Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o. Brno
Učíme cestovní ruch a pohostinství učíme se cestovní ruch a pohostinství Sborník příspěvků ze čtvrté mezinárodní konference
Mezinárodní konference se uskutečnila pod záštitou pod záštitou pana Stanislava Juránka, senátora Parlamentu České republiky
Brno 2011
Odborní garanti konference: Prof. RNDr. Ing. Miloš Šeda, Ph.D. Prof. RNDr. Arnošt Wahla, CSc. Doc. Ing. Darina Eliášová, Ph.D. Doc. Ing. Vratislav Kozák, Ph.D. Doc. Ing. Petr Suchánek, Ph.D. Doc. Ing. Jana Štofilová, CSc.
Organizační výbor: Mgr. Štěpánka Jurčíková Ing. Alena Klapalová, Ph.D. Mgr. Jakub Trojan Mgr. Petra Trunečková
Text publikace připravili: Ing. Alena Klapalová, Ph.D. Mgr. Petra Trunečková
Recenzent: Prof. RNDr. Arnošt Wahla, CSc. © Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o. Brno, 2010 ISBN 978-80-87300-15-2
OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................................... 6 HOTELIÉR A JEHO MIESTO V GASTRONOMICKÝCH SLUŽBÁCH ......................... 7 Ing. Danica Balušková PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY KVALITY ŽIVOTA A MANAŽMENT UDRŽATEL'NÉHO PRIESTOROVÉHO ROZVOJA CESTOVNÉHO RUCHU V PODMIENKACH SR............................................................................................................. 10 doc. Ing. Arch. Janka Betáková, PhD., doc. Mgr. Anton Heretik, PhD. PROPOJENÍ TEORETICKÉ VÝUKY S PRAXÍ NA ZÁKLADĚ METODY PROBLEM BASED LEARNING NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH CESTOVNÍHO RUCHU ....................................................................................................................................... 21 Mgr. Martina Černá, Ph.D. VÝVOJOVÉ TRENDY V REKREAČNOM CESTOVNOM RUCHU ................................ 27 doc. Ing. Darina Eliašová, PhD. VÝUKA ODBORNÉHO ANGLICKÉHO JAZYKA NA VYSOKÝCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH ZAMĚŘENÝCH NA CESTOVNÍ RUCH .......................................................... 37 Mgr. Jana Jašková POUŽITÍ PROGRAMU GERTL PRO VÝUKU STATISTIKY .......................................... 47 Mgr. Tomáš Jeřábek POZITIVA A NEGATIVA KULTURNÍHO POZNÁVACÍHO CESTOVNÍHO RUCHU V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................................................................ 56 Mgr. Taťána Karásková HUMAN RESOURCES KNOWLEDGE AND SKILLS AS THE BARRIERS OF ENTREPRENEURSHIP OF SMEs IN TOURISM AND HOSPITALITY .......................... 63 Ing. Alena Klapalová, Ph.D. ANALÝZA FAKTORŮ OVLIVŇUJÍCÍCH VÝBĚR STŘEDNÍ ŠKOLY U ŽÁKŮ 9. ROČNÍKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL VE ZNOJMĚ ................................................................. 69 Bc. Kamila Klemešová, Bc. Martin Slezáček KOMUNIKATIVNÍ JAZYKOVÁ KOMPETENCE A SCHOPNOST ČTENÍ S POROZUMĚNÍM ................................................................................................................... 85 Mgr. Hana Kolisková DISCOVERING SPA HOTELS AND RESORTS IN SLOVENIA....................................... 95 Alexey Kondrashov MARKETINGOVÝ VÝZKUM A PROFESNÍ PŘÍPRAVA STUDENTŮ .......................... 101 Ing. Miroslava Kostková, Ph.D., Mgr. Klára Królová
PIVOVARSKÁ TURISTIKA Z POHLEDU KULINÁŘSTVÍ .............................................. 107 doc. Ing. Vratislav Kozák, Ph.D. MOŽNOSTI VYUŽITÍ BIOPOTRAVIN JAKO PROSTŘEDEK OBOHACENÍ NABÍDKY GASTRONOMICKÉHO ZAŘÍZENÍ .................................................................. 112 Mgr. Klára Królová, Ing. Miroslava Kostková, Ph.D. KONKRÉTNÍ REALIZACE PŘEDMĚTU METODIKA PRÁCE PRŮVODCE – PŘÍPRAVA A VEDENÍ ZAHRANIČNÍHO ZÁJEZDU ....................................................... 126 Ing. Olga Kubová VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚPRAVA POJIŠŤOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE ................... 133 Ing. Ondřej Melichar TLMOČENIE V PROFESII SPRIEVODCU CESTOVNÉHO RUCHU ............................. 140 PaeDr. Andrea Molnárová, PaeDr. Lucia Záhumenská, PhD. ÚLOHA CESTOVNÉHO RUCHU V REGIONÁLNOM ROZVOJI ................................... 149 Ing. Emília Sabolová EURÓPSKY TRH SO SLUŽBAMI – MOŽNOSTI A VÝZVY ............................................ 157 PhDr. Veronika Sklenková, PhD., doc. PhDr. Martin Klus, PhD. KOORDINAČNÍ CENTRUM CESTOVNÍHO RUCHU JAKO SOUČÁST PRAKTICKÉ VÝUKY .............................................................................................................. 171 doc. Mgr. Peter Stoličný, ArtD. KVALITA PODNIKŮ SLUŽEB V ČR .................................................................................... 174 doc. Ing. Petr Suchánek, Ph.D. POTREBA SYNCHRONIZÁCIE EDUKÁCIE A PRAXE V CESTOVNOM RUCHU .... 183 Ing. Kristína Šambronská, PhD. INFORMAČNÍ SYSTÉM PRO CESTOVNÍ RUCH A HOTELNICTVÍ ............................ 194 prof. RNDr. Ing. Miloš Šeda, Ph.D. MODERNIZACE VÝUKY GASTRONOMIE, HOTELNICTVÍ A TURISMU ................. 198 Ing. Jiří Štindl ŠTATISTICKÉ ZISŤOVANIE HOSPODÁRSKYCH ÚČINKOV CESTOVNÉHO RUCHU ....................................................................................................................................... 206 doc. Ing. Jana Štofilová, CSc. TVORBA ŠTUDIJNÝCH MATERIÁLOV NA VŠOH .................................................... 209 doc. Ing. Jana Štofilová, CSc., prof. Ing. Kristína Viestová, CSc. KULTIVAČNÍ VÝZNAM AKTIVNÍHO PŘÍRODNÍHO TURISMU ................................. 216 doc. PaeDr. Jiří Štyrský, CSc. INOVACE STUDIJNÍHO PROGRAMU VYSOKÉ ŠKOLY OBCHODNÍ A HOTELOVÉ S PODPOROU STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ EU ....................................... 220 Mgr. Bc. Jakub Trojan
JE CESTOVNÍ RUCH OBOREM, KTERÝ BY SE MĚL SAMOSTATNĚ STUDOVAT? .............................................................................................................................. 228 doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc. CESTOVNÍ RUCH – NÁSTROJ I ŠANCE EKONOMICKÉHO ROZVOJE .................... 238 Ing. Vladimír Vavrečka, CSc. VÝUKA ÚČETNICTVÍ NA VYSOKÉ ŠKOLE OBCHODNÍ A HOTELOVÉ V BRNĚ .. 255 Ing. Eva Vincencová, Ing. Roman Horák, CSc. INSPIRACE Z RAKOUSKA – PŘÍSTUP PEDAGOGŮ A STUDENTŮ K VÝUCE CESTOVNÍHO RUCHU ........................................................................................................... 261 Ing. Hana Zábranská
ÚVOD Již čtvrtá mezinárodní vědecko-odborná konference Vysoké školy obchodní a hotelové se uskutečnila dne 19. května 2011 pod záštitou pana Stanislava Juránka, senátora Parlamentu České republiky a to na téma do určité míry provokativní, které zní: Učíme cestovní ruch a pohostinství – učíme se cestovní ruch a pohostinství. Cílem konference bylo podnítit odbornou debatu jak praktiků, tak i teoretiků z akademické sféry prezentovat zkušenosti, poznatky, nápady, ale i problémy, se kterým se setkávají ve své práci. Téma konference navazovalo na téma předchozího roku, které bylo zaměřené na předávání nejlepších zkušeností z praxe v oblasti cestovního ruchu a pohostinství. Konference byla zahájena přednesením zdravice pana senátora Juránka a to prostřednictvím prorektorky pro vzdělávací činnost docentky Jany Štofilové, která přednesla taktéž úvodní slovo. Účastníky konference ve svém proslovu pozdravila taktéž paní Jana Drápalová, starostka Místní části Brno – Nový Lískovec. V plenárním zasedání vystoupili zástupci praxe a to Mgr. Jakub Stárek, ředitel odboru dalšího vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělesné výchovy s tématem „Cestovní ruch v celoživotním učení/ cestovní ruch v dalším vzdělávání“, Ing. Lukáš Bačík z Centrály cestovního ruchu Jižní Morava, který představil projekty Centrály, na kterých se spolupracuje s akademickou sférou, paní Marína Sedláková, vice-prezidentka Asociace průvodců ČR, Česká republika s tématem „Průvodce - integrální součást nabídky služeb cestovního ruchu“, ve kterém se zamýšlela i nad potřebou znalostí a vzdělávání průvodců a Ing. Jan Privarčák, místostarosta Místní části Brno – Nový Lískovec. Za akademickou obec vystoupili Mgr. Jakub Trojan z hostitelské školy, který prezentoval projekt „Inovace studijního programu Vysoké školy obchodní a hotelové s podporou strukturálních fondů EU, docent Štyrský z Univerzity Hradec Králové tématem „Kultivační význam aktivního přírodního turismu“, docent Vaníček z Vysoké školy polytechnické Jihlava, zamýšlející se nad významem a účelností samostatného studijního oboru cestovní ruch, Ing. Vavrečka, prorektor Vysoké školy podnikání Ostrava s tématem „Cestovní ruch – nástroj i šance ekonomického rozvoje“ a docentka Darina Eliašová z hostitelské školy s příspěvkem zaměřeným na vývojové trendy v rekreačním cestovním ruchu. V rámci tří sekcí odeznělo celkem 35 příspěvků, z toho 7 v rámci studentského workshopu. Příspěvky z workshopu jsou součástí speciální edice sborníku. Příspěvky zcela naplnily cíl konference – pro účastníky konference přinesly řadu nových informací a podnětů jak pro další pedagogickou činnost, tak pro rozvoj vzdělávání v oboru cestovního ruchu a pohostinství, ale i pro výzkumnou činnost. Za organizátory konference děkuji všem účastníkům a doufám, že i v roce 2012 bude další ročník konference minimálně tak úspěšný jako v tomto roce.
Brno, 20. června 2011
PhDr. Ludmila Bartoňová rektorka VŠOH s.r.o.
6
Hoteliér a jeho miesto v gastronomických službách Hotelier and his/her position in gastronomic services Danica Balušková Abstrakt: V svojej prezentácii som sa snažila priblížiť začínajúcim hoteliérom aj našim poslucháčom a širokej verejnosti odborné rady skúsených profesionálov z praxe v hoteliérskej branži. Hosť očakáva nepoznané - zážitok. Zážitková gastronómia sa stáva moderným trendom na celom svete. Je na hoteliéroch ponúknuť kvalitný produkt, dostatok časového priestoru, či profesionálnu odbornosť personálu, ktoré vedú k spokojnosti hosťa. Abstract: In my presentation I tried to introduce to hotelier beginners and also to our students and to general public the guidance of experts from hotelier business. The guest expects unrecognized – an experience. The experience gastronomy becomes a modern trend all over the world. It is on hoteliers – to propose a quality product, sufficient time space or the proficiency of hotel staff. Od staroveku sa chudoba, aristokracia, či umelci vydávali na cesty do všetkých kútov sveta za účelom poznania prírody, bohatstva, kultúry krajiny, či diplomatických povinností, náboženstva, existencie... Na každej dlhej ceste kočom, koňmi alebo pešo sa riešil základný problém ako nájsť „strechu nad hlavou s chlebom a vínom pre pocestných“. Je to dlhá púť, ktorá odkrýva dianie v dejinách ľudstva a jej tajomný čas prežitia či bytia v danom vývoji spoločnosti. Je to história o každodenných príbehoch ľudského života či hľadaní prvých ubytovacích prístreškov na cestách z druhého tisícročia p.n.l., ktorá tvorí nepretržitú niť s minulosťou po dnešné hotelové reťazce. Ubytovanie, prístrešok vyjadruje slovo „Hotel“, ktoré sa od prvej tretiny 19. storočia stáva podstatným symbolom. „Hôtel“ vo francúzskom výraze charakterizuje ako dom či ubytovanie pre hostí. „Hôte“ = hosť. Hotel ako veľkohostinec v češtine sa udomácnil v roku 1880. Hoteliérstvo, česky hotelnictví, je odvedené od francúzskeho slova „Hôtel“, ktorého definícia znie ako väčší podnik zariadený na prechodné ubytovanie pre hostí so stravovacími či spoločensko-zábavnými službami. „Hôtelier“ z franc. znamená v preklade majiteľ hotela. „Byť úspešným hoteliérom je ako fľaša červeného vína... Potrebuje čas, aby dozrel“, hovorí svoje vyznanie riaditeľ legendárnej dubajskej plachetnice - sedemhviezdičkového hotela Burj Al Arab, Heinrich Morio, ktorý začínal svoju kariéru pred 30 rokmi ako hotelový poslíček. Úspechu predchádza tvrdá práca, vzdelanie, zručnosti, skúsenosti, ktoré sa dajú naučiť iba v praxi. Dôležité je pozitívne myslenie. Ak si hovoríme, že nenávidíme svoju prácu, nikam sa nedostaneme. Zmena je prirodzený zákon nášho života. V hoteliérstve platí stonásobne mať rád svoju prácu, tešiť sa z nej, prenášať svoje profesionálne nadanie a schopnosti, nadšenie na svojich kolegov či hostí. Atmosféru dokonalosti v praxi zdôrazňujú odborné tréningy či školenia zamestnancov, kolegov či personálu pre dosiahnutie profesionálnej úrovne poskytovaných služieb, ktoré vedú k hosťovej spokojnosti. Hostia očakávajú nepoznané, sú
7
nároční, skúsení svetobežníci, ktorí reťazovo porovnávajú, kritizujú a doporučujú svoje gastronomické zážitky. Celý život sa venujem gastronómii, z môjho odborného pohľadu by mal byť hoteliér predovšetkým reprezentant, ktorý neustále zdokonaľuje svoj angažmán aj v tejto časti hotelového biznisu a postupuje v nej. Produktom hotela by nemali byť iba ubytovacie či stravovacie služby, ale neopakovateľný zážitok, ktorý hosť očakáva. Svetovým moderným trendom je zážitková gastronómia. Je to umenie niečo neopakovateľné pripraviť pre hosťa, dokonale komponovať či prezentovať menu s nápojom. Veď už v starovekom Egypte sa bežne usporadúvali hostiny, kde sa starostlivo strážilo menu a dbalo sa na to, aby nápoje chuťovo ladili k jednotlivým chodom. Slávnostne a pútavo prestretá slávnostná tabuľa je vynálezom už dávnych čias a pôsobí aj v súčasnosti na hosťa ako pôžitok zo stolovania. Pojem stolovanie zahŕňa všetko, čo súvisí s prípravou, či podávaním jedál a hlavne atmosférou ich konzumovania, čo vonia tradíciou aj kultúrou z rôznych kútov sveta už celé tisícročia po dnešok. Z hľadiska odbornosti sa jedná o vyššiu formu zložitej obsluhy, ktorá sa realizuje priamo pred zrakom hosťa. Patrí sem flambovanie - jedná sa o dohotovenie pokrmu pri stole hosťa s horiacim alkoholom. Ďalej tranšírovanie - je to najstarší spôsob krájania, porciovania mäsa od stredoveku po súčasnosť. Tranšér vykosťuje napríklad rybu priamo pred hosťom. Dochucovanie či príprava jedál na mieru, miešanie nápojov zručným barmanom, či dekantácia vína a obsluha profesionálnym someliérom tvorí tzv. gastronomickú šou pre hosťa, ktorej dianie či súhru dotvára ladnosť obsluhujúcich čašníkov a stáva sa tak neopakovateľným zážitkom či podnetom pre kritiku hosťa. Hoteliér je povinný poskytnúť zamestnancom dostatok času a priestoru postarať sa o hosťa. Dostatočný počet odborného personálu, kvalitný produkt je výsledkom profesionálnych služieb, ktorý vedie k spokojnosti hosťa. „Služba bez ľudí sa v reštauračnom či hotelovom biznise robiť nedá“ - konštatuje výrazná osobnosť Jaroslav Žídek - šéfkuchár bratislavských reštaurácií, ktorý radí a pomáha zlepšiť úroveň poskytovaných gastronomických služieb v Čechách i na Slovensku. Treba bojovať s kvalitou a schopnosťou a pýtať si od hosťa reálnu cenu. Je pochopiteľné, že je lepšie denne obslúžiť 100 hostí za vyššiu cenu ako 300 za 3 eurá. Výsledný efekt bude nezničený personál a náklady na energiu budú omnoho nižšie - prezentuje názor J. Žídek. Zrkadlom či prezentom hotela je jedálny a nápojový lístok pre daný segment, ktorý by mal vzorne reprezentovať naše krajiny, tradíciu ale aj odbornosť či gastronomické poradie, ponuku kulinárskych špecialít z diviny, ovčej bryndze alebo napríklad ochutnávku čaju. Plne doporučujem podať šálku čaju pri privítaní hosťa v hoteli na znak priateľstva, ako je bežné v krajinách nielen ďalekého východu. Veď aj slávny čechoslovák, držiteľ Michelinovej hviezdy Pavel Pospíšil, gastronóm, hoteliér, žijúci v Nemecku od roku 1967 odkazuje svojím kolegom: „Buďte stále prítomní v svojom podniku, nesnažte sa hneď zbohatnúť. Podnik musí byť ako Vaše dieťa, či je to malinká krčma alebo veľký hotel, či ste majiteľ alebo generálny manažér. Ak to niekto nechápe, z podniku nikdy nič nebude“.
8
Hosť, ktorého kvalita služieb v danom segmente zaujme, sa vždy rád vráti alebo odporučí obľúbený podnik ďalším svojím známym, Spokojný zákazník je najlepšou reklamou, ktorá sa nedá nahradiť inou formou.
Zdroje: HOLUB, KAREL: Vybrané kapitoly z dějin gastronomie a hotelnictví, s. 7, 18, 19, vyd. VŠH v Praze 8, 2004, ISBN 80-86578-16-X L. HAYOVÁ, LOUISE: Miluj svoj život, s.106, vyd. Gardenia Publishers Bratislava, 1994, ISBN 80-85662-13-2 SALAČ, GUSTÁV: Stolničení, s. 99, 100, 102, 105, vyd. nakladatelství učebnic Fortuna Praha, 2001, ISBN 80-7168-752-9 TAPPER, HANS: Stôl pre každú príležitosť, s. 7, 8, vyd. Ikar, a. s., Bratislava 1994, ISBN 80-7118-093-9 VIOLA VON WACHENDORF: Čaj, s. 8, vyd. Slovart, spol. s r.o., Bratislava 2007, ISBN 978-80-8085-317-4 Časopis Hoteliér, ročník IV., leto 2010 s 87-90, vyd. Direct press, s.r.o. Žilina, ISSN 13370545 Časopis Hoteliér, ročník V., leto 2011 s. 27-32, s.46, 83-86, vyd. Direct press, s.r.o. Žilina, ISSN 1337-0545
Kontaktné údaje: Ing. Danica Balušková VŠOH, Bosonožská 9, 625 00 Brno (ČR) e-mail:
[email protected]
9
Psychologické aspekty kvality života a manažment udržateľného priestorového rozvoja cestovného ruchu v podmienkach SR Psychological Aspects of Quality of Life and Sustainable Space Development Management of Tourism in Slovakia Janka Betáková, Anton Heretik Abstrakt: Cestovný ruch v povojnovom období je jedným z najdynamickejšie sa rozvíjajúcich odvetví svetovej ekonomiky. Jeho vzťah k životnému prostrediu je však dlhodobo problematický, hoci je tu potenciál pre zlepšenie kvality života obyvateľov i prostredia zacieleného cestovného ruchu. V prvej časti článku sa zaoberáme koncepciou cestovného ruchu a jeho vzťahu k environmentálnym dopadom na prostredie a obyvateľov regiónu so zameraním na legislatívu a odporúčania v Slovenskej republike. V druhej časti článku rozoberáme rozličné – najmä psychologické a sociálne kritériá pre meranie a posúdenie kvality života so zameraním na posúdenie kvality života nielen užívateľov ale najmä obyvateľov cieľových turistických destinácií. Kľúčové slová:Kvalita života, udržateľný priestorový rozvoj, cestovný ruch Abstract: Tourism is one of the most dynamic developing branches of Word economy after The World War Second. It´s relationship towards life environment has been quite problematic; even it creates high potential for improved quality of life of residents living in area of tourist destinations. In first part of the article we analyze conception of tourism and it´s relationship towards environment with focus on legislation in Slovak Republic. In second part of article we focused on different social and psychological criteria for measuring quality of life with special focus not only on tourists but on residents of tourist destinations. Keywords: Quality of life, sustainable space development, tourism
Cestovný ruch a udržateľný priestorový rozvoj v podmienkach SR Cestovný ruch v povojnovom období je jedným z najdynamickejšie sa rozvíjajúcich odvetví svetovej ekonomiky. Drží sa na štvrtom mieste medzi najvýznamnejšími odvetviami vývozu tovarov a služieb. To je najčastejší dôvod prečo je cestovný ruch charakterizovaný ako priemysel. Základnou vlastnosťou cestovného ruchu ako odvetvia je, že na rozdiel od všetkých iných odvetví, body výroby a body spotreby sa priestorovo zhodujú. Coccossis a Psycharis (2008). Ako jedno z prierezových odvetví hospodárstva predstavuje dôležitú súčasť spoločensko-ekonomického života. Tvorí dôležitý faktor ekonomického a sociálneho rozvoja regiónov, ktorý ovplyvňuje tvorbu nových pracovných príležitostí, stimuluje rozvoj technickej a sociálnej infraštruktúry, zlepšuje starostlivosť o životné prostredie a občiansku vybavenosť, je zdrojom príjmov obcí a regiónu. Jeho podiel na národnom HDP je veľmi významný, tiež aj počet pracovných miest, ktoré vytvára. V niektorých málo rozvinutých oblastiach sa zdá, že cestovný ruch je jednou z mála možností ako zlepšiť životnú úroveň obyvateľstva, chrániť životné prostredie a rozvíjať miestne hospodárstvo.
10
Cieľavedomý rozvoj a plánovanie rozvoja cestovného ruchu sú podmienené vypracovaním a prijatím koncepcie rozvoja cestovného ruchu, ktorá formuje poslanie cestovného ruchu v predmetnom území rozvoja cestovného ruchu a čiastkové stratégie na dosiahnutie cieľov rozvoja. Svetový summit o udržateľnom rozvoji, ktorý sa konal v Johanesburgu v roku 2002 sa v rámci svojho implementačného plánu v bode 41 podrobnejšie venuje cestovnému ruchu z hľadiska udržateľného rozvoja. Dosiahnutie udržateľného cestovného ruchu sa sústreďuje na:
Minimalizáciu negatívnych ekonomických, environmentálnych a sociálnych dopadov, Generovanie väčších ekonomických výhod pre miestne obyvateľstvo a zvýšenie blahobytu hostiteľskej komunity pri súčasnom zlepšení pracovných podmienok Zapojenie miestneho obyvateľstva do rozhodnutí. Ktoré majú dopad na kvalitu ich života a životné podmienky Pozitívny príspevok ku kultúrnemu a prírodnému dedičstvu a udržanie jeho svetovej diverzity Poskytnutie hodnoty pre zákazníka i s väčším porozumením kultúrnych, sociálnych a environmentálnych dôsledkov Kollár, Brokeš, (2005).
Všetky aktivity majúce podiel na rozvoji cestovného ruchu úzko súvisí s priestorom, v ktorom sa odohrávajú. Práve tam sa vytvára komplexný priemet a s tým súvisiace synergické a kumulatívne javy, ktoré majú významný dopad na vznik novej kvality a jeho formovanie, v závislosti od prírodných, civilizačných a socioekonomických podmienok, v ktorom sa tieto aktivity odohrávajú. Územné plánovanie rieši základné otázky využívania krajiny v priestore a čase za účelom jej vhodného rozvoja a spravovania. Usmerňuje sa vecná a časová koordinácia činností vplývajúcich na stav životného prostredia, ekologickú stabilitu, kultúrne a historické dedičstvo s ohľadom na základné princípy zakotvené v Národnej stratégii trvalo udržateľného rozvoja. Jeho cieľom je zabezpečiť optimálne využívanie krajiny so snahou minimalizovať negatívne vplyvy vyplývajúce z jednotlivých socioekonomických aktivít (Zákon č. 237/2000 Z.z.). Na prostredie negatívne pôsobia intenzívne formy rekreácie, ktorými sú v území na malej ploche sústreďujúce sa väčšie množstvo návštevníkov. Pri takomto využívaní územia dochádza často k nekontrolovateľným aktivitám, ktoré majú za následok ohrozenie prírodných zdrojov. Okrem toho sa s devastáciou prostredia objavujú aj sociálne konflikty návštevníkov a obyvateľov územia, ktorí strácajú svoje pôvodné územie. Rozvoj infraštruktúry cestovného ruchu ako základného predpokladu pre jeho samotnú existenciu, podlieha územnému plánovaniu na jednotlivých úrovniach.
11
Úlohou územného plánovania je skoordinovať všetky záujmy, ktoré sa v danom území odohrávajú a zabezpečiť predpoklady efektívneho rozvoja územia v kontexte naplnenia cieľov jeho udržateľného rozvoja.
Princípy TUR –Dosiahnutie TUR si žiada zmenu Zmena správania voči potrebám budúcich generácií
Zmena správania a postojov hlavných skupín spoločnosti pri uplatňovaní slobody a rovnoprávnosti (medzigeneračná, vnútrogeneračná a medziregionálna solidarita) Zmena správania a postoja občanov k prevzatiu časti zodpovednosti za rozvoj spoločnosti, za rešpektovanie práv budúcich generácií, za dzigeneračnú, vnútrogeneračnú, regionálnu a edzinárodnú
Celkové posúdenie súladu zámerov, úloh a opatrení KURS 2001 z hľadiska podpory princípov TUR Dokument stanovuje ciele z hľadiska priestorovej a funkčnej organizácie územia SR, navrhuje funkčné využitie regiónov, organizáciu centier, sídelných štruktúr a nadradenej infraštruktúry.
Dokument stanovuje základné územné rozvojové ciele a zásady. Tieto jepotrebné v plnej autonómnosti jednotlivýchnižších, predovšetkým regionálnych celkov, ďalej rozvíjať a tvorivo uplatňovať so zohľadňovaním regionálnych a lokálnychšpecifík v participácii s čo najširším okruhom dotknutých sociálnych a podnikateľských partnerov a verejnosťou. Pred schválením bol dokument široko propagovaný a diskutovaný na všetkých hierarchických úrovniach. Relevantné výsledky týchto diskusií boli zohľadňované pri spracovaní konečného návrhu dokumentu.
12
Návrhy ďalších zámerov, úlohy a opatrenia, ktoré by posilnili význam KURS 2001 z hľadiska podpory smerovania k TUR Realizácia návrhov dokumentu musí byť akceptovaná a uplatňovaná v ďalších plánovacích dokumentoch a rozhodnutiach týkajúcich sa priestorového rozvoja. Obzvlášť je potrebné zlaďovať krátkodobé a strednedobé ciele regionálnej politiky s dlhodobými cieľmi KURS, ako aj vytvoriť potrebné spätné väzby. Dokument pred jeho schválením prešiel verejným prerokovaním a diskusiou. Pri realizácii jeho cieľov bude potrebné tak isto uplatniť princípy partnerstva a to či na celoštátnej alebo regionálnej úrovni.
Schválené ciele, zásady a princípy platňovania výsledkov KURS 2001 bymali byť pred ich realizáciou dostatočne medializované a vysvetľované všetkým dotknutým partnerom, aby pri ich ďalšom uplatňovaní, boli tieto všetkými zúčastnenými ako východiskové princípy a ciele prijaté a následne tvorivo rozvíjané.
solidaritu Zmena hodnotovej orientácie vo vzťahu k významu kultúrneho dedičstva, kultúrnej a spoločenskej identity, vzdelávania a výchovy Zmena správania a postojov k dosahovaniuvysokej a stabilnej úrovne hospodárskeho rastu a zamestnanosti, a to v súlades požiadavkami TUR
Základné ciele dokumentu sú spracované v súlade s princípmi trvalo udržateľného rozvoja. Zvláštny dôraz sa pri rozvoji územia kladie v dokumente na otázky aktívneho a tvorivého zapájania kultúrneho a prírodného dedičstva a okálnych špecifík do rozvojového procesu, pri zohľadnení ich nevyhnutnej ochrany. Dokument zohľadňuje výsledky Národného plánu regionálneho rozvoja a jeho regionálnych a sektorových operačných projektov. Rozvoj hospodárstva a stabilizáciu zamestnanosti dokument navrhuje prostredníctvom podpory rozvojapolycentrickej sídelnej sústavy s vybudovaním adekvátnej nadradenejtechnickej, najmä dopravnej, infraštruktúry. Vytvorenie súrodej polycentrickej sústavy miest a aglomerácií rovnomerne po celom území štátu, dáva predpoklad vytvorenia rovnocenného sociálneho a podnikateľského prostredia.
Optimálne využitie lokálnych kultúrnych a prírodných hodnôt a lokálnych špecifík,je možné iba za aktívnej účasti lokálnych autorít, kde nezastupiteľnú úlohu budú zohrávať regionálne samosprávy, ako nositelia regionálnych rozvojových zámerov a súčasne aj ako autorít zabezpečujúcichochranu kultúrneho a prírodného dedičstva. Pre zabezpečenie realizácie navrhovaných opatrení bude potrebné na všetkých hierarchických úrovniach uplatňovať princípy regionálnej politiky, ktorej strategickým cieľom je zabezpečiť taký rast HDP, aby Slovenská republika do roku 2006 dosiahla úroveň 55–60 % z priemeru HDP/obyv. štátov EÚ, pričom predpokladaný rast HDP sa musí uskutočňovať za týchto rozhodujúcich podmienok: Vyvážaného ekonomického a sociálnehoRozvoja regiónov Harmonického usporiadania a racionálneho využívania celého územia SR Harmonického usporiadania a racionálneho využívania celého územia SR, najmä dôsledným uplatňovaním princípu polycentrickej sústavy mestského osídlenia
6. Zmena správania a hodnotových orientácií vo vzťahu k životnému prostrediu najmä vo vzťahu k prírode a prírodným zdrojom
7. Zmena v spôsobe organizácie a riadenia (s dôrazom na kompetentnosť, efektívnosť a transparentnosť, princíp subsidiarity, integrovaný prístup a pod.)
8. Zmena správania a
Dokument akcentuje rešpektovania cieľov schválených dokumentov environmentálnej politiky SR: - Stratégia, zásady a priority štátnej environmentálnej politiky, - Národný environmentálny akčný program Slovenskej republiky II, - Koncepcia uplatňovania Agendy 21, - Národná stratégia trvalo– udržateľného rozvoja Slovenskej republiky. KURS 2001 vytyčuje základné ciele, ktorými pripravuje priestorové a funkčné usporiadanie aktivít v území. KURS 2001 predpokladá realizovať tieto aktivity v súlade s princípmi vyjadrených v koncepcii reformy verejnej správy. Navrhovaná sídelná štruktúra ťažísk osídlenia, rozvojových osí a sídelných centier plne podporuje princípy územného členenia vyjadrené v pripravovanej koncepcii reformy verejnej správy. KURS 2001 vychádza z teoretických princípov
13
Ochrany a tvorby životného prostredia tak, aby súbežne s ekonomickým rozvojom regiónu boli obnovené environm. Funkcie územia
Ciele environmentálnej politiky štátu a princípy TUR pri realizácii cieľov KURS 2001 je potrebné tvorivo a so zohľadnením miestnych špecifík uplatňovať podľa konkrétnych okolností pri daných konkrétnych priestorových, environmentálnych, ekonomických a spoločenských podmienkach.
Uplatnenie princípu je závislé od realizácie koncepcie reformy verejnej správy – predovšetkým vytvorením samosprávnych orgánov na regionálnej úrovni s príslušnými kompetenciami.
Navrhované ciele v rámci medzinárodnej spolupráce by
postojov v rámci medzinárodnej spolupráce a zabezpečenia globálnej bezpečnosti
deklarovaných v medzinárodne prijatých dokumentov a priamo aplikuje niektorá zásady územného rozvoja vyjadrené v dokumente Európska perspektíva priestorového rozvoja, ktorý bol prijatý štátmi EU. KURS 2001 kladie dôraz na medzinárodnú a cezhraničnú spolupráci z pohľadu tvorby priestorových systémov.
sa mali aktívne uplatňovať ako z polohy celoštátnej územnoplánovacej politiky pri medzinárodných kontaktoch, tak najmä pri aktívnej činnosti Euroregiónov a ostatných cezhraničných spoločenstiev pri všetkých aktivitách s priestorovým dopadom.
Územnoplánovacia dokumentácia je základným nástrojom územného rozvoja a starostlivosti o životné prostredie štátu, regiónov a obcí. Odvetvové koncepcie ústredných orgánov štátnej správy, programy hospodárskeho a sociálneho rozvoja a koncepcie rozvoja obcí musia byť v súlade so záväznými časťami ÚPD. ÚPD komplexne rieši priestorové usporiadanie a funkčné využívanie územia, zosúlaďuje záujmy a činnosti ovplyvňujúce územný rozvoj, životné prostredie a ekologickú stabilitu a ustanovuje regulatívy priestorového usporiadania a funkčného využívania územia. Komplexný rozvoj územného potenciálu SR, ktorý zahŕňa aj rozvoj rekreácie, turizmu a cestovného ruchu a jeho priestorovom priemete rieši Koncepcia územného rozvoja Slovenska, 2001. Vlastná realizácii jednotlivých aktivít musí byť následne spodrobňovaná a konkretizovaná v ďalších plánovacích postupoch a dokumentoch pri ktorých sa musia zabezpečiť ďalšie vyhodnotenia zhodnocujúce ďalšie súvislosti a vplyvy na životné prostredie konkrétnych aktivít v konkrétnych podmienkach.
Koncepcia tvorby funkčno-priestorového systému rekreácie, turizmu a cestovného ruchu na celoslovenskej úrovni vychádza z regionálneho stupňa, na ktorom sa prejavuje aj vo vzťahu 14
k celkovému socioekonomickému rozvoju regiónu. Systém sa skladá z rekreačných územných celkov, rekreačných území väčších miest a územných celkov vidieckeho osídlenia. Menšími územnými jednotkami sú jednotlivé rekreačné a turistické priestory. Záväzná časť Koncepcie územného rozvoja Slovenska - 2001 nasledujúce regulatívy pre rozvoj rekreácie, turizmu a cestovného ruchu:
podporovať tie druhy a formy turizmu, ktoré sú predmetom medzinárodného záujmu (kúpeľný, poznávací kultúrny, horský letný a zimný, tranzitný turizmus a poľovníctvo), nadviazať na medzinárodný turizmus, najmä sledovaním turistických tokov a dopravných trás prechádzajúcich, resp. končiacich na Slovensku. Venovať väčšiu pozornosť aktívnemu zahraničnému turizmu, cezhraničným vzťahom a malému prihraničnému turizmu, previazať dôslednejšie ciele rekreačného a poznávacieho turizmu, dotvoriť funkčno-priestrový systém rekreácie a turizmu na celoslovenskej úrovni vytváraním siete rekreačných územných celkov, siete rekreačných záujmových území väčších miest a siete ucelených území vidieckeho osídlenia, viazať lokalizáciu služieb zabezpečujúcich proces rekreácie a turizmus prednostne na sídla s cieľom zamedziť neodôvodnené rozširovanie rekreačných útvarov vo voľnej krajine, pritom využiť aj obnovu a revitalizáciu historických mestských a vidieckych celkov a kultúrnych pamiatok, utvárať podmienky na prímestskú rekreáciu obyvateľov miest v ich záujmovom území, zabezpečovať v liečebných kúpeľoch únosný pomer funkcie liečebnej, turistickorekreačnej, kultúrno-spoločenskej a ich funkčných plôch, podporovať vznik a rozvoj miestnych kúpeľov na základe využitia špecifík daných území, využiť najmä cestnú dopravu na podporu rozvoja turizmu.
Uvedené trendy predstavujú značný vplyv (typu trhový ťah), ktorý inšpiruje stakeholderov k vedomej inovácii v CR. Vplyvy sú nasledovné: demografické zmeny (napr. viac domácností obývaných mladými, staršími a slobodnými jednotlivcami) meniaci sa životný štýl (napr. individualizmus, zvyšujúce sa príjmy, cestovanie ako súčasť života, uvedomovanie si dôležitosti zdravia) štrukturálne zmeny v životnom štýle (meniace sa množstvo času venované práci, voľnému času, vzdelaniu a regenerácii) rastúca orientácia na zážitok ako novej hodnoty, meniace sa konkurenčné podmienky, značne nadmerná ponuka a voľné kapacity znamenajú intenzívnu cenovú konkurenciu, liberálne podmienky pre vyšší počet konkurentov, globálna ponuka vytvára tlak na lokálnych podnikateľov, efekty spolupôsobenia, vývoj IT a nové riešenia.
15
Tieto trendy si vyžadujú nové štruktúry služieb a zariadení, majú za následok značné zmeny v distribučných kanáloch, otvoria nové marketingové možnosti, ako riešenia založené na databázach, nových sieťových zariadeniach. Úspech čoraz viac závisí na pridanej hodnote turistických produktov (zákaznícka hodnota – znižovanie ceny spolu s rastúcou kvalitou), zvyšovaní „zážitkového“ charakteru balíka, pozostávajúceho z nezávislých komponentov a integrácii zákazníkov do procesu služieb.
Psychologické aspekty v podmienkach SR
kvality
života
rozvoj
cestovného
ruchu
Kvalita života (v angličtine Quality of Life) ako téma sa stala v posledných 20. rokoch významnou súčasťou hodnotenia efektivity ľudskej činnosti v najrôznejších oblastiach ekonómie a podnikania, v environmentálnych vedách, zdravotníctve, sociológii i psychológii. Organizácia pre ekonomickú spoluprácu a rozvoj (OECD) napríklad rozoznáva indikátory kvality života v nasledovných oblastiach a kategóriách: Tab. X. Oblasti, indikátory a kategórie kvality života (OECD, podľa Ferris, 2010) Oblasti Indikátory Kategórie .(Prežitie, zdravie) Zdravie Dĺžka života, Miera zdravia v živote Vzdelanie
Využívanie možností vzdelávania
Zamestnanosť
Dostupnosť, života
kvalita
pracovného (Ovládanie, Hierarchia) (Hierarchia)
Vplyv na tovary a služby Príjem, bohatstvo Fyzické prostredie
(Intelektuálne, Autonómia)
Podmienky bývania, Prístup (Harmónia) k službám, Environmentálna záťaž
Osobná bezpečnosť Vystavenie ohrozenie
riziku,
Sociálne prostredie
Sociálne pripútanie
Voľný čas
Využívanie času
Vnímané (Konzervativizmus) (Spoločenské prijatie, Afektívna autonómia) (Rovnostársky Zdravie)
prístup,
Napriek (alebo práve kvôli) enormnému množstvu teoretickej i výskumnej literatúry je koncept kvality života nejednoznačný. To je sčasti vysvetliteľné rôznou šírkou pohľadu (iný je makroekonomický, sociologický a iní psychologický pohľad) ale zároveň výberom tém, či faktorov, ktoré podľa rôznych prístupov kvalitu života ovplyvňujú. Interdisciplinárne úsilie je následne zamerané buď na zohľadnenie viacerých pohľadov do výsledného (komplexného) zhodnotenia kvality života, alebo sa hľadajú styčné body pre jej určenie. Niekedy tak dochádza k zdanlivým paradoxom – napr. kvalita života vyjadrená priemernými príjmami či HDP krajiny sa môže významne rozchádzať so subjektívnou spokojnosťou jej obyvateľov. Paradox rozchádzajúcich sa mier kvality života posúdenie príjmom a pocitom šťastia bol analyzovaný už v 70.rokoch a po autorovi štúdie dostal názov Easterlinov paradox (pozri napr. Ferris, 2010). Neskoršie štúdie poukázali na súvis nárastu príjmov a kvality života, 16
pričom kvalita života posúdená príjmami a kvalita posúdená subjektívnou pohodou (subjective well-being) sú do silnej miery vzájomne nezávislými premennými (Diener, 2005). Téma kvality života z hľadiska psychológie a príbuzných odborov býva posudzovaná a dávaná do vzťahu s ďalšími témami a pojmami – ako napr. subjektívna pohoda, spokojnosť, šťastie, sebaaktualizácia či dobrý život (Rapley, 2003, Švehlíková a Heretik, 2008). Ďalej budeme vychádzať z predpokladu, že kvalita života nie je nejaká objektívna realita, či jednoduchá premenná, ale konštrukt s rôznym obsahom, šírkou záberu a uhlom pohľadu. Psychologické a príbuzné pohľady sa tiež líšia v názore či v prípade šťastia či subjektívnej pohody/spokojnosti ide o jednorozmerný či mnohorozmerný konštrukt, dosť často sa rozlišuje či ide o vyhodnotenie momentálneho pohľadu na vlastnú kvalitu života (stav), alebo dlhodobé nastavenie/zhodnotenie, ktoré má napr. významnú súvislosť s niektorými osobnostnými črtami (Heretik, ml. a spol., 2009, Heretik, ml., 2010). Iný klasický pohľad uplatnený na mieru kvality života - subjektívnej pohody či spokojnosti, je že subjektívna pohoda a spokojnosť a subjektívna nepohoda a nespokojnosť sú dve nezávislé dimenzie (v angličtine napr. označované ako well-being vs. ill-being, Diener, 2009). Človek tak môže byť v hodnotení svojho života veľmi spokojný a zároveň veľmi nespokojný (môže ísť o rôzne hodnotené aspekty jeho života), prípadne aj zároveň málo spokojný aj málo nespokojný („indiferentný“). Spoločnými pre rôzne poňatia kvality života ako pohody, spokojnosti v psychológii sú práve subjektivita, závislosť od momentálnej nálady, ale aj určitá dlhodobá stála tendencia hodnotiť svoj život ako podobne dobrý či zlý. Subjektívna pohoda a spokojnosť či pocit šťastia sú významne ovplyvnené s hodnotením svojho života a teda budú významne závislé od kontextu či formulácie otázok, ktorými sa snažíme získať odpoveď. Zdá sa však, že ak sa opýtame, ako je konkrétny človek spokojný/šťastný so svojím životom pri hodnotení bude porovnávať svoj terajší stav s minulým, významne tu budú vstupovať tiež premenné očakávania (ako sa mám vz. akoby som sa mal mať). Ďalšou dôležitou súčasťou vyhodnotenia subjektívnej kvality života bude jeho porovnanie sa s (jeho predstavou) ako sa majú druhí ľudia, najmä tí ktorí sú mu blízki – nazvime to referenčná skupina. Dôležité je, že zhodnotenie na základe ktorého človek podá odpoveď o svojej subjektívnej kvalite života nemusí byť uvedomované a významnú rolu tu hrajú aj emocionálne procesy. Vyššie uvedené spôsoby nazerania na tému kvality života majú aj priamy dopad na osobnú spokojnosť ľudí s ich životným prostredím a vnímanú environmentálnu kvalitu ich života. Vyššie uvedené poznatky majú tiež významné dopady na to, ako sa bude kvalita života posudzovať s rizikami, že nebude správne/dostatočne/či primerane zachytená nehovoriac o úmyselných či neuvedomených manipuláciách. Uvedomenie si komplexnosti a vzájomnej spätosti objektívnych a subjektívnych indikátorov kvality života môžeme pozorovať aj v snahách o tvorbu meracích nástrojov kvality života v oblastiach cestovného ruchu, využívania voľného času ale aj ich marketingu (Budruk a Philips, 2011). Zatiaľ čo rôznych formulárov, dotazníkov či inovatívnych metód (JungKook a Mills, 2010) pre zhodnotenie zákazníckej spokojnosti, lojality aj v oblasti cestovného ruchu je mnoho
17
(pozri napr. Wen, 2009 ) existuje však pomerne málo metodík, ktoré by sa snažili o subjektívne ale vedecké posúdenie kvality života samotných obyvateľov vo vzťahu k cestovnému ruchu. Príkladom môže byť dotazník Residents’ perceptions of tourism impacts on QOL, nazvaný autormi tiež Tourism and Quality of Life Measurement Instrument (TQOL), ktorý meria 38 indikátorov kvality života z pohľadu rezidentov vo vzťahu k cestovnému ruchu v mieste ich bydliska (Andereck a Nyaupane, 2011). Príbuzným je aj dotazník Tourism-Specific Quality-of-Life Index, ktorý sa snaží o posúdenie dopadov turizmu aj rezidentov aj u návštevníkov (Puczkó a Smith, 2011). Na záver sa pokúsime uplatniť vyššie uvedené úvahy o sýtení subjektívnej kvality života vo vzťahu k cestovnému ruchu ilustrovať na téme, ktorá súvisí s aktuálnou situáciou Majstrovstvami sveta v ľadovom hokeji SR 2011 (ďalej MS). V čase písania príspevku bolo pár dní do začiatku MS. V reportážach, najmä v TV a regionálnych denníkoch sa pravidelne objavovali negatívne príspevky na témy „znečistené okolie štadiónov“, príjazdových dopravných bodov (vlakové a autobusové stanice). Domáci aj opýtaní turisti sa silne pohoršovali nad špinou a nízkou úrovňou prostredia a služieb. Toto pranierovanie malo zo strany médií uvedomený či neuvedomený cieľ zmeniť veci k lepšiemu. Kontext a formulácie otázok priamo vyzývali k nespokojnosti. Z pohľadu kontextu (a asi aj reportážneho zostrihu vzorky oslovených) išlo o to, že pred takým významným „sviatkom“ má ich životné prostredie vyzerať inak (tu vidíme vplyv kontextu, stavu a porovnania o ktorých sme hovorili vyššie). Väčšina domácich a dovolíme si tvrdiť i cudzincov (veľké transportné uzly ako sú hlavné stanice vyzerajú málokde pekne a čisto) však dlhodobo žije v týchto podmienkach! Je však možné, že miera nespokojnosti je v tomto kontexte (dlhodobý stav) oveľa nižšia (čím netvrdíme, že odpadky, striekance farbou či málo útulné prostredie je v poriadku). Opäť to bude súvisieť s porovnaním (bolo-je, je-mohlo-by-byť), čím bude miera subjektívnej ne/spokojnosti ovplyvnená. A napokon odpoveď by vyzerala úplne inak, keby sme sa opýtali, čo je „dobré“, s čím sú „spokojní“, „čo treba ponechať“ a doplnili otázkami, čo je „zlé“, „s čím sú nespokojní“, „čo je treba napraviť“. Čo je dôležité, nezískame tým len rôzne odpovede, ale ovplyvňujeme aj subjektívnu mieru ne/spokojnosti, či ne/pohody (Diener, 2009)! A napokon z hľadiska MS ako potenciálneho zdroja cestovného ruchu by nás tiež mala z hľadiska kvality života (tu skôr kvality služieb) komplexnejšie zaujímať celková subjektívna spokojnosť návštevníkov, ktorá bude určite ovplyvnená aj ďalšími faktormi. Z hľadiska dopadov na obyvateľov je možné vzťah objektívnych a subjektívnych mier spokojnosti posúdiť komplexne (je možné a pravdepodobné, že objektívna kvalita ľudí blízko štadiónu sa prechodne významne zníži – napr. vplyvom hluku, odpadkov produkovaných fanúšikmi či dopravnými obmedzeniami, ale subjektívna miera spokojnosti môže byť z rôznych dôvodov zachovaná – napr. hrdosť na „našich“ hokejistov, to že sa podujatie koná „u nás“ a podobne). Podľa našich vedomostí nebola subjektívne spokojnosť rezidentov ani návštevníkov na tomto podujatí nijako systematicky posudzovaná.
18
Záver V článku sme sa pokúsili uviesť teoretické koncepcie plánovania cestovného ruchu a udržateľného rozvoja v SR s indikátormi kvality života so zameraním sa na psychologické aspekty hodnotenia kvality života ako je pocit šťastia, subjektívnej spokojnosti a podobne. Chceli sme tiež upozorniť, ako uvedené témy a vyhodnotenia môžu byť merané, ovplyvňované, využívané ale aj zneužívané v neprospech občanov ako užívateľov a zároveň subjektov kvality života.
Literatúra 1 Andereck , K.L., Nyaupane, G. (2011). Development of a Tourism and Quality-of-Life Instrument. In: Budruk, M., Phillips, R. (eds). Quality-of-Life Community Indicators for Parks, Recreation and Tourism Management, 95-114. 2 Budruk, M., Phillips, R. (eds). (2011). Quality-of-Life Community Indicators for Parks, Recreation and Tourism Management (Social Indicators Research Series, 43). Dordrecht: Springer. 3 Coccosis, H., Psycharis, Y. (2008) Regional Analysis And Policy: The Greek Experience. Heidelberg: Physica-verlag. 4 Diener, E. (2005). Guidelines for national indicators of subjective well-being and illbeing. SINET, 84(Nov), s. 4–6. 5 Diener, E. (ed). (2009). Assessing Well-Being. (Social Indicators Research Series, 39). Dordrecht: Springer. 6 Ferris, A.L. (2010). Approaches to Improving the Quality of Life: How to Enhance the Quality of Life. Dordrecht: Springer. 7 Heretik, Anton, ml. (2010). Úzkostlivosť : psychologický a psychopatologický konštrukt (a jeho využitie v epidemiologickom a psychologickom aplikovanom výskume). Bratislava : Stimul. 8 Heretik, A., ml., Heretik, A., st. Novotný, V., Pečeňák, J., Ritomský, A. (2009) Úzkostlivosť vo vzťahu k životnej spokojnosti. Analýza vzťahu na podklade dát zo štúdie EPIA. Psychologica 40. Bratislava : Stimul, s. 317-326. 9 Hnilicová, H. (2005). Kvalita života a její význam pro medicínu a zdravotnictví. In: Payne, J. a spol. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton. 10 JungKook, L., Mills, J.E. (2010). Exploring Tourist Satisfaction with Mobile Experience Technology. International Management Review. 6,1, 91-101. 11 Kollár, V, Brokeš, P. (2005). Environmentálny manažment. Sprint. 1Národná stratégia trvalo udržateľného rozvoja. (2001) http://www.tur.vlada.gov.sk/data/files/950.pdf. 12 Puczkó, L., Smith, M. (2011). Tourism-Specific Quality-of-Life Index: The Budapest Model. In: . In: Budruk, M., Phillips, R. (eds). Quality-of-Life Community Indicators for Parks, Recreation and Tourism Management, 163-184. 13 Rapley, M. (2003). Quality of Life Research: Critical Introduction, London: Sage publications. 14 Švehlíková, L., Heretik, A. (2008). Kvalita života – o čom to hovoríme? PsychiatriaPsychoterapia-Psychosomatika, 15, 3, s. 194-198. 15 Wen, I. (2009). Factors affecting the online travel buying decision: a review. International Journal of Contemporary Hospitality Management. 21, 6/7, s. 752-765.
19
Kontaktné údaje: Doc. Ing. Arch. Janka Betáková, PhD. Instituce: Trenčianska univerzita Alexadra Dubčeka v Trenčíne, Fakulta sociálnoekonomických vzťahov. Katedra manažmentu a ľudských zdrojov. Poštovní adresa: Študentská 1, 911 01 Trenčín E-mailová adresa:
[email protected] Doc. Mgr. Anton Heretik, PhD. Instituce: Dubnický technologický inštitút. Poštovní adresa: Ul. Sládkovičova 533/20, 018 41 Dubnica nad Váhom, Slovensko E-mailová adresa:
[email protected]
20
Propojení teoretické výuky s praxí na základě metody Problem Based Learning na vysokých školách cestovního ruchu Martina Černá Abstrakt: Cílem tohoto příspěvku je ukázat na příkladu FH Wien, jak lze využít metodu Problem based Learning pro spolupráci s aplikační sférou v oblasti cestovního ruchu. Aplikace této metody podporuje aktivitu studentů, jejich kritický přístup k problému, kreativitu, schopnost chápat problém z reálného života jako komplex úkolů s přesahem do jiných oborů a vyžaduje také schopnost pracovat v týmu a prezentovat výsledky. Řešení reálných problémů ve výuce na FH Wien prostřednictvím metody PBL a představení činnosti „Competence Center for Problem Based Learning“ jsou příkladem zkušeností, které získali lektoři VŠPJ během výměnných stáží v rámci projektu Spolupráce vysokých škol v cestovním ruchu, jehož hlavními partnery jsou FH Wien a VŠPJ. Klíčová slova: cestovní ruch, problémové učení, aplikační sféra, stáž, projekt Abstract: The aim of this contribution is to show on the example of FH Wien, how is possible to cooperate with the sphere of application in the field of tourism by means of the method of Problem based Learning. Use of this method supports student´s activity, their critic view of the probelm, creativity, ability to comprehend a problem from real live as a complex of tasks with the connection to other areas and it demands of ability to work in teams and to present results. A solution of real probelms in the education at FH Wien by means of the method Problem based Learning and the introduction of the „Competence Center for Problem based Learning“ are an example of experience, which have won lectors from College of Polytechnics Jihlava during the intership in the framework of the project Cooperation of Colleges of Tourism. Main partners of this project are College of Polytechnics Jihlava and FH Wien. Key words: Tourism, Problem based Learning, Praxis, Sphere of Application, Intership, Project
ÚVOD Vysoká škola Polytechnická Jihlava i Fachhochschule Wien jsou prakticky orientované vysoké školy, které kladou důraz na spolupráci s aplikační sférou a na zapojení studentů do řešení reálných problémů. V příspěvku jsou stručně shrnuty aktivity, které školy realizují za účelem dosažení stanoveného cíle. VŠPJ a FH Wien jsou partnery v projektu Spolupráce vysokých škol v cestovním ruchu (M00132), který je financován Evropským fondem pro regionální rozvoj v rámci Evropské územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007 – 2013. V průběhu výměnné stáže lektorů připravila lektorka FH Wien a zároveň členka týmu Competnce Center for Problem based Learning MA Nadine Fauland pro studenty VŠPJ ukázku případové studie Hop on the train. Tato studie je jednou z případových studií, které připravují pro studenty FH Wien subjekty z aplikační sféry a v rámci které se studenti podílí na řešení reálného problému. Studenti hodnotili výuku metodou PBL kladně a pro zúčastněné lektory VŠPJ byla daná ukázka také přínosná.
1.
PROBLÉMOVÉ VYUČOVÁNÍ
Problémové vyučování je konstruktivistickým pedagogickým přístupem, v rámci kterého studenti řeší nějaký otevřený problém simulující řešení problému vycházejícího z reálného života prostřednictvím dosud získaných zkušeností. Tento výukový postup vychází z dlouhodobých, mezipředmětových a na studenta orientovaných aktivit, nelze ho aplikovat na studium jednoduchých informací a faktů. Charakteristiky problémového vyučování se v mnohém shodují s rysy projektové výuky. Nejenom studenti, ale i pedagogové tyto dva koncepty často zaměňují. Oba přístupy patří 21
k aktivizujícím metodám, protože důraz je kladen na myšlení a řešení problémů a na intenzivní zapojení studenta do výuky. Informace a vědomosti nejsou studentům sdělovány přímo, jak jsou tomu zvyklí z tradičního výkladu. Projektová metoda je podle Průchy (2001, 184) „vyučovací metoda, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Vychází z pragmatické pedagogiky a principu instrumentalismu. Podporuje motivaci žáků a kooperativní učení. Projekty mohou mít formu integrovaných témat, praktických problémů ze životní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného nebo slovesného produktu.“ Základem problémové metody je heuristické pojetí. Úkolem pedagoga je vytvořit abstraktní nebo reálnou problémovou situaci a transformovat učivo na problémovou úlohu. Role vyučujícího spočívá v zadání úkolu, jeho vyhodnocení a v motivování k činnosti. Při projektové metodě pedagog problémovou situaci nevymýšlí, ale nechá ji vymyslet žáky, kteří sami netuší, že sami vytváří téma celého projektu. Využívají se zkušenosti doposud získané i zkušenosti nabité při zpracování projektu. Studenti si musí sami organizovat čas i práci. Očekává se od nich také smysluplné využívání dostupných technologií k výzkumu i k prezentaci své práce. Výhody problémové výuky: Podporuje studenty v rozvíjení strategií, na jejichž vzniku se sami podílí. Podněcují kritický přístup. Kladou důraz na týmovou spolupráci. Učí studenty přistupovat k reálnému problému jako komplexnímu úkolu s více úrovněmi a s návazností na další oblasti. Přesvědčí studenty o důležitosti prezentačních a komunikačních dovedností. Umožňuji i méně sebejistým studentům zažít úspěch. Učí zodpovědnosti. Dle informací uvedených na stránkách Comptence Center for Problem based Learning (online, 10. 4. 2011) je nutné dodržovat z pohledu lektor nebo kouče při aplikaci tohoto výukového postupu sedm kroků: 1) Úvod: Základní představení problému, motivování účastníků pro dané téma. 2) Téma, cíle a organizační otázky: Vysvětlení cílů, rozdělení rolí, poukázání na metody). 3) Pracovní proces: Strukturování navrhovaných řešení, využití podpůrných metod, např. brainstorming, pomoc při řešení konfliktů. 4) Shrnutí výsledků: Shrnutí podstatných výsledků a rozhodnutí, připomenutí, pokud něco chybí. 5) Závěr: Zpětná vazba od pozorovatelů, závěrečné poznámky.
2.VŠPJ A FH WIEN Vysoká škola Polytechnická Jihlava je státní vysoká škola neuniverzitního typu, na které lze studovat bakalářské studijní obory aplikovaná informatika, cestovní ruch, finance a řízení, porodní asistentka, počítačové systémy a všeobecná sestra. Obecným cílem je poskytnout možnost získat profesně orientované vzdělání s praktickými výstupy. VŠP nabízí také programy celoživotního vzdělávání včetně Univerzity třetího věku. VŠPJ byla založena v roce 2004 zákonem 375/2004 Sb. o zřízení VŠPJ. Jako neuniverzitní škola se nečlení na fakulty, ale výuku organizují jednotlivé katedry. V akademickém roce 2010/2011 studuje na VŠPJ více než 3000 studentů denní nebo kombinované formy studia. VŠPJ klade důraz na
22
spolupráci s aplikační sférou. Povinnou součástí studia je praxe studentů. U studentů cestovního ruchu se jedná o 22 týdnů. Praxe se dělí do 5 bloků. Dvakrát vykonávají studenti praxi formou týdenních zájezdů. Poté následují dva třítýdenní bloky praxe a celý 6. semestr studenti stráví na praxi. Praxe je vykonávána na úřadech státní správy a samosprávy i v soukromém sektoru, např. v cestovních kancelářích a agenturách, ubytovacích a stravovacích zařízeních a v kulturních nebo sportovních organizacích nejenom v kraji Vysočina. V současné době probíhá realizace projektu Inovace a podpora praxí na VŠPJ a jejich monitoringu (číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/15.0470, operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost). Spolupráce s aplikační sférou je dále řešena zadáváním bakalářských prací po dohodě s konkrétními firmami a institucemi, vypracováváním studií proveditelnosti, atd. Výzkumy dle zadání realizuje Empirické centrum Vysočiny. Cílem projektu Most k partnerství – VŠPJ tvoří síť (číslo projektu CZ.1.07/2.4.00/12.0115, operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost) je co nejvíce propojit teoretickou výuku s řešením praktických problémů. Tohoto cíle má být dosaženo zkvalitněním praxí, stážemi akademických pracovníků i studentů v soukromých firmách a úřadech státní správy a samosprávy a organizováním konferencí, seminářů a přednášek za účasti odborníků z aplikační sféry. Názory odborníků na obsah teoretické výuky na VŠPJ a na připravenost studentů na zapojení do praxe byly zjišťovány v rámci projektu Komplexní inovace oboru cestovní ruch na VŠPJ (OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, číslo projektu CZ.1.07/2.2.00/07.0341). VŠPJ dále nabízí různá školení a kurzy. VŠPJ byla dodavatelem vzdělávacího programu Průvodce v cestovním ruchu – profesní znalosti a dovednosti pro projekt Školení a vzdělávání pracovníků v cestovním ruchu. VŠPJ se podílela na projektu z operačního programu Rozvoj lidských zdrojů Univerzity Palackého v Olomouci Angličtina pro veřejnou správu nebo na projektu kraje Vysočina z operačního programu Rozvoj lidských zdrojů Příprava a proškolení lektorů a konzultantů pro práci s lidskými zdroji. Fachhochschule Wien vznikla v roce 1994. Vlastníky jsou Hospodářská komora a Fond vídeňských kupců (fond podporující mladé podnikatele). FH Wien nabízí stejně jako VŠPJ studium v 16 prakticky orientovaných oborech z oblasti managementu a komunikace v bakalářských i magisterských studijních programech denního i kombinovaného studia. Také FH nabízí další kurzy v rámci celoživotního studia. Úzká spolupráce s praxí je jedním z hlavních cílů FH Wien. 70 % vyučujících je z praxe. Podobně jako VŠPJ i FH Wien zpracovává různé studie proveditelnosti či realizuje výzkumy dle objednávky subjektů z aplikační sféry a další praktické problémy jsou řešeny v rámci bakalářských a diplomových prací. Praxe je také povinnou součástí studia. Studenti oboru cestovní ruch mají povinnost na rozdíl od studentů VŠPJ bsolvovat praxi v zahraničí. FH Wien má ve srovnání s Vysokou školou polytechnickou Jihlava propracovanější systém spolupráce s absolventy. Organizace, ve kterých na různých pozicích pracují absolventi FH Wien, jsou nejčastěji těmi organizacemi, které přichází s tématy pro případové studie, jež pod vedením Competence Center for Problem based Learning řeší studenti. Kromě již zmiňovaného Competence Center for Problem based Learning působí na FH Wien ještě dvě centra, která se zabývají propojením teoretické výuky a praxe. Konkrétně se jedná o Competence Center for E-Learning (http://www.fh-wien.ac.at/studieren/e-learning) a Competence Center for Enterpreneurship (http://www.fh-wien.ac.at/forschen/kompetenzteams/enterpreneurship/team.
23
3. REALIZACE PROBLÉMOVÉ VÝUKY NA FH WIEN 3.1 Competence Center for Problem Based Learning na FH Wien Na FH Wien bylo zřízeno Competence Center for Problem Based Learning, které funguje v rámci celé FH Wien a plní následující úkoly: (on-line, 10. 4. 2011). Organizuje výukové lekce pro studenty všech oborů. Připravuje obecné případy pro využití na jednotlivých katedrách. Realizuje otevřená setkání pro studenty a vyučující za účelem seznámení se s metodou problémového vyučování. Pořádá workshopy, v rámci kterých mohou lektoři získat kvalifikaci kouče problémového vyučování. Zajišťují pomoc a podporu pro kouče problémového vyučování. Podílí se na výzkumu problémového vyučování. Zaštituje mezinárodní kongresy PBL. Na chodu tohoto centra se podílí 4 pracovníci. V současné době stojí v čele Dirk Unterschemmann a členy jeho týmu jsou Nadine Fauland, Pia Lindner a Susanne Lobmaier. Reálně existující společnosti, které nabízí své případové studie k řešení, se zabývají různými segmenty hospodářství. Konkrétně se jedná např. o Steigenberger Hotel Herrenhof, Österreich Werbung, Odyssee, nebo Planai. 3.2 Průběh realizace Firma přijde s návrhem problému, který potřebuje vyřešit. Zástupce firmy spolu s pracovníkem centra zpracují případovou studii. Tato studie je představena studentům. Studenti pracují v týmech a snaží se najít co nejoptimálnější řešení. Na závěr projektu studenti musí prezentovat výsledky a obhájit návrhy řešení před porotou, která se skládá ze zástupce společnosti a zástupce Competence Center for Problem Based Learning. Důležitým prvkem pro studenty je zpětná vazba ze strany expertů, která se týká formy závěrečné prezentace i obsahové stránky navrhovaného řešení. 3.3 Příklad případové studie Případovou studii Hop on the Train sestavili Mag. Michael Mair a MA Nadine Fauland z FH Wien a na ukázce z této studie MA Nadien Fauland v rámci výměnné stáže lektorů mezi VŠPJ a FH Wien na VŠPJ představovala způsob problémové výuky. Ukázka je překladem materiálu MA Nadine Fauland, který rozdala studentům ve výuce. HOP ON THE TRAIN 10. 10. 2010 pronesl majitel Majestic Imperator Gottfrie Rieck: „Vytvořili jsme nový nízkonákladový produkt, ale zatím jsme nepromysleli žádné marketingové aktivity. Je nejvyšší čas naplánovat marketing. Na jaké marketingové aktivity bychom se měli zaměřit? Rád bych nyní začal s přípravou konceptu.“ Luxusní vlak „Majestic Imperator“ Již 19 let se luxusní Majestic Imerator setkává s poptávkou na zajímavé akce, mítinky a privátní oslavy. Vlak může být individuálně pronajímán a napojen na pravidelné vlaky jezdící dle pravidelného jízdního řádu. Přesto je zde pořád přání pronajímat vlak celý i s historickou lokomotivou. Je zde restaurace s asi 150 místy. Doprava do všech měst ve střední Evropě je možná. Hlavní sezóna je od dubna do října a cílovou skupinou jsou lidé nad 50 let. Luxusní vlak Majestic Imperator se skládá z 6 luxusních vozů, které byly
24
rekonstruovány podle původních plánů legendárního vlaku, který využíval panovník Franz Josef I. a rakouská císařovna Elisabeth, známá jako Sisi. Je možné zajistit servis soukromým osobám i skupinám od 20 do 150 hostů. Luxusní vlak Majestic Imperator nabízí luxusní dopravu mezi Vídní, Budapeští, Prahou, Lincem, Salzburkem, Innsbrukem, Grazem a Opatija nebo místy mezi těmito městy. V rámci luxusního vlaku jsou také organizovány mítinky, zážitkové jízdy, konference a sjezdy. Nový nízkonákladový produkt: Cestování vlakem Začíná od 99 euro Různé trasy po střední Evropě Individuální cesty a cesty dle přání jsou možné Snídaně, oběd a večeře nejsou v ceně Marketingové aktivity pro rok 2011 by měly být orientovány na německy mluvící oblasti, Českou republiku a Maďarsko. 3.4 Hodnocení této metody ze strany studentů Studenti VŠPJ se seznámili pouze s částí případové studie Hop on the train a neměli možnost poznat průběh celé výukové jednotky realizované na principu problémové výuky. Dle diskuse po skončení této aktivity je výuka zaujala a rádi by touto metodou pracovali na seminářích a cvičeních častěji. Na stránkách FH Wien (http://fh.wien.ac.at/pbl) jsou uvedeny názory rakouských studentů na problémovou výuku. Kladně hodnotí především to, že se jedná o řešení reálně existujícího problému. Dále oceňují možnost vyzkoušet si práci v týmu a nutnost aktivně se zapojit do řešení problému. Jedna studentka je přesvědčena, že si zapamatuje více, než když se učí na test. Na základě těchto názorů nelze vyvozovat a zobecňovat relevantní závěry a zakládat na nich další teorie. Je však možné brát je jako zpětnou vazbu, která potvrzuje výše popsané výhody problémové výuky a ze které vyplývá, že se při výuce danou metodou studenti nenudí.
Závěr VŠPJ i FH jsou prakticky orientované vysoké školy, které realizují mnoho projektů a dalších aktivit s cílem prohloubit spolupráci s aplikační sférou a zapojit studenty do řešení praktických problémů. Díky výměnným stážím v rámci projektu Spolupráce vysokých škol v cestovním ruchu mají pracovníci obou škol příležitost seznámit se se způsobem výuky na partnerské škole. Využívání metody PBL a činnost Competence centra for Problem based Learning na FH Wien je příkladem zkušeností, které si lektoři v rámci stáží vyměňovali. Problémové učení je jednou z metod, pomocí které lze propojit teoretickou výuku s praxí, přimět studenty k aktivnímu hledání řešení, ke vnímání souvislostí a k získání zkušeností s obhajobou vlastního návrhu. Comptence Center for Problem based Learning na FH Wien zaštiťuje, že celý proces řešení případové studie proběhne z didaktického hlediska správně. Zpětná vazba od profesionálních koučů PBL a zástupce organizace je důležitým prvkem celého procesu, upozorňuje studenty na širší souvislosti navržených řešení a motivuje je k hlubšímu zamyšlení.
25
ZDROJE 1 Competence center for problem based learning [Online], stažené 10. dubna. 2011, z : 2 Fauland, N. Hop on the train. Výukový materiál. FHWien-Studiengänge [Online], stažené 10. dubna. 2011, z http://www.fh-wien.ac.at 3 Průcha, J. (2001), Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. 4 Stránky projektu Spolupráce vysokých škol v cestovním ruchu [Online], stažené 10. dubna. 2011, z http://www.vspj.cz/projekty Kontaktní údaje: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Instituce: Vysoká škola Polytechnická Jihlava Poštovní adresa: VŠPJ, Katedra cestovního ruchu, Tolstého 16, 586 05 E-amailová adresa:
[email protected]
26
Vývojové trendy v rekreačnom cestovnom ruchu Developmental trend is recreational tourism Darina Eliašová Abstrakt: Cestovný ruch svojou podstatou reaguje na dynamiku rozvoja spoločnosti, v ktorej sa odrážajú meniace sa potreby ľudí spájané s oddychom, rekreáciou, pohybom, regeneráciou, cestovaním. Tieto potreby sa uspokojujú prostredníctvom aktivít rekreačného cestovného ruchu. Predmetom príspevku je identifikácia trendov vývoja rekreačného cestovného ruchu so zameraním na rekreačné kúpeľníctvo. Formulácia trendov sa uskutoční na základe syntézy informácií z publikačných výstupov renomovaných svetových autorov, ako aj relevantných poznatkov získaných dlhodobým profesionálnym záujmom o skúmanú oblasť vo vedeckovýskumenej a pedagogickej činnosti. Kľúčové slová: ľudské potreby, cestovný ruch, rekreačné kúpeľníctvo, wellness, day spa, trendy. Abstract: The tourism responds mainly to the dynamic of development of the society in which it mirrors the changing needs of people associated with relax, recreation, fitness, recovery, tourism. These needs are satisfied through the tourist traffic activities. The subject of input is identification of trends in evolution of the tourism on foundation of various elective parameters with focus on recreational spa. An attempt to formulate the trends is carried out through information synthesis from public speeches of world esteemed authors as well as relevant knowledge obtained through long-term specialized interest in a field research and educational activities. Key words: people's needs, tourism, recreational spa, wellness, day spa, trends.
Úvod Vzhľadom na tému konferencie UČÍME/SE HOTELNICTVÍ A CESTOVNÍ RUCH je dôležité zamerať pozornosť na jednotlivé druhy cestovného ruchu ako súčasť vedeckých, výskumných a pedagogických aktivít realizovaných na Vysokej škole obchodnej a hotelovej v Brne. Problematika rekreačného cestovného ruchu, ktorá je predmetom konferenčného príspevku je o to významnejšia, že región Južná Morava, odkiaľ sa grupuje rozhodujúca časť študentov, má lokalizačné, selektívne i realizačné predpoklady na rozvoj rekreačných činností v rámci podnikateľských aktivít, na ktoré sa študenti pripravujú. Cieľom príspevku je identifikovať trendy vo vývoji rekreačného kúpeľníctva vzhľadom na meniace sa potreby ľudí reagujúce na zmeny sociálno-ekonomického vývoja a možnosti uplatnenia absolventov v službách wellness a day spa. Vo vstupnej kapitole je charakterizovaný rekreačný cestovný ruch z nových pohľadov a významov vo vzťahu k jeho podstate, t. j. k rekreácii. Rekreačný cestovný ruch je aplikovaný na rekreačné kúpeľníctvo, ktoré možno vnímať ako prienik aktivít zdravotníctva a cestovného ruchu s jasným odlíšením od liečebného kúpeľníctva. Z rekreačného kúpeľníctva
27
sú charakterizované najnovšie vývojové trendy s označením wellness a day spa. V záverečnej kapitole sú naznačené možnosti profesnej realizácie študentov v týchto službách zodpovedajúce obsahovému zameraniu štúdia v bakalárskom stupni. V príspevku sú využité teoretické poznatky odkazujúce na bibliografické zdroje, praktické skúsenosti získané z autopsie, realizovaných výskumných úloh i osobných kontaktov s manažérmi zariadení rekreačného kúpeľníctva.
1 PODSTATA REKREAČNÉHO CESTOVNÉHO RUCHU Rekreačný cestovný ruch patrí medzi základné druhy cestovného ruchu, ktorý zaznamenáva dlhodobo najvyššiu mieru návštevnosti v globálnych, národných, regionálnych i lokálnych podmienkach. „Rekreačný cestovný ruch je zameraný na aktivity spojené s obnovou fyzických a duševných síl človeka vo vhodnom prírodnom prostredí.“ (Gúčik, 2004, s. 108.) Uvedenú definíciu možno rozšíriť o ďalšie chápanie tejto činnosti ak vychádzame z podstaty rekreačného cestovného ruchu, t. j. z rekreácie. Samotný pojem rekreácia sa vníma vo viacerých významových polohách: re-kreácia, t. j. opätovná tvorba stratenej životnej rovnováhy, aktivácia telesných pochodov, odpočinok po krátkodobej a dlhodobej námahe, obnova stratenej energie, opätovné získanie síl, nadobudnutie osobnej istoty, (znovu)nájdenie vnútornej stability, pookriatie v peknom prírodnom prostredí, zmiernenie nepriaznivých vplyvov životného prostredia, uvedomelé vytváranie vzťahu s obklopujúcim prostredím, regenerácia spojená s uzdravením či vyliečením, relaxácia a odpútanie sa od problémov, zotavenie po práci, pozitívna premena človeka, nadobudnutie životného optimizmu, dosiahnutie výkonnosti organizmu, vyrovnanie sa s nepriaznivými životnými situáciami, spamätanie sa po osobných otrasoch, formovanie pozitívnych postojov, hľadanie sociálnych kontaktov, aktívny prístup k životu, a pod. Rekreačný cestovný ruch v uvedených súvislostiach vystupuje ako katalyzátor nepriaznivých civilizačných vplyvov akými sú stres, degradované životné prostredie, zvyšujúce sa nároky na výkonnosť človeka, narastanie rôznych druhov závislostí, neregulovaná životospráva, ľahostajný prístup k ochrane zdravia na všetkých úrovniach, rizikové pracoviská, akcelerácia osobnej časomiery, imperatív nedostatku ale i nadbytku času a iné. Ľudia si vo všeobecnosti uvedomujú tieto negatívne tendencie, preto aj záujem o rekreačný cestovný ruch je výsledkom zmeny postojov človeka k sebe samému. Realizácia rekreačného cestovného ruchu je prioritne závislá od lokalizačných predpokladov akými sú kvalitné prírodné prostredie, národné parky a chránené krajinné oblasti, pramenné lokality termálnych a minerálnych vôd, vhodné vodné plochy (jazerá, rybníky, rieky, potoky, prírodné kúpaliská), turisticky prístupné horstvá, parkové zóny, chatové oblasti, zaujímavá konfigurácia terénu a iné prírodné danosti. Ak chýbajú, hľadajú sa riešenia formou simulácie prírody v umelom prostredí – architektúra a vnútorné vybavenie zariadení na rekreačné účely, prostriedky, vône, zvuky, obrazy, virtuálna realita. Rekreačný cestovný ruch z časového hľadiska patrí do strednodobého, resp. krátkodobého cestovného ruchu, vrátane víkendových pobytov v rekreačnom zázemí miest s dopravnou dostupnosťou mestskej hromadnej dopravy. Vývojové trendy však ukazujú na potrebu jednodňových či niekoľkohodinových rekreačných aktivít, ktoré poskytujú široký priestor pre
28
podnikateľské aktivity s potrebou kvalifikačnej prípravy formou vysokoškolského štúdia. Rekreačný cestovný ruch sa realizuje v rôznych podobách, z ktorých vyberáme rekreačné kúpeľníctvo.
2 REKREAČNÉ KÚPEĽNÍCTVO České kúpeľníctvo v dimenzii európskeho kúpeľníctva patrí medzi kúpeľné krajiny s historicky overenými skúsenosťami, na ktorých buduje súčasné moderné kúpele. V súčasnosti je Česká republika rozdelená do siedmich kúpeľných regiónov: Severozápadné Čechy, Stredné Čechy, Severovýchodné Čechy, Juhozápadné Čechy, Vysočina a Južná Morava, Stredná Morava, Moravskosliezsko. Uvedené členenie sa nestotožňuje s administratívno-správnym členením Českej republiky. Komparatívnou výhodou je existencia 37 kúpeľných miest (destination spa), kde sú lokalizované prírodné liečebné kúpele poskytujúce služby liečebného i rekreačného kúpeľníctva. V kúpeľníctve sa prekrývajú zdravotnícke služby so službami cestovného ruchu, ktoré treba náležite odlíšiť, hoci ich nemožno oddeliť pre jednoduchú príčinu: kúpeľníctvo nemôže existovať bez cestovného ruchu a (kúpeľný) cestovný ruch, nemôže existovať bez kúpeľníctva. V prvom prípade ide o zabezpečovanie klientely pre kúpeľné podniky najmä v tých prípadoch, ak kúpeľný podnik je zaradený do kategórie prírodných liečebných kúpeľov, ale nemá uzavreté zmluvy so zdravotnými poisťovňami (možno to aplikovať napríklad na kúpele Lednice, v ktorých sme absolvovali odbornú exkurziu a poznatky sme získali formou riadeného rozhovoru s pracovníkmi kúpeľov). V druhom prípade ide o prípravu špecifického produktu pre cestovný ruch na komerčných princípoch, kam možno zaradiť všetky produkty rekreačného kúpeľníctva. V súčasnosti sa za kúpele vyhlasujú najrozličnejšie podnikateľské subjekty ponúkajúce kúpanie nielen v liečivej vode, ale aj v prírodných termálnych a umelo ohrievaných minerálnych vodách, ktoré nie sú uznané za liečivé. Módnym trendom je napr. pivný kúpeľ, vínny kúpeľ, čokoládový kúpeľ, medový kúpeľ, bylinný kúpeľ, kvetinový kúpeľ a iné druhy kúpeľov, ktoré nemožno zaradiť do liečebného kúpeľníctva z príspevkov zdravotných poisťovní je tento druh služieb vylúčený. Z ekonomického aspektu je potrebné jednoznačne definovať zdravotno-liečebné kúpeľníctvo a rekreačno-revitalizačné kúpeľníctvo a ich vývojové trendy skúmať v uvedených ohraničeniach. Pokým prírodné liečebné kúpele sú prioritne zamerané na liečebnú starostlivosť o pacienta, a tú im treba ponechať s ohľadom na vysokú medicínsku úroveň a uznávané tradície českého kúpeľníctva, rekreačné kúpele sa majú orientovať na rekreačnú, regeneračnú a revitalizačnú starostlivosť o klienta, ktorú treba rozvíjať ako súčasť vývinových trendov v spôsobe života a životného štýlu populácie.
29
Rekreačné kúpeľníctvo sa vzťahuje na činnosť termálnych, prírodných a umelých kúpalísk, akvaparkov, mestských kúpeľov, wellness centier, hotelových komplexov, denných kúpeľov, prípadne aj liečebných kúpeľov, ak ponúkajú krátkodobý produkt v rámci rekreácie. Vo svete sa rekreačné kúpeľníctvo označuje pojmami wellness a day spa, ktoré v krajinách s tradičným kúpeľníctvom nemajú adekvátny preklad. Uvedené termíny sa používajú v pôvodnej anglickej podobe a sú v nich zakomponované aktivity odrážajúce vývojové trendy rekreačného kúpeľníctva v rámci rekreačného cestovného ruchu. 2.1 Wellness vo funkcii rekreačných kúpeľov V súčasnosti neexistuje jednotná a jednoznačná definícia pojmu wellness. Ľudia nakupujú wellness produkty (tovary a služby) bez toho, aby vedeli, čo tento výraz označuje, no spájajú ho so svojím zdravím. Podľa Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO) „zdravie je stav úplnej telesnej, duševnej a sociálnej pohody, nielen stav bez postihnutia a choroby“ (WHO, 1991, s. 3). Wellnes možno pokladať za súčasť spôsobu života, lebo wellness predstavuje všetko, čo udržiava ľudí zdravých a pomáha predchádzať chorobám. Koncept wellness (vznikol v USA v päťdesiatyh rokoch minulého storočia a odtiaľ sa rozširuje do celého sveta) zahŕňa všetky aspekty na dosiahnutie rovnováhy vrátane správnej životosprávy a výživy. Definícia amerického Národného wellness inštitútu hovorí, že wellness je aktívny proces oboznamovania a rozhodovania sa, ktorý vedie k úspešnejšej existencii. Samotný wellness možno vnímať na viacerých úrovniach: - wellness ako viacdimenzionálnosť – dimenzia mentálna, fyzická, duchovná, sociálna, pracovná, intelektuálna, emocionálna; - wellness ako súčasť zdravia – wellness predstavuje pozitívny prvok zdravia; - wellness ako vlastníctvo jednotlivcov – wellness chápané ako stav bytia. Wellness ako súčasť spôsobu života a prejav životného štýlu sa začal rozvíjať „vďaka“ nárastu civilizačných ochorení. Zameriava sa najmä na: ovládanie stresu – schopnosť vyrovnávať sa s napätím a stresom, ktoré negatívne vplývajú na zdravie tela i ducha. Aby človek netrpel stresovými situáciami, vedel a chcel sa odreagovať, potrebuje správnu výživu, dostatok spánku a pohybu; fyzickú aktivitu – dostatok pohybu prospieva telesnej zdatnosti človeka, ktorý prostredníctvom cvičenia získava pozitívnu energiu a zbavuje telo škodlivých látok; permanentné vzdelávanie – cvičenie mysle novými poznatkami nedovoľuje míňať dušenú energiu na negatívne myšlienky, otvára nové dimenzie rozvoja intelektu; správnu výživu – veľa chorôb spôsobuje nesprávne zloženie potravy s nadbytkom tukov, cukrov a chemicky ošetrených potravín; regulovanú životosprávu – spomaľuje proces starnutia, pomáha kontrolovať zmeny hmotnosti a predchádzať rôznym chorobám; záujmy a koníčky – umožňujú udržiať duševnú sviežosť a rozvíjať mentálnu kreativitu. Uvedené požiadavky sa môžu napĺňať počas celého života, k čomu výrazne napomáha krátkodobý pobyt v zariadenia rekreačného kúpeľníctva. Patria tu rôzne programy ako súčasť
30
produktovej politiky podnikateľských subjektov. Na základe realizovaného prieskumu sa v podmienkach Českej republiky ponúkajú produktové balíky s označením: – WellVital Spa
– liečebná starostlivosť,
– WellVital Mental
– duševná sila,
– WellVital Slim
– výživa a štíhla línia,
– WellVital Beauty
– starostlivosť o telo a krásu,
– WellVital Special
– špeciálne produkty podľa požiadavky.
Súčasný dopyt po wellness službách predstavujú najmä ženy. Trendom vo vývoji wellness služieb je zameranie sa na nové spotrebiteľské segmenty – mužov, deti, mládež, podnikateľov, seniorov, rodiny a hendikepovaných. Predpokladá sa, že záujem o wellness služby v týchto spotrebiteľských segmentoch sa bude sústavne zvyšovať. Programy wellness ponúkajú hlavne kúpeľné podniky s označením kúpeľný wellness. Zameranie wellness vytvára priestor na rozvoj podnikateľských aktivít podnikateľských subjektov v rámci rekreačného kúpeľníctva či v širších súvislostiach rekreačného cestovného ruchu, na čo má región Južná Morava osobitné predpoklady (prezentované napríklad na odbornom seminári počas veľtrhu cestovného ruchu GO a Regiontour v januári tohto roku). 2.2 Day spa vo funkcii rekreačných kúpeľov Pojem day spa možno chápať ako denné kúpele slúžiace na rýchlu regeneráciu, relaxáciu a revitalizáciu v prírodnom i umelom prostredí. Ide o vývojový trend uplatňovaný od osemdesiatych rokov 20. storočia v USA. V súčasnosti možno zariadenia day spa navštíviť na ktoromkoľvek kontinente v širokej škále rekreačných zariadení. V zariadeniach day spa sa využívajú „tradičné postupy v moderných podmienkach“ (Taschen, 2010, s. 9), hoci už kvôli autentickým procedúram nie je potrebné cestovať do krajiny ich pôvodu. Napr. ázijské (čínske, japonské, thajské, malajské, vietnamské, indické a iné) metódy odovzdávané z generácie na generáciu sa ponúkajú v sieti amerických mrakodrapov, africkej púšte či na európskom vidieku v pri rešpektovaní maximálního súkromia. Charakteristickým trendom je globalizácia zasahujúca aj služby rekreačného kúpeľníctva. Zariadenia day spa vznikajú rekonštrukciou starých šľachtických sídiel, opustených kláštorov, revitalizáciou starších objektov s kvalitnou architektúrou, premenou vidieckych domov, úpravou horských usadlostí, renováciou starých kúpeľov na moderné wellness centrá a day spa, ale aj výstavbou moderných zariadení v urbanisticky vhodnom prostredí. Pravidlom je využívanie prírodných materiálov, akými sú kameň, drevo, hlina, keramika, sklo, koža, vlna, hodváb, bavlna, ľan, prútie, bambus apod., získavaných z miestnych zdrojov. Pozitívnym prvkom v prípade výstavby a vybavenosti zariadení (anemity spa) je multiplikačný efekt day spa najmä v časti multiplikátora zamestnanosti pri získavaní, spracovaní a predaji prírodných materiálov v miestnych podmienkach, vrátane pracovných príležitostí pre miestne obyvatelstvo pri poskytovaní širokej palety služieb.
31
Príležitosť pre dizajnérov je v ponuke kvalitného dizajnu, ktorý v prípade day spa je skĺbením moderného dizajnu s prvkami tradície, luxusu a čistých tvarov. Minimalistický dizajn upriamuje pozornosť na krásu nezastavaného prostredia, kde má každá vec svoje miesto i určenie. Zámerom je vytvoriť unikátny interiér prepojením „mondénnosti a modernosti“ (Taschen, 2010, s. 35) vyjadrené eleganciou od malých zariadení po veľké hotely. V niektorých lokalitách sa prísne dodržiava puristický dizajn rešpektujúci tradíciu prostredia. Dôležitým faktorom je správna voľba farieb a ich vzájomné zladenie. Interiéry day spa sú presklenými výhľadmi prepojené na exteriér tak, aby sa v maximálnej miere presvetlili a zužitkovala sa jedinečnosť prostredia – napr. výhľady na chrámové veže, osvetlené mestá, vlniace sa more, padajúce vodopády, tečúce rieky, húpajúce sa jazerá, zalesnené stráne, púštne duny, kamenné previsy, upravené parky, vrcholce stromov, divú prírodu, zasneženú krajinu, atď. Okno v daných prípadoch plní funkciu prírodného obrazu. Pri týchto zariadeniach je dôležitá tzv. spa atmosféra predstavujúca jednotu exteriéru a interiéru. Podľa uznávaných odborníkov každé miesto je vhodné na day spa, ak sa správne využije jeho atmosféra. Je to príležitosť pre podnikateľské aktivity aj v skromných podmienkach. Podstatu day spa tvoria vysokoprofesionálne služby zamerané na prvotriedne terapie a procedúry, kam patrí: integrálna balneoterapia – klasický vaňový kúpeľ, čiastočný kúpeľ, sedací bazén, plavací bazén, piscina, jacuzzi, vírivky, striedavé kúpele, rímske kúpele, jodobrómový kúpeľ, rašelinový kúpeľ, slatinný kúpeľ, bahenný kúpeľ, sírny kúpeľ, uhličitý kúpeľ, podvodná masáž, škótske streky, vírivky, perličkový kúpeľ, Kneippove kúpele, Priznitzove kúpele, floating, sprcha, polev, parný kúpeľ, turecký kúpeľ, sauna a i.; netradičný kúpeľ – bylinný, čokoládový, kvetový, medový, mliečny, ovocný, pivný, prísadový, vínny, zeleninový, živicový; zábaly a obklady – bahno, fango, morské riasy, parafango, rašelina, slatina, parafín, škorica, med, mlieko; špecifické terapie – aromaterapia, arteterapia,, elektroterapia, helioterapia, hydrocolon terapia, kineziterapia, kolorterapia, kryoterapia, magnetoterapia, muzikoterapia, pracovná terapia, oxygenoterapia, vakuokompresná terapia; masáže – klasická, medová, orientálna, reflexná, sedatívna, thajská, tlaková, aromasáž, lymfodrenáž, masáž lávovými kameňmi, telesné aktivity – fitnes, individuálne a skupinové cvičenie vo všetkých formách, prechádzky, šport, nordic walking, vychádzky, turistika; lekárske výkony – lekárska kozmetika, operačné výkony, korekcie obličaja, liposukcia, dentálne ošetrenie, detoxikačné programy, integrujúca medicína na prevenciu a doliečovanie; kozmetické úkony – hlbinné čistenie pleti, masáže, obklady, píling, manikúra, pedikúra, aromatické oleje, špeciálne krémy, vizážistika, aplikácia pozitívnych výsledkov kozmetických výskumov;
32
tradičné ázijské metódy – akupresúra, akupunktúra, akebany, ajurvéda, bankovanie, čínska tlaková masáž, joga, shiatsu a ďalšie metódy s uplatnením prvkov východnej filozofie; prístrojové techniky – aromakabina, biolampa, cvičenie na prístrojoch, infrakabína, inhalácia, laser, lymfatická prístrojová masáž, plynové injekcie, sigoroll, soľná komora, horské slnko, solárium, ultrazvuk, vakuopres, vibrosaunam whirlpool; simulácia prírody – vône (prírodné vône, vonné sviečky), zvuky (šum vodopádov, rieky, mora, bublajúcich prameňov, tečúcich horských potokov, spev vtákov), fauna, flóra, obrazy, veľkoplošné zrkadlá s odrazom prírodnej scenérie, krby so živým ohňom; výživa – biojedlá, bionápoje, diétny systém, vegetariánska a vegánska strava, racionálna stravovanie, špeciality miestnej a regionálnej kuchyne. Uvedené postupy sa ponúkajú ako spa menu, t. j. kompletné programy s balíkom základných a doplnkových služieb rekreačného kúpeľníctva. Osobitný dôraz sa kladie na ubytovanie so zakomponovaním oddychového nábytku do prírody a prenesením prírodných prvkov do ubytovacieho zariadenia. Cieľom day spa je komplexná rekreácia návštevníka podmienená oázou pokoja v spa zariadeniach. Návštevníci získavajú poznatky na zlepšenie svojho života a získané skúsenosti môžu preniesť do svojich domácich podmienok. Potešenie z pobytu, získaný pokoj, zdravie a krása, obnovená energia, zážitok zo sebaobjavovania, peknota prostredia by sa mali cieľavedome strážiť ako inšpiratívny životný zdroj a istá forma ochrany pred nepriaznivými civilizačnými vplyvmi. 3 UPLATNENIE ABSOLVENTOV V REKREAČNÝH SLUŽBÁCH Študenti Vysokej školy obchodnej a hotelovej v Brne prejavujú živý záujem o štúdium špecializovaných predmetov cestovného ruchu. Problematikou rekreačného cestovného ruchu v oblasti liečebného a rekreačného kúpeľníctva sa zaoberá povinne voliteľný predmet Kúpeľníctvo (Lázeňství). Tému bakalárskej práce si môžu študenti vybrať a spracovať aj z predmetnej oblasti. Niektorí študenti kombinovanej formy štúdia pracujú v zariadeniach rekreačného cestovného ruchu, rovnako aj študenti prezenčnej formy štúdia sa uchádzajú o prácu v týchto zariadeniach. Z orientačného prieskumu a kontaktov s hospodárskou praxou sa potvrdzuje záujem o štúdium programov zameraných na oblasť kúpeľníctva vo všetkých jeho podobách a v širších súvislostiach na štúdium cestovného ruchu a hotelierstva. Ponuka bakalárskych, magisterských, inžinierskych a doktorandských študijných programov primerane reaguje na dopyt po týchto vzdelávacích aktivitách. 3.1 Pracovné pozície v rekreačných službách Pracovné pozície, na ktoré sa študenti svojím štúdiom pripravujú môžu vykonávať po istej pracovnej skúsenosti, preto študentská a absolventská prax je veľmi vhodná v zariadeniach rekreačného cestovného ruchu. Pracovné pozície sú uvedené v heslovitej podobe:
metodik a konzultant rozvoja rekreácie a predmetných služieb na úrovni územných celkov v štátnej správe a samospráve
33
marketingový pracovník na vyhľadávanie rôznych sociálnych, výkonnostných a záujmových skupín v ponuke fines, wellnes, day spa, medical spa organizátor športových, kultúrnych, spoločenských a zábavných podujatí animátor pri vypĺňaní voľného času v rekreačnom cestovnom ruchu organizátor a koordinátor výchovno-vzdelávacích a tréningových programov v oblasti športu, rekreácie a služieb cestovného ruchu v rekreačných, turistických, liečebných, športových a iných organizáciách a firmách poskytovateľ služieb finess, wellnes, day spa a medical spa formou podnikateľských aktvít predajca produktov spojených s poskytovaním služieb fitnes, wellness, spa inštruktor v oblasti pohybovej rekreácie sprievodca v krajinnom cestovnom ruchu manažér na strednom a vyššom stupni riadenia zariadení fitnes, wellness, spa, agentúrny pracovník na sprostredkovanie predmetných služieb výkonný pracovník v administrácii služieb hovorca podnikov poskytujúcich služby rekreačného a liečebného kúpeľníctva konateľ organizácií poskytujúcich skúmané služby iné pracovné pozície
Absolvent štúdia v bakalárskom stupni je pripravený pokračovať v druhom stupni vysokoškolského štúdia v odbore Obchod, Cestovný ruch, Hoteliérstvo alebo príbuzných odboroch, resp. uplatniť sa na trhu práce ako zamestnanec alebo podnikateľ. Musí preto poznať: právne aspekty realizácie uvedených aktivít v oblasti rekreačného cestovného ruchu, teoretický obsah kategórií fitnes, wellness, day spa, medical spa, praktické uplatnenie týchto kategórií, zákonitosti sociálnych vzťahov pri realizácií daných aktivít vo vzťahu k deťom, mládeži, dospelým, seniorom či iným sociálnym skupinám, ekonomické aspekty podnikateľských činností, organizáciu skúmaných činností na makroekonomickej a mikroekonomickej úrovni. V teoretickej príprave sa žiada vyššia angažovanosť študentov v štúdiu pôvodných informačných zdrojov a nespoliehanie sa len na pohotové informácie z internetu, ktoré v záplave informačného balastu nemusia vystihovať podstatu študijného problému. 3.2 Podnikataľské aktivity Podnikateľské subjekty zvyčajne kumulujú predmet svojej činnosti v príbuzných a doplňujúcich činnostiach. Z hľadiska vykonávaných podnikateľských aktivít možno podnikateľské služby v rekreačnom cestovnom ruchu, špeciálne v službách rekreačného kúpeľníctva zaradiť do nasledujúcich skupín. 1. Poskytovanie konkrétnych služieb telesnej aktivity vo vlastných alebo prenajatých objektoch. 2. Požičovne športového výstroja, športového náradia, športového materiálu a športových pomôcok. 3. Servis, testovanie a úschova prostriedkov na vykonávanie konkrétnych aktivít.
34
4. Prenájom vlastných objektov, plôch a zariadenia. 5. Odborné poradenstvo po získaných skúsenostiach. 6. Personálny lízing, t. j. prenajímanie vlastných zamestnancov, zväčša odborníkov (napr. osobného inštruktora, trénera). 7. Organizovanie pohybových kurzov pre jednotlivcov a skupiny. 8. Ponúkanie špeciálnych zážitkových produktov pre rôzne skupiny ľudí. 9. Organizovanie podnikových podujatí. 10. Sprievodcovstvo spojené s výkonom rekreačno-športových aktivít. 11. Vyhliadkové okruhy a zabezpečovanie programu pre účastníkov. 12. Animačné programy ako súčasť športovo-rekreačných služieb. 13. Sprostredkovateľské služby v oblasti dizajnu a tvorbe produktových balíkov. 14. Ostatné podnikateľské aktivity. Turistický región Južná Morava ako wellness a day spa destinácia má vynikajúce podmienky na realizáciu podnikateľských aktivít. Pri smerovaní študentov do podnikania je však potrebná určitá miera opatrnosti vzhľadom na stav podnikateľského prostredia a osobnostné predpoklady potenciálnych podnikateľov.
Záver Trendy vývoja cestovného ruchu doma i vo svete poukazujú na ďalší vývoj rekreačného cestovného ruchu so zameraním na liečebné a rekreačné kúpeľníctvo. Vzhľadom na obmedzovanie výdavkov zdravotných poisťovní na liečbu v prírodných liečebných kúpeľoch sa hľadajú alternatívy staroslivosti o zdravie. Významné postavenie v tomto smere majú zariadenia rekreačného kúpeľníctva v podobe wellness a day spa zariadení. Pokým v minulosti mondénne a noblesné kúpele slúžili najmä aristokraciii, v súčasnosti sú kúpeľné služby v oblasti liečebného a rekreačného kúpeľníctva prístupné širokej verejnosti. Sú predmetom zastávok na okružných cestách po svete v rámci poznávacích zájazdov, cielených pobytov v národnej i medzinárodnej dimenzii, ale aj záujmu rezidentov v miestnych podmienkach. Trendy vo vývoji českého kúpeľníctva je potrebné analyzovať a zachytiť už teraz, aby sa jednotlivé úrovne kúpeľníctva navzájom nezamieňali, nesuplovali a ani si nekonkurovali. Pre prírodné liečebné kúpele je odjakživa charakteristický väčší príklon k zdravotníctvu, pre ostatné kúpele zasa príklon k rekreačnému cestovnému ruchu, a treba to aj pri radikálnych spoločensko-ekonomických zmenách rešpektovať. Región Južná Morava možno perspektívne kreovať ako kúpeľnú destináciu. Konkurenčnou výhodou sú prírodné liečivé zdroje a ich využitie v prírodných liečebných kúpeľoch Hodonín a Lednice. Je to kraj s významnými historickými pamiatkami, zachovanou prírodou, existenciou pekných objektov vrátane ľudovej architektúry, blízkosťou hraníc s Rakúskom, kde skúmané služby dosahujú vysokú úroveň a v neposlednom rade na Južnej Morave bývajú príjemní a úslužní ľudia. Wellness a day spa nie sú tu novinkou, realizujú sa hlavne v hotelových zariadeniach a wellness komplexoch. V tendencii kultu zdravia a krásy sa môžu ponúkať štandardné produkty, resp. špecializované programy pre konkrétnu klientelu – učiteľov, podnikateľov, výskumníkov, vedcov, deti, mládež, seniorov, ženy, mužov, rodiny, jednotlivcov, skupiny, kolektívy a iné spotrebiteľské segmenty.
35
Vo svete je známe, že zariadenia rekreačného cestovného ruchu sú z hľadiska uchovania tradície a rozvoja modernosti napojené na univerzity (napr. wellness centrá v južnom Francúzsku spolupracujú s Univerzitou v Bordeaux), preto v intenciách príspevku možno uvažovať o spolupráci Vysokej školy obchodnej a hotelovej v Brne so zariadeniami rekreačného kúpeľníctva v regióne. Spoločenský vývoj ukazuje, že rekreačné kúpeľníctvo v podobe wellness a spa programov má perspektívu ďalšieho rozvoja. Ide o výzvu, ktorú je potrebné naplniť tak v teoretickej i praktickej realizácii.
Literatúra [1] D´ANGELO, J. Spa Business Strategies – a plan for success. New York : Milady, a part of Gengage Learning, 2010. ISBN-13:978-1-4354-8209-8.
[2] ELIAŠOVÁ, D. a kol. Komercializácia verejných služieb s aplikáciou na zdravotníctvo. Bratislava : Vydavateľstvo EKONÓM, 2002. ISBN 80-225-1518-3. [3] ELIAŠOVÁ, D., editorka zborníka Pozícia kúpeľníctva v súčasných spoločenskoekonomických podmienkach a perspektívy jeho rozvoja. Zborník z vedeckej konferencie k výskumnému projektu VEGA 1/1229/04. Bratislava : Vydavateľstvo EKONÓM, 2006. ISBN 80-225-2234-1. [4] ELIAŠOVÁ, D. Kúpeľníctvo – Ochrana prírodných liečebných kúpeľov v Slovenskej republike. Vedecká monografia. Bratislava : Vydavateľstvo EKONÓM, 2007. ISBN 978-80225-2452-0. [5] GINGER, L. Spa Style Europe. London : Thames & Hudson, 2004. ISBN 0-500-28481-4. [6] GÚČIK, M. a kolektív. Krátky slovník cestovného ruchu. Banská Bystrica : Slovak-Swiss Tourism (Slovensko-švajčiarske združenie pre rozvoj cestovného ruchu), 2004. ISBN 80969261-0-1. [7] TASCHEN, A. Fafourite spas. Köln : Taschen GmbH, 2010. ISBN 978-3-8365-1955-7. [8] WHO – ificiálny dokument Svetovej zdravotníckej organizácie. Bratislava : Ministerstvo zdravotníctva Slovenskej republiky, 1991. [9] ZVONÁR, J. a kolektív. Termoterapia, hydroterapia, balneoterapia a klimatoterapia. Martin : Vydavateľstvo Osveta, 2005. ISBN 80-8063-175-1. [10 RYBNÍK, J.: Kúpele ožijú, len ak budú iné. In: Profit 2008, roč. 25-26, 10. decembra 2008, s. 82 – 86. ISSN 1335-4620. Kontaktné údaje doc. Ing. Darina Eliašová, PhD. Vysoká škola obchodní a hotelová Bosonožská 9 625 00 Brno Tel: 547 218 247 e-mail:
[email protected]
36
Výuka odborného anglického jazyka na vysokých a středních školách zaměřených na cestovní ruch Teaching English for Special Purposes at universities and secondary schools focused on tourism Jana Jašková Abstrakt: V článku jsou uvedeny obecné informace z oblasti výuky odborného anglického jazyka na vysokých školách zaměřené na náplň tohoto předmětu, roli pedagogů a studentů, způsob výuky a vytváření učebních materiálů. Dále je zde zmíněna specifikace výuky odborné angličtiny pro cestovní ruch a hotelový průmysl. Článek rovněž obsahuje prezentaci učebního materiálu vytvořeného pro studenty středních hotelových škol, který doplňuje jejich studium obecného anglického jazyka o odborný anglický jazyk z oblasti gastronomie, hotelnictví a cestovního ruchu, reálií anglicky mluvících zemí a České republiky. Závěrečná část článku se týká profesního rozvoje pedagogů, který je pro vyučující odborného anglického jazyka nezbytnou záležitostí. Pozornost je zaměřena na profesní standard a sebevzdělávání učitelů během jejich praxe a rovněž na způsoby zkoumání profesního růstu pedagogů. Klíčová slova: odborný anglický jazyk, studijní obor, učební materiály, cestovní ruch, profesní růst Abstract: The article deals with general information from the field of teaching English for Special Purposes at universities focused on the subject content, the role of pedagogues and students, the way of teaching and creating teaching materials. Next, the specification of teaching English for Special Purposes for tourism and hotel industry is mentioned there. The article also contains the presentation of the teaching material created for the students of secondary hotel schools which completes their English as a Second Language studies with English for Specific Purposes from the field of gastronomy, hotel and tourism industry, life and institutions of English speaking countries and the Czech Republic. The last part of the article deals with pedagogues’ professional growth which is essential for the teachers of English for Special Purposes. The attention is aimed to teachers’ professional standard and self-education during their practice and also to the ways of the study of pedagogues’ professional growth. Key words: English for Special Purposes, branch of study, teaching materials, tourism, professional growth
ÚVOD První část příspěvku obsahuje shrnutí dosavadních znalosti týkajících se výuky odborného anglického jazyka z různých anglických zdrojů se zaměřením na náplň tohoto předmětu, roli pedagogů a studentů, způsob výuky a vytváření učebních materiálů. Ve druhé části příspěvku je zmíněna specifikace výuky odborného anglického jazyka pro cestovní ruch a hotelový průmysl včetně jazykových témat a funkcí. Tato část rovněž obsahuje informace o studijním materiálu vytvořeném pro studenty střední Hotelové školy v Brně, který doplňuje jejich studium obecného anglického jazyka o odborný anglický jazyk z oblasti gastronomie, hotelnictví a cestovního ruchu, reálií anglicky mluvících zemí a České republiky. Závěrečná část článku se týká profesního rozvoje pedagogů, který je pro vyučující odborného anglického jazyka nezbytnou záležitostí. Pozornost je zaměřena především na profesní standard a vzdělávání pedagogů během jejich učitelské praxe a rovněž na způsoby zkoumání tohoto profesního růstu.
37
1. VÝUKA ODBORNÉHO ANGLICKÉHO JAZYKA 1.1. Odborný anglický jazyk Nejdůležitější rozdíl mezi „odbornou angličtinou“ (English for Specific Purposes – ESP) a „obecnou angličtinou“ (English as a Second Language – ESL) se týká studentů a účelu, za kterým se učí anglický jazyk. Studenti odborné angličtiny jsou obvykle dospělí lidé, kteří již mají určitou znalost obecné angličtiny a potřebují její prohloubení ve svém oboru. Odborná angličtina se tedy soustředí více na jazyk v kontextu než na výuku mluvnických a jazykových struktur. Anglický jazyk není v tomto případě vyučován jako jazyk oddělený od reálného světa studenta, naopak je začleněn do důležité oblasti jeho života. Dalším rozdílem je fakt, že zatímco obecná angličtina dává rovnocenný důraz na všechny čtyři jazykové dovednosti (porozumění čtenému a slyšenému textu, vlastní mluvený a psaný projev), v odborné angličtině je třeba zanalyzovat, které z těchto dovedností studenti potřebují k výkonu svého zaměstnání nejvíce a dle jejich potřeb přizpůsobit i harmonogram výuky. Studium odborné angličtiny se tak stává pro studenty více motivující než studium obecné angličtiny, neboť jsou schopni používat odbornou slovní zásobu ve smysluplných kontextech ze svého oboru (Fiorito, 2005). Pojem „odborná angličtina“ bychom v anglickém jazyce mohli vyjádřit termínem English for Special/Specific Purposes (ESP). Tento název se týká situací, kdy studenti mají nějaké konkrétní důvody, proč se chtějí učit anglický jazyk. Můžeme jej dále rozdělit na tři podkategorie: English for Occupational Purposes, English for Academic Purposes a English for Science and Technology. Termín English for Occupational Purposes (EOP) se vztahuje k potřebě člověka umět anglický jazyk tak, aby byl schopen výkonu svého zaměstnání. Například číšník musí znát angličtinu, aby mohl obsluhovat zahraniční zákazníky. Kromě výše zmíněné situace již však tento cizí jazyk nemusí vůbec používat. Pojem English for Academic Purposes (EAP) se týká studenta, který má v plánu studovat v nějaké anglicky mluvící zemi. K tomuto účelu se potřebuje dorozumět na seminářích, umět psát zprávy nebo eseje v angličtině apod. Poslední termín English for Science and Technology (EST) se vztahuje na studenta nebo vědce žijícího ve své rodné zemi, který potřebuje být schopný číst články a učebnice z daného vědeckého oboru v anglickém jazyce. Dalším rozdílem mezi těmito podkategoriemi je, že oblasti anglického jazyka, kterým se studenti chtějí věnovat, mohou být odlišné. Například číšníci potřebují anglicky spíše mluvit a umět naslouchat, kdežto vědci mohou mít naopak potřebu dobře psát a číst anglické texty (Harmer, 1983). 1.2. Vyučující odborného anglického jazyka Výuka odborného anglického jazyka vždy byla a stále je kontroverzní záležitostí mezi pedagogy. Otázkou je, kdo by měl učit kurzy odborné angličtiny: učitel obecné angličtiny nebo specialista v oboru? V tomto ohledu byl uskutečněn experiment na lékařské fakultě íránské vysoké školy ve městě Zanjan, kde byli studenti druhého ročníku náhodně rozděleni do dvou skupin po dvaceti posluchačích. První skupina byla vyučována učitelem anglického jazyka a druhou skupinu vyučoval praktický lékař. Studenti v obou skupinách používali stejné učebnice a byli vyučováni odborné angličtině během jednoho semestru. Na konci kurzu byly jejich znalosti a názory vyhodnoceny dvěma způsoby: závěrečným testem a pětibodovou Likertovou stupnicí (škála souhlasu s tvrzením). Analýzy výsledků ukázaly, že skupina učitele anglického jazyka měla lepší výsledky v každém aspektu závěrečného testu a že dle Likertovy stupnice tito studenti vyjádřili větší spokojenost se svou výukou než studenti vyučovaní praktickým lékařem (Maleki, 2008).
38
Mezi vyučujícími anglického jazyka vyškolenými v humanitních vědách a jejich žáky specializovanými na konkrétní obor je však hluboká propast, kterou je třeba překlenout. Pedagog zabývající se odborně zaměřenou výukou angličtiny by se měl neustále vzdělávat v daném oboru. V současné době existuje velké množství materiálů týkajících se přírodních věd, jak v tisku, tak na internetu. Dokonce existují webové stránky, kde tentýž předmět je popsán ve dvou různých úrovních: na profesionální úrovni a na úrovni určené široké veřejnosti (Lowe, 2009a). Kromě sebevzdělávání role vyučujícího rovněž vyžaduje organizaci výukových programů v rámci hodin, dnů a týdnů a dále pak stanovení krátkodobých úkolů a dlouhodobých cílů, kterých by měl student během studia dosáhnout. Dalším úkolem pedagoga odborné angličtiny je vytvoření pozitivního učebního prostředí podporou sebevědomí studenta a hodnocením pokroku studenta včetně identifikace a způsobu řešení jeho problémů (Schleppegrell et Bowman, 1986). 1.3. Studenti odborného anglického jazyka Mezi silné stránky studentů vysokých škol patří jejich většinou vysoká úroveň znalostí obecné angličtiny a motivace ke studiu daného oboru, který si sami zvolili. Naopak, slabými stránkami jsou velké skupiny studentů s rozdílnou znalostí anglického jazyka a rovněž tzv. pozdržená motivace, což znamená, že studenti sice jsou motivováni ke studiu cizího jazyka, ale mají pocit, že jej budou potřebovat až po ukončení studií. Je to ve většině případů způsobeno tím, že vyučující ostatních předmětů nezařadí do seznamu povinné literatury učební texty v angličtině nebo nepřednášejí v anglickém jazyce. Posluchači vědí, že potřebují znalost angličtiny, ale ne okamžitě. Odloží tedy vážný zájem o studium tohoto jazyka a soustředí se pouze na složení testů a zkoušek z angličtiny. Navíc se od učitele anglického jazyka předpokládá, že nenechá studenta nedokončit vysokoškolské studium jen kvůli tomuto „nejméně důležitému“ předmětu. Proto ani špatné výsledky z odborné angličtiny neberou posluchači příliš vážně (Lowe, 2009b). Odborná angličtina vychází z potřeby studenta znát daný jazyk, tedy ze specifického účelu přivádějícího jej ke studiu a způsobu využití znalostí v budoucnu. Motivace studenta ke studiu je způsobená jeho zájmem o daný obor, kde se může dále zdokonalovat v angličtině četbou cizojazyčných textů nebo konverzací se zahraničními odborníky. Odborná angličtina se týká tématiky z oboru, ve kterém se posluchač běžně pohybuje a ve kterém je odborníkem, má tedy možnost své znalosti okamžitě využít v zaměstnání nebo při studiu. Kontext odborné angličtiny je posluchač schopen pochopit díky znalosti problematiky svého oboru. Student přináší do výuky strategii studia dospělého člověka, která je efektivnější a rychlejší než u dítěte, jelikož dospělý využívá již zažité dovednosti ze svého rodného jazyka, tedy jeho schopnost naučit se cizí jazyk je potenciálně vysoká (Schleppegrell et Bowman, 1986). 1.4. Výuka odborného anglického jazyka V současné době mají vyučující odborného anglického jazyka jiný názor na výuku svého předmětu, než měli v šedesátých letech minulého století. Tenkrát věřili, že jejich hlavním úkolem je vyučovat odbornou slovní zásobu z daného oboru, o kterou obohatili lekce obecné angličtiny. Později si začali uvědomovat důležitost dalších slov a frází, které obklopovaly odborná slova. Postupem času začal do obecné angličtiny prostupovat názor, že by měla být zaměřena na výuku zohledňující především studenta. Tento názor se odrazil v odborné angličtině důrazem na potřeby studenta a analýzy těchto potřeb. Později byl odborný anglický
39
jazyk orientován na diskusní a žánrové analýzy a lingvistické korpusy, tedy soubory textů pro jazykovědný výzkum. Někteří vyučující odborné angličtiny procházejí podobným vývojem během své učitelské praxe. Začínají s rozšířením obecné angličtiny o odbornou slovní zásobu, avšak nestřetávají se s pochopením svých studentů, kteří již většinu odborných slov ze svého oboru znají. Pedagogové se tedy snaží rozšířit výuku o materiály týkající se budoucí profese posluchačů. Avšak tyto texty popisující práci na odborném poli nejsou totéž jako texty používané v dané profesi, proto o ně studenti rovněž nejeví patřičný zájem. Když jim však vyučující přinese zajímavý článek z odborného periodika, projevují zpravidla mnohem větší nadšení. Pedagog pak může využít tohoto zájmu o daný text k výuce jazykových dovedností (Smoak, 2003). Nejlepší způsob, jakým může vyučující zjistit jazykové potřeby svých studentů, je pozorování a analýzy. Není dobré věřit pouze vlastní intuici nebo radám jiných pedagogů z daného oboru. Je potřeba, aby učitelé odborné angličtiny prováděli analýzy potřeb svých studentů, které by měly zahrnovat pozorování použití jazyka v kontextu. Musí být připraveni zjistit, jak je anglický jazyk používán v situacích reálného světa a vyučovat právě tento jazyk. Tedy znalost diskusní a žánrové analýzy je klíčová. Mu2sí být připraveni vést kurzy, které vyučují autentický jazyk založený na přesné analýze potřeb studentů. Většina jazyka, který studenti budou potřebovat, se nevyskytuje v učebnicích, proto musí být ochotni a schopni připravit si vlastní materiály pro výuku. Vedení kurzů odborné angličtiny je velmi vyčerpávající, časově náročné a odlišné pro každou skupinu studentů. Odborný anglický jazyk je velkou výzvou pro všechny pedagogy a nabízí neomezené možnosti jejich profesionálního růstu (Smoak, 2003). 1.5. Materiály pro odborný anglický jazyk Vyučující odborné angličtiny musí posoudit míru užitečnosti dané učebnice pro své studenty. Ve většině případů není možné používat pouze učebnici bez jakéhokoliv dodatkového materiálu, neboť potřeby konkrétních zaměstnání vyžadují doplnění učebnic o materiály a aktivity navíc. Tento úkol vyžaduje sběr dat od zaměstnanců a zaměstnavatelů v daném oboru prostřednictvím pozorování, rozhovorů a dotazníků, aby bylo možné popsat specifický jazykový kontext budoucího pracoviště studentů. Získáním znalostí o reálných potřebách posluchačů mohou vyučující vyhodnotit rozdíl mezi učebním materiálem a požadavkem daného pracoviště a překlenout tento rozdíl vytvořením dodatkových materiálů pro výuku, což mohou být například aktuální odborné články z anglických novin, časopisů a internetu (Bouzidi, 2009). Každý vyučující by měl při tvorbě učebních materiálů rozlišovat tři základní faktory ovlivňující studenty: úroveň znalosti jazyka, úroveň znalosti obsahové náplně daného oboru a jazykové schopností a dovednosti svých studentů. Vyučující cizích jazyků by měli používat ve výuce autentické texty, přičemž úroveň obsahu těchto článků by měla být na podobné úrovni jako texty studované v mateřském jazyce. Studenti odborných anglických kurzů jsou motivováni učit se zejména angličtinu, kterou potřebují, proto by vyučující neměli používat zjednodušené materiály. Autentické texty mohou být použity rovněž při výuce studentů s pouze základní znalostí angličtiny, neboť v dnešní době již existuje velké množství specializovaných článků psaných jednoduchým jazykem, zejména na internetu. Dospělí lidé, kteří jsou profesionály v oboru, mívají široký rozsah jazykových dovedností a lehce je využívají v anglickém jazyce. Běžně se totiž snaží porozumět odborným textům ve svém rodném jazyce a stejně tak se vyrovnávají s obtížemi při čtení anglických textů. Dalo by se říci, že rozdíl mezi studenty, tedy specialisty z oboru, a učiteli může být v hodinách
40
anglického jazyka dokonce prospěšný: studentům může být zadán autentický úkol vysvětlit obsah článku vyučujícímu (Lowe, 2009c). Pro studenty odborného anglického jazyka je mnohem zajímavější, když je výuka založena na odborných textech z jejich oboru. Vyučující by se měli soustředit zejména na nové a zajímavé články a na nich vysvětlovat a procvičovat anglický jazyk. S těmito texty by měly být spojeny autentické aktivity, které studenti běžně dělají s texty v rodném jazyce. Kurzy anglického jazyka mohou být zaměřeny na odborné téma již od mírně pokročilé úrovně (Lowerintermediate, B1). Vyučující angličtiny na vysokých školách by měli konzultovat danou problematiku se svými kolegy, kteří jsou odborníky v oboru a mohou jim poradit jaké materiály a aktivity by byly pro studenty nejvhodnější (Lowe, 2010). 2. ODBORNÝ ANGLICKÝ JAZYK PRO CESTOVNÍ RUCH 2.1. Výuka angličtiny pro cestovní ruch V turistickém průmyslu má anglický jazyk status mezinárodního jazyka, proto jsou zde zapotřebí zaměstnanci, kteří dokážou efektivně komunikovat s anglicky mluvící klientelou. Schopnost ovládat angličtinu je vyžadována k výkonu zaměstnání od pracovníků cestovní agentury až po hotelové recepční. Navíc velké hotely potřebují kvalitní překlady propagačních materiálů a tlumočení na obchodních schůzkách. Příprava studentů na jejich budoucí kariéru v turistickém průmyslu vyžaduje mimo jiné i hodnotnou výuku odborné angličtiny. V cestovním průmyslu jsou dle dosavadních průzkumů dovednosti týkající se porozumění slyšenému textu a vlastního ústního projevu mnohem důležitější než dovednosti zahrnující porozumění čtenému textu a vlastní písemný projev (Bouzidi 2009). Do specifických jazykových témat pro cestovní ruch jsou zařazovány: 1. Geografie: popis míst a přírodních orientačních bodů v krajině; vzdálenosti 2. Historie: místní historické osobnosti, místa, události a tradice 3. Období: přítomné, minulé a budoucí akce a události; trvání činností 4. Počasí: roční období; extrémní teploty; typy bouří 5. Pokrmy a nápoje: místní kuchyně; restaurační menu 6. Sport a zábava: místní týmy; části lidského těla; volnočasové aktivity; hry 7. Hudba: místní skupiny; tradiční hudební nástroje 8. Zvyklosti: festivaly; svátky; náboženské oslavy (Bouzidi 2009). Mezi specifické jazykové funkce v cestovním průmyslu patří: A. Výměna názorů v mezilidských vztazích: 1. Pozdrav a rozloučení 2. Představení sebe a jiných lidí 3. Začátek a ukončení konverzace 4. Požádání o zopakování 5. Ověření porozumění 6. Změna tématu 7. Vhodné přerušení B. Výměna názorů na profesionální úrovni: 1. Požádání o informace a jejich poskytnutí, návrhy a popis cesty 2. Rezervace a přípravy na cestu 3. Popis osob a míst 4. Oznámení času a výměna měny
41
5. Zdvořilé zjištění zdravotního stavu, zálib a averzí 6. Omluva a reakce na stížnost 7. Vyjádření lítosti a soucitu 8. Vytvoření a reakce na nabídky a žádosti 9. Pozvání a doporučení 10. Vznesení námitek a jejich odporování 11. Vytvoření faktur, faxů, zpráv a dopisů (Bouzidi 2009). 2.2. Učebnice angličtiny pro cestovní ruch Zdokonalování jazykových dovedností studentů cestovního ruchu vyžaduje rovněž výběr kvalitního učebního materiálu. V současné době je v České republice velké množství učebnic rozmanitých pokročilostí určených pro oblasti gastronomie, hotelnictví a turismu. Většina z nich pochází ze zahraničních nakladatelství (Oxford University Press, Cambridge University Press, Macmillan Education). Na trhu je rovněž k dispozici menší množství učebnic z českých nakladatelství (Frauz), které někteří studenti považují za vhodnější díky překladu anglických odborných slov do českého jazyka. Jak již bylo zmíněno výše, vyučující odborného anglického jazyka si často vytvářejí vlastní učební materiály. V rámci projektu Implementace školního vzdělávacího programu do výuky vzniká v současné době učebnice určená pro studenty střední odborné Hotelové školy v Brně. Jedná se o doplnění studia obecného anglického jazyka o odborný anglický jazyk z oblasti gastronomie, hotelnictví a cestovního ruchu. Tento učební materiál se skládá ze dvou dílů učebnic a volných pracovních listů. Obsah prvního dílu je obecně zaměřen na oblast cestovního ruchu, zejména na ubytovací a stravovací služby. Druhý díl učebnice se zaměřuje na anglicky mluvící země, především na život a cestovní ruch ve Spojeném království. Jednotlivé kapitoly se skládají z odborného textu s ilustrativními obrázky, odborné slovní zásoby obsažené v textu a kontrolních otázek spolu s konverzačními úkoly. Na konci učebnice se nalézá anglicko-český slovníček s odbornými výrazy z textů v učebnici, je tedy možné probírat kapitoly v jakémkoliv pořadí. Pracovní listy jsou určeny k procvičení látky v rámci jednotlivých kapitol, většina cvičení se týká oborové konverzace z hotelové praxe. Mezi výchovně vzdělávací cíle této učebnice patří porozumění a užívání terminologie z oboru gastronomie, hotelnictví a turismu, získávání a zpracovávání informací z různých autentických textů, rozvíjení komunikativní kompetence studentů s ohledem na jejich budoucí profesi a uplatnění, vyjadřování vlastních myšlenek v písemném projevu z odborné oblasti, rozšíření znalostí o světě, chápání a respektování tradic, zvyků, odlišných sociálních a kulturních hodnot jiných národů (Jašková, 2011ab). 3. PROFESNÍ ROZVOJ PEDAGOGŮ 3.1 Profesní vzdělávání učitelů Jak již bylo řečeno, vyučující odborného anglického jazyka by měli neustále zvyšovat svou kvalifikaci. Učitelská profese se stále rozvíjí a její proměna je způsobena především novou strukturou vzdělávacího systému, měnící se populací studentů, trhem práce, regionem a vzdělávací politikou. Vzhledem k tomu, že v České republice neexistují jasně definovaná kritéria kvality učitelské profese, je v současné době pozornost odborné veřejnosti zaměřena k profesnímu standardu. V rámci systémového projektu MŠMT Rozvoj Národní soustavy kvalifikací (NSK) vznikají standardy pro vybrané profese. Ministerstvo a přímo řízené organizace spolupracují se zřizovateli škol a jejich řediteli, asociacemi škol a zaměstnavatelů, vysokými školami a institucemi pro další vzdělávání učitelů. Společně se snaží dohodnout na
42
souboru kompetencí, kterými má disponovat učitel. Vznik a podobu těchto standardů rovněž ovlivňuje Národní soustava povolání vytvořená na zakázku Ministerstva práce a sociálních věcí a Evropský rámec kvalifikací (EQF), což je aktivita Evropské unie, s níž by měl být kompatibilní náš národní systém kvalifikací. V českém prostředí jsou stále více zmiňovány ISSA Standardy kvality pedagogické práce, které vypracoval mezinárodní tým odborníků z EU a USA. Cílem těchto standardů je v maximální možné míře podpořit učitele ve zvyšování jeho pedagogických kompetencí, nikoli kontrola či hledání chyb. Smyslem by měla být motivace učitelů k dalším možnostem profesního rozvoje. Další z dokumentů České republiky je Dlouhodobý záměr ČR 2005, kde bylo navrženo šest strategických směrů obsahových změn ve vzdělávání, které stále nabývají na naléhavosti (Suchánková, 2007). Další profesní vzdělávání učitelů může probíhat formou kvalifikačního vzdělávání (studium rozšiřující, specializační, rozdílové, funkční nebo doplňující pedagogické studium), normativního školení (školení podmiňující výkon činnosti) a průběžným dalším vzděláváním (kontinuální prohlubování, obnova a získávání nových profesních kompetencí). Je stále více lidí, kteří se pro učitelskou profesi rozhodnou až po té, co vystudovali jiný obor než učitelství nebo až v průběhu let, kdy pracují v nějaké jiné profesi. Toto úsilí o získání učitelského vzdělání je v současnosti nově zařazováno do celoživotního vzdělávání. Plné učitelské kvalifikace je tak možno dosáhnout kdykoli během života a ne pouze absolvováním řádného denního studia na vysoké škole. Stejně tak je možné rozšířit si v programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole aprobaci pro jiný obor. Pro školskou praxi je tedy nabídka vysokoškolského kvalifikačního vzdělání nezbytná (Kohnová, 2007). Klasické vzdělávání má velmi dlouhou tradici a je pevnou součástí vzdělávacích systémů. V případě vzdělávání dospělých lidí se však toto klasické prezenční vzdělávání nejeví vždy jako optimální řešení. Studenti jsou často např. z důvodů pracovních povinností limitováni časem a místem konání vzdělávací aktivity. Problémem jsou také vysoké nároky na samotného lektora a jeho schopnost zvládat takové andragogické situace, jako je např. rozdělená úroveň vědomostí studentů. E-learning tyto překážky v podstatné míře eliminuje. Proto je pro dospělé lidi, tedy i pedagogy usilující o profesní růst, vhodná distanční forma vzdělávání, kde procházejí výukovým kurzem vlastním tempem, sami si určují způsob studia a vybírají z různých variant výkladu. Studenti dostanou speciální studijní materiály spolu s pokyny jak efektivně studovat a v případě problémů se mohou obrátit na svého tutora (Frk, 2010). 3.2. Zkoumání profesního rozvoje učitelů Je obtížné stanovit obecně platné etapy či mezníky ve vývoji učitele, neboť je ovlivňován různými pedagogickými, psychologickými a sociálními faktory. Školy, stejně jako jiné sociální instituce, jsou považovány za otevřené systémy, které mají schopnost získávat ze svého okolí energii potřebnou pro své fungování a adaptování se na měnící se okolní podmínky. Samotný učitel je součástí nejen tohoto systému školy, ale i dalších systémů, jako je širší komunita školy, jeho vlastní rodina, stát nebo různé sociální skupiny. Profesní vývoj pedagoga je ovlivňován působením všech těchto systémů a v takto složitém prostředí není tedy snadno popsatelný a definovatelný. Většinu starších užších pojetí vývoje učitele je nutno přehodnotit a zaujmout komplexnější pohled na tuto problematiku. Model „životních cyklů učitele“ se zaměřuje na skutečnost, že vývoj učitele je ovlivňován rozpoznatelnými a předvídatelnými interakcemi mezi jedincem a jeho okolím. Dle tohoto modelu existuje několik fází učitelova vývoje: fáze „nováčka“ (nejistota, snaha o zvládnutí vyučování a nedostatek znalostí k tomu potřebných), fáze „začínajícího učitele“ (přejímání odpovědnosti
43
za svůj vývoj, ucelení znalostí a dovedností při vedení výuky), fáze „učitele profesionála“ (sebevědomý se schopností respektovat studenty, kteří poté respektují i jej), fáze „význačnosti“ (charismatický učitel excelentně zvládající svůj obor, respektovaný nejen studenty, ale i kolegy, vedením školy a širší komunitou), fáze „zasloužilých učitelů“ (zasloužené ukončení kariéry, přesun do odlišných rolí, např. k výuce na vysokých školách nebo k předávání zkušeností v programech vzdělávání učitelů). Avšak k opravdu širšímu pojetí vývoje učitele dochází až v modelu „učitelova profesního cyklu“. Tento model nestaví na konkrétně daných fázích, které by byly nezbytně platné pro každého učitele, ale zdůrazňuje význam faktorů institucionálních a osobnostních. Tento systémový model zahrnuje tři vzájemně se ovlivňující subsystémy: osobní prostředí (životní fáze, rodina, pozitivní kritické události, krizové události, individuální dispozice, soukromé záliby a koníčky), organizační prostředí (předpisy a normy, styl vedení, důvěra veřejnosti, očekávání společnosti, profesní organizace, odbory a jiná sdružení) a profesní cyklus (kariérní příprava, zahájení kariéry, získávání kompetencí, období zájmu a růstu, frustrace, stabilita, ukončování kariéry, opuštění profese). Při konkrétním zkoumání vývoje učitele je potřeba postihnout souvislosti a vlivy všech tří subsystémů, které se vzájemně ovlivňují a prolínají (Lukas, 2008). Kritické (zlomové) události, které hrají ústřední roli v učitelově vnímání jeho kariéry a vlastně celého života, mají rovněž důležitou roli ve vývoji pedagoga. Mohou mít souvislost přímo s profesí učitele, s jeho osobním životem, případně s vlivem společnosti jako celku. Pro většinu učitelů se zdá být závažných těchto šest kritických fází: rozhodnutí stát se učitelem, první zkušenosti s vyučováním jiných, období prvních 18 měsíců v praxi, třetí rok od získání prvního učitelského místa, změny pracovního místa a povýšení v průběhu kariéry, období před ukončením učitelské kariéry. Je však potřeba zdůraznit i význam osobních kritických období, která přímo nesouvisejí s povoláním učitele (svatba, rozvod, úmrtí v rodině, narození nebo onemocnění dítěte, neshody mezi partnery, finanční obtíže, stěhování). V souvislosti se zkoumáním subjektivních kritických událostí je nutno zmínit i důležitost podstatných lidí pro vývoj učitele, kteří na něj mají výrazný vliv, avšak nenacházejí se na nějaké významné pozici ve vztahu ke škole (tzv. kritičtí druzí). Učitelovo vnímání sebe sama se odvíjí od kombinace tří složek jeho profesní identity: jak vnímá sebe sama jakožto experta na svůj obor, pedagogického experta a didaktického experta. Všechny tyto složky identity učitele jsou dále ovlivňovány řadou faktorů, které lze opět shrnout do tří oblastí: kontext vyučování, učitelovy zkušenosti a biografie učitele (životní příběh). Pro zkoumání vývoje učitelovy identity bývá proto často využívána metoda životního příběhu, která je nejpřirozenějším prostředkem reflektování a potvrzování jeho vlastní identity. Pedagog vypráví o všem, co se mu přihodilo a co považuje za důležité, sděluje své názory, postoje či emoce. Právě tato narativita je využívána u většiny širších přístupů ke zkoumání učitele. Pomocí metody vyprávění životního příběhu mohou vědci zkoumat buď celistvý učitelův život, nebo pouze sledovat parciální hlediska, např. vývoj profesní identity. Profesní vývoj pedagoga je tedy velmi komplexní a komplikovaný objekt zkoumání. Od jednoduchých lineárních modelů, které měly tendenci být aplikovatelné na všechny učitele za všech podmínek, se pozornost přesunula k přístupům individualizovaným. Pro současné směry výzkumu není nejdůležitějším cílem stanovit obecné zákonitosti, ale spíše postihnout odlišnosti a jedinečnost konkrétního učitele. Zjišťují se příčiny chování učitele, vlivy okolností, sociálních a osobnostních faktorů v konkrétních podmínkách. Současná zkoumání vývoje učitele dokonce využívají smíšené výzkumné designy, které kombinují kvantitativní a kvalitativní metody, aby nahradily nedostatky jednoho přístupu jiným odlišným typem zkoumání (Lukas, 2008).
44
ZÁVĚR Odborný anglický jazyk je vyučován na mnoha vysokých a středních školách celého světa. Na vyučující tohoto předmětu jsou kladeny velké nároky. Musí nejen perfektně ovládat obor, který vystudovali, tedy anglický jazyk, ale rovněž mít vědomosti týkající se vědeckého oboru, který studují jejich posluchači. Většinou nejsou ve studované oblasti k dispozici odpovídající učební materiály pro odbornou angličtinu a tudíž je tvorba studijních textů rovněž náplní práce těchto pedagogů. To souvisí s hlubším poznáním daného oboru a potřeb studentů. Vzhledem k tomu, že se věda neustále vyvíjí, vyučující by měli dodávat aktuální materiály ke studiu a být stále v kontaktu s danou problematikou. Zvyšování kvalifikace těchto pedagogů je tedy nezbytnou záležitostí jejich profesního růstu. ZDROJE [1 BOUZIDI, Hassan. (2009), Between the ESP Classroom and the Workplace: Bridging the Gap. English Teaching Forum [online]. Roč. 47, č. 3 [cit. 15.04.2011]. Dostupné na WWW:
. ISSN 0425-0656. [2 FIORITO, Lorenzo. (2005), Teaching English for Specific Purposes [online]. [cit. 04.04.2011]. Dostupné na WWW: . [3 FRK, Branislav. (2010), E-learning a online vzdelávanie dospelých. Pedagogika.sk [online]. Roč. 1, č. 2, s. 107-122 [cit. 27.04.2011]. Dostupné na WWW: ISSN 1338-0982. [4 HARMER, Jeremy. (1983), The Practice of English Language Teaching. 1.vyd. New York: Longman Group Limited. ISBN 0-582-74612-4. [5 JAŠKOVÁ, Jana. (2011a), English for Tourism I: Tourism Industry. Brno: Vysoká škola obchodní a hotelová. (v současné době v recenzi) [6 JAŠKOVÁ, Jana. (2011b), English for Tourism II: English Speaking Countries. Brno: Vysoká škola obchodní a hotelová. (v současné době v recenzi) [7 KOHNOVÁ, Jana. (2007), Kvalifikační studium učitelů v rámci celoživotního vzdělávání na vysokých školách [online]. [cit. 26.04.2011]. Dostupné na WWW: [8 LOWE, Ivan. (2009a), The Mountains of ESP [online]. [cit. 08.04.2011]. Dostupné na WWW: <www.scientificlanguage.com/esp/mountains.pdf>. [9 LOWE, Ivan. (2009b), The Question of Audience [online]. [cit. 08.04.2011]. Dostupné na WWW: . [10 LOWE, Ivan. (2009c), Authentic Lesson Material in ESP [online]. Poslední revize 24.2.2010 [cit. 08.04.2011]. Dostupné na WWW: . [11 LOWE, Ivan. (2010), ESP Teachers Must Teach Specialist Content [online]. [cit. 08.04.2011]. Dostupné na WWW: . [12 LUKAS, Josef. (2008), Vývoj učitele: přehled relevantních teorií a výzkumů (2.část) Pedagogika [online]. Roč. 58, č. 1, s. 36-49 [cit. 28.04.2011]. Dostupné na WWW: ISSN 0031-3815. [13 MALEKI, Ataollah. (2008), ESP Teaching: A Matter of Controversy. English for Specific Purposes World: Online Journal for Teachers [online]. Roč. 7, č. 1 [cit. 05.04.2011].
45
Dostupné na WWW: . ISSN 1682-3257. [14 SCHLEPPEGRELL, Mary – BOWMAN, Brenda. (1986), ESP: Teaching English for Specific Purposes [online]. [cit. 06.04.2011]. Dostupné na WWW: . [15 SMOAK, Rebecca. (2005), Teaching English for Specific Purposes [online]. [cit. 04.04.2011]. Dostupné na WWW: . [16 SUCHÁNKOVÁ, Květa. (2007), Profesní standard a jeho role ve zkvalitňování učitelské profese. Orbis Scholae [online]. Roč. 1, č. 3, s. 13-25 [cit. 26.04.2011]. Dostupné na WWW: ISSN 1802-4637.
Kontaktní údaje: Mgr. Jana Jašková Vysoká škola obchodní a hotelová s. r. o. Brno Svážná 9, 625 00 Brno, Česká republika E-mailová adresa: [email protected]
46
Použití programu GRETL pro výuku statistiky Tomáš Jeřábek Abstract: The Statistic is relegation as one – semestral eventually two – semestral course at most college field intent on tourism. Education of statistic is closely connected with use computers and specialized statistical software whose offer is relatively extensive. As most of students is not used to work in command line, it is the only possibility use software with graphical user interface. These software exist several for example Statistica, SAS, Statgraphics and others, but their disadvantage is expensive cost of acquisition. It is possible use statistical open source software too, for example Octave, R and others. This paper introduces relatively new statistical open source software Gretl which is acceptable for education of statistic and statistical subjects thanks to his graphical and intuitive user interface. Development and installation of Gretl are described at the beginning of the paper and follows description work with date and software applications of basic statistical parts in graphical user interface of Gretl. Software evaluation is introduced at the end of the paper. Key words: Gretl, Statistical software, Regression, Time series
ÚVOD Gretl (GNU Regression, Econometrics and Times series Library) je program primárně zaměřený na ekonometrickou analýzu a analýzu časových řad. S tvorbou programu začal prof. Allin Cottrel z Wake Forest univerzity v roce 2001, po sléze se k němu připojil Riccardo Luccheti, jež je docentem na Universita Politecnica delle Marche v Itálii. První verze Gretlu s označením 1.0 se objevila na Internetu 15.listopadu 2002. Tedy jedná se o poměrně mladý program. Zatím poslední verze 1.9.4 byla dána k dispozici 24 února 2011 a je ji možné získat na domovské stránce Gretlu, a to http://gretl.sourceforge.net. Tato poslední verze je k dispozici ve čtrnácti jazykových mutacích, konkrétně v angličtině, češtině, polštině, němčině, francouzštině, baskičtině, portugalštině, ruštině, španělštině, turečtině, italštině, čínštině, albánštině a řečtině. Gretl je napsán v jazyce C a díky jeho licenci jej stále zdokonaluje mnoho vývojářů po celém světě. Zdrojový kód Gretlu lze nalézt na adrese http://gretl.cvs.sourceforge.net/gretl/gretl. Pro tvorbu grafů používá gretl program Gnuplot, jež je napsán rovněž v jazyce C. V rámci Gretlu můžeme používat dva programové balíky, které jsou určeny pro sezónní očišťování časových řad. Jedná se o X-12-ARIMA, jež byl vyvinut americkou vládní agenturou U.S. Census Bureau. Gretlem je tento program podporován od verze 1.0.2. Podrobnější informace o programu jsou umístěny na adrese http://gretl.sourceforge.net/x12a/x12a.html. Druhým programem je TRAMO/SEATS podporovaný Gretlem od verze 1.0.3. Program vyvinuli Augustin Maravall a Victor Gomez. Více na http://gretl.sourceforge.net/tramo/tramo-seats.html. V květnu 2009 se ve španělském Bilbau uskutečnila v pořadí první konference věnovaná Gretlu. Hlavními tématy byly vývoj Gretlu a jeho využití při výuce a v odborné praxi. Recenzované příspěvky z této konference jsou k dispozici na http://www.gretlconference.org/proceeding. Druhá konference se uskuteční v červnu tohoto roku v polské Toruňi. Hlavním tématem konference je mimo jiné i využití Gretlu při řešení zajímavých statistických nebo ekonometrických úloh.
47
Instalace GRETLu Pro operační systém Windows lze na adrese http://gretl.sourceforge.net/win32 nalézt samospustitelný instalační soubor gretl-1.9.4.exe nejnovější verze Gretlu. Tuto verzi má smysl stahovat pouze v případě, že používáme Windows XP nebo vyšší. Další požadavky jsou kladeny na procesor, který musí obsahovat sadu instrukcí SSE2, což je u procesorů vyrobených od roku 2003 běžnou záležitostí. V případě procesorů od společnosti Intel lze SSE2 nalézt již ve verzi Pentium 4, daném na trh v roce 2001. Pokud náš počítač nesplňuje výše uvedené požadavky, můžeme na stejné adrese stáhnout Gretl 1.9.3, jehož jediným požadavkem je operační systém alespoň Windows 2000. Na této adrese rovněž nalezneme instalační soubory programů X-12-ARIMA a TRAMO/SEATS. Program Gnuplot, jež Gretl používá pro tvorbu grafů, je součástí instalace Gretlu. Instalační balíky pro distrubuce operačního systému Linux nalezneme na adrese http://gretl.sourceforge.net. Pro instalaci Gretlu v systému Mac OS X použijeme soubory na adrese http://gretl.sourceforge.net/osx.html.
Uživatelské prostředí Gretl nabízí grafické uživatelské prostředí (GUI). Práce v tomto prostředí je díky přehlednosti a české mutaci velmi jednoduchá a intuitivní. Kromě GUI nabízí Gretl rovněž textové uživatelské prostředí (CLI), ve kterém s programem komunikujeme prostřednictvím příkazů. CLI lze zobrazit volbou Nástroje > Konzole gretlu. Zde zadáváme a spouštíme příkazy postupně, v jednotlivých řádcích. Gretl, podobně jako jiné statistické programy, umožňuje uživateli vytvořit vlastní skriptový soubor, kam lze vložit a spustit požadovanou posloupnost příkazů. Nový skript otevřeme přes Soubor > Skriptové soubory > Nový skript. V Gretlu lze vytvářet a spouštět také skripty dalších známých OSS, kterými jsou Octave a R. Volbou Nástroje > Spustit GNU R otevřeme konzoli programu R, díky čemuž lze používat nástroje R pro data nahraná v Gretlu. Po provedení libovolné posloupnosti operací prostřednictvím GUI, jsou tyto operace zaznamenány jako posloupnost příkazů ve formě skriptového souboru, který zobrazíme Nástroje > Výpis příkazu. Obsah tohoto souboru můžeme uložit a dále editovat a spouštět. Tedy cokoliv co provedeme v rámci GUI, můžeme zobrazit ve formě příkazů, díky čemuž se lze velmi rychle naučit pracovat s příkazy v Gretlu. Pro psaní příkazů se v Gretlu používá speciální skriptovací jazyk. Volbou Nápověda > Popis příkazu zobrazíme seznam všech příkazů logicky rozčleněných podle kategorií, ke kterým se vztahují. U každého příkazu je uvedena jeho syntaxe a rovněž také jednoduchý slovní popis. Gretl rovněž nabízí možnost vytvořit si vlastní funkce. Editor pro definování nové funkce zobrazíme Soubor > Soubory funkcí > Nový balíček. Stejně jako v případě příkazů lze ke každé funkci zobrazit přehlednou nápovědu (obr. 1).
Základní práce s daty Při výuce konkrétních metod ve statistických programech bývá někdy problém získat dostatečné množství reálných dat. V případě Gretlu tento problém řeší databáze dat (obr. 2), která je součástí jeho instalace. Tedy pro přístup k datům není potřebné připojení k Internetu. 48
Jedná se o data z několika ekonometrických učebnic. Databáze dat z učebnic [Greene, 2003], [Ramanathan, 2002] jsou nainstalovány automaticky spolu s Gretlem. Dalších pět databází dat je možné následně doinstalovat, lze je nalézt na stejné webové adrese jako instalaci Gretlu. Konkrétně se jedná o data z učebnic [Wooldridge, 2002], [Gujarati, 2002], [Watson, Stock, 2002], [Davidson, MacHinnon, 2003] a [Verbeek, 2004]. Načtení dat provedeme volbou Soubor > Otevřít data > Vzorový soubor. Další množností pro načtení dat je jejich import z nějakého externího souboru, a to volbou Soubor > Otevřít data > Importovat. Tímto způsobem lze do Gretlu načíst soubory různých formátů, např. MS Excel, SPSS, SAS, Octave, aj. Na obr. 3 je znázorněno základní okno Gretlu po nahrání dat ze souboru Pocet_prenocovani.xls. Rovněž významnou výhodou Gretlu je možnost zpřístupnění velkého množství dat z jeho databázového serveru, a to volbou Soubor > Databáze > Na databázovém serveru. Gretl nabízí řadu nástrojů pro práci s daty. Použití některých nástrojů je závislé na struktuře datového souboru. Podle tohoto hlediska rozlišuje Gretl průřezová data, časové řady a panelová data. Průřezová data nemají časových charakter, panelová data mají jak časový tak průřezový charakter. Strukturu dat lze zvolit volbou Data > Struktura souboru dat. Z důvodu dalších operací s daty je někdy vhodné provést jejich transformaci. Gretl volbou Přidat nabízí vytvoření nového datového souboru, do něhož budou vloženy např. logaritmy, první diference, sezónní diference, aj. všech nebo vybraných hodnot z původního souboru.
Aplikace na vybrané partie statistiky V této části u vybraných partií statistiky ukážeme možnosti použití Gretlu. Budou zde uvedeny pouze některé metody, kompletní přehled všech metod lze nalézt v manuálu, o němž je pojednáno v páté kapitole. 4.1 Popisné statistiky a rozdělení pravděpodobností V Gretlu lze hodnoty popisných statistik pro určitý soubor dat zobrazit velmi jednoduše, a to volbou Proměnná > Popisné statistiky (obr. 4). Volbou Zobrazit > Vykreslit zadané proměnné nám Gretl nabídne několik grafů, které lze použít. Kromě spojnicového nebo několika variant bodových grafů zde nalezneme také krabicový graf nebo kvantilově kvantilový graf (Q-Q graf). V případě bodových grafů volíme proměnnou osy x a proměnnou osy y, popř. další požadavky (obr. 5). Gretl také nabízí velmi jednoduchý způsob vytvoření histogramu a to pouhým zadáním počtu tříd, do kterých si přejeme rozdělit příslušný soubor. Zobrazíme jej volbou Proměnná > Frekvenční rozdělení. Dále můžeme zvolit možnost testování normálního nebo Gamma rozdělení. Gretl nabízí poměrně širokou škálu pravděpodobnostních rozdělení. Dle zadaných parametrů můžeme vykreslit grafy konkrétních rozdělení, a to normálního, Pearsonova, Studentova, Fisherova, binomického, Poissonova a Weibullova (Nástroje > Grafy rozdělení). Přes nabídku Nástroje můžeme také určit p-hodnoty nebo zobrazit hodnoty distribučních funkcí výše uvedených rozdělení včetně Gamma rozdělení.
49
4.2 Intervaly spolehlivosti a testování hypotéz Výpočet intervalů spolehlivosti pro odhad základních charakteristik souboru je možný pouze v CLI. V GUI lze intervaly spolehlivosti určit pouze pro parametry, jež jsou výstupem různých modelů, např. regresní parametry. Pro testování základních charakteristiky souboru nabízí Gretl nástroj, jež zobrazíme volbou Nástroje > Výpočet testovacích statistik (obr. 6). Zde můžeme provádět testy střední hodnoty, rozptylu, relativní četnosti. Dále lze testovat shodu středních hodnot nebo shodu rozptylů. Výstupem jsou p-hodnoty oboustranného a jednostranného (pravostranného) testu. Rovněž nám Gretl může vykreslit graf s vyznačenou testovací statistikou. V Gretlu můžeme provádět také některé neparametrické testy, a to konkrétně testy diferencí (znaménkový test a Wilcoxonův znaménkový a pořadový test) a test iterací nahoru a dolů. 4.3 Regresní analýza V případě jednoduché regrese můžeme požadovaná data nejprve vykreslit bodovým XY grafem. Automaticky je do grafu vložena regresní přímka spolu s odpovídající rovnicí odhadnutou metodou nejmenších čtverců. Jinou regresní funkci do grafu vložíme výběrem možnosti Editovat z nabídky vyvolané pomocí pravého tlačítka myši. V následně zobrazeném okně zvolíme požadovaný typ regresní funkce. Dále zde nalezneme nástroje pro formátování jednotlivých částí grafu. Po výběru konkrétní regresní funkce můžeme vyvolat výstup metody nejmenších čtverců (obr. 7), a to výběrem možnosti OLS odhady. Zde nalezneme detailní informace o použitém regresním modelu. Můžeme zde dále provádět další testy a analýzy, například analýzu rozptylu, zkonstruovat konfidenční intervaly regresních parametrů, testovat heteroskedasticitu chybového členu, vykreslit graf reziduí a mnoho dalších. Vícerozměrný lineární regresní model můžeme v Gretlu vytvořit volbou Model > Metoda nejmenších čtverců a zvolením závislé proměnné a nezávislých proměnných. Tento postup můžeme samozřejmě použít i v případě jednoduché lineární regrese. V případě požadavku větší přesnosti na odhad lze využít metodu nejmenších čtverců s větší přesností volbou Model > Další lineární modely > OLS s vysokou přesností. V případě prokázání heteroskedasticity chybového členu Gretl pod volbou Model > Další lineární modely nabízí další dvě metody, a to metodu vážených nejmenších čtverců a metodu opravené heteroskedasticity. 4.4 Analýza časových řad Pro analýzu časových řad nabízí Gretl velké množství různých metod, které zobrazíme volbou Model > Časové řady. U každého z modelů je pro zadávání dat určeno velmi přehledné dialogové okno. Ze základních modelů pro jednorozměrné časové řady zde nalezneme např. ARIMA nebo model GARCH a jeho speciální případ ARCH. Nechybí zde ani VAR modely a testy kointegrace. Autokorelační funkci a parciální autokorelační funkci časové řady zobrazíme prostřednictvím Proměnná > Korelogram. Pod volbou Proměnná > Unit root tests lze nalézt tři testy pro testování stacionarity časové řady, konkrétně Rozšířený Dickey – Fullerův test, KPSS test a ADF – GLS test. Klouzavé průměry, exponenciální vyrovnání a další metody nalezneme pod volbou Proměnná > Filtr.
50
Manuál GRETLu Pro Gretl je jeho autory vytvořen přehledný manuál v anglickém jazyce s názvem Gretl User’s Guide, jež je součástí jeho instalace a nalezneme jej pod volbou Nápověda > Průvodce pro uživatele, a to ve formátu pdf. Manuál je rozdělen na čtyři části. V první jsou uvedeny informace týkající se základní práce s Gretlem včetně popisu grafického a textového uživatelského prostředí. Druhá část je věnována ekonometrickým metodám, jež Gretl nabízí. Nechybí zde ani teoretický popis těchto metod. Technické informace zaměřené především na propojení Gretlu s Latexem a také s dalšími statistickými programy R, Octave a Ox je uvedeno ve třetí části. V poslední čtvrté části lze nalézt další způsoby formátování a importu dat, a také informace o budování Gretlu.
Nedostatky GRETLu Jedním z nedostatků Gretlu je jeho neschopnost práce s textovými daty a z toho důvodu není vhodný pro výuku partií Statistiky, ve kterých jsou předmětem zájmu tyto typy dat. Mezi další nedostatky lze zahrnout absence některých dalších metod pro analýzu časových řad, např. metody založené na umělé inteligenci. ZÁVĚR Gretl je statistický open source software s grafickým uživatelským prostředím a je primárně zaměřen na ekonometrii a analýzu časových řad. Díky jeho velmi intuitivnímu uživatelskému prostředí je vhodný pro výuku nejen časových řad, ale rovněž většiny partií statistiky, jež jsou probírány na bakalářském studiu vysokých škol se zaměřením na cestovní ruch. Výhodou Gretlu je rovněž česká jazyková mutace a také jeho podpora dalších formátů různých statistických programů, např. R, Octave, MS Excel, SAS, SPSS, aj. Určitým nedostatkem je, že v programu lze pracovat pouze s číselnými daty. Skutečnost, že je Gretl open source software, je výhodná hlavně pro menší vysoké školy, které si nemohou z finančních důvodů dovolit investovat do komerčních statistických software. To je výhodné taktéž pro studenty, protože si program mohou bez problémů stáhnout do svého počítače a nemusí se tak spoléhat na školní počítačové učebny. Díky práci mnoha dobrovolníků po celém světě se Gretl neustále vyvíjí a zdokonaluje se.
51
OBRÁZKY
Obr. 1 Přehled funkcí v Gretlu
Obr. 2 Základní databáze příkladů
52
Obr. 3 Základní okno Gretlu po nahrání dat
Obr. 4 Výstupní okno nástroje Popisné statistiky
53
Obr. 5 Vstupní okno pro tvorbu bodového grafu
Obr. 6 Vstupní okno pro testování hypotéz
54
Obr. 7 Výstupní okno metody nejmenších čtverců
Zdroje 1 Cottrell, A., Lucchetti, R. (2011), Gretl User’s Guide. 2 Davidson, R., Mackinnon, J. G. (2003), Econometric Theory and Methods. New York: Oxford University Press. 3 Greene, W. H. (2002), Econometric Analysis. New Jersey: Prentice Hall. 4 Gujarati, D. N. (2002), Basic Econometrics. New York: McGraw-Hill Higher Education. 5 Ramanathan, R. (2002), Introductory Econometrics with Applications. Fort Worth: Harcourt. 6 Stock, J. H., Watson, M. W. (2002), Introduction to Econometrics. Boston: Addison Wesley. 7 Verbeek, M. (2004), A Guide to Modern Econometrics. New York: Wiley. 8 Wooldridge, J. M. (2002), Introductory Econometrics: A Modern Approach. Mason: South-Western Cengage Learning. Webové adresy jsou uvedeny přímo v textu. Kontaktní údaje: Mgr. Tomáš Jeřábek Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o. [email protected]
55
Pozitiva a negativa kulturního poznávacího cestovního ruchu v České republice Taťána Karásková
Abstrakt: Příspěvek se zabývá vývojem cestovního ruchu v České republice, resp. kulturním poznávacím cestovním ruchem, jeho současnými trendy a využitelností v příhraničních oblastech. Zamýšlí se současně nad opomíjenými, ale možnými negativními dopady na přírodní a sociokulturní prostředí regionů České republiky. Klíčová slova: cestovní ruch, Česká republika, přínos cestovního ruchu, kulturní dědictví, kulturní památky, využití, turistická destinace Abstract: The Author deals with the development of tourism in the Czech Republic, respectively cultural cognitive tourism, current trends and its applicability in the border areas. As well hespeculate about neglected but also the potential negative impacts on the natural environment and socio-cultural regions of the Czech Republic. Keywords: tourism, development, culture, cultural cognitive tourism, exploitation, impact, socio-cultural environment
ÚVOD Cestovní ruch je znám již od dob starověku a je spojen s touhou člověka poznávat nové země a jejich obyvatele. Předpoklady vzniku cestovního ruchu jsou svoboda pohybu, disponibilní důchod a fond volného času (Kostková, 2009). Jednu z prvních definic cestovního ruchu uvedl rakouský ekonom Hermann V. Schullard v roce 1910: „Cestovní ruch je souhrnem operací především ekonomické povahy, které se přímo vztahují na vstup, pobyt, pohyb cizinců mimo nebo uvnitř určité země, města, regionu. Tento názor potvrzuje ucelená definice Gúčika (Gúčik 2001), který považuje cestovní ruch za soubor činností, zaměřených na uspokojování potřeb souvisejících s cestováním a pobytem osob mimo místo trvalého bydliště, obyčejně ve volném čase a za účelem odpočinku, poznávání, zdraví, rozptýlení a zábavy, kulturního a sportovního vyžití, služebních cest a získání komplexního zážitku. Podle Chorváta (Chorvát, 2006) představuje cestovní ruch pohyb lidí po naší planetě, tvoří jednu dvanáctinu světového obchodu a představuje jak desetinu světové zaměstnanosti, tak i hrubého domácího produktu v globálním měřítku. Současný cestovní ruch získal charakter masového přesunu lidí za odpočinkem, poznáním, zážitky i představami až v druhé polovině dvacátého století. Tím se stal cestovní ruch nedílnou součástí spotřeby a způsobu života obyvatel zejména států vyspělé části světa a nepřehlédnutelným segmentem současného světového hospodářství, i když mobilita doprovází člověka od nepaměti. Cestovní ruch je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje zejména dopravu, turistická zařízení poskytující ubytování a stravování, služby cestovních kanceláří, průvodcovské služby, turistické informační systémy a další infrastrukturu, resp. další služby cestovního ruchu. Toto odvětví patří mezi nejvýznamnější součásti národních i světové ekonomiky. Podle údajů Světové organizace cestovního ruchu (WTO) a Světové rady pro cestování a cestovní ruch (WTTC) je cestovní ruch největším zaměstnavatelem na světě. Podle odhadů WTO se cestovní ruch podílí na tvorbě HDP ve světě více než 10 % aktivního obyvatelstva světa,
56
přičemž se počítá s jeho dalším dynamickým rozvojem. Předpokládá se, že do roku 2020 vytvoří cestovní ruch v Evropě pracovní příležitosti pro další 2 – 3 miliony lidí. V důsledku svého vlivu na tvorbu HDP, devizové a daňové přínosy a tvorbu pracovních příležitostí, je jeho další rozvoj v zájmu každého státu (Čertík, 2001). 1. Vývoj cestovního ruchu v České republice Cestovní ruch se v Českých zemích vyvíjel až do 2. světové války stejně jako v ostatních zemích Evropy. V období mezi dvěma světovými válkami patřila Česká republika k vyspělým evropským zemím, které investovaly i do rozvoje cestovního ruchu, mimo jiné do rozvoje lázeňství. Dlouhodobější výjezdový cestovní ruch českých občanů se týkal převážně majetnějších vrstev. Méně majetné vrstvy a středně situované vrstvy se věnovaly spíše domácímu cestovnímu ruchu (oblíbené byly např. letní byty), resp. krátkodobému turismu (nejčastěji jednodenní výlety). Mládež začíná v té době vyhledávat tramping, který později v dobách socialistického Československa částečně přerostl v chataření, resp. chalupaření. Po roce 1948 se až do roku 1989 cestovní ruch vyvíjel z hlediska některých aspektů odlišně, než tomu bylo v nesocialistických evropských zemích. Na jedné straně růst životní úrovně, včetně nárustu fondu volného času, vedl ke zvýšení poptávky po turistických službách, na straně druhé tato poptávka nemohla být uspokojena a to zejména pokud jde o nabídku výjezdové turistiky. V rámci organizovaného cestovního ruchu byla nabídka omezena a to i pokud šlo o nabídku cest do socialistických zemí a zejména pokud šlo o nabídku cest do nesocialistických destinací. V rámci neorganizovaného výjezdového cestovního ruchu se jednalo o malý objem turistiky. Rozvíjí se domácí cestovní ruch, zejména formou organizovaného a vázaného cestovního ruchu (rekreace v rámci odborů) a formou chataření a chalupaření, jehož rozvoj nemá v ostatních zemích obdoby. Pokud jde o příjezdový cestovní ruch, převažují zcela příjezdy občanů ze socialistických zemí. Po roce 1989 nastává boom cestovního ruchu, jak v oblasti příjezdového, tak i v oblasti výjezdového cestovího ruchu. Příčiny tohoto stavu jsou následující: otevření hranic, odstranění překážek pro výjezdy i příjezdy; zvědavost zahraničních návštěvníků na postkomunistickou zemi s určitými turistickými atraktivitami, zájem našich občanů navštívit kapitalistické země. U výjezdů našich turistů do zahraničí se od převažujících krátkodobých výjezdů do ciziny se ustálila situace na poptávce po dlouhodobějších rekreačních pobytech, postupně se rozšířil zájem i o cenově náročnější turistické destinace. Ve 2. polovině 90 let lze již pozorovat určitou stagnaci ve vývoji výjezdů ( Čertík, 2001). V současné době je zjevným problémem špatný fyzický stav památek, který má v četných případech za následek faktické uzavření objektů pro veřejnost, čímž dochází nejen k jejich dalšímu chátrání, ale i pozvolnému vytrácení z mapy kulturního dědictví. Řada obcí ČR tak přichází o část endogenního potenciálu využitelného pro cestovní ruch, přičemž z empirických studií je patrný kontinuální nárůst návštěvnosti památek. Špatný technický stav památek neprospívá ani atraktivitě pro podnikání či bydlení, což dále omezuje rozvoj jednotlivých obcí. Problematická je rovněž spolupráce různých vlastníků kulturních památek, která má za následek nedostatek informací o nabídce nejbližších památek v okolí. Mnohým památkám chybí vedle propagace i programová náplň, která se může stát hlavním motivem návštěvy a v konečném důsledku představovat i doplňkový zdroj finančních prostředků pro rozvoj a zvelebování kulturního dědictví regionů.
57
Naopak, cestovní ruch může v případě správného využívání přispět k zachování kulturního dědictví, ke zvýraznění hodnoty kulturních statků, k růstu poznávání účastníků cestovního ruchu a také k rozvoji kulturně-společenského života v cílovém místě. Kulturní zdroje se v mnoha případech stávají i určitými faktory inovace v cestovním ruchu při tvorbě balíčků služeb, a to s ohledem na existující kulturní atraktivity. 2. Kulturní poznávací cestovní ruch Kultura se stala tématem v procesu evropské integrace až na počátku 70. let 20. století . V 80. letech tvůrci politiky usoudili, že kultura může být„ podpůrcem vědomí”, přispět ke stimulaci (různé symboly) a k identifikaci obyvatel s Evropou, resp. s Evropskou unií. Evropský kulturní model dával proctor pro soužití různých kultur a tradic, ale neměl být „tavicím kotlem”, nýbr společenstvím různých etnických kultur. Kultura podle Heřmanové a Chromého (Heřmanová, Chromý, 2000) je v tradičních přístupech třídou věcí a jevů humanizujících a kultivujících člověka. Moderní vědecká definice kultury (antropologická) již vnímá kulturu neboli civilizaci jako složitý celek, který zahrnuje vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, které si člověk osvojil jako člen společnosti. Na základě rozboru několika set existujících definic došli vědci k názoru, že kultura je produkt, je to historie, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní, lze se jí naučit, je založena na symbolech a je abstrahována z chování a produktů chování. Představuje plastický a mnohovýznamový program činností jednotlivců a sociálních skupin, který je fixovaný sociokulturní samoregulací a kulturními stereotypy, přetvářený společenskou činností a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví. Kultura může nabývat několik forem. Můžeme ji chápat v podobě výtvorů lidské činnosti (artefakty), v podobě sociokulturních regulativů (norem, hodnot, kulturních vzorů); ideí či institucí organizujících lidské chování. Ke hmotné kultuře řadíme všechny lidské výtvory, ať již jde o stavby nebo umělecká díla, případně předměty denní potřeby nebo oděv. Ve středu zájmu etnografů je hlavně studium oblastí, které jsou něčím typické (etnografické, národopisné či kulturní oblasti obecně). Často jde o území s etnicky neporušeným prostředím nebo oblasti v menší míře zasažené civilizačním procesem. Zde se studují zachovalé stavby, zvyky,, které se dědí z generace na generaci. V důsledku globalizace, resp. pronikání a střetu různých kultur, zásluhou lepších možností navštívit nebo prostřednictvím masových sdělovacích prostředků do pro nás exotických míst a kultur, roste zájem lidí o tradiční kulturu, její projevy, vývoj apod. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že tradiční kultura je vždy spojená jednak s přírodou, jednak s kulturním prostředím, ale zejména vychází z místních podmínek. Tradiční kultura připomíná nejen historický vývoj, ale vytváří i podstatu různých místních, regionálních, národních i nadnárodních (zejména náboženských) identit a v každém území je jedinečná a originální. Orieška (Orieška, 2001) ve své studii uvádí, že vztah kultury a cestovního ruchu je oboustranně prospěšný. Kulturně poznávací cestovní ruch je zaměřený především na poznávání historie, kultury, tradic a zvyků vlastního i jiných národů. Plní významnou výchovně vzdělávací funkci a přispívá k rozšíření kulturně společenského rozhledu návštěvníků. Patří sem především návštěva kulturně historiských památek (hradů, zámků, skanzenů, pevností), kulturních zařízení (muzeí, galerií, knihoven), kulturních událostí (festival, divadelních představení, foklorních slavností) parků a zahrad (Jetmar, 2007).
58
Kulturní cestovní ruch se diferencuje na primární a sekundární, přičemž výlučným cílem primárního kulturního cestovního ruchu je přímá účast na kulturní akci, resp. kulturní události. V rámci sekundárního kulturního cestovního ruchu je primární cíl rekreační, lázeňský, či kongresový a účast na kulturních událostech je druhotná. Další členění tohoto druhu cestovního ruchu vyplývá z faktu, zda turista přjíždí ze zahraničí, nebo je domácím účastníkem dané události. Cíl obou typů účastníků je stejný, rozdíl je však v tom, že zahraniční hosté nepochybně vyžadují interkulturní zprostředkování události, či vyšší atraktivnost nabídky, protože do cílového místa přicestovali (Orieška, 2001) . 3. Trendy kulturního poznávacího cestovního ruchu v České republice Kulturní cestovní ruch vyžaduje pro svůj rozvoj specifické podmínky a předpokladá existenci kulturního dědictví, resp. kulturních atraktivit v cílovém místě. Od ostatních druhů cestovního ruchu sa odlišuje především motivací jeho účastníků. Ve všeobecnosti kulturní cestovní ruch reprezentuje rozličné způsoby uspokojování duchovních potřeb lidí vzděláváním, poznáváním, poučením, zábavou, rozptýlením a pod (Gúčik, 2000). Česká republika patří mezi země s rozsáhlým kulturním bohatstvím, ať už se jedná o počet kulturních památek, nebo jejich formy. Novým trendem jsou vznikající situace, kdy cizince ani domácí návštěvníky již nedokáží zcela uspokojit pouze klasické prohlídky. Dokonce ani zápis na Seznam UNESCO není pro návštěvnost místa samospasitelný. Turisté chtějí zážitky. Proto je třeba prohlídky zatraktivnit, vytvářet moderně pojaté interaktivní výstavní expozice doplněné o cizojazyčné komentáře (textové i mluvené). Pořádat v památkových objektech zajímavé akce. Přizpůsobit výklad schopnostem domácích a zahraničních návštěvníků je akceptovat. Rodiny s dětmi zaujmout aktivním vtažením dětí (škola hrou) do děje programu prohlídky. Jednou z možných forem je gastronomický cestovní ruch, spojený s ochutnávkou tradičních místních či regionálních jídel, sledováním jejich přípravy, případně zúčastňováním se na jejich prezentaci, a to v rámci různých kulturních dnů, festivalů či dnů lidových řemesel a tradic. Možností interaktivního přístupu se nabízí nepřeberné množství. z oblastí mimo turismus a jejich prostřednictvím šířit povědomí, že cestovní ruch je největším zaměstnavatelem v Evropské unii, protože umožňuje odbyt velmi širokého spektra zboží. Tím, že na místní trhy přivádí spotřebitele odjinud, navyšuje tamní kupní sílu a poptávku, která iniciuje výrobu a indukuje obrovská množství pracovních a podnikatelských příležitostí. Tedy, že je významně přínosný pro odvětví, mimo terciální sféru. Při rozvoji služeb cestovního ruchu je třeba reflektovat na současné zajímavé formy a trendy cestovního ruchu v České republice. Jedná se o nové a vzrušující technologie, drastické proměny v profilu turistů, např. jejich uspokojení potřeby pro objev, pro odhalení něčeho tajemného, něčeho neznámého či neočekávaného – starodávné dědictví, nové vinařské oblasti, nové starověké civilizace, nové artefakty, nové expozice, nový koncert. Kultura naší země, atraktivita historických památek, přírodních krás a zajímavostí Česka jsou velikou podporou podnikání v cestovním ruchu. Abychom se však i nadále udrželi mezi významnými evropskými destinacemi, je třeba stále dodržovat určité standardy kvality a objevovat kreativní přístupy ve službách v tomto odvětví. Mezi současné trendy nabídky služeb v českém cestovním ruchu se řadí: zdravotní turistika (medical tourism, health tourism) – Česko je vyhledávanou destinací také pro zdravotní zákroky (plastická a estetická chirurgie, stomatologie, reprodukční turistika).
59
kulinářská turistika (culinary tourism) – velký nástup v Česku, snaha obnovit původní českou gastronomii. Restaurace označené logem Czech Specials nabízejí pravé české a moravské speciality. dark tourism - cestování na místa spojená s tragédií nebo neštěstím (např. Terezín, věznice národů na Špilberku v Brně, bojiště bitvy u Slavkova apod.). filmový cestovní ruch – cestování na místa, kde se odehrávaly americké velkofilmy (např. zámek Kroměříž – Amadeus, Tiské skály – Letopisy Narnie, Karlovy Vary – James Bond:_ Casino Royale), ale i české pohádky (Telč – Pyšná princezna, Z pekla štěstí, Švihov – Popelka). gay and lesbian tourism – Praha a Česko patří mezi nejtolerantnější země Evropy, G/L patří mezi movitou klientelu, tzv. „růžové peníze“ utrácejí za cestování, kulturu, zážitky. voluntary tourism – cestování dobrovolníků. Kombinuje poznání a dobrovolnickou práci, přitahuje především mladé. V Česku je spojeno hlavně s výpomocí v zemědělských usedlostech.
4. Využitelnost kulturních zdrojů v příhraničních oblastech V pohraničních regionech České republiky, ať již vymezených v užším (bezprostředně přiléhající mikroregiony) či širším slova smyslu (regiony NUTS 3 – kraje) objevíme přírodní, historický a kulturní potenciál využitelný pro rozvoj cestovního ruchu a lázeňství. Regiony disponují množstvím historických, kulturních a technických památek, včetně památek zapsaných do seznamu kulturního dědictví UNESCO, a také dobře značenou sítí turistických stezek a tras. Avšak i druhá strana hranice zpravidla nabízí řadu přírodních atraktivit a kulturních pamětihodností, které umožňují navázat vzájemnou spolupráci při propagaci území na třetích trzích, vytvářet společné produkty cestovního ruchu apod. Při rozvoji služeb cestovního ruchu v příhraničních oblastech je nezbytné reflektovat určitá specifika těchto území. Především toto území je v dnešní době, poté co padla většina omezení pohybu, ovlivněno intenzivní příhraniční návštěvností, která má zpravidla krátkodobý charakter. Jedná se o návštěvy obchodních partnerů, dojížďku do zaměstnání, návštěvy známých a příbuzných, účast na kulturních a společenských událostech, tranzitní dopravu – využití dopravního uzlu na druhé straně hranice apod. Vedle poznávacího případně rekreačního cestovního ruchu se v území výrazně projevují i další motivy. V českém pohraničí se doposud projevují i quasi formy cestovního ruchu jako je nákupní cestovní ruch, hráčský (gamblérský, hazardní), azylový a sexuální cestovní ruch. Současným trendem je posilování hlediska udržitelnosti při tvorbě produktu cestovního ruchu, v rámci tzv. udržitelného cestovního ruchu. Cestovní ruch a ochrana přírodního a kulturního dědictví se nesmí dostat do rozporu. Ohrožení základních atraktivit v území jejich nevhodným využíváním podvazuje rozvoj cestovního ruchu a odrazuje budoucí návštěvníky. Jsou proto hledány takové cesty a formulovány produkty, které jsou šetrné k prostředí (usměrňování pohybu návštěvníků po území, časové preference, podpora návštěvy mimo hlavní sezónu, rozvoj ekoturistiky.
5. Možné dopady cestovního ruchu na přírodní a sociokulturní prostředí regionu Problematika dopadů cestovního ruchu na přírodní a sociokulturní prostředí se stala předmětem zájmu a tématem článků řady geografů, ekonomů a sociologů již v 70. letech minulého století (Heřmanová, Chromý, 2000). Během této dekády byla publikována řada
60
značně „burcujících prací se sugestivními názvy Tourism: Blessing or Blight?”( Cestovní ruch: požehnání nebo zkáza, YONG, 1973), The Golden Hordes (Zlaté hordy, Turener, Ash, 1975), Second Homes: Curse or Blessing (Druhé bydlení: prokletí nebo požehnání, Coppock, 1977), Tourism: The Good, The Bad, and the Ugly (Cestovní ruch: ti dobří, ti špatní a ti zlí, Rosenow, Pulsipher, 1979) viz. i document MŽP. Mezi hlavní dopady cestovního ruchu na sociokulturní prostředí, které uvádí i již zmíněný dokument MŽP, patří sociální efekty. Pojem představuje souhrn jevů, které přímo ovlivňují jak hostitelskou komunitu lidí, tak i celé sociální hmotné i nehmotné prostředí. V první řadě lze zmínit process akulturace, při němž může docházet k přijímání či napodobování vzorců chování a hodnot návštěvníků rezidenty. Dalším sociálním efektem může být i stress místních obyvatel vyplývající z přílišného množství návštěvníků destinace, kteří do určité míry brání běžným životním činnostem rezidentů. Dlouhodobý stres pak může přerůst, jak ve lhostejnost vůči prostředí, tak i nevraživost vůči návštěvníkům dané lokality. Dále lze zmínit i marginalizaci některých rezidentů, která spočívá v jejich vytlačování „z prestižnějších (zpravidla historických) částí sídel nebo z ekonomicky či sociálně významnějších pozic, přičemž uspokojování jejich potřeb bývá též odsunováno na poslední místa v agendě místní politiky a funkce území obecně”. Posledním významným sociálním efektem je tzv. Tutistická iritace, jež označuje process vývoje vztahu místních obyvatel k cestovnímu ruchu na území destinace. Mezi možné důsledky cestovního ruchu v této oblasti patří rovněž etnické efekty. Podle Heřmanové (Heřmanová, Chromý, 2000) se jedná o postupný zánik kulturních specifik místního etnika (tzv. etnocida), kdy vliv cestovního ruchu lze jen těžce oddělit od vlivu globalizace. Základní formu kulturních dopadů cestovního ruchu přestavují kulturní efekty, resp. akulturace. V souvislosti s tím, že současný cestovní ruch je doménou zejména příslušníků ekonomicky a technicky vyspělejších zemí, představuje akulturizace zpravidla jednosměrný a obvykle nenávratný proces, v němž rezidenti destinace jsou těmi osobami, které přejímají různé prvky kultury návštěvníků, přičemž prvky jejich vlastní kultury jsou z jejich běžného života pomalu vytěsňovány. Akulturace může mít kladné i záporné dopady - může rychle a výrazně změnit životní styl místní komunity a snížit tak atraktivitu dané destinace pro návštěvníky, může současně vést ke zvýšení životní úrovně. Kulturním efektem, vzniklým v souvislosti s cestovním ruchem, může velmi často být i tzv. inscenizace neboli „falzifikace prostoru a času”, spočívající ve vytvoření určité iluze nebo v komerčně motivovaném předvádění místních tradic či obyčejů, při němž může velmi často dojít až k narušení autenciticity prvků lokální kultury, ke ztrátě souvislostí a také k umělému oživování dávno zaniklých obyčejů.
ZÁVĚR Ne nadarmo se říká, že největším bohatstvím každého regionu jsou lidé, lidé jako nositelé řady sociokulturních a demografických jevů, lidé jako zdroj bohatství a prosperity i jako významný potenciální faktor regionálního rozvoje. Vedle lidského kapitálu je však zdrojem společenského rozvoje zejména kultura. Je nepochybné, že poznání a zejména pak respektování souvislostí mezi přírodním dědictvím, kulturním dědictvím, kulturní krajinou, živou kulturou a člověkem a jejich vývojem, je nesmírně důležité jak pro budoucí vývoj České republiky, tak i každého jejího regionu, oblasti či sídla. Jedině na základě pochopení komplexního odkazu kulturního dědictví a jeho respektování se nemusíme bát, že česká 61
kulturní krajina, jíž vévodí hrady, zámky, ale i ruiny či nejrůznější drobná sakrální architektura, barokní poutní kostely, historické parky a zahrady, přestane v budoucnu rezonovat svým duchovním poselstvím se svými uživateli. Podpora rozvoje kultury a kulturního dědictví v přímé vazbě na rozvoj cestovního ruchu jsou nedílnou součástí rozvojových záměrů a programů vybraných měst a obcí. Na regionální úrovni patří tyto oblasti mezi hlavní rozvojové priority pro všechny kraje v České republice. ZDROJE [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9]
Čertík, M. a kol. (2001), Cestovní ruch - vývoj, organizace a řízení. Praha: Nakladatelství OFF, s.r.o., 2001, s. 20. ISBN 80-238-6275-8. Gúčik, M. (2000), Základy cestovného ruchu. Banská Bystrica: Ekonomická fakulta UMB, 2000, s. 22. ISBN 80-8055355-6. Heřmanová, E., Chromý, P. (2000), Kulturní regiony a geografie kultury. Praha: ASPI, a.s., s. 252-253, 348 s. ISBN 978-80-7357-339-3. Chorvát, I. (2006), Východiska a perspektivy sociologie cestovného ruchu. Ekonomická revue cestovného ruchu, r. 39, č. 1, s. 3 – 8. Jetmar, M .( 2007), Cestovní ruch v příhraničních oblastech. 1. Vydání. Praha: Vysoká škola hotelová, 122 s. ISBN 978-80-86578-65-1. Kostková, M. a kol. (2009), Manegement služeb cestovního ruchu. 1. vyd., Karviná: OPF SLU, 256 s., ISBN 978-80-7248-510-9. Orieška, J. (2001), Kultura a cestovní ruch. In Kultúra a cestovný ruch. Bánská Bystrica: Ekonomická fakulta UMB, s. 11, ISBN 80-8055355-6. http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKBFB5QR2S [Online], ztažené 29. ledna 2011 http://www.env.cz/AIS/web.nsf/$pid/MZPKBFB5QR2S [Online], ztažené 29. ledna 2011
Kontaktní údaje: Mgr. Taťána Karásková Odborný asistent Katedra cestovního ruchu Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Slezská univerzita v Opavě Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná [email protected]
62
Human resources knowledge and skills as the barriers of entrepreneurship of SMEs in tourism and hospitality Alena Klapalová
Abstract. Paper presents the results of survey aimed at human resources as perceived barriers for business development by the owners and managers of small and middle tourism and hospitality enterprises in the Region of South Moravia realized in year 2009. Key words: entrepreneurship, small and middle enterprises, tourism, hospitality, barriers, development and growth, human resources, skills, knowledge
Introduction Although not every entrepreneur wants to do business in large scale (and some even not in middle scale) [1], there probably would not be many owners who prefer to have their business be unsuccessful. Pasanen citing Simon (1996) stresses that “the most important and the most challenging business goal is long-term survival [2]. Tourism and hospitality industry has become one of the largest and growing industries of economy worldwide since the 1990s with lesser impact of economic crisis of the latest two years than other industries. In the European Union tourism “represents the third largest socioeconomic activity”, where primarily SMEs co-create app. 5,2% of the total workforce generating more than 5% of EU GDP and SMEs are also the essence of the fact that “the tourism sector has significant potential for the development of entrepreneurial activity” [3]. Small and middle enterprises play very important role in tourism and hospitality industry where the customer demand is extremely heterogeneous and the supply can correspond to this character of demand relatively easier compared to other industries. South Moravian tourism together with other hospitality branches from the so called HoReCa sector (hotels or accommodation, restaurants, bars, cafés) represents a significant part of the Czech tourism and hospitality sector. The diverse wants and needs of customers together with relative lower capital intensity and relative lower needed level of knowledge offer many opportunities to start and continue business. We have to stress the concept of relativity especially for knowledge in this case. Nevertheless, small and middle enterprises (SMEs) in general must cope with many barriers that hinder their growth or distort their stability and human resources are very often among the biggest barriers. Paper offers the results of empirical survey searching for the barriers which owners and managers of SMEs in the industry of tourism and hospitality, particularly in HoReCa sector, in the region of South Moravia in the Czech Republic cope with within their entrepreneurial activities and that can act as the barriers for the development, growth or stability of existence. Results show that human resources represent the most often introduced barrier in this sector.
63
Theoretical background According Merriam –Webster dictionary a barrier is a natural formation or structure that prevents movement or action, so in this meaning it could be anything both tangible and intangible. Tourism and hospitality sector has paradoxical position if we compare it to some other industries or branches. The entry barriers are relatively very low because of legislation, very small capital investment, starting requirements to manpower number, education [4] or the length of period from the business idea creation to idea realization. On the contrary there are many barriers for further development and growth after the start which has their roots in the external as well as from the internal environment. Some of barriers are independent from the ability and capability to manage (typically those that are external to enterprises) and managers just have to cope with them. The rate of success and turning such barriers from the threat to opportunity or at least minimization of their negative impact on business relies just on managerial capabilities and competencies. There is not one standard categorization of barriers for entrepreneurship except generally accepted approach to divide reasons for barriers into internal and external ones, as mentioned above. The most often introduced internal barriers are limited access to finance, lower level of professionalism, problems with qualified personnel recruitment and higher dependency on customers and suppliers which comes hand in hand with the lower ability to gain optimal economy of scale [2]. Aidis and Sauka survey results of small enterprises in 23 transition countries also show that human resources and skills are typical constraints for development during the later transition stages of economy [2]. Both factors can be viewed from two perspective – external – lack of skilled and quality work force on market and internal – inability to get and retain good staff. Pasanen summarizes several issues concerning failures of SMEs that can be assigned for very common to barriers of entrepreneurship, too. These reasons of failure are: entrepreneur’s personality (education, managerial experience, lack of motivation and commitment and skills), disagreement with partners, small product range, reliance on a single or few customers, undercapitalization, problems in venture capital, fluctuations in sales, bad staff with wrong attitudes, age and size of company (the younger and smaller are more vulnerable, weak business concept, lack of strategy and vision, macroeconomic situation – recession, market size and growth, problems with public authorities, problems with suppliers etc. [2]. Owner motivation and lack of strategic planning because of lack of time, lack of expertise, inadequate knowledge of planning processes, reluctance to share strategic ideas with employees and others, size of business, business life cycle stage and other internal implementation barriers were assigned as the strategic planning barriers of SMEs by Wang, Walker and Redmond [6]. Yilmaz citing Day and Wensley stresses that the superior skills and resources are sources of competitive advantage with the proper motivation of employees [5]. Concerning the point of qualified human resources we can also mention the results of the UK Federation of Small Business survey in 2004 when one of the biggest barrier to training is cost [7]. If we add also the factor of time (in the sense of effort to employ less than more employees), many small enterprises do not spend much on training, if anything at all. Region of South Moravia occupies approx. 9% of territory and 11% of all inhabitants of the Czech Republic. This region is very attractive for tourism (cultural, historical attractions, natural sites and other attractions with some attractions which are on the list of UNESCO 64
heritage) with the relative stabile position of the second most visited region of the country after capital Prague and the second most visited region by foreign tourists (after Prague and Karlsbad Region) in 2010 [8]. Unfortunately, accessible data about SMEs in tourism and HORECA in this Region are from the year 2004 and they are not relevant enough for the survey. We can use them only as the base for the assumption that the share of such enterprises is growing and beside commerce both branches represent one of the most carried on entrepreneurial activities.
Methodology
The survey has descriptive character using quantitative approach to data collection. 123 respondents were contacted personally and interviewed employing structured questionnaire containing closed, semi-opened and opened questions. Selection of respondents as realized under the set of criteria: a) enterprise categorized as a small or middle (according to the EU categorization according the number of employees, where enterprises with 1 to 49 employees belong to small one, and with 50 to 249 employees belong to middle one); b) localization of enterprise – business activity- in South Moravian Region; c) business in tourism and HORECA branches. Respondents were chosen from the list of database on internet (list of enterprises offering accommodation and HORECA services in the Region – spread within the scope of whole region. The first contact was made by the e-mail, telephone and personal visit hen also the second step of selection was made – size categorization and willingness to become participant of survey. All respondents were either owners of enterprises and top managers together or top managers who were working for the enterprise from the beginning and they have very close relationship to owners. Questionnaire contained several types of questions: profile and some entrepreneurial characteristics (year of origin, size, ratio of domestic to foreign customers, profitability) and question inquiring barriers of entrepreneurship before the start of doing the business and during the business. Questions concerning profitability and contemporary perceived barriers of entrepreneurship were scale questions using three and five point scale. Frequencies and cross tabulation of some data trying to find some tendencies were calculated using SPSS version 14.
Survey Findings From total 123 enterprises 7,3% were established before 1990, 37,4% within the years of 1990 and 2000 and 55,3% after the year 2000. 33,3% were microenterprises (with the number of employees to 9), 46,3% were small enterprises and 20,3% belonged to middle enterprises, although no enterprise had more employees than 52, so they are middle enterprise just statistically or according strict categorization. 43,9% had less than 50% of customers from the Czech Republic, the rest more than 50% from abroad. 27,6% earned profit, 60,2% were without profit (zero profit) and 12,2% were in loss in average in the last three years of existence. Thirteen barriers from internal and external environment were surveyed in the questionnaire. Respondents were asked to answer which impact every single barrier has on the entrepreneurship with the use of 5-points scale, where 1 stated for fundamental impact and 5 65
for absolutely no impact. Respondents were asked to introduce also the barriers that had to be overcome or which had to be solved before the business started. As we can see from the Graph 1, the most often perceived barrier are the problems to find qualified, responsible, skilled and enthusiastic personnel. This problem is also the second most often introduced barrier number 2. On the second rank problems with financing can be seen either with the insufficient resources when the planned budget was unexpectedly increased or with the approach of banks when apply for credit. Lack of own skills and knowledge for starting the business, for instance with negotiation with banks, suppliers, marketing, budgeting, cash flow etc. were the third most often perceived barrier. The answers for the rest of barriers which were offered to respondents for choice were not so frequent as the previous one. Graph 1. Frequencies of barriers before business start no barriers
80
1 3 6
local authorities
9
skills and knowlledge s ervices supplies
8 5
cons truction supplies
17 14
s econd mentioned barrier firs t mentioned barrier
11 15
employees
54
2
financing
4
legis lation 0
45 9 20
40
60
80
100
Graph 2 shows frequencies of the barriers which were perceived as those having the biggest impact on the entrepreneurship. Results for three barriers are very common and two of them concern human resources (knowledge with 67 answers and working performance with 54 answers). The third barrier is localization with 56 answers. If we should be more detailed with human resources, both factors were mentioned with staff, not like self-evaluation of respondents. Respondents were not satisfied with the both the knowledge and skills which their personnel got during the education – if they had any. If they were without relevant education, respondents mentioned the problems with training – the offer of trainings did not correspond with their needs when talking about the content, extent, time and price. Working performance was considered for the barrier because of low productivity, frequent absence, low involvement and low level of enthusiasm for work, for improvements etc. Another problem was also the fluctuation of workers either to competition or starting their own business. Graph 2. Internal barriers with the biggest impact on the entrepreneurship 15
partners
22
suppliers
24
customers
54
working performance 32
products
56
localization
67
knowledge 36
finance 0
10
20
30
40
50
66
60
70
80
We also used cross tabulation to detect some tendencies and differences among enterprises. In this paper the results for cross-tabulation of the size and age of enterprise and barriers are presented. Results are showed in Table 2. Localization as the biggest barrier is perceived distinctively more by microenterprises and by all companies which were established before 1990. Microenterprises also consider customers as a barrier more frequently compared to other size of enterprises. Respondents of small enterprises introduced more often working performance and knowledge in a comparison to other size type. The same barriers were also more frequently introduced by those companies which began to do business during 1990´s. The oldest companies except barrier of locality mentioned no one other barrier. Table 2 Cross tabulation of size and age of enterprises and barriers
finance knowledge localization products working performance customers suppliers partners competitors taxes legislation fees authorities total
1 10 16 31 16 16
size 2 24 31 17 16 30
3 2 10 8 8 8
21 9 8 14 0 7 3 15 41
2 12 7 17 10 17 11 14 57
1 1 0 0 5 1 0 2 25
1 0 0 9 0 0
age 2 5 25 15 16 23
3 31 32 32 16 31
0 0 0 0 0 0 0 0 9
2 10 8 10 8 10 3 17 46
22 12 7 21 7 15 11 14 68
Conclusions Although Jaafar et al argue on the basis on literature review and on their own survey that education, qualification and previous experience are not compulsory and that employees as well as managers learn the needed skills through the on-job-training [4] our survey does not bear witness to this conclusion absolutely. Most of respondents consider the lack of knowledge and skills of the work force for a barrier perceived even before the start of business. Nevertheless these findings can result from the character of economy during last decades (no possibility to do business), lack of responsibility and work effort, very strong competition and growing demands of customers in this branch and low incomes in average which do not motivate staff enough. This can be considered for a vicious circle: low salaries lessen motivation to work (so clever and skilled people who have some entrepreneurial spirit start their own business) but the competition pushes on costs as such and also on working labour costs.
67
Similar deduction can be done for the local authorities as a barrier. Relative low salaries and lack of marketing management knowledge (especially relationship marketing management to clients) are maybe the roots of the result derived from the survey.
References 1 Bartlett, V., Bukvič, V.: Barriers to SME growth in Slovenia. J. MOCT-MOST 11, 177195 (2001) 2 Pasanen, M.: Tracking small business failure factors and trajectories. In: Welter, F (ed.) Challenges in Entrepreneurship and SME Research, pp. 93-113. European Council for Small Business and Entrepreneurship, Turku Finland (2005) 3 Aidis, R, Sauka, A.: Entrepreneurship in the changing environment: analyzing the impact of transition stages on SME development. In: Welter, F (ed.) Challenges in Entrepreneurship and SME Research, pp. 5-36. European Council for Small Business and Entrepreneurship, Turku Finland (2005) 4 Europe, the world’s No 1 tourist destination – a new political framework for tourism in Europe. Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Brussels, European Commission, Comm (2010) 352/3 5 Jaafar, M., Maideen, S.A., Sukarno, S.Z.M.: Entrepreneurial characteristics of small and medium hotel owner-managers. World Applied Science Journal (Special Issue of Tourism and Hospitality), No. 10, pp. 54-62, (2010) 6 Yilmaz, B.S.: Competitive advantage strategies for SMEs in tourism sector: a case study. pp. 560-571 7 Wang, C., Walker, E.A., Redmond, J.: Explaining the lack of strategic planning in SMEs: The importance of owner motivation. International Journal of Organisational Behaviour, Vol 12, No 1, pp. 1-16 (2007) 8 Carter, S., Mason, C., Tagg, S.: Lifting the barriers to growth in UK small businesses. The FSB Biennial Membership Survey 2004. pp. 102. Glasgow: Hunter Centre for Entrepreneurship, University of Strathclyde (2004) 9 Czech statistical office: Statistical Yearbook of the Jihomoravský Region 2010, Tourism
Contact: Ing. Alena Klapalová, Ph.D. Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o., Bosonožská 9, 62500 Brno, Česká republika (College of Business and Hotel Management Ltd., Czech Republic), [email protected]
68
Analýza faktorů ovlivňující výběr střední školy u žáků 9. ročníku základních škol ve Znojmě The analysis of factors influencing secondary school selection by ninth grade primary school pupils in Znojmo Klemešová Kamila, Slezáček Martin
Abstrakt: Hlavním cílem článku je analýza faktorů, které ovlivňují žáky devátých ročníků při výběru střední školy. Příspěvek je výsledkem výzkumu, který byl provedený na 4 základních školách ve Znojmě v roce 2010. Výzkum byl prováděný metodou dotazníkového šetření, jehož součástí bylo také ověření aktuálnosti problému chybějícího technického lycea uváděného ve strategických dokumentech města. Zjištěné faktory ovlivňující žáky při výběru středních škol byly následně porovnány s potřebami regionu v návaznosti na jeho trvalou udržitelnost. Závěry výzkumu poukázaly na skutečnost, že problémem není chybějící technické lyceum, nýbrž zjevný rozpor mezi vnímáním žáků a skutečnými problémy regionu. Klíčová slova: Trvalá udržitelnost, základní škola, vzdělávání, rozvoj regionu Abstract: Main scope of the paper is to analyse factors, which influence ninth grade pupils in their choice of the secondary school. Contribution is a result of the research, which was undertaken on 4 basic schools in Znojmo in year 2010. Research was conducted using questionnaires, which also involved verification of the acuteness of the problem concerning the missing technical college as stated in the strategic documentation of the town. Acquired factors influencing pupils in their secondary school choice decision were subsequently compared to the region’s requisites in accordance with its sustainability. Conclusions of the research pointed to the fact that the problem is not the missing technical college, but the discrepancy between the pupils´ view and the real problems of the region. Key words: Sustainability, basic school, education, regional development
Úvod Trvalá udržitelnost (= Trvale udržitelný rozvoj) se v několika posledních letech stal stále častěji skloňovaným pojmem, který ovšem stále nebyl laickou, a často ani odbornou veřejností, zcela pochopen. Základním dokumentem TUR České republiky je Strategický rámec TUR ČR. V tomto dokumentu je mimo jiné uvedeno, že TUR se skládá z 3 základních pilířů – environmentálního, ekonomického a sociálního. Často bývá ovšem pojem TUR zaměňován s ochranou životního prostředí, kdy se za TUR považuje pouze první pilíř, což vede často k nepochopení zkoumání jiných, než environmentálních témat v rámci výzkumu trvalé udržitelnosti. Tento projekt předkládá téma, které spadá do oblastí ekonomického a sociálního pilíře, i přesto se jedná o téma, které má důležité postavení v rámci zkoumání trvalé udržitelnosti. Výběrem střední školy si vybíráme oblast svého působení v budoucím životě, většinou již konkrétní povolání (výjimkou jsou studenti gymnázií, kteří si volbu povolání posouvají až do 4. ročníku střední školy). Výběr a následné vystudování daného oboru má již přímý vliv na situaci na trhu práce, kde může dojít k přesycení trhu určitými profesemi nebo naopak může v některých oborech nastat nedostatek pracovní síly. Trh práce významně ovlivňuje zájem, popř. nezájem investorů, neboť vedle ekonomických faktorů (daňové úlevy apod.) je právě dostatek kvalifikované pracovní síly faktorem ovlivňujícím investice přicházející do regionu. Právě investoři (zahraniční i domácí) jsou jedni z hlavních hráčů na poli rozvoje, popř. stagnace regionu. 69
Na základě studia strategických dokumentů vztahujících se k městu Znojmu, popř. k SO ORP Znojmo či okresu Znojmo (RURÚ, ÚAP, Strategický plán Znojma) bylo vymezeno několik základních bodů, které jsou v daných dokumentech viděny jako problém: a) vysoká nezaměstnanost b) vysoký podíl lidí pracujících v zemědělství c) málo vysokoškolsky vzdělaných lidí oproti průměru ČR d) absence technického lycea Všechny tyto problematiky lze spojit s tématem vzdělanosti, proto bylo toto téma vybráno jako rámec pro výzkum. Ze široké oblasti vzdělávání byla pozornost zaměřena na žáky 9. tříd a faktory ovlivňující jejich výběr středních škol. Byly stanoveny 2 základní otázky, na něž by při získání relevantních dat mělo být odpovězeno: 1) Jaké jsou základní faktory ovlivňující výběr střední školy u žáků 9. tříd? 2) Je absence technického lycea ve Znojmě skutečným problémem (potenciální zájem absolventů základních škol, uplatnění takového oboru v regionu, blízkost Brna)? Na tyto otázky bylo odpovězeno pomocí 2 metod – kvantitativní analýzy problémových charakteristik z dostupných statistických údajů a dotazníkového šetření provedeném v 9. ročnících základních škol ve Znojmě. Na výzkumu se podílely následující základní školy: ZŠ - Václavské nám., ZŠ – nám. Republiky, ZŠ Prokopa Diviše a MŠ, ZŠ JUDr. Josefa Mareše a MŠ.
Teoretická východiska Mnoho autorů se v rámci svých prací zaobírá vztahem vzdělání a regionálního rozvoje (např. Iwahashi, 2007 nebo Di Liberto, 2008). Jejich výsledky jsou však značně rozporuplné a vzhledem k praktickému zaměření této práce nebudeme všechny uvádět. Z teoretického hlediska má rozvoj vzdělanosti dopad ve více rovinách (OKI - Public Education and Regional Development Summary): 1) v základní rovině je vzdělání nutné pro vykonávání určité práce 2) ve vzdělání v rovině masy lidí na dosáhnutí tzv. ekonomického poznatku (produkt, který se prodává je znalost-"knowledge economy") 3) vytváří prostor pro dosahování vysokých individuálních výkonů 4) zabraňuje kulturnímu a sociálnímu zaostávání regionu V nemalé roli je třeba brát v potaz i efekt socializace jedince, ke kterému škola a vzdělávání bohatě přispívají. Ve zprávě OECD (stanovisko zahraničních pozorovatelů vypracované k roku 2004) dokonce stojí, že školství v tomto ohledu vývoje jedince přispívá v značné míře více než rodina. Tento efekt se v současnosti opírá hlavně o povinnou školní docházku, na které participuje drtivá většina jedinců v rámci rozvinutých regionů.
70
Ekonomika znalostí nezahrnuje jen pracovníky v odvětví výzkumu a vývoje, ale taktéž jakékoli pracovníky, kteří se adaptují na měnící se podmínky. Správným přístupem se tak může značně zvyšovat ekonomická soutěživost regionu v porovnání s ostatními. Významným příspěvkem vzdělání je také bourání sociálních nerovností v rámci regionu, které jdou ruku v ruce s možností svobodné a individuální volby další cesty jedince. V neposlední řadě je však třeba vzpomenout také strohý fakt, že příspěvek do rozvoje regionu jde vlastně ze samotného zaměstnání pracovníků vzdělávacích institucí. Zpráva OECD (2004) jmenovitě uvádí Znojmo jako dobrý příklad tzv. „lagging district“, respektive zaostávajícího okresu. Jako příčiny uvádí špatnou infrastrukturu regionu, nedostatek přítomnosti velkých společností, malou míru přímých zahraničních investicí a nedostatku pracovních příležitostí. V úvahu je brána také vysoká míra nezaměstnanosti lidí se základním a středoškolským vzděláním. Naproti tomu však zpráva udává, že Česká republika je na tom velmi dobře z hlediska procent absolventů středních škol v poměru k celkovému obyvatelstvu (86%, jedno z nejvyšších čísel vůbec, v rámci zemí zahrnutých do studie OECD). Zajímavým dodatkem však je fakt, že školy často nenaplňují potřeby zaměstnavatelů a míra vzdělání studentů velmi záleží na celkové úrovni školy. Je proto dobré si uvědomit, že nestačí postavit vzdělávací instituci, ale dokázat ji udržet na úrovni aktuálních potřeb zaměstnavatelů se zahrnutím vzdělání v rámci prudce se rozvíjejících informačních a komunikačních technologií. Práce Sterlachiniho (2008) poukazuje na fakt, že regionální rozvoj nemusí jít ruku v ruce s vyšší mírou vzdělanosti v daném regionu. A to hlavně v případě, kdy region ani nemá na to nabídnout dostatečně kvalifikovaná pracovní místa. Je proto otázkou, zda si můžeme na otázku „Pomůže vybudování technického lycea v rámci Znojma regionálnímu, resp. trvaleudržitelnému rozvoji regionu?“ odpovědět jednoznačným „Ano“. Vzhledem k současnému vlivu mnohých dalších faktorů, které mohou výrazně přispět k takovému rozvoji nebo mu budou stát v cestě, pomůže zřejmě spíše praktická analýza poptávky po takovéto instituci, než použití teoretických východisek
CharakteristikY ZÁJMOVÉHO území Znojmo S 34 725 obyvateli (údaj pro rok 2009 dle www.risy.cz) je Znojmo okresním městem s výraznou dominancí. V celém okrese převažují obce s méně než 1000 obyvateli, pouze 2 obce mají nad 5 000 obyvatel. Výrazný vliv na město má nedaleké Rakousko. Důležitým aspektem je také silniční komunikace propojující Znojmo s Brnem. Znojmo je vstupní bránou do NP Podyjí stejně jako důležitým kulturním centrem s významnými historickými památkami. Na druhou stranu se město potýká s problémy spojenými s historickým i současným vývojem, které brzdí možnosti jeho dalšího rozvoje (např. nedostavěný obchvat obce, vysoká míra nezaměstnanosti…).
71
Vzdělanostní struktura okresu Znojmo Tab. č. 1. Vzdělanostní struktura obyvatelstva ve věku 15 a více let České republiky a okresu Znojmo k 1. 3. 2001 úplné vyšší bez nezjištěné celkem střední odborné a vysokoškolské vzdělání vzdělání s maturitou nástavbové
vzdělání
základní
střední
ČR (%)
23
38
24,9
3,5
8,9
0,4
1,3
100
okres Znojmo (%)
29,7
40,1
20,6
2,6
5,5
0,8
0,7
100
Zdroj: vlastní výpočty na základě dat z http://www.pardubice.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/F6002EE007/$File/41130302.xls
Z tab. 1. je zřejmé, že okres Znojmo má vyšší procentuální zastoupení obyvatel s nejvyšším dosaženým vzděláním základním a středním, kdy v případě základního vzdělání je to dokonce o téměř 7 % vyšší ve srovnání s celou Českou republikou. Dále je potom v okresu Znojmo vyšší procento obyvatel bez vzdělání, konkrétně o 0,4 % více než v České republice jako celku. Naproti tomu však okres Znojmo zaostává v kategoriích úplného středního vzdělání s maturitou, vyššího odborného vzdělání s maturitou, vysokoškolského vzdělání a také procento nezjištěného vzdělání zde bylo nižší. Obdobná situace nastává při srovnání okresu Znojmo s ostatními okresy České republiky, kdy Znojmo dosahuje nadprůměrného postavení v kategorii základního vzdělání, s rostoucím vzděláním dochází k posunu okresu na nižší stupně žebříčku, což se nejvíce projevuje právě v kategorii vysokoškolského vzdělání. Věková struktura okresu Znojmo K 31. 12. 2009 žilo ve Znojmě 34 725 obyvatel. Z toho v produktivním věku (15 – 64 let) se nacházelo 70,9 %. V předproduktivním věku (0 – 14 let) bylo 13,5 % a v poproduktivním věku (65 a více let) 15,5 %. Vyšší počet osob v poproduktivním věku v okrese Znojmo dokládá index stáří 114,8, který je vyšší než republiková hodnota 107,0. Pro tuto práci je důležitá především kategorie předproduktivní věk, která je v samotném Znojmu zastoupena méně než je průměr v ČR, SO ORP naopak vykazuje vyšší hodnoty než republikový průměr, což je spojeno především s trendem stěhování se na venkov, který je výrazný především u mladých rodin s dětmi. S tímto trendem je spojena analýza časové vzdálenosti a dojížďky odpovídající na otázku, jak proces suburbanizace ovlivní dojížďku za vzděláním do Znojma.
72
Analýza časové vzdálenosti
Obr. č. 1. Znázornění dopravní dostupnosti do Znojma z obcí okresu Znojmo (data k roku 2010) Zdroj dat: www.idos.cz, autor: Tomáš Púčik, zpracováno v ArcGIS 9.2.
Významným příspěvkem do počtu studentů na středních školách jsou každodenně dojíždějící studenti ze širokého okolí. Pro všechny obce v rámci okresu Znojmo jsme v rámci internetového portálu IDOS vyhledali spojení, které mají v pracovní den odjezd nejdříve v 4:00 SEČ a příjezd do Znojma mezi 6:00 a 7:30 SEČ. Zároveň jsme vyhledali pomocí serveru google.maps nejkratší silniční vzdálenost mezi danou obcí a Znojmem (mezi centry daných obcí). Vzhledem k tomu, že v drtivé většině obcí vyšel počet vyhovujících spojů na 1 - 2, rozhodli jsme se klasifikovat kritéria dostupnosti podle nejkratšího spoje, které vyhovuje podmínkám nastíněným výše tak, že jako nevýhodné podmínky jsme stanovily takové, kdy spojení trvalo více jak 1 hodinu, dobré při časovém rozsahu 30 minut až 1 hodina a velmi dobré při rozsahu méně než 30 minut. Výsledky je možné vidět na obr. 1., kde jsou jednotlivé kategorie dostupnosti proložené hlavními dopravními komunikacemi v okrese. Je logické, že nejlepší dopravní dostupnost je v rámci blízkého okolí Znojma a poté ještě při významných silničních komunikacích. Mezi dvě hlavní komunikace je možné zařadit silnici č. 53, která vede ze Znojma do Pohořelic, kde se napojuje na rychlostní komunikaci R52. Zároveň přes Jihlavu směrem na Rakousku směřuje silnice E59. Ze západu a severu okresu je však spojení často nevyhovující a i přes nevelké vzdálenosti, které jsou mnohdy jen okolo 30 km, přesahují časy spojení v ojedinělých případech až 2 hodiny. Navíc je možné si všimnout, že přes většinu okresu vede jen jedna železnice a to s velmi malým počtem spojů.
73
Další významnou otázkou je spojení do jiných měst, především do Brna. Brno svojí nabídkou středních škol značně převyšuje možnosti Znojma a tak jsme v rámci některých větších obcí analyzovali i dostupnost do tohoto krajského města. Analýza ukázala, že např. v rámci obcí Miroslav, Moravský Krumlov nebo Hrušovany nad Jevišovkou jsou časy spojení přibližně stejné, v rámci Moravského Krumlova dokonce kratší pro spojení do Brna, oproti spojení do Znojma. Je proto velmi pravděpodobné, že by si studenti těchto výrazných obcí v rámci regionu v případě volby vybrali spíše Brno než Znojmo (pokud bereme v úvahu širší výběr a předpoklad vyšší úrovně škol v Brně). Samozřejmě tento předpoklad zanedbává řadu dalších faktorů, které jsou pokryté v dalších částech této práce. Pro východní část okresu je zase „konkurencí“ Břeclav, pro západ Moravské Budějovice. Všeobecně je možné říct, že úroveň spojení do Znojma hlavně z menších obcí mimo hlavní komunikace je velmi slabá, hlavně co se její délky a počtu přestupů týká. Analýza dojížďky za studiem do Znojma Analýza byla provedena pomocí údajů o dojížďce do škol získaných na Českém statistickém úřadě. Dojížďka do Znojma, jak již bylo vzpomenuto ve stati dříve, značně záleží na dostupnosti spojů z konkrétní obce a také na „konkurenci“ ostatních středisek, které nabízejí střední školy. Tyto předpoklady se nám potvrzují při konzultaci konkrétních dat o procentu dojíždějících studentů do Znojma na celkovém počtu studentů. Je zřejmé, že nejvyšší procentuální podíly spadající pod obce v těsné blízkosti Znojma, respektive pod obce, které často byly označeny v rámci minulé statě jako výhodné pro dojíždění do Znojma. Procentuální zastoupení se prudce snižují hlavně v rámci severu, severozápadu okresu (zjevný vliv Brna) a potom západu okresu (velmi špatné spojení do Znojma, vliv Moravských Budějovic). Dojíždějící studenti pocházejí hlavně z menších obcí. V městech a obcích, kde jsou středoškolská zařízení, je podíl dojíždějících studentů podstatně menší a to dokonce i pro ty obce, které mají jen jednu střední školu. Rozhodně bychom podíl pod 30% očekávali ve Znojmě, kde je poměrně široký výběr středních škol, ale v Moravském Krumlově nebo Hrušovanech nad Jevišovkou je možné tento fakt interpretovat z velké části jako nezájem o vyšší respektive kvalitnější studium z hlediska místních studentů. Také tento fakt může stát v cestě rozvoje regionu.
74
Zaměstnanost v jednotlivých odvětvích Zam ěstnanost obyvatel okresu Znojm o podle sektorů z roku 2001
Zam ěstnanost obyvatel ČR podle sektorů z roku 2001
11%
18%
9%
4% 36%
37%
34%
primér
51%
sekundér
terciér
nezaměstnaný
Obr. č. 2: Zaměstnanost okresu Znojmo dle jednotlivých sektorů hospodářství Hospodářství bylo strukturováno do 3 základních kategorií na základě dat dostupných z Českého statistického úřadu – primér (zemědělství, lesnictví, rybolov), sekundér (průmysl, stavebnictví), terciér (obchod, opravy motorových vozidel, doprava, pošty a telekomunikace, veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení, školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti). Srovnání obou grafů potvrzuje již dříve nastíněnou charakteristiku regionu, kdy je okres Znojmo prezentován jako zemědělská oblast, což potvrzuje 11,3 % obyvatel pracujících v priméru. Sekundér okresu Znojmo přibližně odpovídá republikovým hodnotám. Výrazný rozdíl se projevuje v terciéru, kde služby zabírají třetinu ekonomicky aktivních obyvatel, zatímco v ČR je to více než 50 %. Tyto informace mohou být přínosné především při následující analýze preferovaných oborů. Nezaměstnanost Podobně jako celá ČR, ani okres Znojmo se v roce 2009 neubránil ekonomické krizi, která se projevila výrazným nárůstem nezaměstnanosti. K 31. 10. 2010 dosahovala nezaměstnanost okresu Znojmo 10,7 %, což je o 2,2 procentního bodu více než nezaměstnanost v ČR.
Nezaměstnanost na základě vzdělanostní struktury a odvětvové činnosti Pro analýzu vzdělanostní struktury bylo využito dat z Úřadu práce a situace byla zpracována za časové období 2005 – 2010. Z analýzy je patrné, že nejvyšší počty uchazečů jsou osoby se středním odborným vzděláním s výučním listem. Druhé místo ve všech letech zaujímají uchazeči se základním vzděláním a na třetím místě jsou osoby se středním odborným vzděláním s maturitou bez vyučení. Naopak nejméně je mezi uchazeči osob bez vzdělání, osob s neúplným základním vzděláním a s nižším středním vzděláním. Meziroční rozdíly ve struktuře jsou minimální, spíše se projevuje rozdíl v celkovém počtu uchazečů (výrazný nárůst v letech 2009 a 2010 především mezi osobami se středním odborným vzděláním s výučním listem).
75
V rozdělení uchazečů podle tříd klasifikace zaměstnání je nejvíce uchazečů každoročně z třídy pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. Druhá nejpočetnější třída jsou řemeslníci a kvalifikovaní výrobci, zpracovatelé, opraváři (kromě obsluhy strojů a zařízení). Třetí nejpočetnější třída mezi uchazeči jsou provozní pracovníci ve službách a obchodě. Naopak nejméně uchazečů je z řad příslušníků armády a dále z třídy zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci. Největší firmy působící ve Znojmě Údaje o firmách jsou získané ze stránek jednotlivých firem uvedených v seznamu použité literatury. Mezi největší zaměstnavatele ve městě patří firmy Egston system electronic a Laufen CZ. Počet zaměstnanců se pohybuje od 501-1000. Společnost Laufen CZ s.r.o. má ve městě dlouhodobou tradici ve výrobě průmyslové keramiky (výroba začala už v roce 1878). V roce 1995 byly závody zprivatizovány švýcarskou společností Keramik Holding AG Laufen. Firma se nacházela v průmyslovém centru na jihovýchod od centra. Zde se nacházela také firma Egston system electronic s.r.o., která se zabývá výrobou elektrotechniky (feritové transformátory, cívky, elektromagnety,…). Dalšími významnými firmami ve městě, poskytující zaměstnaní jsou: Elektrokov a.s. Znojmo (75 pracovních míst), TOS Znojmo (200-250 pracovních míst), Haas Profile (100-199 pracovních míst) a Pegas Nonwovens (200249 pracovních míst). První jmenovaná firma zaměstnávala ještě před finanční krizí 200-249 pracovníků, v současnosti je to jen 75. Elektrokov a.s. se zabývá výrobou transformátorů a cívek. Firma TOS Znojmo vyrábí převodovky, Haas Profile počítačové díly a Pegas Nonwovens netkané textilie. Celosvětově známá je firma Dřevotvar, která se zabývá výrobou nábytku. Existuje již od roku 1946. Dalšími firmami s počtem zaměstnanců od 100 do 199 jsou: Sklářské stroje Znojmo, Znojemské strojírny, Impress Znojmo, Metal Znojmo, E. S. Processing, spol. s r.o., ZNOPANDA, s.r.o, Storsack Bohemia s.r.o., SUNCONE s.r.o., ZENZA Znojmo, a.s. Mimo město Znojmo poskytují pracovní příležitosti i jiné obce. Společnost H & M spol. s.r.o., sídlící v Kuchařovicích, zaměstnává 101-250 lidí. Ve Znojemském regionu převažují elektrotechnické a strojírenské firmy. To se bude také odrážet v nabídce pracovních míst, kdy firmy budou hledat zřejmě absolventy strojírenských středních (vysokých) škol. Do hry může vstoupit také druhá největší firma v regionu (Laufen CZ), která se zabývá výrobou keramiky.
Školství ve Znojmě Ve Znojmě se nachází 6 základních škol, 7 veřejných středních škol a 2 soukromé střední školy. Seznam středních škol včetně otevíraných oborů je uveden v samotném dotazníku (viz 6.2 ).
Možné faktory ovlivňující výběr střední školy (dle autorů) Faktorů, které ovlivňují žáky 9. ročníků při výběru střední školy, je velké množství. Není v silách autorů popsat a analyzovat je všechny, neboť některé z faktorů jsou silně individuální a mohou vycházet z povahy jednotlivce (introvert x extrovert, vůdčí typ, apod.). Následující
76
kapitola se tak soustředí především na faktory, které lze považovat za obecné, tedy do jisté míry společné pro větší množství žáků. Žáci mohou být ovlivňováni: 1) okolím, popř. jinými vnějšími vlivy - vzdálenost do vybrané školy (kilometrová, časová, finanční) - úroveň střední školy - náročnost přijímacích zkoušek - vliv rodičů - dědění profese po rodičích - vliv kamarádů - budoucí uplatnění - dostupnost žádaných oborů 2) vnitřními pohnutkami - touha studovat v jiném městě - touha zůstat v místě bydliště - zájmy žáka Samozřejmě není možné vnější a vnitřní vlivy oddělit, do jisté míry se překrývají a nedá se objektivně rozhodnout, které jsou důležitější (bez přímého kontaktu s žáky, kterých se to týká). Pro zhodnocení, které faktory jsou v současnosti pro žáky 9. ročníků ve Znojmě nejdůležitější při výběru střední školy, bylo tedy využito dotazníkového šetření, které má o důležitosti jednotlivých faktorů rozhodnout.
Dotazníkové šetření Dotazníkové šetření bylo prováděno na 4 základních školách. Celkový počet studentů, kteří se do výzkumu zapojili, je 152, z toho 14 žáků chodí do specializované třídy pro děti se specifickými vývojovými poruchami učení (ZŠ Václavské náměstí). Tato práce předkládá analýzu dotazníků pro všechny zúčastněné školy dohromady. Na žádost škol byla současně vypracována verze analyzující každou školu zvlášť. Do 3 škol byly dotazníky zaslány emailem po předchozí domluvě. Následně byly tyto dotazníky předloženy žákům 9. ročníků jejich pedagogickými poradci, popř. vyučujícími daných předmětů. V případě 4. školy jsme byli přítomni u dotazování společně s učitelem 77
9. ročníku. Ve speciálních třídách pro děti se specifickými vývojovými poruchami učení bylo původním záměrem použít namísto dotazníkového šetření metodu řízeného rozhovoru, abychom žáky „nemuseli trápit“ vypisováním dotazníků. Ředitel ZŠ Václavská nám navrhnul, že dotazníky budou vyplněny v rámci speciálních předmětů, kde budou s žáky pomalu probrány a budou mít dostatečný čas k jejich vyplnění. Vzhledem k ochotě pracovníků jsme tedy využili této možnosti, neboť odborní pracovníci mají více zkušeností s dětmi s dyslexií, dysgrafií apod., než kdybychom my vedli řízený rozhovor.
Problémy spojené s dotazníkovým šetřením Informace potřebné do dotazníkové šetření týkající se jednotlivých škol byly získávány z oficiálních stránek daných škol a oficiálních stránek Znojma. Z tohoto důvodu došlo k chybě při vytváření otázky č. 2 (konkrétně bod h), kdy byla soukromá škola Garance zařazena do výběru, ačkoli byla již zrušena. Při vyhodnocování dotazníků pak s touto možností nebylo dále pracováno. Dále jsme v závěrečném hodnocení neanalyzovali otázku č. 9 vzhledem k faktu, že přijímací zkoušky se dělají v letošním roce (šk. rok 2010/2011) pouze na jedinou školu a otázka tak ztrácí relevantní význam, pro který byla položena. Tyto nedostatky by pro příští podobná šetření mohly být odstraněny předběžnou pilotáží na vybraném vzorku studentů. Pilotáž ovšem znamená zvýšené časové nároky pro pracovníky škol, žáky i autory práce, proto k ní nebylo v této práci přistoupeno a zjištěné nedostatky budou řešeny dle výše uvedeného postupu. Z celkového počtu 152 žáků byly z průzkumu vyřazeny pouze 2 dotazníky, což považujeme za velmi kladný výsledek. Tyto dotazníky byly vyřazeny na základě vulgárností v nich obsažených a očividnému parodování odpovědí. Vyhodnocení dotazníků Celkem jsme získali 150 dotazníků ze 4 základních škol. Vyhodnocení probíhalo jednak individuálně pro každého žáka a dále také celkově pro jednotlivé školy. Drtivá většina dotazníků byla seriozně vyplněná, což jednoznačně přispělo k relevantnosti tohoto typu výzkumu. Stalo se však také, že někteří studenti vynechali některé otázky nebo nepochopili detailně jejich zadání. Ze 150 dotazníků vyplnily 83 děvčata, 67 chlapci. Nadpoloviční většina žáků (75) pocházela ze Znojma, zbytek hlavně z přilehlých malých obcí. Otázka č. 1: Ve kterém městě byste chtěli dále studovat? 120 respondentů uvedlo Znojmo, jen 20 Brno a 19 jiné místo studia, dalších 5 uvedlo, že neplánují pokračovat ve studiu. Z jiných měst se na přední pozice dostal Třebíč, Moravské Budějovice, Moravský Krumlov, Bzenec a také přilehlé zahraniční městečko Ratz (kde se nachází hotelová škola). Je potřeba uvést, že o každé toto město vyjádřili svůj zájem 2 až 3 respondenti. Otázka č. 2: V případě, že hodláte dále studovat ve Znojmě, prosím vyplňte, na jaké obory nebo školy si hodláte podat přihlášku – vyberte max. 3 a nejžádanější podtrhněte a) Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická b) Gymnázium dr. Polesného
78
c) Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky d) Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická e) Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dvořákova 19 I.Přírodovědné lyceum II.Agropodnikání III.Zahradnické práce IV.Zahradník V.Kuchař VI.Cukrář-výroba VII.Pekař
VIII.Řezník - uzenář IX.Krejčí X.Opravář zemědělských strojů
XI.Prodavač a výrobce lahůdek f) SOU a SOŠ SČMSD I.Automechanik II.Kadeřník III.Kuchař-číšník IV.Prodavač VI.Hotelnictví a turismus
VII.Kosmetička
V.Truhlář
VIII.Podnikání, obchod a služby
g) SOŠ technická a SOU I.Elektrotechnik II.Podnikání III.Autoelektrikář IV.Elektrikář-silnoproud V.Instalatér VI.Klempíř pro strojírenskou výrobu VII.Malíř XI.Zámečník
VIII.Obráběč kovů IX.Tesař X.Truhlář
XII.Zedník
h) Střední škola Garance o.p.s. (ekonomické lyceum) i) Střední odborná škola Podyjí s.r.o. I.Pozemní stavitelství
II.Správce informačních systémů
III.Veřenjnosprávní činnost
IV.Pozemní stavitelství - dálkově V. Veřejnosprávní činnost – dálkově
Dohromady označili respondenti 250 možností. Největší zájem je jednoznačně o SOŠ a SOU (hlavně SOŠ a SOU Dvořákova a SOŠ a SOU SČMSD, o kterou mělo zájem 93 respondentů), které vedou v počtu zájemců z části i proto, že nabízí široké spektrum oborů. Největší zájem je o obory Kuchař-číšník, Kosmetička, Podnikání-obchod a služby, Hotelnictví a turismus, Automechanik a Opravář polnohospodářských strojů. Je také vhodné dodat, že o některé obory je naopak téměř nulový zájem (např. malíř, elektrikář-silnoproud, tesař, zahradník). Tento fakt hrozí tím, že se pro dané obory vůbec neotevřou třídy. Dále následují gymnázia (dr. Polesného a Gymnázium a SOŠ pedagogická) s 23 a 28 zájemci. Menší zájem je o SOŠ Podyjí s.r.o., SOŠ technická a SOU, Obchodní akademii (20 zájemců) a nejmenší o Střední zdravotnickou školu/Vyšší odbornou školu zdravotnickou. Je vidět, že největší zájem je se uplatnit v terciérním sektoru, popř. je v oblasti vidět i vliv tradiční zemědělské oblasti.
79
Preference SŠ, SOŠ A SOU ve Znojmě
8%
5%
7%
9% 8%
Střední zdravotnická škola a VOŠ zdravotnická Gymnázium dr. Polesného OA a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Gymnázium a SOŠ pedagogická SOŠ a SOU, Dvořákova 19 SOU a SOŠ SČMSD
11%
36% 16%
SOŠ technická a SOU SOŠ Podyjí s.r.o.
Obr. č. 3: Preference jednotlivých SŠ, SOŠ a SOU ve Znojmě dle výsledků dotazníkového šetření Otázka č. 3: Pokud plánujete studovat v jiném městě, napište v jakém oboru. Otázka přinesla velkou různorodost odpovědí s malou shodou mezi studenty. Jen velmi málo uvedených oborů se opakovalo více jak 2krát. Nejvyšší počty dosáhly obory s informačními technologiemi, obor umělecký kovář, rybář, automechanik a gymnázium. Žáci, kteří plánovali odchod na středoškolské studium do Brna, uváděli nejčastěji obory jako je informatika, gymnázium nebo laboratorní asistent. Dalším významnějším lákadlem je hotelová škola v blízké rakouské obci Retz. Otázka č. 4: Měli byste zájem o studium na Technickém lyceu (maturitní obor strojírenství)? Narazili jsme na výrazný nezájem studentů o takovéto školní zařízení, proti se vyjádřilo až 126 respondentů, což je disproporciální množství oproti 11, kteří zájem projevili. Námi zvolená otázka však nemusela být přijatá hlavně kvůli faktu, že jsme žádnou bližší koncepci lycea nepředložili. Podrobnější diskuze ohledně této záležitosti, viz níže. Otázka č. 5: Které profese, resp. obory Vám chybějí v současné nabídce středních škol ve Znojmě? Otázka doznala velmi podobné odpovědi jako otázka č. 3, je tedy zřejmé, že studenti mají zájem, aby se ve Znojmě otevřely právě ty obory, za kterými pravděpodobně budou nuceni dojíždět do škol jiných měst a obcí. Za povšimnutí stojí také fakt, že nejčastěji uváděným oborem byla Kadeřnice. Je to dané tím, že v rámci budoucího školního roku se tento obor otvírat nebude (i přesto, že by evidentně zájem byl větší, než o obory jiné). Dále jsou označovány obory jako rybář, umělecký kovář, informatika, auto-karosář, hotelová škola a jiné. V odpovědích taktéž zaznělo technické lyceum, avšak bez konkrétnějšího výběru oboru. Opět je možné vidět, že velký zájem je o uplatnění v oborech služeb a informačních technologií.
80
Otázka č. 6: Ovlivnili Vás kamarádi při výběru střední školy? Otázka překvapivě poukázala na fakt, že většina studentů se nenechala ovlivnit svými kamarády a to i přesto, že žáci jsou ve věku, který je charakteristický vzpouzením se přirozeným autoritám a lpěním na svých kamarádech. Ze 145 žáků, kteří odpovídali na tuto otázku, jich 119 uvedlo, že se nenechali ovlivnit kamarády. Otázka č. 7: Ovlivnili Vás rodiče při výběru střední školy? Otázka ukázala, že větší vliv na studenty mají právě rodiče. Ze 148 respondentů jich 78 odpovědělo kladně. Otázka č. 8: Pokud Vás rodiče ovlivnili, jakým způsobem? a) přikázali mi výběr školy
b) diskutovali se mnou o výběru
c) zakázali mi studovat v jiném městě
d) nejsem zatím rozhodnut, nechám to na rodičích
e) jiným způsobem
Je samozřejmé, že rodiče mohou mít na dítě různý vliv, co se výběru školy týče. Dominantním způsobem vlivu rodičů je diskuze o výběru školy (44 ze 110 respondentů). 35 žáků uvedlo, že rodiče jim zakázali studium v jiném městě, což nám dává určitou nápovědu o jednom z důvodů, proč je zájem o studium mimo Znojmo tak malý. Jen 3 žáci uvedli, že svoje rozhodnutí nechají na rodičích. Ani jedna odpověď nepřipadla na možnost, že by rodiče přikázali svým potomkům studovat na určité škole. Otázku jsme zároveň implementovali jako kontrolní vzhledem k otázce č. 7, přičemž v rámci jedné školy velký zlomek respondentů, který odpovídal negativně na otázku ovlivnění rodiči, zároveň označil jednu z možností v otázce č. 8. V případě ostatních škol splnila kontrolní otázka svůj účel. Otázka č. 9: Ovlivnila výběr školy náročnost přijímacích zkoušek? (z doslechu, podle počtu přijatých...) Otázku neanalyzujeme hlavně v rámci faktu, že přijímací zkoušky se konají pouze na jedné střední škole v rámci celého okresu. Otázka č. 10: Podle čeho vybíráte střední školu? a) podle náročnosti
b) možnost uplatnění
c) podle kamarádů
d) podle rodičů
e) podle rad výchovného poradce
f) podle jiného faktoru( napište jaký)………………
Žáci vybírali v této otázce jednu nebo více odpovědí. Nejdůležitějším faktorem je dle respondentů (62) možnost uplatnění a za ní náročnost školy (30). Z toho nám vychází, že žáci uvažují o výběru oboru zřejmě hlavně podle nabídky práce (respektive jejich představě o dané problematice) v regionu a tím jsou zjevně služby. Významným faktorem, který žáci sami
81
uváděli pod položkou jiný faktor, je jejich vlastní zájem o daný obor. Rodičům a výchovným poradcům byla připsaná stejná váha (12) a nejmenší váhu získali kamarádi (9).
Obr. č. 4: Faktory ovlivňující výběr střední školy (%) Zajímavé je pro nás porovnání třídy dyslektiků s celkovými výsledky. Jejich výběr ve Znojmě je podobný v tom, že je často orientovaný na služby, avšak ani jeden z dotazovaných dyslektiků si nezvolil střední školu (jen 2 respondenti si vybrali SOŠ s oborem ukončeným maturitou). Z toho se dá vyvodit, že se orientují spíše na okamžité uplatnění v praxi, než na další studia. Většina z nich uvažuje o studiu ve Znojmě, nulový zájem je o studium v Brně. Z hlediska oborů, které jim chybí, jsou to rybář a autotronik. V otázkách č. 6 a č. 8 dopadly výsledky podobně jako v celkovém hodnocení, i když je nižší vliv rodičů na výběr školy. V otázce č. 10 převažuje nad možností uplatnění náročnost školy, což je v daném případě pochopitelné.
Diskuse a Závěr Vycházejíc z otázek stanovených v úvodní části naší práce, je možné říci, že k základním faktorům, které ovlivňují výběr střední školy, je hlavně možnost uplatnění studentů. Otázkou však zůstává, jestli představa o uplatnění vychází z reálných podkladů nebo jde o představu žáků a jejich rodičů. Vliv rodičů je v této otázce značný., jak nám ukázalo i dotazníkové šetření. Jejich vliv se může promítnout ve více rovinách. Většina žáků uvedla možnost diskuze s rodiči a zákaz studia v jiném městě, než ve Znojmě. Dalšími významnými faktory jsou náročnost dané školy/oboru, výchovný poradce ve škole a také vlastní zájem žáků. Ostatní faktory je možné považovat za nepříliš významné. Vliv rodičů a výchovných poradců nemusí být bohužel vždy jen pozitivní, vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti je nejvyšší právě v oborech, které si studenti nejčastěji vybírají. Takové obory spadají převážně pod služby, řemeslnou výrobu a spotřebitelské služby. Je to velký paradox také vzhledem k složení nejvýznamnějších firem působících v regionu. Tyto firmy se orientují technický směrem, hlavně na elektrotechniku, strojírenství apod. O tyto obory (např. elektrotechnik, pozemní stavitel) přitom často nebyl na SOU a SOŠ skoro žádný zájem. V této nastávající situaci je možné vidět velký nesoulad. Největší zájem o obor strojírenského typu spadá pod opravárenství zemědělských strojů, což jen potvrzuje fakt, že daný region má nadprůměrný počet osob, které jsou zaměstnány v priméru (viz kap. 3.6).
82
V rámci strategického dokumentu města Znojma je možné najít explicitně vzpomenutou potřebu vybudovat technické lyceum. Dále jsou zde zmíněny nedostatkové obory v rámci informatiky a výpočetních technologií, popřípadě únik kvalifikované pracovní síly z města i celkově z okresu. Dokument však zjevně přehlíží fakt, že zájem o technické obory, které by byly lákavé pro zaměstnavatele, je často minimální, což souvisí také s otázkou technického lycea, která byla jednou z hlavních, kterými jsme se v práci zaobírali. Na problematiku tohoto lycea je třeba se podívat z více rovin. Koncepce jeho vybudování by narážela s velkou pravděpodobností na nedostatek zájmu (i z pohledu žáků, viz kap. 6.2). Důležité je si odpovědět na otázku: Co tento nezájem vyvolává? Jednak, pro dané žáky jde o věc absolutně neznámou, pod kterou si nedovedou představit žádný konkrétní obsah. Dále je zde otázka určitých tradicí, které mohou být reprezentovány právě rodiči, popřípadě výchovnými poradci a studenti nemusí být dobře informováni a současné poptávce po pracovní síle (popřípadě tyto informace dostatečně nereflektují). Je proto paradoxní, že strategický dokument navrhuje takovéto východisko, bez toho, aby řešil problém propagace technického lycea (popřípadě všeobecně kvalifikovaných oborů) před žáky. Problém s vybudováním technického lycea spočívá také ve špatné dopravní infrastruktuře regionu, která neumožňuje časově výhodné dojíždění ze vzdálenějších obcí do Znojma (viz kap. 3.4 a 3.5). Další významnou neznámou by bylo vyučování kvalitními pedagogy, protože takováto škola by musela zvládnout konkurenci Brna a jeho technicky zaměřených škol. Ve světle výše uvedených faktorů je proto možné shrnout, že hlavním apriori problémem Znojma a jeho regionu není ani tak chybějící technické lyceum, jako spíš zjevný rozpor mezi vnímáním žáků (a/nebo jejich rodičů) a skutečnými potřebami regionu v souvislosti s kvalifikovanou pracovní silou. Velkou investicí do regionu by potom bylo zvýšení informovanosti nejen žáků, ale i jejich rodičů, popř. výchovných poradců. Bez realizace takovýchto korků není možné očekávat zlepšení současné, ne příliš utěšené situace. Na tomto místě děkujeme za spolupráci při výzkumu Bc. Tomáši Púčikovi.
Zdroje 1 Český statistický úřad [online]. c2010, stažené 5.11.2010, z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home 2 DI LIBERTO, A. (2008), Education and Italian regional development. Economics of Education Review. Roč 27, N°1, s. 94-107. 3 IWAHASHI, R. (2007), Theoretical assessment of regional development effects on the demand for general education. Economics of Education Review, Roč. 26, N°3, s.387-394. 4 OECD – Organization for enonomic co-operation and development: OECD territorial Rewiews Czech Republic [online], staženo 27.11.2010, z http://browse.oecdbookshop.org/oecd/pdfs/browseit/0404021E.PDF 5 OKI - National Institute for Public Education Hungary: Public Education and Regional Development [online]. staženo 27.11.2010, z http://www.oki.hu/oldal.php?tipus=cikk&kod=Regionalis_fejlodes-English 6 Informace o firmách v ČR [online]. staženo 11.11.2010, z: http://www.firmy.cz 7 Oficiální stránky firmy DŘEVOTVAR, výrobní družstvo Znojmo [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.drevotvarznojmo.cz/index.php?typ=DTE&showid=44 8 Oficiální stránky firmy ELEKTROKOV a.s. ZNOJMO [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.elektrokov.cz/kontakty.html 9 Oficiální stránky firmy EXIMET TRAFO, spol. s r.o. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.eximettrafo.cz/ 83
10 Oficiální stránky firmy HAIVA Tasovice s.r.o. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.haiva.cz/index.htm 11 Oficiální stránky firmy H & M spol. s r.o. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.ham.cz/ 12 Oficiální stránky firmy Laufen CZ s.r.o. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.cz.laufen.com/wps/wcm/connect/LAUFEN_CZ/CZ_CZ/HOME/ 13 Oficiální stránky firmy PEGAS Nonwovens s.r.o. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.pegasas.cz/default.asp?nLanguageID=1 14 Oficiální stránky firmy SKLÁŘSKÉ STROJE ZNOJMO, s.r.o. [online]. c2010 staženo 11.11.2010, z http://www.sszn.cz/ 15 Oficiální stránky firmy TOS Znojmo a.s. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.tosznojmo.cz/ 16 Oficiální stránky firmy ZNOJEMSKÉ STROJÍRNY, s.r.o. [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.strojirny.cz/nabidka.htm 17 Oficiální stránky města Znojma [online]. staženo 11.11.2010, z www.znojmocity.cz 18 Regionální informační servis RISY [online]. staženo 4.11.2010, z www.risy.cz 19 STERLACHINI, A. (2008) R&D, higher education and regional growth: Uneven linkages among European regions. Research Policy, Roč. 37, N° 6-7, s. 1096-1107. 20 Stránky hospodářské komory ČR [online]. staženo 4.11.2010, z http://axis4.komora.cz/?oblast=m275&jazyk=cz 21 Stránky o stavebnictví, architektuře, bydlení [online]. staženo 11.11.2010, z http://www.estav.cz/elektrokov/ 22 Strategický rámec TUR ČR [online]. staženo 11.11.2010, z http://psur.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=f3ca84ce-8ffd-4224-9518-581eabcc076c 23 Úřad práce [online], staženo 11.11.2010, z http://portal.mpsv.cz/sz/local
Kontaktní údaje: Bc. Kamila Klemešová Geografický ústav, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno [email protected] Bc. Martin Slezáček Geografický ústav, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37, Brno [email protected]
84
Komunikativní jazyková kompetence a schopnost čtení s porozuměním Hana Kolisková Francouzský jazyk se vyučuje na hotelové škole jako další (druhý) cizí jazyk bez návaznosti na předchozí studium. Předpokládá tedy nulovou nebo mírně začáteční vstupní úroveň znalostí. Vzdělávací cíle a výstupní požadavky na absolventy studia francouzštiny jsou formulovány na úrovni A2/B1 dokumentu Společného evropského referenčního rámce, dokumentu Rady Evropy, který popisuje, co se má žák/student naučit, aby užíval jazyk ke komunikaci, a jaké znalosti a dovednosti musí rozvíjet, aby byl schopen v cizím jazyce jednat. Claudie Hagège, francouzský lingvista hlásící se k odkazu Pražské lingvistické školy, ve své práci L’homme de parole uvádí: „Realizovat jazyk prostřednictvím řečové aktivity, která je bez něj nemyslitelná, znamená přizpůsobit jeho systém interlokučnímu vztahu. Jedná se o chování regulačního charakteru, a nikoliv o činnost čistě operativní či logickou. Vlastnosti spojené s aktualizací jazyka v interlokučním aktu můžeme do definice jazyka pouze integrovat. Člověk je člověkem dialogu.“1 (Člověk a řeč, str. 239). Znalost dalšího cizího jazyka bezpochyby umožňuje žákovi/studentovi dostat se za hranice své země i kultury, přispívá ke kognitivnímu rozvoji, ke zlepšení jeho pozice na trhu práce a napomáhá mobilitě v Evropě a ve světě. K hlavním cílům a obsahům současného vzdělávacího procesu patří rozvoj schopností a dovedností žáků/studentů umět se učit a motivovat je k celoživotnímu učení. Proto také jednou z klíčových kompetencí2 je kompetence k učení a úkolem všech učitelů, tedy i učitelů cizích jazyků, je vést žáka/studenta k jejímu rozvoji. Po absolvování školy je vzdělávání jedince téměř vždy sebevzděláváním. Pro sebevzdělávání na dobré úrovni potřebuje však každý člověk několik kvalit, které by mu měl pomoci rozvinout učitel. Žák/student musí být pro vzdělávání solidně motivován a pro sebevzdělávání ještě důrazněji. Základní motivace by měla vyplývat z vytvořené hodnoty vzdělání. Člověk by měl ovládat dovednost vzdělávat se, tedy by měl být vybaven kompetencí k učení. V neposlední řádě musí být učitel nápomocen (vedle rodiny, která však v dnešní době často selhává) při vybavování žáka rozvinutými volními vlastnostmi a v rámci toho i schopností sebeovládání, protože vůle a sebeovládání je předpokladem efektivního učení se cizímu jazyku. Z uvedeného vyplývá, že vzdělávání, jehož součástí je i výuka cizích jazyků, souvisí s volními kvalitami člověka. Motivovat žáka k jazykovému sebevzdělávání je záležitost kvality celého komplexu vyučování. I učitel cizího jazyka musí brát v úvahu celkovou atmosféru ve společnosti založené na principech tržního hospodářství. Jedním ze základních východisek výše uvedeného je vytvořit ve škole/v jazykové skupině takovou situaci, že žák/student je ve škole/v jazykové skupině rád a je aktivní, stejně tak i učitel. Ze své praxe vím, jak silně je pozitivní motivace k učení se cizímu jazyku podmíněna pestrostí používaných metod a technik, ale i realitou, kterou nazýváme příznivá atmosféra ve třídě. Ta je bezpochyby ovlivňována profesionálními kompetencemi učitele, které vycházejí z jeho osobnostní, lidské kompetence. V Didaktice analytické J. A. Komenský uvádí 160 jasně formulovaných didaktických zásad. Mimo jiné zde říká: „Pokud si žáci svého učitele váží, snaží se jej napodobovat a zcela s důvěrou respektují jeho rady a 1
HAGÈGE, Claude. (199), s. 239. Pojem kompetence zavedl Noam Chomsky, který je hlavním představitelem generativní lingvistiky zvané také transformační gramatika. Tato gramatika má vypracovat podle Chomského takové postupy, na základě kterých je možné vytvářet nové promluvy v jazyce. Nikoliv však živými mluvčími, ale kybernetickými stroji. Uvedené vyložil ve svém díle Aspects pf the theory of syntax (1965). 2
85
pokyny. Pokud dá učitel žákům možnost vykonávat smysluplné činnosti, nechá je samostatně se rozhodovat a projevovat, a pokud žáci rozumí, čemu a proč se učí, rozvíjejí se v souladu se svými přirozenými schopnostmi a zájmy. Takoví žáci jsou spokojení, šťastní a v praktickém životě dávají přednost „dobru před zlem“. Postupně se učí naslouchat, uvažovat, vyjadřovat své myšlenky, komunikovat, vyhledávat a třídit informace, samostatně řešit problémy a zodpovědně se rozhodovat.“3 Rozvíjení schopnosti u žáků učit se je tedy komplexní problematika, dotýkající se všech kategorií vyučovacího procesu: cílů a obsahu vyučovacího procesu, metod a technik práce, učebních strategií, organizačních forem výuky i hodnocení. Proces osvojování cizího jazyka integruje dvě od sebe neoddělitelné složky. Na jedné straně to jsou jazykové prostředky (lexikální, gramatické, grafické, zvukové), na straně druhé jsou to komunikativní dovednosti, které představují schopnost používání jazyka za účelem ústní nebo písemné komunikace. Společný evropský referenční rámec pro jazyky hovoří o komunikativní jazykové kompetenci v užším slova smyslu obsahující kompetence lingvistické, sociolingvistické a pragmatické (jde o znalosti, dovednosti a praktické znalosti). Komunikativní jazyková kompetence uživatele jazyka se aktivuje při provádění jazykových činností, v nichž je zahrnuta recepce, produkce, interakce nebo zprostředkování. Receptivní a produktivní dovednosti jsou primární a nezbytné pro interakci. K receptivním jazykovým dovednostem patří poslech s porozuměním a čtení s porozuměním, k produktivním jazykovým dovednostem řadíme ústní a písemný projev. Každou z těchto jazykových dovedností je zapotřebí rozvíjet specifickými postupy. Na podporu výuky francouzského jazyka a na podporu rozvíjení komunikativní kompetence u žáků/studentů hotelové školy, střední i vysoké, a jejich schopnosti číst v cizím jazyce jsem sestavila dva učební materiály nazvané Le français dans l’hôtellerie a Les fruits et les légumes. Cílem těchto publikací je zpřístupnit žákům/studentům informace o stolování, o velkých osobnostech francouzské gastronomie, o některých francouzských krajových specialitách. Především na podporu mezipředmětových vztahů vznikl učební materiál o zelenině a ovoci. Čtení v cizím jazyce je významnou receptivní činností hrající důležitou roli v současném vyučování cizímu jazyku. Všechny činnosti spojené s četbou cizojazyčného textu souvisí s kompetencí jazykovou, ale také sociolingvistickou, sociokulturní a v neposlední řadě s kompetencí interkulturní, která je důležitým rysem sociální komunikace a je předpokladem úspěšné sociální interakce v dnešním multikulturním světě. Schopnost číst cizojazyčný text umožňuje žákovi/studentovi přístup k bohatému kulturnímu dědictví, k beletrii, k odborným textům, k novinám i časopisům. Cizojazyčná četba může být motivační pro výuku cizího jazyka, může velmi dobře naplňovat vzdělávací i výchovné cíle. V praktickém životě je příležitost ke čtení v podstatě neomezená. Jeho velkou výhodou je to, že může reprezentovat a spojovat všechny složky výuky (gramatiku, slovní zásobu, komunikační situace, porozumění, nácvik mluvení, psaní i výslovnost). Čtení v cizím jazyce je složitý proces, který znamená nejenom umět text přečíst, tedy dekódovat písmena, ta spojit ve slova, zjišťovat jejich význam, ale jde také o pochopení myšlenkového obsahu čteného. V mateřském jazyce probíhá obojí současně, v cizím jazyce tomu tak není. V cizím jazyce jde o proces mnohem složitější, proces interaktivní a konstruktivní. Čtenář v procesu čtení propojuje již dříve získané informace s informacemi, které získal z čteného textu. Základní dovedností čtení je tiché čtení, kombinovanou 3
KOMENSKÝ, Jan Ámos. (2004), s. 48.
86
dovedností je čtení hlasité, kdy zraková percepce předchází zvukové realizaci. V praktickém životě se častěji než čtení hlasité uplatňuje čtení tiché, při němž se čtenář může plně soustředit na obsah čteného. Francouzština a čeština se zaznamenává stejným typem písma, což usnadňuje českému čtenáři zvládnout techniku čtení ve francouzštině. Rozdíly můžeme sledovat v souboru grafémů a v tom, jak se jednotlivé grafémy využívají pro zápis jednotlivých hlásek, slov, vět i větších jazykových celků. Český jazyk používá 39 grafických znaků, francouzština používá 37 grafických znaků. Mezi grafickými znaky nejsou příliš velké rozdíly, větší rozdíly jsou však ve využívání těchto grafických znaků. Francouzština používá často k zaznamenávání jedné hlásky více grafických znaků, a to především u samohlásek. Systém francouzských hlásek je velmi odlišný od systému českých hlásek. Ve francouzštině je mnohem bohatší systém vokalický než konsonantický. Tři francouzské polokonsonanty v češtině nejsou vůbec. Vokalický systém ve francouzštině obsahuje 16 zvukových jednotek a od češtiny se liší výrazným zastoupením předních zaokrouhlených samohlásek, nosovými samohláskami, otevřenými a zavřenými samohláskami a dalšími jevy, které působí českému čtenáři zvládání percepce francouzštiny. Artikulace jednotlivých samohlásek je mnohem přesnější a napjatější než v češtině. Konsonantický systém francouzštiny není tak bohatý jako konsonantický systém češtiny. Ve francouzštině nejsou souhlásky polozávěrové jako v češtině, h zde existuje pouze jako grafický znak a neoznačuje vyslovovanou hlásku. Žádná souhláska ve francouzštině není na rozdíl od češtiny slabikotvorná. Výslovnost francouzských souhlásek je napjatější a přesnější než českých, což se projevuje především u znělých a neznělých souhlásek na konci slov. Jazykovým systémem je daná libozvučnost jazyka, která je kromě jiného dána i jeho jakostí. Slovenský básník, jazykovědec a historik Ján Kollár uvádí: „Avšak i čistota samohlásek ještě řeč libozvučnou nečiní, jestli k ní i náležitá týchž rozmanitost i v celotě řeči i v jednotlivých slovích nepřistoupí. Přistoupí-li k rozmanitosti i vybranost hlasitějších, sonornějších samohlásek, tedy řeč krásu s důstojností, libozvučnost s plnozvučností spojí.“4 Z evropských jazyků jsou za nejlibozvučnější pokládány jazyky románské, za nimi následují jazyky slovanské, jazyky s bohatým samohláskovým systémem. Daleko za románskými a slovanskými jazyky zůstávají svou libozvučností jazyky germánské, uvádí chorvatský jazykovědec Tomislav Maretič: „Celkové pořadí jednotlivých jazyků podle jejich samohláskovitosti by bylo: staroslověnština a italština charvátština a španělština francouzština latina ruština čeština a polština angličtina němčina
48%, 46%, 45%, 43%, 42%, 41%, 38% a 36%.“5
Mezi evropskými libozvučnými jazyky zaujímá tedy francouzština přední místo. Čeština se nachází ve střední části evropského jazykového pole. Rozdíly mezi češtinou a francouzštinou se však projevují i v přízvuku a intonaci. Francouzština i čeština patří mezi jazyky 4 5
MAZLOVÁ, Věra. (1946), dostupný z WWW: . MAZLOVÁ, Věra. (1946) dostupný z WWW: .
87
s pravidelným přízvukem, čeština má přízvuk na první slabice, francouzština na poslední slabice rytmické skupiny. A pokud jde o intonaci, musí cizinec ve francouzštině zvládnout jisté intonační modely, univerzální model totiž neexistuje. I z psychologického hlediska je čtení složitý proces, který probíhá v několika fázích: - vnímání grafického obrazu zrakem, tj. vizuální vnímání textu (percepce), - asimilativní doplňování (do vnímání vstupuje rekonstrukční odhad, tj. anticipace), - identifikace významu jednotlivých slov (znovupoznávání), - porozumění čtenému textu, tj. postižení vztahu mezi slovy (interpretace). Rozvoj čtení jako receptivní řečové dovednosti zajišťují různé druhy textů. Existuje řada klasifikací čtecích textů. Václav Cícha6 rozlišuje ve vyučovací praxi texty podle charakteru, podle obsahu, podle formy a podle jejich funkce. Z hlediska charakteru klasifikuje čtecí texty na: - texty sdělovací, osobního nebo oficiálního charakteru (dopisy, oznámení, kuchařské recepty, vyhlášky, jízdní řády, …), - texty odborné (odborné příručky, …), - texty politického či společenského charakteru (politická literatura, noviny, …) - texty populárně vědeckého a všeobecně-vzdělávacího charakteru (učebnice, skripta, vědecké publikace, …), - texty umělecké (literární ukázky, umělecký překlad, ….). Vzhledem k obsahu rozlišuje V. Cícha čtecí texty na texty popisné a vyprávěcí, podle formy na dialogické a monologické, podle funkce na umělecky sestavené, původní adaptované a autentické (původní neadaptované). Eduard Beneš7 rozlišuje čtecí texty podle úlohy, kterou plní (seznamují čtenáře s novým jazykovým materiálem či ne) na texty výchozí a texty doplňkové, z hlediska kompozičně slohového na texty dialogické a monologické, dále rozlišuje texty uměle sestavené a autentické (originální). V procesu čtení cizojazyčného textu používá čtenář různé strategie a techniky čtení, které výrazným způsobem mohou ovlivňovat efektivitu čtení. Setkáváme se s řadou klasifikací čtecích strategií. Tyto strategie by se měly odvíjet od funkce a cílů čtení, ale i od situace za kterých probíhá. Čtecí texty recipujeme různě. Hana Kyloušková8 z komunikativně praktického hlediska rozlišuje čtení informační a vyhledávací. Při informačním čtení jde o celkové pochopení obsahu. Obvykle se vyžaduje převyprávění textu, shrnutí přečteného či odpovědi na předem dané otázky. Při vyhledávacím čtení sledujeme určitou informaci. Věra Janíková9rozlišuje tři oblasti čtecích strategií: strategie čtení cizojazyčného textu, které používáme v přípravné fázi k práci s textem, druhou oblast představují strategie užívané při vlastním čtení a třetí oblast představují strategie užívané po přečtení textu. V přípravné fázi se čtenář seznamuje s druhy textů a jejich funkcemi, dochází k formulování cílů čtení. Ve fázi čtení textu rozlišuje V. Janíková čtení syntetické: orientační (skimming), selektivní (scanning), rychlé (speed reading) a analytické čtení: search-reading (vyhledávání a analýza), 6
CÍCHA, Václav. Metodika ruského jazyka. Praha: SPN, 1982. 259 s. BENEŠ, Eduard, et al. Metodika cizích jazyk. Praha: SPN, 1970. 268 s. 8 KYLOUŠKOVÁ, Hana. Jak využít literární text ve výuce cizích jazyků. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 171 s. 9 JANÍKOVÁ, Věra. Učíme se učit cizí jazyky. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 161 s. ISBN 978-80-2104620-7. 7
88
strategie pro čtení textu s cílem rozvoje schopností odhadování významu slov, strategie pro práci se slovníkem, strategie pro vizualizaci a strukturování, vytváření poznámek jako pomocné techniky při práci s textem. Oba druhy čtení, syntetické a analytické, vytvářejí dialektickou jednotu čtenářské dovednosti. Vzájemně se podmiňují a prolínají. U textů, kde je nutné úplné porozumění využíváme detailní analytické čtení, označované také jako čtení totální. Ve výuce francouzského jazyka na hotelové škole je toto čtení velmi frekventované, protože se využívá při práci s kuchařskými recepty, kdy se studenti seznamují s francouzskou, ale i mezinárodní kuchyní. Chceme-li získat pouze určité informace z textu, používáme selektivní čtení. Selektivní čtení uplatňují studenti tehdy, když je zapotřebí, aby se v textu pouze orientovali a vyhledali pro ně důležité informace. Například se seznamujeme s některými francouzskými regiony a vyhledáváme informace, které se týkají krajových specialit. Popřípadě jsou postaveni před úkol, kdy mají odpovědět, zda je informace pravdivá či nepravdivá. Jde-li nám o získání celkového dojmu z textu, využijeme globální/orientační čtení. Toto čtení využívám ve výuce francouzštiny např. při seznamování studentů s osobnostmi francouzské gastronomie. Po přečtení textu se čtenář soustřeďuje na zpracování přečteného. Radko Purm10 klasifikuje čtení z hlediska lingvodidaktického a z hlediska komunikativně praktického. Lingvodidaktické čtení dále člení na analytické a syntetické, čtení hlasité a tiché, překladové a bezpřekladové, individuální a sborové, připravené a nepřipravené, … V rámci komunikativně praktického čtení rozlišuje čtení orientační, vyhledávací, informační a studijní. H. Kyloušková, která se věnuje čtení literárních textů, v souvislosti s druhy čtení zmiňuje Approche globale des textes écrits (integrální přístup ke čtení psaných textů) a uvádí: „Approche globale des textes écrits se snaží odpovědět na otázku, jak rozvíjet u žáků učících se cizí jazyk dovednost čtení s porozuměním. Postup se zdá být jednoduchý: stačí, aby si žáci osvojili určité strategie, které jim umožní formulovat hypotézy na základě tzv. záchytných bodů (recherche d’indices).“11 Zdůrazňuje nutnost jasně formulovaného a závazného zadání a uvádí, že „ integrální přístup ke čtení psaných textů spočívá na principu uchopení textu prostřednictvím hypotéz, které si čtenář vytváří na základě individuálních strategií. Tyto strategie neprobíhají nikdy stejným způsobem a nedají se tudíž předem určit.“12 Úloha učitele je zprostředkující, mezi textem a čtenářem. Iniciativu přebírá žák. Česká republika se v roce 1997 připojila k mezinárodnímu programu Reading & Writing for Critical Thinking (RWCT), v českém jazyce program Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Prioritou programu, jak uvádí B. Blažková (elektronický časopis Ikaros, č. 11, roč. 9) je promyšlené a strukturované využití čtení, psaní a diskuse k rozvíjení samostatného myšlení studentů, k podnícení potřeby i schopnosti celoživotního vzdělávání, tvořivého přístupu k novým situacím, schopnosti spolupracovat a respektovat názory druhých. Program přináší učitelům všech stupňů škol konkrétní praktické metody, techniky a strategie, dále pak podněcuje tvořivý přístup k novým situacím a do popředí se stále více dostávající schopnost týmové práce a respektování názoru druhých. Čtení a psaní jsou v programu pojímány jako základní nástroje myšlení a učení. Zdůrazňuje i důležitou roli učitele v rozvíjení schopností samostatného čtení a kritického zpracování textu.
10
PURM, Radko. Čtení v cizím jazyce. Cizí jazyky. 1993/1994, 45, 5-6, s. 163-169. KYLOUŠKOVÁ, Hana. (2007), s. 14. 12 Tamtéž, s. 14. 11
89
Na termín kritické myšlení13 je možné nahlížet z mnoha úhlů a netýká se pouze oblasti vzdělávání, ale i politiky, ekonomiky, historie, práva, …. H. Grecmanová a kol. uvádí, že současná škola potlačuje samostatné myšlení žáka/studenta, protože preferuje kvantum informací, které žák/student bezmyšlenovitě reprodukuje u zkoušení a tím dochází k potlačování složky myšlení, jež se podílí na zdravém kognitivním, emočním a sociálním rozvoji dítěte. Výchova přemýšlivého čtenáře je tedy jeden z předpokladů rozvoje kritického myšlení a předpokládá, že se žák/student učí orientovat v množství textů a zároveň je podněcován k přemýšlení a smyslu přečteného. K rozvoji kritického myšlení a výchově přemýšlivého čtenáře napomáhají různé metody a techniky : řízené čtení, čtení s předvídáním, interpretativní otázky, interaktivní poznámkový systém pro efektivní čtení a myšlení (I.N.S.E.R.T. - Interactive Notting System for Effictive Reading and Writing). Základem metody I.N.S.E.R.T. je pozorné a důsledné čtení textu. Žák/student se při četbě setkává s různými informacemi. Ty které zná, označí znamenkém , pro nové, neznámé informace použije znaménko +, k myšlence či informaci, se kterou nesouhlasí přiřadí znaménko -, k myšlence, která ho zajímá a rád by se o ní dozvěděl více umístí znaménko ?. Po takovéto analýze textu se doporučuje vytvoření přehledné tabulky s uvedenými znaménky, aby žák/student měl přehled o tom co zná a nezná. Vhodné je doplnění této metody diskuzí. Rovněž je možné použít metodu ReQuest Procedure - čtení s otázkami, kdy žáci čtou zadaný text ve dvojicích, na konci každého odstavce se zastaví a reprodukují přečtené. Vzájemně pokládanými otázkami zjišťují míru porozumění textu. Při zjištění, že vše je jasné, přistupují k dalšímu odstavci. Další z možných metod je metoda učíme se navzájem (reciprocal teching). Při použití této metody rozdá učitel žákům/studentům text, který je rozčleněn na přibližně stejně dlouhé části. Každá dvojice obdrží jednu část a tu si ještě rozdělí na polovinu. Po přečtení první poloviny jeden z dvojice reprodukuje přečtený text, druhý mu pokládá otázky týkající se přečteného. Obdobně se postupuje při práci s druhou polovinou textu. Na závěr může byt vytvořen zápis, a to jednotlivě, či jako společná práce. Ke kontrole porozumění přečteného textu se užívají různé metodické postupy. K těm nejčastěji uplatňovaným patří: odpovědi na otázky, reprodukce textu, sestavování osnovy přečteného popřípadě charakteristik osob, tvorba časového itineráře, testy, vytváření myšlenkové mapy, výběr odpovědi, odpovědi s nesprávným výrazem, křížovka, přeházená osnova textu, nedokončené věty, atd. Závěrem uvádím dva čtecí texty z publikací vytvořených pro Hotelovou školu s. r. o. v Brně. Jsou určeny ke globálnímu/orientačnímu čtení a ke kontrole porozumění u těchto textů a u všech dalších ve zmiňovaných publikacích slouží pouze otázky. A to z toho důvodu, že jsem byla omezena zadáním vycházejícím z projektu ESF, v rámci kterého obě publikace vznikly. Joël Robuchon - cuisinier du siècle14 (texte modifié) Joël Robuchon (né à Poitiers le 7 avril 1945) découvre son amour pour la cuisine au petit séminaire de Mauléon15. Les corvées de pluches auprès des sœurs lui donnent envie de 13
GRYGAROVÁ, Pavla. Http://is.muni.cz [online]. 2007 [cit. 2011-06-04]. Metody kritického myšlení jako aktivizující prvky v hodinách českého jazyka na II. stupni základní školy. Dostupné z WWW: . 14
Linternaute.com [en ligne]. 2010 [cit. 2011-01-02]. Trois étoiles au Michelin : Les grands noms. Disponible sur : <2.9 http://www.linternaute.com/sortir/sorties/resto/livres/06/trois-etoiles-michelin/04.shtml>. 15 Mauléon est une ancienne commune française des Basses-Pyrénées, aujourd'hui intégrée à Mauléon-Licharre.
90
devenir cuisinier. En 1966 il travaille alors au Berkeley16 où Salvador Dali17, André Malraux18 et Maria Callas19 le félicitent de la délicatesse de ses mets. Son passage au Nikko20 lui vaut deux étoiles qu'il rend pour monter son propre restaurant rue de Longchamp en 1981. En 1984, il obtient trois macarons21 qui ne le quitteront plus et en 1990, le Gault22 et Millau le nomme Cuisinier du siècle. En 1994, il s'installe dans un hôtel particulier de XVIe arrondissement de Paris, La Table de Joël Robuchon. Lui qui avait décidé de prendre sa retraite à 50 ans, a ouvert en 2003 L'Atelier de Joël Robuchon23. L'Atelier de Joël Robuchon à Paris est le premier du genre à avoir été créé. Depuis son ouverture, le concept a été dupliqué à Londres, Las Vegas, New York... Ici, pas de table, de réservation, ni de nappe, on vient pour déguster la cuisine de Robuchon perché sur des tabourets au comptoir !
Le vocabulaire comptoir, m – bar, pult corvée, f – práce particulier – soukromý
perché – vysoko umístěný pluches, f (pl) – škrábání brambor vauloir – mít cenu
La compréhension Où Joël Robuchon a-t-il découvert sa passion pour la cuisine? Qui a suscuté son intérêt de la cuisine ? Joël Robuchon est-il devenu propriétaire du restaurant propre? Quel genre de restaurant présent l’Atelier Joël Robuchon à Paris ? Peut-on trouver des restaurants du même genre dans d’autres métropoles du monde? Joël Robuchon a-t-il obtenu quel surnom ?
16
Le Berkeley est un restaurant d’exception français du 8e arrondissement de Paris. Salvador Dali (1904-1989) est peintre, sculpteur, réalisateur et écrivain espagnol. 18 André Malraux (1901-1976) est écrivain et homme politique français. 19 Maria Callas (1923-1977) est une cantatrice américaine d’origine grecque morte à Paris. 20 Le Novotel Paris Tour Eiffel - l’hôtel Nikko est situé face à la Seine, à quelques pas de la Tour Eiffel. C’est l‘hôtel 4 étoiles de 764 chambres. 21 Le terme « macaron » est fréquemment utilisé, mais à tort, à la place de celui d'« étoile ». Selon Michelin, un ancien journaliste aurait utilisé ce terme pour éviter des répétitions dans un article. Le Guide Michelin, souvent surnommé Guide rouge depuis 2003, est l'un des plus célèbres guides gastronomiques du monde. Chaque année, ses réalisateurs décernent les étoiles Michelin. 22 Au cours des années 60, Henri Gault (reporteur) et Christian Millau (journaliste) sont les célèbres propagateurs de la « nouvelle cuisine », ils sont devenus critiques gastronomiques. En 1972, le premier guide Gault Millaude la France est né et fait bouger la gastronomie française (des saveurs oubliées, simplicité et légèreté). Actuellement, GaultMillau est l’une des maisons d’édition de guides gastronomiques les plus influentes. 23 Linternaute.com : Restaurants [en ligne]. 2007 [cit. 2011-01-08]. L'Atelier de Joël Robuchon. Disponible sur : . 17
91
Alain Ducasse24 - le plus international (texte modifié) Le petit fils de menuisier et fils d'agriculteur (né à Castelsarrazin25 le 13 septembre 1956), c'est à force de volonté qu'Alain Ducasse a monté son empire. Fort de caractère, il claque la porte de son école hôtelière de Talence quelques mois avant son diplôme. Il entre dans la cuisine de grands noms comme Guérard, Vergé et Chapel en tant que simple commis. À 24 ans, Roger Vergé lui offre la place de chef à l'Amandier26. Un an plus tard, il est nommé à La Terrasse, un restaurant avec lequel il obtient deux étoiles au célèbre guide rouge en 1984. En 1990, aux commandes du Louis XV à Monaco27, il décroche trois étoiles, trente trois mois après son arrivée. Le précurseur, le chercheur, il réinvente les saveurs, exporte la cuisine méditerranéenne. Alain se démultiplie, ouvre une auberge provençale, La Bastide de Moutiers (1995), un restaurant Alain Ducasse au sein de l'hôtel Le Parc à Paris (1996), crée un concept, Spoon, Food & Wine28 (1998), d'abord dans la capitale puis à l'étranger, puis s'installe en 2000 dans les cuisines du Plaza Athénée à Paris. Collectionneur d'étoiles, le restaurant du Plaza en obtient trois en 2001. À partir de 2002, Alain Ducasse rachète des restaurants, ouvre des hôtels, s'installe aux Etats-Unis et au Japon. Véritable artiste en cuisine, Alain Ducasse est aussi un homme d'affaires dont le groupe gère près de 1000 employés à travers le monde, une chaîne hôtelière de plus de 500 établissements, et une vingtaine de restaurants. En juin 2008, Alain Ducasse obtient la nationalité monégasque par ordonnance du Prince Albert II. Il perd donc la nationalité française, mais perd également l'obligation de payer des impôts sur le revenu et l'impôt sur la fortune. La France, elle, perd l'un de ses cuisiniers les plus prestigieux ! En 2009, Alain Ducasse ouvre son école de cuisine à Paris.
Le vocabulaire à force de – pomocí chercheur, m – badatel, výzkumník claquer – zabouchnout décrocher – získat menuisier, m – truhlář monégasque – monacký plier – balit
précurseur, m – průkopník rachèter – zakoupit réinventer – znovu vytvořit, vynalézt revenu, m – zisk, příjem volonté, f – vůle en tant que – jako commis, m – pomocník
La compréhension Alain Ducasse a-t-il obtenu quel surnom et pourquoi? A-t-il été diplômé à la fin de ses études de l’école hôtelière ? 24
Evene.fr : Toutes célébrités [en ligne]. 2010 [cit. 2011-01-08]. Célèbre. Disponible sur : . 25 Castelsarrasin est une commune française, située dans le département de Tarn-et-Garonne en région MidiPyrénées. 26 L'hôtel l'Amandier 2 étoiles se trouve à proximité du centre d'affaires de la Défense. 27 Le restaurant gastronomique « Le Louis XV » à L'hôtel de Paris de Monte-Carlo, le palace le plus prestigieux et luxueux de Monaco, reconnu comme voisin du Casino de Monte-Carlo. 28 Le restaurant d'inspiration méditerranéenne. Vous y découvrirez un grand choix de spécialités américaines et en même choisir des spécialités de la maison.
92
Où peut-on découvrir ses hôtels, ses restaurants ? A présent, est-il de quelle nationalité ? Pourquoi a-t-il changé de sa nationalité ?
Seznam použité literatury a elektronických zdrojů Bibliografie 1 BENEŠ, Eduard, et al. Metodika cizích jazyk. Praha: SPN, 1970. 268 s. 2 CÍCHA, Václav. Metodika ruského jazyka. Praha: SPN, 1982. 259 s. 3 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2007. 656 s. ISBN 97880-7367-273-7. 4 Česká školní inspekce. Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka, Praha březen 2010 5 DOHALSKÁ, Marie; SCHULZOVÁ, Olga. Fonetika francouzštiny. Praha: SPN, 1991. 205 s. ISBN 80-04-23348-1. 6 GRECMANOVA et al. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2000. 159s. ISBN 80-85783-28-2 7 HAGÈGE, Claude. Člověk a řeč. Praha: Karolinum, 1998. 311 s. ISBN 80-7184-331-8. 8 HANSE, Pascal. Didactique du Français Langues Etrangère. České Budějovice: Jihočeská univerzita České Budějovice, 1997. 218 s. 9 JANÍKOVÁ, Věra. Učíme se učit cizí jazyky. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 161 s. ISBN 978-80-210-4620-7. 10 KOLLÁR, JAN: Myšlenky o libozvučnosti řeči vůbec, obzvláště českoslovanské. Krok 1823, I, 3, s. 32—47. 11 KOLÁŘ, Zdeněk; ŠIKULOVÁ, Renata. Vyučování jako dialog. Praha: Grada, 2007. 132 s. 12 KOLÁŘ, Zdeněk; VALIŠOVÁ, Alena. Analýza vyučování. Praha: Grada, 2009. 232 s. ISBN 978-80-247-2857-5. 13 KOMENSKÝ, Jan Ámos. Didaktika analytická. Brno: Tvořivá škola, 2004. 69 s. ISBN 80-903397-1-9. 14 KONŠTACKÝ, Danièle Geffroy. A la découverte des mots. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. 139 s. ISBN 80-7041-339-5. 15 KYLOUŠKOVÁ, Hana. Jak využít literární text ve výuce cizích jazyků. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 171 s. 16 KYLOUŠKOVÁ, Hana. Literární komunikace ve výuce cizích jazyků. Cizí jazyky. 2010, 53, 3, s. 85-89. 17 OSTRÁ, Růžena; SPITZOVÁ, Eva. Úvod do studia románských jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 175 s. 18 RADIMSKÁ, Jitka. Lire et commenter. České Budějovice: Pedagogická fakulta JUČeské Budějovice, 1994. 266 s. ISBN 80-7040-105-2. 19 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. Praha: Didaktika, 2007. 368 s. ISBN 80-2471821-9. 20 SMIČEKOVÁ, Jitka; DEDKOVÁ, Iva; PAVLÍNKOVÁ, Miroslava. Metodika výuky francouzského jazyka na středních školách z pohledu pedagogické praxe - náměty pro
93
začínajícího učitele. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010. 99 s. ISBN 978-80-7368722-9. 21 Učební osnova předmětu CIZÍ JAZYK pro studijní obory SOŠ a SOU, úroveň: začáteční, schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dne 28. srpna 2002, čj. 24 938/2002-22, s platností od 1. září 2002 počínaje 1. ročníkem 22 VALIŠOVÁ, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2282-5. 23 VALIŠOVÁ, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Praha: Grada, 2008. 144 s. ISBN 978-80-247-2282-5. 24 VLČKOVÁ, K. Strategie učení cizímu jazyku (disertační práce). Brno: PdF MU, 2005. Elektronické zdroje 25 BLAŽKOVÁ, Božena. Http://www.ikaros.cz [online]. 2005 [cit. 2011-06-04]. Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Dostupné z WWW: . 26 Http://www.kritickemysleni.cz [online]. 2001 [cit. 2011-06-04]. Kritické myšlení. Dostupné z WWW: . 27 Http://www.msmt.cz [online]. 2006 [cit. 2011-06-02]. Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Dostupné z WWW: . 28 GRYGAROVÁ, Pavla. Http://is.muni.cz [online]. 2007 [cit. 2011-06-04]. Metody kritického myšlení jako aktivizující prvky v hodinách českého jazyka na II. stupni základní školy. Dostupné z WWW: . 29 MAZLOVÁ, Věra. Jak se projevuje zvuková stránka češtiny v hláskových statistikách. Naše řeč [online]. 1946, 30, 6-7, [cit. 2011-05-23]. Dostupné z WWW: . 30 MAZLOVÁ, Věra. Jak se projevuje zvuková stránka češtiny v hláskových statistikách. Naše řeč [online]. 1946, 30, 8, [cit. 2011-05-22]. Dostupné z WWW: . 31 RUTAROVÁ, Nina. Http://radioservis-as.cz [online]. č. 25. 2000 [cit. 2011-06-04]. Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Dostupné z WWW: . 32 TOMKOVÁ, Anna; KOŠŤÁLOVÁ, Hana. Http://www.kritickemysleni.cz [online]. 2001 [cit. 2011-06-04]. Čtení v Otevřené škole, čtení v projektech. Dostupné z WWW: .
Kontaktní údaje: Mgr. Hana Kolisková VŠOH s.r.o. Poštovní adresa: VŠOH s.r.o., Bosonožská 9, 625 00 Brno E-mailová adresa: [email protected]
94
Discovering spa hotels and resorts in Slovenia Alexey Kondrashov
Abstract: Current researches in hotel management are mainly focused on the search for new effective tools that can help to achieve higher profits, while acting friendly to nature. Questions of sustainable development, preserving the original state of nature and quality of life are the subject of many scientific research and international conferences. One example of practical applications for nature-friendly behavior, as well as sustainable development of hotel and spa facilities, is Slovenia. Slovenia has one of the world's largest number of thermal springs per sq. km, which are fully exploited into many spas. The uniqueness of this country offer is also thalasso spa facilities located on the Adriatic seacoast. Slovenia as a new destination with a wide range of natural and cultural attractions has been discovered by many foreign travelers. At the same time tourists preferences are highly dependent on their awareness about certain destination. It is still little known abroad about this country spa and wellness potential. To fill this lack of information this paper provides an overview on spa facilities in Slovenia together with the analysis of spa hotels performances in the health resort of Rogaška Slatina. This paper also summarizes the key facts of tourism statistics of Slovenia. Key words: thermal waters, thalasso therapy, spa hotels, RevPAR, sustainable development
INTRODUCTION In modern society we have found a shift to a healthy lifestyle in a growing number of people for which spa and wellness becomes an integral element of their life. Spa and wellness are no longer considered as just a trend, but they are becoming an established division of the growing market for health related vacations. There is a huge potential for development of this sector, confirmed by numerous sociological studies. According to a survey conducted by the Institute for Motivational Research (Austria), 96 percent of respondents said that feeling good is a matter of physical and mental balance and that a healthy lifestyle is becoming increasingly important in their lives (1). In response to increasing demand worldwide, we found a growing number of hotels offering spa and wellness treatments. According to ISPA statistics, there is a huge increase in the number of hotels offering wellness and spa treatments in addition to traditional accommodation services. The worldwide spas produce nearly $ 40 billion per year (2). This article will focus on Slovenia, the European country with vast natural resources and developed spa and wellness facilities. On the area of 20,273 km2 we found eighty-seven natural thermal springs with a water temperature from 32 to 73 C. Most of them are situated in the Eastern part of the country. However there are two places, Strunjan and Portorose located on the Adriatic coast, offering in addition to classic spa thalasso procedures, using the sea water, salt and mud as sources for treatment. In fact, Slovenia has extremely diverse offerings and experts admit that Slovenia has well-selected destination strategies and business models in health and medical tourism. All the major Slovenian health resorts participate in the Slovenian Spas Community, where currently we found 15 members, named after the place they located. These spa resorts characteristics are visualized in the Tab. 1.
95
Čatež Thermal Spa Dobrna Thermal Spa Dolenjske Toplice Thermal Spa Thermana Laško, Hotels & Resorts Lendava Thermal Spa Terme 3000 Moravske Toplice Olimia Thermal Spa Podčetrtek Terme & Wellness Palace Portorose Ptuj Thermal Spa
• • • • • • • • •
142 9,7 375 10 179 9,6 230 9,1 161 10,5 186 10 220 9 17,2 269 9,2
Radenci Thermal Spa Rogaška Health Resort Talasso Strunjan Šmarješke Toplice Thermal Spa Topolšica Thermal Spa Zreče Thermal Spa
• • • • • •
208 228 169 395 395
9,7 9,8 14 9,8 9 9,3
42-63 35-36,5 36-38 32-35 62 62-73 30-44 23-25 39 • •
•
•
•
• • •
•
• • • • •
• • •
Source: Slovenian Spas Association. (3). According to the Slovenian national spa classification the thirteen of them are the thermal spa and the other two, Talasso Strunjan and Terme & Wellness Palace Portorose are the climatic spas.
KEY STATISTICS OF TOURISM Slovenia offers a wide range of tourist products for different tourist groups of and due to the development of infrastructure and the location between the Adriatic sea in the south west of the country to the Alp ranges in the north it became an attractive destination for many foreign travelers. Relevant information regarding the attractiveness of this country for foreign tourist and trends in development of tourism can be found in the Travel and Tourism Competitiveness Index values regarding Slovenia. In 2007 Slovenia held the 44th position among 124 countries that were analyzed, whereas in 2009 it was 35th among 130 countries (4). These results confirm the strong position of this country in the international tourism.
96
• • • • • • • • • • • • • •
Peat
Medicinal mud and mineral peloids
Aerosols for inhalation
•
41 55 32 32 34,5
Climate
Sea water and brine
Mineral water temperature at source (C)
Cold mineral drinking water
Average annual temperature (C)
Altitude (m)
Health resort
State - certified health resort
Table 1. Slovenian health resorts characteristics.
•
•
Recent statistical data will allow us to determine trends in the tourism development in Slovenia, and to find out the specifics of this country. During the past decade there was a continuous growth of overall tourist arrivals in Slovenia, with the exception of the year 2009, statistical data show a 1,6 percent decrease. Despite this fact the average length of stay does not change much and remains slightly above 3 days. More details regarding the statistics of the development of total arrivals and overnight stays is presented in the Tab. 2. Table 2. Total arrivals and overnight stays in Slovenia.
Year
Total arrivals
Total overnight stays
Average length of stay
2000
1 957 116
6 718 998
3,4
2001
2 085 722
7 129 602
3,4
2005
2 395 010
7 572 584
3,2
2008
2 766 194
8 411 688
3,0
2009
2 722 002
8 302 231
3,1
Source: Slovenian Tourism in numbers 2010. (5). Slovenia is known not only due to its cultural heritage and natural attraction, but also has a long tradition of spa tourism. Natural spa tourist centers have become one of the most outstanding elements of Slovenia’s tourist offer. Despite the declining trend in tourist arrivals we have already seen from the previous table, spa statistics bring us a different picture. Slovenian spas have demonstrated continuous growth throughout the last decade with the annual rate ranging between 3-6 percent. Analysis of the total arrivals and overnight stays in spas included in the Slovenian Spas Association has revealed that despite the world economic crisis Slovenian spas have finished the year of 2009 with a 1% growth; this appears to be significant during the general decline in tourist arrivals in Slovenia. Moreover, there is a continuous trend of gradual increase in the share of arrivals to the spas from 22.1 percent to 24 percent of total arrivals during the past decade. Simple comparison of statistical data on total tourist arrivals and overnight stays with the same data related to the spas reveals the fact that the average length of stay in Slovenian spas was significantly higher than in general. Further details on spa statistics are presented in Table 3.
97
Table 3. Tourist arrivals and overnight stays in Slovenian health resorts
Year
Number Index 2000* of tourists
Number of overnight stays
Index 2000*
2 235 204
Share of total arrivals (%)
Average length of stay
22,1
5,2
2000
431 971
2001
468 004
108
2 377 473
106
22,4
5,1
2005
556 023
129
2 524 729
113
23,2
4,5
2008
650 049
150
2 754 051
123
23,5
4,2
2009
654 429
151
2 772 072
124
24
4,2
% of change to year 2000
Source: Slovenian Spas Association. (3). Better performance of the spa industry gives us an incentive to reveal the driving factors of its success. The next part of the article is designed to provide information relevant to spa hotels in Slovenia.
ACCOMMODATION CAPACITIES Several international studies were focused on finding the relationship between higher profits with the hotel profile and location (6). The analysis of accommodation capacities shows that Slovenian health resorts have 20% share of beds in total accommodation in Slovenia which produces 33% of all tourist overnight stays. This is the largest share among all the neighboring countries like Austria, Italy, or Hungary (7). Slovenia, like most of the other countries, has a substantial seasonal fluctuation in the hotel occupancy. Average hotel room occupancy in Slovenia in the year 2009 was 38.7 %. The highest occupancy rates are achieved in summer months with the maximum in August (62%), whereas the lowest occupancy we found in November and December 30% and 29% respectively. (Slovenian Tourism in numbers 2010). At the same time spas in many European countries have higher rates of occupancy without big seasonal fluctuations. Currently, profitability and financial stability is a matter of concern for many hotels worldwide. Statistical data shows that the spa industry has better figures compared to general tourism statistics. This may justify the boom in new spa and wellness hotels construction worldwide. Present research analysis of the Slovenian spa hotels economic performance will be on the example of two spa hotels in the Rogaška Slatina resort. Slovenia, as mentioned above, has 15 health resorts. Among them, Rogaška Slatina is one of the oldest and best developed. Donat Mg mineral spring water from Rogaška Slatina has the highest magnesium content in the world, more than 1040 mg/l.
98
Mineral water and the good location has become the basis for construction of the spa facilities and the medical center in Rogaška Slatina. Rogaška Slatina is the only health resort in Slovenia with its own medical center. The therapeutic properties attributed to this water have been studied extensively. It was established that due to its high content of magnesium, the water is a unique medicine for diabetes and digestion disorders, both of which are useful in treatment and in prevention of them. Currently, several spa hotels operate in Rogaška Slatina, some of them are Hotel Sava and Hotel Zagreb that offer different spa and wellness programs. The management of these hotels has kindly agreed to provide key figures of the economic performances of these two hotels. Data is shown in the Tab. 4. Table 4. Economic performance of Hotel Sava and hotel Zagreb.
Year
2005
2006
2007
2008
2009
Occupancy % (room) Number of rooms Number of rooms available Rooms occupied Duration of stay Average price per room (ADR) RevPAR (revenue per available room) Number of guests Rooms department revenue ( % from the total revenue )
55,6 300 300 60943 4,65 54,77 30,45 21102
56,9 300 300 62397 4,7 58,93 33,53 21544
56,9 300 300 62293 4,66 58,06 33,04 21749
52,1 300 300 57058 5,03 64,88 33,80 18421
53,9 300 300 59054 4,92 65,86 35,50 19521
63,5%
64,0%
66,0%
63,0%
63,4%
Source: internal information of Hotel Sava and Hotel Zagreb in Rogaška Slatina. Data presented in the table above allows us to conclude that these hotels have occupancy rates significantly higher than the average for Slovenia. Also, the economic downturn in the year of 2009 did affect the occupancy rates in these hotels. However, the average length of stays remained almost the same, about 5 days. The RevPAR index is now widely recognized as a universal tool for measurement of the economic performance in the hotel industry. The application of RevPAR indices in these hotels demonstrates their gradual increase between the years 2005 and 2009. This confirms the improvement in economic performance of these hotels.
CONCLUSIONS This article summarizes key tourist and spa statistics from Slovenia with an emphasis on spa hotels. Several studies have proposed the possible relationship between hotel profits and their locations and profiles. In our research we have found better figures in occupancy rates, as well as average length of stay for spa hotels. These may lead to the financial stability and higher profits for the spa hotels. It is obvious that hotels profit from their location and their specializations. Spa hotels in Slovenia are good examples of this.
99
ACKNOWLEDGEMENT The author is grateful to Damijan Merc, head of Marketing, Hotel SAVA Rogaška, for the assistance and materials provided. I would like to extend my special gratitude to dr. Tadeja Jere Lazanski, vice-dean of the Faculty of Tourism Studies in Portorož, and to Tomi Brezovec, M.Sc. ABBREVIATIONS: ISPA STO
International Spa Association Slovenian Tourist Board
RevPAR
Revenue per available room
REFERENCES 1 Tourism statistics 2009. ABA Invest in Austria. 2 Haden L. 2007. Spa tourism-international. London: Mintel International Group Limited. 3 Slovenian Spas Association.Official web site (http://www.terme-giz.si/en/) 4 The Travel and Tourism Competitiveness Index - results for Slovenia. World Economic Forum 2007, 2009. 5 Slovenian Tourism in numbers 2010 (electronic brochure). Statistical office of the Republic of Slovenia 6 Tabacchi M. Current Research and Events in the Spa Industry Cornell Hospitality Quarterly 2010; 51(2) ; 102-117: 7 Primerjalna analiza (Benchmarking) slovenskih naravnih zdravilišc in zdravilišc v Avstriji, Italiji, na Madžarskem in Ceškem, (Comparative analysis (benchmarking) of Slovenian Spas with the spas and health resorts in Austria, Italy, Hungary and the Czech Republic) Slovenian Tourist Board, 2009. (in Slovenian.)
Correspondence: Department of Tourism, University of Economics in Prague, 4 W. Churchill sq., 130 67, Prague, Czech Republic Tel.: +420 224 095 226; Fax: +420 224 095 302. E-mail address: [email protected]
Supported by the grant of institutionalized support for the development of research organizations, University Economics in Prague
100
Marketingový výzkum a profesní příprava studentů Miroslava Kostková, Klára Królová Abstrakt: Marketing patří mezi klíčové znalosti, které tvoří profil absolventa oboru Ekonomika cestovního ruchu a Hotelnictví Slezské univerzity Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Je významnou součástí řízení podniků cestovního ruchu. Příspěvek pojednává o významu spolupráce školy s praxí v profesní přípravě studentů, při získávání praktických dovedností, při určování témat bakalářských prací, v kontextu aplikace marketingu a využití metod marketingového výzkumu. Aplikace marketingu a metod marketingového výzkumu patří mezi nejčastěji používané metody, které studenti využívají ve svých bakalářských pracích. Uplatnění výzkumných a analytických metod marketingu je přínosné jak pro řešení mnoha dílčích úkolů praxe, tak pro studenty - možností aplikace teorie v podmínkách podnikatelské reality. Klíčová slova: profesní příprava studentů, marketing, marketingový výzkum Abstract: Marketing is one of the key knowledge forging the profil of the graduate the major Economics in tourism and Hospitality management in Silesian University at School of Business administration in Karvina. Marketing is one of the major part of the management in tourism. The purpose of the paper is to emphasize the value of the partnership betveen school and internship in professional preparing of the students, in obtaining their skills and determining the thesis, in context of appliance of marketing and marketing research methods. The application of the marketing and marketing research is the most widely used method in thesis of the graduate. Claiming the research and analytic methods of the marketing is asseting for solution plenty of the partial practical tasks and for the students it is the possibility of application the theory in the conditions of business reality. Key words: professional preparation of the students, marketing, marketing research
ÚVOD Marketing a marketingový výzkum jsou nedílnou součásti manažerské praxe každého dnešního podniku, organizace, instituce. Podle D. Jakubíkové je „marketing jednou z činností vykonávaných organizacemi a sadou procesů pro vytváření, sdělení a poskytnutí hodnoty zákazníkům a pro řízení vztahů se zákazníky takovým způsobem, z něhož má prospěch organizace a zájmové skupiny s ní spojené“ (Jakubíková, D., 2009). A. Kiráľová píše o marketingu hotelových služeb takto: „Marketing zahrnuje komunikaci s hostem, prodej produktu individuálním hostům, organizovaným skupinám, obchodním cestujícím, rekreantům i ostatním, prodej jídel, nápojů a doplňkových služeb, jsou to vztahy s hosty, dodavateli a odběrateli, s konkurencí, vnějším okolím hotelu, je to výzkum, plánování, realizace a kontrola. Součástí marketingu je i výzkum za účelem zjištění, kdo jsou hosté. Umožňuje poznat, co naši perspektivní hosté chtějí a potřebují, jaké jsou jejich požadavky a pak tyto potřeby a požadavky plnit.“ (Kiráľová, A., 2006). Významnou výzkumnou metodou, kterou marketing využívá je marketingový výzkum. Podle Americké marketingové asociace je „marketingový výzkum systematickým sběrem, zaznamenáváním a vyhodnocováním údajů o problémech spojených s marketingem zboží a služeb“ (Morrison, A., M., 1995). Marketing patří mezi klíčové znalosti, které tvoří profil absolventa oboru Ekonomika cestovního ruchu a Hotelnictví Slezské univerzity Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Hraje důležitou roli v profesní přípravě studentů, v jejich vědecko - výzkumné práci a často
101
ovlivňuje volbu tématu bakalářské práce. Aplikace marketingu a metod marketingového výzkumu patří mezi nejčastěji používané metody, které studenti využívají ve svých bakalářských pracích. Spolupráce s praxí, kterou fakulta v současnosti rozvíjí je zaměřená nejenom na získání možnosti pro studenty vykonat odbornou praxi v kvalitním podniku cestovního ruchu, ale také na druhé straně nabídnout kvalifikační dovednosti a schopnosti studentů, s cílem pomoci organizaci v řešení dílčích úkolů. Mezi časté požadavky praxe patří využití marketingových dovedností studentů při získávání informací o trhu, zákaznících, konkurenci, interním a externím prostředí podniku a zpracování podkladů pro tvorbu marketingové koncepce a strategie organizace. Velmi úspěšně se zde uplatňují metody marketingového výzkumu. Uplatnění výzkumných a analytických metod marketingu je přínosné jak pro praxi, v řešení mnoha dílčích úkolů, tak pro studenty, s možností aplikace teoretických znalostí v podmínkách podnikatelské reality. 1. SPOLUPRÁCE S PRAXÍ „Kvalifikovaní pracovníci jsou rozhodující podmínkou ekonomického růstu společnosti a schopnosti národního hospodářství obstát ve světové konkurenci. Úspěšnost České republiky na globálním, rychle se měnícím trhu práce v oblasti cestovního ruchu bude záležet především na flexibilitě vzdělávací soustavy, tj. schopnosti pružně reagovat na požadavky hospodářské praxe. Předpokladem příznivého vývoje v oblasti cestovního ruchu je spolupráce všech zúčastněných subjektů, podniků a organizací v oblasti cestovního ruchu, centrálních řídících orgánů, vzdělávacích institucí a zařízení“ (ze závěrů konference o vzdělávání, konané v listopadu 2008 v hotelu Clarion Congress Hotel Prague). Účastníci konference mimo jiné doporučují:
Přejít od kvantitativního nárůstu škol s výukou cestovního ruchu ke zkvalitňování studijních programů a výukových metod, prohloubit spolupráci vzdělávacích institucí a podniků a organizací cestovního ruchu, rozvinout komunikaci mezi světem práce a vzdělávání, společně usilovat o zvýšení prestiže oboru, podporovat mezinárodní výzkum a jeho výsledky bezprostředně využívat v hospodářské praxi, prohloubit spolupráci teorie a praxe při tvorbě učebních pomůcek a učebních textů, podporovat prostupnost vzdělávací soustavy, prohlubovat spolupráci s absolventy škol, propracovat systém celoživotního vzdělávání pracovníků v oblasti cestovního ruchu.
V souladu s těmito pricipy jsou rozvíjeny oba bakalářské studijní obory Ekonomika cestovního ruchu a Hotelnictví prezenčního studia na Slezské univerzitě. I když jsou tyto dva obory na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné poměrně mladé, obor Ekonomika cestovního ruchu začínal s 30 studenty v roce 1991, obor Hotelnictví před cca 4 lety, dnes v nich studuje kolem 500 studentů ve třech ročnících bakalářského studia. S postupem doby a rozvíjením oborů vyvstala otázka jak zkvalitnit přípravu studentů dle požadavků praxe. Fakulta začala spolupracovat s významnými podniky v oboru, s hospodářskou komorou a profesními sdruženími, stala se členem klastru cestovního ruchu. 102
Setkání s praxí přineslo řadu námětů nejen pro to, jakým směrem zaměřit výuku, aby absolventi byli dostatečně připraveni pro praxi, ale také aby se již v průběhu studia seznamovali s konkrétní problematikou skutečného provozu, také dle nastavené politiky vzdělávání EU, která se zaměřila tímto směrem. Tomuto požadavku byly přizpůsobeny studijní plány, do kterých byl zabudován předmět Praktické dovednosti v cestovním ruchu a Praktické dovednosti v hotelnictví, kde studenti získávali zkušenosti a praktické dovednosti formou 100 - hodinové bezplatné přímé praxe v ubytovacích, stravovacích, lázeňských, kulturních, sportovních a jiných zařízeních a institucích cestovního ruchu. Tento krok přinesl první výsledky při jednáních s podniky, které za stanovených podmínek naše studenty pozitivně přijaly a začlenily do provozu.Velmi rychle si začaly uvědomovat rychlý i dlouhodobý přínos této praxe jak pro ně konkrétně, tak pro rozvoj oboru, který na straně kvalifikační úrovně pracovníků v současnosti stagnuje a v některých geografických oblastech se poměrně i zhoršuje. Podniky si mohly vyzkoušet a následně vybrat některé z našich studentů, kterým pak nabídly pracovní místa v rámci náboru nových zaměstnanců pro své provozy, využít jazykových znalostí a počítačových dovedností studentů, v některých případech částečně vykrýt výpadek zaměstanců v čase dovolených, nebo doplnit stav personálu v případě velkých akcí. Časová náročnost role gestora, převzetí odpovědnosti za studenta a kvalitu produkce byla časem vyvážená přínosy a také něčím, co nelze kvantifiovat, a to je spokojenost na obou stranách. Studenti jsou často pouštěni do plnění náročných profesionálních úkolů, využita je jejich invence a nápady, jak to dělat jinak, mnohdy i lépe, které plynou z nestranného čerstvého pohledu na věc, která se kmenovým zaměstnancům někdy ztrácí vlivem tzv. provozní slepoty, plynoucí z rutinného plnění úkolů pod tlakem času. Všechny tyto aktivity pozitivně působily i na studenty, kteří ocenili získané zručnosti a dovednosti a jak sami tvrdí, tato zkušenost jim pomáhá nejenom v orientaci v oblasti, kterou si vybrali pro práci, pomáhá jim určit své místo v profesním životě a hledat cesty svého zdokonalování.
2. Využití marketingového výzkumu při řešení dílčích úkolů praxe Dalším pozitivem rozvíjející se spolupráce s praxí bylo navýšení počtu navrhovaných témat pro bakalářské a diplomové práce přímo podniky a institucemi, v kterých se řešila aktuální a skutečná problematika praxe. Častým požadavkem praxe v rámci témat těchto prací je řešit aktuální úkoly, související se zajištěním konkurečnční výhody, poznáním tržních příležitostí, analyzovat stav nabídky z pohledu klienta i podniku, zjistit spokojenost s kvalitou poskytovaných služeb, na základě průzkumu zjistit nedostatky a vytvořit podklady pro predikci dalšího vývoje sledované oblasti, podniku, produktu aj. V této problematice se jeví jako dobrá příprava našich studentů v oblasti marketingu, metodiky marketingového výzkumu a aplikace analytických marketingových metod. Tyto se v projení se statistickými metodami a dobrými znalostmi z oblasti účetnictví ukázaly jako velmi vhodné pro řešení konkrétních tematických zadání praxe. Nejčastější metodou, kterou studenti uplatňují při řešení praktických témat je metoda marketingového výzkumu, nejčastějším nástrojem této metody je dotazníkové šetření, anketa, řízený rozhovor, experiment a pozorování. Obvykle se kombinují a navzájem doplňují. Studenti jsou na aplikaci marketingových znalostí připravování v předmětech Marketing,
103
Marketing služeb, Marketing cestovního ruchu a Marketing hotelových služeb, s dostatečnou dotací seminárních hodin, kde si znalosti získané v přednáškách mohou procvičit na případových studiích. Následně je žádoucí, aby studenti své znalosti aplikovali do praxe a pokusili se řešit skutečný marketingový úkol. V tomto vycházejí vstříc podniky a instituce, se kterými má škola navázané kontakty a spolupracuje v rámci praxí. Tyto správně pochopily, že studenti se mohou podílet na realizaci dotazníkových šetření, anket, získávání a zpracování dat. Témata, která jsou praxí nejčastěji zadávána a řešena plynou z každodenní praxe, z potřeby sledovat vývoj trhu, změny charakteristik a nákupního chování tržích segmentů, vývoj požadavků na straně poptávky, sledovat nabídku konkurence, správně určit konkurenční výhodu a uplatnit tuto jedinečnost v marketing managementu podniku, vyhledávat tržní příležitosti pro uplatnění aktivního přístupu v jejich využití, správně uplatňovat segmentaci trhu, zjišťovat, definovat a vytvářet podklady pro tvorbu marketingových koncepcí a strategií, s aplikací marketingových přístupů, v souladu s vývojem těchto ukazatelů. Uplatnění marketingu v praxi znamená také zvyšování kvality, zjišťování pohledů klienta na úroveň i stanovené standardy kvality a následnou práci s kvalitou produktu. Marketingový výzkum je také nástrojem vytváření a inovace vnitřních norem kvality a zpětnou vazbou zjišťování jejich naplňování. Marketingové dovednosti studenti uplatňují i při zpracování podnikatelských záměrů, kde je marketingový plán nezbytnou součástí projektu. Studenti umí řešit studie proveditelnosti, připravit podklady pro žádost z dotačního titulu. V průběhu několika let byla získávána zpětná vazba na vzorku organizací, ve kterých studenti vykonali odbornou praxi a jejich bakalářské práce byly zaměřeny na řešení konkrétních úkolů marketingu a marketingový výzkum byl stěžejní výzkumnou metodou. Vedoucí pracovníci těchto organizací byli tázáni, do jaké míry a v jakém rozsahu využijí návrhy a doporučení studentů v realizaci jejich marketingových plánů. Kvantifikován byl také přínos bakalářské práce pro konkrétní subjekt. V tab.č.1 je uveden vývoj těchto prací za posledních 5 let. Tab. č. 1 a Posouzení využitelnosti bakalářských prací s tématem marketingu pro praxi rok
Vzorek respondentů Průměrná využitelnost Celkový Počet BP (organizace cestovního výstupů BP počet s použitou metodou ruchu) - počet BP pro praxi marketingového výzkumu
2005
22
8
8
34%
2006
37
32
10
55 %
2007
54
47
10
52 %
2008
134
121
10
58 %
2009
126
107
10
66 %
Zdroj: http://kcr.rs.opf.slu.cz/index.php/cs/archivdipl/21-archiv-diplpraci a interní materiály katedry cestovního ruchu, 2011
104
V tabulce nejsou uvedeny bakalářské práce z roku 2010, které budou obhájeny v letošním roce 2011. Téma bakalářské práce si vybírají studenti sami. Z výsledků průzkumu je zjevné, že zájem o téma se zaměřením na marketing je mezi studenty oblíbené. Při zadávání témat katedra cestovního ruchu vychází prioritně z požadavků a zadání z praxe, následně ze svých vědecko - výzkumných cílů a aktuálních projektů, na kterých pracuje. Velkou inspirací jsou pravidelná setkání a diskuse s odborníky z profese na konferencích, workshopech a odborných akcích. Studenti jsou vysíláni na odborné praxe do organizací a přinášejí si z nich návrhy témat a konkrétních zadání bakalářských prací. Stoupající tendence počtu témat z praxe se zaměřením na marketing, nebo s využitím mětod marketingového výzkumu a také hodnocení využitelnosti výstupů bakalářských prací pro konkrétní podnik potvrzuje význam marketingu a potřebu aplikace marketingového výzkumu v praxi.
ZÁVĚR Vznik a rozvoj bakalářských studijních oborů Ekonomika cestovního ruchu a Hotelnictví na Slezské univerzitě Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné v kontextu času, událostí a odborného růstu pedagogického personálu přinesl řadu zkušeností v oblasti spolupráce s praxí. Tyto aktivity napomáhají rozvoji studijních oborů, přinášejí angažovanost praxe na řešených projektech, v rámci vědecko - výzkumné činnosti katedry, patří mezi strategické cíle a předpoklady rozvoje těchto dvou oborů. Obě strany se snaží vycházet si vstříc a naplňovat svá očekávání, protože práce na profesní přípravě a výchově skutečně kvalitního personálu nikdy nepřestává. Otázkou je, jak se tato spolupráce zaměří a jak se dokáže využít potenciál znalostí a dovedností studentů, který mu obě strany poskytnou. Lze konstatovat, že Obchodně podnikatelská fakulta iniciací a rozvíjením spolupráce s praxí dílčím způsobem pracuje na tom, aby budoucím výstupem byl pracovník, který kvalifikačně splňuje požadavky praxe a je na ní dostatečně připraven. ZDROJE 1 Jakubíková, D. (2009), Marketing v cestovním ruchu. Praha: Grada Publishing, s. 288, 2009. ISBN 978-80-247-3247-3 1 Kiráľová, A. (2006), Marketing hotelových služeb. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. 158, 2006. ISBN 80-86929-05-1. 3 Morrison, A. M. (1995), Marketing v pohostinství a cestovním ruchu. Praha: Victoria Publishing, s. 521, 1995. ISBN 80-605-90-2. 4 Výroční konference Asociace hotelů a restaurací České republiky (2008) 26. - 28. listopadu 2008 Clarion Congress Hotel Prague 3, stažené 10.1.2010, z http://www.ahrcr.cz/cz/novinky-v-oblasti-vzdelavani/3-vyrocni-konference-ahr-cr 5 http://kcr.rs.opf.slu.cz/index.php/cs/archivdipl/21-archiv-diplpraci(staženo 1.5.2011) Průzkum využitelnosti výstupů bakalářských prací studentů oborů Ekonomika cestovního ruchu a Hotelnictví, interní materiály katedry cestovního ruchu, 2011 105
Kontaktní údaje: Ing. Miroslav Kostková Ph.D. Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné katedra cestovního ruchu Univerzitní nám. 1934/3 733 40 Karviná [email protected] Mgr. Klára Królová Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné katedra cestovního ruchu Univerzitní nám. 1934/3 733 40 Karviná [email protected]
106
Pivovarská turistika z pohledu kulinářství Beer tourism as culinary attraction Vratislav Kozák Abstrakt: V Jihočeském a Jihomoravském kraji je několik významných průmyslových pivovarů (např. Budvar, Samson, Bernard, Ježek), ale vznikají i minipivovary. První z nich byl minipivovar Pegas v Brně. Tento kromě piva nabízí i pohoštění v restauracích a možnost ubytování v penzionu. V posledních pěti letech se začaly vytvářet „pivní stezky“, kdy turisté navštěvují jednotlivé pivovary. Nejprve je samozřejmě exkurze s nezbytnou ochutnávkou celého sortimentu piv. Většina pivovarů pak nabízí posezení ve vlastní restauraci s různou nabídkou jídel. Převládá pivaři nejvíce oblíbený guláš. Především minipivovary vsadily na široký sortiment jídel, který udrží turistu delší dobu v restauraci a často nabízí přenocování v penzionu, který je součástí objektu minipivovaru. Podnikatelsky zaměřené minipivovary nabízí balíčky služeb – výlety na historické pamětihodnosti nebo kulturní akce. Na tyto výlety samozřejmě navazuje další posezení spojené s ochutnávkou kulinářských specialit kraje. Cílem příspěvku je zmapovat možnosti pivovarské turistiky v příhraničí a nabízené nebo dostupné místní kulinářské speciality. Při průzkumu budou použity nejprve sekundární zdroje – informační materiály, www stránky pivovarů a regionů. Primární informace budou získávány především metodou pozorování a dotazování, strukturovanými rozhovory s návštěvníky a provozovateli pivovarských restaurací nebo minipivovarů. Výsledky budou zahrnovat současnou nabídku kulinářských specialit v oblasti. Závěry budou projednány s organizacemi činnými v cestovním ruchu, především však v samotných pivovarech. Klíčová slova: pivovary, minipivovary, pivní turistika, ochutnávka místních specialit, kulinářství Abstract: In South Bohemia and South Moravia regions there are many important breweries such as BudvarBudweiser, Samson, Bernard and Jezek brands and local mini-breweries. First mini-brewery was Pegas in Brno. Other than beer this place is offering accommodation and catering services as well. During last five years Brewer Trails were opened for tourists visiting local breweries. Brewery tour and beer-tasting of all assortment is offered, included are different local dishes. Goulash is but winner there as the most chosen specialty. Mostly mini-breweries are offering a large assortment of food, keeping tourists in-house for longer time and than using joined accommodation as well. Active breweries can propose whole package of services such as historic places visiting and cultural events. After such sight-seeing tours of course there is again beer and regional culinary specialty- tasting. Main goal of this article is to map the chances and open possibilities of beer-tourism and local foods -tasting. During research secondary information materials such as guides, brewery and region web-sites shall be used and than as primary informations such as observations, questionnaires and structured discussions with catering and mini-brewing venture owners. Included there shall be actual culinary specialties list. Conclusion shall be discussed with tourist-activities organizations and breweries first. Key words: brewery, mini-brewery, beer-tourism, local foods-tasting, culinary
ÚVOD Účelem příspěvku je věnovat se novému fenoménu v cestovním ruchu – turistickému kulinářství. Autor podle svých vlastních poznatků zpracoval možnosti kulinářské turistiky v předních pivovarech v České republice: Plzeňském Prazdroji, Starobrnu, Pivovaru U Fleků a minipivovaru U Černého orla Kroměříži. Všechny pivovary nabízí mimo piva speciality, které jsou buď krajové, nebo dokonce jsou připravovány pouze u nich. Výsledkem je utužení vztahu pivovar – zákazník a zároveň rozšíření možnosti turistiky regionu.
107
1. CÍL Cílem příspěvku je analyzovat přínos pivovarů pro kulinářství v daném regionu. Je běžné, že průmyslové pivovary nabízí exkurze výrobních prostor, na které navazuje posezení v pivovarské stylové restauraci. V posledních letech jsou tyto restaurace přímo vlastněny pivovarem, a nabízí kromě piva i zajímavé kulinářské (často krajové) speciality. Minipivovary získávají zákazníky opačným postupem. Technologické zařízení varny je umístěno zpravidla přímo v restauraci, která nabízí pestrou plejádu jídel. Závěrem bude zhodnocen přínos pivovarů pro kulinářství v regionu a rozvoj turistického ruchu. Budou navržena doporučení pro další rozvoj této oblasti. 2. MATERIÁL A METODY Autor pracoval deset let v pivovarství a osobně poznal většinu průmyslových pivovarů. Sleduje vývoj minipivovarů, a pokud má příležitost, tak tyto navštěvuje a hovoří s jejími provozovateli. Dále budou využity literární i internetové zdroje. Největší pozornost bude věnována předním českých pivovarů, vybraným malým pivovarům a minipivovarům. Budou tedy použity sekundární i primární informace. 3. VÝSLEDKY 3.1 Plzeňský Prazdroj Na prvním místě uvádím Plzeňský Prazdroj. Tento pivovar je známý nejen svým exportním výrobkem, ale i restauraci Na Spilce. Zde se kromě tradičních jídel nabízí i speciality, které se v jiných částech České republiky nevyskytují. 3.2 Starobrno U stěn někdejší sladovny a historické pivnice v Brně objevíte skvělé pivo i ryčnou rockovou hudbu. Mendlovo náměstí je jakýmsi přirozeným společenským centrem, kde se rekrutují nejrůznější aktivity včetně gastronomických. Ty posledně jmenované hlavně díky komplexu Pivovarská Brno, sídlícímu v areálu pivovaru Starobrno. Od roku 1997 zde existuje ojedinělé spojení restaurace, pivnice, baru, cukrárny, hlavně však zahradní restaurace, zde řečené terasa. Na vyvýšeném »soklu« nad chodníkem skýtá velepříjemné posezení mnoha milovníkům dobrého piva. A nejen piva. Bezkonkurenčním hitem jsou zdejší »vypečená pivní žebírka v medové krustě podávaná na prkénku s kozím rohem, hořčicí, křenem a rozpečeným chlebem«. Populární je také chuťově vzácně vyladěný starobrněnský pivovarský gulášek pana Poupěte. Pokud receptura pochází skutečně od tohoto veleznámého sládka, pak není pochyb o jeho proslaveném umu vařit znamenité pivo. Terasa neslouží jen k potěše mlsných. Pravidelně konané produkce populárních skupin mohou nabýt až takové gradace, kdy na pódiu vyhrávají tři kapely. 3.3 U Fleků Restaurace U Fleků probouzí pocit sounáležitosti s časy dávno minulými nejen díky tmavému ležáku. Tvrdí se, že je slavná jako Hradčany. Hlavním hráčem je však tmavé »třináctivoltové« pivo, za nímž sem směřují pijáci z celého světa. Bavorským způsobem vařený ležák tu vznikl někdy v polovině devatenáctého věku. Od
108
těch dob si získal pověst, která obletěla svět, a neustále láká pivamilné konzumenty z celého glóbu. V silných dnech se jen na zahradě »vystřílejí« dvě tisícovky piv, tu a tam i více. A jídla? Těch je nepočítaně. I když bývá zvykem, že na jídlo se hosté ukryjí do mnoha dobových sálů, ani ti zahradě věrní se nešidí. Po pohárku becherovky a dvou, třech pivech totiž hlad nahlodá útroby a na řadu přichází jídelníček. Krmě se nesou plně v duchu české tradice. Na pořadu dne bývá bramboračka a potom některá z jistot hotovkové klasiky, třeba současná hvězda pivnic, pečené koleno. Nikdo neřeší nezdravé aspekty natučnělé české kuchyně. Proč také? Vždyť pokud při své možná jediné návštěvě U Fleků spořádáte i třeba půlku husy a zajíte ji řízkem, rozhodně to nikoho nezabije. 3.4 Pivovar, restaurace, penzion a hotel ČERNÝ OREL Kroměříž Pivovar se nachází v samém centru města v domě, který má základy a sklepení již z 15tého století. Byl založen až v roce 2009, přesto získal mnohá ocenění: V roce 2010: 1. místo: 12° polotmavá (kategorie pivní speciály) 2. místo: 11° světlá (kategorie výčepní piva), 13° tmavá (kategorie tmavá piva) 3. místo: 12° světlá (kategorie světlé ležáky) Certifikát v projektu CZECH SPECIALS, aneb ochutnejte Českou republiku. Certifikát ČERNÉMU ORLOVI byl udělen 31. 8. 2010. Společný gastronomický projekt Asociace hotelů a restaurací ČR ve spolupráci s agenturou Czech Tourism a Asociací kuchařů a cukrářů ČR reaguje na zvýšený zájem o kulinářskou turistiku ve světě a jeho cílem je podpořit atraktivitu České republiky a jejích regionů. Pod sloganem Ochutnejte Českou republiku chce inspirovat milovníky dobrého jídla k cestování po České republice za specialitami, které jinde nenajdou. Přes jedinečnou českou gastronomii přibližuje turistické destinace a představuje zahraničním a domácím turistům kulinářské speciality daného kraje. Výraznou marketingovou podporou projektu Czech Specials je pořad TOULAVÁ KAMERA ochutnává Česko. Jídla označená ve stálém jídelním lístku logem CZECH SPECIALS jsou hlavními krajovými pokrmy. ČERNÝ OREL A ČERNÁ ORLICE jsou námi schválené a registrované krajové speciality, které neochutnáte v žádné jiné restauraci v České republice. Stříbrná medaile šéfkuchaře Petera Formánka na světové soutěži CULINERY WORLD CUP LUXEMBOURG 2010 V salonku pivovaru ČERNÝ OREL se pravidelně konají koncerty živé hudby. Začátek většinou 19:00 konec 00:00 s možností after party. Vstupné dobrovolné, někdy 50,- až 200,Kč dle typu koncertu. Minipivovar se snaží dát lidem z Kroměříže do podvědomí kapely ne příliš známé, ale s velkým nadáním. 4. ZÁVĚR V době hospodářské krize se snížil výstav piva. Pivovary část tržeb nahrazují příjmy z cestovního ruchu. Cestovní ruch rovněž slouží k propagaci pivovaru a jeho produktů. Každá
109
pivovarská restaurace nabízí krajové speciality a samozřejmě speciality k pivu. Některé pivovary, jako například u Fleků, mají dost návštěvníků po celý rok. Ostatní pivovar a jejich restaurace mají největší počet návštěvníků v letních měsících. Pro udržení celoroční klientely se budou muset zaměřit na propagaci a především spolupráci s dalšími subjekty cestovního ruchu. V České republice zatím chybí komplexní program pro turisty a spolupráce jednotlivých subjektů je nahrazena až nevraživou konkurencí. Zapomíná se na pravidlo, že spokojený zákazník zůstane v regionu delší dobu, utratí více peněz, rád se vrátí a o svých zkušenostech se podělí s dalšími možnými návštěvníky. ZDROJE 1 KASHANI, K.: Proč už neplatí tradiční marketing. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1536-7 2 KOZÁK, V., KRÁL, O. Výrobek versus značka. E + M. roč. IX., 1/2006. s. 119-125. ISSN 1212-3609 3 KOZÁK, V.: Řízení vztahu se zákazníky (CRM) pro firemní praxi. Brno: Tribun EU, 2008. ISBN 978-80-7399-521-8 4 KOZÁK, V.: Zisk byl pro reklamní agenturu až na prvním místě a zničila svého klienta. In: Manažerská etika, IX. díl, Překonáme důsledky ekonomické krize? Zlín: UTB, 2010. ISBN 978-80-7318-974-7 5 KOZÁK, V.: Comparing the Performance of State Brewery and Multinational Brewing Company. In: 17th ANNUAL CONFERENCE ON BUSINESS AND MARKETING STRATEGIES FOR CENTRAL & EASTERN EUROPE. Vídeň: WU, 2009. s. 232 – 237. ISBN 978-3-9502045-8-2 6 KOZÁK, V.: Marketingová komunikace pivovaru Bernard. In: Sborník přednášek z mezinárodní vědecko-odborné konference (KO)MÉDIÁ. Nitra, SR: 2010 v tisku 7 KLUČKA, J. Kastomizácia jako zdroj konkurenčnej výhody malého a stredného podniku. Marketing & Komunikace. XVII. 3/2007. s. 18 – 19. ISSN 1211-5622 8 PILÍK, M. Nové marketingové trendy jako příležitost zvýšení vlivu marketingu na dosažení konkurenčních výhod. E+M Ekonomie a Management, 2008. roč. 11, č. 2, s. 107 – 119. ISSN 1212-3609 9 PRAHALD, C., K., RAMASWAMY, V. Budoucnost konkurence. Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-126-7 10 BALLÍK, M. Fičák na Mendláku. [On line], stažené 15. 7. 2010 z http://ihned.cz/mail/0/44868460> 11BALLÍK, M. Slavná jako Hradčany. [On line], stažené 24. 6. 2010 z http://ihned.cz/mail/0/44438600 12 REDAKCE. Speciality z Plzeňska voní sladem a chmelem. [On line] stažené 16. 12. 2010 z http://www.novinky.cz/zena/zdravi/218560-speciality-z-plzenska-voni-sladem-achmelem.html 13 http://www.cerny-orel.eu [On line] stažené 5. 4. 2011
110
Kontaktní údaje: doc. Ing. Vratislav Kozák, Ph.D. Vysoká škola obchodní a hotelová Bosonožská 381/9 62500 Brno-Starý Lískovec Czech Republic Email: [email protected]
111
Možnosti využití biopotravin jako prostředek obohacení nabídky gastronomického zařízení Królová Klára, Kostková Miroslava Abstrakt. Článek popisuje problematiku zavádění biopotravin do běžných nabídek v restauracích. V obecné rovině popisuje základní vlastnosti ekologického zemědělství, jako producenta biopotraviny. Věnuje se a podrobně popisuje i rozdíly mezi konvenčním a ekologickým přístupem k zemědělství. Konvenční zemědělství je v současnosti ve vyspělých zemích nejrozšířenějším způsobem hospodaření. Toto zemědělství používá různě vysokou míru prostředků zvyšujících výnos rostlin nebo ovlivňujících užitkovost zvířat. Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělství, dbající na životní prostředí. Jeho základním rysem je nepoužívání či omezení použití látek a postupů, které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace životního řetězce. V další části ukazuje možnosti implementace pokrmů v biokvalitě do jídelních lístků a jejich propagace hostům. Cílem je vymezit možnosti přístupu k zavádění biopokrmů do restaurací, uvést zásadní problémy v této oblasti a navrhnout jejich řešení. V neposlední řadě je poukázáno na problematiku používání aditiv a zdravotní rizika vyplývající z jejich časté konzumace v pokrmu. Přídatnými látkami se rozumí látky, které se bez ohledu na jejich výživovou hodnotu zpravidla nepoužívají samostatně, ani jako potravina, ani jako charakteristická potravní přísada. V závěru jsou shrnuty možnosti řešení a forma nabídky biopotravin konzumentovi, vytyčeny základní problémy a návrhy jejich řešení. Je zde také popsána nejčastější a také nejvýhodnější možnost nákupu biopotravin a to farmářské trhy a tzv. biobedýnky. Klíčová slova: biopotravina, gastronomie, aditivum, zemědělství, ekologie Abstract: This paper describes the implementation issues of organic food in the normal menus in restaurants. In general terms, describes the main features of organic agriculture, as producers of organic food. It describes the differences between conventional and organic agriculture. Conventional agriculture is currently in advanced countries, the most common way of farming. The agriculture uses a variety of high yield funds raising of plants or affecting animal performance. Organic agriculture is a special type of farming, mindful of the environment. Its main feature is not in use or restrict the use of substances and processes that pollute the environment or increase the risk of environmental contamination chain. The next section shows the possibility to implement a proponent of food to their menus, and promotion of guests. The aim is to identify opportunities to implement biofood to restaurants, indicate major problems in this area and propose solutions. Finally, it is pointed out with the use of additives and health risks resulting from their frequent consumption of food. Additives are substances that, regardless of their nutritional value normally used individually or as a food or food ingredient as a characteristic. The conclusion summarizes the possible solutions and offer a form of organic food consumers, set out the basic problems and proposals for their solution. It also describes the most common and best option to purchase organic food and farmers' markets and bio-boxes. Key words: organic food, gastronomy, additive, agriculture, ecology
ÚVOD Gastronomie je v současnosti disciplína, které si zasluhuje velkou pozornost. V této oblasti vznikají nové a progresivní směry, ať už vzpomene na molekulární gastronomii, která slučuje nové vědecké poznatky z přírodních věd s tradičním kulinářským uměním, nebo na stále rostoucí trend zájmu o zdravé stravování ve spojení s intenzivním gastronomickým prožitkem. Článek popisuje problematiku a situaci ohledně biopotravin a jejich možného využití v gastronomických provozech jako možnost pro rozšíření menu. V první kapitole se příspěvek zabývá popisem ekologického zemědělství a snaží se uvést základní rozdíly mezi organickým a konvenčním zemědělstvím. Je zde také uvedeno, jakou cestou se může provozovatel dostat nejsnáze k biopotravinám. Posléze se čtenář seznámí s problematikou aditiv, jejich využití v gastronomii a případným negativním vlivem na zdraví. V poslední kapitole jsou uvedeny základní možnosti využití biopotravin v stravovacím
112
zařízení a jejich zařazení do jídelníčku. Hlavním zdrojem informací pro tvorbu textu byla práce s literárními zdroji, příslušnou legislativou a vlastní poznatky autora. Metodou, která byla použita je tedy empirický výzkum, založený na práci s již existujícími daty, kdy autor deskriptivním způsobem dochází k závěrům. Právě v závěru jsou uvedeny a shrnuty možnosti využití bioproduktů v gastronomii.
1.
EKOLOGICKÉ A KONVENČNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ
1.1. Ekologické zemědělství Pokud bychom uvažovali o ekologickém zemědělství jako o něčem novém, je to mylná domněnka, pojetí hospodaření s přírodou, které je šetrné a myslí na budoucnost, je staré jako lidstvo samo. Pokud pohlédneme do nedaleké minulosti, uvědomíme si, že už na počátku minulého století bylo považováno používání chemie a umělých hnojiv za nepřirozené a poškozující přírodu. Vzniklo tak hnutí ekologických zemědělců, které se postupně rozšiřovalo po celém světě. Hlavní myšlenka ekologického zemědělství spočívá na filozofii holistického chápání přírody (holos = celek). Příroda je podle něj jednotným celkem. Člověk je přes všechny své zvláštnosti nadále chápán jako součást přírody a z hlediska jejích zákonů je roven ostatním živočichům. Člověk se nemá pokoušet násilně ovládnout přírodu, ale má jednat ve shodě s ní na základě etické a morální zodpovědnosti za zachování mnohostranných forem života na Zemi (Moudrý, 1997) Hlavní cíle ekologického zemědělství chránit přírodu a přírodní prostředí, a produkovat kvalitní biopotraviny, zlepšovat úrodnost půdy a její ekologickou funkci a vyvarovat se všeho znečištění pocházejících z tohoto podnikání, produkovat potraviny o vysoké nutriční hodnotě, dobrém vzhledu a jakostní chuti, udržovat počet obyvatel venkova a tradici kulturní zemědělské krajiny, umožňovat zemědělcům sociální rozvoj a uspokojení z práce, snižovat používání neobnovitelných zdrojů energie, odmítat umělé minerální hnojiva a prostředky na ochranu rostlin, vytvořit podmínky hospodářským zvířatům, které odpovídají jejich potřebám a umožňují jim přirozené chování (např.: pohyb venku a jejich zdravý růst). Další výhodou ekologického hospodářství je vytvoření nových pracovních míst v zemědělství. Ekologické statky totiž zpravidla zaměstnávají o 10–20 procent více lidí než průmyslové. Primárně používají lidské zdroje k vykonávání různých činnosti, tím omezují mechanizaci a hlavně znečišťování životního prostředí. Ke konci roku 2009 hospodařilo v ČR 2689 ekologických zemědělců a 501 výrobců biopotravin. V průběhu roku 2009 došlo ke zvýšení počtu ekologických sadařů a vinařů, výměra ekologicky obhospodařovaných sadů činila 3678 ha, výměra vinic 645 ha. Zemědělská ekologicky obhospodařovaná půda vzrostla na 398407 ha, což představuje 9,38 % z celkové výměry zemědělské půdy. Na více než 25 % zemědělské půdy byly uplatňovány způsoby hospodaření příznivé k životnímu prostředí s podporou zemědělské politiky (MZ, 2009).
113
Pro přehled uvádím v tabulce č.1 vývoj výměry půdy ekologické zemědělství od roku 1990. Tabulka 1: Vývoj výměry půdy ekologického zemědělství od roku 1990 Výměra zemědělské půdy Poměr (v %) ze Rok Počet podniků v EZ v ha zem.půdního fondu 1990 3 480 1991 132 17 507 0,41 1992 135 15 371 0,36 1993 141 15 667 0,37 1994 187 15 818 0,37 1995 181 14 982 0,35 1996 182 17 022 0,40 1997 211 20 239 0,47 1998 348 71 621 1,67 1999 473 110 756 2,58 2000 563 165 699 3,86 2001 654 217 869 5,09 2002 721 235 136 5,50 2003 810 254 995 5,97 2004 836 263 299 6,16 2005 829 254 982 5,98 2006 963 281 535 6,61 2007 1 318 312 890 7,35 2008 1 946 341 632 8,04 2009 2 689 398 407 9,38 Zdroj: Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2009, Ústav zemědělské ekonomiky a informací 1.2 Legislativa popisující ekologické zemědělství Každý ekozemědělec se musí řídit přísnými pravidly, které vycházejí z následující legislativy. Jedná se o Nařízení 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušené nařízení (EHS) č. 2092/91 a zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly a dozoru nad dodržováním povinností s tím spojených (Królová, 2010).
Nadační fond pro EZ Nezisková organizace FOA, nebo-li Nadační fond pro ekologické zemědělství, byla založena původně jako nadace v roce 1991 za účelem rozvoje a podpory ekologického zemědělství v České republice, posléze byla v roce 1999 transformována v nadační fond. Úkolem FOA je podpora průzkumu a vývoje v oblasti ekologického zemědělství a ochrany životního prostředí a zajišťování financí na tyto programy a projekty. V České republice existuje také Akční plán pro ekologické zemědělství, který do roku 2015 počítá s nárůstem zemědělské půdy obhospodařované v ekologicky šetrném režimu z 10 na 15 %. Podle tohoto plánu by měl v letech 2011-2015 také stoupnout podíl biopotravin
114
na tuzemském trhu s potravinami na 3%, nyní představuje zhruba 1%. K dosažení těchto cílů má vést například podpora marketingu či zvýšení informovanosti veřejnosti o přínosech EZ. 1.3 Konvenční zemědělství Konvenční zemědělství je soustředěno plně na ekonomickou složku zemědělství tedy na maximální výnos. Cílem je maximalizace zisku bez ohledu na ekosystém. Pěstování rostlin a jeho podmínky: Pěstují se speciálních odrůdy (mnohdy i GMO) a odrůdy odolné proti škůdcům. Hnojiva jsou aplikována v maximálním množství (zejména minerální). Důsledkem je znečistění životního prostředí a podzemních vod a samotné suroviny, která je zatížena rezidui prvků obsažených v hnojivech-P, N, S apod. Protože je omezen počet pojezdů na poli z hlediska agrotechniky, půda je nedostatečně provzdušňována a nedochází k přirozeným procesům obnovy. Tento systém se nezabývá změnami v životním prostředí, zejména v agroekosystémech. Porušení půdní úrodnosti a dalších chemických vlastností, proto půda není propustná pro vzduch, vodu a neudržuje minerální látky, které slouží jako výživa pro půdní bentos. Jako důsledek splavování hnojiv nastává znečištění podzemních vod a eutrofizace vodních ploch. Časté pěstování monokultury snižuje výnosy. Nedochází ke střídání plodin a tím se vyčerpává půda.
Chov hospodářských zvířat v konvenčním zemědělství: Cílem je maximální a levnější produkce masa a dalších surovin živočišného původu (vejce, mléko). Neberou se v potaz přirozené etologické potřeby zvířat, nárok na prostor je omezen, pohlaví oddělena. Způsob chovu je vazný (ve stájích s minimem pohybu). U drůbeže jsou běžné klecové systémy nebo rošty. Nebezpečí rezidui antibiotik, která jsou v extenzivních chovech běžně podávána.
V Evropě je v současné době trend tento systém zemědělství opouštět – bylo např. dokázáno, že omezení počtu pojezdů na poli, zvyšuje šanci přežívání některých mikroorganizmů a patogenů a zhoršuje fyzikální vlastnosti půdy (Królová, 2010).
2 BIOPOTRAVINY Bioprodukt lze popsat jako surovinu živočišného či rostlinného původu získanou v ekologickém zemědělství, což je způsob hospodaření, který nepoužívá chemické hnojivo, chemické postřiky a jiné umělé látky a zvířatům se nepodávají antibiotika, nekrmí je masokostní moučkou a uměle se nestimuluje jejich růst. Z toho vyplývá, že je to hospodaření s kladným přístupem k přírodě i zvířatům. Mohou být ve formě zeleniny, ovoce, luskovin, obilovin, mléka, vajec nebo zvířat v kuse. Bioprodukty jsou sice k dostání i v prodejních jednotkách, ale je jich tam zatím velmi málo. Nejlépe se k nim zákazníci dostanou přímo u zdroje, čili na biofarmách (Moudrý, 1997).
115
Biopotraviny jsou potraviny vyrobeny z bioproduktů za podmínek uvedených v Nařízení Rady 2092/91 ES a v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, na kterou bylo vydáno osvědčení o původu biopotraviny. Vyznačují se vyšší kvalitou, výraznou chutí a větší výživovou hodnotou. Základní možnosti posouzení kvality biopotravin: a) Nutriční hodnota: vyšší obsah vitamínů, enzymů, minerálních látek, vyváženější poměr bílkovin a tuků. b) Hygienická hodnota: nižší výskyt cizorodých látek jako dusičnanů, pesticidů, herbicidů, těžkých kovů atd. c) Technologická hodnota: lepší skladovatelnost, nižší skladovací ztráty, nižší obsah lepku atd. d) Smyslová hodnota: je nižší, produkty nejsou tak pěkné, barevné, voňavé jako dochucované přírodní produkty. Divoká zvěř se ovšem raději pase na ekologických porostech (Stříbrná et Mikula, 2003). 2.2
Možnosti prezentace biopotravin pro zákazníky
2.2.1
Biokluby
Biokluby v současnosti vznikají v mnoha městech ČR, včetně Prahy, Brna nebo Teplic a jejich popularita roste. Lze je považovat za český ekvivalent anglického „organic buying groups“, což jsou organizace lidí, kteří se pravidelně scházejí za účelem nákupu biopotravin, a díky objednávání jídla ve velkém množství přímo od farmářů, jsou tyto kvalitní bioprodukty za přijatelné ceny. Tyto kluby umožňují nakupovat přímo od nedalekého farmáře. Potraviny jsou tudíž zaručeně čerstvé a jde o místní zboží. Další velice podstatnou výhodou je, že kluby mají obvykle levnější biopotraviny, protože není nutnost dodávat do supermarketů, které si většinu peněz nechávají. V bioklubu veškeré výdaje za zboží dostane bezprostředně zemědělec. Navíc jsou k dostání i biopotraviny, které nejsou v obchodech běžně k dispozici. Členové bioklubů dostávají zejména sezónní ovoce a zeleninu, mléčné výrobky nebo vejce. Tady se právě nabízí možnost pro provozovatele gastronomického zařízení, jako člena bioklubu. Biokluby bývají většinou neziskové. Mají ještě další rozměr a to, že šetří přírodu a podporují malé ekofarmáře. Ekozemědělec má sice možnost využití státních dotací, to ale není samospasitelné. Hlavní problém spočívá v odbytu. Výkupny buď neodebírají malé množství, nebo platí málo. Takže ač jde o kvalitní produkty, nedostanou se do supermarketů. Další překážku představuje evropská legislativa – často ještě umocněná českou. Přitom nařízení Evropské unie se jeví poněkud flexibilnější, například rozlišují mezi velkým a malým provozem. Díky tomu mají třeba v Rakousku mnohem více farem, zpracovávajících maso či mléko přímo na místě (Brožová et Kaspříková, 2008). Biokluby můžeme rozdělit podle způsobu založení na formální a neformální. Formální biokluby mohou mít formu občanského sdružení nebo obecně prospěšné společnosti. Formálně založený bioklub podléhá zákonným pravidlům pro provoz potravinářských podniků. Jedná se především o zákon 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, evropské nařízení 852/2004 o hygieně potravin a vyhlášky o jednotlivých komoditách (Brožová et Kaspříková, 2008). 116
Neformální pak mohou být sdružení přátel, kteří kontaktují přímo zemědělce, od kterého mohou hromadně odebírat výrobky v biokvalitě. Odběr zboží je pak možný několika způsoby: a) Krabicový systém, neboli biobedýnky: systém bedýnek je jedním z nejrychleji se rozvíjejících způsobů distribuce čerstvých a sezónních produktů samotnými producenty bez prostředníků, přímo konečným spotřebitelům. „Bedýnka“ je systém, při kterém se farmář, nejčastěji zelinář, rozhodne pravidelně zavážet své výpěstky v bedýnkách přímo zákazníkům. Základem sortimentu bedýnek jsou většinou nejrůznější druhy zeleniny a ovoce, ale mohou obsahovat i mléčné výrobky, byliny, sušené ovoce, pečivo, zavařeniny či maso. Farmáři do bedýnky často přidávají recepty a informace o svých výpěstcích, které neoslovují pouze náš zájem a zvědavost, ale také do tohoto způsobu prodeje vnáší osobní tón. Pomáhají tak překlenout propast, která se vytvořila mezi strávníky ve městech a zemědělci na venkově (Václavík, 2010). b) Potravinová banka neboli spíž: Bioklub ve velkém množství nakoupí trvanlivé potraviny od menších výrobců anebo místních zemědělců. Členové pak mohou odebírat libovolný počet podle potřeby. Vzhledem k tomu, že se potraviny od farmářů odebírají ve velkých baleních, jsou značně levnější než v obchodech.
c) Překvapení: člověk si může u farmáře objednat dodávky potravin na celou sezónu a výrobce zákazníkovi doveze, co se mu právě urodí. Tato forma není vhodná pro provozovatele gastroprovozu, jelikož by vyžadovala jistou míru flexibility.
3 Aditiva v potravinách Problematice přidávání aditivních látek do pokrmů se dnes začíná věnovat větší pozornost. Se stoupajícím zájmem lidí o zdravou výživu, logicky roste i jejich zájem o to, co jedí a co vlastně daný pokrm obsahuje. Stále více se preferují nové směry ve výživě, mezi ně samozřejmě patří i konzumace a preference biopotravin. Na významu také získává i tzv. „Slow food“, což je de facto opak „fast food“. Při takovém stravování se klade důraz na to, aby pokrm byl přijímán v klidu, pomalu a s možnosti užít si tak všechny chutě a vůně, co nabízí. 3.1 Základní pojmy Přídatnými látkami se rozumí látky, které se bez ohledu na jejich výživovou hodnotu zpravidla nepoužívají samostatně, ani jako potravina, ani jako charakteristická potravní přísada. Přidávají se do potravin při výrobě, zpracování, úpravě, balení, přepravě nebo skladování, čímž se samy nebo jejich vedlejší produkty stávají nebo mohou stát součástí potraviny (Zákon č. 110/1997 Sb.). Přídatná látka v potravině je látka, která není obvykle určena ke spotřebě jakožto potravina a ani není obvykle používána jako charakteristická složka potraviny, ať má či nemá výživovou hodnotu, a jejíž záměrné přidávání do potraviny z technologického důvodu při výrobě, zpracování, přípravě, úpravě, balení, dopravě nebo skladování má nebo pravděpodobně bude mít za následek, že se tato látka nebo její vedlejší produkty stanou přímo či nepřímo složkou této potraviny (Nařízení č.1333/2008).
117
Přídatné látky se přidávají do jídla a pití, aby dodaly žádoucí chuťové vlastnosti (kyselost, sladkost, slanost, hořkost), konsistenci a barvu. Některé aditivní látky zvyšují trvanlivost, zamezují plesnivění a růstu bakterií, další odstraňují hrudkování nebo nahrazují jisté složky jako například cukr a tuk. Některá aditiva zlepšují senzorické vlastnosti potraviny. Želírující, zahušťovací a stabilizační prostředky zajišťují, že potravina získá požadovanou texturu a konzistenci. Emulgátory a stabilizátory umožňují výrobu potravin obsahující tuky a vodu. Přídatnou látku lze použít k výrobě: pokud je prokázána technologická potřeba jejího použití a účelu nelze dosáhnout jinými prostředky, pokud v použitém množství nepředstavuje riziko pro spotřebitele, k zachování výživové hodnoty potraviny, přičemž záměrné snížení výživové hodnot se připouští pouze, pokud taková potravina nepředstavuje podstatnou složku běžné stravy nebo pokud je použití přídatné látky nezbytné pro výrobu potravin určených pro zvláštní výživu, ke zvýšení trvanlivosti potraviny nebo zlepšení jejích organoleptických vlastností, pokud se nezmění jakost potraviny (Vyhláška č. 4/2008 Sb.) Přídatné látky nelze použít k výrobě: nezpracovaných potravin, medu, neemulgovaného tuku a oleje, másla, plnotučného, polotučného a odtučněného mléka, pasterovaného nebo sterilovaného včetně ošetřeného vysokou teplotou, a smetany, neochucených kysaných mléčných výrobků s živou kulturou, přírodních minerálních vod a balených pramenitých vod, kávy s výjimkou ochucené instantní kávy a kávových extraktů, nearomatizovaného čaje, cukru, sušených těstovin kromě bezlepkových těstovin nebo těstovin určených pro hypoproteinové diety, neochuceného podmáslí s výjimkou sterilovaného podmáslí (Vyhláška č. 4/2008 Sb.). 3.2 Rozdělení aditiv dle původu Následující podkapitola se zabývá rozdělením aditiv dle původu. Toto členění bylo vybráno pro jeho účelnost a přesnost a hlavně spojitost s danou problematikou. V biopokrmu by se aditivum samozřejmě nemělo objevit, ale pokud autor sáhne po produktu přírodního původu, u kterého je si zcela jist původem, je i tato možnost přípustná. a) Aditiva přírodního původu Aditiva přírodního původu jsou získávána z potravinářských surovin nebo jiných přírodních materiálů. Získávají se například z částí rostlin - ze semen, kořenů, plodů či listů. Mezi barviva přírodního původu patří karoteny E160a, jejich zdrojem je ovoce a zelenina. Barvivo obsažené v semenech rostlin se nazývá Bixin E160b. Dalším přírodním barvivem je Kurkumin E100, který se získává z kořenů Kurkumy.
118
Zdrojem zahušťovadel jsou například semena rostlin, z nichž se získává látka Karubin E410. Ovoce obsahuje látky zvané Pektiny E440 a mořské řasy obsahují látku zvanou Agar E406. Ovoce je také zdrojem kyselin, například Kyselina vinná E334 a Kyselina jablečná E296. Aditivní látky přírodního původu jsou považovány za bezpečné pro lidský organismus. b) Aditiva identická s přírodními Tato aditiva jsou vyráběná synteticky nebo pomocí mikroorganismů. Získávají se chemickou reakcí, jejich struktura je však shodná se strukturou přírodních aditiv (např. syntetický beta karoten). Mezi antioxidanty vyráběné syntetickou cestou patří Kyselina askorbová E300 a kyselina citrónová E330. c) Aditiva získávaná modifikací přírodních látek Tímto způsobem se vyrábí například emulgátory z jedlých olejů a organických kyselin, zahušťovadla (modifikované škroby, modifikovaná celulóza) a sladidla (sorbitol a maltitol). d) Aditiva vyráběná synteticky Antioxidanty butylhydroxyanisol (BHA) a butylhydroxytoluen (BHT) barviva (chinolinová žluť), sladidla (sacharin). Synteticky získávaná aditiva jsou velkou skupinou a u některých je podezření na karcinogenní nebo mutagenní účinky. 3.3 Aditiva a negativní vliv na zdraví I přesto, že jsou veškeré aditivní látky před použitím v potravinářství testovány a prochází složitým procesem zařazení mezi povolené látky, existuje řada odborníků, kteří popírají jejich zdravotní nezávadnost a doporučují příjímání aditivních látek v potravě pouze v omezeném množství. Problém je především ve způsobu testování zdravotní nezávadnosti přídatných látek. Testování aditivních látek probíhá většinou na zvířatech, především na hlodavcích. Požadavky na potravu jsou jiné u hlodavců a jiné u lidí. Dále se poukazuje na to, že vylučování cizorodých látek je u pokusných zvířat daleko rychlejší, než je tomu u lidí (Syrový, 2008). Testování zdravotní nezávadnosti bývá také zpochybňováno kvůli tomu, že na zvířatech je vždy testována jedna konkrétní aditivní látka. Testování kombinací aditivních látek v určité potravině se neprovádí. Člověk však v potravě konzumuje řadu ,,éček“ a jejich kombinací. Dalším nedostatkem testů je jejich časová omezenost. Zatímco člověk je účinkům aditivních látek vystaven v potravě po celý život, testy jsou prováděny pouze na určitou dobu. Některé synteticky vyráběné přídatné látky (např. vyráběné z dehtu nebo ropných produktů) se ukládají v těle a jejich odbourávání trvá někdy i řadu let. S aditivy jsou spojovány různé nežádoucí účinky na zdraví člověka. Mezi nejčastější reakce patří projevy připomínající alergie, astmatické záchvaty, průjmy a nevolnosti. Některá aditiva bývají spojována s karcinogenními účinky, vznikem nádorů a dětskou hyperaktivitou. Dětská hyperaktivita Dětská hyperaktivita se projevuje zvýšenou čilostí dětí a poruchami soustředění. Děti trpící hyperaktivitou jsou náladové, nesoustředěné, trpí poruchami spánku a mají problémy s učením. Dětský organismus je velmi citlivý na vnější vlivy a předpokládá se, že právě u dětí se nežádoucí účinky přídatných látek mohou projevit nejvíce. Důvod je zřejmý, děti v poměru ke své váze zkonzumují daleko více jídla než dospělí a jejich vnitřní orgány se tedy musí vyrovnat s relativně vyššími dávkami přídatných látek. Legislativa o přídatných látkách pamatuje na děti pouze v souvislosti s dětskou výživou, tam je jejich přítomnost značně
119
omezena. Ostatní potraviny konzumované převážně dětmi nemají upravenou hodnotu ADI, a tudíž mohou obsahovat stejné množství aditivních látek jako potraviny určené pro dospělé. Zvýšený příjem aditivních látek u dětí je způsobován zejména konzumací cukrovinek, bonbonů, žvýkaček a slazených nápojů. Právě tyto výrobky jsou často kvůli lepší prodejnosti dobarvovány a přeslazovány. K obarvení sladkostí se často používají syntetická barviva, protože jsou levnější a mají intenzivnější barvu. Evropská unie sestavila seznam nejpodezřelejších barviv. Jedná se o E 102, E 104, E 110, E 122, E 124 a E 129. V případě, že potraviny budou obsahovat tyto látky, musí mít v souladu s nařízením Evropského parlamentu a rady č. 1333/2008 po 20. červenci 2010 na obalu uvedeno, že mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí (Babička, 2010). Výrobci potravin, jsou si těchto faktů vědomi a stále více zahrnují do svých nabídek i výrobky bez aditiv. Přecitlivělost (nesnášenlivost) na potravinářská aditiva: Mezi přídatné látky, které jsou podezřelé za vznik reakcí potravinové přecitlivělosti patří: a) Konzervační látky Sulfity a jejich deriváty: E 220-227 Nitrity: E 249-252 Benzoová kyselina a deriváty: E 210-219 Kyselina sorbová b) Antioxidační látky Butyl-hydroxyanisol: E321 Butyl-hydroxytoluen: E321 c) Barviva Tartrazin: E 102 Žlutá oranž S: E 110 Žlutá oranž S: E 110 Azorubin: E 122 Amaranth: E 123 Erytrosin: E 127 Briliantová čerň: E 151 d) Příchutě Glutamát: B 550-555 ( Burešová, 2006). Mezi hlavní příznaky nesnášenlivosti a přecitlivělosti na potravinářská aditiva patří kožní projevy, problémy se zažíváním a neurologické problémy. Kožní reakce se projevují, jako kopřivka, ekzém, otoky nebo svědění. S problémy zažívacího ústrojí jsou spojovány bolesti břicha, nadýmání, průjmy, nevolnost a zvracení. Mezi neurologické projevy patří bolest hlavy, malátnost, bolesti svalů, deprese, náladovost a poruchy vidění (Vrbová, 2001).
120
Použití přídatných látek v gastronomii Zde právě může gastronom nejvíce ovlivnit kvalitu svého pokrmu. Na základě pečlivého výběru surovin je schopen vytvořit jídlo, které bude nutričně vyvážené a zároveň zdravé. Do gastronomie se přídatné látky dostávají prostřednictvím potravin. V dnešní době je realita taková, že restaurace využívají různé druhy polotovarů a dochucovacích prostředků. Právě do těchto produktů se přidávají aditivní látky pro udržení trvanlivosti a zvýšení chuťových vlastností. Polotovary neboli konvenience lákají restaurace cenou, rychlostí a jednoduchostí. Pro úplnost uvádím seznam nejznámějších skupin aditivních látek použitelných v gastronomii. Dochucovadla
Bujony, vegety a polévková koření Sojové a worcestrové omáčky Marinády
Marinády a kořenící směsi jsou obohacovány o zkřehčovadla, která zamezují váhovým ztrátám masa při tepelné úpravě. Negativními složkami dochucovadel jsou glutamáty, konzervanty a velká množství soli. Polotovary Slovo ,,konvenience“ je převzato z anglického slova vyjadřující snadnost, pohodlí a výhodnost. Konvenience jsou produkty, které jsou určitým způsobem opracované od výrobce. K rozvoji trendu používání polotovarů v gastronomii přispívají také stále se zlepšující metody balení potravin. Na trhu se dají zakoupit různé druhy polotovarů s různým stupněm opracovanosti. Napůl zpracované produkty vyžadují zkrácenou tepelnou úpravu. Jedná se o vývary v kostce, sušené omáčky a šťávy, polévky a mražené předsmažené přílohy. Mezi výrobky připravené k použití se řadí hotová jídla vakuově či jinak balená. Dále jsou za konvenience považovány výrobky určené k přímé konzumaci, jako je pečivo, mléčné výrobky, mouka, máslo atd. Výhodou polotovarů je zkrácená doba přípravy a díky konzervačním látkám i dlouhá doba použitelnosti. Nevýhodou může být ztráta čerstvosti a vitamínů. Použití polotovaru samozřejmě snižuje celkovou hodnotu pokrmu, jak z biologického tak senzorického hlediska. V rámci přípravy biopokrmů je naprosto nepřípustné použít jakýkoliv přípravek obsahující přídatné látky. Tato část článku má právě upozornit, čemu by se měli provozovatelé gastronomických provozu vyvarovat.
4 Možnosti využití biopotravin jako součásti jídelního lístku Majitel podniku se může rozhodnou pro zavedení pokrmu, který bude obsahovat biopotraviny. Tomuto rozhodnutí by mělo předcházet zjištění informací, zda je vůbec o také pokrmy mezi zákazníky zájem. Lze tedy využít několika nástrojů marketingového výzkumu. Marketingový výzkum spočívá ve specifikaci, shromažďování, analýze a interpretaci informací, které slouží jako podklad pro rozhodování v procesu marketingového řízení (Zbořil, 1998). Získané informace umožňují: formulovat směry marketingové činnosti,
121
hodnotit výsledky, porozumět trhu, na kterém firma podniká nebo hodlá podnikat, identifikovat problémy spojené s podnikáním na tomto trhu, identifikovat příležitosti, které se na něm mohou vyskytnout.
Mezi metody marketingového průzkumu patří: Dotazování, dotazník, pozorování, experiment, psychologické metody v marketingovém výzkumu. Dotazování Je považováno za nejtypičtější metodu marketingového výzkumu a je velmi často využíváno. Základem je verbální komunikace s jednotlivými zkoumanými osobami – tzv. respondenty. Jeho cílem je hledání rozdílů v potřebách, požadavcích, postojích a míněních respondentů. Získáváme tak informace o reálných faktech. Výhodou dotazování také je, že na rozdíl od jiných metod, jsou jeho výsledky poměrně snadno kvantitativně zpracovatelné. Nutno ovšem brát v úvahu, že postoje a názory respondentů nelze měřit pouze dotazováním. Dotazování představuje metodu sběru prvotních informací založenou na přímém (rozhovor) nebo zprostředkovaném (dotazník) kontaktu mezi výzkumným pracovníkem a respondentem podle obvykle předem předepsané formy otázek, která slouží ke sjednocování podmínek a usnadnění zpracování (Kotler, 2007). Dle způsobu kontaktu s respondenty můžeme rozdělit dotazování na ústní (osobní), písemné (poštou) a telefonické (Stávková et Dufek, 2004). Dotazník Patří mezi nejpoužívanější nástroj při sběru primárních údajů. Představuje formulář s otázkami, na něž respondenti odpovídají, případně obsahují také varianty jejich odpovědí. Dotazník je potřeba důkladně sestavit, vyzkoušet a zbavit chyb před vlastním použitím, tzv. pilotáží. Význam dotazníku spočívá ve čtyřech oblastech. Získává informace od respondentů, poskytuje strukturu rozhovoru, tj. usměrňuje proces rozhovoru, zajišťuje standardní jednotnou matrici pro zapisování údajů a za čtvrté ulehčuje zpracování údajů (Kozel et al, 2006). Na základě získaných dat se majitel může rozhodnout daný pokrm navrhnout a posléze zařadit do jídelního lístku. Formou propagace biopotravin může být zavedení speciálního menu, které by měla ale doprovázet dostatečná propagace, nebo lze přímo v jídelním lístku jasně vymezit sekci pro biopokrmy a zákazníka prostřednictví obsluhy nebo informačního letáku na toto upozornit. Menu by mělo mít tradiční složení a mělo by obsahovat předkrm, hlavní chod a desert. Vše samozřejmě výhradně z bioproduktů. Doporučuji také formou propagačního materiálu upozornit zákazníka na prospěšnost konzumace produktu ekologického zemědělství a také proškolit personál, aby byl schopen zodpovědět případné dotazy. Dalším způsobem by mohla být propagace biopokrmů speciálními akcemi, kdy by zákazník byl seznámen s touto oblastí a pozván na společenský večer s přednáškou o problematice ekologického zemědělství, následovanou ochutnávkou biopokrmů ve formě rautu. Samozřejmostí by měla být informace o původu surovin. 122
Problémem může být ale nedostupnost potřebných surovin. Biopotraviny patří obecně k dražším. Samozřejmě v supermarketech je možnost zakoupit už relativně širokou škálu bioproduktů, ale cena je zde výrazně vyšší než při přímém odběru od producenta. Zaměříme-li se na Moravskoslezský kraj tak zjistíme, že jsou zde pouze tři možnosti, jak biopotraviny nakoupit přímo od farmáře. Jsou to „Bedýnky z Poodří“, což farma v okrese Ostrava, kde farmář provozuje bedýnky, přímý prodej i samosběr. Je zde možnost koupě ovoce a zeleniny, bylin a koření, květin a medu. Dále je možnost využít neformální bioklub „Bedýnky“,ten má působnost v okresech Opava a Ostrava. V bioklubu „Bedýnky“ lze sezónně jednou týdně nakoupit ovoce a zeleninu. Kapacita bioklubu je 50-100 osob. Poslední možností, jak v Moravskoslezském kraji nakoupit biopotraviny přímo od farmáře, je „Beskydský Bioklubík“. Tady hovoříme o neformálním bioklubu, který odebírá ovoce, zeleninu, byliny, koření a med z farmy Komárků od Opavy. Tyto suroviny během sezóny rozváží jednou týdně na sběrná místa do Ostravy, Frýdku-Místku, Havířova a Českého Těšína. ZÁVĚRY Problematika zavádění biopokrmů do běžných nabídek restaurací je současnosti stále novinkou, ač fenomén biopotravin je na našem trhu už znám delší dobu. Cílem příspěvku bylo objasnit základní předpoklady pro pochopení základních principů ekologické zemědělství, vydefinovat, jaké jsou stěžejní rozdíly mezi tradičním způsobem hospodaření a ekologickým přístupem k zisku surovin pro výrobu potravin. Základní informace vycházeli z dostupných literárních zdrojů, jejich prostudování a vytvoření jakýchsi návrhů pro praxi. Největším problém řešeným v oblasti pohostinství je bezpochyby hojné používání různých dochucovadel apod., které obsahují ve velké míře aditiva, jež jsou nejvíce neorganického původu a představují pro náš organismus zátěž. V rámci přípravy biopokrmů by mělo být použití přídatných látek úplné tabu. Lze uvažovat o využití aditiv přírodního původu, jako jsou karotenoidní barviva nebo agar, jako zahušťovadla, ten lze například již sehnat v biokvalitě. Pro provozovatele gastronomického provozu představuje zavedení pokrmů v bio kvalitě velkou výzvu a hlavně příležitost, jak vylepšit své renomé u zákazníků. Mnoho lidí v dnešní době začíná preferovat biopotraviny i přes jejich vyšší cenu. Uvědomují si zdravotní přínos pro sebe, ale také například etický pohled na chov hospodářských zvířat. Zavedení a propagace biopokrmů může být také využito jako konkurenční výhoda. Provozovatel může využít nových prostředků propagace, uspořádat speciální akce s nabídkou biopokrmů, sestavovat speciální menu nebo vyčlenit celou sekci v jídelním lístku právě pro tyto pokrmy. Tato oblast nabízí mnoho příležitostí a bylo by jistě na místě zamyslet se nad začleněním tohoto produktu do běžné nabídky restaurací.
ZDROJE 1 Babička, L. (2010), Maso 1/2010, Tanec kolem “Éček, str.17, ISSN 1210-4086. 2 Brožová, Ž., Kaspříková, L.,(2008), L. Čerstvé potraviny na dosah: Založte si s přáteli bioklub. 2. Vyd. Brno: Hnutí DUHA, ISBN 978–80–86834–23–8.
123
3 Burešová, P. (2006), Přecitlivělost na potraviny [Online], ztažené 1. dubna 2011, z http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?prn=1&baf=0&nid=11325&doctype=ART&docid=10 00140&chnum=5&inqResults=11357 4 Elliot, R. (1997), Vegetarian meals for students. 1st ed. London: Harper Collons Publishers, 80 p. ISBN 0583-33119-X. 5 Kotler, P. (2007), Marketing managament, 12. Vyd. Praha: Graha Publishing, 784 p., ISBN 978-80-274-1379-5. 6 Królová, K. (2009), Hygiena a výživa I.: distanční studijní opora. 1. Vyd. Karviná: SUOPF, 116 s. 7 Kozel, R. a kol. (2006), Moderní marketingový výzkum. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 277 s. ISBN 80-247-0966-X. 8 Maradová, E. (2007), Výživa a hygiena ve stravovacích službách. 2. vyd. Praha: Tiskářské služby – Rudolf Valenta, 196 s. ISBN 80-86578-69-9. 9 Ministerstvo zemědělství, (2009), Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009 „zelená zpráva“. 1. vyd. Praha: MS Polygrafie s.r.o. – Bělá pod Bezdězem, 224 s. ISBN 978-807084-940-8. 10 Moudrý, J. (1997), Bioprodukty. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, 37 s. ISBN 80-7105-138-1. 11 Reinhold, M., Hermann, G., Kessler, T. (2003), Restaurace a host. 1st ed. Haan-Gruiten: Fachbuchverlag Pfannenberg, 604 p. ISBN 978-80-86706-18-4. 12 Stávková, J., Dufek, J. (2004), Marketingový výzkum. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 189 s. ISBN 80-7157-795-2. 13 Stříbrná , M., Mikula, P. (2003), Agroturistika a biopotraviny. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 51 s. ISBN 80-7271-137-7. 14 Syrový, V., (2008) Víme, co jíme aneb průvodce „Éčky“ v potravinách. Brno: Integrál, 130 s., ISBN 80-9031379-5. 15 Václavík, T. (2010), Kam pro bedýnky [Online], stažené 21. března 2011, z Bio-info.cz. Vrbová, T., (2001), Víme, co jíme aneb průvodce „Éčky“ v potravinách, Praha:Ekohaus, 268 s. ISBN 80-238-7504-3. Legislativa Vyhláška č.235/2010 Sb., ze dne 19. července 2010, která stanovuje požadavky na čistotu a identifikaci přídatných látek Vyhláška č. 127/2008 Sb. ze dne 1. dubna 2008, kterou se mění vyhláška č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 4/2008 Sb. Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. ledna 2008, kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin Vyhláška č. 319/2007 Sb. ze dne 30. listopadu 2007, kterou se mění vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek Vyhláška č. 113/2005 Sb. ze dne 4. března 2005 o způsobu označování potravin a tabákových výrobků
124
Vyhláška č. 53/2002Sb. Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky použití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků Vyhláška č. 54/2002Sb. Ministerstva zdravotnictví ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek Zákon č. 110/1997 Sb. Ministerstva zemědělství O potravinách a tabákových výrobcích Nařízení EP a Rady č. 852/2004 O hygieně potravin Nařízení EP a Rady č. 178/2002 kterým se stanoví Obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy, týkající se bezpečnosti potravin – článek 8, článek 18 Nařízení EP a Rady č.1333/2008 O potravinářských přídatných látkách Kontaktní údaje: Mgr. Królová Klára odborný asistent Katedry cestovního ruchu, SU Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Na Vyhlídce 1079/1, 735 06 Karviná - Nové Město [email protected] Ing. Miroslava Kostková, Ph.D. vedoucí Katedry cestovního ruchu, SU Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Na Vyhlídce 1079/1, 735 06 Karviná - Nové Město [email protected]
125
Konkrétní realizace předmětu Metodika práce průvodce – příprava a vedení zahraničního zájezdu Concrete realization of the course Methodology of guide working – preparation and managing of conducted tour abroad Olga Kubová
Abstrakt: Cestovní ruch se stává neoddělitelnou součástí života většiny populace ve vyspělém světě. Lidé cestují za poznáním, rekreací, zábavou, ale i za prací a cestování se stává velmi významným fenoménem moderní doby. Na svých cestách vyžadují turisté základní služby jako je ubytování, stravování a doprava, ale i ostatní služby. Jedna ze stěžejních služeb v cestovním ruchu je služba průvodcovská. Jakkoliv jsou turisté v cestovním ruchu různorodí, většinou vyžadují služby, které jsou na jedné straně určitým způsobem rozmanité, ale na druhé straně patřičně standardizované. Klíčová slova: poznávací zájezd, zájezd, průvodce cestovního ruchu, cestovní kancelář, služby cestovního ruchu, ubytování, stravování, doprava. Abstract: Tourism has been an unseparable part of life of most population in developed world. People travel for knowledge, recreation, fun but also for job opportunities. Travel becomes a very important phenomenon of modern age. On their journeys tourists demand basic services such as accommodation, food and transport but also other types of services. One of the fundamental services in tourism is guiding. Although tourists are diverse, they typically require services that are on the one hand, varied in some way, but on the other hand, properly standardized. Key words: guided tour, trip, tourgiude, travel agency, tourismservises, accommodation, catering, transport
Úvod Jak známo, Evropa má z hlediska provozování aktivit CR i z hlediska historického výhodné a mohli bychom říci výsadní postavení, a to v tom smyslu, že se na poměrně malém území nacházejí téměř všechny atraktivity CR. V ostatních oblastech - ať už jde o Asii, Austrálií a Oceánií, Spojené státy americké, už tato výhoda není tak zřejmá. Evropa oplývá historickými památkami od starověku přes středověk až po novodobé architektonické skvosty. Zejména tato lákadla jsou magnetem nejen pro evropské turisty, ale hlavně pro klienty z mimoevropských částí světa, kteří zde vyhledávají kulturní zajímavosti a díla v muzeích, knihovnách, ale i koncertních síních. Jedinečnou aktivitou v Evropě je tradiční provozování lázeňství, které se těší dlouhé tradici. Na druhé straně se zde na malém území nacházejí pohoří i alpské velehory, které mohou být využívány jak pro zimní sporty, tak pro letní činnosti, spojené s různými typy turistiky. Dalším lákadlem jsou především moře teplá - Středozemní, Egejské a Jaderské, která využívají nejen zmínění evropští turisté, ale v nemalé míře i účastníci ze vzdálenějších oblastí. Nesmíme také zapomenout na existenci velkých zábavních parků. Ty se v posledních letech také v Evropě více rozšířily a dostaly poměrně modernější podobu.
126
Popis tématu Nápad založit školní cestovní agenturu vznikl na základě samotného poslání oboru cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Studenti tohoto oboru se v rámci svého zaměření zúčastňovali různých zájezdů a akcí v rámci své povinné praxe. Tato forma praxe má na této škole již dlouholetou tradici, ještě z dob fungování Vyšší odborné školy. Ačkoliv byly tyto produkty většinou nakupovány od jiných komerčních subjektů, studenti se aktivně podíleli na jejich zabezpečování z hlediska doplnění určitých služeb. Vznikla tady proto myšlenka, zajišťovat si tyto produkty vlastními silami. Autorem myšlenky byl vedoucí katedry cestovního ruchu Dr. Rux , který je v této oblasti uznávaným odborníkem a má dlouholetou praxi. Ze začátku byl garantem pro styk s okolím (uzavírání smluv jak s dodavateli služeb, tak i s našimi potencionálními odběrateli.), ale také přispíval svými zkušenostmi po stránce metodické. Cestovní agenturu/kancelář vede slečna Doležalová, která v minulosti vlastnila fungující cestovní agenturu v Třebíči. Výše jmenovaná - ředitelka agentury/kanceláře má proto pro tuto funkci patřičné předpoklady a potřebnou víceletou praxi. V začátku fungování agentury byla s paní. M. Doležalovou a vedením VŠPJ uzavřena dohoda o provedení práce, v současné době je s výše jmenovanou uzavřen pracovní poměr. Kromě práce ředitelky agentury se na činnosti v cestovní kanceláři a zajišťování služeb podílejí studenti, kteří zde vykonávají svoji předepsanou praxi Studenti oboru cestovní ruch se v rámci svého zaměření zúčastňují různých zájezdů a akcí v rámci své praxe. Nová školní cestovní agentura/cestovní kancelář nyní sama zajišťuje určité produkty, které slouží hlavně pro výuku studentů. Zřízení reálné cestovní kanceláře v budově školy umožňuje studentům, aktivně se podílet na práci v tomto daném oboru – oboru cestovní ruch. Kromě samotné práce v této cestovní kanceláři mají možnost účastnit se na různých veletrzích a na fam tripech. Tato jejich činnost je regulérně započítávána do takzvaných. „let praxe“, takže se lépe uplatní na trhu práce po ukončení studia, nebo např. při získávání živnostenského listu, pro případné jejich další podnikání po skočení studia. Práce v cestovní kanceláři a agentuře je úzce spjata s výukou předmětů Marketing cestovních kanceláří, dále volitelného předmětu Cestovní kancelář, Metodika práce průvodce aj. Studenti, kteří vykonávají praxi v této cestovní kanceláři se dále vzdělávají v oblasti právních podmínek cestovních kanceláří a cestovních agentur, dále budou muset mít základní vzdělání v oblasti psychologie prodeje a společenského protokolu, i účetnictví. Dále by měli zvládnout techniku práce v cestovní kanceláři, a seznámit se s rezervačními systémy. Jedinečnost tohoto projektu vidí její autoři především v tom, že nabízí harmonické spojení teoretické výuky s každodenní praxí. Tímto způsobem výuky se tato škola přiblíží k nemodernějším didaktickým trendům. Autoři nazvali Cestovní agenturu/cestovní kancelář Vysoká škola polytechnická Jihlava s logem“SOVA“, právní forma je živnost ohlašovací, vázaná. Majitelem této cestovní kanceláře je VŠPJ. Účetnictví zajišťuje také VŠPJ, jako své další hospodářské středisko. Plánované zahájení komerční činnosti cestovní agentury bylo uskutečněno v lednu roku 2008, kdy se začaly uzavírat první smlouvy.
127
Období prvního rozvoje začalo podle plánu v sezóně duben až červen 2007. Hlavní přípravy proběhly už v červnu roce 2007. Příprava materiálního zabezpečení stavební úpravy (kancelář, software) proběhly během měsíců září a října 2007 Živnostenský list byl získán v Jihlavě dne 1.10.02007 a Koncesní listina dne 7.3. 2008. Reálná školní cestovní kancelář zajišťuje prodej svých zájezdů, které jsou jejími produkty a jsou ze zákona pojištěny, dále prodává produkty jiných cestovních kanceláří, za které nese odpovědnost mateřská cestovní kancelář (tedy ta, která je sestavuje) a tudíž cestovní kancelář VŠPJ nenese už zodpovědnost za jejich zájezd. Dále školní cestovní kancelář pořádá jednodenní školní výlety např. do Prahy, Vídně (spolupráce se základními školami a se středními školami). Výše jmenovaná kancelář organizuje také zájezdy pro veřejnost např. do Prahy, Vídně, Drážďan, Budapešti, zájezdy na koncerty, na sportovní akce atd. Dále zajišťuje letenky, pojištění , provádí informační činnost a ostatní činnosti , které souvisejí s cestovním ruchem. Všechny tyto produkty si mohou potencionální zákazníci kupovat jak v cestovní kanceláři školy, tak na www. stránkách, kde byl vytvořen odpovídající software. Kromě vnitřního vybavení bylo třeba vytvořit potřebnou materiální propagaci jak v budově, tak i na budově školy – nápisy, loga Ačkoliv v současné době existuje na trhu cestovního ruchu značná konkurence, tento projekt má výhodnou pozici. Tato výhoda spočívá v tom, že je zde relativně zajištěna potencionální skupinu zákazníků. Tento segment tvoří zejména studenti vysoké školy jak v prezenčním studiu, studenti v kombinovaném programu, tak i posluchači U3V, a jejich rodinní příslušníci a známí. Na zajišťování účastníků na akcích VŠPJ je mimo jiné používán také tzv. pobídkový program získávání účastníků. Dodavatelé cestovní kanceláře VŠPJ jsou zejména tvůrci produktů - cestovní kanceláře. Cestovní kancelář spolupracuje s mnoha subjekty, které operují na trhu cestovního ruchu, ale také s různými dopravci atd. Odběrateli jsou hlavně studenti VŠPJ a jejich rodinní příslušníci, zaměstnanci školy, dále studenti ostatních středních škol a základních škol v regionu - ( bylo jednáno na Krajském úřadě odboru školství), ale také ostatní veřejnost. Dále to jsou také různé firmy a podniky, které si zde mohou objednávat různé akce v rámci podnikového sociálního programu. (spolupráce např. s firmou Bosch). Po zavedení agentury/cestovní kanceláře se jeví tato složka ekonomicky soběstačná, u které je do budoucna plánován kladný hospodářský výsledek. Finanční zdroje, které v budoucnu vzniknou, hodláme po uhrazení nákladů dávat zpátky na zajištění výuky Kancelář zajišťuje jednodenní produkty, kde si naší studenti vyzkouší metodiku průvodcovské činnosti: např. Památky UNESCO Vysočina – Telč, Třebíč, Zelená hora Památky UNESCO Český Krumlov a Holešovice Památky UNESCO Praha Památky UNESCO Brno, Moravský kras Památky UNESCO Salzburg,
128
Kromě těchto aktivit zajišťuje kancelář letenky, cestovní pojištění a poskytuje různé související služby a informace. Co se týká dlouhodobějších zájezdů kancelář organizuje tyto poznávací zájezdy nejen pro studenty: Maďarsko Španělsko Švýcarsko Francie (Paříž) Velká Británie (Londýn) Praha Německo Slovensko Provoz agentury/cestovní kanceláře je veden ředitelkou agentury/cestovní kanceláře slečnou Doležalovou za metodického přispění autorem projektu Dr. Ruxem. Kromě toho se podílí na kontrole agentury rektorát VŠPJ. Myšlenka zřídit vlastní školní cestovní agenturu na VŠPJ byla motivována dlouholetou zkušeností pana Dr. Ruxe, který působí na VŠPJ od jejího vzniku a problematikou cestovního ruchu se zabývá již řadu let. Jeho aktivity v této oblasti jsou velmi široké. Hlavní cíl zřízení agentury/cestovní kanceláře je zkvalitnění výuky studentů a spojení teoretické výuky s praxí. Tímto způsobem výuky se VŠPJ zařadila mezi školy, které moderním způsobem aplikují didaktické metody výuky. Úspěšné vedení agentury/cestovní kanceláře zajistí také dobré jméno nejen mezi laickou veřejností, ale také v okolí (podnikatelé, státní instituce). V neposlední řadě si může dobrými výsledky získat prestiž mezi ostatními vysokými školami. Možnosti praktické výuky studentů v agentuře/cestovní kanceláři může vyvolat zájem dalších zájemců o studium na VŠPJ. Nezanedbatelný je také plánovaný kladný finanční přínos, který bude dále využíván na zkvalitnění výuky a je důkazem úspěšnosti projektu. Část turistů preferuje pobytový zájezd bez potřeby cokoli vidět nebo slyšet cestou. Na důležitosti nabývá místní delegát, který podává informace o ubytování, stravování, poradí, kde je místní nejhezčí pláž, první pomoc, nejbližší bankomat nebo vyreklamuje v letadle ztracené kufry, nabídne fakultativní výlety, pomůže jazykově nevybaveným lidem atd. Tuto práci není možno vykonávat jen z finančních důvodů. Nutným předpokladem je láska k lidem a zájem o jejich problémy. Průvodce musí nejen rád cestovat a poznávat cizí kraje, ale musí se také celoživotně vzdělávat, sledovat odbornou literaturu a informace a informace na internetu. Povolání průvodce cestovního ruchu se na první pohled zdá být jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších povolání. Průvodce nejen zdarma poznává nejhezčí místa světa, ale ještě je za to placen, v autobuse sedí na místě, ze kterého je nejlépe vidět, a má řadu dalších výhod. Realita je však jiná. Zájemce o práci průvodce si musí uvědomit, že jde o práci psychicky i fyzicky velice náročnou. Průvodce dává konečnou podobu zájezdu. Špatný průvodce zkazí i cestovní kanceláří výborně připravený zájezd a naopak dobrý průvodce i při nedostatečném organizačním zajištění zájezdu dokáže mnohé zachránit. Z vlastní mnohaleté zkušenosti mohu srovnat dvě povolání, a sice povolání učitele a průvodce. Obě jsou namáhavá, ale domnívám
129
se, že povolání průvodce zájezdů je náročnější po stránce psychické i fyzické. Průvodce je prakticky 24 hodin denně vystaven nejrůznějším požadavkům turistů, má značnou odpovědnost za životy a zdraví turistů, za úspěch zájezdu a za svěřené finanční prostředky. Je nucen řešit nejrůznější problémové situace, jako je onemocnění účastníka, ztráta dokladů, krádež, různé stížnosti, konflikty atd. Zatímco učitel se celý školní rok setkává se stejnými studenty, pro průvodce je každý zájezd jiný. Jiní lidé a jiné požadavky vyžadují jinou individuální přípravu. Na každý zájezd se musí průvodce pečlivě připravit. Způsob a délka přípravy je závislá na zkušenostech průvodce, na charakteru zájezdu a na mnoha dalších okolnostech. Příprava průvodce na zájezd prakticky začíná již v okamžiku uzavření smlouvy s cestovní kanceláří o zajištění průvodcovských služeb na daném zájezdu a je ji možno rozdělit do několika částí:
Dohoda s cestovní kanceláří o provedení průvodcovských služeb, Zpracování informačního minima, Topografická příprava Chronologická příprava Psychologická příprava, Seznámení s druhem a podmínkami pojištění, Příprava slovního projevu, Převzetí zájezdu v cestovní kanceláři.
Ve dnech 22.4. 2011 až 25.4. 2011 se uskutečnil poznávací zájezd do Německa, který byl realizován jako praxe studentů VŠPJ v Jihlavě v rámci předmětu Metodika práce průvodce. Na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě existuje reálná cestovní kancelář a cestovní agentura, která vytváří produkty – sestavuje zájezdy, zejména pro své studenty a jejich rodinné příslušníky, kteří svoji účastí a přípravou spoludotvářejí konkrétní produkt a tím splní svoji povinnost účasti na předmětu odborná praxe. Konkrétní produkt – poznávací zájezd Postupim – Berlín- Drážďanybyl koncipován do čtyř dnů: 1. den - odjezd z Jihlavy ve 22:30 hod. 2. den - příjezd do Postupimi (prohlídka města, prohlídka zámku Schloeser von Sanssouci, Neues Palais, Neue Kammern, odpoledne prohlídka Cecilienhof) ubytování 3. den - odjezd do Berlína (Fridrichfelde, Alexanderplatz, třída Unter den Linden, Braniborská brána, Charlotenburg, Pergamon Insel, Berliner Fernsehturm), odjezd do Tropic Island – ubytování – večerní program 4. den – odjezd do Drážďan (Zwinger, Sempersoper, Residenzschloss, Bruehlsche Terrase, Ofundus Molkerei); návrat do ČR ve večerních hodinách Tento produkt je sestavován tak, aby se téměř všichni účastníci – studenti podíleli na přípravě a práci průvodce zájezdu. Zájezd odborně zastřešuje a vede zkušený certifikovaný průvodce z řad akademických pracovníků. Studenti vypracují a plní tyto úkoly: 1. organizační vedoucí – 2 studenti; kteří zkontrolují účastníky na začátku zájezdu a vždy pří odjezdu z místa zkontrolují a přepočítají počet účastníků.
130
2. zasedací pořádek – 2 studenti; tento úkol vzniká již při přípravě zájezdu a respektuje, kde chtějí účastníci sedět, zejména, jestliže mají sebou rodinné příslušníky, nebo mají nějaké zdravotní indispozice. 3. fotodokumentace – student má za úkol dokumentovat průběh zájezdu, snímky se posléze zveřejní na stránkách katedry cestovního ruchu 4. časový harmonogram zájezdu, student zaznamenává veškeré údaje o průběhu zájezdu – časovém harmonogramu, přibližné kilometry apod. (tyto údaje slouží při sestavování příštího zájezdu a jeho eventuelnímu vylepšení) 5. Ostatní studenti – podle velikosti autobusu a počtu míst v něm dostanou úkoly, týkající se navštívených památek, ale i ostatních objektů během zájezdu. Studenti si připraví referáty, které koncipují do tzv. excerpčních lístků a jestliže nastane vhodná situace, ať již v autobusu nebo přímo ve městě, u historické budovy či u jiné pamětihodnosti, studenti přednášejí o daném objektu. Studenti si připravili tyto průvodcovské přednášky: a) Zajímavosti cestou na českém území na hranice (například České středohoří, Říp, Litoměřice,Milešovka, Krušné hory, Jáchymov). b) Zajímavosti cestou na německém území z hranic až do Berlína c) Německo – historie do 1. světové války d) Německo – historie od 1. světové války (včetně) až do současnosti e) Německo geografie obyvatelstvo, politika, hospodářství f) Německo – místa pro dovolené – hory, lázně, festivaly g) Památky UNESCO na severu Německa (přehled a spolkové země, ve kterých se nachází) h) Německá literatura a hudba, německá architektura, sochařství a malířství i) Německo – veletrhy a výstavy, německá kuchyně j) Německo – doprava (námořní –přístavy, letecká – letiště, automobilová – dálnice) k) Postupim (město jako celek), Schloesrer von Sanssouci l) Berlín – historie města (bez Berlínské zdi) m) East Side Gallery, Oberbaumbruecke, Checkpoint Charlie, Friedrichsfelde, bulvár Karla Marxe Kreuzberg n) Alexanderplatz, třída Unter den Linden, Braniborská Brána o) Zámek Bellevue, Postdamer a Leipziger Platz p) BerlinerFernsehturm, Zoologische Garten q) Museuminsel Berlin, Pergamonoltar, Das Ischtar – Tor Babylon r) Alte Nationalgalerie, Bodemuseum s) Charlotenburg, Berlínská zeď, pojem Holocaust t) Tropic Island u) Drážďany – historie města v) Zwinger, Semperova opera, Rezidenzchloss w) Bruehlsche Terrasse, Ofundus Molkerei. Frauenkirche
131
Závěr Kvalitní přípravu na náročný poznávací zahraniční zájezd je možno srovnat s přípravou na náročnou zkoušku na vysoké škole. Rovněž je třeba si uvědomit, že za posledních dvacet let se samostatnost, scestovalost a jazyková vybavenost lidí podstatně zvýšila a zvýšily se i nároky na práci průvodce. Turisté jsou stále více náročnější a vzdělanější a na jedné straně vyžadují za své peníze služby, které jsou na jedné straně standardizované a na druhé straně, takové, které jsou různorodé. Přesto doporučuji každému pracovníkovi v cestovním ruchu, aby se tomuto povolání alespoň na určitou dobu věnoval. Průvodce cestovního ruchu má nejblíže k turistům a jako prvý slyší jejich názory. Setkává se s dodavateli různých služeb a získává velmi cenné zkušenosti, které může později uplatnit při výkonu nejrůznějších povolání v průmyslu turismu. Slova turismus a cestovní ruch jsou synonyma. Slovo turismus je doporučováno více, neboť se používá ve všech světových jazycích. Úroveň práce průvodců je jedním z měřítek vyspělosti státu v oblasti cestovního ruchu.
Literatura 1 ORIEŠKA, J: Metodika činnosti průvodce. Idea Servis Praha 1994, ISBN 80-85970-03-1 2 RUX, J.- RUXOVÁ, A, Příručka průvodce cestovního ruchu. Skripta VOŠ Jihlava, Jihlava 2002 3 INDROVÁ, J a kolektiv, Cestovní ruch Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomia, Praha 2009 ISBN 978-80-245-1569-4 4 RUX, J- Metodika průvodcovské činnosti Vysoká škola polytechnická Jihlava, Jihlava únor 2007 Institut celoživotního vzdělávání
Kontaktní údaje: Ing. Olga Kubová Vysoká škola obchodní a hotelová Brno Bosonožská 9, 625 00 Brno email: [email protected]
132
Veřejnoprávní úprava pojišťovnictví v České republice Ondřej Melichar Abstrakt: Na pojištění je možné nahlížet ze dvou úhlů pohledu: jako na ekonomickou kategorii a jako na právní vztah. Pojištění z ekonomického úhlu znamená, že se pojištění uskutečňuje v peněžní formě. Z právního pohledu představuje pojištění závazkový právní vztah mezi pojistníkem a pojistitelem, jehož obsahem je pojistná ochrana klienta. Tento vztah se odehrává v mezích daných veřejným pojistným právem. Cílem předkládaného článku je charakterizovat veřejnoprávní úpravu pojišťovnictví v České republice. Po stručném představení vývoje pojistného práva je věnována pozornost stávající veřejnoprávní úpravě pojišťovnictví. Veřejné pojistné právo je základem právní regulace pojišťovnictví. Určuje kdo, jakým způsobem a za jakých podmínek může vykonávat pojišťovací činnost na území České republiky. Základními právními předpisy veřejného pojistného práva jsou zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví vstoupil v platnost dne 1. ledna 2010. Tento zákon sleduje dva cíle. Prvním cílem je zohlednění změn, ke kterým došlo v podnikání pojišťoven a zajišťoven na jednotném vnitřním trhu. Druhým je zajištění sladění národní úpravy s evropskou a převzetí evrpských směrnic do národního právního řádu. Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí definuje pojišťovací zprostředkovatele, likvidátory pojistných událostí a jejich práva a povinnosti. Rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi pojišťovacích zprostředkovatelů spočívá především v rozsahu činností, které mohou vykonávat. Klíčová slova: pojišťovnictví, vývoj právní úpravy,, veřejné pojistné právo, soukromé pojistné právo Abstract: The insurance can be viewed from two perspectives: as an economic category and as a legal relationship. Insurance from an economic point means that the insurance is effected in cash. From a legal point of view the insurance represents contractual legal relationship between the policyholder and the insurer, whose content is the insurance protection of clients. This relationship is set within the bounds of public insurance law. The aim of the present article is to characterize public insurance regulation in the Czech Republic. After a brief presentation of the development of insurance law attention is given to existing public insurance law. Public insurance law is the legal basis for insurance regulation. It determines who, how and under what conditions they can carry on insurance business in the Czech Republic. The basic laws of public insurance law is Insurance Law No. 277/2009 Coll., and Law No. 38/2004 Coll. Insurance Intermediaries and Independent Loss Adjusters. Insurance Law entered into force on 1 January 2010. This Act has two purposes. The first is to take account of changes occurring in the business of insurance and reinsurance in the single internal market. The second is to ensure the harmonization of national and European legislation and transposition of European directives into national law. Act No. 38/2004 Coll., Insurance Intermediaries and Independent Loss Adjusters defines insurance brokers, loss adjusters and their rights and obligations. The difference between the different categories of insurance intermediaries lies in the range of activities they may undertake. Key words: insurance, development of legal regulation, public insurance law, private insurance law
ÚVOD Pojišťovnictví je významným odvětvím národního hospodářství a jako takové je takřka nezbytnou součástí lidských životů. Pro toto tvrzení lze najít dva důvody. Prvním důvodem je, že lidský život ohrožuje řada nejrůznějších rizik, respektive náhodných událostí. Přitom platí, že riziko vyjadřuje pravděpodobnost vzniku náhodné události. Náhodné události představují důsledky přírodních sil nebo nežádoucího chování lidi (např. vandalismu). Druhým důvodem je, že existuje jen velmi málo rizik, která se nedají pojistit. Pojišťovnictví je institucionalizovaným pojištěním. Zahrnuje pouze ty instituce a činnosti, které jsou poskytovány na komerční bázi.- nezahrnuje tedy instituce sociálního pojištění a zdravotní pojišťovny. 133
Na pojištění se lze dívat ze dvou úhlů pohledu: jako na ekonomickou kategorii a jako na právní vztah. Pojištění z ekonomického úhlu znamená, že se pojištění uskutečňuje v peněžní formě. Závazek pojišťovny z pojištění (výplata pojistného plnění) a závazek klienta (úhrada pojistného) představuje pohyb peněžních prostředků. Z právního pohledu představuje pojištění závazkový právní vztah mezi pojistníkem a pojistitelem, jehož obsahem je pojistná ochrana klienta. Tento vztah se odehrává v mezích daných veřejným pojistným právem.
1. CHARAKTERISTIKA PRÁVNÍ ÚPRAVY POJIŠŤOVNCITVÍ Právní úpravu pojišťovnictví představuje pojistné právo, tj. soubor právních norem, obsažených v obecně závazných předpisech, které se týkají pojištění a pojišťovnictví. Pojistné právo se člení na pojistné právo veřejné a pojistné právo soukromé. Dělení práva na právo veřejné a soukromé má svůj původ v římském právu. Základními znaky veřejného práva jsou nerovné postavení stran a kogentnost právních norem. Pro soukromé právo je naproti tomu typické rovné postavení stran a převaha dispozitivních právních norem. Veřejné pojistné právo je součástí nefiskální části finančního práva. Dalšími subsystémy nefiskální části finančního práva jsou měnové, devizové a puncovní právo. Úkolem nefiskální části finančního práva je regulovat podstatu peněz a peněžního systému. Naproti tomu fiskální část finančního práva je zaměřena na regulaci těch vztahů, v jejichž rámci dochází k toku peněz. Smyslem veřejného pojistného práva je především stanovit podmínky, za kterých je možno provozovat činnost v pojišťovnictví. Určuje podmínky, které musí splňovat pojišťovny, pojišťovací zprostředkovatelé a samostatní likvidátoři pojistných událostí. Soukromé pojistného právo upravuje vztahy, které vznikají mezi jednotlivými subjekty pojištění, tj. mezi pojistiteli (pojišťovnami) a pojistníky (klienty pojišťoven). Právní předpisy veřejného pojistného práva: zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí Právní předpisy soukromého pojistného práva: zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním
2. VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY POJIŠŤOVNICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE Právní úprava pojišťovnictví vždy odrážela soudobé společenské změny, ke kterým na území dnešní České republiky docházelo. První významnou změnou, ke které došlo ve 20. století na 134
území České republiky, byl vznik samostatné Československé republiky. Prvním právním předpisem, který byl v nově vzniklém státu přijat, byla recepční norma. Recepční normou byly převzaty rakouské zákony pro českou část a uherské zákony pro slovenskou část a Podkarpatskou Rus. Záhy se objevily debaty, zda ponechat převzatou právní úpravu nebo uzákonit vlastní. Tato debata byla ukončena v roce 1934 přijetím zákona o pojistné smlouvě. K výraznému zásahu do československé právní úpravy pojišťovnictví došlo v období Protektorátu Čechy a Morava, kdy stávající československá byla nahrazena říšskou právní úpravou. Říšský zásah do oblasti pojišťovnictví se neomezil pouze na právní úpravu. Pojistné kmeny byly převedeny na říšské pojišťovny. Obchodí bezprostředně po skončení druhé světové války nepřineslo v pojišťovnictví obrat k lepšímu. Dekretem prezidenta republiky č. 103/1945 Sb. ze dne 24. října 1945 se znárodnilo soukromé pojišťovnictví na území Československé republiky. Následně bylo vytvořeno pět pojišťoven (národních podniků). V roce 1948 byla vytvořena jediná pojišťovna- Československá pojišťovna, národní podnik. Sídlo pojišťovny bylo v Praze, v Bratislavě bylo ředitelství pro Slovensko. Československá státní pojišťovna se stala jedinou institucí, která mohla pojišťovat vnitrostátní a zahraniční rizika. Jediným pozitivem, které lze na vytvoření jediné pojišťovny najít, je snížení fixních nákladů. V 50. letech proběhly další zásahy do pojišťovnictví. Nejprve byla v roce 1953 provedena měnová reforma. Tato reforma výrazně otřásla důvěrou v životní pojištění. Důvodem byl nevýhodný kurz přepočtu hodnot životního pojištění. V 50. letech došlo také k zákazu pojištění státního majetku. Tento zákaz byl posléze zrušen. V roce 1968 došlo k federativnímu uspořádání Československé republiky. Tato skutečnost měla dopad i na pojišťovnictví. Zákonem č. 162/1968 Sb., o pojišťovnictví byla Československá státní pojišťovna rozdělena na dva samostatné subjekty- Českou stání pojišťovnu (se sídlem v Praze) a Slovenskou státní pojišťovnu (se sídlem v Bratislavě). Rok 1989 přinesl zásadní proměnu pojišťovnictví. Mezi nejdůležitější události patří rozpad státního monopolu, zavedení tržního prostředí, vznik České republiky a vstup do Evropské unie. Právní rámec změn v pojišťovnictví v 90. letech představoval nový zákon o pojišťovnictví- zákon ČNR č. 185/1991 Sb. Tento zákon stanovil základní pravidla pro podnikání v oblasti pojišťovnictví. V roce 1994 byla publikována prováděcí vyhláška Ministerstva financí č. 52/1994 Sb. k zákonu o pojišťovnictví. Vyhláška určila způsob tvorby, použití a umístění technický rezerv pojišťoven. Na konci 90. let byl přijat nový zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. V roce 1999 v České republice byl vytvořen pojistný trh, na kterém existovalo konkurenční prostředí. Z tohoto důvodu se zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví zaměřil především na harmonizaci národní legislativy s legislativou EU a také na právní ochranu klientů pojišťoven. V roce 2009 byl přijat zcela nový zákon č. 277/2009 Sb, o pojišťovnictví který nabyl účinnosti 1. ledna 2010. Podstatné změny, které tento zákon přináší, se týkají regulace pojišťovacího sektoru a činnosti pojišťoven a zajišťoven. Hlavními cíly jsou sladění národní
135
úpravy s evropskou a modernizace právní úpravy tak, aby odpovídala činnosti pojišťoven a zajišťoven na jednotném vnitřním trhu.
3. VEŘEJNOPRÁVNÍ REPUBLICE
ÚPRAVA
POJIŠŤOVNICTVÍ
V
ČESKÉ
Veřejnoprávní předpisy, které se vztahují k pojišťovnictví, vymezují mantinely, mezi kterými se subjekty pojišťovnictví mohou, respektive musí pohybovat. Určují totiž základní předpoklady pro výkon v činnosti pojišťovnictví, práva a povinnosti s touto činností související a také subjekty, které jsou oprávněny dohlížet na dodržování těchto povinností. 3.1 Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví Základními právními předpisy veřejného pojistného práva jsou zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví byl přijat v roce 2009 a nabyl účinnosti 1. ledna 2010. Tento zákon nahradil deset let starý zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Vedle činnosti pojišťoven se vztahuje také na činnost zajišťoven. Hlavním cílem nového zákona je zohlednit změny, ke kterým došlo v podnikání pojišťoven a zajišťoven na jednotném vnitřním trhu. Druhým, neméně důležitým cílem tohoto zákona, je sladit národní úpravu s evropskou a převzít do národního právního řádu evropské směrnice. Z výše uvedeného je zřejmé, že zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví je silně ovlivněn evropskou legislativou. Důvod je nasnadě- pojistný trh (střetává se na něm nabídka a poptávka po pojištění) je součástí finančního trhu. Finanční trh je považován za jednoho z viníků stávající finanční krize. Evropská unie a národní vlády se snaží finanční trh více „svázat“ právními předpisy tak, aby bylo možné další podobné hospodářské krizi předejít. Výrazem této snahy bylo přijetí směrnice Solvency II na jaře 2009. Tato směrnice ukládá pojišťovnám povinnost investovat pouze do takových aktiv, která neohrozí jejich schopnost dostát svým povinnostem vůči klientům. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví je členěn do 7 částí. V první části (Obecná ustanovení) je vymezena působnost tohoto zákona a jsou zde definovány některé základní pojmy. Druhá část (Provozování činností v pojišťovnictví) už vymezuje podmínky, které musí splňovat subjekt, pokud chce podnikat v pojišťovnictví. Jako taková představuje nejdůležitější část tohoto zákona. Základním předpokladem provozování pojišťovací činnosti je, že ji lze vykonávat pouze na základě povolení od České národní banky. Pojišťovnám je uložena obecná povinnost jednat s odbornou péčí a vykonávat svoji činnost tak, aby nebyla ohrožena jejich stabilita a bezpečnost. V druhé části zákona je také pojišťovnám uložena povinnost vytvářet technické rezervy, které mají sloužit k plnění závazků pojišťoven. Z důvodu zachování finanční stability pojišťoven jsou tímto zákonem stanoveny kapitálové požadavky na pojišťovny a zároveň jsou taxativně vymezena aktiva, do kterých pojišťovny mohou investovat prostředky z technických rezerv.
136
Třetí část zákona se zabývá dohledem v pojišťovnictví. Orgánem dohledu v pojišťovnictví je Česká národní banka (dále jen ČNB). Vykonává dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, které mají sídlo na území České republiky. Pokud tuzemská pojišťovna vykonává pojišťovací činnost na území jiného státu, vystupuje ČNB jako domovský orgán dohledu i na území tohoto státu. Hostitelský orgán dohledu má vůči tuzemské pojišťovně jen omezené pravomoci. Toto pravidlo platí recipročně- dohled nad pojišťovnami, které nemají sídlo na území České republiky, vykovávají jejich domovské orgány dohledu. ČNB má jako hostitelský orgán dohledu vůči těmto pojišťovnám jen omezené pravomoci. Česká národní banka může jako orgán dohledu ukládat opatření k nápravě. Těmito opatřeními mohou být např. změna vedoucích osob, zákaz nakládání s některými aktivy nebo předložení ozdravného plánu. ČNB může dále uložit mimořádný audit, zavést nucenou správu, udělit pokutu. Krajním opatřením je odejmutí povolení. Další části zákona jsou relativně méně významné. Čtvrtá část (Mlčenlivost) ukládá všem subjektům, které se setkají s informacemi o pojištění jednotlivých osob a činnosti pojišťoven povinnost mlčenlivosti. Výjimku představuje situace, kdy dotčená osoba dále ke zveřejnění informací souhlas. Tyto informace lze poskytovat také v agregované podobě za předpokladu, že z nich nepůjde určit konkrétní osobu. Pátou část zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví představují společná ustanovení. Společná ustanovení se týkají činnosti ČNB. Na jejich základě může například ČNB uzavírat smlouvy o spolupráci s orgány dohledu jiných států. Předposlední, šestou část zákona tvoří zmocňovací, přechodná a závěrečná ustanovení. Zmocňovací ustanovení umožňují, aby dané oblasti upravila ČNB vyhláškou. Je také stanoveno přechodné období pro přizpůsobení se některým změnám. Závěrečná část zákona, sedmá, je pojmenována jako účinnost. Tvoří ji jedna věta, která říká, že zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2010. 3.2 Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí Druhým základním právním předpisem veřejného pojištění je zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Jak již naznačuje jeho název, tento zákon definuje pojišťovací zprostředkovatele, likvidátory pojistných událostí a jejich práva a povinnosti. Zákon definuje několik kategorií pojišťovacích zprostředkovatelů: vázaný pojišťovací zprostředkovatel podřízený pojišťovací zprostředkovatel pojišťovací agent pojišťovací makléř pojišťovací zprostředkovatel, jehož domovským členským státem není Česká republika Platí, že jednotlivé kategorie pojišťovacích zprostředkovatelů se liší rozsahem činností, které mohou vykonávat.
137
V následující části budou stručně charakterizovány nejdůležitější kategorie pojišťovacích zprostředkovatelů, tj. vázaný pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací agent a pojišťovací makléř. Vázaný pojišťovací zprostředkovatel Přestavuje nejnižší stupeň, na kterém lze zprostředkovatelskou činnost vykonávat. Vázaný pojišťovací zprostředkovatel vykonává svoji činnost jménem a účet jedné nebo více pojišťoven. Zároveň platí, že nesmí nabízet konkurenční produkty. Neinkasuje také pojistné a neposkytuje pojistné plnění. Musí být zapsán v registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí, který vede ČNB.Jeho další povinností je mít základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti dle zákona. Za škodu způsobenou při výkonu jeho činnosti odpovídá příslušná pojišťovna. Pojišťovací agent Stejně jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel, i pojišťovací agent vykonává svoji činnost jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven. Na rozdíl od vázaného pojišťovacího zprostředkovatele však může nabízet konkurenční produkty, inkasovat pojistné a poskytovat pojistné plnění. Musí být zapsán v registru vedeném ČNB. Kvalifikační stupeň, který musí mít, je střední. Musí také doložit odbornou praxi v délce 2 let. Za škodu kterou způsobí v rámci své činnost již neodpovídá pojišťovna, ale pojišťovací agent. Ten musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti s limitem pojistného plnění 1 mil. EUR na každou pojistnou událost, nebo 1,5 mil. EUR při souběhu více událostí. Pojišťovací makléř Pojišťovací makléř představuje pomyslný vrchol zprostředkovatelské činnosti. Důvodem je, že ve své činnosti je vázán obsahem smlouvy uzavřené s klientem. Rozsah činností, které pojišťovací makléř provádí, je poměrně široký: zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí. Pojišťovací makléř musí být také zapsán v registru vedeném ČNB. Kvalifikační stupeň, který musí mít, je vyšší. Odborná praxe je požadována v délce 4 let. Odpovědnost pojišťovacího makléře za škodu způsobenou při výkonu činnosti je stejná jako u pojišťovacího agenta (i s limity pojistného plnění). Z výše uvedeného je jasně vidět, že existuje vztah mezi rozsahem provozované činnosti a vzděláním a praxí pojišťovacího zprostředkovatele. Příčinu tohoto vztahu je možné hledat ve snaze zákonodárce ochránit zájemce o pojištění před pojišťovacími zprostředkovateli, kteří nemají potřebné vzdělání a praxi.
ZÁVĚRY Historie pojišťovnictví na území České republika je odvozována od roku 1827, kdy byla v Praze založena První česká vzájemná pojišťovna. Od tohoto roku prošlo české pojišťovnictví obdobími rozvoje (20. a 30. léta 20. století, 90. léta 20. století) a obdobími útlumu (období socialismu).
138
Stejně jako se měnilo pojišťovnictví, měnila se i jeho právní úprava. V současné době představují nejvýznamnější prameny pojistného práva zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí (veřejné pojistné právo) a zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (soukromé pojistné právo). Veřejné pojistné právo má nezastupitelnou roli při regulaci pojišťovnictví. Určuje podmínky, za jakých lze pojišťovací činnost na území České republiky vykonávat. Naproti tomu soukromé pojistné právo (především zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě) upravuje vztah mezi pojišťovnou a zájemcem o pojištění, respektive klientem pojišťovny. Stanovuje například povinné náležitosti pojistné smlouvy, okamžik vzniku pojištění a způsoby, jakým může pojištění zaniknout. V současné době je pojišťovnictví předmětem zájmů ze strany Evropské unie. Důvodem je snaha EU o zavedení přísnější regulace pojistného trhu v souvislosti se současnou ekonomickou krizí. Je tedy možné očekávat změnu stávající právní úpravy pojišťovnictví.
ZDROJE 1 Čejková, V.; Nečas S. (2006), Pojišťovnictví. Masarykova univerzita 2 Čejková, V.; Řezáč, F., Zuzanám, A. (1998), Pojištění pro podnikatele. : Moraviapress. 3 Mrkývka, P.; Pařízková, I. (2008), Základy finančního práva. 1. vyd. Masarykova univerzita 4 Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví 5 Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí Kontaktní údaje: Ing. Ondřej Melichar Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o. Bosonožská 9 625 00 Brno [email protected]
139
Tlmočenie v profesii sprievodcu cestovného ruchu Andrea Molnárová, Lucia Záhumenská Abstrakt: Príspevok sa zaoberá komplexným spracovaním povolania sprievodcu cestovného ruchu a tlmočníka. Vymedzujeme v ňom príbuznosti a odlišnosti týchto dvoch povolaní, a to najmä v kontexte sprevádzania zahraničných turistov. Cieľom je odpovedať na otázku, či je sprievodca cestovného ruchu kompetentný, resp. nekompetentný vykonávať v rámci sprievodcovskej činnosti aj činnosť tlmočnícku. V príspevku sa zameriame na špecifiká sprievodcovského tlmočenia a tlmočenia v cestovnom ruchu, pozornosť je venovaná najmä lingvistickým aspektom s akcentom na nemecký a anglický jazyk v rámci verbálnej komunikácie, a taktiež prvkom neverbálnej komunikácie a ich vplyvu na proces tlmočenia. Na záver uvádzame odporúčania pre výučbu budúcich sprievodcov cestovného ruchu. Klíčová slova: tlmočník, sprievodca cestovného ruchu, lingvistický aspekt, kulturologický aspekt, kompetencia Abstract: The paper deals with the complex elaboration of the professions of a guide and an interpreter in the tourism industry. We specify the relatedness and differences of these two professions, in the context of guiding foreign visitors in particular. The aim of the paper is to answer the question whether a tour guide is competent or incompetent to perform also as an interpreter within his/her primary role as a guide in the tourism industry. We focus on the particularities of the guide interpreting and interpreting within tourism industry, special attention is paid predominantly to linguistic aspects with the emphasis on German and English language within the verbal communication, as well as to the nonverbal communication items and their impact on the process of interpreting. Consequently, we provide few recommendations for the education of prospective guides in tourism industry. Key words: interpreter, guide in tourism industry, linguistic aspect, cultural aspect, competence
ÚVOD Vplyvom spoločenských zmien koncom 20. storočia sa zvýšila medzinárodná mobilita občanov na Slovensku. Spolu s ňou sa zvýšil záujem o povolania, ktoré až do tohto obdobia boli v úzadí. Medzi takéto povolania patria sprievodca cestovného ruchu a tlmočník. V oboch povolaniach tvorí kontakt a komunikácia s ľuďmi základnú pracovnú náplň. Preto musia adepti tejto profesie disponovať nielen poznatkami odborného a jazykového charakteru, ale aj základnými vedomosťami z oblasti psychológie osobnosti a z oblasti kultúrnych diferencií. V prvej časti príspevku definujeme pojmy „sprievodca cestovného ruchu“ a „tlmočník“. Ďalej sa zameriame na špecifiká sprievodcovského tlmočenia a tlmočenia v cestovnom ruchu. Popíšeme lingvistické aspekty tlmočenia, vplyv verbálnej a neverbálnej komunikácie na prácu s účastníkmi cestovného ruchu. V závere príspevku prinášame odporúčania pre výučbu budúcich sprievodcov cestovného ruchu.
1. SPRIEVODCA CESTOVNÉHO RUCHU V podmienkach Slovenskej republiky má činnosť sprievodcu cestovného ruchu charakter ohlasovacej viazanej živnosti. Zákon definuje sprievodcu cestovného ruchu nasledovne: „Sprievodca v cestovnom ruchu je fyzická osoba, ktorá sprevádza objednávateľov a podáva v dohodnutom jazyku výklad o kultúrnom a prírodnom dedičstve a má odbornú spôsobilosť, na ktorú má osvedčenie o získanom vzdelaní v zmysle § 8 zákona č. 386/1997 Z. z. o ďalšom vzdelávaní a o zmene zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 387/1996 Z. z. o zamestnanosti v znení zákona č. 70/1997 Z. z. v znení neskorších predpisov“ .
140
Po vykonaní odbornej a jazykovej kvalifikačnej skúšky získa uchádzač preukaz sprievodcu cestovného ruchu. Pre výkon sprievodcovskej činnosti sú rôznymi ďalšími nariadeniami definované podmienky ako napríklad - bezúhonnosť, ukončené minimálne úplné stredné vzdelanie s maturitou, organizačné schopnosti a kultivované vystupovanie, schopnosť hovoriť s ľuďmi, základné poznatky o vývoji a súčasnom stupni kultúry a umenia, prehľad o službách cestovného ruchu. Sprievodca cestovného ruchu musí poznať svoje práva a povinnosti, metodiku činnosti pred, počas a po vykonaní práce, vrátane schopnosti riešiť nielen bežné ale aj mimoriadne situácie v styku so sprevádzanými účastníkmi. Kvalifikačným predpokladom pri sprevádzaní zahraničných účastníkov je dostatočná cudzojazyčná kompetencia umožňujúca bežnú komunikáciu, pohotový odborný výklad, respektíve prehľad v cudzom jazyku (Saktor, 2008). 1.6. Tlmočník Tlmočenie je najstaršou formou sprostredkovanej jazykovej komunikácie a má svoje počiatky v dávnej minulosti (Čeňková, 2007). Mnohokrát sa definuje ako najstaršia forma bilingválnej komunikácie. Slovenská asociácia tlmočníkov a prekladateľov definuje tlmočenie ako „vysoko odbornú tvorivú duševnú činnosť spočívajúcu vo verbálnom prevedení informácie zo zdrojového jazyka do cieľového jazyka (SAPT, 2011). Práca tlmočníka je náročná na pohotovosť, má však v porovnaní s prekladateľom menšie nároky na presnosť. Pre dobrú prácu tlmočníka by mali byť vytvorené dobré podmienky ako napríklad včasné poskytnutie podkladov k práci a oboznámenie sa s dôležitými okolnosťami rokovania (Fabiš, 2011). Tlmočník musí disponovať vysokou úrovňou znalosti nielen cudzieho jazyka ale aj materinského jazyka. Ďalej sa vyžaduje rýchle vnímanie a reakcie, výborná pamäť, kultúrna kompetencia a zorientovanosť v reáliách krajín všetkých jazykov, ktoré používa. Ako osoba by mal byť tlmočník komunikatívny, mal by mať schopnosť empatie, schopnosť predvídať a poznať zvyky v rôznych kultúrach (Fabiš, 2011).
2. SPRIEVODCOVSKÉ TLMOČENIE A TLMOČENIE V CESTOVNOM RUCHU V dobe multikulturality a globalizácie sa dostáva čoraz viac do popredia sprievodcovské tlmočenie ako samostatný druh konzekutívneho tlmočenia. Aj napriek tomu, že sa tomuto typu tlmočenia v teoretických prácach doposiaľ nevenovala príliš veľká pozornosť. V kontexte sprievodcovského tlmočenia môže dôjsť k viacerým variantom komunikačnej situácie. Buď sprievodca tlmočí svoj vlastný výklad, ide o tlmočníka-neprofesionála (tlmočenie v cestovnom ruchu) alebo tlmočník-profesionál tlmočí výklad sprievodcušpecialistu (sprievodcovské tlmočenie). „Interkultúrna komunikácia v oblasti cestovného ruchu medzi sprievodcom a recipientom, ktorých jazykové i kultúrne kódy sa nezhodujú, je totiž možná len prostredníctvom mediátora, sprievodcu-tlmočníka“ (Harviľáková, 2009). Pri týchto variantoch ďalej môžeme rozlišovať, či sa realizujú v rámci aktívneho cestovného ruchu, kedy tlmočník prezentuje vlastnú krajinu zahraničnému turistovi, alebo v rámci
141
pasívneho cestovného ruchu, kedy tlmočník cestuje spolu s účastníkmi a sprievodcom do krajiny, ktorej jazyk ovláda (Harviľáková, 2006). Sprievodcovské tlmočenie prebieha ako dvojjazyčný komunikačný akt, v ktorom vystupujú sprievodca ako expedient východiskového textu, zahraničný návštevník ako recipient v cudzom jazyku a tlmočník ako mediátor, ktorý túto komunikáciu sprostredkuje. Úlohou tlmočníka je prijímať východiskový text expedienta a správne ho dekódovať a zároveň ho prekódovať do jazyka recipienta, t. z. že tlmočník musí východiskový text reprodukovať v jazykovom kóde recipienta. V komunikačnej situácii, kedy majú zahraniční turisti priestor na spätnú väzbu a kladú otázky, otáča sa smer komunikačného aktu.
Sprievodca expedient
kód
Tlmočník mediátor
kód
kód
Turista recipient
kód
Obrázok č. 1: Grafická reprezentácia komunikačného aktu Aby bola východisková správa správne pochopená recipientom, dôraz sa kladie predovšetkým na jazykové kompetencie sprievodcu-tlmočníka a na znalosti o komunikačnej situácii, v ktorej k produkcii komunikátu dochádza (Harviľáková, 2009). V prípade sprievodcovského tlmočenia sa situačným kontextom vo väčšine prípadov stáva kultúrno-historická pamiatka a s ňou spojené roly aktérov, zúčastnených na interkultúrnej komunikácii. Takéto návštevy pamiatok spojené s prehliadkami vyžadujú od tlmočníka dôkladnú prípravu po stránke lingvistickej, odbornej a kulturologickej v koncepte pracovných jazykov (Harviľáková, 2006). Na kvalitné pretlmočenie faktov o kultúrno-historickej pamiatke majú veľký vplyv aj krátkodobá a dlhodobá pamäť. Krátkodobá alebo tzv. operatívna pamäť je príznačná pre dvojjazyčné sprostredkovanie, pretože sa do nej ukladajú prijaté informácie, ktoré sa následne sukcesívne vybavujú. Tlmočník však musí mať vycvičenú aj dlhodobú pamäť, aby si z nej pohotovo vedel vybaviť relevantné poznatky, a tak napríklad aj vysvetliť recipientovi s odlišným informačným základom jednotlivé faktografické údaje (Harviľáková, 2006). Tlmočník v cestovnom ruchu sa však, tak ako aj pri ostatných druhoch tlmočenia, nezaobíde bez tlmočníckych stratégii, ako sú anticipácia – schopnosť predvídať ukončenie rečníkovej myšlienky predtým, ako ju vysloví, segmentácia – schopnosť zachytiť zmyslové celky a kontinuálne ich spracovať a následne prezentovať, generalizácia – sprostredkovanie nosnej informácie a eliminácia detailov, expandovanie – verbalizácia presupozícii, komprimovanie – eliminácia redundantných informácii, kondenzácia – vytváranie ekonomickejších výrazových prostriedkov či parafrázovanie – transparentnejšie vyjadrenie diskurzu východiskového jazyka v cieľovom, čo nám potvrdzuje nutnosť ovládania metodiky tlmočenia. 1.7. Lingvistické aspekty sprievodcovského tlmočenia V rečovej komunikácii rozlišujeme lingvistické, paralingvistické a extralingvistické činitele. K paralingvistickým činiteľom patria tie, ktoré počas reči vnímame prevažne zmyslami,
142
k extralingvistickým zase tie, ktoré súvisia s komunikantmi nepriamo, ako napríklad prostredie, spoločenské normy, funkcia rozhovoru, komunikačný kanál, doba a podobne (Škvareninová, 2004). 1.1.1. Verbálna komunikácia „Súčasná prekladateľská, tlmočnícka a sprievodcovská prax poukazuje na množstvo prekladateľských úskalí v procese adekvátneho prenosu reprezentujúcich informácii o Slovensku, jeho jednotlivých regiónoch, hradoch, zámkoch, skanzenoch, jaskyniach a pod., ktoré si vyžadujú profesionálne pripraveného odborníka na tento druh dvojjazyčnej komunikácie“ (Harviľáková, 2009). Jazyk turistických sprievodcov vykazuje z lingvistického a štylistického hľadiska niekoľko špecifických čŕt. Môžeme konštatovať, že ich tvorí „päť vrstiev lexiky: 1) intelektuálna – kunsthistorická (neskorogotický chrám, štítková atika), 2) hodnotiace slová, často v superlatívnom tvare (prekrásna stredoveká čaša), 3) fakty, čísla, vlastné mená, 4) legendy, mýty, rozprávky, 5) nepreložiteľné reálie: historické termíny (tereziánsky urbár), meny (toliar), miery a váhy (merica), kulinárske termíny (bryndzové halušky), remeselné techniky a výrobky (drotárstvo, šúpolie)“ (Makarová, 2004). Takýto typ textov zo sebou prináša nemalé problémy pri tlmočníckom akte. V nasledujúcich odsekoch sa budeme snažiť poukázať na vybrané problémy z hľadiska možností preložiteľnosti/nepreložiteľnosti niektorých pojmov a fráz v intenciách nemeckého, anglického a slovenského jazyka. Oslovenie. Ak hovoríme o tlmočení zo slovenčiny do nemčiny a naopak, na prvý kultúrny rozdiel narazíme hneď v úvode koncipovaných textov, a to pri oslovení. Kým v nemecky hovoriacich krajinách sa využíva forma oslovenia, v ktorej sú zastúpené tak mužské ako aj ženské formy, v slovenských a anglických textoch sa prechyľovanie nevyužíva, miesto toho sa používa forma mužského rodu ako bezpríznaková forma zastupujúca obe pohlavia. Napríklad v nemčine „Liebe Mitbürgerinnen und Mitbürger!“ a v slovenčine „Milí spoluobčania!“ a v angličtine „Dear fellow citizens“. Na tento kultúrny rozdiel treba dbať, pretože doslovné pretlmočenie síce nebude viesť k nedorozumeniu medzi komunikantmi, ale na slovenskej strane by vymenúvanie oslovených v mužskom aj ženskom rode mohlo pôsobiť rozvláčne a zdĺhavo a naopak na nemeckej strane by vynechanie špecifického oslovenia dám v publiku mohlo pôsobiť ako urážka. A nie je snáď horšie miesto na urážku či znudenie publika, ako práve hneď v oslovení. Kolokácie a klišé. V sprievodcovských textoch sa často využívajú zaužívané kolokácie a klišé, ktoré sú špecifické pre dané jazykovo-kultúrne spoločenstvá, a ktorými sa tieto navzájom líšia. V slovenčine napríklad obľubujeme frázy ako rázovitá oblasť, perla či skvost, v nemčine zase výrazy ako eine einzigartige, herrliche, bezaubernde Landschaft (Lauková et Šramková, 2007). V angličtine sa objavujú spojenia ako „unique, magnificent, spectacular Landscape“. Translátor by mal takéto zaužívané frázy dobre poznať a vedieť, ako ich relevantne nahradiť v cieľovom jazyku. Osobitnou kategóriou sú kultúrne výrazy, ktoré nemajú pendant v cieľovom jazyku, ako sú známe bryndzové halušky, fujara či šibačka. Sú to tzv. exotizmy, teda „názvy cudzích reálií, mien, spoločenských, vojenských a iných hodností, cudzích výrobkov, jedál a nápojov, inštitúcii a regionálnych špecifík, ktoré sa nedajú
143
preložiť“ (Makarová, 2004). V takýchto prípadoch je nevyhnutné zdôrazniť existujúci kultúrny rozdiel a zachovať v pretlmočení exotickosť, nezvyčajnosť, no zároveň aj pripojiť krátke vysvetlenie, pretože je na uváženie, akú hodnotu bude mať pre Nemca pretlmočený výraz „Brimsennockerl“. Alebo čo by si o nás pomysleli Angličania, ak by počuli o veľkonočnom zvyku „lashing“ či „whipping“. Reálie. Otázka prevodu či prekladu geografických mien a názvov inštitúcii je pomerne komplikovaná a závisí od stupňa známosti a ustálenosti preloženého termínu v cieľovom jazyku, t. j. od (ne)existencie etablovaného prekladu (Lauková et Šramková, 2007). Vo všeobecnosti platí pravidlo, že tlmočník sa má riadiť kultúrou jazyka, do ktorého tlmočí. Napríklad na pojem slovenská chránená krajinná oblasť sa v nemeckom jazyku v tomto kontexte používa ustálený výraz „das Schutzgebiet“, resp. „das Naturschutzgebiet“ (chránená prírodná oblasť) (Makarová, 2004). V angličtine sa tieto oblasti označujú pojmom „protected landscape area“. Dôležitou súčasťou odborného jazyka v oblasti cestovného ruchu sú aj toponymá, resp. ich rôzne podoby, t.j. exonymá a endonymá. Na základe existencie exoným v jazyku potom „existujú pre názov talianskeho mesta Venezia [čitaj: venecija] názvy v nemčine Wenedig, v slovenčine a v češtine Benátky, v angličtine Venice a v maďarčine Velence. Hlavné mesto Rakúska sa v nemčine nazýva Wien, ale v ruštine a v angličtine Vienna, v slovenčine Viedeň, v češtine Vídeň, v maďarčine Becs [čitaj: beč] a v slovinčine Dunaj“ (Majtán 2005). V jednotlivých krajinách je používanie exoným súčasťou jazykovej politiky, a tak sa otázkou exoným zaoberajú sústavne od roku 1967 medzinárodné konferencie OSN o štandardizácii geografických názvov (Majtán, 2005). Tieto sa konajú v päťročných intervaloch a majú za cieľ „dosiahnuť maximálnu jednotu písanej formy názvov všetkých geografických objektov na Zemi a názvov topografických objektov na iných kozmických telesách na podklade národnej štandardizácie a medzinárodných dohôd, a to vrátane ekvivalentných vzťahov medzi rozličnými sústavami písma“ (Horňanský, 1998). V rámci Slovenska bol vydaný aj oficiálny zoznam slovenských vžitých názvov štátov a závislých území, ktorý je k dispozícii na stránkach Úradu geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky. Vychádza z odporučení, ktoré vydala 7. konferencia OSN o štandardizácii geografického názvoslovia v roku 1998 v New Yorku rezolúciou č. 8. V zozname je zahrnutá skrátená i neskrátená forma, napr. United Kingdom – skrátená forma Spojené Kráľovstvo, neskrátená Spojené kráľovstvo Veľkej Británie a Severného Írska; France – skrátená forma Francúzsko, neskrátená Francúzska republika. Súčasťou je aj zoznam zmenených názvov, napríklad Zair (súčasné Kongo) (Krekáňová, 2011). Každý profesionál v interlingválnej a interkultúrnej komunikácii by mal mať dostatočné znalosti aj v tejto oblasti, pretože sprostredkovaná informácia musí byť zrozumiteľná predovšetkým cieľovej skupine. 1.1.2. Neverbálna komunikácia Vo všeobecnosti platí tvrdenie, že v komunikácii nie je dôležité len to, čo povieme, ale aj to, čo pri tom hovorí naše telo. Neverbálne prostriedky spĺňajú v komunikácii viaceré funkcie. Dopĺňajú, upresňujú, modifikujú slovnú výpoveď, môžu prezradiť klamstvo. Slúžia na vyjadrovanie emócií a medziľudských postojov, a tiež dodávajú slovám váhu pri obradoch a rituáloch (Müglová, 2009). Existujú niektoré aspekty neverbálnej komunikácie, ktoré sú pri interkultúrnej komunikácii významovo relevantné, ako napríklad proxemika, kinezika, gestika alebo haptika. Proxemika patrí k prvkom neverbálnej komunikácie, ktoré úzko súvisia s kultúrou vysielajúcej krajiny. To, čo je pre jednu kultúru ešte prijateľná vzdialenosť, v inej sa chápe ako narušenie osobnej zóny. V rámci Európy platia určité pravidlá, napríklad ľudia zo severu
144
uprednostňujú v komunikácii väčšiu vzdialenosť ako ľudia z juhu. Veľký osobný priestor okolo seba vyžadujú Nemci a Angličania (Škvareninová, 2004). Spôsob a miera používania pohybových prvkov (kinezika) ako výrazových prostriedkov v komunikácii súvisí aj s rasovou príslušnosťou človeka. Niektoré kultúry majú pohyby so špecifickými významami. Kým u nás sa súhlas vyjadruje pohybmi hlavy vo vertikálnom smere a nesúhlas v smere horizontálnom, v Bulharsku je to naopak (Škvareninová, 2004). Na gestikuláciu, tak ako na ostatné prvky komunikácie, vplýva aj kultúra, v ktorej človek žije. Aj preto dnes používame zaužívané frázy ako francúzska elegancia, talianska výbušnosť, anglická zdržanlivosť či nemecká precíznosť. Rozdiely nie sú len vo frekvencii gest, ale aj v spôsobe, akým ľudia gestikulujú. Napríklad Angličania a Severoeurópania sú v gestách decentní, nenápadní, robia len drobné pohyby zápästím, Arabi zase široko gestikulujú celými rukami od ramena, podobne ako černosi, Španieli a Taliani. Zaujímavý je aj poznatok, že ľudia gestikulujú inak, keď hovoria materinským jazykom a inak, keď hovoria jazykom cudzím, aj keď oba jazyky ovládajú dokonale. Pri používaní cudzej reči je frekvencia gest vyššia a rečníci používajú iné gestá než pri komunikácii v materinskej reči (Trnková, 2009). Hoci sú gestá z veľkej časti internacionálne, predsa len samotné pohyby rukou majú v rôznych kultúrach rozličné významy. Japonci tlieskajú prstami, my dlaňami a Nemci namiesto toho používajú klopanie o stôl. Angličania pomalým rytmickým potleskom vyjadrujú nesúhlas, u nás je to skandovaný súhlas. My počítame na prstoch od palca k malíčku, Američania od ukazováka cez prostredník až k palcu (Škvareninová, 2004). Jedným z haptických prostriedkov je bozkávanie ruky. Veľmi rozšírený je tento zvyk u Poliakov (asi 60 % mužov), ale aj vo Francúzsku, Maďarsku (nad 50 % mužov) a Nemecku (asi 30 % mužov). Na Slovensku bozk na ruku nie je až tak rozšírený, ale ešte stále rozšírenejší než v Čechách.
ZÁVERY Príprava sprievodcov-tlmočníkov pre oblasť turizmu vyžaduje nielen dokonalé ovládanie jazykov – cudzieho i materinského, ale aj množstvo extralingvistických skutočností spojených s komunikačnou situáciou a situačným kontextom. Mal by mať minimálne základné znalosti i z oblasti psychológie osobnosti, pretože z charakteru tohto povolania vyplýva, že príde do styku s množstvom rôznych pováh, ktorým by mal vedieť adekvátne prispôsobiť svoj pracovný výkon. Znalosť jednotlivých kultúrnych špecifík je pri sprievodcovskom tlmočení ešte podstatnejšia než znalosti z oblasti psychológie osobnosti. Ľudská osobnosť je totiž vo svojej podstate determinovaná – vedome či nevedome – kultúrou, ktorá ju obklopuje a ku ktorej sa hlási. Aj jedna z mnohých definícii kultúry hovorí, že „kultúru chápeme vo všeobecnosti ako typický ľudský fenomén, produkt ľudskej činnosti a zároveň aj ako výsledok tejto činnosti, determinujúci samotný vývoj ľudstva, národa, ba aj jednotlivca“ (Vargová, 2009). Súčasťou osobnosti sprievodcu-tlmočníka by preto mala byť interkultúrna komunikatívna kompetencia, ktorú chápeme ako „súhrn vedomostí, zručností, schopností (rešpektovania, chápania a ocenenia kultúrnych odlišností) a postojov (ku kultúrnej identite, k národným a kultúrnym stereotypom a predsudkom), ktoré umožňujú jednotlivcovi efektívnu participáciu v rozličných kultúrnych kontextoch“ (Trnková, 2009). Čo sa týka kompetencie sprievodcov tlmočiť, základný problém vidíme v nedostatočnej jazykovej príprave. Už samotný fakt, že jazyková skúška pre tlmočenie v cestovnom ruchu
145
má úroveň základnej štátnice z cudzieho jazyka, hovorí o nedostatočnej pozornosti, ktorá je tejto problematike venovaná. V situáciách, kedy sa v pozícii tlmočníka ocitne sprievodca, potom často dvojjazyčná komunikácia skĺzava do roviny neutralizácie, interpretácie či parafrázy myšlienok sprievodcu, prípadne vedie k stratám štylisticky, lexikálne zafarbených osobitostí informácií v lektorských textoch. Mnohé reálie, ktoré nemajú ekvivalent v cudzom jazyku, ostávajú nepretlmočené (Harviľáková, 2009). Preto by bolo vhodné venovať sa v jazykovej príprave na cestovný ruchu týmto okruhom: preklad alebo zodpovedajúci opis geografických pomenovaní, fyzický i politický zemepis s následným rozborom endoným a exoným, kultúra, reálie a civilizácia zemí, ktorých jazyk sa študenti učia (Ježková, 2003). Za rozhodujúce pokladáme, aby sa zabezpečili transfer nových poznatkov nielen cestou edukačného procesu v školách pripravujúcich absolventov pre prax cestovného ruchu, ale aj v praxi cestovného ruchu vo verejnom i súkromnom sektore. Od sprievodcu-tlmočníka sa okrem lingvistickej a psychologickej kompetencie vyžaduje aj všeobecná informovanosť o kultúrnom, spoločenskom, politickom dianí vo svete. Za najkvalifikovanejšieho sprievodcu-tlmočníka je možné považovať odborníka, ktorý sa špecializuje na sféru cestovného ruchu, o fungovaní ktorého má všetky potrebné znalosti. Okrem znalosti pracovných jazykov by mal mať však aj všeobecné vedomosti o technikách tlmočenia a rečníckych schopnostiach (Harviľáková, 2009). Až príliš často sa totiž stáva, že jazykové sprostredkovateľstvo je podceňované. Translátora totiž charakterizuje to, že pozná postupy uchopenia a skúmania problémov – metodológiu; stratégie, metódy i spôsoby ich riešenia – metodiku; má k dispozícii pracovné nástroje – inštrumentárium a patričné schopnosti, vedomosti i zručnosti potrebné na vykonávanie svojej profesie (Harviľáková, 2009). Ľudia si často neuvedomujú, že aj keď majú vynikajúcu cudzojazyčnú prípravu a dokážu s cudzincom plynulo hovoriť na akúkoľvek tému, stále ide len o jednojazyčnú komunikáciu, ktorá sa od tej viacjazyčnej podstatnej odlišuje (Harviľáková, 2009). Preto netreba túto problematiku podceňovať, práve naopak, v budúcnosti by sa mala stať jedným z prioritných bodov pri koncipovaní učebných osnov na prípravu budúcich sprievodcov v cestovnom ruchu. Ak sa totiž chceme presadiť v čoraz viac multikultúrnom svete a ak chceme prezentovať Slovensko ostatnému svetu, musíme jazykovú prípravu budúcich sprievodcov cestovného ruchu vnímať ako jednu z podstatných kompetencií pre túto profesiu.
ZDROJE 1 Čeňková, I. (2007), Úloha tlumočení v globalizovaném světe 21. století. In: Preklad a kultúra 2, Nitra: UKF, s.23-36. 2 Gúčik, M. et al. (2006), Cestovný ruch – hotelierstvo – pohostinstvo. Výkladový slovník. Bratislava: SPN, 216 s. 3 Harviľáková, L. (2006), Úloha monológu a dialógu v sprievodcovskom tlmočení [Online], stiahnuté 17. apríla 2011, z http://www.pulib.sk/elpub2/FF/Slancova1/sekcia%20prekladatelstva/2svk06_harvilakova.pdf
146
4 Harviľáková, L. (2009), Komunikačná kompetencia sprievodcu-tlmočníka v sprievodcovskom tlmočení. In.: Preklad a tlmočenie 8. Preklad a tlmočenie v interdisciplinárnej reflexii. Banská Bystrica: UMB. 5 Horňanský, I. (1998), 7. konferencia Organizácie Spojených národov o štandardizácii geografických názvov a naša kartografická prax [Online], stiahnuté 10. marca 2011, z http://www.juls.savba.sk/ediela/ks/1998/3/ks1998-3.html#konferencia-organiz-cie-spojen-chn-rodov-o-tandardiz-cii-geografick-ch-n-zvov-a-na-a-kartografick-prax 6 Ježková, S. (2003), Exonyma v jazykové přípravě pro cestovní ruch. In.: Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství. Sborník referátu z 8. mezinárodní vědecké konference. Tábor: Univerzitní nadační fond. 7 Lauková, J. – Šramková, M. (2007), Interkultúrne aspekty textov vo vyučovaní tlmočenia. In.: Preklad a kultúra 2. Nitra: FF UKF, s. 542-552. 8 Majtán, M. (2005), Exonymá v kartografii, mediálnej komunikácii a preklade. In.: Letná škola prekladu 4. Medzikultúrny a medzipriestorový faktor v preklade. Bratislava: AnaPress, s. 89-93. 9 Makarová, V. (2004), Tlmočenie. Hraničná oblasť medzi vedou, skúsenosťou a umením možného. Bratislava: Stimul, 197 s. 10 Mistrík, J. (2002), Lingvistický slovník. Bratislava: SPN, 294 s. 11 Müglová, D. (2009), Komunikácia, tlmočenie, preklad alebo Prečo spadla Babylonská veža, Bratislava: Enigma, 323 s. 12 Orieška, J. (2007), Sprievodcovská činnosť v cestovnom ruchu. Bratislava: Dali-BB, 189 s. 13 Škvareninová, O. (2004), Rečová komunikácia. Bratislava: SPN, 278 s. 14 Trnková, M. (2009), Problematické aspekty testovania a hodnotenia interkultúrnej komunikatívnej kompetencie. In.: Zborník Pedagogickej fakulty Trnavskej univerzity 13. Trnava: TU, s.41-45 15 Vargová, Z. (2009), Kapitoly zo slovenských kultúrnych kontaktov v prvej polovici 19. storočia. Nitra: UKF, 160 s. 16 Saktor, I. (2008), VZN o sprievodcovskej činnosti [Online], stiahnuté 16. februára 2011, z http://www.banskabystrica.sk/vseobecne-zavazne-nariadenia-mestavzn.phtml?id_menu=%201622&%20module_action__2299__id_vzn=4469 17 Fabiš, M. (2011), Tlmočenie [Online], stiahnuté 27. marca 2011, z http://www.podnikatelstvo.sk/site/index.php/component/content/article/45-zaujimavosti/67zakladne-definicie-pojmov.html Slovenská asociácia prekladateľov a tlmočníkov (2011), Štandardné podmienky a zásady poskytovania tlmočníckych služieb [Online], stiahnuté 14. apríla 2011, z http://www.sapt.sk/docs/Standardne%20podmienky%20-%20preklady.pdf 18 Krekáňová, I. (2011), Exonymá v preklade [Online], stiahnuté 17. Apríla 2011, z http://www.ivanakrekanova.sk/index.php/translatopia/45-translatopia/84-exonyma-v-preklade
147
Kontaktné údaje: PaedDr. Andrea Molnárová Instituce: Katedra manažmentu kultury a turizmu, FF UKF v Nitre Poštovní adresa: Hodžova 1, 949 74 Nitra E-mailová adresa: [email protected] PaedDr. Lucia Záhumenská, PhD. Instituce: Katedra manažmentu kultury a turizmu, FF UKF v Nitre Poštovní adresa: Hodžova 1, 949 74 Nitra E-mailová adresa: [email protected]
148
Úloha cestovného ruchu v regionálnom rozvoji Emília Sabolová Abstrakt: Cestovný ruch zastáva významné miesto v hospodárstve krajiny a má prierezový charakter aj v oblasti regionálneho rozvoja. Príspevok je zameraný na zistenie úloh a prínosov, ktoré má a spĺňa cestovný ruch v regionálnom rozvoji. Podpora regionálneho rozvoja je zameraná na viaceré oblasti, jednou z nich je aj rozvoj cestovného ruchu v regióne. Príspevok vysvetľuje pojem cestovný ruch, regionálny rozvoj a pojem región z hľadiska cestovného ruchu a tiež z pohľadu regionálneho rozvoja. Ťažiskovým bodom je kapitola o prínose cestovného ruchu pre ekonomiku regiónu a nakoniec pre región ako celok. Výsledky sú zoradené do tabuľky. Turistická infraštruktúra predstavuje pre región nielen pozitívne, ale aj negatívne následky. Cestovný ruch je v konečnom dôsledku perspektívnym faktorom regionálneho rozvoja. Klíčová slova:cestovný ruch, regionálny rozvoj, región, prínosy Abstract: Tourism takes a significant place in the economy of the country and is an interdisciplinary field of regional development. This paper is focused on finding challenges and benefits to tourism in regional development. The subvention of regional development is focused on several areas; one of them is the development of tourism in the region. The contribution explains the concept of tourism, regional development and a region of tourism and also in terms of regional development. The central point is the chapter about the contribution of tourism to the region's economy and ultimately the region as a whole. The results are listed in the table. Tourism infrastructure for the region has not only positive but also negative consequences. Tourism is in the ultimate perspective positive factor in regional development. Key words: tourism, regional development, region, benefits
ÚVOD Hospodársky či ekonomický význam cestovného ruchu je nepopierateľný. Napriek tomu nie je turizmus nosným v hospodárskom systéme celej krajiny, avšak je dôležitým prvkom regionálneho rozvoja jednotlivých regiónov. Hmatateľný hospodársky alebo sociálnoekonomický prínos rozvoja cestovného ruchu sa môže prejaviť na lokálnej úrovni. Prejavuje sa prostredníctvom vyrovnávacej, príjmovej funkcie, funkcie zamestnanosti, tvorby hodnôt a prostredníctvom pozitívneho vplyvu na platobnú bilanciu štátu (Konečná, 1999). V práci sa venujeme cestovnému ruchu ako súčasti regionálneho rozvoja. Je potrebné si uvedomiť rozdiel medzi regiónom v chápaní regionálneho rozvoja a regiónom cestovného ruchu, preto sa na začiatku venujeme vymedzeniu pojmu a chápaniu cestovného ruchu a aj regiónu cestovného ruchu. Venujeme sa aj predpokladom, ktoré musí región cestovného ruchu spĺňať. V ďalšej časti sme sa venovali ekonomickým prínosom cestovného ruchu pre región, čo je dôležitým aspektom regionálneho rozvoja. V tabuľke sú zhrnuté nielen prínosy ekonomického rázu, ale celkový prehľad prínosov cestovného ruchu na poli regiónu. tieto prínosy nie sú vždy len pozitívne a z tohto dôvodu je potrebné spomenúť aj negatívne aspekty rozvoja cestovného ruchu v regióne. Celkovo avšak zohráva pôsobenie cestovného ruchu v rámci regionálneho rozvoja pozitívnu úlohu.
149
1. VYMEDZENIE A VYSVETLENIE POJMOV 1.1. Cestovný ruch Cestovný ruch je významným hospodárskym a sociálnym fenoménom súčasnosti. Jeho rozvoj sa spája s výskytom vhodných podmienok v území. Z geografického hľadiska ja pre cestovný ruch dôležitý potenciál krajiny, ktorý sa vzťahuje na určité konkrétne územie a vyjadruje jeho spôsobilosť poskytnúť vhodné podmienky pre rozvoj cestovného ruchu (Mariot, 1983). Na základe toho, ako je daný potenciál tvorený, aký má pôvod, môžeme rozlišovať medzi prírodným a antropogénnym potenciálom. Jeho rozmiestnenie v krajine nie je rovnomerné a z hľadiska kvality je veľmi rôznorodé. Cestovný ruch môžeme definovať ako súbor vzťahov a javov, ktoré vyplývajú z cestovania a pobytu osôb, pokiaľ nie je s pobytom spojené trvalé usadenie sa a vykonávanie zárobkovej činnosti (AIEST). Odvetvie cestovného ruchu je špecifické z viacerých dôvodov. Najvýznamnejšie špecifiká: 1. Rozvoj cestovného ruchu je podmienený politicko-správnymi podmienkami 2. Produkty cestovného ruchu sa nedajú vyrábať do zásoby (na sklad) 3. Uplatňuje sa silná miestna viazanosť, bezprostredná spojitosť s územím, v ktorom sa realizuje 4. Zvyčajná je sezónnosť cestovného ruchu 5. Trh cestovného ruchu je determinovaný prírodnými faktormi 6. Vysoký podiel ľudskej práce 7. Úzky vzťah medzi dopytom a ponukou 8. Dopyt je ovplyvňovaný fondom voľného času, platobnou schopnosťou obyvateľstva, cenovou hladinou služieb, módnosťou stredísk. 1.2. Regionálny rozvoj Podľa Zákona o podpore regionálneho rozvoja č. 539/2008 Z. z. chápeme regionálny rozvoj ako súbor sociálnych, hospodárskych, kultúrnych a environmentálnych procesov a vzťahov, ktoré prebiehajú v regióne a ktoré prispievajú k zvyšovaniu jeho konkurencieschopnosti, trvalému hospodárskemu rozvoju, sociálnemu a územnému rozvoju a k vyrovnávaniu hospodárskych rozdielov a sociálnych rozdielov medzi regiónmi. Tvrdoň, Hamalová, Žárska (1995) upozorňujú, že termíny ako „rozvoj“ a „rast“ je potrebné odlišovať. Pod rozvojom v najširšom zmysle slova chápu rozšírenie ekonomického systému pri zmenených a progresívnych parametroch rastových faktorov. Naproti tomu pod rastom chápu rozšírenie ekonomických systémov bez zmeny kvality parametrov základných rastových faktorov. To znamená, že rozvoj zahŕňa v sebe aj inovácie, ktoré spôsobujú kvalitatívne zmeny ekonomického systému, ktorý má v sebe zabudovaný mechanizmus nepretržite vytvárať zmeny a prispôsobovať sa inovačným zmenám. K základným charakteristikám regionálneho rozvoja patrí rast hrubého domáceho produktu na obyvateľa, rast produktivity, miera ekonomickej transformácie, miera urbanizácie a modernizácie spoločenstva (Tvrdoň et al, 1995). Podpora regionálneho rozvoja je zameraná na viaceré oblasti, jednou z nich je aj rozvoj cestovného ruchu v regióne. 1.3. Región Región je v najširšom zmysle územie, v rámci ktorého sa vo funkčnej nadväznosti organizujú ekonomické a sociálne činnosti, využívajúce špecifické prírodné, demografické a ekonomické
150
zdroje. Vo všeobecnosti možno región definovať ako základnú jednotku, na ktorú možno členiť priestor, pričom región predstavuje priestorovo zviazaný systém premenných, ktoré sú medzi sebou v silnej závislosti ako iné premenné (Konečná, 1999). Je to geografická, ekonomická a organizačná jednotka, ktorá má vhodné podmienky na rozvoj cestovného ruchu. Zákon o podpore regionálneho rozvoja č. 539/2008 definuje región ako územný celok vymedzený podľa klasifikácie štatistických územných jednotiek. Špecifické postavenie ma v tomto kontexte termín ekonomicky región, ktorý je podsystémom národnej ekonomiky (Tvrdoň et al, 1995), definovaný ako ohraničené územie, vnútorne prepojené sociálnymi, urbanistickými a ekonomickými väzbami a z priestorového pohľadu je ho možne charakterizovať úrovňou jeho ekonomického, resp. sociálneho rozvoja. Z pohľadu regionálnej politiky je územne vymedzeným priestorom na tvorbu a uskutočňovanie regionálnej ekonomickej, sociálnej, štrukturálnej, či inovačnej politiky Maier a Todling (1998) chápu región v zmysle regionálneho rozvoja, kde sa kladie dôraz na regionálne aspekty súvisiace s ekonomickými a sociálnymi štruktúrami v území. Zdôrazňujú sa rozvojové momenty a predpoklady územia. Na základe toho môže vyčleniť 3 druhy regiónov: subnacionálne – menšie územie v rámci 1 štátu supranacionálne – zoskupenia štátov transnacionálne – čiastkové územia 2 štátov. 1.4. Región cestovného ruchu Ak chceme hovoriť o úlohe cestovného ruchu v regionálnom rozvoji, je potrebné hovoriť o tvorbe regiónu cestovného ruchu. Existujú tri princípy pri tvorbe regiónov cestovného ruchu: administratívny prístup, geografický prístup a funkčný prístup. Pri administratívnom prístupe sa región vymedzuje na základe administratívno - správnych hraníc. Tieto regióny sú plánované vládou a sú určené ekonomickými a sociálnymi cieľmi krajiny. Geografickým prístupom vymedzujeme región na základe homogénnych útvarov, ktoré sa vyznačujú určitými spoločnými znakmi typickými pre daný typ územia a odlišnými od susedného regiónu. Na základe tohto prístupu môžeme hovoriť o nížinných, horských alebo aj s výnimkou Slovenska o prímorských regiónoch. Na základe funkčného prístupu je región založený na existencii spoločných alebo rozdielnych vnútorných aktivít. Funkčné regióny cestovného ruchu sa rozvíjajú na základe systematickej analýzy aktivít zahrňujúcej predaj tovaru alebo služieb cestovného ruchu. Región cestovného ruchu sa chápe ako územný celok vytvorený na základe podobných prírodných a civilizačných daností, charakteristických väzieb a znakov tak, aby sa v danom území dopad cestovného ruchu mohol aj prejavovať. Podľa Regionalizácie cestovného ruchu Slovenskej republiky sa za región cestovného ruchu považuje územie určitej veľkosti s podobnými, resp. doplňujúcimi sa danosťami a funkciami, ktoré dominantne určujú jeho turistický rozvoj a charakter, vplývajú na jeho kategorizáciu a vytvárajú určitý jednotne fungujúci funkčno-priestorový turistický celok. Môžeme povedať, že pri tvorbe regiónov cestovného ruchu v Slovenskej republike bol využitý funkčný prístup a čiastočne aj administratívny prístup. Na základe toho je na Slovensku vyčlenených 21 regiónov cestovného ruchu.
151
Región cestovného ruchu má tri základné predpoklady: 1. Existencia primárnej ponuky v takom množstve a kvalite, že sú atraktívne a vyvolávajú návštevnosť, 2. Komunikačná dostupnosť, ktorá umožňuje prístup do územia a pohyb za atraktivitami cestovného ruchu, 3. Vybavenosť zariadeniami (ubytovacími, stravovacími, kultúrnymi a pod.), ktoré umožňujú pobyt v území a využitie jeho atraktivít. Súhrn všetkých týchto predpokladov vytvára jednotný charakter územia a určuje jeho funkčné využitie v cestovnom ruchu.
2. CESTOVNÝ RUCH V REGIONÁLNOM ROZVOJI 2.1. Postavenie cestovného ruchu v regióne Čím je primárna ponuka atraktívnejšia, tým významnejšie bude aj postavenie cestovného ruchu v hospodárstve daného regiónu ako nástroj jeho hospodárskeho rozvoja. V takomto prípade možno hovoriť o ekonomickej špecializácii regiónu na cestovný ruch. Limitujúcim faktorom rozvoja cestovného ruchu je kapacita primárnej ponuky, jej funkčné využitie a význam. Funkčné využitie je východiskom špecializácie regiónov s ohľadom na charakter ponuky (horské strediská na turistiku a zimné športy). Ak sa región špecializuje na cestovný ruch, môžeme hovoriť, že v nadväznosti na cestovný ruch sa rozvíjajú aj ostatné nadväzujúce činnosti. Tieto činnosti sú zoskupené do viacerých oblastí: 4. Zabezpečujúce odvetvia – doprava, stavebná výroba, poľnohospodárstvo, priemysel, obchod 5. Aktivity nadväzujúce na rozvoj CR – telekomunikácie, výroba a predaj suvenírov, služby poisťovní a peňažných ústavov 6. Technická infraštruktúra – kanalizácia, plynofikácia, elektrifikácie 7. Sociálna infraštruktúra – bytový fond, školstvo, zdravotnícke, kultúrnoosvetové, športové zariadenia Len ak budú dostatočne rozvinuté zabezpečujúce a nadväzné aktivity, technická a sociálna infraštruktúra v danom regióne, môžeme očakávať vplyv cestovného ruchu na jeho hospodársky a sociálny rozvoj a tým pádom na celkový regionálny rozvoj. Môžeme povedať, že cestovný ruch sa uskutočňuje na rôznorodom geografickom území s odlišným stupňom rozvoja, kde existujú bariéry medzi súkromným a verejným sektorom. Regionálny rozvoj a regionálna politika sa podieľa na vytváraní pevných strategických zoskupení v cestovnom ruchu (Borovský et al, 2008). 2.2. Prínosy cestovného ruchu pre ekonomiku regiónu Cestovný ruch v regióne ovplyvňuje tvorbu nových pracovných miest, zamestnáva obyvateľstvo daného regiónu, čím do určitej miery zastavuje pracovnú migráciu. Ovplyvňuje aj zárobkovú situáciu miestneho obyvateľstva, keďže stimuluje dopyt obyvateľov, vytvára príležitosti pre podnikateľské aktivity a tiež stimuluje rozvoj poľnohospodárskej výroby, tradičných remesiel a obchodu. Všetky tieto stimuly zlepšujú hospodárske a sociálne pomery miestneho obyvateľstva. Nezanedbateľným stimulom je aj rozvoj technickej (kanalizácia, cestná sieť, plynofikácia) a sociálnej infraštruktúry (modernizácia a výstavba kultúrnych zariadení). 152
Dôležitým prínosom je, že cestovný ruch je zdrojom príjmov podnikov cestovného ruchu, ale nielen tých. Vďaka multiplikačnému efektu je cestovný ruch zdrojom príjmov aj pre podniky v nadväzných odvetviach a stáva sa aj faktorom podpory medziregionálnej kooperácie. Cestovný ruch má pozitívny vplyv na tvorbu hodnoty a rastu HDP regiónu a vplyvom „príchodového“ cestovného ruchu aj na devízové zhodnocovanie služieb cestovného ruchu. To, že cestovný ruch a jeho infraštruktúra je výrazným determinantom regionálneho rozvoja môžeme vidieť aj na Obrázku č. 1, kde je zobrazený cyklus, v ktorom infraštruktúra cestovného ruchu a príjmy z nej plynúce ovplyvňujú celkový regionálny rozvoj. Obrázok č.1: Infraštruktúra cestovného ruchu ako determinant regionálneho rozvoja
Zdroj: vlastné spracovanie podľa Panasiuka 2007. Ak chceme dosiahnuť čo najpriaznivejšie účinky cestovného ruchu v regionálnom rozvoji, je nevyhnutná jeho koordinácia. Táto koordinácia je veľmi dôležitá, lebo v opačnom prípade môže cestovný ruch vyvolať nekontrolovateľnú výstavbu (čo sa dnes v mnohých prípadoch aj deje), spôsobiť rozpad miestneho priemyslu, viesť k rozpredaju pôdy, či inak poškodzovať prírodu. Taktiež môže nekontrolovaný cestovný ruch narušiť osobitosť miestnej regionálnej kultúry a v niektorých prípadoch môže vyvolať sociálne napätie medzi miestnymi a návštevníkmi. Aj keď má cestovný ruch v regióne mnoho pozitívnych stránok, existuje aj rad nepriaznivých. Niektoré sme už spomínali v predchádzajúcom odseku. Ďalej môžeme spomenúť rastúcu 153
cenovú hladinu tovarov a služieb, rastúcu cenu pôdy, rast investičných nákladov na rozvoj zariadení, na čistotu prostredia, nadmerná urbanizácia, patologické spoločenské javy (kriminalita, alkoholizmus). Rizikovým faktorom je sezónnosť cestovného ruchu, ktorá sa odráža v ekonomike zariadení cestovného ruchu a v požiadavke sezónnej zamestnanosti, ktorá často vedie k znižovaniu kvality poskytovaných služieb. Nízka kvalita služieb môže prameniť aj z nízkych požiadaviek na kvalifikáciu pracovníkov v cestovnom ruchu. V konečnom dôsledku sa nízka kvalifikácia premieta do nízkych zárobkov a znižuje sa atraktivita takto platených pracovných miest. Tabuľka č. 1: Celkový prehľad prínosov cestovného ruchu pre región Prínos CR pre: Očakávaný úžitok Ekonomika regiónu
Rast daňových a devízových príjmov Tvorba hodnoty a multiplikačný efekt Rast HDP regiónu a štátu Priame a nepriame vytváranie pracovných miest Podpora štrukturálnych zmien hospodárstva regiónov v súvislosti s poklesom tradičnej hosp. činnosti Stimulácia medziregionálnej kooperácie
Prírodný a kultúrny potenciál CR
Sprístupnenie, zveľadenie a ochrana prírodného a kultúrneho dedičstva Prežitie a rozvoj tradičných kultúrnych výrobkov, remesiel a folklóru
Podnikatelia a investori
Vytváranie príležitosti pre podnikateľské aktivity Odbyt produkcie Upevnenie postavenia na trhu
Miestne obyvateľstvo
Stabilizácia pracovných miest Zastavenie pracovnej migrácie Zvýšenie pracovných príjmov a životného štandardu Zlepšenie infraštrukturálnej vybavenosti sídel Zvýšenie sebavedomia a spolupatričnosti miestneho obyvateľstva
Návštevníci
Uspokojenie individuálnych a kolektívnych potrieb návštevníkov Podpora vzájomnej tolerancie a interkultúrnej komunikácie
Zdroj: vlastné spracovanie 2.3. Konkurencieschopnosť regiónu z hľadiska cestovného ruchu Regionálny rozvoj predstavuje podľa Zákona o podpore regionálneho rozvoja súbor viacerých procesov, ktoré prebiehajú v regióne za účelom konkurencieschopnosti regiónu. Cestovný ruch sa na tejto konkurencieschopnosti vo veľkej miere podieľa. Avšak táto regionálna konkurencieschopnosť nie je výsledkom jedného faktora, ale súhrou viacerých faktorov, ktoré
154
vytvárajú priaznivé lokálne prostredie. To môžeme chápať ako priaznivý endogénny vývoj, zameraný na vnútorné zdroje regiónu (Borovský et al, 2008). Regionálna konkurencieschopnosť je pre všetky odvetia hospodárstva, teda aj pre cestovný ruch, podmienená štruktúrou ekonomických aktivít, úrovňou inovácií, stupňom dostupnosti regiónu a vzdelanostnou úrovňou pracovnej sily (Buček, 2005). Tieto faktory sú vzájomné previazané. Rozlišujeme princíp vzťahov štyroch faktorov, ktoré majú vplyv na zvýšenie konkurencieschopnosti regiónu: fyzický kapitál - jeho zvýšenie prostredníctvom rastu výkonnosti podnikov alebo investíciami do vybavenia, do budovania infraštruktúry ľudský kapitál – štruktúra pracovnej sily by mala byť prispôsobená dopytu a mala by byť dostatočne flexibilná (informačná gramotnosť, jazyková vybavenosť, komunikačné schopnosti a samostatnosť) inovácie, technológie – investície do informačných a komunikačných technológií, netechnické inovácie, inovácie trhov, produktov intenzita a tlak konkurencie – pozitívne pôsobenie na efektívnosť podnikania Pre cestovný ruch ako významný prvok regionálneho rozvoja sú k týmto základným faktorom pridané ešte ďalšie tri: podmienky fyzického prostredia – prírodné, kultúrne a historické danosti regiónu, antropogénne činitele, poloha regiónu strategické aliancie – partnerstvá verejného a súkromného sektora, ktoré sú pre fungovanie cestovného ruchu v regióne nevyhnutné kvalita životného prostredia – významnú úlohu zohráva pri trvalo udržateľnom cestovnom ruchu
ZÁVER Cestovný ruch je perspektívnym faktorom regionálneho rozvoja. Vedie k vytváraniu nových pracovných príležitostí, podporuje vznik nových a rozšírenie už existujúcich podnikov najmä v odvetví služieb, potravinárskej výroby, výroby spotrebných predmetov a pod. Jeho rozvoj v podmienkach Slovenskej republiky je limitovaný nedostatočným manažmentom odvetvia v regiónoch a chýbajúcimi alebo nedostatočne fungujúcimi miestnymi a regionálnymi marketingovými organizáciami. Ak chceme, aby bol cestovný ruch v rámci regionálneho rozvoja na Slovensku významne zastúpený, je potrebné, aby bol cestovný ruch budovaný zdola, teda aby mali regionálne štruktúry cestovného ruchu rozhodovacie kompetencie a vlastné zdroje financovania. V roku 2010 bol na Slovensku prijatý Zákon o podpore cestovného ruchu č. 91, v ktorom sú vymedzené orgány štátnej správy, ktoré majú za úlohu koordinovať aktivity cestovného ruchu v regiónoch na rôznych stupňoch správy. Zákon sa taktiež dotýka financovania cestovného ruchu a zakladaniu krajských resp. oblastných organizácií cestovného ruchu. Tieto organizácie ako súčasť destinačného manažmentu majú slúžiť na spoločný postup a vytvorenie synergického efektu pri spolupráci. Avšak samotné prijatie zákona o cestovnom ruchu nestačí na to, aby mal cestovný ruch v regióne významnú pozíciu. Je potrebné vytvoriť vhodné podnikateľské prostredie a s tým spojené podmienky, ktoré by sa stali základom na rozvoj cestovného ruchu v regiónoch. Môžeme povedať, že najdôležitejšie je vytvoriť vhodný produkt cestovného ruchu, ktorý bude propagovaný a budú sa ponúknuť kvalitné služby. 155
Takéto produkty je potom potrebné vhodne umiestniť a propagovať na trhu, čo je úlohou už spomínaných organizácií.
Zdroje 1 Buček, M. (2006), Slovensko 2013 ako poznatková ekonomika? (Regionálna dimenzia), National and regional economics VI: international conference preceedings, Vyd. Košice: Technická univerzita v Košiciach, s. 7-12. 2 Banasik, W. (2009), Tourism as a factor in local development, New problems of tourism, Roč. 2, s. 3 Borovský, J. - Smolková, E. - Niňajová, I. (2008), Cestovný ruch - trendy a perspektívy. Vyd. Bratislava: Iura Edition 4 Konečná, A. (1999), Rozvoj cestovného ruchu v regióne cestovného ruchu. Koncepcia cestovného ruchu v stredisku cestovného ruchu. Vyd. Bratislava: Ekonóm 5 Mariot, P. (1983), Geografia cestovného ruchu. Vyd. Bratislava: VEDA 6 Panasiuk, A. (2007), Tourism infrastucture as a determinant of regional development, Ekonomika ir vadyba: aktualijos ir perspektyvos, No1. Regionalizácia cestovného ruchu v Slovenskej republike (2005), Vyd. Bratislava: Ministerstvo hospodárstva SR, Ústav turizmu. 7 Todling, F. - Maier, G. (1998), Regionálna a urbanistická ekonomika – Regionálny rozvoj a regionálna politika. Vyd. Bratislava: Elita 8 Tvrdoň, J. - Hamalová, M. - Žárska, E. (1995), Regionálny rozvoj, Vyd. Bratislava: Ekonomická univerzita 9 Zákon o podpore regionálneho rozvoja č. 539/2008 Z. z. 10 Zákon o podpore cestovného ruchu č. 91/2010 Z. z. Kontaktné údaje: Mgr. Emília Sabolová Instituce: Katedra geografie a regionálneho rozvoja, Fakulta hunamitných a prírodných vied Prešovskej univerzity Poštovní adresa: Ul. 17. novembra 1, 080 11 Prešov E-mailová adresa: [email protected]
156
Európsky trh so službami - možnosti a výzvy Veronika Sklenková, Martin Klus
Abstrakt: Príspevok sa zameriava na problematiku liberalizácie obchodu so službami v rámci jednotného trhu EÚ, predovšetkým v kontexte poskytovania služieb súvisiacim s cestovným ruchom. Cieľom príspevku je zhodnotiť, nakoľko je v súčasnosti rozvinutý jednotný trh so službami v EÚ a zároveň aký vplyv má v tomto zmysle Smernica o službách na vnútornom trhu. Prvá časť príspevku je venovaná postupnej liberalizácii cezhraničného obchodu so službami v rámci EÚ v kontexte prijímanej európskej legislatívy. Analyzuje jednotlivé existujúce prekážky voľného pohybu služieb v EÚ. Druhá časť príspevku sa už konkrétne zameriava na Smernicu EÚ o službách na vnútornom trhu a na kontroverzie, ktoré sprevádzali jej prijímanie. Záverečná časť príspevku identifikuje perspektívy ďalšieho vývoja trhu so službami EÚ Kľúčové slová: jednotný trh EÚ, liberalizácia, služby, smernica, voľný pohyb. Abstract: Paper focuses on the issue of liberalization of trade in services within the EU single market, especially in the context of providing services related to tourism. The aim of this paper is to assess how developed the EU single market in services currently is, and, at the same time, to assess the impact of the EU's Directive on services in the internal market. The first part of this paper is devoted to the gradual liberalization of cross-border trade in services within the EU in the context of adopting European legislation. It also analyzes the existing obstacles to the free movement of services in the EU. The second part of the paper specifically targets the EU's Directive on services in the internal market and the controversies that accompanied process of its adoption. The last part of the paper identifies the prospects for further development of the EU services market. Key words: EU single market, liberalisation, services, directive, free movement.
ÚVOD Štyri slobody Európskej únie (EÚ), ako sa zvykne označovať voľný pohybu tovaru, osôb, kapitálu a služieb na vnútornom trhu členských krajín Európskej únie a v istej miere aj ďalších najmä európskych krajín29, ako aj absenciu colných a bezpečnostných kontrol na hraniciach, či lacnejší roaming v rámci EÚ, už prevažná väčšina Európanov chápe ako integrálnu súčasť svojich životov, ktorá akoby tu bolo odjakživa. Pravdou však je, že sa o žiadnu samozrejmosť nejedná a proces, ktorý k týmto výhodám viedol, ani zďaleka nebol jednoduchý a ako ukazuje aj tento príspevok, nemožno ho považovať ani za ukončený. Príkladom je práve európsky trh so službami, ktorý dnes napriek obrovskej perspektíve, ktorú so sebou nesie, čelí relatívne vážnym obmedzeniam a problémom. Tým sa zároveň stáva aj jednou z najväčších výziev pokiaľ ide o ďalší vývoj integračných procesov v Európe.
1. LIBERALIZÁCIA OBCHODU SO SLUžBAMI V EÚ Sektor služieb je mimoriadne dôležitou súčasťou hospodárstva Európskej únie, nakoľko generuje približne 70 % celkového HDP v členských krajinách EÚ a predstavuje približne 55 % celkovej zamestnanosti v EÚ (Európska komisia, 2003). Je tiež najdynamickejšie sa rozvíjajúcim sektorom, ktorý v posledných rokoch vytvára viac ako 90 % nových pracovných miest, a preto má vysoký potenciál byť hnacou silou ďalšieho ekonomického rozvoja EÚ. Tento potenciál však Európska únia zatiaľ nedokáže naplno využiť. Dôvodom je najmä 29
Napr. Švajčiarska a členských krajín Európskeho hospodárskeho priestoru (EEA) – Nórska, Islandu a Lichtenštajnska, ale aj bývalých zaoceánskych kolónií niektorých členských štátov EÚ
157
nedostatočný pokrok v liberalizácii obchodu so službami, ktorý predstavuje jeden zo štyroch základných prvkov jednotného trhu EÚ. Nevyhnutnosť výraznejšieho pokroku v liberalizácii tzv. vnútro-únijného obchodu uznala EÚ aj v rámci Lisabonskej stratégie, ktorá si za jeden zo svojich cieľov vytýčila skompletizovanie jednotného trhu EÚ do roku 2010. Keďže sa jej to však nepodarilo a trh so službami stále nie je plne liberalizovaný a musí čeliť rôznej úrovni regulácie, tento cieľ prevzala aj nová stratégia EÚ – Európa 2020. Únia zastáva názor, že práve zaistenie dostatočne liberalizovaného obchodu so službami, a teda vytvorenie jednotného trhu EÚ v sektore služieb, je základným predpokladom úspechu stratégie Európa 2020. Pokiaľ sa Únii nepodarí zaistiť dostatočný pokrok v tejto oblasti, stratégia má len veľmi malú šancu naplniť svoje ciele, vzhľadom na fakt, že je to práve dynamicky sa rozvíjajúci sektor služieb, ktorý má najväčší potenciál byť hnacím motorom rozvoja európskej ekonomiky. 1.1. Právna úprava liberalizácie obchodu so službami v EÚ Právnu úpravu liberalizácie obchodu zo službami ako jedného zo základných predpokladov vytvorenia jednotného trhu EÚ možno nájsť v niekoľkých zdrojoch. Prvým z nich je primárne právo EÚ, čiže zmluvy, ktoré upravujú problematiku vytvorenia jednotného trhu vrátane obchodu so službami. Druhým zdrojom právnej úpravy je sekundárne právo, čiže rôzne smernice a iné právne akty venované problematike odstraňovania prekážok obchodu so službami, ktoré prijímajú inštitúcie EÚ na základe ustanovení primárneho práva a cieľov v nich vytýčených. V neposlednom rade je problematika liberalizácie obchodu so službami v EÚ upravovaná aj v judikatúre Európskeho súdneho dvora, ktorého rozsudky formovali základné princípy, ktorými sa vytvárajúci sa jednotný trh so službami dodnes riadi. Problematike liberalizácie obchodu so službami medzi členskými štátmi ES/EÚ sa venovala už Zmluva o založení Európskeho hospodárskeho spoločenstva z roku 1957. Za cieľ si stanovila postupné vytvorenie jednotného trhu, ktoré malo byť dosiahnuté etapovitým odstraňovaním prekážok voľného pohybu tovarov, osôb, služieb a kapitálu medzi členskými štátmi. Služby zmluva v článku 50 zadefinovala, „ako všetky plnenia, ktoré sa bežne poskytujú za odplatu, pokiaľ ich neupravujú ustanovenia o voľnom pohybe tovaru, kapitálu a osôb”. Zmluva ďalej stanovuje, že tieto služby zahŕňajú najmä činnosti priemyselnej povahy, činnosti obchodnej povahy, činnosti remeselnej povahy a činnosti v oblasti slobodných povolaní. S cieľom postupného vytvorenia jednotného trhu mali byť odstránené prekážky v poskytovaní služieb medzi jednotlivými členskými štátmi. V tomto zmysle mali byť postupne zaručené najmä dve slobody. Prvou z nich je sloboda poskytovať služby (upravovaná článkom 49) čo znamená, že spoločnosť založená v jednom členskom štáte môže poskytovať služby v inom členskom štáte bez toho, aby si v ňom musela zriadiť sídlo. Na druhej strane zmluva zaručuje slobodu pre spoločnosti alebo osoby pochádzajúce z niektorého členského štátu zriadiť si podnik, resp. sídlo v inom členskom štáte, a to za tých istých podmienok ako príslušníci daného členského štátu, v ktorom sa podnik zriaďuje (článok 43). Zmluva však povoľuje aj isté výnimky zo slobody poskytovať služby, resp. zriaďovať podnik poskytujúci služby v inom členskom štáte, a to z dôvodov verejnej politiky, verejnej bezpečnosti a verejného zdravia (článok 46). Na základe garantovania uvedených slobôd mal byť postupne liberalizovaný obchod so službami ako integrálna súčasť vytvárania jednotného trhu. Ten začal reálne fungovať od roku 1993, avšak s istými rezervami. Pravidlá a princípy voľného pohybu služieb ako základného predpokladu vytvorenia jednotného trhu sa postupne formovali aj v rámci judikatúry Európskeho súdneho dvora. Jedným z princípov je aj princíp tzv. vzájomného uznávania, ktorý vzišiel z rozsudku ESD
158
v prípade Casis de Dijon, ktorý sa však primárne týkal voľného pohybu tovarov. Podstatou rozsudku a teda aj samotného princípu je, že pokiaľ tovar dovážaný z jednej členskej krajiny ES/EÚ do inej členskej krajiny spĺňa štandardy krajiny pôvodu a nepredstavuje riziko (v prípade Casis de Dijon zdravotné riziko), nemôže byť predaj tohto tovaru v druhej členskej krajine zakázaný. Princíp vzájomného uznávania teda znamená, že nie je potrebná harmonizácia národných legislatív členských štátov v danej oblasti. Princíp vzájomného uznávania bol neskôr rozšírený aj na sektor služieb a stal sa základom jedného z hlavných uplatňovaných princípov pri vytváraní jednotného trhu so službami, a síce princípu krajiny pôvodu30 (Timmerman, 2009). Predaj tovarov, resp. poskytovanie služieb v inom členskom štáte však aj za uplatňovania tohto princípu naďalej podliehal dohľadu cieľového členského štátu, ktorý síce nemohol predaj, resp. poskytovanie služieb zakázať, mohol ho však regulovať uplatňovaním rôznych opatrení (viď Tab. 1). Od roku 1993, kedy oficiálne došlo k vytvoreniu jednotného trhu EÚ, bolo prijatých viacero smerníc, ktoré upravovali problematiku poskytovania istých konkrétnych druhov služieb v rámci jednotného trhu EÚ (napr. finančné služby, telekomunikácie, televízne vysielanie, uznávanie profesijných kvalifikácií) a mali prispieť k voľnému pohybu služieb v EÚ. Takáto postupná sektorová právna úprava vychádzala najmä z faktu, že väčšina služieb býva spravidla poskytovaná lokálne, a preto bola veľmi pomalá. Nedostatočná liberalizácia na trhu so službami sa tak stala jednou z hlavných príčin, prečo sa jednotný trh EÚ stále nedarilo dokončiť. Európska únia sa nakoniec na začiatku 20 storočia rozhodla pre horizontálny prístup k liberalizácii obchodu so službami a po identifikácií existujúcich prekážok bola v roku 2004 Európskou komisiou navrhnutá a v roku 2006 po značných úpravách aj schválená Smernica o službách na vnútornom trhu, ktorá sa stala základom ďalšej liberalizácie obchodu so službami v EÚ (bližšie v časti 2). 1.2. Problémy a prekážky plnej liberalizácie Reálne začal jednotný trh EÚ fungovať od roku 1993, avšak pokrok v liberalizácii na trhu služieb bol veľmi pomalý a obchod so službami medzi jednotlivými členskými štátmi nenarastal v dôsledku vytvorenia jednotného trhu v porovnateľnej miere ako obchod s tovarmi. H. Kox a A. Lejour v tomto zmysle konštatujú, že sektor služieb je v porovnaní s výrobným sektorom, resp. poľnohospodárstvom menej otvorený medzinárodnému obchodu a uvádzajú dve hlavné príčiny tohto javu. Prvým je samotný špecifický charakter obchodovania, kedy pri poskytovaní služieb je dôležitou podmienkou blízkosť poskytovateľa a zákazníka. To znamená, že ak chce poskytovateľ poskytovať službu v inom členskom štáte, musí sa tam presunúť31. V porovnaní s cezhraničným obchodovaním s tovarom, kedy sa do druhého štátu presúva len tovar a nie samotný výrobca, sa jedná o značnú komplikáciu. Poskytovateľ služby si môže vybrať, či bude službu exportovať alebo si v cieľovom štáte vytvorí miestnu pobočku, resp. zriadi podnik. Druhou hlavnou príčinou nízkej miery vzájomného obchodu so službami medzi členskými štátmi je regulácia v podobe rôznych netarifných bariér uplatňovaných členskými štátmi na služby poskytovateľov z iných členských štátov (Kox, Lejour, 2009). Tie bývajú uplatňované z rôznych dôvodov. S. S. Nello k dôvodom uplatňovania týchto obmedzení radí najmä snahu 30
Princíp krajiny pôvodu neskôr finálna verzia Smernice o službách na vnútornom trhu EÚ nahradila dnes oficiálne platným princípom slobody poskytovania služieb. Bližšie v časti 2. 31 Služby medzi členskými štátmi však môžu byť poskytované viacerými spôsobmi: cezhranične (napr. internetové služby), presunom zákazníka k poskytovateľovi (cestovný ruch) alebo presunom poskytovateľa k zákazníkovi (napr. stavebníctvo) (Nello, 2005).
159
ochraňovať spotrebiteľov, zaručiť bezpečnosť (napr. pri službách v leteckej doprave) a minimálne štandardy (napr. služby v zdravotníctve), či finančnú solidaritu v prípade služieb v bankovníctve. Ďalším uvádzaným dôvodom je snaha ochraňovať národný priemysel zo strategických dôvodov, či dôvodov prestíže (letecká preprava), snaha kontrolovať kľúčové technológie (napr. telekomunikácie), ako aj rôzne regionálne, sociálne, kultúrne dôvody (audiovizuálne služby), či ochrana životného prostredia (vlaková doprava). Za týmito účelmi bývajú preto zavádzané obmedzenia, ktoré môžu nadobúdať formu kvantitatívnych obmedzení, procedúr udeľovania povolení, verejného obstarávania, vyčlenenia určitej časti trhu pre domácich poskytovateľov, požiadaviek na pracovnú kvalifikáciu, technických požiadaviek a štandardov, výmenných kontrol, prípadne dotácií (Nello, 2005). Na nedostatočný rozvoj obchodu so službami na vnútornom trhu EÚ upozornil aj Lisabonský summit v roku 2000, ktorý vypracoval stratégiu hospodárskeho rozvoja EÚ na obdobie desiatoch rokov, pričom jedným z hlavných cieľov bolo definitívne skompletizovať vytváranie vnútorného trhu EÚ. Európska komisia následne v reakcii na výzvy Lisabonského summitu vypracovala Stratégiu vnútorného trhu so službami s cieľom umožniť čo najjednoduchšie poskytovanie služieb medzi členskými štátmi. Za týmto cieľom bolo potrebné predovšetkým identifikovať existujúce legislatívne, administratívne a praktické prekážky, ktoré naďalej bránia voľnému pohybu služieb v rámci EÚ. Komisia preto uskutočnila analýzu, ktorej výsledky prezentovala v roku 2002 v Správe Komisie Rade a Európskemu parlamentu o stave vnútorného trhu so službami (Európska komisia, 2002). Komisia v rámci svojej správy konštatovala, že stále existuje množstvo prekážok na vnútornom trhu so službami a že tieto zasahujú všetky fázy podnikania v sektore služieb od založenia podniku až po po-predajné aktivity. Prekážky rozdeľuje na právne a prekážky iného charakteru. Správa rozlišuje šesť základných fáz procesu podnikania a identifikuje rôzne právne prekážky, ktoré v rámci každej fázy môžu brániť voľnému poskytovaniu služieb do iných členských krajín EÚ. Následne identifikuje spoločné črty uvedených právnych prekážok vo všetkých členských štátoch a analyzuje ich dopad na európsku ekonomiku. Správa si však nekládla za cieľ hodnotiť, nakoľko sú uvedené prekážky v súlade alebo konflikte s právom EÚ a rovnako tak nebolo jej cieľom predložiť návrh opatrení na odstránenie uvedených prekážok. Správa sa následne stala základom pre ďalšie kroky Komisie v jej snahách o čoraz väčšiu liberalizáciu na európskom trhu so službami, ktoré vyústili až do predloženia návrhu Smernice o službách na vnútornom trhu EÚ. Význam správy teda spočíval predovšetkým v analýze existujúceho stavu na vnútornom trhu so službami a identifikácii rôznych typov prekážok. Prvá skupina prekážok sa objavuje už v počiatočnej fáze podnikateľskej činnosti v oblasti služieb poskytovaných v inom členskom štáte, predovšetkým v prípadoch, keď si poskytovanie služby v inej členskej krajine vyžaduje založenie podniku v danej krajine. Podnikateľ sa môže stretnúť s pravidlami, ktoré mu založenie podniku komplikujú, do istej miery obmedzujú jeho činnosť, či v krajnom prípade mu dokonca znemožnia vykonávať podnikateľskú činnosť pri poskytovaní služieb v inej členskej krajine. K takýmto pravidlám správa Komisie radí právne prekážky ako existencia monopolu v danej oblasti, kvantitatívne a teritoriálne obmedzenia pri poskytovaní danej služby, nevyhnutnosť podstúpiť proces udeľovania povolení a registrácie, potreba splniť kritériá týkajúce sa právnej formy podnikov poskytujúcich služby. Môžu sa tiež vyskytnúť požiadavky ohľadom štátnej príslušnosti či trvalého pobytu poskytovateľa služby, príp. sídla podniku poskytujúceho službu, požiadavky na odbornú kvalifikáciu poskytovateľa alebo vo všeobecnosti rôzne reštriktívne podmienky upravujúce poskytovanie služieb.
160
Tab. 1: Druhy pravidiel ovplyvňujúcich poskytovanie služieb Štádiá procesu podnikania: Štádium 1 Štádium 2 Štádium 3 Štádium 4 Založenie Využitie Propagačné Distribučné podnikania vstupov aktivity aktivity (pracovná sila, obchodné a finančné služby) Príklady pravidiel, ktoré sa môžu vyskytnúť v každom štádiu: Pravidlá Pravidlá Pravidlá pre Pravidlá pre týkajúce sa týkajúce sa televíznu cestnú dopravu povolenia alebo pracovných reklamu alebo alebo otváracie plánovania podmienok podporu predaja hodiny alebo prístupu ku kapitálovému trhu
Štádium 5 Obchodná činnosť, predaj
Štádium 6 Po-predajné podporné aktivity
Pravidlá pre predajné obdobie alebo stanovenie pevných cien
Pravidlá o zárukách a návratnosti
Zdroj: Európska komisia, 2000. Regulácia poskytovania služieb môže pokračovať aj po vstupe na trh iného členského štátu. V tejto fáze podnikateľskej činnosti môže poskytovateľ služby naraziť na rad administratívnych prekážok súvisiacich s využívaním predovšetkým ľudských zdrojov, či už vlastných, alebo pochádzajúcich z cieľovej, či inej krajiny. Tieto prekážky, resp. obmedzenia môžu mať formu ohlasovacej či registračnej povinnosti pre pracovníkov a môžu tiež vyplývať z rozdielnosti pracovno-právnych predpisov jednotlivých členských štátov. Prekážky sa v tejto fáze môžu tiež týkať využitia vstupov v podobe rôznych profesijných služieb ako sú účtovné, právne, dopravné a iné služby, ktoré môžu byť rovnako poskytované cezhranične. Regulácia poskytovania týchto služieb a s ňou spojené dodatočné komplikácie následne oslabujú konkurenčné prostredie na trhu. Špeciálne nároky môžu byť zo strany členských štátov v rôznej miere kladené aj na technické zariadenia využívané pri poskytovaní služieb. Vo fáze propagácie služieb je regulácia v rámci jednotlivých členských štátov veľmi rôznorodá, čo prakticky úplne znemožňuje plošnú celoeurópsku propagáciu. Špecifické opatrenia, ktoré prijímajú jednotlivé členské štáty, môžu propagáciu danej služby podmieniť potrebou ohlasovania a udeľovania povolení pre formy reklamy alebo dokonca v niektorých prípadoch propagáciu úplne zakázať (v niektorých členských krajinách v prípade regulovaných profesijných služieb), prípadne zakázať komerčnú reklamu v prípade určitých služieb, resp. v určitých médiách. Obmedzenia sa nemusia týkať len formy propagácie, ale aj jej obsahu. Distribúcia služieb rovnako podlieha rôznym obmedzeniam zo strany cieľových členských štátov, ktoré bývajú zväčša ešte komplexnejšie, než v prípade distribúcie tovarov. Podobne, ako v prvej fáze, aj tu platia obmedzenia v podobe existencie monopolov a kvantitatívnych obmedzení, ktoré úplne zamedzujú distribúciu určitých služieb. Ďalším obmedzením v tejto fáze bývajú požiadavky na štátnu príslušnosť poskytovateľa alebo potrebu zriadenia pobočky, resp. podniku v cieľovej krajine dodávaných služieb, prípadne musí mať v danej členskej krajine poskytovateľ služby z iného členského štátu aspoň svojho zástupcu. Podobnými obmedzeniami ako v prvej fáze sú tiež požiadavky na udelenie povolenia, registráciu a ohlasovanie a rôzne ďalšie požiadavky týkajúce sa právnej formy a vnútornej štruktúry poskytovateľa služby, odbornej kvalifikácie a pracovných skúseností. Aj v tejto fáze môžu byť uplatňované teritoriálne obmedzenia pri poskytovaní služieb a obmedzenia môžu dokonca
161
postihnúť aj príjemcov služieb, čiže zákazníkov, a to v prípade preferenčného poskytovania služieb do istého štátu, či teritória. Samotná fáza predaja služby je tiež poznačená početným radom prekážok a obmedzení. Tie sa týkajú napr. režimov zmluvného práva, ktoré sú v každom členskom štáte iné, cenových regulácií (stanovovanie doporučených, resp. minimálnych či maximálnych cien), rozdielneho spôsobu fakturovania, cezhraničných finančných prevodov, rozdielnych pravidiel účtovania a komplikovaným problémom je tiež platba a vracanie DPH. Platba DPH sa spravidla realizuje v členskej krajine, kde má poskytovateľ sídlo, existuje však aj rad výnimiek a následný proces vracania DPH je zväčša veľmi zdĺhavý. V záverečnej fáze poskytovania služieb, a teda v rámci popredajných aktivít, sa tiež vyskytuje niekoľko obmedzení, ktoré sa týkajú najmä ručenia, či poistenia zodpovednosti za poskytnuté služby, vymáhania pohľadávok, príp. vykonávania pozáručného servisu. Kameňom úrazu je opäť rozdielna právna úprava v rámci jednotlivých členských štátov (Európska komisia, 2002). Uvedená správa Komisie o stave vnútorného trhu a najmä analýza (i keď pomerne všeobecná) existujúcich prekážok, ktoré obmedzujú slobodný pohyb služieb v rámci vnútorného trhu EÚ a tým zamedzujú rozvoju cezhraničného obchodu v sektore so službami a zároveň brzdia celkový hospodársky rast Únie, sa stala základom pre ďalšie kroky Komisie, ktoré mali smerovať k čoraz väčšej liberalizácii na trhu so službami. Komisia konštatovala, že zistené prekážky a obmedzenia majú vážny negatívny dopad na celkovú kvalitu a tiež cenu poskytovania služieb v rámci EÚ, znižujú konkurencieschopnosť na trhu a zásadne poškodzujú predovšetkým malé a stredne veľké podniky. I keď samotná správa neobsahovala žiadne návrhy konkrétnych opatrení, ktoré by sa mali prijať s cieľom eliminovať existujúce prekážky, stala sa základným východiskovým bodom pri koncipovaní návrhu Smernice o službách na vnútornom trhu, ktorý Komisia prijala v roku 2004.
2.Smernica EÚ o službách na vnútornom trhu Analýza existujúcich podmienok na trhu so službami, ktorú zrealizovala Komisia v spolupráci s členskými štátmi a inými európskymi inštitúciami a ďalšími zainteresovanými stranami, preukázala, že stále existujú zásadné rozdiely medzi víziou jednotného trhu so službami a súčasnou realitou. Na základe tejto analýzy, ďalších konzultácií so zainteresovanými stranami, ako aj rôznych právnych analýz predložila Komisia v roku 2004 inštitúciám zapojeným do legislatívneho procesu návrh Smernice o službách na vnútornom trhu, ktorá mala zásadným spôsobom prispieť k eliminácii existujúcich prekážok voľného pohybu služieb na európskom trhu. Návrh však obsahoval viacero kontroverzných prvkov a počas schvaľovacieho procesu bol značne pozmenený, čo znamenalo, že konečná podoba smernice bola oproti pôvodnej verzii výrazne oklieštená. 2.1 Návrh Smernice o službách na vnútornom trhu z roku 2004 Návrh Smernice o službách na vnútornom trhu, ktorý je známy aj ako „Bolkesteinova smernica“ znamenal významný prelom pri liberalizácii obchodu so službami, nakoľko predstavoval prvú snahu o vytvorenie komplexného horizontálneho právneho rámca, ktorý by stanovoval všeobecné podmienky eliminácie prekážok v obchode so službami v rámci celej EÚ a zároveň určoval pravidlá vzájomnej pomoci a hodnotenia medzi členskými štátmi. 162
Horizontálny prístup bol zvolený v snahe urýchliť proces odstraňovania prekážok voľného pohybu služieb a zároveň vychádzal zo zistení, že množstvo zistených existujúcich prekážok je spoločných pre všetky odvetvia sektoru služieb (Timmerman, 2009). Návrh smernice pracoval so zaužívanou definíciou služby, ktorá bola prijatá už v rámci zakladajúcich zmlúv a ustálila sa aj v judikatúre Európskeho súdneho dvora. Podľa smernice je teda službou „akákoľvek samostatne zárobková hospodárska činnosť, ktorá je obyčajne poskytovaná za odplatu, v zmysle článku 50 zmluvy“. Rozsah pôsobnosti smernice sa podľa pôvodného návrhu mal vo všeobecnosti vzťahovať na služby poskytované poskytovateľmi, ktorí sú usadení v členskom štáte. Zároveň však návrh smernice uvádza celý rad výnimiek, ktoré sú vyňaté z pôsobnosti smernice. Tieto výnimky sa týkajú najmä poskytovania istých typov služieb, ktoré už sú pokryté vlastnými špecifickými smernicami. Jedná sa najmä o finančné služby, služby elektronickej komunikácie, dopravné služby. Zároveň je z oblasti pôsobnosti smernice vyňatá oblasť daní a tiež neekonomické služby všeobecného záujmu, nakoľko tieto nie sú poskytované za odplatu. Smernica zároveň neimplikuje povinnosť zrušiť existujúce monopoly v členských štátoch alebo privatizovať určité sektory služieb. Výnimky sú taxatívne vymenované v článku 2 smernice (Európska komisia, 2004a). Účelom smernice je predovšetkým eliminovať existujúce prekážky poskytovania služieb medzi členskými štátmi a upraviť administratívne zjednodušenie poskytovania služieb, a to v zmysle dvoch základných princípov jednotného trhu so službami – slobody poskytovateľov služby usadiť sa v inom členskom štáte, čo znamená zriadiť tam podnik alebo pobočku, a slobody pohybu služieb, čiže slobody poskytovať služby cez hranice do iného členského štátu. V prípade slobody usadiť sa smernica zamerala na už spomínané opatrenia na zjednodušenie potrebných administratívnych krokov súvisiacich so zriadením podniku či pobočky v inom členskom štáte, na urýchlenie procedúr udeľovania povolení súvisiacich s poskytovaním služieb a zaoberala sa tiež problémom regulačných obmedzení na niektoré typy služieb. Jedným z najvýznamnejších prínosov smernice v zmysle eliminácie administratívneho zaťaženia pri usadení sa v inom členskom štáte za účelom poskytovania služby, resp. pri samotnom poskytovaní služby do iného členského štátu, je návrh na zriadenie tzv. jednotných miest kontaktu. Členské štáty ich majú zriadiť s cieľom umožniť poskytovateľom služieb dokončiť všetky potrebné formálne náležitosti a postupy na jednom mieste, čím sa zníži ich administratívne zaťaženie a zjednoduší sa proces zakladania podniku, či pobočky. Členské štáty tiež majú zabezpečiť širokú a ľahkú dostupnosť potrebných informácií súvisiacich s postupmi a podmienkami spomínaného procesu. Rovnako tiež majú zaistiť adekvátnu asistenciu zo strany príslušných orgánov. Významným posunom je tiež ustanovenie o tom, že väčšinu postupov a formálnych náležitostí by mali byť poskytovatelia služieb schopní vybaviť elektronicky s príslušným miestom jednotného kontaktu, resp. s príslušnými orgánmi. Smernica sa tiež zameriava na zjednodušenie procedúr udeľovania povolení pre poskytovanie služieb v členských štátoch. Tie nesmú diskriminovať daného poskytovateľa služby, môžu byť vyžadované len v prípade opodstatnenosti z objektívnych dôvodov týkajúcich sa verejného záujmu a len ak sa dotyčný cieľ ochrany verejného záujmu nedá dosiahnuť aj pomocou menej reštriktívneho opatrenia. Povolenie má byť podľa smernice udeľované na dobu neurčitú, až na určité výnimky, ktoré smernica stanovuje. V neposlednom rade smernica prispieva k uľahčeniu voľného pohybu služieb upravením zakázaných reštrikcií, resp. požiadaviek, ktoré by členské štáty mohli uvaľovať na
163
poskytovateľov služieb z iných štátov. Návrh smernice rozlišuje medzi výslovne zakázanými požiadavkami a požiadavkami, ktoré podliehajú hodnoteniu. Zakázané požiadavky smernica taxatívne vymenúva v článku 15. Patria sem diskriminačné požiadavky na základe štátnej príslušnosti alebo umiestnenia sídla podniku, zákaz umiestnenia prevádzok vo viac ako jednom členskom štáte, povinnosť mať hlavnú prevádzku na území konkrétneho členského štátu, resp. obmedzenie slobody vybrať si medzi hlavnou a vedľajšou prevádzkou, podmienky vzájomnosti s členským štátom, kde má poskytovateľ prevádzku, individuálne uplatnenie hospodárskeho rastu s tým, že by udelenie povolenia podliehalo predloženiu dôkazu o existencii hospodárskej potreby alebo dopytu na trhu, účasť konkurenčných poskytovateľov na udeľovaní povolení, povinnosť poskytovať finančné záruky a iné (Európska komisia, 2004, čl. 14). Požiadavky, ktoré podliehajú hodnoteniu, na druhej strane zahŕňajú kvantitatívne alebo územné obmedzenia, povinnosť poskytovateľa služby mať určitú právnu formu, požiadavky na držbu podielov v spoločnosti, zákaz mať viac ako jednu prevádzku na území jedného štátu, požiadavky na minimálny počet zamestnancov, stanovenie minimálnych alebo maximálnych taríf, povinnosť poskytovateľa dodávať spolu so svojou službou aj inú službu a iné (Európska komisia, 2004a, čl. 15). Návrh smernice zakotvil aj druhý základný princíp, ktorý tvorí podstatu voľného pohybu služieb v rámci jednotného trhu EÚ, a síce princíp krajiny pôvodu. Tento princíp má svoj pôvod v už spomínanej judikatúre Európskeho súdneho dvora a jeho podstata spočíva v tom, že poskytovateľ služby podlieha len právnemu poriadku toho členského štátu, z ktorého pochádza, resp. kde má zriadený podnik, či hlavné sídlo, a to aj v prípade, že službu poskytuje len dočasne. Právnym poriadkom krajiny pôvodu poskytovateľa sa budú riadiť všetky aspekty a fázy poskytovania služby a zároveň členský štát pôvodu bude zodpovedný za dohľad na poskytovateľmi služieb usadenými na jeho území a nad službami, ktoré títo poskytujú či už na jeho území alebo na území iných členských štátov. Smernica však zakotvila aj rad výnimiek (trvalých, dočasných, ad hoc) z princípu krajiny pôvodu, najmä v prípade poštových služieb a distribúcie plynu, elektriny a vody, ale tiež iných. Návrh smernice zároveň reagoval aj na zistenia Správy o stave vnútorného trhu so službami z roku 2002, z ktorých vyplývalo, že častou príčinou uplatňovania rôznych obmedzení na európskom trhu so službami je nedostatočná vzájomná dôvera členských štátov (najmä čo sa týka prijímanej legislatívy v danej oblasti). Preto smernica zakotvila tri základné návrhy opatrení, ktoré mali vzájomnú dôveru štátov zvyšovať. Prvým je cielená harmonizácia predovšetkým v oblasti ochrany zákazníkov a zjednodušenia administratívnych postupov súvisiacich s poskytovaním služieb v inom členskom štáte. Druhé opatrenie sa týka vytvárania kódexov správania na nadnárodnej celoeurópskej úrovni a tretie opatrenie vyžaduje od členských štátov, aby si vzájomne poskytovali pomoc s cieľom zefektívňovať dohľad nad poskytovanými službami (Európska komisia, 2004a, čl. 34-39). Okrem uvedených základných princípov tvoriacich podstatu voľného pohybu služieb v rámci vnútorného trhu EÚ návrh smernice v ďalších častiach upravoval aj práva zákazníkov, resp. užívateľov služieb, ako aj úroveň kvality poskytovaných služieb. Takto skoncipovaný a pomerne ambiciózny návrh novej smernice, ktorá mala viesť k väčšej liberalizácii na trhu so službami EÚ, Komisia predložila Rade EÚ a Európskemu parlamentu, ktorí o nej rozhodovali v rámci legislatívneho procesu postupom spolurozhodovania.
164
2.2 Priebeh schvaľovania smernice a prijaté modifikácie Schvaľovanie návrhu smernice malo pomerne dlhý a komplikovaný priebeh, nakoľko sa jednalo o veľmi citlivú problematiku. Návrh bol navyše predložený v rovnakom období, v akom sa malo do EÚ vstúpiť desať nových členských krajín prevažne z oblasti strednej a východnej Európy. Aj tento fakt podnietil v členských štátoch obavy z prílišnej liberalizácie obchodu so službami, predovšetkým v krajinách ako Nemecko a Francúzsko, kde prevládal názor, že smernica v takom znení, ako ju navrhla Komisia bude viesť k sociálnemu a mzdovému dumpingu, znižovaniu bezpečnostných a sociálnych štandardov a pod. Vo Francúzsku sa dokonca problematika prijímania smernice stala jednou z hlavných otázok antikampane vedenej v súvislosti s blížiacim sa referendom o ratifikácii Ústavnej zmluvy pre Európu. V rámci kampane sa často objavoval príklad fiktívneho poľského inštalatéra, ktorý mal predstavovať hrozbu pre francúzskych podnikateľov v oblasti služieb a zosobňovať uvádzané riziká, ktoré so sebou návrh smernice prináša. V tejto súvislosti si najväčšie výhrady voči návrhu smernice vyslúžil práve princíp krajiny pôvodu, ktorý bol vnímaný ako príliš liberálny. Rozsiahla kritika pôvodného návrhu smernice predloženého Komisiou sa pretavila aj do samotného rozhodovacieho procesu o predloženom návrhu a konečná verzia smernice sa napokon v istých ohľadoch výrazne líšila od pôvodného návrhu. Najviac zmien vykonal Európsky parlament. Najvýraznejšia modifikácia sa prirodzene týkala spomínaného kontroverzného princípu krajiny pôvodu, ktorý bol v konečnej verzii smernice na návrh Parlamentu zmenený na princíp slobody poskytovania služieb. Jednalo sa o kompromisné riešenie, kedy zostalo do istej miery zachované právo poskytovať služby v inej členskej krajine na základe legislatívy krajiny pôvodu, avšak cieľová krajina, v ktorej majú byť služby poskytované, má právo poskytovanie týchto služieb regulovať. To znamená, že cieľová krajina síce nemá klásť zbytočné administratívne prekážky na poskytovateľov služby, môže si však klásť podmienky súvisiace predovšetkým s verejnou bezpečnosťou, verejnou politikou, bezpečnosťou pri práci, ochranou životného prostredia, ochranou verejného zdravia, právom na kolektívne vyjednávanie, a pod. Tieto podmienky však musia byť oprávnené. Parlament tiež výrazne pozmenil rozsah pôsobnosti smernice tým, že rozšíril rad sektorových výnimiek, na ktoré sa smernica nemá vzťahovať. Spod pôsobnosti smernice tak boli vyňaté hazardné hry, lotérie, súkromné bezpečnostné služby, štátne a súkromné zdravotnícke služby, agentúry sprostredkúvavajúce dočasné zamestnanie, audiovizuálne služby, verejnoprospešné služby, notárske a právne služby, daňové a finančné služby, prepravné služby a iné. Zároveň bolo zdôraznené, že služby poskytované vo všeobecnom záujme (napr. verejné vzdelávanie), sa nebudú riadiť touto smernicou.
165
Obr. 1: Sektorové pokrytie Smernice o službách z roku 2006 Všetky služby
Obchodované
Neobchodované, nepokrývané SoS
Neregulované, pokrývané SoS
Regulované, pokrývané SoS
- cestovný ruch - veľkoobchod - poradenstvo, analýzy - dobrovoľné testy, certifikácie - spracovanie dát - software - logistika - prieskum trhu - jednoduché upratovacie služby
- profesionálne služby
- vládne služby - zdravotníctvo, vzdelávanie - lokalizované služby (kadernícke...) Regulované, nepokrývané SoS
- reklama, upratovanie - strojárenstvo, architekti - zábava, audiovizuálne služby - stavebníctvo - nábory - hotely, kaviarne, reštaurácie - maloobchod - povinné testy, certifikácie - opravy, údržba
Sieťové služby Pošta, telekomunikácie, distribúcia plynu, vody, elektriny, železnice, letiská, vysielanie Iné regulačné rámce EÚ Bankovníctvo, poisťovníctvo, cestná a morská doprava, investovanie
Zdroj: Kox, H. – Lejour, A., 2006. Parlament tiež zdôraznil, že tam, kde Európska únia už prijala špecifickú legislatívu a pravidlá pre určitý sektor služieb, majú tieto prednosť pred všeobecnou horizontálnou Smernicou o službách. Jedná sa najmä o Smernicu o umiestňovaní pracovníkov, Nariadenie EHS č. 1408/71 o aplikácií schém sociálneho zabezpečenia zamestnancov, živnostníkov a ich rodinných príslušníkov pri sťahovaní v rámci Spoločenstva (dnes už EÚ), Smernicu (89/552/EHS) týkajúcu sa televízneho vysielania a Smernicu (2005/36/ES) o uznávaní profesijných kvalifikácií (Timmerman, 2009). Rada EÚ veľkú väčšinu požiadaviek Európskeho parlamentu na modifikáciu návrhu smernice akceptovala a vydala spoločnú pozíciu, na základe ktorej následne Parlament návrh smernice v druhom čítaní 15. 11. 2006 schválil. Smernica bola Radou EÚ definitívne schválená 12.12.2006 a do platnosti vstúpila 27. 12. 2006 po jej publikácii v Úradnom vestníku EÚ. Následne začala plynúť trojročná lehota na transpozíciu smernice do právnych poriadkov členských štátov, ktorá bola stanovená v záverečných ustanoveniach samotnej smernice.
3. Perspektívy dotvorenia jednotného trhu EÚ so službami Aj keď je prijatie Smernice o službách na vnútornom trhu vo všeobecnosti považované za významný posun smerom k skompletizovaniu jednotného trhu EÚ so službami, v skutočnosti má liberalizácia obchodu so službami stále veľké medzery. Pôvodne ambiciózny plán liberalizácie bol nakoniec schválený v pomerne oklieštenej podobe, a navyše aj napriek celému radu prijatých ústupkov majú členské štáty ešte stále problém s prijatím potrebných opatrení a uvedením smernice do praxe. Na druhej strane sa však po plnej transpozícii smernice očakáva, že prijaté opatrenia budú viesť k významnému posilneniu hospodárskeho 166
rastu Únie. Európska únia, a najmä Komisia, preto pravidelne monitoruje, ako si členské štáty plnia záväzky, ktoré im zo smernice vyplývajú a vyhodnocuje dosiahnutý pokrok. 3.1 Predpokladaný dopad aplikácie Smernice o službách na vnútornom trhu Hlavným cieľom pri navrhovaní a prijímaní smernice bolo prijať takú úpravu, ktorá by viedla k čo najväčšej možnej miere liberalizácie na trhu so službami ako základného predpokladu väčšieho hospodárskeho rastu v EÚ. Vo všeobecnosti sa teda očakávalo, že smernica bude mať pozitívny dopad na európsku ekonomiku, samozrejme v prípade, že jej ustanovenia budú úspešne uvedené do praxe. Ešte počas priebehu procesu schvaľovania návrhu smernice bolo vypracovaných niekoľko dopadových štúdií, ktoré sa venovali očakávaným výsledkom, ktoré by smernica mohla priniesť. Ešte v roku 2004 vypracovala Komisia tzv. Rozšírenú analýzu dopadu návrhu smernice o službách, v tom istom roku vypracovalo Holandsko vlastnú dopadovú štúdiu, o rok na to sa s vlastnou analýzou a odhadmi pridala Veľká Británia a tiež Dánsko. Všetky štúdie sa zhodujú na tom, že uplatňovanie smernice bude viesť k zvýšeniu obchodu so službami na vnútornom trhu. Holandská štúdia hovorí o náraste obchodu približne o 30 – 60 % v prípade aplikácie princípu krajiny pôvodu, resp. 20 – 40 %, pokiaľ princíp aplikovaný nebude. S tým bude zároveň súvisieť aj nárast HDP (Kox, Lejour, Montizaan, 2004). Nové odhady Komisia priniesla v rámci svojho komuniké „Na ceste k Aktu o jednotnom trhu – pre vysoko konkurencieschopnú sociálnu trhovú ekonomiku“ v roku 2010, kde sa uvádza, lepšie fungujúci jednotný trh služieb by mohol viesť k ročným ziskom v rozmedzí 60 – 140 miliárd eur a nárastu HDP na úrovni 0,6 – 1,5 % (Európska komisia, 2010). Nakoľko sú uvedené predpoklady reálne, ukážu až najbližšie roky. Všetky dopadové štúdie totiž pracujú s východiskovou situáciou, kedy je smernica plne transponovaná do národných právnych poriadkov a všetky jej ustanovenia sa bez problémov uplatňujú. To však zatiaľ nie je realitou. 3.2 Hodnotenie implementácie Smernice o službách na vnútornom trhu Ako už bolo uvedené, po vstupe smernice do platnosti mali členské štáty k dispozícii trojročné obdobie na transpozíciu jej ustanovení do vlastnej legislatívy. Počas tohto obdobia v každom členskom štáte prebiehal proces posudzovania vlastných zákonov a pravidiel a ich ne/súladu s ustanoveniami smernice, ktorý mal následne viesť k potrebným úpravám, resp. zrušeniu tých právnych predpisov, ktoré boli v konflikte so smernicou. I keď bol konečný dátum, do kedy mal celý proces prebehnúť, stanovený na 28.12.2009, len máloktorým členským štátom sa podarilo splniť záväzok v tomto termíne (napr. Česká republika, Poľsko). Slovensko prijalo návrh zákona o službách na vnútornom trhu 13. 1. 2010 s dvojtýždňovým omeškaním, pričom najväčšie ťažkosti spôsobuje zavedenie tzv. e-governmentu. Jednotné kontaktné miesta, ako jeden z hlavných praktických prínosov smernice, fungujú na Slovensku od 1. 6. 2010 a predstavujú ich obvodné úrady v sídle kraja. Medzi krajiny meškajúce s implementáciou smernice sa zaradilo Grécko, Slovinsko, Luxembursko a Rumunsko. Od začiatku roku 2010, a teda od skončenia trojročného obdobia určeného na transpozíciu smernice, prebehol v členských štátoch tzv. postup vzájomného hodnotenia. Jedná sa o pracovný postup ktorý predpokladala samotná smernica a ktorý má slúžiť na preskúmanie a vzájomné vyhodnotenie národných právnych rámcov určených poskytovateľom služieb. Zároveň sa malo vyhodnotiť, do akej miery bola smernica v jednotlivých členských štátoch implementovaná. Tento proces prebiehal zároveň s verejnou diskusiou takmer počas celého roku 2010 a na základe zistení, ktoré z neho vzišli, prijala Komisia rozhodnutie o ďalších krokoch.
167
3.3 Ďalšie kroky smerom k dokončeniu jednotného európskeho trhu so službami I keď je jednotný trh považovaný za jeden z najväčších úspechov európskej integrácie a predstavuje jednu z najväčších výhod, ktoré EÚ ponúka, ešte stále nie je plne skompletizovaný. Zatiaľ čo voľný pohyb tovarov v rámci EÚ sa úspešne podarilo zaistiť, cezhraničný obchod so službami aj po takmer 20 rokoch od vytvorenia jednotného trhu EÚ stále čelí mnohým významným prekážkam. Európska komisia vo svojom ročnom prieskume rastu začiatkom roku 2011 konštatovala, že cezhraničné poskytovanie služieb medzi členskými štátmi rámci jednotného trhu stále predstavuje len 5 % HDP, čo je menej ako tretina tovarového obchodu (Európska komisia, 2011). Táto situácia je nepriaznivá najmä v súvislosti so snahou EÚ o inteligentný, udržateľný a inkluzívny hospodársky rast, ktorý je cieľom jej aktuálnej stratégie hospodárskeho rozvoja na najbližšie desaťročie. Bude preto potrebné prijímať ďalšie kroky a opatrenia smerujúce k väčšej liberalizácii obchodu so službami, a to nie len na úrovni EÚ, ale aktívne v tomto smere musia byť najmä členské štáty. Jednou z posledných iniciatív Komisie v oblasti služieb je návrh na vytvorenie celoeurópskych štandardov v oblasti služieb, ktorý bol predložený v apríli 2011. I keď by takýto krok podľa Komisie značne uľahčil cezhraničné poskytovanie služieb, podnikatelia sú proti. Komisia identifikovala tri skupiny krokov, ktoré je potrebné vykonať do roku 2012, aby sa vyriešili pretrvávajúce problémy na trhu EÚ so službami. Po prvé, bude potrebné sa uistiť, že jednotný trh so službami reálne v praxi funguje. Preto bude Komisia v rokoch 2011 a 2012 vykonávať v teréne kontroly, a to z perspektívy bežných poskytovateľov služieb. Účelom je identifikovať praktické problémy pri zaisťovaní voľného pohybu služieb, ako aj zisťovať eventuálne vedľajšie vplyvy smernice. Druhá skupina potrebných krokov súvisí so zámerom odstrániť prekážky pre cezhranične poskytované služby. A tretím hlavným krokom alebo záväzkom je zaistiť „ambicióznu implementáciu a dôslednú aplikáciu Smernice o službách“. To sa vzťahuje predovšetkým na tie členské štáty, kde ešte stále pretrvávajú problémy s transpozíciou. Koncom roka 2011 Komisia zhodnotí ekonomický dopad smernice na fungovanie trhu služieb. ZÁVERY Európsky trh so službami, je mimoriadne dôležitou súčasťou hospodárstva Európskej únie, nakoľko generuje približne 70 % celkového HDP v členských krajinách EÚ a predstavuje približne 55 % celkovej zamestnanosti v EÚ (Európska komisia, 2003). Je tiež najdynamickejšie sa rozvíjajúcim sektorom, ktorý v posledných rokoch vytvára viac ako 90 % nových pracovných miest. Napriek tejto charakteristike a vysokému potenciálu európskeho trhu so službami stať sa hnacou silou ďalšieho ekonomického rozvoja EÚ, nedokážu členské štáty Európskej únie zatiaľ túto príležitosť naplno využiť. Naopak, sú to práve oni, ktoré stoja za odsúdeniahodným prístupom k tejto otázke. Ako totiž ukazuje aj Správa o stave vnútorného trhu so službami z roku 2002, problémom sú najmä prohibitívne národné pravidlá na európskom trhu so službami, za uplatňovaním ktorých je najmä nedostatočná vzájomná dôvera členských štátov, obzvlášť čo sa týka prijímanej legislatívy v danej oblasti. Nezainteresovanému pritom môže pripadať nanajvýš zvláštne, že zatiaľ čo sa voľný pohyb tovarov v rámci EÚ podarilo úspešne finalizovať, tak cezhraničný obchod so službami, aj po takmer 20 rokoch od vytvorenia jednotného trhu EÚ, stále čelí mnohým významným prekážkam, ako to dokazujeme aj v rámci predloženého príspevku. Aj preto môžme Európsky trh so službami právom považovať za jednu z najväčších výziev budúceho vývoja integračných procesov v Európe, pričom je podľa nášho názoru rovnako v záujme európskych 168
inštitúcií, ako aj členských štátov a v konečnom dôsledku občanovu únie, aby sa všeobecne prijateľný kompromis v tejto oblasti podarilo nájsť čo možno najskôr.
ZDROJE 1 Európska komisia. (2000), An Internal Market Strategy for Services. [online], stiahnuté dňa 26.4.2011, z http://ec.europa.eu/internal_market/services/docs/services-dir/com-2000888/com-2000-888_en.pdf 2 Európska komisia. (2002), Report from the Commission to the Council and the European Parliament on the State of the Internal Market for Services - presented under the first stage of the Internal Market Strategy for Services. Brussels, 30.07.2002, COM(2002) 441 final 3 Európska komisia. (2003), Communication from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. The competitiveness of business-related services and their contribution to the performance of European enterprises, European Commission, 4 December 2003, COM(2003)747 final. 4 Európska komisia. (2004a), Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on services in the internal market, 5 March 2004, COM(2004)2 final/3. 5 Európska komisia. (2004b), Extended Impact Assessment of Proposal for a Directive on Services in the Internal Market. Commission Staff Working Paper. Brussels, 13.1.2004, SEC(2004) 21{COM(2004)2 final}, 6 Európska komisia, (2010), Na ceste k Aktu o jednotnom trhu. Pre vysoko konkurencieschopné sociálne trhové hospodárstvo 50 návrhov, ako lepšie spoločne pracovať, podnikať a obchodovať. Brusel, 27.10.2010, KOM(2010) 608 v konečnom znení 7 Európska komisia, (2011), Ročný prieskum rastu: ďalší pokrok v rámci komplexnej reakcie EÚ na krízu. Oznámenie Európskemu parlamentu, Rade, Euróspkemu hospodárskemu a sociálnemu výboru a Výboru regiónov. Brusel, 12.1.2011, KOM(2011) 11 v konečnom znení. 8 Európsky parlament, Rada EÚ, (2006), Smernica Európskeho parlamentu a Rady 2006/123/ES z 12. Decembra 2006 o službách na vnútornom trhu. [online], stiahnuté dňa 26.4.2011, z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:376:0036:0068:sk:PDF 6 Kox, H. – Lejour, A. – Montizaan, R. (2004), Dopadová štúdia Holandska k návrhu smernice o službách, CPB Holandsko - Bureau for Economic Policy Analysis, 2004, ISBN 90-5833-195-4. 7 Kox, H. – Lejour, A. (2006), Dynamic effects of European services leberalisation: mmore to be gained. [online], stiahnuté dňa 26.4.2011, z http://www.vnk.fi/hankkeet/talousneuvosto/tyo-kokoukset/globalisaatioselvitys-92006/artikkelit/Kox_%26_Lejour_06-09-20.pdf 8 Nello, S. (2005), The European Union, Economics, policies and history. Berkshire: McGraw-Hill Education, 2005, ISBN-10: 007-710781-0. 9 Timmerman, P. (2009), Legislating Amidst Public Controversy: the Service Directive. Gent: Academia Press, 2009, ISBN 978 90 382 1506 8. 10 Zmluva o založení EHS
169
Kontaktné údaje: PhDr. Veronika Sklenková, PhD. Inštitút sociálnych vied, Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave Námestie J. Herdu 2, 917 01, Trnava, Slovenská republika [email protected] Doc. PhDr. Martin Klus, PhD. Vysoká škola obchodní a hotelová Bosonožská 9, 625 00 Brno, Česká republika [email protected]
170
Koordinační centrum cestovního ruchu jako součást praktické výuky Peter Stoličný Vysoká škola obchodní a hotelová v Brně uzavřela v akademickém roku 2010-11 smlouvu s Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism o spolupráci na projektu, který byl připraven na půdě naší vysoké školy. (VŠOH Brno). Z výsledků běžných průzkumů našich studentů – například při přípravě bakalářských prací a také ze zkušenosti pedagogů naší školy, to vše podpořené různými mediálními výstupy Ministerstva pro místní rozvoj ČR bylo zřejmé, že jednotlivé aktivity v oblasti cestovního ruchu se u nás realizují bez vzájemných souvislostí, často živelně a nekoordinovaně. V ČR se propagací turistického ruchu zabývají 4 ministerstva: místního rozvoje, kultury, zahraniční a pro oblast propagace lázeňství i ministerstvo zdravotnictví. Další finanční prostředky ze státního rozpočtu dostávají kraje, statutární města Praha a Brno, kromě toho zde působí hospodářská komora, asociace turistických informačních centrer a mnoho dalších větších i menších institutů, celostátních i regionálních. I když CzechTourism jako leader oboru připravuje bohatý soubor kvalitních a jednotných materiálů, tuto práci rozmělňuje množství jiných a různorodých komunikačních aktivit a toků. Corporate Communikation oboru Cestovní ruch je značně nesourodá, roztříštěná, o nějakém Corporate designu a Corporate Culture nelze vůbec mluvit. Nesourodá jsou loga, značky, „hvězdičky kvality“ orientační a informační tabule, letáky, informační brožury, weby, nesourodá je komunikace uvnitř oboru i vně. To vše lze změnit. Úkol, který naše VŠOH představila pracovníkům CzechTourismu je opravdu rozsáhlý. Kroky, které by měly směrovat ke kýženému cíli jsou: Zabránění zdvojení propagačních aktivit Vzájemný komunikace a koordinace mediálních aktivit mezi ministerstvy Centrální databáze všech skutečností, které mají vztah k cestovnímu ruchu Eliminace „neřízených střel“, samozvaných spolků, které místo pomoci cestovnímu ruchu jenom zmnožují instituce, zabývající se cestovním ruchem. Teď vystane otázka, zda právě Koordinační centrum cestovního ruchu na VŠOH není jenom dalším takovým institutem,. Ale posláním KCCR nebude zakládat a provozovat (a tím sebe sama živit) provozováním nějakých dalších aktivit v cestovním ruchu. Toto centrum bude jenom sbírat informace a dále je poskytovat všem, kteří o ně projeví zájem. Můžeme jako příklad uvést turistická informační centra (TIC). TIC řídí a financuje: Samosprávní celky. (kraj, město, obec) Státní správa (například TIC na hradech a zámcích, spadajících pod Ministerstvo kultury) Různé svazy a jiné zájmové organizace, například Klub českých turistů.
171
Různé podniky, spol. s r.o. nebo Akciové společnosti, jasko svou vedlejší činnost spojenu také s Public Relations konkrétního podniku. (například některé pivovary) Soukromé osoby – provozující TIC jako svou podnikatelskou činnost – podnikající jako fyzické osoby ve volné živnosti.
Z uvedených příkladů vyplývá, že taková mnohost organizační struktury je naprosto nevyhovující. Navíc, Asociace turistických informačních center (http://www.aticcr.cz) registruje jenom 205 TIC v celé naší republice, (členové i čekatelé na členství) přičemž jenom podle hrubých odhadů (podle náhodně zjištěných TIC bez jakéhokoliv organizačního napojení na ATIC) je jich u nás nejméně o stovku více. Přesněji, prostě vůbec nevíme kolik obchůdků a stánků v ČR symbol TIC používá, jak jsou na tom s odborností, jak informují veřejnost, jaké procento jejich činnosti je informace a jaké podnikatelská činnost (prodej suvenýrů, ochutnávky vína, prodej zemědělských a potravinových doplňků, dokonce i prodej kaktusů…) Nevíme ani, jakým způsobem provozují služby veřejnosti. (Například pod Radegastem na Tanečnici je GIS otevřen každý den, kromě soboty a neděle. Umí si někdo představit horší režim otevíracích hodin pro turisty?) Nemá zde smysl na krátkém prostoru zacházet do detailů. Na příkladě problematiky TIC lze však demonstrovat, jak je důležité o problémových oblastech vědět, koordinovat jednotlivé činnosti a vyměňovat si relevantní informace. A to je pravě úkol pro KCCR. Pracovní skupiny pod vedením zkušených pedagogů, odborníků v oblasti cestovního ruchu a hotelnictví, zadávají svým studentům jako seminární práce výzkumný úkol – doplňovat do databází ve formátu MS Access 2010 fakta - prozatím jako pilotní projekt jenom za Jihomoravský kraj. Činnost jednotlivých skupin se orientuje na tyto oblasti: 1/ Ubytovací zařízení hotelového typu a pensiony. Komparace stávající databáze CzechTourismu a AHR ČR s vlastním průzkumem. 2/ Ubytovací zařízení jiná (ubytovny, kempinky, ubytování na privátech – je sporné, zda budou přístupné i informace s daňových přiznání fyzických osob, poskytování ubytování. 3/ Turistická informační centra a další formy komunikačního mixu v kraji – Informace na obecních úřadech, plánky měst a oblastí s informacemi, které vydávají obce atp. 4/ Webová prezentace cestovního ruchu – CR v prezentacích samosprávních celků, vzájemná provázanost, návaznost na CzechTourism a jiné celostátní organizace zabývající se CR. 5/ Wellness aktivity, lázně, plovárny, sauny, lázeňství a vlivy na rozvoj cestovního ruchu. Nebudou se zkoumat různé privátní masážní salóny, solária atp. pokud nejsou zapojeny do cestovního ruchu (např. v nabídkách hotelů) 6/ Sportovní aktivity související s cestovním ruchem – Cykloturistika, hipoturistika, půjčovna lodí a říční plavba, adrenalinové sporty. Možná pro rozsáhlost tématu by byla cykloturistika + turistická značení ve zvláštní skupině, to ověří praxe výzkumu. 7/ Corporate design v cestovním ruchu. Loga kvality, značky, erby, loga organizací, jejich nedostatečnost či nadbytečnost, vzájemné vztahy a komunikace v oblasti grafického designu, využitelnost pro cestovní ruch 8/ Hrady, zámky a jiné pamětihodnosti. Přehled lokalit, srovnání se Státní památkovou správou, rozdělení podle vlastnictví, podle napojení na CR. Návštěvnost, otevírací hodiny pro veřejnost, formy propagace. Z uvedeného vyplývá, že pro cestovní ruch České republiky bude toto koordinační centrum důležitým zdrojem informací. Pro posluchače Vysoké školy obchodní a hotelové v Brně to zase již dnes je dobré napojení na aktivity z praxe. Počítáme také s rozšířením nabídky bakalářských témat, které se budou zabývat výše zmíněným průzkumem a jeho efektivitou.
172
Součinnost se státní správou (Ministerstvo pro místí rozvoj – Česká centrála cestovního ruchu, CzechTourism) dává škole dobré předpoklady, stále komunikovat ve výuce s reálním životem v cestovním ruchu a tím ještě lépe připravit studenty VŠOH do podnikové i podnikatelské praxe. Kontaktní údaje: Doc. Mgr. Peter Stoličný, ArtD. Vysoká škola obchodní a hotelová v Brně koordinátor KCCR CZ.
173
Kvalita podniků služeb v ČR The Quality of service`s companies in the Czech Republic Petr Suchánek Abstrakt:t Předmětem článku je analýza kvality podniků služeb (včetně cestovního ruchu) v ČR. Cílem práce je analyzovat kvalitu v podnicích různých odvětví a tu porovnat s kvalitou podniků odvětví služeb (včetně cestovního ruchu) v České republice. Článek je výsledkem výzkumu prováděného formou dotazníkového šetření, které bylo provedeno na podzim roku 2010 na MU ESF a VŠOH Brno. Klíčová slova: kvalita, služby, analýza kvality Abstrakt: The topic of this paper is quality analysis of service`s (with tourism) companies in Czech Republic. The aim of this paper is to analyse a quality in companies of different branches in Czech Republic and compare it with quality service`s (with tourism) companies in Czech Republic. The paper is produce of research conducted by questionnaire enquiry, that was made in autumn 2010 on MU ESF and VŠOH Brno. Key words: quality, services, quality analysis
ÚVOD Jakost (kvalitu) lze definovat jako stupeň splnění požadavků souborem inherentních znaků (Nenadál, et al, 2002). Kvalitou produktu je však myšlena nejen technická vyspělost (ve smyslu technologie výroby, event. způsobu a úrovně poskytnutí služby a technické vyspělosti nebo sofistikovanosti produktu), ale zejména schopnost uspokojit požadavky zákazníků. Přitom platí, že čím více je produkt v souladu s požadavky zákazníka, tím je kvalitnější. Napříč hospodářskými odvětvími vyspělých západních ekonomik je patrná snaha o garantování určité úrovně kvality. Tato snaha se postupem času transformovala do různých systémů certifikace kvality, z nichž asi nejznámější je certifikace dle norem ISO (blíže viz např. zde: http://www.iso.org/iso/home.html ). Tyto normy jsou svou povahou univerzální a nejsou tedy určeny pouze pro průmyslové podniky, ale také pro podniky služeb (Nenadál, et al, 2002). ISO normy se v ČR pro certifikaci podniků služeb příliš nepoužívají, přičemž vhodnost jejich použití právě pro podniky služeb se různí (Blíže viz Informace o Národním systému kvality služeb v cestovním ruchu). Už z toho je patrná určitá odlišnost v pojetí kvality průmyslových podniků a podniků služeb (včetně cestovního ruchu) a to přesto, že kvalita je oběma těmito skupinami podniků definována v podstatě stejně. Lze předpokládat, že úzká spojitost podniků služeb se zákazníky se projeví v přístupu ke kvalitě. Z toho lze vyvodit hypotézu (H1), že kvalita (přístup ke kvalitě) a její hodnocení bude u obou skupin podniků výrazně odlišné. Zároveň lze předpokládat, že v podnicích služeb bude větší důraz kladen na zaměstnance a jejich kvality, neboť spokojenost zákazníka, tzn. kvalita poskytnuté služby, je neoddělitelně spjata se zaměstnancem, který ji poskytuje. Lze tedy předpokládat také větší sepjetí podniků služeb se zákazníkem. Na základě toho lze formulovat hypotézu (H2), že podniky služeb jsou lépe informováni o spokojenosti zákazníka a hypotézu (H3), že podniky služeb dbají výrazně více o spokojenost zákazníka než jiné podniky. Cílem práce je přitom analyzovat a porovnat kvalitu podniků z různých odvětví s podniky z odvětví služeb (včetně cestovního ruchu) v České republice. Článek vychází z tvrzení, že
174
míra kvality je dána mírou spokojenosti zákazníka, přičemž vzniká otázka, zda si právě toto tvrzení podniky vůbec uvědomují.
1 METODIKA VÝZKUMU K výzkumu byla použita dotazníková metoda. Dotazník obsahuje obecnou část, která zahrnuje otázky, jež slouží k bližší identifikaci a klasifikaci podniku včetně otázek vážících se ke sledování kvality v podniku. Hlavní část dotazníku obsahuje deset uzavřených otázek, z toho čtyři otázky jsou ve formě škály a zbylých šest otázek sleduje vybrané parametry (charakteristiky) kvality podniku. V rámci výzkumu byly také zjišťovány dopady finanční krize na podniky a následující hospodářské recese. Dotazníkové šetření proběhlo na podzim roku 2010. Zkoumaný vzorek obsahoval celkem 170 podniků, z toho 128 podniků z různých odvětví a 42 podniků z odvětví služeb (z toho 12 podniků cestovního ruchu), které byly náhodně osloveny. Podniky pocházely z různých krajů ČR, přičemž nejvíce byly zastoupeny kraje z Moravy a z Prahy, nejméně naopak kraje Jihočeský a Plzeňský. Samotná analýza odpovědí se opírá o tradiční statistické metody univariační a bivariační analýzy. Analýzy se tak opírají o tabulky křížových srovnání, tedy o identifikaci rozdílného výskytu sledovaných jevů mezi analyzovanými skupinami podniků. Ačkoli je vzorek respondentů spíše střední, považovali jsme za důležité zkoumat obecnost nalezených kauzalit. Nejjednodušším vodítkem je v této oblasti testování statistické významnosti případných rozdílů. I proto je uváděným tabulkám připojena informace o (případné) statistické významnosti pozorovaných rozdílů mezi četnostmi odpovědí či jejich průměry. Statistická významnost byla měřena v souladu s tradičními postupy, tzn. chí-kvadrátem testu významnosti (pro četnosti) a t-testem (pro průměry). Speciální pozornost byla věnována otázkám, kde mohli respondenti označit více možností odpovědí. V tomto případě bylo nutno nejprve vyhodnotit procentní podíly každé z odpovědí zvlášť a teprve poté počítat její relativní významnost na všech odpovědích. V rámci vyhodnocení tohoto typu otázek byla vyjádřena významnost dané varianty odpovědi vzhledem ke všem respondentům.
2 ANALÝZA A KOMPARACE KVALITY PODNIKŮ Jak již bylo uvedeno výše v části věnované metodice výzkumu, kvalita podniku byla posuzována s využitím dotazníku z různých hledisek, které byly reprezentovány jednotlivými otázkami. Odpovědi byly shrnuty zvlášť za podniky napříč odvětvími a zvlášť za podniky služeb, aby bylo možno posoudit vzájemné odlišnosti a jejich statistickou významnost. Tabulka č. 1: Míra přizpůsobení produktu (služby) zákazníkům (v %) Maximálně Významně Středně Málo Minimálně 26,6 7,8 2,3 0,8 Podniky napříč odvětvími 62,5 41,9 37,2 18,6 0 2,3 Podniky služeb Zdroj: vlastní výpočty První otázka byla zaměřena na přizpůsobení produktu požadavkům zákazníka. Výsledky jsou shrnuty v tabulce č. 1. Je přitom nutno zdůraznit, že výsledky jsou statisticky významné, takže uvedené hodnoty a rozdíly lze zobecnit. Z tabulky plyne, že podniky napříč odvětví přizpůsobují svůj produkt více než podniky služeb. To je dle mého názoru poměrně překvapivé, když uvážíme, že podniky služeb poskytují produkty v bezprostředním kontaktu 175
se zákazníkem, se kterým musí komunikovat, takže dostávají okamžitou zpětnou vazbu na své produkty a způsob jejich poskytování. Na druhou stranu se však také nabízí otázka, jestli podniky napříč odvětvími nejsou ke svým produktům málo kritické, právě v důsledku slabé a zprostředkované zpětné vazby (většina těchto podniků distribuuje své produkty nepřímo prostřednictvím mezičlánků). Druhá otázka byla zaměřena na subjektivní hodnocení produktu z hlediska kvality, příp. technického provedení a designu podnikem. Výsledky jsou shrnuty v tabulce č. 2. Výsledky jsou podobné jako v případě předchozí otázky. V tomto případě však odpovědi statisticky významné nejsou. Tabulka č. 2: Hodnocení produktu (služby) z hlediska kvality, případně technického provedení (v %) Maximálně Významně Středně Málo Minimálně 36,7 13,3 0,8 0,8 Podniky napříč odvětvími 48,4 37,2 48,8 14 0 0 Podniky služeb Zdroj: vlastní výpočty Třetí otázka zjišťovala zda, jakým způsobem a jak často podnik zjišťuje spokojenost zákazníků s produktem. Pouze 13,3% všech podniků (18,6% podniků služeb) tuto spokojenost nesleduje, zbylých 86,7% všech podniků (81,4% podniků služeb) spokojenost zákazníků sleduje. Nástroje, které podniky využívají ke zjišťování spokojenosti zákazníků, jsou uvedeny v tabulce č. 3, přičemž podniky mohly uvést více možností. Také v tomto případě nejsou odpovědi statisticky významné. Tabulka č. 3: Způsob zjišťování spokojenosti zákazníků (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 47,41 34,29 Dotazníky 69,83 68,57 Osobní pohovory 43,97 54,29 Telefonicky 8,57 Předávací protokol 41,38 22,41 28,57 Internet 1,72 0 Jiné Zdroj: vlastní výpočty Z výsledků plyne, že obě skupiny podniků sledují spokojenost zákazníka zhruba stejně. Také v nástrojích, které k tomu využívají, panuje shoda alespoň co se týká osobních pohovorů, které jsou využívány oběma skupinami podniků nejčastěji. Určitý rozdíl je vidět ve využívání dotazníků, které jsou relativně častěji využívány podniky napříč odvětvími a u předávacího protokolu (kde je rozdíl mezi oběmi skupinami podniků nejvýraznější) Naopak relativně častěji využívají podniky služeb telefon a internet. Důvodem této rozdílnosti může být bližší kontakt podniku služeb s konečným zákazníkem a jejich zvýšený tlak na zákazníka, který vykonávají prostřednictvím telefonického a internetového marketingu. Četnost zjišťování spokojenosti zákazníků podniků z obou vzorků jsou shrnuty v tabulce č. 4. Z výzkumu neplynou zásadní odlišnosti v četnosti zjišťování spokojenosti zákazníků v obou skupinách podniků. U podniků služeb mírně převažuje procento podniků zjišťujících spokojenost zákazníků denně, týdně, měsíčně, nepravidelně a jinak (ve srovnání s podniky napříč odvětvími). Naopak u podniků napříč odvětvími převažuje sledování spokojenosti zákazníků především roční a při předávání produktu (ve srovnání s podniky služeb). Je tedy 176
zřejmé, že podniky služeb jsou relativně aktivnější ve sledování spokojenosti zákazníka v krátkodobém horizontu, zatímco podniky napříč odvětvími v horizontu delším. Rozdílnost v relativní četnosti zjišťování spokojenosti zákazníků může vyplývat z charakteru podniků, neboť podniky služeb jsou v každodenním kontaktu se svými zákazníky (konečnými spotřebiteli). Tabulka č. 4: Četnost zjišťování spokojenosti zákazníků (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 12,9% 16,7% Denně 7,8% 11,1% Týdně 22,4% 30,6% Měsíčně 31,0% 13,9% Ročně 38,9% Při předání produktu 58,6% 4,3 11,1 Nepravidelně 2,6 5,6 Jinak Zdroj: vlastní výpočty Čtvrtá otázka zjišťovala, co přimělo podnik ke zjišťování spokojenosti s poskytovaným produktem v podniku a je tedy navázána na předchozí (třetí) otázku. Je potřeba zdůraznit, že podniky mohly uvést více důvodů. Výsledky jsou shrnuty v tabulce č. 5. Nejen, že se hodnoty za obě skupiny podniků se podstatně liší, také pořadí jednotlivých důvodů je pro obě skupiny odlišné. Podniky napříč odvětvími preferují zlepšování kvality produktu, zpětnou vazbu a snahu udržet si zákazníka, oproti tomu certifikace a konkurence jsou až na posledních místech. Naopak podniky služeb se snaží především udržet zákazníka, získat zpětnou vazbu a teprve pak zlepšit kvalitu produktu, řešit konkurenci a certifikaci. Důvodem může být to, že řada podniků služeb nemůže přímo ovlivnit svůj produkt, resp. jeho kvalitu. Je nutné si uvědomit, že ve vzorku je řada obchodních podniků i cestovních agentur, tzn. podniků, které pouze předprodávají hotový produkt. Tabulka č. 5: Důvody zjišťování spokojenosti zákazníků (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 63,9% Zlepšování kvality produktu 81,0% 74,1% 66,7% Zpětná vazba 65,5% 83,3% Udržet si zákazníka 41,4% 16,7% Certifikace 2,6% 0% Hospodářská recese 33,6% 52,8% Konkurence Zdroj: vlastní výpočty Pátá otázka byla zaměřena na to, jak je zákazník spokojen s poskytovaným produktem. Odpovědi na tuto otázku byly subjektivním názorem podniků, přičemž výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 6. Odpovědi jsou v tomto případě statisticky nevýznamné. Tabulka č. 6: Spokojenost zákazníka s poskytovaným produktem (v %) Maximálně Významně Středně Málo Minimálně 61,7 7,8 0,8 0 Podniky napříč odvětvími 29,7 23,8 57,1 16,7 2,4 0 Podniky služeb Zdroj: vlastní výpočty
177
Je zřejmé, že podniky napříč odvětvími jsou v rámci hodnocení spokojenosti úspěšnější, či přesněji řečeno optimističtější, než podniky služeb. Je však otázka, zda názory a domněnky podniků (zejména podniků napříč odvětvími) odpovídají realitě. Je nutné si uvědomit, že podniky napříč odvětví jsou od konečného zákazníka mnohdy úplně odtržené, takže je otázka nakolik jsou jejich informace o spokojenosti zákazníka přesně (i s ohledem na četnost zjišťování). Informace podniků služeb by měly být z tohoto pohledu přesnější a nižší procento maximálně spokojených zákazníků značí, že i úspěšné podniky mají v této oblasti co zlepšovat. Domnívám se, že pokud se rozhlédneme kolem sebe, odpovídá toto zjištění realitě mnohem více než v případě podniků napříč odvětvími. Šestá otázka sledovala co je převažujícím důvodem nižší spokojenosti zákazníků (jako nižší byla hodnocena spokojenost menší než maximální) a byla navázána na předchozí otázku. Podniky mohly opět uvést více důvodů, přičemž výsledky jsou shrnuty v tabulce č. 7. Výsledky obou skupin podniků jsou velice podobné a liší se pouze minimálně. V případě podniků napříč odvětvími je důvodem nižší spokojenosti především flexibilita, ale také úroveň produktu, která příliš nekoresponduje s vysokým podílem podniků s maximálně spojenými zákazníky. Také podniky služeb zápasí především s flexibilitou a úrovní produktu. Poněkud překvapivě podniky z obou skupin příliš nezápolí s cenou, která je důvodem nižší spokojenosti zákazníků uvedena pouze minimálně. V tomto směru se tedy potvrzuje trend sledovaný v posledních letech, tzn. pokles významu ceny produktu pro spotřebitele. Tabulka č. 7: Převažující důvody nižší spokojenosti zákazníka (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 29,0% Úroveň produktu 31,0% 17,2% 12,9% Cena 66,7% 74,2% Flexibilita 5,7% 0% Termín dodání 1,1% 0% Jiné Zdroj: vlastní výpočty Sedmá otázka zjišťovala zda a jak je v podniku řízena kvalita produktu, přičemž podniky mohly uvést více možností. Z výsledků plyne, že 7,8% všech podniků (27,9% podniků služeb) kvalitu systematicky vůbec neřídí. Odpovědi přitom jsou statisticky významné. Způsoby řízení kvality jsou uvedeny v tabulce č. 8. I v tomto případě jsou mezi oběma skupinami podniků určité rozdíly. Zatímco podniky napříč odvětvími řídí kvalitu především pomocí pravidelných kontrol, ISO norem, vnitropodnikových směrnic, event. laboratorně, podniky služeb využívají také hlavně pravidelné kontroly, dále pak ale vnitropodnikové směrnice, ISO normy a laboratoře. Z výsledků se lze domnívat, že obě skupiny podniků chápou řízení kvality jako řízení kontroly, což je ve vnímání řízení kvality u českých podniků posun žádoucím směrem, přestože se kvalita pouze na kontrole postavit nedá. V tomto směru lze však ISO normy a vnitropodnikové směrnice chápat jako rozšiřující se nástroj řízení kvality. Tabulka č. 8: Způsoby řízení kvality produktu v podniku (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 69,4% 54,5% ISO normy 79,0% 72,7% Pravidelné kontroly 57,6% Vnitropodnikové směrnice 65,3% 32,3% 12,1% Laboratorně 4,0% 0% Audit 4,8% 9,1% Jinak Zdroj: vlastní výpočty 178
Osmá otázka navazovala na kladné zodpovězení předchozí otázky a byla zaměřena na důvody, které podnik přiměly k systematickému řízení kvality v podniku. Podniky mohly uvést více důvodů, přičemž výsledky shrnuje tabulka č. 9. Je zřejmé, že obě skupiny podniků byly k řízení kvality dotlačeny požadavky zákazníků, přičemž lze předpokládat, že snaha o kvalitu (jako druhý nejčastější důvod pro řízení kvality) s požadavky zákazníků úzce souvisí. Menší význam naopak podniky přisuzují konkurenci nebo legislativě. Větší podíl podniků však zřejmě o kvalitu usiluje i na základě vnitřního tlaku managementu (budoucnost podniku, certifikace), přičemž lze v řízení (kvality) těchto podniků hledat určitou strategii. V tomto směru tak lze v řízení podniků vidět oproti předchozím letům značný pokrok. Tabulka č. 9: Důvody systematického řízení kvality produktu v podniku (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 48,5% Požadavky trhu (konkurence) 44,7% 72,4% 69,7% Požadavky zákazníka 82,9% 69,7% Snaha o kvalitu 27,6% 15,2% Legislativa 53,7% 57,6% Budoucnost podniku 4,9% 0% Hospodářská recese 50,4% 39,4% Certifikace Zdroj: vlastní výpočty Devátá otázka byla zaměřena na zjištění, k čemu vedlo řízení kvality. Výsledky jsou zachyceny v tabulce č. 10. Tato otázka spojuje kvalitu s konkurenceschopností jako schopností uspět na trhu a v konkurenčním boji. Výsledky za obě skupiny podniků jsou velmi podobné (ale statisticky významné), přičemž nepřekvapuje správně chápání kvality jako nástroje v konkurenčním boji. Na druhou stranu však může být zajímavé, že značné procento podniků napříč odvětvími konkurenceschopnost s řízením kvality vůbec nespojuje. V tomto ohledu je tedy nutné se zaměřit na příčiny, které vedly k deklarovanému vztahu kvality a konkurenceschopnosti a které jsou uvedeny v následující tabulce č. 11. V tabulce č. 11 jsou zachyceny příčiny podpory a udržení konkurenční schopnosti podniku, přičemž podniky mohly uvést více příčin. Na první pohled jsou patrné rozdíly mezi oběmi skupinami podniků. Zatímco podniky služeb vidí hlavní příčiny podpory a udržení konkurenceschopnosti v udržení zákazníka, v odstranění vad produktu, ve zlepšení image podniku a naopak méně v optimalizaci vnitropodnikových procesů, podniky napříč odvětvími sice za hlavní příčinu konkurenceschopnosti také uvádějí udržení zákazníka, ale relativně méně často než podniky služeb. Tabulka č. 10: Dopady řízení kvality na konkurenceschopnost podniku (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 60,2% 52,4% Kvalita podporuje a udržuje konkurenceschopnost 1,6% 2,4% Kvalita vede k růstu konkurenceschopnosti 21,4% Kvalita nemá s konkurenceschopností 30,5% nic společného 4,7% 2,4% Kvalita není v podniku řízena Zdroj: vlastní výpočty
179
Podniky napříč odvětvími dále vidí příčiny podpory a udržení konkurenceschopnosti především v optimalizaci vnitropodnikových procesů a ve zlepšení image podniku, naopak méně v odstranění vad produktu. Potvrzuje se tak větší sepjetí podniků služeb s konečnými zákazníky, neboť spokojenost zákazníka přímo souvisí právě se snahou podniku si zákazníka udržet a s odstraněním vad produktu. Naopak podniky napříč odvětvími se více soustřeďují na efektivní fungování podniku a zlepšení image, neboť přímo do kontaktu s konečnými spotřebiteli nevstupují a nemají tak možnost na ně přímo působit. Tabulka č. 11: Příčiny podpory a udržení konkurenceschopnosti v podniku (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 49,6% 71,9% Udržení zákazníků 35,3% 43,8% Odstranění vad produktu 25,0% Optimalizace vnitropodnikových procesů 41,2% 37,0% 43,8% Zlepšení image podniku 0% 3,1% Jinak Zdroj: vlastní výpočty V tabulce č. 12 jsou uvedeny příčiny růstu konkurenceschopnosti (tak jak je vidí zkoumané podniky), přičemž podniky mohly opět uvést více příčin. Také v případě příčin růstu konkurenceschopnosti jsou odpovědi obou skupin podniků relativně odlišné. Z tabulky č. 12 je zřejmé, že růst konkurenceschopnosti spojují podniky služeb především kvalitou produktu, loajalitou zákazníků, s novými trhy a méně s certifikáty. Naopak podniky napříč odvětvími vidí příčiny růstu konkurenceschopnosti kromě kvality produktu právě v certifikaci a nových trzích a méně v loajalitě zákazníků. Tabulka č. 12: Příčiny růstu konkurenceschopnosti v podniku (v %) Podniky napříč odvětvími Podniky služeb 21,8% 21,9% Nové trhy 26,9% 18,8% Certifikáty 42,0% 34,4% Kvalita produktu 12,6% 25,0% Loajalita zákazníků 0% 0% Jinak Zdroj: vlastní výpočty Lze vyvodit, že podniky služeb spojují růst konkurenceschopnosti s růstem spokojenosti zákazníků. Je přitom pozitivní, že kvalita produktu je zde na prvním místě (a to u obou skupin podniků). Zdá se tedy, že oproti předchozím letům (předchozímu výzkumu) došlo ve vnímání kvality, resp. vztahu kvality, konkurenceschopnosti i spokojenosti zákazníka, u podniků k určitému (pozitivnímu) posunu. Poslední desátá otázka zjišťovala, zda podniky pocítily dopady hospodářské recese (finanční krize). Výsledky shrnuje tabulka č. 13. S ohledem na celkové hospodářské výsledky ČR za rok 2008 i za rok 2009 nepřekvapuje, že hospodářská recese dopadla na většinu podniků, konkrétně na 89,1% podniků napříč odvětvími a na 83,7% podniků služeb (odpovědi však nejsou statisticky významné). Tabulka č. 13: Intenzita pociťování dopadů hospodářské recese (v %) Maximálně Významně Středně Málo Minimálně 13,68 69,23 12,82 4,27 Podniky napříč odvětvími 0 0 8,57 71,43 14,29 5,71 Podniky služeb Zdroj: vlastní výpočty 180
Na druhou stranu je zřejmé, že krize podniky zasáhla spíše středně, a že ohroženo je pouze minimum podniků (a to především podniky napříč odvětvími). Z tohoto pohledu jsou důsledky hospodářské krize tak, jak je prezentovala média v minulých letech, značně přehnané. Nelze se tak vyhnout hypotéze, že tvrzení různých představitelů podniků nebo agentur cestovního ruchu o špatné (až katastrofální) situaci těchto podniků byla pouze lobistickým tlakem s cílem získat finanční prostředky (podporu) z veřejných zdrojů (typicky tzv. šrotovné zavedené v Německu, Slovensku apod. určené na podporu automobilového průmyslu).
ZÁVĚRY Z výzkumu plyne, že ostatní podniky jsou při hodnocení kvality realističtější než podniky cestovního ruchu, což lze považovat (s zejména s ohledem na přímý kontakt těchto podniků s konečným zákazníkem) za poměrně překvapivé zjištění. Ostatní podniky přitom považují kvalitu svého produktu za maximální (maximální přizpůsobení produktu zákazníkům a maximální hodnocení produktu z hlediska kvality), přičemž důvodem nižším spokojenosti zákazníka není úroveň produktu, tak jako v předchozím výzkumu v roce 2010 (Suchánek, 2010), ale flexibilita. Spokojenost zákazníka s poskytovaným produktem je však pouze významná a ne maximální, jak by se z předchozím výsledků mohlo zdát. K určitému posunu oproti předchozímu výzkumu došlo také ve zjišťování spokojenosti zákazníků s produktem, které není u ostatních produktů nahodilé nebo nesystematické, ale naopak plně srovnatelné s podniky služeb. Určitý rozdíl lze vidět pouze ve vyšší periodicitě těchto zjišťování u podniků služeb a také v důvodech, které podniky k těmto sledování vedou. U podniků služeb převládá spokojenost zákazníka, u ostatních podniků kvalita produktu. To je zřejmě způsobeno přímým kontaktem podniků služeb se zákazníkem, přičemž je otázka, zda si obě skupiny podniků uvědomují, že kvalita a spokojenost zákazníka spolu úzce souvisí. S ohledem na výsledky výzkumu se domnívám, že ano, neboť oba zmíněné důvody (doplněné o zpětnou vazbu) jsou tři nejčastěji uváděné důvody zjišťování spokojenosti zákazníka. Na základě tohoto zjištění považuji hypotézu H2 za nepotvrzenou, přičemž se zdá, že v tomto směru podniky učinili výrazný posun k lepšímu. Také hypotézu H3 lze považovat za vyvrácenou, přičemž z výzkumu plyne spíše opačný vztah, tzn. že ostatní podniky dbají více na spokojenost zákazníka než podniky služeb. Na druhou stranu se zdá, že obě skupiny podniků zápasí (s ohledem na spokojenost zákazníka) především flexibilitou. Je přitom otázka, zda problém je na straně podniků, které se zákazníkům nechtějí přizpůsobit nebo na straně zákazníků a jejich vysokých nároků. Vzhledem k tomu, že cena ani úroveň (rozuměj kvalita) produktu evidentně nejsou příliš velkými důvody nespokojenosti zákazníků, zdá se, že problém je na straně podniků, které se ještě nenaučili zákazníkům vycházet maximálně vstříc. To může mít za následek nedostatečnou konkurenci, event. nevyspělost ekonomiky ČR (v porovnání s rozvinutými zeměmi typu USA, Německo apod.). Výrazné rozdíly mezi oběma skupinami podniků byly smazány také při řízení kvality. Je zřejmé, že se obě skupiny podniků zaměřily na pravidelné kontroly, vnitropodnikové směrnice, event. ISO normy. Nepotvrzuje se tak tvrzení, že v ČR podniky služeb ISO normy příliš nepoužívají. Zdá se tak, že si podniky začínají stále více uvědomovat význam řízení kvality i jeho různých způsobů. Zdá se, že ISO normy začínají vnímat jako jakýsi základ pro růst kvality a soustřeďují se především na kontrolu, která však na druhou stranu, představuje pouze jeden z prvků zajišťující kvalitu produktu na výstupu. Příčiny lze přitom hledat ve snaze o kvalitu a v požadavcích zákazníka, což koresponduje s výše uvedenými zjištěními i
181
jejich příčinami. Domnívám se, že na základě uvedených tvrzení je nutno hypotézu H1 zamítnout. Z výzkumu také plyne, že podniky spojují růst konkurenceschopnosti s konsolidační strategií, neboť kvalita produktu je stěžejní a nové trhy podružné. Zdá se, že podniky nejprve zvyšují kvalitu svého produktu, aby následně certifikovali produkt nebo i systém řízení podniku a takto dokonale vybaveni pak vstupují na nové trhy. To se nepřímo potvrzuje i tím, že podniky udržují svou konkurenční schopnost právě udržením zákazníků a zlepšováním image podniku. Tato zjištění přitom platí napříč oběma skupinami podniků. Zdá se tak, že kvalita je ovlivňována druhem zvolené strategie podniku ale také, že se tato strategie v průběhu času mění - viz výsledky výzkumu z roku 2010 (Suchánek, 2010). Co se týče dopadů finanční krize zdá se, že již odeznívá, neboť drtivá většina podniků z obou skupin považuje její intenzitu za střední. Ještě v loňském roce, však podniky tuto krizi pociťovali významně.
ZDROJE
1 Improving Competitiveness, citováno dne 31.3. 2011, dostupné [on-line] na www: http://www.unwto.org/quality/index.php 2 Informace o Národním systému kvality služeb v cestovním ruchu, 5 s., citováno dne 1.4. 2011, dostupné [on-line] na www: http://www.npj.cz/soubory/dokumenty/informace-onarodnim-systemu-kvality-sluzeb-v-cr-doc1269958794.doc 3 International organization for standardization, citováno dne 1.4. 2011, dostupné [on-line] na www: http://www.iso.org/iso/home.html 4 Mikoláš, Z. (2005), Jak zvýšit konkurenceschopnost podniku. 1. vyd. Praha: Grada Publishing 5 Nenadál, J., Noskievičová, D., Petříková, R., Plura, J., Tošenovský, J. (2002), Moderní systémy řízení jakosti. 2. vyd. Praha: Management Press 6 Suchánek, P. (2010), Kvalita podniků v cestovním ruchu v ČR. Journal of Tourism, Hospitality and Commerce, Vol 1, No, 1, str. 33 – 43 Kontaktní údaje: Doc. Ing. Petr Suchánek, Ph.D. VŠOH v Brně Bosonožská 2 612 00 Brno tel.: +420603956385 [email protected]
182
Potreba synchronizácie edukácie a praxe v cestovnom ruchu Šambronská Kristína Abstrakt: Cestovný ruch dnes patrí k najdynamickejšie sa rozvíjajúcim hospodárskym odvetviam. Predstavuje významný spoločensko-ekonomický fenomén vo svete. Jeho výrazný potenciál pre rozvoj svojich ekonomík si uvedomuje väčšina vyspelých štátov, ktoré sa problematikou cestovného ruchu aktívne zaoberajú a hľadajú možnosti jeho rozvoja a podpory. Akcelerácia cestovného ruchu vo svete si vyžaduje aj investície do ľudského kapitálu. V cestovnom ruchu sa čoraz viac kladie väčší dôrazom na odborné vzdelanie, respektíve školenie. Vzrastá dopyt po pracovníkoch so špeciálnymi zručnosťami získanými v vzdelávacích inštitúciách od stredných odborných učilíšť po vysoké školy. Mení sa aj požiadavka na vzdelávacie programy, ktorých dĺžka trvania sa pohybuje od niekoľkých mesiacov do niekoľkých rokov. Práca v cestovnom ruchu je v prvom rade práca ľudí pre ľudí. Každý človek je iný, jedinečný. Súčasný hosť si vyžaduje komplexné služby, poskytované vzdelaným personálom podniku cestovného ruchu. Neustále zlepšovanie sa a snaha o konkurencieschopnosť kladie stále vyššie nároky na kvalifikovanú pracovnú silu. Dnešný moderný svet sa vyznačuje neustálymi a rýchlymi zmenami v dopyte klienta, v zavádzaní moderných technológií. Flexibilita a pripravenosť na zmeny je jedným zo základných predpokladov úspešného podnikania. Zabezpečia ju jedine ľudia, ktorí sú na zmenu pripravení, akceptujú a podporujú ju. Vzdelanostný kapitál dnes radíme k nevyhnutným predpokladom úspechu jednotlivcov na trhu práce ako aj samotných podnikov cestovného ruchu. Kľúčové slová: cestovný ruch, vzdelávanie, zamestnanec v cestovnom ruchu, pax Abstract: Tourism is today one of the fastest growing economic sectors. Tourism represents a major socio-economic phenomenon in the world. The most of developed countries of the world are recognized the importance of tourism. They are actively engaged in seeking opportunities for its development and support. The acceleration of tourism requires investment in human capital in the world. There is increasingly placing more emphasis on vocational education, or training in tourism. There is increasing demand for workers with special skills acquired in educational institutions from secondary vocational schools as well as from universities. The requirement for educational programs with a duration ranging from several months to several years is changes. Working in tourism is primarily the work of the people for the people. Each person is different, unique. The current guest requires comprehensive services provided by trained personnel of tourism businesses. Continuous improvement and the pursuit of competitiveness place ever increasing demands for skilled labour. Today the modern world is characterized by constant and rapid changes in customer demand, the introduction of modern technologies. Flexibility and readiness to change are one of the basic prerequisites of a successful business. It ensures only people who are ready for change, accept and support it. Today we advise educational capital, a prerequisite for the success of individuals in the labor market as well as their own tourism enterprises. Key words: Tourism, Education, Employed in Tourism, Training
ÚVOD Cestovný ruchu svojou podstatou podnecuje celkovú prosperitu spoločnosti, vzhľadom na jej kultúrne, politické, ekonomické aj prírodné hodnoty. Prispieva k zabezpečeniu hospodárskeho rastu, zachovaniu prírodného bohatstva i kultúrneho dedičstva a v neposlednom rade prispieva k tvorbe pracovných miest. Účelom príspevku je v teoretickej časti poukázať na potrebu sledovania trendov v cestovnom ruchu, ale aj na ich časovo reálnu aplikáciu v prípade Slovenska a jej následné prenesenie do problematicky vzdelávania – prioritne na vysokých školách a univerzitách. Príspevok poukazuje na trendy v cestovnom ruchu, naznačuje situáciu vzdelávania na Slovenku, ako aj dáva do pozornosti vybrané úspešné vzdelávacie projekty pod záštitou EÚ. V metodickej časti sme, dotazníkovou metódou zisťovali a hodnotili postoje a názory absolventov magisterského študijného programu Manažment na Fakulte manažmentu 183
Prešovskej univerzity v Prešove prepojenia teoretických vedomostí s praxou a pripravenosťou na reálne zamestnanie. Z vykonaného prieskumu jednoznačne vyplýva nevyhnutnosť prepojenia teoretických poznatkov s praxou už počas štúdia. 1. AKTUÁLNY STAV V CESTOVNOM RUCHU V 90. rokoch do cestovného ruchu výrazne zasiahla postupujúca globalizácia, zmeny politických pomerov v Európe a vznik Európskej Únií, no najmä informatizácia s novými informačnými technológiami, internetom a rezervačnými systémami, ktoré značne uľahčili cestovanie do celého sveta. Postupne sa vyprofilovalo množstvo druhov a foriem cestovného ruchu. Z druhov sa popri rekreačnom (pobytový, zdravotný) a kultúrnom (poznávací, náboženský, popkultúrny, záhradný, literárny, vinársky, gurmánsky) rozvinul najmä ekonomický (kongresový, incentívny a obchodný), ďalej športový s azda najbohatšou rozmanitosťou (golfový, poľovnícky, vodný, morský, jazdecký, cykloturistický, lyžiarsky, snowbordingový, skialpinistický, kaňoningový, raftingový, vandrovací, dobrodružný, adrenalínový, gamblingový) a v neposlednom rade aj spoločenský (klubový, etnický, genealogický) a politický CR (diplomatický, summitový). Z nespočetného množstva foriem cestovného ruchu triedených podľa rôznych kritérií sa z hľadiska cieľového miesta popri klasickom mestskom a prímorskom cestovnom ruchu dostáva do popredia horský, vidiecky a agroturistický, z pohľadu veku účastníkov sa rozvíja najmä seniorský, podľa obsahu je na vzostupe ekologický a exkluzívny, podľa počtu účastníkov individuálny a masový a z hľadiska spôsobu sú novinkou permanentný a virtuálny cestovný ruchu (World Tourism Barometer. www.unwto.org). Úvaha V rámci jednotlivých predmetov na vysokých školách a univerzitách je študentom prinášaná problematika cestovného ruchu v jeho rôznych podobách a zameraniach. Prečo je ale potom stále aktuálnou otázkou riešenie marketingového smerovania Slovenka a jeho jednotlivých regiónov, tvorba nových a aktualizácia existujúcich produktov cestovného ruchu? Prečo Slovensko ostáva na posledných miestach V4 ako aj iných krajín Európskej Únií v cestovnom ruchu, napriek jeho na niektorých miestach až predimenzovanej ponuke a bohatej ponuke? Tak ako učíme študentov cestovný ruch, je nevyhnutné aj pre nás pedagógov, aj napriek často enormnej vyťaženosti, sledovať trendy v cestovnom ruchu, rozširovanie typov turistov a druhov cestovného ruchu. To sa samozrejme aj deje. Dôležité je ísť ďalej a neraz komplexne informácie a podávať ich ďalej. Mnohé trendy sú síce aktuálne pre rozvinuté štáty Európskej únie, ale pre Slovensko v istom časovom intervale nie. Je nevyhnutné ich aplikovať na špecifiká Slovenska. To si samozrejme vyžaduje úzku prepojenosť edukačnej a praktickej zložky – pracovníkov vzdelávacích inštitúcií a manažérov pôsobiacich v podnikoch cestovného ruchu. Aj pracovnici v cestovnom ruchu sa musia učiť reagovať na zmeny a trendy. V poslednej dobe vidíme, že časť podnikov v cestovnom je v tomto smere úspešná. Okrem školských vzdelávacích inštitúcií s primárnou funkciou, vzdelávanie môžu vykonávať aj subjekty, ktorých primárna podnikateľská funkcia nie je vo vzdelávaní. Vzdelávanie i rôzne kurzy pre zamestnancov cestovného ruchu podporujú aj profesijné organizácie špecialistov,
184
ako napríklad Zväz hotelov a reštaurácii Slovenskej republiky, Zväz kuchárov, Zväz sommeliérov a podobne. Cestovné kancelárie organizujú kurzy pre sprievodcov, animátorov a pod. Tu ostáva otázka kvality. Vzdelávajú odborníci, často s vysokými praktickými skúsenosťami prepojením na prax. Ozývali sa hlasy, ktoré však kritizovali hodinovú výmeru daných kurzov. Vzhľadom k poslednému uvedenému Ministerstvo Školstva SR prijalo isté oparenia a hodinovú dotáciu rapídne zvýšilo, na druhej stranne tu existuje reálne hrozba obmedzenia sprostredkovania podávania informácií práve „terénnymi“ pracovníkmi cestovného ruchu, nakoľko univerzity a vysoké školy to zvládnu z vlastných pedagogických radov. Ak hovoríme o problematike školského vzdelávania, neoceniteľné vedomosti a skúsenosti môžu študenti ískať aj v Erazmus alebo Leonardo. 1.2 Trendy v oblasti cestovného ruchu Nevyhnutným predpokladom pre rozvoj cestovného ruchu sú platené dovolenky a voľný čas. Dovolenku pokladáme za nevyhnutnosť pre rozvoj dlhodobého cestovného ruchu. Krátkodobý cestovný ruch predstavuje 120 voľných dní (sviatky a víkendy). Samozrejme, existuje rad ďalších faktorov determinujúce akceleráciu cestovného ruchu – ekonomické činitele (reálna mzda, inflácia...), technické (IT technológie..) a pod (Kaspar, 1995). V roku 2020 Svetová organizácia cestovného ruchu (UNWTO) predpokladá 6,1 mld. vykonaných zahraničných ciest s turistickým cieľom. Zahraniční turisti vynaložia na cestovanie viac ako 2 bilióny USD, čo v prepočte predstavuje viac ako 3 % maximálny ročný rast svetového hospodárstva. Rozvoj cestovného ruchu začiatkom 21. storočia budú podľa Svetovej organizácie cestovného ruchu ovplyvňovať viaceré trendy:
prehlbujúca sa globalizácia a od nej závislá prosperita cieľových miest, využívanie nových informačných technológií pri ponuke a distribúcii produktu, cieľové miesta sa presadia na konkurenčnom trhu len vtedy, ak sa budú dávať do popredia lokalizačný faktor, dominantným bude ázijský turista (www.unwto.org). „európska komisia cestovného ruchu (ETC) v roku 2004 označila za hlavné faktory ovplyvňujúce rozvoj CR demografiu, zdravie, uvedomelosť a vzdelávanie, voľný čas, cestovné skúsenosti, životný štýl, informačné technológie, dopravu, trvalo udržateľný rozvoj a bezpečnosť“ (Gúčik – Petrík, 2007). Čo to teda znamená? Neustále zmenšovanie sa sveta - Slovensko sa môže stať novým Novým Zélandom ... Cestuje sa ďalej a rýchlejšie. Nepôjde len o lety do kozmu, ale novým technológiám Vďaka nemu nebude problémom a palivám nebude problém odskočiť si z Európy na víkend do New Yorku či na týždeň do Austrálie. Plavby pre všetkých Popularita dovolenkových plavieb vo svete rastie závratným tempom. Obrovské výletné lode sa stavajú pre plávajúcich zábavnými centrami, kde nebudú chýbať športoviská, tematické parky, imaxové kiná či koncertné haly. Všetko, čo ľudia radi robia vo svojom voľnom čase, nájdu na palube lodí. Osobitne populárnymi budú lode so sklenými dnami, cez ktoré sa bude dať pozorovať morský svet. Podmorské reštaurácie a hotely (pre Slovákov tento trend ešte len nastúpi). 185
Preč od civilizačných vymožeností Rapídne bude narastať dopyt klientov, ktorí budú preferovať dovolenku v strediskách, kde bude zakázané používanie mobilov. Populárnymi sa stanú napríklad bezmobilné pláže. Hotely budú pripomínať vesmírne kabíny a budú sa presúvať za turistami z jedného konca zemegule na druhý, pričom si budú samy produkovať energiu a recyklovať odpady. Mladí = adrenalín Ďalším pravdepodobne mimoriadne žiadaným typom dovoleniek, a to najmä medzi mládežou, budú tie, ktoré bude možné tráviť aktívne alebo výnimočne adrenalínovo. Takým môže byť napríklad rodeo v Las Vegas, surfovanie na Bali, jazda so snežnými záprahmi za polárnym kruhom, plávanie s delfínmi v Karibiku (Janku, 2006). Ázijský turista Získanie ázijského turistu je v súčasnosti považované za celosvetový trend. V roku 2004 zaznamenal počet vycestovaní z Číny 15% rast a percento turistov neustále rapídne narastá. Predpokladom ďalších vycestovaní čínskych turistov je okrem ekonomických predpokladov i záujem o rozvoj hospodárskych a kultúrno-spoločenských vzťahov s krajinami Európskej únie. Zdravie, uvedomelosť - vzdelávanie, voľný čas, cestovné skúsenosti, životný štýl, informačné technológie, dopravu, trvalo udržateľný rozvoj a bezpečnosť! Nové info-komunikačné technológie celkovo zmenia správanie turistov. Budú mať väčšie požiadavky ako kedykoľvek predtým, budú viac pôžitkársky, rozkošnícky. Okrem toho bude rásť aj záujem o relaxačné dovolenky v kúpeľoch, so starostlivosťou o telo i dušu. Bude to navyše vzdelanejšia generácia, ale aj cynickejšia a nedôverčivejšia. Pre organizátorov dovolenkových pobytov to znamená, že budú musieť zvýšiť kvalitu služieb a šiť dovolenky na meniaci sa životný štýl. Na druhej stane pribudne ľudí, ktorí sa budú zaujímať o trvalo udržateľný rozvoj, ekologické a iné dôsledky masového turizmu a budú sa mu vyhýbať (Janku, 2006). Trendy v cestovnom ruchu možno rozdeliť do troch základných kategórií: trendy u poskytovateľov služieb, trendy zo strany zákazníkov, trendy v destináciách (Borovský, 2008). Vo všeobecnosti možno zhrnúť trendy v cestovnom ruchu nasledovne: krátke, lacnejšie a ľahko dostupné pobyty, najmä víkendové preferencia ciest bližšie k domovu následkom udalostí z 11. Septembra 2001, najvýznamnejšiu informačnú úlohu má internet, vplýva na výber destinácie, zabezpečovanie ciest – plánovanie, rezervácie, predaj aj spätnú kontrolu spokojnosti a kontakty so zákazníkmi cestovný ruch sa polarizuje na organizované a neorganizované cesty, masovú a individuálnu turistiku, klasické a nízkonákladové letecké spoločnosti. cestovné kancelárie v snahe získať a udržať si zákazníkov musia rýchlo reagovať na nové trendy,
186
formujú sa nové segmenty na trhu cestovného ruchu. Osobitá pozornosť sa venuje seniorom vzniká nezávislé cestovanie, kde sú zakúpené len časti ponuky, napríklad len ubytovanie a turista si voľný čas organizuje sám, nezávisle od cestovných kancelárií a agentúr, rastie počet účastníkov strednej triedy najmä z vyspelejších európskych krajín, ktorí navštevujú lacnejšie destinácie najmä vo Východnej a Strednej Európe. vyhľadávanie dobrodružných, adrenalínových a netradičných zážitkov v snahe odlíšiť sa a prežiť niečo iné zákazníci sú náročnejší majú väčšie skúsenosti a možnosť porovnávať produkty, od poskytovateľov služieb žiadajú všetko na čo majú nárok rastúci záujem o životné prostredie, snaha neporušovať okolie, vznik a rozvoj nových foriem turizmu ako ekologický, zodpovedný turizmus Pre ukážku uvádzame niektoré úspešné projekty pod záštitou EU v oblasti vzdelávania: Nesmieme zabúdať na telesne a zdravotne postihnutých. Pojem „Cestovný ruch pre všetky“ sa stáva viac a viac dôležité realita v Európe ako aj vo svete. Zvyšujúce sa povedomie o osobitných potrebách turistov častejšie "mobilizuje", osoby so zdravotným postihnutím, ktorí si môžu vychutnať ďalšie dostupné služby, prostredie a letoviská (Matušíková, 2007). Oblasť, ktorá je výrazne poddimenzovaná a sledovaná skôr okrajovo vo vzdelávacích inštitúciách je bezbariérové cestovanie. DIADEM je krátky termín pre "Vývoj a zavedenie nového prístupu k odbornému vzdelávaniu v odvetví cestovného ruchu - cestovný ruch pre všetkých - s konzultantmi DIADEM vyškolených". Vytvorenie bezbariérového cestovania začína získavaním informácií. Európska únia Projekt je zameraný na vytvorenie a zavádzanie nového systému vzdelávania pre celé odvetvie cestovného ruchu so zapojením osôb so zdravotným postihnutím. V tomto systéme, budú pracovníci zariadení cestovného ruchu a osoby so zdravotným postihnutím sa vzdelávať, aby sa stali profesionálnym poskytovateľmi informácií o turistických zariadení a pracovníci v cestovnom ruchu. Nielen „novo zaradení“ hostia a konzumenti produktu cestovného ruchu (Swiezawska-Ambroziak, 2007). Ďalším úspešným projektom EÚ je "Turistické EU.FOR.ME školenia pre širšiu cieľovú verejnosť", ktorý sa zameriava na zaplnenie medzery na trhu vzdelávania v oblasti cestovného ruchu. Školy, univerzity a školiace centrá ponúkajúce programy v oblasti cestovného ruchu v mnohých európskych krajinách: neexistujú prakticky žiadne príklady, ktoré otázky dostupnosti sa berú v do úvahy pri organizovaní modulov výcviku cestovného ruchu EU.FOR.ME Hlavným cieľom je realizácia vzdelávací kurz pre "trénerov Špecialistov na témy Prístupnosť cestovný ruch", ktorí budú využívať získané zručnosti, rozvíjať a poskytovať školenia modulov na tému "cestovný ruch pre všetkých" v pedagogickej činnosti v oblasti cestovného ruchu ho realizujú verejné a súkromné inštitúcie (Munuti – Morelli, 2007). 1.3 Stratégia podpory cestovného ruchu na Slovensku Najväčšia podpora by mala byť podľa Stratégie venovaná rozvoju tých foriem CR, pre ktoré sú na našom území vytvorené najlepšie predpoklady. Ide hlavne o : letnú turistiku a pobyty pri vode, kúpeľný a zdravotný CR, zimný CR a zimné športy, mestský a kultúrno-poznávací CR, vidiecky CR a agroturistiku.
187
Stanovený strategický cieľ cestovného ruchu sa bude realizovať plnením úloh v rámci 5 špecifických cieľov rozvoja CR SR : posilnenie postavenia odvetvia cestovného ruchu v národnom hospodárstve (prijatím zásad štátnej politiky CR, vytvorením satelitného účtu, vypracovaním zonácie územia...) zvýšenie atraktívnosti Slovenska ako dovolenkového cieľa (vytvorením značky krajiny, zintenzívnením aktivít na zahraničných trhoch, vypracovaním marketingovej stratégie SACR, vytvorením programu podpory domáceho cestovného ruchu ...) zvýšenie objemu pobytového cestovného ruchu (podporou budovania atrakcií a doplnkových služieb, využívanie kultúrno-historických a technických pamiatok...) zlepšenie štruktúry zahraničných návštevníkov Slovenska skvalitňovaním poskytovaných služieb (zavádzaním systémov kvality, budovaním zariadení vyššej kategórie ...) podpora tvorby nových pracovných príležitostí najmä v regiónoch s významným potenciálom pre cestovný ruchu (vytvorením systému podporných programov, zvyšovaním podielu kvalifikovanej pracovnej sily v podnikoch CR, vyhľadávaním investorov, skvalitnením vzdelávacej a poradenskej činnosti, osvetou...) (www.economy.gov.sk) 1.4 Problematika vzdelávania zamestnancov cestovného ruchu Pre zamestnancov v cestovnom ruchu to znamená flexibilný pracovný čas, prácu na čiastočný úväzok alebo sezónne zamestnanie, plný úväzok (často viac ako 8hodín denne) alebo perspektívnu kariéru. Hlavné ciele vzdelávania v cestovnom ruchu v Európe, podľa Nickela a Michalika, s odvolaním na potrebné zložky a potreby vzdelávania v cestovnom ruchu a ďalšieho vzdelávania, budú v popredí nasledovné: a) celoživotné školenie - s cieľom prispôsobiť sa dynamicky sa rozvíjajúcemu a stále sa meniacemu odvetviu cestovného ruchu, b) posilnenie praktickej stránky výučby v oblasti vzdelávania a ďalšieho vzdelávania, c) pre potreby vzdelávania v cestovnom ruchu budú veľmi dôležité školenia predávajúceho personálu, interkultúrnej komunikácie a manažmentu, cudzích jazykov, orientácia na zákazníka, nové trhy, nové médiá, sociálne kompetencie, personálne kompetencie, riadenie ľudských zdrojov (Nickel, Mihalik, 2008) Štátna politika cestovného ruchu SR (2009) akceptuje cieľ Európskej komisie, kde spôsob zvýšenia produktivity môžu prispieť pružnejšie modely organizácie práce. Moduly by mali zohľadňovať záujmy každého jednotlivca, obzvlášť čo sa týka súladu medzi pracovným a rodinným životom alebo ďalšieho vzdelávania. Vnútorná flexibilita v rámci podniku, by mala umožňovať zamestnancom získavať nové schopnosti a tým rozvíjať a budovať ich kariéru. Následne sa prejaví vo zvýšení konkurencieschopnosti podnikov a ich zamestnanosť. Nástroje daného cieľa predstavujú: Reforma stredného odborného školstva v oblasti riadenia, financovania a optimalizácii siete škôl a zapojenia zamestnávateľov, Vyšších Územných Celkov, Úradov práce a zamestnávateľskými zväzmi. Cieľom je dosiahnuť optimálnu rovnováhu medzi štruktúrou kvalifikácie absolventov škôl a potrebami trhu práce. Modulový systém ďalšieho vzdelávania obyvateľstva, ktorý bude nadväzovať na školský systém a bude zárukou väčšej pružnosti pracovnej sily na meniacom sa trhu práce a tým aj prvkom pre znižovanie nezamestnanosti.
188
2 METODIKA VÝSKUMU Výskum sme uskutočnili medzi dennými študentmi, končiaceho ročníka, magisterského programu Manažment, konkrétne tými, ktorí mali zvolený blok „B“ - povinne voliteľné predmety prehlbujúce poznatky v oblasti manažment turizmu a hotelierstva - v roku 2009. Oslovená vzorka predstavovala celkový počet vydefinovaných študentov - 122. Vrátilo sa nám 70 kompletne vyplnených dotazníkov. Cieľom bolo zistiť názory študentov na prepojenosť prednášanej teoretickej problematiky s praxou počas celého štúdia. Metodiku výskumu sme zvolili dotazník, ktorý je rozdelený do 3 častí: A) všeobecné údaje – vek, pohlavie respondenta, národnosť, trvalý pobyt študenta B) otázky mapujúce spokojnosť s teoretickými poznatkami a praxou počas školy - názory študentov na prepojenosť edukačného procesu a praxe V B časti sme použili uzavreté a otvorené (iba za účelom názoru študenta) otázky a Likertovu škálu odpovedí bez neutrálneho bodu, za účelom dosiahnutia relevantnejších výsledkov, nakoľko otázky boli stavané tak, že je možné na nich jednoznačne odpovedať. 2.1 Vyhodnotenie dotazníka Prieskumu sa zúčastnilo 15 mužov a 55 žien. V 95 % sa študenti hlásili k slovenskej národnosti, priemerný vek respondentov bol 23 rokov. Najpočetnejšiu skupinu študentov tvorili Prešovčania (37%), študenti pochádzajúci z okresu Prešov tvorili 36%. 20 % bolo študentov z Prešovského a Košického kraja. 7 % zo ďalších krajov Slovenska. Študenti sa v dotazníku v drvivej väčšine vyjadrili, že by privítali viac predmetov zameraných na cestovný ruch a to aj vo väčšej časovej dotácii (až 70%). Napriek tomu bola problematika so zameraním na cestovný ruch, podľa študentov, rozobratá komplexne v 55%, iba 5% študentov sa vyjadrilo, že predkladaná problematika bola iba povrchná. Na otázku dokazujúcu aktuálnosti rozoberanej problematiky v jednotlivých oblastiach cestovného ruchu študenti odpovedali v 69 % kladne. Tabuľka 1: Bola problematika CR v predmetoch aktuálna? Určite áno 23 33% Skôr áno 25 36% Skôr nie 18 26% Určite nie 4 5% Spolu 70 100%
Graf 1: Bola problematika CR v predmetoch aktuálna? Využitie praktických príkladov v rámci preberanej teoretickej prípravy študenti hodnotili kritickejšie.
189
Tabuľka 2: Praktické príklady v teórii - prepojenosť teórie s praxou Určite áno 19 27% Skôr áno 16 23% Skôr nie 30 43% Určite nie 5 7% Spolu 70 100%
Graf 2: Praktické príklady v teórii - prepojenosť teórie s praxou Študenti priznali, že počas štúdia boli oboznámení a bola im ponúknutá možnosť absolvovať študijný pobyt na jednej zo zahraničných partnerských inštitúcií. O tejto možnosti vedelo 95% dopytovaných študentov. Reálne sa o štúdium v zahraničí pokúsilo iba 12% študentov, pričom z daného ročníka ju absolvovalo 0,03% študentov. Ak by bola možnosť prehodnotiť svoje rozhodnutie a opätovne sa zúčastniť výmenného študijného pobytu využilo by ju cca 20% študentov. Počas edukačného procesu študenti v rámci vybraných predmetov „B“ bloku absolvovali krátkodobú prax v zariadeniach cestovného ruchu. Vzhľadom na iné povinnosti v rámci školy študenti zhodnotili, že počet hodín praktickej výučby v rámci jednotlivých predmetov „B“ prehlbujúci poznatky v oblasti manažment turizmu a hotelierstva bloku dostatočný. Tabuľka 3: Bol počet hodín praxe v rámci „B“ predmetov dostatočný? Určite áno 57 82% Skôr áno 10 14% Skôr nie 3 4% Určite nie 0 0% Spolu 70 100%
Graf 3: Bol počet hodín praxe v rámci „B“ predmetov dostatočný? Na konči štúdia 15 % študentov však priznalo, že reálne predmetovú prax neabsolvovalo. Predpokladáme teda, že si iba „vybavili“ potvrdenie o absolvovaní krátkodobej prax? Z uvedených 15% by tento svoj postoj prehodnotilo a prax absolvovalo 47%. Odbornú prax v rámci „A“ bloku – povinné predmety, v podnikoch cestovného ruchu vykonalo 67% dopytovaných študentov, 18% v podnikoch nadväzných na činnosť cestovného ruchu a 15% v podnikoch s iným zameraním. Túto prax vykonalo reálne 92% študentov, pričom pre prevažnú väčšinu bola dostačujúca, pokiaľ hodnotili post, na ktorom pracovali. Na otázku použitia teoretických vedomostí získaných počas štúdia v praxi študenti odpovedali pozitívne v 68%. Iba 32% z opýtaných nevidelo možnosť a význam aplikovať teoretické poznatky počas praxe.
190
Tabuľka 4: Prepojenosť teórie a praxe Určite áno 21 30% Skôr áno 27 38% Skôr nie 20 29% Určite nie 2 3% Spolu 70 100%
Graf 4: Prepojenosť teórie a praxe Využili ste vedomosti a zručnosti získané počas praxe v rámci jednotlivých predmetov štúdia s problematikou cestovného ruchu? V uvedenej otázke študenti zhodnotili, že im bol daný priestor vyučujúcimi, kde mohli vyjadriť svoj názor, postrehy a vedomosti získané počas vykonania praxe. Tabuľka 5: Prepojenosť praxe a teórie Určite áno 30 43% Skôr áno 23 33% Skôr nie 14 20% Určite nie 3 4% Spolu 70 100%
Graf 5: Prepojenosť praxe a teórie Respondenti skonštatovali, že sa stretli počas štúdia s rozdielnym výkladom teoretickej modelovej situácie, ktorá v praxi prebehla úplne inak a to takmer 40%. Nakoľko však k danej otázke mali výhrady, čo sa týka formulácie, nebola podľa nich jasne stanovená a pochopili ju rôzne, nebudeme sa k nej viac vyjadrovať. Otázku je potrebné do budúcna preformulovať. Viac ako 27% študentov si je istých, že dokážete využiť získané vedomosti v rámci svojho budúceho pôsobenia v odbore. 40% je to tom viac menej presvedčených a pochybnosti má 32%. Len 1% udáva, že získané vedomosti isto nevyužije. Drvivá väčšina študentov (97%) si myslí, že štúdium cestovného ruchu na Slovensku má perspektívu a ide o zaujímavú a atraktívnu prácu. Po ukončení štúdia plánuje v odbore pracovať 90% absolventov, 6% nie je rozhodnutých a 4% vidia svoju perspektívu v inom odvetví. Najčastejšie by študenti uprednostnili kariéru v oblasti kúpeľníctva, ubytovacích služieb a cestovných kancelárií.
ZÁVER V prvej subkapitole načrtnutá spolupráca medzi edukáciou a praxou je možná vo viacerých smeroch. Založená musí byť samozrejme, na istom poznaní – bonite – oboch strán a do úvahy je potrebné brať aj časové hľadisko. Takéto kontakty sa nerodia v našich podmienkach ľahko a rýchlo. Dôležitá je vzájomná dôvera. Osoh je jednoznačný a tvorí uzavretý kruh. Manažér 191
podniku poskytne prostredníctvom svojho podniku cenné informácie z praxe nielen študentom ale aj pedagógom. Na druhej strane, je to otázka spolupráce v oblasti výskumu kde môže manažér získať. Na záver chceme podotknúť, že aj prostredníctvom služieb, ktoré sú u nás slabinou (chceme tu podotknúť, že to negeneralizujeme na všetky podniky cestovného ruch) musíme naučiť študentov, čo to služby sú a ako sa správne poskytujú. Samozrejme, neoddeliteľnou súčasťou je teoretická edukácia študentov ruka v ruke s praxou. Prax v domácich zariadeniach, kde si študent zbilancuje pozitíva a negatíva podniku, poskytovania služieb a vie to aplikovať v jeho budúcej práci. Preto je vyhnuté učiť cestovný ruch aj cestou v zmysle, aby ľudia pred tým ako začnú pracovať v cestovnom ruchu na Slovensku zberali skúsenosti vo svete, kde to vedia. Nesmie sa zabudnúť na výcvik zamestnancov, ktorí už pracujú, na ich správnu motiváciu, na to, aby manažéri dbali a kontrolovali úroveň poskytovaných služieb. Ideálne by bolo naplniť Komenského slová „...škola hrou...“ a nielen stredné ale aj vysoké školy a univerzity poskytujúce vzdelanie v odbore cestovného ruchu, by mali mať „Tréningové Centrá“ zamerania – ubytovacie, stravovacie stredisko, cestovná agentúra, kde by prax mohli prioritne vykonávať študenti pod dohľadom nielen pedagógov ale hlavne odborníkov. Do pozornosti dávame, že Rakúsko zaberá prvú priečku vo svete v tržbách na hlavu z medzinárodného cestovného ruchu, figuruje na druhom mieste ako lokalita cestovného ruchu a na desiatom mieste ako destinácia cestovného ruchu. Základom je silne medzinárodne orientované vzdelávanie a ďalšia príprava pracovníkov v oblasti cestovného ruchu (http://www.advantageaustria.org, 2011). Príspevok spracovaný v rámci riešenia projektu GAMA/10/13
ZDROJE 1 Borovský, J.– Smolková, E. – Niňajová, I. (2008). Cestovný ruch – Trendy a perspetkívy. 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2008. ISBN 978-80-8078-215-3. 2 Gúčik, M. – Petrík, I. (2007). Hotelierstvo v EÚ a na Slovensku. [Online], stihnuté 14. mája 2011, z http://www.tophotelierstvo.sk/domaci-cestovny-ruch/turizmus/hotelierstvo-v-ea-na-slovensku/ 3 Janku, J. (2006). Rozvoj technológií mení správanie sa turistov. [Online], stiahnuté 5. novembra 2010, z http://www.etrend.sk/trend-archiv/ 4 Swiezawska-Ambroziak, K. (2007). DIADA – InfoNews 2007. [Online], stihnuté 14. mája 2011, z www.euforme.net/css/uk/ITB_Berlin 5 Matušíková, D. (2007) Spôsob výberu zamestnancov a inovačné metódy v priemysle cestovného ruchu. In: Recenzovaný zborník Medzinárodnej Baťovej konferencie. Zlín: Univerzita Tomáša Baťu v Zlíne. 2007. 6 Munuti, S.M. – Morelli, L. (2007). EC-project EU.FOR.M. DIADA – InfoNews 2007. [Online], stihnuté 14. mája 2011, z www.euforme.net/css/uk/ITB_Berlin 7 Nickel, B. – Michalik, D.K. (2008). Training and education trends in European tourism. Online], stiahnuté 5. novembra 2010, z www.eu-eqt.de/en/eu 8 Nová stratégia rozvoja cestovného ruchu SR do roku 2013. [Online], stiahnuté 14.mája 2011, z http://www.economy.gov.sk/files/or/sea.doc. 9 Štátna politika cestovného ruchu Slovenskej republiky . 2009. [Online], stiahnuté 14.mája 2011, z http://www.economy.gov.sk
192
10 Vzdelávanie a ďalšia príprava v cestovnom ruchu. 2011. [Online], stiahnuté 14.mája 2011, z http://www.advantageaustria.org. 11 World Tourism Barometer. [Online], stihnuté 10. januára 2011, z www.unwto.org Kontaktné údaje: Ing. Šambronská Kristína, PhD. Inštitúcia: Fakulta manažmentu, Katedra turizmu a hotelového manažmentu Poštová adresa: Konštantínova 16, 080 01 Prešov E-mailová adresa: [email protected]
193
Informační systém pro cestovní ruch a hotelnictví Miloš Šeda Abstrakt: Příspěvek se zabývá možnými přístupy při vývoji informačního systému, který by měl uživatelům poskytnout informace ze širší oblasti, zahrnující např. region jižní Moravy. Posuzuje otázku programového řešení, jejich výhody a nevýhody a formuluje doporučení, jakým směrem by bylo vhodné se ubírat. Klíčová slova: MS Access, HTML, PHP, MySQL Abstract: The paper discusses the possible approaches to the development of an information system that should provide users information from a wider area, including for example the region of South Moravia. It considers the question of software solutions, their advantages and disadvantages, and formulates recommendations on which direction it would be appropriate to follow. Key words: MS Access, HTML, PHP, MySQL
ÚVOD S informačními systémy se v oblasti cestovního ruchu a hotelnictví setkáváme dennodenně, např. při rezervaci letenek, ubytování v hotelích, koupi zájezdů z nabídky cestovních kanceláří apod. Příkladem je server www.booking.com pro rezervaci hotelů z celého světa, který rovněž nabízí podrobné informace o hotelích, jejich vybavenosti a službách, volných pokojích v požadovaných termínech a také důležitá data, jako je dostupnost z letiště nebo blízkost důležitých památek. Společností pro rezervaci letenek je u nás celá řada, např. Student Agency, Letuška a mnoho dalších, uživatelská rozhraní jsou vesměs velmi podobná a nabízí prakticky tytéž lety, protože sdílí informace se zahraničními servery. Vedle těchto systémů, jejichž hlavním posláním je rezervace a koupě určité služby (letecká doprava, ubytování, pobytový nebo poznávací zájezd), existuje řada systémů, které primárně slouží k informování o zajímavých místech a jejich cílem je především tato místa propagovat. Určitou nevýhodou těchto systémů je jejich roztříštěnost, kdy informace nemají jednotný formát a jsou obtížně přenositelné. Z tohoto důvodu se jeví žádoucí navrhnout systém, který by hlavní informace sdružil na jednom místě a v případě nutnosti umožnil přepnutí na specializovaný server, kde by bylo možné dohledat další specifické informace. S tím je úzce spojena otázka implementace takového systému, jeho údržba a aktualizace. Dva možné přístupy naznačíme v dalších odstavcích.
1. MS ACCESS Databázový systém Microsoft Access je společně s programy MS Word, MS Excel, MS PowerPoint a dalšími programy součástí kancelářského balíku Microsoft Office, který patří k výbavě snad každého počítače, a je tedy běžně dostupný. Bylo by samozřejmě možné použít volně dostupný OpenOffice, ale program, který je protipólem MS Accessu v MS Office se od něj dosti odlišuje a také jeho možnosti jsou menší, proto je lépe použít originální MS Access. Vývoj aplikace v MS Access předpokládá znalost programování ve Visual Basicu a dotazovacího jazyka SQL (Viescas, 2008). Visual Basic je potřebný pro návrh událostních 194
procedur spojených s řídícími prvky formulářů (editační pole, zaškrtávácí pole (checkboxy), seznamy (ListBoxy a ComboBoxy), přepínače (option groups), stránky), např. když se v nich změní hodnota, vybere položka, přestaví poloha, přepne stránka apod. Událostní procedury mohou být spojeny i s celými formuláři, např. se aktivují při načtení formuláře nebo posunu z jednoho záznamu na druhý v režimu zobrazení jednoho záznamu ve formulářovém okně. Procedury a funkce ve Visual Basicu lze také naprogramovat v modulech, které mají globální dostupnost pro všechny formuláře. Příkazy jazyka SQL lze využít k naplnění seznamů (rozbaleného - ListBoxu a rozbalovacího – ComboBoxu) a hlavně k vyhledávání informací po zadání parametrů hledání a k aktualizaci dat (přidávání, oprava a rušení záznamů). Při vyhledání informací lze provést rozčlenění záznamů do skupin a vypočítat shrnující údaje pro každou skupiny, např. počet záznamů ve skupinách, součet hodnot určité číselné položky za celou skupinu, podobně určit aritmetický průměr, největší a nejmenší hodnotu, případně jednoduché statistiky – rozptyl a směrodatnou odchylku. Výhodou MS Accessu jsou široké možnosti designu formulářových oken, které představují rozhraní mezi aplikací a uživatelem, a také to, že řada prototypových operací je v systému dostupná a je potřebné je jen přizpůsobit pro konkrétní aplikaci. Příklad jednoduchého formulářového okna je vidět na obrázku 1.
Obr. 1: Formulářové okno v databázovém systému MS Access Nevýhodou je, že systém MS Access prodělal několik změn, kdy se několikrát proměnily kategorie objektů, např. některé objekty byly přesunuty do kategorie DAO (Data Access Objects) a při inovacích MS Access 1997, 2003, 2007 a 2010 to, co funguje ve vyšší verzi, nemusí fungovat ve verzi nižší. Další a výraznou nevýhodou je, že aplikace v MS Access se většinou využívají pouze jako lokální, sdílení dat v síti je možné jen komplikovaným
195
způsobem přes ODBC. Častým důsledkem je, že data se přenáší mezi lokálními počítači, je nutné je na jednom počítači exportovat a na druhém importovat a opačně, protože několik uživatelů může mít aktualizovaná tak, že ani jedna datová struktura není podmnožinou druhé. V systémech MS Access je celá aplikace i s daty udržována v jediném souboru typu (.mdb, resp. .accdb u novějších verzí) a bylo by možné přenést celou aplikaci i s daty, muselo by však být splněno to, že data na jednom počítači jsou aktuálnější než na jiných, např. tím, že pouze na jednom se pořizují a na ostatních se pouze čtou. Tento způsob správy dat by však byl příliš svazující.
2. DATABÁZE NA WEBU Jako vhodnější se jeví zvolit řešení, které bude primárně určeno pro prostředí internetu. Pro aplikace, které nepracují s extrémně velkým objemem dat je nejčastěji používanou koncepcí, která je založena na komunikaci přes formuláře v HTML, do nichž je možné až na stránky (prvky cards) vkládat tytéž řídící prvky jako v MS Access, po odeslání tlačítkem se zadaná data přenášejí do skriptu napsaném v jazyce PHP, kde se zpracují do SQL příkazu a přenáší do databáze, která je řízena systémem MySQL. V případě, že data ve formuláři nejsou určena k zápisu do databáze, ale představují informace, které slouží k vyhledání informací, pak pomocí MySQL se data z formuláře porovnávají s daty uloženými v databázi a ty záznamy (řádky tabulky), které požadovaným kritériím vyhovují, se vrací do volajícího PHP skriptu, kde je nutné je vhodným způsobem zobrazit, nejčastěji se směřují do tabulky v HTML, v níž je prostřednictvím internetového prohlížeče uživatel najde. Architektura www aplikace je znázorněna na obr. 2, kde význam čísel v přenosu dat je následující (Boronczyk et Psinas, 2008), (Gutmans et al, 2004), (Valade, 2010): požadavek na www stránku, požadavek na databázové služby, přístup do databáze a načtení dat, odeslání dat z databáze webovskému serveru, vygenerovaný HTML dokument.
Obr. 2: Architektura webové aplikace Formuláře v HTML sice zdaleka nenabízejí takový komfort při vytváření jejich designu jako formuláře v MS Accessu, jejich podstatným prvkem je organizace dat v prohlížeči do buněk tabulky (tabulek), na druhé straně využitím kaskádových stylů je možné snadno měnit vzhled
196
celé aplikace. Řešení v prostředí HTML, PHP a MySQL navíc nabízí vyspělé prostředky pro vytváření skupin uživatelů různých oprávnění přístupu k datům. Data je možné sdílet, ale i uzamykat pro druhé, je možné šifrovat hesla, vytvářet .pdf soubory, kreslit obrázky uvnitř aplikace, vkládat odkazy na jiné zdroje či webové stránky, a to včetně multimediálních (zvukových a obrazových). Na druhé straně je nutné řešit otázku zřízení www adresy a hostingu, který zajistí zpřístupnění potřebných sw prostředků, v našem případě tedy PHP domény a databázového serveru MySQL. To s sebou obnáší nutnost hradit roční poplatky za užívání příslušné domény.
ZÁVĚR V příspěvku byly nastíněny přístupy v řešení databázové aplikace, která bude sloužit k získávání a aktualizaci dat o cestovním ruchu jihomoravského regionu. Databáze bude vytvořena v rámci výzkumného projektu Koordinačního centra cestovního ruchu projektu, jehož vedoucím je doc.Mgr. Peter Stoličný, ArtD. Vzhledem k posuzovaným výhodám a nevýhodám a perspektivě řešení lze doporučit variantu aplikace na webu s využitím webovského serveru HTML-PHP a databázového serveru MySQL. To s sebou nese nutnost dosud pořízená data v MS Access (případně jiných prostředích) exportovat do vhodného formátu a importovat je do databáze MySQL.
LITERATURA 1 Boronczyk, T., Psinas, M.E. (2008), PHP and MySQL_Create-Modify-Reuse, Wiley Publishing, New York. 2 Gutmans, A., Bakken, S.S., Rethans, D. (2004), PHP 5_Power Programming, Prentice Hall, Indianapolis. 3 Valade, J. (2010), PHP & MySQL for Dummies, 4th edition, Wiley Publishing, New York. 4 Viescas, J. (2008), Mistrovství v Microsoft Access 2007. Computer Press, Praha. Kontaktní údaje: Miloš Šeda, prof. RNDr. Ing. Ph.D. Instituce: Vysoká škola obchodní a hotelová Poštovní adresa: Svážná 9, 625 00 Brno E-mailová adresa: [email protected]
197
Modernizace výuky gastronomie, hotelnictví a turismu Improvement in gastronomy, hotel industry and tourism training Jiří Štindl Abstrakt: Cílem je inovovat obsah, metodiku a organizaci výuky gastronomie, hotelnictví a turismu ve vzdělávacích programech VOŠ s odborníky z praxe. Nosným pilířem je zkvalitnění vzdělávání prostřednictvím modularizace vzdělávacích programů, výměny zkušeností s odborníky z praxe a prohloubení praktických zkušeností a dovedností pedagogických pracovníků v návaznosti na proces transformace vybraného okruhu VOŠ. Modernizace výuky gastronomie, hotelnictví a turismu ve vzdělávacích programech VOŠ vychází z potřeb zaměstnavatelů v hotelnictví, trhu práce a také z nastávajícího procesu transformace a plné integrace vybraného okruhu VOŠ do terciárního vzdělávání. Vyšší odborná škola spolupracuje od roku 2003 se Slezskou univerzitou v Opavě, Obchodně podnikatelskou fakultou v Karviné, se kterou se podílela na akreditaci bakalářského studijního programu Gastronomie, hotelnictví a turismus. Klíčová slova: Modernizace výuky, trh práce, gastronomie, hotelnictví, transformace škol Abstract: The goal is to innovate the content, methodology and organization of training in gastronomy, hotel industry and tourism in educational programmes of colleges with expert practitioners. A support pillar is enhancement of education by modularization of educational programmes, exchange of experience with expert practitioners and deepening practical experience and skills of teaching professionals following the transformation process of the selected range of colleges. Improvement in gastronomy, hotel industry and tourism training in educational programmes of colleges is based on the needs of employers in hotel industry, of the labour market as well as on the forthcoming process of transformation and full integration of the selected range of colleges into tertiary education. The College has been cooperating with the Silesian University, the School of Business Administration in Karvina since 2003, with which it participated in accreditation of the bachelor's study programme of Gastronomy, Hotel Business and Tourism. Key words: Improvement in training, labour market, gastronomy, hotel industry, school transformation
ÚVOD Dva programy vyššího odborného vzdělávání s 618 úspěšnými absolventy, bakalářský studijní obor Hotelnictví realizovaný ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Opavě, Obchodně podnikatelskou fakultou v Karviné současných 261 studentů denního, dálkového i kombinovaného vzdělávání, 17 interních a 7 externích učitelů – to jsou základní údaje o vyšší odborné škole ve školním roce 2010/11, tedy v závěru 15. roku její existence. Klíčovým datem historie vyšší odborné školy - v té době jediné v opavském okrese - bylo 1. září 1996, kdy byla zahájena denní forma výuky dvouletého vzdělávacího programu Rozvoj a řízení regionální turistiky. Již 7. února následujícího roku bylo schváleno rozšíření délky studia na tři roky a od 1. 9. 1998 byl otevřen druhý program - Řízení hotelového provozu. V témž roce dochází k fyzickému „oddělení“ střední a vyšší odborné školy, neboť je zahájena výuka VOŠ v pronajatých prostorách Slezského gymnázia v Opavě, kde měla probíhat dočasně do doby získání vlastní budovy. Po letech hledání, vyjednávání i zklamaných nadějí bylo tohoto cíle dosaženo v září 2006. Škola získala k užívání budovu na Praskově ulici, a tím i odpovídající materiální podmínky jak pro studenty VOŠ, tak už také pro studenty bakalářského oboru Hotelnictví, který byl akreditován od akademického roku 2003/04.
198
V posledních třech školních letech probíhá také kombinované vzdělávání VOŠ, kterým škola reagovala na aktuální společenskou potřebu celoživotního studia. Charakteristika vyššího odborného vzdělávání I když bylo při tvorbě pedagogických dokumentů vyššího odborného vzdělávání (VOV) využito téměř padesátiletých zkušeností střední hotelové školy s výukou hotelnictví a cestovního ruchu, jeho pojetí se nepoměrně více blíží studiu vysokoškolskému. Školní rok je rozdělen na dvě šestnáctitýdenní období (obdobně jako je na vysoké škole zimní a letní semestr) a hodnocení výsledků studia je posunuto do třítýdenního zkouškového období, kdy studenti získávají předepsané zkoušky a zápočty. Výuka probíhá v devadesátiminutových přednáškách, seminářích a cvičeních, jejichž délka umožňuje pracovat jiným metodami a formami. Důraz je kladem na aktivní a tvůrčí přístup ke vzdělávání, hlubší poznání studovaných jevů, uplatnění týmové spolupráce při řešení úkolů a zejména přijetí odpovědnosti za vlastní vzdělávání. To vše je také přípravou na samostatné zpracování absolventské práce, která je v ideálním případě propojena se závěrečnou desetitýdenní odbornou praxí. Během tříletého vzdělávání studenti absolvují celkem 16 týdnů odborné praxe, do níž se započítávají také odborné exkurze a cvičné průvodcovské zájezdy. Závěrečná absolventská zkouška se skládá z obhajoby absolventské práce, zkoušky z odborných předmětů a zvoleného cizího jazyka. Spolupráce na rozvoji vzdělávání Významným rysem vyššího odborného vzdělávání je spolupráce s odbornou sférou, která by měla studentům přinést kvalitní profesní přípravu na budoucí povolání. Nelze uvést všechny profesní instituce, hotely, cestovní kanceláře a další zařízení cestovního ruchu, s nimiž škola spolupracuje či spolupracovala; v mnoha z nich dnes zastávají významné pozice i naši absolventi. Za zmínku stojí uvedení tří institucí, jejichž partnerství bylo nebo stále je klíčové. Na prvním místě to byla inspiraci partnerskou školou Hoge Hotelschool v Maastrichtu, která škole svým otevřeným přístupem umožnila poznat a posléze také uplatnit moderní aspekty vzdělávání i realizaci několika nadnárodních vzdělávacích projektů v rámci programů Socrates, Comenius a Leonardo v 90. letech. Profesní impulsy do naší práce vnášela také původně britská Nadace pro další vzdělávání hoteliérů se sídlem v Ženevě (Fondation pour la Formation Hôtelière). Svými tematickými konferencemi pro učitele, semináři pro studenty a pracovníky z odborné sféry, posléze i materiální pomocí (knihovna odborné anglické literatury a příspěvek na vybudování cvičné kuchyně - gastrostudia ve výši 60 000,- CHF) se zasloužila o zvýšení odborné úrovně VOŠ. Vedle těchto zahraničních partnerů škole od počátku pomáhá také Slezská univerzita v Opavě: od výuky některých předmětů až po spolupráci při akreditaci a posléze realizaci bakalářského studijního programu Gastronomie, hotelnictví a turismus. Perspektivy dalšího rozvoje Na rychlý společenský rozvoj, potřebu vzdělané a konkurenceschopné pracovní síly, ale také na snadnou dostupnost informací, velkou konkurenci terciárního vzdělávání a řadu dalších podnětů musí každá vzdělávací instituce pružně reagovat, aby v rychle se měnících podmínkách obstála. Zárukou úspěchu jsou především, vedle dobrého materiálního zázemí, kvalitní učitelé, kteří jsou odedávna ztělesněním vzdělávání a kultivace - svých studentů i sebe sama. Je dobře, že učitelé VOŠ zvládají vedle svých vyučovacích povinností také další studium, ať v kurzech pořádaných školou či jinými školami, ale především v doktorském
199
studiu. Budoucnost vyšší odborné školy nespočívá v jejím kvantitativním, ale kvalitativním rozvoji, jehož zárukou jsou erudovaní a kreativní pedagogové, otevření novým poznatkům i novým technologiím jejich osvojování.
1. CÍLE MODERNIZACE Cílem je inovovat obsah, metodiku a organizaci výuky gastronomie, hotelnictví a turismu ve vzdělávacích programech VOŠ s odborníky z praxe. Nosným pilířem je zkvalitnění vzdělávání prostřednictvím modularizace vzdělávacích programů, výměny zkušeností s odborníky z praxe a prohloubení praktických zkušeností a dovedností pedagogických pracovníků v návaznosti na proces transformace vybraného okruhu VOŠ. Specifickými cíli jsou podpora pedagogických pracovníků absolvováním stáží v podnicích a umožnění diskuse o požadavcích zaměstnavatelů na absolventy školy. Partnery školy jsou hotely U Zlaté Studně Praha, Mamaison Imperial Hotel Ostrava, Jurys Inn Prague Hotel a Lázně Darkov, a.s.. Chceme vyškolit učitele v metodice práce s nově vytvořenými multimediálními výukovými materiály k obsahově nezávislým modulům a zlepšit spolupráci učitelů a odborníků z praxe. Využívání jednotné metodiky pro hodnocení výsledků vzdělávání v modulech umožní pilotně ověřit vyučovací metody a organizační formy zaměřené na rozvíjení mezipředmětových vazeb a rozvoj klíčových kompetencí. Studenty chceme naučit řídit své učení tak, aby se snažili zlepšit výsledky vzdělávání, průběžně se hodnotili a využívali k učení informační a komunikační technologie (ICT). 1.1. Proč chceme modernizovat Učivo každého období současných vzdělávacích programů má jasně definovaný cíl, požadované kompetence, dovednosti atd., včetně povolání, která by jejich absolvent mohl vykonávat. Nicméně je tvoří jednotlivé předměty, které nejsou na úrovni osnov zcela integrovány. Tento nedostatek bychom chtěli odstranit vytvořením modulů „praktického učiva“, které by byly průřezové a pomohly studentům vytvořit komplexní pohled na určitou oblast vzdělávacího programu, ve kterém se vzdělávají. Kromě výše uvedeného důvodu integrace znalostí, dovedností a postojů chceme rovněž důsledněji dosáhnout toho, aby byl student subjektem vzdělávání, aby byl aktivní, kreativní a zároveň lépe připraven pro praxi, což znamená, aby byl konkurenceschopný na trhu práce. Předpokládáme také, že aktivizující formy výuky budou zároveň pro jejich aktéry zábavnější, že se naučí pracovat v týmech, ve kterých budou zastávat různé role a za jejich splnění zodpovídat svým kolegům apod. Takto koncipované moduly zároveň umožní studentům individuální tempo, neboť v posledních letech přicházejí na vyšší odborné vzdělávání studenti s velmi rozdílnou vstupní úrovní, do kombinovaného vzdělávání také lidé v různém věku, odlišnou předcházející školní zkušeností, s delším odstupem od vzdělávání atd. 1.2. Co chceme vytvořit Naším záměrem je vytvořit pro 4 období (3. – 6. období) vzdělávacího programu Řízení hotelového provozu 6 integrovaných modulů praktického vyučování vždy v rozsahu 32 hodin, které budou následovat po přednáškách, resp. seminářích jednotlivých předmětů. Jejich absolvováním získají studenti komplexní vhled do problematiky, který jim nebude předkládán
200
vyučujícími, ale který si budou sami tvořit řešením praktických úkolů, řešením případových studií, prezentací vlastních závěrů, jejich obhajobou, diskusí atd. Pro 6. období budou vytvořeny 3 moduly, neboť v něm si mohou studenti volit jednu ze tří specializací vzdělávacího programu. Sedmý modul prohloubí klíčové kompetence studentů oboru Rozvoj a řízení regionální turistiky. Modulové knihy budou vytvořeny v tištěné podobě, současně bude vytvořena on-linová podpora. 1.3. Kdo bude moduly tvořit Autory modulových knih budou vždy dva učitelé školy - učitel odborných předmětů a učitel ekonomických předmětů. Budou spolupracovat s expertem z hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu. Ti budou vkládat jednak jasně definovanou představu požadovaných výstupů vzdělávání (tzn. také odstranění zjištěných nedostatků), své praktické zkušenosti včetně mezinárodních, znalost moderních trendů v hotelnictví a turismu atd.
2. ZDŮVODNÉNÍ POTŘEBNOSTI Zvyšování kvality výuky vzdělávacích programů vyšších odborných škol a studijních oborů vysokých škol vychází z potřeb zaměstnavatelů v hotelnictví, gastronomie a turismu, zlepšuje podmínky pro využívání ICT studenty i učiteli, podporuje tvorbu multimediálních výukových materiálů a inovaci metod hodnocení dosažených výsledků vzdělávání v modulech. K budoucímu úspěchu absolventů školy na trhu práce přispěje jejich spolupráce s praxí v průběhu studia a zájem o smysluplnou odbornou praxi v podnicích už během studia. Podle personalistů hotelů a lázní mají největší úspěch při hledání vyhovující práce lidé, kteří se sami aktivně podílejí na aktualizaci svých znalostí a dovedností. Velmi potřebná je výměna zkušeností pedagogických pracovníků s odborníky z podniků a prohlubování jejich praktických zkušeností a dovedností. Průmysl služeb hotelnictví a cestovního ruchu potřebuje odborníky připravené poskytovat kvalitně služby, odborníky, kteří vnímají komplexně problematiku řízení podniku a jsou připraveni aktivně a zodpovědně přispívat k budování dobrého jména podniku. 2.1. Přínos pro cílovou skupinu Studenti získání či prohloubení požadovaných kompetencí v integrovaných modulech praktického výuky, zajímavá, ale také náročná forma vzdělávání s důrazem na sebevzdělávání, lepší příprava na pracovní kariéru. Učitelé inovace pedagogické a metodické kompetence, zajímavá, ale také náročná forma vzdělávaní, bližší kontakt s praxí prostřednictvím stáží a následné uplatnění získaných zkušeností ve výuce. Partneři z praxe kvalitně připravené potencionální pracovníky, těsnější kontakt se vzdělávací institucí, možnost ovlivnit vzdělávací proces, konfrontace teorie a praxe. Podíl partnerů – hotely Umožní kvalitní stáže učitelům v sekcích hotelu, na které se zaměří v modulových knihách.
201
Budou se podílet přednáškami a řízením workshopů na seminářích, které budou v rámci projektu organizovány pro učitele a studenty školy. Vyčlení pracovníky, kteří se budou jako experti z praxe podílet na tvorbě modulových knih, zejména ve stanovení potřebných kompetencí. Budou se podílet na tvorbě kritérií hodnocení úspěšnosti absolvování modulu. Budou recenzovat modulové knihy před jejich tiskem. Budou se podílet na následných návrzích změn přednášek a organizace praxe. Zváží možnost praxe studentů na svých pracovištích a následnou formu spolupráce se školou. Podíl Slezské univerzity Přednášky a semináře Moderní vyučovací metody Tvorba modulů (principy, postupy, cíle) Tvorba e-learningových materiálů
3. TRANSFORMACE, VZDĚLÁVÁNÍ
STABILIZACE
VYŠSÍHO
ODBORNÉHO
Vyšší odborné vzdělávání se dlouhodobě potýká s nevyjasněným postavením v rámci vzdělávací soustavy a absencí ucelených koncepčních představ o možném dalším rozvoji. Problematika vyššího odborného vzdělávání či profesně zaměřeného typu terciárního vzdělávání byla řešena v různých koncepčních dokumentech, donedávna ale většinou jen rámcově. Právě tyto koncepce výrazně ovlivňují jakým směrem a s jakými nároky na studenty se má modernizace výuky gastronomie, hotelnictví a turismu ubírat. 3.1. Transformace Celkové představy o dalším směřování vyššího odborného vzdělávání – vhodné podpořit transformaci vybraného, relativně malého okruhu VOŠ, které se plnohodnotně integrují do terciárního (vysokého) školství. V souladu s celkovými trendy ve vysokém školství se tak stane převážně integrací do struktury existujících vysokých škol (v případě veřejných VOŠ bez výjimky – neměla by vzniknout nová veřejná vysoká škola), ve výjimečných případech „transformací“ na samostatné vysoké školy (týká se výhradně soukromých a církevních VOŠ). Celý záměr je stále výraznou podporou záměru diverzifikace vysokého školství a podpory aplikačně a profesně zaměřené části jeho spektra.32 Cílem procesu plné integrace vybraného okruhu VOŠ do terciárního vzdělávání je využít zkušeností vybraných kvalitních VOŠ při podpoře profesně zaměřeného terciárního (vysokoškolského) vzdělávání a podpořit tak záměry v oblasti diverzifikace vysokého školství. Záměr je postaven na několika principech a předpokladech: Celý proces se bude týkat jen vybraného, relativně úzkého okruhu VOŠ, které prokážou předpoklady pro plnou integraci do terciárního/vysokoškolského vzdělávání; Proces nepovede ke zřízení nových veřejných vysokých škol, v případě veřejných VOŠ tak musí jít o integraci do struktur současných vysokých škol. Ve výjimečném případě je možné podpořit takovou transformaci soukromých či církevních škol, která může vést ke zřízení 32
Karpíšek, M., Václavík, D. (únor 2011), Principy strategie transformace vybraného okruhu vyšších odborných škol a jejich plné integrace do terciárního vzdělávání. MŠMT Praha, str. 2
202
nové vysoké školy, nicméně i v jejich případě je preferována cesta integrace do struktury stávajících vysokých škol. Pro transformaci vybraných VOŠ je klíčový souhlas zřizovatele a spolupráce s některou z vysokých škol. VOŠ se musí oddělit od střední školy. Podmínkou transformace je rovněž útlum původní VOŠ. S ohledem na dominující tradiční akademické hodnoty ve vysokém školství je vhodné uvažovat o nalezení mechanismů, které by umožnily nově vzniklým pracovištím vysokých škol uchovat jejich důraz na profesní a aplikační hodnoty, úzkou vazbu na trh práce a zaměstnavatele. Vysoké školy, které „přijmou“ transformující se VOŠ a integrují je do svých struktur, by neměly tímto krokem ohrozit své postavení a celkovou profilaci v rámci diverzifikace vysokého školství. Celková kapacita dotčených veřejných vysokých škol odsouhlasená v rámci stávajících mechanismů financování z veřejných rozpočtů bude posílena alespoň o počty studentů „transformující se“ VOŠ.33 3.2. Stabilizace Stabilizace vyššího odborného vzdělávání vychází ze současného stavu, tzn. že vzdělávání je zaměřeno na profesní znalosti a dovednosti, které vychází z potřeb zaměstnavatelů v hotelnictví. Diverzifikace vzdělávacích programů bude podpořena úpravou délky vzdělávání na 2 – 3,5 roku (řádná doba vzdělávání bude 2 roky). Vyšší odborné vzdělávání bude ohodnoceno příslušným počtem kreditů ECTS, pro prostupnost na bakalářské studium bude plně uznatelných 120 ECTS. Pro zvýšení transparentnosti kvality vyššího odborného vzdělávání budou zavedeny oborové deskriptory, jejichž prostřednictvím bude docílena vyšší standardizace výstupů vzdělávacích programů předkládaných k akreditaci. Tím také bude zajištěna srovnatelná úroveň a struktura nabytých znalostí a dovedností a posílena důvěra vysokoškolských institucí v kompetence získané na VOŠ. Deskriptory také umožní nastavení jednotného kreditního systému ECTS na VOŠ. Prioritou v rámci stabilizace sektoru VOV tedy bude nastavit podmínky pro maximální využitelnost již nabytých znalostí a dovedností a stanovit pravidla pro plnou uznatelnost kreditů ECTS při přestupování ze vzdělávacích programů VOŠ do bakalářských programů. Klíčové pro udržení sektoru VOV na velmi vysoké úrovni je zachování profilace odborné stránky vzdělávání. Profesní rozvoj studentů je nezbytnou součástí vzdělávacích programů na VOV a bude na něj v rámci navrhovaných opatření kladen důraz. Tento požadavek se projeví i do přípravy deskriptorů a úpravy metodiky činnosti akreditační komise pro VOV. Finanční ohodnocení a sociální statut absolventů VOV neodpovídá vysoké kvalitě získaného vzdělání, zejména v porovnání s absolventy bakalářského studia.34
33
Karpíšek, M., Václavík, D. (únor 2011), Principy strategie transformace vybraného okruhu vyšších odborných škol a jejich plné integrace do terciárního vzdělávání. MŠMT Praha, str. 6 34 Odbor 24 – VOŠ a dalšího vzdělávání (březen 2011), Stabilizace sektoru VOŠ. MŠMT Praha, prezentace.
203
Schéma 1 - Stabilizace versus transformace VOŠ
Zdroj: IPn – Reforma terciárního vzdělávání CZ.1.07/4.2.00/06.0003
Schéma 2 - Uznatelnost kreditů ECTS
Zdroj: Stabilizace sektoru VOV MŠMT
ZÁVĚR Modernizace výuky gastronomie, hotelnictví a turismu je potřebná z hlediska zkvalitnění výuky odborných předmětů a je také významná pro transformaci a její plnou integraci do terciárního vzdělávání jako vymezení směru dalšího rozvoje nebo stabilizaci vyšších odborných škol. Zvyšování kvality výuky vzdělávacích programů vyšších odborných škol a studijních oborů vysokých škol vychází z potřeb zaměstnavatelů v hotelnictví, gastronomii a turismu, zlepšuje podmínky pro využívání ICT studenty i učiteli, podporuje tvorbu multimediálních výukových materiálů a inovaci metod hodnocení dosažených výsledků vzdělávání v modulech.
204
ZDROJE 1 Karpíšek, M., Václavík, D. (únor 2011), Principy strategie transformace vybraného okruhu vyšších odborných škol a jejich plné integrace do terciárního vzdělávání. MŠMT Praha. 2 Odbor 24 – VOŠ a dalšího vzdělávání (březen 2011), Stabilizace sektoru VOŠ. MŠMT Praha. Kontaktní údaje: Jiří Štindl, Ing. Vyšší odborná škola a Hotelová škola, příspěvková organizace Praskova 14,746 95 Opava [email protected]
205
Štatistické zisťovanie hospodárskych účinkov cestovného ruchu Jana Štofilová Abstrakt: V rozvoji cestovného ruchu je potrebné identifikovať systémové i vecné činitele, ktoré sú pre jeho rozvoj rozhodujúce a následne im venovať pozornosť. Správne a detailné spracovanie turistického satelitného účtu dáva podklady a podrobné informácií, ktoré popisujú vývoj cestovného ruchu, nápomáhajú pri riadení a plánovaní cestovného ruchu. TSA umožňuje podrobnú analýzu dopytu a ponuky v oblasti cestovného ruchu a zhodnotenie celkového prínosu pre ekonomiku krajiny. Kľúčové slová: cestovný ruch, turistický satelitný účet, štatistické zisťovanie Abstract: In Tourism Development it is necessary to identify system and factual agents which are crucial for its development. Correct and detailed processing of Tourism Satellite Account gives the data and detailed information that describe Tourism development and help in Tourism management and planning. TSA allows extended enquiry analysis in the field of tourism and also allows evaluation of overall benefit for the economy of the country. Key words: Tourism, Tourism Satellite Account, statistic investigation
Úvod Pre presné poznanie a hodnotenie prínosu cestovného ruchu pre hospodárstvo štátu, regiónu alebo lokality, ekonomiku je nevyhnutné merať jeho výkony. Výkony cestovného ruchu charakterizujú jednak hodnotové a jednak fyzické ukazovatele. Žiadna doterajšia prax nepotvrdila, že by cestovný ruch mohol byť jednoznačným determinantom rozvoja ekonomiky v určitom štáte. Je však zrejmé, že cestovný ruch vo vzájomných väzbách multiplikačných efektov podmieňuje akceleráciu rozvoja ekonomiky a môže zohrávať výrazne stimulujúcu úlohu. /1/ Štatistické zisťovanie hospodárskych účinkov cestovného ruchu vychádza z vychádza z metodiky turistického satelitného účtu. 1. Teoretické prístupy ku tvorbe turistického satelitného účtu Teoretické prístupy ku tvorbe turistického satelitného účtu vytvárajú podmienky pre vyhodnotenie cestovného ruchu z aspektu konkrétnych výkonov jednotlivých podnikateľských subjektov, ktoré pôsobia na trhu cestovného ruchu a v konečnom dôsledku ich možno premietnuť až do úrovne multiplikačných efektov. Vyjadrenie multiplikačných efektov pomocou príjmového multiplikátora a multiplikátora zamestnanosti je vedecky prebádané a stanovené v konkrétnych štatisticko-matematických vzťahoch a prepočtov. Problémom je databáza údajov, ktoré sú potrebné ako základné inputy premenných pre dané prepočty. V praxi turisticky vyspelých krajín je táto databáza k dispozícii. Výsledkom je ekonomické vyhodnotenie prínosov cestovného ruchu, na úrovni štátu, regiónu aj konkrétneho mesta. Celý súbor štatistických údajov, ktoré sú metodicky usporiadané v 10 tabuľkách predstavuje východiskovú databázu pre ekonomické vyhodnotenie cestovného
206
ruchu na tvorbe hrubého domáceho produktu ako ukazovateľa: a. ekonomického rozvoja v previazanosti jednotlivých odvetví na základe priamych a nepriamych príjmov z cestovného ruchu, b. vyhodnotenie priamej a nepriamej zamestnanosti v cestovnom ruchu. 2. Štatistické zisťovanie Štatistické zisťovanie sa v praxi aplikácie turistického satelitného účtu realizuje dvoma základnými spôsobmi v členení na informácie zpodnikovej sféry (príjmy) a informácie zo spotrebiteľskej sféry (výdavky účastníkov cestovného ruchu) . Na strane dopytu ide o nasledovné metódy: 1. exaktným spracovaním štatistických dát, ktoré získavajú štatistické úrady prostredníctvom pravidelného štatistického zisťovania výdavkov obyvateľstva formou panelového zisťovania. Z celkového súboru informácií je nevyhnutné spracovať údaje, ktoré vyjadrujú výdavky obyvateľstva na nákup tovarov a služieb cestovného ruchu a služieb, ktoré s cestovným ruchom súvisia. 2. Pravidelným zberom údajov prostredníctvom dotazníkov, ktoré sú určené pre respondentov – účastníkov cestovného ruchu v miestach koncentrácie dopytu. Na strane ponuky ide o pravidelné štatistické výkazníctvo podnikov, ktoré poskytujú špecifické služby charakteristické, špecifické služby súvisiace s cestovným ruchom a nešpecifické služby /2/. V doterajšej praxi v Českej aj v Slovenskej republike boli predmetom vykazovania informácie, ktoré vyplynuli zo zákona. Precízne informácie vykazovali hlavne podniky, ktoré poskytovali charakteristické služby (hotely a ubytovacie zariadenia, cestovné kancelárie a cestovné agentúry). Vzhľadom na prierezový a interdisciplinárny charakter cestovného ruchu však vysoký podiel výkonov produkujú podniky, ktoré poskytujú služby nielen pre účastníkov cestovného ruchu (dopravné, kultúrne, zdravotné, športové a pod.). Výkazníctvo týchto služieb bolo podmienené metodikou zoradenia do OKEČ, ktoré plne nevystihovalo potreby výkazníctva turistického satelitného účtu. 3. Výsledky štatistického zisťovania podľa metodiky turistického satelitného účtu v ČR Český štatistický úrad spracoval štatistické informácie vytvoril databázu hospodárskych účinkov cestovného ruchu za obdobie rokov 2003 až 2009. V zmysle zverejnených výsledkov možno konštatovať, že Česká republika pozná hlavné ukazovatele národného hospodárstva a cestovného ruchu v sledovanom období a vyjadruje ich v hodnotových ukazovateľoch prepočítaných na nasledovné kategórie: - Produkcia celkom -
Medzispotreba celkom Hrubá pridaná hodnota celkom Dane mínus dotácie Hrubý domáci produkt Dane cestovného ruchu Podiel cestovného ruchu na hrubom domácom produkte pred zdanením Podiel cestovného ruchu na hrubom domácom produkte po zdanení /3/ Kategória hrubého domáceho produktu cestovného ruchu vyjadruje súčet hrubej pridanej hodnoty a saldo daní a dotácií. Z dostupných prehľadov vyplýva, že v číselnom vyjadrení sa pohybovala táto hodnota od 2,9% v roku 2009 až po 3,6% v roku 2004.
207
Pokles hrubého domáceho produktu cestovného ruchu vznikol v Českej republike v dôsledku zmeny štruktúry a zvýšeného rastu iných odvetví v ekonomike krajiny. Záver : Metodika štatistického zisťovania hospodárskych účinkov cestovného ruchu prostredníctvom turistického satelitného účtu je rozpracovaná a v praxi turisticky vyspelých krajín sa aplikuje na úrovni štátu, regiónu i mesta. Česká republika má spracované štatistické výkazníctvo a vykonáva štatistické výskumy na úrovni štátu a čiastočne na úrovni krajov. Vypovedacia schopnosť turistického satelitného účtu napomáha transparentne vyhodnotiť silu alebo slabosť cestovného ruchu na úrovni kraja alebo mesta. Zdroje: /1/ NOVACkÁ Ľ.: Hospodárske a sociální účinky cestovního ruchu, in: Hesková a kol. Cestovní ruch, Fortuna Praha, 2011, str. 167, ISBN: /2/ European implementation manual on Tourist satelite accounts, Brussels, 2007 /3/ Výsledky satelitního účtu cestovního ruchu, COT, duben 2011, str. 8 Kontaktné údaje: doc. Ing. Jana Štofilová, CSc., Vysoká škola obchodní a hotelová, Bosonožská 9, 62500 Brno, email: [email protected]
208
TVORBA ŠTUDIJNÝCH MATERIÁLOV NA VŠOH Jana Štofilová, Kristína Viestová ABSTRAKT Príspevok sa zaoberá aktuálnym problémom Vysokej školy obchodnej a hotelovej a to tvorby učebných textov z hľadiska formálnej, obsahovej stránky i štruktúry a poukazuje na rozdielnosť didaktických pomôcok pre jednotlivé formy štúdia. Snaži sa aj o jedotnosť/harmonizáciu terminologie v oblasti študijných materialov pripravovaných na vsokých školách. Predstavuje jeden z výstupov projektu MŠ SR a SAV VEGA 2/0091/09 pod názvom "Spracovanie obchodno vednej terminológie pre potreby Slovenskej terminologickej databázy s dôrazom na analýzu terminologických neologizmov". Klíčová slova: forma študia, učebné texty, učebnica, monografia, metodická pomôcka, ABSTRACT The paper deals with an up-to-date problem of College of Business and Hotel management – production and writing learning materials – from formal, contentual and structural point of view and focuses on difference of didactic tools for particular forms of study. It endeavours after unity/harmonisation of terminology on the field of study materials that are being prepared at universities. This paper presents one of MŠ SR and SAV VEGA 2/0091/09 project outputs – under the headline „Processing business-scientific terminology for the purpose of Slovak terminology database with the accent on the analysis of terminology neologisms“. Key words: form of study, learning materials, textbooks, monograph, methodical tool ÚVOD Vedomostný rozvoj študentov tvorí základ ich budúcej kariéry, je však veľmi úzko spätý s procesom výuky a kvalifikovanosťou vyučujúcich. Ústavičné napredovanie tehcnológií, internacionalizácia spoločnosti, jazykové schopnosti a zahraničné študijné pobyty dávajú študentom bezhraničné možnosti na vzdelávanie a tiež vytvárajú tlak na vysokoškolské prostredie, aby držalo krok s požiadavkami študentov a poskytovalo podobný štandard štúdia ako v zahraničí. Zvyšujúci sa podiel využívania informačných a komunikačných technológií v súčasnej škole je dôvodom, aby sme skúmali ich vplyv na osvojenie nových poznatkov. Ich využívanie v pedagogickom procese prináša svoje klady, ale aj zápory a preto nie je vhodné zveličovať avšak ani znižovať úlohu multimédií Môžno konštatovať, že multimédiá pomáhajú učiteľovi i študentovi pri ich práci, ale nemôžu pedagóga úplne nahradiť. Praktickým skúmaním, tvorivým využívaním a následne aj uplatňovaním vyučovacích metód, organizačných foriem a didaktických prostriedkov môže pedagóg efektívnejšie dosiahnuť vytýčené vzdelávacie ciele. To znamená, že pozná potreby a hlavne nedostatky svojich študentov, a teda vie čo je potrebné precvičovať a zdokonaľovať. Významnou vlastnosťou každého študijného materiálu, ktorou sa odlišuje od ostatných je jeho spracovanie. Dizajn, použité kombinácie farieb, použitie navigačných prvkov a pod., 209
majú významný vplyv na kvalitu materiálu, pretože uvedené prvky napomáhajú študentovi rýchlejšie prijať a pochopiť informácie, rýchlejšie identifikovať dôležité informácie a orientovať sa v učebnom texte. Z tohto dôvodu je vhodné, ak sa v rámci vysokej školy definuje jednotný vzhľad študijných materiálov. Ak totiž študent používa študijné materiály, ktoré sa rozchádzajú práve vo vizuálnom spracovaní, môže dôjsť k jeho čiastočnému tápaniu v určitých chvíľach štúdia. Študent sa tak nevie zorientovať v materiáloch, čo len potvrdzuje jeho odpor k niektorým formám vzdelávania. 1. FORMY ŠTÚDIA A ŠTUDIJNÉ MATERIÁLY Autori - pedagogickí pracovníci na vysokých školách pri tvorbe učebných textov35 musia rešpektovať a braťdo úvahy všetky podmienky, za ktorých sa bude výučba realizovať t.j. v neposlednej rade aj to v akej forme štúdia bude učebný text používaný. Príprava akéhokoľvek učebného materiálu si vyžaduje nielen zvládnutie problematiky samotnej látky, ale taktiež vysokú úroveň orientácie v otázkach pedagogicko-didaktických. Na vysokých školách sa v súčasnosti uplatňujú základné formy štúdia: Prezenčna forma - denné štúdium - pri ktorej pedagóg je so študentom v každodennom osobnom kontakte. V priebehu vyučovania dochádza k okamžitej vzájomnej reflexii a je teda reálná okamžitá reakcia oboch zúčastnených prvkov výukového procesu. Učiteľ pôsobí nielen ako sprostredkovateľ učiva, ale tiež bezprostredne môže pôsobiť ako pedagogicko-psychologický poradca, ktorý žiakovi či študentovi pomáha prekonávať študijné problémy. Dištančná forma je vzdelávanie predstavujúce jednu z možných foriem získavania znalostí a vedomostí a je určená predovšetkým dospelej populácii, ale dnes je možnosť sa stretnúť s touto formou už na stredných, či dokonca základných školách. Napomáha prístupu rozšírenia vzdelania i tým častiam populácie, ktoré by inak nemali záujem o iný druh vzdelávania. Distančné vzdelávanie je teda multimediálna forma riadeného samoštúdia, ktorá je koordinovaná rôznymi vzdelávacími inštitúciami aj vysokými školami, v ktorých sú vyučujúci, inak tútori, v priebehu vzdelávania trvalo alebo prevažne fyzicky oddelení od vzdelávaných. Multimediálny znamená využívajúci všetky prostriedky, ako je zvuk, video, flash animácia, obraz (inak multimédiá), na prezentovanie učiva. Dištančná metóda štúdia nahrádza priamy kontakt vyučujúceho pedagóga so študentami komunikáciou prostrednístvom moderných informačných technológií. Je postavená na samostanou štúdiu a zodpovednosti študenta. Dištančná forma sa od klasickej výučby (žiaci v lavici a učiteľ za katedrou) orientuje na študenta, čiže tu nie je orientovaná pozornosť na učiteľa, ako vodcu triedy v prípade klasickej formy, ale na študenta, ktorého je potreba naučiť a interaktívne pripraviť pomocou tútora, virtuálnej triedy, rôznymi už spomínanými multimediálnymi pomôckami - všetkymi dostupnými didaktickými prvkami a technickými prostriedkami, ktorými možno prezentovať učivo, komunikovať so študentmi, overovať študijné pokroky a hodnotiť študijné výsledky. Aktuálnym didaktickým prvkom dištančného studia je eLearning. Hlavná zodpovednosť za priebeh a výsledky vzdelávania spočíva na študujúcich, ktorí sú oddelení od osobného kontaktu pedagógov (tútorov, lektorov, inštruktorov, konzultantov). Na vysokých školách v ČR možno dištančnou formu štúdia uplatniť v dvoch smeroch. Je možné vytvoriť, akreditovať a realizovať dištančnou formou študijné programy graduálneho vysokoškolského štúdia (bakalárske, magisterské či doktorské). Viac možností
35
Učebný text - synonymum didaktický text - súhrnne označenie pre rôzne druhy vydaných materialov ktoré sú určené pre učiace sa subjekty(učebníce, skript apod. (Prúcha,et al, 2003)
210
využitia dištančnej formy studia poskytuje príprava a realizácia kurzov tzv. celoživotného vzdelávania36 Kombinovaná forma- predstavuje modifikovanú formu prezenčného štúdium vzhľadom na časové možnosti externých študentov. Výuka prebieha vo víkendových alebo večerných hodínách a tým dochádza k objektívne menšiemu počtu výukových hodín. Študenti sa musia prispôsobiť a tak sa prenáša časť výuky na ich rozsiahle samostatné študium. Študenti majú k dispozícii rovnaké pomôcky (učebnice, skriptá, knihy, ...), aké sú predpisované študujúcim prezenčného štúdia. Kombinovaná metóda štúdia /prezenčnodištančná/ je založená jednak na vyučovaní s priamym kontaktom vyučujúceho pedagóga so študentami na prednáškach, seminároch, konzultáciach, skúškach, ako aj na využívaní moderných informačných technológií, čo umožňuje znížiť počet priamych kontaktných hodín pedagóga so študentami. Kombinovaní študenti majú podstatne zúžený výklad pedagóga (prednášky) a jeho podporu pri precvičovaní látky na seminároch a cvičeniach, čo je jednou z hlavných príčin, tak často diskutovanej nižšej odbornej kvality absolventov tohto štúdia (např. na vysokých školách). Na základe trojročných skúseností v kombinovanom štúdiu na VŠOH v odbore Management cestovného ruchu možno uviesť, že kombinovaná forma sa osvedčuje, veľká časť študentov pochopila význam samostatnému štúdiu i samostatnej prezentácie výsledkov svojho samoštúdia pred týmom ročníka, ocenila možnosti, ktoré poskytuje diskusia k nimi prezentovaným prácam, nim vysloveným názorom. V prebiehajúcom akademickom roku 2010/2011 sme realizovali v mesiaci apríli na poslednej konzultácii malý študentský workshop k problematike Marketingu medzinárodného cestovného ruchu a Finančný management, ktorý/domnievame sa/bol prvým svojho druhu v podmienkach Vysokej školy obchodnej a hotelovej. Odozvy študentov boli veľmi zaujímavé - po počiatočných chviľach a prejavoch nervozity, tréme, neskúsenosti s týmto typom práce /resp.v niektorých prípadoch podceňovania "úlohy" a nedôvery v sameho seba/mnohí študenti pochopili význam svojho vystúpenia hlavne v možnosti prezentovania svojich názorov a následne vyvolanej diskusie v ktorej mohli preukázať svoju samostatnosť tvorivosť v prezentovanej problematike, rýchlej reakcie na otázky ostatných poslucháčov skupiny, poukázanie na vyhľadané odborné zdroje čím rozšírili nielen svoj obzor na danú problematiku, ale motivovali aj ostatných. V závislosti od formy štúdia sú pripravované pedagogickými pracovníkmi aj na Vysokej škole obchodnej a hotelovej pre študentov vysokoškolské študujné texty, ktoré predstavujú veľmi cenný zdroj informácií prostredníctvom ktorého sa pripravujú na zvládnutie problematiky daného predmetu. V rámci vyučovacieho procesu majú vysokoškolské učebné texty nesmierny význam a v určitej miere sú aj motivačným nástrojom pre študentov v rámci prípravy na vyučovací proces. Kvalitne pripravené vysokoškolské učebné texty zjednodušujú výučbu nie len študentom, ale aj pedagógom, ktorí spolupracujú na predmete - prednášajúci a cvičiaci pedagóg. Podľa Kategorizácie vedecko-publikačných prác možno vysokoškolské učebné texty zadeliť do kategórii: - vysokoškolská učebnica - podáva systematický, didakticky spracovaný prehľad (vo vede všeobecne známych) poznatkov celého alebo časti študijného alebo vedného odboru. Pred publikovaním ju posudzujú uznávaní odborníci, z ktorých najmenej jeden je profesor v príslušnom alebo príbuznom odbore a ďalší dvaja sú docenti, resp. iní významní odborníci. Vysokoškolská učebnica musí byť prístupná vo verejnej distribučnej sieti. Obligatórne sa 36
Pod celoživotným vzdelávaním si dokáže asi každý človek predstaviť učenie sa nielen v období školskej dochádzky, ale aj v zamestnaní, vo voľnom čase a v prípade už vyslúženého odpočinku je tu tiež možnosť vzdelávania prostredníctvom univerzít tretieho veku.
211
vyžaduje profesionálna jazyková úprava. Pre formu je charakteristická pevnejšia väzba a vyšší náklad. Pri odovzdaní čistopisu učebnice predsedovi edičnej rady sa predloží aj písomné stanovisko katedry a súhlas všetkých autorov s tlačou. Vysokoškolská učebnica požadovaná pri vymenúvaní za profesora má rozsah najmenej 4 AH. Vysokoškolskú učebnicu nenahrádzajú vysokoškolské skriptá. Vydaná musí byť v počte najmenej 50 exemplárov Minimálny počet exemplárov platí pre všetky knižné publikácie. - vedecká monografia - považuje sa ňou pôvodná monotematická práca opierajúca sa o vedecký výskum, ktorá má rozsah najmenej 4 autorské hárky – AH (1 AH má približne 36 tisíc znakov vrátane medzier). Vedeckú monografiu pred publikovaním posudzujú traja uznávaní odborníci (najmenej jeden z nich je profesor alebo DrSc. a ďalší dvaja sú nositeľmi vedeckých hodností, resp. iní významní odborníci). Ich mená sú uvedené v publikácii, zvyčajne na rube titulnej strany. Za vedeckú monografiu sa pokladá aj publikácia viacerých autorov, ak príspevky jednotlivých autorov spĺňajú stanovený rozsah (viac ako 5 AH) a obsah a ak platia uvedené podmienky o recenzovaní a distribúcii. - odborná monografia - práca, ktorej spracovanie si vyžaduje vysokú odbornú kvalifikáciu autora (autorov). Odbornú monografiu pred publikovaním posudzujú traja odborníci (najmenej jeden z nich je docent). O rozsahu a distribúcii platí to isté, čo pri vedeckej monografii. Publikácia musí byť k dispozícii vo verejnej distribučnej sieti. Odborná monografia nenahradzuje vedeckú monografiu požadovanú pri habilitačnom konaní a vymenúvaní za profesora. - vysokoškolské skriptá - učebné texty pre vysokoškolských študentov, ktorých obsahom sú študijné predmety, ich časti alebo fundamentálne témy. Spravidla majú dočasnú povahu a nahradzujú absentujúce učebnice. Ich rozsah je najmenej 3 AH, pred ich vydaním ich posudzujú najmenej dvaja recenzenti, aspoň jeden z nich je nositeľom vedeckopedagogického titulu (profesor alebo docent). Vysokoškolské skriptá musia byť prístupné vo verejnej distribučnej sieti vysokej školy. - metodická (informačná) pomôcka - obsahuje metodiku, napr. vypracovania záverečnej práce, diplomovej práce, rigoróznej práce, alebo poskytuje informácie, napr. o prijímacom konaní na štúdium, o službách knižnice, vedeckej práci školy a pod. Metodická a informačná pomôcka nemá status skrípt a honorár za jej vypracovanie tvorí v praxi vo väčšine prípadov 50 percent honorára za skriptá. Má spravidla jedného recenzenta, pričom za obsah poskytovaných informácií zodpovedá vedúci pracoviska.
2. ŠTUDIJNÉ TEXTY NA VŠOH Obsah vzdelania je podrobne rozpracovaný v učebniciach. Pojem učebnica je v didaktike všeobecne zaužívaný avšak logickejšie sa javí používať pojem študijný text, pretože nie všetky knihy, využívané vo vzdelávacom procese majú charakter učebnice. Študijné texty plnia svoje funkcie. Vo väčšine prípadov je funkcia študijných textov redukovaná na ich vzdelávaciu funkciu, avšak je potrebné zdôrazniť aj ostatné funkcie, ktoré významne ovplyvňujú priebeh a výsledky študijnej činnosti poslucháčov. Sú to - motivačná funkcia - dobre spracovaný študijný text vzbudzuje záujem poslucháča .., komunikačná funkcia - rozvíja slovnú zásobu..., regulačná funkcia - učivo je členené do častí podľa logickej naväznosti.., integračná funkcia- neobmedzuje sa len na svoj vlastný predmet ale odkazuje aj na iné medzipredmetové vzťahy, interdisciplinárniosť, vedie ku komplexnejšiemu poznaniu..., inovačná funkcia- podáva najnovšie poznatky vedy, techniky ekonomiky a spoločnosti - je spätá s neustálou inováciou obsahu študijného materiálu a v neposlenom rade
212
kontrolná a usmerňujúca funkcia- študujúci využíva text, kontrolne otázky a úohy na vlastnú kontrolu, spätnú väzbu pochopenia pri ssamoštúdiu. Počas štvorročnej existencie Vysokej skoly obchodnej a hotelovej v Brne sa akademickí pracovníci zapojili i do publikačnej činnosti tvorbou rôznych učebných textov a to vo forme skript, dištančných opôr, manuálov pre kombinovanú výuku a pod. V záujme jednotnej prezentácie Vysokej školy obchodnej a hotelovej v Brne sa Edičná rada na svojich zasadania pri schvalovaní edičného plánu na jednotlivé obdobia zooberala nielen štruktúrou a obsahovou náplňou učebných textov, ale aj dizajnom vydávaných materiálov. Projekt - Inovácia študijného programu Vysokej školy obchodnej a hotelovej predpokladá jednu z hlavných kľučovových aktivít KA2 - tvorbu učebných textov, monografií. V rámci tohto projektu bolo navrhnutých niekoľko učebných textov, ktoré boli schválené MŠMT ČR. Je potrebné, aby autori učebných textov rešpektovali a brali do úvahy všetky podmienky, za ktorých sa bude výučba realizovať. Príprava akéhokoľvek učebného materiálu si vyžaduje jednak zvládnutie problematiky samotnej látky, ale taktiež vysokú úroveň orientácie v otázkach pedagogicko-didaktických. Učebné texty, ktoré by mali slúžiť pre prezenčnú i kombinovanú formu výuky predstavujú špecifickú oblasť, ktorá si vyžaduje v rámci ich prípravy čiastočnú alebo úplnú modifikáciu klasických pravidiel postupov. Metodika, ktorú si autori zvolia, by mala byť čo najvšeobecnejšia, aby sa mohla ľahko rozšíriť o prípadné ďalšie pravidlá. Na základe kategorizácie študijné materiály vydavané v rámci projektu Inovácia študijného programu Vysokej školy obchodnej a hotelovej vytvorené pre prezenčné i kombinované vzdelávanie, predstavujú vysokoškolské skriptá a mali by obsahovať tieto prvky: Metadáta - v tejto časti skrípt budú obsiahnuté základné informácie ako je názov študujného textu, autor resp. autorský kolektív, identifikácia vysokej školy, pre ktorú je materiál vytvorený, informácie o verzii, dátum vytvorenia študijného materiálu, informácie o distribúcii a copirigh. Jadro skrípt - uvádza študenta do problematiky predmetu a poskytuje mu informácie k štúdiu, pre kombinované študium i metodiku. a malo by obsahovať nasledovné časti: Úvod s vymedzením cieľa – cieľ je determinovaný potrebami : čo učiť a ako učiť Správna formulácia cieľov predstavuje základnú požiadavku na tvorbu opôr pre jednotlivé formy vzdelávania (v ňom sa jasne vymedzí obsah, ktorý by si mal frekventant po absolvovaní predmetu osvojiť). Základné princípy cieľa primeranosť - ciele musia byť v súlade s jednak možnosťami a schopnosťami frekventantov, a jednak s reálnymi podmienkami vyučovacieho procesu, cieľovosť cieľ má vyjadrovať konečný stav, ktorý sa má dosiahnuť v teoretickej rovine nadobudnutie vedomostí a v praktickej rovine nadobudnutie zručností a návykov, jednoznačnosť - snaha zabrániť viac významovému výkladu zo strany pedagóga (mentora) aj frekventanta. Zistiť, či je formulovaný jednoznačne je možné pri overovaní naplnenia konkrétneho cieľa, kontrolovateľnosť - možnosť porovnať dosiahnuté výsledky s vytýčenými cieľmi a rozhodnúť, aká je miera úspešnosti dosiahnutia daného cieľa. Potreba stanoviť kritériá hodnotenia na posúdenie, či frekventant dosiahol stanovený cieľ (pojmom kritérium sa chápe požiadavka, odvodená od vecných požiadaviek, nezávisle na výkone žiakov). V tejto časti skrípt by sa nachádzal aj tzv. manuál pre kombinované štúdium (v rozsahu 4-6 strán), ktorý by obsahoval presné časové rozvrhnutie, obsahové a štrukturálne poznámky, odvolávky na základnú i doporučenú literatúru k jednotlivým 213
konzultáciam/seminárom s prítomnosťou pedagóga na pôde vysokej školy, ale aj poznámky a odkazy k samostatnému štúdiu poslucháča. Kapitoly - rozdeľujú študijnú látku na relatívne samostatné celky s vlastnou štruktúrouKaždá kapitola by mala obsahovať tieto časti: Názov kapitoly – výstižný názov kapitoly, Cieľ kapitoly – stručný zoznam znalostí, ktoré by mal študent získať, Zhrnutie – stručné zhrnutie základných poznatkov, Zoznam kontrolných otázok – otázky, na ktoré študent vie odpovedať po štúdiu danej kapitoly. Ak je to potrebné vzorové príklady – ukážkové príklady s postupom riešenia pre typové problémy, Cvičné príklady – zoznam príkladov bez možnosti náhľadu na výsledok, Doporučené zdroje – zoznam doporučených zdrojov pre ďalšie štúdium. Musí byť rešpektovaná príslušná norma a metodika. . Záverečný - ukážkový test - overenie získaných vedomostí formou jednoduchého testu. Slovník/register pojmov - zoznam a vysvetlenia najdôležitejšich pojmov. Použité zdroje - zoznam literatúry a informačných zdrojov použitých pri tvorbe.
ZÁVER Tvorba študijných učebných textov na vysokých školách má svoje špecifikácie ale aj problémy z ktorých práve formálna stránka prestavuje jeden z nich. Vytvorenie určitej šablóny - návrhu štruktúry/dizajnu študijného materiálu - si kladie za cieľ uľahčiť autorom prácu na tvorbe študijného textu a plne sa sústrediť na odbornú a obsahovú stránku študijného materiálu. ZDROJE 1. HENNYEYOVÁ, K.: Nové informačné technológie v dištančnom vzdelávaní. In: Zborník z medzinárodnej vedecko-odbornej konferencie Nové trendy v príprave informatikov: Nitra: UKF 2001, ISBN 80-8050-416-4 2. HUBA, M. – ORBÁNOVÁ, I.: Pružné vzdelávanie. Bratislava : STU, 2001, 190s., ISBN 80-227-1335-X 3. KATUŠČÁK, Dušan a kol.: Informačná výchova : terminologický a výkladový slovník odbor knižničná a informačná veda. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1998. 375 s. ISBN 80-08-02818-1 4. KIMLIČKA, Štefan. 2002. Ako citovať a vytvárať zoznamy bibliografických odkazov podľa noriem ISO 690 pre „klasické“ aj elektronické zdroje. Bratislava : Stimul, 2002. 82 s. ISBN 80-88982-57-X.
5. KORCOVÁ, Z.: Informačné systémy a externé služby. In: Zborník z medzinárodnej konferencie UNINFOS 2000. Nitra, SPU, 2000, s.122-126, ISBN 80-7137-713-9 6. KORVINY, P.: Usnadnění tvorby elektronických studijních textů pro distanční vzdělávání, Konference SCO 2007. Sborník 4. ročníku konference o elektronické podpoře výuky, Brno 2007, s. 207 - 211, 5 s., ISBN 978-80-210-4296-4 7. MEŠKO, Dušan, KATUŠČÁK, Dušan a kol.: Akademická príručka. Martin : Osveta, 2004. 316 s. ISBN 80-8063-150-6 8. PRUCHA ,J. - WALTEROVÁ, E. - MAREŠ J .: Pedagogický slovník, Praha, :Portál,s.r.o, 2003, ISBN 80-7178-772-8
214
Kontaktní údaje: doc. Ing. Jana Štofilová, CSc. Vysoká škola obchodní a hotelová Brno Bosonožská 9, Brno [email protected] prof. Ing. Kristína Viestová, CSc. Vysoká škola obchodní a hotelová Brno Bosonožská 9, Brno [email protected]
215
Kultivační význam aktivního přírodního turismu Jiří Štyrský ..“a lidé cestují, aby mohli obdivovat vrcholky hor, ohromné mořské vlny. mohutný říční proud, nesmírný oceán a dráhy hvězd, nedbají však sebe samých“…. ( Vyznání sv.Augustina) Abstrakt: Moderní cestovní ruch se orientuje také na tzv. prožitkovou turistiku. Plyne to ze zaměření všech významných veletrhů cestovního ruchu, včetně ročníků 2011 v Praze a Brně a z nabídky mnoha evropských a českých cestovních kanceláří. Jednou z příležitostí prožitkového aktivního turismu je ekoturismus ve formách bioturismu a geoturismu. Jde o aktivní sportovní turismus, kde jedním z cílů je poznání typických geotypů a biotypů. Klíčová slova: ekoturismus, biodiverzita, geodiverzita, environmentální problémy, geopsychologie Abstract: Modern tourismis also focused on experiental tourism. It follows from tha focus major tourism fairs, including the years 201 1in Prague and Brno offers many European and Czech travel agencies. One of the oportunites for experiential tourism is aktive in the forms of ecotourism and biotourism and geotourism. Is promarily an active sports tourism, where one of the goals is to understand the typical geotyps and biotyps. Key words: ecotourism, biodiversity, geodiversity, environmental issues, geopsychology
Název naší konference je velmi inspirativní! Klade totiž zásadní otázku zda učením cestovního ruchu se zároveń učíme cestovní ruch vnímat jako obrovskou kultivační příležitost. Není náhodou, že poslední dva ročníky reprezentačního veletrhu cestovního ruchu v Praze i tradiční brněnský veletrh GO a Regiontour, zdůrazňují především PROŽITKOVÝ CESTOVNÍ RUCH!!. Přírodní turismus, aktivní pohyb v přírodní, pokud možno nenarušené krajině, může přinášet prožitky skutečně trvalé a nevšední. Je to patrné již ze zaměření některých českých cestovních kanceláří, kdy např. CK AEOLUS slibuje: „Putujme a každým dnem zadělávejme na nový příběh. Toulejme se , objevujme nový život..“CK VÍKEND „nenabízí lenošení v přepychu, ale pestrý a poutavý program s důrazem na poznání a NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY!“ Velmi slibné je zaměření výprav, které jsou organizovány českým vydavatelstvím časopisu National Geographic , kde se zdůrazňuje pojetí orientované na maximum POZNÁNÍ, a šetrnost k okolnímu prostředí…tedy PŘÍBĚH, PŘÍRODU, POZNÁNÍ, NEVŠEDNÍ ZÁŽITKY…“ Jde tedy o stále více uplatńovanou formu turismu pokud možno v přírodní krajině. Tento bioturismus a geoturismus, který je zároveń šetrným ekoturismem umožňuje aktivní setkávání s divoce rostoucími rostlinami a volně žijícími živočichy. Geoturismus zase nabízí setkávání se s geomorfologickými, geologickými, petrografickými ,mineralogickými a paleontologickými atraktivitami v určitých typických GEOTYPECH. Není náhoda, že se ve světě stále více rozšiřuje síť národních geoparků a dalších chráněných území. V České republice jsou již dva oficiální geoparky – Český ráj a Egeria a dalších sedm je navrženo.
216
Ochrana biodiverzity je nabízena ve čtyřech českých národních parcích,šesti biosférických rezervacích, čtyřiadvaceti chráněných krajinných oblastech a ve více než devatenácti stech maloplošných chráněných územích. Celkem je na území České republíky chráněno – ale pro geo a bioturisty zpřístupněno 15,8% území, což řadí Českou republiku na důstojné sedmé místo v Evropě. Tyto tendence a snahy jsou ve světě, jak je vidět ze zaměření programů, které nabízejí proslulé přírodní parky Asie, Ameriky i Afriky, stále častější. Velmi typickým a stále oblíbenějším (i když poněkud outdoorovým) programem jsou tzv. WALKING SAFARI, kdy malé skupiny předem připravených turistů v doprovodu zkušených stopařů podnikají pěší túry k napajedlům, nebo místům kde zvěř odpočívá a tam ji z relativně bezprostřední vzdálenosti opatrně pozorují. Nejde tedy o komerční shromažďování terénních automobilů a mikrobusů na cestách v přírodních parcích a o snahy „ulovit“ co nejsenzačnější snímky. Ovšem takové pojetí setkávání se s přírodou chce poněkud jiné kvalitativní přístupy samotných organizátorů takto organizovaných poznávacích zájezdů. Průvodci by měli být přírodovědecky vzdělaní a měli by být schopni připravit klienty na poučené bezprostřední setkávání s živočichy a rostlinami i krásami neživé přírody. Zdá se, že jen prožitkem a porozuměním můžeme dojít k aktivní ochraně biodiverzity a geodiverzity. Má tedy takto zaměřený cestovní ruch svůj psychologický, etický a estetický rozměr, který nutné vyústí v porozumění základním environmentálním problémům současného světa Turisté aktivním fyzickým úsilím poučeným poznáním, zjistí, že platí to, že nejsou pány nad přírodou – ale její pokornou součástí. Tímto malým zamyšlením naplňujeme druhou část cíle naší konference, kterou si dovolím poněkud pozměnit: ČEMU NÁS MŮŽE CESTOVNÍ RUCH UČIT? Prožíváme-li dostatečně intenzivně to, s čím se aktivně v přírodním cestovním ruchu setkáváme, zažíváme-li poučené setkávání s živou přírodou, může to v nás zanechat trvalejší dojmy spjaté s intenzivním poznáním. Jsme tedy ve vztahu k přírodě kultivovanější, zodpovědnější. Máme-li na mysli tyto cíle, potom můžeme hledat odpovědi i na otázky týkající se toho JAK UČIT CESTOVNÍ RUCH? Hlavní myšlenkou našeho setkání je problém celoživotního učení, jehož základem je celoživotní učení se těch, které mají vzdělávání odborníků v turismu a rekreaci na starosti. Je tedy nutné, aniž bychom sklouzli k nějakému mentorování, docílit toho, aby si byl každý budoucí odborník v cestovním ruchu vědom potřeby určitého trvalého sebepřesahu, v podobě celoživotního učení. Že tento kategorický imperativ platí především pro ty, kteří učí budoucí odborníky v aktivním turismu, je samozřejmé. Základem každého prožitku při cestování a aktivním poznávání je příběh. Příběh žitý konkrétním setkáváním, v našem případě s atraktivitami typickými pro přírodní nebo kulturní chráněné krajinné typy, kdy máme příležitost ke kombinaci příběhu a konkrétního dotyku s přírodními prvky. Jistě, že je velmi exkluzivní setkání s velkými divokými zvířaty, s kočkovitými šelmami, stády slonů a osamělými nosorožci, či elegantními a zvědavými zebrami a žirafami. Tato setkávání jsou příležitostí poznat prostředí, ve kterém jsou tato zvířata doma a my jsme pouhými tichými a žasnoucími hosty. Krásně to vyjádřil známy americký zoolog a etolog George B. Schaller při svém setkání se sněžným levhartem v Hindukúši.: „Potom jsem spatřil levharta sněžného, který na mne zíral…jeho světlé oči budily pocit nesmírné osamělosti…Snad levhart vycítil, že mu nechci ublížit…setrvával klidný a tichý…Člověku se
217
může zdát, že se plně vcítil do nálady zvířete. Avšak zřídkakdy a zcela nečekaně lze dosáhnout tohoto stavu pochopení na druhé straně, kdy se alespoň na okamžik zdá, že podobně cítí i zvíře…(G.B.SCHALLER: Mlčící kameny. Mladá fronta. Kolumbus..Praha 1995, str.14-15). Ano toto je intenzivní prožitek, to je vzájemný dotek, to je konkrétní příležitost zažít alespoň na prchavý okamžik to, čím je příroda silná a krásná. Obr.1. Obr.2.
Zrcadlení – Zimbabwe
Zaváté stopy - Maroko
Obr.3 Žirafa –NP Chobe –Botswana Obr.4. Vyvěračka řeky Sorgue – Provence Fotografie může prožitek z přírodního turismu znovu připomenout. Musí být však spojena s příběhem.: Obr.č.1.. Zrcadlení… V Národním parku Hwange jsme dojeli v krásném tichém odpoledni k napajedlu v suché stepi. Právě hasilo svoji žízeń stádo mladších slonic s mláďaty. Slonice na levém okraji sledovala pozorně nehnutě ležícího krokodýla, který by jistě ohrozil především mláďata.Odraz sloních postav ve vodě napajedla byl krásným estetickým zážitkem…. Obr.č.2.. Zaváté stopy…. Na hranicích Maroka a Alžírska nedaleko města Zagory se rozkládá tichá a vznešená část západního Ergu – písečná poušť Chebbi..Až 50 m vysoké duny jsou oázou klidu,který je rušen jen řadou velbloudích stop, které vedou odnikud nikam…..Nikde nenajdete tak absolutní ticho a tak intenzivní touhu jít…jít…a jít…až za obzor….. Obr.č.3..Žirafa… V Národním parku Chobe v Botswaně se vyskytl dosti vzácný pohled na pasoucího se samce žirafy. Zcela okouzleni jsme obdivovali překrásné dlouhé oční řasy, jemné růžky mezi ušima i ohavné trny akácie, na kterých se žirafa pásla…..
218
Obr.č.4..Vyvěračka řeky Sorgue… Nedaleko městečka Fontaine - de - Vaucluse v Provence, když mineme na krásné čisté řece Sorgue,lopatky starého mlýna, ve kterém se vyrábí podle staré receptury ruční papír,na nás asi po kilometru chůze do mírného zalesněného kopce, tajemně zamrká „kyklopské oko“ modré vyvěračky – pramene řeky Sorgue.Nikdo neví jak je tento zdroj hluboko. Tiché zurčení chladné vody připomíná smutek básníka, který ve svých třiatřiceti letech (v roce 1337), psal v tomto romantickém koutě Francie smutné sonety své velké, leč provdané lásce – Lauře z Avignonu…..O kterého básníka, který má v městečku malé muzeum asi šlo?..... To jsou tedy doteky a prožitky na našich cestách. A nemusí jít jen o zvláštní, exkluzivní místa. Stejně nás může okouzlit Panská čedičová skála u Kamenického Šenova, tak známá z Pyšné princezny, nebo setkání s nádherným motýlem Otakárkem ovocným na bílých skalách Pavlovských vrchů na jižní Moravě. Zvídavý a připravený turista má při cestách přírodou nekončící příležitost k úžasu a vnímání krásy přírody. Zcela platí, že člověk je HOMO VIATOR…člověk na cestě…… ale nutno dodat, že je to především cesta k sobě samému! ZDROJE 1 Botton,de A. (2010), Umění cestovat. Kniha, Zlín 2 Havel,J-Štursa,J (2003), Přírodní ráje světa. Ottovo nakladatelství, Praha – edice Cesty 3 Kohák,E. (1998), Zelená svatozář – kapitoly z ekologické etiky, SLON, Praha 4 Pásková,M. (2009), Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu, Gaudeamus , Hradec Králové 5 Šípek,J-Štyrský,J. (2007), Kapitoly z geopsychologie, Gaudeamus, Hradec Králové 6 Winter,D.D.N – Koger,M.S. (2009), Psychologie environmentálních problémů, Portál, Praha FOTOGRAFIE: Archiv autora Kontaktní údaje: Doc.PaeDr. Jiří Štyrský, CSc Univerzita Hradec Králové – Fakulta informatiky a managementu UHK Rokitanského 62 Hradec Králové [email protected]
219
Inovace studijního programu Vysoké školy obchodní a hotelové s podporou strukturálních fondů EU Jakub Trojan
Abstrakt: Příspěvek je zaměřen na možnosti využívání strukturálních fondů Evropské unie při inovování akreditovaných studijních programů vysokoškolských pracovišť. Jako referenční byl zvolen příklad Vysoké školy obchodní a hotelové, jejíž bakalářský studijní program prochází inovačním procesem za finanční podpory Evropského sociálního fondu (Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost). Příspěvek mapuje projektový cyklus od vzniku myšlenky, přes zpracování žádosti až po realizační fázi. Diskutována je také role udržitelnosti výstupů projektu. Klíčová slova: Evropský sociální fond, terciární vzdělávání, OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, projektový cyklus Abstract: Paper is focused on possibilities coming from structural funds of European Union which are allocated to tertiary education. The case study of College of Business and Hotel Management shows the way of innovation of bachelor’s study program under the European social fund (Operational Program Education for Competitiveness). Paper is mapping the whole project cycle from the initial phase of creating the project form to the management of the project. Author also discusses the role of outputs sustainability. Key words: European social fund, tertiary education, OP Education for Competitiveness, project cycle
ÚVOD Současné programovací období Evropské unie v letech 2007 – 2013 nabízí pro Českou republiku neopakovatelné možnosti financování rozvoje terciárního vzdělávání. Za tímto účelem byl Evropskou komisí schválen Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (řídícím orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR), který ve svých jednotlivých osách podporuje vzdělávání od počátečního až po terciární (včetně specializačního dalšího vzdělávání). Alokace v rámci operačního programu umožňuje zásadním způsobem inovovat studijní programy veřejných, státních i soukromých vysokoškolských pracovišť univerzitního i neuniverzitního typu. Klíčový je komplexní přístup k řešeným projektům. Průběh čerpání finančních prostředků je v dalším textu modelově ukázán na příkladu Vysoké školy obchodní a hotelové, která se stala beneficientem od 1. ledna 2011 a jejíž akreditovaný bakalářský studijní program projde za finanční podpory Evropského sociálního fondu a Státního rozpočtu České republiky zásadní inovační změnou v souladu s požadavky znalostní ekonomiky.
1. STRUKTURÁLNÍ FONDY EU JAKO NÁSTROJ PODPORY ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Podpora rozvoje terciárního vzdělávání je běžně činěna formou rozpočtových opatření alokovaných v prostředcích Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Typickými cestami, kterými se dostávají finanční prostředky na inovaci vzdělávacího procesu vysokých škol mimo pevně stanovené rozpočtované hranice, jsou projektově orientované aktivity.
220
V menší míře jsou velmi dobře známy a využívány mechanismy Fondu rozvoje vysokých škol (FRVŠ). Tyto mechanismy však mají značná omezení – především v oblasti spektra způsobilých žadatelů (zde jsou vyloučeny soukromé vysoké školy, jejichž projekty mohou být za úplatu posuzovány, ovšem nemohou obdržet finanční podporu). Další omezení spočívá v oblasti velikosti investičního záměru. Projekty financovatelné z Fondu rozvoje vysokých škol nemohou mít rozsáhlejší působnost na celý studijní program (z hlediska věcného i finančního). 1.1 Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj Dříve popsané limitace omezují možnosti čerpání finančních prostředků ve vzdělávání. Z hlediska veřejných prostředků spolufinancovaných Evropskou unií je však nesrovnatelně vyšší alokace umístěna v Evropském sociálním fondu (ESF) a v Evropském fondu pro regionální rozvoj (ERDF), které umožňují financovat rozvojové aktivity široké množině žadatelů a jsou finančními nástroji cíle Konvergence (O. Potluka et al, 2003). Evropský fond pro regionální rozvoj je poměrně omezen a z tematických operačních programů pro terciární vzdělávání financuje Operační program Věda a Výzkum pro Inovace (OP VaVpI). Tento však není primárně určený na vysokoškolské vzdělávání – jeho alokace směřuje k posílení vědecko-výzkumných a vývojových aktivit (Chvojková et Květoň, 2006). I přes to umožňuje nepřímo financovat např. rozvoj doktorských studijních programů (DSP). Vzhledem k tomu, že DSP jsou v současnosti výhradní výsadou především veřejných a státních vysokých škol, není jeho využití v oblasti terciárního vzdělávání znatelné. V úvahu tak připadají ještě regionální operační programy (ROP), které mohou rovněž svojí specifikací umožnit podporu vzdělávání na terciární úrovni. V tomto případě se však již vysoká škola musí finančně podílet na realizaci projektu a projekt samotný má výlučně investiční charakter bez realizace tzv. „měkkých“ aktivit. Zároveň také závisí na prioritách příslušné Regionální rady daného regionu soudržnosti NUTS II, zda-li se podpora vysokoškolského vzdělávání mezi prioritními osami v ROP objeví. Evropský sociální fond umožňuje koncentrovanější přístup k podpoře vzdělávání formou projektů (blíže např. Holmstdet, 1995), které neinvestičním charakterem přispívají k rozvoji vzdělávací soustavy (nejen) České republiky. V českém prostředí je nejvýznamnějším finančním nástrojem Evropského sociálního fondu, který je na vzdělávání specializován, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) řízený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. 1.2 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost je jedním z největších neinvestičních tematických operačních programů České republiky. Alokace činí 1,83 mld. € (přibližně 6,8 % veškerých prostředků určených z fondů EU pro Českou republiku) a z českých veřejných zdrojů je spolufinancován navíc 0,32 mld. € (Národní organ pro koordinaci, 2011). Řídícím orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR (sekce řízení operačních programů). OP VK je rozdělen do pěti prioritních os (Národní organ pro koordinaci, 2011): Počáteční vzdělávání (612,1 mil. €, tj. 34 % alokace OP VK). Prioritní osa je určena především základním a středním školám Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj (626,5 mil. €, tj. 35 % alokace OP VK). Prioritní osa je zaměřena na inovace studijních programů na VOŠ a VŠ v souladu s požadavky znalostní ekonomiky a potřebami trhu práce
221
Další vzdělávání (289,9 mil. €, tj. 16 % alokace OP VK). Prioritní osa podporuje vzdělávání v oblasti obecných a odborných kompetencí především ekonomicky aktivních osob s ukončeným vzděláním. Systémový rámec celoživotního učení (227,1 mil. €, tj. 12 % alokace OP VK). Prioritní osa financuje aktivity, které v oblasti počátečního, terciárního a dalšího vzdělávání přispívají k vytváření systému celoživotního učení na území celé ČR Technická pomoc (72,4 mil. €, tj. 4 % alokace OP VK). Financování aktivit spojených s řízením operačního programu. Obr. 1: : Logolink Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, jímž jsou mj. financovány projekty na inovaci terciárního vzdělávání (černobílá varianta)
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – www.msmt.cz, 2010. Z hlediska financování strategických projektů terciárního vzdělávání, které mají výraznější dopad než projekty financovatelné např. z FRVŠ, je stěžejní prioritní osou Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj, zejména oblast podpory 2.2 („Vysokoškolské vzdělávání“). Uvažovat lze i o oblasti podpory téže prioritní osy 2.3 („Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji“), nicméně zde platí obdobná analogie jako u OP VaVpI – inovace samotného vysokoškolského vzdělávání je až nepřímým důsledkem zvýšení kvality vědy a výzkumu vysokoškolského pracoviště s dopadem na úžeji vymezenou cílovou skupinu. Konkrétní informace lze s ohledem na standardní projektový cyklus v rámcích strukturálních fondů Evropské unie (detailněji např. Marek et Kantor, 2007) nalézt v jednotlivých dokumentech, jejichž hierarchie s ohledem na míru podrobností ke studiu tématiky je autorem článku doporučována v následující struktuře: Operační program – Prováděcí (implementační) dokument – Příručka pro žadatele/příjemce – Výzva (popř. metodické dopisy).
2. INOVACE STUDIJNÍHO PROGRAMU VYSOKÉ ŠKOLY OBCHODNÍ A HOTELOVÉ V případě efektivní podpory projektů vysokých škol je třeba se soustředit na komplexní a efektivní řešení s vysokou přidanou hodnotou. Jako příklad byl zvolen projekt Vysoké školy obchodní a hotelové s.r.o. (VŠOH), který byl podán v roce 2009 a nese název „Inovace studijního programu Vysoké školy obchodní a hotelové“ (Trojan, 2009). 2.1 Projektový cyklus žádosti – potřebnost projektu Projektová žádost byla tvořena v období Q2 + Q3 v roce 2009. Dostatečný plán přípravných prací koresponduje s dobrou praxí projektového managementu, který na iniciační fázi vyžaduje dostatečné množství časového fondu (Vaníček, 2010). Projekt vycházel z potřeb cílové skupiny studentů i akademických pracovníků vyjádřených v dotazníkovém šetření (Trojan, 2009), které proběhlo začátkem letního semestru 2008/2009 u všech studentů 222
druhého ročníku (materiály k dispozici v archivu školy). Vedení školy získalo jednoznačné odpovědi, ze kterých vplynulo že: Ne ve všech učebnách je datová projekce a není kvalitní signál Wi-Fi. Kvalita pedagogů byla hodnocena jako velmi dobrá, ovšem dostupnost učebních textů byla vyhodnocena známkou 2,6 (ze stupnice 1-5). Vybavení knihovny je nedostatečné (řeší se v akademickém roce 2009/2010 výrazným navýšením nákupu knih a periodik). Kromě šetření u cílových skupin (CS) studentů proběhlo také šetření u CS akademických pracovníků. Mezi interními a externími pedagogy VŠOH proběhly konzultace zaměřené na zkvalitnění výukového procesu. Tyto řízené rozhovory potvrdily zejména nedostatek kvalitních učebních textů (které nejsou na trhu ani v podobě skript) a špatné vybavení. Potřebnost projektu byla dána také objektivním zhodnocením situace - VŠOH t.č. nedisponovala dostatečně excelentním zázemím pro plné uplatňování boloňského procesu v rámci své výuky. Zejména nedostatek materiálů činil výuku pro studenty méně zajímavou a málo efektivní. Pro kombinovanou formu vzdělávání byla navíc velmi negativním faktem absence e-learningové opory. Projekt v procesu své tvorby reflektoval zásadní koncepční a strategické dokumenty - je v souladu s již zmiňovanou Boloňskou strategií, je dále v kohezi s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje z roku 2008, svým zaměřením odpovídá i Programu rozvoje Jihomoravského kraje (oblasti vzdělávání), Strategii rozvoje Jihomoravského kraje a zejména Strategii rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje (Trojan, 2009). 2.2 Iniciace projektu a jeho struktura Reakcí na výše zmíněný průzkum bylo sepsání projektové žádosti. Do projektu se zapojili také čtyři partneři - Vysoká škola realitní - Institut Franka Dysona s.r.o., Moravské zemské muzeum, Hotel Slovan a.s. (nahradil původně zamýšlený Hotel International a.s.) a CK VIA Petrov Brno, spol. s r.o. Samotná tvorba projektové žádosti byla s využitím outsourcingu služeb připravena v září 2009, přičemž schvalovací proces skončil v Q3 2010 a projekt s obdrženým počtem 92,5 bodu byl schválen k financování s původním návrhem rozpočtu ve výši 7 878 082,86 Kč. Projekt je složen z pěti klíčových aktivit a realizační fáze započala 1. lednem 2011, přičemž ukončení je plánováno v dubnu roku 2013 auditem projektu. V této době dojde k zásadní inovaci celého akreditovaného studijního programu obou bakalářských oborů (management hotelnictví a management cestovního ruchu) Vysoké školy obchodní a hotelové, přičemž cílová skupina beneficientů projektu (studentů a akademických pracovníků školy) čítá více než 300 osob. Územím realizace jsou obě pracoviště Vysoké školy obchodní a hotelové – lokalita Svážná (Brno-Nový Lískovec) i lokalita Bosonožská (Brno-Starý Lískovec). 2.3 Klíčové aktivity projektu Projekt je realizován formou pěti klíčových aktivit. První klíčová aktivita (KA 1) je zaměřena na modernizaci výukových prostor. V jejím rámci dojde k následujícím výstupům: Zrekonstruované, moderně vybavené a efektivně fungující výukové prostory VŠOH, přičemž dojde k zavedení internetového pokrytí v lokalitách Bosonožská a Svážná pořízením pěti Wi-Fi hot spotů jako základní pokrytí (vyžádá si drobné stavební úpravy)
223
Zkapacitnění datové sítě dvěma servery a 20 PC sestavami (pro práci akademických pracovníků a studentů) V rámci křížového financování (umožňuje doplňkově čerpat finance z ERDF) bude do pěti multimediálních učeben pořízena interaktivní tabule (vč. příslušenství - tzn. ovládacího PC, dataprojektoru a základních programů)
Druhá klíčová aktivita (KA 2) představuje jádro celého projektu a jejími stěžejními výstupy jsou nové učební texty zpracované akademickými pracovníky VŠOH. Pro svoji náročnost je tato klíčová aktivita koordinována věcným manažerem. Předpokládanými výstupy jsou: Učební texty ve 20 klíčových oblastech výuky (náklad 300 ks u jednooborových titulů, 600 ks u dvouoborových publikací; celkem tedy 11 400 svazků učebních textů) Tištěné učební texty i distanční studijní opory pro e-learningovou formu studia Klíčová aktivita č. 3 (KA 3) směřuje do posílení integrity kombinovaného studia a jejím stěžejním výstupem je plnohodnotné distanční vzdělávání umožněné moderními elearningovými facilitami. Dalšími výstupy jsou: Otevřená interoperabilní e-learningová platforma s dynamickou formou výuky (dimenzován pro cca 500 uživatelů) Textové opory – distanční studijní materiály (v otevřeném formátu PDF, ODF nebo DOC/RTF) pro kombinovanou formu studia Plnohodnotné e-learningové kurzy využívající otevřenou platformu Čtvrtá klíčová aktivita (KA 4) směřuje k posílení partnerských vazeb s důležitými institucemi regionu s důrazem na požadavky znalostní ekonomiky. Z toho důvodu spočívá v koordinované práci partnerů, jejichž hlavním smyslem je mj. poskytování odborných stáží studentům, vedení/oponování bakalářských prací úzce provázaných s praxí v souvislosti s požadavky znalostní ekonomiky, pomoc při sestavování odborných učebních textů, zapojení při výměně zkušeností s implementací e-learningu či spolupráce na pořádání společných výstav, workshopů a konferencí. První čtyři klíčové aktivity jsou realizovány již v roce 2011, jak je přehledněji zobrazeno v Tab. 1. Plán další realizace klíčových aktivit (výhled na roky 2012 – 2013) je zachycen v podobě pseudoschématu Ganttova diagramu v Tab. 2.
Tab. 1: Harmonogram klíčových aktivit v roce 2011
Zdroj: Vlastní zpracování a aktualizace, 2011
224
Závěrečnou klíčovou aktivitou (KA 5) je evaluace celého projektu. Výstupem bude evaluační zpráva - studie komplexně hodnotící úspěšnost a efektivitu projektu. Evaluační zpráva nebude pouze hodnotícím dokumentem, ale zaměří se také na problematiku budoucí udržitelnosti výstupů. Evaluační zpráva nastaví hlavní dynamické a v čase proměnné parametry vzdělávací strategie VŠOH ve vztahu k cílovým skupinám studentů a akademických pracovníků. Zároveň stanoví základní osu pro její dlouhodobou udržitelnost.
Tab. 2: Harmonogram klíčových aktivit v dalších letech (2012 – 2013)
Zdroj: Vlastní zpracování a aktualizace, 2011 2.4 Realizace a udržitelnost výstupů Projekt je v současné době ve fázi realizace. V prvním čtvrtletí 2011 proběhla relevantní výběrová řízení spojená s KA 1 a v přípravě jsou již také první učební texty, jejichž vydání je plánováno v rámci KA 2. Realizační tým se na pravidelných poradách schází a diskutuje průběh projektu s dílčími výstupy. Partneři se aktivně zapojují do realizace projektu a jsou činní zejména z hlediska praxe studentů. Projekt je nastaven tak, aby všechny jeho aktivity byly realizovatelné i po ukončení financování z ESF. V případě KA 1 - modernizace učeben - budou všechny pořízené počítače, servery, interaktivní tabule i další zařízení naplno používány ve výukovém procesu. Pedagogové (akademičtí pracovníci) s nimi budou již bezchybně zacházet a studenti na tento styl výuky jsou již zvyklí. Veškeré servisní opravy, upgrady a rozšíření bude Vysoká škola obchodní a hotelová hradit z vlastních provozních zdrojů. Dojde také k dalšímu rozšiřování bezdrátového pokrytí internetu. Tvorba učebních textů (KA 2) bude v návaznosti na zaevidování do edičního plánu vysoké školy pokračovat dle výsledků evaluace projektu tvůrci monografií budou tyto dále aktualizovat a ve spolupráci s ostatními vysokými školami a partnery rozšiřovat - finanční prostředky na tyto akce budou hrazeny z rozpočtu VŠOH. Učební texty a monografie budou dále nabízeny ostatním školám, a jelikož na trhu neexistují, existuje po nich důvodná poptávka. Aktivita optimalizace e-learningu bude dále rozvíjena formou přidáváním nových modulů (a to jak „real-time“ aktualizací stávajících modulů, tak zaváděním nových předmětů). Provoz e-learningového systému bude rovněž financován z vlastních prostředků realizátora projektu. Spolupráce s partnery byla navázána v rovině diskusí a příprav před přípravou projektu, v procesu přípravy se dále prohloubila a důvodně se očekává její pokračování i po ukončení projektu. Jelikož se partneři formou konzultací podíleli na projektu, jsou s jeho náplní seznámeni a své facility studentům VŠOH budou poskytovat i po ukončení projektu. Jako benefit je pro ně možnost potenciálního zaměstnání 225
absolventů VŠOH. KA 5 bude klíčovou aktivitou ve stanovení principů, postupů a doporučení pro fázi udržitelnosti projektu. Kriticky zhodnotí průběh projektu, efektivitu vynaložených prostředků a nastaví mechanismy dalšího uplatnění výstupů pro udržení výsledků, kterých bude realizací projektu dosaženo (Trojan, 2009).
ZÁVĚRY Příspěvek mapuje možnosti využití strukturální fondů Evropské unie pro inovace vzdělávacích procesů vysokých škol. Je z něj patrné, že stěžejní roli při financování rozvoje terciárního vzdělávání má Evropský sociální fond s miliardovými prostředky alokovanými v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. OP VK a jeho druhá prioritní osa zaměřená na terciární vzdělávání má za cíl zvýšení kvality a prohloubení diverzifikace vysokých škol s důrazem na požadavky znalostní ekonomiky. Toto vede k větší flexibilitě a kreativitě absolventů uplatnitelných na trhu práce. Příklad Vysoké školy obchodní a hotelové dokumentuje komplexní přístup umožňující efektivní čerpání prostředků v rámci celého projektového cyklu při naplňování stávajících cílů a priorit OP VK. Multiplikační efekty poskytnutých finančních prostředků se ovšem vyskytují až v synergii s dalšími projekty. Z toho důvodu na v článku prezentovaný projekt navazují další připravované projekty. K systematickému posílení výzkumných a vývojových aktivit na Vysoké škole obchodní a hotelové v oblasti aplikovaného výzkumu je podána grantová žádost do oblasti podpory 2.3 OP VK na oblast výzkumu zaměřenou na studium krajin a komunit připravovanou ve spolupráci s odborníky z Technické univerzity v Liberci a Masarykovy univerzity v Brně. Nositelem projektu je Laboratoř experimentální a aplikované geografie společně s Centrem výzkumu cestovního ruchu a pohostinství. Projekt bude mít za následek (jako multiplikační efekt) rozšíření výzkumných aktivit o přední erudované pracovníky excelentního výzkumu partnerstvím se zahraničním výzkumným týmem (Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislavě) a jedním z jeho výstupů je mj. vznik špičkového výzkumného centra v oblasti cestovního ruchu. Zmiňovaný záměr je rovněž součástí Integrovaného plánu rozvoje města (IPRM) Brna. Dále je v současné době v procesu přípravy projekt zacílený na rozšíření nabídky dalšího vzdělávání o oblasti hotelnictví, obchodu a cestovního ruchu (oblast podpory 3.2 OP VK). Tento projekt vytváří podmínky pro realizaci dalšího vzdělávání v oborech hotelnictví, obchodu a cestovního ruchu - tedy oblastech, které nejsou žádnou z forem celoživotního vzdělávání (CŽV) v Jihomoravském kraji pokryty. Potřebnost projektu je opět dokumentována jeho zařazením do IPRM Brna. Posledním ze synergických projektů je odevzdaná grantová žádost k projektu OP VK 2.2 zaměřeného na rozvoj diverzifikace vzdělávacích aktivit akreditovaného studijního programu Vysoké školy obchodní a hotelové prostřednictvím inovace, internacionalizace, iniciace a integrace celého spektra vzdělávacích procesů. Zmiňovaný projekt je v současné době v procesu hodnocení. Oblast cestovního ruchu a hotelnictví je z hlediska terciárního vzdělávání pokryta jen minimem vzdělávacích institucí. Systematický rozvoj učení (se) cestovního ruchu je nezbytné podporovat komplexními a efektivními projekty, které na sebe synergicky navazují a vytváří značnou přidanou hodnotu. Za tímto účelem jsou strukturální fondy EU nezbytným finančním nástrojem – a to zejména pro soukromé vysoké školy, jejichž financování z veřejných rozpočtů je značně omezeno.
226
ZDROJE 1 Holmstdet, M. (1995), Developing european social fund projects. Education & Training 37, (2): VII-VII, 1 p. 2 Chvojková, A., Květoň, V. (2006), Finanční prostředky strukturálních fondů EU v programovacím období 2007 - 2013. Praha : IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2006. 197 s. ISBN 80-86684-43-1. 3 Marek, D., Kantor, T. (2007), Příprava a řízení projektů strukturálních fondů Evropské unie. 1. Brno : Barrister & Principal, 2007. 210 s. ISBN 978-80-87029-13-8. Národní orgán pro koordinaci : Fondy Evropské unie (2011) [online], Dostupné z WWW: . 4 Potluka, O. a kol. (2003), Průvodce strukturálními fondy Evropské unie. Praha : IREAS, 2003. 195 s. ISBN 80-86684-02-4. 5 Trojan, J. a kol. (2009), Inovace studijního programu Vysoké školy obchodní a hotelové. Projektová žádost OP VK. Brno : DRING Consulting, s.r.o. 57 s. + přílohy. 6 Vaníček, J. (2010), Projektový management v cestovním ruchu. Distanční studijní opora. 1. vyd. Brno : Vysoká škola obchodní a hotelová, 2010. 90 s. ISBN 978-80-87300-08-4. Kontakntí údaje: Mgr. Bc. Jakub Trojan Instituce: Laboratoř experimentální a aplikované geografie, Vysoká škola obchodní a hotelová Poštovní adresa: Bosonožská 9, 625 00 Brno E-mailová adresa: [email protected]
227
Je cestovní ruch oborem, který by se měl samostatně studovat? Jiří Vaníček Abstrakt: Cestovní ruch se dnes vyučuje na více než dvaceti veřejných a soukromých vysokých školách v České republice. Na druhé straně nelze získat peníze pro oblast cestovního ruchu z GAČR nebo jiných dotačních titulů na podporu vědy a výzkumu, protože cestovní ruch není považován za vědecký obor. Položme si otázku, když cestovní ruch není vědeckou disciplinou a není uznán ani jako technický obor, měl by se vůbec vyučovat na vysokých školách, jako akreditovaný studijní obor? Proč je mezi absolventy středních škol o tento obor tak velký zájem? Příspěvek se snaží hledat odpověď na tyto otázky. Klíčová slova: cestovní ruch, věda, studijní obor, studijní program, monitoring trhu práce Abstract: Tourism is currently taught at more than twenty public and private universities in the Czech Republic. On the other hand it is impossible to obtain money for the research in tourism from the Czech Grant Agency or from other subsidy sources which fund science and research because tourism is not considered a field of science. Let´s ask a question: if tourism is not a field of science and it is not considered a technical subject either, should it be studied at universities as an accredited course? Why are secondary school graduates so interested in this course? The paper is trying to answer these questions. Key words: tourism, science, study course, study programme, labour market monitoring
UPLATNĚNÍ ABSOVELNTŮ BAKALÁŘSKÉHO STUDIA CESTOVNÍHO RUCHU JIHOČESKÉ UNIVERZITY, PRACOVIŠTĚ TÁBOR Po sametové revoluci v roce 1990 převládl v Tábéře ve veřejnosti a u zastupitelů názor, že Tábor by se měl přeměnit z města vojenského na město univerzitní. A protože Tábor je jedinou městskou památkovou rezervací v České republice, které byla současně národní kulturní památkou, měl by se Tábor stát i místem intenzivního cestovního ruchu. Proto je nutné, aby v Táboře vznikla vysoká škola, která bude vyučovat cestovní ruch. V té době se cestovní ruch v České republice učil pouze na Vysoké škole ekonomické v Praze. V Táboře vznikla katedra ekonomiky služeb a cestovního ruchu, jako součást Zemědělské fakulty nově se rodící Jihočeské univerzity. S odstupem doby lze říci, že studijní plány a podklady pro akreditaci tohoto oboru tvořili lidé, kteří s tímto oborem neměli žádné vlastní zkušenosti. Přesto absolventi tohoto bakalářského oboru dosáhli velmi dobrého uplatnění v praxi i při studiu na dalších vysokých školách. Autor tohoto článku byl zpracovatelem prvních podkladů pro akreditaci oboru „ekonomika služeb a cestovního ruchu“ na Jihočeské univerzitě. Při tvorbě studijního plánu byla snaha vycházet v maximální míře z toho, co se vyučuje na již existujících studijních oborech zemědělské fakulty. Přehled předmětů vyučovaných na bakalářském oboru je uveden v tabulce 1. Z tabulky je patrné, že struktura předmětů se příliš neliší od současného pojetí výuky oboru (Vaníček, Brůhová 2005 a Vaníček 2005) V průběhu let 1992 až 2001 absolvovalo v Táboře v rámci bakalářského studia cestovního ruchu celkem 272 studentů. Mezi absolventy bylo provedeno dotazníkové šetření. O dobré úrovni bakalářského studia svědčí to, že 63 % absolventů pokračovalo v dalším vysokoškolském studiu. Nejvíce bakalářů si zvolilo pro další studium Vysokou školu ekonomickou v Praze (42 %) a Českou zemědělskou univerzitu v Praze (16 %).
228
Tab. 1: Přehled předmětů bakalářského oboru „Ekonomika služeb a cestovního ruchu“ na JČU¨
Ročník 1
2
3 1-3 Volitelné předměty
Předměty Matematika, statistika, mikroekonomie, makroekonomie, technika administrativy, filosofie, obchodní právo, geografie CR v ČR, geografie CR v Evropě a ve světě, české dějiny, kultura, základy CR, doprava. Ekonomika cestovního ruchu a služeb, management cestovního ruchu, průvodcovská činnost, služby cestovního ruchu, účetnictví, psychologie pro cestovní ruch, občanské a pracovní právo, informatika (2. i 3. ročník), marketing cestovního ruchu (2. i 3. ročník). Ekonomicko-matematické metody, obchodní činnost cestovního ruchu, finanční management, sociologie pro cestovní ruch, zahraniční korespondence, světové dějiny, aplikovaná ekologie, provoz cestovních kanceláří. anglický jazyk, německý jazyk, tělesná výchova, praxe (4 týdny) . Psaní na stroji, anglická konverzace, třetí jazyk – celé tři roky (francouzština, španělština, italština, ruština), základy výpočetní techniky. 1. V jakém oboru dnes pracujete?
Z průzkumu dále vyplývá, že absolventi neměli žádné vážnější problémy s uplatněním na trhu práce. Hlavní překážka na trhu práce byla stejná, jako u absolventů ostatních škol a to je nedostatek požadované praxe a dále nespokojenost s nabízenou mzdou. Největší podíl absolventů (83 %) pracovalo v obchodních společnostech a to ve firmách nad 50 zaměstnanců (68 %). Zarážející je, že pouze 17 % absolventů se uplatnilo v organizacích zaměřených na cestovní ruch (obr. 1). V tabulce 2 je pak uvedena charakteristika společností, ve kterých absolventi oboru cestovní ruch v době průzkumu pracovali. Vidíme, že 13 % absolventů pracovalo v cestovních kancelářích nebo agenturách a 6 % v hotelu nebo restauraci. Potěšitelné je, že 87 % respondentů považuje bakalářské studium za přínosné, i když 60 % z tohoto počtu se uplatnilo ve zcela jiném oboru činnosti. Za největší přínos pro další zaměstnání považují absolventi výuku cizích jazyků, pak následují předměty obecného oboru „ekonomika a management“, tedy marketing, management, účetnictví a právo. Specializované předměty cestovního ruchu skončily spolu s výukou statistiky a logistiky až na konci hodnotící tabulky (tab. 3) Tabulka 2: Charakteristika společností, ve kterých absolventi pracují. Jakou činností se zabývá? obchod a doprava průmysl a stavebnictví CK, CA, služby CR peněžnictví, pojištění státní správa telekomunikace, media školství hotely, restaurace zemědělství, lesnictví reality, zprostředkování služeb
v% 23 18 13 10 10 6 6 6 5 3
V jakém typu společnosti pracujete? Obchodní společnost Samospráva Příspěvková/rozpočtová organizace
v% 83 11 6
Kolik má firma zaměstnanců? více než 50 11 – 50 4 – 10 1–3 vlastní firma
v% 68 16 7 5 4
229
Tabulka 3: Přínos studia praxi absolventů Přínos jednotlivých Průměrná předmětů pro zaměstnání známka* Jak hodnotíte přínos bakalářského studia Jazyky 1,3 pro další životní uplatnění? Marketing 2,2 Management 2,4 bylo pro mě přínosné a našel jsem uplatnění ve studovaném oboru Účetnictví 2,5 Právo 2,6 bylo pro mě přínosné, i když jsem se uplatnil (a) v jiném, ale příbuzném oboru Geografie 2,7 Mikro+makroekonomie 2,7 bylo pro mě přínosné, i když jsem se uplatnil (a) ve zcela jiném oboru Předměty cestovního ruchu 3,3 Statistika 3,6 studium pro mě nebylo příliš přínosné, resp. usnadnilo mi volbu zaměstnání 3,7 Doprava *Známkování: 1velký, 2částečný, 3malý, 4zanedbatelný a 5žádný přínos
Podíl 19 % 16 % 52 % 13 %
Z provedeného průzkumu plyne, že vytváření specializovaných atraktivních studijních oborů v oblasti cestovního ruchu je z hlediska získávání nových studentů velmi výhodné a počty přihlášek absolventů středních škol to potvrzují (často více než desetinásobný počet uchazečů oproti počtu přijímaných studentů), na druhé straně studenti nejsou schopni se uplatnit ve studovaném oboru v praxi a to ze třech důvodů: Počet absolventů převyšuje potřeby trhu práce. S ohledem na počet škol, kde výuka s tímto zaměřením v České republice probíhá, je patrné, že jde částečně o „módní trend“ a do budoucna lze očekávat i pokles zájmu o studium tohoto oboru. V oboru se uplatňují i absolventi jiných studijních oborů. Jistě každý ze své zkušenosti může potvrdit, že nejúspěšnější podnikatelé v oblasti cestovního ruchu nejsou absolventy specializovaného studia v tomto oboru a často mají technické nebo právnické vzdělání. Absolventi středních škol nemají často představu o svém budoucím povolání a rozhodují se při výběru vysoké školy intuitivně. Navíc potřeby na trhu práce se rychle mění. Proto je nutné považovat za jednu z priorit v oblasti rozvoje lidských zdrojů celoživotní vzdělávání a rekvalifikaci.
MONITORING TRHU PRÁCE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU V roce 2004 byl přijat zákon 375/2004 Sb. o zřízení Vysoké školy polytechnické Jihlava. Vznikla tak první neuniverzitní veřejná vysoká škola v ČR a v krátké době byly akreditovány první dva studijní obory. Autor článku byl garantem oboru „cestovní ruch“ na této škole. Měl tedy možnost stát dvakrát u zrodu oboru na dvou vysokých školách. VŠPJ získala v roce 2009 tříletý projekt „Komplexní inovace oboru cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické Jihlava“, který je financován z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V rámci projektu byl proveden monitoring trhu práce v oblasti cestovního ruchu a benchmarking studia cestovního ruchu v ČR a zahraničí. (Rux, Vaníček 2010, Vaníček 2009, Vaníček, Půlkrábková 2010, Vaníček, Janoušková 2010) Celkem bylo osloveno 181 vysokoškolsky vzdělaných respondentů pracujích v oborech, které mají vztah k cestovnímu ruchu. Struktura respondentů byla stanovena tak, aby byly pokryty všechny oblasti praxe cestovního ruchu (obr. 2). Pětinu respondentů tvořili pracovníci cestovních kanceláří a agentur. Třináct procent pracovalo v hotelech. Pětina v infocentrech nebo ve veřejné správě.
230
2. V jaké oblasti cestovního ruchu pracujete?
Zajímal nás také obor původního vysokoškolského vzdělání respondentů (obr. 3). Šestina respondentů získala dokonce vzdělání ve dvou oborech. Téměř čtvrtina vystudovala skutečně cestovní ruch. Dvě pětiny měly původně ekonomické vzdělání. Zajímal nás také, jak dlouho v oboru respondenti pracují. Z výsledků lez odhadnout, že respondenti pracují v cestovním ruchu průměrně 9,3 roků a nejčastěji po dobu 7 až 10 let. 3. Jakou vysokou školu jste vystudoval?
Oslovili jsme také 164 studentů posledních dvou semestrů studia oboru cestovní ruch na VŠPJ. Z obrázku 4 je patrné, jakou střední školu studovali před příchodem na VŠPJ. Vidíme, že největší podíl studentů přichází z gymnázia (40 %), hotelové nebo ekonomické školy pak dohromady tvoří 51 % studentů. Jako jiné školy studenti uváděli: 1x zemědělská, 3x veřejnosprávní činnost, 2x obchodu a služeb, 1x poštovní, 1x dopravní, 1x textilní, 1x sociálně právní, 2x stavební, 1x zahradnická, 1x průmyslová škola. 4. Jakou střední školu jste studoval?
231
Obě skupiny respondentů také hodnotily význam jednotlivých předmětů pro praxi v cestovním ruchu. Význam jednotlivých předmětů byl hodnocen známkou 1 až 5, když 1 je velmi důležité a 5 zcela nedůležité pro praxi v cestovním ruchu. Výsledky jsou na obrázku 5. 5. Hodnocení významu jednotlivých předmětů pro uplatnění absolventa
V další otevřené otázce měli pracovníci z praxe vyjádřit svůj názor, které kompetence jsou pro absolventa nejdůležitější. Z jejich odpovědí jsme vytvořili obecnější kategorie odpovědí, které jsou uvedeny na obrázku 6. 6.
Hodnocení významu jednotlivých kompetencí pro uplatnění absolventa
Shrneme-li odpovědi z uvedeného monitoringu, pak můžeme konstatovat, že V roce 2009, kdy byl prováděn monitoring trhu práce, pracovalo v cestovním ruchu jen 21 % vysokoškolských absolventů tohoto oboru, třetina má obecné ekonomické vzdělání, jinak zde pracují lidé s velmi pestrou paletou vysokoškolského vzdělání od právnických, jazykových, přírodovědných, technických oborů a také absolventi společenských věd. Obor CR přichází studovat nejčastěji absolventi gymnázia, hotelových škol a středních škol cestovního ruchu a dále středních ekonomických škol a obchodních akademií
232
Lidé z praxe i studenti posledních semestrů studia se v podstatě shodli v přínosu jednotlivých předmětů pro praxi v cestovním ruchu. Za nejdůležitější považují vedle praxe, znalost cizích jazyků, dále znalost podmínek provozu cestovních kanceláří, hotelnictví, marketingu, managementu, geografie, práva, psychologie a sociologie. Podle obou skupin jsou pro praxi prakticky nepoužitelné předměty matematika, pravděpodobnost a statistika. Pokud hodnotili lidé z praxe v otevřené otázce nejdůležitější kompetence, které v cestovním ruchu absolvent uplatní, pak to byly následující kompetence: hlubčí znalost odborných předmětů, všeobecný přehled (historie a geografie), znalost jazyků, odborné znalosti (management, marketing, účetnictví, právo), dále komunikační dovednosti při jednání se zákazníkem, práce s počítačem.
ZKUŠENOSTI ZE ZAHRANIČÍ Byl prováděn i benchmarking výuky cestovního ruchu nejen na školách v ČR, ale i v některých dalších státech. Jsou uvedeny i osobní zkušenosti autora z návštěvy škol ve Finsku, Portugalsku a Rakousku. Poznatky lze shrnout následovně (Rux, Vaníček 2010 a neveřejné cestovní zprávy Vaníček, Finsko 2008, Portugalsko 2009, Rakousko 2011): Při studiu cestovního ruchu je velmi důležitou složkou vzdělání praxe. Je to dáno tím, že absolventi pracují většinou v malých firmách anebo podnikají samostatně, a proto musí odcházet ze školy již s určitou praxí Na některých zahraničních školách se již neučí předměty, jako je matematika, pravděpodobnost a statistika, protože tyto předměty absolventi v praxi neuplatní. Podobný přístup, jako v Rakousku mají i ve Finsku a Portugalsku. Například ve Finsku se studenti povinně učí ruštinu, protože 70 % zahraničních turistů přijíždí do Finska z Ruska. Ve všech státech zahraniční lektor přednáší v angličtině a může to být i u povinných předmětů. Školy v zahraničí využívají e-learningové formy výuky. V podstatě výuka se nerozděluje na přednášky a cvičení, ale jsou jen hodiny jakési „kontaktní“ výuky, kdy učitel pracuje s menší skupinou studentů (dvacet až třicet) a výuka probíhá formou diskuze, když student přijde na výuku s tím, že již zvládl prostřednictvím e-learningu základní teoretické znalosti a často řeší určité praktické úkoly ještě před vlastní kontaktní výukou. Výuka některých předmětů probíhá formou řešení určitých projektů. Jako příklad uveďme partnerskou školu VŠPJ, kterou je FH Wien. Jde o školu veřejnou zřízenou Hospodářskou komorou Rakouska, která má akreditované bakalářské i magisterské studium. Škola je financovaná z jedné poloviny ze státního rozpočtu a z druhé poloviny zřizovatelem. Šestisemestrové bakalářské studium je orientované na praxi v oboru management turismu. Studenti získávají obsáhlé znalosti ve všech oblastech turismu, které jsou neustále konfrontovány s požadavky praxe. Studenti podle svého zájmu mohou konat praxi v jednotlivých službách cestovního ruchu, jako jsou cestovní kanceláře a agentury, ubytovací služby, stravovací služby, kongresová turistika atd. Pod vedením odborníků z praxe pracují na reálných projektech. Škola má širokou spolupráci s vysokými školami a nejrůznějšími podniky cestovního ruchu. Součástí studia je zahraniční praxe ve 4. semestru. Na škole pravidelně přednášejí významní profesoři ze zahraničí. Absolventi mohou pokračovat v magisterském studiu. Škola má jen omezený počet kmenových učitelů a odborné předměty zaměřené na cestovní ruch učí nejčastěji externí učitelé z praxe.
233
Dalším příkladem může být výuka oboru cestovní ruch na Vysoké škole polytechnické v Savonlinně ve Finsku. Jde o veřejnou školu zřízenou třemi obcemi a financovanou ze státního rozpočtu. Studium se skládá z následujících částí: Obecné studium pro všechny obory na polytechnice. Cílem je dát všem studentům základní polytechnické vzdělání. Tyto předměty mohou být buď součástí základního, nebo profesního studia, podle oborů. Jsou to tyto čtyři předměty: profesionální růst, mezinárodní kompetence, projektový management, dovednosti komunikace přes internet. Další část se nazývá základní studium. Cílem je seznámit studenty se společnými základy oboru který studují a to po stránce teoretické i praktické, tak aby student po ukončení studia mohl ve svém oboru pracovat samostatně jako odborník, vývojový pracovník anebo samostatný podnikatel. Pro obor cestovní ruch jsou to: profesionální růst, dovednosti komunikace přes internet, švédština pro turisty, angličtina pro turisty, základy němčiny, pokročilá němčina, turistické podnikatelské prostředí, základy ruského jazyka, informatika, základy podnikání, marketing a zákaznický servis, finština. Třetí část tvoří tzv. „povinné profesní studium“. Mezinárodní kompetence, projektový management, švédská obchodní komunikace, anglická obchodní komunikace, ruský jazyk, německý jazyk, německý jazyk pro pokročilé, příroda a kultura, jako turistická atrakce, plánování a vývoj produktů cestovního ruchu, právo v cestovním ruchu, management lidských zdrojů, marketing ve službách, účetnictví ve službách, metody výzkumu a vývoje, ruská kultura stolování, hotelnictví a komunikace. Studium tvoří ještě volitelné studium oborové. V případě cestovního ruchu si student vybírá ze čtyř specializací určitou skupinu předmětů: turistický servis, příroda a kultura, e-business ve službách a cestovním ruchu, mezinárodní studie. Konečně student musí získat číst kreditů i z jiných studijních oborů vyučovaných ve škole anebo v jiné škole ve Finsku nebo v zahraničí. U většiny oborů je rozděleno praxe na 2 části. 3 měsíce po druhém a 2 měsíce po třetím roce studia. Student získává kredity i za bakalářskou práci. Z hlediska studijního programu je skladba předmětů v jednotlivých ročnících volena tak, aby studium mělo smysl pro studenta, který ukončí studium po každém roce, tedy má smysl již po prvním roce studia. Obecně lze charakterizovat studium těmito aspekty. Liberalizace, velká svoboda studenta, podpora společným projektům studentů, týmová práce, partnerský vztah studenta a učitele, důraz na komunikační schopnosti a schopnost samostatně podnikat. V Rakousku byl proveden rozsáhlý výzkum kompetencí v oboru cestovní ruch. Nejdůležitější složkou vzdělání je získání kompetencí, které jsou potřebné v každém podnikání nebo zaměstnání. Jak uvádí, jsou to zodpovědnost, obětavost a pohotovost, připravenost a ochota ke změnám, ochota k dialogu, orientace na zákazníka. Kompetence pro jednotlivé oblasti turismu (ubytovací služby, stravovací služby, cestovní kanceláře) byly stanoveny na základě rozsáhlého průzkumu organizovaného a financovaného magistrátem města Vídně. Kompetencemi rozumíme dispozice (schopnosti, možnosti, pohotovosti) k samostatnému podnikání. Kompetence jsou širší pojem než kvalifikace. Kompetence zahrnují kvalifikaci, vědomosti, schopnosti, dovednosti, hodnoty a normy. Při kompetencích nejde o speciální znalosti, ale o schopnost řešit problematické situace. Z toho vyplývá, že teprve kompetence spojují vědomosti, dovednosti, odbornosti, pravidla, hodnoty a normy a tak jsou osoby schopny jednání. Vědomosti, odbornosti a kompetence tvoří jednotu. Osobní kompetence znamenají schopnost reflexivního jednání, objektivního sebehodnocení, motivace k dalšímu vzdělávání a kreativního rozvoje nadání.
234
Zástupci všech oblastí cestovního ruchu se shodli na tom, že pro pracovníka jsou nejdůležitější tyto vlastnosti: odpovědnost, pracovní nasazení, otevřenost ke změnám, spolehlivost, schopnost dialogu a orientace na zákazníka. Turismus a gastronomie kromě toho vyžadují: loajalitu, týmovou práci, schopnost zátěže. Hotelnictví a turismus dále vyžadují: jazykové vybavení, schopnost řešit problémové situace, selfmanagement (cílevědomost, osobní rozvoj, organizační schopnost, odolnost vůči stresu). Hotelnictví a gastronomie vyžadují: důvěryhodnost, komunikativnost, týmovou práci.
JE CESTOVNÍ RUCH OBOREM, KTERÝ BY SE MĚL SAMOSTATNĚ STUDOVAT? Na závěr si položme otázku z titulu článku: Je cestovní ruch oborem, který by se měl samostatně studovat? A proč je o tento obor tak velký zájem mezi absolventy středních škol a proč stále roste počet vysokých škol, které tento obor nabízí? Podle monitoringu z roku 2008 se cestovní ruch vyučoval již na dvaceti veřejných a soukromých školách v České republice. V současné době to již bude kolem 25 vysokých škol. Školám se daří přesvědčit akreditační komisi, že studium tohoto oboru má smysl a u všech škol je stále „převis“ poptávky nad nabídkou. Zvláště u veřejných vysokých škol se na tento obor hlásí mnohanásobně více absolventů středních škol, než mohou školy přijmout. Cestovní ruch je vyučován například v rámci těchto studijních programů: Ekonomika a management Mezinárodní ekonomické vztahy Hospodářská politika a správa Gastronomie, hotelnictví a turismus Tělesná výchova a sport Logistika Gastronomie, hotelnictví a turismus Ekonomika a řízení v dopravě a spojích Filologie Mezinárodní teritoriální studia Tělesná výchova a sport Cestovní ruch se však učí i pod jinými studijními programy a obory, kde název cestovní ruch, gastronomie, hotelnictví či rekreologie není uvedena, ale v rámci oboru se vyučuje jako specializace. Jako příklad uveďme obchodní podnikání, obchodně podnikatelský obor, nebo obchod a marketing, ale i například obor finance a řízení atd. Takže všechny studijní programy, studijní obory a specializace není možno prakticky dohledat v přístupných databázích. Příkladem může být Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, kde nenajdeme studijní obor zaměřený na cestovní ruch a přesto „produkuje“ řadu absolventů zaměřených na cestovní ruch. Je tedy cestovní ruch oborem, který by se měl samostatně studovat? Která fakta podporují názor, že by se neměl samostatně studovat 1. Cestovní ruch není považován za samostatnou vědeckou nebo technickou disciplinu a můžeme provádět výzkum v tomto oboru například v rámci geografie, kulturologie, ekonomie, managementu, marketingu, filologie, ekologie atd. 2. V oblasti cestovního ruchu pracuje jen asi jedna pětinu vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, kteří tento obor skutečně vystudovali. Úspěšně v této oblasti pracují i absolventi řady dalších studijních oborů, nejvíce absolventů oboru ekonomiky, ale i filologie, pedagogiky, přírodních věd, všech možných technických oborů, práv a dokonce i absolventi zdravotnických oborů 3. Pouze pětina absolventů oborů cestovního ruchu najde uplatnění právě v cestovním ruchu. 4. Podnikatelé v cestovním ruchu i studenti posledních semestrů studia považují za nejdůležitější kompetenci, kterou v průběhu studia získali, znalost jazyků a všeobecný 235
přehled z oblasti geografie a historie a kulturních dějin a obecných předmětů ekonomiky, managementu a marketingu. Za důležité také považují získání komunikačních dovedností (psychologie, sociologie, selfmanagement atd.). 5. Cestovní ruch představuje z hlediska ekonomiky přínos HDP pouze kolem 3 % a z hlediska zaměstnanosti kolem 4 až 5 %, což neodpovídá podílu absolventů tohoto oboru potřebám ekonomiky České republiky. Která fakta podporují názor, že by se cestovní ruch měl naopak studovat jako samostatný obor? 1. Cestovní ruch a příbuzné obory se vyučují asi na 25 veřejných nebo soukromých vysokých školách, školy zatím nemají problém s naplněním plánovaných počtů studentů tohoto oboru a téměř ve všech školách existuje „převis“ poptávky nad nabídkou. 2. Zatím absolventi těchto oborů nemají příliš velké problémy s uplatněním na trhu práce. 3. Studenti oboru cestovního ruchu velmi často získávají praxi v průběhu studia i po absolvování studia v zahraničí a tím přenáší zahraniční zkušenosti do praxe domácích podniků. 4. Absolventi studijních oborů cestovního ruchu velmi často, díky svým jazykovým kompetencím, pracují u zahraničních firem působících v České republice. 5. Již v průběhu studia si vytvoří návyk cestovat a jsou nositeli současného trendu internacionalizace společnosti. Proč tedy je obor „cestovní ruch“ tak populární a uplatnění absolventů je poměrně univerzální? 1. Jeho největší výhodou je interdisciplinární charakter tohoto oboru. 2. Studenti jsou dobře jazykově vybaveni, což je v současné době nezbytností pro dobré uplatnění v praxi. 3. Studenti získají základní ekonomické vzdělání (ekonomika, management, marketing) a proto s úspěchem pracují například v obchodních odděleních firem, které s cestovním ruchem nemají nic společného. 4. Studenti získají základní vzdělání v oblasti geografie, historie, kultury, práva, psychologie a sociologie, což jim umožní rychlou adaptaci pro uplatnění v jiných oborech. Proto je těžké dospět k závěru, zda studovat nebo nestudovat obory zaměřené na různé oblasti cestovního ruchu. Cestovní ruch není zdaleka jediný obor, kde absolventi nenajdou uplatnění v oboru, který vystudovali. Současný rychlý vývoj společnosti a vývoj nových technologií stejně povede k tomu, že průměrný absolvent vysoké školy změní za svůj aktivní život několikrát obor své praktické činnosti. Proto mnohem důležitější než obsah studia oboru cestovní ruch je forma tohoto studia. Vysoká škola má v podstatě několik základních cílů z hlediska vzdělávání absolventů. Student by se měl naučit, jak a kde získat informace, které ke své práci potřebuje. Takto získané informace by měl umět kriticky zhodnotit, systematicky a hierarchicky rozdělit a konečně je aplikovat ve své práci. Na rozdíl od absolventa střední školy by si měl uvědomit, že proces vzdělávání nekončí absolvováním vysoké školy, ale celoživotní vzdělávání se musí stát součástí jeho úspěšné celoživotní kariéry.
236
ZDROJE 1 Rux, J., Vaníček, J., (2010): Monitoring trhu práce v cestovním ruchu - benchmarking. Studia Turistica : Online časopis pro vzdělávání v cestovním ruchu, s. 8-16. Dostupný z WWW: 2 Vaníček, J., Brůhová, V. (2005): Uplatnění absolventů bakalářského studia cestovního ruchu Jihočeské univerzity, pracoviště Tábor. 10. mezinárodní konference „Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství“, Tábor 12–13 3 Vaníček, J., (2005): Příspěvek k diskusi o vzdělávání v oblasti cestovního ruchu. C.O.T. business, č. 3, s. 32–33. 4 Vaníček, J., (2009): Monitoring trhu práce pro absolventy oboru cestovní ruch. Závěrečná zpráva z výzkumu. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Dostupná na www.vspj.cz 5 Vaníček, J., Půlkrábková, E., (2010): Monitoring trhu práce v cestovním ruchu – kvalitativní výzkum. Studia Turistica : Online časopis pro vzdělávání v cestovním ruchu, 7075. Dostupný z WWW: 6 Vaníček, J., Janoušková, E., (2010): Monitoring trhu práce v cestovním ruchu – kvantitativní výzkum. Studia Turistica : Online časopis pro vzdělávání v cestovním ruchu, s. 54-62. Dostupný z WWW: Kontaktní údaje: doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, 586 01 Jihlava, tel. 567 141 130, email: [email protected],
237
Cestovní ruch – nástroj i šance ekonomického rozvoje Vladimír Vavrečka Abstrakt: Cestovní ruch je plnohodnotným a atraktivním odvětvím, schopným významně přispívat ekonomickému rozvoji regionů. Jak vývoj poptávky, tak potenciál nabídky cestovního ruchu vytvářejí v řadě regionů v České republice významné příležitosti rozvoje tohoto odvětví. Jejich využití je závislé na řadě tzv. měkkých faktorů včetně vzdělávání, spolupráce místních a/nebo regionálních aktérů cestovního ruchu z veřejného i soukromého sektoru, destinačního managementu, efektivního marketingu atd. Bez podstatných změn a zlepšení těchto měkkých faktorů nám nepomohou ani rozsáhlé investice do infrastruktury a občanské vybavenosti. Pro efektivní a účinné řízení rozvoje cestovního ruchu však potřebujeme i relevantní nástroje k měření účinnosti přijatých opatření. Klíčová slova: cestovní ruch, ekonomický rozvoj, regionální destinační management, destinace cestovního ruchu, MSP, marketing cestovního ruchu. Abstract: Tourism – the full-value and attractive sector, able to contribute significantly to the economic development of regions. Both the development of demand and the tourism potential of supply create significant opportunities for the development of this sector in many regions of the Czech Republic. Their use is subject to a number of soft factors including education, cooperation of tourism local or regional stakeholders from both public and private sectors, destination management, effective marketing etc. Without essential changes and improvements within these soft factors will not help us even large investments into infrastructure and/or amenities. We need the relevant instruments to measure the effectiveness of taken measures for efficient and effective management of tourism development too. Key words: Tourism, economic development, regional tourism management, tourist destination, destination management, SME, tourism marketing.
ÚVOD Cestovní ruch se stal po roce 1990 významnou součástí ekonomiky ČR. Přesto si za posledních dvacet stále nebyl schopen vydobýt pozici plnohodnotně vnímaného sektoru. Ve srovnání s mezinárodně uznávanými destinacemi cestovního ruchu pokulháváme v řadě oblastí jako je úroveň služeb, vybavenost infrastrukturou, marketing destinací, každopádně však v organizaci a řízení cestovního ruchu v ekonomicky udržitelných destinacích. Jednou z příčin je i skutečnost dlouhodobě přetrvávajících problémů s měřením a prokazováním přínosů cestovního ruchu pro místní či regionální ekonomiky. Velkým krokem vpřed v této oblasti bylo vytvoření satelitního účtu cestovního ruchu. Neopominutelným byla rovněž škála aktivit ČCCR – CzechTourism a jejich partnerů v regionech. Jednou z těchto aktivit byl 3 roky trvající projekt monitoringu návštěvníků v regionech (v letech 2004 - 2007). V rámci skupiny spolupracujících institucí (společnosti Enterprise plc, s. r. o., DMMS, o. p. s. a VŠP, a. s.) se podařilo na základě využití a kombinace výše uvedených nástrojů a dlouhodobých zkušeností s rozvojem a řízením cestovního ruchu v regionech vytvořit metodiku, schopnou relativně velmi přesně kvantifikovat přínosy z cestovního pro vymezené regiony, oblasti či destinace.
238
1.
CESTOVNÍ RUCH A EKONOMICKÝ ROZVOJ
Existuje celá řada pohledů na problematiku ekonomického rozvoje a neméně široká je škála jeho definic. Neexistuje jediná jednotící definice, která by zachytila všechny aspekty rozsáhlého tématu, kterým ekonomický rozvoj rozhodně je. Nejčastěji je ekonomický rozvoj charakterizován a popisován z hlediska dosahovaných cílů. Zpravidla se jedná o cíle typu tvorba pracovních míst, tvorba materiálního bohatství, zlepšování kvality života atd. Ekonomický rozvoj se dá také chápat jako proces, který ovlivňuje růst a proměny ekonomiky, zaměřené na zvyšování hospodářského blahobytu komunity. Světová banka definuje ekonomický rozvoj v regionech následovně: „Místní ekonomický rozvoj (Local Economic Development) je proces, ve kterém partneři z veřejného, podnikatelského a nevládního sektoru spolupracují na vytváření lepších podmínek pro hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Cílem je zlepšit kvalitu života všech.“ (Světová banka, 2011) Tak jako neexistuje jediná „správná“ definice ekonomického rozvoje, není ani jediná správná strategie, politika či program pro zajištění úspěšného ekonomického rozvoje. Komunity se liší ve svých geografických, kulturních a politických přednostech a slabinách a každá komunita má svůj vlastní okruh problémů k řešení v rámci ekonomického rozvoje. Silné a slabé stránky jednotlivých komunit tvoří subjektivní rysy řešení ekonomického rozvoje. Na druhé straně je zde celá řada objektivních charakteristik (příležitostí a hrozeb), které jsou více či méně stejné pro všechny komunity či zainteresované subjekty. A právě schopnost úspěšně pracovat s vlastními subjektivními charakteristikami v rámci objektivního vnějšího prostředí vytváří rámec rozvojové strategie. Jednou z významných příležitostí udržitelného ekonomického rozvoje je sektor cestovního ruchu, vykazující před nástupem světové hospodářské krize do roku 2008 dlouhodobý stabilní růst (s jednoročním zpomalením, způsobeným dopady z útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku z 11. 9. 2001) a to jak co do počtu turistů, tak co do jejich celkových výdajů (viz následující grafy WTO). Obr. č. 1 Mezinárodní příjezdy turistů, 1950 - 2020 (WTO, 2010)
Source: World Tourism Organization (UNWTO) ©
239
Obr. č. 2 Příjezdový cestovní ruch, 1990 – 2009 (WTO, 2010)
… mezinárodní cestovní ruch: Příjezdy (v milionech) … příjmy z mezinárodního cestovního ruchu (v miliardách USD) Source: World Tourism Organization (UNWTO) ©
Přes mírný pokles v letech 2008 -2009 zapříčiněný zmiňovanou světovou hospodářskou krizí, lze dle odhadů významných světových (UNWTO) i evropských (ETC) profesních organizací i nadále počítat s cestovním ruchem jako s odvětvím, schopným dynamizovat místní i regionální ekonomiky a napomáhat jim v procesech transformace na tzv. novou ekonomiku, zvládat problémy s nezaměstnaností, podporovat příjmy místních komunit atd. 1.1 Cestovní ruch Co je to vlastně cestovní ruch a jak vznikl? Pravděpodobně tomu bylo tak, že někdy před řadou století se určitá komunita rozhodla oslavit zvláštní událost a vznikl místní festival. Místní obchodníci vycítili, že lidé by se rádi shromažďovali a dostávali se do nákupní nálady a kupovali jejich zboží. Místní obyvatelé si uvědomili, že návštěvníci ze vzdálenějších oblastí by potřebovali místa k odpočinku. Našel se i takový, který věděl jak zorganizovat nějakou zajímavou akci a protože byl dostatečným vizionářem, tak si uvědomil, že se najdou i takoví „hýřilové“, kteří by zaplatili za možnost shlédnout např. místní specifickou flóru či faunu, zejména pokud by toto bylo doprovázeno dobrým jídlem a pitím. Místní podnikatelé se shodli že festival byl ekonomicky zajímavý a proto se rozhodli, že zůstanou a nazvali místo kde prodávali „tržnicí“. A místní komunita měla najednou své obchodní centrum. Obydlí v jeho okolí, která nabízela občerstvení a místo k odpočinku se stala hostinci a občerstvovacími místy. Takto se nějak zrodil cestovní ruch. Tento model se ani po staletích příliš nezměnil. Je to velmi jednoduchý model rozvoje cestovního ruchu. Když k zajímavým atraktivitám (tržnice, místní památky a zajímavosti, zábavní, sportovní a wellness možnosti atd.) přidáme místní výrobu tradičního a/nebo specifického zboží v daném místě, které místní obchodníci následně v místních obchodech či tržnicích prodávají, portfolio osobních a věcných služeb, poskytovaných místními provozovateli, potom vytváříme strategii rozvoje místní komunity, která zahrnuje cyklus od místních výrobců, provozovatelů atraktivit přes obchodníky až po poskytovatele služeb a najednou zde máme praktický příklad udržitelného ekonomického rozvoje, tak jak jej známe z řady turisticky vyspělých zemí či regionů. Chceme-li exaktněji definovat cestovní ruch, můžeme využít Výkladového slovníku cestovního ruchu. Zde se dozvíme že: „cestovní ruch (turismus, zkratka CR, angl. tourism, travel) = komplexní společenský jev jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejně-správních aktivit (politika CR, propagace CR, regulace CR, mezinárodní spolupráce apod.) a reakce místní 240
komunity a ekosystémů na uvedené aktivity. Toto pojetí CR rozšiřuje statisticky zaměřené vymezení WTO a obdobné vymezení v návrhu normy EU, vycházející z definice účastníka cestovního ruchu - aktivity osob cestujících do míst mimo jejich obvyklé prostředí nebo pobývajících v těchto místech ne déle než jeden rok za účelem trávení volného času, podnikání či jiným účelem. Rozšířené pojetí CR vychází z vnímání CR jako komplexního procesu, který zasahuje nejen jeho účastníky, ale také poskytovatele služeb, destinace, v nichž je cestovní ruch realizován a tranzitní destinace.“ Cestovní ruch lze tedy jednoznačně považovat za plnohodnotné ekonomické odvětví, schopné generovat pracovní místa a příjmy, odvětví postavené snad více než kterákoliv jiná odvětví na místních zvláštnostech či jedinečnostech, odvětví velmi pestré a opět o poznání více než jiná odvětví založené na malých firmách. 1.2 Region, destinace a cestovní ruch Problematikou ekonomického rozvoje a cestovního ruchu se zabývala již celá řada odborníků. Již v roce 1969 napsal S. Medlik (Medlik, S.: Economic Importance of Tourism, Revue de tourisme, Institut de recherches touristiques de l Université de Berne, zvláštní číslo, Berne, 1969) při posuzování ekonomických dopadů turismu na území: „Ekonomický dopad (cestovního ruchu) může být zkoumán na jakoukoliv geografickou jednotku, ať je to země, distrikt, region, město nebo vesnice a této územní jednotce budiž dáno označení destinace cestovního ruchu.“ Zároveň konstatoval, že ekonomický dopad turismu na region je odvislý od tří hlavních faktorů, a to atraktivit, dostupnosti a vybavenosti. Již koncem 60. let však rovněž konstatoval, že: „Aby se mohly maximalizovat příležitosti cestovního ruchu, turistická destinace musí mít organizaci cestovního ruchu, která stanovuje rámec pro jeho fungování, vyvíjí turistický produkt, podporuje a propaguje ho na vhodných trzích cestovního ruchu.“ Chceme-li se tedy v souvislosti s ekonomickým rozvojem zabývat destinací a jejím řízením, bude vhodné si ujednotit vazby mezi pojmy region a destinace a nadefinovat si tedy to, co si pod pojmem destinace můžeme představit. T. Bieger (Bieger, T.: Management von Destinationen, 6. Auflage, Oldenburg Verlag, 2005, München) definuje destinaci jako „…prostor (místo, region), který si host (nebo segment hostů) vybírá jako cíl své cesty. Pro pobyt disponuje všemi nezbytnými zařízeními pro bydlení, stravování, zábavu. Tím se stává produktem a jednotkou hospodářské soutěže, která musí být jako taková strategicky řízena.“ V literatuře lze nalézt i jiné definice. Všechny se shodují v následujících základních charakteristikách: Destinace je geografický prostor, který je však definován vždy z pohledu účastníka cestovního ruchu (turista/návštěvník si vybírá území za cíl své cesty) tak, aby mu pobyt v cílovém místě (destinaci) přinesl uspokojení co nejširší škály jeho potřeb a požadavků, souvisejících s jeho participací na cestování a cestovním ruchu, a to ať již je tento realizován z pracovních (profesní/obchodní cestovní ruch), či volnočasových důvodů. Tento cílový prostor se často neshoduje s administrativními hranicemi (měst, okresů, krajů, států). O tom, zdali určitý region, místo či jeho určitá část je či není destinací cestovního ruchu rozhoduje jedině trh, respektive poptávka, a nikoliv nabídka. To, zda-li je daný region schopen zejména z pohledu ekonomického být samostatnou, svébytnou destinací cestovního ruchu tedy rozhodují hosté (návštěvníci, turisté) a jejich poptávka, nikoliv poskytovatelé služeb či politikové, tedy strana nabídky. Reálné fungující destinace cestovního ruchu tedy vznikají na základě poptávky na trhu. Do okamžiku jejich akceptace trhem se jedná jen o běžná území, která se na základě více či méně seriózních zhodnocení svých možností (svého potenciálu) mohou pouze ucházet o potvrzení správnosti svých představ, záměrů či strategií trhem.
241
Rozhodnutí poptávající strany, zda si určité území vybere za cíl své cesty, závisí na několika faktorech. Určujícím faktorem jsou potřeby a požadavky konkrétních cestovatelů, turistů či návštěvníků, neméně důležitým je faktor informovanosti potenciální poptávky o nabídce a jejich charakteristikách (jejím obsahu, kvantitě, kvalitě, ceně, lokalizaci atd.), avšak stále více nabírající na významu je rovněž faktor poradenskoorganizační, provázející nevtíravou formou klienty celým cyklem od výběru destinace až po návrat z ní, tedy usnadňující potenciálním klientům samotný výběr destinace a skutečným klientům zpříjemňující a zefektivňující pobyt v destinaci a návrat do místa bydliště. Vždy a jednoznačně však platí, že uspokojování potřeb konkrétních cestovatelů, turistů či návštěvníků je vždy spojeno s určitým územím, v němž je dostatečný potenciál pro uspokojení jejich potřeb a požadavků. Destinace je tedy místem disponujícím nejen portfoliem atraktivit a s nimi spojených zařízení, poskytujících potřebnou nabídku služeb, ale i portfoliem dalších organizací a institucí zainteresovaných na cestovním ruchu a podílejících se na řadě výše uvedených faktorů. Je komplexem služeb nabízených v tom kterém místě, provázaných a vzájemně se podmiňujících, mnohdy na sobě závislých, komplexem, který tvoří a pro návštěvníka destinace představuje produkt cestovního ruch. Převážná část destinací umožňuje nabízet různým cílovým skupinám různé produkty. Je to dáno tím, že v rámci jednoho území se nacházejí zpravidla takové atraktivity a služby, které dokáží uspokojit různé cestovatelské potřeby, a tudíž oslovují více cílových trhů. Zde vystupuje do popředí faktor informovanosti cílových skupin o nabídce, která dokáže uspokojit jejich potřeby a požadavky. Úroveň informovanosti se většinou s růstem vzdálenosti destinace od vybraného cílového trhu snižuje, resp. s růstem vzdálenosti cílové trhy vnímají a disponují informacemi o větších územních celcích. Destinace je tudíž kategorií relativní, a to jak co do obsahu (atraktivity, služby), tak co do vymezení (velikosti) území. Z uvedeného tedy vyplývá, že formování, akceptace a míra úspěšnosti destinace cestovního ruchu je významně předurčována kvalitou, efektivností a cíleností manažerského a marketingového úsilí nabídky. Nositelem a představitelem tohoto úsilí je již historickými zkušenostmi ověřený systém tzv. destinačního managementu. Posláním tohoto systému je koordinovat širokou škálu provozovatelů atraktivit, poskytovatelů služeb, prodejců zboží a služeb, stejně tak jako samosprávných orgánů s cílem dosažení co nejvyšší úrovně uspokojení potřeb a požadavků potenciálních i skutečných cílových skupin (cestovatelů, turistů a návštěvníků). Samotné řízení cestovního ruchu v destinaci je zajišťováno specifickými profesionálními řídícími jednotkami, nazývanými „společnosti destinačního managementu“ nebo „organizace cestovního ruchu“ v destinaci.
2. CESTOVNÍ RUCH – ŠANCE PRO EKONOMICKÝ ROZVOJ REGIONŮ Cestovní ruch druhé poloviny 20. století a počátku 21. století je ve světě považován za odvětví, přinášející významné multiplikační efekty. Často bývá označován za odvětví, ve kterém vzniká nejvíce pracovních příležitostí. Kromě zaměstnanosti ovlivňuje významně rovněž další oblasti či charakteristiky: více či méně se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu, pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu, podílí se na tvorbě příjmů státního rozpočtu, ovlivňuje příjmy místních rozpočtů, jeho rozvoj podporuje investiční aktivity, jeho rozvoj ovlivňuje místní komunitu, která zpětně ovlivňuje jej. 242
Průměrný roční růst o 4 – 5% v průběhu 2. poloviny 20. století z cestovního ruchu udělal nejdynamičtější ekonomické odvětví a významný sociální fenomén. Uvedené charakteristiky jsou na jedné straně v případě ČR rostoucí (např. u zahraničních návštěvníků, počet ubytovaných zahraničních turistů), na straně druhé však v porovnání s Evropou či se světem ČR ztrácí své pozice (např. podíl příjezdového cestovního ruchu vybraných evropských zemí na světovém cestovním ruchu). Naše konkurence tedy dokáže lépe využívat příležitostí a roste rychleji. A to i přes to, že i v dobách stagnace či poklesu příjezdů a/nebo výdajů turistů bylo v průběhu let 1995 – 2008 vždy pozitivní saldo příjmů a výdajů cestovního ruchu větší než 1,1 miliardy USD. Cestovní ruch jako ekonomicky významné odvětví klade před středoevropské destinace a zejména pak před ČR řadu zajímavých příležitostí. Z pohledu renomovaných odborných organizací (zejména UNWTO – United Nations World Tourism Organization) vytváří současné trendy pro nejbližších 15 let následující významné příležitosti: očekávaný (a zatímním vývojem nezpochybněný) růst počtu příjezdů do Evropy (do roku 2020 cca o 350 mil. příjezdů), s nadprůměrnou dynamikou dosahovanou právě v zemích střední a východní Evropy (ČR má být jednou z 10 nejnavštěvovanějších zemí světa s ročním počtem 44 mil. turistů, dnes je to cca 6,5 mil. zahraničních turistů ročně), dostupnost specifických finančních zdrojů (strukturálních fondů) v období, kdy je lze optimálně využít pro rozvoj lidských zdrojů a zanedbané infrastruktury cestovního ruchu, rozvoj nových komunikačních technologií, stále více podporujících možnosti úspěchu malých a/nebo zatím neobjevených destinací, rostoucí skupina turistů „seniorů“, pro které jsou stále lákavější poklidné a bezpečné destinace bez extrémních teplot, rostoucí poptávka po specifických / specializovaných produktech a produktových balíčcích cestovního ruchu, vycházejících z regionálních/místních specifik, rostoucí zájem o vlastní zdraví a z toho rezultující rostoucí poptávka po wellness produktech, lázeňských destinacích či destinacích nabízejících zdravé a čisté životní prostředí, nepoškozenou a zachovalou přírodu, rostoucí zájem o objevování a poznávání nejen „zámko-hradové“ historie, ale již i historie, spojené se stoletím páry a rozvoje průmyslu, tedy s tzv. industriálním turismem, rostoucí požadavky na dobrou dostupnost, zároveň však nepoškozující špatnou kvalitou či organizací dopravy prostředí destinací, rostoucí tlak na poměr cena – kvalita. Přesto, že cestovní ruch v ekonomických výsledcích, zaměstnanosti a počtu obsloužených klientů patří mezi nejsilnější odvětví ve světové ekonomice, není v ČR stále považován za plnohodnotné ekonomické odvětví, generující pracovní místa i příjmy. Stále je přitažlivější a mediálně zajímavější vybudovat průmyslovou zónu na zelené louce, schopnou vytvořit jednorázově stovky až tisíce pracovních míst, než dlouhodobě pracovat se stovkami až tisícovkami mikro a malých podniků a podnikatelů a než pracovat dlouhodobě na zvyšování atraktivity regionu pro investory do cestovního ruchu (hotelové řetězce, řetězce provozovatelů zábavních a rekreačních zařízení atd.). Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti příjmů i pracovních míst už však tento pohled není tak jednoznačný. Na rozdíl od montážních hal velkovýrobců Lysou horu, hornické muzeum, poutní místo, Muzeum Tatry Kopřivnice, hrad Špilberk, jihomoravské vinice atd. již nelze tak jednoduše přestěhovat do míst s nižší cenou pracovní síly. Další významnou překážkou jsme my, lidé, obyvatelé regionů, naše myšlení a kultura. Naším problémem je nedostatek dovedností a zkušeností z oblasti služeb a cestovního ruchu. Tak 243
rozsáhlá transformace ekonomiky a lidského potenciálu, jakou procházela a stále ještě prochází řada krajů, je vždy během na dlouhou trať. Vždyť jsou transformovány regiony, které byly dlouhá desetiletí založeny za zaměstnanecké kultuře, kvalifikaci zaměřené na tvrdou práci v těžbě uhlí, ve výrobě oceli, v těžkém strojírenství, v průmyslové chemii, v zemědělství apod. a realizující se na trzích, kde konkurence byla nahrazena předem určenými dodavatelsko-odběratelskými vztahy. Ale nyní potřebujeme podnikatelsky orientované odborníky na „jemnou práci“ s lidmi, schopnými uspět v tvrdě konkurenčním prostředí mezinárodního trhu cestovního ruchu a ještě navíc disponujícími znalostí cizích jazyků. Cestovní ruch to jsou zejména tzv. mikro (do 10 zaměstnanců) a malé (do 50 zaměstnanců) firmy, které musí být velmi flexibilní, kreativní a spolehlivé. A právě ochota ke změně, ke změně sebe sama, musí vycházet ze vzdělávání, a to nejen toho primárního (základní, střední a vysoké školství), ale zejména ze systému, kterému se dnes již obecně říká celoživotní vzdělávání. Současně je však potřeba neustále nabízet podobná vzorová řešení, která už byla realizována v jiných destinacích cestovního ruchu, v jiných regionech, podobných svými problémy a historií našim regionům. I tato zkušenost je již ověřená a její funkčnost potvrzena (za všechny příklady Irsko a Španělsko). Hlavní změny by tedy měly nastat zejména v našem myšlení a v úrovni našich znalostí, dovedností a přístupů spojených s rozvojem odvětví tzv. moderní ekonomiky, kam bezesporu služby a tedy i cestovní ruch patří. Co tedy udělat pro to, abychom cestovní ruch byli schopni lépe využít, lépe prodat nejen na cílových trzích, ale rovněž regionálním a národním politikům, místním obyvatelům, podnikatelským subjektům i neziskovým či zájmovým organizacím? 1. Odpolitizovat a zprofesionalizovat jeho řízení. 2. Ze sektoru úředníků udělat úředně uznávaný sektor. Přijmout jej za plnohodnotné odvětví, schopné generovat příjmy a pracovní místa na straně jedné, ale vyžadující plnou legislativní, politickou, ekonomickou a marketingovou podporu na národní, regionální i místní úrovni (viz příklady ze zemí typu Rakousko, Francie). 3. Vychovávat a vzdělávat potřebnou pracovní sílu a rozvíjet její odbornost. 4. Rozvíjet podnikatele a manažery v sektoru nejen v odborných disciplínách, ale rovněž v kreativitě, inovátorství a asertivitě. 5. Vytvářet spojenectví (sítě) místních / regionálních zainteresovaných subjektů nejen ze soukromého, ale i z veřejného sektoru. 6. Rozvoj cestovního ruchu v regionech stavět na vzájemné diferenciaci regionální a lokální nabídky, vytváření komplementárních produktů, využívání synergických efektů spolupráce mezi zainteresovanými subjekty. 7. Co nejvíce „zhmotnit“ jeho přínosy pro ČR, region, politiky, místní komunitu a snažit se co nejdetailněji kvantifikovat jím generované příjmy pro jednotlivé zájmové skupiny v regionech. Dlouhodobě ověřeným nástrojem pro zajištění výše uvedeného je tzv. destinační management.
3. Management destinace Management destinace cestovního ruchu je specifická struktura turismu, v dnešním pojetí zaměřená na optimální rozvoj cestovního ruchu v daném území. Naplnění tohoto poslání vyžaduje v aktivitách jednotlivých strukturních jednotek destinace a v jejich vzájemných vztazích uplatnění specifických principů a postupů, jež jsou obsahem řízení cestovního ruchu
244
v destinaci, tedy managementu cestovního ruchu v destinaci. V této souvislosti se jedná o management jako činnost. Jedná se o proces, který je založen na principu spolupráce, optimálního zhodnocení a využití všech pozitivních dopadů z tohoto spojení, na vytváření specifické přidané hodnoty, vzájemné výhodnosti a dobrovolnosti. Spolupráce by se měla týkat všech hlavních poskytovatelů služeb cestovního ruchu (podnikatelských subjektů) a dalších organizací zainteresovaných na turismu v destinaci a dále řídících samosprávních a správních institucí (veřejnoprávních subjektů), a to nejen v rámci těchto dvou bloků, ale i mezi těmito bloky navzájem. Nabídku vytvářejí poskytovatelé služeb, avšak prostředí pro jejich poskytování, pro podnikání vytvářejí samosprávní a správní orgány. Pokud mezi těmito všemi organizacemi a orgány neexistuje spolupráce, vzájemná informovanost o současných aktivitách, budoucích představách a koncepčních záměrech, nejsou vytvořeny optimální podmínky pro rozvoj cestovního ruchu v destinaci. Pro zajištění realizace či „výkon“ řízení cestovního ruchu v destinaci jsou vytvářeny specifické profesionální řídící jednotky, výkonné jednotky řízení cestovního ruchu v destinaci - destinační managementy či organizace cestovního ruchu. Management destinace je tedy potřeba chápat ze dvou pohledů. Jednak se jedná o systém rozvoje cestovního ruchu, zároveň však může tento pojem označovat instituci, zajišťující organizaci cestovního ruchu v destinaci. Pro sjednocení pojmů budeme nadále vycházet z následujících definic: „Destinační management (dále jen DM) – soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci. Výsledkem takového procesu jsou udržitelné a konkurenceschopné produkty cestovního ruchu, společně sdílené logo, značka kvality, společný (sdílený) informačně – rezervační systém, tvorba cenové politiky, provádění výzkumu a sběru statistických dat z oblasti cestovního ruchu, iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru cestovního ruchu i podpora profesních spolků, sdružení a organizací. Součástí destinačního managementu je návštěvnický management, model LAC a tzv. spektrum rekreačních příležitostí.“ (Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR ČR 2002). „Společnost destinačního managementu (dále jen SDM) – organizace zaměřená na management destinace v oblasti vytváření a prosazení destinace a jejích produktů cestovního na trhu, realizuje záměry destinačního managementu. DMC je zaměřena na vývoj a aktivní prodej hlavních produktů, koordinuje a řídí tvorbu produktů cestovního ruchu, cenovou politiku a aktivní prodej destinace. DMC je zpravidla podporována nebo vytvořena hlavními poskytovateli služeb v destinaci.“ (Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR ČR 2002). 3.1 Definice činnosti SDM SDM sehrávají roli koordinátora rozvoje cestovního ruchu v regionech a rozsah jejich činnosti závisí na řadě proměnných včetně rozlohy regionu, na postavení SDM v regionu a stupni jejího vývoje. Maximální spektrum úloh SDM (Királová, A.: Marketing region cestovního ruchu. 1. vydání. Praha, Ekopress 2003, ISBN80-86119-56-4, str . 24-26): vytváří vizi rozvoje cestovního ruchu v regionu v provázanosti s vizemi územních samosprávných jednotek (krajů, měst, obcí), na jejichž území se rozkládá ve spolupráci s kraji se podílí na vytváření koncepce rozvoje cestovního ruchu formuluje strategii rozvoje cestovního ruchu v regionu včetně marketingové strategie formuluje akční program rozvoje cestovního ruchu v souladu se strategií vytváří pracovní skupiny v souladu se strategií aktivizuje dobrovolníky a nevládní organizace ke spolupráci analyzuje současnou situaci a identifikuje faktory rozvoje cestovního ruchu (analýza vnitřních podmínek - silné a slabé stránky a vnějšího okolí - příležitosti a ohrožení
245
regionu, segmentace trhu, výběr cílových segmentu, aktivizace marketingového mixu vzhledem k vybraným segmentům) podílí se na posilňování image regionu, na jeho prezentaci a propagaci (vytvoření destinační identity, internetová prezentace regionu, účast na výstavách a veletrzích, členství v národních oborových a profesních svazech, apod.) vytváří strategie v oblasti turistických produktu s ohledem na vybrané cílové segmenty a podporu jejich vzniku, podílí se na jejich zpracování spolupracuje s CzechTourism zajišťuje fundraising rozvojových projektu, lidských zdrojů, kvality aj. (dotace, granty apod.) podporuje a zabezpečuje vzdělávání v oblasti cestovního ruchu podporuje výchovu místních obyvatel k cestovnímu ruchu sleduje rozvoj cestovního ruchu a jeho dopad na region (analýza trhu, potřeb a požadavků návštěvníků, pozitivní i negativní dopady rozvoje cestovního ruchu) uskutečňuje návštěvnický management stanovuje únosné zatížení území regionu pomocí indikátoru udržitelného rozvoje cestovního ruchu připravuje scénář krizového managementu (pro případ živelních pohrom, útoku teroristu apod.) koordinuje spolupráci subjektu cestovního ruchu z veřejného i soukromého sektoru v rámci regionu reprezentuje zájmy regionu na národní úrovni a zájmy cestovního ruchu v rámci regionu iniciuje rozvoj suprastruktury a infrastruktury cestovního ruchu v souladu s potřebami a požadavky trhu zabezpečuje optimalizaci vlivu cestovního ruchu na region v zájmu zajištění udržitelné rovnováhy mezi ekonomickým užitkem a sociálně-kulturními náklady a náklady na životní prostředí podporuje maximalizaci uspokojení potřeb a požadavků návštěvníků regionu (výzkum a prezentace výsledku) podporuje zavádění moderních technologií do praxe podílí se na maximalizaci multiplikačního efektu cestovního ruchu v regionu koordinuje činnosti turistických informačních center vytváří, spravuje a naplňuje regionální fond cestovního ruchu shromažduje informace o turistickém potenciálu regionu, zajišťuje jejich průběžnou aktualizaci a jejich zpracování pro jednotlivé cílové skupiny uživatelů a to všemi žádanými formami.
3.2 Zahraniční zkušenosti z oblasti destinačního managementu V zemích s vyspělým průmyslem cestovního ruchu patří destinační management k základním, časem ověřeným nástrojům rozvoje konkurenceschopnosti destinace na cílových trzích. Schopnost a připravenost spolupracovat, dlouhodobé zkušenosti s cestovním ruchem, nevytváření politických tlaků a preference komerční orientace, to vše vytváří rámec přístupu k řízení destinací a organizaci cestovního ruchu v nich. Dlouhodobá neschopnost nalezení konsensu mezi politickými zájmy, administrativním členěním (kraje), reálnými potřebami a možnostmi jednotlivých destinací, preference neekonomických zájmů nad ekonomickou realitou, to vše zatím nepodporuje stabilitu členění ČR do turistických regionů a oblastí a tedy nevytváří potřebné dlouhodobě stabilní prostředí pro vytvoření systému řízení cestovního ruchu jak na národní, tak regionální a místní úrovni. V následujících příkladech uvádíme zkušenosti z Rakouska a Velké Británie. I tyto zkušenosti jednoznačně potvrzují ekonomickou potřebu větších celků, disponujících dostatečnými zdroji (lůžka, atrakce a
246
atraktivity), potřebnými k zajištění efektivního chodu destinačního řízení. I přes tyto skutečnosti je jednoznačně patrné, že i destinace, patřící k nejsilnějším, se neobejdou bez zdrojů veřejných rozpočtů. Na druhé straně jde zpravidla o zdroje, vznikající zejména právě díky realizaci turismu v dané destinaci. Rovněž je patrná vysoká profesionalita a dostatečné personální zajištění (počty zaměstnanců) takto vytvářených organizací. Dolní Rakousko Na území Dolního Rakouska (cca 1,6 mil obyvatel) je destinační management zajišťován společností Niederöstereich Werbung G.m.b.H. Společníky jsou zde Spolková vláda Dolního Rakouska s podílem 95 % a Hospodářská komora Dolního Rakouska s podílem 5 %. Společnost zaměstnává 25 pracovníků na stálý úvazek. Hlavním zaměřením společnosti je marketing a reklama Dolního Rakouska a jeho produktů cestovního ruchu. Na území Dolního Rakouska je vytvořeno 7 turistických regionů (našich turistických oblastí) spravovaných regionálními turistickými kancelářemi (RTK). Typický roční rozpočet RTK se pohybuje od 400 tis. – 1,5 mil. EUR. Jednotlivé kanceláře zaměstnávají od 3 do 8 osob. Na pokrytí rozpočtu se podílejí: 33 % Sub-regionální turistická sdružení 34 % Vláda spolkové země 33 % subjekty ze sektoru cestovního ruchu. V dolnorakouském cestovním ruchu jsou dva hlavní „hráči“: v marketingu se jedná o spolková, regionální a místní turistická sdružení v rozvoji infrastruktury jde o regionální turistické kanceláře (plánovací a implementační role) a spolkovou vládu (role schvalovací, financující, resp. kofinancující zdroje EU apod. Pouze spolková vláda jedná jako autonomní orgán. Monitoring projektů a aktivit cestovního ruchu je v Dolním Rakousku vykonáván Odborem zemědělství spolkové vlády, tyto instituce se však liší v různých spolkových zemích. Salcbursko Území Salcburska (Land Salzburg, cca 522 tis. obyvatel) je pokryto a spravováno společností SalzburgerLand Tourismus G.m.b.H. Společníky jsou zde Spolková vláda Salcburska s podílem 41 %, Hospodářská komora a jednotlivé turistické svazy měst, obcí a regionů spolkové země Land Salzburg s podílem mezi 0.2% - 3.0%. Ve společnosti pracuje 45 - 50 zaměstnanců. Jejich hlavním zaměřením je marketing a reklama. Roční rozpočet je cca 12.5 mil EUR cca 2/3 jsou subvence spolkové vlády a ostatních podílníků cca 1/3 pochází z tržeb za služby. Největší část výdajů: cca 9.3 mil EUR/ jde na výrobu propagačních materiálu, marketing a reklamu/, cca 2,1 mil EUR tvoří personální náklady, cca 0,44 mil EUR tvoří ostatní provozní náklady. Společnost SalzburgerLand Tourismus zajišťuje marketingové a reklamní aktivity na území které je totožné se zemskými spolkovými hranicemi. Ročně navštíví spolkovou zemi Salzburg 4,7 mil turistů, registrováno je 22 milionů přenocování. Oblast disponuje 190 000 lůžky a v turistickém průmyslu je zaměstnáno přes 22 000 lidí. Vídeň Wiener Tourismusverband G.m.b.H. je veřejnoprávní korporace, založená v roce 1955, jako PR a marketingová agentura pro destinační management města Vídně. Nezisková organizace,
247
jejíž náplní práce je pomoc subjektům cestovního ruchu (nesupluje práci incomingových cestovních kanceláří), doplňuje marketingové aktivity jednotlivých subjektů podnikajících v cestovním ruchu a v kultuře. Roční rozpočet 16,7 mil. EUR: z místního poplatku 46% příspěvek z městského rozpočtu přijmů 32% příspěvky od sponzorů, z hospodářské komory a vlastní příjmy – např. z prodeje inzerce apod. 22%. Společnost zaměstnává 94 stálých zaměstnanců. Yorkshire County, Yorkshiretouristboard Yorkshire Tourist Board (YTB) - veřejnoprávní korporace, formou nejblíže naši s.r.o., podíly však nemají formu obchodních podílů, ale formou se blíží spíše sdružení právnických a fyzických osob. Společnost byla založena v roce 1985 s cílem působit jako oficiální agentura cestovního ruchu Hrabství Yorkshire, odpovědná za reprezentaci a podporu udržitelného turismu v rámci zajištění regionální ekonomiky cestovního ruchu. Posláním YTB je tedy „Reprezentovat a napomáhat generování udržitelného podnikání pro regionální průmysl cestovního ruchu“. YTB reprezentuje celý cestovní ruch v Yorkshire a severním Lincolnshire, sestávající se z více než 2700 soukromých podnikatelských subjektů, kteří jsou členy sdružení a další místní instituce v regionu. Hlavní aktivity: Marketing Propagace Marketingová inteligence Strategické plánování Možnosti financování CR (fundraising) Rozvoj značky a image regionu Turistická informační centra Poradenství a školení. Služby pro členy Komerční aktivity. Zaměstnává 28 pracovníků, roční rozpočet je 5,5 mil. GBP, z toho 60% je kryto z rozpočtu hrabství, měst a obcí a z členských příspěvků, cca 1,2 mil. je užito na mzdové náklady, ostatní prostředky jsou užity na výše uvedené aktivity dle předem připraveného rozpočtu. 3.3 Domácí zkušenosti z oblasti destinačního managementu V ČR se rozvoj snah o řízení cestovního ruchu v regionech spojuje s koncem 90. let a počátkem první dekády 21. století. V současné době vypadá pokrytí území ČR organizacemi cestovního ruchu / destinačními managementy následovně : Název organizace Pražská informační služba
Turistický region Praha
Turistická oblast 1. Praha
V roce 2007 byla vytvořena Střední Čechy Středočeská turistická a informační služba, a.s., která byla nástupem nového vedení kraje v roce 2010 zrušena, nyní 248
Poznámka Svým charakterem je více formačním centrem.
Název organizace
Turistický region
Turistická oblast
není na úrovni TR DM ustaven. Střední Čechy Rakovnicko o. p. s. (www.krivoklatsko.cz) Posázaví (www.posazavi.com)
Poznámka
2. Střední Čechy - Pokrývá svými aktivitami západ převážnou část turistické oblasti (severní část). 3. Střední Čechy – Pokrývá svými aktivitami jih převážnou část turistické oblasti. 3. Střední Čechy – Pokrývá svými aktivitami jih zejména Kutnou Horu a její okolí. 4. Střední Čechy – Pokrývá svými aktivitami severovýchod turistickou oblast. (Polabí) 5. Jižní Čechy Pokrývá celý turistický region Jižní Čechy
o.p.s. Střední Čechy
Průvodcovská služba Kutná Střední Čechy Hora s.r.o. (www.guide.kh.cz) Zlatý pruh Polabí, o.p.s. Střední Čechy (www.polabi.com)
Jihočeská centrála Jižní Čechy cestovního ruchu (www.jccr.cz) 6. Šumava Regionální rozvojová Šumava agentura Šumava, o.p.s. Plzeňsko a Český 7. Český les les 8. Plzeňsko Destinační společnost Sokolovsko, o.p.s. (www.sokolovsko.cz) Destinační agentura České středohoří, o.p.s. (v zakládacím procesu) Centrum cestovního ruchu Litoměřice, p.o. (www.litomerice-info.cz) Labská paroplavební společnost, o.p.s. (www.labskaparoplavba.cz) Destinační agentura Krušné hory (zřízena v listopadu 2010) Centrum rozvoje turismu Mostecka (www.imostecko.cz) České Švýcarsko, o.p.s. (www.ceskesvycarsko.cz) Sdružení Českolipsko (www.ceskolipsko.info) Svazek měst a obcí Jizerské hory - turistický region Liberecko,Jablonecko,
Západočeské lázně Severozápadní Čechy
Pokrývá celý turistický region Šumava Zatím nemá společnost destinačního managementu. 9. Západočeské Pokrývá svými aktivitami lázně celou TO.
10. České středohoří Předpokládá se, že bude a Žatecko pokrývat svými aktivitami celou TO. 10. České středohoří Pokrývá svými aktivitami a Žatecko Litoměřice a okolí.
Severozápadní Čechy Severozápadní Čechy Severozápadní Čechy
10. České středohoří Pokrývá svými aktivitami a Žatecko Litoměřice a okolí se zaměřením na aktivity kolem řeky Labe. 11. Krušné hory a Pokrývá svými aktivitami Podkrušnohoří celou TO.
Severozápadní Čechy
11. Krušné hory a Pokrývá svými aktivitami Podkrušnohoří Most a okolí.
Severozápadní Čechy Českolipsko Jizerské hory Českolipsko Jizerské hory
12. České Pokrývá svými aktivitami Švýcarsko turistickou oblast. a 13. Českolipsko Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast. a 14. Jizerské hory Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast.
249
Název organizace
Turistický region
Turistická oblast
Frýdlantsko a Tanvaldsko (www.jizerky.cz) Český ráj Sdružení Český ráj
15 Český ráj
a 16. Krkonoše a Krkonoše – svazek měst a Krkonoše Podkrkonoší Podkrkonoší obcí Krkonoše a 16. Krkonoše a DM Podzvičínsko Podkrkonoší Podkrkonoší Královehradecko 17. Kladské pomezí BRANKA, o. p. s. (www.kladskepomezi.cz) Královehradecko 18. Hradecko Orlické hory a Podorlicko, Královehradecko / 19. Orlické hory a Východní Čechy Podorlicko sdružení obcí (www.orlickehory-cz.info) Destinační společnost Východní Čechy Východní Čechy Východní Čechy (www.vychodnicechy.info) Východní Čechy
20. Pardubicko 21. Chrudimsko Hlinecko 22. Králický Sněžník 23. Českomoravské pomezí
Českomoravské pomezí - Východní Čechy svazek obcí (www.ceskomoravskepomezi. cz) Vysočina Vysočina Tourism (www.vysocinatourism.cz) Management destinace Jižní Morava Moravský kras a okolí, o.p.s. (http://www.moravskykras.tou rism.cz/mapa/mapa.phtml?id= 20) Centrála cestovního ruchu Jižní Morava jižní Moravy, z.s.p.o. (www.ccrjm.cz) Jižní Morava Jižní Morava Region Slovácko – sdružení Jižní Morava pro rozvoj cestovního ruchu Východní Morava (www.slovacko.cz)
Poznámka
Pokrývá celý turistický region/ oblast Český ráj, který zasahuje do území 3 krajů. Pokrývá svými aktivitami turistický region / oblast. Pokrývá svými aktivitami část TO - Podzvičínsko. Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast. Zatím nemá společnost destinačního managementu. Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast, která se rozkládá na území 2 TR a 2 krajů. Pokrývá celý turistický region Východní Čechy
24. Vysočina
Pokrývá celý turistický region Vysočina, shodný s územím kraje, 25. Znojemsko a Pokrývá svými aktivitami Podyjí turistickou oblast.
26. Pálava a Lednicko-Valtický areál 28. Brno a okolí 29. Moravský kras a okolí / 27. Slovácko
Centrála cestovního ruchu Východní Morava
250
30. Kroměřížsko
Pokrývá svými aktivitami 3 turistické oblasti a koordinuje aktivity v rámci celého Jihomoravského kraje. Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast, rozkládající se na území 2 TR a dvou krajů. Pokrývá svými aktivitami
Název organizace Východní Moravy, o.p.s. (http://ccr.vychodnimorava.cz/)
(připravuje se vznik destinační společnosti) (připravuje se vznik destinační společnosti) (připravuje se vznik destinační společnosti) Region Poodří – Destinační management TO Poodří – Moravské Kravařsko Euroregion Praděd (připravuje vznik destinační společnosti) Střední Morava – Sdružení cestovního ruchu (www.central-moravia.cz) Jeseníky Sdružení cestovního ruchu (www.jeseniky-tourism.cz)
Turistický region Východní Morava
Turistická oblast
Poznámka
31. Zlínsko Luhačovicko 32. Valašsko
a 3 turistické oblasti a koordinuje aktivity v rámci celého Východní Morava turistického regionu, shodného s územím Zlínského kraje. Severní Morava a 33. Beskydy – Bude pokrývat svými Slezsko Valašsko aktivitami celé území TO. (Do roku 2008 Destinační 34. Těšínské Bude pokrývat svými management Moravsko – Slezsko aktivitami celé území TO. Slezský, o.p.s., od roku 2009 oddělení CR MSK 35. Ostravsko Bude pokrývat svými ve spolupráci s klastrem aktivitami celé území TO. cestovního ruchu KLACR 36. Poodří - Pokrývá svými aktivitami o.s. www.klacr.cz) Moravské turistickou oblast. Kravařsko 37. Opavské Slezsko 40. Jeseníky - Bude pokrývat svými východ aktivitami celé území TO. Střední Morava a 38. Střední Morava Jeseníky
Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast.
Střední Morava a 39. Jeseníky - západ Jeseníky
Pokrývá svými aktivitami turistickou oblast.
Zdroj: ČCCR – CzechTourism, vlastní šetření Velká atomizace území a tím i řízení cestovního ruchu jsou patrné již ze samotného členění území do turistických regionů a turistických oblastí. Díky této atomizaci vznikly desítky společností, hlásící se k řízení cestovního ruchu ve vymezeném území. Nedostatečná výtěžnost daných území z pohledu cestovního ruchu, nedostatečné finanční zdroje pro zajištění chodu těchto destinačních společností a z toho vyplývající nedostatečné personální zajištění významně podvazují reálné schopnosti potřebné pro efektivní organizaci a řízení cestovního ruchu v destinaci. Důsledkem je neschopnost zajistit očekávané přínosy a následná ztráta (nebo i vůbec nezískání) důvěry aktérů cestovního ruchu v destinaci, živoření a dříve či později zánik dané destinační společnosti. Následné zdůvodnění zpravidla vychází z hypotézy, že pokud se daná aktivita neujala, je tedy pro destinaci (region) nepotřebná. Uvedenou charakteristiku problému potvrzuje i skutečnost, že nejdelší „životnost“ destinačních společností vykazují ty, které pokrývají území, disponující potřebným potenciálem (suprastrukturou a infrastrukturou cestovního ruchu) a schopné generovat dostatečné příjmy z cestovního ruchu. Tyto příjmy následně vytváření dostatečné zázemí pro činnost destinačních managementů (destinačních společností) a jejich činnost resp. přínosy z jejich činnosti jsou následně dostatečně identifikovatelné jak pro aktéry (zajištění relativně stabilní úrovně příjmů), tak pro politické představitele regionu (zaměstnanost, příjmy veřejných rozpočtů).
251
Činnost destinačních managementů (organizací cestovního ruchu) je bytostně závislá na spolupráci s širokým portfoliem partnerů, podílejících se na nabídce služeb a produktů cestovního ruchu v destinaci. Jedná se zejména tedy o aktéry cestovního ruchu, podílející se na nabídce dané destinace. Vzhledem k charakteru odvětví, ve kterém zejména v destinacích, které zatím nedorostly rozměrů mezinárodních destinací převládají jednoznačně mikro a malé firmy, doplnění občas střední a velmi zřídka velkou společností. Silnými bývají obecně skupiny ubytovatelů a provozovatelů hostinských zařízení. Zajímavou skupinou potenciálních partnerů mohou být firmy, které zdánlivě se sektorem cestovního ruchu nemají co do činění, případně jsou svou produkcí typičtí pro region a tím se mohou stát zajímavou atrakcí (např. výroba varhan v Krnově, producenti vína na jižní Moravě, výrobci mléka a mléčných produktů – po léta významný sponzor Salzburska atd.). Vedle skutečnosti, že se mohou stát atraktivitou cestovního ruchu, či poskytovatelem služeb, platí ještě i skutečnost, že se mohou stát výrobci suvenýrů apod. Dlouhodobě by mělo být cílem společnosti destinačního managementu získat důvěru všech relevantních subjektů, stejně tak jako sehrát „most“ pro spolupráci subjektů cestovního ruchu ze soukromého sektoru a z veřejného sektoru (muzea, hrady, zámky, města, obce, mikroregionu, kraje apod.), ale také zástupci neziskového sektoru (zájmové organizace, umělecké organizace apod.). Ochota a vstřícnost ke spolupráci vychází jak z potenciálních přínosů, tak často i z osobních vztahů, zájmů či nákladnosti k cestovnímu ruchu u představitelů takovýchto organizací. Jedním z dlouhodobě přetrvávajících problémů „ocenění“ aktivit na podporu cestovního ruchu v regionu (destinaci) je neschopnost identifikovat a změřit tyto přínosy cestovního ruchu.
4. METODIKA KVANTIFIKACE PŘÍNOSŮ Z CESTOVNÍHO RUCHU Jednou ze slabých stránek je rozsah, struktura a spolehlivost údajů, spojených zejména s přínosy cestovního ruchu. Východiska Na základě speciální metodiky vypracované Institutem Rozvoje Podnikání, s. r. o. a Enterprise plc, s. r. o. v letech 2001 - 2003 byl pro státní agenturu CzechTourism realizován v letech 2005-2007 monitoring domácích a zahraničních návštěvníků v turistických regionech a turistických oblastech ČR. Vyhodnocení tohoto monitoringu provedla společnost STEM/MARK, a.s. za sledované období let 2005 – 2007 vždy pro letní a zimní sezonu. Klíčovými výstupy monitoringu pro kvantifikaci přínosů cestovního ruchu v dané destinaci jsou „Průměrná denní útrata návštěvníka v destinaci“ a „Průměrná délka pobytu návštěvníka v destinaci“. Od roku 2010 je v ČR realizován výzkum prostřednictvím světové výzkumné sítě Ipsos. Tento výzkum mapuje návštěvnost jednotlivých turistických oblastí a regionů České republiky a zaměřuje se na zjištění skladby domácích návštěvníků, způsob trávení volného času, jejich spokojenost s nabídkou cestovního ruchu, vybavením regionu, kvalitou poskytovaných služeb a zájem region v budoucnu opět navštívit.
252
Kvantifikace přínosů Vlastní propočty přínosů je možné provádět několika způsoby. V praxi se osvědčily propočty dle počtu domácích a zahraničních hostů v destinaci a dle počtu lůžek a čistého využití lůžek v destinaci. Oba výsledky pak určují horní a dolní hranici předpokládaných přínosů. Jedná se samozřejmě pouze o kvalifikované odhady, které je ovšem vhodné sledovat v čase, následně vyhodnocovat a přijímat příslušná opatření. 1. Kvantifikace přínosů dle počtu domácích a zahraničních hostů v destinaci Počet hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v destinaci v daném roce (Český statistický úřad) Průměrná útrata na osobu a den v destinaci - zima/léto/celkem (monitoring) Průměrná doba pobytu v destinaci (monitoring) Příjmy z cestovního ruchu v destinaci - zima/léto/celkem (výpočet) Struktura příjmů z cestovního ruchu v destinaci dle satelitního účtu cestovního ruchu ČR (výpočet). 2. Kvantifikace přínosů dle počtu lůžek a čistého využití lůžek v destinaci Počet lůžek v destinaci (Český statistický úřad) Čisté využití lůžek v destinaci (Český statistický úřad) Počet lůžkonocí / rok v destinaci dle čistého využití lůžek (výpočet) Průměrná útrata na osobu a den v destinaci - zima/léto/celkem (monitoring) Příjmy z cestovního ruchu v destinaci - zima/léto/celkem (výpočet) Struktura příjmů z cestovního ruchu v destinaci dle satelitního účtu cestovního ruchu ČR (výpočet).
ZÁVĚRY Význam cestovního ruchu je zejména ve hospodářsky vyspělých zemích respektován a sektor je považován za jedno z odvětví moderní ekonomiky. Tedy odvětví s relativně vysokou přidanou hodnotou. Je to odvětví vytvářející ať již přímo či zprostředkovaně velké množství pracovních příležitostí a je to odvětví, které je charakteristické výrazně větším podílem malých a případně středních firem. Tedy jedná se o odvětví, které je jednoznačně schopné napomáhat ekonomickému rozvoji regionů a oblastí, které nejsou spojeny s velkým průmyslem, velkými průmyslovými podniky atd. Přidáme-li možnost a schopnost kvantifikace ekonomických přínosů cestovního ruchu pro dané regiony či destinace a schopnost účinně, efektivně a zejména profesionálně řídit cestovní ruchu v regionu, dostaneme se opět o krůček dále ve vnímání a prezentaci tohoto odvětví, což je nejlepší cestou k zajištění další podpory rozvoje cestovního ruchu v České republice.
ZDROJE [1] BIEGER, T.: Management von Destinationen. 6. Auflage, Oldenburg Verlag, 2005, München, s. 357. [2] HORNER, S., SWARBROOKE, J.: Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času. Grada Publishing, a.s., Praha 2003. ISBN 80-247-0202-9. [3] KIRÁLOVÁ, A.: Marketing destinace cestovního ruchu. 1. vydání. Praha, Ekopress 2003, ISBN80-86119-56-4, str . 24-26.
253
[4] MEDLIK, S.: Economic Importance of Tourism. Revue de tourisme, Institut de recherches touristiques de l Université de Berne, zvláštní číslo, Berne, 1969. [5] PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu. MMR ČR, Praha 2002. [6] Tourism Highlights 2009 Edition. WTO, 2009. [7] VYSTOUPIL, J. a kol.: Atlas cestovního ruchu České republiky. MMR ČR, Praha 2006. ISBN 80-239-7256-1. [8] SVĚTOVÁ BANKA: What is Local Economic Development (LED)? [Online], stažené 10. května 2011, z http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/TOPICS/EXTURBANDEVELOPMEN T/EXTLED/0,,contentMDK:20185186~menuPK:399161~pagePK:148956~piPK:216618 ~theSitePK:341139,00.html
Kontaktní údaje: Ing. Vladimír Vavrečka, CSc. Vysoká škola podnikání, a. s. Michálkovická 1810/181 710 00 Ostrava – Slezská Ostrava [email protected]
254
Výuka účetnictví na Vysoké škole obchodní a hotelové v Brně Eva Vincencová, Roman Horák
Abstrakt: Článek se zabývá specifiky vzdělávání dospělých, řeší po teoretické i praktické stránce výukou předmětu účetnictví na Vysoké škole obchodní a hotelové v Brně. Klíčová slova: Cíle výuky, cvičení, vzdělávaní dospělých, vzdělávací proces, přednáška, účetnictví. Abstrakt: The article deals with the specifics of adult education, solves the theoretical and practical aspect of teaching of accounting in Hotel and Commerce Academy in Brno. Key words: Accounting, adult education, educational process, lecture, objectives of teaching, training.
ÚVOD Vysoké školy vzdělávají v různých formách studia dospělé jedince, kteří ukončili formální školní docházku, jsou odpovědni sami za sebe, za své činy, sami se rozhodují. Mnohdy již aktivně působí na trhu práce a mohou být odborníky v konkrétním oboru. Vzdělávání dospělých“ vymezuje práci pro specifickou skupinu lidí, kteří se vzdělávají a samozřejmě i vychovávají. Použití slova vychovávat je v tomto případě problematické, spíše jej vnímat ve významu další rozvíjení lidského potenciálu. Při vzdělávání dospělých platí obecná pravidla „edukace“, která respektují individuální potřeby dospělé populace, přičemž specifika této skupiny jsou dána tzv. „produktivním věkem“. Podle J. Malacha a B. Zapletala (2005) lze vzdělávání dospělých „chápat jako proces, v němž si jedinec prostřednictvím výuky osvojuje soustavu poznatků a činností, kterou pak vnitřním zpracováváním, přetváří na vědomosti, dovednosti a návyky“. Kvalitu vzdělávacího procesu dospělých pochopitelně ovlivňuje celá řada faktorů a na nich je třeba neustále pracovat. V konečném důsledku to může vést k oblibě či neoblibě daného předmětu, učitele, resp. školy, nebo také k úrovni vědomostí a dovedností studentů. Článek je strukturován do dvou kapitol, ve kterých je rozebírána problematika vzdělávacího procesu v předmětu účetnictví na Vysoké škole obchodní a hotelové v Brně, a to v rovině teoretické i praktické.
1 CHARAKTERISTIKA A VZDĚLÁVACÍ CÍLE VÝUKY Výuka předmětu účetnictví je typická pro střední a vysoké školy s ekonomickým zaměřením tak, vzhledem k významu účetních informací pro jeho uživatele výuka předmětu účetnictví je implementována na školách s různým oborovým zaměřením. Vysoká škola obchodní a hotelová v Brně (VŠOH) rozvíjí dva studijní obory Management hotelnictví a Management cestovního ruchu v prezenční i kombinované formě, ve kterých je
255
výuka účetnictví. Samostatnou katedrou finančního účetnictví, ostatně jako většina vysokých škol v České republice nedisponuje. Výuka účetnictví je zařazena do vědomostního základu VŠOH ve třetím a čtvrtém semestru bakalářského studijního programu. Struktura výuky účetnictví se uskutečňuje ve formě dvou navazujících semestrálních předmětů účetnictví I., účetnictví II. Výuka účetnictví je organizována - dvě hodiny přednášek a dvě hodiny cvičení týdně v nadstandardním rozsahu pěti kreditů. 1.1 Výuka účetnictví a vzdělávací cíle výuky Základním vzdělávacím cílem výuky účetnictví je podle standardu seznámit studenty s účetním pohledem na ekonomickou realitu podniku (účetní jednotky), prohloubit znalosti v této oblasti. V části účetnictví I. se studenti seznamují se základy účetnictví, jeho funkcemi a prvky včetně související problematiky (např. účtů, bilanční princip, metody podvojného účetního záznamu, dokladovosti) významu účetních údajů pro jejich uživatele, požadavky na kvalitu účetních informací, místa účetních výkazů, strukturou informací a obsahu údajů, které poskytují. Změny v účetnictví se do této části promítnou jen do té míry, která souvisí s rozsahem výuky. Po absolvování účetnictví I. by student měl ovládat V části účetnictví II. je student seznámen s konkrétními postupy účtování v jednotlivých oblastech činnosti účetní jednotky platné pro účetnictví podnikatelů, a to včetně dané účtové osnovy v plném rozsahu, účetními souvztažnostmi a jejich aplikací, účetním výkaznictvím, účetními standardy. Je na místě poznamenat, že v této části výuky dochází k ukotvení získaných vědomostí z účetnictví I., na stanovených postupech a řešeních jednotlivých účetních situací dochází k poznání celé škály metodologických prvků a postupů, kterými účetnictví disponuje. Student dochází k poznání vnitřních vazeb jednotlivých oblastí účtování majetku a zdrojů a jejich efektu na celkový obraz ekonomické úspěšnosti účetní jednotky na hospodářský výsledek. Po absolvování účetnictví II. by student měl chápat komplexní soubor poznatků obsahu účetnictví, který mu umožňuje pochopit účetnictví jako celek, jako zdroj údajů o ekonomické situaci podniku, kde je možné provádět analýzy, komparace a vyhodnocení. Po absolvování účetnictví I. a II. by student měl být schopen interpretovat vliv probíhajících konkrétních hospodářských transakcí v podniku na strukturu aktiv, pasiv, výši nákladů, výnosů a hospodářský výsledek.
2 FORMA, METODIKA A HODNOCENÍ VÝUKY ÚČETNICTVÍ Forma a metodika výuky předmětu účetnictví je připravena tak, aby co nejlépe reflektovala očekávané vzdělávací cíle, proto není neopomíjena také metodická stránka používaných forem výuky. Výuka účetnictví se opírá o teoretické principy, jako jsou (Mužík, 2004): jasné cíle a intelektuální podněty, důraz je kladem na předběžnou přípravu (samostudium studentů je slabou stránkou) samostatnost a aktivní zapojení studentů do výuky (což je mnohdy velmi problematické), přiměřené hodnocení studentů a zpětná vazba,
256
Je možné konstatovat, že jedině v souladu obsahu, forem a metod výuky lze připravit pro studenty atraktivní a efektivní vzdělávací proces, který se odehrává mezi dvěma činiteli, učitelem (edukátorem) a studentem (edukantem). Obr. 1 Grafické znázornění vzdělávacího procesu
Zdroj: Dostál [7] podle [16] Z pohledu učitele se jedná o výuku, z pohledu studenta o učení – studium. Učitelova pozice ve výuce je nezastupitelná, protože učitel navozuje problém, výklad, podněty, pomoc při řešení, upozornění na podstatné atd. Příprava učitele na vyučování je nutná pro každého učitele bez ohledu na délku jeho pedagogické praxe, samozřejmě se jednotlivců liší, což je dáno oborem, délkou praxe, cílovou skupinou apod. V případě účetnictví se jedná o tzv. živou disciplínu, která je ovlivněna častými změnami předpisů, je provázána s dalším i disciplínami jako např. s daně a další. To vše musí být zakomponováno do plánování příprav konkrétních forem výuky. 2. 1 Přednáška – základní forma výuky Základní, tradiční formou výuky účetnictví jsou přednášky a cvičení (Maňák at Švec, 2003). Přednáška je základní organizační útvar a metodicky ustálená forma vysokoškolské výuky. Zabývá se teoretickými otázkami a problémy předmětových oblastí, které jsou obvykle komunikovány verbálně, s využitím technických prostředků. Dle stylu přednášení je přednáška obvykle realizována jako: výkladová přednáška (nejčastější typ, její podstatou je definovat, uspořádat, vysvětlit poznatky), provokativní přednáška (směřuje k probuzení aktivit studentů, kombinovaná přednáška. Cílem přednášky je podat a osvětlit téma, předkládat současnou problematiku studovaného oboru z hlediska cílové skupiny studentů, rozvíjet kreativní myšlení, uvádět studenty do literatury studovaného předmětu, aktualit a novinek, vysvětlit vztah předmětu k ostatním předmětům stejné specializace, ale také k ostatním předmětům. Standardní struktura přednášky je: 257
A. B. C. D. E.
Úvod (sdělení tématu, vzdělávacího cíle). Struktura přednášky (informace, o čem přednáška pojednává). Souvislý výklad (cca po 20 minutách pozornost klesá – nutné aktivizující vsuvky). Shrnutí přednášky (klíčová slova, podstatné). Otázky na cvičení, doporučení k samostudiu, domácí příprava, případné dotazy (prognóza příští přednášky nebo navazujícího semináře či cvičení).
Na přednášce předmětu účetnictví jsou rovněž využívané didaktické pomůcky, jejichž prostřednictvím student získává vizuální informace. 2.2 Cvičení Další tradiční formou výuky účetnictví je cvičení. Pojem cvičení se jeví naprosto jednoznačný, obsahově ujasněný, jak strukturou, průběhem, tak i zaměřením. Podle typů a odborného zaměření vysoké školy. Ve výuce účetnictví se jedná o cvičení, která jsou vedena k odpřednášenému tématu. V případě účetnictví I. a II. jsou jednotlivá cvičení rozlišována tak, aby se v rámci cvičení procvičila, rozvíjela nejobtížnější, nebo problémová látka přednesená na přednášce. Co se týká organizace a cíle cvičení, tak jeho konkrétní provedení se v praxi liší, podle tématu přednášené látky, ke které se vztahuje vykonávané vlastní cvičení. Snahou je, aby cíle cvičení naplňovaly jeho základní funkce, které jsou: formování, ale i integrace a prohlubování profesních dovedností studentů, rozvíjení a osvojování metodologie řešení problémů. V náročnějších tématech jsou cíle cvičení svým provedením úměrně uzpůsobena cílové skupině studentů dané učební skupiny. Cíle cvičení jsou obvykle dosahovány prostřednictvím vzdělávacích cílů, které představují projektovanou změnu ve vědomostech, dovednostech, kterých má být výukou dosaženo. Otázkou je, jaké metody preferovat při cvičení? Optimalizace a inovace využití osvědčených metod na cvičení jsou v podstatě nekonečným příběhem. Dá se říci, že neexistuje optimální univerzální metoda výuky, avšak je možné rozvažovat adekvátnost či neadekvátnost použitých metod, efektivnost či neefektivnost, použití metod účinně působících na studenty. Proto je při cvičeních nutné vycházet jak z konkrétních podmínek předmětu, tak také ze znalostní úrovně studentů. Rovněž nelze opomíjet motivaci a stimulaci studentů k prohlubování jejich vědomostí. Lze říci, že při cvičení účetnictví není preferována konkrétní metoda, obsah cvičení je vždy ovlivněn tématem přednášeného učiva, stanovených vzdělávacích cílů, ale ovšem také připraveností studentů na cvičení. Kdy můžeme konstatovat, že je cvičení úspěšné? Základním předpokladem úspěšnosti cvičení je připravenost studentů, učitele, aktivní zapojování studentů do průběhu cvičení. Učitel musí svým působením na cvičení: eliminovat rušivé elementy, zvolit takové formy a přístupy, které u studentů podněcují aktivitu a kreativitu. Ovšem vždy je nutné počítat se skutečností, že existuje určité procento studentů, u kterých se to nikdy nepodaří. Cvičení účetnictví na VŠOH probíhá oddělené podle jednotlivých oborů. Průběh cvičení také ovlivňuje, pozitivně i negativně, velikost učební skupiny – příliš velká učební skupina 258
negativně ovlivňuje průběh cvičení, které v konečném důsledku pak nesplní očekávaný cíl. V případě velké učební skupiny jsou studenti rozděleni na užší pracovní skupiny, se kterými již pak lze na cvičení dobře pracovat. Obecný příklad vedení cvičení k určitému tématu (Maňák, Švec 2003): Úkol (procvičovaný problém): Objasněte řešení problému… Vzdělávací cíl cvičení: Každý student (skupina studentů) vypracuje řešení zadaného úkolu. Použité výukové metody: Dialog, diskuse, brainstorming, metoda řešení problémových úkolů (problémová metoda). Jak na aktivizaci cvičení: Aktivní přístup studenta ke cvičení je ovlivněn celou řadou skutečností. Například jeho celkovým přístupem ke studiu, jeho vztahem k oboru předmětu, k učiteli, velikostí skupiny na cvičení. Aktivizace cvičení musí být však problémově orientována (Králová at Asztalos, 2007a). Neustálá aktivizace studentů při cvičení je předpokladem naplnění jeho cílů. Aktivizující metody cvičení a seminářů jsou v didaktické literatuře vymezovány jako postupy, které při osvojování nových poznatků kladou důraz na samostatnou myšlenkovou činnost studentů. 2.3 Metodika výuky Metodika výuky je cesta k naplňování cílů vzdělávacího procesu za dodržení didaktických zásad. V podstatě jde o koordinovaný systém činností učitele a studentů (působí zde vzájemná interakce), přičemž cílem je dosažení výchovně vzdělávacích cílů. V tomto procesu hraje rozhodující úlohu učitel a jeho vlastní příprava, pro konkrétní výuku zvolená forma a metoda výuky. Učitel iniciuje, motivuje a usměrňuje proces učení studenta tak, aby dosáhl vymezeného cílového stavu výuky předmětu. Učitel je ten, kdo řídí vzdělávací proces, v přednáškové části, vysvětlována účetní teorie, smysl a obsah účetních informací jejich konkretizace a praktické využití je pak procvičováno vysvětlováno na cvičeních. Je zcela na místě si uvědomit, že existuje celá řada metod vedení výuky a obecný standard uznávaného pojetí vysokoškolské výuky prostě neexistuje. Vyučovací metody lze tedy, ačkoliv nedostatečně, dělit podle různých kritérií, například podle (Infogram, 2011): podle pramene poznání a typu poznatků (slovní, názorné, praktické, ...), podle stupně aktivity a samostatnosti studentů (aktivní, pasivní, reproduktivní, produktivní, ...), podle myšlenkové operace (logické, dogmatické, ...), podle fází výuky (motivační, výkladové, opakovací, ...), podle způsobu interakce mezi učitelem a studentem (hromadné, skupinové, individuální, ...), Velmi často se v jejím rámci vysokoškolského vzdělávání diskutuje tzv. trojdimenzionální model výuky dospělých jedinců, za jehož významné součásti jsou považovány tyto tři dimenze (Králová at Asztalos, 2007b): kognitivní (výuka je chápána jako hybridní proces zaměřený na osvojování vědomostí, dovedností a návyků), pragmatická (kdy výuka je vnímána jako získávání nové kvality jednání a chování), kreativní (v jejímž rámci je výuka specifikována jako tvůrčí modifikace poznání a zkušenosti). 259
Lze říci, že vyučovací metody je možné členit podle různých kritérií, a proto je důležité, aby s ohledem na cíle výuky byla zvolena jejich vhodná kombinace. 2.4 Hodnocení výuky Základem zpětné vazby mezi učitelem a studentem je hodnocení výuky. Učiteli poskytuje obraz o studentových znalostech a studentu dává přehled o jeho vědomostech a umožňuje se v prostoru a čase přizpůsobit požadavkům. Hodnocení výuky v předmětu účetnictví I. a II. je prováděno průběžně během příslušného semestru a vyvrcholí splněním podmínek zápočtu a složením zkoušky.
ZÁVĚR Oblast vzdělávání dospělých je dosti rozsáhlá a lze na ni nahlížet z různých hledisek. Ovšem je nezbytné, aby vždy sloužila svému cíli a tím je vlastní vzdělávání, k čemuž lze přispět jeho neustálým zkvalitňováním a rozvíjením vzdělávacího procesu. V první části je charakterizována výuka účetnictví na VŠOH, dále provedena deskripce výuky účetnictví I. a II. včetně vzdělávacích cílů výuky Druhá část se zabývá teoretickými a praktickými východisky forem, metod a hodnocení výuky účetnictví I. a II. na VŠOH. Lze konstatovat, že ve vzdělávacím procesu je třeba mít na paměti, kdo je cílovou skupinou, pro koho je vzdělávání určeno. Vzdělávání dospělých má totiž svá specifika, která musí být zohledněna již při plánování, přípravě metodiky, volby formy výuky a také v průběhu vedení výuky. ZDROJE 1 Dostál, J. (2008) Učební pomůcky a zásada názornosti. Olomouc : Votobia, 2008. ISBN 978-80-7220-310-9. 1 Králová, A., Asztalos,(2007) O. Didaktika ekonomiky. Díl I. Praha : Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1312-6. 1 Malach, J., Zapletal, B. (2005)Vybrané kapitoly andragogiky. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2005. 132 s. 1 Maňák, J.(2006) Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno : MU, 2003. 104 s. ISBN 80-210-3123-9. 1 Maňák, J. Švec, V. (2003)Výukové metody. Brno : Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5. 1 Mužík, J. (2004) Androdidaktika. 2. vyd.. Praha : ASPI, 2004. ISBN 80-7357-045-9. Internetové zdroje: INFOGRAM – Portál pro podporu informační gramotnosti Portál vznikl s podporou centralizovaného rozvojového projektu MŠMT v roce 2008 dostupné z: http://www.infogram.cz/article.do?articleId=1303 2011 – dne 5. 5. 2011. 260
Inspirace z Rakouska - přístup pedagogů a studentů k výuce cestovního ruchu Hana Zábranská Abstrakt: Hlavním záměrem následujícího příspěvku je přiblížit zkušenost získanou po absolvování výměnného výukového pobytu na rakouské univerzitě v Krems. Rakouský model výuky je postaven na funkční a intenzivní spolupráci s podnikatelskými subjekty a jinými organizacemi cestovního ruchu. Studenti zpracovávají ve spolupráci s podnikateli výzkumné projekty zaměřené na cestovní ruch, které jsou zakončeny workshopem, na němž studenti prezentují výstupy své práce a mají možnost diskutovat o reálných problémech jejich následné implementace v praxi. Tento příspěvek si klade za cíl přiblížit přístup k výuce cestovního ruchu studentů i pedagogů na této univerzitě a prostřednictvím zjištěných skutečností navrhnout, jak by bylo možné tyto aktivity uplatnit i ve vysokoškolském prostředí v České republice. Prostřednictvím SWOT analýzy je poukázáno na silné a slabé stránky systému vzdělávání v cestovním ruchu v Rakousku a následně jsou uvedeny příležitosti a hrozby, které mohou školy motivovat k aktivnímu zapojení se, ale na druhou stranu i odrazovat. V práce je také nastíněno, jaké faktory mohou bránit implementaci tohoto modelu v podmínkách českého vysokého školství, a doporučeno, jak tato omezení minimalizovat. Klíčová slova: univerzita v Krems, cestovní ruch, bloom´s taxonomy, výzkumné projekty, workshop Abstract: The aim of this article is to show on the example of the University of Applied Science in Krems what teaching methods are presented in this university in reliance with tourism and to suggest possibilities of application this education system in the czech university environment. The comparison was undertaken after own teaching experience realised in the University in Krems. Education system in tourism in Austria is based on functional and mutual cooperation among university teachers and students and other businesses and organizations working in tourism area. Students are working on research projects focused on sustainable activities together with enterpreneurs. After finishing the project they are prepearing and organizing common workshop where are all the results presented. There is also an opportunity to discuss the matter and to get a better and more realistic view on the subject. Finally there are pointed out all the strengths, weaknesses, opportunities and threats refering to implementation of austria education system in the czech conditions, which help to identify possible problems and difficulties with application of these principles in the czech universities. Key words: University in Krems, tourism, bloom´s taxonomy, research projects, workshop
ÚVOD Cestovní ruch jako studijní obor má v České republice již více než padesátiletou tradici. Poprvé začal být vyučován v roce 1959 v rámci katedry ekonomiky vnitřního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, specializace se zaměřením na stravování a cestovní ruch. První katedra cestovního ruchu na území České republiky byla otevřena v roce 1975 na Vysoké škole ekonomické v Praze. Protože je cestovní ruch progresivním odvětvím, které vykazuje stálé změny, je třeba i při jeho výuce sledovat trendy, inovace v dané oblasti a přizpůsobovat se jim. Cestovní ruch má mnoho specifických rysů. Je mezisektorovým odvětvím, které ovlivňuje přímo či nepřímo i ostatní obory. Cestovní ruch má podobu služby, která je nabízená lidmi lidem, dochází zde k úzké interakci mezi pracovníky v cestovním ruchu a návštěvníky. Mezinárodní charakter cestovního ruchu projevující se v pohybu účastníků za hranice jejich země vyžaduje, aby kvalitní zaměstnanec v cestovním ruchu měl nejen znalost cizích jazyků, ale i schopnost poskytnout servis, na něž jsou klienti ze svého prostředí zvyklí, a v neposlední řadě uměl chápat specifika a odlišnosti jednotlivých kultur.
261
Na studenty studijního oboru cestovní ruch by měly být kladeny vysoké požadavky nejen z hlediska odbornosti a znalosti terminologie cestovního ruchu a ekonomických oborů s tím souvisejících, ale i psychologie, sociologie a dalších humanitních věd. Každý absolvent by měl být schopen prokázat znalosti alespoň dvou cizích jazyků a také by měl být veden k úzké spolupráci s praxí již během studia. V podmínkách českého vysokého a středního školství v oblasti cestovního ruchu lze zaznamenat určitý progres ve snaze přiblížit obor cestovní ruch více praxi a přimět studenty, aby nejen rozuměli teorii, ale byli schopni aplikovat nabité vědomosti v praxi. Stále více škol se snaží spolupracovat s podnikateli a institucemi cestovního ruchu, kdy výstupem této spolupráce jsou výzkumné práce, analýzy nebo strategické plány rozvoje zpracovávané studenty. Tato práce by měla na příkladu rakouské univerzity v Krems ukázat, jaký je přístup k výuce na této univerzitě a jaké výukové metody jsou zde využívány, poskytnout představu o tom, jaké požadavky jsou na studenty kladeny během studia a také být inspirací pro české vysoké školy a pedagogy. Poznatky a informace o výuce na této univerzitě byly získány na základě vlastní zkušenosti z návštěvy, která byla realizována prostřednictvím Teachers Mobility Programme v rámci Erasmus programu v termínu od 4. do 7. 5. 2011. Při zpracování práce byla nejpřínosnějším informačním zdrojem vlastní zkušenost a možnost získání informací z rozhovorů s jednotlivými členy akademického sboru, jak s vedoucím katedry cestovního ruchu DI Wolfgangem Vrzalem, MBA, dále ze setkání s Prof. Dr. Maxmilianem Schachnerem, který je vedoucím mezinárodního oddělení univerzity v Krems a odpovídá za výměnný program studentů i pedagogů. Velmi přínosné a podrobné informace mi dále poskytl Dr. Christian Baumgartner, který se specializuje na udržitelný rozvoj cestovního ruchu a vyučuje tento předmět. Byl mým průvodcem při návštěvě národního parku Burgenland. Další podklady jsem získala z brožur a dalších reklamních prospektů vytvořených pro potřeby propagace školy.
1. UNIVERZITA V KREMS Univerzita aplikovaných věd v Krems (University of Applied Science in Krems) byla založena roku 1994 jako projekt PPP (Public Private Partnership), jehož hlavním principem je finanční spoluúčast na fungování a správě školy jak ze strany veřejného, tak soukromého sektoru. Na financování chodu školy se podílí nejen Ministerstvo školství, ale i představitelé místní samosprávy, soukromí podnikatelé a v neposlední řadě i samotní studenti. Školné na semestr činí 363 euro (v přepočtu přibližně 9000 Kč). Vedení Univerzity v Krems si je vědomo vysoce konkurenčního vysokoškolského prostředí v Rakousku, proto své image staví na kvalitě a aktivní spolupráci se soukromými podnikateli nejen z Rakouska, ale i ze zahraničí. Od roku 1997 byla univerzita certifikována dle mezinárodních standardů ISO 9001, dále je držitelem mnoha mezinárodních ocenění a členem mnoha mezinárodních organizací a asociací. V roce 2004 získala diplom za excelentní přístup k podpoře mezinárodní mobility studentů a za uznávání kvalifikací. Byla certifikována mnoha mezinárodními vzdělávacími organizacemi, například THE – ICE (Tourism and Hospitality Education – International
262
Center of Excellence). V databázi spolupracujících univerzit má zapojeno až 90 partnerských škol. Spolupracuje s více než 1000 společnostmi ze všech koutů světa. 1.1. Studijní programy Univerzita v Krems umožňuje zájemcům o studium výběr ze tří studijních programů - Obchod a management (School of Business), Lékařství (School of Life Science) a Zdravotnictví (School of Health). V rámci bakalářského a magisterského stupně studia mají studenti možnost si vybírat v souladu se svým oborovým zaměřením z více studijních oborů. Program Obchod a management nabízí nejširší spektrum specificky zaměřených oborů, mezi nimiž má své významné postavení i Cestovní ruch a volný čas (Tourism and Leisure Management). Protože pro absolventy oboru Cestovní ruch je nepostradatelnou nutností ovládat více cizích jazyků, probíhá veškerá výuka odborných předmětů u bakalářského i magisterského stupně studia v anglickém jazyce. Navíc jsou studenti povinni absolvovat výuku minimálně dalších dvou cizích jazyků dle vlastního uvážení. Výběr je možný z následujících jazyků francouzština, španělština, italština, ruština a čínština. Během studia je kladen velký důraz na schopnost studentů propojit teoretické znalosti z oblasti marketingu, managementu a dalších vědních oborů aplikovaných na cestovní ruch s praxí a prostřednictvím výzkumných projektů tyto vědomosti uplatnit. Výuka je koncipována dle principů tzv. Bloom´s Taxonomy. Principy fungování a základní pojetí filosofie Bloom´s taxonomy jsou přiblíženy v následující podkapitole. 1.2. Bloom´s Taxonomy Způsob výuky na základě principů tzv. Bloom´s taxonomy byl vytvořen Benjaminem Bloomem v roce 1956, který identifikoval tři roviny vzdělávání, které by jedinec měl rozvíjet současně Kognitivní rovinu lze charakterizovat jako znalostní, jde o proces získávání vědomostí Emocionální rovina je postavena na schopnosti utvářet si vlastní postoje při zohlednění vlastních pocitů a vnímání Psychomotorická rovina znamená proces osvojení si manuálních zdatností a fyzických dovedností. Tyto přístupy k vzdělání se často uvádějí jako KSA (Knowledge, Skills and Attitude – znalosti, dovednosti a postoje). Hlavním smyslem a cílem výuky při sledování tohoto modelu je rozvíjet v posluchačích všechny tři typy dovedností a umožnit jejich zvládnutí a pochopení. Student by měl po absolvování kurzu získat nejen patřičné znalosti, ale i naučit se nové praktické dovednosti a utvářet si vlastní postoje. Jednotlivé roviny vzdělávání jsou podrobně rozepsány a strukturovány do fází, které musí posluchač zvládat postupně, aby dosáhl nejvyšší úrovně poznání. Obrázek číslo jedna vystihuje, jak je třeba postupovat při dosahování znalostí a vědomostí. Tuto modifikovanou obrácenou pyramidu revidoval Bloomův žák, Lorin Anderson. Oproti původní Bloomově verzi je přesnější a ucelenější, zohledňuje i aktivní způsob myšlení. Při výuce si posluchač nejprve začíná osvojovat hodnoty v žebříčku uvedené nejníže. Remembering lze vysvětlit jako proces zapamatování si informací a terminologie, poté následuje fáze understanding neboli pochopení významu jednotlivých sdělení a termínů. Applying je další fází procesu získávání znalostí a spočívá v schopnosti využít získaných poznatků i v nových situacích a být schopen je na nové podmínky aplikovat. Analyzing vyžaduje schopnost separovat celek na jednotky, dílčí celky, ty následně podrobit pozorování a tím pochopit strukturu celku. Následuje fáze evaluating, tedy proces rozhodování, hodnocení a následné vyvození závěrů. Posledním nejvýše postaveným bodem pyramidy je creating neboli tvoření. Jeho zvládnutím je student schopen utřídit si myšlenky a na základě 263
zjištěných nedostatků vytvořit nově strukturovaný celek (Clark, 2010). Tento systém chápání by si měli posluchači postupně po jednotlivých fázích osvojovat, aby dosáhli schopností nejen rozhodovacích, ale i dokázali dle zjištěných nedostatků vytvořit nové fungující prostředí. Na bázi výše uvedených postupů filosofie Bloom´s taxonomy je postavena také výuka studentů na univerzitě v Krems. Obrázek č. 1 – Principy Bloom´s Taxonomy
Zdroj – http://www.nwlink.com/~donclark/hrd/learning/id/bloom_taxonomy.jpg, 12. 5. 2011 1.3. Studijní obor Cestovní ruch a volný čas Studijní obor Cestovní ruch a volný čas je vyučován na bakalářském i magisterském stupni studia. V následující kapitole je přiblíženo, jaké předměty a kurzy musí studenti v jednotlivých semestrech absolvovat. V rámci bakalářského stupně studia jsou první tři semestry studijního programu Cestovní ruch a volný čas zaměřené na obecné ekonomické předměty jako management, personální management, účetnictví, manažerské účetnictví, marketing, mikroekonomie, makroekonomie, softwarové aplikace, právo a jejich teoretické zvládnutí. Dále studenti získávají vědomosti ve specializovaných předmětech na cestovní ruch – hotelový management, dopravní management, management cestovních kanceláří a obchodní cestovní ruch, cestovní ruch a volný čas, mezinárodní cestovní ruch a trh volného času, spotřební chování účastníků cestovního ruchu. Také musí absolvovat předměty – výzkumné metody, výzkumný seminář, akademické psaní, statistika, marketingový výzkum. Nechybí ani získávání tzv. měkkých dovedností, na něž se soustředí předměty trénink osobních dovedností a mezikulturní management. Ve třetím semestru mají dále studenti možnost absolvovat semestr výuky na zahraniční spolupracující univerzitě.
264
Ve čtvrtém semestru má každý student povinnost zajistit si zahraniční pracovní stáž alespoň po dobu 22 týdnů. Hlavní podmínkou schválení pracovního pobytu je povinnost absolvovat tuto stáž v jiné než německy mluvící zemi. Studenti při výběru vhodného zaměstnavatele vybírají z databáze spolupracujících subjektů z celého světa, seznam čítá více než 800 společností zaměřených na cestovní ruch z více než 70 zemí světa. Studenti mají možnost získat zaměstnání v oblasti destinačního managementu, v rámci mezinárodních hotelových řetězců (Hilton, Intercontinental, Marriott, Four Season, Kempinski atd.), u aerolinií (Austrian Airlines, British Airways, Emirates, KLM, Lufthansa atd.), v zahraničních centrálách cestovního ruchu, v cestovních kancelářích, v kongresových centrech, v organizacích cestovního ruchu (ETC, UN WTO atd.) apod. Tato pracovní cesta studentům velmi často otevírá další pracovní možnosti v budoucnu, většina studentů po úspěšném absolvování pracovního programu získá dlouhodobý kontrakt s danou společností a má zajištěné zaměstnání již během studia. V posledních dvou semestrech výuky již studenti prokazují své teoretické znalosti a praktické dovednosti získané díky zahraniční pracovní stáži. Výuka je především zaměřena na vypracování studií a projektů pro potřeby podnikatelů a jiných institucí cestovního ruchu, v nichž studenti aplikují dosažené teoretické znalosti v praxi a současně poskytují podnikatelům cenné podklady využitelné pro jejich další podnikatelskou činnost. Projekty jsou zaměřené na následující oblasti – event management, sportovní cestovní ruch, tvorba produktů cestovního ruchu, kulturní cestovní ruch, kongresový cestovní ruch, lázeňství a spa, udržitelný cestovní ruch, destinační management a e-turismus. Na magisterském stupni studia je již velká pozornost věnována výzkumným pracem a projektům. Studenti musí absolvovat vybrané povinné předměty – design, projektový management, management udržitelného cestovního ruchu, marketing a komunikační management. Dále mají možnost výběru specializovaných předmětů opět zaměřených na cestovní ruch dle jejich preferencí a budoucího pracovního zaměření. Při zpracování výzkumných projektů pracují ve skupinách po 10 studentech, musí prokázat schopnost týmové spolupráce. Ve výzkumných projektech již využívají nejen teoretických znalostí a schopnosti jejich aplikace do reálných podmínek trhu, ale i analýzu vybraného trhu, hodnocení současných a budoucích možností rozvoje daného trhu, z čehož následně vypracovávají návrhy na zlepšení a připravují nové možnosti rozvoje (vše v souladu s principy Bloom´s taxonomy). Výuku v rámci bakalářského i magisterského studia zabezpečují nejen akademičtí pracovníci, ale i odborníci z praxe, kteří umožní studentům náhled na praktické problémy, které během řízení podniku či organizace mohou nastat. Aktivní účast na výuce je povinná, studenti jsou nuceni sledovat současné trendy v oblasti cestovního ruchu a dále je zohledňovat při zpracování výzkumných prací. Jedním z nejdůležitějších principů, které je třeba uplatňovat ve všech oborech činnosti je i udržitelnost. Udržitelný přístup k cestovnímu ruchu a udržitelný management všech podnikatelských činností je výzvou a podmínkou, která zabezpečí dlouhodobé fungování a zajistí kvalitu a konkurenceschopnost. Studenti jsou aktivně nabádáni a motivování k udržitelným aktivitám a též je musí zohledňovat ve svých výzkumných pracech. Vzhledem k vysokému počtu zájemců o studium, jsou studenti vybíráni na základě výsledků přijímacích pohovorů, které mají vyzkoušet znalosti jazyků a osobní předpoklady pro studium. Dle poskytnutých podkladů v rámci přijímacího řízení uspěje pouze 60 studentů ze 400 kandidátů. Do každého ročníku se tedy nabírá 60 studentů, kteří jsou dále rozdělení do
265
dvou tříd po 30 studentech, tudíž je zabezpečen individuální přístup a zajištěna intenzivní příprava. 2.
VLASTNÍ ZKUŠENOST ZÍSKANÁ PŘI NÁVŠTĚVĚ UNIVERZITY V KREMS
Vlastní návštěva a možnost výuky na Univerzitě v Krems pomohla nahlédnout blíže do systému fungování této univerzity. Během třídenního pobytu nebylo možné získat ucelený pohled na systém výuky a přístup pedagogů a studentů, i přesto tato zkušenost přinesla nemálo nových podnětů, které mohou být inspirací i pro pedagogy v České republice. Výuka byla zabezpečena u studentů magisterského programu. Také bylo vedoucím katedry DI Wolfgangem Vrzalem, MBA umožněno zúčastnit se a sledovat průběh výuky strategického managementu. Stěžejním atributem celého magisterského stupně studia je intenzivní propojenost s praxí a snaha naučit studenty schopnosti řešit reálné problémy skutečných podnikatelských subjektů. Na první přednášce jsou studenti rozděleni do tří pracovních skupin po 10 studentech a mají za úkol během semestru pracovat na výzkumném projektu zaměřeném na fungování institucí a podnikatelských subjektů v Krems a blízkém okolí. V každé následující hodině, která trvá 120 minut, je 60 minut věnováno vysvětlení teoretického rámce jednotlivých přístupů k managementu a strategickému řízení, který je vodítkem při zpracování jednotlivých bodů práce. Následujících 60 minut je věnováno diskusi a komunikaci v rámci skupiny o dalším vývoji zpracování projektu, je možnost prokonzultovat jednotlivé body a problémové okruhy s pedagogem. Celá práce na projektu je koncem semestru uzavřena workshopem, kdy jsou do školy pozvání představitelé podnikatelů a jsou jim výstupy práce studentů prezentovány současně s návrhy dalšího zlepšení. V tomto semestru studenti zpracovávají tři projekty. Cílem prvního projektu je zjistit míru úspěšnosti vybraného hotelového řetězce sídlícího v Krems. Studenti mají za úkol zhodnotit současnou pozici hotelu na konkurenčním trhu ubytovacích služeb v Krems a navrhnout další kroky do budoucna, které by zajistily úspěch, vyšší návštěvnost a plnění strategických cílů. Při zpracování projektu jsou povinni uplatnit teoretické znalosti strategického managementu. Studenti během semestru provádí průzkum trhu, konkurence a poptávky, mají možnost získávat informace přímo od majitelů a zaměstnanců hotelu, mají přístup k interním informacím a z nich potom zpracovávají výsledný projekt. Druhý projekt se týká vypracování marketingové koncepce rozvoje Organizace cestovního ruchu v Krems (Krems Tourism Board). Studenti mají za úkol navrhnout, jaké aktivity by tato organizace měla vyvíjet do budoucna. Sledují, nakolik je zabezpečena spolupráce této asociace s podnikateli v cestovním ruchu, zda je postavena na bázi kvalitní spolupráce a funkčního destinačního managementu. Z dosavadní práce studentů dle aktivní diskuse v hodině vyplynulo, že organizace cestovního ruchu se studenty nebyla ochotna příliš spolupracovat a neposkytla jim veškeré podklady nutné ke zpracování podrobné studie. Z těchto závěrů lze usuzovat, že schopnost spolupráce je této organizaci cizí. Pro zpracování posledního projektu byla škola oslovena jejímž cílem je prorazit na rakouský trh a zjistit, zda je volnočasové aktivitě. Studenti prováděli průzkum trhu, zjišťovali zájem o tyto aktivity z pohledu rakouských
266
bikerskou společností z Austrálie, rakouská společnost otevřena této jehož prostřednictvím mimo jiné občanů. Výsledky dotazníkového
šetření také ukázaly možnosti, jak oslovit rakouskou klientelu, jak ji přilákat a přiblížit jí tento druh sportu. Práce na těchto projektech vyžaduje schopnost kvalitní a úzké spolupráce jednotlivých členů týmu, ochotu věnovat jí patřičný čas a získávat informace přímo v terénu. Dle slov vedoucího katedry studenti tuto práci berou jako příležitost ukázat své přednosti a znalosti v oboru, uvědomují si důležitost kvalitního zpracování práce, která bude následně využita pro potřeby vybraných institucí i do budoucna. V neposlední řadě tím vhodně reprezentují školu a mají možnost navázat blízkou spolupráci s praxí již během studia a tím následně usnadněnou pozici na trhu práce. Poslední den pobytu v Rakousku byla nabídnuta možnost zapojit se společně se studenty do pracovního workshopu organizovaného v rámci předmětu udržitelný cestovní ruch, který byl realizován v národním parku Burgenland a byl plně v režii studentů. Udržitelný cestovní ruch je na univerzitě v Krems vyučován jak na bakalářském, tak na magisterském stupni studia, vždy jako dvousemestrální. V prvním semestru jsou studenti obeznámeni s terminologií, základními pojmy a modely udržitelnosti, jsou jim vysvětleny indikátory cestovního ruchu, jejich využitelnost a nutnost jejich monitorování v destinacích cestovního ruchu. Druhý semestr už je praktického charakteru, studenti opět pracují v 10 členných skupinách. Každá skupina má za úkol zanalyzovat vybraný národní park v Rakousku a vytvořit plán rozvoje cestovního ruchu v souladu s udržitelným rozvojem. Aby studenti získali aktuální informace o současných aktivitách vybraných skupin podnikatelů, zástupců národního parku, představitelů destinačního managementu dané oblasti a dalších osob zapojených do činností souvisejících s cestovním ruchem, jsou povinni zorganizovat workshop, kam přizvou k aktivní účasti všechny zainteresované osoby s cílem diskutovat o problémech daného regionu a pochopit úskalí formující se spolupráce. Workshop se většinou uskutečňuje v prostorách návštěvnických center nebo informačních středisek v dané oblasti. Úkolem studentů je zkontaktovat a oslovit všechny participující osoby a požádat je o spolupráci a ochotu sdělit bližší informace o principu fungování národního parku. Studenti domluví prostory, v nichž se bude workshop konat, zajistí, kdo bude v rámci workshopu vystupovat, sami zabezpečí moderování celé akce a připraví okruhy témat, která se budou diskutovat. Workshop v Burgenland se konal v pátek 6. 5. od 10h v návštěvnickém centru v srdci národního parku. Studenti se na místo konání dopravovali sami. V dopoledních hodinách byla připravena série přednášek, kterou zabezpečili představitelé správy národního parku. Obeznámili studenty se specifiky fungování národního parku, zmínili také limity, které je třeba při formování aktivit cestovního ruchu brát na zřetel. Národní park Burgenland se rozkládá na východní části Rakouska a zasahuje významně i na maďarskou stranu hranic, což s sebou nese vyšší požadavky na spolupráci a koordinaci všech ochranářských aktivit. Národní park Burgenland je významný tím, že je křižovatkou cest stěhovavých ptáků, tedy lokalitou bohatou na výskyt nejrůznějších druhů ptactva. Přesuny ptactva jsou nejmasivnější v květnu, kdy je národní park hojně navštěvován turisty i výletníky, kteří mají možnost z pozorovacích míst sledovat tuto nádhernou podívanou. Národní park má i další atraktivity, které mohou oslovit projíždějící návštěvníky a upoutat jejich pozornost i na delší dobu. Burgenland je významná vinařská oblast, která se pyšní též specifickou regionální gastronomií a kulturními zvláštnostmi s prvky maďarského folklóru, které jsou pozůstatkem dob, kdy tato oblast byla součástí Maďarska. Také je ideálním místem pro provozování všemožných vodních sportů. Velkou část národního parku zaujímá vodní plocha Neusiedler See vhodná pro jachting, windsurfing či rybaření.
267
Na základě zajímavé a poutavé přednášky si studenti mohli udělat obrázek o přístupu zástupců národního parku k jeho ochraně a mohli se přesvědčit, že se rozhodně nesnaží chránit národní park na úkor rozvoje cestovního ruchu v dané oblasti. Ze slov představitelů národního parku také vyplynuly nejzásadnější slabiny, s nimiž se při realizaci aktivit cestovního ruchu potýkají. I když dochází každoročně k nárůstu návštěvnosti národního parku (největší boom nastal i přes nepřízeň počasí v letních měsících loňského roku), přesto nejsou ubytovací kapacity plně využívány. Tento fakt si vysvětlují tím, že velkou část návštěvníků národního parku tvoří výletníci, kteří zde stráví jeden den, aniž by se ubytovali. Navíc většinou neutratí ani žádné finanční prostředky, protože přijíždějí primárně pozorovat a fotografovat ptactvo. V odpoledních hodinách se workshop přesunul do místního informačního centra v Illmitz, kde se v odpoledním programu chopili slova zástupci organizace cestovního ruchu a představili studentům návštěvnické karty a další marketingové nástroje, které mají přimět návštěvníky k delšímu, alespoň 5 dennímu pobytu. Dále studenti získali představu o profilu návštěvníků národního parku a jejich preferencích. Byly rozdány reklamní prospekty a jiné materiály, které jsou k dispozici ve více jazykových mutacích. Poslední část workshopu se konala v restauraci hotelu Post v městečku Illmitz, kde byl studentům přiblížen přístup podnikatelů k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. Ze zjištěných informací a poznatků mohli studenti pochopit, jak prakticky udržitelný rozvoj cestovního ruchu v destinaci funguje. Studenti měli také možnost ochutnat víno z místní produkce. Workshop umožnil studentům nahlédnout do reálných podmínek systému řízení destinace. Ze zjištěných informací budou studenti zpracovávat studii, jejímž prostřednictvím mají identifikovat současný stav udržitelnosti destinace s použitím indikátorů cestovního ruchu, dále navrhovat, jaké iniciativy mají jednotlivé zájmové skupiny vyvíjet do budoucna, aby destinaci přiblížili ještě více směrem k udržitelnosti. Po zpracování výstupů z workshopu budou výsledky zkoumání prezentovány studenty všem představitelům národního parku a poté dány k dispozici v písemné podobě k zvážení a následné implementaci. 2.1. Možnosti využití rakouského modelu výuky v prostředí českých vysokých škol Na základě výše popsaných příkladů přístupu pedagogů ke studentům na univerzitě v Krems lze vyvodit určité závěry a doporučení i pro české vysoké školy. I když české vysokoškolské prostředí vykazuje oproti výše uvedenému příkladu univerzity v Krems určité rozdíly, přesto lze najít možnosti, jak této inspirace využít právě pro potřeby výuky předmětů zaměřených na cestovní ruch. Samozřejmě při sestavování návrhu na implementaci jednotlivých kroků ve výuce je třeba zohlednit, zda jde o vysokou školu státní či soukromou. Každá má jiný finanční rozpočet, každá má jiné vstupní požadavky na znalosti studentů a také jiná měřítka na celkové počty přijímaných studentů do ročníku, s čímž souvisí i počty studentů ve třídě. V neposlední řadě je třeba připustit, že mnoho výše uvedených aktivit je již možné pozorovat i v rámci českého vysokého školství, ovšem zatím ne v takové míře a intenzitě, jak bylo popsáno na příkladu univerzity v Krems. Následující návrhy a shrnutí závěrů jsou obecným vyústěním práce bez zohlednění typu a zaměření vysoké školy, proto některé body jsou aplikovatelné pro všechny druhy škol, jiné nikoliv.
268
Jak již bylo uvedeno, většina českých vysokých škol si je vědoma nutnosti zapojit studenty do praxe již během studia, po studentech je vyžadováno, aby absolvovali alespoň dvouměsíční praxi v oboru. Jako potvrzení o účasti postačí schválený a podpisem stvrzený doklad zaměstnavatele, že student tuto praxi u něho vykonával. Vysoká škola většinou nepomáhá studentům při výběru vhodného zaměstnavatele, ani nedisponuje databází spolupracujících podniků a institucí. Studenti mají ztíženou pozici. Veškeré formality si musí zajišťovat sami, nehledě na to, že většinou nebývá nikým kontrolováno, zda praxe přispěla nějak k prohloubení znalostí studenta a byla přínosem. Určitě by bylo vhodné motivovat studenty k absolvování alespoň půlroční praxe v zahraničí, aby si osvojili i jazykové dovednosti a znalosti odborné terminologie. Také by české vysoké školy mohly zahájit spolupráci se zahraničními firmami, pro které může být tento typ spolupráce kvalitní reklamou. Pro studenty z toho naopak plynou výhody v možnosti výběru zaměstnavatele dle svých preferencí a priorit. Také by mělo být naprostou přirozeností a pravidlem umožňovat studentům studium odborných předmětů cestovního ruchu v cizích jazycích, případně akreditovat celý studijní obor v cizím jazyce. Obzvláště v oblasti cestovního ruchu je kvalitní znalost jazyků prvotním předpokladem uplatnění v praxi. Další návrhy k zamyšlení se týkají schopnosti aktivněji zapojit studenty do výuky. To není v rakouském vzdělávacím modelu ničím neobvyklým, na studenty je nahlíženo jako na rovnocenné partnery a diskuse během výuky je vyžadována. Aby bylo docíleno kvalitních výsledků, je nutné pracovat se studenty v menších skupinách a intenzivněji. Ideální počet je 30 studentů ve třídě. Další doporučení se týká užší vazby a propojenosti s praxí. Obzvláště v magisterském stupni studia je třeba studenty naučit teoretické pojmy aplikovat v praxi a uplatňovat znalosti na příkladech reálných podnikatelských subjektů. Opět je nutné zabezpečit intenzivní výuku v malých skupinách. Aby studenty práce na výzkumných projektech zaujala, je vhodné umožnit jim vybrat si, který projekt nejvíce odpovídá jejich profilovému zaměření. Je třeba si uvědomit, že tento typ výuky s sebou nese i vyšší nároky na studenty i pedagogy. Nedostatečná teoretická průprava studentů, která by znemožnila kvalitní práci na projektech, může naprosto podkopat veškerou snahu o zpracování využitelných výsledků. Je všeobecně známo, že znalostní úroveň studentů se v posledních letech zhoršuje a tím se i běžné požadavky na studenty stávají stále obtížněji dosažitelné. Jediným řešením je sledovat znalostní úroveň přijímaných studentů a vyžadovat přijímací řízení. Dalším slabým místem může být nedostatečná znalost odborných předmětů jako marketing, management apod. a neschopnost obecné poznatky uplatnit a aplikovat v cestovním ruchu. Velmi často bývají tyto předměty zabezpečeny jinou katedrou a jsou uchopeny v obecné rovině bez návaznosti na cestovní ruch. Aby bylo možné se studenty pracovat na kvalitní úrovni, doporučuje se vždy hodinu zahájit krátkým uvedením do problematiky a opakováním s aktivním zapojením studentů. Tento přístup k výuce ovšem klade vyšší požadavky i na pedagogy, nejen z hlediska znalostního. Jejich povinností je kontaktovat představitele a významné hráče v cestovním ruchu a komunikovat o možnostech spolupráce. Je proto vhodné, aby vyučující měli užší vazbu k praxi a využívali absolventů školy k navázání dalších kontaktů pro zahájení spolupráce.
269
Na druhou stranu je zapotřebí, aby i ze strany podnikatelů a organizací cestovního ruchu existovala snaha zahájit diskusi a začít spolupracovat, což vyžaduje mimo jiné ochotu věnovat přípravám a realizaci jednotlivých projektů čas. Časová a finanční náročnost spolupráce může podnikatele od poskytování pracovních stáží a zahájení spolupráce při zpracování výzkumných prací odradit. Proto by bylo vhodné podnikatelům vysvětlit přínosy, které pro ně ze vzájemné spolupráce plynou. Během půlroční stáže si mohou studenty prověřit, vyškolit a v budoucnu zaměstnat. V neposlední řadě se mohou prostřednictvím spolupráce s vysokou školou zviditelnit a profitovat z ní. Aby byl tento model výuky realizovatelný i v podmínkách českého vysokého školství, je třeba zabezpečit kvalitní vzdělávání pedagogů, umožnit jim průběžné školení, kurzy, případně výuku cizích jazyků. V neposlední řadě je třeba ve studentech vzbudit proaktivní a zodpovědný přístup ke studiu. Je patrné, že způsob výuky postavený na ilustrování reálných příkladů z praxe, může i samotné studenty více oslovit, neboť svou prací mohou přímo pomoci konkrétnímu subjektu a to je motivuje k zodpovědnosti a kvalitní práci. 2.2. SWOT analýza Z příspěvku přímo vyplynuly silné i slabé stránky rakouského modelu výuky, příležitosti i hrozby, které by se v rámci jeho implementace do českého prostředí mohly objevit. V závěru budou jednotlivé atributy SWOT analýzy shrnuty a zobecněny. Silné stránky rakouského modelu výuky spočívají v zabezpečení kvalitní výuky a v zapojení podnikatelských subjektů a jiných institucí přímo do výuky, což i pro ně může být kvalitní reklamou. S tím úzce souvisí i mezinárodní prestiž, kterou univerzita fungující na těchto principech bezesporu má. Dalším pozitivem je dobrá teoretická, praktická a jazyková průprava budoucích absolventů oboru Cestovní ruch, schopnost uplatnit se na trhu práce, znalost pracovního prostředí, snadnější orientace na trhu cestovního ruchu a větší sebevědomí, které pramení z organizování workshopů, prezentování a týmové spolupráce. Slabé stránky tohoto modelu lze spatřovat ve vysoké náročnosti na zabezpečení kvalitní výuky a pedagogického zázemí, které může být ohroženo nedostatečným financováním veřejných a soukromých vysokých škol. Nízké platy pedagogů často demotivují mladé a perspektivní absolventy zahájit svou kariéru v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Dalším negativem je stále malý zájem o spolupráci ze strany některých subjektů cestovního ruchu a neochota o zapojení se na projektech s vysokými školami. Mezi slabé stránky lze řadit i nízkou úroveň studentů a jejich neochotu organizovat akce a workshopy i mimo výuku. Naopak mezi příležitosti lze zařadit možnost získání mezinárodních kvalitativních standardů ISO 9001 na vysokých školách, zvážit členství v mezinárodních organizacích, získat certifikát od mezinárodních akademických institucí, oslovit nabídkou studia v cizím jazyce i zahraniční studenty, získat image kvalitní vzdělávací instituce a tím posílit svou pozici na vysoce konkurenčním vysokoškolském trhu. Také zavedením školného zvýšit pro státní vysoké školy finanční prostředky. Naopak hrozbu může představovat úbytek kvalitních studentů, ale také pokles erudovaných pedagogů, kteří by zvládali výuku v cizím jazyce a měli kontakty na podnikatele a jiné organizace cestovního ruchu. Jako hrozbu je třeba vidět i klesající zájem ze strany podnikatelů zahájit dlouhodobou spolupráci se školami.
270
ZÁVĚR V práci je poukázáno na přístup k výuce v zahraničí, konkrétně je přiblížen model výuky v rakouské univerzitě v Krems. Práce zcela vychází z vlastního pozorování a zkušeností nabitých po absolvování třídenního výukového programu v této univerzitě. Ač během tak krátké doby nebylo možné získat podrobné informace a plně nahlédnout do chodu celé školy, přesto se podařilo zjistit a vypozorovat, jak by se mohly i vysoké školy v České republice poučit a inspirovat z tohoto kvalitně fungujícího systému. Hlavním přínosem celé práce je poukázání na to, že univerzita v Krems se snaží studentům nabídnout nejen kvalitní výuku přednášenou v anglickém jazyce, chce studenty také přinutit k aktivní účasti na hodinách a po získání základních znalostí v oboru také naučit schopnosti aplikovat nabité vědomosti v praxi, čehož dosahuje úzkou spoluprací s podnikatelskými subjekty a dalšími organizacemi figurujícími v cestovním ruchu. Ač je pro studenty i pedagogy taková výuka náročná nejen na čas, ale i na přípravu, z průzkumu a sledování uplatnění absolventů této vysoké školy vyplývá, že většina vystudovaných nemá problém s nalezením kvalitního zaměstnání v oboru. Mnoho studentů se prosadí již během studia a upozorní na sebe při zpracovávání výzkumných prací pro podnikatele. Bývá také obvyklé, že absolventi univerzity v Krems po získání vhodného zaměstnání dále s akademickou půdou spolupracují a umožňují novým studentům absolvovat pracovní stáže právě u nich. Databáze spolupracujících subjektů se tak rychle rozrůstá a každým rokem mají studenti rozšířené možnosti uplatnění. Budou-li i další školy pracovat na bázi kvality a spolupráce, bude se i přístup jednotlivců a společnosti odvíjet na kvalitních základech. ZDROJE 1 Clark, D. (2010), Blooms Taxonomy of Learning Domains [Online], ztažené 13. května 2011, z http://www.nwlink.com/~donclark/hrd/bloom.html 2 FH Krems (2011) University of Applied Science, Austria [Online], ztažené 13. května 2011, z http://www.fh-krems.ac.at/en/studying/bachelor/tourism-and-leisure-management 3 Tajcova, V. (2009), Profil KCR [Online], ztažené 13. května 2011, z http://kcr.vse.cz/informace-o-katedre/profil-katedry/ Kontaktní údaje: Ing. Hana Zábranská Vysoká škola obchodní v Praze Spálená 76/14 110 00 Praha 1 [email protected]
271