UŽITKOVÉ ROSTLINY V ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ TVORBĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta

UŽITKOVÉ ROSTLINY V ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ TVORBĚ

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc.

Bc. Martin Pařízek

Lednice 2015

Mendelova univerzita v Brně Ústav biotechniky zeleně

Zahradnická fakulta

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor:

Bc. Martin Pařízek Zahradní a krajinářská architektura Zahradní a krajinářská architektura

Vedoucí práce: Konzultant:

doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc. Ing. Eva Wagnerová

Název práce:

Užitkové rostliny v zahradní a krajinářské tvorbě

Zásady pro vypracování: 1.

2. 3.

Prostudujte dostupnou literaturu zabývající se možnostmi využití užitkových rostlin v zahradě a ve veřejném prostoru jak v historii, tak v současnosti. Údaje logicky utřiďte, analyzujte a kriticky vyhodnoťte formou literární rešerše. Zabývejte se hledáním inspirativních příkladů využití předmětné skupiny rostlin. Po dohodě s vedoucím práce zvolte modelový objekt pro návrh jeho zahradně architektonického řešení s výrazným zastoupením užitkových rostlin na úrovni studie. Pro vybrané vegetační prvky vypracujte osazovací detaily na úrovni prováděcího projektu.

Rozsah práce:

cca 40 stran textu, průkazné grafické přílohy

Literatura: 1. HOBHOUSE, P. Plants in Garden History : An Illustrated History of Plants and Their Influence onb Garden Styles - from Ancient Egypt to the Present Day. 1. vyd. London: Pavilion, 1997. 336 s. ISBN 1-85793-273-0. 2. MIKOLÁŠ, V. Užitkové rostliny v zahradě. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 96 s. Abeceda české zahrady. ISBN 80-251-0258-0. 3. KŘESADLOVÁ, L. -- PEJCHAL, M. Použití rostlin a zahradnická praxe v jednotlivých etapách vývoje zahradního umění na panství knížecího rodu Liechtensteinů, analýza a interpretace archivních materiálů. Disertační práce. MZLU v Brně, 2006. 213 s. 4. STEINBACH, G. Lexikon užitkových rostlin. 1. vyd. V Praze: Knižní klub, 1997. 181 s. ISBN 80-7176-432-9. 5. JIRÁSEK, V. Rostliny známé neznámé: Na návštěvě v rodině cizích užitkových a jiných zajímavých rostlin. 2. vyd. Praha: Albatros, 1985. 302 s. 6. BREMNESS, L. Užitkové rostliny. 1. vyd. V Praze: Knižní klub, 2005. 304 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1301-X. Datum zadání:

prosinec 2013

Datum odevzdání:

květen 2015

Bc. Martin Pařízek Autor práce

doc. Ing. Tatiana Kuťková, CSc. Vedoucí práce

doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D. Vedoucí ústavu

doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D. Děkan ZF MENDELU

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: „Užitkové rostliny v zahradní a krajinářské tvorbě“ vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne 7. 5. 2015 ........................................................................

podpis

Poděkování Děkuji doc. Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za přínosné rady a odborné vedení práce a Ing. Evě Wagnerové za poskytnutí podkladů a inspirativní konzultace.

OBSAH 1 Úvod............................................................................................................................... 7 2 Cíl práce ......................................................................................................................... 8 3 Literární přehled ............................................................................................................ 9 3.1 Vymezení základních pojmů ................................................................................... 9 3.2 Užitkové rostliny v zahradní a krajinářské tvorbě ................................................ 13 3.2.1 Užitkové rostliny v hlavní roli při vzniku zahradního umění ........................ 13 3.2.2 Užitkové rostliny v zahradách středověku ..................................................... 17 3.2.3 Užitkové rostliny v renesanční zahradě ......................................................... 17 3.2.4 Užitkové rostliny ve francouzské barokní zahradě ........................................ 18 3.2.5 Užitkové rostliny v anglické krajinářské zahradě .......................................... 19 3.2.6 Užitkové rostliny a zahrady 20. století .......................................................... 20 3.3 Současné trendy použití užitkových rostlin a jejich význam v zahradní a krajinářské tvorbě ..................................................................................................... 21 3.4 Specifické pěstitelské vlastnosti užitkových rostlin .............................................. 28 3.4.1 Kompoziční vlastnosti užitkových rostlin ..................................................... 28 3.4.2 Specifika zakládání, údržby a rozvojové péče ............................................... 32 3.5 Příklady využití užitkových rostlin v soudobé tvorbě........................................... 34 3.5.1 Bylinková zahrada Tiree Chmelar ve Valticích ............................................. 34 3.5.2 Klášterní zahrada u Kapucínského kláštera v Žatci ....................................... 35 3.5.3 Courthouse Square v Torontu ........................................................................ 36 3.5.4 Lafayette greens v Detroitu............................................................................ 37 3.5.5 NEO Bankside v Londýně ............................................................................. 38 4 Materiál a metody ........................................................................................................ 39 4.1 Metodika ............................................................................................................... 39 4.2 Výběr modelového objektu ................................................................................... 39 5 Výsledky ...................................................................................................................... 40 5

5.1 Analýza modelového objektu ................................................................................ 40 5.1.1 Identifikační údaje ......................................................................................... 40 5.1.2 Lokalizace a širší vztahy ................................................................................ 40 5.1.3 Přírodní podmínky území .............................................................................. 41 5.1.4 Historie objektu.............................................................................................. 42 5.1.5 Současný stav ................................................................................................. 44 5.1.6 Inventarizace dřevin ....................................................................................... 45 5.2 Popis návrhu .......................................................................................................... 46 5.2.1 Specifikace použitého rostlinného materiálu ................................................. 48 5.3 Dokumentace pro provedení stavby – vybrané prvky........................................... 53 5.3.1 A2 – vytrvalé bylinkové záhony .................................................................... 53 5.3.2 C4 – zeleninové záhony ................................................................................. 55 6 Diskuse......................................................................................................................... 57 7 Závěr ............................................................................................................................ 58 8 Souhrn, Klíčová slova .................................................................................................. 60 9 Seznam použité literatury a pramenů........................................................................... 61 10 Přílohy........................................................................................................................ 72

6

1 ÚVOD Užitkové rostliny jsou pevně spjaty s rozvojem lidské kultury i zahradního umění. Jsou to vůbec první uvědoměle pěstované rostliny, jejichž záměrnou selekcí a náhodným křížením vytvořil člověk zcela nové druhy. Ruský biolog a jeden z průkopníků využívání genetiky ve šlechtění rostlin Nikolaj Ivanovič Vavilov ke vzniku kulturních užitkových rostlin říká, že: „Dokud se pěstování rostlin nestalo vědou, bylo uměním… A lidé, kteří užívali oněch uměleckých metod, dokázali zázraky a vytvořili živá umělecká díla.“ (HYAMS, 1976). Po dlouhou dobu užitkové rostliny neodmyslitelně patřily do objektů zahradního umění a prakticky nebyly nijak vymezovány vůči okrasným. Používány byly i v nejreprezentativnějších částech zahrady a ceněny byly nejen pro užitek, ale i krásu. Až teprve v době nedávno minulé se obor vůči nim jaksi vyhranil a začal striktně rozlišovat druhy okrasné a druhy užitkové (pro zahradní architekturu podřadné). Toto vyhranění však brzy vyvolalo reakci a nyní existuje už celá řada iniciativ navracejících užitkové rostliny do zahradně architektonického prostředí. Jako problematické se může zdát jejich uplatnění ve veřejném prostoru zejména městských sídel. Existuje však mnoho možností i podstatných důvodů, jak a proč tyto snahy podpořit a realizovat. Díky svému charakteru mají užitkové rostliny potenciál vnést nový rozměr do urbánního prostředí a objektů zahradní architektury a dávají možnost doslova si vychutnat prostor všemi smysly.

7

2 CÍL PRÁCE Cílem práce je prostudování a utřídění informací týkajících se použití užitkových rostlin v zahradní a krajinářské tvorbě, definování specifických požadavků této skupiny rostlin včetně možností a případných omezení jejich použití v soukromém i veřejném prostoru. Dále pak představení některých inspirativních příkladů použití dané skupiny rostlin a vypracování studie zvoleného objektu s výrazným zastoupením užitkových rostlin.

8

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vymezení základních pojmů Užitkové rostliny Pod pojmem užitková rostlina je možné si představit širokou škálu skupin rostlin, které jsou nějakým způsobem k užitku člověku. Různí autoři, zabývající se tématem, při definici tohoto slovního spojení uvádějí značně rozdílnou šíři skupin rostlin. MIKOLÁŠ (2005) definuje „různé druhy užitkových rostlin jako jsou léčivé rostliny, kořeniny, kosmetické rostliny a rovněž tak zelenina, ovoce, rostliny pěstované pro biomasu, zelené hnojivo nebo krmivo pro domácí zvířata… luštěniny, obilniny, olejniny, houby či tabák.“ BREMNESS (2005) se ve své knize Užitkové rostliny zaměřuje na rostliny s léčivými nebo kosmetickými účinky, ovoce, zeleninu a obilí. Sama uvádí, že nepoužívá nejširší definici zahrnující také druhy používané jako palivo nebo na dřevo. POSPÍŠIL a HRACHOVÁ (1989) vymezují tyto skupiny užitkových rostlin: cukrodárné, koření, obilniny, okopaniny, olejniny, ovoce, stimulující rostliny, zeleniny, technické i léčivé rostliny. STEINBACH (1997) mezi užitkové rostliny zahrnuje „kulturní rostliny pěstované v evropských zahradách a sloužící k výživě lidí.“ A dále pak „nejdůležitější zemědělské užitkové rostliny a větší počet bylin, pěstovaných jako koření, pro přípravu čajů a domácích prostředků pro lidi, zvířata a zahradu, dále plané bobuloviny, schopné pěstování v kulturách, a známé kulturní rostliny z teplejších oblastí, obzvláště ze Středomoří.“ V předchozí definici zmíněný pojem kulturní rostliny popisuje Zahradnický slovník naučný (ATANASOVÁ, 1997) následovně: „Kulturní rostliny člověk pěstuje pro užitek, okrasu nebo zábavu. Nejstarší v lidské kultuře jsou rostliny, které člověku skýtají potraviny (obiloviny, luskoviny, okopaniny, zeleniny a ovocné dřeviny), pak mnohé rostliny textilní, léčivé a barvířské, dále rostliny kořeninové, olejnaté a první plodiny technické, poskytující např. vosk, silice, tříslo, pryskyřice, kaučuk.“ Kulturní rostliny popisuje také VALÍČEK (2002) a rozšířením tohoto pojmu definuje také užitkové rostliny: „Kulturní rostliny jsou druhy, které působením člověka 9

získaly ekonomicky významné nebo estetické vlastnosti, pro něž jsou objektem a prostředkem hospodářské činnosti. Jde tedy o rostliny, které se s ohledem na jejich význam záměrně pěstují a šlechtí. Kromě toho však člověk využívá i řady volně rostoucích druhů, které nepěstuje ani nezušlechťuje, ale do jisté míry napomáhá jejich rozšiřování. Tyto rostliny spolu s pěstovanými druhy tvoří pak velkou skupinu užitkových rostlin.“ Jeho definice užitkový rostlin je velmi široká, zahrnuje do ní následující skupiny rostlin podle užitku: obiloviny, luskoviny, škrobnaté rostliny, rostlinná sladidla, olejniny (jedlé i technické), ovoce (dužnaté i skořápkaté), zelenina, koření a aromatické rostliny, pochutiny, léčivé rostliny a omamné drogy, textilní rostliny, pícniny, technické rostliny, rostliny poskytující elastomery (kaučuk a ostatní elastomery), rostliny poskytující gumu a slizy, rostliny poskytující pryskyřice, rostliny poskytující třísloviny, rostliny poskytující barviva, rostliny s insekticidním účinkem, rostliny poskytující vosky, rostliny energetické, ostatní užitkové rostliny, rostliny medonosné, rostliny jiného hospodářského významu, rostliny okrasné, kultovní a botanicky pozoruhodné. Pro potřeby této práce jsou užitkové rostliny chápány jako rostliny poskytující potravu člověku (jedlé) včetně bylinek.

Zvláště se práce zaměřuje na ty užitkové

rostliny, které byly a/nebo jsou pěstovány mimo produkční funkce také z estetických či jiných kompozičních důvodů. Okrasná funkce však není nadřazena užitkové a naopak. Obecně se dají zájmové rostliny rozdělit do následujících skupin: ovoce, zelenina a léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Ovoce Neexistuje jednotná definice ovoce a její šíře se odvíjí od jejího účelu (botanická, zemědělská, zahradnická, kuchařská, případně politická terminologie). Zahradnický slovník naučný (ATANASOVÁ, 1999) ovoce definuje jako: „souborný název jedlých plodů, plodenství a semen různých kulturních i planých druhů dřevin a bylin.“ Podle plodů pak ovocné plodiny dále dělí na jádroviny, peckoviny, skořápkoviny a drobné ovoce zahrnující především bobuloviny. Zelenina Zeleninu definuje Zahradnický slovník naučný (ATANASOVÁ, 2001) jako: „soubor velkého počtu kultivovaných i planě rostoucích druhů rostlin, které slouží jako potrava 10

lidí nebo jako koření či přísady jídel. Podle druhů se využívají jejich jedlé plody, listy, výhonky, řapíky, cibule, kořeny, hlízy, poupata, semena. Jsou to jednoleté i víceleté rostliny, které se využívají v různých obdobích jejich vzrůstu, např. nezralé lusky, naklíčená semena, zralá semena… Podle užitkových částí se zelenina roztřiďuje na košťálové, plodové, kořenové, listové, cibulové, luskové druhy… Mezi zeleninu se řadí i kultivované houby.“ Léčivé rostliny VALÍČEK (2002) je definuje následovně: „takové, které se užívají v různých formách k léčení chorob zvířat a lidí. Používají se jako suroviny pro extrakci čistých biologicky aktivních látek…, jako prekurzory pro syntézu vitamínů (některé oleje) a steroidů… nebo při výrobě fytofarmak.“ Aromatické rostliny „Aromatické rostliny slouží k získávání vonných substancí, především silic, a proto jsou často označovány také jako rostliny siličnaté. Většinou poskytují surovinu pro další zpracování zejména v parfumerii a kosmetice, ale i ve farmacii a potravinářství. Mají velmi blízko k rostlinám léčivým, kořeninovým a některým technickým plodinám a často jsou s nimi i totožné,“ definuje VALÍČEK (2002). Kořeninové rostliny Tato skupina rostlin se dle VALÍČKA (2002) vyznačuje „silnou charakteristickou vůní nebo barvou a často i ostrou až palčivou a dráždivou chutí, vyvolávanou nejrůznějšími obsahovými látkami, jako jsou např. silice, alkaloidy, glykosidy nebo pigmenty.“ Z jejich částí jsou produkovány přísady „používané při přípravě pokrmů nebo i nápojů k zvýraznění jejich chuti a dodání aromatické vůně.“ Staré odrůdy Také pro tento pojem neexistuje jednotná definice, jak dokazuje BOČEK (2008) jejich výčtem. První uvádí definici českého pomologa Václava Tetery, který za staré odrůdy považuje všechny starší několika desítek let od svého vzniku nebo rozšíření. Polská pomoložka Marta Dziubiak uvádí jako hranici konec druhé světové války. Odrůdy pěstované před touto dobou označuje za staré. Dále BOČEK (2008) uvádí definici německého pomologa Hanse Thomase Bosche, který staré odrůdy dělí na historické 11

(vznikly před rokem 1870) a klasické (vznikly mezi lety 1870–1950). Odrůdy vzniklé po roce 1950 pak nazývá moderní. Krajové odrůdy LOKOČ et al. (2012) krajové odrůdy definují jako: „ty, které nebyly vyšlechtěny konkrétním šlechtitelem (nebo jen minimálně), jsou produktem lidové selekce a dlouhodobého působení místních pěstitelských a přírodních podmínek. Prokazují často vysokou výkonnost, odolnost a zpravidla specifické kvalitativní znaky. Tyto odrůdy vznikaly často nahodile a kvůli svým vlastnostem byly rozmnožovány v kraji a nezřídka i do jiných oblastí.“ BOČEK (2008) upozorňuje, že nemusí nutně jít o odrůdy staré, spíše než faktor času je tu důležité místo původu či rozšíření. Proto by se tyto dva pojmy neměly zaměňovat nebo považovat za totožné. Přírodní zahrada „Přírodní zahrada“ je osvědčení vydávané Ekologickým institutem Veronica (2015) pro přihlášené zahrady splňující určitá kritéria. Základními jsou „nepoužívání umělých minerálních hnojiv, nepoužívání pesticidů, herbicidů a chemických postřiků, nepoužívání rašeliny k úpravě půdy.“ Permakultura Další termín související s použitím užitkových rostlin vysvětluje HAUSEROVÁ (2015): „Permakultura je vytváření trvale udržitelných systémů na základě spolupráce s přírodou. Je založena na pozorování a využívání přírodních koloběhů, vazeb a vztahů k designování všeho, co potřebujeme k životu: účinné a zdravé produkce potravin, bydlení, systémů poskytujících energii i samotných lidských komunit. Cílem je vyšší kvalita života, který by byl provázaný s prostředím a šetrný vůči přírodě. Permakultura využívá starobylé tradiční postupy, stejně jako moderní technologie a poznatky současné vědy.“ Komunitní zahrada „Pozemek využívaný k pěstování potravin lidmi z různých rodin, typicky obyvateli měst s nedostatečným přístupem k vlastní půdě.“ (OKVAT a ZAUTRA in MIKOVCOVÁ, 2013).

12

3.2 Užitkové rostliny v zahradní a krajinářské tvorbě 3.2.1 Užitkové rostliny v hlavní roli při vzniku zahradního umění První starověké zahrady vznikaly v návaznosti na původní centra rozvoje civilizace v úrodných údolích řek v blízkosti Středozemního moře. Konkrétně to byly pouštní oblasti od severní Afriky až po údolí Eufratu. Tyto zahrady byly většinou obehnány zdí nebo palisádami, které je měly chránit jednak před nájezdy nepřátel, ale také před častými pouštními větry. V těchto zahradách byly pěstovány převážně užitkové rostliny, avšak ty zároveň plnily i okrasnou funkci. Vysazovány byly v symetrických řadách, což bylo určeno nutností závlahy lineárními zavlažovacími kanály. Vzhledem ke klimatu těchto oblastí byly převážně ovocné stromy vysoce považovány pro poskytování vzácného stínu zpříjemňujícího pobyt v horké sluneční výhni. Mnohé rostliny byly také právě pro svou užitečnost uctívány a stylizovaně zobrazovány na zdech hrobek nebo chrámů. Velkého významu se ve starověku dostalo datlovníku pravému (Phoenix dactylifera L.), který byl důležitý v posvátných chrámových zahradách jak v Egyptě, tak Mezopotámii. Uctíván byl jako symbol plodnosti, řecký geograf Strabón dokonce popsal 360 jeho užitečných vlastností. Podobný význam přikládá HYAMS (1976) jiné palmě – lontaru vějířovitému (Borassus flaballifer L.), pěstované od starověku ve střední Asii. Zmiňuje starou báseň Tála Vilásam, ve které je popsán 801 způsob jejícho využití. Dalšími pěstovanými dřevinami této doby byly granátovník obecný (Punica granatum L.), fíkovník (Ficus sycomorus L.), olivovník evropský (Olea europaea L.) – všechny tyto druhy hledají svými kořeny vodu hluboko pod zemí, například u olivovníku uvádí ŠARAPATKA (2010) hloubku přes deset metrů. Proto bylo možné je pěstovat v aridních a semiaridních oblastech nejstarších lidských sídel (HOBHOUSE, 2004). První dochovaný záznam zahradní dispozice z Egypta pochází z období přibližně 2000 př. n. l. Je na něm vyobrazena zahrada obehnaná zdí s rybníkem stíněným fíkovníky (Ficus sycomorus L.). Stín byl natolik důležitý, že nové domy a zahrady byly stavěny okolo už rostoucích velkých stromů – datlovníků nebo fíkovníků, které pak byly dominantními prvky zahrady od okamžiku jejího založení. Jako běžné kulturní dřeviny, původní v oblasti starověkého Egypta, uvádí HOBHOUSE (2004) různé sorty datlové palmy (Phoenix dactylifera L.), fíkovníky (Ficus sycomorus L. a Ficus carica L.), rohovník obecný (Ceratonia siliqua L.), moringu (Moringa peregrina FORSSK.) a révu vinnou (Vitis vinifera L.). Už zhruba od roku 1500 př. n. l. 13

začaly být původní druhy rozšiřovány introdukcí nových rostlin z východního a jihovýchodního středomoří. Například do té doby v Egyptě neznámý granátovník (Punica granatum L.) přivezený od Kaspického moře, který se pro své mnohosemenné plody brzy stal novým symbolem plodnosti, nebo mandragora lékařská (Mandragora officinarum L.) používaná jako afrodisiakum a anestetikum a vyobrazovaná později v hrobkách jako kultivovaná rostlina. Existuje i záznam o nepovedené introdukci 31 kadidlovníků pravých (Boswellia sacra FLUECK.) ze Somálska královnou Hatšepsut. Pouštní písek pomohl uchovat základy některých chrámů a zahradních dispozic do dnešní doby. Pod jeho nánosy byla objevena chrámová zahrada v Dér el-Bahrí, kde byly vysázeny tři řady fíkovníků (Ficus sycomorus L.) s tamaryšky (Tamarix sp.), které tvořily alej, sochy krále byly umístěny do stínu fíkovníků. Dále byly objeveny kořeny stálezelených stromů Mimusops laurifolia FORSSK. vysázených v háji lemujícím přístup ke královninu terasovitému chrámu. Další záznam o rostlinách pěstovaných ve svém sadu zanechal architekt faraona Thutmose I. (1528–1510 př. n. l.) Ineni. Na jeho seznamu nechyběly Phoenix dactylifera L., Ficus sycomorus L. a další stín poskytující ovocné stromy jako Mimusops laurifolia FORSSK. (oblíbený zahradní strom, jehož plody a větve byly používány jako dekorace), Moringa peregrina FORSSK., Ceratonia siliqua L., Zizyphus spina-christi L., Punica granatum L. (pěstované jednak pro plody, ale i pro květy a listy do kytic) nebo dnes již téměř vyhynulou palmu Medemia argun (MART) WUERT. ex H.WENDL. Tato zahrada byly typicky obehnaná zdí, uvnitř stál dům, sýpky, pavilon a bazén, stromy byly vysázeny pečlivě v řadách, ale bez zvláštního uspořádání. Spíše pro potěchu boha než pro užitek

zbudovali

Achnaton

a Nefertiti mezi lety 1367 a 1350 př. n. l. zahradu egyptského boha slunce Atona ve městě Tell el-Amarna. Přesto

tu

jako

blahodárný

stín

poskytující rostliny byly použity ovocné stromy pěstované v kádích – granátovníky, datlovníky, réva nebo palma

Hyphaene

thebaica

(L.)

MART. s jedlými plody a vlákny pro Obr. 1: Malba zahrady s datlovými palmami a fíkovníky na zdi hrobky v Thébách. výrobu košů.

14

Stejně jako v Egyptě i zahrady Starověkého Orientu byly závislé na závlahovém systému a stínu poskytovaném pěstovanými rostlinami. V době Perské říše se zavlažovací kanály, ovocné sady a květinové záhony staly tak charakteristickými pro perskou zahradu a krajinu, že se začaly odrážet do vzorů při výrobě koberců. Už v té době byl cypřiš symbolem smrtelnosti a naopak ovocné stromy představovaly život a plodnost jara (HOBHOUSE, 2004). Přestože o soukromých zahradách antického Řecka HOBHOUSE (2004) uvádí, že až do objevení krásy perských zahrad Alexandrem Velikým ve 4. století př. n. l. o ně nebyl zájem, neznamená to, že by starověcí Řekové nedokázali ocenit krásu kulturních rostlin. Naopak, zejména užitkové rostliny se již v době známého básníka Homéra (asi 8.–7. stol. př. n. l.) těšily značnému obdivu jejich krásy, jak dokládá úryvek z eposu Odyssea – HOMÉROS (1967): „Za dvorem veliký sad se rozkládá o čtyřech jitrech u brány; po jeho délce a šířce se ohrada táhne. Vyrostly veliké stromy v tom sadě a bohatě rodí, marhany, vzrostlé hrušně a jabloně s ovocem skvostným, fíky se sladkým plodem a olivy rostoucí bujně. Ovoce těchto stromů se nekazí, v zimě ni v létě neschází: po celý rok je na stromech, stále a stále Zefyru vánek mu dává buď vzniknout, anebo uzrát. Jablko za jablkem a za hruškou hruška tam zraje, za fíkem uzrává fík a za hroznem další zas hrozen. Rovněž tam viniční sad je vysázen, bohatý plody; tam pak na rovném místě část vinice zabírá také sušiště pražené sluncem, a jinde zas sbírají hrozny, jinde je lisují už. Týž keř má kyselky vpředu vyrostlé po ztrátě květů, však jiné se tmavě už barví. Také tam u krajních keřů jsou úpravné záhony pěkné, plné všelikých zelin, a stále se úrodou skvějí. Jsou i dva prameny uvnitř, z nichž jeden tam protéká celou zahradou, druhý proudí zas opačně pod prahem dvora před onen vysoký dům – tam měšťané čerpali vodu. Tam ten královský palác byl nádherně obdařen bohy.“ Z textu je mimo nepopiratelnou oblibu užitkových rostlin zřejmé, které druhy byly v té době pěstovány. Dříve zmíněný Alexandr Veliký pak z perských zahrad introdukoval do Řecka broskve (Prunus persica L.) a citrusy (Citrus limon L.). Ve 4. století př. n. l. byly také oblíbené růže (Rosa canina L. a Rosa centifolia L.), které byly pěstovány společně s aromatickými bylinami (bazalka, majoránka, máta, rozmarýn, šalvěj). Ve starověkém Římě byly běžně pěstovány ovocné stromy a zelenina spolu s okrasnými rostlinami v atriích a peristylech městských domů. Spolu s rozvojem villového bydlení se začaly zahrady zvětšovat a rozšiřoval se také sortiment užitkových rostlin. Například Lucullus z východu introdukoval a do své zahrady na římském 15

„pahorku zahrad“ Pincio vysadil třešně, broskvoně a meruňky. Specifický typ villa rustica v zahradě kombinoval okrasné i užitkové rostliny a tato zahrada volně přecházela do okolní krajiny s vinicemi a zemědělskými plochami (HOBHOUSE, 2004).

Obr. 2: Freska s granátovníkem na zdi Villa Livia nedaleko Říma.

16

3.2.2 Užitkové rostliny v zahradách středověku Středověké zahrady byly obecně převážně praktického rázu, co se použitého sortimentu i dispozice týče. V sevřeném středověkém městě pro ně nebylo příliš prostoru, proto se užitkové zahrady zakládaly až při vnějším okraji hradeb. V tomto ohledu o významném činu v našich zemích píše NĚMEC (1955). Připomíná založení Nového Města Karlem IV., které mělo být obklopeno pásem zahrad. Karel IV. významně podporoval pěstování révy a dalšího ovoce. I v nemnohých okrasných zahradách ve městě převažovaly užitkové druhy. MAREČEK (1992) uvádí, že to „… bylo mimo jiné dáno i středověkým náboženským purismem, který považoval za hříšné vše, co bylo pouze pro potěšení.“ Na hradních zahradách byla pěstována zelenina, koření, bylinky a ovoce pro potřebu hradní kuchyně. Jistou soběstačnost zajišťovaly také církvi klášterní zahrady. Na těch se většinou na oddělených místech pěstovaly léčivé rostliny, zelenina a ovocné stromy ve štěpnici. HOBHOUSE (2004) uvádí druhy ovoce a zeleniny, které s sebou přinesli Římané na sever od Alp. Z ovoce to byla réva, třešně, višně, švestky, moruše, broskve, mandloně, šlechtěné hrušně, fíky a kaštanovníky. Ze zeleniny pak kopr, fenykl, řepu, kapustu a další košťáloviny a konopí pro výrobu provazů a plátna. 3.2.3 Užitkové rostliny v renesanční zahradě Formální renesanční zahrada měla především reprezentativní funkci, přesto v odkazu na antický ideál harmonie užitku a krásy výrazně pracovala s rostlinami poskytujícími jedlé plody a povýšila je do různých estetických forem. Ovocné dřeviny byly pravidelně tvarovány do špalírů u zdí nebo vytvářely loubí. Součástí formální zahrady bývaly také sady s pravidelně uspořádanými stromy. Bosco (skupiny pravidelně rozmístěných stromů), běžné v italské renesanční zahradě, bylo v severnějších zemích často nahrazováno štěpnicí. S rozvoje terasových zahrad v Itálii se stále více používaly citrusy a granátovníky pěstované v nádobách. Ty se na zahradě rozestavovaly v pravidelných řadách podél zárubních zdí i podél vnějších hranic teras, aby dobře dozrávaly na slunci. Z citrusů byly pěstovány odrůdy pomerančů (Citrus sinensis L.), divokých pomerančů (Citrus ×aurantium L.), citronů (Citrus limon L.) a cedráty (Citrus medica L.). Ty byly například v zahradě Villa d'Este v Tivoli zapěstovány do špalíru u zdi. S postupným rozšiřováním pěstování citrusů v zahradách mimo Itálii začaly vznikat nové speciální stavby pro jejich přezimování – oranžerie. Jednodušší stavbou bez prosklených oken byly fíkovny, které sloužily k přezimování smokvoní (KŘESADLOVÁ, 2006; HOBHOUSE, 2004). 17

K ukázkovým dílům vytvořeným na principu harmonie krásy a užitku patří francouzská renesanční zahrada u zámku Villandry. Přestože se jedná o reminiscenci provedenou až na počátku 20. století, věrně odkazuje na renesanční ideál a vychází z dobových forem druhé poloviny 16. století. Na nejnižší terase se nachází zeleninová zahrada (jardin potager) rozdělená do devíti čtvercových ploch. Ty jsou dále členěny do různě geometricky uspořádaných záhonů, na kterých se pěstují různě barevné druhy a odrůdy zeleniny (FERIOLI a BRAMBILLA, 2007).

Obr. 3: Geometrické zeleninové záhony kuchyňské zahrady zámku Villandry.

3.2.4 Užitkové rostliny ve francouzské barokní zahradě Potager (tedy ornamentální zeleninová zahrada) byl na začátku vývoje francouzské zahrady jednou z jejích hlavních součástí. Postupně však s rozvojem barokní monumentality ustupoval do pozadí a byla pro něj vyčleňována okrajovější místa. Francouzský zahradní architekt a teoretik André Mollet vylučoval užitkové rostliny z okrasné části zahrady, pokud se nejednalo o ovocné stromy stříhané do stěny. Jinak měly být pěstovány za zdí nebo jinak odděleně, aby na ně nebylo vidět. Nicméně užitková zahrada z francouzské zahrady nikdy nezmizela a vždy byla vytvářena na základě vysoce estetických principů. Důkazem je Potager du Roi (Královská kuchyňská zahrada) v jedné z nejvýznamnějších francouzských barokních zahrad ve Versailles. Na šestnácti čtvercových polích tu byla pěstována zelenina pro královskou tabuli. Tato pole jsou lemována tvarovanými ovocnými stromy (hrušně a jabloně). Nové vzory ovocných špalírů této a dalších francouzských barokních zahrad byly vzorem pro ostatní Evropu ještě po další tři století. Z italské zahrady přejímá francouzská tradici pěstování citrusů, pro které jsou již běžně stavěny oranžerie. Před nimi býval vyčleněn zvláštní prostor nazývaný parterre de l'orangerie, na němž se vystavovaly citrusy v nádobách do pravidelných zástupů (HOBHOUSE, 2004; KŘESADLOVÁ, 2006).

18

Obr. 4: Potager du roi s přísně tvarovanými špalíry hrušní a jabloní.

3.2.5 Užitkové rostliny v anglické krajinářské zahradě Anglická krajinářská zahrada postupně odmítala formálnost pravidelných kompozic a stále více se přibližovala venkovské krajině. Ta byla v Anglii v 18. století převážně pastevecká, proto užitkové rostliny nehrály tak významnou roli. Přesto byly nedílnou součástí zahradních dispozic, především v kuchyňské zahradě přiléhající většinou blízko k budově sídla. V odkazu na francouzský potager opět kombinovala krásu a užitek, tentokrát v anglickém venkovském stylu (KŘESADLOVÁ, 2006). Kuchyňské zahrady byly i součástí zámeckých zahrad u nás, například v Lednici nebo ve Valticích. U lednického zámku byla založena už v 16. století, její uspořádání bylo změněno v první polovině 18. století. Vzhledem k jejímu umístění u hlavní příjezdové cesty do zámku lze předpokládat, že nesloužila pouze k užitkovým účelům, ale měla i estetickou hodnotu. Cesty uvnitř této zahrady byly lemovány stromy, pravděpodobně řadami moruší. Postupně v ní přibývaly speciální stavby jako skleníky pro pěstování révy, meruněk, jahod nebo ananasů. Dispozice byla v průběhu let ještě několikrát měněna, až zahrada koncem 19. století zanikla úplně (KŘESADLOVÁ, 2006). Během 18. a 19. století se užitkové rostliny staly také důležitou estetickou součástí naší krajiny. Nařízením Marie Terezie měly být podél nových cest vysazovány aleje, zvláštní důraz byl přitom kladen na výsadbu ovocných stromů podél silnic. Roku 1877 byl vydán zákon č. 38, kde se v § 9 uvádí: „Podél okresních silnic mají se do stromořadí sázeti stromy, a to pokud možno stromy ovocné…“ Ty měly zajistit jednak bezpečnost provozu na silnicích, jednak užitek svými plody, ale bezesporu měly také estetickou a krajinotvornou funkci (VANĚK, 1947).

19

3.2.6 Užitkové rostliny a zahrady 20. století Zahrady prvorepublikových a funkcionalistických vil zachovávají tradici kuchyňských zahrad, jejich běžnou součástí je ovocný sad (často se zákrsky nebo tvarovanými špalíry). Velkým propagátorem pěstování různých typů ovocných kordonů, špalírů a palmet byl zahradní architekt Josef Vaněk, který tyto prvky často prosazoval do svých návrhů vilových zahrad, ale také u veřejných a hospodářských budov. Užitkovou část měla většina zahrad funkcionalistických vil, například brněnské vila Stiassni nebo vila Tugendhat s kuchyňskou zahradou (ZÁMEČNÍK, 2012; VANĚK, 1947).

Obr. 5: Vaňkův plán ovocné zahrady.

Ve druhé polovině 20. století zájem o pěstování užitkových rostlin za jiným než produkčním účelem z důvodu politických a hospodářských změn postupně opadá. Vlivem socialistické industrializace a kolektivizace zemědělství se obecně ve společnosti ztrácí přirozený vztah k užitek poskytujícím rostlinám. Ovocné stromy jsou tak i na venkovských zahradách a předzahrádkách postupně nahrazovány stálezelenými exotickými dřevinami a výrazně se mění tvář nejen českého venkova. Kvůli standardizaci a unifikaci produkce se také rapidně zužuje sortiment pěstovaných druhů a odrůd užitkových rostlin. Trefně tuto situaci komentuje STEINBACH (1997): „Regionální a lokální odrůdy vymřely nebo upadly v zapomnění. Vysokokmenné stromy dalekosáhle zmizely z ovocných plantáží. Tak se během několika let ztratil kus kultury v původním smyslu tohoto slova.“

20

3.3 Současné trendy použití užitkových rostlin a jejich význam v zahradní a krajinářské tvorbě V posledních letech se dá bez nadsázky mluvit o renesanci užitkových rostlin v zahradní a krajinářské tvorbě. Lze sledovat stále více trendů zaměřených na vnášení těchto skupin rostlin do soukromého i veřejného prostoru, a také do krajiny. Jedním takovým trendem, uplatňovaným zejména v soukromých zahradách, je návrat k alespoň částečné soběstačnosti a samozásobitelství. Většinou však již nejde o pragmatickou činnost prováděnou převážně z ekonomických důvodů, jako tomu bylo ještě zhruba do poloviny minulého století. Spíše by se dalo mluvit o souvislosti s životním stylem určitým způsobem smýšlejících skupin lidí, kdy samotná produkce není jediným (ač samozřejmě neopominutelným) cílem jejich snah. Ty jsou často spojeny s ekologickými, environmentálním či sociálními aspekty. Souvisí s tématy lokální a sezonní produkce, ekologické (uhlíkové) stopy dovážených potravin nebo ekologickou produkcí bez nadměrného používání chemických ochranných látek. Tato a další témata se v posledních letech jednoznačně promítají do tvorby rodinných zahrad, ve kterých užitkové

rostliny

postupně

znovu

nalézají

svoje

místo.

Zvýšený

zájem

o samozásobitelství dokládají i četné festivaly a veřejné akce zaměřené na jedlé rostliny v zahradě pořádané po celém světě. Za zmínku stojí například celosezónní festival pořádaný v roce 2013 v Královské botanické zahradě v Kew (Spojené království) nazvaný IncrEdibles. Název je složeninou anglických výrazů Incredible – neuvěřitelný, fantastický, úžasný a Edible – jedlý (FRAUS, 2004). Cílem tohoto festivalu bylo ukázat široké veřejnosti neuvěřitelnou rozmanitost a krásu běžných i málo známých druhů ovoce, zeleniny a dalších užitkových rostlin pěstovaných po celém světě a inspirovat návštěvníky, aby je sami začali pěstovat (HARGREAVES, 2013). Propagaci samozásobitelství navíc napomáhají různé moderní medicínské výzkumy potvrzující významné zdravotní benefity různých druhů ovoce a zeleniny – v angličtině často označované komerčním termínem superfood (potraviny s unikátními výživovými hodnotami). Často skloňovaný je zejména vysoký obsah antioxidantů, který je připisován mnoha druhům bobulovin, například v posledních letech oblíbeným tak zvaným kanadským borůvkám (Vaccinium corymbosum L.). Vysoký obsah antioxidantů byl například prokázán také výzkumem HENRY-KIRK et al. (2012) v české krajové odrůdě jablka z Domažlicka Malus domestica ´Hetlina´. Výzkum porovnával obsah zdraví prospěšných látek této odrůdy s odrůdou komerční, která zdaleka nedosáhla 21

takových hodnot. V anglicky mluvících zemích se o odrůdě Hetlina dokonce začalo mluvit jako o tak zvaném anti-cancer apple (volně přeloženo jablko s preventivními účinky pro snížení rizika rozvoje nádorových onemocnění). Ať už jde o fakta či pouhé spekulace, pozitivní přínos těchto debat se projevuje především propagací starých a krajových odrůd ovocných dřevin a obecně zvyšují zájem o pěstování užitkových rostlin v zahradách. Aktuálně se tématu soběstačnosti a zdravých potravin dotýká Světová výstava EXPO 2015 v Miláně s tématem „Feeding the Planet, Energy for Life“ (Uživit planetu, energie pro život). Zabývat se bude klíčovými otázkami udržitelného rozvoje, prezentovány budou tradiční i inovativní postupy produkce potravin a možnosti zajištění dostatku nezávadných zdrojů jídla a vody. S ohledem na použití užitkových rostlin je zajímavý návrh maďarského pavilonu, který se tematicky zabývá ochranou tradičních postupů produkce potravin, ochranou vodních zdrojů a podporou organické produkce bez geneticky modifikovaných organismů (GMO). Součástí pavilonu bude otevřená zahrada, na které bude demonstrována rozmanitost produkce 33 druhy ovoce, 33 druhy zeleniny a 33 druhy bylinek. Konkrétně je zmiňováno použití jabloní ´Batul´, staré odrůdy tradičně pěstované v Maďarsku (Téma výstavy Expo 2015, 2015; Pavilion – Expo Milano, 2015).

Obr. 6: Vizualizace maďarského pavilonu na EXPO 2015.

22

Staré a krajové odrůdy ovoce a zeleniny jsou dalším velkým soudobým tématem souvisejícím s oborem zahradní a krajinářské tvorby. V dnešní zemědělské velkovýrobní produkci totiž nemohou obstát a nahradil je značně omezený sortiment moderních odrůd vyšlechtěných pro vyrovnaný výnos, tvar, velikost, barvu a chuť. Ty staré tak postupně zanikají a zužuje se tím rozmanitost genofondu. Silný potenciál pro jejich použití se však nachází právě v našem oboru s ohledem na estetické a kulturněhistorické hodnoty mnohých z nich. Nezastupitelné využití mají například při návratu ovocných alejí do kulturní krajiny nebo obnově starých ovocných sadů, podporovaných mnoha dotačními programy. Jde například o Program péče o krajinu vyhlášený Ministerstvem životního prostředí ČR (dále MŽP) definovaný Směrnicí MŽP č. 1/2015 pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v letech 2015 – 2017 (2015), opatření B.2 c: „výsadba nelesní zeleně včetně ovocných stromů tradičních krajových a starých odrůd (solitérní stromy, liniové a skupinové výsadby, remízy)...“, národní dotační program MŽP Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny a mnoho dalších. Výsadbu alejí starých odrůd ovoce podporuje například také Nadace Partnerství nebo ekologický institut Veronica. Ten mimo jiné poskytuje také certifikace tak zvaných „Přírodních zahrad“ a ve vzdělávacím a informačním středisku Centrum Veronica Hostětín provozuje ukázkovou přírodní zahradu se sadem. Prezentují tak možnosti použití starých odrůd ovoce v zahradě a ukazují, jak mohou přispět ke zvýšení rekreačního potenciálu kulturní krajiny. V sadu stojí zrekonstruovaná historická sušírna ovoce, která odkazuje na tradiční způsob zpracování úrody a současně inspiruje ke zpestření programu podobných objektů zaměřených na ukázku starých odrůd užitkových rostlin. Jejich použití a propagace v objektech zahradní a krajinářské architektury má velký význam pro jejich záchranu a udržení genofondu jakožto kulturního dědictví. Nejedná se však pouze o staré a krajové odrůdy ovocných dřevin, ale také zeleniny a dalších plodin. Jejich záchranou a evidencí se zabývá například Obecně prospěšná společnost Gengel, přesněji jejich cílem je „Uchování, ekologické pěstování, popularizace a využití starých a krajových odrůd kulturních rostlin a ochrana rozmanitosti života.“ V jejich stále se rozšiřujícím sortimentu (díky postupným nálezům dosud neznámých odrůd) lze najít mnoho jistě velmi perspektivních rostlin pro zahradní a krajinářskou tvorbu (Veronica – Centrum Hostětín, 2015; Gengel, o.p.s., 2015).

23

Výše zmíněné přírodní zahrady se v posledních letech zvláště těší oblibě a různé užitkové rostliny jsou jejich nedílnou součástí. Velký význam mají zejména na venkově, kde pomáhají navracet původní charakter vesnických zahrádek, který od poloviny minulého století začaly narušovat výsadby nevhodných exotických dřevin, jak bylo zmíněno v předchozí kapitole. S tímto tématem úzce souvisí také permakulturní zahrady a celá filosofie permakultury jako taková. U těch však silně převládá zaměření na produkci a ekologické aspekty. Blíží se tak spíše zemědělské produkci než zahradně architektonické tvorbě, a proto jim nebude věnována bližší pozornost. Ve městském prostředí je významným trendem zakládání komunitních zahrad. Jejich smyslem je jednak pěstování potravin ve městech, často na neudržovaných nebo nevyužitých místech, důležitější je ale možná sociální rozměr a pěstování mezilidských vztahů v rámci konkrétní komunity obyvatel města. Vznikají tak většinou z občanské iniciativy, mnohdy bez odborných znalostí zahradnické a projekční praxe a výsledný vizuální i funkční efekt pak nemusí být zcela uspokojující. Zvláště na frekventovanější a pohledově exponovanějších místech urbánního prostoru by proto zejména forma takové zahrady měla být konzultována s odborníkem na projekci zahradních úprav. Existuje však mnoho zdařilých a funkčních projektů, které vnáší nový rozměr do systému městské zeleně a svou atmosférou unikátní prostor s možností zapojení všech smyslů včetně chuti. Mnohé komunitní zahrady se aktivně zapojují do kulturního života města pořádáním různých akcí, často spojených právě s pěstováním, ale i kuchyňským využitím užitkových rostlin. Důležitou roli sehrávají také při osvětové činnosti propagací zdravého životního stylu spojeného s ekologickým pěstováním potravin. Díky tomu mají také podporu různých organizací nebo politiků po celém světě. Příkladem může být iniciativa People’s Garden (Zahrada lidu) Ministerstva zemědělství Spojených států amerických (United States Department of Agriculture, dále USDA) s mnoha realizovanými projekty po celém světě. Mezi jejich společné charakteristiky podle oficiálních internetových stránek USDA patří prospěšnost pro místní komunitu (ať už v podobě rekreačního vyžití či produkce potravin pro místní potravinové banky), spolupráce při založení a údržbě s místními lidmi a organizacemi a využití udržitelných postupů (jako například kompostování, podpora užitečných druhů hmyzu, výsadba domácích druhů rostlin, racionální využití srážkové vody). Pod záštitou této iniciativy byla v roce 2010 na svahu petřínského kopce založena zahrada Velvyslanectví USA v Praze, odkud byla v roce 2011 přesunuta do Dendrologické zahrady v Průhonicích. 24

Vysázena je tu spousta druhů ovocných dřevin včetně starých českých odrůd, i minoritních druhů jakou jsou brusinky (Vaccinium vitis-idaea L.), rakytník (Elaeagnus rhamnoides (L.) A.NELSON) nebo fíkovník (Ficus carica L.) Na zeleninových záhonech jsou pěstovány zvláště esteticky působivé kultivary běžných druhů zeleniny. Vznik této a dalších komunitních zahrad iniciativy People’s Garden byl inspirován kuchyňskou zahradou Bílého domu založenou první dámou Spojených států amerických Michelle Obamovou v roce 2009. Jako součást kampaně Let’s Move! (Hýbejme se!) má propagovat zdravý životní styl a komunitní život (People’s Garden, 2015a; People’s Garden, 2015b; Zahrada Bílého domu, 2015; Gardening Guide, 2015).

Obr. 7: Sušírna ovoce v Hostětíně.

Obr. 8: Zahrada Velvyslanectví USA v Průhonicích.

S komunitními zahradami a pěstováním potravin ve městech úzce souvisí stále více populární fenomén městského farmaření (urban farming), respektive městského zahradničení (urban gardening) či městského zemědělství (urban agriculture), rozšiřující se po všech kontinentech ze severní Ameriky. HOWARD (2015) spatřuje jejich význam v několika bodech. Jednak vyzdvihuje maximální možnou míru lokálnosti produkovaných potravin, čímž se ekologická stopa spojená s transportem snižuje na minimum. Další environmentálně významnou výhodou je snižování tak zvaného efektu tepelného ostrova města, který vzniká vlivem přehřívání zpevněných ploch velkých urbanistických celků a postupným sáláním naakumulovaného tepla během noci. Pozitivní vliv na alespoň částečnou eliminaci tohoto efektu mají městské farmy díky tomu, že vznikají často na jinak málo využitelných plochách pro jiné formy městské zeleně. Běžně se nacházejí na střechách výškových budov nebo zanedbaných plochách v okrajových částech měst. Mimo to vnášejí nové prvky zeleně do městského prostředí, často využívají vertikální konstrukce, podporují komunitní život a obnovují spojení člověka se zemí a potravinami. Jako příklad takové městské farmy uvádí HOWARD (2015) střešní zahradu hotelu InterContinental New York 25

Barclay, na které mimo pěstování zeleniny tako chovají včely a produkty nabízejí hotelovým hostům. Veřejnou propagací městského farmaření se zabývá globální kampaň Incredible Edible (Neuvěřitelně jedlé), která mimo jiných projektů (navázaných na školy) osazuje zanedbané a nevyužité plochy ve městech zeleninou a bylinkami, které následně zdarma nabízí občanům města. Tato komunita působí například také v Bratislavě, kde k pěstování užitkových rostlin využívají po mnoho let neosázené nádoby rozmístěné po městě (Incredible Edible Todmorden, 2015).

Obr. 9: Střešní zahrada hotelu InterContinetal New York Barclay.

Obr. 10: Ukázka aktivity iniciativy Incredible Edible.

Veřejností velmi oblíbené a pro ekologickou prospěšnost podporované jsou bylinkové zahrady. Vznikají často na principech výše zmiňovaných přírodních zahrad a mají značný vliv na podporu biologické rozmanitosti zejména opylujícího hmyzu. Součástí těchto objektů jsou různé hmyzí hotely a návštěvníky nenásilnou formou environmentálně vzdělávají. Mimo to bylinkové zahrady nabízejí zážitek v podobě široké palety barev květů a zejména vůní aromatických rostlin. Tyto zahrady často zakládají na svých pozemcích firmy nebo obce a proklamují tak svou filosofii ekologicky smýšlejícího subjektu. Příkladem takové firemní zahrady může být Bylinková zahrada sv. Hildegardy v areálu firmy Sonnentor v Čejkovicích. Firma se zabývá výrobou bio produktů z bylinek a dalších surovin a svou zahradou odkazuje na abatyši Hildegardu z Bingenu, významnou německou lékařku a bylinářku 11. století. Z obcí podporujících bylinkové zahrady stojí za zmínku Mutišov u Slavonic na Táborsku, který se stal první českou bylinkovou obcí. Obec leží blízko hranic s Rakouskem, kde mnoho obcí z tohoto titulu těží oživením cestovního ruchu. Za úspěchem projektu v Mutišově stojí především aktivní zapojení místních obyvatel a celá akce tak dostala kromě estetického a ekologického také sociální rozměr (Bylinková zahrada sv. Hildegardy, 2015; VRKOČOVÁ, 2011).

26

Další uplatnění nacházejí užitkové rostliny při rekonstrukcích či reminiscencích hradních, klášterních a jiných historických užitkových zahrad. Tyto projekty navracejí původní charakter historickým objektům a mají vliv na zvýšení jejich atraktivnosti pro turisty. Běžně se opakujícím prvkem historických užitkových zahrad jsou vyvýšené záhony, často pravidelně uspořádané. To samozřejmě vychází z historických souvislostí a tento princip, jako jakýsi symbol užitkové zahrady, je běžným vzorem i pro výše zmiňované soudobé trendy nijak nesouvisející s historickým prostorem. Ukázkovým příkladem rekonstrukce středověké zahrady je kuchyňská zahrada jihofrancouzského hradu v Carcassonne. Na základě historických podkladů byla navržena zahradními architekty ve spolupráci se studenty zemědělského Lycea Charlemagne v Carcassonne. Mimo vyvýšených čtvercových zeleninových záhonů ohraničených vyplétaným proutím je doplněna také o zajímavý rustikální mobiliář seskládaný z kulatiny. Zajímavé reminiscence vznikají i u nás, například zeleninová zahrada rokokového zámku Nové Hrady na Orlickoústecku. Zámek z 18. století ve francouzském stylu, přezdívaný Malý Schönbrunn nebo České Versailles, i s okolními zahradami koncem 90. let 20. století zrekonstruovali

soukromí

majitelé.

Formální

zeleninová

zahrada

se

záhony

ohraničenými stříhaným buxusovým plůtkem přiléhá k severní fasádě zámku. Rovněž rukou soukromého majitele, avšak vystudovaného italského architekta Alberta di Stefano, vznikla volnější reminiscence kuchyňské zahrady barokního zámečku v Třebešicích na Čáslavsku. Mísí se tu vliv francouzského potager v zeleninové části zahrady a anglické venkovské zahrady v podobě bylinkových záhonů, nicméně i volnější ztvárnění historických forem je jednou z možností při řešení historických objektů, nevztahuje-li se na ně významná památková ochrana (Carcassonne UNESCO, 2015; Zahrady na Zámku Nové Hrady, 2013; ČERMÁKOVÁ a SAVINEC, 2011).

Obr. 11: Vyvýšené záhony a originální mobiliář středověké zahrady v Carcassonne.

Obr. 12: Zeleninová zahrada u zámku Nové Hrady.

27

3.4 Specifické pěstitelské vlastnosti užitkových rostlin 3.4.1 Kompoziční vlastnosti užitkových rostlin Široká skupina užitkových rostlin skýtá bohatou škálu druhů nejrůznějších životních forem a hodnotných kompozičních vlastností. Tato kapitola nabídne stručný výčet těch nejdůležitějších s konkrétními příklady druhů. Ovocné dřeviny Mezi ovocnými dřevinami najdeme druhu stromovitého i keřovitého růstu, liány i polokeře. Podle velikosti můžeme vybírat z malých stromů, vhodných pro menší objekty, jako například mišpule obecná (Mespilus germanica L.) nebo kdouloň obecná (Cydonia oblonga MILL.). Množství druhů je menšího až středního vzrůstu – jabloň domácí (Malus domestica BORKH.), meruňka obecná (Prunus armeniaca L.) a mnohé další. Velkého vzrůstu dosahuje například ořešák královský (Juglans regia L.) nebo jeřáb oskeruše (Sorbus domestica L.). Stejně tak u keřů a polokeřů je sortiment co se vzrůstnosti týče široký. Od půdopokryvných druhů – brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea L.), klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon AITON), před menší keře – různé druhy rybízů (Ribes sp.), temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa (MICHX.) ELLIOTT) a spousta dalších, až po vysoké keře, jako líska obecná (Corylus avellana L.) nebo v současné době i ve veřejném prostoru často používaný muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia NUTT.). Mnoho druhů je i liánovitého růstu, mimo všeobecně známé révy vinné (Vitis vinifera L.) třeba také aktinidie význačná (Actinidia arguta (SIEBOLD & ZUCC.) PLANCH. ex MIQ.) nebo málo rozšířená klanopraška čínská (Schizandra chinensis (TRUCZ.) BAILL.). Většina ovocných dřevin má výrazné květy a mnohé druhy patří k nejkrásněji kvetoucím dřevinám vůbec. Obzvláště působivé jsou květy broskvoní v různě intenzivních odstínech šarlatové až růžovobílé barvy podle odrůdy. Výrazné jsou také květy meruněk (svou velikostí), třešní (množstvím květů), jabloní (například výrazně růžově kvetoucí odrůda ´Batul´). Zajímavé, i když méně výrazné, květy má málo známý ovocný druh muďoul trojlaločný (Asimina triloba (L.) DUNAL). O všeobecné oblibě květů ovocných stromů svědčí například Slavnosti mandloní pořádané každoročně v Hustopečích v době květu unikátního mandloňového sadu. Mimo květů jsou pak samozřejmě okrasné také plodem, jehož tvary, barvy a velikosti jsou v rámci druhů neuvěřitelně proměnlivé díky množství různých odrůd. 28

Obr. 13: Mespilus germanica – habitus.

Obr. 15: Amygdalus communis – květ.

Obr. 18: Prunus persica – květ.

Obr. 14: Cydonia oblonga – květ.

Obr. 16: Malus ´Batul´ – květ.

domestica

Obr. 17: Asimina triloba – květ.

Obr. 19: Prunus armeniaca – květ.

29

Obr. 20: Mespilus germanica – plod.

Obr. 21: Malus domestica ´Api hvězdovité´ – plod.

Obr. 22: Prunus armeniaca – plod.

Obr. 23: Vaccinium vitis-idaea – plod.

Zelenina Druhy zeleniny by se ze zahradnického hlediska daly rozdělit na letničky, dvouletky, trvalky a cibulnaté a hlíznaté rostliny. Jedlé hlízy vytváří například atraktivně kvetoucí, avšak invazivně se šířící, slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L.). Z cibulovin má v jednoletých výsadbách zajímavé uplatnění například pór pravý (Allium porrum L.), z vytrvalých pak třeba méně známá pažitka česneková (Allium tuberosum ROTTLER ex SPRENG) s plochými listy a bílými květy. K vytrvalým druhům patří reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum L.) nebo artyčok zeleninový (Cynara scolymus L.). Druhů pěstovaných jako letničky vhodných pro použití v okrasných záhonech je velké množství a některé z nich budou zmíněny v následujícím odstavci (STEINBACH, 1997). Velké množství druhů a odrůd zeleniny představuje mnoho různých barev, textur a forem růstu pro nekonečné kombinace. Kompaktní růst mají například saláty, které existují v mnoha variantách barevných i tvarových odrůd. Dělí se na hlávkové (Lactuca sativa subsp. capitata (L.) SCHÜBL. & G.MARTENS) se zajímavou červenolistou 30

odrůdou ´Sahim´ a listové (Lactuca sativa subsp. crispa (L.) SCHÜBL. & G.MARTENS) například s kadeřavou odrůdou ´Merlot´ nebo dubolistou ´Redin´. Poměrně hrubou texturu a robustní růst má většina košťálovin, často používané jsou na podzim se pestře vybarvující okrasné kultivary kapusty hlávkové (Brassica oleracea var. sabauda L.) nebo kapusta kadeřavá (Brassica oleracea var. acephala DC.). Naopak velmi jemnou texturu do kompozice vnáší fenykl obecný (Foeniculum vulgare MILL.). Pro vertikální gradaci mohou být použity popínavé rostliny na konstrukcích, například odrůdy fazolu obecného (Phaseolus vulgaris L.) v odrůdách s různě zbarvenými lusky, podobná vigna čínská (Vigna sinensis L.) nebo ačokča (Cyclanthera pedata (L.) SCHARD.) s jemnější texturou. Ozvláštnit záhony mohou také pestře vybarvené řapíky mangoldu (Beta vulgaris ssp. cicla var. vulgaris L.). Květy jsou zejména u listové zeleniny nežádoucí, výjimku tvoří například netradiční druh Talinum paniculatum (JACQ.) GAERTN. s jedlou listovou růžicí a jemným růžovým květenstvím. Z plodové zeleniny jsou v okrasných záhonech uplatnitelné keříkové odrůdy rajčat nebo drobnoplodé papriky. Zajímavé zvonkovité plody má paprika křídlatá (Capsicum baccatum L.).

Obr. 24: Cynara scolymus – květ.

Obr. 25: Podzimní vybarvení okrasné kapusty.

Obr. 26: Salát ´Merlot´.

Obr. 27: Salát ´Redin´.

31

Obr. 28: Capsicum baccatum.

Obr. 29: Keříčková odrůda rajčete.

Obr. 30: Foeniculum vulgare.

3.4.2 Specifika zakládání, údržby a rozvojové péče Jelikož se jedná o specifickou skupinu rostlin pro použití v zahradní a krajinářské tvorbě, má také svoje specifika a omezení při zakládání a údržbě, která je pro zdárný a uspokojivý výsledek nutné respektovat. Co se týče bylinek, rozdíly v agrotechnice oproti běžně používaným trvalkám či letničkám jsou zcela nepatrné, mnohé z nich jsou tak i často používány. Nutná je však jejich bližší znalost při návrhu kompozice, pracujeli se s tematickým zaměřením záhonů. Témata pak mohou vycházet například z účelu využití bylin (kuchyňské, léčivé, aromatické, barvířské a další) nebo třeba u lékárenských zahrad z účinků léčivek na jednotlivé orgány lidského těla. Podstatně náročnější je použití zeleniny v okrasných záhonech. Nezbytná je znalost agrotechnických termínů pro výsev a výsadbu všech použitých druhů a odrůd. Odrůdy druhů s rychlým vývojem se dělí na jarní, letní, podzimní nebo celoroční podle doby, kdy je vhodné je pěstovat na záhoně. Při nedodržení správných termínů vychází předčasně do květu a nevytvoří požadovaný efekt. Použijí-li se tyto rychle rostoucí druhy, je nutné v návrhu počítat s jejich postupnou obměnou během sezony a navrhnout odpovídající náhradu. V záhonech by mělo být kombinováno více druhů zeleniny nejlépe různých čeledí, a to nejen z kompozičních důvodů, ale především v souvislosti se skutečností, že zeleninové druhy jsou více napadány škůdci, zejména na větších monokulturních plochách. Vzhledem k předpokladu situování těchto vegetačních prvků na veřejně přístupných plochách je vyloučeno použití agresivních chemických postřiků. To je navíc proti filosofii většiny objektů zabývajících se pěstováním užitkových rostlin ve veřejném prostoru. Ochraně proti škůdcům tak může pomoci biologická ochrana, to znamená výsadba nejen různých druhů zeleniny, ale také kvetoucích jednoletých nebo 32

vytrvalých bylin odpuzujících škodlivé organismy nebo lákajících jejich predátory. KOVÁŘ (2008) například zmiňuje ochranu okolních rostlin před housenkami při kombinaci s kopretinou věncovou (Chrysanthemum coronarium L.), BOČEK (2011) zase uvádí například kopřivu, heřmánek a řebříček jako zdroje predátorů mšic. S ohledem na šíření chorob je také třeba dodržovat střídání plodin mezi sezonami. Při výběru ovocných dřevin je třeba přihlížet u cizosprašných druhů k opylovacím poměrům jednotlivých odrůd pro zajištění úrody. Cizosprašné jsou například jabloně, hrušně a třešně. U dvoudomých druhů nesmí být opomenuta výsadba samčí rostliny (například Actinidia kolomikta (RUPR. & MAXIM.) MAXIM.). Důležitá je také přítomnost opylovatelů, které je možné přilákat jednak výsadbou medonosných rostlin (mnohé bylinky), nebo běžným trendem v objektech zaměřených na užitkové rostliny v městském prostředí je umisťování včelínů přímo do samotného objektu. S dobrou plodností, ale i správným růstem ovocných dřevin, souvisí vhodně provedený řez, jehož zákonitosti se poněkud liší od řezu okrasných druhů dřevin. Pro tyto účely byly Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky ve spolupráci se Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Brně zpracovány Standardy péče o funkční výsadby ovocných dřevin (BOČEK et al., 2014b). Právě plodnost ovocných dřevin je jedním z hlavních problémů údržby a důvodů, proč jsou ovocné stromy málo vysazovány ve městech. V ideálním případě by plody neměly být odpadem, ale měly by být využity místními obyvateli ke konzumaci. V opačném případě musí být na zem spadlé ovoce pravidelně odklízeno, aby neznečišťovalo okolí a nelákalo bodavý hmyz. Například ve Španělské Seville jsou městem najímány specializované čety na úklid popadaných pomerančů. Pěstování citrusů na veřejných prostranstvích má ve španělských městech dlouhou tradici a v městských parcích jsou jich celé háje. Jde ale o v syrovém stavu nepoživatelné plané druhy, ze kterých se ale vyrábí marmelády nebo gin. Úklidové čety tak nasbírané ovoce prodávají na další zpracování (ZLOCHOVÁ, 2015).

33

3.5 Příklady využití užitkových rostlin v soudobé tvorbě 3.5.1 Bylinková zahrada Tiree Chmelar ve Valticích Lokalizace: Sklepní, Valtice (Jihomoravský kraj), Česká republika Autoři návrhu: Adam Baroš, Jakub Finger, Mirka Svorová, Přemysl Krejčiřík, Kamila Krejčiříková Doba realizace: 2004–2010 Režim přístupnosti: květen až říjen, otvírací hodiny, vybírá se vstupné Rozloha objektu: 3 000 m2 Zahrada byla založena na místě bývalé užitkové zahrady a pozdějšího zámeckého zahradnictví při valtickém zámku. Iniciátory jejího vzniku byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar ze Spojených států amerických.

Návrh zahrady vzešel ze

studentské soutěže na Zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Formálně členěná zahrada s vyvýšenými záhony bylinek ohraničenými dubovými prkny je tematicky rozdělena do šesti celků podle účinků a využití rostlin. Jsou to zahrady léčivých, barvířských, kulinářských, mytických, aromatických a afrodiziakálních bylin. V zahradě je také malá ukázka vinohradu a imitace ovocného sadu s neplodícími třešněmi Prunus avium ´Plena´. Díky ekologickým postupům při založení i údržbě získala zahrada certifikát česko-rakouského projektu Přírodní zahrada bez hranic. Jednou z aktivit zahrady je pravidelné pořádání bylinkových kurzů a ve vlastním obchůdku návštěvníkům nabízí lokální produkty a vlastní upomínkové předměty (Bylinková zahrada Valtice, 2015).

Obr. 31: Záhony v Bylinkové zahradě Tiree Chmelar ve Valticích.

34

3.5.2 Klášterní zahrada u Kapucínského kláštera v Žatci Lokalizace: Klášterní, Žatec (Ústecký kraj), Česká republika Autoři návrhu: Huml & Vaníček, Ateliér pro architekturu a projektování Žatec Doba realizace: 2009–2011 Režim přístupnosti: celoročně, otvírací hodiny, zdarma Rozloha objektu: 8 500 m2 Kapucínská klášter v Žatci přestal sloužit svému účelu v 50. letech minulého století. Do 80. let v něm byl umístěn domov důchodců. Dnes je i se zahradou součástí projektu Chrám chmele a piva, v rámci kterého byla klášterní zahrada dle dochovaných podkladů zrekonstruována. Původně rozsáhlé zahrady sloužili k rozjímání mnichů a především měli užitkovou funkci. Zahrada je rozdělena do několika částí, největší je tvořena bylinkovou zahradou s léčivými i kuchyňskými bylinkami. Nachází se tu také historická tyčová chmelnice, vinice, ale také dětské hřiště nebo relaxační travnatá plocha lemovaná buxusovým plůtkem. Po zahradě se volně pohybují pávi a jsou tu vyhrazené plochy pro pořádání veřejných akcí (GUTZEROVÁ, 2014).

Obr. 32: Rekonstruovaná zahrada Kapucínského kláštera v Žatci.

35

3.5.3 Courthouse Square v Torontu Lokalizace: Court Street, Toronto (provincie Ontario), Kanada Autor návrhu: Janet Rosenberg Doba realizace: 1997 Režim přístupnost: bez omezení Rozloha objektu: 1 800 m2 Malý veřejný park před budovou soudu na jižním okraji Toronta vznikl na ploše bývalého parkoviště, na které ještě do začátku minulého století byly vykonávány veřejné

popravy.

Rekonstrukcí

této

plochy

vzniklo

poklidné

místo

s výrazným elementem tekoucí vody a převážně původními druhy rostlin. Použity byly především léčivé rostliny a růže. Velmi zajímavým a ve veřejném prostoru neobvyklým prvkem jsou špalíry planých jabloní, které v rámci náměstí vytvářejí komorní atmosféru venkovních pokojů. Součástí parku je také menší podium z černé žuly určené pro divadelní vystoupení (FLANNERY a SMITH, 2008).

Obr. 33: Pohled na náměstí Courhouse Square a do jeho venkovního pokoje.

Obr. 34: Venkovní pokoj a detail jabloňových špalírů.

36

3.5.4 Lafayette greens v Detroitu Lokalizace: Lafayette Boulevard, Detroit (stát Michigan), Spojené státy americké Autor návrhu: Kenneth Weikal Landscape Architecture Doba realizace: 2011 Režim přístupnost: otvírací hodiny, zdarma Rozloha objektu: 1 720 m2 Komunitní městská organická (přírodní) zeleninová a ovocná zahrada vznikla na místě stržené administrativní budovy Lafayette Building v centru Detroitu. Projekt se zaměřuje na propagaci městského farmaření, ekologické produkce lokálních potravin, komunitní život, nakládání se srážkovou vodou a další ekologické a sociální aspekty. Podporuje boj proti chudobě, což je zvláště ožehavé téma v krizí těžce postiženém Detroitu, úroda ze zahrady je věnována místní potravinové bance. Zahrada se skládá ze sadu starých odrůd jabloní, zeleninové zahrady s vyvýšenými záhony, treláže s aktinidií, levandulové promenády a dětské zahrady. Při stavbě byly použity recyklované materiály – dlažba z rozbitého betonového chodníku, kůlny ze dřeva ze starých palet nebo gabiony zasakovacího pásu pro srážkovou vodu vyplněné betonovou sutí (HAGENBUCH, 2011; ASLA, 2012).

Obr. 35: Komunitní zahrada Lafayette Greens s netradičně pojatým materiálem vyvýšených záhonů.

Obr. 36: Bujná vegetace a čilý komunitní život v centru Detroitu.

37

3.5.5 NEO Bankside v Londýně Lokalizace: Hopton Street, Londýn, Spojené království Autor návrhu: Gillespies Doba realizace: 2012 Režim přístupnost: veřejný přístup během dne, pro rezidenty bez omezení Rozloha objektu: 5 800 m2 Zahradní úprava mezi bloky nových luxusních bytových domů NEO Bankside v centru města výrazně přírodního charakteru pracuje s přírodními společenstvy a původními druhy rostlin. Má tak kontrastovat s moderní architekturou rezidenčních budov a vnést přírodu do urbánního prostředí. Důraz klade na biodiverzitu, vysázeny byly zejména kvetoucí a plodící rostliny, které mají přilákat opylovatele a další drobné živočichy. V areálu byly dokonce umístěny včelí úly. Součástí úpravy je také malý jabloňový sad a bylinková zahrada s olivovníky. Tyto prvky mají vzbudit zájem rezidentů o venkovní prostor před jejich bytem a zapojit je do života a údržby zahrady (GILLESPIES, 2012; LANDEZINE, 2012).

Obr. 37: Kontrast přírodního charakteru s moderní architekturou podtrhuje umístění včelích úlů.

Obr. 38: Bylinková zahrada s olivovníky (vlevo) a ovocný sad (pravá část fotografie vpravo).

38

4 MATERIÁL A METODY 4.1 Metodika Projektové části předcházelo zpracování literární rešerše zabývající se použitím užitkových rostlin v zahradní a krajinářské tvorbě v historii i v současné době. Z těchto informací pak vychází návrh řešení zvoleného objektu. Modelový objekt byl zvolen s ohledem na vhodnost použití dané skupiny rostlin. Pro danou lokalitu byly shromážděny vhodné mapové podklady z Národního geoportálu INSPIRE, Národního památkového ústavu a dalších zdrojů. Digitální zaměření objektu poskytla Ing. Eva Wagnerová. Po provedení terénního průzkumu byly provedeny analýzy zaměřené na širší územní vztahy, přírodní poměry, historii objektu, zhodnocení současného stavu a dendrologický průzkum (inventarizace dřevin). Na základě těchto informací byl zpracován návrh řešení daného objektu na úrovni architektonické studie a pro vybrané vegetační prvky osazovací detaily na úrovni prováděcího projektu. Vzhledem k tématu práce byla zvláštní pozornost věnována druhovému a odrůdovému složení navrženého rostlinného sortimentu.

4.2 Výběr modelového objektu Pro projektovou část práce byl vybrán modelový objekt aktuálně řešených zahrad Kapucínského kláštera v Brně, které historicky sloužily jako produkční plochy pro pěstování ovoce a zeleniny pro potřeby kláštera. V současné době se připravuje projekt nového ztvárnění těchto terasových zahrad a jejich zpřístupnění veřejnosti. Mezi požadavky na návrh přeměny prostoru je také použití užitkových rostlin pro navrácení původního charakteru místa.

39

5 VÝSLEDKY 5.1 Analýza modelového objektu 5.1.1 Identifikační údaje Objekt: Zahrady Kapucínského kláštera v Brně Výměra řešené plochy: 1800 m2 Kraj: Jihomoravský Místo: Město Brno, parcelní číslo 299/1 Investor: Město Brno Současný majitel: Provincie kapucínů v ČR 5.1.2 Lokalizace a širší vztahy Objekt se nachází v Jihomoravském kraji, v městské části Brno-střed, na jižním okraji čtvrti Brno-město. Zahrady přímo navazují na městský park Denisovy sady ve svahu kopce Petrov. Leží tedy v těsné blízkosti jedné z hlavních brněnských dominant, katedrály svatých Petra a Pavla. Vzhledem k umístění ve svahu jsou zahrady členěny do teras, které se svažují východním směrem ke kapucínskému klášteru. U něj stojí kostel Nalezení svatého Kříže, do kterého se vstupuje z Kapucínského náměstí. Vstup do zahrad je pro veřejnost možný pouze ze západní strany z Denisových sadů. Ze severní strany jsou zahrady ohraničeny budovou Biskupského dvora, ve kterém sídlí Moravské zemské muzeum, a z jižní strany městským domem (ulice Bašty). Objekt leží v Městské památkové rezervaci Brno a je také součástí nemovité kulturní památky Klášter kapucínský s kostelem Nalezení sv. Kříže. Na zahrady bezprostředně navazuje nemovitá kulturní památka Denisovy sady, v blízkosti se nachází Národní kulturní památka Petrov v Brně (Brno) – kostel sv. Petra a Pavla, vč. děkanství, fary, konzistoří a kanovnických rezidencí (MonumNet, 2015).

Obr. 39: Lokalizace řešeného území.

Obr. 40: Lokalizace v sídle.

40

Obr. 41: Širší územní vztahy.

5.1.3 Přírodní podmínky území Geomorfologické poměry:

Systém Hercynský Provincie Česká vysočina Subprovincie Česko-moravská soustava Oblast Brněnská vrchovina Celek Bobravská vrchovina Podcelek Řečkovicko-kuřimský prolom Okrsek Řečkovický prolom (DEMEK et al., 2006).

Zahrady jsou uloženy na terasách s východní expozicí na kopci Petrov. Rozmezí nadmořských výšek teras činí přibližně 224–230 m n. m. Geologické poměry: Geologické podloží objektu je tvořeno antropogenními uloženinami. Na ty v těsné blízkosti navazují na jihozápadě metabazalty a zelené břidlice a na severu spraše a sprašové hlíny (Geologická mapa ČR 24-324, 1:25 000).

41

Půdní poměry: Antropozem urbánní (NĚMEČEK a LÉROVÁ, 2014). Klimatické poměry: Průměrná teplota vzduchu: 9–10 °C Průměrný úhrn srážek: 500–550 mm Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu: 75 % Počet letních dní: 50–60 (TOLASZ et al., 2007). Potenciální

přirozená

vegetace:

Černýšová

dubohabřina

(NEUHÄUSLOVÁ-

NOVOTNÁ, 1998). 5.1.4 Historie objektu Stavba kapucínského kláštera s kostelem Nalezení svatého Kříže byla započata v roce 1650. Stavbu vedl brněnský stavitel Ondřej Erna. Kostel byl vysvěcen 7. května 1656 a roku 1687 začalo rozšiřování kláštera pod vedením stavitele Jana Křtitele Erny. Klášter měl velký význam zejména v době baroka, kdy v něm pobývalo kolem 40 členů včetně studentů. Probíhalo tu řádové studium filosofie a od konce 17. století také teologie. Fungování kláštera bylo komunistickým režimem přerušeno v roce 1950 a většina budov přešla pod Moravské muzeum. Řeholní život byl obnoven v roce 1990, kdy byl areál navrácen řádu (FOLTÝN, 2005). Zahrady byly při klášteře založeny krátce po jeho dokončení. Při hradbách na kopci Petrov byla původně vinice členěná terasami, později tu celkem na čtyřech terasách vznikla užitková zahrada s ovocnými stromy, zeleninovými záhony a květinami pro výzdobu kostela. Z historických plánů a map je zřejmé, že tyto zahrady byly jednoduše členěny v pravidelné čtvercové či obdélníkové plochy určené převážně k produkčním účelům (viz Obr. 42). Ještě na fotografii z 20. let 20. století v Příloze 1 vidíme na terasách ovocné stromy, pravděpodobně jabloně. Roku 1945 se pod Petrovem začal budovat kryt civilní ochrany Denis a do zahrady byl umístěn jeden z jeho únikových východů. O pět let později byly zahrady, stejně jako celý klášter, zabrány státem a přiřazeny k Moravskému muzeu. V 70. letech 20. století zde byl podle návrhu Kamila Fuchse, Josefa Němce a Jaroslava Šubra vytvořen veřejný, formálně upravený park s fontánou a geologickou expozicí. Už na počátku 90. let 20. století bylo však odhaleno statické narušení opěrných zdí teras a na mnoha místech také propadání terénu, proto byl v roce 1995 zpracován návrh rekonstrukce zahrad, aby mohly být znovu otevřeny veřejnosti. Projekt zpracovali Petr Hrůša a Petr Pelčák ve spolupráci s Markétou Richterovou a Jaroslavem Šubrem, ten ale nebyl realizován stejně jako další 42

ideová studie stejných autorů z roku 2008 – viz Obr. 43 (KAPUCÍNI, 2014; PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, 1999). Obr. 42: Historické plány a mapy.

A) I. vojenské mapování, druhá polovina 18. stol.

B) Plán teras, konec 18. století. Červeně vyznačena druhá a třetí terasa.

C) Stabilní katastr, 1824–1836. vyznačena druhá a třetí terasa.

D) Doležalův situační plán města Brna, 1858. Červeně vyznačena druhá a třetí terasa.

Červeně

E) III. vojenské mapování, 1876–1878.

F) Katastrální plán Brna, 1906. Červeně vyznačena druhá a třetí terasa.

43

Obr. 43: Vizualizace návrhu zahrad z roku 2008.

5.1.5 Současný stav V současné době na místě zůstávají zbytky formální parkové úpravy ze 70. let 20. století (Příloha 2). Vzhledem k dlouhodobému zanedbání objekt chátrá a je celkově ve špatném technickém stavu. Zpevněné plochy pokrývá betonová vymývaná dlažba, terén je členěn režnými cihlovými zdmi, které mají na mnoha místech narušenou statiku. Vstup do zahrady vede z parku Denisovy sady, jehož součástí je již nyní přístupná první terasa původních kapucínských zahrad (není předmětem této studie). Odtud po obou stranách sestupuje schodiště na druhou terasu. Na té se nachází výše zmiňovaný únikový východ krytu Denis, který je překrytý podiem. Na to v původní kompozici navazovala vinárna zabudovaná do opěrné zdi. Na tuto terasu navazuje menší, mírně zvýšená plocha, přiléhající k budově Moravského zemského muzea se vstupem do této budovy. Po obou stranách druhé terasy vedou schodiště na třetí, asi o dva metry níže položenou terasu. V jejím centru je kruhová fontána, zbytek parteru tvoří travnaté plochy s živým plotem z Buxus sempervirens L. Na tuto terasu navazuje ještě čtvrtá, níže položená. Ta je však nyní nově oddělena cihlovou zdí s vraty po obou stranách a zůstane přístupná pouze pro členy řádu kapucínů (rovněž není předmětem této studie). V současné době jsou veřejnosti uzavřené i druhá a třetí terasa. Zahrady jsou v majetku řádu kapucínu (Provincie kapucínů v ČR), za symbolickou částku je (mimo čtvrté terasy) pronajali Městu Brnu. Dle osobního sdělení 44

WAGNEROVÉ (2014) mají být druhá a třetí terasa zrekonstruovány a zpřístupněny veřejnosti. Předpokladem nové kompozice má být respektování historických souvislostí dané plochy, která původně sloužila především jako zdroj obživy pro členy kláštera. Současně však musí respektovat požadavky veřejného prostoru s návazností na oblíbený park Denisovy sady. Vzhledem k uzavřenosti prostoru je místo vhodné pro pořádání komornějších veřejných akcí či výstav, zájem otevřít se do tohoto prostoru má také Moravské zemské muzeum (doposud nevyužívaný vstup z jeho budovy vede na druhou terasu). Jediný přístup pro veřejnost má zůstat z Denisových sadů (z první terasy) a počítá se s omezeným režimem přístupnosti (v sezoně bude zahrada uzavírána na noc a mimo sezonu nebude přístupná vůbec). Přiřazen bude stálý zaměstnanec pro pravidelnou údržbu. Vrata v nově zbudované zdi mezi třetí a čtvrtou terasou mají sloužit pouze pro potřebu členů řádu, stejně tak jako samotná čtvrtá terasa. Ta proto není předmětem studie. Na ploše je evidováno věcné břemeno – únikový východ krytu Denis na druhé terase, který musí zůstat přístupný. V současné době projekt obnovy kapucínských teras zpracovává Ing. Eva Wagnerová.

Obr. 44: Schéma rozložení teras.

5.1.6 Inventarizace dřevin Inventarizace byla provedena dle metodiky Šimka (ŠIMEK, 2011). Podrobně byly ohodnoceny solitérní stromy, u ostatních vegetačních prvků byl určen taxon a změřena výška a plocha. Hodnocené stromy dosahují sadovnické hodnoty 3 nebo 4. Keře a porosty jsou tvořeny převážně tvarovanými plůtky z Buxus sempervirens L., které jsou však značně přerostlé kvůli dlouhodobé absenci údržby. Podobně je tomu i u porostu 45

Taxus baccata L., ostatní keřové porosty jsou pak tvořeny nálety. Zdi teras bujně porůstají popínavé dřeviny, které jsou vlivem zanedbané údržby rovněž přerostlé a narušují statiku zdí. Metodika, inventarizační soupisky a mapa inventarizace jsou uvedeny v Příloze 3. Návrh počítá s odstraněním všech hodnocených dřevin vzhledem k jejich nízké zahradně architektonické hodnotě, nekoncepčnímu umístění některých jedinců a u popínavých dřevin také vzhledem k jejich destrukčnímu vlivu na opěrné zdi.

5.2 Popis návrhu Předmětem studie je návrh nového ztvárnění druhé a třetí terasy zahrad Kapucínského kláštera v Brně. Návrh (situace v Příloze 4) vychází z požadavků na zpřístupnění teras veřejnosti a částečné navrácení charakteru klášterní užitkové zahrady vhodně zvoleným sortimentem rostlin. Základní dispozice respektuje současné členění teras cihlovými zdmi, které budou v maximální možné míře zachovány. Nutné by však bylo odborné posouzení jejich statické stability a případná rekonstrukce. Přístup z první terasy na druhou je zachován dle současného stavu – přes bránu k nástupní terase, ze které vedou po obou stranách schodiště na druhou terasu. Navíc byl v severním rohu navržen výtah pro bezbariérové propojení první a druhé terasy. Vzhledem k prostorovým podmínkám a památkové ochraně objektu již nebylo možné bezbariérově propojit druhou a třetí terasu, proto byla navržena alespoň úprava severního schodiště na pohodlnější rampové s nižšími a delšími stupni a pozvolnějším sklonem. Jižní schodiště zůstane v současné podobě. Druhá terasa je řešena jako otevřenější část určená pro občasné kulturní akce komornějšího charakteru. Pro tyto účely je částečně zanecháno stávající podium, které je však zmenšeno a odstupňováno třemi sedacími schody o výšce 0,5 m. Přístup na podium je na severní straně nově veden bezbariérově po šikmé rampě, podél které bude obnovena zhroucená část cihlové zdi. Na jižní straně pak po stávajících schodech. Prostor bývalé vinárny, přístupný dvěma vchody z podia, bude zrekonstruován a využit jako technické zázemí pro údržbu zahrady a jako sklad mobiliáře. Zeď mezi těmito dvěma vchody bude pokryta révou (Vitis vinifera L.) na jednoduché lankové konstrukci. Středová část prostoru před podiem se sníží na úroveň okolních částí (přibližně o 0,3– 0,4 m), čímž se tyto prostory propojí a umožní se tak i bezbariérový pohyb po terase. Příčné rozdělení terasy na tři části ale zůstalo zachováno a schematicky tak respektuje 46

historicky doložené členění (dle stabilního katastru a dalších podkladů). Po stranách jsou navrženy vytrvalé záhony s léčivými, kořeninovými a aromatickými rostlinami (bylinkami). Od přístupových cest na podium je prostor terasy oddělen vícekmennými stromkovými muchovníky (Amelanchier alnifolia NUTT.) a od cesty po severním a jižním obvodu porostem maliníku (Rubus idaeus L.). Ve stínu pod muchovníky budou umístěny lavičky k posezení s výhledem na bylinkové záhony. Vzhledem k napojení zahrady na Denisovy sady bude použit stejný typ mobiliáře jako v celém parku. Ve střední části terasy pod podiem je pak vyhrazena menší plocha pro umístění přenosného mobiliáře při pořádaných akcích, která jinak bude volná. Od cesty vedoucí po obvodu terasy bude tato plocha oddělena dvěma záhony růží lemovanými šantou (Nepeta ×faassenii BERGMANS ex STEARN). Z druhé strany bude cesta podél zdi lemována levandulí (Lavandula ×intermedia EMERIC ex LOISEL.) a budou tu také umístěny lavičky. Menší terasa přiléhající k budově Biskupského dvora, stejně jako podium a další prostory zahrady, bude sloužit pro venkovní výstavy pořádané Moravským zemským muzeem. Třetí terasa je navržena jako klidovější relaxační prostor s charakterem polního či lučního sadu. Stejně jako druhá je příčně rozčleněna na třetiny, hlavním kompozičním principem zde však jsou pravidelně rozmístěné jabloně (Malus domestica BORKH.) pro vytvoření atmosféry sadu. V jejich podrostu je navržena květnatá louka a v meziřadí zeleninové záhony. Na těch budou jednotlivé druhy zeleniny seskupovány dle kompozičních pravidel a během roku obměňovány dle potřeby zvolených taxonů. Druhy a odrůdy budou vybírány se zvláštním ohledem na jejich estetickou atraktivitu a záhony tak budou návštěvníkům ukazovat rozmanitost a krásu běžných i méně známých druhů zeleniny. V centrální části terasy, uprostřed jabloňového sadu, je navržena menší fontána kruhového tvaru jako symbol pramene života. Na opěrné zdi mezi druhou a třetí terasou jsou navrženy treláže jako opora pro aktinidii (Actinidia arguta (SIEBOLD & ZUCC.) PLANCH. ex MIQ.). Podél této zdi jsou v prostorech mezi trelážemi navrženy lavičky, stejně jako při zdi na druhé straně terasy. K té jsou navrženy špalíry hrušní (Pyrus communis L.) vedené po jednoduché drátové konstrukci. Pás lemující terasy na jižní straně podél městského domu ulice Bašty má specifické světelné podmínky – vlivem vysokých budov a uzavřenosti teras je po většinu dne zastíněn. Proto pro výsadbu na tyto plochy byly zvoleny druhy rostoucí přirozeně v podrostech listnatých lesů. Jedná se o dřín obecný (Cornus mas L.) 47

a zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica POJARK.). Pouze v nejvyšším místě tohoto pásu nad úrovní druhé terasy není stínící vliv budovy tak silný a je tu navržena k výsadbě mišpule obecná (Mespilus germanica L.). Podrost bude tvořen smíšeným porostem kuchyňských a léčivých bylin. Na úrovni třetí terasy je v tomto pásu navržen kompostér pro ukládání rostlinného odpadu. Řez terasami je uveden v Příloze 5. 5.2.1 Specifikace použitého rostlinného materiálu Pro vybrané bylinkové a zeleninové záhony byly vypracovány osazovací detaily (Příloha 7). Druhové a odrůdové složení ostatních použitých rostlin je znázorněno v Příloze 6 a v následujícím textu bude uvedena specifikace vybraných taxonů a vegetačních prvků. Na záhony růží (dva záhony po 9 m2) byla vybrána Rosa ´Larissa´, kompaktní, mnohokvětá, opakovaně kvetoucí záhonová růže s poloplnými, světle růžovými květy. Vysázena bude ve sponu 50×60 cm (3 ks/m2). Celkem bude pro oba záhony použito 30 ks. Záhony budou lemovány kompaktním, modře a bohatě kvetoucím, kultivarem šanty kočičí Nepeta ×faassenii ´Kit Cat´ v jedné řadě s rozestupy 40 cm, celkem 72 ks. Na záhony levandule na okraji druhé terasy (3 záhony o celkové výměře 6,5 m 2) je navržena Lavandula ×intermedia ´Provence´, robustní kultivar s dlouhými a větvenými květními lodyhami, světle fialovými květy a velmi silně vonící. Vysázena bude v jedné řadě na vzdálenost 50 cm, použito bude 26 ks (HAVLIS, 2015; KUŤKOVÁ, 2015).

Obr. 45: Rosa ´Larissa´.

Obr. 46: Nepeta ´Kit Cat´.

Obr. 47: Lavandula ´Provence´.

Do jabloňového sadu na třetí terase byly vybrány dvě navzájem spolehlivě se oplozující odrůdy, a to Malus domestica ´Batul´ a Malus domestica ´Parména zlatá 48

zimní´. Batul je stará odrůda pocházející ze Sedmihradska (Rumunsko) slabšího růstu, vytváří pravidelné kulovité koruny. Vysoké estetické hodnoty této odrůdy se projeví zejména v době květu – květy jsou výrazně růžově zbarveny a kvetou delší dobu. Listy jsou menší, oválné, tmavě zbarvené, lesklé a dvojitě zoubkované. Pěkné jsou i plody ploše kulovitého tvaru, střední velikosti, větrem nepadají. Slupka je lesklá se světle žlutou základní barvou a malebným červeným líčkem. Jedná se o zimní odrůdu, stejně jako Parména zlatá zimní. Tato velmi stará odrůda pochází pravděpodobně z Anglie a zmiňována byla už ve 12. století. Roste zpočátku bujně, poté slaběji a vytváří vznosně kulovité koruny. Květy zarůžovělé barvy vydrží stejně jako u Batulu delší dobu. Listy jsou středně velké, vejčitého tvaru, lesklé a hluboce pilovité. Plod střední velikosti a ploše kulovitého až tupě kuželovitého tvaru s červeně pruhovanou zlatožlutou slupkou větrem nepadá. Jabloně budou vysázeny v pravidelných rozestupech ve vzdálenosti 7 m v řadách a s odstupem řad 9 m. V jedné řadě (blíže ke druhé terase) bude vysázena odrůda Batul (5 ks), ve druhé řadě (blíže ke čtvrté terase) odrůda Parména zlatá zimní (4 ks). Použity budou vysokokmenné tvary roubované na podnoži A2 (KOHOUT, 1960).

Obr. 48: Janbloň odrůdy ´Batul´ v plném květu.

Obr. 49: Jablka odrůdy ´Parména zlatá zimní´.

Pro hrušňové špalíry byly vybrány tři staré odrůdy hrušní, opět s ohledem na příznivé opylovací poměry a na vhodnost jejich použití pro tvarování: Pyrus communis ´Ananaska česká´, Pyrus communis ´Avranšská´ a Pyrus communis ´Konference´. Ananaska česká je stará česká odrůda popsaná v 18. století. Roste bujně, roubovaná na kdouli je však vhodná i pro menší tvary. Listy jsou tmavé, lesklé a pevné. Je nenáročná a netrpí chorobami. Plody jsou středně velké hruškovitého baňatějšího tvaru se žlutou základní barvou a červenohnědým líčkem na osluněné straně. Dozrávají v srpnu a zralé plody ze stromu nepadají. Odrůda Avranšská pochází z Francie, vyšlechtěna byla 49

koncem 18. století. Bujný růst se opět pro tvary omezí kdouloňovou podnoží. Oblíbená je pro vysokou a pravidelnou plodnost. Plod je střední až velký, kuželovitě zaobleného tvaru, žlutočerveně zbarvený s červeně kropenatým líčkem. Zraje brzy na podzim. Odrůda Konference se rozšiřuje od konce 19. století z Anglie. KOHOUT (1960) ji doporučuje jako jednu z nevhodnějších pro tvary. Plod je střední až velký, protáhle lahvicovitého tvaru, základní barva je zelenavě nažloutlá, v dolní části plodu rzivá. Zraje na podzim. Jednotlivé stromky ve špalíru budou vysázeny na vzdálenost 2,5 m od sebe a budou použity dvouleté špičáky roubované na kdouloňové podnoži. Zapěstování špalírů a jejich vyvedení na konstrukci bude provedeno v rámci rozvojové péče. Od každé odrůdy budou použity 3 ks (KOHOUT, 1960; ŘÍHA, 1915; SUCHÝ, 1931; VANĚK, 1936).

Obr. 50: ´Ananaska česká´.

Obr. 51: ´Avranšská´.

Obr. 52: ´Konference´.

K patě opěrné zdi na třetí terase bude vysázena aktinídie význačná ve třech kultivarech, respektive ve dvou kultivarech rostlin samičího pohlaví (Actinidia arguta ´Ananasnaya´ a Actinidia arguta ´Purpurna Sadowa´) a rostliny samčího pohlaví (jedná se o dvoudomý druh). Liány budou vedeny na jednoduché konstrukci z dřevěných latí s vodorovnými i svislými rozestupy 0,5 m. Celá konstrukce bude odsazena od zdi na vzdálenost 0,1 m a připevněna k ní pomocí vrutů. Celkové rozměry jednotlivých treláží jsou 4×2,5 m. Rostliny budou vysázeny na vzdálenost 2 m od sebe (2 ks ke každé treláži, vždy jeden kultivar na treláž). Samčí (neplodící) rostliny budou vysázeny k prostřední treláži. Ke dvěma přiléhajícím budou vysázeny rostliny kultivaru Purpurna Sadowa – bujně rostoucí odrůda původem z Ukrajiny s vínově červeně zbarvenými

50

plody. Ke krajním trelážím je navržena odrůda Ananasnaya s plody zelené barvy s červeným nádechem na osluněné straně (Zahradnictví Franc, 2015).

Obr. 53: Aktinídie ´ Ananasnaya ´.

Obr. 53: Aktinídie ´ Purpurna Sadowa ´.

Na druhé terase je navrženo k výsadbě šest muchovníků olšolistých, konkrétně Amelanchier alnifolia ´Smoky´. Tato kanadská odrůda z počátku 20. století dorůstá výšky 3–4,5 m a bohatě plodí. Atraktivní je také květem a podzimním pestrým vybarvením. Vysazeny budou pravokořenné sazenice na vzdálenost 3 m od sebe. Ke zdi bývalé vinárny na podiu je navržena výsadba vinné révy. Jako opora bude sloužit jednoduchá lanková konstrukce (vodorovně vedená ocelová lanka v rozestupech 0,5 m do výšky 3 m uchycená na kovových konzolách. Konzoly budou připevněny ke zdi pomocí vrutů a lanka budou ve vzdálenosti 0,1 m od zdi. Jednotlivé rostliny révy budou vysazeny bodově na vzdálenost 2 m (celkem 4 ks), v místě výsadbové jámy budou odstraněny dlažební kostky. Zvolena byla stolní odrůda Vitis vinifera ´Souvenir´ s atraktivními, tmavě modře zbarvenými plody protáhlého datlovitého tvaru. Na druhé terase budou dále na dvou plochách vysázeny maliníky vedené mezi lankovou konstrukcí. Tu budou tvořit dřevěné laťové kříže na začátku a na konci řádku, mezi nimiž se ve výšce 0,5 a 1,5 m nad zemí natáhnou po každé straně ocelová lanka ve vzdálenosti 1 m od sebe. Maliníky budou vysázeny vždy v jedné řadě na vzdálenost 0,5 m (celkem 24 ks). Navržená jednou plodící velkoplodá odrůda Rubus idaeus ´Tulameen´ je jednou ze světově nejoblíbenějších dobrou kvalitu plodů, velký výnos a nenáročnost pěstování (PEŠEK, 2015). Na nejvyšší ploše pásu na jižním okraji teras je navřena výsadba jednoho exempláře mišpule obecné. Vysazena bude ve velkoplodém kultivaru Mespilus germanica ´Holandská´. V nižších, zastíněných částech je navržena výsadba dřínu obecného a zimolezu kamčatského. Pro dřín byla vybrána rovněž velkoplodá odrůda 51

Cornus mas ´Macrocarpa´. U zimolezu (lidově kamčatská borůvka) byly pro lepší oplození vybrány dva kultivary: Lonicera kamtschatica ´Altaj´ a Lonicera kamtschatica ´Amur´. Plody zimolezu, zbarvením i chutí podobné borůvkám, dozrávají už během měsíce května a jsou proto jedním z nejranějších druhů ovoce (PEŠEK, 2015).

Obr. 54: Muchovník ´Smoky´.

Obr. 55: Réva ´Souvenir´.

Tab. 1: Působení plodů ovocných dřevin v průběhu sezony. Taxon

Měsíc IV

VI

VII

VIII

IX

Amelanchier alnifolia ´Smokey´

×

×

Rubus idaeus ´Tulameen´

×

× ×

×

Cornus mas ´Macrocarpa´

×

×

Vitis vinifera ´Souvenir´

×

×

Lonicera kamtschatica ´Altaj´, ´Amur´

Pyrus communis ´Ananaska česká´

V

X

XI

XII

×

×

Malus domestica ´Batul´

×

×

Malus domestica ´Parména zlatá zimní´

×

×

Pyrus communis ´Avranšská´

×

×

Pyrus communis ´Konference´

×

×

Actinidia arguta ´Ananasnaya´

×

×

Actinidia arguta ´Purpurna Sadowa´

×

×

Mespilus germanica ´Holandská´

×

×

×

Stinné podrosty na jižním okraji teras a pod muchovníky budou osázeny směsí kuchyňských a léčivých rostlin: Alchemilla mollis (BUSER) ROTHM., Allium fistulosum L., Allium schoenoprasum L., Armoracia rusticana P.GAERTN., B.MEY & SCHERB., Levisticum officinale D.D.J.KOCH, Melissa officinalis L., Rumex sanguineus L., Symphytum officinale L.

52

5.3 Dokumentace pro provedení stavby – vybrané prvky Pro zpracování prováděcí dokumentace byly vybrány skupiny záhonů označené v Příloze 6 zkratkami A2 a C4. Pro tyto prvky byl vybrán vhodný sortiment rostlin, zpracován osazovací detail, technologie založení a rozpočet. K záhonům je nutné nechat vypracovat projekt kapkové závlahy specializovanou firmou. 5.3.1 A2 – vytrvalé bylinkové záhony Soubor záhonů oddělených 0,5 m širokými mlatovými cestičkami o celkové výměře 30,75 m2 bude osázen vytrvalými léčivými, kořeninovými a aromatickými bylinami. Jednotlivé záhony budou ohraničeny obrubou z dubového prkna. Sortiment byl vybírán v rámci celého souboru záhonů s ohledem na výškovou gradaci, v rámci konkrétních záhonu pak s ohledem na barevné sladění a zajímavé kontrasty textur. V následující tabulce je předložen seznam vybraných rostlin: Tab. 2: Sortiment rostlin pro soubor záhonů A2. Číslo

Taxon

Spon (cm)

ks/m

2

Doba a barva květu IV

1

Agrimonia eupatoria

30x30

11

2

Alchemilla mollis ´Thriller´

40x40

6

3

Alcea rosea ´Mars Magic´

50x50

4

4

Allium schoenoprasum

20x20

25

5

Echinacea purpurea

40x40

6

6

Fragaria vesca

15x15

44

7

Hyssopus officinalis

40x40

6

8

Hypericum perforatum

30x40

8

9

Inula helenium

100x100

1

10

Lavandula angustifolia ´Dwarf Blue´

40x40

6

11

Levisticum officinale

50x50

4

12

Melissa officinalis

30x40

8

13

Nepeta ×faassenii ´Kit Cat´

40x40

6

14

Origanum vulgare

30x30

11

15

Paeonia officinalis

70x70

2

16

Ruta graveolens

50x50

4

17

Rheum rhabarbarum

100x100

1

18

Salvia officinalis

40x50

5

19

Thymus serpyllum

25x25

16

20

Thymus vulgaris

30x30

11

V

VI

VII

VIII IX

X

53

Technologie založení Po vytýčení jednotlivých ploch bude odstraněna svrchní část půdy do hloubky 150 mm a následně osazeny obruby záhonů z dubových prken. Prkna budou zapuštěna do země tak, aby vyčnívala o 50 mm nad úroveň okolního terénu. Odstraněná půda bude nahrazena novou ornicí, která bude rozprostřena a urovnána na ploše záhonů. Dále bude následovat hloubení jamek pro výsadbu květin a samotná výsadba dle osazovacího plánu (Příloha 7a). Bezprostředně po výsadbě budou záhony zality. Tab. 3: Rozpočet pro založení souboru záhonů A2. Číslo položky

Název položky

MJ

Počet MJ

Cena/MJ

Cena celkem (Kč)

121 10-1101

Sejmutí ornice s vodorovným přemístěním na vzdálenost do 250 m

m

3

4,6

48,10

221,26

181 30-11

Rozprostření a urovnání zeminy v rovině přes 150 do 200 mm

m

3

6,2

45,60

282,72

18310-1111

Hloubení jamek bez výměny půdy do 3 0,01 m v rovině

kus

377

5,30

1 998,10

18320-4112

Výsadba trvalek do připravené půdy se zalitím kus

377

3,90

1 470,30

Celková cena založení (Kč)

3 972,38

Tab. 4: Rozpočet rostlinného materiálu pro soubor záhonů A2. Dodavatel

Specifikace

Agrimonia eupatoria

Florianus

K9

39,90

19

758,10

Alchemilla mollis ´Thriller´

Zahradnictví Krulichovi

K9

48,00

6

288,00

Alcea rosea ´Mars Magic´

Zahradnictví Flos

K9

35,00

4

140,00

Allium schoenoprasum

Zahradnictví Flos

K9

35,00

48

1 680,00

Echinacea purpurea

Zahradnictví Flos

K9

35,00

9

315,00

Fragaria vesca

Zahradnictví Flos

K9

35,00

128

4 480,00

Hyssopus officinalis

Zahradnictví Flos

K9

35,00

14

490,00

Hypericum perforatum

Zahradnictví Krulichovi

K9

38,00

10

380,00

Inula helenium

Zahradnictví Flos

K9

35,00

1

35,00

Lavandula angustifolia ´Dwarf Blue´

Zahradnictví Krulichovi

K9

48,00

9

432,00

Levisticum officinale

Zahradnictví Flos

K9

35,00

2

70,00

Melissa officinalis

Zahradnictví Flos

K9

35,00

14

490,00

Nepeta ×faassenii ´Kit Cat´

Zahradnictví Krulichovi

K9

48,00

8

384,00

Origanum vulgare

Zahradnictví Flos

K9

35,00

18

630,00

Paeonia officinalis ´Rosea Plena´

Zahradnictví Krulichovi

K2l

198,00

2

396,00

Ruta graveolens

Zahradnictví Krulichovi

K9

48,00

3

144,00

Rheum rhabarbarum

Zahradnictví Krulichovi

K9

48,00

2

96,00

Salvia officinalis

Zahradnictví Flos

K9

35,00

13

455,00

Thymus serpyllum

Zahradnictví Flos

K9

35,00

52

1 820,00

Thymus vulgaris

Zahradnictví Flos

K9

35,00

15

525,00

Celková cena rostlinného materiálu (Kč)

Cena/ks

Počet Ks

Cena celkem (Kč)

Taxon

14 008,10

54

5.3.2 C4 – zeleninové záhony Celková výměra zeleninových záhonů souboru C4 činí 20 m2. Jednotlivé záhony jsou od sebe odděleny mlatovými cestičkami o šířce 0,5 m a ohraničeny jsou dřevěnými prkny. Sortiment byl vybrán s důrazem na kontrast barev a textur jednotlivých druhů a odrůd zeleniny. Vybrány byly esteticky výrazně působivé a zajímavé odrůdy. Tab. 5: Sortiment rostlin pro soubor záhonů A2. Číslo

Taxon

Spon (cm)

ks/m

1

Brassica oleracea ´White Peacock F1´

40×40

6

2

Brassica oleracea ´White Xmas F1´

40×40

6

3

Lactuca sativa var. crispa ´Dubáček´

20×20

25

4

Lactuca sativa var. capitata ´Sahim´

20×20

25

5

Beta vulgaris ssp. cicla var. vulgaris ´Bright Light´

30×30

11

6

Occimum basilicum ´Red Rubin´

30×30

11

7

Foeniculum vulgare ´De Florencia´

30×30

11

8

Petroselinum crispum convar. vulgare ´Moss Curled´

20×20

25

9

Cynara scolymus

70×70

2

2

Technologie založení Technologie založení záhonů bude shodná jako u předchozího souboru, v tomto případě bude ale výsadba každoročně obnovována a také během sezony vyměňována. Výsadba předpěstované sadby dle osazovacího plánu (Příloha 7b) proběhne po 15. květnu daného roku. Saláty Lactuca ´Dubáček´a Lactuca ´Sahim´ budou před nástupem květu nahrazeny červenolistou salátovou čekankou Cichorium intybus ´Palla Rosa 3´ vysázenou ve sponu 20×20 cm a květákem typu Romanesco s klenutými růžicemi zelené barvy Brassica oleracea convar. botrytis ´Veronica F1´ vysázeného ve sponu 50×50 cm. Tab. 6: Rozpočet pro založení souboru záhonů A2. Název položky

MJ

121 10-1101

Sejmutí ornice s vodorovným přemístěním na vzdálenost do 250 m

m

3

3

48,10

144,30

181 30-11

Rozprostření a urovnání zeminy v rovině přes 150 do 200 mm

m

3

4

45,60

182,40

18310-1111

Hloubení jamek bez výměny půdy do 3 0,01 m v rovině

kus

330

5,30

1 749,00

18320-4111

Výsadba letniček do připravené půdy se zalitím

kus

330

2,85

940,50

Celková cena založení (Kč)

Počet MJ

Cena/MJ

Cena celkem (Kč)

Číslo položky

3 016,20

55

Tab. 7: Rozpočet rostlinného materiálu pro soubor záhonů C4. Specifikace

Brassica oleracea ´White Peacock F1´

sadba

3,30

Brassica oleracea ´White Xmas F1´

sadba

3,30

11

36,30

Lactuca sativa var. crispa ´Dubáček´

sadba

3,30

110

363,00

Lactuca sativa var. capitata ´Sahim´

sadba

3,30

88

290,40

Beta vulgaris ssp. cicla var. vulgaris ´Bright Light´

sadba

3,30

24

79,20

Occimum basilicum ´Red Rubin´

K9

20,00

28

560,00

Foeniculum vulgare ´De Florencia´

sadba

3,30

10

33,00

Petroselinum crispum convar. vulgare ´Moss Curled´

K9

20,00

40

800,00

Cynara scolymus

K9

15,00

2

30,00

Celková cena rostlinného materiálu (Kč)*

Cena/ks*

Počet Ks

Cena celkem (Kč)

Taxon

17

56,10

2 248,00

*ceny jsou pouze orientační a vycházejí z průměru cen na trhu

56

6 DISKUSE Práce se zabývá použitím užitkových rostlin v soukromé zahradě, ve veřejném prostoru a okrajově také v krajině. Největší důraz je kladen na veřejný prostor, kde se toto téma zdá být nejaktuálnější. Přestože se zrovna tam může zdát použití této skupiny rostlin jako problematické, mnohé úspěšné projekty předložené v práci dokládají jejich značný potenciál a mohou být návodem pro další uplatnění užitkových rostlin v oboru. Některé iniciativy popisované mezi současnými trendy použití předmětné skupiny rostlin v zahradní a krajinářské tvorbě hraničí spíše s projevy různých aktivistů a blíží se více tak zvanému partyzánskému zahradničené (guerilla gardening) zahradní architektuře. Nicméně jasně vyjadřují názory a požadavky široké skupiny zejména mladých lidí na podobu a funkci veřejného prostoru ve městech související s tématem. Proto byly i tyto ukázky zařazeny do přehledu. Popsány jsou také některé specifické vlastnosti užitkových rostlin pro použití v zahradní a krajinářské tvorbě. Hodnocení sortimentů nebylo předmětem této práce, proto se jedná pouze o stručný přehled s omezeným počtem konkrétních příkladů, které se autorovi dle osobních zkušeností jeví jako perspektivní. Praktická část je zpracována pro objekt s historickým významem, cílem návrhu však není striktní rekonstrukce historického prostoru, zejména proto, že žádné přesné plány historické kompozice nebyly dochovány. Návrh samozřejmě respektuje historické souvislosti a základní členění dle historických schematických map, současně se však snaží vyhovět dnešním požadavkům a novému způsobu využití prostoru. Proto také pracuje nejen se starými odrůdami ovocných dřevin, ale využívá i méně tradiční druhy s ohledem na kontinuitu vývoje zavádění nových sortimentů do kultury.

57

7 ZÁVĚR Jak již bylo naznačeno v úvodu práce, užitkové rostliny jsou historicky spjaty se zahradním uměním a jako hlavní element stály u jeho zrodu. Z nabídnutého přehledu jasně vyplývá, že i v současné době mají své místo a uplatnění jak v soukromém, tak veřejném prostoru. Díky široké škále druhů rostlin spadajících do této skupiny jsou možnosti jejich použití opravdu četné. Přesto se jedná o skupinu se značně specifickými vlastnostmi a nároky na zakládání a údržbu a jejich aplikace zejména ve veřejném prostoru má určité limity. Z průzkumu realizací zaměřených na použití dané skupiny v urbánním prostředí v České republice i v zahraničí rostlin lze vyvodit zejména to, že se v naprosté většině případů jedná o objekty s různým způsobem omezeným režimem přístupnosti. Jde tedy převážně o ohraničené plochy, nejčastěji uzamykané na noc, v některých případech i se zpoplatněným vstupným. Může se jednat i o vyloženě vyhrazené objekty například rezidenčního charakteru. Běžné je spojení s komunitním životem a také ekologickým hnutím. Návrhová část zpracovaná pro objekt kapucínských zahrad v historickém jádru Brna, historicky využívaných k pěstování potravin, předkládá možnost řešení daného prostoru s výrazným zastoupením různých forem užitkových rostlin. Pro pokračování řešení dané problematiky vidí autor potenciál ve zpracování hodnocení perspektivních sortimentů, zejména druhů a odrůd zeleniny a ovocných dřevin. Vzhledem k povaze tématu existuje nespočet odborných publikací popisujících podrobně vlastnosti jednotlivých rostlin, prakticky všechny však z pohledu produkčního zahradnictví. Chybí tak ucelenější hodnocení vlastností důležitých pro zahradní a krajinářskou tvorbu a konkrétní výběr vhodných odrůd, zejména pro ovocné druhy. Kusé informace o estetickém působení lze najít snad jen ve vybrané staré pomologické literatuře (například VANĚK, 1947). Hodnocením zeleniny se zabývala v diplomové práci BUKOVSKÁ (2007). V oboru zahradní architektury však není problematice věnována dostatečná pozornost, přestože se jedná o rostliny velmi hodnotné v mnoha ohledech. Užitkové rostliny mají význam nejen produkční, ale také estetický (zejména ovocné dřeviny okrasné květy a plody nebo odrůdy zeleniny nejrůznějších barev a tvarů), sociální (zapojení komunity místních obyvatel), ekologický (podpora biologické rozmanitosti) 58

a kulturní (historický odkaz ve starých odrůdách, genetické dědictví). Krom toho vnášejí do objektů zahradního umění prožitek pro všechny smysly – včetně chuti.

59

8 SOUHRN, KLÍČOVÁ SLOVA Práce se zabývá užitkovými rostlinami a možnostmi jejich využití v zahradní a krajinářské tvorbě. V teoretické části jsou popsány způsoby práce s předmětnou skupinou rostlin v historii a na uvedených příkladech realizací z České republiky i ze zahraničí jsou uvedeny současné trendy a možnosti jejich použití v soukromém i veřejném prostoru. Stručně jsou popsána specifika užitkových druhů rostlin, mající vliv na projekci, realizaci a údržbu vegetačních prvků s jejich zastoupením. Praktickou část práce tvoří projekt terasovitých zahrad Kapucínského kláštera v Brně. Studie vychází z analýz přírodních poměrů, historických podkladů a požadavků města Brna na rekonstrukci a zpřístupnění daného objektu. Na místě historicky doložených užitkových zahrad je navržen nový veřejný prostor komorního charakteru s výrazným zastoupením užitkových rostlin. Použity byly jak staré odrůdy ovocných dřevin, tak netradiční druhy ovoce a zeleniny. Jedna terasa je věnována bylinkovým záhonům. Užitkové rostliny, Staré odrůdy, Komunitní zahrady, Kapucínský klášter, Brno

RESUME, KEY WORDS This thesis deals with useful plants and their use in garden and landscape design. In the theoretical part of this work are described ways how was possible to work with this group of plants in the history and there are also mentioned current trends and their use in the private or public greenery, demonstrated on the examples of realization from the Czech Republic and abroad. Briefly are described the specifics of useful species of plants, which affects the design, realization and maintenance of vegetation elements with their representation. The practical part of this work consists of project of gardens in Capuchin monastery in Brno. The study is based on analysis of natural conditions, historical documentation and requirements of Brno for the reconstruction and access to the object. In place of historically documented utility gardens is designed a new smaller public space with a significant number of useful plants. There were used old varieties of fruit trees and unusual species of fruit and vegetable. One terrace is dedicated to the beds of herbs. Useful plants, Obsolete varieties, Community gardens, Capuchin monastery, Brno 60

9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ Literatura: ATANASOVÁ, Helena. Zahradnický slovník naučný: 3 CH–M. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997, 559 s. ISBN 80-85120-62-33. ATANASOVÁ, Helena. Zahradnický slovník naučný: 4 N–Q. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1999, 562 s. ISBN 80-86153-60-64. ATANASOVÁ, Helena. Zahradnický slovník naučný: 5 R–Ž. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 2001, 674 s. ISBN 80-7271-075-35. BOČEK, Stanislav. Studijní materiál pro předmět Extenzivní ovocnictví. Lednice: Zahradnická fakulta, 2011. BOČEK, Stanislav et al. Ovocné dřeviny v krajině: Sborník přednášek a seminárních prací. 1. vyd. Hostětín: ZO ČSOP Veronica, 2008, 185 s. ISBN: 978-80-904109-2-3. BOČEK, Stanislav, Pavel KLEVCOV, Zdena KOBERCOVÁ, Boris KRŠKA, Martin LÍPA, Vojtěch ŘEZNÍČEK, Petr SALAŠ a Pavel ŠIMEK. Standardy péče o přírodu a krajinu: Funkční výsadby ovocných dřevin (koncept). Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2014a. BOČEK, Stanislav, Pavel KLEVCOV, Zdena KOBERCOVÁ, Boris KRŠKA, Martin LÍPA, Vojtěch ŘEZNÍČEK, Petr SALAŠ a Pavel ŠIMEK. Standardy péče o přírodu a krajinu: Péče o funkční výsadby ovocných dřevin (koncept). Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2014b. BREMNESS, Lesley. Užitkové rostliny. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2005, 304 s. ISBN 80-242-1301-x. Ceny zahradních úprav. Praha: ÚRS Praha, 2013, 23 s. ISBN 978-80-7369-450-0. ČERNÍK, Václav, Otto BOČEK a Ludvík VEČEŘA. Malá pomologie 2: Hrušky. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1961, 204 s. DEMEK, Jaromír, Peter MACKOVČIN a Břetislav BALATKA. Zeměpisný lexikon ČR. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006, 580 s. ISBN 80-86064-99-9.

61

FERIOLI, Eliana a Maria BRAMBILLA. Nejkrásnější zahrady Evropy. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2007, 191 s. ISBN 978-80-242-1821-2. FLANNERY, John A. a Karen M. SMITH. Urban landscape design. Kempen: teNeues, 2008, 218 s. ISBN 978-3-8327-9275-6. FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005, 878 s. ISBN 80-7277-026-8. FRAUS, Jiří. Ilustrovaný studijní slovník anglicko-český / česko-anglický. 1. vyd. Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2004, 1120 s. ISBN 80-7238-360-4. FUCHS, Kamil. Kapucínské zahrady: architektonická studie. Brno: SURPMO, 1974, uloženo: NPÚ, ÚOP v Brně, Sbírka map a plánů. GRAU, Jürke, Reinhard JUNG, Bertram MÜNKER, Monika HÄNELOVÁ, Fritz WENDLER a Paul BAUER. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: IKAR,KK, 1996, 287 s. ISBN 80-7202-023-4. HERTLE, Bernd, Peter KIERMEIER a Marion NICKIG. Kvetoucí zahrada. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2010, 288 s. ISBN 978-80-256-0121-1. HOBHOUSE, Penelope. Plants in garden history: [an illustrated history of plants and their influences on garden styles-- from ancient Egypt to the present day]. London: Pavilion Books, 2004, 336 s. HOMÉROS,, Otmar VAŇORNÝ, Ferdinand STIEBITZ a Arnošt PADERLÍK. Odysseia. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967, 441 s. HYAMS, Edward. Rostliny ve službách člověka. 1. vyd. Praha: Orbis, 1976, 160 s. JIRÁSEK, Václav. Rostliny známé neznámé: Na návštěvě v rodině cizích užitkových a jiných zajímavých rostlin. 2. vyd. Praha: Albatros, 1985, 302 s. KOHOUT, Karel. Malá pomologie 1: Jablka. 1.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1960, 270 s. Kolektiv SEMO. SEMO: Popisy sortimentu zeleniny, bylinek, květin. 12. vyd. Smržice: SEMO a.s., 2012, 91 s.

62

KREJČIŘÍK, Přemysl, Ondřej ZATLOUKAL a Pavel ZATLOUKAL. Lednickovaltický areál. 1. vyd. Praha: Foibos Books, 2012, 190 s. ISBN 978-80-87073-45-2. KŘESADLOVÁ, Lenka a Miloš PEJCHAL. Použití rostlin a zahradnická praxe v jednotlivých etapách vývoje zahradního umění na panství knížecího rodu Liechtensteinů, analýza a interpretace archivních materiálů. Disertační práce. MZLU v Brně, 2006. 213 s. LOKOČ, Radim, Pavla ŠKARKOVÁ a Petr CHROUST. Sedm tváří ovocnářství. Bruntál: MAS Nízký Jeseník, 2012, 138 s. ISBN: 978-80-260-1921-3. MAREČEK, Jiří. Zahrada. Praha: Noris, 1992, 303 s. ISBN 80-900908-1-8. MIKOLÁŠ, Vlastimil. Užitkové rostliny v zahradě. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005, 96 s. ISBN 80-251-0258-0. NĚMEC, Bohumil. Dějiny ovocnictví. 1. vyd. Praha: Akademie věd, 1955, 277 s. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Zdeňka. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky: textová část. 1.vyd. Praha: Academia, 1998, 341 s. ISBN 80-200-0687-7. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, 521 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-85983-55-9. PIEBER, Karl a Peter MODL. Tvarování ovocných dřevin: kordony, palmety, špalíry. 1.vyd. Praha: Knižní klub, 2013, 158 s. ISBN 978-80-242-4019-0. POSPÍŠIL, František a Blažena HRACHOVÁ. Užitkové rostliny jižních zemí. 1. vyd. Praha: Academia, 1989, 157 s. PŘIDAL, Antonín. Ekologie opylovatelů: vysokoškolská učebnice. 2. vyd. Brno: Lynx, 2005, 108 s. ISBN 80-86787-04-4. ŘÍHA, Jan. České ovoce: Díl 1. Hrušky. Praha: Ovocnický spolek pro Království české, 1915, 257 s. SEDLISKÁ, Božena. Život s bylinkami: pro kuchyň, zdraví a krásu. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2008, 160 s. ISBN 978-80-7352-786-0.

63

Směrnice MŽP č. 1/2015 pro poskytování finančních prostředků v rámci Programu péče o krajinu v letech 2015 – 2017. Praha, 2015. STEINBACH, Gunter. Lexikon užitkových rostlin. 1. vyd. V Praze: Knižní klub, 1997, 181 s. ISBN 80-7176-432-9. SUCHÝ, František. Moravské ovoce: pojednání o ovocných odrůdách. 2. dopl. a pozm. vyd. Brno: Nákladem Českého odboru zemědělské rady moravské, 1931, 616 s. ŠARAPATKA, Bořivoj. Agroekologie: východiska pro udržitelné zemědělské hospodaření. Olomouc: Bioinstitut, 2010, 440 s. ISBN 978-80-87371-10-7. ŠIMEK, Pavel. Vyhodnocení dendrologického potenciálu objektu. Lednice: Mendelova univerzita v Brně, 2011. TIMMERMANN, Annette. Zahradní rostliny: 500 nejkrásnějších druhů. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2005, 408 s. ISBN 80-7234-416-1. TOLASZ, Radim et al. Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007, 255 s. ISBN 978-80-86690-26-1. VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002, 486 s. ISBN 80-200-0939-6. VANĚK, Josef. Co má každý věděti o ošetřování ovocných stromů: Praktický návod pro rolníky, zahradníky, majitele a přátele ovocného stromoví vůbec, též jako pomůcka pro přednášky. Přepracované a rozšířené 6. vydání knihy "Jak docílíme hojnosti krásného ovoce". V Chrudimi: Nakladatelství zahradnické literatury Josef Vaněk, 1947, 343 s. VANĚK, Josef. České zahrady: album plánů moderních zahrad. V Chrudimi: Nákladem autora, 1920, 78 s. VANĚK, Josef. Lidová pomologie II. díl: Hrušky 100 nejdůležitějších odrůd. 1. vyd. Chrudim: Nakladatelství zahradnické literatury (Jos. Vaněk), 1936, 118 s. ZÁMEČNÍK, Roman a Dana WILHELMOVÁ. Zahradně architektonická tvorba v meziválečném období. Diplomová práce. MENDELU v Brně, 2012. 158 s. Zemní práce: 800-1. Praha: ÚRS Praha, 2014, 183 s. ISBN 978-80-7369-520-0.

64

Elektronické zdroje: ASLA. ASLA 2012 Professional Awards | Lafayette Greens: Urban Agriculture, Urban Fabric, Urban Sustainability. American Society of Landscape Architects (ASLA). [online]. 2012 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.asla.org/2012awards/073.html BARTH, Brian. Why Landscape Architects Stopped Specifying Edible Plants (And Why They Have Started Again). Land8 – The Premier Social Network for Landscape Architects.

[online].

2014

[cit.

2015-03-04].

Dostupné

z:

http://land8.com/profiles/blogs/landscape-architects-edible-plants-urban-agriculture Bylinková zahrada sv. Hildegardy. SONNENTOR. [online]. 2015 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://www.sonnentor.cz/sonnentor_cz/bylinkovy_raj/bylinkova_zahrada_s v_hildegardy Bylinková

zahrada

Valtice.

[online].

2015

[cit.

2015-03-02].

Dostupné

z:

http://bylinkovazahradavaltice.cz/ Carcassonne UNESCO. Tourism in Languedoc-Roussillon. [online]. 2015 [cit. 2015-0302]. Dostupné z: http://en.destinationsuddefrance.com/Discover/Must-See/Carcassonne Courthouse Square. Janet Rosenberg and Studio. [online]. 2012 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://www.jrala.ca/content/courthouse-square ČERMÁKOVÁ, Martina a Jiří SAVINEC. Zámecká zahrada v mužských rukách: romantická zákoutí i zelenina . iDNES.cz. [online]. 2011 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://hobby.idnes.cz/zamecka-zahrada-v-muzskych-rukach-romanticka-zakouti-izelenina-do-kuchyne-1uh-/hobby-zahrada.aspx?c=A110916_125250_hobbyzahrada_mce Ekologický institut Veronica. [online]. 2015 [cit. 2015-03-28]. Dostupné z: http://www.veronica.cz/?id=418 Geologická mapa ČR 24-324, 1:25 000. Česká geologická služba [online]. ©2014 [cit. 2015-04-03].

Dostupné

z:

http://mapy.geology.cz/geocr_25/?center=-597107,-

1160877&scale=25000 HARGREAVES, Ruth. Edible Plants And Giant Pineapples With IncrEdibles At Kew Gardens.

Londonlist.

[online].

2013

[cit.

2015-03-30].

Dostupné

z: 65

http://londonist.com/2013/05/edible-plants-and-giant-pineapples-with-incredibles-atkew-gardens.php Gardening Guide. Let’s Move. [online]. 2015 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://www.aic.cz/zahradka/zahrada-bileho-domu/ Gengel,

o.p.s.

[online].

2015

[cit.

Dostupné

2015-03-28].

z:

http://www.gengel.webzdarma.cz/ GILLESPIES. Gillespies – Showcase – Residential – NEO Bankside, London. Gillespies.

[online].

2012

[cit.

Dostupné

2015-03-03].

z:

http://www.gillespies.co.uk/#/showcase/residential–retail—commercial/neo-banksidelondon/ GUTZEROVÁ, Naděžda. Naše zahrady a parky: Kapucínská zahrada, Žatec. BOTANY.cz. [online]. 2014 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/zatec/ HAGENBUCH, Beth. LAFAYETTE GREENS: An Urban Garden. Landscape Architecture: Kenneth Weikal Landscape Architecture. [online]. 2011 [cit. 2015-03-03]. Dostupné

z:

http://www.kw-la.com/kenweikal/2011/10/lafayette-greens-an-urban-

garden/ HAUSEROVÁ, Eva. O permakultuře. Permakultura (CS). [online]. 30.4.2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://permakulturacs.cz/section/3/o-permakulture HAVLIS, Milan. Rosa ”LARISSA”®. Milan Havlis – specializované zahradnictví. [online].

2015

[cit.

2015-04-25].

Dostupné

z:

http://www.havlis.cz/karta.php?kytkaid=1460 HENRY-KIRK, Rebecca, Tony McGHIE, Christelle ANDRE, Roger HELLENS a Andrew ALLAN. Transcriptional analysis of apple fruit proanthocyanidin biosynthesis. Oxford

Journals.

[online].

2012

[cit.

2015-03-28].

Dostupné

z:

http://jxb.oxfordjournals.org/content/63/15/5437.full HOWARD, Brian Clark. Urban Farming Is Growing a Green Future. National Geographic.

[online].

2015

[cit.

2015-03-02].

Dostupné

z:

http://environment.nationalgeographic.com/environment/photos/urban-farming/#/earthday-urban-farming-new-york-rooftop_51631_600x450.jpg 66

Incredible Edible Todmorden. [online]. 2015 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://www.incredible-edible-todmorden.co.uk/home KAPUCÍNI. Kapucínské terasy v Brně. Kapucini.cz [online]. 2014 [cit. 2015-0404]. Dostupné z: http://www.kapucini.cz/domains/kapucini.cz/index.php/brno/aktualne/ 656-kapucinske-terasy-v-brne KOVÁŘ, Ladislav. CHRYSANTHEMUM CORONARIUM L. – kopretina věncová / chryzantémovka vencová. BOTANY.cz. [online]. 2008 [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/xanthophthalmum-coronarium/ KUŤKOVÁ, Tatiana. Trvalky v zahradní a krajinářské architektuře. Zahradnická fakulta MENDELU: Stránky Ústavu biotechniky zeleně (562). [online]. 2015 [cit. 201504-25]. Dostupné z: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/562/trvalky.htm LANDEZINE. NEO Bankside by Gillespies. Landscape Architecture Works | Landezine.

[online].

2012

[cit.

2015-03-03].

Dostupné

z:

http://www.landezine.com/index.php/2012/11/neo-bankside-by-gillespies/ MIKOVCOVÁ, Markéta. Komunitní zahrady: jejich přínos a iniciativy vzniklé v České republice.

Thin

Together.

[online].

2013

[cit.

2015-03-30].

Dostupné

z:

http://www.thinktogether.cz/index.php?content=view_conference&web=5 MonumNet. Národní památkový ústav. [online]. 2015 [cit. 2015-04-24]. Dostupné z: http://monumnet.npu.cz/monumnet.php NĚMEČEK, Jan a Zuzana LÉROVÁ. Klasifikace půdních typů podle TKSP a WRB. In: Národní geoportál INSPIRE [online]. 2014 [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map Pavilion – Expo Milano. NEWS – Hungarian Pavilon of the 2015 Milano Expo. [online].

2015

[cit.

2015-03-02].

Dostupné

z:

http://www.expohungary.com/en/expohungary/pavilion People’s Garden 2015a. Embassy of the United States. [online]. 2015 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://prague.usembassy.gov/peoplesgarden.html

67

People’s Garden 2015b. U.S. Department of Agriculture. [online]. 2015 [cit. 2015-0401]. Dostupné z: http://www.usda.gov/wps/portal/usda/usdahome?navid=GARDEN_RT 1&parentnav=PEOPLES_GARDEN&navtype=RT PEŠEK, Radim. Staré odrůdy [online]. 2015 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.stareodrudy.org/ Téma výstavy Expo 2015. Světová výstava Expo 2015 Miláno. [online]. 2015 [cit. 201503-02]. Dostupné z: http://expo-2015.cz/stranka/-2 Trvalková

školka

Florianus

[online].

2015

[cit.

2015-04-25]. Dostupné

z:

http://www.florianus.cz/ The Plant List [online]. 2013 [cit. 2015-02-25]. Dostupné z: http://www.theplantlist.org Veronica – Centrum Hostětín. [online]. 2015 [cit. 2015-03-28]. Dostupné z: http://hostetin.veronica.cz/ VRKOČOVÁ, Kristina. Bylinkovou obcí ČR je Mutišov. Česká televize. [online]. 2011 [cit.

2015-03-01].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/129983-

bylinkovou-obci-cr-je-mutisov/ Zahrada Bílého domu. Zahrádka Velvyslanectví USA v Praze. [online]. 1.5.2015 [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://www.aic.cz/zahradka/zahrada-bileho-domu/ Zahrady na Zámku Nové Hrady. Vítejte na zámku Nové Hrady v Pardubickém kraji. [online].

2013

[cit.

2015-03-02].

Dostupné

z:

http://www.nove-

hrady.cz/zamek/index.php?nIDPage=zahrady Zahradnictví

Flos

[online].

2015

[cit.

2015-04-25].

Dostupné

z:

http://www.zahradnictvi-flos.cz/ Zahradnictví Franc [online]. 2015 [cit. 2015-04-25]. Dostupné z: http://www.zahradyrostliny.cz/index.html Zahradnictví

Krulichovi

[online].

2015

[cit.

2015-04-25].

Dostupné

z:

http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/

68

ZLOCHOVÁ, Ľubica. Tahle práce není pro ženy? V ulicích Sevilly sklízejí česači kyselé

pomeranče.

Český

rozhlas.

[online].

2015

[cit.

2015-03-04].

Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/tahle-prace-neni-pro-zenyv-ulicich-sevilly-sklizeji-cesaci-kysele-pomerance–1461727 Ostatní zdroje: BOČEK, Stanislav. Osobní sdělení. (2014-12-05). WAGNEROVÁ, Eva. Osobní sdělení. (2014-12-05). ZÁMEČNÍK, Roman. Osobní sdělení. (2015-04.08). Zdroje obrázků: Obr. 9: Malba zahrady s datlovými palmami a fíkovníky na zdi hrobky v Thébách, zdroj: HOBHOUSE (2004) Obr. 10: Freska s granátovníkem na zdi Villa Livia nedaleko Říma, zdroj: HOBHOUSE (2004) Obr. 11: Geometrické zeleninové záhony kuchyňské zahrady zámku Villandry, zdroj: http://www.chateauvillandry.fr/en/explore/the-garden/season-after-season/ Obr. 12: Potager du roi s přísně tvarovanými špalíry hrušní a jabloní, zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Potager_du_roi Obr. 13: Vaňkův plán ovocné zahrady, zdroj: VANĚK (1920) Obr. 14: Vizualizace maďarského pavilonu na EXPO 2015, zdroj: http://expo2015milano.blogspot.cz/2014/05/hungarys-pavilion-draws-life-from.html Obr. 15: Sušírna ovoce v Hostětíně, foto: autor, 2012 Obr. 16: Zahrada Velvyslanectví USA v Průhonicích, foto: autor, 2014 Obr. 9: Střešní zahrada hotelu InterContinetal New York Barclay, zdroj: http://environment.nationalgeographic.com/environment/photos/urban-farming/ Obr. 10: Ukázka aktivity iniciativy Incredible Edible, zdroj: http://www.theecologist.org/green_green_living/2202429/incredible_edible_todmorden. html# Obr. 11: Vyvýšené záhony a originální mobiliář středověké zahrady v Carcassonne, foto: autor, 2014 Obr. 12: Zeleninová zahrada u zámku Nové Hrady, zdroj: http://www.novehrady.cz/zamek/index.php?nIDPage=zahrady Obr. 13: Mespilus germanica – habitus, foto: autor, 2014 Obr. 14: Cydonia oblonga – květ, foto: autor, 2014 Obr. 15: Amygdalus communis – květ, foto: autor, 2014 Obr. 16: Malus domestica ´Batul´ – květ, zdroj: BOČEK (2011) Obr. 17: Asimina triloba – květ, foto: autor, 2014 Obr. 18: Prunus persica – květ, foto: autor, 2014 69

Obr. 19: Prunus armeniaca – květ, foto: autor, 2014 Obr. 20: Mespilus germanica – plod, foto: autor, 2011 Obr. 21: Malus domestica ´Api hvězdovité´ – plod, zdroj: http://www.campodeifrutti.it/scheda.php?codice=ME22 Obr. 22: Prunus armeniaca – plod, foto: autor, 2014 Obr. 23: Vaccinium vitis-idaea – plod, foto: autor, 2014 Obr. 24: Cynara scolymus – květ, foto: autor, 2014 Obr. 25: Podzimní vybarvení okrasné kapusty, foto: autor, 2014 Obr. 26: Salát ´Merlot´, foto: autor, 2014 Obr. 27: Salát ´Redin´, foto: autor, 2014 Obr. 28: Capsicum baccatum, foto: autor, 2014 Obr. 29: Keříčková odrůda rajčete, foto: autor, 2014 Obr. 30: Foeniculum vulgare, foto: autor, 2014 Obr. 31: Záhony v Bylinkové zahradě Tiree Chmelar ve Valticích, foto: autor, 2014 Obr. 32: Rekonstruovaná zahrada Kapucínského kláštera v Žatci, zdroj: http://botany.cz/cs/zatec/ Obr. 33: Pohled na náměstí Courhouse Square a do jeho venkovního pokoje, zdroj: http://www.jrala.ca/content/courthouse-square Obr. 34: Venkovní pokoj a detail jabloňových špalírů, zdroj: https://galleryofgardens.wordpress.com/2013/08/18/courthouse-square-toronto/ Obr. 35: Komunitní zahrada Lafayette Greens s netradičně pojatým materiálem vyvýšených záhonů, zdroj: http://www.asla.org/2012awards/073.html Obr. 36: Bujná vegetace a čilý komunitní život v centru Detroitu, zdroj: http://www.kwla.com/kenweikal/2011/10/lafayette-greens-an-urban-garden/ Obr. 37: Kontrast přírodního charakteru s moderní architekturou podtrhuje umístění včelích úlů, zdroj: http://www.neobankside.com/development/landscaping Obr. 38: Bylinková zahrada s olivovníky (vlevo) a ovocný sad (pravá část fotografie vpravo) , zdroj: http://www.growthindustry.co.uk/#!/page_NeoBankside Obr. 39: Lokalizace řešeného území, zdroj: http://www.mapaceskerepubliky.cz/slepamapa-cr Obr. 40: Lokalizace v sídle, zdroj: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map Obr. 41: Širší územní vztahy, zdroj: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map Obr. 42: Historické plány a mapy, zdroj: http://www.vilemwalter.cz/mapy/ Obr. 43: Vizualizace návrhu zahrad z roku 2008, zdroj: http://www.hrusaatelierbrno.cz/mestske-prostory-zahrady-a-parky/kapucinske-zahrady-nkp-petrov-brno/ Obr. 44: Schéma rozložení teras, zdroj: https://www.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl Obr. 45: Rosa ´Larissa´, zdroj: HAVLIS (2015) Obr. 46: Nepeta ´Kit Cat´, zdroj: http://www.appeltern.nl/nl/plantenencyclopedie/nepeta _kit_kat_-_kattekruid/ Obr. 47: Lavandula ´Provence´, zdroj: http://www.boethingtreeland.com/specialfeatures/deer-resistant/lavandula-intermedia-provence.html Obr. 48: Obr. 48: Janbloň odrůdy ´Batul´ v plném květu, zdroj: BOČEK (2011)

70

Obr. 49: Jablka odrůdy ´Parména zlatá zimní´, zdroj: http://www.ovocnaskolka.cz/ovocnestromky/eshop/1-1-OVOCNE-STROMKY/1-2JABLONE/5/1667-Jablon-Parmena-zlata Obr. 50: ´Ananaska česká´, zdroj: ŘÍHA (1915) Obr. 51: ´Avranšská´, zdroj: http://www.zapomenuteodrudy.cz/hrusne/avransska/ Obr. 52: ´Konference´, zdroj: HAVLIS (2015) Obr. 53: Aktinídie ´ Ananasnaya ´, zdroj: http://www.oczarjk.pl/?act=2219 Obr. 53: Aktinídie ´ Purpurna Sadowa ´, zdroj: http://cvetojar.ru/?search=%D0%90%D0%BA%D1%82%D0%B8%D0%BD%D0%B8 %D0%B4%D0%B8%D1%8F Obr. 54: Muchovník ´Smoky´, zdroj: PEŠEK (2015) Obr. 55: Réva ´Souvenir´, zdroj: HAVLIS (2015)

71

10 PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha 1: Historické fotografie Příloha 2: Současný stav Příloha 3: Inventarizace dřevin Příloha 4: Situace Příloha 5: Řez Příloha 6: Situace – druhové a odrůdové složení Příloha 7: Osazovací plány Příloha 8: Použitý sortiment zeleniny Příloha 9: Ptačí perspektiva Příloha 10: Vizualizace – druhá terasa Příloha 11: Vizualizace – třetí terasa, pohled jižním směrem Příloha 12: Vizualizace – třetí terasa, pohled severním směrem Příloha 13: Mobiliář a konstrukce