Vydání 1/2011 Ing. Dušan Horák HORÁKOVY ŠKOLKY Bystřice pod Hostýnem
Velikonoce dekorace a rostliny
Voňavá zahrada může být zajímavá
Sloupovité jabloně jako součást okrasné zahrady
Lomikameny
JARO – LÉTO
ČEMEŘICE – HELLEBORUS
TALOVÍN – ERANTHIS HYEMALIS
SNĚŽENKA – GALANTHUS ELWESII
máte-li pocit, že propuklo, jste jistě probuzeni do velkého očekávání jaké to jaro bude. Snad každého po dlouhé šedobílé zimě lákají na jaře barvy ale i zajímavé vůně. Na rozdíl od minulého jara se to letošní trochu příspíšilo. Již v únoru voněl zahradami rozkvetlý vilín, který v podrostu schovával rozkvetlé květy sněženek a na okraji záhonů vykukovaly barevné květy čemeřic. Máte-li přesto pocit, že už jaro propuklo a líbivé vůně Vás táhnou z domova do zahrady, nezapomeňte navštívit i zahradní centrum – Dušan Horák – Horákovy školky v Bystřici pod Hostýnem, kde na Vás čekají zajímavé voňavé a barevné rostliny. A ještě jeden tip na závěr: na našich webových stránkách www. skolkyhorak.cz najdete nejen informace o prodejní době zahradního centra, ale i fotografie dřevin, které lze u nás koupit. Přejeme vám příjemné provoněné jaro a léto na zahradě či terase a v podzimním až zimním pololetníku „Horak magazínu“ vám nabídneme další nápady a rady.
VILÍN – HAMAMELIS X INT. ‘RUBÍN‘
Jaro klepe na dveře a my vítáme s nadějí první teplé sluníčko, stejně jako naši předkové. Právě to je ten čas, kdy bychom měli začít s přípravou pečiva, které k velikonočním svátkům patří. K tradičním velikonočním pokrmům u nás patřil odedávna beránek. Velikonoční beránek byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici a to v celé středomořské civilizaci. V křesťanské církvi se stal beránek symbolem „božího beránka – Krista“ , tedy znamením čistoty, nevinnosti a poslušnosti. I v současnosti patří k výzdobě svátečního velikonočního stolu. V některých rodinách bývá vystaven spolu se zeleným osením a malovanými vajíčky za okny. Přestože velikonočními beránky jsou vyzdobeny pulty obchodů a lákají děti i dospělé svou vůní, mnohem lákavěji však působí, když si ho v domácích podmínkách sami připravíme. Na jeho přípravu potřebujeme formu, která je běžně k dostání v obchodech. Dvoudílná keramická je nejběžnější. Připomene nám trochu dobu našich babiček, kdy spolu s dalšími keramickými „bábovkami“ visely nad pecí nebo nad kamny v útulných kuchyních. Beránek se připravuje z různých těst-s kandovaným ovocem, pocukrovaný, zdobený vařeným sněhem z bílků nebo politý čokoládou. Vybrali jsme pro vás osvědčené, jednoduché třené těsto, které zvládnou i hospodyně začátečnice. Na těsto potřebujeme následující ingredience: 3 vejce, 2 dcl cukru krupice, 1 balíček vanilkového cukru, 5 dcl polohrubé mouky, 21/2 dcl šlehačky (ke šlehání), 1/2 balíčku prášku do pečiva, tuk na vymazání formy a mouku na vysypání.
Postup práce: Vejce ušleháme s cukrem a vanilkovým cukrem, po důkladném vyšlehání přidáváme střídavě mouku a šlehačku. Nakonec lehce zamícháme prášek do pečiva. Hmotu vylijeme do vymazané a moukou vysypané formy. Je-li dvoudílná, pak se těsto lije do větší části (předek beránka) po okraj a přiklopí se druhým dílem (záda beránka). Je vhodné před závěrem pečení celou formu otočit a dopéct. Po vychladnutí vyklopíme z formy. Můžeme si nyní zvolit zda beránka jenom pocukrujeme, párátky připíchneme oči z hrozinek a uvážeme mašličku na krk nebo ho polejeme rozpuštěnou čokoládou a za studena dozdobime jako v předchozím případu. Je také možné zvolit náročnější postup a ušlehat ze 2 bílků a 30 dkg mletého cukru v páře sníh. Kdy je sníh vyšleháný a uvařený, poznáme, když při vytáhnutí metličky šlehače z hmoty zůstane sníh „pevně viset„. Touto hmotou potřeme beránka a vidličkou děláme vlnky, necháme zaschnout, a pak opět ozdobíme jako v minulých připadech (viz obrázek). Chtěli jsme připomenout, že pečivo na Velikonoce má svou tradici, význam a zároveň velkou oblibu nejen u dětí, ale také u dospělých a přispívá k radostem v rodině.
DENIVKY – HEMEROCALIS
Voňavá
ZAHRADA
může být zajímavá… LÝKOVEC – DAPHNE CNEORUM
LÝKOVEC – DAPHNE CNEORUM ‘VELKÝ KOSÍŘ‘
snad každého zaujme v zahradě pohled do příjemné zeleně a krásných barev, vůni vnímame jako druhý příjemný pocit. Stačí jen zavřít oči a plnými doušky vdechovat omamnou vůni. Možná na chvíli zapomenete na okolní svět a řeknete si: Jaké okouzlující a magické. Přesně tak se budete cítit v zahradě plné nejrůznějších vůní. Svět rostlin s voňavými květy, plody, listy a stonky je velmi rozmanitý a lákavý. Zajímavé druhy rostlin charakteristické specifickou vůní lze nalézt mezi cibulovinami, hlíznatými rostlinami, trvalkami, dvouletkami, letničkami ale také mezi opadavými, vždyzelenými nebo popínavými dřevinami. Od jara do pozdního podzimu díky správné skladbě rostlinných druhů může Vaše zahrada vonět svěžími citrusovými, kořenitými, sladkými ovocnými nebo naopak výrazně ostrými a těžkými vůněmi. Voňavé rostliny vám pomohou vytvořit romantické zákoutí, zpříjemnit posezení v odpočívadle nebo oddělit okrasnou část od užitkové. Navíc tento malý kousek světa bude lákadlem nejen pro vaše smysly, ale i pro různé druhy motýlů. Ale nejen zahrada může poskytovat množství zajímavých vůni. Mnohdy postačí tomu několik rostlin v nádobách postavených na terase, balkoně či lodžii. Ideální na vnímání vůní jsou místa v zahradě, která jsou blízko domu, nebo ke kterým je pohodlný přístup. Vhodné jsou odpočívadla, lavičky či lokality bezprostředně u teras, jezírek, chodníků, na květinových zídkách a ve skalce. Výsadba vonných rostlin na odlehlá zahradní místa sice přinese požadovaný estetický efekt (zejména v případě dominantnějších dřevin), ale vůně bude nevýrazná. Nejlepe je kombinovat různé rostlinné druhy, kvetoucí přes den a v noci, vzrůstově nižší s vyššími, dřeviny s trvalkami a letničkami apod. Nezapomeňte, že méně je někdy více, proto nevysazujte velké množství voňavých rostlin do skupin. Můžete vytvořit menší skupinky s několika exempláři jednoho druhu. Rostliny šíří pronikavou vůni, pokud jsou na slunečném stanovišti nebo na oblázkových a kamenitých půdách ( to platí pro aromatické druhy ze Středomoří zejmé-
na levandule). Časté zalévání také potlačuje vydávání vůně u mnohých aromatických rostlin, které během deštivého počasí voní méně, jiné naopak díky rose silněji. Mnohé voňavé rostliny mohou vyvolat nepříjemné alergické reakce. I na to je třeba pamatovat při výběru jednotlivých druhů do voňavé zahrady. Sladkou až pronikavou vůní vás omámí brzy na jaře růžově kvetoucí lýkovec (Daphne mezereum) nebo žlutě kvetoucí vilín prostřední (Hamamelis intermedia) , jehož svěží vůně připomíná frézie. V dubnu nám provoní zahrada těžkou pronikavou vůní šacholánu – Magnolia soulangeana a její kultivary např. tm. fialový -Magnolia soulangeana ´Rustica Rubra´ nebo s čistě bílými květy Magnolia soulangeana ´Amabilis´.Snad každého milovníka šácholánů upoutá těžká pronikavá vůně s citronovými tóny šácholánu – Magnolia soulangeana ´Brozzoni´. Jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších okrasných voňavých dřevin je také šeřík obecný (Syringa vulgaris), který rozkvétá počátkem května od bílé, sv. žluté a růžové až po modrou a fialovou nebo i dvoubarevnou odrůdu. Jeho charakteristická a pronikavá vůně patřila mezi oblíbené již v Orientu. Do Evropy se tato rostlina dostala před více než tisíci lety. Své využití našla také ve výrobě parfémů.V červnu vás upoutá bílými a intenzivně vonícími květy pajasmín věnčitý (Philadelphus coronarius) a snad nejvíce kultivar vonící typicky po jahodách Philadelphus x ´Belle Etoile´. Tato rostlina patří mezi velikány - dorůstá až do výšky tří metrů. Z popínavých dřevin mohou v zahradě počátkem května kromě pestrobarevných květů upoutat pronikavou vůní také vistárie (Wisteria sinensis) s efektními hrozny modrých květů, vínově červená akebia (Akebia quinata) nebo některé druhy plamínků horských (Clematis montana) kvetoucí často již koncem dubna. Exotickým hostem v zahradě je sazaník (Calycanthus floridus), jehož tmavě bordové květy mají zvláštní jahodovou vůni. Samostatnou kategorií voňavých okrasných dřevin jsou růže, zejména botanické a velkokvěté druhy a některé popínavé kultivary, které provoní zákoutí odpočívadel a pergol během léta.Většinu keřů je možné kombinovat s trvalkami nebo jako solitéry v trávníku nebo okraji záhonů . Vyniknou i jako solitéry nebo v pozadí záhonu s trvalkami. Z šeříku a pajasmínu můžeme dokonce vytvořit voňavý, volně rostoucí živý plot. Do trvalkových obrub, kamenitých suťových polí nebo třeba i na
balkon do nádoby vhodně použijeme levandule (Lavandula angustifolia) , které nám provoní balkon či lodžii celou vegetační sezónu.Během kvetení se vůně ještě umocní a navodí nám atmosféru letního azurového moře s voňavou fryganou. Nejvíce rostlinných druhů s voňavými květy najdeme však mezi trvalkami. Každý druh vyniká jinou, často nezaměnitelnou, specifickou vůní. Oblíbené jsou zejména pivoňky (Paeonia lactiflora), které kvetou v květnu až červnu, mají červené, bílé nebo růžové květy, kosatce (Iris Barbat), (Iris germanica), denivky (Hemerocallis) s citronovou nebo medovou vůní, případně nostalgická chrpa (Centaurea) s modrými květy. V létě zahradu zatraktivní různé druhy a kultivary sladce vonících plaménků (Phlox paniculata), které kvetou až do září, zajímavá je aromatická monarda s krvavě červenými květy (Monarda) či karafiáty (Dianthus). V noci kvetoucí pupalka (Oenothera) se velmi rychle rozmnožuje samo výsevem, proto je vhodná zejména do přírodních typů zahrad. Koncem léta Vám čichové buňky budou lechtat některé kultivary funkií (Hosta). Při koncipování vonné zahrady nezapomeňte na letničky. Celé léto kvetou Fialy (Mathiola incana), pestrobarevná nocovka (Mirabilis jalapa), tabák (Nicotiana alata), vanilkově vonící otočník (Heliotropium arborescens), popínavý hrachor (Lathyrus odoratus) nebo nenápadná rezeda (Reseda odorata). Z nižších letniček nádherně voní bíle a fialově kvetoucí taričníky (Lobularia maritima) . Příjemným aroma si Vás určitě získá i cheirant (Cheiranthus cheirii), dvouletka, kterou lze najít téměř v každé anglické zahradě. Z bylinek jsou do voňavých zahradních kompozic vhodné šalvěje (Salvia officinalis), zejména kultivary „Purpurescens“ nebo „Tricolor“, suchomilná modře kvetoucí levandule (Lavandula angustifolia), mateřídouška (Thymus), pelyněk (Artemisia), nebo santolina (Santolina chamaecyparis) s efektním stříbřitým olistěním a těžkou kořenitou vůní. Intenzita vůní je u každé rostliny jiná a každý ji vnímá jinak - někdo jako něco příjemného a omamného, pro jiného je synonymem něčeho nepříjemného a nepřijatelného. I proto byste při vytváření voňavé okrasné zahrady měli vycházet ze svých osobních pocitů. Pouze tak může spojení různých smyslových vjemů přinést požadovaný efekt a vám radost.
LEVANDULE – LAVANDULA ANGUSTIFOLIA
VILÍN – HAMAMELIS x ´PALLIDA´
PUSTORYL – PHILADELPHUS x ´BOUQUET BLANC´
ŠEŘÍK – SYRINGA MEYERI ‘PALIBIN‘
LÝKOVEC – DAPHNE MEZEREUM
VILÍN – HAMAMELIS x ´ROBIN´
VISTÁRIE – WISTERIA SIN. ´ROSEA´
Sloupovité jabloně
jako součást okrasných zahrad O sloupovitých jabloních, o systému pěstování těchto stromků, o podnožích vhodných pro toto pěstování , o některých omylech, s kterými jsme se setkali při pěstování a o výběru vhodných odrůd pro pěstování v okrasných zahradách.
Sloupovité jabloně = baleríny = kolumnární tvary -
Sloupovité jabloně můžeme nalézt pod všemi výše uvedenými názvy. Myšlenka spočívá ve vyšlechtění odrůd, které rostou vzpřímeně z terminálního pupene a co nejméně vytvářejí postranní dlouhé větve.
Historie pěstování -
-
dvacetiletá výsadba
Sloupovité jabloně v sadu
- -
Historie pěstování kolumnárních tvarů se začala vyvíjet s odrůdou Mc Intosh Wijcick malezenou v Britské Kolumbii v roce 1960. Byla to první mutace odrůdy Mc Intosh s kolumnárním růstem. Od té doby bylo vyšlechtěno více odrůd se sloupovitým růstem. V Anglii jsou velmi rozšířené odrůdy Polka, Bolero a Waltz. Mezi významné šlechtitelské stanice nových odrůd sloupovitých jabloní patří v České republice VŠÚO Holovousy, Ústav experimentální botaniky AVČR Střížovice a v Německu pak stanice v Geisenheimu, kde do svého odchodu do důchodu působil Prof. Helmut Jacob. Z českých odrůd v poslední době vešly ve známost odrůdy Kordona z VŠÚO Holovousy a odrůdy Sonet a Rondo z ÚEB Střížovice. Z Německých odrůd to byly nejdříve odrůdy Pomfital, Pomforyou, Pomgold, Pompink, Pomredrobust a v poslední době odrůdy Goldcats, Greencats, Redcats, Starcats a Suncats utvářejí postranní dlouhé větve.
Hustota výsadby -
Obecně lze doporučit výsadbu na vzdálenost 50-60 cm jednotlivých stromků od sebe. Sloupovité odrůdy totiž netvoří postranní větve a stromek se nevětví. Tudíž není potřeba stromkům nechávat příliš prostoru. tvářejí postranní dlouhé větve.
Růst stromků -
Výnos -
Stromky sloupovitých odrůd jabloní rostou z terminálního pupene, a bočně se vytváří tzv. plodonosný obrost. Takovýto stromek je schopny dorůst do výšky 3-3,5m. Šířka sloupovitých jabloní bývá cca 0,5m a to i dospělosti.
Šlechtitel Prof. Jacob uvádí, že pokud je stromek dobře narostlý, dokáže přinést na 1m své výšky až 5kg ovoce. To by znamenalo, že při 3m výšky stromku je možné sklidit až 15 kg ovoce ze stromu.
Podnože -
- -
REDCATS® - Sloupovitá jabloň Červenoplodá sloupovitá jabloň Zimní - měsíce konzumní zralosti: září - prosinec
Pro sloupovité jabloně záměrně volíme bujně rostoucí podnože. Filozofie pěstování je pěstování bez opory. Pro výšku 3m stromku musí být proto bujná podnož. U nás jsme první stromky štěpovali na podnoži A 2 a ve druhém roce po výsadbě již byly na stromcích plody. Nyní štěpujeme na podnože M 7, MM 111, P 60 a P 14. V žádném případě není vhodná podnož M 9, která potřebuje oporu po celou dobu životnosti ovocného stromku. Ing. Václav Koběluš, PhD. Koběluš – ovocná školka, Sedliště
GREENCATS® - Sloupovitá jabloň Zelenoplodá sloupovitá jabloň Zimní - měsíce konzumní zralosti: září - listopad
STARCATS® - Sloupovitá jabloň Červenoplodá sloupovitá jabloň Zimní - měsíce konzumní zralosti: září - prosinec
ně světlé místo, nesnáší sluneční úpal a zástin. Vhodný především do koryt a na vlhká místa skalek, kde svou růžovou barvou demonstruje vrcholící lomikamenové jaro. Saxifraga ´Charles Chaplin´, výpěstek s čistě bílými květy a žluto-oranžovými prašníky, které později černají a navozují tak atmosféru období černobílého filmu, se ani nemohl jmenovat jinak. Je to poměrně odolný a rychle rostoucí kříženec. Na jeho vzniku se podílely stejné základní druhy jako u předchozího lomikamene, zde navíc přistoupila himalájská S. cinerea s nezvykle utvářenými květy. S. ´Charles Chaplin´ je vhodná do koryt a skalek na světlá místa, nikoliv však na přímém slunci. Lomikamenům sekce Porphyrion vyhovuje propustná zemina s obsahem ostrohranné kamenné drtě. Tyto skalničky nejlépe vyniknou v úzkých spárách vrstevnatých skalek nebo v seskupeních travertinových bloků. Mohou se kombinovat s dalšími horskými skalničkami jako miniaturní prvosenkami (Primula clusiana, Primula villosa apod.), nízkými zvonky, silenkou bezlodyžnou (Silene acaulis), hvozdíky (např. Dianthus microlepis), drobnými pochybky a mnoha jinými.
tování nejsou příliš náročné při dodržení výše uvedeného vláhového režimu a podmínky slabě kyselé, propustné půdy. Uvedený nástin těchto bezesporu zajímavých rostlin jistě doplní vnímaní tohoto velmi zajímavého amerického rodu. Závěrem je nutno poznamenat, že právě nezměrná botanická variabilita rodu Lewisia a především různorodost hybridních rojů Lewisia cotyledon (moudrý mozek přírody skoro vždy sahá za hranice lidské fantazie) dalá vyrůst mnoha slavným severoamerickým skalničkářům. Nechejme tedy, jak se již na českých skalkách stalo zvykem, naplno vypuknout květnovou a červnovou show těchto karnevalových Američanek.
‘MARCELA‘
Lomikameny jsou dobře známým rodem pro všechny milovníky horských rostlin. Tradičně královskou skupinou je mezi nimi sekce Porphyrion. Tradice jejich pěstování a šlechtění je v České republice neobyčejně bohatá. Od poloviny minulého století vzniklo na české půdě přes 250 kultivarů. Pro letošní jarní sezónu jsme si dovolili do zahradního centra vybrat několik hvězd, které reprezentují malý vzorek výpěstků uvedených mezi lety 1990-2000. Saxifraga x megaseaeflora ´Marcela´ je výpěstek M. Krause, vzniklý pravděpodobně jako semenáč staršího kultivaru opět českého původu-Saxifraga x megaseaeflora ´Jupiter´. Vyznačuje se jasně žlutými, široce vejčitými a překrývajícími se korunními lístky, které ostře kontrastrují s načervenalým kalichem a lodyhou. Odolná odrůda vhodná do skalek a koryt, nesnáší ovšem zástin nebo sluneční úpal. Saxifraga x poluanglica ´Tvůj Polibek´ se honosí nezvyklým, poetickým názvem, v západních zemích zdomácnělým pod synonymem ´Your Kiss´. Autorem tohoto, dnes hojně rozšířeného výpěstku je J. Bürgel. Je to pravidelně kvetoucí kultivar, který svými růžovými květy s výraznou žilnatinou pokrývá vždy téměř celý trs. Vyhovuje mu dostatečně vlhké, přiměře-
vybrat vhodné stanoviště (rovněž se také užívá krytí růžic například tabulkou skla proti zimním dešťům). V našem zahradním centru jsme si dovolili pro letošní rok rozšířit sortimet také o další druhy lewisií, které patří mezi tzv. zatahující druhy. Znamená to, že v letních měsících jejich nadzemní část zcela zmizí a rostlina přežívá podzim a zimu pouze s kůlovitým kořenem a přichystanými pupeny. Jedná se o druhy Lewisia nevadensis a Lewisia pygmea f. alba. Oproti lewisii květnaté jsou pozoruhodné svým vzhledem, který připoná chapadla sukulentního netvora. Obě dvě skalničky jsou podstatně menší než jejich nezatahující sestra (Lewisia cotyledon) a jako skromné příbuzné kvetou bíle. Na pěs-
‘CHARLES CHAPLIN‘
‘TVŮJ POLIBEK‘
Již několik desítek let se mezi majiteli skalek těší velké oblibě a péči příslušníci amerického rodu Lewisia. Rodové jméno Lewisia utvořil botanik Frederik Pursh k poctě Meriwethera Lewise, významného amerického cestovatele, vojáka a politika, vůdce známé Lewisovy a Clarkovy expedice napříč severoamerickým územím k pobřeží Tichého oceánu. V tomto ohledu provozuje podobnou činnost nejvíce Lewisia cotyledon (lewisie květnatá). Díky své popularitě, největší z celého rodu, bez ustání zkoumá podmínky evropských skalek. Navzdory svým nesporným půvabům a oblibě patří mezi rostliny, které dovedou své majitele značně potrápit. Po překonání úvodních peripetií umí tato lewisie uvádět pozorovatele v úžas. Pro to, abychom se těmto počátečním problémům vyhli je nutno splnit několik základních podmínek. Nejprve je to vhodný výběr stanoviště. Lewisiím vyhovují spáry mezi kameny, které umožňují rychlý odtok vody nebo třeba kamenná koryta, krytá proti dešti např. přesahující střechou, vždy však s dostatkem slunečního svitu. Ve spárách je vhodné volit spíše vertikální polohu rostliny. Půda pro tyto americké krásky by měla být propustná, vždy ale se slabě kyselou nebo neutrální reakcí. Zakoupíme-li si lewisie v zahradním centru jsou obvykle pěstovány v propustném rašelinovém
substrátu, před výsadbou je vhodné opatrně tento substrát oklepat a odstranit jeho určité množství na povrchu v blízkosti kořenového krčku (ztlustlé části kořene u báze růžice). Když poté rostlinu zasadíme, nasypeme kolem kořenového krčku drobné kamínky, které utvoří tzv. povrchovou drenáž a umožní odtok vody od kořenového krčku a báze listů, kde dochází k častému uhnívání. Dalším důležitou podmínkou je optimální vláhový režim v průběhu roku. Lewisie potřebují dostatek vláhy v jarních měsících a počátkem léta, v době intenzivního růstu a kvetení, a naopak omezení vláhy v pozdním létě a na podzim. V přírodní domovině původního druhu jsou zimy s dostatkem sněhu a minimálním táním, to znamená, že přílišné zimní vlhko a intenzivnější déšť mohou rostliny spolehlivě zahubit. Pro zdárné přezimování lewisií je tedy třeba vzít v potaz uvedené skutečnosti a
Zveme vás k návštěvě Zahradního centra v Bystřici pod Hostýnem Ing. Dušan Horák – Horákovy školky Za Drahou 955 Bystřice pod Hostýnem telefon: +420 573 380 080 fax: +420 573 382 089 www.skolkyhorak.cz otevřeno: od 10. března do 15. června pondělí – pátek: 8–16 hod. sobota: 8–12 hod. od 16. června do 19. srpna pondělí – pátek: 8–14.30 hod. sobota : 8.30–11 hod.
