Plané rostliny a zahradní formy

12

Rostliny

Plané rostliny a zahradní formy Tis červený Taxus baccata Tisovité, Taxaceae. Popis: stálezelená rostlina, může růst jako keř s daleko rozloženými větvemi nebo jako středně velký strom s často rozvětveným kmenem a nepravidelnou korunou a může dosahovat výšky asi 15 m. Tis roste velice pomalu a dosahuje stáří až přes 1 000 let. Jeho kůra je zpočátku červenohnědá, hladká, později šedohnědá a odlupuje se v plátech.

Listy jsou asi 2 mm široké a 20–30 mm dlouhé, špičaté, avšak měkké jehlice s leskle tmavozelenou svrchní stranou a poněkud světlejší, matnou spodní stranou. Od března do dubna sedí na spodní straně větviček malé, nenápadné květy. Od srpna dozrávají semena, obklopená masitým, červeným, vejčitě pohárkovitým míškem asi velikosti hrachu. Výskyt: Evropa. Divoce roste hojně jen v některých oblastech, jinak vzácně. V nížině a na horách (v Alpách až do nadmořské výšky

Větvička tisu se zelenými a zralými plody (nepravými bobulemi)

Plané rostliny a zahradní formy

1 200 m), v listnatých i jehličnatých lesích; často v zahradách, parcích a na hřbitovech. Jed: s výjimkou sladce chutnajících červených dužnatých míšků, obklopujících semeno, obsahují všechny části rostliny velmi jedovatý taxin i další látky. Byly popsány otravy, a to i se smrtelným průběhem. Protože při pojídání míšků procházejí většinou nerozkousaná jedovatá semena zažívacím ústrojím opět ven, nejsou otravy taxinem většinou způsobeny jejich pozřením, nýbrž častěji žvýkáním jehličí a větviček této dřeviny. Jed tisu může být nebezpečný nejen pro člověka, nýbrž i pro zvířata. Tak byli pozorováni např. koně, kteří se 5 minut po pozření jehličí a větviček svalili mrtví. Účinky: centrálně dráždivý až ochromující, postihující především dýchací ústrojí; silný účinek na srdce s počátečním urychlením tepu, potom se zpomalením činnosti (bradykardie) a diastolickým ochabnutím; působí dráždivě také na žaludek a střeva. Projevy otravy: jednu až dvě hodiny po požití jedu nevolnost, zvracení, bolesti v břiše (kolika), poruchy srdeční činnosti a krevního oběhu, dýchací potíže, poškození jater a ledvin, křeče; smrt nastává selháním srdce. První pomoc: při požití více bobulí nebo jehličí nutno vyhledat lékaře. Terapie: po požití jehličí nebo více rozkousaných semen primární

13

odstranění jedu, dávky živočišného uhlí, intenzivní lékařský dozor.

Jalovec obecný Juniperus communis Cypřišovité, Cupressaceae. Popis: jako keř nebo strom vyrůstá až do výšky 10 m; má rovně odstávající, pichlavé tmavozelené jehlice. Plody, bobulovité šištice velikosti hrachu s charakteristickou vůní dozrávají teprve ve třetím roce. Ve zralosti jsou modročerné a ojíněné. Výskyt: roste v lesích, na pastvinách, kamenitých svazích. Plody na větvičkách jalovce

14

Rostliny

Jed: plody a jehlice obsahují silice, alfa a beta-pinen, terpinenol. Účinky: dráždí pokožku a sliznice, způsobují až poškození ledvin. Příznaky otravy: nevolnost, zvracení, průjem. Při větším množství podráždění ledvin. Při kontaktu s pokožkou červenání až tvorba puchýřů; je možné i poranění jehlicemi. První pomoc: při nesnázích k lékaři. Terapie: symptomatická.

Chvojka klášterská Juniperus sabina Cypřišovité, Cupressaceae. Popis: až 3 m vysoký keř nebo strom s poléhavým kmenem. Listy jsou Větvička chvojky klášterské s šiškami v podobě bobulí

čárkovité a na mladých keřích odstávající s pichlavou špičkou, u starších většinou šupinovitě přilehlé a střechovitě se kryjící. Plody jsou kulovité semenné bobule, které visí jednotlivě na krátkých stopkách a jsou většinou ojíněné. Výskyt: horská rostlina v pohořích střední a jižní Evropy, vysazovaná též jako okrasná dřevina. Jed: silice s jedovatými substancemi jako sabinol, sabinen a další odvozeniny terpenu. Účinky: silné dráždění na pokožce s nekrózami až do hlubších vrstev pokožky. Vnitřně vyvolává nevolnost, zvracení, zánět žaludku a střev s mohutnými, i krvavými průjmy, zesiluje vylučování moči (diurézu); vysoké dávky působí jako křečový jed. Projevy otravy: podráždění pokožky a sliznic, prudký průjem, poškození ledvin, křeče, ochrnutí. První pomoc: vyhledat lékaře. Terapie: při požití většího množství vyvolat zvracení nebo provést výplach žaludku, brát živočišné uhlí, jinak symptomaticky.

Zeravec východní Biota (Thuja) orientalis Cypřišovité, Cupressaceae. Popis: keř nebo strom až 10 m vysoký, se šupinovitými listy. Výskyt: v Evropě je hojně vysazován, často jako živý plot v zahradách. Jed: silice s alfa- a beta-thujonem.


15

Podražec křovištní Aristolochia clematitis Podražcovité, Aristolochiaceae. Popis: víceletá, až asi 60 cm vysoká bylina s celokrajnými srdčitými listy s dlouhými řapíky. Od května až června se objevují v paždích listů svérázné, trubkovité žluté květy. V hruškovitých plodních tobolkách se vytvářejí plochá kaštanově hnědá semena. Výskyt: od Středomoří až do střední Evropy v blízkosti vinic, ve vlhkých lesích, v podrostu dřevin a živých plotů, na železničních náspech.

Podražec má dlouhé trubkovité květy Zeravec východní se šiškami

Účinky: zevně vyvolává dráždění pokožky. Vnitřně křeče, poškození ledvin a jater a krvácení žaludeční sliznice. Projevy otravy: zevně podráždění pokožky, vnitřně těžké podráždění žaludku a střev, křeče, poškození jater a ledvin. První pomoc: vyhledat lékaře. Terapie: ošetřit podrážděnou pokožku, při požití většího množství vyvolat zvracení nebo výplach žaludku, živočišné uhlí, jinak symptomaticky. Podobný je zerav západní, běžně známý jako túje, (Thuja occidentalis).

16

Rostliny

Jed: kyselina podražcová, silice, třísloviny. Účinky: kyselina podražcová je buněčný jed, podobně jako kolchicin. Silice a třísloviny mají účinek dráždící sliznice. Otravy byly pozorovány častěji u zvířat, zatímco u lidí nebyly téměř známy. Příznaky otravy: po spolknutí rostlinných částí zvracení, průjem, zrychlení tepu, pokles krevního tlaku. Po požití většího množství křeče, ochrnutí dechu a možné poškození ledvin. První pomoc: při potížích k lékaři. Terapie: dávky živočišného uhlí a projímadel, jinak symptomatická léčba.

Čemeřice černá kvete i na sněhu

Čemeřice černá Helleborus niger Pryskyřníkovité, Ranunculaceae. Popis: čemeřice černá kvete od prosince do března bílými, ploše rozprostřenými květy. Bezlistý stonek je až 30 cm vysoký. Výskyt: planě roste pouze v Berchtesgadenských Alpách a v Apeninách; častěji se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách. Jed: saponin a velmi účinné digitaloidy heleborein a helebrin, patrně ve všech částech rostliny. Účinky: helebrin působí na pokožku a na sliznice místně dráždivě, heleborein má účinek jako náprstník. Otravy jsou vzhledem k nepatrnému rozšíření rostliny velmi vzácné. Příznaky otravy: škrábání v ústech, slinění, nevolnost, bolesti žaludku, zvracení, kolika, průjem; puls zpomalený, nepravidelný; nedostatek dechu, srdeční slabost, závratě, rozšířené zornice. První pomoc: návštěva lékaře. Terapie: při větším množství primární odstranění jedu, dávky živočišného uhlí, projímadla, jinak symptomaticky. Čemeřice zelená (Helleborus viridis) se vyskytuje v západní a střední Evropě. Na jihu střední Evropy a v jižní Evropě roste čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus). Obě jsou slabě jedovaté a mají podobný obsah látek a účinky jako čemeřice černá, hlaváček jarní (Adonis vernalis) a talovín zimní (Eranthis hyemalis).


17

Samorostlík klasnatý se zralými bobulemi

Samorostlík klasnatý Actaea spicata Pryskyřníkovité, Ranunculaceae. Popis: vytrvalá bylina, dosahující výšky 30–60 cm. Velké listy s dlouhými řapíky jsou třikrát zpeřené a pilovité. Od května až do června/července se objevují malé bílé květy v hustých koncových hroznech nebo v paždí listů. Protáhle vejčité bobule jsou ve zralosti leskle černé; obsahují více semen, uspořádaných ve dvou řadách, a vínově červenou šťávu. Výskyt: téměř v celé Evropě od nížin do hor, hojně v Alpách a v alpském předhůří. Roste ve stinných

listnatých a smíšených lesích, na kyprých, hlubokých, kamenitých půdách. Jed: v semenech a bobulích nebyla nalezena žádná silně působící látka. Účinky: lokálně dráždivé. Příznaky otravy: po požití plodů sotva můžeme očekávat otravu; případně jen žaludeční a střevní potíže. První pomoc: podle potřeby k lékaři. Terapie: symptomatická.

Oměj šalamounek Aconitum napellus Pryskyřníkovité, Ranunculaceae. Popis: vytrvalá bylina, přezimující,

18

Rostliny

Oměj šalamounek, rozšířený ve středohoří a v Alpách, je silně jedovatý

s řepovitým kořenem. Vzpřímený stonek je 50–150 cm vysoký a nese tmavozelené, pětkrát až sedmkrát zastřižené listy. Tmavě modré až tmavě fialové květy helmicovitého vzhledu se objevují od června do září. Výskyt: Evropa. Hlavní rozšíření v Alpách a ve středohoří; roste na stinných místech, na vlhkých půdách, u horských potoků. Jed: celá rostlina, i květy, obsahuje jedovatý alkaloid akonitin. Oměj je často popisován jako nejjedovatější rostlina Evropy. Již při trhání rostliny může jed proniknout pokožkou a vyvolat záněty kůže a těžké otravy. Smrtelné otravy nastaly záměnou rostliny s kořeny celeru a křenu, jakož i použitím listů oměje do salátu. Účinky: především na buňky srdečního svalu a na membránu nervových buněk. Projevy otravy: již 10–20 minut po požití pálení a svědění v ústech, v prstech rukou i nohou, potom na pokožce celého těla, spojené střídavě s pocením a mrazením; později typické ježení chlupů, nesnesitelné bolesti a zimnice. Kromě toho může dojít k nevolnosti, zvracení, kolikovitým průjmům, bolestem hlavy, krku, zad a srdce, hučení v uších, žluto-zelenému vidění a ke zvýšenému močení. Při těžkých otravách může dojít po počátečním zrychlení dýchání k ochrnutí dechu a srdce se současným poklesem teploty až ke smrti při zachování vědomí.


19

Oměj vlčí

První pomoc: okamžitý převoz do nemocnice. Nebezpečí z prodlení. Terapie: po spolknutí co možná nejrychlejší odstranění jedu vyvoláním zvracení nebo výplachem žaludku. Dávky živočišného uhlí a laxativ (projímadel). Při poruchách srdečního rytmu dávky magnesia a případně stimulace tepu. Vždy intenzivní lékařský dozor. Oměj vlčí (Aconitum vulparia) je rovněž jedovatá rostlina. Obsahuje stejné účinné látky jako oměj šalamounek. Oměj vlčí (známý i jako vlčí mor) má světle zelené listy a bledě žluté květy a roste ve stržích a lužních lesích od nížiny až do výšky 2 400 m n.m. Stračka

(Delphinium sp.) kvete v plané formě většinou modře a má množství zahradních odrůd v různých barvách. Ačkoliv jsou obsahové látky podobné omějům, otravy touto rostlinou jsou takřka neznámé. Jed a terapie pro oba druhy: viz oměj šalamounek.

Sasanka hajní Anemone nemorosa Pryskyřníkovité, Ranunculaceae. Popis: tato sasanka, dorůstající 10– 20 cm výšky, patří k prvním jarním květinám (kvete v březnu až květnu). Na každém květním stvolu se vyvíjí

20

Rostliny

Sasanka hajní je typická jarní květina

jediný bílý, někdy lehce narůžovělý kvítek. Výskyt: střední a západní Evropa. Roste v listnatých a smíšených lesích, v křovinách, na vlhkých loukách. Jed: ve všech částech rostliny je obsažen protoanemonin a anemonin. Účinky: při kontaktu s pokožkou dráždění až tvorba puchýřů; po požití dráždivý účinek na sliznice žaludku a střev, možné poškození ledvin. Příznaky otravy: po požití většího množství se může dostavit zvracení, průjem, krvavá moč. První pomoc: možná návštěva lékaře. Terapie: symptomatická.

Podobné účinky mají také většinou světle modře kvetoucí jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), rostoucí v listnatých hájích od nížin do podhůří, a koniklec německý (Pulsatilla vulgaris), kvetoucí na jaře fialově a rostoucí na vápencových půdách. Oba tyto druhy jsou chráněné.

Pryskyřník prudký Ranunculus acer Pryskyřníkovité, Ranunculaceae. Popis: bylina kvetoucí od května až do září, 30–70 cm vysoká, s listy


silně dlanitě dělenými a s leskle žlutými květy. Výskyt: Evropa. Velmi hojný na lukách; roste v nížině stejně jako na horách. Jed: ve všech částech i v kořenech jsou saponiny, protoanemonin a anemonin. Účinky: dráždí pokožku a sliznice, centrálně povzbuzující, centrálně ochrnující. Otravy u člověka jsou u tohoto běžného lučního pryskyřníku velice vzácné; přesto byly zaznamenány dokonce smrtelné otravy po požití kořenů a vypití rostlinné šťávy. Příznaky otravy: podráždění pokožky a sliznic; po požití podráždění žaludku a střev, možné je i poškození ledvin. První pomoc: při potížích k lékaři. Terapie: pozorovat dráždivý účinek na pokožku a případně ošetřit. Po požití většího množství primárně odstranit jed, dávky živočišného uhlí, symptomatická terapie. Podobný obsah látek a účinky mají i další žlutě kvetoucí pryskyřníky: pryskyřník bambulinatý (Ranunculus bulbosus), pryskyřník lítý (R. sceleratus), pryskyřník plamének (R. flammula), pryskyřník kosmatý (R. lanuginosus) a pryskyřník lesní (R. silvaticus).

Vlaštovičník větší Chelidonium majus Mákovité, Papaveraceae. Popis: až 70 cm vysoká bylina. Vzpřímený, dutý stonek této trvalky

21

Pryskyřník prudký

je na kolénkách ztlustlý a odstále chlupatý. Při utržení listů nebo stonku se vyroní v místech lomu oranžově zbarvená šťáva. Listy jsou zelené až šedozelené, naspodu světlejší, s okrouhlými, vykrajovaně vroubkovanými až zastřiženými lístky a rozptýlenými chloupky. Žluté, asi 2 cm velké květy v málokvětých okolících se objevují od května do října. Až 5 cm dlouhé plody, šešulovité tobolky, obsahují vejčitá černá semena. Výskyt: v celé Evropě. Všude hojný na zdech, plotech, v křoví, na štěrku a též v listnatých lesích. Jed: všechny části rostliny jsou jedovaté a obsahují 10 různých alkaloidů, mezi nimi chelerytrin,

Plané rostliny a zahradní formy

Recommend Documents