Ukrajina a Evropa Znak batalionu Azov Evropanům přináší dobrou zprávu, že ještě nejsme sice nacisti, ale brzo se jimi staneme, pokud nám EU nepomůže zacalovat naší milovanou Ukrajinu, pak přimalujeme dvě čárečky a vtrhneme k vám dělat pořádek tak nějak po banderovsku. Problém s Ukrajinou je, že svou zhroucenost chce exportovat do Evropy.
Úvod Je sice lepší žít v rozhádané EU než v Rusku, ale pokud ta rozhádanost vyústí ve vztahu k Ukrajině v naprosto avanturistickou politiku, pak je to na pováženou a zváženou. Ale pokud nabídla EU asociační dohody Ukrajině, garantovala tím všem evropským občanům, že na Ukrajině není taková situace, aby se něco muselo řešit kontrarevolučními metodami. Naopak panuje tam demokracie, kdy se vše řeší ve volbách. To, že odmítám neslušné návrhy EU vůči Ukrajině na asociaci v momentu, kdy na to nemá, kdy nemá vyřešeny vnitřní problémy, neznamená to, že musím schvalovat politiku Ruska vůči Ukrajině. Bez souhlasu Ruska nepřipadá členství Ukrajiny v EU vůbec v úvahu. Státní hranice se po Helsinkách smějí měnit jen se souhlasem států, jichž se tato změna dotýká. To nebyla asociační dohoda, to byla provokace. Na ruských hranicích se vynořil nový útvar, zvaný Evropská Unie. Evropská Unie ale nemá v současnosti na to, aby se rozpínala jako inflační bublina. Rusko neprohraje, když prohraje Ukrajinu. Evropská Unie prohraje, když vyhraje Ukrajinu. Myslím, že je pro nás důležitější než pochopit politiku Ruska, pochopit politiku EU vůči Rusku. Evropští politici museli mít plné kalhoty, když museli čelit hrozbě ohrožení dodávek plynu a ropy v uplynulých letech z Ruska. Bulíkujte něco voličům, kteří se drkotají zimou. A tak se to rozhodli Putinovi vrátit, aby se cítili jako chlapáci. Politika EU je právě proto tak vášnivě antiruská; konflikt na Ukrajině byl vyvolán naprosto záměrně. EU nemůže dlouhodobě fungovat jako EFTA, při první krizi by se rozpadla, každý stát i státeček by začal prosazovat své krátkodobé zájmy. EU může dlouhodobě fungovat jako federace, musí k tomuto stavu směřovat. Pokud nebude, opět platí, že se prosadí při první krizi krátkodobé zájmy států. Volný trh potřebuje politický rámec. Politický rámec vzniká ze snah účastníků trhu, což jsme všichni, ochránit si svůj monopol. Politika je koncentrovaná ekonomika. Co není v ekonomice, není v politice. Kdyby EU bylo federálním státem jako USA, byl by vstup Ukrajiny do EU vítaným přínosem. Ale protože EU čelí partikulárním tendencím, vstup Ukrajiny může být poslední kapkou, která EU rozloží. I Turecko se ukázalo být příliš velkým soustem. Ukrajina je na 117 místě ze 171 států v indexu tzv. zhroucených států a dlouhodobě klouže neustále níže a níže. Uzbekistán je na 41 místě (http://ffp.statesindex.org/ukraine). A když se podíváte na ty trendy tamtéž, je jasné, že za ně Rusko odpovědnost nenese. Viz též definice zhrouceného státu na Wikipedii. 1/14
www.rodon.cz
Výklad událostí na Ukrajině lze popsat čistě jako vnitřní reakci obyvatel Ukrajiny na tento impuls. Krym se odtrhl, protože jeho obyvatelé si nepřáli žít pod vládou ukrajinských oligarchů a rusofobních nacionalistů. Stejně tak Doněcko a Luhansko. NATO a EU teď právě zřetelně ty oligarchy na Ukrajině hájí a netouží po ničem jiném, než aby expandovaly ukrajinské poměry k nám. Má smysl pomáhat zhroucenému státu? A jakou mám záruku, že z té pomoci nebude mít primárně prospěch nějaký ukrajinský oligarcha, žijící třeba v Londýně. Zahájit proces přijímání takového státu do EU je hazard jak pro něj, tak pro EU. Pokud lze Ukrajinu označit za zhroucený stát, nutně se tam projeví separatistické tendence bez ohledu na to, jakou Rusko dělá politiku. Stejně tomu tak bylo v případě SSSR po r. 1990. Problémy Ukrajiny jsou tak velké, že jsou řešitelné pouze a jenom jejím rozdělením, a to nemluvím o jiných aspektech (Oděský masakr). Kontrarevoluční pučisté na Ukrajině ve svém vlastním zájmu by neměli separatistickým tendencím příliš bránit. A tedy projevit souhlas s myšlenkou místních referend. Pokud čísla o národnostním složení Ukrajiny pravdivě odrážejí situaci a pokud by voliči hlasovali podle své národnostní příslušnosti, tak žádné nebezpečí pro nějaké štěpení Ukrajiny odsud nehrozí. Naopak by tato místní referenda posílila legitimitu kyjevského režimu. Putin a Rusko hrají s černými, protože všechny ty jeho současné tahy na šachovnici jsou až reakcí na situaci, kdy podle euroskeptiků téměř rozpadlá Evropská Unie nabídla družbu téměř zhroucenému státu Ukrajina. Prohnilou Ukrajinu si chce vzít prohnilý Západ pod svá křídla. Západ je prohnilý, a jenom proto se na Ukrajině děje, co se děje. Pokud Ukrajinci si přáli žít jako zbytek Evropy, tak proč si tu Evropu neudělali sami u sebe. A pro sebe. Takoví Estonci, Litevci a Lotyši to dokázali. Přemýšliví občané na Majdanu jsou do značné míry produktem školení, které stálo USA pět miliard dolarů během dvaceti let. A Ukrajinu tak asi jeden bilion dolarů vyvezených oligarchy do ciziny. V geopolitickém smyslu vedlo k rozdělení Ukrajiny na tu chytřejší západní a hloupější východní. A pokud ti chytřejší proškolení, koncentrovaní v jedné části země, ohrožují hloupější v druhé části země, co dobrého z toho může vzejít pro územní celistvost státu? Ti hloupější se i s vlastním státem chtějí schovat pod deštník. I u nás se přece našli takoví, kdož se chtěli trhnout od Moravy, protože volila levicově. Ještě k Majdanu Kuželky. Kdo první je rozhodil? EU nebo Rusko? Kdo první destabilizoval situaci? Odehrály by se události na Majdanu jinak, kdyby vliv cizích zemí a jejich tajných služeb tam nebyl? Z Lenina by si kyjevští majdanisté měli vzít příklad, ten pustil k vodě jak Ukrajince (brest litevský mír), tak Finy, tak i Poláky, aby zachránil revoluci. Ano, EU, NATO a USA mohly zabránit mnoha lidským obětem, kdyby kyjevské bukanýry vyzvaly k respektování soudního nařízení demonstrací na Majdanu. Proč se úplně zapomíná na to, že demonstrace v Kyjevě na Majdanu, a pouze na Majdanu byly soudně zakázány soudem na návrh kyjevské radnice s cílem dosáhnout pokojného prožívání příchodu Nového roku? Pohrdáním právem to začalo, jadernou zimičkou to skončí. Ke cti Ukrajinců svědčí, že i v tom zhrouceném státu pouze dvacet tisíc bukanýrů ten zákaz nerespektovalo. A proč bukanýři, kteří tak ctili nade vše právo na shromažďování, přepadli již vracející se autobusy s krýmskými Rusy, kteří pokojně v Kyjevu rovněž demonstrovali, tak to by skutečně nemělo zůstávat zcela mimo naší pozornost. Majdan vytvořil podmínky pro to, aby pod rouškou práva na sebeurčení se otevřeně mohla projevit snaha krymské vlády o odtržení od Ukrajiny a aby zesílil a zreálnil snahu Ruska tento proces podpořit. Z mezinárodního hlediska tento proces byl podpořen odtržením Kosova od Srbska. Pokud jsou události na Majdanu charakterizovány jako sice drsné ale nijak nelegální demonstrace, tak trochu je opomíjen jejich zákaz kyjevským soudem na návrh kyjevské radnice ve dnech 18. 2/14
www.rodon.cz
prosince 2013 do 21. února 2014 z důvodů oslav Nového roku. Rozhodující většina Kyjevanů a Ukrajinců tento zákaz respektovala, když se počet účastníků snížil z půl milionů na dvacet tisíc. I kdyby tehdejší prezident Janukovič dal příkaz ke střelbě, tak kdyby byl respektován soudní zákaz demonstrací na Majdanu, nebylo do koho střílet. EU přitom dodala legitimitu Janukovičovi, když mu podstrčila k podpisu asociační dohody. Odmítnutí podpisu nebylo nic fatálního, co by se nedalo řešit řádnými volbami. Nebylo to třeba řešit porušováním soudního zákazu svolávání a pořádání demonstrací na Majdanu. Proč Antijanukovci nemohli přesunout jinam na pouhé tři měsíce, tak to už není vůbec jasné. A co měl Janukovič společného se soudním zákazem demonstrací, a to pouze na Majdanu? Copak by mohla EU nabídnout asociační dohodu nějaké zemi, kde neexistuje nezávislost moci soudní na moci výkonné? Pokud měli ukrajinští občané pocit, že je Janukovič ignoruje, mohli mu to spočítat v příštích volbách. Vzhledem k tomu, že vyhrál volby, tak ve světle toho mandátu se domníval, že nemusí jednat s bukanýry. A řekl bych, že ani nebylo s kým jednat. Ale přesto už 9.12. 2013 souhlasil s jednáním. Za dnešní situaci je jednoznačně odpovědná EU svým pozitivním postojem k zakázaným demonstracím na Majdanu, což muselo pořádkumilovné Rusko vyděsit k smrti. A ukrajinské Rusy tím tuplem. Kdo tedy začal tuto válku z politického hlediska, je nad slunce jasnější. Ten, kdo schvaloval, nebo alespoň toleroval porušení soudních nařízení. Nebýt toho, tak dodnes Krym je částí Ukrajiny. Brutáĺní zásahy policie začaly až v souvislosti se zákazem demonstrací na Majdanu kyjevským soudem a na podnět kyjevské radnice v souvislosti s oslavami Nového roku a až tam zůstalo pouze (placené) tzv. tvrdé jádro. Proč to tvrdé jádro nemohlo jít demonstrovat o kousek dále, tak to dodnes nikdo ani z úrovně Evropské Unie a vlády USA nedokázal vysvětlit. Třeba se o to jednou pokusí mluvčí ministerstva zahraničních věcí USA. Jestliže EU se rozhodla družit s Ukrajinou, tak evropské veřejnosti řekla, že jí asi považuje za demokratický stát, v němž se dodržují příkazy soudu na konání demonstrací na Majdanu. Kdyby soudní příkaz ukrajinského soudu v Kyjevě na návrh ukrajinské radnice v Kyjevě byl bezezbytku dodržen, hodně lidí by dnes žilo a Ukrajina by dnes nemusela zápasit o udržení územní celistvosti. Vše by vyřešily řádné prezidentské a parlamentní volby. Ukrajina se už nemůže udržet jako stát, musí být rozdělena. Bohužel tam začali umírat lidé. A to představuje pro budoucí soužití takovou zátěž, že bude lepší Ukrajinu rozdělit. Pan Vyvadil klidně může přepisovat hranice, protože Ukrajina dlouhodobě evidentně a frapantně nedodržovala článek 73 Charty OSN. Díky obětem na životech je možné na Ukrajině pro uklidnění situaci jediné řešení, její rozdělení. Ti mrtví představují příliš velkou zátěž pro jakékoliv soužití v jednom státě. V tuto chvíli už je jedno, kdo je vinen. Odvolávám se na problémy soužití s německou menšinou v Československu, kde právě kytičky na hroby těch zastřelených na počátku r. 1919 rozvrátily o 20 let později tento státní útvar. Zápas o udržení územní celistvosti je už dnes prohrán předem, protože po vypálených autobusech a po oděském masakru nelze žádného Rusa nutit k tomu, aby žil nadále pod ukrajinskou jurisdikcí. Je zde naprosto stejná situace, v jaké se ocitli Čechoslováci po násilném potlačení německých demonstrací za osvobození. Kytičky na hroby těch mrtvých demonstrantů republiku do dvaceti let spolehlivě rozložily. Lež má vždy krátké nohy. Rusofobové dnes rádi zatloukají, že se demonstrace na Majdanu konaly navzdory soudnímu zákazu. A tuto informaci jsem převzal z lidovek a idnes, kde tato zpráva byla svého času hlavním titulkem na první straně. Konstatování, že svět bez Majdanu by vůbec nebyl v pohodě, mi připadá příliš obecné. Jak to je se zásadou územní celistvosti 3/14
www.rodon.cz
Pokud se dnes Ukrajina rozdělí, tak se může zase zpět sjednotit. Ani my jsme nedokázali řešit problémy života ve společném státě, Česko-slovenské federativní republice, a to se nám do toho asi vskutku nikdo nemíchal. Takže na Rusko to svádět nelze. Jak jsme hájili územní celistvost v r. 1992? Obhajoba územní celistvosti má svůj význam jedině tehdy, když tím se zvyšuje úroveň dosažení bezpečnosti a spravedlnosti, tedy vnějšího a vnitřního míru pro i toho posledního obyvatele daného území? Kauza Kosova sdělila světu, že územní celistvost není posvátnou krávou. Tady nikdo automaticky neschvaluje Putinovu politiku. Pouze je nutno uznat, že vzhledem k tomu, že právo na sebeurčení národů je zakotveno v Chartě OSN a princip územní celistvosti je podřízen principu bezpečnosti a spravedlnosti, tak je nutno ruskou podporu uznání Novoruska považovat za mravní a legitimní. Pokud je v Chartě OSN zakotveno právo na sebeurčení národů, pak ruská podpora realizaci tohoto práva nemůže být považována za něco nemravného, a už vůbec ne za agresi. Viz Mnichovská dohoda, která vytvořila precedens. Naopak zřízením Novoruska se vytvoří bariéra proti dalšímu ruskému pronikání na Ukrajinu. Majdanská revoluce bude zachráněna. A byla vyhlášena jeho neutralita s tím, že by Rusko muselo Krym vojensky opustit. Pouze by tam mohlo mít své vojenské základny v pronájmu. Vznikl by nárazníkový stát, který by bránil konfliktům. Takhle vstřícně by měla reagovat EU na ruský návrh, že by mělo vzniknout Novorusko. Pokud Rusku jde pouze o ochranu Rusů v blízkém zahraničí, šlo by o nabídku, kterou by nemohlo odmítnout. A byl by klid. Jde o to mávat olivovou ratolestí. Pokud se vytvoří Novorusko jako neutrální stát, tak by Putin své zelené mužíčky mohl stěží dotransportovat do Karlsbadu. To, že tato obhajoba územní celistvosti silou snížila vnitřního a vnějšího míru na východní Ukrajině, je nade vší pochybnost. Stejně tak platí, že odtržení východní Ukrajiny nesnížilo úroveň bezpečnosti a spravedlnosti poskytovanou obyvatelům západní Ukrajiny (na rozdíl od Československa v letech 1918-1938). Jde o střetnutí dvou principů, obhájci územní celistvosti států se střetávají s obhájci práva na sebeurčení národů na sebeurčení až do samého odtržení. K tomu Mezinárodní soud v Haagu dodal, že nejsou určeny způsoby, jak provést secesi, tedy ring volný. Také Britové považovali Amíy v r. 1776 za vzbouřence. A ničím jiným Amící nebyli, protože po vítězné válce vyvlastnili a vyhnali americké Brity, tedy ty, kdož zůstali věrní britské koruně. A koneckonců platí, že státy jsou produktem ozbrojených teroristických skupin, u nás třeba legií. Centrální vláda samozřejmě nemá stáhnout své jednotky, což ale není ukrajinský případ, ale má nabídnout mírové řešení v podobě konán lokálního referenda v nějakém přijatelném časovém horizontu. A právě tento logický mezikrok ukrajinská vláda neudělala, což vede k nutně k závěru, že jí jde o vyhnání odbojného ruského obyvatelstva. Pokud nabídne a separatisté odmítnou, tak pak už s nimi může dělat, co chce. Ukrajinci by se museli vrhnout na své vlastní oligarchy,kdyby chtěli opravdu svobodu. To ale vůbec neznamená, že se třeba Podkarpatská Rus nemůže připojit ke Slovensku, když bude chtít. Kdykoliv Šumavákům se zachce, mohou se připojit k Německu. Ale Berlín je nesmí vzít bez souhlasu Prahy. Aby se to obešlo, tak Šumaváci musí nejprve vyhlásit vlastní stát, který se pak slavnostně spojí s Německem. A vzhledem k tomu, že tam mají euroregion, tak už se stalo. V roce 1991 se obyvatelé Krymu zúčastnili několika referend. V prvním referendu se s 93,26% voličů tento region přihlásil jako autonomní republika k tehdejšímu Sovětskému svazu. Ale události, spojené s rozpadem Sovětského svazu, nabraly rychlé tempo. Následovalo druhé referendum, v němž 54% obyvatelstva Krymu souhlasilo s vyhlášením nezávislostí Ukrajiny. Mělo následovat ještě třetí 4/14
www.rodon.cz
referendum, v němž se mělo jednat o vyjádření obyvatel Krymu k jejich nezávislosti na Ukrajině. Tak byli obyvatelé tohoto regionu předem informováni ze strany Kyjeva. Toto referendum se neustále odkládalo na neurčito a nakonec k němu vůbec nedošlo. Do sporu zasáhla roku 1995 ukrajinská vláda zrušením krymské ústavy a prezidentského úřadu a zavedením přímé správy ukrajinského prezidenta, která byla zrušena až po zklidnění situace koncem roku 1995. V Čečensku, v Gruzii, na Ukrajině Sověti, respektive Rusové byli přítomni už od r. 1945, kdy platila v mezinárodním právu zásada, či noha vojáka kam vstoupí, toho království. Až Charta OSN garantovala právo národů na sebeurčení, v Leninově interpretaci až do samého oddělení. Pokud cílem jakéhokoliv politického hnutí je secese nějakého území od nějakého státu, nelze toto hnutí považovat za protistátní. A protože ve veřejném prostoru je rozhodujícím prostředkem vůle obyvatelstva hlasování rukama, tak je jasné, že prostředkem vyjádření politické vůle jsou volby, potažmo referendum. Pokud tedy obyvatelé tohoto území vyjádří svou vůli ústavní většinou, tak musejí mít prostor k tomu odejít z daného svazku. Protože Charta OSN uznává právo národů na sebeurčení, tak odtržení určitého území a jeho připojení k jinému státu, pokud proběhne formou lidového hlasování, je možné. Pokud ústava daného státu nedovoluje konání existence lokálních referend, tak se nejedná o demokratický stát, a je tedy možné použít k vyjádření této politické vůle síly. A ústava Ukrajiny nezná institut místních referend. Orientace tamního obyvatelstva je zřetelná už z odmítnutí referenda kyjevskou vládou. Kdyby kyjevská vláda si byla jista příchylnosti a láskou obyvatelstva uvedených oblastí, tak by zcela jistě riskovala souhlas s lokálními referendy pod mezinárodní kontrolou. Garance hranic snad neznamená, že se jakýkoliv útvar uvnitř nemůže připojit k někomu jinému. Jestliže se budou obyvatelé státu Washingston chtít připojit k Česku, nebo naopak, nikdo jim v tom nemůže zabránit. Tak jako my jsme se připojili k Evropské unii, tak se Krym připojil k Rusku Podle jednoho pisatele nelze vysvětlit, že ukrajinské separatistické skupinky ozbrojených teroristů na jedné straně obviňují kyjevskou vládu s toho, že je nedemokratická, že je juntou a klikou, kterou nikdo nezvolil, ale na druhé straně brání lidem, aby si zvolili, koho chtějí a obsazují volební místnosti. Je to paradox, který jejich obhájci nemohou logicky vysvětlit. (Zdeněk Bárta) Je to přece dáno tím, že jde právě o separatisty, kteří nemohou ani připustit možnost, že nařízení vlády kyjevských bukanýrů mohou být vynucována a respektována kdekoliv na Ukrajině. Separatista tedy nemusí být stoupencem návrhu na volby, které navrhla provést kyjevská vláda, které mimochodem mají upevnit územní integritu Ukrajiny. Tedy něco opačného než chtějí separatisté. A pokud možnost secesi není zakotvena v ústavě třeba právem na realizaci lokálních referend o této otázce, tak se z tohoto pohledu stává každý stát nedemokratickým státem a každý terorismus ospravedlnitelným. Pokud právo na sebeurčení je zakotveno v Chartě OSN, pak není možné separatisty zahánět do ilegality a pronásledovat je hlava, nehlava, tedy ani v Tibetu a v Čečensku či Dagestánu a Kurdistánu, nebo ve Valašském království. Je otázkou, zda z Indie měla právo Velká Británie udělat radioaktivní zónu. Vzniká ale otázka, jak mohou jednotlivci to své právo na secesi realizovat. Zda-li oddělení nějakého území od nějakého státního celku se může dít jenom tím způsobem, že separatisté ukecají všechny ostatní obyvatele daného státu, respektive příslušné zastupitele, nebo třeba prostřednictvím těch lokálních referend, je k diskuzi. Ukrajinské ústavě je nadřazená Charta OSN, ta jasně říká v článku 73, že státy při správě dosud nesamosprávných území musejí co nejvíce podporovat jejich blahobyt a politické tužby lidu. Územní celistvost státu není zásadou, která je nadřazena všemu ostatním zásadám, musí být v nějaké 5/14
www.rodon.cz
rovnováze s právem na secesi. Už proto, že liberální demokracie je založena na ochraně menšin a dělbě moci, nikoliv na všeobecném hlasovacím právu, tedy právu většiny rozhodovat o menšině, respektive také právu svobodně si zvolit své zástupce (to je málo). Tedy to co je dnes na Ukrajině, tak se může nazývat revoluční, nebo kontrarevoluční demokracií, která se opírá také o bodáky lidových milicí, nikoliv však liberální demokracií Budapešťské memorandum garantuje Ukrajině územní svrchovanost zvnějšku, ale to snad neznamená, že se nesmí od Ukrajiny žádná část odtrhnout. Pouze do tohoto procesu nesmí nikdo zvnějšku silou zasahovat. A to jestli tak učinilo Rusko, není možné dnes prokázat. I kdyby ti zelení mužíci byli ruskými občany non plus ultra. Existuje žádost Janukoviče o zásah. Ale o to nejde, jde o to prokázat, že ti zelení mužíci tam nekonali v souladu s vůli místních separatistů a jejich představitelů. Mohli si vzít na pomoc kohokoliv. Referenda jasně ukázala, co asi tak místní obyvatelstvo chce. A po masakru v Oděse nikdo v tuto chvíli Ukrajinu už nemůže slepit dohromady. I kdyby události v Oděse začali tím, že údajně dobře organizovaní a vyzbrojení zabijáci vyslaní Vladimírem Putinem napadli ukrajinské fotbalové fanoušky, čtyři z nich zastřelili a desítky zmlátili a ztýrali a chtěli vyvolat krveprolití. Mohlo jít ale také o provokatéry. A proč tomu Putinovi ti Ukrajinci tak snadno naletěli? IQ tykve nemají pak nárok hájit zásadu územní celistvosti a nezávislosti. Pro konflikty tohoto typu platí, že můžete cedit pouze vlastní krev, nikoliv cizí. Vítězem se stává ten, kdo může nosit kytičky na hrob. Žádný ze signatářů Budapešťského memoranda neporušil závazek zdržet se hrozby nebo použitím síly vůči teritoriální integritě či politické nezávislosti Ukrajiny. Vyhrožoval snad Putin, že obsadí Kyjev nebo Krym? Krym odtrhl sám, když přijely autobusy se zbědovanými demonstranty z Kyjeva. Pokud by hořící autobusy byly ve videu pouhým propagandistickým trikem, pak by jeho tvorba vyžadovala téměř stomilionový rozpočet. A také nechápu, proč by ruská propaganda měla za cíl ukázat Ukrajince jako nadlidi, kteří umějí zastrašit nebohé Rusy. Vždyť ten film přináší o Ukrajincích samé dobré zprávy, že umějí se dobře vypořádat s protivníkem. Že jim jde zatraceně o moc, když jsou schopni používat takové metody. Konec konců i ve vinetuovkách je ukázáno, jak dokázali ctnostní a dobří Indiáni napíchnout nějakého toho banditu držícího se za okraj skály, při pádu na oštěpy záměrně zapíchnuté do země. A obecenstvo šílí nadšením. Tyto kolaterální škody se nemusí Ukrajincům dlouhodobě vyplatit. Komu asi budou asi nosit kytičky na hrob zbývající ukrajinští Rusové? Po upálení Rusů již není dlouhodobě možné pokojné soužití dvou národů v jednom státě. Tam, kde jsou mrtvoly, přátelství není možné. Stejně tak v případě Srbska, Chorvatska, Bosny atd. Rozdělení prostě znamená nejnižší náklady pro všechny zúčastněné. Ukrajinci budou předhazovat jedny mrtvoly Rusům, Rusové pak ty současné mrtvoly, což má vždy vyšší váhu. Od této chvíle se už žádný Rus nemůže cítit jako občan Ukrajiny. Ani kdyby se z Ukrajiny stalo druhé Švýcarsko Teď už nezbývá nic jiného než jí rozdělit. A pokud možno civilizovaně. Lze si všimnout, že se ke krymským demonstrantům v Kyjevě nikdo nepřipojil. Nemusíme všichni věřit, že k podpálení autobusů došlo tak, jak oni líčí, všichni se snad shodneme v tom, že kdyby se něco takového odehrálo, bylo by to i z pohledu rusofobů otřesné. Viníkem je vždy ukrajinská vláda, která nedokáže zajistit bezpečnost pro všechny své obyvatele. Měla na to dvacet let. A ještě přilila olej do ohně tím, že se bezhlavě chtěla družit s poněkud pororozpadlou EU, která sama neví, kudy kam a co chce. A kterou ani moc nepodporují aktivně vlastní evropští občané (účast v evropských volbách). Vůbec nemusím mluvit o Majdanu. Nejprve bylo Čečensko, kdy panovalo ještě pojetí, že územní celistvost je posvátnou krávou, pak přišlo Kosovo, kde tato posvátná kráva byla obětována. Tato velká oběť pak vytvořila prostor pro Putina. Čečensko bylo před Kosovem. Kosovo řeklo, že územní celistvost není posvátnou krávou, 6/14
www.rodon.cz
kterou je nutné udržovat za každou cenu naživu. Ostatně jak vznikly USA? Kosovo rozbilo architekturu mezinárodních vztahů budovaných na základě principu dodržování a vzájemného respektování územní celistvosti států. Pokud centrální vláda nedokáže zajistit pro všechny obyvatele daného státu vnější a vnitřní mír, má právo se provincie vzbouřit a trhnout. Ukrajina ještě před Majdanem byla zhrouceným státem, který paradoxně vznikl na základě práva na sebeurčení národů. Takže se nelze divit, že na základě tohoto práva také může zaniknout. Kosovo a usnesení Mezinárodního soudu v Haagu poněkud nabouraly princip nedoknutelnosti územní celistvosti státu. V případě Čečenska šlo samozřejmě ještě také o jiné věci, o útok Bachčitarajeva na školu. S Ruskou federací se Krym spojil až po vyhlášení vlastní samostatnosti. A proč by Krym se nemohl v rámci zásady práva národů na sebeurčení nemohl připojit, ke komu chce, tak to fakt nevím. Do přijetí rezoluce RB OSN č. 1244/1999 by to bylo neakceptovatelné porušení mezinárodního práva. Podle stanoviska MZV v Praze tato rezoluce nevylučovala vyhlášení nezávislosti. Rovněž předseda Mezinárodního soudního dvoru v Haagu v kauze Kosova Hisaši Owada v rozsudku uvedl, že mezinárodní právo neobsahuje žádný zákaz vyhlášení nezávislosti. Pro tento závěr hlasovalo deset soudců, čtyři byli proti, mezi nimi slovenský soudce Peter Tomek, který je soudcem výše uvedeného soudního dvora od roku 2003. Podle haagskeho soudního dvora deklarace o nezávislosti Kosova neporušila mezinárodní právo, protože mezinárodní právo neobsahuje zákaz obdobných deklarací. Dnes může vyhlásit nezávislost bez souhlasu daného státu každý národ, který žije na jeho území. Teoreticky by stačilo, aby nezávislost Krymu vyhlásil předseda autonomní Krymské vlády, tedy jisté reprezentativní struktury. Referendum nebylo ani nutné. Problémem je, že nikde není psáno, co všechno se musí udělat, aby vyhlášení nezávislosti bylo legitimní. Uznání dvou států pro tento de facto stát pak představuje dle Montevidejské smlouvy o právech a povinnostech států z roku 1933 jeden ze základních předpokladů pro nabytí jeho státnosti z pohledu mezinárodního práva. Podle této úmluvy i před mezinárodním uznáním má stát právo bránit svou integritu a nezávislost, zabezpečovat ochranu a prosperitu a následně organizovat svou zákonodárnou, výkonnou i soudní moc na základě vlastní vůle. Výkon těchto práv nemá žádné jiné limity než ty, které jsou dány v mezinárodním právu ostatním státům. Dalšími velmi vágně vymezenými předpoklady pak jsou (a) stálé obyvatelstvo, (b) vymezené státní území, (c) efektivní vláda a (d) schopnost vstupovat do vztahů s dalšími státy. Vzhledem k tomu, že vyhlášení nezávislosti se v souladu s Chartou OSN i nálezem Mezinárodního soudu v Haagu je možné, tak v žádném případě nemůže jít o causus belli Základní zásada při obhajobě územní celistvosti státu zní, že její obhájci mohu a musí cedit vlastní krev, ale nesmí padnout jediný obyvatel nově vznikajícího celku. Viz události v Sudetech v r. 1919. Jinak se ten separatismus objeví v budoucnu znovu a ještě v silnější podobě. Viz Sudety 1938. Z toho lze vyvodit, že zásada územní celistvosti je podřazena zásadě právu obyvatelstva na daném území žít v bezpečí, míru a blahobytu, tedy i obyvatel Krymu, kteří od kontrarevoluční vlády v Kyjevě nemohli čekat nic dobrého, spíše tato vláda se pokoušela o zhoršení jejich postavení (jazykový zákon). Ve skutečnosti tu jde o principy. A to právě v ukrajinském konfliktu, kde jde o konflikt nikoliv zájmů, ale principů územní celistvosti a principem právu národů na sebeurčení až od samého odtržení. Oba dva tyto principy jsou přitom podřízeny třetímu, respektive závazku státu poskytovat svým obyvatelům spravedlnost a bezpečnost, tedy vnitřní a vnější mír. Je přece nad vší pochybnost, že tomu tak v případě Ukrajiny nebylo, když na jejím území operují jednotky financované z kapes oligarchů. Lze proto říci, že Ukrajina se blíží více méně Somálsku. A od 7/14
www.rodon.cz
takového státu se má právo odtrhnout v zájmu vlastní bezpečnosti každý. A pokud přihlédneme k těm historickým zkušenostem, tak osamostatnění USA od GB bylo daleko méně odůvodněné než v případě Novoruska a Krymu. Samotná Ukrajina je v tom téměř bez viny, protože na vině je mezinárodní společenství, které nedokázalo po výroku Haagského soudu v případu Kosovo vypracovat alespoň ve formě doporučení, jak to právo národů realizovat mírovou cestou. Takže ring volný pro tvůrčí řešení. Fakt je ovšem ten, že za protiprávnívšak MSD považuje případy, kdy protiprávnost připisovaná vyhlášením nezávislosti vyplývala nikoli z jednostranné povahy těchto prohlášení jako takových, ale ze skutečnosti, že byly nebo by mohly být spojeny s protiprávním použitím síly nebo porušením norem obecného mezinárodního práva, zvláště kogentní povahy. Takováto jednání byla odsuzována rezolucemi Rady bezpečnosti OSN (doc. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc., prorektor SVŠES). K diskusi je, zda úroveň bezpečnosti a spravedlnosti na Ukrajině blízké zhroucení, která se limitně pro obyvatelstvo blíží k nule, je tou situací, která vyžaduje vnější zásah a která z důvodu existenční nouze ruší platnost všech dohod, tedy i tzv. Memoranda. Proč by nemělo být dovoleno ruské angažování na východní Ukrajině nazývat preemtivní sebeobranou před ukrajinským vyháněním rusky mluvícího obyvatelstva z Novoruska? Upozorňuji, že argumenty (např. odstřelování civilního obyvatelstva, původní odmítnutí Porošenka jednat o příměří se separatisty, i Izrael jedná s Hamasem) pro toto stanovisko se najdou i v českých masmédiích. Stačilo zamávat olivovou ratolestí, nabídnout konání referenda. Pokud by separatisté nepřijali tuto nabídku, tak by pak bylo možné vpád ukrajinské armády na východní Ukrajinu považovat za jediné možné řešení. Ale tato nabídka nezazněla, takže lze považovat tento vpád za pokus o vyhnání ruskojazyčného obyvatelstva, což se úspěšně daří. Na Donbasu nebojují proti Putinovi Donbasané, ale intervenuje tam armáda ze západní Ukrajiny, přičemž použité bojové prostředky naznačují, že cílem této agrese je přimět tamní obyvatelstvo k odchodu ze země. Pokud vyhlášení nezávislosti Novoruska bychom intepretovali pouze jako výsledek ruské expanzivní politiky, pak stojíme před problémem, jak interpretovat skutečnost, že když Novorusko chtělo vyhlásit nezávislost, tak Putin jeho představitele veřejně žádal, aby s tím ještě počkali. Pokud to prohlásíme za pouhou komedii, tak ovšem v ní vystupuje Putin jako slabý hráč, který nemá žádnou autoritu. A to není nejlepším vysvědčením pro leadra. Snahy o separatismus se řeší buď referendem, nebo občanskou válkou. Proč Kyjev dal přednost ihned druhé možnosti, tak to je fakt zajímavé, respektive podezřelé. Nejde vůbec o to být buď putinovcem, nebo antiputincovcem, jde o to, že principy územní celistvosti a svrchovanosti jsou podřízeny principům bezpečnosti a spravedlnosti. Pokud mají obyvatelé pocit, že jím tyto statky daný stát neposkytuje, mají právo se trhnout. A Ukrajina jako zhroucený stát asi těžko mohla svým obyvatelům tyto statky poskytovat v hojné míře. Prostor Putinovi i proruským separatistům dokořán otevřela kauza Kosovo, která byla výslovně založena na porušení principu, přijatého v Helsinkách, že státní hranice lze měnit toliko po dohodě zúčastněných stran. Udržení územní celistvosti Československa v r. 1919 zvýšilo úroveň bezpečnosti a spravedlnosti pro každého obyvatele tohoto státu. Pouze rozdělení Ukrajiny by zvýšilo úroveň bezpečnosti a spravedlnosti pro každého obyvatele tohoto území. Naopak bezpečí, mír a blahobyt Ukrajinců se odtržením Krymu nijak nezmenšily. Tak jako tak byly nulové. 8/14
www.rodon.cz
Čistě chronologicky. Nejprve se Krym odtrhl, pak se připojil k Rusku. Jak může někdo hovořit o anexi? O anexi lze hovořit v případě Jeruzaléma Izraelem. Právo na sebeurčení dostalo přednost před právem na zachování územní celistvosti až po Kosovu. Akce v Kosovu neměla oporu v jednoznačně formulované rezoluci RB OSN, stala se pouhou partyzánskou akcí. Tedy malérem na druhou. Zbortila celou architekturu stavby mezinárodního práva, postaveného na principu ochrany územní celistvosti států a jejich svrchovanosti. Svět, jak jsme ho znali, přestal existovat. Když to vezmu na počet obyvatel Číny s Ruskem a postavím proti tomu počet obyvatel ostatních souhlasících členů RB OSN, tak nevím, jestli lze říci, že s tou akcí souhlasila většina. Uprchlici z Kosova nám by měli vadit, a palestinští uprchlíci by nám vadit neměli. To je další průšvih toho zásahu, že znovu potvrdil právo na návrat uprchlíků do jejich původních domovů. Když to šlo v Kosovu, tak proč ne v Palestině? A to, že ten exodus Albánců z Kosova byl pouhým divadlem, tak o tom si cvrlikají nejenom vrabci na střeše, ale i vývoj počtu obyvatelstva v Kosovu. Stálo za to? Teď se nám vrací na Ukrajině. Mezinárodní soud v Haagu také poté řekl, že prozatím žádná pravidla pro secesi nebyla dosud vypracována. Takže se to odehrává ve volném stylu. Přitom mezi Kosovem a Krymem existuje dosti velký časový rozestup, takže mezinárodní společenství mělo nejméně pět let na to, aby tato pravidla vypracovalo a přijalo. Alespoň ve formě doporučení. Pokud jsou sankce myšleny jako výraz nesouhlasu s narušováním územní celistvosti Ukrajiny, je lhostejné, jak jsou tvrdé. Stačí, že jsou a že ukazují, že se s tímto faktem svět nesmířil. Pokud bereme sankce jako výraz nesouhlasu s politikou Ruska na Ukrajině, není třeba je nijak rozšiřovat, pokud nehodlá NATO a EU na Ukrajině vojensky zasáhnout. Pokud chce NATO vést nespravedlivou válku, tak nemůže očekávat, že moje maličkost bude s tím souhlasit. Právo na sebeurčení národů je zakotveno v Chartě OSN a ruská podpora tomu právu nemůže být považována za něco nemravného, za agresi. Pokud chce NATO, EU a USA zásahnout, nechť sdělí, že tyto spolky proti právu národů na sebeurčení. Proč by sedm milionů ukrajinských Rusů nemohlo mít právo žít si ve svém vlastním státě? Pokud se kyjevská vláda tváří jako demokratická, nebude problém požádat vládu v Kyjevě o přičlenění Podkarpatské Rusi k Česku. K Ukrajině Podkarpatská Rusa nepatří. Bohužel v mezinárodním právu existuje něco jako usus. A vzhledem k tomu, že jsme po r. 1989 nikdy nepožádali, aby to co bylo ukradeno, bylo vráceno, takže jsme uznali ex post přičlenění Podkarpatské Rusi k Ukrajině za právně i morálně i politicky za nezávadné. Svobodné Československo pokračovalo v komunistických zločinech. A rehabilitovalo je. Spolu s Ukrajinou, která nám také nenabídla dobrovolně rekompenzaci za ukradené, tak vrácení Podkarpatské Rusi. Kdyby Hitler dodržel Mnichovskou dohodu, mohl vládnout dodnes. Vzhledem k tomu, že ji nedodržel, o jaké agresi Spojenců lze hovořit? A mimochodem Sověti zachranili Čechy minimálně před odnárodněním. A pokryli ty lumpárny, které dělali ve vztahu k sudetským Němcům. To, že všechno má svou cenu, je jasné. Nešlo tehdy o ustupování nacistům, ale o právo sudetských Němců na sebeurčení. Pokud ti sudetští Němci chtěli mermomoci být připojeni k Reichu, bylo nutné jim vyhovět. Kdybychom se nějak bránili, byli bychom považováni za agresory a okupanty. Ale to, co dělá EU, to je agresivní politika. Aniž vyřešila své vnitřní problémy, rozpíná se a rozpíná, až do ní někdo píchne, tak bouchne. Válka je pouze pokračováním politiky. Vede-li určitá politika k válce, je stejně tak násilná jako válka sama. Jde o invazi z Marsu?
9/14
www.rodon.cz
Obrana územní celistvosti může být pod trestně právní ochranou jenom a pouze tehdy, jestliže daný stát dodržuje Chartu OSN o ochraně národnostních menšin, o v případě kontrarevoluční vlády v Kyjevě nemůže být ani řeči (jazykový zákon). V případě proruských separatistů šlo tedy o pouhou preemptivní sebeobranu práva národů na sebeurčení, přičemž mezinárodní právo nikterak nevymezuje dovolené prostředky na jeho realizaci. Pouze a jenom k otázce sankcí: Jak jinak chcete trestat alespoň symbolicky někoho, kdo přece jenom narušil územní celistvost Ukrajiny, kterou se předtím zavázal respektovat (Budapeštské memorandum). Sankce fungují. Zrovna dnes si nějaká Moskvanka stěžovala, že si nemůže nechat opravit třicet let staré primky, protože už na ně prý nejsou náhradní díly. Lze se sice do krve hádat, zda Krym se odtrhl sám, zda k tomu existovaly zatraceně dobré důvody a zda teprve odtržený Krym se připojil k Rusku. Ale neříká Francie svými činy (souhlas s vojenskými dodávkami) jasně, že Rusko je země, která dodržuje lidská práva, že v zemi příjemce není vnitřní napětí a ozbrojený konflikt, země příjemce nenarušuje regionální mír, bezpečnost a stabilitu, že příjemce neohrožuje členské země EU, případně země přátelské EU? A že nejde o zemi, která podporuje terorismus a porušuje mezinárodní právo. Činy rozhodují, nikoliv slova, tedy mediálně virtuální realita. Nelze hned všemu věřit, co máme před očima. Samozřejmě nic neopravňovalo Ukrajinu k invazi, měla se obrátit na Radu bezpečnosti OSN a Mezinárodní soud v Haagu. A teprve jejich verdikty měly dát Ukrajincům mandát jak k zásahu k Novorusku, tak i případně na Krymu. Problém není v mezinárodním právu, ale v postavení stálých členů Rady bezpečnosti s jejich právem veta, kteří mají sehrávat roli policistů (Roosevelt) vůči ostatním státům. Kdo je agresor, je také jasné. Bojuje se v Kyjevě, nebo v Novorusku? Ukrajinská armáda už nebrání své území, protože se zkrátka to území odtrhlo, než tam vůbec přišla. Miloš Zeman 3.9.2014 : Zatím nebylo prokázáno, že na Ukrajině je ruská invazní armáda a já beru vážně prohlášení ministra zahraničí Sergeje Lavrova, že tam žádní ruští vojáci nejsou. Úvahy o tom, že tam sice jsou, ale jsou na dovolené, mi připadají poněkud komické, poněvadž v současné době je východní Ukrajina asi nejhorším místem na dovolenou" Miloš Zeman 4.9.2014 : Není pochyb“, že Ukrajina čelí ruské agresi, a že nepochybuje o tom, že agrese má podobu mimo jiné dodávek zbraní a dodávek dobrovolníků, „kteří nejsou dobrovolníci. Také podotkl, že Ukrajina čelí ze strany Ruska hybridní válce a dodal, že právě proto plně souhlasí se všemi odstrašujícími opatřeními. Zeman je politik a jako takový nemá vlastní názor. Kdyby nevěděl, že se za něj postaví většina občanů, nikdy by neřekl, to řekl. Protože jeho názory sdíli většina občanů, tak se nemůže jednat o zemanozradu. Jedná se naprosto konzistentní postoj, viz situace po VŘSR, šlo o občanskou válku, nebo o zahraniční intervenci? Který faktor byl rozhodující pro další vývoj událostí? Došlo by k občanské válce, kdyby nebylo zahraničních intervencí? A nebo tomu bylo naopak. Vezmeme-li jako výchozí událost atentát Kaplanové na Lenina, co to bylo? Akce britské tajné služby, nebo akce ruských eserů? O invazi by bylo možné hovořit, až by se na území Ukrajiny nacházelo 333 333 ruských stříbrných křepelek a ještě 3 333 ruských stříbrných stříkaček. Menší počet nikomu nepovolím. Agresi s tisíci neoznačenými vojáky nelze dělat. Je to technicky nemožné. Zeptejte se v Izraeli. Kdo děla invazi, 10/14
www.rodon.cz
respektive agresi, musí obsazovat strategická místa, nahrazovat místní správu, zajišťovat přepravu materiálu, střídat vojáky, takže těžko to lze činit s nějakým počtem lidí, který se limitně blíží k nule. Jde toliko o pomoc Ruska realizaci práva na sebeurčení národa. Sedm milionů ukrajinských Rusů má bezpochyby právo na vlastní stát, zvláště když má pocit, že kyjevská vláda v dostatečné míře nestřeží jako oko v hlavě jejich práva. Kdyby ta druhá strana neobsazovala území jiného státu, tj.Novoruska, k žádnému válečnému konfliktu by nedošlo. 28.10. 1918 vzniklo Československo. Kdyby ho začala obsazovat rakousko uherská armáda, jak bychom to nazvali? Až na Ukrajině bude 300 000 okupačních vojáků, organizovaných v 17 divizích, tak jako tomu bylo v Iráku v r. 2003, tak si můžeme něco pošpitat o vměšování ¨Ruska na Ukrajině. Jedna vlaštovička, tedy jeden Strelkov jaro nedělá. Podle některých pozdějších rozborů 2000 agentů chodců na území Československa také nepředstavovalo vůbec žádné ohrožení státu. 5000 vojáků nemůže zvrátit mocenský poměr sil. Kolik to dělá na jeden kilometr čtvereční Ukrajiny? Jeden voják na sto kilometrů čtverečních snad nikomu nemůže vadit. Ani dalekohledem ho neuvidíte. A jak těm křepelkám budete dodávat nenápadně krmivo. A navíc Putin nemá a nemůže mít tolik křepelek k dispozici, to by musel přenechat Číně a Japonsku veškeré území za Uralem. Znáte to, pouze tam, kam vkročí noha mého vojáka, tak to území ovládám. Tedy platí i opak. V případě Ukrajiny jde o analogickou situaci, nejdříve došlo k daleko krvavějšímu kontrarevolučnímu puči, podpořeném z vnějšku Evropskou Unii, NATO a USA. Jedním z jeho výsledků bylo posílení separatistických tendencí, a teprve pak se otevřel prostor pro jejich ruskou podporu. Záhadou zůstává, proč bychom měli CIA, nebo kterékoliv jiné tajné službě po dvojnásobném fisku v Iráku, kdy jednou viděla, to co neexistovalo, a podruhé zase raději už neviděla nic, věřit, že na Krymu a jinde jsou nějací ruští ufoni. Přece jenom bych doporučoval zůstat při zemi, tj. při obrazu Putina jako politika, který v zájmu svého znovuzvolení říká a dělá pouze to, co je jeho voliči chtějí slyšet, vidět a činit. Putin má jeden velký problém, musí přesvědčit své občany, že Rusům na Ukrajině pomáhá, jak může, proto razantněji nepopírá virtuální přítomnost elitních ruských jednotek na Ukrajině, ba občas dokonce nepřímo tuto přítomnost potvrdí, jak se nám snaží horlivě namluvit západní propaganda, přitom však žádné elitní jednotky na Ukrajinu poslat ani nemůže, protože je za prvé nemá, za druhé, i kdyby je měl, tak by je stejně nepoužil ve strachu, že by o ně také mohl přijít. Putin nemá na to, aby nějak vážně byl schopen na Ukrajině zasáhnout. Musí to pouze předstírat před vlastním obyvatelstvem. Pan Putin nemá na Ukrajině prstíček náhodou ani jeden, ten tam má přímo želízko v ohni, etnické Rusy Na webu Armádní rozhledy jsem narazil na článek z r. 2011, který poukazoval na velmi vážné nedostatky v připravenosti a výzbroji ruské armády ve srovnání s armádami NATO, což mělo prokázat nějaké tehdejší společné cvičení. Mě by zajímalo, co by se stalo, kdyby Rusko dobylo celou Ukrajinu? Rusko by riskovalo existenci ukrajinského národně osvobozeneckého boje. Po zkušenostech v Čečensku by se do něčeho takového ani nepouštělo. Prostě by tím rozmnožilo počet svých nepřátel. Už dnes pouhé nařčení Ruska z angažování na Ukrajině přináší v tomto směru své ovoce. Za předpokladu, že sankce nepřispějí k politickému řešení konfliktu, jsou k něčemu? A za předpokladu, že ho naopak prohloubí, budou k něčemu? Jak sankce na Kubě přispěly k pádu kubánského režimu? Co tě nezabije, to tě posílí. A za předpokladu, že tedy oslabí Putina a Rusko, je naším jediným cílem, aby se atomové zbraně dostaly do rukou islamistů? Abyste dlouhodobě začal vyhrávat, stačí na svou stranu pro počátek získat tak zhruba 10% dospělé populace. A to už je tak významná část, že se stojí o ní ucházet ve volbách. A těch deset procent 11/14
www.rodon.cz
rusofilové mají? V Pobaltí už Putin nebude muset ani použít zelené mužíčky. Ta technika se už trochu okoukala. Použije sugesci, hypnózu. Když Boris Polívka vyhlásil Valašské království, tak hned mělo intervenovat NATO? Závěr 1) Každá armáda má sedět doma a hájit své vlastní území; 2) Každá osvobozenecká armáda se postupem času může proměnit v okupační armádu; 3) Spoléhání na cizí pomoc se vymstí, daný stát má tendenci dávat méně peněz na obranu než by bylo žádoucí, kdyby se spolehl na vlastní armádu. Jinak řečeno, pobyt cizí armády na území kteréhokoliv státu je velmi kontraproduktivní Ještě jinak řečeno, umístění americké armády na českém území by bylo možné jenom v případě, kdyby byla recipročně česká armáda umístěna na americkém území, aby to nevypadalo jako okupace. Pokud oblasti Doněck a Luhansk) nic neprodukují a jsou dotovány ukrajinským státem, tak tím jednodušší bude pro Ukrajinu tyto oblasti s potěšením předat Rusku. Snaha Kyjeva o zachování Velké Ukrajiny za každou cenu tedy nemá žádnou logiku. Ukrajinci neřídí stát jako firmu, a proto nemohou být úspěšní. EU roznítila ukrajinskou krizi svou neuváženou nabídkou asociační dohody zemi v naprosto rozháraném stavu, kde občané dokonce odmítají respektovat soudní příkazy. Došlo k ekonomickému tlaku na Ukrajinu ze strany EU. Kdyby bylo pravdou, že jednotná Evropa podporuje fašismus na Ukrajině a vyostřenou konfrontaci proti Rusku připomíná Titanic, tak proč by to nemohlo někomu vadit? Pravdou je, že právo na sebeurčení národů je zakotveno v Chartě OSN a že tedy snaha o jeho naplnění a její vnější podpora nemůže být chápána jako něco zavrženíhodného. Kdo tu je vlastně hostinský. Pokud je jim ukrajinský lid, tak je otázkou, proč ukrajinská vláda nenabídla konání lokálních referend. Existuje několik důvodů, proč nepodporovat současnou samozvanou ukrajinskou vládu. Rozhodně se nejedná o demokratické hnutí a demokratickou vládu: 1) její představitelé i podporovatelé nerespektovali soudní zákaz demonstrací na Majdanu kvůli jolce (tedy nemají v úctě křesťanství); 2) Nerespektují návrh demokrata Zieglera na rozdělení Ukrajiny, který s tímto návrhem přišel snad v českém mediálním prostoru jako první, tedy nerespektují právo a vůli národů na sebeurčení; 3) nehodlají napravovat komunistické zločiny, tedy vrátit Česku a Slovensku Podkarpatskou Rus. Je pozoruhodné, že Češi uznali po r. 1989 mlčky legitimnost přičlenění Podkarpatské Rusi Ukrajině tím, že nedělali vůbec nic pro jeho změnu. Je současně přinejmenším morální povinností ukrajinské vlády nabídnout obyvatelům Podkarpatské Rusi konání referenda s otázkou: Chcete se připojit k ČŘ, nebo chcete zůstat v jurisdikci vlády v Kyjevě. Když by případné referendum dopadlo příklonem k Ukrajině, tak to Stalinovo připojení bude legitimizováno. Proč Rusku kyjevská vláda nepředá dobrovolně území s ruskými menšinami? Jako demokratická 12/14
www.rodon.cz
vláda zcela jistě ctí právo národů na sebeurčení. Ale Kosovo napovědělo, že také v Evropě může být změněna státní hranice bez souhlasu státu, jehož se to týká. Pokud bude EU příliš tlačit ve vztahu k Rusku na pilu, může se jí stát, že bude někde v nejlepším případě na Volze hraničit s Čínou, která samozřejmě bude chtít expandovat dále.Nejde o to, jaké je Rusko. Pouze nechci, aby EU měla společné hranice s Čínou někde na Dněpru, jak nám tuto možnost předestřel web Armádní rozhledy. A to, že proti Číně je Rusko oázou demokracie, svobody, nelze zpochybnit. Za současnou situaci na Ukrajině je odpovědná poněkud schizofrenní politika EU, která na jedné straně se neumí vnitřní upevnit a na druhé straně se má tendenci rozšiřovat jako inflační Bumbrlíček. Kdyby EU nenabídla zhroucenému státu Ukrajina asociační dohody, byl by naprostý klid a mír. Když něco neumím, tak do toho negabu. Všechny členské státy mají také máslo na hlavě, protože mohly v Radě EU to rozšíření vetovat. A nejenom toto, ale také ještě Bulharsko a Rumunsko. Ukrajině bude nejlépe v Euroasijském svazu. Alespoň zachrání územní celistvost a nepřijde a o jednoho obyvatele. Rusko pro nás nebylo hrozbou, dokud nevznikla TOP 09. Tato strana přivedla republiku do stavu zhrouceného státu. V této situaci jsme samozřejmě ohroženi kdekým. Dokonce i Lichenštensko a Vatikán si nás troufnou. I kdyby se Rusko angažovalo velmi výrazně na Ukrajině, tak podpora práva na sebeurčení, které je zakotveno v Chartě OSN, je ušlechtilou záležitostí. Tak jako zcela jistě tomu bylo v případě podpory odtržení Kosova panem Schwarzenbergem. Když mohl Schwarzenberg, tak může Rusko. Ukrajina povede osvobozovací válku, až jí povede proti Jacenkovi a spol. Pravému bloku a banderovcům. Ti všichni svými činy, ba přečiny ohrozili nezávislost a svrchovanost Ukrajiny jako demokratického státu. Je-li zastánce nějakého názoru označen za pátou kolonu, je proskribován. Dáte-li komukoliv předem v diskusi nálepku zrádců, a pan Dobrovský ve svém článku jmenoval naprosto konkrétní osoby, tak vpálíte svému protivníkovi cejch. To už je ta proskripce, vytváříte seznam zrádců. A já si jaksi neuvědomuji, že by s tím vystartovali, nebo dokonce tak činili rusofilové, Jestliže někdo za velezrádce považuje ty osobnosti, které vůči Rusku projevují realističtější postoje, a říká: Ano mám na mysli ty Čechy, kteří se už nemůžou dočkat, až naše země spočine v náručí „Ruského světa", tak to představuje tak vážné obvinění z vlastizrady, že by měl jmenovat naprosto konkrétně. A také přesně říci, v čem spočívá skutková podstata jejich trestného činu.Samozřejmě, že se lze divit, kdo je v kterém táboře. Stavět Ukrajinu proti Rusku považuji za chybu, protože Ukrajina pro nás představuje velké sousto, které je schopno rozvrátit Evropskou unii na cimprcampr jako téměř zhroucený stát, rozdíraný nacionalistický stranami a oligarchy, v němž nevládne evidentně zákon a pořádek, ale nějaká kontrarevoluční imperialistická demokracie. Nejlepší fakt by bylo Ukrajinu rozdělit, aby byly rozděleny problémy k řešení, Menší problémy, snažší řešení. Ať se potom klidně ty jednotlivé části Ukrajiny v rámci celoevropské unie zase spojí. Tak jako my se Slováky. To vážně chceme mít téměř zhroucený stát v polorozpadlé Evropské Unii? Když jsme nebyli schopni přijmout ani Turecko? To i to Rusko představuje oproti Ukrajině přímo baštu blahobytu, pořádku, práva a demokracie, pokud si pod tímto pojmem představujeme dělbu moci. A i toto Rusko lze přijmout do EU jenom a pouze tehdy a až tehdy, když samotná EU bude organizována jako federální stát. Je těžké říci, že neplatí téze: Ukrajina jako „umělý útvar“ vznikla v dobách SSSR, když v té éře k ní byla připojena Podkarpatská Rus, která se mávnutím proutku proměnila v Zakarpatskou Ukrajinu, z Polska vyrvána západní Ukrajina a z Ruska převeden Krym. 13/14
www.rodon.cz
Kdo tvrdí, že tedy dnešní Ukrajina není umělým útvarem, tak přinejmenším legitimizujete Stalinovo obsazení části Polska v r. 1939, ba jak se uvádí, v součinnosti s Hitlerem. Vyhlašuje tedy, že pakt Ribbentrop-Molotov bylo to nejlepší, co mohlo svět potkat. A fakt ti demonstranti se nemohli přesunout kousek dál, když kyjevský soud zakázal demonstrace? Za Krym, případně i Novorusko by měla Ukrajina dostat od Ruska finanční náhradu. Někdo napsal, že jakkoliv Ukrajinci musí mnohem lépe spravovat svůj stát, a vytvořit lepší podmínky pro různé skupiny svých obyvatel tak, aby zde našli skutečný domov, způsob jakým do situace zasahuje Rusko je zcela nepřijatelný a nejen dle mého názoru je agresí. Rusko není součástí řešení problému zvaného budoucnost Ukrajiny, ale jeho velkou částí. Když se to ti Ukrajinci za dvacet let nenaučili, tak jaká je tak asi šance do budoucna? Pokud je dnes Ukrajina zhrouceným státem, tak není lepší tento stát prozatím rozdělit, aby ty jeho problémy byly řešitelné. Problémy Rakouska Uherska po WWI byly také neřešitelné, ale jeho rozdělení přineslo pozitivní výsledky. Tak ve vztahu ke zhroucenému státu na Ukrajině lze říci jediné, že i ten Východ představuje vyšší stupeň civilizace, a to dokonce v takovém stupni, že se lze hádat, zda ten Západ je na tom lépe se svojí EU téměř na pokraji vlastního rozpadu. I u nás, a nejenom u nás zaznívaly hlasy, že Rusko je na tom lépe než EU. Co se týče křesťanské morálky. Naučme se vždy především zametat před vlastním prahem. Skutečně se domníváme, že třeba už téměř s muslimskou Francií a Británií jsme na tom lépe než Rusko? Nepřítel se vždy skrývá uvnitř hradeb. Zdroj: vasevec.cz
Autor: Jiří Řezník
14/14
www.rodon.cz
