Luboš ŠTANCL
ÚLOHA MINISTERSTVA OBRANY USA V REORGANIZACI OBRANNÉHO PRŮMYSLU SPOJENÝCH STÁTŮ Recenzent Oto KUBIK
Abstrakt: The article deals with a role of U.S. Department of Defense during increase of economic efficiency of the U.S. defense industry building and reorganization. The paper describes prospective conversion models, its macroeconomic and microeconomic implementation. ÚVOD V současnosti Spojené státy i nadále pokračují v aktivním uskutečňování již v minulosti započaté reformy systému vojenské výstavby, zaměřené na zvýšení její ekonomické efektivnosti, racionálnější vynakládání prostředků obranného rozpočtu a dosahování úspor při hospodaření s nimi. Na dosažení těchto cílů je orientován i jeden ze čtyř prioritních směrů politiky administrativy prezidenta G. Bushe, v oblasti obrany (viz obrázek 1). Jen zdokonalování systému řízení na Ministerstvu obrany USA má v letech 2004-2009 přinést úspory kolem 90 mld. dolarů.1 Obecně se předpokládá, že prostředky uvolněné na základě realizace reformních opatření, budou použity na posílení boje s terorizmem, uskutečnění naplánované transformace amerických ozbrojených sil a urychlení revoluce ve vojenství. PRIORITY USA V OBLASTI OBRANY
Vedení boje a vítězství ve válce Transformace ozbrojených sil a zabezpečení jejich připravenosti k odražení hrozeb XXI. století Pokračování procesu zdokonalování řízení na Ministerstvu obrany Podpora, zlepšování podmínek života vojenského personálu a bojové pohotovosti ozbrojených sil Obrázek 1 Priority USA v oblasti obrany
1
FY 2004 Defense Budget. US Department of Defense, 2003, February, s.10. URL: < http://www.dod.mil/execsec/adr2002/>
21
Hlavním cílem, motivujícím vojensko-politické vedení USA zaměřit úsilí na zvýšení ekonomické efektivnosti vojenské výstavby, je snaha zabezpečit narůstání americké vojenské moci cestou co nejracionálnějšího vynakládání výdajů na obranu a hledání nových cest jejich úspor. Na základě závěrů uskutečněných analýz činnosti Ministerstva obrany USA2, definovala americká vojensko-politická administrativa následujících sedm nejdůležitějších směrů zvyšování vojensko - ekonomické efektivnosti výstavby:3 1) zdokonalování procesu plánování rozvoje ozbrojených sil, výběru programů vyzbrojování a přípravy rozpočtu Ministerstva obrany; 2) uplatňování komerčních praktik v činnosti Ministerstva obrany, zlepšování podmínek a kvality života personálu, zdokonalování organizační struktury ministerstva a jeho řízení; 3) reforma řízení financí, včetně zvýšení efektivnosti finančně-kontrolní činnosti; 4) reforma systému vyzbrojování a materiálně-technického zabezpečování, především na základě rostoucího využívání produkce a služeb soukromého sektoru; 5) zvyšování efektivnosti vědy, výzkumu a vývoje nových zbraňových systémů cestou snižování jejich ceny, zkracováním doby vývoje a využívání nejnovějších technologií dvojího použití; 6) zdokonalování infrastruktury Ministerstva obrany, zahrnující omezení počtu základen, výzkumných a vývojových laboratoří, integraci funkčně blízkých subjektů ve správě MO (např. zkušebních center), privatizaci bytového fondu a předání jeho údržby do rukou soukromého sektoru; 7) transformace obranného průmyslu cestou jeho integrace a restrukturalizace, rozvoj mezinárodní spolupráce ve sféře vývoje a výroby zbraní a vojenské techniky. Podle amerických expertů, v důsledku omezování rozpočtových prostředků na obranu a nestability financování vojenských programů, zbrojní průmysl v průběhu devadesátých let minulého století ztratil schopnost rychle a s malými náklady zabezpečovat ozbrojené síly nejnovějšími zbraňovými systémy a moderní vojenskou technikou. Proto je nutná jeho transformace, při které významnou úlohu musí sehrát ministerstvo obrany.
2
Již v minulosti vláda Spojených států věnovala velkou pozornost problémům zvyšování ekonomické efektivnosti vojenské výstavby, racionálnímu vynakládání prostředků obranného rozpočtu a hledáním možných úspor ve sféře obrany. Ještě prezident D. Eisenhower a ministr obrany McNamara se snažili koncem 50. let a počátkem 60. let minulého století uskutečnit v této oblasti řadu zásadních změn. Avšak jejich realizaci v plném rozsahu svých představ se jim nepodařilo uskutečnit. Významný mezník v tomto úsilí představují závěry analýzy činnosti Ministerstva obrany USA obsažené ve zprávě komise D. Packarda „A Report to the President by the President´s Blue Ribbon Commission on Defense Management, June 1986“ a přijetí ve stejném roce Goldwater-Nicholsonova zákona o reorganizaci Ministerstva obrany. Uvedenou problematikou se zabývali dokument „Defense Management Report“ (červenec 1989), iniciativa Clintona Al Gora „National Performance Review“ z roku 1993 a na ni navazující zpráva s názvem „From Red Tape to Results: Creatinga Government That Works Better and Costs Less“, na jejímž vypracování se podílelo více jak 250 odborníkůa představitelů státních a soukromých institucí a podnikatelských subjektů. Vydání nové redakce této zprávy pod názvem „Common Sense Government: Works Better and Costs Less“ (září 1995) představovalo počátek druhé etapy reformování amerického státního aparátu, zahrnující i reformu Ministerstva obrany USA. 3 Rumsfeld D.H. Annual Report to the President and the Congress. Washington, 2002, s. 106. Citované podle : TIŠČENKO, G.G. Povyšenije ekonomičeskoj efektivnosti vojennogo strojitelstva SŠA. Moskva, 2004, s. 23.
22
1 STAV OBRANNÉHO PRŮMYSLU USA NA PŘELOMU TISÍCILETÍ Od počátku druhé poloviny osmdesátých let minulého století začala vláda Spojených států velmi výrazně snižovat výdaje na obranu. Pokles obranných výdajů následně vyvolal omezení zbrojních nákupů. Jen v letech 1985-1990 poklesly objednávky zbraní o 55%, leteckých motorů o 49%, letadel o 47%, raket o 34% a lodí všech druhů o 29%. Počátkem 90. let se tento pokles ještě výrazně zrychlil.4 Prudké snížení výdajů na nákup nových zbraní a vojenské techniky mělo zásadní vliv na situaci v obranném průmyslovém komplexu USA. V důsledku poklesu vojenských výdajů byl především zásadně omezen počet nově zahajovaných zbrojních programů. Současně došlo i k výrazné redukci objemů v jejich rámci vyráběné produkce. Celá infrastruktura zbrojní výroby tak musela být amortizována mnohem menším objemem zakázek. To vedlo k růstu cen produkce. Při klesajících obranných zdrojích vlády bylo zákonité, že následoval další pokles zbrojních objednávek a tím i další růst jednotkových nákladů. Zhoršení situace vojenskoprůmyslového komplexu se stalo impulsem k nastartování procesu jeho konsolidace cestou vládou podporovaných horizontálních fúzí největších dodavatelů ministerstva obrany. Zároveň se mnohem aktivněji, než v předchozím období, začala uskutečňovat i vertikální integrace potenciálních výrobců zbraní a vojenské techniky. Značný vliv na obranný průmysl měly i procesy spojené se zdokonalováním řízení Ministerstva obrany USA a zvyšováním efektivnosti procesu pořizování5 nových zbraňových systémů a výzbroje. Na základě revize procesu přípravy a uzavírání obchodních kontraktů zástupci ozbrojených sil a revize systému dozoru na jejich plněním, bylo přistoupeno k snižování počtu pracovníků akvizičního úseku ministerstva a likvidaci nadbytečných článků řízení celého pořizovacího procesu. Současně byla přijímána opatření stimulující zvyšování taktických a technických charakteristik zbraňových systémů a snižování cen nové zbrojní produkce.
V podmínkách razantního omezení domácího trhu s vojenskou produkcí se tak mnohé firmy a společnosti amerického vojenskoprůmyslového komplexu dostaly do velmi obtížné situace. Dokonce i takové zbrojní společnosti, které od ministerstva obrany v minulosti pravidelně dostávaly státní zakázky, se v tomto období dostaly do situace, kdy musely řešit otázky své další existence. Některé společnosti, jako např. American Motors, Johns Manville, Pan Am, TWA, Continetal Illinois, Braniff, Penn Square, Wheeling Pitt a další se rozhodly pro politiku pasivního očekávání lepších časů, která ve svých důsledcích jejich situaci ještě více zhoršila. Jiné společnosti, jako např. Grumann, se rozhodly řešit svou obtížnou situaci diversifikací své výroby a průnikem na trhy s civilní produkcí.. Řadě z nich se však nepodařilo dosáhnout ziskové úrovně výroby běžné komerční produkce.
4
GANSLER, J. Defense Conversion: Transforming the Arsenal of Democracy. Cambridge: MIT Press, 1995, s. 154. 5 V souladu s oficiálními dokumenty MO USA proces pořízení zbraní a vojenské techniky zahrnuje etapu výzkumu, projektování, vývoje, zkoušek a hodnocení, výroby, nákupu, využití a udržování. V literatuře se jako synonymum pro tento proces často používá termín „nákup“, což je formálně nepřesné, neboť etapa nákupu je pouze jednou částí pořizovacího procesu. Pravděpodobně vhodnější je použití termínu „životní cyklus“, který navíc zahrnuje i etapu likvidace výzbroje již z užívání vyřazené.
23
Vývoj tak znovu potvrdil dlouholetou praxí ověřenou zkušenost, že konverzi vojenské výroby nelze uskutečňovat bez souběhu systematického přístupu firem k jejímu řešení a současné podpory jejich úsilí ze strany státu. Zobecnění poznatků z praktické realizace konverzních programů vedlo k poznání, že diverzifikace výrobců zbraní do civilní oblasti jako forma konverze, jejímž cílem je zachování zbrojních kapacit pro potenciální jejich budoucí využití, musí mít „selektivní charakter“ a zahrnovat pouze určité segmenty trhu (např. vojenské družice, které se jen velmi málo odlišují od civilních). Současně musí být koordinována minimálně tempa diverzifikace výroby s plány omezování vojenského rozpočtu a tempy vytváření nových pracovních míst. 2 MODELY KONVERZE A MOŽNOSTI JEJICH REALIZACE O závažnosti a náročnosti procesu konverze svědčí kromě jiného pozornost, která byla v devadesátých letech věnována zobecnění a teoretickému rozpracování těchto problémů. Například známý americký ekonom Jacques S. Gansler, který se dlouhodobě zabývá problematikou vojenskoprůmyslových korporací, definoval pět možných obecných modelů provedení jejich strategické restrukturalizace:6 - model, kdy se společnosti rozhodnou pro setrvání ve sféře zbrojní výroby; to znamená, že budou muset změnit orientaci svého úsilí do jiného segmentu zbrojního trhu; - model rozhodnutí vojenskoprůmyslové společnosti produkci exportovat na zahraniční trhy; - model, kdy se rozhodnou svou produkci realizovat na ostatních státních trzích; - model konverze, kdy se vojenskoprůmyslové korporace rozhodnou pro využití potenciálu civilních trhů cestou vlastní přípravy a realizace výroby, produkce dvojího užití nebo ovládnutím civilních podniků; - model, při kterém se vojenskoprůmyslové společnosti rozhodnou úplně se „zbavit“ svých segmentů zbrojní výroby.7 Za nedostatečné řešení pro vojenský průmysl J. Gansler považuje volbu pouze jedné varianty strategické restrukturalizace. Tuto myšlenku podporují i další ekonomové, kteří zdůrazňují existenci souvislosti mezi velikostí vojenskoprůmyslové korporace a stupněm její bezprostřední závislosti na obranných zakázkách na jedné straně, a volbou určité strategie restrukturalizace na straně druhé.8 Pro kolik variant se vojenskoprůmyslová společnost rozhodne (viz obrázek 2) bude záviset především na jejich zdrojích. Hlavní problém ale spočívá v určení, který model je pro její další budoucnost nejlepší variantou. Vůbec prvním krokem řešení tohoto problému musí být rozhodnutí společnosti o tom, zda-li setrvá ve sféře zbrojní výroby, nebo z ní odejde.
6
Spolu se strategickou restrukturalizací se za neoddělitelnou součást konverze považuje i vnitřní restrukturalizace, tj. budování optimální organizační struktury jednotlivých subjektů zbrojní výroby 7 GANSLER, J. Defense Conversion“Transforming the Arsenal of Democrazy.Cambridge: MIT Press, 1995, s. 52. 8 Blíže např. ARBAUGH, J. & SEXTON D. Strategic Orientation And Customer Dependance In Discontinuously Changing Environments“ Study Of The Defense Industry. Journal of Managerial Issues, 1997, Vol. 9, Numer 4, Winter: p. 419-439.
24
Z pohledu vlády je podle J. Ganslera možné hovořit o následujících modelech strategické restrukturalizace: - model, kdy se vláda snaží zachovat zbrojní průmysl jako specializovaný, od civilní komerční výroby oddělený segment; - model, při kterém vláda podporuje zapojení zbrojního průmyslu do mezinárodních integračních procesů; - model, kdy vláda nebrání průniku zahraničních korporací na domácí trhy se zbrojní produkcí a sféru zbrojního průmyslu ponechává volnému působení sil tržní konkurence; - model podpory omezování bariér mezi civilní a vojenskou produkcí a integrace komerčního a zbrojního výzkumu, vývoje a výroby.9 Obrázek 2 Strategická volba pro vojenskoprůmyslovou společnost 1. KONVERZE 2. DIVERZIFIKACE 3. TECHNOLOGIE DVOJÍHO POUŽITÍ 4. SPOLEČNÉ VĚDECKO-VÝZKUMNÉ A VÝVOJOVÉ PROGRAMY (se státem, univerzitami, domácími i zahraničními společnostmi) 5. POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB OSTATNÍM STÁTNÍM ÚŘADŮM A REZORTŮM (ministerstvu dopravy, agentuře pro kosmický výzkum apod.) 6. EXPORT ZBRANÍ A VOJENSKÉ TECHNIKY 7. KONCENTRACE ÚSILÍ DO OBRANNÉHO SEKTORU (pohlcování konkurence, akvizice firem, fúze)
ZMĚNA
8. STATUS QUO
Využití některého z modelů resp. jejich kombinace, jako základ pro formování politiky Ministerstva obrany USA zaměřené na převedení obranného průmyslu na činnost v nových podmínkách, vyžaduje, aby si vojenské vedení spolu s představiteli zbrojního průmyslu odpovědělo na tři klíčové otázky: 1. Je skutečně nutné udržovat v zájmu uspokojování obranných potřeb země celý stávající potenciál obranných odvětví? 2. Jak je reálná hrozba ztráty nezbytného obranného průmyslového potenciálu (především potenciálu, ne dodavatelů)? 3. Je možné z pohledu kritéria „efektivnost-cena“ nalézt racionální způsob eliminace takové (kromě tradičního udržování současných výrobních kapacit, objemu a technické úrovně zbrojní výroby)? Současná politika vojenské administrativy Spojených států, ve vztahu k poskytování pomoci průmyslu při jeho přechodu k činnosti v nových podmínkách, zahrnuje tři směry činnosti: 9
Viz. GANSLER, J. The Future of the Defense Firm: Integration Civil and Military Technologies. In: LATHAM, A., HOOPER, N.: The Future of the Defense Firm: New Challenges, New Directions. Kluwer Academic Publisher, Dodrecht 1995.
25
1. Aktivní podpora konsolidace a restrukturalizace. Od finančního roku 1995 je v účinnosti speciální zákonodárství, umožňující firmám využívat část prostředků získaných z realizovaných kontraktů k vlastní restrukturalizaci. Podmínkou je, aby zamýšlená restrukturalizace byla podle oficiálních auditorských závěrů ministerstva obrany ekonomicky výhodná i pro ozbrojené síly. Ministerstvo obrany zároveň souběžně uskutečňuje kontrolu dodržování antitrustových zákonů. 2. Reforma systému nákupu zbraní a vojenské techniky. Jejím cílem je dosažení snížení ceny pořizované výzbroje a odstranění bariér, které brání rozšíření využívání komerční produkce ve prospěch vojenských cílů. Obsahem tohoto směru činnosti je i stimulace činnosti manažerů všech úrovní řízení, dokonce i činnosti, která je spojená s určitým (odůvodněným) rizikem, ale umožňujícím zvýšit efektivnost řízení a zkrácení celkové doby vývoje, výroby a zavedení do vojsk nových zbraňových systémů. V zájmu vytvoření podmínek pro snadnější přístup ministerstva obrany k technologiím dvojího použití a k civilní komerční produkci jsou pravidelně revidovány vojenské specifikace a standardy. Stále vyšší pozornost je věnována kontrole vlastního procesu přijímání rozhodnutí o nákupech produkce. Do praxe akvizičního procesu byla prosazena zásada, že při rozhodování o zbrojních programech je cena zbraní a vojenské techniky považována za samostatný (autonomní) parametr, přičemž se „cenové cíle“ stanovují pro každou etapu prací zvlášť. Jedním ze základních současných úkolů ministerstva obrany je dosažení nejen zlevnění nakupovaných typů zbraní a vojenské techniky, ale i snížení ceny celého životního cyklu zbraňových systémů jako celku. 3. Obsahem třetího směru činnosti je podpora formování takového průmyslového potenciálu, který bude schopný zabezpečovat jak současné, tak i budoucí potřeby obrany Spojených států. Podle názorů představitelů Ministerstva obrany USA, dosavadní udržování nezbytného průmyslového potenciálu bylo uskutečňované na základě krácení vojenských výdajů, především na modernizaci výzbroje ozbrojených sil. To je v současnosti považované za naprosto nepřípustné. Ve vztahu k napomáhání zabezpečování ekonomického růstu a podpoře formování mohutné moderní obranné průmyslové základny je v současnosti hlavní pozornost Ministerstva obrany zaměřena především na: - rozvoj technologií dvojího použití; - poskytování pomoci personálu zaměstnaného v ozbrojených silách a vojenskoprůmyslovém komplexu při jeho rekvalifikaci na práci v civilním sektoru; - podporu různých skupin (včetně personálu vojenských základen) při jejich přechodu na práci v nových podmínkách. Programy rozvoje technologií dvojitého použití předpokládají vývoj a rozšíření transferu technologií mezi obranným a civilním sektorem ekonomiky. Realizace těchto programů ale vyžaduje restrukturalizaci investic jak ve prospěch urychlení výzkumu a vývoje v oblasti kritických technologií dvojího použití, tak i ve prospěch rozšiřování jejich zavádění do praxe. V zájmu uspokojování potřeb vojenského i civilního sektoru se také plánuje i poskytování účinné pomoci malým firmám (s počtem zaměstnanců do 500 osob) při jejich modernizaci výroby. Kromě toho je ministerstvo obrany připraveno přijímat různá opatření a vyvíjet
26
širokou škálu různých iniciativ ve prospěch průmyslových firem, uskutečňujících výzkum nových technologií, především v oblasti elektroniky a vývoje nových materiálů.. Ve směru poskytování pomoci personálu ministerstva obrany při změně jeho profesionální orientace na práci v civilním sektoru se v programech předpokládá, ze strany MO a ostatních zainteresovaných státních úřadů, rozsáhlá podpora personálu ozbrojených sil, pracovníků a úředníků obranného komplexu při jejich přechodu do nevojenských odvětví ekonomiky a rekvalifikaci na práci v civilním sektoru. Cílem iniciativ realizovaných v rámci napomáhání jednotlivým profesním skupinám při přechodu na práci v nových podmínkách je i urychlení procesu uzavírání základen a s tím spojeného rozdělení vlastnictví, poskytnutí pomoci personálu těchto základen v přípravě plánů konverze. Součástí těchto iniciativ je i nabídka možnosti uvolňovanému personálu získat vzdělání ve vzdělávacích zařízeních USA. Ministerstvo obrany (kapitola 051) Ministerstvo energetiky a ostatní Celkově na národní obranu (kapitola 050)
2003 364,6
2004 379,9
2005 399,8
2006 419,8
2007 440,5
2008 461,5
2009 483,6
17,6
19,3
19,8
19,9
19,5
18,6
19,0
382,2
399,2
419,6
439,7
460,0
480,4
502,7
Tabulka 1 Výdaje na národní obranu v letech 2003-2009 (mld. dolarů)
Pramen: Department of Defense budget documents. URL:< http://www.dod.mil/comptroller/defbudget/fy2004/>
Vojenský personál Provoz a údržba Nákup zbraní a vojenské techniky Věda a výzkum Budování infrastruktury Výstavba bytů Fondy, důchody apod. Ostatní programy MO Celkem pro MO (kapitola 051)
2003 93,4 113,6 70,0
2004 98,6 117,0 72,7
2005 102,7 121,7 77,2
2006 107,2 126,2 84,3
2007 110,6 129,8 94,7
2008 114,2 135,7 104,0
2009 117,7 139,7 112,2
56,8 6,3 4,2 3,2 17,3 364,6
61,8 5,0 4,0 2,8 17,9 379,9
64,3 6,1 4,8 1,4 18,8 399,8
64,6 10,4 5,1 2,2 20,3 419,8
67,0 13,2 4,8 1,1 21,7 440,5
69,4 12,32 3,8 2,0 22,9 461,8
11,5 4,2 4,8 24,2 483,6
Tabulka 2 Rozpočet Ministerstva obrany USA na roky 2003-2009 podle jednotlivých kapitol (mld. dolarů)
Pramen: Department of Defense budget documents. URL:< http://www.dod.mil/comptroller/defbudget/fy2004/>
27
Pozemní vojsko Vojenské námořnictvo / námořní pěchota Vzdušné síly Ostatní prvky ozbrojených sil Celkem pro MO (kapitola 051)
2003 90,7 111,1
2004 93,7 114,6
2005 98,2 119,0
2006 103,5 125,3
2007 108,8 129,8
2008 114,3 137,2
2009 116,8 148,5
108,0 54,9 364,6
113,7 57,9 379,9
120,5 62,1 399,8
127,5 63,5 419,8
131,7 70,2 440,5
137,9 72,4 461,8
141,3 77,0 483,6
Tabulka 3 Rozpočet Ministerstva obrany USA na roky 2003-2009 podle druhů ozbrojených sil (mld. dolarů)
Pramen: Department of Defense budget documents. URL:< http://www.dod.mil/comptroller/defbudget/fy2004/> Uvedené iniciativy Ministerstva obrany Spojených států jsou součástí jeho širší role při upevňování ekonomiky USA, jako jednoho z cílů v oblasti národní bezpečnosti Spojených států, které v létě 2002 vyhlásil prezident G. Bush.10 Jejich realizace nachází svůj konkrétní odraz ve vývoji rozpočtu ministerstva obrany (viz. Tabulky 1 – 3). Perspektivy realizace plánů ministerstva obrany jsou závislé na postojích Kongresu, který ne vždy bývá, především ve vztahu ke zvyšování vojenských rozpočtů, s prezidentem solidární. Například, během fiskálního roku 2003 prezident požadoval pro ministerstvo dodatečných 10,1 mld. dolarů, z nich 8,2 mld. na válku s terorizmem, 1,2 mld. na posílení vzdušného hlídkování nad kontinentální částí teritoria USA a 0,7 mld. na realizaci nové americké jaderné strategie. Avšak Kongres odsouhlasil vyčlenění pouze 0,7 mld. dolarů z celkové požadované sumy. Kromě toho, nebylo schváleno ani 10,7 mld. na boj s terorizmem.11 3 EKONOMICKÉ A VOJENSKOEKONOMICKÉ SOUVISLOSTI KONVERZE Průběh a výsledky konverze obranného průmyslu Spojených států v posledním desetiletí minulého století evokují úvahy o omezených možnostech tržního systému12, který není způsobilý k automatickému nebo okamžitému přesměrování materiálních, finančních, lidských a vědeckovýzkumných zdrojů z jejich vojenského použití na civilní. Podstata tohoto problému spočívá v tom, že v tržní ekonomice je poptávka po vojenské produkci vytvářena státem, ale poptávka po civilní produkci především soukromými agenty trhu – výrobci a domácnostmi. Omezení státních nákupů vojenské produkce tedy nemusí nezbytně vést k odpovídajícímu zvýšení soukromých výdajů, tj. ke zvýšení efektivní poptávky po civilní produkci. Z makroekonomického hlediska snížení vojenských výdajů a omezení státních obranných zakázek vede „pouze“ k vytvoření potenciální možnosti „nepřímé konverze“, tj. možnosti, že peněžní zdroje uvolněné z jejich vojenského použití se transformují do růstu poptávky po civilní produkci. Tento proces je možné znázornit v podobě několika makroekonomických řetězců, například: 10
Kozaryn, L. D. Bush Goals: Win War, Protect Homeland, Strengthen Economy. Washington: American Forces Press Service, 2002, July 9. URL:
11 Fiscal 2004 Department of Defense Budget Release. US, Immediate Release, 2003, February 3, № 004-03. URL: 12 Blíže např.: ZIPFEL, T. Zbrojní průmysl USA během 90. let a vládní politika. In Sborník Vojenské akademie v Brně. VA Brno, 2003, č. 1, s. 53-69.
28
- snížení vojenských výdajů → snížení daní → zvýšení peněžních důchodů soukromého sektoru → zvýšení efektivní poptávky po civilním zboží; - snížení vojenských výdajů → snížení deficitu státního rozpočtu → snížení státního zadlužení na peněžním trhu → snížení úrokové sazby na úvěry → zvýšení poptávky soukromých firem po peněžním kapitálu → zvýšení soukromých investic → růst poptávky po výrobních technologiích a stavebních činnostech; - snížení vojenských výdajů → zvýšení státních výdajů na sociální a ostatní civilní potřeby obyvatel → zvýšení poptávky po produkci civilního určení. Všechny uvedené transformační řetězce působí postupně a nelze předpokládat, že jejich reálný vliv na situaci vojenských podniků by nebyl ovlivněn řadou dalších faktorů, proto tento vliv nelze považovat za jednoznačný. Intenzita vlivu na celé národní hospodářství by byla závislá na konkrétním stavu ekonomické konjunktury, na fázi ekonomického cyklu v níž by se ekonomika nacházela apod. Ve velké míře by výsledný efekt závisel na velikosti celkového snížení vojenských výdajů. Svědčí o tom vývoj ve Spojených státech po druhé světové válce. Z ekonomického hlediska je možné řetězec mikroekonomických souvislostí konverze zbrojní výroby znázornit následujícím způsobem: akumulace finančních rezerv z výroby vojenské produkce → uskutečňování přípravy výroby civilní produkce souběžně s výrobou produkce vojenské → nahrazení ztrát způsobených omezením vojenské produkce → využití finančních rezerv na investice výzkumné a vývojové práce, zaměřených na vytvoření podmínek k proniknutí na trhy civilní produkce. Předpokladem tohoto transformačního procesu je, aby zbrojní firmy měly možnost (a byly ochotné) v období zvýšené poptávky po zbraních a vojenské technice vytvářet si finanční rezervy pro případ výpadku poptávky, a zároveň i pro potřeby uskutečňování vědeckých výzkumů v oblasti civilní produkce. Tato podmínka je velmi citlivá, neboť vede k umrtvení části produktivního kapitálu. Je proto zřejmé, že kterákoliv vojenskoprůmyslová společnost se rozhodne k tomuto kroku pouze tehdy, bude-li vážně uvažovat o diversifikaci své výroby a bude-li velký předpoklad k tomu, že v zásobách rozpracované produkce umrtvený kapitál bude přeměněn v reálné zboží pro trh. Úspěšný vstup na trh civilní produkce přitom kromě výrobních investic a výdajů na výzkum a vývoj vyžaduje další prostředky na rozvoj marketingu a systému odbytu. Z uvedeného vyplývá, že normální „přímá konverze“ je možná jen za podmínky dlouhodobé přípravy diversifikace vojenského průmyslu a jeho propojování s civilními výrobami. ZÁVĚR Od počátku 80. let je politika Ministerstva obrany USA zaměřena na uskutečnění reformy systému vojenské výstavby, zvýšení její ekonomické efektivnosti a racionální vynakládání obranných zdrojů. Uvedené problémy jsou natolik závažné a složité, že k jejich řešení je nutné přistupovat velmi opatrně a pouze na základě závěrů zevrubných analýz konkrétního stavu. Nepřipravená radikální a náhlá změna stávajících systémů a algoritmů chování může vést ke vzniku nových, mnohem vážnějších problémů. Za nejdůležitější úkol považuje vláda USA určení nezbytné úrovně národní bezpečnosti a ekonomických možností, postačujících k jejímu zabezpečení. Úspěšné plnění tohoto úkolu vyžaduje definovat:
29
-
objem nezbytných výdajů odpovídající cílům národní bezpečnosti, existujícím hrozbám a vývoji cen výzbroje; objem prostředků, které mohou být vyčleněny na vojenské potřeby a současně i míru vlivu vojenských výdajů na ekonomický rozvoj země; možnosti úspor prostředků vynakládaných na obranu cestou využití např. nejefektivnějších technologií a nových metod řízení.
-
Při realizaci tohoto cíle je velmi významná role přisuzována Ministerstvu obrany USA od kterého se očekává, že svou činností bude: -
napomáhat takové alokaci investic, která bude zabezpečovat jak zvyšování vojenského potenciálu země, tak i růst její ekonomické konkurenceschopnosti na světových trzích; napomáhat takovému přerozdělování toku investic, které bude umožňovat obranným průmyslovým odvětvím „přeorientovat se na nevojenskou výrobu“; podporovat vývoj nových technologií dvojího použití a stimulovat jejich volný transfer mezi civilním a vojenským sektorem; v zájmu rozšiřování ekonomické spolupráce a podpory svobodného obchodu v globálním měřítku využívat své dlouholeté vojenské vztahy s hlavními spojenci a partnery USA; aktivně napomáhat zemím, které se vydaly cestou od státního regulování ekonomiky, k tržnímu usměrňování jejího vývoje.
LITERATURA [1] ARBAUGH, J. & SEXTON D. Strategic Orientation And Customer Dependance In Discontinuously Changing Environments“ Study Of The Defense Industry. Journal of Managerial Issues, 1997, Vol. 9, Numer 4, Winter: p. 419-439. [2] GANSLER, J. Defense Conversion: Transforming the Arsenal of Democracy. Cambridge: MIT Press, 1995 ISBN 0-262-07166-5 [3] GANSLER, J. The Future of the Defense Firm: Integration Civil and Military Technologies. In: Latham, A., Hooper, N.: The Future of the Defense Firm: New Challenges, New Directions. Kluwer Academic Publisher, Dodrecht 1995. ISBN 0-79233268-7 [4] KOZARYN, L. D. Bush Goals: Win War, Protect Homeland, Strengthen Economy. Washington: American Forces Press Service, 2002, July 9. URL: (cit.-2006-03-20) [5] RUMSFELD D.H. Annual Report to the President and the Congress. Washington, 2002. URL: (cit.-2006-09-16) [6] RUMSFELD D.H. Annual Report to the President and the Congress. Washington, 2003. URL: (cit.-2006-09-16) [7] RUMSFELD D.H. Annual Report to the President and the Congress. Washington, 2004. URL: (cit.-2006-09-16) [8] TIŠČENKO, G.G. Povyšenije ekonomičeskoj efektivnosti vojennogo strojitelstva SŠA. Moskva, 2004. ISBN 5-7893-0058-8 [9] ZIPFEL, T. Zbrojní průmysl USA během 90. let a vládní politika. In Sborník Vojenské akademie v Brně. VA Brno, 2003, č. 1, s. 53-69. ISSN 1211-1031
30
[10] Department of Defense budget documents. URL:< http://www.dod.mil/comptroller/defbudget/fy2004/> (cit.-2006-03-20) [11] Final Report by the President´s Blue Ribbon Commission on Defense Management. June 1986. URL: (cit.-2006-03-20) [12] Fiscal 2004 Department of Defense Budget Release. US, Immediate Release, 2003, February 3, № 004-03. URL: (cit.-2006-03-20) [13] FY 2004 Defense Budget// US DoD: 2003, February, s.10. URL: < http://www.dod.mil/execsec/adr2002/> (cit.-2006-03-20) [14] The Goldwater-Nichols Department of Defense Reorganization Act of 1986. Pub.L. 99-433. URL: (cit.-2006-0320)
31
