether clubs are able to find a place in the system of institutions taking care of the spare time of childred and youth. As conclusive and summarizing data interpretation were chosen those participating in the specific open club, which was explained in a casuistical form.

93

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARTOŇOVÁ, M.; ŠÁNDOR, J. Nízkoprahové programy pre deti a mládež. Úvod do problematiky. 1. vyd. Bratislava: Nadácia mládeže Slovenska, 2005. 130 s. ISBN 80-969348-0-5 BEDNÁŘOVÁ, Z.; PELECH, L. Sociální práce na ulice streetwork. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2000. 102 s. ISBN 80-7239-048-1 BEDNÁŘOVÁ, Z.; PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 99 s. ISBN 80-7239-148-8 BRHELOVÁ, V.; ŠIDLÍKOVÁ, M. Analýza podmienok pre výchvno-vzdelávaciu činnosť v domovoch mládeže – I. Část. Vychovávateľ, 2002, roč. 48, č. 3, s. 23-27. ISNN 0139-6919 BRHELOVÁ, V.; ŠIDLÍKOVÁ, M. Analýza podmienok pre výchvno-vzdelávaciu činnosť v domovoch mládeže – II. Část. Vychovávateľ, 2002, roč. 48, č. 4, s. 28-30. ISNN 0139-6919 ČECHLOVSKÝ, J. Česká asociace streetwork a nízkoprahové služby. Éthum – Buletin pro sociální pomoc, prevenci a intervenci, 2004, roč. 12, č. 1, s. 71-78 DARÁK, M. Možnosti a rizika voľného času detí a mládeže. In Socialia 2000 – Mládež a volný čas. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. s. 69-72. ISBN 80-7041:760-9 DARÁK, M. Špecifiká výchovnej práce v detských Vychovávateľ. 2004, roč. 51, č. 2. s. 2-7. ISNN 0139-6919

organizaciách.

Děti, vedoucí a volný čas. 1. vyd. Institut dětí a mládeže MŠMT: Praha, 2004. 120 s. ISBN 80-86784-06-1 DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. HÁJEK, B. Profil vychovatele, pedagoga volného času. Vychovávateľ. 2005, roč. 52, č. 2. s. 2-4. ISNN 0139-6919 HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2 HERZOG, A. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Éthum – Buletin pro sociální pomoc, prevenci a intervenci, 2003, roč. neuv., č. 39, s. 77-87. HERZOG, A. Standardy nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. Éthum – Buletin pro sociální pomoc, prevenci a intervenci, 2002, roč. neuv., č. 33, s. 31-48. 94

HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5 HOFBAUER, B. Vývoj, současný stav a výhled pedagogiky volného času v České republice. Vychovávateľ, 2005, roč. 52, č. 4, s. 7-10. ISNN 0139-6919 HOFBAUER, B. Vývoj, současný stav a výhled pedagogiky volného času v České republice – 2. část. Vychovávateľ, 2006, roč. 53, č. 5, s. 10-13. ISNN 0139-6919 HOFBAUER, B. Vývoj, současný stav a výhled pedagogiky volného času v České republice – 3. část. Vychovávateľ, 2006, roč. 53, č. 6, s. 6-9. ISNN 0139-6919 JEDLIČKA, R.; KLÍMA, P. Aktuální otázky terénní sociálně pedagogické práce s neorganizovanými skupinami dětí a mládeží. Pedagogika, 2004, roč. 54, č. 1, s. 418. ISNN 0031-3815 JIRÁSEK, I. Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion – časopis pro zážitkovou pedagogiku. Prázdninová škola Lipnice: Praha, 2004. č. 1. ISNN 1214603X JURÁČKOVÁ, I.; ČECHLOVSKÝ, J. Klub pro mládež AGORA – místo pro setkávání. Vychovávatel´, 2002, roč. 47, č. 5, s. 33-36. ISSN 0139-6919 JURÁČKOVÁ, I. Nízkoprahové kluby – šance pro zlepšení kvality volného času dětí. Éthum – Buletin pro sociální pomoc, prevenci a intervenci, 2005, roč. neuv., č. 45, s. 36-38. Kontaktní práce. Antologie textů České asociace streetwork. Vyd neuv. Praha: Česká asociace streetwork, 2007. 359 s. KRAUS, B.; POLÁČKOVÁ, V. et al. Člověk – prostředí – výchova. K otázkám sociální pedagogiky. vyd. neuv. Paido: Brno, 2001. 199 s. ISBN 80-73-15-004-2 KRAUS, B.; JANIŠ, K. Sociální analýza mládeže v východočeském regionu. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. s. 60. ISBN 80-7041-615-7 KRATOCHVÍLOVÁ, E. Voľný čas a prevencia sociálno-patologických javov u detí a mládeže. In Sociália – Mládež a volný čas. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. s. 17-21. ISBN 80-7041-760-9 LOHINOVÁ, L. Poslanie nízkoprahových centier. Vychovávateľ, 2005, roč. 51, č. 7, s. 27-28. ISNN 0139-6919 MAŇÁK, J.; ŠVEC, Š.; ŠVEC, V. Slovník pedagogické metodologie. 1. vyd. Brno: Paido 2005. 134 s. ISBN 80-7315-102-2 NĚMEČKOVÁ, H. a KLAPAL, M. Práce s rizikovou mládeží v kontextu nízkoprahového zařízení pro děti a mládež. In Riziková mládež v současné

95

společnosti. Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. s. 210-216. ISBN 80-7041-044-2 NOVÁKOVÁ, M. Adresář vybraných o.s. dětí a mládeže a sdružení pracujících s dětmi a mládeží 2000. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT – adresář vybraných nestátních neziskových organizací dětí a mládeže a dalších organizací pracujících s dětmi a mládeží, 2002. 583 s. ISBN 80-86033-54-6 PÁVKOVÁ, J, et. al. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. 231 s. ISBN 80-7178-711-6 POLÁČKOVÁ, Z. Fundraisingové aktivity: jak získávat finanční prostředky od místní komunity. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 120 s. ISBN 80-7178-694-2 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4 vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8 ŘÍCAN, P. Cesta životem. 2. přepracované vyd. Praha: Portál, 2004. 392 s. ISBN 80-7178-829-5 SMOLÍK, J. Martensky, bombry a číra. Psychologie Dnes, 2005, roč. 11, č. 11, s. 2123. ISSN 1212-9607 SOBIHARDOVÁ, L. Pósobenie odborných pracovníkov v otvorených kluboch detí a mládeže. Vychovávateľ, 2004, roč. 51, č. 4, s. 11-13. ISNN 0139-6919 SPUSTA, V. a kol. Metody a formy výchovy ve volném čase. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 82 s. ISBN 80-210-1275-7 Standardy nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Éthum – Buletin pro sociální pomoc, prevenci a intervenci, 2002, roč. neuv., č. 33, s. 31-48. Standardy kvality sociálních služeb Královehradeckého kraje – Neorganizovaná mládež. Kol. autorů. Vyd neuv. Hradec Králové: Krajský úřad Královehradeckého kraje, odbor sociálních věcí, 2003. 19 s. STAŠOVÁ, L.; ŽUMÁROVÁ, M. Volný čas očima mladé generace. In Socialia 2000 – Mládež a volný čas. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. s. 331-334. ISBN 80-7041:760-9 STRAUSS, A. a CORBINOVA, J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1 vyd. Boskovice: Albert, 1999. 228 s. ISBN 80-85834-60-X ŠVAŘÍČEK, R.; ŠEĎOVÁ, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0 VÁŽANSKÝ, M. Základy pedagogiky volného času. 2. doplněné vydání, Brno: Print-Typia, spol.s.r.o., 2001. 176 s. ISBN 80-86384-00-4 96

Volný čas a jeho současné problémy. Sborník příspěvků přednesených na vědeckém symposiu v Olomouci. Vyd. Neuv. Olomouc: Hanex, 2002. 188 s. ISBN 80-8578337-1 ZAJACOVÁ, M. Výroční zpráva o.s. Neposeda za rok 2006. Praha, 2007. 21 s. ZAJACOVÁ, M. Výroční zpráva o.s. Neposeda za rok 2007. Praha, 2008. 25 s.

Elektronické zdroje : Fotodokumentace občanského sdružení Neposeda. [online]. [cit. 2008-09-12]. Přístup z http://www.neposeda.org/fotogalerie.php Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013. Praha: MŠMT ČR [online]. [cit. 2008-09-06]. Přístup z: http://www.msmt.cz/mladez/koncepce-statni-politiky-pro-oblast-deti-amladeze-na-obdobi-2007-2013 Metodika hodnocení kvality sociálních služeb NZDM, SW České asociace streetwork. Praha: ČAS. [online]. [cit. 7. 8. 2007]. Přístup z: http://www.streetwork.cz/images/download/Metodika_hodnoceni_CAS.doc VACKOVÁ, B.; FARKAŠOVÁ, H. Metodický list k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže Praha: MŠMT ČR. [online]. [cit. 200808-06]. Přístup z: http://www.idm-msmt.cz/prilohy/vol_cas/mlotk.pdf Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež [online]. [cit. 2008-09-06]. Přístup z: http://www.nzdm.cz/index.php?page=onzdm Otevřené kluby mládeže. Praha: Národní institut dětí a mládeže, Oddělení volného času [online]. [cit. 2008-08-12]. Přístup z: http://www.icmtabor.cz/wp-content/uploads/klub-mladeze.pdf Občanské sdružení Neposeda. [online]. [cit. 2006-09-12]. Přístup z: http://www.neposeda.org Historie ČAS. Praha: ČAS. [online]. [cit. 7. 8. 2007]. Přístup z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=125&site =cas HERZOG, A.; SYROVÝ, J., ZIMMERMANNOVÁ, M.; et al. Pojmosloví NZDM. Praha: ČAS. [online]. [cit. 2008-09-06]. Přístup z: http://streetwork.ecn.cz/docs/pojmoslovi-nzdm.rtf

97

Přehled nízkoprahových a otevřených zařízen v hlavním městě Praze. [online]. [cit. 2008-09-12]. Přístup z: http://www.icm.cz/files/Prehled%20nizkoprahovych%20klubu.doc Spontánní činnost ve střediscích pro volný čas dětí a mládeže. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT [online]. [cit. 2008-08-13]. Přístup z: http://www.nidm.cz/prilohy/vol_cas/mlsc.pdf Standardy kvality sociálních služeb pro nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Praha: ČAS. [online]. [cit. 7. 8. 2007]. Přístup z: http: http://www.streetwork.cz/images/download/standardycas2006.doc Streetwork a nízkoprahové kluby. Praha: ČAS. [online]. [cit. 2008-09-06]. Přístup z: http://streetwork.ecn.cz/nizkoprahove.php?obsah=street-a-kluby Školská zařízení pro zájmové vzdělávání 3. Praha: MŠMT ČR. [online]. [cit. 19. 9. 2007]. Přístup z: http://www.msmt.cz/mladez/skolska-zarizeni-pro-zajmove-vzdelavanisoubor-metodickych-textu-k-cinnosti-stredisek-pro-volny-cas-deti-a-mladezeskolnich-klubu-a-skolnich-druzin Volný čas a prevence u dětí a mládeže. Praha: MŠMT ČR. [online]. [cit. 2008-0906]. Přístup z: http://www.msmt.cz/Files/PDF/Volnycas.pdf Vyhláška o zájmové vzdělávání č. 74/2005 Sb. Praha: MŠMT ČR. [online]. cit. 200810-O5]. Přístup z: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf Vyhláška o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti č. 148/2004 Sb. Praha: ČRDM. [online]. cit. 2008-11-O5]. Přístup z: http://www.crdm.cz/download/predpisy/zotavovaci_akce.pdf Vyhodnocení 6. celostátního semináře ředitelů ŠVČ v Praze. [online]. [cit. 2008-0906]. Přístup z: http://seminar-svc-06.nidm.cz/files/celkove_vystupy.pdf Vyhodnocení 7. celostátního semináře ředitelů ŠVČ v Táboře. [online]. [cit. 2008-0906]. Přístup z: http://seminar-svc-06.nidm.cz/files/celkove_vystupy.pdf Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Praha: MV ČR [online]. [cit. 2008-10O5]. Přístup z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb06108&cd=76&typ=r Zápisy a závěry z jednání pracovních skupin. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT. [online]. [cit. 2008-08-06]. Přístup z: http://www.idm-msmt.cz/c_ak_ps.php

98

SEZNAM ZKRATEK ČAS

- Česká asociace streetwork

ČRDM

- Česká rada dětí a mládeže

DD

- dětský domov

DgÚ

- diagnostický ústav

DDM

- dům dětí a mládeže

DM

- domov mládeže

MPSV

- Ministerstvo práce a sociálních věcí

MŠMT

- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MV

- Ministerstvo vnitra

NZDM

- nízkoprahové zařízení pro děti a mládež

OK

- otevřený klub

o.s.

- občanské sdružení

srov.

- srovnej

SŠ

- střední škola

SVČ

- středisko volného času

VOŠ

- vyšší odborná škola

VŠ

- vysoká škola

99

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. I. Fotodokumentace otevřeného klubu Mikrobus Příloha č. II. Počty kontaktů v otevřeném klubu o.s. Neposeda v období leden roku 2005 – červen roku 2008 Příloha č. III. Četnost výskytu poskytovaných aktivit za období 1.1. 2007 – 3O.6. 2008 v otevřeném klubu Mikrobus Příloha č. IV. Ukázka z polostrukturovaného rozhovoru s pracovnicí otevřeného klubu Příloha č. V. Ukázky z klubového deníku Otevřeného klubu Mikrobus

100