ÚČINKY BŘIŠNÍCH TANCŮ Z KINEZIOLOGICKÉHO HLEDISKA. Bakalářská práce

Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Ústav fyzioterapie

ÚČINKY BŘIŠNÍCH TANCŮ Z KINEZIOLOGICKÉHO HLEDISKA Bakalářská práce

Autor: Veronika Máslová Fyzioterapie Vedoucí práce: Mgr. Dita Onderková Olomouc 2008

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Dity Onderkové a v referenčním seznamu jsem uvedla všechny literární a odborné zdroje, které jsem použila.

V Olomouci dne 29. 4. 2008

……………………………..

Poděkování: Chtěla bych poděkovat Mgr. Ditě Onderkové za trpělivost při vedení mé bakalářské práce a cenné rady a Bc. Marii Benešové za cenné rady v oblasti břišních tanců.

ANOTACE Příjmení, jméno:

Máslová Veronika

Instituce:

Ústav fyzioterapie

Název práce:

Účinky břišních tanců z kineziologického hlediska

Název práce v Aj:

The effects of belly dancing from kinesiology view

Vedoucí práce:

Mgr. Dita Onderková

Počet stran:

38

Počet příloh:

15

Klíčová slova:

břišní tanec, kineziologie, pánev, páteř

Klíčová slova v Aj:

belly dancing, kinesiology, pelvis, spinal column

Datum zadání práce:

2007-11-25

Datum odevzdání práce:

2008-04-30

Datum obhajoby práce:

2008-06-02

Abstrakt:

Práce pojednává o břišních tancích, jejich účincích

a základních pohybech. Pokouší se z kineziologického hlediska vysvětlit účinky břišních tanců, vliv jednotlivých pohybů na držení těla a na psychiku ženy.

Abstrakt v Aj:

The thesis deals with belly dancing, its effect and main

moves. It focuses to explain the effect of belly dancing from kinesiological view, the impact of "singular" moves on the posture and psychies of a woman.

Obsah 1 ÚVOD ...................................................................................................................................... 6 2 SOUHR POZNATKŮ ............................................................................................................. 7 2.1 Anatomie páteře ................................................................................................................ 7 2.2 Kineziologie páteře ........................................................................................................... 7 2.2.1 Disci intervertebrales ................................................................................................. 7 2.2.2 Ligamenta páteře ....................................................................................................... 9 2.2.3 Articulationes columnae vertebralis ........................................................................ 10 2.2.4 Kraniovertebrální spojení ........................................................................................ 11 2.2.5 Základní pohyby páteře ........................................................................................... 12 2.3 Anatomie pánve .............................................................................................................. 12 2.3.1 Pánevní kruh ............................................................................................................ 14 2.3.1 Pánevní dno ............................................................................................................. 15 2.4 Kineziologie pánve ......................................................................................................... 16 2.5 Hluboký stabilizační systém ........................................................................................... 17 3 Patologie běžná v populaci .................................................................................................... 20 3.1 Základní patologie páteře ............................................................................................... 20 3.2 Základní patologie pánve................................................................................................ 20 3.2.1 Sakroiliakální posun ................................................................................................ 21 3.2.2 Sakroiliakální blokáda ............................................................................................. 21 3.2.3 Syndrom bolestivé kostrče....................................................................................... 22 3.2.4 Šikmá pánev ............................................................................................................ 22 3.3 Základní patologie hlubokého stabilizačního systému ................................................... 23 4.1 Historické poznatky ........................................................................................................ 25 4.2 Základní postoj ............................................................................................................... 25 4.3 Základní prvky tance ...................................................................................................... 26 5 Balanční cvičení v rámci břišních tanců ................................................................................ 30 6 Průzkum mezi tanečnicemi .................................................................................................... 31 7 Diskuze .................................................................................................................................. 33 8 Závěr ...................................................................................................................................... 37 Anotace Referenční seznam Přílohy

5

1 ÚVOD Na první hodině břišních tanců se nás naše „cvičitelka“ zeptala, co očekáváme od tohoto tance. Jak jsem tak poslouchala odpovědi svých budoucích kolegyň, začala jsem se ptát sama sebe, proč tomu tak je. Slyšela jsem odpovědi jako: „Přestaly mě bolet záda, ustoupily mně bolesti podbřišku při menstruaci, cítím se sebejistější a přitažlivější“. Co na první pohled vypadá jako jednoduchý tanec plný ladných pohybů a nestojí mnoho námahy, se ukázalo jako velký omyl. Přestože to tak nevypadá, tento tanec se dá přirovnat k docela slušnému cvičení plného posilování a protahování. Každá hodina se skládá z protažení a uvolnění na začátek, kdy je nutné povolit napětí z celého dne. Následuje procvičování jednotlivých prvků tance, které už tanečnice znají, a přidání prvků nových. Pak se jednotlivé prvky spojí do jednoduché choreografie na některou z písní. Nakonec je závěrečné protažení a celkové uvolnění po náročném tanci. Po hodině by tanečnice měly odcházet příjemně unavené a odpočaté. Je nutné si uvědomit, že ze začátku může tanečnicím činit problémy jemné pohyby, nebo například oddělení pohybů hrudníku a pánve. Další problémy může činit spojení více pohybů, např. tzv. měsíční kroužky pánví (kroužky pánví, ve kterých se pánev pohybuje, dále jsou ještě velké kroužky pánví, při kterých pánev zůstává v jedné rovině) a vlnité pohyby rukou. Břišní tance si v poslední době získávají stále větší popularitu. Ve své práci jsem se snažila dopátrat toho, proč si tolik žen pochvaluje břišní tance a zda jsou vhodné jako cvičení pro pacientky. Komu je doporučit a čemu se vyvarovat při jejich cvičení.

6

2 SOUHR POZNATKŮ 2.1 Anatomie páteře Páteř člověka obsahuje 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 obratlů křížových, druhotně splývajících v kost křížovou, a 4 - 5 obratlů kostrčních, srůstajících v kost kostrční. Každý obratel se skládá z těla, které je uloženo vpředu a je to část nosná. Kraniálně i kaudálně končí téměř rovnou plochou, s níž je spojena meziobratlová destička. Dále se skládá z oblouku obratle, který chrání míchu, a z výběžků, které jsou připojeny k oblouku a slouží pohyblivosti páteře. Výběžky jsou místa svalových úponů, tahem svalů za příčné a trnoví výběžky se obratle navzájem naklánějí a otáčejí. Jednotlivé úseky se páteře se od sebe liší. Krční obratle mají nízká těla, mají foramen transversarium v rozsahu C1 - C6, kde probíhá a. vertebralis, která zásobuje mozek a která je doprovázena jednou až dvěma žílami. Atlas nemá tělo, na jeho místě je kostěný oblouk. Axis má dens axis, který vyčnívá kraniálně ve tvaru sloupce a kolem kterého se otáčí atlas. Zub je vlastně původní tělo C1, připojeného k axis (Čihák, 2001). Těla hrudních obratlů jsou dosti vysoká, jejich výšky postupně kaudálně přibývá. Mají fovea costales, styčné plošky pro hlavice žeber na bocích obratlových těl. Bederní obratle jsou ze všech obratlů největší. Tělo obratle L5 je vpředu vyšší než vzadu. Přechod L5 v kost křížovou proto vytváří vpředu charakteristické zalomení, zvané promontorium. Kost křížová je jednak součástí páteře, jednak svým spojením s kostmi pánevními tvoří součást pánve a účastní se funkcí pletence dolní končetiny. Pokračování páteřního kanálu se nazývá canalis sacralis. Kost kostrční tvoří čtyři až pět kostrčních obratlů. Mezi kostí křížovou a kostrčí je synchrondrosa. Dle Čiháka je synchrondrosa i mezi Co1 a Co2. Ostatní bývají srostlé synostosami (Čihák, 2001).

2.2 Kineziologie páteře 2.2.1 Disci intervertebrales Těla obratlů jsou vzájemně spojena trojím způsobem: pomocí meziobratlových plotének, pomocí krátkých a dlouhých vazů páteře a pomocí meziobratlových kloubů, které se nacházejí mezi párovými kloubními výběžky obratlů. Zvláštní komplex kloubů a vazů spojujících kost týlní, atlas a axis se označuje jako kraniovertebrální spojení.

7

Disci intervertebrales, meziobratlové destičky, jsou vytvořeny v presakrálním (pohyblivém) úseku páteře, spojují terminální plochy sousedních obratlových těl, s nimiž se proto tvarově shodují. Destiček je celkem 23. Discus intervertebralis není mezi atlasem a axis, první je mezi axis a C3, poslední mezi L5 a S1. První disk je nejnižší, poslední nejvyšší, tloušťky disků přibývá kraniokaudálně. Vzhledem k plošné velikosti jsou však destičky krční páteře relativně vyšší než v úseku hrudním. Celková výška všech destiček představuje pětinu až čtvrtinu celé délky páteře (Čihák, 2003). Meziobratlové ploténky se variabilně mění ve tvaru, velikosti, tloušťce v různých částech páteře. Tvar je závislý na povrchu obratlů, mezi nimiž se nachází. V krčním a bederním úseku je tvar oválný. Jejich tloušťka se mění nejen s rozdílnými částmi páteře, ale mění se i v různých částech toho samého regionu. Příkladem může být bederní a krční páteř, kde je vepředu konvexita, tedy meziobratlová ploténka je zde menší, čímž přispívají ke správnému zakřivení páteře v krční a bederní oblasti (Gray, 1998). Dle Véleho obratle spojené meziobratlovými ploténkami zajišťují flexibilní a přitom pevné spojení jednotlivých segmentů osového orgánu a současně tvoří ochranu řídících míšních struktur pro pohyb svalů (Véle, 1997). Každá ploténka je tvořena ze dvou částí: „Anulus fibrosus“ a „Nucleus pulposus“. Každý discus má v okrajích při obratlech vrstvičky hyalinní chrupavky, srostlé s kostí obou těl obratlů. Vlastní disk vytváří chrupavka vazivová, která na obvodu disku přechází v husté fibrosní vazivo (Čihák, 2003). Anulus fibrosus je prstenec cirkulárně probíhajících vláken vazivové chrupavky a fibrosního vaziva při obvodu disku. Vlákna na vnějším obvodu disku se ještě šikmo kraniokaudálně překřižují a vytvářejí strukturu zvyšující pevnost (Čihák, 2003). Nucleus pulposus představuje vodnaté řídké jádro kulovitého až diskovitého tvaru, uloženého uvnitř každého disku, blíže jeho dorsálnímu okraji. Nucleus pulposus, vzniklý prý ze zbytků chordy, je značně vodnatý, a proto málo stlačitelný. Jeho poloha uvnitř anulus fibrosus se mění podle různého ohnutí páteře (Petrovický, 2001). Nestlačitelná tekutina tohoto jádra, uzavřená v chrupavce anulus fibrosus, tvoří kulovitý útvar mezi sousedními obratli, kolem něhož se obratle při vzájemných pohybech naklánějí. Anulus fibrosus je přitom na jedné straně stlačován, na opačné straně namáhán v tahu. Nucleus pulposus se přitom poněkud posunuje od stlačované strany ke straně natahované. Struktura vláken na obvodu je adaptována na toto namáhání. Meziobratlové disky fungují též jako systém pružných vložek mezi obratli (Čihák, 2003). 8

Nucleus pulposus se pohybuje podle pohybu obratlů. Při záklonu se pohybuje směrem dopředu, při předklonu se pohybuje směrem dozadu (Balatka, 2002, Véle, 1997, 2006). Nucleus pulposus i celý disk ztrácí ve stáří část tekutiny a celá destička se snižuje. V důsledku toho se páteř zkracuje a mění tvar (vyklenuje se dorsálně, protože destičky jsou vpředu mezi těly obratlů). Destičky se snižují také váhou těla během dne, takže výška těla je ráno přibližně o 1 cm větší než večer (Čihák, 2003). Meziobratlové destičky umožňují nevelkou pohyblivost mezi sousedními obratli, vedle toho představují na páteři řetěz pružných nárazníků. Ve stáří se destičky snižují, což je jedna z příčin, proč se páteř zkracuje a proč ve stáří ubývá výšky postavy (Petrovický, 2001).

2.2.2 Ligamenta páteře Ligamenta páteře zahrnují dlouhé vazy, podélně poutající prakticky celou páteř, a krátké vazy, spojující oblouky a výběžky sousedních obratlů. Dle Véleho vazivo určují rozsah mobility. Kloubní pouzdra uzavírají jednotlivé meziobratlové klouby a určují jejich kloubní vůli. Ligamenta zpevňují kloubní pouzdra, omezují pohybový rozsah segmentů, aby nedošlo k poruše struktur. Protože jsou schopna přechodně akumulovat energii, působí jako pružiny (Véle, 1997). K dlouhým vazům páteře patří ligamentum longitudinale anterius, ligamentum longitudinale posterius a ligamentum sacrococcygeum posterius superficiale. Ligamentum longitudinale anterius, přední podélný vaz, spojuje obratlová těla po přední straně páteře od předního oblouku atlasu až na kost křížovou. Jeho kaudální pokračování po křížové kosti až na přední stranu kosti kostrční se nazývá ligamentum sacrococcygeum anterius. Skládá se z hustých podélných vláken, které více lnou k tělům obratlů a k vyčnívajícím okrajům obratle, ale mnohem méně k meziobratlové ploténce (Gray, 1998). Ligamentum longitudinale posterius, zadní podélný vaz, spojuje obratlová těla po jejich zadní ploše od kosti týlní až na kost křížovou. Lne pevněji k meziobratlovým destičkám než k tělům obratlů. Jeho kaudální pokračování se nazývá ligamentum sacrococcygeum posterius profundum, jde po přední straně sakrálního kanálu až na zadní stranu těl kostrčních obratlů (Čihák, 2003). Ligamentum sacrococcygeum posterius superficiale se táhne uprostřed po zadním povrchu kosti křížové, od crista sacralis mediana přes cornua sacralia na cornua coccygea a kostrč, uzavírá hiatus sacralis (Čihák, 2003). Mezi krátké vazy páteře patří ligamenta flava, ligamenta intertransversaria a ligamenta interspinalia. 9

Ligamenta flava spojují oblouky obratlů. Jsou z elastického vaziva, a jejich název proto odpovídá makroskopicky žlutému zabarvení. Doplňují páteřní kanál. Jsou pružnou syndesmosou, která se napíná při ohybech páteře (Petrovický, 2001). Ligamenta intertransversaria spojují příčné výběžky. Nejsilnější jsou v bederním úseku páteře (mezi processus costarii). Ligamenta interspinalia spojují trnové výběžky. Jsou z nepružného, pevného vaziva, omezují rozvírání obratlových trnů při předklonu páteře. V hrudním a krčním oddílu páteře probíhají tato ligamenta nejen mezi trny, ale i dorsálně od nich a jako zesílený pruh se táhnou od trnů dolních krčních obratlů až k týlní kosti. Tyto pruhy se nazývají ligamentum supraspinale a jeho prodloužení na kost týlní se označuje jako ligamentum nuchae. Ligamentum nuchae je u člověka podstatně slabší, než u zvířat. Toto ligamentum pomáhá fixovat lebku. Jeho význam v udržování lebky čtvernožců v horizontále klesá u člověka, jehož lebka „sedí“ na páteři (Petrovický P., Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi, Osveta spol. s. r. o., 2001, ISBN 80-8063-046-1, str. 185).

2.2.3 Articulationes columnae vertebralis Meziobratlové klouby jsou klouby mezi processus articulares sousedních obratlů. Kloubní plochy mají různý tvar, podle úseků páteře, také jejich tvar a postavení podléhá určité individuální variabilitě. Tvar kloubních ploch ve spojení s relativní výškou meziobratlové destičky určuje možnost, druh a rozsah pohybů v daném úseku páteře (Čihák, 2003). Jejich kloubní pouzdra jsou volné, nejvolnější v krčním úseku páteře, nejpevnější v hrudním úseku. Téměř do všech meziobratlových skloubení zasahují od pouzdra vpředu a vzadu meniskoidní útvary synoviální membrány, bohatě prokrvené a inervované. Jejich volný ztenčený okraj bývá tvořen hustším vazivem. Vyrovnávají případné inkongruentní zakřivení kloubních ploch a při všech polohách skloubení udržují kloubní dutinu ve formě kapilární štěrbiny (Čihák, 2003). V kloubech se odehrávají pohyby posuvné, srovnatelné s pohyby pístu ve válci. Do kloubní štěrbiny vyvstávají jemné duplikatury synoviální vrstvy kloubního pouzdra, zvané meniskoidy. Tyto duplikatury jsou bohatě prokrveny a inervovány. Jejich uskřinutí může vyvolat náhlou krutou bolest při nekoordinovaném pohybu páteře, tzv. ústřel (Petrovický, 2001).

10

2.2.4 Kraniovertebrální spojení Kraniovertebrální spojení je systém kloubů a vazů spojujících kost týlní s atlasem a s axis. Patří sem articulatio atlantooccipitalis, articulatio atlantoaxialis a articulatio atlantoaxialis lateralis. Articulatio atlantooccipitalis je párové skloubení kondylů kostí týlní s jamkami na atlasu. Klouby obou stran jsou součástí jedné společné rotační plochy, která se blíží rotačnímu elipsoidu. Hlavní pohyby jsou kývavé, předozadní, kolem osy horizontální frontální. Mimo to jsou možné i malé úklony, které uskutečňuje menší posun kondylů po jamce do stran (Čihák, 2003). Articulatio atlantoaxialis je kloubní spojení mezi dens axis a předním obloukem atlasu. Kloubní pouzdro upínající se kolem kloubních ploch je natolik volné, že dovoluje otáčení atlasu kolem zubu čepovce. Toto skloubení je zesíleno a doplněno několika vazy. Ligamentum cruciforme atlantis je soubor příčných a podélných snopců vaziva, připojených na zadní straně zubu k atlasu, k axis a ke kosti týlní. Má dvě hlavní složky, a to ligamentum transversum atlantis, který je rozepjatý mezi massae laterales, pomocí kterého je dens přidržen zezadu, v místě své zadní kloubní plošky, v celém tomto spojení funguje dens axis jako čep, okolo kterého se atlas otáčí, a to až o 30° na každou stranu; a fasciculi longitudinales, podélné snopce, spojené s ligamentum transversum, připojené k tělu axis a kraniálně ke kosti týlní, na okraj týlního otvoru. Ligamenta alaria jsou další vazy doplňující skloubení, rozestupují se od boků dens axis na obě strany šikmo vzhůru k bokům kondylů týlní kosti a týlního otvoru, jejich hlavní funkcí je omezení rotace týlní kosti s atlasem. Membrana atlantooccipitalis anterior doplňuje a uzavírá spojení atlasu s kostí týlní vpředu. Obdobná membrána je rozepjata mezi předním obloukem atlasu a tělem axis. Membrana tectoria kryje zezadu proti páteřnímu kanálu dens a ligamentum cruciforme, splývá s ligamentum longitudinale posterius. Membrana atlantooccipitalis posterior spojuje zadní oblouk atlasu se zadním obvodem týlního otvoru, zastupuje ligamenta interarcualia (Čihák, 2003). Articulatio atlantoaxialis lateralis jsou párové klouby spojující procesus articulares C1 a C2. Mají volné pouzdro, které umožňuje otáčení atlasu vůči axis. Styčné plochy atlasu i axis mají frontálně postavenou střechovitou hranu, čímž vzniká vratká poloha atlasu, které se vedle otáčení může též předozadně naklánět. Vlivem této hrany atlas při pootočení vůči axis kaudálně poklesá, asi o 2 mm (Petrovický, 2001). Pohyblivost páteře je dána součtem pohybů mezi jednotlivými obratli. Pohyby se dějí jednak

mezi

obratlovými

těly

stlačováním 11

meziobratlových

plotének,

jednak

v meziobratlových kloubech. Stupeň pohyblivosti určují především meziobratlové ploténky a dále to, zda jsou obratle jinak volné, nebo připojeny k jiným kostem, k žebrům. Pohyblivost je přímo úměrná výšce meziobratlových plotének, ale je zároveň tím větší, čím má meziobratlová ploténka menší plochu (Petrovický, 2001).

2.2.5 Základní pohyby páteře Flexi krční páteře provádí m. longus capitis, m. longus colli, m. rectus capitis anterior a mm. scaleni. Extenzi krční páteře provádějí m. trapezius, m. erector trunci (et capitis) a subokcipitální svaly. Úklon krční páteře provádí jednostranně se kontrahující svaly, které jinak zabezpečují flexi a extenzi krční páteře, tedy m. longus capitis et colli, m. rectus capitis anterior, mm. scaleni, m. sternocleidomastoideus, m. trapezius a všechny systémy hlubokých zádových svalů. Rotaci krční páteře provádí m. sternocleidomastoideus opačné strany, svaly spinotransversálního systému stejné strany a svaly transversospinálního systému opačné strany. Flexi hrudní a bederní páteře provádějí mm. recti

abdominis při fixované pánvi.

Extenzi hrudní a bederní páteře provádějí všechny systémy hlubokých zádových svalů. Lateroflexi hrudní a bederní páteře provádějí m. quadratus lumborum, m. obliquus abdominis externus et internus a hluboké zádové svaly. Je nutné si uvědomit, že čistou lateroflexi provádí zevní šikmý sval při jednostranné kontrakci, je-li zároveň druhostranným svalem neutralizována rotační složka. Není-li tato stabilizace dostatečná, dochází k rotaci páteře a hrudníku na protilehlou stranu. Vnitřní šikmý sval se uplatňuje podobně jako zevní šikmý sval. Dochází-li k rotaci trupu a hrudníku, jde vzhledem k průběhu snopců (zdola dopředu a vzhůru) o rotaci na stranu aktivního svalu. Rotaci hrudní a bederní páteře provádí m. obliguus externus abdominis opačné strany a m. obliguus internus abdominis stejné strany (Véle, 1966).

2.3 Anatomie pánve Pánev a páteř tvoří funkční jednotku, přičemž pánev je základ a spojuje páteř s dolními končetinami. Pánev tak přenáší pohyb z dolních končetin a působí jako tlumič nárazů. Z kostí kyčelních se upínají mohutné vazy a svaly na páteř. Sakroiliakální skloubení a symfýza umožňují určitou pohyblivost a přitom zaručují dostatečnou pevnost (Lewit, ISBN 80-8664504-5). Pánev svírá s horizontální rovinou úhel asi 30°. Při zvětšování tohoto úhlu se mluví o anteverzi pánve, která je doprovázena hyperlordózou a flexí v kyčelních kloubech. 12

Zmenšení tohoto úhlu vede k retroverzi pánve, vyhlazení bederní lordózy a extenzi v kyčelních kloubech (Véle, Janda, Poláková, 1966). Pánev je při stoji nakloněna dopředu v úhlu, který podle postoje mírně kolísá. Normální sklon pánve se nazývá inclinatio pelvis normalis, při němž je vchod do malé pánve, tj. rovina proložená promontoriem, linea terminalis a horním okrajem symfýzy, svírá s vodorovnou rovinou úhel 60°. Inclinatio coxae, sklon kyčle je úhel, který svírá spojnice spina iliaca posterior superior a horního okraje symfýzy svírá s horizontální rovinou. Za normálních okolností činí asi 40° (viz příloha č. 1). Sklon pánve je ovlivněn i namáháním symfýzy (Čihák, 2001). Funkce pánve a její vliv na statiku těla závisí do jisté míry na typu pánve. Fylogenetické neustálenosti této krajiny odpovídá velký počet anomálií a variant. Poslední bederní obratel bývá označován jako „přechodný“, což odpovídá skutečnosti, že lze těžko hovořit o „normě“ a o tom, že variabilita je zde pravidlem. Jde-li o varianty asymetrické, vzniká nejčastěji zešikmění křížové kosti působící změny statiky. Jde-li však o symetrické varianty, vzniká křížová kost o různé délce a to má za následek změnu postavení a sklonu křížové kosti a promontoria (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Základní dělení pánve je na ženský a mužský typ. Strukturální rozdíly souvisí s těhotenstvím a následným porodem u žen. Ženská a mužská pánev se anatomicky liší. Pokud se porovná mužská a ženská pánev (viz příloha č. 2), ženská pánev je širší a více otevřená. Trojúhelník, který obsahuje ženskou pánev, má širší základnu. Dále je ženská pánev nižší, pánevní okraj je větší a více rozevřená (Kapandji, 1974). Promontorium u ženy méně vyčnívá, takže horní okraj malé pánve je příčně oválný, symphysis pubica je u ženy nižší (asi 4,5 cm), dolní ramena kostí stydkých se sbíhají v různém tvaru a úhlu, u muže je to ostřejší úhel, naopak u ženy je tupý úhel se širokým obloukovitým spojením. Dolní rameno kosti stydké je u ženy štíhlé a plynule zakřivené. Incisura ischiadica mayor je u ženy širší a mělčí a zpravidla je vykrojena v pravidelném oblouku, zatímco u muže je zářez v horní části hlubší. Kostrč je u ženy kratší a pohyblivější (Čihák, 2001). Naopak Gutmann a Erdmann rozlišují typy pánve, které mění svým odlišným mechanismem funkci a patofyziologii pánve. První je pánev s dlouhou křížovou kostí a vysoko uloženým promontoriem, druhý je průměrný typ (nebo také „normální“) a třetí je pánev s nízko uloženým promontoriem a se značným sklonem pánve a křížové kosti. První typ pánve se také označuje jako „vysoká asimilační“ pánev se sklonem k hypermobilitě, druhý typ jako „normální“ pánev se sklonem k blokádám a třetí typ jako „přetěžovaná“ pánev. 13

Kritéria a vlastnosti, které z toho vyplývají, jsou shrnuty v příloze č. 3 a č. 4. Typ pánve má vliv na zakřivení páteře a výška meziobratlové destičky určuje pohyblivost v pohybovém segmentu (Lewit, ISBN 80-86645-04-5).

2.3.1 Pánevní kruh Pánevní kosti tvoří uzavřený kruh, který je tvořen třemi kostmi a třemi klouby. Kosti, které tvoří pánevní kruh, jsou dvě kosti iliacké a kost křížová. Klouby, které jsou mezi těmito kostmi, jsou párové klouby sakroiliakální a symphysis pubis, která spojuje iliacké kosti vepředu (Čihák, 2003). Mezi pánevní ligamenta patří iliolumbální ligamentum, sakroiliakální ligamentum, sakrospinální a sakrotuberální ligamenta. Postavení křížové kosti a kloubu sakroiliakálního určuje stav ligament, zda jsou napjaté nebo povolené (Kapandji, 1974). Díky sakroiliakálnímu skloubení a symfýze kosti stydké je pánevní prstenec z části pohyblivý, hlavní úlohu ale má sakroiliakální skloubení. Křížokyčelní kloub je pravý kloub s vlastní pohyblivostí, i když má neobvyklý tvar a chybějí svaly, které by pohybovaly křížovou kostí proti kosti kyčelní (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Sakroiliakální kloub nezahrnuje žádné svaly, ale mnoho přiléhajících svalů jako například m. quadratus lumborum, m. erector spinae, m. piriformis, m. iliacus a gluteální svaly promíchávají svá fibrózní vlákna s příslušnými ligamenty a kloubním pouzdrem. Interoseální ligamentum bylo popsáno jako nejsilnější v těle. Předmětem mnoha spekulací je vliv okolních svalů na pohyb v sakroiliakálním kloubu (Soderberg, 1997). V sakroiliakálním kloubu se pravděpodobně děje rotační a translační pohyb. Pohyb v kloubu je závislý na věku jedince. Rozdíly v pohybech v kloubu jsou závislé na pohlaví. Zvláštní roli hraje hormon relaxin, zvláště během těhotenství (Soderberg, 1997). Symphysis pubis je sekundární amphiartrosis s minimální pohyblivostí. Je tvořen na obou koncích z chrupavky, mezi ně je vložen discus. Symfýza je důležitá z hlediska úponů svalů. Upíná se sem m. transversus abdominis, m. rectus abdominis, m. pyramidalis, m. obliquus abdominis internus, m. adductor longus. Tyto svaly zvyšují pevnost symfýzy (Kapandji, 1974). Dle Čiháka je discus v místech, kde přiléhá ke kostem, tvořen chrupavkou hyalinní, uprostřed je z chrupavky vazivové, která má charakteristicky šikmo se křížící vlákna. Ve střední čáře může vzniknout sagitální štěrbina vyplněná tekutinou, takže symfýza pak připomíná kloub (Čihák, 2001).

14

2.3.1 Pánevní dno Pánevní dno je jednou z nejdůležitějších struktur lidského těla. Je složeno z vazů, svalů a fascií a vytváří horizontální přepážku na spodině abdominopelvické dutiny. Poskytuje jednak statickou podporu pánevním a abdominálním orgánům, a jednak plní funkci sfinkterovou. Pracuje v koaktivaci s bránicí, m. transversus abdominis a autochtonní muskulaturou. Dále zajišťuje stabilitu sakroiliakálního skloubení. Podle současného pohledu na úlohu pánevního dna u ženy nelze opomenout také roli pochvy a jejího fixačního aparátu (Holaňová, Krhut, Muroňová, 2007). Muskulatura pánevního dna je rozepjata mezi kostmi stydkými, pánevními a kostí křížovou. Nese nejen hmotnost pánevních orgánů, ale podílí se také na jejich fixaci, odpružení a u dutých orgánů také na jejich uzávěrovém mechanismu. Vzhledem ke sklonu osy pánve (cca. 30°), nese hlavní hmotnost břišních a pánevních orgánů stydká spona a přední část svalů pánevního dna, která je také silnější a pevnější než část dorzální. Dorzální části jsou zatíženy minimálně, proto je zde více vazivových struktur a méně svalových vláken (Holaňová, Krhut, Muroňová, 2007). Anatomicky se dělí pánevní dno na diaphragma pelvis a diaphragma urogenitale. Diaphragma pelvis je tvořeno hlavně m. levator ani (pars iliaca et pars pubica) a dorzolaterálně m. coccygeus. Diaphragma urogenitale je trojúhelníkovitá ploténka, která je uložena kaudálně pod m. levator ani a zesiluje pánevní dno v jeho ventrální části. Skládá se z m. transversus perinei profundus (jehož svalová vlákna obkružující močovou trubici pak vytváří m. sphincter urethrae), m. transversus perinei superficialis, m. ischiocavernosus, m. bulbospongiosus, který u žen působí jako svěrač poševního vchodu (Čihák, 2001). Svalovinu pánevní můžeme rozdělit na diaphragma urogenitale a diaphragma pelvis i z hlediska původu, inervace a funkce. Diaphragma pelvis jsou svaly, které se vyvinuly ze svalstva určeného původně pro pohyby ocasem. Tyto svaly jsou inervovány přímými větvičkami z plexus sacralis. Diaphragma urogenitale pochází ze svalstva, které původně obkružovalo kloaku, a je inervována z nervus pudendus (Petrovický, 2001). Naopak Holaňová, Krhut a Muroňová ve svém článku dělí pánevní dno z funkčního hlediska, a to do tří skupin. „Šikmá“ vrstva, která je nejhlouběji uložená vrstva svalů probíhající od ramének stydkých kostí ke kostrči (m. levator ani). „Příčná“ vrstva, svaly spojující raménka stydkých a sedacích kostí (m. transversus perinei profundus). „Povrchová“ vrstva, sfinktery, m. bulbocavernosus (Holaňová, Krhut, Muroňová, 2007).

15

2.4 Kineziologie pánve Artikulační plocha na sakru podléhá velká variabilitě (viz příloha č. 5). Delman prokázal, že artikulační plocha na sakru souvisí s tvarem páteře. Pokud jsou lordózy a kyfózy na páteři dobře vyvinuty, tzv. dynamický typ, kost křížová leží více horizontálně, sakroiliakální kloub je velmi pohyblivý, podobá se typickému synoviálnímu kloubu a je příkladem adaptace na bipedální pohyb. Pokud lordózy a kyfózy nejsou příliš vyvinuty, tzv. statický typ, sakrum je téměř vertikálně. Kloub je méně pohyblivý. Často jej vidíme u dětí (Kapandji, 1974). Soderberg tvrdí, že v sakroiliakálním kloubu se pravděpodobně děje rotační a translační pohyb, čemuž odpovídají kloubních plochy na sakru i na kyčlích (viz příloha č. 5). Pohyb v kloubu je závislý na věku jedince. Rozdíly v pohybech v kloubu jsou závislé na pohlaví. Zvláštní roli hraje hormon relaxin, zvláště během těhotenství (Soderberg, 1997). Podle Duckworthe je normálním pohybem rotace křížové kosti okolo nejkratších sakroiliakálních vazů, upínajících se na tuberositas ossis ilii a na příčných hrbolcích druhého křížového obratle. Tento pohyb lze popsat jako nutaci. Váha páteře působí pak při každém kroku tak, že se kost křížová otáčí promontoriem kupředu, a tak hraje roli pérujícího tlumiče nárazů. Kolmo k tomuto „funkčnímu pohybu“ vůle v křížokyčelním skloubení spočívá v tom, že lopaty kosti kyčelní provádějí křídlový pohyb okolo kraniokaudálně osy. Přestože je důležité, aby zde nechyběla pohyblivost, má být co nejmenšího rozsahu a laxnost je nežádoucí (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Mezi základní pohyby v pánvi patří nutace a kontranutace. Pohyb je znázorněn na obrázku v příloze č. 6. Během nutace dochází k rotaci sakra, a proto promontorium se pohybuje inferiorně a anteriorně, přestože konec sakra a kostrč se pohybují posteriorně. Iliacké kosti aproximují a tubery se oddalují. Nutace je limitována napětím ligamentum sacrotuberale a sacrospinosum, dále napětím anterosuperiorních a anteroinferiorních částí ligamentum sacroiliacale. Kontranutace je pohyb opačný, tedy promontorium se pohybuje superiorně a posteriorně, sakrum a kostrč se pohybují anteriorně a inferiorně, iliacké kosti se oddalují a tubery se přibližují. Kontranutace je limitována napětím všech částí ligamentum sacroiliacale (Kapandji, 1974). Luttgens a Hamilton tvrdí, že pohyby pánve jsou závislé na pohybech bederní páteře a kyčelních kloubech. Pohyb v těchto kloubech dovolují sklopení pánve dopředu, dozadu, do stran a rotaci pánve. Při sklopení pánve dopředu dochází ke zvýšení inklinace. Při sklopení pánve dozadu naopak dochází ke snížení inklinačního úhlu. Při naklonění pánve do strany je jedna lopata kyčelní výše než druhá. Rotace je pohyb podél vertikální osy. Vliv pohybů 16

bederní páteře, pánve a kyčelních kloubů je shrnut v tabulkách v příloze č. 7 (Luttgens, Hamilton, 1997).

2.5 Hluboký stabilizační systém Na stabilitě páteře se podílí jednak pasivní struktury, kam patří vazy, destičky a klouby, ale i svaly, a to autochtonní svaly zad, hluboké vrstvy břišních svalů, pánevní dno, bránice (Lewit, 1999). Suchomel zastává názor, že z hlediska pravděpodobných funkcí (proprioreceptivní, centrace segmentů, anticipace atp.) se v širším pohledu nachází určitá analogii ve svalech na periferii i kořenových kloubech (např. drobné svaly plosky nohy, m. popliteus, „pelvitrochanteické svaly“, mm. interossei dorsales, m. anconeus, m. supinator, zevní rotátory ramene, m. subscapularis). Pro toto tvrzení uvažuje z hlediska kineziologie svalů a kloubů (Suchomel, 2006). Dle Suchomela je hluboký stabilizační systém v zásadě tvořen lokálními stabilizátory. Při jejich dobré a včasné aktivaci je příslušný segment lépe chráněn před postupným přetížením vlivem v čase se sumujících sil (Suchomel, 2006). Dále Suchomel tvrdí, že z pohledu fyzioterapie je stabilizační systém, jako aktivní prostředek CNS pro zachování stability, označení pro svalový systém jako celek. A proto od sebe nelze striktně oddělit funkci tzv. lokálních a globálních stabilizátorů nebo fázických s tonických svalů. Kvalita vzájemné spolupráce je závislá např. na přítomnosti nocicepce v organismu, která přímo moduluje aferenci z určitého místa a důsledkem je často změna propriorecepce. Pro vyšší kvalitu funkcí pohybového systému musí být nejprve funkční tzv. lokální, hluboký systém, který podmiňuje ekonomickou práci „velkých“ globálních svalů (Suchomel, 2006). Hluboký stabilizační systém odpovídá za segmentální stabilitu. Jejich aktivita je řízena reflexně. K fyziologické funkci potřebují neustálý optimální charakter propriorecepce. Autochtonní svaly zad patří do hlubokého stabilizačního systému. Je to silný sloupec svalů. Svaly jsou připojeny k páteři v celém rozsahu, od kosti křížové kraniálně až k záhlaví. Protože jejich oboustranná akce vzpřimuje trup, označují se také jako m. erector trunci et capitis. Tato nejhlubší vrstva zádových svalů je inervována z dorsálních větví spinálních nervů (Petrovický, 2001). Celkem se v m. erector trunci rozlišují od povrchu do hloubky čtyři systémy, každý z nich má jiný průběh snopců a tedy i jinou funkci. Patří sem systém spinotransversální, systém spinospinální, systém transversospinální, systém krátkých svalů hřbetních a hluboké šíjové svaly (Čihák, 2001). 17

Spinotransversální systém je na povrchu m. erector trunci. Jeho snopce probíhají od trnových výběžků vzhůru přes více obratlů k příčným výběžkům obratlů kraniálnějších. Tento systém vytváří podél páteře svalové celky: m. splenius, m. longissimus a m. iliocostalis. M. splenius je uložen v oblasti šíje a záhlaví. Dosahuje až na kost týlní, kde je kryt trapézovým svalem. M. longissimus probíhá podél celé páteře od křížové kosti až k procesus mastoideus, je uložen mediálněji od m. iliocostalis. Dělíme jej dle oddílů páteře na pars lumbalis, thoracis, cervicis et capitis. Po celé délce páteře probíhá i m. iliocostalis, který je podle oddílů páteře rozdělen na m. iliocostalis lumborum, s pars lumbalis a kraniálnější pars thoracica, a na m. iliocostalis cervicis. Vzhledem k uložení snopců tohoto systému, tento systém působí při oboustranné akci vzpřímení páteře a zaklánění hlavy, při jednostranné akci úklon páteře a rotaci na stranu působícího svalu (Plazter, 1992). Spinospinální systém spojuje obratlové trny, je uložen mediálněji od m. longissimus, zčásti je kryt jeho snopci a nezřetelně je od něho oddělen. Celý komplex se nazývá jako m. spinalis. Systém je tvořen svalovými snopci, jež přeskakují jeden až dva trny. Dobře je vytvořen v rozsahu hrudní páteře, méně zřetelný je na krku. Dělí s v m. spinalis thoracis et cervicis. Funkcí tohoto systému je vzpřímení páteře (Čihák, 2001). V systému transversospinálním jdou snopce od příčných výběžků vzhůru k trnům kraniálnějších obratlů. Snopce přebíhají jeden a více páteřních segmentů. Celek tohoto systému se označuje jako m. transversospinalis. V tomto systému jsou ve vrstvách pod sebou uloženy tři oddíly: m. semispinalis, mm. multifidi a mm. rotatores. Nejpovrchněji je uložený m. semispinalis, lze v něm rozlišit m. semispinalis thoracis, cervicis et capitis. Mm. multifidi jsou hlubší snopce v celé délce presakrální páteře, jdou od kosti křížové, od procesus mamillares bederních obratlů a od každého procesus transversum hrudních a krčních obratlů vždy k většímu počtu trnů výše uložených obratlů. Dělí se dle úseků páteře na pars lumborum, thoracis et cervicis, ale dělení je neúplné a nezřetelné. Mm. rotatores jsou v podstatě hlubší odštěpené složky mm. multifidi, dělí se na pars lumborum, thoracis et cervicis, přičemž nejlépe vyvinuta je hrudní část, naopak bederní a krční je slabá a nezřetelná. Funkce transversospinálního systému při oboustranné akci je vzpřimování páteře, při jednostranné akci uklání páteř a hlavu na stranu kontrahovaného svalu a současně rotuje na stranu opačnou (Čihák, 2001). Krátké svaly hřbetní jsou drobné svaly mezi sousedními obratli, jsou uloženy nejhlouběji z celého systému hlubokých svalů zádových. Patří sem mm. interspinales, mm. intertransversarii, mm. levatores costarum, které sem patří funkčně (anatomicky patří k autochtonním svalům hrudníku). Mm. interspinales jsou mezi obratlovými trny a pomáhají 18

při záklonu. Mm. intertransversarii jsou mezi příčnými výběžky a pomáhají při úklonu páteře. Mm. interspinales a mm. intertransversarii jsou zřetelně vyvinuty pouze v krční páteři, v ostatních částech jsou slabé a nezřetelné. Mm. levatores costarum je dvanáct krátkých plochých svalů, které jsou uloženy laterálněji, jdou od konců příčných výběžků obratlů C7 a Th1

– 11

na nejbližší kaudální žebro. Oboustrannou kontrakcí pomáhají při vzpřimování

páteře, při jednostranné akci pomáhají otáčení páteře na opačnou stranu (Platzer, 2001). Hluboké šíjové svaly jsou čtyři krátké svaly, které jsou rozepjaté mezi obratli C1 a C2 a hlubokými partiemi týlní oblasti. Patří sem m. rectus capitis posterior major a m. rectus capitis posterior minor, které jsou uloženy blíže střední čáře, dále m. obliquus capitis superior a m. obliquus capitis inferior, které jsou uloženy laterálněji od střední čáry. Tyto svaly se účastní balančních vzájemných pohybů hlavy a obratlů C1 a C2, při zaklánění, uklánění a rotací hlavy a atlasu. Uzavírají trojúhelníkovité pole, trigonum suboccipitale, jímž prochází a. vertebralis a r. dorsalis míšního nervu C1 (Čihák, 2001). Bránice je plochý sval, který odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní. Je utvářený jako dvojitá kopulovitá klenba, vyklenutá vysoko do hrudníku. Centrum tendineum je šlašitý střed bránice a k němu se paprsčitě sbíhají svalové snopce ve třech oddílech, a to pars lumbalis od bederní páteře, pars costalis od žeber a pars sternalis od sterna. Musculus transversus abdominis tvoří nejhlubší vrstvu postranního břišního svalstva. Jako příčný pás přitlačuje břišní útroby, změnou napětí břišní stěny se účastní břišního lisu a dýchacích pohybů břišní stěny. Hluboké flexory šíje, m. longus colli a m. longus capitis. Oba tyto svaly předklání hlavu, m. longus colli navíc při jednostranné akci uklání krční páteř na stranu stahu.

19

3 Patologie běžná v populaci 3.1 Základní patologie páteře Kapandji považuje za hlavní patologii páteře prolaps disku, protože zhruba od dvaceti pěti let dochází k degeneraci vláken v anulus fibrosus. Následně při tlaku na meziobratlovou ploténku může dojít k jejímu výhřezu. Výhřezy plotének se dějí nejčastěji v bederním úseku páteře (Kapandji, 1974). Soderberg na základě studií považuje za základní problém low back pain, která může být způsobena několika faktory, mezi něž patří spondylolistéza (posun jednoho obratle dopředu vůči obratli níže umístěnému, obvykle vzniká v oblasti bederní páteře v důsledku porušeného vývoje obratlů nebo po úrazu), degenerace disku. Dalším strukturálním problémem v oblasti páteře je bezesporu skolióza páteře. Skolióza páteře je patologické zakřivení páteře ve smyslu úklonu, rotace a torze. Hertlingová ve své publikaci nezapomíná na osteoporózu, která má za následek nejen deformaci páteře ve smyslu zvýšené hrudní kyfózy, ale nese s sebou i riziko patologické zlomeniny obratle (Hertling, 1996). Výhřez ploténky se nejlépe diagnostikuje pomocí magnetické rezonance, dále je diagnostika možná pomocí klinického vyšetření poruchy čití a oslabení svalů. Skolióza páteře se diagnostikuje pomocí rentgenu, kde pomocí měření dle Cobba se určuje i stupeň postižení, dále je možné klinicky vyšetřit skoliózu aspekcí, pokud je viditelný gibbus, dále palpací trnových výběžků, kdy zjistíme vychýlení páteře. Diagnostika osteoporózy probíhá pomocí rentgenového snímku páteře.

3.2 Základní patologie pánve Holaňová, Krhut a Muroňová kladou důraz na to, že ke kineziologickému vyšetření pánve patří jednak statické, jednak dynamické vyšetření. Ke statickému vyšetření se řadí posouzení symetrie, postavení ve frontální, sagitální a transverzální rovině, k dynamickému vyšetření patří funkční vyšetření pánve, tedy sakroiliakální klouby, kostrč, ligamenta (Holaňová, Krhut, Muroňová, 2007). Dále se domnívají, že poruchy statiky a dynamiky pánevního dna se může podílet na rozvoji různých patologických stavů, např. močové inkontinence, fekální inkontinence, prolapsu pánevních orgánů, sexuální dysfunkce, pelvic pain sy, instabilitu lumbopelvickou a pelvifemorální a z toho plynoucí další obtíže (Holaňová, Krhut, Muroňová, 2007).

20

Hertlingová tvrdí, že mezi klinické příznaky postižení sakroiliakálního kloubu patří bolest a lokální citlivost se zvýšenou citlivostí při zvedání ze sedu či lehu do stoje, při chůzi do schodů či ze schodů (Hertling, 1996).

3.2.1 Sakroiliakální posun Lewit tvrdí, že sakroiliakální posun je vždy sekundární při jiné poruše. Při palpaci hřebenů pánevní kosti bývají většinou víceméně symetrické poměry, ale jak palpující prsty sledují hřebeny směrem k páteři a mediálně, nesetkávají se, protože jedna zadní spina bývá uložena výše (obvykle pravá) než druhá, což se dá ověřit přímou palpací zadních spin. Vpředu bývá situace opačná, pravá přední spina leží níž než levá. Vypadá to, jako by byla jedna kyčelní kost otočena proti druhé. Vzniká proto vždy diskrepance, porovnáme-li postavení předních a zadních spin a hřebeny pánevní kosti. Nálezy mohou být do značné míry variabilní, rozdíl na zadních spinách může být minimální a na předních značný a naopak, a proto také může, ale nemusí, být rozdíl ve výši hřebenů (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Dalším důležitým příznakem sakroiliakálního posunu, který ukazuje, že musí jít o poruchu funkce, je „fenomén předbíhání“. Při ní se zjišťuje, že níž uložená zadní spina během předklonu druhou předbíhá a dostává se výš, ovšem jen přechodně (asi na 10 - 20 sekund), potom se jejich postavení v předklonu vyrovnává. Při sakroiliakálním posunu se současně pozorují příznaky svalové dysbalance v oblasti pánevního pletence.

3.2.2 Sakroiliakální blokáda Podle Lewita mezi kostí křížovou a kostí kyčelní chybí aktivní pohyb, naopak pasivní pohyb a pružení se dá velmi dobře vyšetřit. Už během vyšetření vstoje lze pozorovat fenomén předbíhání při předklonu na straně blokády. Na rozdíl od sakroiliakálního posunu však tento fenomén přetrvává, pokud je nemocný předkloněn, zatímco ve vzpřímeném držení vstoje i vsedě bývá pánev symetrická a vodorovná (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Soderberg zastává názor, že dysfunkce sakroiliakálního kloubu, buď hypermobilita, nebo hypomobilita, může vést k low back pain, a proto klade důraz na ošetření tohoto kloubu u pacientů s low back pain (Soderberg, 1997). Příznakem vstoje je „spine sign“, příznak trnu, kdy jedním palcem se palpuje trn L5 a palcem druhé ruky zadní horní spina kosti kyčelní. Poté se pacient vyzve, aby zvedl dolní končetinu, nebo aby ji pokrčil, aniž by zvedl patu. Za normálních okolností spina na vyšetřované straně klesá, a tak se vzdaluje od trnu L5. Naproti tomu při blokádě zůstává

21

vzdálenost stejná, protože pohyb se přenáší úplně na křížovou kost a tím i trn L5 (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Další zkouška na prokázání blokády, je vlastní zkouška pružení kloubu. Nemocný leží na zádech, terapeut uchopí ohnuté koleno pacienta a addukuje ji přes pánev, která se nefixuje druhou rukou shora, do té doby, než začne pánev rotovat, tzn. až se zadní spina začne zvedat. V tom okamžiku se dosáhne předpětí. Terapeut poté položí prst druhé ruky mezi zadní spinu a kost křížovou, aby mohl palpovat pohyb (pružení). Při nezvětšené addukci lehce zatlačí na koleno nemocného ve směru podélné osy stehna a z této polohy, aniž by povolil předpětí, pruží stejným směrem. Tento tlak, kterým terapeut vyvolá pružení kloubu, způsobuje dorsální posun os ilium proti os sacrum (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Marek a kolektiv tvrdí, že spazmus svalů pánevního dna se přenáší na sakroiliakální klouby, které bývají často zablokovány při syndromu kostrče. Tyto blokády mizí s protažením svalů pánevního dna (Marek a kol., 2000).

3.2.3 Syndrom bolestivé kostrče Lewit klade důraz na vyšetření kostrče, protože mnohem častěji bývá příčinou bolesti v kříži, než vlastní kokcygodynie. Bolestivý bod bývá uložen na ventrální ploše ohnutého konce a bolestivé bývají kostrče, které jsou právě hodně ohnuté, což terapeutovi značně ztěžuje palpaci. Charakteristické je i zvýšení napětí hýžďového svalstva. Pro „pravou“ bolestivou kostrč je typické, že bolestivý bod je uložen přesně ve střední čáře. Pokud je kostrč bolestivá z levé či pravé strany, jde o přenesenou bolest např. z pánevního dna či sakroiliakálního kloubu. Dále je často přítomna hyperalgická zóna na křížové kosti, která se podobá tukovému polštářku s napjatou kůží (Lewit, ISBN 80-86645-04-5). Marek a kolektiv tvrdí, že neexistuje syndrom kostrče bez blokády sakroiliakálních kloubů. Spazmus svalů pánevního dna vyvolává dokonce v některých případech dokonce řetězec, jehož další články tvoří blokáda SI kloubu a spazmus m. psoas mayor. Bezbolestné protažení m. psoas mayor je možné až po protažení svalů dna pánevního, čímž dojde k uvolnění blokády SI kloubu (Marek a kol., 2000).

3.2.4 Šikmá pánev Dle Lewita je zešikmení pánve je proto nejspolehlivějším klinickým kritériem rozdílu v délce dolních končetin. Při vyšetření vstoje je zpravidla vybočení pánve k vyšší straně, pokud nemocný zatěžuje obě nohy stejně. Typicky bývá rameno na straně, kde stojí pánev výš, uloženo níž. Klinicky se šikmá pánev vyšetřuje tak, že pokud se vlivem podložky pánev 22

vyrovná, má se také upravit vybočení a vyrovnat ramena („pozitivní estetický efekt“). Tato zkouška je však spolehlivá, pouze pokud byly odstraněny blokády, zejména v klíčových oblastech. Pokud je důvodem šikmé pánve nestejná délka končetin, musí se rozlišit, zda se jedná o rozdílné postavení kolen (např. asymetrická genua vara, valga) nebo o asymetrickou plochou nohu, v tom případě je vložka do bot vhodnější než podložka (Lewit, ISBN 8086645-04-5). Tichý pro vyšetření šikmé pánve dále vyšetřuje výšky hřebenů kostí kyčelních, podle gluteálních a podkolenních rýh. Měření dolních končetin je problematické, proto se v praxi používá měření nepřímé, např. od velkého trochanteru, od spony stydké a podobně. U šikmé pánve dochází k vychýlení páteře do strany (Tichý, 2000). Hertlingová tvrdí, že pokud je důvodem šikmé pánve nestejná délka končetin, bývá doprovázena sníženou mobilitou v sakroiliakálním kloubu. Naopak zvýšenou mobilitu kloubu nachází u žen v těhotenství a krátce po porodu, díky působení hormonu relaxinu, a sekundárně k instabilitě symphysis pubica (Hertling, 1996).

3.3 Základní patologie hlubokého stabilizačního systému Suchomel předpokládá, že přetrvávající bolest způsobuje reflexní inhibici stabilizačních svalů. Ty se nacházejí ve spazmu, který se považuje za ochranný, protože má zabránit pohybu v postiženém segmentu a dalšímu poškození. Pokud se sval nachází ve spazmu, dochází k snížení cirkulace a jeho zásobení, čímž je pravděpodobně způsobena i následná atrofie svalů (Suchomel, 2006). Spolupráce mezi lokálními a globálními stabilizátory musí být vyvážená. Je-li tato rovnováha porušena, dochází k nedostatečnému zapojení lokálních stabilizátorů a k převaze globálního svalového systému. Stabilita je sice zajištěna, ale jiným způsobem. V důsledku toho se může předpokládat neideální centrace segmentů. Stabilizace s převahou globálních svalů je méně výhodná, protože svaly jsou v této funkci méně efektivní (Suchomel, 2006). Hyperaktivitu globálního systému lze chápat jako kompenzační mechanismus pro zajištění stability v určitých mezích. Bolest, kterou pacient cítí a pro kterou posléze vyhledá naši pomoc, je známkou vyčerpání, nebo vyčerpávání těchto kompenzačních mechanismů. Dochází k přetížení svalového systému s důsledky pro vazivový a kostěný aparát ve formě mikrotraumatizace tkání. Zvyšuje se riziko úrazů, mění se pohybové stereotypy. Převaha globálního svalového systému přispívá k vypojení lokálních stabilizátorů z pohybových schémat. Příčinou může být jak zranění ve formě kontuze, bolestivé stavy, dlouhodobě prováděná činnost se zaměřením pouze na globální svaly, dále svou roli zde hraje 23

dysaferentace např. používáním nevhodné obuvi, hypoaferentace vznikající monotónně zaujímanou pracovní polohou převážně vsedě, kdy jsou drobné svaly pro svoji činnost nedostatečně stimulovány (Suchomel, 2006). Kabelíková a Vávrová vidí jako hlavní důvod patologie hlubokého stabilizačního systému v civilizaci, protože ta poškozuje pohybový režim člověka. Jako důsledek především jednostranného zatěžování vznikají nadměrně silné, zkrácené svalové skupiny a svalové skupiny oslabené, což má za následek vadné držení těla. Důsledky hyperaktivity jedněch a hypoaktivity jiných svalů jsou o to závažnější, že u mnoha kloubů lidského pohybového aparátu tvoří svaly s tendencí ke zkrácení se svaly s tendencí k oslabení partnerské dvojice svalů. Narušuje se svalová rovnováha, kde nejde jen o poruchu v periferních strukturách pohybového aparátu, nýbrž i o hlubší poruchy v řízení pohybu. Rozpadají se fyziologické pohybové programy (Kabelíková, Vávrová, 1997). Svaly patřící do hlubokého stabilizačního systému mají tendenci ke zkrácení, na jehož podkladě následně oslabují. A proto jejich funkci musí převzít globální stabilizátory, které zajišťují pevnost a stabilitu kloubů. Mezi základní patologii hlubokého stabilizačního systému patří svalové dysbalance dle Jandy, tedy horní a dolní zkřížený syndrom a vrstvový syndrom. Horní zkřížený syndrom je charakterizován oslabenými dolními fixátory lopatky a zvýšenou aktivitou horních fixátorů lopatky, zkrácené mm. pectorales a oslabenými mezilopatkovými svaly, oslabené hluboké flexory šíje a zkrácené extenzory šíje. Pacienti mívají kulatá záda a předsunuté držení ramen, krku a hlavy, dále mají zvýšenou krční lordózu, často mají horní hrudní dýchání. Dolní zkřížený syndrom je tvořen slabými mm. glutei maximi a zkrácenými flexory kyčlí, slabými břišními a zkrácenými bederními vzpřimovači trupu, slabými mm. glutei medii a zkrácenými mm. tensores fasciae latae a mm. quadrati lumborum. V tomto syndromu je zvětšený sklon pánve a bederní hyperlordóza. Při tomto syndromu bývají i zkrácené ischiokrurální svalstvo, důvodem je nejspíše kompenzační mechanismus na zmenšení sklonu pánve. U vrstvového syndromu se střídají oblasti hypertrofických i oslabených svalů. Při pohledu zezadu je to hypertrofické ischiokrurální svalstvo, poté hypertrofické a oslabené gluteální svalstvo, málo vyvinuté bederní vzpřimovače, hypertrofické vzpřimovače trupu v oblasti torakolumbální, ochablé mezilopatkové svalstvo a hypertrofické horní fixátory ramenního pletence. Při pohledu zepředu je nápadné oslabení břišních svalů a zkrácené mm. pectorales (Lewit, ISBN 80-86645-04-5).

24

4.1 Historické poznatky Kořeny orientálního tance sahají až do dob několik tisíc let před naším letopočtem a dodnes nikdo neví, kde je jeho kolébka, zda v dávných kulturách Afriky, Indie nebo Blízkého východu. Dávné kultury pojímaly tanec různě. Některé ho tančily jako součást svých náboženských obřadů, jinde ho tančily pro jeho léčivé účinky, některé jako přípravu na porod (tzv. tanec rodiček), jiné jako součást namlouvacího rituálu (Truhlářová, staženo 9. 10. 2007). Zatímco Dolphina považuje za kolébku břišního tance Egypt, zatímco Dallaová se od tohoto názoru distancuje. Petříček ve své publikaci tvrdí, že ať už byla kolébka orientálního tance kdekoliv, vždy byla rozhoupána touhou po zachování lidské rasy a zajištění úrody obilovin, tedy kultem plodnosti. V tanci můžeme najít jak prvky tanců afrických, tak i indických, egyptských, tureckých, marockých, či třeba perských. Další druhy břišních tanců se nachází v Jižní Americe. V každé z těchto zemích se pak tanec vyvíjel, a proto i dnes se mohou tančit různé styly (Dallal, Harris, 2006). Přestože obecné podvědomí o břišních tancích je, že jej tancovaly ženy v harému, aby na sebe upoutaly pozornost sultána, pravdou je, že se jednalo spíše o formu potěšení, zábavy a udržení fyzické kondice žen samotných. Tančí se s důrazem na břicho a pánevní oblast, která je symbolem plodnosti. Kult plodnosti existoval v mnoha starých civilizacích.

4.2 Základní postoj Základní postoj vychází ze správného držení těla, které tanec usnadňuje. Břišní tanec se skládá ze samostatných pohybů jednotlivých částí těla. Při těchto izolacích musí být tělo uvolněné a páteř co nejvíce napřímená, protože jen takový postoj umožňuje největší pohyb. V základním postoji dle Dallalové jsou ramena stažena dozadu, hrudník vypnutý mírně dopředu, brada směřuje mírně vzhůru, ale nesmí dojít k záklonu hlavy, břicho je zatažené dovnitř, pánev je podsazená. Kolena jsou mírně pokrčená. Tento základní postoj se musí během tance dodržovat. Kromě pokrčených nohou se tento postoj shoduje se správným držením těla dle Rychlíkové (Rychlíková, 1987). Dolphina či např. Anife Vyskočilová s tímto postojem souhlasí, pouze s tou výjimkou, že nohy nejsou položeny vedle sebe na vzdálenost asi deseti centimetrů, ale jsou dány v tandemu. Zastávají názor, že tento postoj tvoří ženě lepší postavu a lépe vypadá, ale je mnohem náročnější z hlediska udržení balance (Dolphina, 2005).

25

Dle Petříčka by měly tanečnice tančit bosky, důvodem je propojení ženy s přírodou. Ale vzhledem k prostředí, kde se tanec tančí, se mohou užít i baletní piškoty. Další věc, na kterou kladou důraz všichni autoři bez rozdílu, je důraz na zatížení plosek nohou. Ženy by si měly uvědomit, jak zatěžují svoje nohy. Při správném postoji by měly mít zhruba polovinu váhy na patách, jednu třetinu váhy na hlavičce prvního metatarsu a nejméně váhy, zhruba jednu šestinu, by měly mít na hlavičce pátého metatarsu.

4.3 Základní prvky tance Na začátku každé hodiny je nutné se protáhnout. Protahují se svaly zad, krku a boků, je nutné zahřát si celé tělo. Mezi nejvhodnější cviky na zahřátí jsou dle Dallaové cviky vytahovací, protahovací, vyklenutí a kontrakce. Naopak Dolphina a Petříček považují vyklenutí a kontrakci za základní prvek. Při protahování se postupuje směrem kaudálním. Začíná se protažením a uvolněním krku, ke kterému se používají pomalé půlkroužky a úklony. Následují úklony a vytažení do stran na protažení hrudní páteře, pánev a dolní polovina těla stojí na místě. Petříček k tomu přidává protažení ramen pomocí kroužků, nejprve jedním směrem, poté druhým. Pro ztížení se nakonec provádí kroužky obou ramen současně. Tento cvik považuje Dallal již za prvek tance. Dolphina klade důraz na protažení páteře s dechem. Ženy s výdechem se předkloní, chvilku zůstanou v předklonu a protáhnou si svaly především na zadní straně stehen, nakonec se pomalu zvedají, jakoby se chtěly vždy zvednout jen v jednom segmentu. Tento cvik umožňuje protažení všech krátkých svalů páteře (Dolphina, 2005). Dallalová klade důraz na vyklenutí a kontrakci hrudníku a pánve. Vyklenutí a kontrakce hrudníku uvolňuje napětí v horní části zad a zlepšuje držení těla. Při kontrakci hrudníku má žena vysunout hrudník dopředu a stlačovat lopatky k sobě. Zde se zapojují mm. rhomboidei, m. latissimus dorsi, střední a dolní porce m. trapezius. Při vyklenutí hrudníku tlačí hrudník směrem dozadu a ramena se posouvají dopředu, dochází k zapojení mm. pectorales, horního porce m. trapezius, m. levator scapulae a m. serratus anterior. Vyklenutí a kontrakce pánve jsou obdobné, tento cvik posiluje břišní svaly, protahuje svaly dolní poloviny části zad. Při vyklenutí pánve se musí zapojit svaly mm. recti abdominis, mm. obliqui abdominis interni et externi, m. transversus abdominis v koaktivaci s bránicí. Při kontrakci pánve dochází k protlačení pánve dopředu, zapojují se bederní vzpřimovače trupu, m. quadrati lumborum a m. latissimus dorsi. Břišní stěna se při tomto pohybu zcela uvolňuje. Základní prvky tance se dělí na pomalé pohyby, kam patří sunutí, kroužky, vlny a osmičky, na shimmy a na středně rychlé pohyby, kam se řadí pohyby jedním bokem či 26

chůze (Dallal, Harris, 2005). Petříček ve své publikaci spíše postupuje od jednodušších prvků ke složitějším. Začíná kroužky pánví a hrudníkem, poté přechází na shimmy a nakonec řadí středně rychlé pohyby. Toto dělení ale nerespektuje počáteční zdatnost tanečnic. Petříček neučí jen základní kroužky pánví, ale zrovna k nim přidává i kroužky vertikální, osmičky, kroužky s chůzí, což může tanečnicím, které si ještě nezvykly na úplnou relaxaci a nemají dostatečně upravené držení těla, činit problémy. Při pomalých pohybech se zlepšuje napětí a pružnost svalstva, nejvíc ze všech tanečních pohybů zapojují svalstvo do hloubky (Dallal, Harris, 2006). Dallalová začíná sunutím hlavy, kdy se hlava sune bez úklonu či rotací, následuje sunutí hrudníku, sunutí pánve. Při těchto pohybech je nutné dodržet diferenciaci mezi jednotlivými částmi těla. Pokud tanečnice provádí sunutí hrudníku, dolní polovina těla se nesmí hnout za svého místa. Při sunutí hlavy se zapojují autochtonní svaly krku ve spolupráci s hlubokými flexory. Při pohybu nesmí docházet k pohybu dopředu či naopak dozadu. Tento cvik pomáhá k uvolnění přetížené krční páteře. Při sunutí hrudníku se kromě autochtonních svalů zad hrudní páteře zapojují šikmé břišní svaly, a to při pohybu vlevo levý m. obliquus abdominis internus a pravý m. obliquus abdominis externus. Při pohybu nesmí docházet k předklonu či záklonu, tanečnice by stále měla myslet na základní postavení při tanci. Tento pohyb vede k uvolnění torakolumbálního přechodu. Při sunutí pánve se zapojují bederní vzpřimovače trupu v koaktivaci s břišní stěnou a šikmé břišní svaly. Při těchto pohybech nesmí docházet k úklonu, který se provádí v rámci protahování. Je nutné zachovat podsazení pánve, při vychýlení pánve ze základního postavení a déletrvajícího cvičené v této poloze hrozí vznik bolestí v bederní páteři. Dalším pohybem, který se tanečnice učí, jsou kroužky ramenem. Nejprve se naučí tlačit rameno střídavě nahoru a dolů, poté dopředu a dozadu. Nakonec jednotlivé pohyby spojí do pomalého kroužku. Při tomto prvku ženy procvičují m. trapezius a m. levator scapulae při pohybu nahoru, m. serratus anterior při pohybu dopředu, poté při pohybu dolů m. pectoralis major, při pohybu lopatky zpět k páteři mm. rhomboidei. Pohyb vychází pouze z ramene, ostatní části těla jsou v základním postavení a zcela bez pohybu. Důležité je, aby se tanečnice nejdříve naučily provádět pohyb pomalu a přesně, a teprve až zvládnou pomalý pohyb, tak mohou přidat na rychlosti. Při kroužku ramenem dochází k mobilizaci lopatky, což přináší úlevu ženám, které mají ramena přetížená z důvodu nošení těžkých tašek, kabelek apod. Tento pohyb by se měl opakovat nejvíce desetkrát, aby naopak nedošlo k přetížení m. trapezius a vzniku dalších bolestí. Pokud se žena plně soustředí na precizní provedení pohybu, je to také energeticky náročnější. 27

Pravděpodobně nejtěžším prvkem dle Dallalové, který se tanečnice učí, jsou kroužky hrudníkem. Proto také již v rozcvičce klade důraz na vyklenutí a kontrakci hrudníku. Cvik se učí nejprve jako sunutí do stran, poté kontrakce a vyklenutí. Nakonec se jednotlivé prvky spojí do celistvého kroužku. Pokud tanečnice provádí kroužek směrem doleva, nejprve musí dojít k aktivaci m. obliquus abdominis internus pravé strany a m. obliquus abdominis externus levé strany spolu s autochtonními svaly hrudníku, poté následuje vyklenutí hrudníku se zapojením mm. pectorales, horního porce m. trapezius, m. levator scapulae a m. serratus anterior. Poté následuje sunutí směrem doleva zapojením m. obliquus abdominis internus levé strany a m. obliquus abdominis externus pravé strany. Nakonec dochází ke kontrakci hrudníku zapojením mm. rhomboidei, m. latissimus dorsi, střední a dolní porce m. trapezius. Důvod náročnosti prvku spočívá v diferenciaci hrudníku od pánve. Naopak dle Dolphiny jsou náročnější střední (tzv. sluneční) kroužky pánví, protože protahuje a posiluje svaly pasu a břišní svalstvo, které bývá často oslabené. Při rozboru pohybu směrem doleva dochází nejprve k sunutí pánve doprava při kontrakci zapojení bederních vzpřimovačů v koaktivaci s břišní stěnou a šikmými břišními svaly, poté dochází k vyklenutí pánve zapojením mm. recti abdominis, mm. obliqui abdominis interni et externi, m. transversus abdominis v koaktivaci s bránicí, následuje sunutí pánve doleva při kontrakci bederních vzpřimovačů v koaktivaci s břišní stěnou a šikmými břišními svaly, nakonec je kontrakce pánve zapojením bederních vzpřimovačů trupu, m. quadrati lumborum a m. latissimus dorsi. Proto také ženy mohou mít s tímto pohybem problémy, se mohou cítit unavené. Tento kroužek probíhá stále v jedné rovině, na rozdíl od měsíčních kroužků, kdy se pánev pohybuje navíc nahoru a dolů. Malé kroužky pánví výrazněji tvaruje a protahuje svalstvo dolní části zad. Kroužek vlevo se provádí tak, že se pokrčí levá noha, čímž se zvedne pravý bok do strany a nahoru. Poté následuje pokrčení obou končetin a kontrakcí se protlačí pánev dopředu a na střed. Levé koleno se propne, čímž se zvedne levý bok nahoru a do strany. Obě dolní končetiny se propnou a pánev vyklene dozadu a do středu. Nejprve tanečnice začíná kontrakcí m. quadratus lumborum na pravé straně, m. obliquus abdominis internus na pravé straně a m. obliquus externus na levé straně. Následuje kontrakce pánví, která se vytvoří zapojením břišních svalů, poté je na řadě propnutí levého kolene s kontrakcí m. quadratus lumborum levé strany, m. obliquus abdominis internus levé strany a m. obliquus abdominis externus pravé strany. Posledním prvkem je kontrakce pánve směrem dopředu při zapojení bederních vzpřimovačů trupu, mm. latissimi dorsi, mm. quadrati lumborum. Při měsíčních kroužcích dochází k pohybu pánve nahoru a dolů. 28

Shimmy je rychlý pohyb pánví nebo rameny a provádí se vždy izolovaně. Shimmy pánví se provádí pomocí střídavého propínání kolen. Pohyb provádí m. quadriceps femoris, m. sartorius, jejich protihráče tvoří hamstringy (m. biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus), m. triceps surae a m. plantaris. Důležité je, že u kolen nesmí dojít k maximálnímu propnutí, jinak by si tanečnice mohla přivodit bolesti kolen. Dále je nutné, aby tanečnice byla maximálně uvolněná, jinak pohyb nelze provést. Účinkem tohoto pohybu je, že u něj dochází k maximální relaxaci svalů zad i břišní stěny. U shimmy rameny se střídá vysunování jednoho ramene dopředu a současně druhé rameno jde dozadu. Nejprve se prvek cvičí pomalu, následuje zrychlení pohybu. Pohyb musí vycházet z ramen, nesmí vycházet z ramen. Vzhledem k postavení ramen se při pohybu dopředu zapojuje m. pectoralis major a m. serratus anterior, při pohybu dozadu se zapojují mm. rhomboidei, m. levator scapulae a m. trapezius. Při nacvičování tohoto cviku musí ramena zůstat v základním postavení, při špatném nacvičování hrozí přetížení m. trapezius a bolesti krční páteře a ramen. Při pohybech jedním bokem, které se řadí mezi středně rychlých pohyby, se zdokonaluje držení rovnováhy. Středně rychlé pohyby nejsou tak silově náročné jako pohyby pomalé, ani tak vzdušné jako shimmy (Dallal, Harris, 2006). Při akcentu bokem dolů, tzv. dropp, je jedna noha mírně předsunuta, položena na špičce, druhá noha je propnutá. Při tomto pohybu se zvedá jeden bok, na jehož straně je noha položena na špičce. Pánev musí být maximálně uvolněná, při pokrčení kolene bok klesne sám. Při provádění droppu se zapojuje m. obliquus abdominis externus a m. quadratus lumborum na straně zatížené nohy. Při akcentu bokem nahoru, tzv. hipp, je stejná výchozí poloha jako u droppu, ale tentokrát se pohyb děje směrem nahoru. Při tomto pohybu se zapojuje m. obliquus abdominis internus na straně provádějící pohyb. Pokud spojíme dropp a hipp současně do jednoho pohybu, je zde nápadná podobnost s pánevní diagonálou dle Kabata. Při akcentech je nutné maximální uvolnění, pokud by tak nebylo, žena by nemohla akcent provést. Při pohybu je nutné přesně zachovat směr, kam má pohyb směřovat, to znamená při hippu anterokraniálně a při droppu posterokaudálně. Při nedodržení směru pohybu hrozí přetížení m. quadratus lumborum a vzniku bolestí v bederní oblasti. Dle Dallalové a Harrise se kroky učí později, Petříček ve své publikaci preferuje naučení jednoho prvku s jeho následným spojením do chůze.

29

5 Balanční cvičení v rámci břišních tanců Balanční cvičení vede k aktivaci nejhlouběji uložených systémů hlubokých zádových svalů. Udržování statické polohy mí svoji dynamiku, kdy dochází koordinovaně k zapojování jednotlivých svalových skupin tak, aby danou polohu vybalancovávaly a udržovaly. Dle Bursové vlastní cvičení spočívá v tom, že pacient udržuje zvolenou nestabilní polohu, která se volí úmyslně tak, aby vybalancovávání a udržování bylo podstatně náročnější než vlastní vzpřímený stoj (Bursová, 2005). Trojan a kol. tvrdí, každý organismus je neustále vystaven vlivům prostředí, aferentace. V CNS jsou tyto podněty podrobeny analýze. Pokud z ní vyplývá, že je nutno reagovat, pak jsou po eferentních drahách impulzy vedeny k periferním výkonným orgánům, které jsou především svaly (Trojan, Druga, Pfeiffer, Votava, 2005). Přestože to žádný z autorů ve své publikaci neuvádí, břišní tance jsou určitým balančním cvičením. Při tanci dochází k neustálému přenosu váhy z jedné dolní končetiny na druhou při zachovaném základním postavení. Dále při rychlých třesavých pohybech, tzv. shimmy, musí nohy zůstat položené na jednom místě a nehýbat se, přestože k tomu rychlejší pohyb svádí. Při jakémkoliv prvku, při němž je váha jen na jedné dolní končetině a druhá je položená před ní, se žena musí soustředit na udržení balance. Následně se k tomu přidá pohyb, může to být dropp, hipp, nebo třeba kroužek pánví na jedné straně. Nakonec je docela obtížné udržet rovnováhu, provést správně pohyb a navíc u toho vypadat ladně. Dalším prvkem, který vyžaduje balanci, jsou všechny prvky, při kterých se používá pouze hrudník a horní končetiny, naopak pánev a nohy musí zůstat na jednom místě. Ať už se jedná o velké kroužky hrudníkem, nebo třeba různé zaklánění s vlnitými pohyby horních končetin. Při těchto pohybech dochází k vychýlení celé horní poloviny těla, mění se těžiště, ale tanečnice zůstává stát na stále stejném místě.

30

6 Průzkum mezi tanečnicemi Mezi tanečnicemi začátečnicemi jsem se snažila zjistit, jaké účinky na ně mají břišní tance. Sestavila jsem krátký dotazník s otázkami, které se týkaly účinků břišních tanců, a ten jsem položila 18 dívkám, z toho 11 dívek patřilo do skupiny začátečníků, zbylých 7 patřilo do skupiny pokročilých. Dotazník se nachází v příloze č. 13. Hodiny probíhaly jednou týdně a trvaly devadesát minut. Mezi mé první otázky patřila ta, jestli věděly o nějakých pozitivních účincích břišních tanců a zda pro jejich rozhodnutí hrál nějakou roli jejich zdravotní stav. Odpověď většinou zněla, že chtěly zkusit přirozený pohyb tance, chtěly zkusit něco nového, či ho v minulosti viděly a chtěly ho také zkusit. Pouze ve dvou případech jsem dostala odpověď, že začaly tančit kvůli bolestem zad. Další moje otázka se týkala délky navštěvování kurzu tance. Skupinka pokročilých tančí již dva roky, ve skupince začátečníků je to doba různě dlouhá. Podle toho, kdy začaly s tancem, se dá usuzovat i na účinky, jaké na ně pravidelný pohyb ve formě tance má. Z jedenácti tanečnic chodí šest již od října, další tři začaly chodit v polovině února a zbylé tři chodí pouze měsíc. Následující otázka byla ohledně držení těla, zda došlo ke zlepšení. Ve dvanácti případech došlo ke zlepšení ve smyslu uvědomění si špatného držení a snahu o nápravu. Ve třech případech ke zlepšení nedošlo s odůvodněním, že neměly problémy s držením těla. Poslední tři odpovědi byly od slečen, které navštěvovaly kurz nejkratší dobu. Její znění bylo, že nemohou posoudit, zda došlo ke zlepšení, ale snaží se alespoň občas myslet na to, aby neseděly shrbené a aby se vyrovnaly. Dále jsem se ptala na bolesti zad, zda jimi trpěly a pokud ano, jestli došlo ke zlepšení s pravidelným tancem. Dvanáct respondentek odpovědělo, že bolestmi zad netrpěly. Pouze v jednom případě nedošlo ke zlepšení. Ve zbylých pěti případech došlo ke zmírnění bolestí. Odpovědi na otázku týkající se zlepšení menstruačních bolestí už nebyly tak jednoznačné. Osm dívek bolestmi netrpělo. Čtyři dívky si nějakého nevšimly, popřípadě si vzhledem k užívání hormonální antikoncepce nebyly jisté, zda zlepšení mohou tanci připsat. Pouze šest dívek uvedlo, že se jejich bolesti zlepšily. Otázka týkající se uvolnění přetížení svalů či svalových skupin, měla jednoznačnější odpovědi. Ve třinácti případech došlo k uvolnění přetížených svalových skupin, ve třech případech byla odpověď nevím a zbylé dvě odpovědi byly ne u dívek, které si nebyly vědomy toho, že by měly nějakou svalovou skupinu přetíženou.

31

Zda díky břišním tancům dochází ke zlepšení vylučování, se mi nepodařilo prokázat. Pouze dvě dívky uvedly, že se jim zlepšilo vylučování, zbytek dívek neměl s vylučováním problémy. Následovala otázka, zda se jim nějak upravila postava. Pouze v polovině případů dívky odpověděly, že ano. Tyto dívky tančili už déle než rok, ve dvou případech to byly začátečnice, které tančili dvakrát týdně. Další tři dívky změnu nepocítily a posledních šest dívek žádnou změnu nezpozorovalo. Vzhledem k tomu, že břišní tance jsou i cvičením, je na místě otázka, zdali se dívkám zlepšila fyzická kondice. Pouze dvě dívky si odpověděly, že ne, další tři dívky si prozatím nevšimly zlepšení. Zbylých třináct dívek odpovědělo, že u nich došlo ke zlepšení tělesné kondice. Protože jsou břišní tance i filozofií, zajímalo mě, zda se dívkám zvýšilo sebevědomí v souvislosti s přijetím takové postavy, jakou mají, ať už z pohledu svého, či okolí. V sedmnácti případech se mi dostalo odpovědi ano, pouze v jednom případě byla odpověď ne. Poslední otázka, kterou jsem dívkám položila, se týkala toho, co jim tanec přináší, co pro ně břišní tanec znamená. Dozvěděla jsem se, že tanec berou jako sport, přináší jim úlevu, radost z pohybu. Tak jako někteří lidé mají na odreagování plavání či třeba fotbal, tyto dívky mají na odreagování od všedních starostí tanec. Navíc je tanec učí, aby se projevila jejich ženskost, učí, že každá dívka je krásná, bez ohledu na svoji postavu.

32

7 Diskuze Pohyb v břišních tancích je založen na nevědomém posilování hlubokého stabilizačního systému. Zároveň je to také balanční výcvik. Pohyby, jež se při tanci provádějí, vyžadují velké soustředění a zapojení více svalových skupin různých částí těla najednou. Velký důraz se klade na oddělení horní a dolní poloviny těla. Zkušené tanečnice dokážou spojit pohyb pánve, pohyb hrudníku, vlnivé pohyby horních končetin a pohyb hlavy. Takovéto propojení jednotlivých pohybů jsou však velmi náročné a vyžadují dlouhodobý trénink. Velké pozitivum břišních tanců se spatřuje v protahování zkrácených svalů. Protahování je dvojí, jednak na začátku, jednak na konci. Protažení na začátku hodiny je důležité pro zahřátí svalů. Počátkem cvičení ženy na chvilku odhodí své starosti a začnou se soustředit pouze na tanec. Počátečním protažením si ženy mohou protáhnout celé tělo, které je po námaze v práci, ať už vykonávají jakékoliv povolání, ztuhlé a unavené. Naopak při tanci dochází k uvolňování endorfinů, tzv. vnitřních opiátů, které mají za následek radost z pohybu a i lepší náladu ženy samotné. Na středním východě se břišní tanec učí odmalička jako ozdravný pohyb vycházející z krouživých pohybů pánví. Střídá se svalové napětí s uvolněním, vibrace s plynulým pohybem. Břišní tanec nepřetěžuje jednotlivé svalové skupiny ani klouby, zvyšuje cirkulaci krve, zbavuje tělo toxinů a zrychluje metabolismus, což vede ke zdravému snižování tělesné hmotnosti. Orientální tanec snižuje riziko srdečních chorob a úroveň cholesterolu v krvi. Zvyšuje tělesnou zdatnost, pohyblivost a uvolnění (dostupné z www.aisha.cz). Dallalová a Harris vidí hlavní účinek ve změně držení těla. Pokud se žena naučí správně držet své tělo, může si pomoci od dalších problémů, např. bolestí zad. Při tanci dochází k uvolnění svalů, žena se vědomě naučí protáhnout své zkrácené svaly, které jí umožní zbavit se napětí. Pro správné provedení pohybů žena musí být dostatečně uvolněná, protože taneční pohyby vyžadují sílu a pohyblivost. Pokud žena není dostatečně uvolněná, bude pohyby provádět se špatným zapojením svalů a následně pocítí bolest. Dle Dolphiny má břišní tanec na poporodní zpevnění pánevního dna i rychlé zformování postavy po porodu. Ve zralém věku a v době přechodu pomáhá zpevňovat pánevní dno a předcházet potížím s únikem moči. Dále také pomáhá zmírňovat klimakterické potíže (Dolphina, 2005). Dle Truhlářové nabízí orientální tanec při dobrém provádění a zachování určitých pravidel velkou léčebnou sílu. Má velmi příznivé účinky na celkové zdraví ženy a na její psychiku. Krouživé a vlnivé pohyby těla uvolňují zatuhlé svalstvo, blokády páteře a tím zmírňují a odstraňují bolesti zad. Zároveň se pohybem svalstvo zpevňuje a zapojují se 33

a procvičují i svalové skupiny, které se při běžném pohybu nezapojují (Truhlářová, dostupné z www.brisnitanceliberec.cz). Autoři se shodují, že mezi fyzické účinky břišních tanců patří zlepšení prokrvení celého těla, zlepšení pohyblivosti a koordinace, zlepšení postavení těla, zvýšení pružnosti celého těla a síly jednotlivých svalů (namáhány jsou stehenní i lýtkové svaly, svaly trupu a u tance se svíčkami nebo závojem zejména paže), celkové formování postavy, posílení svalů dna pánevního a usnadnění porodu, zmírnění menstruačních bolestí, při tanci se uvolňují svaly v oblasti pánve, což napomáhá léčbě neplodnosti, díky stimulaci vnitřních orgánů se upravuje zažívání, velmi pomáhá od ztuhlosti krčních svalů a tak i od bolesti (dnes tak časté od sezení u počítače). Mezi psychické účinky břišního tance patří, že přináší radost a uvolnění, odbourává stres a zvyšuje sebevědomí. Při učení každého nového pohybu se tanečnice musí soustředit na precizní provedení pohybu, při jeho dalším cvičením se pohyb automatizuje, ekonomizuje a stává se ladným a krásným na pohled. Při cvičení musí žena dodržovat správné nastavení svého těla, základní postoj, který se dodržuje při všech pohybech. Pokud by ho nedodržela, tak by mohlo dojít k přetížení svalů a vzniku bolesti. Základní postavení tance se kromě pokrčených nohou shoduje se správným držením těla. Přestože je náročné, změnit držení těla, na které je daná osoba zvyklá, s pravidelným tancem a uvědomováním si správného držení je každý člověk schopen převést si správné držení těla i do jiných situací. Příkladem může být sed s napřímenou páteří místo předchozího shrbeného sedu. Čím déle žena tancuje, tím více si zvyká na jiné držení těla a je i schopná vydržet v něm déle, než na začátku, kdy měla zkrácené svaly a nová poloha jí byla nepříjemná. Pravděpodobnou příčinou bolestí zad je oslabený hluboký stabilizační systém a následné přetížení svalů povrchnějších. Při tanci dochází k posilování hlubokého stabilizačního systému a intersegmentální pohyblivosti, tím dochází k uvolnění povrchněji uložených svalů. V počáteční rozcvičce se protahují zkrácené a předrážděné svaly, které mohly být zdrojem obtíží, a po protažení dochází k posílení svalů v jednotlivých pohybech. Mnoho autorů uvádí, že při břišních tancích dochází ke zmírnění menstruačních bolestí. Při tanci dochází k posilování břišních svalů a vlivem pánevních kroužků i k promasírování vnitřních orgánů. Při těchto pohybech dochází i k protažení svalů pánevního dna, čímž se zmírní napětí, které může také být zdrojem obtíží. Některé ženy cítí bolest při menstruaci v zádech. I zde může dojít ke zmírnění bolestí, protože kromě uvolnění pánevního dna při tanci dochází i k protažení zádových svalů. 34

Se správným držením těla se uvolňují přetížené svaly, protože správné držení těla umožňuje i zapojení dalších svalů. Navíc při protahování, ať už na začátku nebo na konci hodiny, se protahují svaly a uvolňuje svalové napětí. Pro tanec je velmi důležité umění uvolnit se. Pokud by se ženy nedokázaly uvolnit, mohla by se u nich objevit bolest. Účinek na zlepšení vylučování se mi sice v mém dotazníku nepodařilo prokázat, ale myslím, že v dnešním hektickém světě je mnoho žen, které mají s vylučováním problémy. Příčinou je stres, nedostatek pohybu, špatná a nepravidelná strava. Při břišních tancích dochází k posílení břišního lisu. Zpevňuje se nejen bříško, ale pravidelným pohybem, který urychluje metabolismus, napomáhá i trávení potravy. Jako při každém cvičení by žena neměla před tancem jíst, ale ani by neměla jít na hodinu hladová, protože pocit hladu jí na pohodě moc nepřidá. Úprava postavy není příliš velká. Jedná se spíše o zpevnění bříška a zlepšení držení těla. Velkou roli v posouzení postavy hraje i psychika. Mnoho dívek není spokojeno se svojí postavou, což je důvodem, proč tolik dívek zkouší držet diety. V nejhorším případě to může vyústit až v mentální anorexii či mentální bulimii. Roli v posouzení postavy hraje i fakt, jak se dívka na sebe dívá. Břišní tanec je filozofie, která učí dívky, aby se přijaly takové, jaké jsou. Učí každou ženu mít se ráda taková, jaká je, ať už je štíhlá či naopak trochu při těle. Břišní tance jsou cvičením, i když mají o něco zábavnější formu, než cvičení třeba v posilovně. Proto je na místě i otázka, jestli se dívkám zlepšila fyzická kondice. Při cvičení dochází k posílení kardiovaskulárního systému, který nám pak umožňuje lépe reagovat na zátěžové situace, jako je například rychlá chůze, dobíhání autobusu či tramvaje, či chůze do kopce a do schodů. Příkladem adaptace může být nacvičování shimmy, který se v rámci tance může cvičit i tři minuty. Nacvičování jakéhokoliv pohybu by se dalo přirovnat k posilování, stejně tak i v břišních tancích se při cvičení dodržuje určitý počet opakování. Protože jsou břišní tance i filozofií, zajímalo mě, zda se dívkám zvýšilo sebevědomí v souvislosti s přijetím takové postavy, jakou mají. Tento druh tance učí dívky být se sebou spokojené, takové jaké jsou. A to se odráží v jejich sebevědomí. Tento tanec může tančit každá žena, dokonce ta dívka, která má bříško, má výhodu oproti štíhlejší kolegyni, protože na ní jsou ty pohyby mnohem více vidět. A také spíš na nich můžeme vidět pozitivní účinky tance jako zvýšení fyzické kondice, úpravy postavy, snížení bolestí zad. Pokud žena přijme sebe samu, jaká je, přestane si dělat starosti s tím, co si o ní myslí okolí, což se projeví na její psychické pohodě. Zajímalo mě, co těmto tanečnicím tanec přináší. Co pro ně břišní tanec znamená. Důvody jsou různé. Některé jej berou jako sport, jiným přináší úlevu, radost z pohybu. 35

Pro mnohé je to místo, kde mohou zapomenout na všechny všední starosti a alespoň na chvilku jim umožní přenést se do jiného světa, kde se mohou plně odreagovat. Někteří lidé mají na odreagování plavání či třeba fotbal, tyto dívky mají na odreagování od všedních starostí tanec. Navíc je tanec učí, aby se projevila jejich ženskost, učí, že každá dívka je krásná, bez ohledu na svoji postavu. V dnešní době je ideál krásy nastaven na štíhlou postavu. Jen proto, že ji dívka nemá, by neměla být považována za méně krásnou. Z tohoto hlediska vidím velkým pozitivní účinek tance, protože pokud se dívky smíří se svojí postavou, nebudou držet diety ani nebudou omezovat příjem jídla. A proto se i tento tanec doporučuje dívkám, které trpí mentální anorexií či mentální bulimií, protože může napomoci ke změně pohledu na jejich tělo.

36

8 Závěr Břišní tance mají mnoho zastánců a odpůrců. Velkou výhodou oproti jinému cvičení je, že se jedná o přízemní cvičení. Tedy že nevystavuje tělo nárazům a otřesům. Dále podporuje fantazii a improvizaci. Dalším pozitivem je ovlivnění kondice, vědomé uvolnění svalů, žena si hlídá svoji tělesnou váhu, protože při tanci spaluje kalorie, posiluje se jí kardiovaskulární systém (Dallal, Harris, 2006). Břišní tance jsou vhodné pro všechny generace žen bez ohledu na postavu či další choroby. Starší pacientky se mohou v tanci zaměřit na pomalejší pohyby s posílením a dle potřeby si udělat pauzu, u mladších tanečnic je jediným omezením jejich vůle k pohybu. Jedná se o spojení tance s posilováním. Velkou roli zde hraje i motivace. Je to forma cvičení v zábavné formě, takže si mnoho žen ani neuvědomuje, že posilují své svaly. Tento druh cvičení může být velmi přínosný z hlediska posílení svalů a nacvičování správné postury, ale musí se dodržovat přesné postavení pánve, její podsazení, správné postavení horních i dolních končetin. Je nutné pohyby provádět správně jen se zapojením svalů, které se těchto pohybů mají účastnit a nepřetěžovat u toho svaly jiné. Kontrolou pro správné cvičení je fakt, že ženy by pohyb neměl bolet. Myslím, že břišní tance se mohou doporučit všem ženám. Jak ženám, které si pomocí tance chtějí vylepšit svoji postavu, tak i ženám, které chtějí tančit jen pro radost. Je však nutné zachovat pár důležitých skutečností, a to podsazení pánve, ramena musí být stažena dolů, žádný pohyb by neměl být vykonáván křečovitě. Další přínos mají tyto tance na ženskou psychiku. Tanec je nejen cvičení svalů, ale pomáhá i uvědomit si ženě, že je krásná, ať už vypadá jakkoliv. Proto se také tento tanec dá doporučit ženám, které trpí mentální anorexií nebo bulimií. Při tomto tanci je jedno, jak žena vypadá, naopak větší výhodu mají ženy s plnější postavou kvůli natřásání při pohybu. Tanec zvyšuje ženě sebevědomí a pomáhá jí cítit se přitažlivě, což má vliv i na její další chování. Cítí se spokojenější. Přestože výsledky v dotazníku nemusí být pro každého přesvědčivé, myslím, že by tanec měl mít svoji roli v životě. Pokud žena nemá dostatek času, či z jiného důvodu nesportuje, tanec je optimálním řešením. Je to zábavná forma cvičení, kdy ženy může utéct daleko od reality, a ani se nemusí plně uvědomovat, že cvičí. I když jen málo dívek tančí natolik dlouho, aby se u nich projevil pozitivní přínos tance, jejich kladné odpovědi mi daly za pravdu, že pozitivní přínos tanec má. Jen se musí cvičit dostatečně dlouhou dobu a pravidelně. V tomto ohledu se tanec neliší od jakéhokoliv jiného cvičení.

37

Odpověď na otázku, zda doporučit břišní tanec specifickým diagnózám, není jednoduchá. Při doporučení se musí zvážit i ostatní problémy, která ta daná pacientka má. Domnívám se, že by nebylo chybou doporučit tanec ženám, které mají problém s otěhotněním, či po porodu na zpevnění pánevního dna, trpí močovou inkontinencí, mají vadné držení těla, mentální anorexie a bulimie. Břišní tanec může tančit úplně každá žena, která má chuť zkusit něco nového a která má vůli k pravidelnému pohybu.

38

REFERNČNÍ SEZNAM 1) Balatka J., Kineziologie pro posluchače tělesné výchovy I., Gaudeamus, 2002, ISBN 807041-928-8 2) Belly dance, dostupné z en.wikipedia.org/wiki/Belly_dancing, staženo 9. 10. 2007 3) Bursová M., Kompenzační cvičení, Grada Publishing, a. s., 2005, ISBN 80-247-0948-1 4) Čihák R., Anatomie I., Grada Publishing, 2001, ISBN 80-7169-970-5 5) Dallal T., Harris R., Břišním tancem ke kráse, P. Dobrovský – BETA, 2006 6) Dolphina, Břišní tanec, Ikar, 2005, ISBN 80-249-0605-8 7) Gray H., F. R. S., Gray′s anatomy, Parragon, 1998, ISBN 0-75252-409-7 8) Gross J. M., Fetto J., Rosen E., Vyšetření pohybového aparátu, Triton, 2005, ISBN 807254-720-8 9) Holaňová R., Krhut J., Muroňová I., Funkční vyšetření pánevního dna, Rehabilitace a fyzikální lékařství, č. 2, 2007, s. 87 – 90 10) Kabelíková K., PhDr., CSc., Vávrová M., Cvičení k obnovení a udržování svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla), Grada Publishing, 1997, ISBN 80-7169384-7 11) Kapandji I. A., The fysiology of the joints, Elsevier Limited, 1974, ISBN 0-443-01209-1 12) Lewit K., Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, 5. Přepracované vydání, Sdělovací technika, spol. s. r. o., ISBN 80-86645-04-5 13) Lewit K., Stabilizační systém bederní páteře a pánevní dno, Rehabilitace a fyzikální lékařství, č. 2, 1999, s. 46 – 48 14) Luttgens K., Hamilton N., Kinesiology – scientic basis of human motion, The McGrawHill Companies, Inc., 1997, ISBN 0-697-24655-8 15) Marek J. a kol., Syndrom kostrče a pánevního dna, Triton, 2000, ISBN 80-7254-137-4 16) Orientální tance – tanec s vlivem na krásu i zdraví, dostupné z www.aisha.cz, staženo 9. 10. 2007 17) Petrovický P., Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi, Osveta, spol. s. r. o., 2001, ISBN 80-8063-046-1 18) Petříček P., V rytmu života – průvodce orientálním břišním tancem, Erdeline, 2002, ISBN 80-238-9779-9 19) Platzer W., M. D., Color atlas and textbook of human anatomy, Thieme Medical Publishers, Inc., 1992, ISBN 0-86577-423-4 20) Rychlíková E., Doc., MUDr., CSc., Skryto v páteři, Aviceum, 1987, ISBN 08-108-87

39

21) Soderberg G. L., PhD, PT, FAPTA, Kinesiology – application to pathological motion, Wiliams & Wilkins, 1997, ISBN 0-683-07851-8 22) Suchomel T., Stabilita v pohybovém systému a hluboký stabilizační systém – podstata a klinická východiska, Rehabilitace a fyzikální lékařství, č. 3, 2006, s. 112 – 124 23) Tichý M., MUDr., CSc., Funkční diagnostika pohybového aparátu, Triton, 2000, ISBN 80-7254-02-2 24) Truhlářová E., Zdravotní účinky břišních tanců, dostupné z www.brisnitanceliberec.cz, staženo 9. 10. 2007 25) Truhlářová E., Orientální břišní tanec, www.brisnitanecliberec.cz, staženo 9. 10. 2007 26) Véle F., Funkce hybného systému – fyziologie a patofyziologie hybnosti a kinesiologie z hlediska rehabilitace, 1966, Státní zdravotnické nakladatelství 27) Véle F., Kineziologie, Triton, 2006, ISBN 80-7254-720-8 28) Véle F., Kineziologie pro klinickou praxi, Grada Publishing, 1997, ISBN 80-7169-256-5

40

Příloha č. 1 Obr. č 1 Sklon pánve (Čihák R., Anatomie, Grada Publishing, 2001, ISBN 80-7169-970-5, str. 283)

41

Příloha č. 2 29) Obr. č. 2 Porovnání mužské a ženské pánve (Kapandji A. I., The fysiology of the joints, Elsevier Limited, 1974, ISBN 0-443-01209-1, str. 55)

42

Obr. č. 3 Porovnání ženské a mužské pánve (Platzer W., M. D., Color atlas and textbook of human anatomy, Thieme Medical Publishers, Inc., 1992, ISBN 0-86577-423-4, str. 187)

43

Příloha č. 3 Obr č. 4 Typy pánve dle Erdmanna a Gutmanna (Lewit K., Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, 5. Přepracované vydání, Sdělovací technika, spol. s. r. o., ISBN 80-86645-04-5, str. 61) a) vysoká asimilační pánev

b) normální typ

c) pánev se sklonem k přetěžování

44

Příloha č. 4 Tab. č. 1 Typy pánve (Lewit K., Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, 5. Přepracované vydání, Sdělovací technika, spol. s. r. o., ISBN 80-86645-04-5, str. 62) Asimilační pánev

Normální pánev

Přetěžovaná pánev

Sklon kosti křížové

50 - 70°

35 - 50°

15 - 30°

Sklon krycí destičky

15 - 30°

30 - 50°

50 - 70°

nad spojnicí vrcholů

ve výši hřebenů lopat

pod spojnicí lopat kostí

hřebenů lopat kostí

kostí kyčelních

kyčelních

uprostřed

uprostřed nebo

S1 Uložení destičky L4

kyčelních Postavení

excentricky dorsálně

promontoria

ventrálně

v pánevním pletenci Tvar obratle L5

obdélníkovitý

sekyrovitý

sekyrovitý

Tvar destičky L5

obdélníkovitý a širší

sekyrovitý a nižší než

sekyrovitý a nižší než

než L4

L4

L4

L5 – S1

L4 – L5

L4 – L5

nedostatečná fixace L5

dobrá fixace L5

dobrá fixace L5 a L4

krycí destička S1

krycí destička S1

lumbosakrální

Segment největší pohyblivosti Úloha iliolumbálního vazu Hlavní nosná struktura

sakroiliakální kloub

Zakřivení páteře

ploché

průměrné

zvýšené

rtg - statika

osa kyčelních kloubů

průměrná

hlavová olovnice je

je před promontoriem,

před promontoriem,

hlavová olovnice a

které je před příčnou

olovnice nad os

osou kyčelních kloubů

naviculare se shodují a leží za promontoriem Klinické následky

hypermobilita, sklon

blokády, postižení

blokády a artrózy

k degeneraci destičky

destičky L5

lumbosakrální,

L5, ligamentová bolest

45

sakroiliakální a kyčelní

Příloha č. 5 Obr. č. 5 Kloubní plochy sakroiliakálního kloubu (Soderberg L., PhD, PT, FAPTA, Kinesiology – application to pathological motion, Wiliams & Wilkins, 1997, ISBN 0-68307851-8, str. 392)

46

Příloha č. 6 Obr. č. 6 Nutace a kontranutace (Kapandji I. A., The fysiology of the joints, Elsevier Limited, 1974, ISBN 0-443-01209-1, str. 65)

47

Příloha č. 7 30) Tab. č. 2 Provázanost pohybů páteře, pánve a kyčle (Luttgens K., Hamilton N., Kinesiology – scientic basis of human motion, The McGraw-Hill Companies, Inc., 1997, ISBN 0-697-24655-8, str. 183) Tab. č. 2 a) Primární pohyb pánve pánev

klouby páteře

kyčelní kloub

sklopení pánve dopředu

hyperextenze

mírná flexe

sklopené pánve dozadu

mírná flexe

plná extenze

naklopení pánve doleva

mírná lateroflexe doprava

mírná addukce napravo, mírná abdukce nalevo

rotace doleva (bez otočení

rotace doprava

hlavy nebo pohybů nohou)

mírná zevní rotace napravo, mírná vnitřní rotace nalevo

Tab. č. 2 b) Sekundární pohyb pánve páteř

pánev

flexe

sklopení pánve dozadu

hyperextenze

sklopení pánve dopředu

lateroflexe doleva

sklopení pánve doleva

rotace doleva

rotace pánve doleva

48

Příloha č. 8 Obr. č. 7 Základní postavení při břišních tancích

a) dle Dallal, Harris b) dle Dolphiny

49

Příloha č. 9 Obr. č. 8 Shimmy klasické (Petříček P., V rytmu života - průvodce orientálním břišním tancem, Erdeline, 2002, ISBN 80-238-9779-9, str. 26)

50

Příloha č. 10 Obr. č. 9 Dropp (Petříček P., V rytmu života - průvodce orientálním břišním tancem, Erdeline, 2002, ISBN 80-238-9779-9, str. 28)

51

Příloha č. 11 Obr. č. 10 Hipp (Petříček P., V rytmu života - průvodce orientálním břišním tancem, Erdeline, 2002, ISBN 80-238-9779-9, str. 29)

52

Příloha č. 12 Obr. č. 11 Shimmy rameny (Petříček P., V rytmu života - průvodce orientálním břišním tancem, Erdeline, 2002, ISBN 80-238-9779-9, str. 27)

53

Příloha č. 13 Obr. č. 12 Střední kroužky (Petříček P., V rytmu života - průvodce orientálním břišním tancem, Erdeline, 2002, ISBN 80-238-9779-9, str. 15)

54

Příloha č. 14 Dotazník Proč jste začaly chodit na břišní tance?

Jak dlouho chodíte na hodiny břišních tanců?

Hrál nějakou roli váš zdravotní stav v rozhodnutí začít chodit na břišní tance?

Zlepšily jste si držení těla?

Pokud jste měly bolesti zad, zmírnily se vám po pravidelném tančení?

Pokud jste měly menstruační bolesti, zmírnily se vám po pravidelném tančení?

Došlo u vás k uvolnění přetížených svalů?

Pokud jste měly problémy s pravidelným vylučováním, upravily se vám?

Máte pocit, že se vám upravila postava z pravidelného tance?

Pocítily jste nějakou změnu ohledně své fyzické kondice?

Zvýšila se vám sebevědomí?

Co vám tanec přináší? (např. radost z pohybu, je to forma uvolnění, lék na špatnou náladu apod.)

55

Příloha č. 15 Tab. č. 3 Výsledky dotazníku před

po

ano

ne

ano

ne

držení těla

12

6

15

3

bolest zad

6

12

1

17

bolestivá

10

8

4

14

přetížené svaly

13

5

0

18

problémy

2

16

0

18

úprava postavy

11

7

9

9

fyzická kondice

16

2

13

5

sebevědomí

4

14

17

1

menstruace

s vylučováním

56