Uèební texty. pro vedoucí a instruktory kolektivù mladých hasièù. Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska

Uèební texty

pro vedoucí a instruktory kolektivù mladých hasièù

Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska Studijní materiál pro pøípravu vedoucích a instruktorù kolektivù mladých hasièù k získání kvalifikace III. a II. stupnì

Kolektiv autorù SH ÈMS 2008

Úvod

V roce milénia se našemu sdružení podaøilo díky obrovské iniciativì Milana Novotného vydat „první“ Uèební texty pro instruktory a vedoucí kolektivù mladých hasièù. Byly vytvoøeny na základì nepøedstavitelného úsilí autora samotného i jeho kolegù. Je smutnou høíèkou osudu, že Milan Novotný opustil tento svìt døíve, než mohl své znalosti, zkušenosti a dovednosti pøedat nám ostatním v dalších publikacích a textech. Úcta a vdìènost, kterou mu chci vyjádøit prostøednictvím tìchto pár øádkù, je nepopsatelná. Dìkuji a vzpomínám. Publikace, která se vám dostává do rukou, je volným pokraèováním textù výše zmínìných. Pøináší základní pøehled vìdomostní skladby pro vedoucí a instruktory kolektivù mladých hasièù SH ÈMS. Pilíøem k tvorbì tìchto modernizovaných uèebních textù byla samozøejmì publikace pùvodní z roku 2000. V jednotlivých kapitolách došlo k aktualizaci potøebných dat, nìkteré kapitoly byly nahrazeny, jiné doplnìny. Uèební texty neobsahují samy o sobì komplexní sbírku dat potøebných pro èinnost vedoucího èi instruktora. Jsou však zásadním pojítkem mezi jednotlivými uèebními materiály, které jsou nezbytné ke globální vzdìlanosti odpovìdného vedoucího a instruktora kolektivù mládeže SH ÈMS. Lidská snaha je pouze abstraktní pojem, s pomocí kterého se kolektiv autorù snažil vytvoøit sice amatérské dílo, ovšem s profesionální aspirací. Mé podìkování patøí zejména Katce Orgoníkové, která má z nás všech lví podíl na tom, že tyto uèební texty spatøily svìtlo svìta, a pak také vám všem, kteøí je držíte v rukou. Vaše práce byla impulsem k tomu, že jsou potøebné. Byly tvoøeny pro vás s dobrou vírou, že si v nich každý najdete aspoò malý kousek z toho, co je pro vaši práci prospìšné. Pøíjemné chvíle s novou publikací vám pøeje Monika Homolková–Nìmeèková

Obsah 1. Historie boje s ohnìm ................................................................................................................................................. 7 2. Historie hasièského mládí .......................................................................................................................................... 8 3. Stanovy SH ÈMS ..................................................................................................................................................... 11 4. Statut odborných rad ................................................................................................................................................ 13 5. Statut vyznamenání .................................................................................................................................................. 15 6. Stejnokrojový pøedpis ............................................................................................................................................... 17 7. Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù ........................................................................................................ 19 8. Smìrnice letní školy instruktorù .............................................................................................................................. 25 9. Hasièské minimum vedoucího ................................................................................................................................. 27 10. Cvièební øád ........................................................................................................................................................... 31 11. Námìty k celoroèní èinnosti kolektivù mladých hasièù ........................................................................................ 37 12. Hra Plamen ............................................................................................................................................................. 39 13. Èinnost dorostu ...................................................................................................................................................... 41 14. Vzdìlávací systém mládeže SH ÈMS .................................................................................................................... 43 15. Práce s dìtmi pøedškolního vìku ........................................................................................................................... 45 16. Pedagogika ............................................................................................................................................................. 49 17. Psychologie ............................................................................................................................................................. 53 18. Zdravovìda ............................................................................................................................................................. 67 19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi ......................................................................................................................... 77 20. Nebojte se topografie .............................................................................................................................................. 99 21. Ohnì a ohništì ..................................................................................................................................................... 109 22. Zásady pobytu v pøírodì ....................................................................................................................................... 113 23. Uzlování ............................................................................................................................................................... 119 24. Struènì o táborech ................................................................................................................................................ 121 25. Divadlo a scénky .................................................................................................................................................. 125 26. O dìtské tvoøivosti ............................................................................................................................................... 127 27. Vycházky a výlety ................................................................................................................................................. 131 28. Základní dokumentace ......................................................................................................................................... 133 29. Kroniky ................................................................................................................................................................. 135 30. Právní minimum .................................................................................................................................................. 137 31. Základy hospodaøení ............................................................................................................................................ 141 32. O nezbytnosti ekologie ......................................................................................................................................... 145 33. Pojednání o závislosti na drogách ........................................................................................................................ 147 34. Aby to fungovalo .................................................................................................................................................. 149 35. Slovník cizích slov a pojmù ................................................................................................................................. 153

Nezbytné studijní materiály, které doplòují tyto texty: Smìrnice pro celoroèní èinnost kolektivù mladých hasièù, SH ÈMS, aktuální verze Smìrnice pro celoroèní èinnost dorostu SH ÈMS, SH ÈMS, aktuální verze Soubor pøedpisù SH ÈMS, aktuální verze Malý prùvodce plnìním odznakù odborností, SH ÈMS, 2009 Malý rádce mladého hasièe, SH ÈMS, 2000 Tábory a jiné zotavovací akce, NIDM, aktuální verze Kolektiv autorù: Kateøina Orgoníková, Monika Homolková–Nìmeèková, Milan Kligl, Miroslava Halašová, Jan Muška, Šárka Èeròáková, Jiøí Požár, Josef Orgoník, Antonín Madìra, Martina Crháková, Jitka Fabianová, Dana Vilímková, Eva Vilímková V textech jsou použity formulace a výòatky z veøejnì dostupných materiálù. 6

1

1. Historie boje s ohnìm Za tisíce let existence lidstva se èlovìk nauèil oheò zakládat i ovládat. Pøesto se mu však nìkdy vymkl z rukou a èasto došlo, ale i dosud dochází, k požárùm. Proto také i v dávné historii nalézáme první stopy organizovaného boje  proti požárùm v Egyptì, Asýrii, Babylónì. Ve starém Øecku byla dokonce zkonstruována první støíkaèka vìhlasným matematikem Ktésibem (3. stol. pø. n. l.). První protipožární opatøení ve starém Øímì pocházela z roku 21 pø. n. l. Asi 600 vycvièených otrokù pro boj s ohnìm nestaèilo. Proto císaø Augustus zøídil bezpeènostní oddíl v poètu 7000 mužù. Výzbroj byla jednoduchá – uniforma, pøilba, žebøíky, bourací náèiní, vìdra na vodu, metly, støíkaèky (šlo pravdìpodobnì o jednoválcové pumpy). V èele útvaru stál prefectus collegii, jehož postavení bylo odpovídající dnešní funkci velitele. V dalších stoletích vývoj požární ochrany zaostával. Šlechta bydlela na hradech a zámcích a nemìla zájem na vývoji a ochranì vesnic a støedovìkých mìst. Hasební zásady byly znaènì primitivní. Jednotlivé cechy mìly za povinnost dodat pøi požárech urèité množství náøadí a osob. Majitelé koní museli dávat spøežení na odvoz vody, požárních žebøíkù a ostatního náøadí.

Podle hasièského øádu z roku 1611 dostal vozka, který pøivezl vodu k ohni jako první, tøi kopy míšeòských. Druhému v poøadí se vyplácela polovina a tøetímu jedna kopa míšeòských. Pilným hasièùm se podávalo na posilnìnou a pro povzbuzení pivo za obecní groš. Úèty v obecních kronikách se vedly takto: za sud piva pøi ohni vypitý – 1 kopu 30 grošù; nebo: za ètyøi konve piva k ohni vzatých 18 grošù. Øemeslníkùm se v 16. století pøísnì pøikazovalo, aby v pøípadì požáru „ihned všeho díla nechali a k ohni spìchali“, „kteøí by pak koli z øemeslníkù, mistøi èi èeládka nešli, pokuty dá mistr 1 kopu míšeòských, èeledín tejden v šatlavì odsedí...“. Za starých dob se velice pøísnì trestalo rabování pøi ohních. Podívejme se do letopisù… „ulévati oheò a pøekážet mu, aby nešel dále“ – o to se odedávna mìli snažit všichni,

kteøí pøišli k ohni. Ale ne vždy se dodržovaly hasièské øády a tak, aè nemìli, pøicházeli nìkteøí k požárùm s prázdnýma rukama nebo „jen ze zelvy“ a nìkdo „vyšel hasit s tím oumyslem, že pokrade“. Takovýto „zlodìjský hasiè“ jak ho nazývali, zpravidla býval i za sebemenší krádež „potrestán na hrdle“. A protože tehdy šlo všechno rychle, hned na místì dostal poberta, co mu patøilo – hodili ho do ohnì. Aby se krádežím pøedešlo, zakazoval se pøístup k požáru cizincùm a neznámým osobám, a litomyšlský øád z roku 1554 hrozil trestem i tomu, „kdo by pøibìhl s mošnou èi pytlem hasit“. V požárních øádech èteme, kolik øemeslníkù, kolik žebøíkù, džberù na vodu apod. musel každý cech dodat k požárùm. Za nedodržení byly pøísné postihy. V 19. století se v našich zemích objevily první pokusy se zakládáním sborù dobrovolných hasièù. V roce 1864 tak vznikl první èeský hasièský sbor ve Velvarech. Po roce 1864 vznikají další dobrovolné hasièské sbory v Roudnici, Nepomuku, Kutné Hoøe, Plaòanech a Táboøe. Pøijetím a schválením stanov tìchto sborù zaèíná organizovaná èinnost hasièstva v èeských zemích. Z historie našich sborù, kronik, obrazového materiálu se mùžeme dobøe informovat o tom, jak se vyvíjela požární technika. Øada pùvodních støíkaèek, hasièského n á ø a d í a jiného velmi cenného matriálu je peèlivì uschována napøíklad v Hasièském muzeu v Pøibyslavi u Havlíèkova Brodu. Øadu exponátù vlastní i nìkteré hasièské sbory na rùzných místech naší republiky. Cena tìchto strojù a výzbroje se nedá dobøe vyèíslit penìzi. Hasièská technika se v našich zemích vyvíjela pomalu. Teprve v 18. a 19. století se objevily první nepatrné krùèky pro zlepšení požárních zásahù. Podívejme se na nìkteré typy techniky z 18. až 20. století Doprava vody na požáøištì bývala v minulosti vždy velice obtížná a zdlouhavá. V prùbìhu 18. století byly do èeských zemí dováženy úèelové koòské povozy jako požární voznice pro dopravu 200 až 400 l vody. Byly pøevážnì francouzských a nìmeckých typù. Jako jedna z prvních v Èechách byla v roce 1750 vyrobena voznice jednoduché konstrukce pro dopravu vody a nìkolika džberù. Požární voznice byla urèena k dopravì vody, zejména z mìstských kašen a studní. Konstrukce a uspoøádání vozu již umožòovaly dopravu vìtšího množství vody (zpravidla v nìkolika sudech), ale i opìracích žebøíkù, trhacích hákù, tlumic, džberù, jednopístové ruèní støíkaèky s otoènou proudnicí a potøebného množství obsluhy. Pøeprava vody, obsluhy a hasièského náøadí se øídila pøísnými pravidly. „Výprava hasièstva má k požáøišti jeti nejkratší cestou a sice ostrým klusem, nikdy cvalem, ponìvadž tento poslednìjší chod, pozùstávající z øady skokù, konì dlouho nevydrží a zbyteènì se uženou.“ 7

1. Historie boje s ohnìm

Pražská obec pøedala v roce 1884 sboru parní støíkaèku od smíchovské firmy R. A. Smekal – první vyrobenou v Èechách. Parní støíkaèky byly pøi svém vzniku považovány za støíkaèky budoucnosti. K vytápìní a k výrobì páry potøebovaly nejménì 20 mi-

8

nut, jejich zásah pøicházel vìtšinou pozdì. Z hlediska hasební taktiky bývaly v boji s požárem platnìjší v obranì (zabránìní rozšíøení požáru), než v útoku (likvidace vlastního ohnì). Pøevozný vysouvací žebøík umožòoval výstup a provádìní zásahù do maximální výšky 18 metrù. Nástavba byla umístìna na otoèné vìži, zajišované v pracovní poloze tøecí pøevodovou brzdou. Konstrukce otoèné vìže byla vybavena dvìma ruèními navijáky pro vyložení žebøíkové sady a její vysouvání. Tøídílná žebøíková sada døevìné konstrukce s kovovým vyztužením mìla bezpeènostní zajišovací západky. Podvozek byl upraven pro manipulaci na malém prostoru, pøední náprava odpérována, zadní brždìna pøevodovou šlapkovou brzdou. Døevìná kola s kovovou obruèí byla ve 20. letech nahrazena koly s pryžovou obruèí. Zaøízení se dopravovalo na místo zásahu koòským potahem nebo požárními tahaèi. V roce 1926 dostala Praha první požární automobil, tak postupnì z vozového parku pražského hasièstva vymizely koòské potahy. V dalších letech až do okupace Èeskoslovenska v bøeznu 1939 nedošlo ve vývoji požární techniky k žádným podstatnìjším zmìnám. V pøevážné èásti republiky pøijíždìla k požárùm stále ještì hasièská vozidla tažená koòmi. 

2

2. Historie hasièského mládí Poèátky práce s mládeží u dobrovolných hasièù v minulém století (do roku 1918) Na rozhraní století zaèínají vznikat v hasièských sborech jinošské hasièské èety. Ale již mnoho desítek let pøed tím došlo k prvému pokusu o organizování mladých. Ve vìstníku zemské ústøední hasièské jednoty království Èeského publikoval své pøíspìvky Zdenìk Koutek. Ten velmi podrobnì popsal záslužnou èinnost sedleckého (Sedlec u Kutné Hory) faráøe Jana Ceybky, který již v roce 1836 pøedložil biskupské konsistoøi „navedení, jak si má poèínati mládež pøi ohni“. V hasièském kalendáøi z roku 1905 byly uvedeny zásady k zakládání a èinnosti jinošských družin dobrovolných hasièských sborù. I pøes snahy nìkterých sborù a iniciativních jednotlivcù nedocházelo k širšímu rozvoji jinošských skupin. Aèkoli byla v èeském hasièstvu øada uèitelù, nebyl zpracován ucelený systém výchovy a výcviku a nebyl ani vytváøen potøebný tlak na sbory k zakládání mládežnických kolektivù. Zemská ústøední hasièská jednota již v roce 1902 schválila návrh uèitele z Èeské Tøebové J. B. Hubálka „o zøizování jinošských skupin“. Tento dokument mìl název „Pravidla, dle nichž lze zøizovati a spravovati jinošské družiny pøi sborech hasièských“. Obsahovala doporuèení, že pøijímat do družin lze chlapce od 15 let se svolením otce a souèasnì byla zamìøena  na mravní a národní výchovu, teoretický a praktický výcvik. Tento návrh se v praxi pøíliš neujal. V roce 1912 se zemská ústøední jednota znovu vrací k iniciativì J. B. Hubálka a vydává brožuru „Jinošské družiny pøi sborech dobrovolných hasièù“. V této pøíruèce se projevuje vliv anglického skautingu. Tedy nejen hasièská odbornost, ale i sport, kultura, poznávání vlasti, prùmyslu a zemìdìlství. Pøijímáni byli chlapci ve vìku od 14 do 17 let s povolením otce. Souèástí praktického výcviku bylo cvièení s krátkým žebøíkem, obsluha ètyøkolové støíkaèky, støíkaèek džberových, puntových a berlovek, požárních hydrantù, výcvik s hadicemi a první pomoc. Je možné konstatovat, že v minulém století a na zaèátku 20. století byly v naší zemi položeny základy práce s mladými v hasièských sborech.

Práce s mládeží v období Èeskoslovenské republiky (1918–1938) Po první svìtové válce zùstala situace obdobná jako pøed ní. V roce 1923 pracovalo u 4 415 èeských sborù pouze 44 jinošských družin se 424 èleny. Opìt se objevují stesky na nedostatek mladých èlenù. J. Procházka, náèelník dorostu karlínské župy, seznamuje v Hasièských rozhledech v roce 1932 se systémem práce dorostu ve své župì v èlánku „Výcvik a výchova hasièského dorostu“. Obsah byl obdobný Hubálkovì metodice z roku 1912. Na poèátku 30. let se vytváøely žákovské odbory ès. hasièstva, které podléhaly schválení okresnímu školnímu výboru. Od roku 1934 je patrný urèitý rozvoj družin dìtí a dorostu, nebo je v té dobì kladen dùraz na brannou výchovu vzhledem k vývoji v sousedním Nìmecku. Èasopis Hasièské rozhledy uveøejòuje v jednotlivých èíslech „hodiny zatímního programu výcviku dorostu“, který se však již nepodaøilo zpracovat v program stálý. Byl rozdìlen na vìkové kategorie 6–14 let a 14–17 let. Byla rozvíjena poøadová pøíprava, tìlesná a branná výchova, hasièská a samaritánská výchova, rekreace a bylo vytyèováno mravní heslo týdne. Mládí v dobrovolných hasièských sborech v období fašistické okupace (1939–1945) Situace ve vzniklém Protektorátu Èechy a Morava se dotkla i samotné èinnosti hasièstva. Dne 31. 3. 1939 vláda naøídila, že všechny spolky musí hlásit, že chtìjí nadále vyvíjet svoji èinnost, jinak že zanikají. 15. kvìtna 1939 oznámilo ministerstvo vnitra, že povolenou složkou v Protektorátu se stává Svaz èeského hasièstva v Èechách a na Moravì se sídlem v Praze. V letech 1939– 1944 byla vydána øada naøízení, která rùzným zpùsobem upravovala a omezovala èinnost hasièských sborù. Péèe o dorost však nezaostávala. V roce 1939 vyšla pøíruèka pro vedoucí hasièského dorostu. Pøíruèka pøinesla organizaèní øád odborù dorostu a žactva dobrovolných hasièských sborù. Vliv podmínek, ve kterých se nacházelo èeské hasièstvo v dobì okupace, se pøirozenì projevil na poklesu poètu èlenù žákovských a dorosteneckých družstev. Hasièský dorost v letech 1945–1990 10. 6. 1945 zasedala v Praze Zemská hasièská jednota. Obsahem jejího jednání bylo pøijetí úkolù obnovy hasièstva v Èechách a na Moravì. Zvolen byl i zpravodaj pro dorost a žactvo. V roce 1945 byla zvolena dorostová komise. Ta své úkoly charakterizovala takto: vykonat všechny administrativní práce související s èinností dorostu, zpracovat cvièební a služební øád dorostu, jednotný výcvikový program, zavést jednotný kroj, zabezpeèit nábor dorostu a vycvièit dostateèný poèet jejich vedoucích. V následujícím období, konkrétnì od roku 1946, byly hasièské sbory vyzývány k tomu, aby získávaly mládež na ško9

2. Historie hasièského mládí

lách. Po dohodì s øediteli škol organizovaly návštìvy školních dìtí v hasièských zbrojnicích, organizovaly veøejná hasièská cvièení a pøi této pøíležitosti náborovaly mladé èleny. Bylo zdùrazòováno, že Svaz èeské mládeže má své skupiny témìø v každé obci a že ve spolupráci s nimi je možné provádìt výchovu mladých mužù a dívek ve prospìch hasièské myšlenky a cílù. V roce 1948 existovalo v obcích a mìstech Èeskoslovenské republiky 14 300 hasièských sborù se 328 914 èleny. Ústøedím ès. hasièstva byly vydávány mìsíèní programy zamìstnávání dorostu. Zahrnovaly jak odborný výcvik a teorii, tìlesná a poøadová cvièení, tak i obèanskou výchovu, kulturní èinnost, poøádání výletù apod. V dubnu roku 1949 došlo ke slouèení národních svazù mládeže a byla vytvoøena jednotná celostátní organizace mládeže – Èeskoslovenský svaz mládeže. Vznikla i jednotná dìtská organizace – Pionýrská organizace. Byla vytvoøena širší platforma spolupráce hasièských jednot i vyšších hasièských orgánù s organizacemi ÈSM, Pionýrské organizace a jejich orgány. V 50. letech dochází postupnì k rozvoji dìtských a dorosteneckých hasièských kolektivù, zejména pak pionýrských oddílù. V tìch jednotách, kde byly ustaveny pionýrské oddíly, byla soustøedìna pozornost na èinnost kroužkù požární ochrany na školách. 18. 1. 1952 pøedal ministr vnitra Václav Nosek nejvyšším pøedstavitelùm ès. hasièstva dekret, kterým byla hasièská organizace prohlášena za dobrovolnou organizaci celostátního významu. V roce 1952 se konala 1. celostátní konference Ès. hasièstva. Po celostátní konferenci byla vyhlášena soutìž pro mládež. Jejím obsahem byl požární útok bez vody pro mládež do 12 let, pro mládež nad 12 let pak s vodou. Pro obì kategorie bìh na 60 m a požárnická teorie. Tato soutìž trvala s rùznými obmìnami až do roku 1971. V nìkterých místech pøetrvala i nìkolik let po vzniku hry Plamen. V roce 1953 došlo ke zmìnì názvu organizace. Dosavadní název Svaz èeskoslovenských hasièù byl zmìnìn na Èeskoslovenský svaz požární ochrany. V roce 1956 mìl ÈSPO 549 177 èlenù, z toho 68 766 žen, poèet hasièských jednot èinil 15 780. Kroužkù požární ochrany pøi školách a Pionýrské organizaci bylo 4736, v nich pùsobilo asi 25 000 chlapcù a 5400 dìvèat. Dne 25. 5. 1957 rozhodlo pøedsednictvo ÚV ÈSPO zøídit pøi škole v Bílých Polièanech 1. bìh letního tábora mladých požárníkù. Zúèastnilo se ho 70 dìtí ve vìku 11–14 let. Byly zde odevzdány první odznaky „Mladý požárník“. Smìrnice pro získání odznak „Mladý požárník“ byly schváleny 8. 6. 1957. Pro získání odznaku bylo tøeba splnit sedm podmínek. V roce 1957 probìhlo v Bílých Polièanech první celostátní školení vedoucích mládeže. V roce 1958 vychází „Program èinnosti zájmových kroužkù požární ochrany – 1. èást“. Od roku 1959 je zavádìn do èinnosti kroužkù mladých požárníkù výchovný systém Pionýrské organizace „Co má znát a umìt pionýr“. V roce 1960 vychází druhá èást „Programu èinnosti“. V roce 1959 bylo v 5000 kroužcích po-

10

žární ochrany organizováno 60 000 dìtí, o rok pozdìji v 6200 kroužcích takøka 150 000 dìtí. V roce 1968 byla ústøedním výborem ÈSPO zøízena organizace Mladý požárník ÈSPO. Tak témìø po 20 letech došlo k odlouèení od jednotné dìtské organizace. V oddílech mladých požárníkù byly zøízeny dìtské kategorie 8–13 let a 13–15 let a dorost ve vìku 15–18 let. V roce 1970 byla organizace Mladý požárník ÈSPO opìt zrušena a slouèena s Pionýrskou organizací novì ustaveného Socialistického svazu mládeže. V roce 1972 vzniká celostátní sportovnì branná hra PLAMEN. Jejím posláním bylo rozvíjet dìtské znalosti, vìdomosti a návyky v jednotlivých oblastech specifické èinnosti požární ochrany. Hra Plamen prošla za dobu svého trvání celou øadou zmìn. Od svého založení plnila a plní dodnes svou funkci jednak tím, že motivuje dìti k získání odborných dovedností v požárnì-technických disciplínách, ale též tím, že se soutìží v celoroèní všestranné èinnosti kolektivù. Koncem roku 1989 došlo ke zmìnì politického systému v Èeskoslovensku. V polovinì roku 1990 zasedalo v Jesenici u Prahy plénum ÚV SPO ÈSR rozšíøené o delegáty z okresù a projednalo nový název organizace a další úkoly. Základní organizace se zmìnily na Sbory dobrovolných hasièù a Svaz požární ochrany dostal nový název – Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska. Základní organizace jsou zøizovateli kolektivù mladých hasièù. Od mladých požárníkù k mladým hasièùm od roku 1990 V roce 1990–1992 dochází k úbytku kolektivù a èlenù z rùzných dùvodù. Vznik nových organizací dìtí, rušení krajských výborù a funkcí tajemníkù pro mládež, zpøísnila se evidence èlenù a zavedly se èlenské prùkazy. V rámci zmìn, které pøinesly Stanovy SH ÈMS schválila republiková konference vedoucích mládeže Statut hnutí mládeže, jako základní dokument pro práci s mládeží v dalším období. Od 1. 9. 1991 platí nový stejnokrojový pøedpis a symbolika hnutí vèetnì deseti nových specializací MP a odznaku Pøipraven k požární ochranì. Podle statutu hnutí mládeže byly zvoleny odborové rady, které zaèaly samostatnì pracovat podle schváleného plánu práce a rozpoètu. Èinnost ORM se mnohde zužuje jen na zajištìní soutìží. Svìdèí o tom výsledek v zajišování letní èinnosti, vydávání èlenských prùkazù a organizování další èinnosti. V roce 1995 se konala konference mládeže, na které se dohodl další postup v èinnosti práce s mládeží zejména v oblasti odborné pøípravy vedoucích, úpravy smìrnic pro èinnost dìtí a mládeže, úpravy vìkových kategorií v soutìžích. Byla navržena úprava Stanov SH ÈMS pro úsek èinnosti s mládeží pro jednání 1. øádného sjezdu SH ÈMS. Málokterá spoleèenská èi zájmová organizace mùže u nás vykázat nejen svou dlouhou historii a souèasnì i stálou péèi o svùj dorost. Tìžko dnes mùže nìkdo spoèítat, kolik mladých chlapcù a dìvèat patøilo mezi èleny hasièských sborù, k jejich dorostu a žactvu.

3

3. Stanovy Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska (výòatek) Stanovy jsou základním dokumentem sdružení. Každý ze èlenù sdružení by mìl znát alespoò nejdùležitìjší ustanovení tohoto dokumentu. Proto hned na zaèátku Uèebních textù uvádíme nìkteré výòatky z tohoto dùležitého dokumentu.

Stanovy Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska ve znìní pøijatém III. øádným sjezdem, konaným ve dnech 2. a 3. èervence 2005 v Klatovech (výòatky) Èl. 1 Název, sídlo a právní podstata 3) SH ÈMS je obèanským sdružením (…), které pùsobí na úseku požární ochrany ve smyslu zákona o požární ochranì. 4) SH ÈMS je pokraèovatelem organizací hasièstva, které døíve pùsobily na území Èech, Moravy a Slezska (…). Jako sdružení vzniklo – v souladu s Ústavou ÈR a zákonem – dne 9. 4. 1991 (…) jako projev vùle tisícù hasièù v souladu s právem svobodnì se sdružovat. 5) SH ÈMS je právnickou osobou. Jeho statutárním orgánem je výkonný výbor SH ÈMS, za který jedná starosta SH ÈMS nebo nìkterý z námìstkù starosty SH ÈMS (…). Èl. 2 Cíl a základní podmínky èinnosti 1) Cílem èinnosti SH ÈMS je spolupùsobit pøi vytváøení podmínek k úèinné ochranì života a zdraví obèanù a majetku pøed požáry a pøi poskytování pomoci pøi živelních pohromách a jiných událostech, pøi nichž je v nebezpeèí život, zdraví nebo majetek (dále jen „mimoøádné události“). 2) K plnìní cíle své èinnosti SH ÈMS zejména a) má a dále vytváøí aa) svou èlenskou základnu a vnitøní organizaci (orgány a organizaèní jednotky), ab) své vìcné (materiálnì technické a finanèní) zabezpeèení b) spolupracuje, zpravidla na základì smluv, ba) s obcemi a orgány státní správy, pùsobícími na úseku požární ochrany, bb) s veøejností a právnickými a fyzickými osobami, zvl᚝ uvedenými v èl. 4. Èl. 3 Podstata, pøedmìt a hlavní okruhy (zamìøení) èinnosti 1) Èinnost SH ÈMS je vymezena Ústavou a zákony ÈR a tìmito stanovami. 3) SH ÈMS v souladu s cílem své èinnosti a v rámci základních podmínek této èinnosti pomáhá veøejnosti, zejména obcím, státním orgánùm, fyzickým a právnickým osobám a) zejména ze svých èlenù vyhledávat èleny zásahových jednotek, b) pøi pøedcházení požárùm zejména tím, že provádí odbornou pøípravu zájemcù o získání odborné zpù-

sobilosti v PO, školení zamìstnancù, zpracování dokumentace PO, vyvíjí preventivnì-výchovnou èinnost mezi obèany a mládeží, c) pøi likvidaci požárù a jiných mimoøádných událostí, pøi nichž sdružení, jeho orgány, organizaèní jednotky a èlenové zejména spolu s prostøedky, které používají, mohou pøispìt k záchranì života, zdraví nebo majetku, za tímto úèelem se zvláštì podílí na odborné pøípravì èlenù, velitelù, strojníkù a dalších specialistù jednotek požární ochrany, na ustavování jednotek, provádí údržbu, opravy technických prostøedkù a objektù PO vèetnì vodních zdrojù, e) pøi pùsobení na mládež, na její výchovu k dodržování zásad požární bezpeènosti a na jejím získávání pro aktivní èlenství i práci. Èl. 4. Souèinnost s jinými osobami 1) SH ÈMS – v zájmu plnìní cíle své èinnosti – spolupracuje a) s jinými obèanskými sdruženími, zejména pùsobícími na úseku požární ochrany (…), b) se zahranièními, zejména hasièskými organizacemi. Èl. 18 Zásady èlenství 1) Èlenství v SH ÈMS je dobrovolné. 2) Èlenem mùže být fyzická nebo právnická osoba. 3) Øádné èlenství fyzické osoby v SH ÈMS je možné pouze v jednom sboru. 4) Èlenství fyzické osoby vzniká dnem a) pøijetí písemné, vlastnoruènì podepsané pøihlášky, schválené výborem sboru, 11

3. Stanovy Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska (výòatek)

b) ustavující valné hromady sboru, jde-li o osoby na této valné hromadì právì vstupující do sdružení, c) udìlením èestného èlenství. Èl. 19 Vznik øádného èlenství 1) za podmínek uvedených v èl. 18 øádným èlenem SH ÈMS a) hasièem, se stane fyzická osoba starší osmnácti let, b) mladým hasièem se stane fyzická osoba starší šesti let a nedovršující osmnácti let, souhlasí-li s jejím èlenstvím zákonný zástupce této osoby a kolektiv mladých hasièù, pokud ve sboru pùsobí. 2) Èlen – mladý hasiè se stane èlenem – hasièem dovršením osmnácti let vìku. Èl. 21 Práva a povinnosti èlenù – mladých hasièù 1) Èlen – mladý hasiè je oprávnìn a) pøimìøenì svému vìku osobnì se podílet na èinnosti sdružení, zvl᚝ èinnosti kolektivu mladých hasièù; jednání tohoto kolektivu se zúèastòuje s rozhodujícím hlasem, b) být volen do rady kolektivu mladých hasièù, c) nosit stejnokroj, d) být pøítomen jednání valné hromady sboru s hlasem poradním. 2) Èlen – mladý hasiè je povinen a) dodržovat stanovy a vnitøní pøedpisy sdružení, b) pøimìøenì svému vìku se aktivnì podílet na èinnosti sboru, popø. kolektivu mladých hasièù, c) usilovat o získání základních odborných znalostí a dovedností, d) chránit majetek sdružení a podílet se na jeho rozvíjení. Èl. 23 Zánik èlenství 1) Øádné èlenství zaniká a) písemným prohlášením (oznámením) èlena, že vystupuje ze sdružení, b) rozhodnutím výboru SDH pro neplacení èlenských pøíspìvkù, c) vylouèením, d) úmrtím. 2) Øádné a mimoøádné èlenství zaniká dnem a) oznámení èlena o vystoupení z SDH, jehož je èlenem, b) vylouèení, d) zániku SH ÈMS. 3) Vystoupivší nebo vylouèený èlen se mùže znovu stát èlenem SH ÈMS. Orgán, který takového èlena pøijme, rozhodne též o zápoètu let pøedchozího èlenství. Èl. 48 Ústøední odborné rady 1) Ústøední odborné rady (dále jen rady) jsou stálými poradními pracovními (pomocnými, konzultaèními, ko-

12

ordinaèními a instrukènì metodickými) orgány SH ÈMS, (…). 5) Zvláštní postavení má rada mládeže a aktiv Zasloužilých hasièù. 6) Podrobnosti stanoví vnitøní pøedpis sdružení.

Èl. 60 Odborné rady KSH 1) Odborné rady KSH jsou stálými poradními (…) orgány KSH s postavením, organizací, pùsobností a pravidly jednání pøimìøenì ústøedním odborným radám. Èl. 69 Odborné rady OSH 1) Odborné rady OSH jsou stálými poradními (…) orgány OSH s postavením, organizací, pùsobností a pravidly jednání pøimìøenì obdobnými ústøedním odborným radám. Èl. 81 Vedoucí kolektivù Vedoucí kolektivu mladých hasièù a vedoucí zájmových kolektivù, zejména a) provádìjí rozhodnutí orgánù sboru, které se týkají oboru èinnosti kolektivu, b) organizují a øídí jeho èinnost, c) tlumoèí zájmy a stanoviska kolektivu na jednáních orgánù sboru. Èl. 84 Kolektiv mladých hasièù 1) V kolektivu mladých hasièù se realizují zájmy mladých hasièù zejména ve vztahu k požární ochranì a k pøípravì hasièských èinností. 2) Kolektiv tvoøí mladí hasièi, pokud jejich poèet pùsobících ve sboru dosahuje alespoò pìti. 3) Kolektiv øídí vedoucí z øad hasièù, který si mùže urèit pomocníky (instruktory) tøeba i z øad mladých hasièù, pokud jsou starší patnácti let. 4) Pøi vìtším poètu mladých hasièù si kolektiv ustavuje radu kolektivu, která se poradním hlasem podílí na rozhodování vedoucího kolektivu. Znìní stanov (…) nabylo platnosti a zároveò úèinnosti (…) dnem 3. èervence 2005

4. Statut odborných rad mládeže

4

Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska

HLAVA I.

Základní a obecná ustanovení

1.1. Statut odborných rad mládeže Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska (dále jen SH ÈMS) vychází ze Stanov pøijatých III. øádným sjezdem SH ÈMS v Klatovech konaným ve dnech 2.–3. èervence 2005 a registrovaných u MV ÈR pod è.j. VS/1–6176/91–R ze dne 26. 9. 2005 a upravuje èinnost odborných rad mládeže. 1.2.  Úsek mládeže SH ÈMS a) Mladí hasièi, jejich vedoucí, okresní odborné rady mládeže (dále jen OORM), krajské odborné rady mládeže (dále jen KORM) a ÚORM tvoøí v rámci Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska (dále jen „SH ÈMS“ nebo „sdružení“) úsek mládeže. b) Výkonné orgány SH ÈMS pro potøebu zajištìní své vlastní èinnosti zøizují kanceláø (viz èl. 54, 55 odst. 2, a 62 odst. 2 Stanov), jejíž souèástí je i kanceláø úseku mládeže. 1.3. Odborné rady jsou dle stanov SH ÈMS stálými poradními pracovními orgány výkonného orgánu, který odbornou radu zøizuje. Z tohoto titulu mají funkci orgánu: pomocného, konsultaèního, koordinaèního a instrukènì metodického. 1.4. Zvláštní postavení a) Tento pøedpis stanoví zvláštní postavení odborných rad mládeže, vymezuje souhrn zvláštních oprávnìní a povinností svìøených VV SH ÈMS odborným radám mládeže (dále jen ORM). b) Zvláštní postavení vychází ze specifiènosti oblasti èinnosti úseku mládeže, kterou je mimoškolní výchova dìtí a mládeže aplikovaná v pøímé práci s dìtmi a mládeží a zejména zpùsob jejího financování. 1.5. Vznik a náplò odborných rad mládeže a) ÚORM tvoøí zvolení zástupci krajù, námìstek starosty SH ÈMS pro oblast dìtí a mládeže a odborný poradce, pøípadnì tajemník. Zástupce kraje navrhuje a volí pøíslušná KORM. ÚORM ze svých èlenù volí vedoucího, kterého pøedkládá ke schválení VV SH ÈMS. Vedoucí ÚORM mùže jmenovat odborného poradce s hlasem poradním pøípadnì tajemníka. ÚORM realizuje, organizuje a koordinuje èinnost na úseku mládeže v republikové pùsobnosti. b) KORM tvoøí vedoucí nebo zástupci OORM v pøíslušném kraji. Zástupce okresu navrhuje a volí pøíslušná OORM. KORM ze svých èlenù volí vedoucího KORM, kterého pøedkládá ke schválení KORM realizuje, organizuje a koordinuje èinnost na úseku mládeže v rámci kraje.

V dobì zpracování knihy byl (zleva) vedoucím Ústøední odborné rady mládeže Jan Muška, námìstkyní starosty pro mládež Ing. Monika Homolková–Nìmeèková a starostou Ing. Karel Richter.

c) OORM jsou složeny ze zvolených zástupcù vedoucích mládeže v pøíslušném okrese. OORM ze svých èlenù volí vedoucího, kterého pøedkládá se schválení VV OSH. OORM realizuje, organizuje a koordinuje èinnost na úseku mládeže v rámci okresu.

HLAVA II.

Souhrn oprávnìní a povinností odborných rad mládeže

1.1. ORM jsou oprávnìny v souladu se svou územní pùsobností (republikovou, krajskou, okresní) k: a) tvorbì programù a principù celoroèní èinnosti mladých hasièù vèetnì jejich úprav a dodatkù (Smìrnice hry Plamen a dorostu SH ÈMS), b) organizaci a realizaci vzdìlávání vedoucích a instruktorù mladých hasièù vèetnì tvorby metodických pomùcek a studijních textù, c) realizaci výsledkù projektù na èinnost úseku mládeže SH ÈMS z MŠMT ÈR. 1.2.  ORM mají povinnost: veškerá rozhodnutí, naøízení a doporuèení provedená v rámci oblastí èinnosti uvedených v hlavì II., odst. 1.1. tohoto pøedpisu pøedkládat prostøednictvím svého zástupce pøíslušnému výkonnému výboru. 1.3. Ve zbývajících oblastech èinnosti ORM je zachován charakter poradního orgánu vèetnì vyjádøení k návrhùm  Medaile za zásluhy o výchovu. 13

14

5. Statut vyznamenání SH ÈMS (výòatek) 5

I.

Øádní èlenové Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska v souladu se Stanovami sdružení, zákonnými pøedpisy a potøebami obèanù, obcí i celé spoleènosti vyvíjejí aktivní èinnost zamìøenou na ochranu životù, zdraví a majetku pøed požáry, jejich následky a pøed jinými nehodami. Pøi plnìní tohoto svého poslání nasazují vlastní zdraví i život, obìtují mnoho ze svého soukromí ve prospìch všech. Za to si zaslouží uznání spoleènosti, ale také ocenìní sdružení. II.

Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska udìluje následující uznání, vyznamenání a tituly: a) Èestné uznání sboru dobrovolných hasièù, okrsku, OSH – MSH, KSH a SH ÈMS b) Medaile – Za pøíkladnou práci – Za zásluhy – Medaile sv. Floriána – Za mimoøádné zásluhy – Za vìrnost – Za zásluhy o výchovu – Za záchranu života – Za odvahu a stateènost – Za mezinárodní spolupráci – Pamìtní medaile c) Øády – Øád sv. Floriána – Záslužný øád èeského hasièstva d) Tituly – Zasloužilý hasiè – Èestný funkcionáø (starosta, velitel … SDH, okrsku, OSH, KSH, SH ÈMS) – Èestný èlen SH ÈMS e) Stuhu k historickému praporu SDH f) Èestný prapor Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska h) Stuhu k Èestnému praporu SH ÈMS

K bodu a) Èestné uznání – udìluje se èlenùm – hasièùm a organizaèním jednotkám za aktivní èinnost – Èestné uznání OSH–MSH je podmínkou pro udìlení medailí Za pøíkladnou práci a Za zásluhy – Èestné uznání KSH je podmínkou pro udìlení medaile sv. Floriána – Èestné uznání SH ÈMS je podmínkou pro udìlení medaile Za mimoøádné zásluhy – návrh na udìlení Èestného uznání sboru dobrovolných hasièù projednává výbor SDH – na návrh SDH udìluje výkonný výbor OSH–MSH, KSH a SH ÈMS Èestné uznání – doba mezi udìlováním a poèet udìlovaných ÈU je na rozhodnutí orgánu, který ÈU udìluje – udìluje se i jiným právním subjektùm a cizím státním pøíslušníkùm, kteøí významnou mìrou pøispívají k rozvoji èinnosti SH ÈMS K bodu b) Medaile Za vìrnost – udìluje se èlenùm – mladým hasièùm a hasièùm, kteøí pøíslušný poèet let aktivnì pracovali – medaili udìluje okresní (mìstské) sdružení hasièù na návrh SDH (okrsku, OSH, KSH) – medaile se udìluje vždy pøi prvním udìlení zpravidla po deseti letech – dále se udìlují jen stužky (za 20, 30, 40, 50, 60, 70 a 80 let) Medaile Za zásluhy o výchovu udìluje se èlenùm – hasièùm, kteøí ve funkcích vedoucích kolektivù mládeže a dorostu nejménì 10 let dosahují pøíkladných výsledkù nebo kteøí svou dlouholetou èinností zvl᚝ pøispìli k rozvoji práce s dìtmi a dorostem.

15

16

6. Stejnokrojový pøedpis SH ÈMS (výòatek) Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska (dále jen SH ÈMS) plní specifické úkoly ve smyslu stanov a zákonù, proto podle Stanov používají èlenové SH ÈMS stejnokroj. Pro zajištìní jednotného postupu pøi používání stejnokrojù vydává SH ÈMS tento stejnokrojový pøedpis. Pøedpis uvádí druhy stejnokrojù a souèástky, které k nim patøí. Stanoví pravidla pro nošení vyznamenání a urèuje postup pøi opatøování stejnokrojù a jejich souèástí. Stejnokrojem mladých hasièù se rozumí:

– oznaèení kolektivu mladých hasièù se umisuje se na levý rukáv saka 9 cm pod ramenní šev. Je z vyztužené tkaniny kosoètvercového, kruhového nebo elipsového tvaru, jejíž svislá osa není delší než 3 cm a na níž je vyšit symbol kolektivu (pø. sokol, ryba). Odznaky odbornosti (hasièi) Na pravé stranì nad kapsou se nosí odznaky odbornosti (vždy jen nejvyšší, dosažený) – Hasiè I–III, Preventista I– –III, Strojník, Vedoucí mládeže I–III, absolvent školy a èestné odznaky – Za pøíkladnou práci, Za zásluhy, Odznak sv. Floriána, Velitel, rozhodèí a další. Ostatní odznaky (hasièi) Na pravé stranì na kapse se nosí odznaky výkonnostních tøíd, Mistra sportu, zahranièní odznaky odbornosti a výkonnosti apod.

– pracovní stejnokroj – sportovní stejnokroj – vycházkový stejnokroj Pracovní stejnokroj pro muže, ženy a mladé hasièe: Bunda PS II, kalhoty PS II, èepice s kšiltem, zimní èepice, odznak na èepici, trièko, opasek ke kalhotám PS II, šle, obuv. Sportovní stejnokroj pro mladé hasièe a dorostence: Sportovní tepláková nebo šusáková souprava (jednotná), teplákové nebo šusákové kalhoty (jednotné), trièko (šedé, s krátkým nebo dlouhým rukávem), obuv (jednotná). Vycházkový stejnokroj pro muže, ženy a mladé hasièe: sako pánské SH ÈMS, sako dámské SH ÈMS, kalhoty pánské, kalhoty dámské, suknì dámská, vycházková èepice, klobouk dámský, košile, bundokošile, pilotka, halenka dámská, vázanka, polobotky, lodièky, kozaèky… Stejnokrojový pøedpis dále stanový podrobnìjší popis jednotlivých stejnokrojových souèástí.

Domovenky a rukávové nášivky Domovenku s nápisem napø. „SDH Øepy“ a nášivku se znakem SH ÈMS, pøípadnì se znakem obce nosí èlenové od 14 let. Domovenku s nápisem napø. „SDH Velké Opatovice“, oznaèení kolektivu mladých hasièù a znak mladých èlenù nosí: – èlenové od 6 do 14 let – instruktoøi kolektivù mladých hasièù – vedoucí kolektivù mladých hasièù. Domovenky se nosí 2 cm pod ramenním švem levého rukávu. Nášivky se znakem SH ÈMS se nosí 9 cm pod švem levého rukávu. Nášivky se znakem SDH nebo obce se nosí 9 cm pod švem pravého rukávu. Velikost nášivky by mìla být pøimìøená a to bez údajù domovenky: její svislá osa maximálnì 9 cm a pøíèná osa maximálnì 8 cm. Pro údaje domovenky se mùže svislá osa prodloužit o 2 cm.

Symbolika mladých hasièù: – Oznaèení odbornosti – umisují se nad sebe, na pravý rukáv saka 5 cm od lokte smìrem nahoru. Nejvýše dvì odbornosti vedle sebe. – Stužky výkonnostních tøíd se umisují nad pravou kapsu saka ve vzdálenosti 1 cm od švu kapsy a nosí se vždy jen nejvyšší dosažená tøída. 17

6

18

7. Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS HLAVA I.

Èlánek 1. Mladý hasiè 1.1. Mladým hasièem se dle stanov SH ÈMS mùže stát chlapec nebo dìvèe ve vìku od 6 do 18 let, souhlasí-li s jejich èlenstvím zákonný zástupce a kolektiv mladých hasièù, pokud ve sboru pùsobí. Závaznou podmínkou pro èlenství je souhlas se stanovami SH ÈMS a programem èinnosti kolektivu mladých hasièù. Mladý hasiè je øádným èlenem SH ÈMS. V kolektivech mladých hasièù pùsobí i dìti pøedškolního vìku, mladší 6 let a svou celoroèní èinností se pøipravují na budoucí èlenství v SH ÈMS, tzv. pøípravka. Seznam tìchto dìtí do 6 let musí být v evidenci každého OSH (jméno, pøíjmení, RÈ, bydlištì). Jako doklad o evidenci dítìte v pøípravce se dítìti vydává pouze Pøíloha k èlenskému prùkazu mladého hasièe, kde se místo èísla èlenského prùkazu uvádí písmeno P a za pomlèku rodné èíslo dítìte (P–950606/1111). 1.2. Podmínky pro èlenství v kolektivu mladých hasièù a) odevzdaná pøihláška zájemce s podpisem rodièù, b) rozhodnutí vìtšiny èlenù kolektivu mladých hasièù, pokud ve sboru pùsobí, jinak rozhodnutí výboru SDH, c) složení slibu ve znìní: „Slibuji na svou èest, že budu plnit a ctít zásady a cíle mladých hasièù.“ 1.3. Dùkazem èlenství mladých hasièù je: a) registrace v evidenèním listu kolektivu MH vedeným a øádnì registrovaným v SDH a na OSH, b) èlenský prùkaz – øádnì vyplnìný, opatøený fotografií a podpisem mladého hasièe a souhlasem (podpisem) rodièù. Èlánek 2. Vìkové kategorie mladých hasièù Dìti ve vìku do 6 let jsou zaøazeny v pøípravce a na èinnost mladého hasièe se pøipravují. Tyto dìti jsou zapojeny do celoroèní èinnosti s ohledem na specifiènost jejich vìkové kategorie. Konkrétní podmínky a principy zaøazení stanoví pøíslušné okresní odborné rady mládeže. – Mladí hasièi ve vìku od 6 do 11 let jsou zaøazeni v kategorii mladší hasièi. – Mladí hasièi ve vìku od 11 do 15 let jsou zaøazeni v kategorii starší hasièi. – Mladí hasièi ve vìku od 14 do 18 let se nazývají dorostenci a dorostenky. Pøesné hranice vìkových kategorií stanoví Smìrnice celoroèní èinnosti jednotlivých kategorií. Èlánek 3. Práva a povinnosti mladých hasièù 3.1. Mladý hasiè je oprávnìn a) pøimìøenì svému vìku se podílet na èinnosti sdružení, zvl᚝ èinnosti kolektivu mladých hasièù; jednání to-

7

hoto kolektivu se zúèastòuje s rozhodujícím hlasem, b) být volen a volit do rady kolektivu mladých hasièù, c) nosit stejnokroj, d) po dovršení vìku 15 let volit na valné hromadì výbor SDH, e) být pøítomen jednání valné hromady sboru. 3.2. Mladý hasiè je povinen a) dodržovat stanovy a vnitøní pøedpisy sdružení, b) pøimìøenì svému vìku se aktivnì podílet na èinnosti sboru, popø. kolektivu mladých hasièù, c) usilovat o získání základních odborných znalostí a dovedností, d) chránit majetek sdružení a podílet se na jeho rozvíjení, e) øídit se a respektovat pokyny vedoucího a instruktora. Èlánek 4. Disciplinární odpovìdnost 4.1. Pokud øádný èlen soustavnì a) neplní své základní èlenské povinnosti a pokud nepostaèuje domluva èi napomenutí pøi jednání vìtšiny èlenù kolektivu, mùže být vyškrtnut, b) hrubì poruší nìkterou základní èlenskou povinnost nebo svým jednáním poškozuje povìst sdružení, mùže být vylouèen. 4.2. Vyškrtnutí a vylouèení projedná vìtšina èlenù kolektivu MH, který je povinen provinivšímu se èlenu umožnit úèast na jednání a rozhodne o nìm výbor sboru. 4.3. Pominou-li dùvody, pro které došlo k vyškrtnutí nebo vylouèení, vyškrtnutý nebo vylouèený èlen se mùže znovu ucházet o èlenství. Èlánek 5. Zánik èlenství a) vlastním rozhodnutím mladého hasièe, b) vylouèením na základì rozhodnutí vìtšiny èlenù kolek19

7. Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS

tivu MH pokud ve sboru pùsobí, jinak rozhodnutím výboru SDH, c) úmrtím mladého hasièe. Èlánek 6. Cíle pøi práci s mladými hasièi a zásady mladých hasièù 6.1. Cíle pøi práci s mladými hasièi a) seznamovat mladé hasièe s hlavními zásadami požární ochrany a vypìstovat v nich trvalé návyky k požární bezpeènosti, b) vést mladé hasièe k rozšiøování získaných vìdomostí mezi ostatní mládež, c) spolupracovat s ostatními mládežnickými sdruženími a organizacemi èi výchovnými institucemi, d) vést mladé hasièe k poznávání a ochranì pøírody, poznávání sebe a svých kamarádù doma i v zahranièí, e) uceleným systémem školení a vzdìlávání vychovávat své mladé hasièe a jejich vedoucí, f) sdružovat podnìty pro práci mladých hasièù a zastupovat jejich zájmy. 6.2. Zásady mladých hasièù a) prohlubovat si svoje znalosti a dovednosti v požární ochranì, b) poznávat a chránit pøírodu, poznávat historii naší vlasti a historii hasièského hnutí, c) být èestným, ukáznìným a kamarádským aktivnì pracovat v kolektivu mladých hasièù, spolurozhodovat o jeho èinnosti a pomáhat tam, kde je to zapotøebí, d) soustavnì peèovat o své zdraví a celoroèní systematickou èinností zvyšovat svou fyzickou i psychickou kondici, ovìøovat ji prostøednictvím soutìží.

1.2. Kolektiv mladých hasièù SDH je èlenìn na: a) pøípravku, b) družstva mladších hasièù s poètem minimálnì 9 èlenù (OORM mùže udìlit výjimku pro celoroèní èinnost – min. 5 èlenù), c) družstva starších hasièù s poètem minimálnì 9 èlenù (OORM mùže udìlit výjimku pro celoroèní èinnost – min. 5 èlenù), d) družstva dorostu (chlapecká, dívèí) s poètem minimálnì 6 èlenù, e) dorostenci jednotlivci, f) dorostenky jednotlivkynì. 1.3. Je-li v SDH ustanoveno pouze jedno družstvo, je považováno za kolektiv. V rámci statistických údajù se v tomto pøípadì uvádí: poèet kolektivù 1, poèet družstev 1.

HLAVA III. Vedoucí kolektivù a družstev Èlánek 1. Vedoucí kolektivu 1.1. Vedoucím kolektivù mladých hasièù se mùže stát pouze osoba starší 18 let, právnì zpùsobilá, která splòuje pøedpoklady pro práci s dìtmi a mládeží a je èlenem SH ÈMS. 1.2. Vedoucí kolektivu provádí rozhodnutí výboru SDH, která se týkají oboru èinnosti kolektivu, organizuje a øídí jeho èinnost a tlumoèí jeho zájmy a stanoviska na jednáních výboru SDH a valných hromadách SDH. 1.3. Vedoucí kolektivu mladých hasièù je zpravidla èlenem výboru sboru. Koordinuje èinnost vedoucích družstev a instruktorù.

HLAVA II. Organizaèní struktura

1.4. Vedoucím kolektivu se stává èlen SDH po splnìní následujících podmínek: a) schválením výboru SDH, b) získáním požadované kvalifikace minimálnì II. st. – vedoucí, c) složením slibu ve znìní: „Pøijímám povinnosti vedoucího kolektivu mladých hasièù a slibuji, že povedu mladé hasièe k naplòování stanovených zásad a cílù“, d) registrací u OSH respektive OORM.

Èlánek 1. Kolektiv mladých hasièù 1.1. Kolektiv mladých hasièù sboru dobrovolných hasièù tvoøí nejménì 5 mladých hasièù ve vìku do 18 let, kteøí se èlení do jednotlivých družstev (v každém SDH pùsobí tedy jen jeden kolektiv).

1.5. Vedoucí kolektivu má právo: a) vést kolektiv mladých hasièù, podílet se na rozhodování a èinnosti tohoto kolektivu, být volen do odborných rad mládeže a za delegáta konferencí vedoucích mladých hasièù,

20

7. Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS

2.4. Vedoucím družstva se stává èlen SDH po splnìní následujících podmínek: a) schválením výborem SDH, b) získáním požadované kvalifikace III. st. – MINIMUM, c) složením slibu ve znìní: „Pøijímám povinnosti vedoucího družstva mladých hasièù a slibuji, že povedu mladé hasièe k naplòování stanovených zásad a cílù“, d) oznámením vedoucím kolektivu, e) registrací u OSH respektive u OORM.

b) po získání kvalifikace min. II. st. – vedoucí poøádat a vést tábory mladých hasièù v souladu s právními ustanovení a pøedpisy, které se vztahují k poøádání hromadných pobytù dìtí a mládeže, c) žádat orgány SH ÈMS o pomoc pøi øešení problémù a být pøítomen na jednáních, která se týkají kolektivu mladých hasièù. 1.6. Vedoucí kolektivu je povinen: a) dodržovat stanovy SH ÈMS, ustanovení zásad èinnosti kolektivù mladých èlenù SH ÈMS, b) vytváøet pøedpoklady pro dobrou èinnost mladých hasièù a být jim dobrým pøíkladem, c) peèovat o zdravý tìlesný a duševní vývoj mladých hasièù, d) dodržovat bezpeènostní a mravní pøedpisy pøi organizování èinnosti, e) získávat odpovídající kvalifikaci dle zásad èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS a po získání kvalifikace III. st. a II. st. procházet vzdìlávacími kurzy (školením), které každoroènì organizuje OORM nebo ÚORM s min. frekvencí 1× za 2 roky, I. st. 1× za 3 roky (pravidelnìjší úèast se tímto nevyluèuje), f) je pøímo odpovìdný výboru SDH, kterému pøedkládá ke schválení plán práce kolektivu a družstev mladých hasièù a informuje výbor o jeho plnìní. Èlánek 2. Vedoucí družstva 2.1. Vedoucím družstva mladých hasièù se mùže stát pouze osoba starší 18 let, právnì zpùsobilá, která splòuje pøedpoklady pro práci s dìtmi a mládeží a je èlenem SH ÈMS. 2.2. Vedoucí družstva se øídí pokyny vedoucího kolektivu a tlumoèí zájmy a stanoviska družstva na jednáních rady kolektivu mladých hasièù. 2.3. Vedoucí družstva mladých hasièù mùže být èlenem výboru sboru.

2.5. Vedoucí družstva má právo: a) vést družstvo mladých hasièù, podílet se na rozhodování a èinnosti kolektivu mladých hasièù, být volen do rady kolektivu mladých hasièù, pøípadnì do rady mládeže, b) po získání kvalifikace min. II. st. – VEDOUCÍ poøádat a vést tábory mladých hasièù v souladu s právními ustanovení a pøedpisy, které se vztahují k poøádání hromadných pobytù dìtí a mládeže, c) žádat orgány SH ÈMS o pomoc pøi øešení problémù a být pøítomen na jednáních, která se týkají družstva mladých hasièù. 2.6. Vedoucí družstva je povinen: a) dodržovat stanovy SH ÈMS, ustanovení zásad èinnosti kolektivù mladých èlenù SH ÈMS, b) vytváøet pøedpoklady pro dobrou èinnost mladých hasièù a být jim dobrým pøíkladem, c) peèovat o zdravý tìlesný a duševní vývoj mladých hasièù, d) dodržovat bezpeènostní a mravní pøedpisy pøi organizování èinnosti, e) získávat odpovídající kvalifikaci dle zásad èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS a po získání kvalifikace III. st. a II. st. procházet vzdìlávacími kurzy (školením), které každoroènì organizuje OORM nebo ÚORM s min. frekvencí 1× za 2 roky, I. st. 1× za 3 roky (pravidelnìjší úèast se tímto nevyluèuje), f) je pøímo odpovìdný vedoucímu kolektivu, kterému pøedkládá ke konzultaci plán práce družstva mladých hasièù a informuje vedoucího o jeho plnìní. Èlánek 3. Instruktor 3.1. Instruktorem se mùže stát mladý èlen ve vìku od 15 do 18 let, který se touto èinností pøipravuje pro výkon funkce vedoucího družstva (kolektivu) a splòuje pøedpoklady pro práci s dìtmi a mládeží a je èlenem SH ÈMS. 3.2. Instruktor se øídí pokyny vedoucího družstva a tlumoèí jeho zájmy a stanoviska na jednáních rady kolektivu mladých hasièù.

21

7

7. Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS

3.3. Instruktorem se stává èlen SDH po splnìní následujících podmínek: a) získáním požadované kvalifikace III. st. – MINIMUM, b) složením slibu ve znìní: „Pøijímám povinnosti instruktora mladých hasièù a slibuji, že povedu mladé hasièe k naplòování stanovených zásad a cílù“, c) oznámením vedoucímu kolektivu, d) registrací u OSH respektive OORM. 3.4. Instruktor má právo: a) být pomocníkem pøi vedení družstva mladých hasièù, podílet se na rozhodování a èinnosti družstva mladých hasièù, být volen do rady kolektivu mladých hasièù, b) pùsobit jako instruktor v rámci táborù mladých hasièù, c) žádat orgány SH ÈMS o pomoc pøi øešení problémù a být pøítomen na jednáních, která se týkají družstva mladých hasièù. 3.5. Instruktor je povinen: a) dodržovat stanovy SH ÈMS, ustanovení zásad èinnosti kolektivù mladých èlenù SH ÈMS, b) vytváøet pøedpoklady pro dobrou èinnost mladých hasièù a být jim dobrým pøíkladem, c) peèovat o zdravý tìlesný a duševní vývoj mladých hasièù, d) dodržovat bezpeènostní a mravní pøedpisy pøi organizování èinnosti, e) získávat odpovídající kvalifikaci dle zásad èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS a po získání kvalifikace III. st. procházet vzdìlávacími kurzy (školením), které každoroènì organizuje OORM nebo ÚORM s min. frekvencí 1× za 2 roky (pravidelnìjší úèast se tímto nevyluèuje), f) je pøímo odpovìdný vedoucímu družstva, kterému pøedkládá ke konzultaci plán práce družstva mladých hasièù a informuje vedoucího o jeho plnìní.

HLAVA IV. Èlánek 1. Zásady pøípravy vedoucích a instruktorù mladých hasièù 1.1. Vedoucí a instruktoøi, aby mohli øádnì a kvalitnì vykonávat své poslání, musí se sami na tento úkol pøipravovat. Pøíprava (vzdìlávání) je rozdìlena do tøí stupòù odborné kvalifikace (kvalifikaèní stupnì) a probíhá v rozsahu aktuálních uèebních textù pro vedoucí a instruktory mládeže SH ÈMS. 1.2.       Kvalifikaèní stupnì a) III. stupeò – MINIMUM je základní, vstupní kvalifikaèní stupeò, který je pøedepsaný pro zaèínající vedoucí starší 18 let a pomocníky vedoucích kolektivù a družstev ve vìku od 15 do 18 let – instruktory. Tuto kvalifikaci lze získat absolvováním vzdìlávacího kurzu (školení) a složením zkoušky nebo absolvováním Letní školy instruktorù (èlenové SH ÈMS ve vìku 15–18 let) na základì zapoèetí práce s kolektivem nebo družstvem mladých hasièù, nejdéle však rok od jejího poèátku. Po absolvování školení probíhá pøíprava na zkoušku individuálnì. Školení a zkoušky organizuje OORM, pøípadnì ÚORM. Letní školy instruktorù organizuje ÚORM. Držitelé této kvalifikace ve vìku od 15 do 18 let se nazývají INSTRUKTOØI. Kvalifikaci III. stupnì – MINIMUM je oprávnìn udìlit pouze držitel kvalifikace I. st. – ÈINOVNÍK. b) II. stupeò – VEDOUCÍ je støední kvalifikaèní stupeò, který je pøedepsán pro vedoucí kolektivù a družstev starší 18 let. Tuto kvalifikaci lze získat po absolvování vzdìlávacího kurzu (školení) a složením zkoušky, nejdøíve jeden rok po splnìní kvalifikace III. stupnì – MINIMUM, nejdéle však do tøí let po zapoèetí práce s kolektivem nebo družstvem MH. Tato kvalifikace je závazná pro èleny OORM. Po absolvování školení probíhá pøíprava na zkoušku individuálnì. Školení a zkoušky organizuje OORM pøípadnì ÚORM. Kvalifikaci II. stupnì – VEDOUCÍ je oprávnìn udìlit pouze držitel kvalifikace I. st. – ÈINOVNÍK. c) I. stupeò – ÈINOVNÍK je vyšší kvalifikaèní stupeò, který je doporuèen pro vedoucí kolektivù, pøípadnì vedoucí družstev a rovnìž pro èleny OORM a ÚORM. Pøedepsán je pro vedoucí OORM a èleny ÚORM. Tuto kvalifikaci lze získat absolvováním vzdìlávacího kurzu (školení), nejdøíve pìt let po splnìní kvalifikace II. stupnì – VEDOUCÍ a nejdéle do dvou let po zvolení do funkce vedoucího OORM nebo èlena ÚORM. Školení organizuje pouze ÚORM. Kvalifikaci I. stupnì – ÈINOVNÍK je oprávnìn udìlit vedoucí lektorského sboru pro školení této kvalifikace. Lektorský sbor a jeho vedoucího jmenuje ÚORM. 1.4. Rozsah znalostí a dovedností jednotlivých kvalifikaèních stupòù

22

7. Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù SH ÈMS

a) MINIMUM, VEDOUCÍ – rozsah znalostí a dovedností stanoví aktuální uèební texty pro vedoucí a instruktory mládeže SH ÈMS. b) ÈINOVNÍK – kvalifikace ÈINOVNÍK se udìluje na základì dlouholeté práce s dìtmi a mládeží v SH ÈMS a absolvování školicího kurzu. Náplò školicího kurzu je dána charakterem budoucí èinnosti držitele I. st. (vedení OORM, èlenství v ÚORM, lektorská èinnost, poradenská èinnost pro ostatní vedoucí a instruktory SH ÈMS), stanoví ji ÚORM dle aktuálních podmínek. 1.5. Zpùsob prùbìhu a hodnocení zkoušek MINIMUM – písemný test – ústní zkouška – praktická zkouška Podobu a úspìšnost písemného testu, ústní a praktické zkoušky stanoví vedoucí zkušební komise na základì aktuálních uèebních textù pro vedoucí a instruktory mládeže SH ÈMS. VEDOUCÍ – písemný test – praktická zkouška Podobu a úspìšnost písemného testu, ústní a praktické zkoušky stanoví vedoucí zkušební komise na základì ak-

7

tuálních uèebních textù pro vedoucí a instruktory mládeže SH ÈMS. ÈINOVNÍK – absolvování pøednášek a cvièení (praktik) – samostatný „lektorský“ výstup na zvolené téma Jako doklad o získání kvalifikace vystaví organizátor vedoucímu nebo instruktorovi Osvìdèení o získání kvalifikace a provede zápis o získání kvalifikace do prùkazu èlena SH ÈMS. Obnovení kvalifikace se zapisuje pouze na druhou stranu osvìdèení, do prùkazu pouze zvýšení kvalifikace. Podobu osvìdèení a formu zápisu stanovuje, aktualizuje a zveøejòuje ÚORM.

23

24

8. Smìrnice Letní školy instruktorù (výòatek) Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska

Èlánek 1. Poslání a úloha Letní školy instruktorù Posláním a úlohou Letní školy instruktorù (dále jen LŠI) je pøíprava a výuka nových vedoucích kolektivù mladých èlenù SH ÈMS a jejich pomocníkù – instruktorù. Tato èinnost je provádìna zpravidla v ústøedních hasièských školách, pøípadnì jiných zaøízeních, která jsou k tomuto úèelu vhodnì vybavena a zaøízena. Èlánek 5. Povinnosti èlenù štábu V èele LŠI je velitel, kterého jmenuje ÚORM. Øídí èinnost LŠI a jedná jejím jménem ve styku a orgány a institucemi pøi pøípravì a v prùbìhu LŠI, odpovídá

z èinnosti LŠI ÚORM a výkonnému výboru SH ÈMS. Zodpovídá za øádné hospodaøení se svìøeným majetkem a dodržování dalších dohodnutých ujednání a pøedpisù. Èlánek 6. Absolventi LŠI Absolventem LŠI se mùže stát mladý èlen SH ÈMS, který je øádnì registrován u OSH, ve vìku od 15 do 18 let (v roce konání LŠI). Pøedpokladem pro absolvování LŠI je zájem o práci s kolektivy mladých hasièù, jejich øádné vedení a pøedávání nabytých zkušeností a znalostí získaných absolvováním LŠI a dalším zvyšováním odborné kvalifikace vedoucího. Výbìr uchazeèù provádí a k úèasti doporuèují okresní odborné rady mládeže, které ve spolupráci s pøíslušným SDH poskytnou uchazeèi potøebné materiální vybavení. Úèastníci jsou povinni dodržovat stanovený øád LŠI, denní režim a ostatní závazná ustanovení štábu LŠI. Porušení nebo nedodržení tìchto naøízení je dùvodem k vylouèení z LŠI. Absolventi LŠI obdrží dle dosažených výsledkù: a) Osvìdèení o absolvování LŠI, b) Osvìdèení o získání kvalifikace MINIMUM (Instruktor), c) Osvìdèení o získání kvalifikace VEDOUCÍ s platností od 18 let – toto osvìdèení mohou získat pouze absolventi, kteøí v roce konání LŠI dovršili nebo dovrší 17 let. Èlánek 7. Náplò LŠI Obsahová náplò LŠI se øídí aktuálními vzdìlávacími texty pro instruktory a vedoucí mládeže SH ÈMS a aktuálním výukovým a hodnotícím systémem pro LŠI, který každoroènì urèí ÚORM.

25

8

26

9. Hasièské minimum vedoucího mládeže SH ÈMS Každý instruktor a vedoucí bude tím správným rádcem, vychovatelem a kamarádem, když se stane odborníkem ve velkém hasièském oboru. Jednoduché hasební prostøedky Za požár se považuje každé nežádoucí hoøení, pøi kterém došlo k usmrcení nebo zranìní osob a zvíøat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostøedí a nežádoucí hoøení, pøi kterém byly osoby, zvíøata, materiální hodnoty nebo životní prostøedí bezprostøednì ohroženy. V pøevážné vìtšinì pøípadù jsou požáry zpùsobené nedbalostí a nedostatky v preventivní èinnosti. Ze zkušenosti víme, že pøi zjištìní požáru se mnoho lidí stává bezradnými. Co dìlat døíve? Hasit požár, èi požár ohlásit? Odpovìï je jednoznaèná – jde-li o vìtší požár, voláme ihned èísla tísòového volání 150 nebo 112 a teprve potom se dáme do hašení požáru vlastními silami a vhodnými prostøedky. V pøípadì požáru platí tyto všeobecné zásady: 1) Vyhlásit pøedem dohodnutým zpùsobem místní požární poplach. 2) Podle svých sil se pokusit o uhašení požáru jednoduchými hasebními prostøedky. 3) Neprodlenì pøivolat hasièské jednotky – NEPODCEÒOVAT NEBEZPEÈÍ. 4) Ještì pøed pøíjezdem hasièù varovat ohrožené osoby. 5) Zabezpeèit za pomoci dospìlých vypnutí elektrického proudu, uzavøení plynu, odvìtrat únikové prostory pro snadnìjší evakuaci. 6) Nepropadat panice, zachovat kázeò, klid a rozvahu. 7) Po pøíjezdu hasièù je informovat o situaci (ohrožené osoby, uskladnìné nebezpeèné látky apod.). Aby došlo k požáru (hoøení), musí být splnìny tøi podmínky: 1. pøítomnost hoølavé látky 2. pøítomnost vzduchu nebo jiného okyslièovadla 3. pøítomnost zápalné teploty Odstranìním alespoò jedné strany trojúhelníku (jednoho pøítomného faktoru) lze dosáhnout uhašení požáru. Na tomto základì je založeno hašení požáru.

1

2

3

– Odstranìní hoølavé látky: V dobì hašení požáru se v nìkterých pøípadech hasièi snaží snížit intenzitu hoøení odstraòováním hoølavin z požáøištì, popøípadì z jeho tìsné blízkosti. Dìje se tak hlavnì za nedostatku hasicích látek. – Zamezení pøístupu vzdušného kyslíku: Dìje se tak pomocí vìtšiny speciálních hasiv, z nichž nejznámìjší je hasicí pìna. Hasební úèinek je pøedevším dusivý – vrstva pìny zabraòuje pøístupu vzdušného kyslíku i pøestupu tepla z plamene na povrch hoølaviny. Druhotný úèinek je chladicí. Obdobný úèinek je u hasicího prášku, který vytváøí glazuru na žhnoucích hmotách, která zabraòuje pøístupu vzduchu. Oxid uhlièitý – CO , hasební efekt zøeïovací a dusivý, snižuje obsah vzdušného kyslíku. Chladicí úèinek je zanedbatelný. Halony – halogenové uhlovodíky, zpomalují proces hoøení až do uhašení plamene. Chladicí úèinek rovnìž zanedbatelný. – Odstranìní – snížení zápalné teploty: Jako nejvhodnìjší prostøedek pro likvidaci tohoto faktoru je nejpoužívanìjší a zatím nejlacinìjší hasivo, a to je voda. Voda má vysoký chladicí efekt. Hasí pøedevším ochlazováním. Druhotný úèinek je dusivý – vznikající vodní pára zamezuje pøístupu vzdušného kyslíku. Tato hasiva jsou v pøenosných hasicích pøístrojích (PHP), popøípadì v pojízdných nebo v pøívìsných hasicích pøístrojích. Rozeznáváme tyto tøídy požárù: A = hoøení pevných organických látek; látky hoøící plamenem nebo žhnou (døevo, uhlí, papír, sláma, rašelina) B = hoøení kapalných látek hoøících plamenem nebo tavících se tuhých látek (benzín, nafta, laky, øedidla, asfalt apod.) C = hoøení plynných látek plamenem (propan-butan, zemní plyn, vodík, acetylen apod.) D = hoøení lehkých kovù (hoøèík a jeho slitiny) Podle obsaženého hasiva rozeznáváme nìkolik druhù hasicích pøístrojù: – VODNÍ (obr. 3) na požáry tøídy A – PÌNOVÉ (obr. 4) na požáry tøídy B, A    – PRÁŠKOVÉ (obr. 1, 2) na požáry tøídy C, A, B – CO (obr. 5, 6) na požáry tøídy B, C  

4

5

6 27

9

9. Hasièské minimum vedoucího mládeže SH ÈMS

Volba hasicího pøístroje a jeho použití volíme – podle druhu pøítomných hoølavých látek umisujeme – na viditelném a snadno pøístupném místì chráníme – pøed mechanickým poškozením, sálavým teplem a povìtrnostními vlivy nauèíme se – používat hasicí pøístroje nepoužíváme – vodní a pìnové hasicí pøístroje na elektrické zaøízení pod proudem postupujeme – pøi hašení takticky, hasíme vždy po smìru vìtru, zasahujeme ohnisko požáru co z nejmenší vzdálenosti, pøi hašení pìnou pokládáme souvislou vrstvu od kraje, dokud nepokryjeme celý hoøící prostor   Pøi menším požáru zasahujeme podle svých sil a prostøedkù. Používáme jednoduché hasební prostøedky nebo pøenosné hasicí pøístroje. Tyto prostøedky mohou být umístìny v takzvaných požárních pøístøešcích. TLUMICE jednoduchý hasicí prostøedek, døevìná tyè, na níž je pøipevnìn pružnì polštáø z pytloviny apod. Tlumicí utloukáme malá ohniska hoøení. Doporuèuje se polštáø, pøed použitím øádnì namoèit do vody. LOPATA je úèinný a snadno pøístupný hasicí prostøedek urèený k vrhání písku, škváry, zeminy apod. na ohniska požáru. Hasební úèinek spoèívá v zamezení pøístupu vzduchu k hoøící látce. Je též vhodná k utloukání zbytkù hoøících pøedmìtù, lesních porostù apod. VÌDRA používáme k dopravì vody na požáøištì, která se vrhá na požáøištì prudce z nejmenší vzdálenosti (doporuèuje se naplòovat vìdra jen do poloviny pro lepší manipulaci). RUÈNÍ STØÍKAÈKA, džberovka, je velmi úèinný hasicí prostøedek. Používá se k hašení ve špatnì pøístupných místech, pokud možno s výstøikovou hubicí k vytvoøení rozprášeného proudu vody. HOUNÌ, pøikrývky, závìsy, pytle apod. lze použít k hašení malých ohnisek pøikrytím, èímž zamezíme pøístupu vzduchu k hoøící látce. Pøed použitím se doporuèuje látku namoèit. Nepoužívat látky z umìlých vláken. V prodeji pro domácnosti jsou takzvané hasicí roušky. HYDRANTY, tlaková voda k napojení hadice s proudnicí urèená k hašení požáru na vìtší vzdálenost. Nejúèinnìjší jednoduchý hasební prostøedek. Rozeznáváme nìkolik druhù hydrantù: nástìnný, podzemní a nadzemní hydrant. Z odborného hlediska se požár rozdìluje na tzv. „FÁZE POŽÁRU“ Intenzita hoøení pøi požáru není stejná po celou dobu trvání požáru. U požáru, který není hašen, je samovolný rozvoj požáru charakterizován ètyømi fázemi požáru. I. fáze – èasový úsek od vzniku požáru až do poèátku intenzivního hoøení. Trvá 3–10 min. podle druhu hoølavé látky a podmínek rozvoje požáru. Intenzita hoøení je vìtšinou malá, požárem je zasažena pouze èást hoølavých materiálù. Toto je fáze nejvýhodnìjší pro zahájení hasebních prací, likvidace bývá jednoduchá a škody minimální. 28

II. fáze – èasový úsek od poèátku intenzivního hoøení až do zasažení požárem všech hoølavých materiálù a konstrukcí hoøícího objektu. Situace na požáøišti bývá již velmi složitá a vyžaduje vyšší nároky na organizaci hasebních prací. III. fáze – èasový úsek od poèátku snižování intenzity požáru. Na požáøišti jsou narušeny nosné konstrukce, hrozí nebezpeèí zøícení. IV. fáze – èasový úsek v dobì snižování intenzity hoøení až do úplného vyhoøení hoølavých látek. Poslední dvì fáze požáru jsou nároèné na likvidaci požáru a škody zpùsobené požárem jsou velké. Doba trvání požáru je závislá pøedevším na množství hoølavých látek a podmínkách hoøení. Jednou z èinností na požáøišti je PRÙZKUM Úkolem je co nejrychleji zjistit situaci na místì zásahu. Na základì prvního prùzkumu se velitel zásahu rozhoduje o zpùsobu provedení zásahu. Prùzkum se provádí ihned po pøíjezdu jednotky a poté nepøetržitì až do úplné likvidace požáru. Konèí pøedáním požáøištì. Zdrojem informací mohou být vnìjší znaky požáøištì, informace od místních osob, osobní znalosti, pøizvaní odborníci. Prùzkum provádí nejménì dvouèlenná prùzkumná skupina. Podle rozsahu hoøení a nebezpeèí z prodlení mùže být i rozšíøena. Cílem prùzkumu na místì zásahu je zjistit: – zda nejsou ohroženy osoby, zvíøata a majetek – rozsah požáru, zpùsob a smìry jeho šíøení a druh hoøících materiálù nebo rozsah úèinkù mimoøádné události – pøítomnost nebezpeèných látek a pøedmìtù, které mohou nepøíznivì ovlivnit prùbìh zásahu – terénní a jiné podmínky významné pro použití požární techniky a vìcných prostøedkù požární ochrany

9. Hasièské minimum vedoucího mládeže SH ÈMS

POZOR

ROZUMÍM

VODU VPØED

VODU STAV

SN͎IT TLAK

NEBEZPEÈÍ 9

Signály pro dodávku vody, varovné signály (viz Cvièební øád) 1) Signály pro dodávku vody se skládají z oznaèení žadatele = rozdìlovaè – pro zahájení dodávky vody strojníkovi, první proud – signalizace obsluze rozdìlovaèe. 2) Slovní varovné signály se skládají z oznaèení nebezpeèí, pøíjemce a výkonného povelu, lze je v otevøeném provozu pøedávat i radiostanicí. Nejèastìji se používá varovný signál: „Nebezpeèí! Všichni ZPÌT!“ Na tento signál všichni odloží náøadí a urychlenì se pøesunou na bezpeèné místo. 3) Signály pro dodávku vody nebo pro varování je možno provádìt bez slovního doprovodu: a) Pravou rukou a za snížené viditelnosti s pomocí svítilny (viz obrázky). b) Lanem se signály provádìjí následujícím zpùsobem: 1) Signál „VODU“ se provede jedním trhnutím lanem, trhnutí se mùže v rozmezí 10 až 15 vteøin opakovat 2) Signál „VODU STAV“ se provede dvojím trhnutím lanem, trhnutí se mùže v rozmezí 10 až 15 vteøin opakovat. 3) Signál „NEBEZPEÈÍ! Všichni ZPÌT!“ se provede nìkolikrát rychle po sobì jdoucím trhnutím lanem.   Prevence V oblasti ochrany života a zdraví obèanù a majetku pøed požáry sehrávají dùležitou roli mìsta a obce, v jejichž pùsobnosti je øada práv a povinností dotýkajících se této oblasti. Jednou ze základních forem pøedcházení požárùm je vèasné zjišování možných pøíèin jejich vzniku a jejich neodkladné odstraòování. Za tímto úèelem jsou v pøenesené pùsobnosti na úseku požární ochrany obcemi provádìny preventivní požární kontroly. Požární kontroly jsou dùležitým prostøedkem k prosazení a zkvalitnìní požární ochrany. Proto je zapotøebí prevenci chápat jako zásadní a nedílnou souèást požární ochrany. Za každý objekt (budovu, les, stoh apod.) nese odpovìdnost jeho vlastník, provozovatel nebo uživatel. Rozsah bezpeènostních opatøení nebude všude stejný. Bezpeènostní opatøení budou ve výrobním podniku v daleko vìtším množství a naopak, v malém objektu, rodinném domku apod. budou pøimìøenì menšího rozsahu.

Povinnosti obèana Poèínat si tak, aby svým jednáním nezpùsobil požár, jsou upraveny v tìchto oblastech: – Všeobecná povinnost – zejména udržovat poøádek na pùdách, ve sklepech a na jiných místech, na kterých mùže dojít ke vzniku požáru nebo ke ztížení zásahu hasièù. – Zákaz kouøení a používání otevøeného ohnì na místech se zvýšeným nebezpeèím vzniku požáru a tam, kde by mohlo dojít k jeho rozšíøení, nevypalovat porosty (køoviny, trávu, plevel apod.). V lesích je zakázáno rozdìlávat oheò a táboøit mimo vyhrazená místa. Uvedené zákazy mohou být zpøísnìny naøízením kraje nebo úøadu zvláštì v dobì sucha. – Používání tepelných spotøebièù – pouze podle bezpeènostních pokynù daných výrobcem, zejména pøi jejich instalaci (bezpeèná vzdálenost, bezpeèné pøipojení, nehoølavá tepelnì izolovaná podložka) a používání (dozor). Udržovat je v dobrém technickém stavu. Palivo je obèan povinen skladovat v bezpeèné vzdálenosti od tepelných spotøebièù. – Èištìní komínù – je povinností majitele umožnit a zajistit øádné èištìní a kontrolu komínù. Zabezpeèit øádný a bezpeèný pøístup ke komínovému tìlesu. Zajistit, aby se nepoužívalo komínù, u nichž byla zjištìna závada bránící bezpeènému používání. Za bezpeèné pøipojení spotøebièe odpovídá jeho uživatel. – Skladování tuhých paliv, hoølavých kapalin a kovových tlakových nádob – jen v prostorách k tomu urèených. Tuhé palivo skladovat oddìlenì a sledovat, zda nedochází k jeho samovznícení (zejména hnìdé uhlí a brikety). Podklad musí být vyèištìn, zbaven prachu a jiných organických látek (døevo, papír, sláma apod.). Samovznícení nepøíznivì ovlivòuje vlhkost, proto se musí dbát na to, aby do paliv nezatékalo. Náchylné k samovznícení je zejména èerstvì naskladnìné palivo, které je nutno zejména v této dobì sledovat. Samovznícení se projeví vytváøením vodní páry, dýmu – pozor na jedovatý CO (oxid uhelnatý) – nebo zvýšením teploty (teplota dosáhne 65 °C). Palivo je nutno urychlenì vyskladnit a pokud možno rychle spotøebovat. Obèan mùže skladovat hoølavé kapaliny v bytì do množství 10 litrù pro motorové vozidlo. Pøitom je nutno dbát, aby hoølavé kapaliny neunikly do kanalizace. Pokud obèan užívá v bytì 29

9. Hasièské minimum vedoucího mládeže SH ÈMS

spotøebiè na propan-butanu, mùže umístit v tomto prostoru jen jednu provozní kovovou tlakovou nádobu do hmotnosti 15 kg. Zásobní láhve skladovat v dobøe vìtratelných prostorách ve vzdálenosti ne menší než 2,5 m od prostor, které jsou pod úrovni okolního terénu. Tyto tlakové láhve nesmí být skladovány na chodbách, pùdách, ve spoleèných prostorách a garážích. Láhev se musí chránit proti sluneènímu záøení. – Odborná zpùsobilost k požárnì nebezpeèným pracím – jedná se o nebezpeèné práce z hlediska PO, jako je svaøování, které smí provádìt pouze osoby, které dovršily 18 let, byly uznány lékaøem za zpùsobilé a vlastní platný sváøeèský prùkaz. Požárnì nebezpeènou prací je napø. i lepení podlahových krytin, natìraèské práce a instalace elektrických rozvodù a zaøízení, ke kterým se stanoví odborná zpùsobilost. – Dozor nad dìtmi a osobami nesvéprávnými – ten, kdo je povinen vykonávat dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého jednání, je povinen dbát, aby tyto osoby svým jednáním nezpùsobily požár. Zanedbáním této povinnosti se obèan vystavuje pøestupkovému øízení. Za pøestupek nemùže být osoba mladší patnácti let trestána. Osoba, která v dobì pøestupku dovršila patnáctý rok a nedovršila osmnáctý rok, se posuzuje jako mladistvá.

Tísòové volání V øadì pøípadù jsou èísla tísòového volání zneužívána, a tím v nìkterých pøípadech vznikají tzv. „plané poplachy“. V souèasné dobì je již zaznamenáno èíslo volajícího na tísòovou linku, v pøípadì èísla 112 i s lokalizací volaného. Samozøejmì se v tomto pøípadì jedná o zneužití a bude uplatòován postih. V pøípadech, že ale skuteèné hoøí, se nikdo nemusí obávat zavolat. Naopak je lepší, když jsou hasièi pøivoláni v dobì, kdy je požár ještì v zárodku a oheò se pak podaøí uhasit ještì pøed pøíjezdem. Rozhodnì se oznamovatel nemusí obávat sankcí. Je lepší pøijet k uhašenému požáru – tedy zbyteènì, než pozdì.

30

10. Cvièební øád jednotek PO (výòatek) Obecné zásady pøi provádìní poøadového výcviku 1) Základní pojmy a) Tvar je urèené seskupení hasièù (jednotek PO – s požární technikou nebo bez ní) k jejich spoleèné èinnosti. b) Køídlo je pravá nebo levá strana tvaru. Pøi obratech tvarù se názvy køídel nemìní. c) Èelo tvaru je pøední strana tvaru; má pravé nebo levé køídlo. d) Zad tvaru je zadní strana tvaru. e) Rozestup je mezera mezi hasièi (jednotkami PO – vozidly) v tvaru do šíøky. f) Vzdálenost je mezera mezi hasièi (jednotkami PO – vozidly) v tvaru do hloubky. g) Šíøka tvaru je vzdálenost mezi køídly tvaru. h) Hloubka tvaru je vzdálenost mezi èelem a zadem tvaru. i) Krajník je hasiè stojící (pohybující se) na køídle.

dovém proudu za sebou ve vzdálenostech stanovených tímto øádem nebo naøízených velitelem. g) Zástup je tvar, v nìmž jsou hasièi v zákrytu za sebou na vzdálenost pøedpažení. h) Dvojstup (trojstup, ètyøstup a vícestup) je tvar, v nìmž jsou dva (tøi, ètyøi i více) zástupy vedle sebe ve stanovených rozestupech. i) Linie vozidel je tvar vzniklý seøazením vozidel vedle sebe na stejné úrovni. j) Linie proudù je tvar, v nìmž jednotky PO stojí vedle sebe v pochodových proudech se stanovenými rozestupy. k) Pochodový proud je tvar, který tvoøí jednotky PO jdoucí (jedoucí) za sebou. l) Sraz je tvar, v nìmž jednotky PO stojí vedle sebe v proudech se stanovenými rozestupy.

2) Tvary a) Nástupový tvar je tvar, v nìmž hasièi (jednotky PO) nastupují vedle sebe v øadu (v øadech) s rozestupy stanovenými tímto øádem nebo naøízenými velitelem. b) Sevøený tvar je tvar, v nìmž hasièi stojí vedle sebe tak, že opøou-li levou paži pìstí do pasu høbetem dopøedu, dotýkají se loktem svého souseda. Za sebou stojí ve vzdálenosti pøedpažení. c) Rozevøený tvar je tvar, v nìmž hasièi stojí vedle sebe s rozestupy naøízenými velitelem. Rozestup na upažení je mezera mezi hasièi na délku levé paže položené dlaní na rameno souseda tak, aby se prostøedník dotýkal límce. d) Øad je tvar, v nìmž hasièi stojí vedle sebe na stejné úrovni. e) Dvojøad (trojøad, ètyøøad) je tvar tvoøený dvìma (tøemi, ètyømi) øady ve vzdálenosti pøedpažení za sebou. Je-li v dvojøadu lichý poèet hasièù, nastoupí poslední hasiè vždy do prvního øadu. Vzdálenost na pøedpažení je mezera mezi hasièi (øady) stojícími za sebou na délku pøedpažené levé paže (palcem nahoru), jejíž prostøední prst se dotýká støedu levé lopatky hasièe vpøedu. f) Pochodový tvar je tvar (napø. zástup, dvojstup, trojstup), v nìmž je jednotka PO nastoupena k pochodu v pocho-

3) Provádìní poøadového výcviku a) Pøi poøadovém výcviku je nutno požadovat vždy pøesné provádìní cvikù a mezi jednotlivými cviky dokonalý a nehybný postoj. Velitel musí být dùsledný a musí dbát na to, aby jednou nacvièený poøadový cvik byl vždy a všude provádìn pøesnì a pøi výcviku byla dodržována pravidla zdvoøilosti a ustrojení. b) Cviky na místì se provádìjí vždy ze základního postoje. Pøi poøadovém výcviku je tøeba vhodnì volit pøestávky k oddechu. c) Velitel stojí pøed jednotkou PO zpravidla na vzdálenost šíøky tvaru, aby ji dobøe vidìl, ovládal hlasem a aby jeho znamení vidìli všichni hasièi jednotky PO. Za pohybu jednotky PO jde velitel na jejím èele. Je-li tøeba, mìní své místo. d) Velitel nenechává bezdùvodnì stát hasièe v namáhavé poloze nebo ve smìru pro nì nepøíznivém, napø. proti slunci, vìtru. e) Osloví-li velitel jednotku PO mimo tvar, otoèí se všichni její pøíslušníci k nìmu èelem a zaujmou základní postoj. Povely a povelová technika pro poøadový výcvik 1) Velitel ovládá èinnost jednotky PO a hasièù pøi poøadovém výcviku pomocí povelù. Povel musí být dostateènì hlasitý, zøetelný, jasný i struèný a pøedevším srozumitelný. Musí také obsahovat všechny nutné údaje pro provedení pøíslušného cviku nebo úkonu. Velitel pøi vydávání povelù musí stát v základním postoji, za pochodu respektuje pochodový krok naøízený tvaru. 2) Povel se zpravidla skládá z: a) oslovení, jímž se urèuje adresát povelu a slouží také k vyvolání pozornosti hasièù v tvaru popø. mimo nìj. Pøíklad oslovení: „Jednotko, …!“, „Velitelé družstev, …!“, „Èeto, …!“, „Útvare, …!“ b) obsahu – návìští, které urèuje provedení povelu. Obsahem povelu mùže být napø. smìr nástupu a druh 31

10

10. Cvièební øád jednotek PO (výòatek)

tvaru. Pokud jde o jednoduchý úkon, napø. základní postoj, nemusí být v povelu obsah definován. c) Výkonného povelu, po jehož odeznìní se povel provede. Pøíklad povelu: „Družstvo, smìr požární stanice, v øad – NASTOUPIT!“ Mezi oslovením nebo obsahem povelu a výkonným povelem je vhodné udìlat pomlku. 3) Oslovení ve zvláštních pøípadech použití a) Jestliže chce nadøízený dát povel nebo rozkaz podøízeným velitelùm v prùbìhu zamìstnání stojících mimo tvar, provádí oslovení následovnì: „Velitelé družstev!“. Na tento povel se velitelé družstev otoèí èelem k nadøízenému a vzpaží pravou ruku. Ruku pøipaží po vydání další èásti povelu. Pokud po oslovení následuje ihned výkonný povel (napø. „Velitelé družstev, KE MNÌ!“), velitelé ruku po oslovení nezdvíhají. b) K upoutání pozornosti hasièù a velitelù se pøed výkonnými povely „POZOR!“, a „Vpravo HLEÏ!“ tvar oslovuje: „Družstvo, vpravo HLEÏ!“. c) Konkrétní hasiè v tvaru nebo mimo nìj se oslovuje hodností a jménem, popø. jen jménem nebo hodností. Pøíklad: „Pane podplukovníku Nováku!“, „Pane Nováku!“, „Pane podplukovníku!“. U jednotek PO, které používají jen funkèní oznaèení, mùže být použito oslovení funkcí. Pøíklad: „Pane veliteli družstva!“. Hasiè stojící mimo tvar se postaví èelem k tomu, kdo jej oslovil. Hasiè stojící v tvaru pouze otoèí hlavu ve smìru k tomu, kdo jej oslovil. 4) Pøebírání velení pøi poøadovém výcviku Došlo-li ke zmìnì velitele, vydává nový velitel po pøevzetí velení povel, který se skládá z oslovení a obsahu – informace o pøevzetí velení. Pokud hasièi stojí mimo tvar, obrátí se po odeznìní povelu èelem k velícímu. Pøíklad: „Družstvo, na mùj povel!“. 5) Použití nìkterých výkonných povelù bez pøedchozího oslovení nebo obsahu povelu. a) „POZOR!“ – velí se pøed povely k provedení urèité èinnosti, jestliže jednotka PO nestojí v základním postoji nebo nepochoduje poøadovým krokem. b) „ZPÌT!“ – velí se, pokud byl vydán chybný povel nebo byl povel špatnì vykonán. Poøadové cviky na místì 1) Základní postoj Základní postoj na místì zaujímá hasiè pøi svém oslovení nebo pøi oslovení celé jednotky PO v rozchodu, pøed povelem k nástupu a po zaujmutí místa v tvaru. Základní postoj se zaujímá i bez povelu, pøi hlášení, pøi vzdávání pocty a velitelem pøi vydávání povelù. Základní postoj se zaujímá pøi následujících výkonných povelech:

32

a) Povel „POZOR!“ Provedení: Hasiè se postaví zpøíma, patami nohou u sebe a špièkami na stejné úrovni rozevøenými na šíøku chodidla. Tìlo je vzpøímeno a lehce nachýleno kupøedu. Nohy jsou v kolenou napøímené, prsa vypjatá, bøicho mírnì vtažené. Ramena jsou vyrovnaná, paže volnì spuštìné tak, že dlanì jsou obrácené dovnitø a pøiléhají ke stehnùm. Prsty na rukou jsou pøirozenì sevøeny. Hasiè má hlavu vzpøímenou a hledí pøímo pøed sebe. b) Povel „NASTOUPIT!“ Provedení: Po zaujetí místa v tvaru hasiè zaujme základní postoj.

2) Pohov Postoj pohov se zaujímá v pøípadech, kdy by další setrvání v základním postoji bylo neúnosné nebo nepraktické z hlediska èinnosti tvaru. Postoj pohov se provádí na výkonný povel „POHOV!“ nebo napø. na povel „Družstvo, KONÈIT!“. Provedení: Hasiè zùstává na svém místì v tvaru. Ukroèí levou nohou vlevo do vzdálenosti 40 cm a zároveò spojí ruce za zády tak, že høbet dlanì levé ruky vloží do dlanì pravé ruky a volnì sevøe prsty obou rukou. Hmotnost tìla pøenese rovnomìrnì na obì nohy. Nemluví a nesnižuje svou pozornost. 3) Volno Postoj volno se zaujímá zejména pøi delším setrvání hasièù v tvaru a v pøípadì, že delší dobu nebudou následovat další povely. Postoj volno se provádí na výkonný povel „VOLNO!“ Provedení: Hasiè zùstává na svém místì v tvaru, stojí volnì, upraví si výstroj a mùže polohlasnì rozmlouvat. Vystoupit z tvaru nebo kouøit smí jen se souhlasem velitele. Povel „VOLNO!“ se mùže dávat pøímo bez pøedchozího povelu „POHOV!“. 4) Otáèení hlavy Otáèení hlavy se provádí zejména pøi zdravení a vzdávání pocty v tvaru. Povel se skládá z návìští, kterým se urèuje smìr otoèení hlavy a výkonného povelu „Vpravo (vlevo) HLEÏ!“. Otoèení hlavy zpìt se provádí na povel „Pøímo HLEÏ!“. Uvedeného povelu se použije také pøi ukonèení vyrovnání nástupového tvaru.

10. Cvièební øád jednotek PO (výòatek)

Provedení: Hasiè otoèí hlavu v daný smìr. Pøi tom nehýbá rameny. 5) Obraty na místì Obraty na místì se provádí zejména pøi zmìnì nástupového tvaru v pochodový tvar a naopak. Velitel tvaru provádí obraty na místì bez povelu. Povel: „Èelem VZAD!“, „Vlevo V BOK!“, „Vpravo V BOK!“ Provedení: Celý obrat se provádí na dvì doby po odeznìní výkonného povelu, a to v intervalu a rychlosti povelu. Obraty èelem vzad a vlevo v bok se provádìjí otoèením doleva na podpatku levé a na špièce pravé nohy – první doba (raz). Na druhou dobu se pravá noha pøisune k levé (dva). Obrat vpravo v bok se provádí otoèením na podpatku pravé nohy a špièce levé nohy. Nástupové tvary družstva 1) Nástupovým tvarem družstva mùže být øad nebo dvojøad Povel: „Smìr (urèení smìru) v øad NASTOUPIT!“. Smìr se nemusí udávat, je- li nesnadné jej urèit . Mùže být nahrazen návìstím „za mnou“. Provedení: Na povel k nástupu zaujme velitel družstva základní postoj èelem ve smìru nástupu. Po vydání povelu velitelem se všichni hasièi k nìmu otoèí èelem a zaujmou základní postoj. První hasiè se postaví dva kroky za velitele v urèeném smìru. Další hasièi se øadí vlevo od nìj se sevøenými rozestupy a zaujmou základní postoj. Jakmile se první hasiè postaví za velitele družstva, provede velitel obrat vlevo v bok, aby stál k nastoupenému tvaru levým bokem a mohl jej kontrolovat a dále velet. V dvojøad nastupuje družstvo tak, že dva kroky za velitele se postaví první hasiè. Vlevo od nìj a za ním se postaví v sevøeném rozestupu a v základním postoji ostatní hasièi. Jakmile se první hasiè postaví za velitele družstva, velitel provede obrat vlevo v bok, aby mohl kontrolovat tvar a dále velet.

6) Rozevøení nástupového tvaru družstva na místì Povel: „Napravo (nalevo) na x úkrokù rozestup UPRAVIT!“ Provedení: Hasièi otoèí hlavu k tomu, od nìhož se má rozestup upravit a provedou urèený poèet úkrokù. Hasiè od nìhož se má rozestup upravit hledí pøímo. Na novém stanovišti v tvaru hasièi dbají na to, aby neporušili vyrovnání tvaru a zaujmou základní postoj a dívají se pøímo. Pokud poèet úkrokù pro rozestup nebyl urèen, provádí se rozestup hasièù v tvaru na vzdálenost upažení levé ruky. 7) Semknutí nástupového tvaru družstva na místì Povel: „Napravo (nalevo) SEMKNOUT!“ Provedení: Hasièi otoèí hlavu k tomu hasièi, na kterého se sevøení provádí a rychlými úkroky upravují rozestupy do sevøeného tvaru. Na novém stanovišti v tvaru dbají na to, aby neporušili vyrovnání tvaru a zaujmou základní postoj a dívají se pøímo. 8) Zrušení tvaru Povel: „ROZCHOD!“ Provedení: Hasièi opustí svá místa v tvaru vykroèením levé nohy vpøed. Pochodové tvary družstva 1) Pochodovým tvarem družstva je zástup nebo dvojstup Povel: „Smìr (udání smìru nebo bez smìru), v zástup (dvojstup) NASTOUPIT!“ Smìr se nemusí udávat, je-li nesnadné jej urèit. Mùže být nahrazen návìstím „za mnou“. Provedení: Na výkonný povel velitel družstva zaujme základní postoj èelem ve smìru nástupu. Jakmile velitel osloví družstvo, otoèí se všichni k nìmu èelem a zaujmou základní postoj. Když první hasiè nastoupí za velitele družstva, provede velitel družstva obrat èelem vzad, aby mohl kontrolovat tvar a dále velet.

3) Vyrovnání družstva v øadu Povel: „VYROVNAT!“ Provedení: Všichni hasièi dají levou ruku sevøenou v pìst do pasu (mimo posledního hasièe). Kromì hasièe stojícího za velitelem družstva ostatní otoèí hlavu doprava. 4) Vyrovnání družstva v dvojøadu Povel: „VYROVNAT!“ Provedení: První øad si poèíná tak, jak je uvedeno v odstavci 3 b). První hasiè v druhém øadu pøedpaží levou rukou a upraví vzdálenost mezi øadami. Další hasiè v druhém øadu se vyrovnává podle hasièù stojících pøed ním a vpravo od nìj. Hasièi v tomto øadu se dívají po vyrovnání pøímo pøed sebe. 5) Ukonèení vyrovnání tvaru Povel: „Pøímo HLEÏ!“ Provedení: Hasièi, kteøí mìli ruku opøenou v bok nebo pøedpaženou, ji pøipaží a otoèí hlavu zpøíma.

2) Vyrovnání zástupu Povel: „ZÁKRYT!“. Provedení: Hasièi, kromì prvního za velitelem družstva, pøedpaží levou ruku a zakryjí se za prvním hasièem v zástupu. 3) Vyrovnání dvojstupu Povel: „ZÁKRYT!“ 33

10

10. Cvièební øád jednotek PO (výòatek)

Provedení: Hasièi v zástupu za velitelem družstva, kromì prvního hasièe, pøedpaží levou ruku a zakryjí se za prvním hasièem v zástupu. Hasiè v èele tvaru, vedle stojícího druhého zástupu, hledí pøímo a dává pokrèenou levou ruku do pasu pro upravení rozestupu mezi zástupy. Ostatní hasièi stojící za ním upravují zákryt a vyrovnávají se rovnìž na hasièe stojící vlevo od nich a dívají se pøímo. 4) Ukonèení vyrovnání Povel: „Paže ZPÌT!“ Provedení: Hasièi, kteøí mìli ruku pøedpaženou, pøipaží. Hasièi v èele tvaru s pokrèenou levou paží do pasu rovnìž hbitì pøipaží. 5) Pohyb zástupového tvaru družstva Povel: „Smìr (udání smìru – za mnou, pøímý, smìr… nebo bez udání smìru), pochodem V CHOD!“ Provedení: Na výkonný povel velitel družstva provede obrat èelem vzad na špièce pravé nohy a souèasnì vykroèí levou nohou. Ostatní hasièi na výkonný povel vykroèí levou nohou. Velitel družstva jde pøed zástupem v podélné ose tvaru. 6) Zatáèení pochodového tvaru družstva je stejné jako pøi pochodu družstva v øadu viz metodický list è. 5. 7) Rozchod z pochodového tvaru družstva se nevelí. Tento povel se velí pouze z nástupového tvaru, do kterého je tedy nutné pøevést pochodový tvar zpravidla obratem hasièù na místì. Nástupové tvary èety 1) Nástupovým tvarem èety mùže být øad, dvojøad, trojøad (podle poètu družstev v èetì). Povel: „Smìr (udání smìru nebo bez smìru), v øad (dvojøad, trojøad) po družstvech NASTOUPIT!“. Smìr se nemusí udávat, je-li nesnadné jej urèit. Mùže být nahrazen návìstím „za mnou“. Provedení: Po vydání povelu zaujme velitel èety základní postoj èelem ve smìru nástupu. Družstva nastoupí do urèeného tvaru vlevo od svých velitelù se sevøenými rozestupy mezi hasièi a se vzdáleností mezi øadami družstev na pøedpažení a zaujmou základní postoj. Je-li nástupovým tvarem èety øad, je vzdálenost mezi družstvy na upažení levé ruky posledního hasièe prvního družstva. Jakmile první hasiè (velitel prvního družstva) nastoupí za velitele èety, provede velitel èety obrat vlevo v boka sleduje nástup èety.

2) Vyrovnání èety Povel: „VYROVNAT!“ Provedení: Všichni hasièi v prvním družstvu (jednoøadu všichni hasièi) dají levou ruku sevøenou v pìst do pasu (mimo posledního hasièe v družstvu). Kromì velitele prvního družstva stojícího za velitelem èety otoèí ostatní hasièi v prvním družstvu hlavu doprava. U víceøadu velitelé druhého a tøetího družstva pøedpaží levou ruku a upraví vzdálenost mezi øadami družstev. U jednoøadu poslední hasiè v prvním nebo druhém družstvu upaží levou ruku pro upravení vzdálenosti mezi družstvy. Hasièi v øadech druhého a tøetího družstva se vyrovnávají smìrem doprava na velitele svého družstva a smìrem dopøedu upravují zákryt za hasièe stojícího pøed nimi. Dívají se pøímo pøed sebe. 3) Ukonèení vyrovnání Povel: „Pøímo HLEÏ!“ Provedení: Na výkonný povel hasièi, kteøí mìli ruku opøenou v bok nebo pøedpaženou, ji pøipaží. Hasièi v prvním družstvu otoèí hlavu zpøíma. 4) Zrušení tvaru Povel: ROZCHOD!“ Provedení: Hasièi opustí svá místa v tvaru vykroèením levé nohy vpøed. Pochodové tvary èety 1) Pochodovým tvarem èety mùže být zástup, dvojstup, trojstup (podle poètu družstev v èetì). Povel: „Smìr (udání smìru nebo bez smìru), v zástup (dvojstup, trojstup) po družstvech NASTOUPIT!“ Smìr se nemusí udávat, je-li nesnadné jej urèit. Mùže být nahrazen návìstím „za mnou“. Provedení: Velitel èety zaujme základní postoj èelem ve smìru nástupu. Velitel tøetího družstva nastupuje dva kroky za velitelem èety. Velitelé družstev se øadí v poøadí podle poètu družstev. Jakmile první hasiè (velitel družstva) nastoupí za velitele èety, provede velitel èety obrat èelem vzad a sleduje nástup èety. Ostatní hasièi prvního družstva nastupují na vzdálenost pøedpažení za velitele družstva. Hasièi v druhém družstvu se vyrovnávají podle tøetího družstva. 2) Vyrovnání èety Povel: „ZÁKRYT!“ Provedení: Je-li èeta v zástupu, všichni hasièi, kromì velitele prvního družstva, pøedpaží levou ruku (stejným zpùsobem jako družstvo v zástupu). V dvojstupu se èeta vyrovnává stejným zpùsobem jako družstvo v dvojstupu. V trojstupu se èeta vyrovnává tak, že hasièi druhého družstva pøedpaží levou rukou, velitelé druhého a prvního družstva dají levou pokrèenou paži do pasu. Velitelé tøetího a druhého družstva otoèí hlavu doprava. Ostatní hasièi se dívají pøímo, upravují zákryt a vyrovnávají se rovnìž na hasièe stojící v druhém družstvu. 3) Ukonèení vyrovnání Povel: „Paže ZPÌT!“ Provedení: Hasièi, kteøí mìli ruku pøedpaženou, pøipa-

34

10. Cvièební øád jednotek PO (výòatek)

ží. Velitelé družstev v èele tvaru s pokrèenou paží do pasu rovnìž pøipaží. Všichni otoèí hlavu zpøíma. 4) Pohyb pochodového tvaru èety Povel: „Smìr (udání smìru – za mnou, pøímý, smìr ... nebo bez udání smìru), pochodem V CHOD!“ Provedení: Pokud je èeta v dvojstupu nebo trojstupu, pøesune se velitel èety pøed vydáním povelu úkrokem vlevo na støed tvaru (do jeho podélné osy). Velitel èety vydává povel èelem k tvaru. Po povelu provede velitel èety obrat èelem vzad a vykroèí levou nohou vpøed. Ostatní hasièi na výkonný povel vykroèí levou nohou. Velitelé družstev nevelí.

5) Zatáèení pochodového tvaru èety je stejné jako pøi pochodu družstva v øadu, viz metodický list è. 5. 6) Rozchod pøi pochodovém tvaru èety se nevelí. Tento povel se velí pouze z nástupového tvaru, kterého je tedy nutné pochodový tvar pøevést zpravidla obratem hasièù na místì vlevo v bok. Výcvik s hadicemi 1) Zdvíhání hadice do ponosu a její postavení a) Výchozí postavení: Hasiè stojí pùl kroku za hadicí, která je svinuta v kotouèi. b) Povel VD: „Hadici DO PONOSU!“ c) Provedení: Hasiè vykroèí levou nohou a v podøepu uchopí hadici C pravou rukou shora vnìjším hmatem. U hadice B, kterou uchopí stejnì jako hadici C, zasune prsty pravé ruky mezi tøetí a ètvrtý závit. Dále pøinoží levou nohu a vzpøímí se. Jednu hadici drží vždy v pravé ruce pùlspojkami dozadu. d) Povel VD: „Hadici POSTAVIT!“ e) Provedení: Hasiè vykroèí levou nohou, provede podøep a hadici postaví pøed sebe na zem a vzpøímí se. 2) Rozvinutí hadice z kotouèe z ruky a) Výchozí postavení: Hasiè stojí pùl kroku za hadicí, která je svinuta v kotouèi. b) Povel VD: „Hadici ROZVINOUT!“ c) Provedení: ca) Hasiè zvedne hadici nejprve do ponosu, pak vykroèenou nohu nechá na svém místì, hadici zvedne do

výše prsou (pùlspojky má vpravo), levou rukou uchopí hadici zespodu podhmatem a prsty pravé ruky vytáhne ze závitù hadice. Prsty pravé ruky vsune u pùlspojek mezi oba konce hadice, které pøidržuje palcem z vnitøní a prsty z vnìjší strany. Pak otoèí hadici doprava tak, že leží na pøedloktí pravé ruky a levou rukou ji pøidržuje shora. Mírnì se pøedkloní a hbitým švihem obìma rukama hadici rozvine urèeným smìrem. Pùlspojky hadice, které stále drží pravou rukou, potáhne dozadu. cb) Horní pùlspojku drženou mezi palcem a ukazováèkem si ponechá v pravé ruce a spodní pùlspojku hadice nechá odloženou na zemi. Hasiè jde po levé stranì hadice a souèasnì hadici rozkládá. Na konci rozložené hadice, ve výkroku levé nohy a v podøepu, pùlspojku položí na zem, pøisune pravou nohu a vzpøímí se. 3) Rozvinutí dvou hadic z kotouèe z ruky a) Výchozí postavení: Hasiè stojí pùl kroku za dvìma kotouèi svinutých hadic. b) Povel VD: „Hadice ROZVINOUT!“ c) Provedení: Hasiè zvedne obì hadice do ponosu a z levé ruky hadici odloží tak, že ji opøe o levou nohu, která je ve výkroku. Další èinnost provádí stejnì jako pøi rozvinování jedné hadice tak, že pravou rukou rozkládá první hadici a v levé ruce nese druhou hadici. Pak si pøedá hadici z levé ruky do pravé a provádí stejnou èinnost jako u bodu II s tím, že po rozvinutí druhé hadice nejprve spojí obì hadice mezi sebou. 4) Jiné zpùsoby rozvinování hadic a) Rozvinutí z kotouèe jednou rukou: Hadice C se z ponosu v pravé nebo levé ruce pøevrátí nahoru, pùlspojkami dolù. Hadici drží hasiè v dlani pravé ruky, palcem z pravé a prsty z levé strany pøidrží konec hadice s pùlspojkami a prudkým švihem pravé ruky hadici rozvine. Odloží spodní pùlspojku a hadici rozloží tahem po zemi. Rozvine druhou hadici, spojí je a opìt hadici rozloží. b) Rozvinutí hadice z kazety nebo koše pro rychlý zásah: V kazetì nebo v koši jsou „varhánkovitì“ uloženy dvì až tøi hadice C. Hasiè podle potøeby mùže nést v každé ruce jednu kazetu nebo koš. Horní pùlspojku nechá u rozdìlovaèe, kazetu nebo koš nese v ruce a hadice se z kazety nebo koše vytahuje a rozkládá. c) Rozvinutí hadice z kotouèe na zemi: Hasiè uchopí vnìjší pùlspojku a tahem hadici roztáhne. Pøed rozvinutím hadice se vnitøní pùlspojka hadice v kotouèi spojí s pøedcházejícím dílem hadice, na stroj apod. 5) Svinování hadic a) Výchozí postavení: Hasiè stojí pùl kroku za pùlspojkou rozložené hadice. b) Povel VD: „Hadice SVINOUT!“ c) Provedení: ca) Hasiè ukroèí pravou nohou pøes hadici a na pravé noze provede obrat vlevo vzad do stoje ve výkroku levé nohy. V podøepu uchopí podhmatem pravou 35

10

10. Cvièební øád jednotek PO (výòatek)

rukou pùlspojku hadice a postupuje podél rozvinuté hadice, kterou pøeloží. V podøepu a ve výkroku levé nohy odloží pùlspojku pøibližnì 30 cm pøed pùlspojku ležící hadice. Pravou nohou pøekroèí složenou hadici, rozpojí hadice a obrátí se vzad. cb) Dále jde podél pøeložené hadice až na její konec, kde pravou nohou vykroèí šikmo pøed pøeloženou hadici. Obrátí se vzad do stoje ve výkroku levé nohy. V podøepu položí pøehyb složené hadice na stehno levé nohy a udìlá dvìma až tøemi závity jádro kotouèe. cc) Potom pøisune pravou nohu a obrátí se vpravo v bok, pøièemž jádro kotouèe drží pravou rukou vnì a levou uvnitø. Provede nìkolik úkrokù vlevo, aby hadice visela svisle k zemi. Poté levou rukou hadici

36

mírnì nadhazuje, pravou rukou navinuje a souèasnì urovnává oba konce visící hadice. Úkroky vlevo dìlá podle toho, jak rychle hadici svinuje. Po svinutí hadici uchopí pravou rukou do ponosu. Úkon provede tak, že svinutou hadici si pøedá do levé ruky (pùlspojkami dozadu). Obrátí se vlevo v bok, vykroèí levou nohou a podøepne, uchopí pravou rukou pùlspojku ležící hadice a pøeloží ji. V podøepu odloží z pravé ruky pùlspojku pøibližnì 30 cm pøed pùlspojku ležící hadice a souèasnì z levé ruky postaví svinutou hadici a provádí svinování druhé hadice. cd) Nakonec se postaví s hadicemi v ponosu v místì, odkud je zaèal rozvinovat. Použité (mokré) hadice svinujeme jednoduše na pùlspojku nebo tak, jak rozhodne VD.

11. Námìty k celoroèní èinnosti Má-li být úspìšnì plnìn výchovný cíl práce s dìtmi v hasièském hnutí, nelze tuto èinnost omezovat jen na získávání znalostí a dovedností v oblasti požární ochrany. Proto je nedílnou souèástí hry Plamen vyhodnocování prùbìžné celoroèní èinnosti. Každý kolektiv si vybere z nabízených námìtù v každém okruhu jednu podmínku, kterou splní do termínu konání 2. èásti okresního kola nebo obvodového kola, a uèiní o tom zápis do kroniky. Výjimku tvoøí OKRUH III. V této èásti je povinné pro každý kolektiv získání minimálnì pìti odznakù odborností v každém roèníku, na které navazují odznaky specializací. Touto podmínkou je myšleno, že jednotliví èlenové družstev budou postupnì získávat odznaky odborností. Mladší kategorie max. s frekvencí 1 odznak / 1 rok a starší dle splnìní podmínek jednotlivých odznakù a vìkových možností. Napø.: Mladému hasièi kategorie starší, který se èlenem SH ÈMS stal až ve 14 letech, a který prokazuje schopnosti a snahu získat více odznakù, je nutné udìlit výjimku, aby odznaky odborností mohl splnit v rychlejším sledu než 1 odznak / 1 rok. Podmínky, které má plnit celý kolektiv, vyžadují úèast minimálnì 70 % èlenù. I. Okruh – uskuteènit nejménì 3 výlety – uskuteènit nejménì 2 besedy – uskuteènit o prázdninách pøed soutìžním roèníkem letní tábor (nad 7 dnù) – uskuteènit o zimních èi jarních prázdninách v prùbìhu soutìžního roèníku tábor (nad 7 dnù) – navštívit 3 výstavy èi muzea – uskuteènit minimálnì 3 spoleèné akce mimo den pravidelných schùzek (výstavka, beseda apod.) – podmínka nabídnuta štábem hry okresního nebo obvodového kola

II. Okruh – každý èlen odpracuje min. 2 brigádnické hodiny na zlepšení životního prostøedí

– každý èlen odpracuje min. 2 brigádnické hodiny pøi údržbì výstroje, výzbroje nebo zbrojnice – každý èlen odevzdá alespoò za 5 Kè druhotných surovin – každý èlen odevzdá alespoò za 5 Kè léèivých rostlin – kolektiv peèuje o starého obèana (nejménì po dobu tøí mìsícù) – kolektiv uspoøádá soutìž (zejména zimní – sportovní, požární) pro ostatní dìtské kolektivy – podmínka nabídnuta štábem hry okresního nebo obvodového kola III. Okruh – kolektiv získá nejménì 5 odznakù odbornosti MH nebo specializací – povinné pro všechny kolektivy IV. Okruh – kolektiv uskuteèní alespoò dva kulturní programy (valná hromada, základní škola, mateøská škola, jiné) – kolektiv zhotoví alespoò tøi nástìnky s tématikou PO – kolektiv zašle kresbu èi povídku do soutìže „PO oèima dìtí“ – kolektiv se zúèastní min. dvou turistických nebo sportovních soutìží nad rámec kol hry   Plamen – podmínka nabídnuta štábem hry okresního nebo obvodového kola   KRONIKA Celoroèní èinnost družstev MH – plnìní vybraných podmínek ze ètyø okruhù námìtù celoroèní èinnosti, úèast na 1. a 2. èásti okresního (obvodového) kola hry Plamen nebo úèast na kulturních a sportovních akcích se zaznamenává do kroniky kolektivu. Kronika kolektivu MH se pøedkládá pøi 2. èásti okresního (obvodového) kola a ve vyšších kolech. Kroniky mùže okresní rada mládeže (štáb soutìže ve vyšších kolech) vyhodnocovat – výsledek se nezapoèítává do celkového hodnocení družstev MH. Kroniku mùže vést celý kolektiv pouze jednu, potom hodnocení všech družstev zaøazených v tomto kolektivu (napø. dvì družstva mladší, jedno družstvo starší) vychází z hodnocení této kroniky. Dle rozhodnutí vedoucích a OORM mohou kroniky vést i jednotlivá družstva.   KULTURNÍ PROGRAM V rámci námìtù na celoroèní èinnost se doporuèuje pøipravit kulturní program a pøedvést ho na valné hromadì nebo pøi jiné vhodné pøíležitosti. V jednotlivých kolech hry Plamen mùže podle rozhodnutí štábu probíhat pøehlídka kulturních programù. Nejlepší programy mohou být ocenìny zvláštní cenou. Hodnotí se však zásadnì mimo disciplíny pøíslušného kola soutìže.

37

11

38

12. Hra Plamen Posláním hry Plamen je rozvíjet dìtské znalosti, vìdomosti a dovednosti. Získávat návyky v jednotlivých oblastech specifické èinnosti, jakou je požární ochrana. Cílem hry je soutìžní formou podporovat celoroèní èinnost dìtí se zájmem o požární ochranu. Vyhlašovatelem všech soutìží hry Plamen v Èeské republice je SH ÈMS. Zúèastnit se mohou nejménì devítièlenné kolektivy mladých hasièù bez rozdílu pohlaví ve vìku do 15 let. Doporuèený vstupní vìk je 6 let. V okresních kolech se mohou zúèastnit soutìží i kolektivy s menším poètem èlenù (nejménì 5). Hodnocení tìchto družstev je v pravomoci okresní odborné rady mládeže. Kategorie Družstva soutìží bez rozlišení pohlaví v kategoriích: – mladší: do 11 let – starší: od 11 do 15 let K 1. 9. (vèetnì) v roce zahájení pøíslušného roèníku hry nesmí soutìžící mladší kategorie dovršit 11 let a starší 15 let.

12

Organizace hry, termíny Roèníkem se rozumí období od 1. záøí do 31. srpna dalšího roku. Obvodová a okresní kola se uskuteèní v prùbìhu roku do termínu konání vyšších kol. Vyšší kola (krajské, republikové) probíhají do konce mìsíce èervence. Do vyšších kol postupují pouze družstva v kategorii starší. Roèník je obvykle rozdìlen do dvou èástí: 1. èást – podzimní kolo soutìže probíhá v mìsících záøí–listopad a jeho náplní je: – zahájení celoroèní èinnosti – závod požárnické všestrannosti (ZPV) 2. èást – technické disciplíny – probíhá v jarních mìsících s tímto programem: – vyhodnocení celoroèní èinnosti – požární útok – štafeta 4× 60 metrù – požární útok s pøekážkami CTIF – štafeta CTIF – štafeta požárních dvojic Provedení požárnì technických disciplín jako i povinnosti a práva soutìžících, vedoucích a pracovníkù soutìže jsou podrobnì popsány ve Smìrnici pro celoroèní èinnost kolektivù mladých hasièù, která je nedílnou doplòkovou metodickou pomùckou k tìmto uèebním textùm.

39

40

13. Smìrnice pro celoroèní èinnost dorostu Sdružení hasièù ÈMS vydává pro celoroèní èinnost dorostu v ÈR závaznou smìrnici, která je základem pro nácvik požárnických disciplín a umožòuje zvyšování znalostí a dovedností z oblasti požární ochrany. Cílem celoroèní èinnosti je rozvíjet u dorostencù a dorostenek znalosti, vìdomosti a získat návyky v jednotlivých oblastech èinnosti požární ochrany. Smìrnice, podobnì jako smìrnice hry Plamen, se pravidelnì aktualizují. Vyhlašovatelem soutìží dorostu je Sdružení hasièù ÈMS. Podmínky úèasti Soutìže se mùže zúèastnit nejménì sedmièlenné družstvo dorostencù a dorostenek (v okresních kolech pak i družstva smíšená) a jednotlivci z øad èlenù SH ÈMS ve vìku 14–18 let. Pro stanovení vìku je rozhodující den zahájení pøíslušného roèníku tedy 1. 9. Družstvo mùže být doplnìno max. dvìma èleny ve vìku 13 let (s písemným souhlasem rodièù). Organizace soutìží, termíny Podobnì jako u hry Plamen jsou organizována kola obvodová a okresní a kola vyšší – krajská a republikové. Obvodová a okresní kola jsou zpravidla rozdìlena na dvì èásti (napø. podzimní a jarní kolo). Program jednotlivých èástí urèí pøíslušné štáby: – zahájení celoroèní èinnosti (registrace, vyhlášení podmínek) – závod požárnické všestrannosti – požární útok (plní kategorie družstev) – štafeta 4× 100 m s pøekážkami (plní kategorie družstev) – bìh na 100 m s pøekážkami – test z požární ochrany – dvojboj (plní kategorie jednotlivcù) Provedení požárnì technických disciplín jako i povinnosti a práva soutìžících, vedoucích a pracovníkù soutìže jsou podrobnì popsány ve Smìrnici pro celoroèní èinnost dorostu, která je nedílnou doplòkovou metodickou pomùckou k tìmto uèebním textùm.

41

13

42

14. Vzdìlávací systém dìtí a mládeže SH ÈMS 6–15 let (hra Plamen) plnìní odznakù odborností

Preventista–junior Strojník–junior Kronikáø Cvièitel

plnìní odznakù specializací

?

14–18 let (celoroèní èinnost dorostu) výkonnostní tøídy

I. tøída II. tøída III. tøída

plnìní odznakù odborností

výkonnostní tøídy

Preventista Strojník Kronikáø Cvièitel

I. tøída II. tøída III. tøída

vzdìlávání vedoucích a instruktorù kolektivù mladých hasièù

III. st. MINIMUM II. st. VEDOUCÍ

Letní škola instruktorù

Instruktorem se mùže stát mladý hasiè ve vìku 15–18 let, který úspìšnì složí zkoušku III. stupnì vedoucího mládeže. Složení zkoušky by mìlo pøedcházet získání odznaku odbornosti Instruktor. III. stupeò vedoucího mládeže lze získat buï prostøednictvím vzdìlávacích kurzù okresních sdružení hasièù, nebo v rámci 14denního prázdninového vzdìlávacího kurzu – letní školy instruktorù.

Pilíøem vzdìlávacího systému dìtí a mládeže SH ÈMS je plnìní odznakù odborností. Proto nezbytnou souèástí tìchto uèebních textù je publikace Malý prùvodce plnìním odznakù odborností. Na plnìní odznakù odborností volnì navazuje plnìní odznakù specializací. Zatímco odznaky odborností prezentují spíše stránku vìdomostní, odznaky specializací jsou zamìøeny na rozvoj dovednosti. Podobnì jako k plnìní odznakù odborností i pøi plnìní specializací je nutné èerpat z dalších pomocných materiálù (v souèasné dobì – Malý rádce mladého hasièe, systém plnìní odznakù specializací se modernizuje, pøedpokládá se, že v roce 2010 vyjde souhrnná publikace Malý prùvodce plnìním odznakù specializací). Dovednostní stránku rozvoje mladého hasièe kromì odznakù specializací prezentují i výkonnostní tøídy. Limity pro plnìní výkonnostních tøíd jsou souèástí Smìrnice hry Plamen a Smìrnice celoroèní èinnosti dorostu. Specifické postavení v rámci vzdìlávacího systému dìtí a mládeže SH ÈMS má vzdìlávání „pomocníkù vedoucích kolektivù MH“ – instruktorù.

43

14

44

15. Práce s dìtmi pøedškolního vìku Dìti pøedškolního vìku jsou zaøazeny do kolektivù mladých hasièù, kde tvoøí družstva v samostatné kategorii (pøípravka). V družstvu mohou být zaøazeny i dvì dìti starší šesti let, max. však do dovršení sedmi let. Družstva pøípravky se úèastní soutìží hry Plamen i okresní ligy v požárním útoku. OORM Smìrnici upravila, respektive upravila provedení jednotlivých disciplín dle možností dìtí mladších šesti let. Jsou využívány stejné pøekážky jako ve høe Plamen, ale dìti mladší šesti let mohou pøekonávat pouze nìkteré z nich, podobná omezení jsou i v práci s náøadím (napø. pøi PÚ mohou pøedškolní dìti zastávat jen urèité posty). Soutìží se úèastní 5èlenná družstva, avšak bez hodnocení poøadí. Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska, úsek mládeže, vydalo 10. dubna 2007 nezávaznou metodickou pøíruèku Námìty èinnosti s pøedškolními dìtmi v oblasti požární ochrany v rámci SH ÈMS. Tato struèná metodická pomùcka byla zpracována s cílem vytvoøit pøehled souèasných možností práce s dìtmi pøedškolního vìku v rámci Sdružení hasièù Èech, Moravy a Slezska. Jako základní informaèní zdroj k zpracování této metodiky byly využity námìty a zkušenosti vedoucích, kteøí s uvedenou vìkovou kategorií pracují v oblasti požární ochrany již nìkolik let a kteøí se zúèastnili semináøe s touto tématikou dne 3. února 2007 v Bílých Polièanech. Materiál zahrnuje ètyøi základní námìty èinnosti. Námìt èinnosti è. 1: Dìti pøedškolního vìku jsou zaøazeny v Pøípravce SDH, jsou èleny kolektivu mladých hasièù Tento druh èinnosti je v souèasné dobì asi nejrozšíøenìjší v rámci SH ÈMS. Dìti pøedškolního vìku jsou èleny kolektivu mladých hasièù v rámci sboru dobrovolných hasièù. Jsou vedeny jako èlenové Pøípravky, tzn. jsou nahlášeni na okresní sdružení hasièù, kde jsou evidovány v seznamu Pøípravky a byla jim vydána pøíloha k èlenskému prùkazu mladého hasièe. Jednotlivé okresní odborné rady mládeže stanoví možnosti pro èinnost s dìtmi mladšími 6 let v jejich okrese formou úprav provedení disciplín hry Plamen nebo vydají vlastní pokyny èi smìrnici pro soutìže pøípravky. Doporuèuje se metodiku zpracovat písmenì pøed zaèátkem každého soutìžního roèníku tj. k 1. 9. Jako efektivní se nabízí i možnost zaøazení jednotlivcù pøedškolního vìku do družstev mladých hasièù kategorie mladší. Výòatek ze zápisu ze semináøe vedoucích mládeže s tématikou Pøípravka: Monika Homolková–Nìmeèková, SDH Písková Lhota, okres Nymburk:

Bára Pøehnilová, Dub nad Moravou, okres Olomouc: V poèátku èinnosti docházeli do školky, pozdìji èinnost pøešla pod kroužek MH. Jezdí na ukázky, cvièí útok a štafetu dvojic dle Smìrnice hry Plamen. Zúèastnili se i soutìže Šumperský Soptík. Jednou z DVD pøíloh tohoto písemného materiálu je i foto prezentace èinnosti s pøedškolní mládeže SDH Dub nad Moravou.

SDH Daskabát, okres Olomouc: Kroužek pracuje pøi SDH, nábor dìtí do kroužku je provádìn ve spolupráci s MŠ. Také se úèastnili Šumperského Soptíka, což je klasická soutìž dle pevných pravidel, ale dìti to pøijaly velmi dobøe, i prohru. Pozn.: Šárka Èeròáková: „Dìti pøijímají dobøe i prohru, musí však být za svou práci ocenìny.“ Na Olomoucku pracují celkem tøi sbory, vzniká další.

45

15

15. Práce s dìtmi pøedškolního vìku

Hana Hejcmanová, SDH Jasenná, okres Náchod: Dìti mladší šesti let se pøímo zapojují do disciplín dle Smìrnice hry Plamen, na soutìžích jsou zaøazeny do mladší kategorie. Na Náchodsku pracují cca døi družstva pøípravky v plném poètu dìtí, v ostatních SDH mají menší poèty a pøedškolní jednotlivce zaøazují do mladších družstev. K zaøazení pøedškolákù je však tøeba souhlas OORM. Zmínila dùležitost MOTIVACE dìtí pøi soutìžích. Delegace OSH Zlín: Práce s pøípravkou je v rámci jejich okresu v poèátcích, družstva pøípravky jsou zapojena do hry Plamen v rámci mladší kategorie, pøípadnì jsou jednotlivci pøedškolního vìku zaøazováni do družstev mladších. Požární útok provádí družstva pøípravky ve zvýšeném poètu. Velmi se osvìdèilo okresní 3denní soustøedìní (tábor) pouze pro pøedškoláky. Z pøípravky dìti plynule pøecházejí do hry Plamen. Jsou proti centrální smìrnici, spíše by uvítali námìty – metodiku, jak s dìtmi pøedškolního vìku pracovat. Delegace OSH Klatovy: Pracují v rámci SDH, s upraveným materiálem, družstvo doplòují z mladší kategorie. Nacvièují upravený požární útok – vystupují formou ukázek. Èinnost probíhá pravidelnì po celý rok. Jednou z DVD pøíloh tohoto písemného materiálu je i foto a video prezentace z èinnosti s pøedškolními dìtmi (foto, video – OSH Klatovy). Námìt èinnost è. 2: Pøímá spolupráce s MŠ: Vedoucí mládeže nebo èlen SDH dochází do mateøské školy a v rámci mimoškolního kroužku pracuje s dìtmi pøedškolního vìku s tématikou požární ochrana – ukázková vystoupení. Tato forma èinnosti s pøedškolními dìtmi v rámci SH ÈMS pøináší široké možnosti pro uplatnìní jak vedoucích mládeže pùsobících ve sborech dobrovolných hasièù, tak napø. pro preventisty. Zpùsob èinnosti je založen na úzké spolupráci mateøské školy èi jiného výchovného zaøízení pro dìti pøedškolního vìku s konkrétní osobou, dobrovolným hasièem nebo sborem dobrovolných hasièù jako organizaèní jednotkou. V podstatì se jedná o pravidelnou práci v mimoškolním kroužku, který navštìvují dìti po skonèení výuky v mateøské škole. Èinnost s dìtmi mùže probíhat buï v prostorách mateøské školy, nebo napø. v klubovnì mladých hasièù. Práce s dìtmi v této formì èinnosti má povìtšinou charakter pøípravy na ukázková vystoupení s hasièskou tematikou.

Pozn.: M. Homolková objasnila formu èlenství dìtí mladších šesti let: Tyto dìti nemohou být dle stanov øádnými èleny SH ÈMS, nicménì práce s nimi je øešena v doplòkovém dokumentu stanov (Smìrnice èinnosti s kolektivy mladých hasièù). Pøedškolní dìti jsou v rámci SDH sdruženy v tzv. Pøípravce, jejich jména a rodná èísla jsou zaznamenány v centrálním seznamu Pøípravky v rámci OSH. Dìtem se vydává pøíloha k èlenskému prùkazu MH, kde se místo èísla èlenského prùkazu vypisuje P (jako pøípravka a rodné èíslo dítìte). Èlenové pøípravky jsou samozøejmì pojištìni obìma úrazovými pojistkami (HVP, Generali). Dìti plní èlunkovou štafetu, úseky nemají pevné poøadí, pøekážky jsou stejné jako ve høe Plamen, jen zmenšené v mìøítku 1 : 2. Dále plní požární útok, mají k tomuto úèelu vlastní „mašinku“ – vozík na náøadí. Zhruba polovina dìtí zaèíná po skonèení èinnosti v pøípravce docházet i do klasického kroužku MH. SDH èinnost podporuje, obec vypomáhá finanènì (napø. na ukázky hradí autobus). Dobrá spolupráce s rodièi, jezdí s dìtmi na ukázky, kde pomáhají s hlídáním. Postoj k centrální smìrnici s hodnocením a závody mají negativní. Jednou z DVD pøíloh tohoto písemného materiálu je i prezentace SDH Radvanice z èinnosti s pøedškolní mládeží (Prezentace Radvanice). Petr Ouøada, okres Domažlice: Jako èlen SDH dochází do školky. Dìti cvièí štafetu a útok, mají udìlané „autíèko“ na rámu PS 8 – vejde se do Avie. Používají tunel, který má školka ve vlastní výbavì. Pøi útoku používají optickou signalizaci, využívají rozdìlovaè C–D. Snaží se pracovat bez pøímé pomoci SDH. V minulosti dìti po skonèení práce v pøípravce do kolektivu MH pùsobícím v SDH pøíliš nepøecházely, v poslední dobì se však situace zaèíná lepšit. Rodièe jezdí s dìtmi, pomáhají s dopravou i svými vozidly. Družstvo je složené z dìtí ze dvou tøíd, které o tuto èinnost projeví zájem, nutná je ovšem i podpora rodièù.

Výòatek ze zápisu ze semináøe vedoucích mládeže s tematikou Pøípravka: Julie Burdychová, Radvanice, okres Trutnov: Spolupracují se školkou – vedoucí mládeže z SDH dochází do školky, kde s dìtmi pracují v rámci mimoškolního kroužku. Èlenové kroužku jsou i èleny Pøípravky SDH. Dìti se pøipravují na vystoupení s hasièskou tematikou. 46

SDH Nové Mìsto nad Metují: S pøedškolními dìtmi pracují pøímo ve školce, ovšem po pracovní dobì, jako zájmový kroužek. Více zapojují preven-

15. Práce s dìtmi pøedškolního vìku

tivní výchovu (PO, zdravovìdu, apod.). Pøipravují se na vystoupení, mají vyrobeny vlastní pøekážky po vzoru SDH Radvanice. Dobrá spolupráce a komunikace s vedoucí kolektivu MH v rámci SDH, kam dìti pøípadnì pøecházejí. Miloslav Pytlík, SDH Bolevec, okres Plzeò-mìsto: Jednotliví èlenové SDH pracují a zabezpeèují èinnost celkem 84 dìtí ve ètyøech školkách formou mimoškolních kroužkù s jednou výjimkou. Èinnost probíhá pøímo ve školkách, cca 50 % dìtí pøechází do kolektivù SDH. Zamìøení èinnosti je všestranné, asi 1/3 povídání (nejen hasièina), 1/3 soutìžní èinnost a 1/3 hry. Schùzky trvají zhruba hodinu. Ve vìtšinì školek pracují formou odpoledního kroužku, dochází sem èlen SDH jako vedoucí kroužku. Delegace OSH Rakovník: Spolupráce SDH a MŠ, dìti zùstávají po školce, forma pøípravy na hru Plamen. Námìt èinnosti è. 3: Zaèlenìní prvkù požární ochrany do výchovné èinnosti v MŠ – mateøské školy s „hasièskou tématikou“. Tento zpùsob èinnosti s dìtmi pøedškolního vìku je pomìrnì atypický, pøesto nachází své pøíznivce. Jedná se o pøímé každodenní výchovné pùsobení na dìti v mateøské škole, která je koncipována jako MŠ s „hasièskou tématikou“. Tato forma práce pøedpokládá 100% zájem mateøské školy a velice úzkou spolupráci s odborníkem v oblasti požární ochrany pøípadnì sborem dobrovolných hasièù jako organizaèní jednotkou.

Miloslav Pytlík, SDH Bolevec, okres Plzeò-mìsto: Jednotliví èlenové SDH pracují a zabezpeèují èinnost celkem 84 dìtí ve ètyøech školkách formou mimoškolních kroužkù s jednou výjimkou. Èinnost probíhá pøímo ve školkách, cca 50 % dìtí pøechází do kolektivù SDH. Zamìøení èinnosti je všestranné, asi 1/3 povídání (nejen hasièina), 1/3 soutìžní èinnost a 1/3 hry. Schùzky trvají zhruba hodinu. V jedné ze školek je èinnost z oblasti PO systematicky zaèlenìna do výchovného systému, dìti vedou pøímo uèitelky MŠ, jsou to takové školky s hasièským zamìøením – „Soptíci“. Jednou z DVD pøíloh tohoto písemného materiálu je i videoukázka z èinnosti Soptíkù. Šárka Èeròáková, Frýdek-Místek: Jako øeditelka MŠ má možnost práce s dìtmi pøímo v mateøské školce, kde velmi pomáhají uèitelky. Jejich èinnost je trochu odlišná, zapojují hasièské prvky do dramaticko-výchovné èinnosti, s tìmito ukázkami pak vystupují. V roce 1987 vydala Pedagogické ètení – z dnešního hlediska vlastnì metodika výchovy PO v mateøských školách. Námìt èinnosti è. 4: Práce s neorganizovanými pøedškolními dìtmi – vyhlášení soutìže s tématikou požární ochrany pro mateøské školy, preventivnì výchovné besedy, dny otevøených dveøí apod. Tento námìt èinnosti se zamìøuje na dìti pøedškolního vìku, které nejsou organizovány a vedeny k pravidelné èinnosti v oblasti požární ochrany (kolektivy MH nebo Pøípravky). Tato forma èinnosti nabízí rozsáhlé možnosti zejména pro práci preventistù, ale i vedoucích mládeže. V souèasné dobì supluje tento zpùsob èinnosti výtvarná soutìž PO oèima dìtí, která se tradiènì vyhlašuje každý rok i pro pøedškolní zaøízení. Soutìž jako taková má sice dlouhodobou tradici, ve které je samozøejmì tøeba pokraèovat, ale moderní doba si žádá rozšíøení motivaèních faktorù již v rámci výchovy pøedškolních dìtí tak, aby kladný vztah k oblasti požární ochrany dìti získaly již v útlém vìku. Organizování soutìží, besed, dìtských dnù s hasièskou tématikou, aktivních ukázek z èinnosti, dnù otevøených dveøí ve zbrojnicích a podobných nepravidelných akcí je jednou z cest, jak pozitivnì ovlivnit postoj dìtí a mládeže k zásadním otázkám prevence v oblasti požární ochrany. Jednou z DVD pøíloh tohoto písemného materiálu je i ukázka propozic soutìže pro mateøské školy (Malý Soptík). Výòatek ze zápisu ze semináøe vedoucích mládeže s tématikou Pøípravka: Eva Brabcová, SDH Jablonec: Družstva zapojují do soutìží, ovšem „všichni vyhrají“ – pøíprava na hru Plamen. Vyhlásili soutìž pro MŠ – viz propozice. 47

15

48

16. Pedagogika Pedagogika je vìda o výchovì a vzdìlávání, tedy vìda o tzv. výchovnì-vzdìlávací èinnosti. Má své koøeny ve filosofii, ze které se oddìlila až v 19. století. Jako souèásti filosofie se pedagogice vìnovali napøíklad Sokratés, Platón, Aristotelés z novodobìjších Jean–Jacques Rousseau, Lev Nikolajeviè Tolstoj a další. Mezi osobnosti, které nejvíce ovlivnili Pedagogiku patøí Johann Friedrich Herbart, Jan Amos Komenský a další. Cíle výchovy Pro výchovnì vzdìlávací èinnost je pøíznaèné, že si na poèátku své práce klade pøedevším urèitý cíl. Cíl sám o sobì však nemá funkci, neexistují-li pøimìøené prostøedky, zpùsoby k jeho dosažení. V rozmanitých sférách lidské èinnosti, tedy i ve výchovné práci, si klademe základní otázku, zda zvolené prostøedky mohou skuteènì vést k úspìšnému dosažení cíle. Stanovení cíle výchovné práce není snadnou záležitostí. Musíme pøihlížet k hlediskùm spoleèenským, sociálnì psychologickým, sociologickým, brát v úvahu individuální potøeby, zájmy, vìk, pohlaví jedincù a specifiky toho kterého kolektivu. Má-li být cíl splnìn, musí být dìtmi pochopen. Dìti musí vìdìt, proè dìláme právì toto a právì takto. Musíme vzbudit zájem a dìti musí pøijmout cíl za svùj. Velikou roli zde hraje motivace a spravedlivé hodnocení. Mimoškolní výchova (patøí sem i pùsobnost obèanských sdružení) sleduje za svùj cíl pøedevším rozvoj rozmanitých dovedností

a schopností. Rozmanitost forem, množství organizací a institucí vytváøí hodnì možností pro širokou vrstvu obyvatel – hlavnì dìtí. Pøi stanovení cíle výchovné práce se øídíme následujícími zásadami: – jasnì definuji, èeho chci dosáhnout – pokud chci nìèeho dosáhnout, musím jasnì a pøesnì popsat cíl, – zvolím adekvátní prostøedky k dosažení cíle – pøi volbì prostøedkù pøihlížíme k vìku, vyspìlosti, pohlaví jednotlivcù a složení kolektivu, – sestavím plán – obsah v èase – sestavování plánu je èasto opomíjeno a zanedbáváno – živelnost a chaotický pøístup k výchovì je nejèastìjší pøíèina rozpadu kolektivu, – pøipravím taktiku a motivaci – motivace je nenahraditelná souèást výchovné práce, – objektivní podmínky – vnitøní a vnìjší (prostory, peníze, èas dìtí a mùj, rodièe jsou vnìjší podmínky pro práci – vnitøní jsou moje zkušenosti, možnosti, zdatnost, sebedùvìra, dùvìra dìtí), – stanovím podíl dìtí na naplnìní cíle – velký význam pro naplnìní cíle má citová vazba dìtí na kolektiv – pocit sounáležitosti a pocit platného èlena skupiny. Zásady, které když budeme používat, znaènì zefektivní a zatraktivní zamýšlené postupy. V dùsledku vedou k snadnìjšímu osvojení dovedností a pevnìjšímu zapamatování informací. – názornost – spojení výkladu s pomùckami – pøimìøenost – podle vìku, pohlaví, schopnosti – individuální pøístup – posloupnost – od jednoduššího ke složitìjšímu – soustavnost – nepøecházet z jednoho na jiné – spojení teorie a praxe – vše, co je možné, vyzkoušet i prakticky – trvalá aktivita – dodržovat tempo a rytmus práce – sociálnost – citový vztah k èinnosti – výchovnost – vìdeckost Metody výchovy: – povzbuzení – pochvala i trest – diskuze – je nutné, aby každé z dìtí mìlo možnost øíci svùj vlastní názor a pronést své návrhy a možná øešení – samostatná práce – dìti potøebují pocit, že jim dùvìøujeme a vìøíme v jejich schopnosti – problémové situace – dìtem necháváme prostor pro doøešení situací – heuristické situace – pøipravíme situaci, aby dìti samy našly øešení a mìly pocit objevení nové skuteènosti – demonstrace – ukázka – experiment – didaktická hra – výklad 49

16

16. Pedagogika

Osobnost vedoucího dìtského kolektivu Každý z nás je jedineèná, nièím nenahraditelná osobnost. Jedineènost, to je to nejkrásnìjší na èlovìku. Uvìdomme si, že dítì není jakousi nedokonalou zmenšeninou dospìlého èlovìka. Každé dítì je pøedevším jedineèná osobnost. Hlavní rozdíl mezi dítìtem a dospìlým je suma informací a zkušeností získaných v èase. Protože jich má dospìlý více, pøedává je dítìti a pomáhá mu tak uplatnit se a pøežít ve spoleènosti ostatních – vychovává a uèí ho. Porozumìt výchovì znamená porozumìt vztahu mezi vychovatelem a dítìtem. Tento vztah není vztahem jednostranné závislosti. Není tu na jedné stranì ten, kdo jen vysílá výchovné podnìty a je tedy ve všem všudy aktivní, a na druhé stranì ten, kdo jen pasívnì pøijímá a je výchovnými podnìty utváøen a pøetváøen. Ve svém sebevìdomí dospìlých hotových lidí podléháme nìkdy klamné pøedstavì, že výchova je vìcí jednostranného pùsobení dospìlého na dítì. Že jde o vztah jednoho, který radí, a druhého, který se uèí, nebo dokonce jednoho, který porouèí, a druhého, který poslouchá. Ale to je opravdu klam. Ve skuteènosti je výchovný vztah oboustranný, vzájemný. Dítì je svým prostøedím nejen ovlivòováno a formováno, samo do svého prostøedí zasahuje a svým zpùsobem si jej utváøí a pøetváøí. Je vychováváno a samo vychovává. I ten vychovatel, který by pokládal za ponižující pøipustit, že tak nepatrný lidský tvor by na nìho mohl mít nìjaký vliv, si utváøí urèité postoje a pøetváøí je už jen proto, že se stýká s urèitým konkrétním dítìtem. Musí reagovat na jeho osobité projevy. Nemùže zùstat lhostejný k tomu, jak mu dítì projevuje svoji pøízeò nebo nepøízeò, jak se v jeho pøítomnosti smìje nebo pláèe. Lépe nežli nìkteøí rodièe si tuto skuteènost uvìdomují profesionální nebo laiètí pedagogové. Jeden dìtský kolektiv není jako druhý, pøestože jsou v nich dìti stejného vìku. Navíc jedno nové dítì v kolektivu dovede vytvoøit novou výchovnou situaci. Co platí o skupinì, platí i o jednotlivci. Abychom poznali, èím se liší jedno dítì od druhého, jaká je jeho rychlost vývoje, jaké má osobnostní pøedpoklady, musíme si uvìdomit, že vztah vychovatel–dítì není nikdy koneèný. Každý vztah má osobitý vývoj. Uzavøeme tuto úvahu o vztahu dvou lidí, vychovatel a vychovávaný, konstatováním: tento vztah bude mít úspìch, pokud bude postaven na pocitu vzájemného respektování a vzájemné úcty. Dítì od dospìlého pøejímá zvyky, zpùsoby komunikace, vzorce k øešení situací, názory a postoje. Velice dobøe ví, jak se kdo chová, a aniž to dává najevo, hodnotí jednání a konání dospìlých. Èasto se potom stává, že jednání vychovatele se obrátí proti nìmu v podobì reakce dítìte. Èeho se musí vedoucí hlavnì vyvarovat: – jakékoli lži a pøetváøky – nespravedlivého rozhodnutí – nerespektování názoru dìtí – zesmìšòování dìtí a útokù proti nim – nadržování svým oblíbencùm 50

Nedávno jsem vyslechl rozhovor dvou vedoucích. Jeden vyèítal druhému, právem, pøístup k dìtem. Druhý argumentoval tím, že staèí, když dìtem vìnuje svùj volný èas, a pokud se to nìkomu nelíbí, tak a si to dìlá sám. Bylo mi z toho trochu smutno. Každý máme právo na omyl. Chybu si musíme umìt pøiznat. Pokud jsme se jednou rozhodli vìnovat dìtem svùj èas, nesmíme dopustit, abychom jim jakkoli ublížili nebo je zklamali. Dùvìra dìtí je nejcennìjší odmìnou pro každého vedoucího. Mùžeme ji velice snadno ztratit, ale tìžko získat zpìt. Nikdy nesmíme zapomenout na skuteènost, že se podílíme na utváøení osobnosti. Naše životní zkušenosti, znalosti, suma informací a dovednosti, kterými disponujeme, jsou našimi pomocníky. Užívejme jich šetrnì, opatrnì a vždy ve shodì se svým svìdomím. Každý z dospìlých má mezi dìtmi své miláèky a oblíbence. Každý, i ten, který se bude bránit a tvrdit, že to není pravda. Nezapomeò, že to nesmíš dávat najevo, protežovat tyto dìti a nadržovat jim. Ostatní dìti mají stejné právo na tvou lásku a pozornost. Nemysli si, že to nevìdí! Styly výchovy Každý z vedoucích má svùj názor na zpùsob vedení dìtského kolektivu. Nìkdo dává pøednost disciplínì a poslušnosti, jiní jsou zastánci volnosti. Pøístupy mùžeme rozdìlit do tøí vzorù. 1. vedoucí autoritativní: Autoritativní vedoucí staví dìti do role podøízených. Jeho hlavní metodou je pøíkaz a zákaz. Vyžaduje poslušnost a nerad pøipouští diskuze o svých rozhodnutích. Pøíklad: „Veèerka je dnes v devìt hodin. Po deváté budete všichni ve stanech a nechci nikoho vidìt venku. Kdo poruší zákaz, bude zítra ráno potrestán.“ 2. vedoucí demokratický: Demokratický vedoucí využívá svoji pøirozenou autoritu. K dìtem se staví jako k partnerùm. Používá metodu práva vìtšiny. O svých rozhodnutích diskutuje se èleny kolektivu. Pøíklad: „Zítra nás èeká nároèný den. Doporuèuji všem, aby dodrželi veèerku v devìt hodin, protože se všichni potøebujeme dobøe vyspat. Souhlasíte s tímto rozhodnutím?“

16. Pedagogika

3. vedoucí liberální: Liberální vedoucí se staví k dìtem jako sobì rovným. Sebe chápe hlavnì jako dozor nad èinností kolektivu. Rozhodnutí nechává na ostatních. Pøíklad: „Zítra nás èeká nároèný den. Kdo bude chtít, pùjde spát již v devìt hodin. Nezapomeòte, že se potøebujeme dobøe vyspat.“ Každý z tìchto tøí zpùsobù vedení má své výhody i nevýhody. Není možné pøesnì zaøadit vedoucího do jednoho z uvedených typù. V praxi to bývá tak, že vedoucí má k vedení postoj autoritativní, demokratický nebo liberální, ale podle situace pøebírá i metody ostatních typù. Jaký zpùsob vedení je nejvýhodnìjší? To záleží pøedevším v osobnosti vedoucího, vìku dìtí a zamìøení èinnosti. Tìžko budeme používat autoritativní zpùsob vedení u kolektivu støedoškolákù zamìøených na historii. Zrovna tak asi neuspìjeme s liberálním pøístupem u fotbalového týmu dvanáctiletých chlapcù. Praxe potvrzuje, že demokratický zpùsob vedení je nejuniverzálnìjší a velice efektivní. Trest a odmìna Když zaèneme hovoøit o trestech, napadne nás obyèejnì nìjaký ten pohlavek od dobrých rodièù nebo nìjaké domácí vìzení. Když myslíme na odmìny, napadne nás krabice bonbonù. Obyèejnì je to nìco docela konkrétního, hmatatelného. Souèasnì si ale hned pøedstavíme kamaráda, kterému pohlavek už dávno nebyl žádným trestem, a jiného, který se bonbonù už tolik namlsal, že ho žádná dávka sladkostí nemohla pøimìt k tomu, aby domácí úkol nenaškrábal jeden jako druhý. Co je trestem pro jednoho, nemusí jím být pro druhého. Co je tedy – psychologicky vzato – trest? Trest zajisté není to, co jsme si jako trest pro dítì vymysleli, ale to, co dítì jako trest prožívá. Onen nepøíjemný, tísnivý, zahanbující, ponižující pocit, kterého bychom se chtìli co nejdøíve zbavit a kterému bychom se chtìli rozhodnì pro pøíštì vyhnout. Mùže se stát – a naštìstí se tak skuteènì vìtšinou dìje – že je v podstatì shoda mezi tím, co vychovatel za trest pokládá a co dítì jako trest pøijímá. Ale nemusí tomu být vždycky a úplnì. Analogicky se mùžeme ptát, co je to odmìna. Opìt ne to, co jsme si jako odmìnu vymysleli, ale co dítì jako odmìnu

pøijímá. Onen pøíjemný, povznášející pocit uspokojení, který bychom si rádi co nejdéle udrželi a znovu zopakovali. Funkce odmìny spoèívá ve zpevòování žádoucího chování, jednání, návykù ve výchovì. Pøi udìlování odmìny je tøeba dodržovat zásadu, že odmìna je nejúèinnìjší ihned po výkonu. Pøíslib odmìny pøed výkonem je motivaèní èinitel. Pokud není pøíslib naplnìn, mívá tato podpora jednání následnì opaèný úèinek. Funkce trestu jsou v podstatì tøi základní: – napravit škodu – zabránit, aby se nesprávné chování opakovalo – zbavit viníka pocitu viny Trest má urèitou úlohu léèebnou. Pøestupek dítìte vyvolá urèitý pocit odcizení mezi ním a vychovatelem. Pøedpokládá to ovšem, že si je dítì pøestupku vìdomo a že prožívá svoji vinu. Bez tohoto prožitku by byl trest pouhým aktem násilí, takto však zapadá do pojmu spravedlnosti a pøináší nové usmíøení mezi provinilým a tím, kdo zastupuje spravedlnost – vychovatelem. Z hlediska duševní hygieny je velmi dùležité pocit viny z dítìte co nejrychleji sejmout. Odkládání trestu mùže být pro nìkteré dìti mnohem t잚ím zásahem než tøeba pøísné, ale okamžité potrestání. Èasto se diskutuje o pomìru mezi poètem odmìn a trestù. Tato diskuze je ponìkud lichá, pokud si uvìdomíme, že úèinnost odmìny (pøíjemný pocit) je podstatnì vyšší nežli úèinnost trestu (nepøíjemný pocit). Každý z jedincù je jinak odolný vùèi trestu. Každý èlovìk má jiný žebøíèek hodnot, proto i tហodmìna má jinou hodnotu pro dvì dìti. Udìlená odmìna nebo trest musí být úmìrný skutku. Pokud tomu tak není, dochází k pocitùm nespravedlivosti rozhodnutí. Tomu mùžeme zabránit, když: – máme pøedem vytvoøená pravidla pro odmìòování a trestání – vylouèíme z rozhodování emoce – u trestání jsou obzvláštì nebezpeèné – nebudeme odmìnu nebo trest odkládat – nebudeme u potrestaného vyvolávat zbyteèné pocity viny – napø. výèitky – jasnì zdùvodníme pøíèinu odmìny a trestu – dítì musí pøesnì vìdìt, za co je trestané a proè – nikdy nebudeme trestat prací – neukládat trest snižující dùstojnost dítìte – trest nesmí vzbudit nebo vyvolat nevoli èi nesouhlas v kolektivu Hra jako pedagogický prostøedek Hra je neodmyslitelnou souèástí dìtského života, která jej provází až do svìta dospìlých. I dospìlý èlovìk si rád hraje a rùzným hrám vìnuje mnoho èasu. Dospìlý se však èasto snaží dát hrám jistou formu dùležitosti a nerad si pøiznává, že si hraje. Hra je nejúèinnìjší formou uèení. Pøi høe èlovìk projevuje tvoøivost, svoji aktivitu a dává na odiv své vlastnosti zpùsobem velice pøirozeným a jen tìžko simulovatelným. Hra a zpùsob hry je odrazem osobnosti jedince a nezáleží, zda jde o dítì nebo dospìlého. 51

16

16. Pedagogika

Význam hry pro všestranný rozvoj osobnosti: a) pohybová hra v krátkém èasovém úseku vyrovnává nepøíznivý vliv sedavého zpùsobu života, rozvíjí rychlost a obratnost, sílu, vytrvalost, koordinaci pohybù, zlepšuje krevní obìh, dýchání a podporuje látkovou výmìnu b) prostøednictvím hry se upevòují a prohlubují, eventuálnì vyjasòují vztahy uprostøed sociální skupiny c) motivace hry k urèenému cíli podporuje vývoj charakterových vlastností a vùle – pøi høe se dítì uèí vyhrávat a pøijímat porážku d) podporuje psychické funkce (vnímání, pamì, zamìøení èinnosti, logické myšlení, sebeovládání, uspokojování potøeb a snižování vnitøního napìtí) e) hra je nejlepší forma aktivního odpoèinku   To vše, je-li hra dobøe pøipravená, se dìje bez vìdomí dìtí. Hra tedy procvièuje a rozvíjí rùzné stránky lidské osobnosti. Poskytuje nekoneèné množství variant a kombinací dobrovolného a povinného, dítìtem chtìného a dospìlým požadovaného. Vychovateli tedy dovoluje zamaskovat své výchovné pùsobení a pùsobit tak nepøímo, aby se výchova stala do jisté míry subjektivní záležitostí dítìte. Umíme-li využít hry tak, že dítì je strženo do jiného myšlenkového svìta, že zapomene na èas, že všechno své úsilí podøizuje snaze po co nejlepším výkonu, že zvítìzí i nad svým pøirozeným sklonem k lenosti, pohodlnosti, pak získáváme ve høe neocenitelného pomocníka k upevnìní charakteru a formování morálních a volních vlastností dítìte. Umìt si hrát, vymýšlet a kombinovat stále nové a nové hry. Obmìòovat ty ohrané a stále hledat v rùzných pramenech. To je údìl všech, kteøí se zabývají volným èasem dìtí. Není nic krásnìjšího, nežli spokojené usmìvavé dítì. Výbìr hry Výbìr hry musíme podøídit celé øadì podmínek. V první øadì je to úèel hry, zda je hra zábavná nebo zda sledujeme výchovný cíl. Hra musí být rušná, vtipná, napínavá a zajímavá. Musí strhnout celou skupinu. Hra musí odpovídat vìkovým zvláštnostem dìtí. Nesmí hráèe vyèerpat, musí vést k celkovému osvìžení. Musí mít jasná, pøesná a co nejjednodušší pravidla. Pro každou hru musíme správnì odhadnout, zda je pro její provedení ta správná atmosféra a chu hru si zahrát. Hru nesmíme hrát do omrzení, musíme odhadnout okamžik, kdy hru ukonèit. Velice záleží na správném a spravedlivém rozdìlení hráèù. Každé z dìtí musí dostat šanci pøi høe vyniknout. Volíme takové kombinace her, aby si každé z dìtí „zahrálo“. Hra musí být pøizpùsobena hráèské zkušenosti skupiny (každá skupina si nedovede hrát, i tomu se musí jako celek uèit). Neménì dùležité je dodržování bezpeènosti pøi hrách, tzn. volba vhodného místa, postupu a nároènosti. Organizace hry Organizovat hry je jedno z umìní pedagogù jak profesionálních, tak laických.

52

Pøedpokladem pro správné zvládnutí herní situace je: – vysvìtlit smysl hry, její podstatu a úèel, i ta nejjednodušší hra dostane jiné kouzlo – dobrou motivací vytýèit dostateèné herní pole a jasnì je vymezit – stanovit zpùsob zahájení a ukonèení – vysvìtlit pravidla tak, aby je pochopil každý hráè – pøedem vysvìtlit zpùsob hodnocení a odmìòování nejlepších – upozornit na možná rizika pøi høe a na možná zranìní, dodržovat bezpeènost! – hru hodnotit bezprostøednì po ukonèení – dát možnost odvetného souboje – pro dìti má hra jiné kouzlo, pokud s nimi hraje dospìlý!   Tøídìní her Hry je možno dìlit podle rùzných kategorií. Napøíklad hry v místnosti, na høišti, ve mìstì a v pøírodì. Vìtšinou se uvádí toto dìlení: 1) hry tvoøivé: – konstrukèní – výrobky, skládanky, stavby, modely – úlohové (rolové) – na nìkoho, na nìco 2) hry s pravidly: – pohybové – sportovní – terénní – rozumové – didaktické – rekreaèní Zásady, jak být dobrým vedoucím kolektivu: Povìøujte dìti konkrétními úkoly, pøimìøenými jejich vìku, možnostem a aktuálním schopnostem. Chovejte se tak, abyste byli pro dítì „èitelný“ pøíklad, aby si vás mohlo vážit a mìlo dùvod láskyplnì naslouchat vašemu hlasu a sledovat vᚠpøíklad až doroste, ale i døív. Vychovej se, chceš-li vychovávat! Vùèi dítìti ne ve slovech, ale v pøíkladech. Dìti vždy dìlají to, co vidí, ne to, co slyší! Jste-li vy vùèi sobì, lidem a okolí podráždìní, neklidní, plní nenávisti, není to škola pro „andìly“. Lže-li dítì, zamyslete se, zda je u vás atmosféra pro pravdu. Jaký máte vztah k práci? Jak o ní mluvíte? Co øíkáte pøed dìtmi o ostatních dospìlých… „Já se na to vyflajznu, zase to musím dìlat a ty lidi m셓 Mìjte dìti rádi. I ony potøebují úctu. Ptejte se jich, co dìlají ve škole, venku, s kým kamarádí. Nekritizujte je! Mìjte pro nì pohlazení a vlídné slovo, uznání a chválu… zaslouží-li. „Jsi šikovný (šikovná), to se ti opravdu povedlo, jsem s tebou spokojený, mám z tebe radost.“ Všemu lidskému se uèíme u spoleèného stolu a v dílnì kultury. Vztahùm a lásce, úctì k práci a k lidem, zodpovìdnosti a poctivosti.

17. Psychologie Psychologie mùže pomáhat všude tam, kde potøebujeme poznávat lidi, pùsobit na lidi, uspoøádat podmínky, ve kterých lidé žijí, pùsobí a pracují. Název psychologie pochází z øeètiny a znamená vìdu o duši. Psychologie zkoumá psychické stavy èlovìka (stavy, procesy, vlastnosti). To, jak se v èlovìku – v jeho èinnostech a uèení, ve vývoji osobnosti a jejích èástech – formují a pùsobí psychické jevy. Chce porozumìt prožívání, chování a jednání lidí, pøedvídat je a pomoci pùsobit na nì. Psychologie patøí odpradávna k filozofickým disciplínám. Dnes, v dobì nárùstu poznatkù, které tato vìda využívá, bychom ji spíše øadili mezi obory multidisciplinární (dotýkající se mnoha vìdních oborù). Psychologie se èlení na celou øadu oborù. 1. základní (teoretické) a) obecná psychologie – zkoumá obecnì platné zákonitosti psychického dìní, všechny psychické jevy, odhlíží od rozdílù mezi lidmi a zajímá se o to, co je spoleèné všem b) psychologie osobnosti – zabývá se jedincem, zkoumá a vysvìtluje podobnosti i odlišnosti mezi lidmi c) sociální psychologie – vìnuje se sociální determinaci jedince a sociálnímu chování lidí, zajímá ji pùsobení malých i velkých skupin na èlovìka a jeho život v nich d) vývojová psychologie – øeší otázky utváøení psychiky a jejích vývojových zmìn

e) psychopatologie – zabývá se patologickým prožíváním, chováním a vývojem jedince f) srovnávací psychologie – zkoumá a srovnává poznatky jednotlivých psychologických disciplín g) psycholingvistika – øeší vztah mezi myšlením, øeèí a jazykem 2. aplikované (praktické) – zpravidla se rozlišují podle oblastí praxe, ke kterým se vztahují a) klinická psychologie – øeší otázky diagnostiky, terapie (léèení) i prevence duševních chorob i poruch, vztahù lékaøe k pacientovi, pacienta k nemoci apod. b) pedagogická psychologie– zabývá se psychologickými aspekty rozvíjení èlovìka, øešící otázky výchovy a vzdìlávání dále: psychologie práce, porézní psychologie, psychologie sportu, psychologie umìní, psychologie vojenská, politická psychologie, ekonomická psychologie, psychologie obchodu, psychologie dopravy, … Osobnost Na nás na lidech je nejkrásnìjší to, že jsme každý jiný. Každý z nás je jedineèný, neopakovatelný tvor – osobnost. Každý, to znamená dítì i dospìlý, žena, muž, èernoch, bìloch èi èlovìk jiné barvy pleti. Osobností se èlovìk nerodí, nýbrž se jí stává, a to v dobì, kdy se u nìho v raném dìtství utváøí typicky lidská organizace fungování psychiky. Vývoj psychiky jedince se realizuje zráním a uèením. Zráním oznaèujeme zmìny urèované pøevážnì vnitøními biologickými èiniteli (rùst, osifikace kostí, zrání nervové soustavy, pohlavní dospívání). Uèení se týká zmìn, které souvisejí s interakcí jedince a prostøedí. Zrání a uèení jsou navzájem spjaté stránky vývoje. Na vývoj èlovìka pùsobí jak vnitøní biologické podmínky a vlivy prostøedí, tak i jeho vlastní aktivity. Vnitøní biologické podmínky vývoje tvoøí jednak vrozené pøedpoklady (dispozice, vlohy), které si jedinec pøináší na svìt jako výbavu dìdiènou, jednak vlivy pùsobící na vývoj dítìte v prùbìhu tìhotenství matky, porodu a tìsnì po porodu. Vlivy prostøedí zahrnují pøírodní klimatické podmínky, životní prostøedí v širším slova smyslu, sociální prostøedí, v nìmž jedinec vyrùstá (rodina, vlivy vrstevníkù, zájmových skupin, zpùsoby výchovy v rodinì i ve škole, …). Vlastní aktivita jedince je neménì dùležitým aspektem vývoje. Už kojenec tím, že se usmìje na matku, „aktivnì“ vstupuje do interakce s ní a podporuje chování matky, které ho pøivedlo k úsmìvu. Pro matku je odmìnou, když se na ni dítì usmìje. Èím je èlovìk starší, tím jsou pochopitelnì vztahy mezi biologickými èiniteli, vlivy prostøedí a jeho vlastní aktivitou složitìjší. Jedno je však jisté – èlovìk má urèitou svobodu v tom, co sám ze sebe vytvoøí. 53

17

17. Psychologie

Periodizace vývoje lidského jedince 1. Prenatální období – je vymezeno poèetím, splynutím mužské a ženské zárodeèné buòky, pokraèuje vývojem plodu v matèinì tìle a konèí zrozením, okamžikem, kdy dítì spatøí svìtlo svìta. Již v tomto období jsou zjišovány urèité psychické funkce a reakce. 2. Novorozenecké období – zahrnuje první mìsíc po narození, dùležitý je zde pøedevším kontakt s matkou.

3. Kojenecké období – trvá do konce prvního roku života, charakterizuje je neuvìøitelnì rychlý rozvoj dítìte. Dítì se vyvíjí jak po stránce senzomotorické, tak i emocionální. Citový vývoj je spojen s formováním prvních trvalejších sociálních vztahù. 4. Batolicí období – zahrnuje druhý a tøetí rok. Rozvíjí se jemná motorika a specifické formy lidské komunikace. Své místo ve vývoji zaèíná zaujímat nápodoba, postupné „odpoutávání se“ o matky, vrstevnické vztahy.

Vìkové zvláštnosti u dìtí

Tìlesný vývoj

Psychika

Sociální vývoj

l první tvarová promìna – pro-

l myšlení vztaženo ke konkrét-

l zásadní role rodiny, ale už

l

mladší školní vìk (6–9 let)

l

l

l

tažení konèetin, konèí buclatost malých dìtí, trup plošší, pomìr hlavy k tìlu se zmenšuje nárùst svalové tkánì – potøeba pohybu, dokazování obratnosti, rychlosti prudší rozvoj nervové soustavy (unavitelnost, kolísavá pozornost) okosování zápìstí – zpøesnìní jemné motoriky (psaní, nùžky, ...) výmìna zubù menší rozdíly mezi chlapci a dìvèaty

l rovnomìrný rùst – zpomalený

støední školní vìk (10–12 let)

oproti pøed i po l zvyšování výkonnosti všech orgánù a svalové koordinace l obratnost a pohyblivost má velkou spoleèenskou hodnotu l na konci dívky zaèínají pøedrùstat chlapce l bouølivý, druhá tvarová promì-

na (výška i hmotnost, konèetiny, neohrabanost ...) l primární pohlavní znaky (menstruace, poluce) l sekundární pohlavní znaky starší školní vìk (dívky: poprsí, pánev, tuková (13–15 let) tkáò, ochlupení, hoši: ramena, nejdramatiètìjší hlas, akné, ochlupení) – urychlení, komplexl zhoršení nervosvalové koordiní promìna všech nace, rùst výkonnosti, ale složek snadná unavitelnost

l l l l l l

l realista l postupný pøechod k abstraktní-

mu myšlení

l logická pamì víc než mecha-

nická

l vìtší zámìrná pozornost

(20 minut)

l optimismus, smysl pro humor l labilita emocí, zmìny nálad, l l

l l

l l l

54

ním jevùm, logickým operacím (tøídìní, poèítání, hledání vztahù, porovnávání kvality) zaèíná chápání pojmù èasu a prostoru hledání pøíèin jevù kratší pozornost (bezdìèná, krátkodobá – max. 15 minut) pamì mechanická rozšíøení slovní zásoby zlepšuje se sebeovládání a samostatnost

impulsivita nestálost a nepøedvídatelnost reakcí více introverze (zájem o sebe, nebezpeèí vztahovaènosti), zranitelnost sexuální zvídavost – ještì spíš teoretická formální – abstraktní myšlení – hypotetické uvažování – logické operace bez pomoci konkrétních pøedstav chápání abstraktních pojmù a uvažování o nich kritiènost v pøístupu k okolnímu svìtu hledání a vytváøení vlastní identity

i paní uèitelky

l kamarádi spíš podle bydlištì,

lavice apod.

l extroverze – snadno se druží,

hovornost

l promìnlivost citù l soutìživost l filmy, televizi èasto považují za

skuteènost

l mravní vìdomí založení na vy-

hlídce odmìny a trestu, ne pøesvìdèení

maximální extraverze stabilní kamarádství vzniká struktura kolektivu oddálení skupiny rùzného pohlaví – uvìdomování mužské a ženské role l potøeba identifikovat se se svou skupinou l l l l

l význam vrstevnické skupiny l pøijímání autorit, ne automatic-

ky (imponují-li)

l postupnì rozpad „jednopohlav-

ních skupin“ – navazování vztahù l promìna citové vazby k rodinì – snaha lišit se – vzdor l kritický postoj (snaha o symetrii ve vzájemné komunikaci)

17. Psychologie

Tìlesný vývoj

Psychika

Sociální vývoj

l tìlesný vývoj se stabilizuje l fyzická odolnost a výkonnost

l psychický vývoj se stabilizuje l intelektuální potenciál dosahu-

l sociální vývoj l objevuje se experimentování

l l

l

se zvyšují

l snažme se pøedejít zbyteèné

únavì

adolescence (15–20 let)

l l l l

5. Pøedškolní vìk – konèí vstupem do školy. Dítì používá øeè k regulaci svého chování, poprvé výraznìji pøekraèuje rámec své rodiny, se svými vrstevníky dokáže realizovat kooperativní i konstruktivní hry. Umí kreslit, pøevažuje názorné myšlení, formuluje se svìdomí. 6. Mladší školní vìk – ohranièuje jej vstup do školy a vìk 11–12 let, ve kterém se objevují první známky pohlavního dospívání. Postupuje rozvoj myšlení i sociálních vztahù, zaèíná se rozvíjet sebepojetí a sebehodnocení. 7. Období pubescence (puberta) – trvá pøibližnì do 15 let. Jde o vývojové období plné biologických, psychických i sociálních zmìn. 8. Období adolescence – konèí zhruba mezi 20 až 25 rokem. Je charakteristické postupným osamostatòováním od pùvodní rodiny, prohloubeným vztahem k vrstevníkùm, rozvoj sexuality. 9. Èasná a støední dospìlost – naplòuje dobu od 20–25 let do 40–45 let. Je to období zralosti s plnou realizací pracovní èinnosti, dùležitou náplní je manželství a rodièovství. 10. Pozdní dospìlost – vztahuje se na období od 40–45 let do 65 let. Toto období v zásadì charakterizuje zmìny rodinných vztahù a vrcholný profesní vývoj. 11. Stáøí (senium) – poslední vývojové období, ve kterém se opìt mìní sociální zaøazení èlovìka, èásteènì dochází i ke zmìnì projevù osobnostních rysù. Rozdíly mezi dìvèaty a chlapci Chlapci Dospívají (zejména psychicky) pozdìji než dívky (stejnì stará dìvèata bývají již od deseti let o nìco – cca 2 roky – napøed). Stydí se více za své city, zejména za strach, a snaží se je nedávat najevo. Konflikty øeší èastìji fyzicky, mívají prudší reakce. Pøi neúspìchu snadnìji ztrácejí zájem o vìc, tìžko nesou prohru, netouží tolik jako dìvèata

je svého vrcholu, není dosud doplnìn o životní zkušenost zlepšuje se sebeovládání sebepojetí a sebehodnocení se stále promìòuje zvýšenì kritiètí, zejména k autoritám s dospìlými chtìjí jednat na stejné úrovni, rovnoprávnì potøebují pocit jistoty a bezpeèí dokáží už pøijmout odpovìdnost (buïme však ochotni pomáhat a poradit, nezapomínejte úkoly však kontrolovat a poskytovat jak negativní, tak i pozitivní – zpìtnou vazbu)

l

l l

v rùzných oblastech života (zájmy, sporty, partnerské vztahy a podobnì) dospívající touží po originalitì a intenzivních emoèních prožitcích do popøedí se dostávají partnerské vztahy na úkor rodinných snaha vyrovnat se dospìlým (snaha o bohatý noèní život) pro dopívající mládež stanovte pøedem jasná pravidla fungování, pøedejdeme potížím a konfliktùm

17

po pochvale vedoucího, víc jim záleží na uznání vrstevníkù. Kamarádství klukù je volnìjší než u dìvèat. Chlapci necítí potøebu „nìkomu patøit a nìkoho vlastnit“ – kamarádí se nejen po dvojicích, nežárlí na sebe, … Dìvèata Dospívají døíve než chlapci, snáze projevují své city a nestydí se za to. Èasto se mezi sebou hádají a nemluví spolu, jsou také závistivìjší než chlapci. Dìvèata jsou peèlivìjší a vytrvalejší, výraznì touží po pochvale vedoucího. Kamarádí se ve dvojicích, trojice kamarádek bývá doprovázena èastými hádkami a spolèováním se dvì proti jedné. Èasto si staví vzdušné zámky a velice pociují to, co by mohlo být v jejich oèích nazváno „zradou“. Základní psychické jevy Psychické procesy jsou èásti lidské èinnosti, výseky složitého lidského fungování. Mají pomìrnì krátké trvání. Naopak psychické stavy mohou mít delší trvání a pùsobe55

17. Psychologie

Pøehled hlavních skupin psychických jevù podle J. Èápa:

Skupina psychických jevù

Podskupina psychických jevù

Pøíklady

psychické procesy (dìj, èást prùbìhu èinnosti, má jen krátké trvání)

procesy poznávání – vnímání – pøedstavy – fantazie – myšlení – øeè – poèitky

vnímání pøírody pøedstava pokoje poslech hudby myšlení pøi matematické úloze slovíèka cizího jazyka

procesy pamìti  – zapamatování  – uchování – vybavení procesy motivaèní (emoèní) – citové a volní – rozhodování a jednání psychické stavy (stav, charakteristika jedince po urèitou dobu)

stavy pozornosti nálady stavy citové

soustøedìnost rozptýlenost radostná nebo smutná nálada

psychické vlastnosti pøedpoklad k vìtšímu poètu èinností

schopnosti

numerické, hudební, schopnost slovnì logického myšlení aktivnost, plachost, … klidný, výbušný, … odpovìdnost, vytrvalost, …

specifické získané dispozice (pøedpoklad k jedné nebo nìkolika málo èinnostem)

rysy osobnosti temperament charakter vìdomosti dovednosti (senzomotorické, intelektové, sociální) návyky zájmy postoje

ní (hodiny, dny i déle). Ještì déle pùsobí psychické vlastnosti neboli vlastnosti osobnosti, které charakterizují jedince ve více nebo ménì trvalých znacích. Dílèí psychické pøedpoklady k èinnostem, specificky získané dispozice, jsou promìnlivìjší než vlastnosti, jsou získané a upevnìné v uèení, pøi vykonávání rùzných èinností. Každý èlovìk se liší od ostatních nejen svými schopnostmi nebo dovednostmi, ale také odlišnými zpùsoby vnímání, uvažování, citových a volních projevù, tím, co si zapamatuje, svými návyky, zájmy, atd. Spoleèné znaky všech psychických jevù: psychické jevy jsou funkcí mozku, mozek je jejich orgánem. Lidská psychika se zformovala ve spoleènosti. Psychické jevy zobrazují prostøedí a zároveò umožòují aktivní pùsobení na nìj, pùsobí v èinnostech a jejich prostøednictvím zajišují vztah èlovìka s prostøedím. Psychické jevy se v prùbìhu vývoje jedince v zásadì mìní, nìkteré více (vìdomosti, dovednosti), jiné ménì (schopnosti). Jednotlivé psychické jevy tvoøí složitý a jediný systém, který je vzájemnì propojen. Psy56

radost, obdiv, strach, tréma, rozhodování

poznatky z jednotlivých uèebních pøedmìtù kreslení, jízda na kole, øízení automobilu, øešení rovnic, dovednost vcítit se kouøení, èištìní zubù o sport, hudbu, pøírodu k uèení, práci

chické jevy pùsobí v jednotì. Psychické jevy vykazují nezmìrnou rùznorodost, jsou rozdíly jak mezi jedinci, tak u téhož jedince v rùzných vývojových situacích nebo podmínkách.

17. Psychologie

Psychické procesy Psychické procesy zajišují vzájemné pùsobení èlovìka a prostøedí. Procesy poznávací (kognitivní) – zahrnují názorné poznávání, myšlení a øeè, pøièemž názorné poznávání je vývojovì starší. Procesy názorného poznávání – umožòují èlovìku seznamovat se s novými skuteènostmi pøírodního i spoleèenského prostøedí, dovolují poznávat to, co k životu nezbytnì potøebuje, i to, co ho „jen“ zajímá, pøináší mu radost Každé poznávání zaèíná vnímáním. Vnímání je psychický proces, kterým zachycujeme to, co v pøítomném okamžiku pùsobí na naše smyslové orgány. Vnímání nás informuje o vnìjším svìtì (barevná rozkvetlá louka, hlas zvonu, vùnì a chu, atd.), ale také o vnitøním stavu orgánù našeho tìla (bolest hlavy, zrychlené dýchání, …). Rozlišujeme vnímání: zrakové, sluchové, èichové, chuové, hmatové, vnímání pohybu a stavu vnitøních orgánù. Výsledkem vnímání jsou poèitky a vjemy. Vjem je obrazem pøedmìtu nebo jevu jako celku (kniha), poèitek znamená obraz nìkterého jednotlivého znaku vnímaného pøedmìtu (silná, modrá, lesklá). Jsou to nejjednodušší elementy našeho poznávání. Vjemy jsou pak více èi ménì složité celky a platí o nich, že celek je víc než pouhá suma èástí. Zkušenost, že pøedmìty jsou celky, vede k tomu, že máme tendenci pøednostnì vnímat celek – doplnit neúplný obraz na celek.

Prvky, které jsou blízko sebe, vnímáme, jako by patøily do skupin – napø. BB BB BB vnímáme spíše jako tøi seskupení BB než šest B. Optické klamy: Na základì vnímání se rozvíjejí i další poznávací procesy, pøedevším pøedstavování. Stopa, která zùstane po vjemu v centrálním nervovém systému, se mùže pozdìji vybavit, aktualizovat, aniž by pùsobil pùvodní podnìt, který vjem vyvolal. Pøedstava je názorný obraz nìèeho, co v daném okamžiku nepùsobí na naše smyslové orgány. Pøedstavy vytváøejí více èi ménì pøesné obrazy toho, co už jsme nìkdy vnímali – vzpomínkové pøedstavy nebo pøedstavy fantazijní, v nichž se objevují obrazy relativnì nové. Relativnì nové proto, že jde spíše o vytváøení nových nebo neobvyklých spojení našich dosavadních zkušeností. Fantazijní pøedstavy vznikají zámìrnì i bezdeènì, jsou souèástí snìní. Myšlení a øeè, øeè a myšlení – dva nedílnì spjaté poznávací procesy, které pøekraèují názorné poznávání. Øeè a myšlení spolu tìsnì souvisejí, ale nejsou totožné. Jde o složité psychické procesy, jejichž studium i poznávání je obtížné. Základní výsledek myšlení pøedstavují pojmy. Pojem – zobrazení obecných a podstatných znakù a vztahù urèité skupiny jevù. Nevystihujeme ho ani vjem ani pøedstava (tedy názorný obraz), vymezujeme ho pouze slovnì.

Pojmy na rozdíl od vjemù a pøedstav mají názorný charakter, stejnì jako slovnì logické myšlení. Základními myšlenkovými operacemi jsou analýza a syntéza, srovnávání a tøídìní, abstrakce a konkretizace. Myšlení je poznávací proces, kterým získáváme zprostøedkované a zobecòující poznání skuteènosti, jejích podstatných znakù a vztahù. Øeè slouží pøedevším vzájemnému dorozumívání mezi lidmi, je to základní podmínka vzniku a zachování spoleènosti. Øeè je specificky lidskou záležitostí. Základní formou øeèi je vnìjší, mluvená øeè, která je souèástí vzájemná komunikace, vedle toho ale dovedeme popsat i vnitøní øeè, jejímž prostøednictvím se èlovìk obrací na sebe sama. Jednou z nejdùležitìjších vlastností živých organizmù je pamì. Pamì èlovìka tvoøí soubor psychických procesù a vlastností, které umožòují osvojení zkušeností, jejich zapamatování, uchování a vybavení. Základní procesy pamìti jsou zapamatování (vštípení, uložení do pamìti), uchování (pøebývání v pamìti), vybavení (aktualizace z pamìti do životní reality mùže mít i podobu „jen“ znovuvybavení, kdy si sami nedokážeme vìc vybavit, ale bezpeènì ji umíme vybrat z nabízeného souboru), zapomínání (vyhasínání, vymazání pamìových stop). Rozlišujeme nìkolik druhù pamìti, podle rùzných hledisek dìlení: – Názorná – je spojena s tím, co už jsme nìkdy vnímali, pamatujeme si i bolest (kdo by zapomnìl na bolest zubù). Nìkdo si lépe pamatuje zrakové vjemy, jiný sluchové, èichové nebo pohybové. Vedle toho slovnì logická pamì se týká toho, co je vyjádøeno slovy a zpracováno logicky, myšlením. – Mechanická – je procesem osvojení (napø. uèiva) bez snahy o pochopení nebo logického zpracování, kdežto pamì logická – využívá myšlení, snaží se o zpracování zásadních vztahù. 57

17

17. Psychologie

– Bezdìèná – bezdìènì si zapamatujeme to, co nás výraznì upoutá, co je spojeno se silným emoèním zážitkem, co je pro nás velmi významné. Zámìrnost je spojena s jistým cílem, úsilím, vùlí. – Krátkodobá („èasná“) zajišuje zapamatování na nìkolik minut, po splnìní daného úkolu se neuchová. Dlouhodobá („trvalá“) – závisí na motivaci, zpracování a opakování. Zapamatovat, uchovat a vybavit si potøebujeme dosti èasto. Zapomínat nechceme, protože nám to komplikuje život. Avšak zapomínání je pøirozený proces, má i funkci ochrannou. Prostì zapamatovat si všechno nelze, protože by to naše psychika nezvládla. Musí být v pohotovosti pøijímat vše nové, aktuální a dùležité. Nejvíce zapomeneme to, s èím jsme se obeznámili jen povrchnì, osvojili memorováním, co pøíliš v životì nevyužíváme, nepotøebujeme, co nás nebaví a není propojeno s našimi zájmy. Nìkteré vìci mùžeme zapomenout jen doèasnì, pozdìji se mohou vybavit. Úèinnou obranou proti zapomínání je opakování. Pamì se rozvíjí a zdokonaluje cvièením. Nestaèí však mechanické opakování – záleží na motivaci, myšlenkovém zpracování obsahu toho, co si chceme osvojit, na aktivitì. City (emoce) jsou psychické jevy, které hodnotí objekty našeho poznávání a naši èinnost, její prùbìh i produkty. Pojmem city oznaèujeme jak psychický proces – pøíjemný prožitek z pohledu na pìknou vìc, nebo prudký výbuch (afekt) hnìvu nebo smutku, tak i psychický stav – radostná nálada, která nás ovlivòuje tøeba nìkolik dnù. Vyjadøujeme jím i psychickou vlastnost trvalejšího charakteru. Hodnocení probíhá podle individuálnì významných hledisek nebo podle kritérií dané spoleènosti, ve které žijeme. Charakteristická je polarita citù. Mnohé z nich tvoøí protikladné dvojice, napø.: radost–smutek, láska–nenávist, ale znamená to, že jedna a tហskuteènost nemùže vyvolat city smíšené. Afekt je èasto uvádìný emoèní proces. Je to bouølivá reakce jedince, která mobilizuje jeho aktivitu, avšak svou silou ho také mùže paradoxnì ochromovat. Afekt strachu mùže zpùsobit to, že se nedokážeme hnout z místa, aèkoli chceme utéct, prudká radost nás dovede k slzám.

Nálada má delší trvání, pùsobí na ni události i lidé z okolí spoleènì s podnìty vnitøními (zdravotní stav, zážitek úspìchu atd.) Protože se naše nálady projevují v sociálních vztazích, vstupují do nich a ovlivòují je, mùže se stát, že se „nakazíme“ náladou vìtšiny nebo silného jedince. Citové vlastnosti – pùsobí dlouhodobì. Nejvýznamnìjší místo mezi nimi zøejmì mají citové vztahy. Jsou to dùležité složky charakterových vlastností a rysù. Vùle je termín pro oznaèení psychických procesù a vlastností, které zajišují dosahování cílù, zvláštì tehdy, kdy je nutné pøekonávat pøekážky. Je to zámìrné, cílevìdomé úsilí smìøující k dosažení vìdomì vytèeného cíle. Slovo „vùle“ souvisí se slovem „volba“. Volíme, rozhodujeme se mezi rùznými cíli a volíme mezi rùznými cestami k jejich naplnìní. Pùsobíme sami na sebe, ale i na druhé. Formování volních procesù a vlastností èlovìka je dlouhodobý proces, na nìmž se podílí výchova, ale stejnì tak i sebevýchova, autoregulace. Psychické stavy Psychické fungování èlovìka není závislé jen na jeho osobnostních charakteristikách nebo na tom, co v prùbìhu života nauèil, ale také na tom, co se v prùbìhu života nauèil, ale také na jeho momentálním aktuálním stavu. Psychický stav mùže èlovìka ovlivòovat krátkou dobu, ale i celé mìsíce, „dovede“ jakoby pøekrýt i jeho trvalé vlastnosti. Souvisí s únavou a možnostmi jejího pøekonávání nebo regulování, se zdravotním stavem, pùsobí na nìj motivaènì emoèní momenty, je ovlivnìn vnìjším prostøedí, lidmi, kteøí se v nìm pohybují. Rozlišujeme rùzné druhy psychických stavù – s emocemi souvisejí nálady, s poznávacími procesy stav inspirace, s volními procesy pak stav nerozhodnosti, apod. Mezi psychické stavy bývá zaøazována i pozornost. Pozornost je psychický stav, který zajišuje soustøedìnost jedince po urèitou dobu na jeden jev nebo na jednu èinnost. Je pro ni charakteristické, že nemá specifický obsah, svou pozornost mùžeme obracet k èemukoli. Pøímo souvisí s aktivací organizmu. Rozlišujeme pozornost bezdìènou a zámìrnou. Bezdìèná pozornost je vyvolána silnými podnìty nebo podnìty, které mají pro nás osobní význam, Vzniká rychle a mùže i rychle zaniknout. Vedle toho zámìrná pozornost je regulována cílem a volním úsilím (soustøeïuji se na uèení, protože zítra je opakování, aèkoli bych se radìji vìnoval nìèemu úplnì jinému). Psychické vlastnosti Schopnosti Schopnosti jsou psychické vlastnosti, které umožòují èlovìku nauèit se urèitým èinnostem a vykonávat je. Každá schopnost se projevuje zpravidla v rùzných èinnostech, a naopak, pro vykonávání kterékoliv èinnosti èlovìk potøebuje urèité schopnosti, pøípadnì nadání a talent. 1) smyslové (senzorické) schopnosti – vztahují se na rùzné druhy a výkony smyslového vnímání, napø. schopnost rozlišovat barvy, tóny, velikost, tvar, apod.

58

17. Psychologie

2) rozumové (intelektové) – projevují se ve vyšších psychických funkcích, v myšlení, pamìti, pozornosti, pøedstavivosti, napø. schopnost zevšeobecòovat, nacházet vztahy a analogie, schopnost pamatovat si èísla, tvary 3) pohybové (psychicko–motorické) – napøíklad pøesnost a rychlost pohybù rukou pøi manipulaci s malými pøedmìty, schopnost napodobit vzorový pohyb, výkony v øeèové motorice apod. Biologickým, vrozeným pøedpokladem pro utváøení schopností jsou vlohy. Schopnost sama o sobì není vrozená, rozvíjí se zámìrným i bezdìèným pùsobením prostøedí. Záleží na druhu i množství podnìtù, s nimiž se jedinec setkává, zvláštì v dìtství a v dospívání. Teprve jsou-li vytvoøeny pøíznivé podmínky, „mìní“ se vlohy ve schopnosti a umožòují svému nositeli vykonávat rozmanité èinnosti. Nadání a talent jsou vysoce rozvinuté schopnosti pro speciální oblast lidských èinností (nadání pro matematiku, výtvarný talent). Se schopnostmi velmi úzce souvisejí dovednosti, které jsou speciálnìjší než schopnosti, osvojujeme si je rychleji. Nìkolik dovedností se zpravidla vztahuje k jedné schopnosti, avšak jedna dovednost se též mùže projevit v rùzných schopnostech. Inteligence je soubor schopností sloužících k poznávání a øešení problémù. Je to schopnost uèit se a používat nauèené. Nejèastìji uznávanou definicí inteligence je definice D. Wechslera (známého tvùrce testù inteligence). „Inteligence je úhrnná nebo globální schopnost individua úèelnì jednat, rozumnì myslet a vypoøádat se úèinnì se svým okolím.“ Inteligence je obecnì chápána jako schopnost, ale i zde se uvažuje o vlivu dìdiènosti a sociálního prostøedí. Názory na tento vliv se rùzní, nelze bez problémù prokázat váhu obou tìchto faktorù. Od zaèátku našeho století se v psychologii uplatòuje mìøení inteligence pomocí testù inteligence. Obecnì jde o myšlenkové výkony, které jsou podle pøísných kritérií hodnoceny skórem, které je podkladem pro výpoèet inteligence. Ta je vyjadøována tzv. inteligenèním kvocientem a vyèísluje pomìr duševního vìku a skuteèného vìku (napø. podle výsledku testu vyjde, že by zkoušenému mìlo být dvacet let, ale ve skuteènosti mu je teprve patnáct. Výpoèet se provede takto 20:15 = 1,3 násobeno 100 = 130 – zkoušený má IQ 130). Prùmìrný IQ je tedy 100, to je pøípad, kdy mentální vìk odpovídá skuteènému. Hodnota IQ není stálá a v prùbìhu života se mìní. Tvoøivost = kreativita je soubor vlastností osobnosti, který dává základní pøedpoklady pro tvùrèí èinnost a tvoøivé øešení problémù. Je to schopnost poznávat pøedmìty v nových vztazích a nevšedním zpùsobem, smysluplnì je používat neobvyklým zpùsobem. Vidìt nové problémy tam, kde zdánlivì nejsou, odchylovat se od navyklých schémat myšlení a nepojímat nic jako pevné. Tvoøivost v sobì zahrnuje schopnosti vèetnì intelektových, ale nevyèerpává se jimi. Pro tvoøivost jako vlastnost osobnosti jsou dùležité i motivy a rysy osobnosti. Tvoøivý pøístup znamená neotøelost, zajímavý postup øešení, hledání a nalézání, origi-

nalitu. Uplatòuje se ve všech lidských èinnostech a všude je zapotøebí. Rysy osobnosti Rysy osobnosti odpovídají hovorovému oznaèení „povahové vlastnosti“ – je to napø. vytrvalost, upøímnost, otevøenost a další. Rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje urèitým zpùsobem prožívání, chování a jednání. Pro každého èlovìka jsou rysy a jejich souhrn pøíznaènou a navíc relativnì stálou charakteristikou. Èasto je vyjadøujeme protikladnì: – extroverze x introverze (otevøenost x uzavøenost) – dominance x submise (sklon vést x být veden) – stabilita x labilita (vyrovnanost x nevyrovnanost) – rozhodnost x nerozhodnost – sebeovládání x nedostatek sebeovládání Temperament Nìkteré z rysù osobnosti jsou více ovlivnìny vrozenými pøedpoklady, jiné ovlivòuje spíše výchova a sociální okolí. Proto rozlišujeme dvì základní skupiny rysù: temperamentové a charakterové. Temperament je soustava psychických vlastností, které se projevují zpùsobem reagování, chování a prožívání èlovìka, zejména zpùsobem vzniku a prùbìhem citových procesù a jejich výrazù. Temperament mùže za to, jak snadno city vznikají, jak snadno se støídají. Hippokrates dìlil osobnosti podle pøevažujících tekutin v tìle (krev, hlen, žlutá a èerná žluè): – sangvinik (krev) – vyznaèuje se pøedevším pøimìøenou reaktivitou; na slabé podnìty reaguje slabì, na silné silnì; dominuje u nìho reakce typu „slamìný oheò“, tj. rychlé doznívání zážitku a rychlé zmìny zamìøení; je pøizpùsobivý, emoènì vyrovnaný, ale ponìkud nestálý a lehkovážný, vesele ladìný, optimistický, jeho prožitky jsou spíše mìlké a stejnì tak i jeho city – emoènì stabilní extrovert sangvinik = èlovìk veselý, rychlý, silný, s prožíváním povrchním, prchavým – flegmatik (sliz; hlen) – je emoènì celkem vyrovnaný, navenek se jeví jako lhostejný, vzrušují ho jen velmi silné podnìty, vykazuje stálost a vcelku spokojenost, klid až a chladnokrevnost èi apatii; hlubší vztahy má jen

59

17

17. Psychologie

Model osobnosti podle H. J. Eysencka:

Náladový Úzkostlivý Rigidní Støízlivý Pesimistický Reservovaný Nespoleèenský Tichý

Labilní

Melancholik

Cholerik

Introvertní

Extrovertní

Pasivní Peèlivý Rozvážný Mírumilovný Ovládá se Spolehlivý Nálad. vyrovnaný Klidný

Spoleèenský Pøístupný Hovorný Živì reagující Nenucený Èilý Bezstarostný Vede, øídí

Flegmatik

Sangvinik

Stabilní

k vybraným osobám; je spíše pasivní a bez velkých životních ambicí a požadavkù, nemá rád zmìny a pohybovì je spíše úsporný – emoènì stabilní introvert flegmatik – èlovìk vyrovnaný, pomalý a slabý, s prožíváním slabým a trvalým – melancholik (èerná žluè) – vyznaèuje se hlubokými prožitky a spíše smutným ladìním, pesimismem a strachem z budoucnosti; život je pro nìj èasto obtížný, usiluje o klid a nesnáší vypjaté situace, vzruchy, hluènost, jeho city jsou trvalé, ale jejich intenzita se neprojevuje navenek, žije spíše vnitønì; obtížnì navazuje kontakty, vztahy, které naváže, jsou trvalé a hluboké – emoènì labilní introvert. melancholik = èlovìk smutný, pomalý a slabý, s prožíváním hlubokým a trvalým – cholerik (žluè) – je silnì vzrušivý, má sklon k výbuchùm hnìvu a k agresi, tìžko se ovládá a reaguje èasto impulzivnì, nerozvážnì, má sklon „prorážet hlavou zeï“, je netrpìlivý, panovaèný, vyžaduje èasto od jiných ústupky, je egocentrický, soužití s ním je obtížné; emoènì je labilní, city jsou u nìho vyvolány snadno, navenek reaguje rychle, silnì, èasto bez zábran – emoènì labilní extrovert. cholerik = èlovìk mrzutý, rychlý a silný, s prožíváním silným, ale prchavým Charakter Charakter je soubor vlastností osobnosti, který umožòuje kontrolu a øízení jednání èlovìka podle spoleèenských a zejména morálních požadavkù. Je tìsnì spjat s dalšími složkami osobnosti, vèetnì temperamentu. Na rozdíl od temperamentu se formuje pøevážnì pùsobením výchovy i jiných spoleèenských vlivù. Charakter je složitý celek, 60

Nedùtklivý Neklidný Agresivní Vznìtlivý Mìnící postoje Impulsivní Optimistický Aktivní

který shrnuje charakterové vlastnosti regulující vztah èlovìka k sobì samému, k druhým lidem, k prostøedí a k práci. Psychické pøedpoklady k èinnostem Uèení Uèením se zvyšují možnosti èlovìka k vykonávání nároèných èinností, rozvíjí se jeho osobnost. Rozlišujeme ètyøi základní druhy lidského uèení: 1. Uèení poznatkùm – z jednotlivých vìdních oborù èi oblastí praxe, osvojování vìdomostí a informací 2. Senzomotircké uèení (smyslovì pohybové) – rozvíjí názorné poznávání a pohybové stránky èinností, senzomotorické dovednosti. 3. Uèení intelektovým èinnostem – jde o uèení se metodám øešení problémù, rozvíjí myšlenkové procesy a intelektové schopnosti a dovednosti 4. Sociální uèení – jímž se èlovìk uèí žít mezi lidmi, zaèlenit se do lidské spoleènosti S tím souvisejí i výsledky lidského uèení, jimiž jsou: – vìdomosti: poznatky z geografie, znalost pravidel hry „Èlovìèe, nezlob se“ atd. Vìdomosti jsou soustavy pøedstav a pojmù, které jsme si osvojili, není to pøevzetí, ale aktivní osvojení. Osvojujeme si je ve škole, a zároveò se s øadou vìdomostí o spoleènosti, pøírodì, o praktických èinnostech setkáváme od nejútlejšího dìtství prostøednictvím her, sdìlovacích prostøedkù, knih. – dovednosti: charakterizujeme jako dílèí psychické pøedpoklady pro vykonávání urèité èinnosti. K jejich osvojování dochází zámìrnì i bezdìènì. Rozlišujeme: a) senzomotorické – psát, skákat do výšky, plést, øídit automobil, žehlit, hrát na nástroj, …

17. Psychologie

b) intelektové – øešit soustavy rovnic, užívat gramatické pravidlo c) sociální – vcítit se do druhého, vést skupinu, spolupracovat, pochválit, odhadnout reakci – návyky: èistit si zuby, uklízet po jídle ze stolu, pøipravovat se do školy. Jsou to dílèí psychické pøedpoklady, které pobízejí èlovìka v urèité situaci k urèitému chování. Projevuje se tím, že èlovìk bezdìènì nebo i „proti své vùli“ tímto zpùsobem reaguje, chová se. Øadu èinností usnadòují, ale osvojujeme si i takové návyky, kterými sobì èi druhým škodíme nebo ubližujeme. Výsledky uèení (a rovnìž vyuèování) závisejí na postupu pøi uèení – metodì uèení, výsledcích uèení pøedchozího, na motivaci, pøítomném stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech, a zároveò souvisejí s vnìjšími podmínkami uèení. Motivace V mezilidských vztazích, pøi interakci s mladými lidmi i s dospìlými, si všímáme toho, že každý se chová ponìkud odlišnì, k urèité èinnosti pøistupuje s vìtším èi menším zájmem, radost a uspokojení pociuje pøi pùsobení nestejných podnìtù. Každé chování èi jednání èlovìka je motivováno. Motivací rozumíme souhrn èinitelù, který jedince podnìcuje, podporuje, aktivizuje, nebo naopak utlumuje a brzdí. Motiv je pohnutkou, pøíèinou èinnosti a jednání èlovìka. Motiv má cíl, smìr a intenzitu, trvalost. Mezi základní motivy øadíme: potøeby, zájmy, návyky, cíle, pøání, hodnoty, postoje, emoce.

Motivaci dìlíme: – motivace vnitøní – motivy spojené pøímo s èinností, kterou dítì vykonává – potøeba èinnosti, spokojenost, že se nìèemu nauèí, zvídavost, funkèní libost (radost z èinnosti, líbí se mi to, dìlám to rád) – motivace vnìjší (motivy zprostøedkované) – odmìna, pochvala, prestiž, trest, perspektiva dosažení osobnostní hodnoty (když se ti podaøí toto, dostaneš napø. kolo)

Potøeby – jako základní motivaèní síly, je užiteèné dále rozdìlit do nìkolika skupin: a) elementární životní potøeby (potøeba kyslíku, potravy, spánku, odpoèinku, ochrany pøed nepohodou, potøeba sexuální), jsou nezbytné pro zachování života a jsou více ménì spoleèné všem živoèichùm b) potøeba jistoty, bezpeèí se zvl᚝ výraznì projevuje ve chvílích, kdy se èlovìk cítí ohrožen, ocitá se v nepøehledných situacích c) potøeba èinnosti, zmìny, podnìtù d) potøeba sociálního styku se v lidském chování projevuje ve vztazích s lidmi, vzájemnou pomocí a porozumìním, pøijímáním i dáváním kladných citových projevù, péèí a rozvíjením sociálních kontaktù e) potøeba výkonu a spoleèenského uznání – vede èlovìka k dosahování dobrých výsledkù v uèení, práci i zájmech f) potøeba uskuteènit v životì nìjaký cíl Všechny jednotlivé potøeby jsou vzájemnì propojené, jejich rozdìlení je spíše umìlé. Jednotlivé motivy jsou ve vzájemných vztazích – mohou se vzájemnì podporovat nebo støetávat v konfliktu. Zájmy (sportovní, technické, výtvarné apod.) jsou motivy získané, v nichž se projevuje vztah jedince k urèitému druhu èinností, k urèité skuteènosti. Jsou projevem zamìøenosti osobnosti, jsou motivem, který pùsobí tím, že si uvìdomujeme jeho význam a emociální pøitažlivost. Projevuje se pøedevším pozorností. Vyžaduje celkovou zamìøenost, obsahuje všechny psychické procesy (vnímání, pamì, myšlení) a urèuje jejich smìr. Zájmy dìlíme podle obsahu: a) bezprostøední b) zprostøedkované Zájmy jsou souèasnì i dùležitou povzbuzující silou k nabývání vìdomostí, rozšiøování rozhledu, obohacování obsahu psychického života. Zájem tvoøí jednu z nejdùležitìjších podmínek tvoøivého vztahu k èinnosti. Struktura zájmù dìtí zahrnuje, by v rùzné míøe, všechny základní zájmové oblasti. Dìti dávají pøednost sportovním aktivitám, kulturnì umìlecké èinnosti, pobytu venku, s kamarády. Pøevažují zájmy realizovatelné doma, s rodièi a s kamarády. Všechny zájmy, které jsou zaznamenány, se vyskytují u chlapcù i u dívek. Rozdíl je však v dùrazu na tu kterou èinnost. Nejvíce chlapcù uvádí jako nejoblíbenìjší èinnost sport, jízdu na kole, technické èinnosti, pobyt s kamarády. Dìvèata zdùrazòují sportovní èinnosti, kulturnì-umìlecké aktivity, èetbu, poslech populární hudby. Postoje pøedstavují specifické získané dispozice, které dávají impuls k urèitému chování nebo jednání na základì poznání jevu, k nìmuž se vztahují, a jeho citové hodnocení (kladný nebo záporný postoj k vyuèovacímu pøedmìtu, oboru, sportovnímu klubu, vrstvì, atd.) Hodnotové orientace jako soubor hodnot nebo jejich urèitá hierarchie vyjadøují to, èemu pøed èím dáváme pøednost. Jsou smìrovou složkou motivaèní struktury (úspìch v oboru je nejvýznamnìjší, není nad láskou mezi mužem a ženou, nic nevyváží dobré hmotné zabezpeèení, zdraví je nejdùležitìjší). 61

17

17. Psychologie

Ego Se vznikem vìdomí JÁ vzniká jedineèný lidský „aparát“ (psychická soustava) organizace duševního života zvaný ego (z latiny „já“). V psychologii vystupuje pojem ega v rùzných významových rovinách. V podstatì však pojem ego vyjadøuje dvojí: 1. obraz sama sebe, sebepojetí (pøedstavy, myšlení, které si èlovìk vytváøí sám o sobì, a pocity, které s tím souvisí) 2. zvláštní psychický „aparát“, který vyjadøuje nejvyšší úroveò sjednocení osobnosti a je èinitelem jedineèné lidské organizace duševního života èlovìka a jeho dynamiky. Obì tato hlediska spolu souvisejí, protože organizující a regulativní funkce ega souvisí s jeho významem obrazu sama sebe. Sebepojetí Formování osobnosti zahrnuje rovnìž formování celistvé pøedstavy o sobì. Koncepce já, sebepojetí, je složitý psychologický jev, který vyjadøuje víc než prosté uvìdomìní se svých vlastností a pøípadnì jejich hodnocení. Jedincova koncepce já, jeho vlastní identita, ovlivòuje veškeré chování a jednání. Sebepojetí je souborem postojù jedince k sobì, má složku poznávací (sebepoznávání), emoènì hodnoticí (sebehodnocení) a volní (seberealizace). Jinak lze také hovoøit o tøech skupinách postojù souvisejících se sebepojetí: – reálné já (jak èlovìk vidí sám sebe v pøítomné dobì – je odpovìdí na otázky: Jaký jsem? Co umím a dovedu? Kam patøím? Jaké mám postavení?) – zrcadlové já (vyjadøující názory jedince na to, jak ho vidí ostatní lidé z jeho sociálního okolí) – ideální já (spjaté s pøáním, jaký by jedinec chtìl být, jakým a kým by se chtìl stát) Utváøení sebepojetí jedince probíhá od raného dìtství, v sociální interakci s osobami blízkého širšího okolí (rodièe, vrstevníci, atd.), v èinnostech, kterými se zabývá. Èlovìk v nároèné životní situaci Situace, kdy se zvyšují požadavky na jedince pøi ztížených podmínkách pro jeho èinnost, oznaèujeme za zátìžové, stresové. Zátìž, která je spojena s obtížemi pøi uspokojování potøeb jedince, se mùže týkat èehokoli, mùže jít o jednotlivou situaci nebo o dlouhodobou záležitost. Nároèné životní situace mohou postihnout kteroukoli lidskou potøebu nebo jejich kombinace. Stres znamená tlak situaèních podmínek na èlovìka, zpùsobuje jeho vnitøní napìtí a je spojen se zvýšenými nároky na èlovìka pøi jeho pøekonávání. Stresem se obvykle rozumí vnitøní stav jedince, který je buï pøímo nìèím ohrožován, anebo takové ohrožení oèekává, a pøitom se domnívá, že jeho obrana proti nepøíznivým vlivùm nebude dostateènì silná. Stresovým èinitelem je pro každého z nás nìco jiného, prakticky každý má jinou toleranci vùèi urèitým stresùm.

62

Frustrace je psychický stav vyvolaný pùsobením pøekážek na cestì k cíli, k uspokojování rùzných potøeb. A už jde o jakoukoli její formu: – deprivace – nedostatek podnìtù, kladných citù, projevù lásky – oddálení – kdy je tøeba èekat, aèkoli potøeby už pùsobí – zmaøení – nezdar, rozplývá se i nadìje – konflikt – støet rùzných sil jde o složitou životní situaci. Frustrace nìkteré potøeby mùže mít dalekosáhlé dùsledky pro celou osobnost a její vývoj. Dostane-li se èlovìk do nároèné životní situace, nìjak reaguje a vyrovnává se s ní. Opìt se zde projevuje rùznost chování lidí v nároèných situacích. Dvì základní, vývojovì poèáteèní techniky reagování na zátìž je agrese a únik. Agrese – nemá podobu hrubého násilí, ale slovního napadání, nadávek, vyhrùžek, urážek, ironie („Stejnì nic neumíš.“). Vzbuzování pozornosti, snaha být za každou cenu støedem pozornosti je rovnìž odvozená od agrese (nápadné chování, nápadné oblékání apod.). Projekce, která pomáhá vyhnout se dùsledkùm nezvládnuté situace tím, že vinu svaluji na druhé, na vnìjší podmínky. („Já za to nemùžu, ještì jsem to poøádnì neprobrali.“) Identifikace s urèitou osobou, skupinou nebo institucí, která dodává pocit jistoty a síly (pøipomínání úspìchù bratra, otce, dobrého kamaráda…). Kompenzace, která znamená vyvážit neúspìch nìkde jinde, jinak („Když se mi nedaøí v matematice, mohu být dobrý v biologii a chemii.“). Racionalizace jako zpùsob, kdy èlovìk hledá rozumové vysvìtlení svého neúspìchu, ospravedlòuje se, omlouvá pøed ostatními i pøed sebou samým („Skoro nikdo neuspìl.“)

Únik – izolace, vyhýbání se povinnostem èi nepøíjemnostem, ale také únik do nemoci (známé „hodit se marod“). Popøení, kdy èlovìk „zavírá oèi pøed problémy“, potíže neexis-

17. Psychologie

tují („O nic vlastnì nejde.“). Opaèné reagování, vzdorovitost také patøí mezi „únikové“ techniky. Poruchy chování nebo uèení Celá øada z tìchto poruch patøí do skupiny LMD – lehké mozkové dysfunkce, další skupina jsou poruchy sociálnìpsychické, pøíèinou jiného chování dítìte mùže být i násilnì pøecvièené leváctví, psychické èi fyzické týrání, nadprùmìrná inteligence a mnoho dalších. Problematika jiného chování dìtí je hodnì složitá a velmi široká. Lehká mozková dysfunkce (v souèasnosti 4–8 % dìtí) se projevuje pøedevším nápadnostmi v chování dítìte, ale nemusí se nijak týkat jeho intelektové výkonnosti. Neklid, impulzivita, nesoustøedìnost, rychlé støídání zamìøenosti, výkyvy v náladách – to jsou prùvodní jevy. Dále mùžeme pozorovat drobné èi nápadnìjší poruchy ve funkci hybného aparátu nebo ve funkci smyslových orgánù. Pøíèina LMD zahrnuje èinitele dìdièné, deprivaèní, emocionální, které vstupují do hry v èasné komunikaci matky s dítìtem v dobì tìhotenství, kolem porodu a po porodu a mohou utváøet (tedy i nesprávnì) mozkovou funkci dítìte. LMD se èastìji týká chlapcù. Pomìr je asi 1–4 : 10 v neprospìch chlapcù. Je to zapøíèinìno vlivem androgenù na vývoj tkánì mozku. LMD není celoživotní problém. V prùbìhu vývoje mozku (jeho kvalitativních zmìn) problémy ustupují – jinak øeèeno: „Dìti z toho vyrostou.“

Pøi práci s takovýmto dítìtem si musíme nejdøíve uvìdomit, že: – dítì není èasto schopno sebe samo volnì (svojí vlastní vùlí) ovládnout – øadu vìcí dítì „provede“ impulsivnì – jakoby bez rozmyslu – nevydrží dlouho provádìt jednu èinnost, zvláštì pokud jde o práci motoricky jemnou – potøebuje mnohem více pohybu a možností vybít svoji energii – potøebuje neustálé zamìstnání – potøebuje pochopení, toleranci a klidný a jemný pøístup – toto dítì vyžaduje i jiný pøístup v hodnocení a udílení odmìn a trestù  

Dìti trpící LMD vìdí o svém problému a ve chvíli klidu o nìm dokáží hovoøit s èlovìkem, kterému vìøí. Tyto dìti patøí mezi nejspolehlivìjší a nejochotnìjší vykonat nìjakou práci pro ostatní. Pokud takové dítì pozná, že ho chápeme a snažíme se mu usnadnit jeho problém, bude nám nesmírnì vdìèné.   Další øada poruch chování vzniká nedostateènou pøizpùsobivostí dítìte na zmìny v jeho životì. Nejèastìji to je rozvod rodièù nebo narození sourozence. Dítì mívá pocit zbyteènosti a trpí „citovým hladem“. Chová se potom tak, aby získalo pozornost okolí, dìlá všechno proto, aby si ho nìkdo všiml. Bohužel používá takových prostøedkù, které vedou ke špatnému hodnocení jeho chování. Pocity ménìcennosti – to je fenomén, který vede také èasto k poruchám chování. Mívá velmi širokou škálu projevù – od uzavøenosti a bázlivosti až k slovní a fyzické agresi. Tato oblast vyžaduje mimoøádnì citlivý pøístup. Uvìdomme si, že každý èlovìk má nìjaký pocit ménìcennosti (mindrák) a ne každý se s ním dokáže vyrovnat. Dìti s urèitou poruchou chování, konání jsou èastìji trestány. Vìtšinou dìláme všichni stejnou chybu: Zapomínáme se ptát proè! Proè dítì jedná právì tak, jak jedná? Kde je pøíèina – proè tomu tak je? l dyslexie = porucha ètení – postihuje rychlost ètení, správnost, porozumìní textu l dysgrafie = porucha psaní – postihuje písemný projev, který bývá neèitelný, dítì si obtížnì pamatuje písmena, obtížnì je napodobuje a spojuje hlásku a písmeno l dysortografie = porucha pravopisu – týká se specifických dysortografických jevù, dìti zamìòují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky ty–ti, … vynechávají, pøidávají, zamìòují písmena èi celé slabiky l dyskalkulie = porucha matematických znalostí – obtížná orientace na èíselné ose, zámìna èíslic (napø. 6 a 9), zámìna èíslic (napø. 2008–2800), neschopnost provádìt matematické operace, poruchy v prostorové a pravolevé orientaci l poruchy soustøedìní – dítì se soustøedí krátkodobì, nevydrží dlouho ani u èinnosti, která ho zajímá l poruchy pravolevé a prostorové orientace – zámìny pravé a levé strany na sobì i v prostoru, obtíže pøi orientaci v sešitì, knize, v místnosti i v budovì l poruchy zrakového vnímání – nejde o poruchy zrakové ostrosti, ale o schopnost rozlišovat jednotlivé detaily tvarù, zvládat oèní pohyby pøi ètení l poruchy øeèi – poruchy porozumìní øeèi, vyjádøení, výslovnosti l poruchy jemné a hrubé motoriky – pohyb tìla, ruky, prstù, ale i oèní pohyby l poruchy chování – upozoròování na sebe, šaškování, neurotické projevy, obraná reakce typu „mnì to nevadí“

63

17

17. Psychologie

Sociální psychologie

je vìda o tom, jak se èlovìk v sociálních a kulturních situacích utváøí a jak v nich pùsobí. M. Nakoneèný Interakce Interakce je vzájemné pùsobení osobnosti a prostøedí. Ovšem sociální interakce nezahrnuje pouze vztah èlovìka k prostøedí, ve kterém se nachází, a naopak, ale i vztah mezi individui (jedinci) navzájem. Tedy i tzv. interpersonální (mezilidské) vztahy. Použijeme-li jednoduchého pøíkladu, mùžeme si pøedstavit jedince jako kruh, který je obklopen nìjakým prostøedím. Z tohoto prostøedí vycházejí rùzné podnìty, které na jedince pùsobí a on zpìtnì reaguje na tyto podnìty, a tím ovlivòuje prostøedí, které ho obklopuje. Vzájemným pùsobením se potom jak jedinec, tak prostøedí mìní. Komunikace Interakce mezi osobami se uskuteèòuje pomocí komunikace. Komunikace mezi lidmi má symbolický ráz. Komunikaèní symboly rozdìlujeme na slova (verbální komunikace) a napøíklad gesta (nonverbální komunikace), tj. všechny symboly, které nejsou slovy. Komunikace je vlastním nositelem sociálního dìní. Èlovìk se stává èlovìkem pøedevším tím, že rozumí svìtu, který ho obklopuje, že rozumí chování druhých lidí a sám se chová tak, aby se pøizpùsobil spoleèenským pomìrùm a sociálním podmínkám svého bytí. Znamená to, že rozumí sociálním podnìtùm a sám dává svému chování sociální význam. Sociální interakce a komunikace jsou dva ze základních pøedpokladù pro vytvoøení procesu socializace individua.

Sociální vztah Z procesu sociální interakce, tj. ze styku jedince s pøíslušníkem téhož druhu, vyrùstá složitá organizace duševního života èlovìka. Jako pøíklad mùže sloužit sociální závislost vývoje øeèi a myšlení u dítìte. Základním aspektem života v rámci urèité kultury je sociální vztah, tj. vztah mezi pøíslušníky téhož druhu, tedy vztah èlovìk – èlovìk. Rozhodující prvkem sociálního vztahu je sociální akt. Pøíkladem sociálního aktu je vztah matka–dítì v situaci kojení, nebo rodiè–dítì v situaci trestání nebo odmìòování. Znamená to tedy, že k sociálnímu aktu dochází, existuje-li jeden pól interakce (matka, rodiè), jenž svým pùsobením smìøuje k druhému pólu interakce (kojenec, dítì). Sociální vztahy se odehrávají vìtšinou v situacích tváøí v tváø. Není to však jediný druh tohoto vztahu, protože tento vztah mùže pøejít i do jiné roviny (vzpomínky, pøedstavy). Sociální akt je významné chování zamìøené na sociální objekt. Raná zkušenost dítìte v oblasti sociálních vztahù je dùležitá pro další duševní vývoj dítìte, a tedy pro utváøení jeho osobnosti. Socializace Èlovìk pøichází na svìt jako biologická bytost vybavená pomìrnì chudým systémem vrozených reflexù a pudù, který mu umožòuje realizaci základních funkcí (pøíjem potravy). V prùbìhu individuálního vývoje se však èlovìk stává spoleèenskou bytostí s bohatou zásobou psychických reakcí, které mu umožní pøizpùsobovat se složitým podmínkám v lidské spoleènosti. K této postupné pøemìnì dochází v procesu socializace, tj. zespoleèenštìní, který má v podstatì charakter sociálního uèení a uskuteèòuje se v interakci lidského organizmu se sociálním prostøedím. Produktem procesu socializace je získání specificky lidských vzorcù vnímání, cítìní a snažení, tj. získání vlastností umožòujících život ve spoleènosti. V prùbìhu procesu socializace je jeho základním produktem vznik lidské osobnosti, tj. specificky lidského uspoøádání struktury celku duševního života. Cestou sociálního uèení si èlovìk osvojuje schopnost pøizpùsobit se obyèejùm, mravùm a zákonùm kultury, v níž žije, a normám skupin, jejichž je èlenem. Zájmové skupiny, kterých jsou dìti èleny, mají velký vliv na utváøení osobnosti v procesu socializace. Takové èlenství obsahuje øadu prvkù, které nemùže dítì prožít nikde jinde než právì zde. Napøíklad je to dobrovolnost èinnosti, možnost kdykoli tuto èinnost z vlastního rozhodnutí ukonèit, úzce specializovaná èinnost a uèení. Zažívá jiný rozmìr vlastní dùležitosti (èlen soutìžního družstva, dostává funkci s možností rozhodovat apod.). Sociální uèení Sociální uèení je proces, ve kterém se jedinec socializuje. Jde o sled zmìn, kterými jedinec postupnì prochází ze stavu sociálnì naivního organizmu a stává se osobností vyznaèující se plností tìch vlastností, které ji kvalifikují jako subjekt spoleèenských procesù, do kterých je zahrnuta.

64

17. Psychologie

Uèení probíhá za urèitých podmínek:

l Je-li dána potøeba a spolu s ní existuje urèité vnitøní

napìtí, které s sebou nese snahu tuto potøebu ukojit.

l Okolí a v nìm zahrnuté objekty jsou ve vztahu k této

potøebì (tedy potøebì uèit se).

l Reakce na vnímanou skuteènost vede k dosažení cíle

(tedy k urèitým úèinkùm okolí na jedince, které odstraòují vnitøní napìtí v organismu jedince). V sociálním uèení hrají dùležitou roli formy odmìòování (tj. zpùsob reakce druhých osob na chování jedince). Formy sociálního uèení a) Uèení nápodobou – dítì se obrací k nìjakému vzoru (osoby vìkovì starší, osoby se sociální pøevahou, osoby s intelektuální pøevahou, osoby s technickou pøevahou, hrdinové) b) Utváøení chování na základì pøímého zpevnìní – kladná èi záporná reakce osob na chování jedince. Na tomto základì se utváøí chování jedince od nejútlejšího mládí. Prùbìh a výsledky socializace Socializace je tedy procesem, ve kterém se pøetváøejí všechny složky duševního života èlovìka. V jeho prùbìhu se vytváøejí nové, kvalitnìjší vlastnosti, reakce a zpùsoby chování na základì starých vrozených vlastností. Jde tedy v podstatì o formování psychiky, které probíhá asi v následujících smìrech: – pudové projevy se pøetváøejí v lidské vlastnosti – konkrétní chápání se mìní v chápání vztahù a pojmové myšlení – bezprostøední projevy citové komunikace se mìní ve schopnost používat symbolù (používání øeèi a pøijímání rolí druhých) – naprostá fyzická závislost se mìní v relativní osamostatnìní – pouhé uspokojování tìlesných potøeb nahrazuje vytváøení vyšších cílù a duchovních hodnot – zamìøenost na vlastní já se podøizuje zájmùm skupin, ve kterých se jedinec pohybuje – prvotní prostorová a sociální vázanost je nahrazena rozšiøováním pole na základì sociální interakce   Sociální skupina Skupina a pojem skupina Èlovìk nežije ve spoleènosti osamocenì, nýbrž v závislosti na jiných osobách, k nimž si vytváøí vztahy a pouta, která utváøejí jeho život a psychiku. Pøíkladem toho je život dítìte, který se odehrává v prostøedí rodiny. Pozdìji je èlovìk èlenem jiných skupin (tøída, kroužek, pracovištì ap.). Skupinová pøíslušnost ho provází celý život. Uplatòuje se v jeho chování, vynoøuje se v jeho citech i obsahu myšlení, a to i tehdy, když si to neuvìdomuje a je prostorovì vzdálen od pøímého skupinového pùsobení. Nejprve si musíme vysvìtlit, co to skupina je. Pojem skupina používáme, když chceme postihnout proces interakce, tj. vzájemného podnìcování a reakce na toto podnìcování. Definic skupiny je celá øada. Z nich pomìrnì pøesná je definice, kterou podávají manželé Sherifovi: „Skupina

je sociální formace, která se skládá z urèitého množství osob, které jsou vùèi sobì ve vzájemných, více nebo ménì vymezených pozicích a rolích a která má vlastní systém hodnot a norem, regulujících chování jednotlivých èlenù alespoò v záležitostech pro skupinu dùležitých.“ Do takto vymezených skupin je možno zaèlenit skupinu pøátel, oddìlení v továrnì, školní tøídu apod. Nebudeme sem ale zaøazovat skupinu koncertního obecenstva, cestující v autobuse apod. Taková skupina mùže sice vstoupit do urèité interakce a mít dokonce spoleèný zájem, mezi jedinci takové skupiny však neexistuje to podstatné, co tvoøí sociální skupinu, tj. užší závislost sociálních rolí èlenù skupiny. Ze sociálnì psychologického hlediska však tvoøí skupinu i dva lidé (manželský pár). Takovouto skupinu nazýváme dyáda. Mùžeme tedy øíci: „Skupina je sdružení dvou a více lidí, kteøí mají spoleèné cíle, vytváøejí spoleèné normy a vzájemnou závislost sociálních rolí.“ Klasifikace skupin Skupiny mùžeme tøídit na základì rùzných hledisek. Podle velikosti je dìlíme na velké a malé. Z hlediska psychologie považujeme za malou skupinu o poètu do 30–40 osob. Podstatnými znaky malých skupin jsou: – spoleèný cíl – jejich èlenové jsou spojeni trvalejšími svazky – vzájemnì se znají – komunikují tváøí v tváø – vytváøejí spoleèné normy, závazné pro chování èlenù – vzájemná závislost sociálních rolí, která podmiòuje organizaci skupinového života, dìlbu úkolù a èinností, která odpovídá tradicím a normám skupiny a je pøedpokladem dosahování spoleèných cílù. Jiným zpùsobem je dìlení na primární a sekundární skupiny. Primární skupinou rozumíme takové sdružení osob, které se vyznaèuje intimním spojením osob tváøí v tváø a spoluprací. Typickou primární skupinou je rodina (nemusí být). Sekundární skupiny se vyznaèují náhodnými vztahy, nikoliv trvalostí pout a jsou spíše dùsledkem nìjakého zájmu. Neformální skupina pøedstavuje sí sociálních vztahù, jejichž formy a funkce nejsou do detailù pøedpisovány nìjakou spoleènou normou. Vazby mezi èleny neformálních 65

17

17. Psychologie

skupin jsou pøirozeným výrazem citù a potøeb. Formální skupiny jsou organizovány (institucemi) a mají shora danou strukturu. Je potøeba si uvìdomit, že ve formální skupinì mùže vzniknout skupina neformální, nebo z formální skupiny mùže èasem vzniknout skupina neformální. Další kategorií malých skupin tvoøí èlenské a referenèní (vztažné). Podle Klineberga jsou referenèní skupiny takové, které vyvolávají touhu urèitých jedincù po pøíslušnosti k této skupinì. Skupinová vztažnost se tedy nemusí krýt se skupinovou pøíslušností. Èlenská skupina je pak skupinou, které je jedinec èlenem. Referenèní skupiny mohou být pozitivní (to jsou ty, kterých chce být jedinec èlenem) a negativní (kterých èlenem nechce být). Utváøení malých skupin Skupina je výsledkem interakce mezi individui. Východiskem vzniku skupin je sociální situace, v níž se z velkého množství rùzných interakcí vydìlují osoby se spoleènými cíli a zájmy. Interakce je základem pro vytvoøení skupiny, ale sama interakce by ještì nestaèila, kdyby zde nepøistupovaly další prvky, tj. spoleèné zájmy a uspokojené potøeby. Je tøeba si však uvìdomit, že tហskupina uspokojuje u jedincù rùzné potøeby, což mùžeme pozorovat na rozdìlení rolí ve skupinì.

66

Skupina tedy vzniká proto, aby uspokojila potøeby èlenù, v prùbìhu spoleèné interakce pak vytváøejí èlenové urèité normy, které usmìròují jejich postoje a akce a ovlivòují jejich uspokojování. Uspokojování potøeb èlenù skupiny v rámci fungování skupiny a uskuteèòování jejich cílù je nejdùležitìjším faktorem soudržnosti uvnitø skupiny. Vzájemné vztahy ve skupinì Sociální struktura skupiny, tj. uspoøádání vztahù uvnitø skupiny, se zpìtnì projevuje v akcích skupiny. Na tomto základì vznikají tøi kategorie skupinového chování. a) chování vyjadøující individuální prosazování se èlena skupiny a sloužící k dosahování osobních cílù, b) chování, v nìmž se èlen skupiny snaží podporovat èinnost skupiny a dosahování skupinových cílù, c) chování, jehož úèelem je vytváøet a udržovat pøátelské a žádoucí vztahy mezi èleny skupiny.   Vùdcové ve skupinì Ze struktury rolí a meziosobních vztahù se uvnitø skupiny vyèlení urèité osoby, které se stávají v rùzných smìrech v životì skupiny dominantní. Tyto osoby jsou nazývány vùdcové. Vùdce je ke svému výsadnímu postavení ve skupinì veden potøebou moci, prestiže, seberealizace, ale souèasnì, aby mohl jako vùdce vystupovat, je tøeba, aby se vytvoøily urèité podmínky v sociální struktuøe skupiny.   Na základì rùzných výzkumù zjistili A. W. Halpin a B. Winera následující faktory vùdcovství: a) uznání a porozumìní potøebám èlenù skupiny, b) iniciativa, organizaèní schopnost a vlastní osobní úèast na životì skupiny, c) výkonnost v souvislosti s motivací èlenù skupiny, d) sociální citlivost vùèi dìní ve skupinì spojená se starostlivostí o èleny skupiny.  Jednotliví vùdcové ve skupinì vynikají nad ostatní èleny skupiny napø. inteligencí, aktivitou, vìdomostmi. Vùdce ve skupinì musí být pokládán za „jednoho z nás“, za nejlepšího, a musí plnit oèekávání èlenù. Pokud nesplòuje nìkterou z podmínek, dochází k napìtí a ztrátì postavení vùdce.

18. První pomoc Náhlé poškození zdraví je neoèekávaný stav, který mùže vzniknout kdykoli a kdekoli. Ménì závažnìjší pøíhody (odìrky, malé øezné rány, nevolnost apod.) nevyžadují ve vìtšinì pøípadù pomoc druhých lidí. Postižený si je schopen pomoci sám. Bezprostøední zásah druhé osoby vyžaduje závažné poškození zdraví (dopravní úrazy, poranìní elektrickým proudem, srdeèní zástavy, zlomeniny, otravy, tonutí apod.). V tìchto pøípadech je okamžitá a správnì poskytnutá první pomoc nejen nezbytná, ale i rozhodující pro další osud postiženého.

A) Neprùchodnost dýchacích cest, nedostateèné dýchání a zástava dýchání Mezi èasté pøíèiny zástavy dechu patøí tonutí, úraz elektrickým proudem, poranìní hlavy, hrudníku, krku, akutní otravy, mozková mrtvice, køeèe, akutní zhoršení chronického onemocnìní plic. Vìtšinou ale touto pøíèinou bývá hluboké bezvìdomí, pøi kterém jsou dýchací cesty ucpány koøenem jazyka nebo nìjakou cizí látkou, jako je napø. sražená krev, zvratky, cizí tìleso. Pøi vyšetøování neprùchodnosti dýchacích cest postupujte takto: – pozorujte, zda hrudník stoupá a klesá, – poslouchejte, zda dotyèný dýchá ústy nebo nosem, – sledujte, zda na tváøi ucítíme výdechový vzduch. Postup pøi obnovì dýchání: – diagnostika dýchání – pohmat tepu na krkavici – vyèištìní dýchacích cest – záklon hlavy – trojitý manévr (není nezbytný) – umìlé dýchání z plic do plic – udržování dýchání do pøíjezdu zdravotní pomoci

Správné poskytnutí první pomoci vyžaduje: a) úèelnost b) rychlost c) rozhodnost

Nezapomeòte! Slabé a nedostateèné dýchání je nebezpeèné jako nedýchání!

Zpùsob našeho poèínání je nejen rozhodující pro kvalitu první pomoci, ale má i dùležitý psychologický vliv. U každého èlovìka, který utrpìl újmu na zdraví, musíme poèítat se zmìnou osobnosti – je vystrašený, trpí bolestí a strachem o svùj život. Zpùsob vystupování, uklidòující slovo a povzbuzení mají pøímý léèebný vliv a jsou dùležitou souèástí první pomoci. Zásady postupu pøi poskytování první pomoci: – posuïte celkovou situaci, – pøerušte pøíèiny vyvolávající poškození, – zajistìte bezpeènost postiženému, sobì i ostatním úèastníkùm, – postupujte rychle, systematicky a šetrnì, – zastavte krvácení a obnovte životnì dùležité funkce, – zahajte resuscitaci, – udržujte postiženého pøi vìdomí, – pøivolejte odbornou pomoc nebo zajistìte transport, – zjistìte další poškození, – uklidòujte a povzbuzujte postiženého, – zajistìte svìdky a potøebné informace.

B) Zástava obìhu krve

Zástavou obìhu rozumíme buï úplné zastavení srdeèní èinnosti, nebo funkènì zcela nedostateènou srdeèní èinnost. Zástava obìhu je vždy spojena s rychle narùstajícím nedostatkem kyslíku a poškozením životnì dùležitých tkání. Zástavu obìhu diagnostikujeme pøi spoleèném výskytu tìchto pøíznakù: – bezvìdomí – bezdeší nebo lapavé dechy – mrtvolný vzhled – nehmatný tep na velké tepnì – krkavici

67

18

18. První pomoc

Postup pøi obnovì obìhu: – postiženého položte na tvrdou podložku, – zakloòte mu hlavu a pøipravte ho k zahájení dýchání z plic do plic (viz postup pøi obnovì dýchání), – vyhledejte tlakové místo pro nepøímou srdeèní masហ(na støedu spojnice mezi prsními bradavkami), – proveïte nepøímou srdeèní masហv kombinaci s dýcháním z plic do plic, – kontrolujte úspìšnost zákroku pohmatem na krkavici, – jakmile se obnoví srdeèní èinnost, s nepøímou masáží okamžitì pøestaòte, – do pøíjezdu zdravotnické pomoci kontrolujte tep a dech. Nepøímá srdeèní masáž: – položte zápìstní hranu dlanì na správné tlakové místo na hrudní kosti; na ni položte zápìstí druhé ruky; prsty se nesmìjí dotýkat hrudníku, tlak pùsobí jen na zápìstní hranu dlanì, – hranu dlanì udržujte nad hrudní kostí; vaše ramena jsou kolmo nad hrudníkem a lokty narovnány, aby tlak pùsobil pøímo dolù; využijte váhy svého tìla a zmenšíte únavu, – stlaèujte hrudník pravidelnì, plynule a nepøerušovanì; stlaèení hrudní kosti musí být dostateèné 5–7 cm, – po každé kompresi uvolnìte okamžitì tlak rukou na hrudní kost; bìhem uvolnìní udržujte lehký styk rukou s hrudníkem, abyste neztratili správné místo pro stlaèování, – frekvence 30 stlaèení na 2 vdechy.

vytéká krev tmavì èervená. Nejèastìjší je krvácení smíšené, protože vìtšina tepen a žil probíhá v tìle spoleènì a èasto vznikají jejich spoleèná poranìní.

1. Žilní krvácení Toto krvácení vyžaduje rychlé ošetøení, hlavnì v závislosti na rozsahu. Pokud se jedná o konèetinu, je dobré ji dostat do polohy nad srdce kvùli snížení tlaku v konèetinì a poté postupujeme takto: – pøiložíme na krvácející ránu sterilní obvaz – nejlépe polštáøkový, – pokud se tvoøí na ránì krevní sraženiny, nikdy je nestíráme, – ránu pøíliš neutahujeme, aby tlak obvazu nebránil prùtoku krve do ošetøované èásti tìla, – zajistíme odborné ošetøení. Mìli bychom mít na pamìti, že jakákoliv dezinfekce nepatøí pøímo do rány, ale pouze do jejího okolí, protože jinak se bude poranìní tìžce hojit.

Dýchání z plic do plic a nepøímá srdeèní masហjsou dvì nejdùležitìjší dovednosti potøebné k obnovì životnì nejdùležitìjších funkcí, a tak i záchranì života!!!

C) Krvácení Náhlá ztráta vìtšího množství krve bezprostøednì ohrožuje život èlovìka tìžkým šokem. Pokraèující krvácení zpùsobí smrt vykrvácením. Proto musíme každé vìtší krvácení zastavit co nejdøíve! Pøíèinou zevního krvácení jsou rány øezné, bodné a tržné, které poruší celistvost cévní stìny. Pøi tepenném krvácení vystøikuje z rány jasnì èervená krev (barva krve však není rozhodující, pøi dušení mùže mít krev barvu tmavì èervenou). Pøi žilním krvácení volnì 68

2. Tepenné krvácení …je nejzávažnìjším typem krvácení, protože mùže velice rychle dojít k velkým ztrátám krve. U tepenného krvácení musíme pøi poskytování první pomoci postupovat velice rychle: – jako první stiskneme tlakový bod a pokud se jedná o konèetinu, snažíme se ji v rámci možností dostat nad srdce, – položíme postiženého; provedeme tak protišokové opatøení a zabráníme dalšímu možnému poranìní, kdyby postižený omdlel, – pøiložíme na krvácející ránu improvizovaný tlakový polštáøek, silnì ho pøitiskneme k ránì a obvážeme, – povolíme stisk tlakového bodu, prosakuje-li krev tlakovým obvazem, znovu stiskneme tlakový bod a pøiložíme další vrstvu tlakového obvazu (pokud prosakuje i tøetí vrstva tlakového obvazu, pøiložíme zaškrcovalo – ideální pro zaškrcení je originální pryžové škrtidlo 4 cm široké, asi 50 cm dlouhé. POZOR!!! Škrtidlo pøikládáme, pokud je to možné a vhodné, tìsnì nad ránu v šíøi asi 10 cm vždy mezi ránu a srdce, ne pøes holou

18. První pomoc

–

– – –

pokožku. Možné improvizace: trojcípý šátek, kravata, pásek. Konèetinu znehybnit a chladit. Zaznamenat èas zaškrcení!!! nemùžeme-li okamžitì najít vhodný kus tkaniny, stlaèíme krvácející ránu holou rukou, nejlépe dlaní; snažíme se co nejrychleji sehnat materiál na tlakový polštáøek, ošetøíme ostatní poranìní a doplníme protišoková opatøení, zajistíme pøevoz do zdravotnického zaøízení, dokud zranìného nepøedáme lékaøi, stále kontrolujeme jeho stav a úèinnost tlakového obvazu. Tlakové polštáøky a tlakové obvazy nevymìòujeme!!!

3. Krvácení vnitøní Tento druh krvácení je velmi záludný. Posuzujeme ho pøedevším podle nepøímých znakù, které se mohou vyvíjet plíživì a snadno mohou být podcenìny. Podle pøíèiny dìlíme vnitøní krvácení na úrazové a neúrazové. Neúrazové vnitøní krvácení: Bývá nejèastìji z jícnu, ze žaludku a dvanáctníku, do bøišní dutiny pøi akutních gynekologických stavech (hlavnì pøi prasklém mimodìložním tìhotenství), ze støeva, z plic, do moèových cest a do mozku. V praxi se nejèastìji setkáváme s celkovým zhoršením stavu, zpùsobeným náhlou ztrátou krve. U postižených pøi vìdomí je v postižené oblasti èastá bolest. Vzniká šokový stav. Úrazové vnitøní krvácení: Pøíèinou je úraz s následným krvácením do tìlesných dutin a mezi mìkké tkánì tìla. K nejzávažnìjším krvácením patøí krvácení do lební dutiny a do oblasti spodiny lebeèní pøi zlomeninách kostí lebky. Dále do hrudníku, bøišní dutiny a oblasti pøiledvinové, do oblasti pánevní a mezi svalové vrstvy (hýždì, stehna). Pøíznaky jsou obdobné jako pøi krvácení neúrazovém. Pøi každém úrazu, který je provázen známkami šokového stavu, musíme myslet na možnost vnitøního krvácení, i když zevní znaky poranìní nejsou výrazné. Zvláštì zrádné bývají ztráty krve do oblasti pánevní nebo do oblasti hýždí a stehen. Mohou dosáhnout ztráty dvou až tøí litrù krve a tato ztráta mùže být smrtelná. První pomoc Je-li postižený v bezvìdomí, postupujeme takto: – uložíme postiženého do polohy na zádech; zakloníme hlavu a obnovíme dýchání a srdeèní èinnost (viz Postup pøi obnovì dýchání a nepøímé srdeèní masáži); provedeme rychlé orientaèní vyšetøení, ošetøíme eventuální další poranìní, – zajistíme okamžitý pøevoz do zdravotnického zaøízení, – je-li postižený pøi vìdomí, ošetøíme eventuální další poranìní, provedeme protišoková opatøení a zabezpeèíme pøevoz do zdravotnického zaøízení.

4. Krvácení z tìlních otvorù: Tento druh krvácení je kombinací zevního a vnitøního krvácení. Projev krvácení navenek z tìlesného otvoru urèuje také nutnost a druh zákroku. Krvácení z nosu: – pevný stisk koøene nebo nosních køídel nosu po dobu 5–10 minut, souèastnì mírný pøedklon hlavy, poté stisk pomalu uvolnit, pokraèuje-li krvácení, stisk opakovat, – poškozeného pouèit, aby dýchal ústy, nemìl by kašlat, smrkat, pøiložit studené obklady na èelo, nad koøen nosu a zátylí, – dutinu nosní nikdy nesmí laik tamponovat, pøi déletrvajícím krvácení zajistit lékaøské ošetøení, na nos pøiložit odsávací prakový obvaz. Krvácení z ucha: – pøiložíme lehce krycí obvaz s dostateènou sací vrstvou, – postiženého uložíme na stranu krvácejícího zvukovodu, – zajistíme odvoz do zdravotnického zaøízení. Krvácení z úst a dásní: – zajistíme takovou polohu, aby krev volnì odtékala z dutiny ústní, – postiženého uklidníme, protože krvácení z úst vyvolává strach a úzkost, – pouèíme ho, že krev nesmí polykat, ale musí ji vyplivovat, – masivní krvácení z jazyka, mìkkého patra a nosohltanu se pokusit zastavit stisknutím pøíslušného krèního tlakového bodu, – vìtší krvácení, které provází vylomení zubu, zastavit dostateènì vysokým tamponem ze sterilního materiálu, vloženým do zubního lùžka, vyzveme zranìného, aby pevnì skousnul na 20–30 minut, poté stisk pozvolna povolit, tampon necháme spontánnì uvolnit, – pøikládáme studené obklady do krajiny týlní, – zajistíme odbornou pomoc.

D) Bezvìdomí Vzniká z mnoha pøíèin, které se navzájem mohou kombinovat (úrazy hlavy, akutní cévní mozková pøíhoda, otrava, infarkt myokardu atd.). Bez zøetele na pøíèiny musíme u každého postiženého v bezvìdomí poèítat se závažnou poruchou životních funkcí a s pøímým ohrožením života. O hloubce bezvìdomí se rychle pøesvìdèíme takto: Hluboké bezvìdomí: a) postižený vùbec nereaguje b) reaguje jen na bolestivé podnìty (štípnutí do ušního lalùèku)

69

18

18. První pomoc

Lehèí stupeò bezvìdomí: a) postižený reaguje na hlasité volání (otoèením hlavy), ale není schopen vykonávat jednoduché pøíkazy, b) postižený je schopen vykonávat jednoduché pøíkazy (otevøi ústa, vyplázni jazyk apod.), c) postižený se dá alespoò na krátkou dobu probudit a je možno s ním navázat kontakt. Nìkteøí postižení mohou mít køeèe nebo být neklidní i v hlubokém bezvìdomí. Hluboké bezvìdomí ohrožuje postiženého nejvíce, zejména ucpání dýchacích cest zapadlým jazykem a vdechnutými zvratky. U postiženého v hlubokém bezvìdomí postupujeme takto: – zajistíme životnì dùležité funkce a uložíme postiženého do zotavovací polohy, která je šetrnìjší k postiženému než stabilizovaná poloha, – provedeme rychlé orientaèní vyšetøení, – nezjistíme-li další závažnou poruchu, která by vyžadovala bezprostøední ošetøení, tak zajistíme okamžitou odbornou zdravotnickou pomoc, – stále sledujeme prùbìh dýchání a tep, – jsme pøipraveni zasáhnout pøi pøípadném zvracení èi selhání životních funkcí.

Nejèastìji vzniká mdloba z tìchto dùvodù: a) silný emoèní podnìt (strach, hrùza, špatná zpráva) b) dlouhé sezení nebo stání v horkém prostøedí c) náhlá zmìna polohy (pøi náhlém postavení) d) pøedchozí vyèerpání e) stav šoku f) nìkteré léky snižující krevní tlak g) vrozená dispozice h) u dìtí v pubertì (u rychle rostoucích nebo nezvyklých na zátìž) Mdlobu mohu pøedcházet varovné pøíznaky: a) zívání, pocit závrati, potácení, „zatmìní pøed oèima“ b) nevolnost c) bílá až nazelenalá barva v oblièeji, který je pokryt potem d) kapky potu na krku, rukou a zádech První pomoc: – uklidníme postiženého, doporuèíme mu, aby zhluboka dýchal a uvolnil se, – uvolníme mu tísnící odìv, – co nejrychleji ho uložíme na èerstvý vzduch, v pøípadì nezbytnosti (napø. v autobuse) ho posadíme s hlavou pøedklonìnou mezi koleny, – pro zlepšení stavu mùžeme podat doušek studené vody. Pokud postižený pøi záchvatu mdloby upadl, nezapomeneme ho vyšetøit a zjistit pøípadná zranìní. Pokud šlo o mdlobu, stav postiženého se rychle zlepšuje. Uklidníme ho, vysvìtlíme-li mu pøíèinu jeho stavu. Mdloba nevyžaduje vìtšinou další zvláštní péèi. Odbornou zdravotní pomoc zajistíme v tìchto pøípadech: a) nedojde-li k rychlému návratu vìdomí b) má-li postižený po návratu vìdomí výrazné potíže (bolesti bøicha, prudké bolesti hlavy) c) zjistíme-li výraznìjší odchylku od normálního stavu (poruchu øeèi, hybnosti konèetin, poruchu vnímavosti) d) není-li jasná vyvolávající pøíèina

F) Køeèové stavy

E) Mdloba Mdloba je krátkodobé bezvìdomí zpùsobené doèasným nedostateèným prokrvením mozku. Obecnou pøíèinou je náhlé rozšíøení krevního øeèištì. Vstoje nebo v sedì se krev za tìchto okolností hromadí v níže uložených partiích (cévní øeèištì bøišních orgánù a dolních konèetin), a tak dochází k prudkému poklesu minutového krevního srdeèního objemu.

70

Køeèe patøí k závažným akutním stavùm. Jejich závažnost vyplývá z toho, že jsou vìtšinou spojeny s bezvìdomím, mohou ohrozit dýchání, zvyšují nároky na kyslík a mohou vést k poranìní postiženého. Pøíèiny køeèí spojených s bezvìdomým jsou velmi rùzné: – epilepsie (padoucnice), úrazy hlavy, akutní cévní mozková pøíhoda, otravy, køeèe u tìhotných. Køeèové stavy vznikají èasto u velmi malých dìtí a dìtí v pubertì. První pomoc: – chráníme postiženého pøed sebepoškozením a poranìním,

18. První pomoc

– vždy uvolníme odìv a zajistíme pøívod èerstvého vzduchu, – v období klidu peèujeme o postiženého; udržujeme prùchodnost dýchacích cest a stíráme pìnu z úst; zajistíme stálý dohled, – s postiženým zacházíme co nejšetrnìji, – bolestivými podnìty a psychickým napìtím mùžeme vyvolat nový záchvat køeèí.

– dbáme, aby postižený neprochladl, – co nejrychleji zajistíme odbornou zdravotnickou pomoc, – všechny léèebné zákroky postiženému zdùvodníme a trváme na jejich provedení, – peèlivì kontrolujeme stav vìdomí, dýchání a tep. Nikdy nepodáváme èernou kávu, mléko nebo alkohol!!!

Pøi køeèových záchvatech se nesnažíme postiženému vkládat nìco do úst, abychom zabránili zranìní, ani se nesnažíme násilím omezovat pohyby postiženého. Mohlo by vzniknout závažné poranìní nebo zlomeniny. Køeèové stavy pøi tetaniích. Vznikají nejèastìji pøi neurotických stavech, ze strachu a podobnì. Vzácnì mùže být pøíèinou závažnìjší celkové onemocnìní. Pro tetanie jsou charakteristické tyto pøíznaky: a) tuhnutí kolem úst b) tonické køeèe horních, ménì èasto dolních konèetin c) vyvolávající podnìt je vìtšinou neurotický stav, silný strach

Šok je závažný stav, který ohrožuje život a postihuje celý organizmus.

První pomoc: Pro první pomoc staèí obvykle uklidnìní postiženého. Odbornou zdravotní pomoc zajistíme vždy, i když se stav upravil. Nikdy nemùžeme vylouèit závažnìjší pøíèinu.

G) Akutní otravy

H) Šok

Vznik šoku je podmínìn: a) vyvolávající pøíèinou, která pøedstavuje pro organismus velkou zátìž b) reakcí organismu na tuto zátìž c) místními a celkovými zmìnami, které jsou dùsledkem reakce na tuto zátìž Obecnou vyvolávající pøíèinou šoku je vìtšinou pokles minutového srdeèního výdeje, který mùže být zpùsoben: a) pøímou ztrátou cirkulující tekutiny (ztráta krve, ztráta plazmy pøi popálení, ztráta tekutiny pøi prùjmech apod.) b) relativní ztrátou cirkulující tekutiny pøi rozšíøení krevního øeèištì (prudká alergická reakce, reakce na bolestivé podnìty, pùsobení lékù apod.) c) sníženou výkonností srdce (porucha srdeèního rytmu apod.) 18

Intoxikace se vyskytují pomìrnì èasto a z vìtší èásti u dìtí a mladých lidí. Mohou být zpùsobeny požitím nebo vdechnutím nejrùznìjších látek. V poslední dobì to jsou kombinace rùzných léèiv s požitím alkoholu, otravy kyslièníkem uhelnatým, houbami, pøedávkováním drogami a látkami používanými v prùmyslu a zemìdìlství. Pro první pomoc je podstatné zjištìní pøíèiny otravy. Nikdy nelze s urèitostí pøedvídat, jak bude postižený reagovat i na zdánlivì malou dávku otravné látky. Nelze se také spoléhat na pøesnost údajù postiženého. U postiženého pøi vìdomí, který požil otravnou látku, postupujeme takto: – uklidníme postiženého i okolí, – zjistíme, jakou látku požil a její pøibližné množství, zajistíme zbytky požitých lékù a jejich obalù, event. èásti zvratkù, – zapamatujeme si pøibližnou dobu požití látky, – zjistíme subjektivní potíže postiženého: zeptáme se ho, zda dobøe vidí, slyší, cítí-li se ospalý, zda má zažívací potíže a bolesti, posoudíme objektivní stav postiženého, jak se chová, reaguje na podnìty, odpovídá na otázky a plní jednoduché pøíkazy, – posoudíme, jak dýchá a zjistíme tep, – nezvrací-li postižený, pokusíme se zvracení vyvolat podáním pøesolené teplé vody, event. mechanicky (podráždìním koøene jazyka), – po zvracení, je-li pacient nadále pøi vìdomí a spolupracuje, podat nìkolik tablet živoèišného uhlí ve vodì, 71

18. První pomoc

d) kombinací pøedchozích faktorù (ztráta krve a bolest pøi úrazu) Zátìž, která vznikne poklesem minutového srdeèního objemu, vyvolává typickou obrannou reakci organismu. Hlavním cílem této reakce je udržet dostateènou dodávku živin a kyslíku tkáním, které jsou pro život nejdùležitìjší – mozku a srdci. Trvá-li tento stav pøíliš dlouho nebo je-li ovlivnìn nepøíznivými vnìjšími faktory, obrací se pùvodnì úèelná reakce proti vlastnímu organismu. Ve tkáních, které jsou nedostateènì prokrveny, narùstá nedostatek kyslíku, snižují se energetické zásoby, dochází k místním i celkovým zmìnám a k dalšímu poklesu minutového srdeèního objemu. Vzniká tak bludný kruh, který mùže konèit úplným energetickým rozvratem a smrtí organismu. U rozvinutého šoku se nejèastìji setkáváme s tìmito pøíznaky: a) úzkost a neklid nebo naopak pocit slabosti, závratì, neostré vidìní, neteènost a ospalost b) nutkavý pocit žíznì c) nevolnost až zvracení Objektivnì mùžeme zjistit: a) rùzný stupeò poruchy vìdomí (špatná orientace v èase a prostoru, neteènost, ospalost) b) bledou až promodralou kùži, která je studená a pokrytá lepkavým potem c) rychlý a špatnì hmatný tep na zápìstí d) zrychlené dýchání Poskytnutí první pomoci je zamìøeno na podporu vlastních obranných pochodù organismu a na odstranìní nepøíznivì pùsobících vedlejších faktorù. Správnì poskytnutá první pomoc mùže zabránit vzniku šoku, nebo pøedejít dalšímu nepøíznivému vývoji. Pøi poskytování první pomoci postupujeme dle pravidel 5T takto: – Teplo = zajistíme tepelný komfort: zabráníme prochladnutí postiženého, obzvl᚝ dùležité je dát nìco i pod nìj, protože u postiženého nefunguje správnì termoregulace, v horku jej zbyteènì nesvlékáme – Ticho = uklidníme postiženého a zajistíme mu dostateèný klid

– Tekutiny = nepodáváme tekutiny, pouze tlumíme pocit žíznì otíráním rtù a oblièeje vlhkým kapesníkem. Nikdy ale nepodáváme alkohol, èernou kávu, mléko a limonády!!! – Tišící prostøedky = odstraníme v rámci možností bolestivé podnìty úlevovými polohami (poloha na boku, v klubíèku, v polosedì…) a úkony vedoucími k úlevì od bolesti (studené obklady…) stále kontrolujeme stav postiženého – dýchání, tep – Transport = co nejrychleji zajistíme odbornou zdravotnickou pomoc se zdùraznìním, že se jedná o postižného v rozvinutém šoku. Postiženého v šoku se snažíme netransportovat.

I) Úpal a úžeh Úpal – pøehøátí tìla Je život ohrožující stav, pøi kterém stoupne tìlesná teplota nad 40 °C. Nejèastìjší pøíèinou úpalu je pobyt v horkém a vlhkém prostøedí – zejména v tìsném odìvu a pøi velké námaze. Pøíznaky: malátnost, pocit žíznì, bolesti hlavy, závratì, nevolnost až zvracení, horká zarudlá kùže, rychlý a špatnì hmatný tep na zápìstí, poruchy vìdomí, køeèe. První pomoc: technická: postižené dostaneme z pùsobení zdrojù tepla, zajistíme pøísun èerstvého vzduchu a bráníme sluneènímu svitu stínìním dekou a nebo odrážíme sluneèní paprsky termofólií. Mùžeme také chladit hlavu a krk mokrým ruèníkem a nebo studenou sprchou. V pøípadì, že je teplota postiženého vyšší než 38 °C srazíme ji pomocí studeného zábalu. zdravotnická: postiženým zajistíme dostateèný pøísun chlazených tekutin s obsahem iontù nebo kuchyòské soli. Nejlépe minerálka. V pøípadì popálení sluncem ošetøujeme jako popáleniny I. stupnì. – pøi bezvìdomí se zachováním životnì dùležitých funkcí uložíme postiženého do zotavovací polohy v chladném a dobøe vìtraném prostøedí, uvolníme, popøípadì svlékneme odìv a pøikryjeme postiženého prostìradlem – stále kontrolujeme jeho stav a okamžitì zajistíme pøesun do zdravotnického zaøízení Dojde-li k rychlé úpravì stavu, není odborná pomoc nutná. ڞeh – sluneèní úpal Jsou jím postiženy pøedevším dìti, které jsou delší dobu vystaveny úèinkùm sluneèního záøení. U dospìlých nebývá èastý. Pøíznaky: u dìtí vysoká teplota – pøes 40 °C, zrudnutí hlavy a oblièeje nemusí být význaèné, nìkdy to mùže být i bledost, køeèe a bezvìdomí.

72

18. První pomoc

První pomoc: Ihned uložíme postiženého do stínu, do prùvanu, popøípadì ho ovíváme. Na hlavu pøikládáme studené obklady, uvolníme odìv. Je-li postižený pøi vìdomí, podáváme studený èaj nebo vodu, nejlépe po lžièkách. U dìtí zajistíme odborné vyšetøení. Je zapotøebí postiženého chránit pøed sluncem.

J) Podchlazení a omrzliny Podchlazení: Jedná se o nedostateènou schopnost termoregulace organismu s celkovým poklesem tìlesné teploty. Nejèastìjších pøíèiny podchlazení se stávají pøi pobytu na horách, pøi CMP – mrtvièkách osamocenì bydlících lidí. Nejèastìji k nìmu dochází pøi ovlivnìní smyslù alkoholem a následným pobytem venku (napø. bezdomovci). V první fázi nastupuje obranný tìlesný tøes, kterým se organizmus snaží vyrobit teplo. V druhé fázi je postižený spavý a apatický s nepravidelným dýcháním. Ve tøetí fázi ztrácí postižený vìdomí a dochází k útlumu srdeèní èinnosti dále k fibrilaci komor a smrti. 32–35 °C mìøeno v podpaží – mírné podchlazení 28–32 °C mìøeno v podpaží – støední podchlazení pod 28 °C mìøeno v podpaží – tìžké podchlazení První pomoc u podchlazení: – technická: co nejdøíve zabránit tepelným ztrátám, zahøíváním na místì popø. i tìlem zachránce nebo zabalením do termofólie. Dále pøeneseme postiženého do tepla a vymìníme mokré prádlo za suché a podáváme teplé nápoje. – zdravotnická: pøi podchlazení nesmí postižený chodit, protože by mohla rozproudìná krev z chladnìjších èástí tìla zpùsobit komorovou fibrilaci. Pokud je èlovìk hluboce podchlazen vkládáme do tøísel, podpaží a na hrudník suché teplé balíèky – napø. prostìradlo polité horkou vodou a zabalené v igelitu s následným pøikrytím celého tìla fólií. Omrzliny Jedná se o zvláštní druh popálenin chladem, vìtrem a vlhkem. Vznikají na okrajových èástech tìla. Jsou zpùsobeny dlouhodobì zúženým prùsvitem cév – neprokrvením. Druhy omrzlin a jejich dìlení: 1. Stupeò zèervenání 2. Stupeò puchýøe 3. Stupeò šedavé zbarvení 4. Stupeò èerné zbarvení – nekróza Nejèastìjších pøíèiny omrzlin: Omrzliny vznikají již pøi teplotách pod 0 °C. Stávají se nejèastìji pùsobením vìtru na nechránìnou tváø a uši a nebo pùsobením vlhka èi nošením tìsných bot pøi pobytu na horách. Projevuje se zblednutím postižené oblasti, jsou voskovì bílé, pozdìji s modrými skvrnami a nakonec zèernají; možná tvorba puchýøù; silná bolest bodavého charakteru, pozdìji až ztráta citlivosti; kùže je tuhá.

První pomoc: – technická: postiženého chráníme pøed pùsobením vlhka a chladu – teplé suché prádlo. – zdravotnická: vsunutí omrzlých rukou do podpaží èi tøísel nebo omrzlých chodidel do podpaží nebo tøísel zachránce. Postupné rozmrazování ve vlažné vodní lázni. Hrozí druhotné popálení z dùvodu ztráty citlivosti. Omrzliny nikdy netøeme snìhem, protože krystalky ledu mohou porušit kožní kryt. Pøi porušeném kožním krytu a nekróze omrzliny pouze sterilnì kryjeme.

K) Uštknutí hadem V našich krajích pøichází v úvahu uštknutí zmijí. Po kousnutí zmijí zùstávají na povrchu tìla dvì malé ranky, nìkolik milimetrù od sebe, které lehce krvácejí a jejich okolí bývá mírnì namodralé. Pøi poskytnuté první pomoci nemusí být obava z ohrožení života.

18

První pomoc: – pøedevším nepodlehneme panice a uklidníme postiženého i okolí, – pøiložíme zaškrcovadlo (dbáme zásady pøikládání zaškrcovala viz Tepenné krvácení) nad ránou smìrem k srdci a zatáhneme, – zaškrcovadlo pøikládáme okamžitì po uštknutí, aby se jed nedostal do krevního øeèištì, – necháme ranky krvácet, popøípadì obnovíme krvácení tlakem prstù, – nikdy ránu nevysáváme rty ani nenaøezáváme, – postiženého vleže dopravíme k odbornému ošetøení.

L) Náhlé bøišní pøíhody Jsou to onemocnìní bøicha, která vzniknou náhle, z plného zdraví, probíhají rychle, ohrožují život postiženého a jejich hlavním pøíznakem je silná bolest bøicha. Pøíznaky: Jsou podobné mnoha jiným onemocnìním. Samo rozeznání náhlé bøišní pøíhody je velmi obtížné i pro odborníky. Do náhlých pøíhod bøišních patøí: ucpání cévy, prask73

18. První pomoc

nutí tepenné výdutì, prasklé mimodìložní tìhotenství, koliková bolest, zánìt slepého støeva, akutní støevní neprùchodnost, ucpání prùsvitu støeva a další. V každém pøípadì je bolest bøicha alarmující moment. Nìkdy je pøidružen šokový stav. První pomoc: – orientaènì vyšetøíme postiženého; musíme vždy zjistit správné údaje pøedcházejícího dìje, pøi pohmatu na bøicho zjistíme bolestivou a napjatou bøišní stìnu, – je-li postižený v bezvìdomí, dýchá a má hmatný tep, okamžitì zajistíme pøevoz do zdravotnického zaøízení, – je-li postižený pøi vìdomí, zeptáme se ho struènì na obtíže; uložíme jej do polohy v polosedì s pokrèenými podloženými koleny, – postiženému nedáváme jíst ani pít. Zajistíme tìlesný klid a ochranu proti chladu, – okamžitì zajistíme odbornou zdravotnickou pomoc.

M) Zlomeniny Pod pojmem zlomenina rozumíme pøerušení celistvosti kosti. Více než 15 % úrazù má za následek poranìní skeletu, z toho je 50 % na horní a asi 30 % na dolní konèetinì. Pøíznaky: – bolest v místì zlomeniny zvìtšující se i pøi mírném pohybu, zmìna tvaru postižené èásti nebo její neobvyklá poloha, omezení nebo ztráta funkce (aktivní hybnosti postižené èásti), nápadná, abnormální pohyblivost v místì úplné zlomeniny, otok a krevní výron, pøi pohmatu cítíme tøaskání, drásot, pøíznaky šoku z krevní ztráty (zlomenina pánve, stehenní kosti a bérce), otevøená rána s trèícími úlomky kosti (otevøená zlomenina).

První pomoc: Se zlomeninou zbyteènì nemanipulujeme, provedeme znehybnìní nejbližších kloubù nad a pod zlomeninou (pøes dva sousední klouby). Pøi otevøených zlomeninách nejprve ošetøíme krvácení, obnaženou kost nevracíme zpátky, pouze sterilnì kryjeme (nebezpeèí vzniku infekce), znehybníme a zajistíme transport.

N) Cizí tìlesa a pøedmìty v ranách Vnikají do tìla pøi poranìní, pøièemž toto poranìní obvykle zpùsobují. 74

První pomoc: – bìžná cizí tìlesa (sklo, kovové støepiny, vìtší tøísky) neodstraòujeme! – ránu obložíme vatou nebo mulem, obvážeme a odešleme postiženého k odbornému ošetøení, – pokud je v ránì pøedmìt, který pøišel do styku s jedovatou látkou nebo je infekèní, pak se ho pokusíme odstranit, – provedeme výplach rány a pøedmìt uschováme k vyšetøení, – zastavíme krvácení a postiženého odešleme k odbornému ošetøení i s pøedmìtem, který poranìní zpùsobil.

O) Cizí tìlesa v dutinách Toto poranìní se vyskytuje pøedevším u dìtí. Tìleso v nose Postiženému tlakem ucpeme volnou dírku a nutíme ho, aby tìleso vyfoukl. Jestliže pøedmìt nevypadne, odešleme postiženého k odbornému ošetøení. Nikdy se nesnažíme tìleso vytahovat násilím. Tìleso v uchu Vytahujeme pouze pøedmìty, které evidentnì nemohou zpùsobit žádné poranìní! V ostatních pøípadech odešleme postiženého k odbornému ošetøení. Tìleso v ústech Tìlesa z úst vytahujeme pinzetou nebo prsty pøi dostateèné vizuální kontrole. Pøi vìtším krvácení zajistíme, aby postižený krev nepolykal ale vyplivával. V hrtanu nìkdy uvíznou tìlesa a zpùsobují reaktivní stah hlasivkových svalù. Nejèastìjší pøíèinou bývá mluvení pøi jídle. V takovém pøípadì se snažíme pøinutit postiženého, aby pøedmìt vykašlal. Pokud se to nepodaøí, lehce ho pøedkloníme a krátce a prudce ho udeøíme plochou dlanì mezi lopatky. S uvolnìním køeèe hlasivek se obnoví dýchání. Pokud se dýchání neobnoví, zaèneme s umìlým dýcháním z plic do plic. Cizí tìlesa v zevních pohlavních ústích a koneèníku Toto poranìní není nic neobvyklého zvláštì u dìvèátek, které si pøi prùzkumu svého tìla zavedou pøedmìt do pochvy. U chlapcù je to záležitost spíše výjimeèná. Tato cizí tìlesa nikdy neodstraòujeme! Postiženého uložíme v polosedì s podloženými pokrèenými koleny. Podložíme dostateèným množství savého materiálu – vaty. Postiženému zabráníme v pohybu, aby pøedmìt nezpùsoboval další poranìní. Odešleme ho k odbornému ošetøení. Tìleso v oku Nejèastìji se setkáváme s tìlesem pod horním víèkem („nìco mi spadlo do oka“). Postižený udává øezavou bolest, oko je zrudlé, pøecitlivìlé a slzí. Provedeme vyvrácení víèka a odstraníme tìleso okrajem kapesníku, smotkem vaty, v pøípadì nezbytí i špièkou prstu. Pokud je tìlísko zaseknuto v rohovce (bývá to dobøe viditelné), nikdy ho

18. První pomoc

nevytahujeme. Pøiložíme krycí obvaz a odešleme postiženého k odbornému ošetøení. Pøi jakémkoli podezøení na poranìní oka zajistíme okamžitì odborné lékaøské ošetøení!

P) Bodnutí hmyzem U dospìlých ve vìtšinì pøípadù neohrožují život. U dìtí a osob trpících alergiemi nutno dbát na opatrnost! Nejzávažnìjší jsou bodnutí vèelou, vosou, nìkterými mouchami a ovády. Životu nebezpeèné mùže být bodnutí sršní! První pomoc: Poranìné místo dezinfikujeme a pøiložíme studený obklad; vìtšinou postaèí studená voda, octan nebo ocet. Místo obvykle pøechodnì opuchne, pálí nebo svìdí. Nebezpeèné mùže být bodnutí v ústech nebo na jazyku, kdy rychle postupující otok mùže zabránit prùchodnosti dýchacích cest a mùže nastat udušení. Zvýšené nebezpeèí hrozí u alergikù nebo mnohoèetných bodnutí. Do zdravotnického zaøízení rychle odesíláme postižené: a) s mnohoèetným pobodáním b) bodnutím v ústech a na jazyku c) sršním bodnutím d) alergiky Klíštì Zakápneme jodovou tinkturou, odstraníme klíštì, znovu zakápneme jodovou tinkturou. Místo pøisátí sledujeme, i po dvou letech se mohou objevit pøíznaky boreliózy.

Obecné zásady pøi akutních stavech u dìtí a) Nepodléhejme panice! Uklidníme okolí a zúèastnìné úèelnì zamìstnáme pomocí. b) Dítì vyšetøujeme co nejšetrnìji se zamìøením pøedevším na životnì dùležité funkce. c) U život ohrožujících stavù neztrácejme zbyteènì èas pøemìøováním teploty nebo poèítáním tepové frekvence. d) Pøi poskytování první pomoci trváme na vlastním postupu. Rozhodnì odmítáme jistì dobøe mínìné, ale zbyteèné nebo dokonce škodlivé léèebné zásahy. e) Odbornou pomoc se snažíme zajistit co nejdøíve. Hrozí-li ohrožení života, nebudeme váhat se zajištìním improvizovaného pøesunu. Bìhem cesty kontrolujeme dýchání, srdeèní èinnost a úèinnost již provedených opatøení.

e) Vždy se snažíme získat co možná nejvíce informací o tom, co zapøíèinilo stav postiženého. Informace sdìlíme lékaøi.

Obecné zásady péèe o nemocné dítì a) Nemocné dítì je nešastné dítì. Nešastné tím, že neví, co se s ním dìje – nìkteré vìci si nedokáže dobøe zdùvodnit. Nešastné z omezení, která nemoc pøináší. b) Nemocnému dítìti mùžeme ublížit, když ho budeme litovat. Nikdy mu neslibujeme nìco, co nemùžeme splnit (brzy pùjdeš ven). Nikdy nehovoøíme o jeho stavu v pøítomnosti dítìte nebo ostatních dìtí. c) Snažíme se v dítìti vzbudit optimizmus a dobrou náladu. d) Pro nemocné dítì je hroznì nebezpeèná nuda. Snažíme se je podle možnosti a stavu zabavit nebo zamìstnat. e) Pokud to povaha onemocnìní dovolí, nebráníme ostatním dìtem, aby nemocného navštìvovali. f) Dbáme na dostateènou hygienu dítìte a respektujeme jeho intimitu. Pøi vyšetøení dítì zbyteènì nesvlékáme, pokud je to nevyhnutelné, tak pouze na nezbytnou dobu! g) Snažíme se vylouèit co nejvíce traumatizujících a neurotizujících vlivù. Veselé a spokojené dítì se uzdraví mnohem døíve. h) Nevydáváme zbyteènì omezující pøíkazy a naøízení. i) Vždy dbáme na šetrnost, nìžnost a citlivost všech zákrokù a zásahù. Všechny zákroky komentujeme a zdùvodníme.

75

18

76

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi To, co rozumíme pod pojmem „BEZPEÈNOST PØI ÈINNOSTECH S DÌTMI“, se bude týkat veškerých èinností, které jsou organizovány pro dìti nebo kterých se dìti nìjakým zpùsobem úèastní. Sem lze zahrnout i èinnosti, kterých se sice dìti bezprostøednì nezúèastòují, ale které s nimi nìjak souvisí, napø. pøíprava tábora, oprava klubovny.

Èinnost v místnostech a budovách Správa místností a budov V klubovnách, tøídách a dalších prostorách organizace urèených pro veøejnost èi hromadné akce: l musí být vyvìšeny požární poplachové smìrnice s dùležitými telefonními èísly (150, 155, 128, 112) a pokyny pro pøípad požáru a havárie. Dále musí být v uvedených prostorách umístìn hasicí pøístroj, u kterého musí organizace zajistit pravidelné revize. Ve vìtších budovách (napø. školách) musí být též vyvìšen evakuaèní plán. Doporuèuje se zpracovat a vyvìsit traumatologický a krizový plán. l se musí pravidelnì kontrolovat stav zaøízení, provádìt revize elektrického zaøízení, pøípadì další revize dle pøíslušných pøedpisù, napø. revize komínù a topných zaøízení, plynových pøípojek, tlakových nádob atd. Za kontroly je odpovìdný majitel resp. trvalý nájemce objektu èi prostor (nikoli nájemce pronajímající si napø. objekt na zimní tábor). Èinnost v místnostech Leckdo namítá, že místnost je z hlediska nebezpeèí úrazu èi jiné nehody pomìrnì bezpeèná a je zbyteèné o ní hovoøit pøíliš podrobnì. Zdaleka tomu tak však není – úrazù v místnostech není málo. A vìtšinì z nich by se dalo pøedejít, pokud by byla všeobecnì známa a dodržována základní pravidla: l je tøeba znát a dodržovat pravidla urèená pro provoz v místnosti, napø. provozní øád, øád klubovny, domovní øád, øád školy; tato pravidla by mìla být vyvìšena na viditelném místì a všichni by s nimi mìli být prokazatelnì seznámeni, l program èinnosti by mìl vždy odpovídat charakteru místnosti,

l

l

l l

l l

l

l

mìly by být omezeny nebezpeèné èinnosti v místnosti, zvláštì pak lezení po výškách, stoupání na židle a stoly, bìhání, skákání, klouzání a házení; nedodržování káznì a pravidel je jednou z nejèastìjších pøíèin úrazù a nehod, to vše se vztahuje samozøejmì i na prostory pøiléhající èi pøístupové (chodby, vestibuly, schodištì), náležející k místnosti – klubovnì, tøídì, na chodbách nedovolíme bìhání, klouzání, sjíždìní po zábradlí, skákání ze schodù, zvláštní pozornost vìnujeme tepelným zdrojùm, tj. dáváme pozor na žhavé pøedmìty (kamna, vaøièe, záøièe) zejména v souvislosti s manipulací s hoølavými materiály, hlavnì kapalinami i práci s elektrickým zaøízením a pøístroji; dìti by s nimi mìly pracovat pouze pod dohledem, udržujeme poøádek v místnosti, dodržujeme bìhem akce kázeò a klid, v místnosti se nehrají míèové hry a nehází se žádnými tìžkými pøedmìty, pokud k tomu úèelu není místnost pøizpùsobena (nebezpeèí shození pøedmìtù, rozbití oken, vitrín nebo svítidel, zneèištìní nebo poškození vìcí nebo pøedmìtù v místnosti, nebezpeèí zranìní hráèù v zápalu boje), pøi sedavé èinnosti, napø. práci s poèítaèi, pamatujeme na ergonomii – správné sezení a vhodnì tvarované židle, výšku stolu. Také dbáme na ochranu zraku pøed záøením: správné nastavení monitorù poèítaèù, správné osvìtlení, pøestávky v práci (únava oèí). Nesedíme èi se dlouhodobì nezdržujeme za zadní stranou monitoru, kam smìøuje vìtšina jeho vyzaøování (netýká se LCD monitorù). pøed opuštìním klubovny (místnosti) uzavøeme všechna okna, vypneme a zajistíme všechna zaøízení, necháme dohoøet èi uhasit oheò v kamnech, krbu atp.

Místnost by svým charakterem a stavem mìla splòovat alespoò základní požadavky na: l prostor – doporuèená výška místností je 3 metry, minimálnì 2,1 metru, 2 m nezastavìné plochy na osobu a 15 m! prostoru na osobu, tepelná pohoda je optimální 19–22 °C pøi vzdušné vlhkosti 40–60 %; nikdy by dìti nemìly v místnosti bìhat bosé, pokud pro to není místnost speciálnì upravena (podlahové vytápìní, min. 20 °C + koberec), l hygienické vybavení – sociální zaøízení, voda. Prostory musí být svìtlé (pøednost má denní svìtlo), pravidelnì vìtrané, stìny a podlaha suché (nebezpeèí toxických plísní ve vlhkých místnostech), l vybavení a uspoøádání – podlahová krytina by nemìla být kluzká èi volnì položená (bez upevnìní), mìla by se 77

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

l l

l

l

l

l

l

snadno udržovat, nejvíce používané a rizikové èásti (kolem dveøí, tepelných spotøebièù apod.) by mìly být co nejménì zastavìné nábytkem a volnì pøístupné, nábytek a další vybavení by mìly mít co nejménì nebezpeèných prvkù (ostré rohy, sklenìné výplnì, vyènívající kovové èásti), v místnosti je tøeba pravidelnì kontrolovat stav vybavení a zaøízení, pokud jsou tepelné spotøebièe umístìny v místì, které je více navštìvované (u vchodových dveøí), je vhodné oddìlit je pevným zábradlím nebo møíží èi alespoò paravánem z nehoølavého materiálu, pro zvýšení bezpeènosti je dobré, aby elektrické zásuvky byly opatøeny záslepkami; je nutné dávat pozor na rozbité zásuvky, vypínaèe, volnì tažené vodièe a elektrické šòùry atp., každé jejich poškození je tøeba urychlenì opravit nebo zásuvku nebo vypínaè vyøadit z provozu (tyto èinnosti v žádném pøípadì nesmìjí vykonávat dìti), ale nedošlo k úrazu elektrickým proudem nebo k požáru, pøi otevírání a zavírání oken je tøeba dbát co nejvìtší opatrnosti. Je vhodné využívat zachycujících zarážek. Je nutné zabránit vyklápìní dìtí z oken, lezení na okna a parapety èi dokonce sezení na nich, je nebezpeèné nechávat otevøená dvíøka rùzných skøínìk a skøíní, zvláštì pak, jsou-li prosklená, stejnì jako dveøe èi okna, zvýšenou pozornost je tøeba vìnovat všem rohùm, hranám a výènìlkùm v místnosti; kde to dovolují podmínky, je vhodné je odstranit èi zakrýt pomocí stavebních úprav (zaoblení rohù, zapuštìní vyènívajících prvkù, …) nebo rùzných krytù (radiátory, …); není-li to možné, je tøeba vhodným uspoøádáním nábytku a vybavení místnosti v co nejvìtší míøe vylouèit tyto prvky z nejpoužívanìjších èástí, neménì dùležitý je i dobrý stav podlahových ploch; mìly by být rovné bez prohlubní a výstupkù, podlahové krytiny by mìly být udržovány v bezvadném stavu – nebezpeèí hrozí zejména na uvolnìných parketách a dlaždicích èi špatnì položeném nebo uvolnìném linu, koberci apod.

Èinnost na høišti a v tìlocviènì Høištì a tìlocvièna – místnost urèená k hrám a dovádìní, kde se uvolòuje – èasto velmi nenucenì – nahromadìná dìtská energie. Dìti se zde pohybují rychle, do pohybù vkládají více síly, využívají rùzné tìlocvièné náøadí a pomùcky; mùže tedy snadnìji než jinde dojít k úrazu. Proto je tøeba pøi èinnostech na høišti, v tìlocviènì i na jiných sportovištích vìnovat dìtem zvýšenou pozornost a dodržovat tato základní pravidla: l zajistíme stálou pøítomnost dozoru v tìlocviènì èi na høišti, l je tøeba, aby byli všichni seznámeni s pravidly pro využívání daného prostoru (tìlocvièna, tìlovýchovný areál) a dodržovali je (tj. školní øád, provozní øád høištì èi obdobná ustanovení) a aby vìdìli, kde je umístìna lékárnièka pro poskytnutí první pomoci a mìli k ní zajiš78

l

l

l l

l

l l

l l

l

tìn pøístup. Na veøejných sportovištích (kluzištì, stadión) je tøeba dbát pokynu správce nebo jiných povìøených osob, je nutné, aby u takovéto èinnosti byla neustále pøítomna dospìlá osoba, která zodpovídá za dodržování bezpeènosti, káznì, poøádku, organizuje èinnost a dohlíží na její organizaci, pøi cvièení na náøadí by dozor mìl mít pedagogickou èi trenérkou kvalifikaci, pøípadnì speciální školení. Každé atletické a podobné náøadí má svá specifická rizika úrazù a pøedepsaný zpùsob poskytování záchrany pøi cvièení; u každého náøadí musí být poskytována záchrana školenou osobou a každý cvièenec musí mít zajištìn dostatek volného prostoru ke cvièení, dodržujeme zvýšenou kázeò pøi cvièení, soutìžích a hrách, klademe dùraz na fair–play chování a jednání pøi hrách a soutìžích, ohleduplnost vùèi menším a zranitelnìjším úèastníkùm (malé dìti, brýle apod.), je-li k èinnosti využíváno cvièební náøadí, výstroj èi jiné sportovní vybavení, musí být pøed použitím zkontrolováno odpovìdným vedoucím a pøípadnì seøízeno odborníkem, jsou pøedepsány i pravidelné (zpravidla roèní) revize. Závady je tøeba odstranit, pokud to možné není, je toto náøadí èi vybavení nutno vyøadit z používání, používáme náležité osobní ochranné pomùcky, speciální výstroj a výzbroj pøi èinnostech, které to vyžadují, zvýšenou pozornost je tøeba vìnovat celkovému stavu sportovištì, pøedevším podlaze tìlocvièny (kluzkou podlahu, uvolnìné parkety èi jinak poškozenou podlahu), povrchu høištì èi kvalitì a síle ledu kluzištì, stìnám, hrazení, hranám a rohùm, vybavení sportovištì (náøadí, lavièky pro diváky, dveøe), pozor na úpravu povrchu høiš, doskoèiš a bìžeckých tratí (kamínky, høebíky, sklo, vìtve, kaluže, bláto apod.), pozor na stabilitu pøenosných fotbalových branek, basketbalových košù atd. Vydáme a striktnì vyžadujeme pøísný zákaz zavìšovat se na bøevno brány nebo basketbalový koš, pokud hrozí nebezpeèí pøevrácení, utržení, pádu atd. Je-li nutno t잚í bránu nebo podobné zaøízení pøenášet, musí u toho být odpovìdný dozor a organizovat èinnost tak, aby nemohlo dojít k pádu na osobu, zajistíme bezpeèný prostor pro hody, vrhy a støelbu, prostor zabezpeèíme pøed vstupem necvièících, cizích

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

l

l

l

l

l

l

l

l l

a nepovolaných osob, zajistíme volnou plochu v oblasti pøedpokládaného dopadu, vèetnì dostateèné rezervy, míèové hry je možné v tìlocviènì hrát jedinì tehdy, jsou-li okna a osvìtlovací tìlesa opatøena bezpeènostními kryty (drátìná ochrana nebo pevnì uchycená sí), pøi míèových hrách zajistíme odstup divákù od høištì. Zdùrazníme pøimìøené bezpeènostní zásady (zákaz prudké rány proti oblièeji, upozorníme na rizika odrážení míèe hlavou z vìtších výšek a vzdáleností apod.). Nejde-li o standardizovaný závodní sport, je možné rizikùm pøizpùsobovat pravidla, všichni by mìli mít vhodné cvièební obleèení (riziko úpalu, úžehu, prochladnutí, opruzení atd.) a obutí (riziko uklouznutí, podvrknutí, zranìní, ale i nachlazení), nikdy nenecháme dìti bìhat v klouzavých pantoflích, v ponožkách èi naboso. Také napø. hrát fotbal v tìžké turistické obuvi (tøeba v rámci výletu) má svá rizika. Povinností provozovatele tìlocvièny je zajištìní oddìlených šaten pro chlapce a pro dìvèata, vèetnì záchodu a umývárny, pøed zaèátkem èinnosti by mìl vedoucí zkontrolovat vhodnost obleèení a obutí, pøípadnì i další úpravy (sundat prstýnky, øetízky, náramky, popø. brýle, odstranit žvýkaèky apod.), vedoucí by mìl volit vždy jen takovou èinnost, která odpovídá charakteru, stavu, vybavení a velikosti daného sportovištì. Veškerá èinnost by mìla brát ohled na vìkové a osobní zvláštnosti dìtí, pøedevším na pøimìøenou zátìž pøi silových a vytrvalostních cvièeních a soutìžích, pro systematickou a dlouhodobou tìlovýchovnou èinnost (sportovní oddíly, kluby apod.) by mìl mít vedoucí trenérskou kvalifikaci v oblasti èinnosti takového kolektivu; pro systematickou sportovní èinnost nebo mimoøádnì nároèné sportovní akce musí dìti být zdravotnì zpùsobilé, tj. mìly by mít k této èinnosti souhlasný posudek dìtského lékaøe (napø. ve „zdravotním a oèkovacím prùkazu dítìte“ jsou k tomuto pøímo zavedené kolonky – pozor, neplést si se starým „oèkovacím prùkazem“), bezprostøednì po jídle (pøibližnì jednu hodinu) necvièíme, nesoutìžíme a vyvarujeme se fyzicky namáhavých výkonù, pøi cvièení je tøeba zachovávat mezi jednotlivými cvièenci dostateèné rozestupy, pøed zapoèetím každé nové hry, soutìže èi cviku je tøeba vysvìtlit pravidla èi postup a ovìøit, zda byly dìtmi pochopeny. Je vhodné nejprve dìtem danou èinnost pøedvést a nechat je, aby si ji vyzkoušely, než zaènou hrát nebo soutìžit.

Sportovní závody, soutìže a hry Závodìní a soutìžení je „koøením“ každé èinnosti ve volném èase. U dìtí, jimž jsou hravost a soutìžení pøirozené, to platí dvojnásob. Pøed akcí samotnou byste se mìli držet následujících zásad: l hlavní je zaèít s pøípravou vèas. Spìch s sebou pøinese spoustu chyb, nedodìlkù, pøehlédnutí, únavy a nervozity; všechny tyto èinitelé mohou ovlivnit bezpeènost dìtí,

l

l l l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

l

l l

stanovíme si hlavní úkoly pro další pøípravu; cíl celé akce, pro koho má být, kolik lidí se jí zúèastní, jak dlouho bude trvat apod., urèíme osobu, která za vše zodpovídá (tato osoba mùže mít k ruce také štáb akce), vybereme místo a èas akce – oboje musí odpovídat vìku, vyspìlosti a poètu úèastníkù a druhu soutìže, pokud místo neznáme, je tøeba se s ním pøedem seznámit a zjistit skuteènosti dùležité pro organizaèní zabezpeèení (dostupnost místa, možnosti stravování, u vícedenních akcí i ubytování, zabezpeèení základní hygieny), bezpeènost prostoru, vhodnost umístìní stanoviš pro druhy sportù, zajistíme dostatek poøadatelù tak, aby u každé soutìže, každého stanovištì, každého utkání byla jedna dospìlá odpovìdná osoba (kde je tøeba dávat záchranu, tam více), všechny poøadatele je tøeba seznámit se zámìrem, podrobným programem a proškolit je z bezpeènosti práce se zøetelem k poøádané akci, provìøíme navrhované trasy nebo sportovištì a vytipujeme kritická místa (nebezpeèí pádu, málo prostoru, možnost støetu s ostrým nebo tvrdým pøedmìtem); není-li možné takováto místa odstranit, vynechat èi obejít, je tøeba je oznaèit, obložit nebo jinak zabránit nebezpeèí, pøípadnì zvážit možnost umístit u nich poøadatele, rozhodèího, èasomìøièe stanovištì, u sportoviš musíme provìøit pøedevším povrch a odstranit cizí pøedmìty (kamínky, høebíky, støepy) a nerovnosti a vymezit dostatek prostoru pro jednotlivé soutìže, všechny trasy a sportovištì je tøeba viditelnì a pøehlednì oznaèit. Oznaèení by mìlo alespoò doèasnì odolávat nepøízni poèasí (vítr, d隝), nesmíme zapomenout urèit a vymezit prostor pro úèastníky èekající na start nebo na vyhlášení výsledkù a prostor pro diváky, organizátoøi zajistí dostateèný odstup divákù od høištì, zvláštì dostateèný prostor pro všechny vrhy a hody, èistotu a bezpeènost bìžecké dráhy a doskoèištì, je vhodné pøipravit program pro vyplnìní èekací doby pro ty, kteøí zrovna nesoutìží èi nezávodí; tato námaha se nám vyplatí, protože „Kdo si hraje, nezlobí!“, pøipravíme si vèas sportovní, technické a další pomùcky a provìøíme jejich stav a bezpeènost (lana, vzduchovky, míèe), je nezbytné, abychom vèas rozeslali organizaèní pokyny všem úèastníkùm (vybavení, obuv, obleèení, procvièení znalostí a dovedností), je-li to potøebné, vybereme a oznaèíme pøístupové cesty od parkovištì, MHD, pøi vìtších akcích vždy zajistíme pøítomnost kvalifikovaného zdravotníka s vybavenou zdravotní brašnou,

Na zaèátku (závodu) akce je nutné seznámit: vedoucí, kteøí pøišli jako doprovod soutìžících, s poøadateli, organizaèními pokyny, programem, startovní listinou, rozpisem závodu, soutìžním øádem apod. Je velice dobré, pokud je dokážeme využit i pro èinnost vyplòující èekací doby dìtí,

l

79

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi l

l

všechny úèastníky s organizací, pravidly soutìží, se zásadami bezpeènosti (co se smí a nesmí, co dìlat a na koho se obrátit pøi úrazu èi jiné mimoøádné události), upozornit na možná nebezpeèí, vymezit prostory soutìží, seznámit s trasou, vysvìtlit znaèení, úèastníky se zásadami co dìlat, když se nìkdo na trase zraní nebo zabloudí (urèit signály, orientaèní body),

Støelba (luk, vzduchovky, malorážky apod.), házení šipek, pyrotechnika Prvotní úvaha by se mìla týkat vhodnosti støelby jako takové, z hlediska její militantní a potencionálnì agresivní povahy. Dìti jsou v souèasné dobì stále silnìji ovlivòovány agresí ve spoleènosti, v poèítaèových hrách a na televizních obrazovkách. Je otázka, zda máme pøi naší èinnosti, v níž se snažíme kladnì ovlivnit morální vlastnosti a hodnotové žebøíèky našich svìøencù, dále posilovat potencionálnì agresivní prvky. Pokud se pøesto rozhodneme nìjakou formu støelby do programu zaøadit, støelné zbranì a jejich používání vyžadují dodržování pøísných bezpeènostních zásad. Pro pobyt na støelnici platí: – na støelnici musí být pøítomen zdravotník s lékárnièkou, – každá zbraò by mìla být pøed použitím zkontrolována odpovìdnou kvalifikovanou osobou, – vedoucí nesmí trpìt jakoukoli nepøikázanou manipulaci se zbraní, i když není nabitá. Nikdy na nikoho nemíøíme ani nenabitou zbraní, – z malorážky lze støílet pouze na schválené støelnici, pod dohledem kvalifikovaného instruktora. U vzduchovky se poèítá s dostøelem 250 m. Za terèi musí být vhodné pozadí, které neodrazí projektil (stráò, písek, prkna apod.), – pro støelbu musí být vymezen a bezpeènì zajištìn prostor, v nìmž se nesmí nikdo pohybovat, ani náhodný chodec, prostor pro støelbu musí být oznaèen a hlídán. K terèùm lze již až po zabezpeèení všech zbraní, na povel vedoucího, – pøi støelbì vzduchovkou probíhá vše na povel, totéž u luku, malorážky, s pøísnou kázní. Zbraò se nabíjí pouze na povel, a to na urèeném místì v poloze ke støelbì (hlaveò míøí do stanoveného smìru), – jakmile byl dán povel „palbu zastavit“, musí být ihned všechny zbranì vybity a odloženy, – pøed støelbou provìøíme èistotu zbranì, aby nedošlo k jejímu roztržení. Pozor napø. na ucpání hlínou po zaboøení hlavnì do zemì atd.),

80

– pøi pøedávání zbranì se vždy pøesvìdèíme, zda není nabitá. Pøi odložení zbranì èi zmìnì polohy, zbraò zajistíme a vyjmeme støelu, u vzduchovky zlomíme hlaveò, – nalezená munice se nesmí brát do ruky, její nález ohlásíme vedoucímu, pak na nejbližší stanici policie èi obecnímu úøadu. Obdobnì to platí i pro nalezené výbušniny, støelivo a støelné zbranì (§ 68 zákona o støelných zbraních a støelivu, 119/2002 Sb.), – zdùrazníme dìtem, že i primitivnì vyrobené luky, šípy, oštìpy a kopí z proutkù a klackù mohou být smrtícími zbranìmi a nepøipustíme v tomto smìru organizované hry. Pravidla bezpeènosti pøimìøenì zachováváme i u házecích šipek, úmìrnì ostrosti jejich hrotù, – vylouèíme hraní dìtí se zábavní pyrotechnikou, nesvádíme dìti k jejímu užívání tím, že bychom využívali efektù zábavní pyrotechniky v rámci her, – pozor na amatérsky vyrábìné trhaviny, nejdeme v tomto dìtem špatným pøíkladem, nic takového v èinnosti kolektivu mezi dìtmi, ale ani instruktory, vedoucími a dalšími dospìlými netrpíme.

Èinnost v pøírodì Jistì bychom našli mnoho rùzných dùvodù, proè jezdit do pøírody. Pobyt na zdravém vzduchu je pro dìti, zvláštì ty mìstské, velmi žádoucí. Kromì toho pøíroda nabízí nepøeberné množství možností pro stanovení programu: l Poèítejte vždy s tím nejhorším poèasím; mìjte pøipravený „mokrý program“, možnost úkrytu v nìjakém pøístøešku èi stavení, zásobu her nenároèných na prostor a pomùcky. l Je dobré, pokud známe prostøedí, do kterého pojedeme; pokud tomu tak není, je potøeba sehnat si co nejvìtší množství informací (pokud možno z dùvìryhodných zdrojù). l Dbáme na to, aby dìti (ale i vedoucí a ostatní spolupracovníci – oddílový vedoucí, instruktoøi) mìly vždy odpovídající obleèení a obutí – pláštìnky pøi dešti, v chladnìjším období èepice a rukavice apod.; chránit se je tøeba i pøed sluncem – hlavu chráníme pokrývkou z prodyšného materiálu, oèi sluneèními brýlemi, pokožku krémy s dostateèným UV faktorem. l Jistì je vhodné dìti utužovat a otužovat, ale vždy je nutné dodržovat základní hygienické požadavky a osobní a vìkové zvláštnosti dìtí. l Neménì dùležitá je i znalost tìlesných a duševních možností dìtí, stejnì jako jejich zdravotní stav a z nich vyplývajících omezení; v programu s nimi musíte poèítat. l Vždy s sebou bereme lékárnièku pro poskytnutí první pomoci; nezapomeneme ji pøed každou akcí zkontrolovat a doplnit. l Ani v pøírodì nezapomeneme dodržovat zásady èistoty a osobní hygieny. l Vodu na pití a vaøení používáme jen z nezávadných zdrojù. Pozor, ani voda z veøejného vodovodu nemusí být vždy nezávadná! l Dìti je nutné pouèit o riziku vztekliny a dbát na to, aby se nedotýkaly žádných zvíøat živých, natož pak mrtvých.

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi l

l

l

l

l

l l

l

l

Je nezbytné, aby každé napadení zvíøetem (tøeba i jen škrábnutí koèkou èi bodnutí hmyzem) bylo nahlášeno vedoucímu (u vìtších a dlouhodobìjších akcí i zdravotníkovi), ten by mìl mít pøehled o tom, které dìti mají nìjakou alergii (na bodnutí hmyzem); pokud takové dìti v kolektivu jsou, mìl by mít vedoucí (zdravotník) antialergikum. Pouèíme dìti, že nemají ochutnávat žádné rostliny ani houby; pokud nìjaké plody sbírají, pak jen takové, které vedoucí bezpeènì zná. Vyhýbáme se místùm, která mohou být pro dìti i pro vás zvláštì nebezpeèná (skládkám, štolám a jeskyním, srázùm a roklím, vojenským prostorùm, opuštìným objektùm a ruinám apod.); zde hrozí zvýšené nebezpeèí úrazu, èasto i smrtelného. Pøi terénních hrách je tøeba vymezit prostor, místo srazu, svolávací signál, stanovit délku trvání, pouèit dìti o možných nebezpeèích a vysvìtlit podrobnì pravidla hry (na závìr je dobré zeptat se na dotazy a zkusmo dìti „pøezkoušet“ z hlavních zásad a pravidel). Vyhýbáme se rizikovému terénu (velký sklon svahù, skály, su, lomy, krasové oblasti, moèály, nepøehledný terén, terén neohranièený, terén nedostateènì známý atp.). Pøi lesních hrách vezmeme v úvahu charakter terénu (napø. riziko poškození oka o vìtvièku). Pozor na zranìní šiškou, tvrdou snìhovou koulí (ledovkou) atd. Neházíme prudce, do úrovnì hlavy, na nikoho, kdo je otoèen zády atd., popøípadì házení šiškami zcela zakážeme. Nezaøazujeme nároènìjší fyzické výkony po hlavním jídle (cca po dobu jedné hodiny). Nemá ale smysl dìlat hodinovou pauzu po každé menší svaèinì. Na pozemních komunikacích, v chránìných územích, v lesích atd. je nutno respektovat standardní pravidla.

Terénní a noèní hry Tyto typy her jsou pro dìti velmi pøitažlivé – pøinášejí jim notnou dávku dobrodružství a nevšednosti, dávají jim možnost „vyøádit se“. Vždy je tu velké nebezpeèí, kdy snadno mùže dojít k úrazu nebo nehodì. Toto nebezpeèí je navíc ještì umocnìno tím, že dìti se èasto pohybují rozptýlenì po velkém a èlenitém prostoru, takže vedoucí o nich nemá pøehled. Proto je velice dùležité dbát na bezpeènostní zásady: l Kromì her zamìøených na orientaci (orientaèní závody, stopovací hry) je vždy nutné pøesnì vymezit herní prostor a jeho velikost. Terén by nemìl být pro hráèe neznámý (výlety do neznáma) – dobrá znalost terénu ve dne z denního programu je nutná hlavnì u noèních her, kdy je orientace díky tmì složitá samo o sobì. l Je tøeba zvolit vhodné a jasné oznaèení vymezeného prostoru a omezit tím možnost bloudìní (zvláštì pøi noèních hrách). Takovouto hranici oznaèíme vlastními znaèkami – fábory, terèíky apod. Jejich barva by mìla být co nejvíce odlišná od okolí, aby byly dobøe viditelné na pozadí. V noci je možné místo znaèek využít rùzné svìtelné zdroje

l l

l

l

l

l

l

l

l

(pozor na rozdìlávání otevøeného ohnì – svíèky, petrolejové lampy). Pokud dìti pøi noèní høe používají baterky, velice se osvìdèilo používání znaèení z materiálu odrážejících svìtlo (odrazová skla z kola apod., rùzné reflexní nálepky a nášivky, ale postaèí i terèíky nebo tøásnì z hliníkové fólie – alobalu). V pøípadì pochybností o dostateènosti vyznaèení nebo pøi zvýšeném riziku je vhodné postavit na takové místo ještì hlídku. Pøi lesních honièkách pozor na vìtvièky a házení šišek (poranìní oèí). Velmi dùležité je, aby dìti i vedoucí byli pouèeni o možných nebezpeèích, které se bìhem hry v daném prostoru mohou vyskytovat, a možnostech, jak se jim vyhnout, a aby vìdìli, jak se zachovat v pøípadì bloudìní, úrazu èi jiné mimoøádné události. Pøi orientaèních závodech, stopovacích hrách apod., kdy není herní prostor pøedem vymezen, je potøeba dìtem vydat pokyny, kam se mají dostavit v pøípadì, že se ztratí nebo se stane nìco mimoøádného. Pøi noèních hrách je tøeba zdùraznit zvláštnosti pohybu v noèní krajinì. Nikdy by nemìlo jít o rychlost, protože se tím velmi zvyšuje možnost úrazu. Pøi každé høe, kde se hráèi rozptýlí po terénu, je nezbytnì nutné, aby vìdìli, jak hra dlouho potrvá, kdy zaèíná a konèí. Pro zahájení a ukonèení, a to i pro pøípad mimoøádného ukonèení, urèit svolávací signály, nejèastìji zvukové. Signál musí být domluven i pro pøípad, když se dítì dostane do nouzové situace (úraz, bloudìní). Velmi se osvìdèilo vybavit každé dítì p횝alkou. Dìti pøi noèních hrách zásadnì nestrašíme, protože tím velmi zvyšujeme riziko nepøedvídatelné reakce ze strany dìtí, a tudíž i riziko úrazu. Je také nutné, aby pro menší a ménì zkušené byly zaøazovány hry a trasy ménì nároèné a kratší. Zaèátek noèních her by mìl být nejpozdìji tìsnì po veèerce, protože budíme-li dìti uprostøed noci, mnohé z nich se nedokáží zcela probudit a zúèastní se hry v polospánku. Nezapomeneme na vhodné obleèení – i letní noci mohou být velmi chladné a dìti mohou snadno nastydnout. Zároveò by jim obleèení nemìlo znesnadòovat pohyb. 81

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

Delší výpravy, pohyb v pøírodì a v terénu Pøed akcí: l U delších akcí (doporuèuje se u akcí nad 3 dny) je vhodné zpracovat struèný program a organizaèní zajištìní, které schvaluje vedení poøádající organizace. Zejména jde o právní krytí vedoucího i organizace jako takové, ale i o svìdomitou pøípravu akce. l Známe pøedem prostøedí, do kterého je akce plánována, vyvarujeme se „výprav do neznáma“, resp. volíme „neznámo“ pøimìøené zkušenostem kolektivu, vedoucího, jednotlivých èlenù (zejména nováèkù) a hlavnì schopnostem nejslabšího èlena tohoto kolektivu. l Pamatujeme na zajištìní noclehu, možnost nouzové varianty (mokré, deštivé, snìhové, vìtrné atp.), eventuálního náhradního programu. l Vezmeme v úvahu nejhorší možné zmìny poèasí a poèítáme i s možnými nepøedvídatelnými okolnostmi (ponecháme si èasovou rezervu). l Pøihlášky dìtí na akce doporuèujeme v písemné podobì i u víkendových akcí. Možnou formou jsou jak zvláštní ústøižky pro jednotlivou akci, tak i hromadné pøihlášky na více akcí souèasnì – napø. jako souèást ètvrtletního plánu èinnosti atp. l Pøedem si zjistíme fyzické, psychické a zdravotní možností dìtí, pøizpùsobíme jim akci (informace o pøípadných zdravotních a jiných omezeních by mìly být souèástí pøihlášky do oddílu, na akci atp., ale kromì toho je tøeba se na zdravotní stav zeptat vždy pøed zaèátkem akce, pøípadnì i v prùbìhu). l Rodièe by vždy mìli mít nouzový kontakt (telefon), kde se dozví informace v pøípadì mimoøádných situací (napø. dìti nedorazily z výpravy, nebo jim ujel vlak atp.). V tomto smìru lze sice využít mobilního telefonu, který má vedoucí s sebou, ale nemìla by to být jediná možnost – pro pøípad vybití baterie, místa bez signálu atp. l Na akci s dìtmi zajistíme úèast nejménì dvou povìøených zpùsobilých pracovníkù, z nichž alespoò jeden je starší 18 let, jinak zajistíme poèet pøimìøený poètu úèastníkù a zkušenostem vedoucích i kolektivu. l Na akci zajistíme lékárnièku první pomoci (dle vyhl. è. 106/2001 Sb., ve znìní vyhl. è. 148/2001 Sb.), vždy máme u sebe alespoò nejzákladnìjší zdravotnický materiál (kus náplasti, obvaz). Vždy s sebou máme zdravotní prùkazky pojištìncù – úèastníkù akce. l Seznámíme dìti s významem tepelné pohody, dùležitostí regulace teploty (prudké zmìny teplot, zpocení, úpal, pøehøátí, podchlazení, omrznutí, virové nemoci atp.), dbáme na dodržování tepelné pohody dìtmi. l Zkontrolujeme výstroj a výzbroj úèastníkù vèetnì jejího uložení, a to zejména v zimním období (napø. kulich èi rukavice zapomenuté na chatì mohou znamenat pøi nepøedvídatelných okolnostech omrzliny). Vybavení a výkonová zátìž: l Pøed odchodem (zaèátkem pøesunu) zkontrolujeme vybavení dìtí (zvl᚝ v zimì, v horách atp.), dbáme na vhodné obutí – dle poèasí, roèní doby, terénu, vzdále82

l

l

l

l

l

l

nosti (boty na delší pochod mají být vyzkoušené, nikoli nové, ponožky suché, podle teploty i více vrstev ponožek, ale noha musí mít v botì urèitou volnost, obuv nesmí být tìsná, pro pìší túry ve snìhu jsou nutné návleky), pozor na vznik puchýøù, pøi poèátku jejich vzniku (otlaèeniny) je vèas pøelepíme náplastí. Zvláštì u dìtí je dùležité nepøetìžovat páteø, tj. dohlédneme na to, aby dìti nenosily zbyteèné vìci a vybavení, u nutného vybavení upøednostníme lehké materiály (spacák z dutých vláken je lepší než péøový a ten je zase lepší než prošívaný dekáè), batoh by mìl být co nejlehèí, mìl by dobøe sedìt na zádech (vhodné typy batohù, správné utažení popruhy, používání bederních pásù), vše by mìlo být uvnitø batohu (pokud batoh není speciálnì upraven pro vnìjší pøipevnìní napø. stanu, spacáku, karimatky, láhve s vodou atp.), nikdy žádná zavazadla nenosíme v ruce. Ovìøujeme v prùbìhu zdravotní omezení dìtí, poèítáme v tomto smìru zejména s tepelnou pohodou pøenocování (zvláštì u dívek a žen). Výkonovou zátìž pøizpùsobíme trénovanosti a zdatnosti úèastníkù, tj. nejslabšího úèastníka. S váhou zátìže na pochodu je vhodné i regulovat rozdíly ve fyzické zdatnosti jednotlivých úèastníkù. Napø. pøi rozdìlování spoleèného materiálu a vybavení (potraviny, kotlík, lékárnièka …) – ten, kdo má i pøi prùmìrné váze zavazadla pøíliš vysoké tempo a jde stále vepøedu, unese vìtšinou ještì nìjaký kilogram navíc. Je však samozøejmì tøeba rozlišovat mezi menší fyzickou zdatností a leností. Pro dìti je tøeba poèítat vždy s vìtší èasovou rezervou, tu je nutno zvýšit i pøi vìtší váze zavazadel (zejména pøi vìtším stoupání), pøi únavì (více dní pochodu), pøi nároènìjším terénu (køovinatý les, bažinatý terén, hluboký stín) atp. Pøi pochodu udìláme první zastávku krátce po zaèátku (cca po 15 minutách) pro úpravu výstroje, odložení èásti odìvu (pøi pøehøátí – tepelná pohoda), další zastávky dìláme dle vìku a trénovanosti dìtí po jedné až dvou hodinách. S pøestávkami i neèekanými zdrženími je nutno poèítat v celkové rozvaze výpravy. Doby spánku pøi putovní akci je rozumné plánovat a dodržovat podobnì, jako byly døíve stanoveny zotavovací akce: tedy asi 10 hodin pro mladší školní vìk, 9 hodin pro starší školní vìk a 8 hodin po støedoškolský vìk.

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

Dohled a kázeò l Zajistíme vždy dohled odpovìdné osoby, nejménì instruktora – praktikanta (15–18 let), u delších a nároènìjších akcí dospìlého vedoucího (vedoucích). l Dodržujeme kázeò a disciplínu (zásadovost), vyžadujeme poslušnost pokynu vedoucího i v bìžných situacích a drobnostech (nebudeme pak zaskoèeni neposlušností v kritických situacích a zásadních záležitostech – dìti u každé autority velmi citlivì vysledují, co si mohou dovolit). l Máme stálý pøehled o pohybu všech úèastníkù. Nepouštíme jednotlivce do neznámého terénu na vìtší než bezpeènou vzdálenost. l Dbáme pokynù pracovníkù veøejné správy, zejména policie, pracovníkù lesních správ a dalších orgánù vèetnì horské služby a stráže ochrany pøírody atd. l Nenièíme zbyteènì pøírodu (lámání vìtví, poškozování porostù, nièení mraveniš a hnízd, plašení zvíøat apod.). Odchyt volnì žijících živoèichù je regulováno (viz Zákon o ochranì pøírody, Zákon o myslivosti, Zákon o rybáøství). Opatøení proti ztrátì orientace l Úèastníky vždy seznámíme se smìrem, trasou a cílem túry, vždy uvedeme, kdy a kde se bude èekat, kde bude pauza, odpoèinek. l Dìti musí znát pravidla (zásady), jak se mají chovat v pøírodì, pokud se ztratí. l V horách vždy oznámíme (na chatì, horské službì apod.) smìr, trasu a cíl túry, poèet úèastníkù a jméno vedoucího, pøípadnì èíslo na jeho mobil, trasu nikdy nemìníme, pamatujeme na možnost neèekaných komplikací (náhlá zmìna poèasí, úraz úèastníka apod., nechat si radìji vìtší èasovou rezervu). V horách v terénu, který dìti velmi dobøe neznají nebo není v bezprostøední blízkosti chaty, nikdy nelze svìøit dozor osobì mladší 18 let èi dokonce dìti pouštìt do terénu bez dozoru. l Dáváme pozor na aktuálnost používaných map a turistických prùvodcù – èasem se nìkteré cesty ruší, jiné, nové vyznaèují, nìkdy bývá turistická cesta nešetrnì pøerušena (vymýcení èásti lesa, rozorání polní cesty atp.). Pøi nároènìjších akcích mùže pomoci i navigace pomocí GPS. l Vedoucí i úèastníci by mìli vìdìt, kdo má mobilní telefon, a mìli by na sebe mít dostatek kontaktù. Zároveò pamatujte na to, že zejména mimo osídlená místa zdaleka nebývá všude signál. l Na pochod vyrážíme zavèasu, vytvoøíme si dostateènou èasovou rezervu (vèasné ranní vstávání), abychom naplánovanou trasu stihli bezpeènì a bez spìchu. Dodržujeme èasový rozvrh akce, pokud se cílenì nerozhodneme plán zmìnit. l Držíme se pohromadì, poslední jde nìkdo zodpovìdný, èekáme na sebe. Pravidelnì sledujeme, zda nìkdo nechybí (pøepoèítáváme se nebo se rozdìlíme do dostateènì malých skupinek, jejich vedoucí budou mít neustále pøehled o všech èlenech).

l

Nauèíme dìti, ale i instruktory a ostatní vedoucí, že první vždy po nìjaké dobì èekají na zbytek, až na poslední (po urèité dobì, vždy na køižovatkách cest, vždy pøed odboèením atp., radìji èastìji). Je nutné pøizpùsobovat tempo pochodu nejslabším úèastníkùm a je vhodné, jde-li jako poslední jeden z vedoucích èi alespoò instruktor (praktikant).

Samostatný pohyb dìtí Velmi vážíme akce, na kterých jsou jednotlivé dìti èi skupiny dìtí delší dobu bez dohledu povìøeného vedoucího. Takové akce bývají obvyklé u déle a systematicky pracujících kolektivù a bezesporu mají velký význam pro rozvoj samostatnosti dìtí a vysokou míru romantiky a tím i obliby u dìtí. Je zøejmé, že taková akce jde jednoznaènì na riziko a odpovìdnost povìøeného vedoucího, pokud se o odpovìdnost alespoò nepodìlí s rodièi (písemný souhlas) èi organizací (doporuèujeme též písemnou formu) – je tøeba odpovìdnì a zkušenì posoudit pøimìøenost akce schopnostem a vlastnostem dìtí. V pøípadì úrazu èi škody se na nepøítomnost dozoru pohlíží vìtšinou jako na hrubé porušení bezpeènosti práce a odpovìdnosti povìøeného vedoucího. Pøesto jsou takové akce èasto souèástí programu, napøíklad na táborech. Je tøeba však dìti pøipravovat tak, že pøed takovou akcí postupnì pøebírají aktivitu a vedení i na akcích, kde je s nimi pøítomen dospìlý (jako „provozovatel“ a „spoluúèastník“, který zasáhne jen v krajním pøípadì). Hlavními riziky samostatných akcí dìtí jsou: – ohnì, požáry, popáleniny (špatné místo rozdìlání ohnì, špatné uhašení, hraní si s ohnìm, ohnì v rezervacích apod.),

l

83

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

– zranìní, nebezpeèné èinnosti: noèní pohyb, koupání, skály a srázy, nebezpeèné hry. Riziko lze omezit peèlivým plánováním, kontrolou, zvážením odpovìdnosti a spolehlivosti dìtí, povìøením nejspolehlivìjšího dítìte vedením, – riziko od narušených a nebezpeèných osob (zejména opuštìná místa, vìtší mìsta, noèní pohyb, autostop, vlastníci pozemkù nebo objektù èi obyvatelé, kteøí se cítí být rušeni nebo poškozováni) – omezíme riziko výbìrem vhodného prostoru hry, vìtší skupinou dìtí, lépe za úèasti chlapcù i dívek spoleènì (koedukované skupiny), pouèením o rizicích, – zabloudìní (nesprávná reakce v krizové situaci), – zdravotní problémy zpùsobené neèekanou zmìnou poèasí, na kterou dìti nestaèí nebo nedovedou reagovat atd. Doporuèuje se stanovit kontrolní body na trase a místa k vaøení a pøenocování. Každopádnì je nutné velmi podrobné pouèení dìtí o rizicích a zásadách, které je nutno dodržet.

–

Les

dìlávat nebo udržovat oheò (to se nesmí ani do vzdálenosti 50 m od okraje lesa), táboøit mimo vyhrazená místa (táboøením se rozumí stavìní stanu èi rozdìlávání ohnì – není jím tedy bivakování, prosté pøespání ve spacáku, pøípadnì pod celtou. Pøístøešek postavený z celty je však již sporný. Je ale øada míst, napø. chránìná území, kde je ve statutu – vyhlášení chránìného území – uveden i zákaz bivakování, a je v pravomoci úøadù vyhláškou v urèitém území též bivakování zakázat), vpouštìt do lesa hospodáøská zvíøata, bez povolení lovit zvìø, organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat jen na základì pøedchozího oznámení orgánu státní správy lesa (zpravidla mìstskému úøadu obce s rozšíøenou pùsobností), který je oprávnìn stanovit omezující podmínky – v tomto pøípadì kupodivu nerozhoduje vlastník lesa, ale státní správa.

Ze zákona (Lesní zákon è. 289/1995 Sb.) mají všichni lidé právo vstupu do lesa (§ 19), bez ohledu na to, komu les patøí, s výjimkou vojenských lesù, chránìných území, školek, obor, bažantnic atp. Obec s rozšíøenou pùsobností mùže na dobu nejvýše dvakrát tøi mìsíce naøízením doèasnì zakázat vstup do lesa.

– – –

Každý má právo (podle § 19 Lesního zákona): – brát klest na oheò za dodržení stanovených bezpeènostních a protipožárních pøedpisù (klest = padlé drobné soušky a vìtve, bez souhlasu majitele se nesmí brát nic stojícího, by to je suché), – sbírat houby a lesní plody pro osobní potøebu s výjimkou chránìných území (toto omezení v chránìných územích je individuální, platí všude tam, kde je zákaz vstupu mimo oznaèené cesty, v ostatních chránìných územích dle konkrétního schváleného statutu daného území). l V lese je však zakázáno (vìtšinou na základì § 20 Lesního zákona): – vjíždìt do lesa motorovými vozidly a parkovat s nimi v lese, – rušit klid a ticho, – odhazovat odpadky èi jinak zneèišovat les, – vyzvedávat semenáèky a sazenice stromù a keøù lesních døevin, sbírat semena lesních døevin, jmelí a och-met, – sbírat lesní plody zpùsobem, který poškozuje les, – tìžit èi poškozovat stromy a keøe, – vstupovat do míst, kde se provádí tìžba døeva, manipulace a doprava vytìženého døeva (výjimkou jsou samozøejmì organizované lesní brigády pod dohledem kvalifikovaných èi alespoò pouèených osob), – vstupovat do míst oplocených èi vyznaèených zákazem vstupu, – kouøit, odhazovat doutnající nebo hoøící pøedmìty, roz-

Hygiena v pøírodì, nebezpeèné rostliny a zvíøata l Pít vodu je možno pouze z nezávadných zdrojù, tj. jen se souhlasem vedoucího. Ten musí zhodnotit její pitnost na základì dostupných informací a vlastní zkušenosti. l Neochutnáváme žádné rostliny a houby s výjimkou lesních plodù, které jsou vedoucím bezpeènì známy. l Je vhodné urèit napø. na táboøe jednoho vedoucího, znalce hub, který bude rozhodovat o použití hub do táborové kuchynì. A tento znalec by mìl povolit pouze houby, které opravdu bezpeènì zná. l Zachováváme zásady èistoty a osobní hygieny. l Pouèíme úèastníky o riziky vztekliny – nedotýkáme se žádných živých èi mrtvých zvíøat, upozorníme na nutnost hlásit sebemenší poranìní zpùsobené zvíøetem (napø. kousnutí hrabošem, poškrábání koèkou apod.). l Oznámíme vždy vedoucímu akce i klíštì. Vedoucí akce musí vždy nahlásit kousnutí klíštìtem po návratu rodièùm, aby to oni sdìlili lékaøi v pøípadì, že do šesti týdnù bude mít dítì horeèku èi jiné zdravotní komplikace. Klíštì je též vhodné zapsat do zdravotnického deníku. l Vytipujeme dìti alergické na bodnutí hmyzem, pøípadnì jiné rizikové alergiky, máme s sebou antialergikum.

84

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi l

– – –

–

Zjistíme si, zda se v oblasti, kde se pohybujeme, vyskytují nìjací živoèichové, kteøí by mohli být nebezpeèní. Vyvarujeme se jednání, kterým bychom mohli zvíøata ohrozit, ve svém i jejich zájmu: Nepøibližujeme se ke zvíøatùm oslabeným nebo tìm, která ztratila plachost. Mùže jít o projevy nemocí, ztráta plachosti je jedním z typických pøíznakù vztekliny. Nemáme-li odborné znalosti, nepøibližujeme se ke zdánlivì opuštìným mláïatùm zvíøat a nedotýkáme se jich. Divoká prasata mohou být nebezpeèná, pokud se jim èlovìk pøiplete do cesty. Nenocujeme v blízkosti kališ nebo míst rozrytých od prasat. Èlovìka nebo psa mùže napadnout bachynì v dobì, kdy má mladé. Toulaví nebo špatnì vychovaní psi mohou být pro èlovìka znaènì nebezpeèní. Obrana je velmi individuální – k jejich odstrašení nìkdy pomùže pohrozit holí nebo házení kamenù. V pøípadì kritické situace, kdy útìk i aktivní obrana selžou, je nutno si lehnout na zem a stoèit se do klubíèka.

Nároèná a nebezpeèná místa l V terénu poskytujeme dìtem záchranu (potok, klády, prudké srázy, zøíceniny, žebøíky, øetìzy a jiná exponovaná místa apod.). l Zvláštní pozornost vìnujeme pohybu v obtížném èi rizikovém terénu (prudké svahy a sutì, rašeliništì, slatiny a bažiny, horský terén, krasové oblasti – jeskynì, propasti, škrapový terén apod.). l Nemáme-li dìti kázeòsky zvládnuté nebo pøipadá-li mnoho dìtí na málo dospìlých, nenavštìvujeme riziková místa (skalní vyhlídky, nebezpeèné stezky, cenné památky atd.). l Vyhýbáme se nebezpeèným místùm (srázy, šachty a štoly, neznámé jeskynì, skládky, opuštìné objekty, vojenské prostory apod.), pozor na rizikový terén – škrapy a propasti v krasových oblastech, prudké svahy v horách, slatì, rašeliništì a bažiny. l Nevstupujeme do jeskyní, které jsou oznaèeny zákazem vstupu. U volnì pøístupných jeskyní, pokud je dobøe neznáme, pøedpokládejme, že mohou být nebezpeèné (zejména propasti). Bez spolehlivého svìtla do žádné jeskynì nevstupujeme, pozor na úrazy hlavy o strop jeskynì, nikdy nepouštíme dìti do èásti jeskynì, kterou nemáme provìøenou. l Vstup do opuštìných šachet a štol není možný zásadnì nikdy. Poèasí, bouøka l Pochody se nekonají pøi špatném poèasí (vítr, mlha, vánice, silný mráz). Pokud nás mlha nebo vánice zastihne na cestì, zajistíme bezpeèný pøesun kolektivu, neztratíme spojení se všemi úèastníky, v pøípadì nutnosti se propojíme provazem, èasto kontrolujeme poèet. Pøi silném vìtru, bouøce apod. Vyhledáme bezpeèný úkryt. l Pozor na úžeh, úpal, spáleniny od slunce, podchlazení, omrznutí, zánìt spojivek vzhledem k poèasí a programu. Je tøeba dbát na stálé dodržování tepelné pohody.

l

l

Pøi bouøce se vyhýbáme otevøeným pláním, vrcholùm, horským úboèím, osamìlým stromùm, alejím, vodním plochám i dešovým vodním stružkám, kovovým pøedmìtùm (odložíme radìji deštník, kovové stanové tyèe, kovové konstrukce batohu, horolezecké železo – dají se použít jako pøípadný „náhradní“ hromosvod, položíme-li je nejménì 20 metrù od sebe – co nejvýše po svahu nad sebe). Velké nebezpeèí úrazu bleskem je pøi koupání nebo plavbì v loïce. Pøi blížící se bouøce je tøeba opustit vodní plochu. Nejednoznaèný je pøi bouøce úkryt v jeskyni (pomineme-li otázku bezpeènosti vstupu do ní). Nebezpeèné je ukrývat se pøed bouøkou pod skálou (pøevisem), nebo mokrá skála je ideálním svodem pro blesk.

Pøed bouøkou se ukrýváme v poøadí: – ve velké kovové stavbì èi v autì (auto by mìlo stát èi jet pomalu), – v obytné budovì s hromosvodem, – v nechránìné budovì. V budovì nestojíme u hromosvodu ani u kovových vedení, zejména u ústøedního topení, u kamen, u vodovodu apod., v budovì bez hromosvodu ani u jiných kovových pøedmìtù (možnost výboje), uzavøeme okna a dveøe (zejména kvùli vìtru a dešti), pøípadnì odpojíme elektrické spotøebièe, elektronická zaøízení a telefon (ochrana pøed jejich poškozením). V terénu se ukryjeme: – v údolí nebo v jámì, ale ne tìsnì u vody nebo kde by se voda mohla nahromadit, – v lese (vybereme si nižší stromy, v údolíèku apod.), ale pozor na riziko padajících vìtví. l Pøi nejnutnìjším pohybu pøi bouøce se pohybujeme pomalu, krátké kroky, pøi stání nohy u sebe.

Pøeprava dìtí a kolektivù, pohyb po pozemní komunikaci A chceme nebo ne, pøi èinnostech s dìtmi se pøesunùm nevyhneme. A se pohybujeme vlakem, autobusem, metrem, tramvají èi pìšky, vždy to s sebou pøináší zvýšené riziko. 85

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

Chùze po silnici (= pozemní komunikaci) Pøi chùzi po silnici jsou dìti vždy vystaveny zvýšenému nebezpeèí. Tuto problematiku øeší Zákon o provozu na pozemních komunikacích è. 361/2000 Sb., jímž uložené povinnosti blíže specifikuje vyhláška è. 30/2001 Sb., kterou se provádìjí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a øízení provozu na pozemních komunikacích. Tato pravidla se vztahují i na chùzi po samostatných chodnících, stezkách pro chodce a cyklisty, polních a lesních cestách, stezkách a pìšinách atd. Z toho plyne: l Chodec musí užívat pøednostnì chodníku nebo stezky pro chodce. Lze užít kteréhokoliv chodníku (pravého i levého). V souèasné dobì není stanoveno, po které stranì chodníku je chodec povinen jít (v minulosti platilo, že po chodníku se chodí vpravo). Pokud však chodníku užije organizovaný útvar chodcù, musí jít vpravo a nejvýše ve dvojstupu. l Pokud pozemní komunikace nemá chodník nebo je neschùdný, pak je lépe s dìtmi po ní radìji vùbec nechodit a volit jinou cestu. Pokud ji však k chùzi použijeme, chodci mají jít po levé krajnici, a není-li to možné, po levém okraji vozovky. Na krajnici nebo pøi okraji vozovky mohou jít nejvýše dva chodci vedle sebe, v nebezpeèných a nepøehledných úsecích nebo obdobích (snížená viditelnost, zvýšený provoz) pouze jednotlivì za sebou. l Na stezce pro chodce a cyklisty se chodci nesmìjí vzájemnì ohrožovat a jsou-li oddìleny pruhy pro chodce a cyklisty, chodec musí jít svým pruhem. Nejsou-li pruhy oddìleny, pak by chodci mìli chodit vlevo, podobnì jako na silnici. Totéž platí i pro jakoukoliv jinou cestu èi silnici, kde je povolen provoz jakýchkoliv vozidel, tøeba i jen cyklistù – chodci chodí vlevo, cyklisté je objíždìjí pravou stranou.

Vstup i chùze jsou zakázány na dálnici i silnici pro motorová vozidla. Pak samozøejmì tam, kde je zákaz vstupu chodcù vyznaèen dopravní znaèkou. l Nejblíže k postavení vozidla má tzv. organizovaný útvar chodcù, v nìkterých ustanoveních nazývaný též organizovaná skupina chodcù nebo jen útvar chodcù (podle § 56 zákona o provozu na pozemních komunikacích). Jedná se zejména o útvar školní mládeže nebo prùvod. Za organizovaný útvar se však nikdy nepovažuje skupina pøedškolních dìtí, na kterou se vždy vztahují bìžná ustanovení pro chodce. – Útvar chodcù smí (ale nemusí) užít chodníku – v takovém pøípadì se na nìj vztahují bìžná pravidla pro chodce, navíc však má povinnost jít vpravo a nejvýše ve dvojl

86

stupu. Organizovaný útvar však kupodivu nesmí užít krajnice. Na mostì nesmí jít útvar jednotným krokem. – Nejde-li útvar po chodníku, má speciální postavení pøimìøenì obdobné jako vozidla. Na organizovaný útvar chodcù se vztahují „obdobnì“ a „pøimìøenì“ ustanovení o smìru a zpùsobu jízdy (zejména chùze po vozovce vpravo). – Za snížené viditelnosti musí být organizovaný útvar chodcù pøi chùzi po vozovce oznaèen vpøedu po obou stranách neoslòujícím bílým svìtlem a vzadu po obou stranách neoslòujícím èerveným svìtlem (lze použít napøíklad blikaèky na kolo). Oznaèení svìtly mùže být nahrazeno odìvními doplòky s oznaèením z retroreflexního materiálu v provedení stanoveném vyhláškou. – Za dodržování povinností obdobných povinnostem øidièe odpovídá vedoucí útvaru, jímž mùže být jen osoba starší 15 let, která je k tomu dostateènì zpùsobilá. Jde-li o útvar školní mládeže nebo pøedškolních dìtí, je vedoucí útvaru oprávnìn pøi pøedcházení vozovky zastavovat vozidla (vedoucí mimoškolního útvaru dìtí ve školním vìku tuto pravomoc nemá!). Nad rámec požadavku zákona je vhodné, aby dospìlá osoba nebo alespoò odpovìdná mladistvá osoba byla na zaèátku i na konci útvaru. Pokud to není možné a se skupinou jde jako doprovod pouze jedna osoba, mìla by jít vzadu, aby mìla neustálý pøehled o celé skupinì a mohla udržovat poøádek a kázeò; v èele skupiny by pak mìlo jít to z dìtí, na které se vedoucí mùže nejvíce spolehnout. l Zvýšenou pozornost je tøeba vìnovat pøi míjení dìtí s nákladním automobilem, tirákem atp. Kromì vìtší šíøky vozidla mùže dojít pøi jeho rychlejší jízdì i k silnému poryvu vzduchu, který mùže v neèekaný okamžik srazit menší èi slabší a nepozorné dítì na zem, tøeba pod kola dalšího vozu. Je tedy vhodné v takový okamžik dìti zastavit, ustoupit za krajnici a poèkat, až vozidlo pøejede. l Je naprosto nepøípustné na vozovce, a to i za pochodu, hrát hry èi soutìžit. Je potøeba, aby pozornost všech, hlavnì vedoucího, byla co nejvíce zamìøena na to, co se dìje na vozovce a na pøedvídání nebezpeèných situací. Pøecházení pozemních komunikací l Pokud je to možné, používáme k pøechodu vozovky znaèených pøechodù. Vozovku je zakázáno pøecházet mimo pøechod, pokud je ve vzdálenosti do 50 m umístìn pøechod, podchod nebo nadchod. Vozovka se pøechází vždy kolmo, na pøímém (rovném), pøehledném místì. Na pøechodu se chodí vpravo. l Je sice pravdou, že øidièi silnièních vozidel jsou povinni na pøechodu chodcùm umožnit pøejití, ale zároveò i chodec se musí rozhlédnout, nesmí vstupem do vozovky nikoho ohrozit (øidièe ani sebe) a nesmí øidièe „donutit k náhlé zmìnì smìru nebo rychlosti jízdy“, což je vlastnì definice „dání pøednosti“. „Pøednost“ si proto nikdy „nevynucujeme“ vstoupením do vozovky – dáme na vìdomí øidièi, že chceme pøecházet a vyèkáme, než zastaví. POZOR!!! Øidiè tramvaje nemá povinnost zpomalit ani zastavit, aby nás pustil.

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi l

l

Pøecházíme najednou a pohromadì. Je nutné nauèit dìti, že první pøed pøechodem nebo jiným místem pøecházení vždy èekají, nežli dorazí zbytek s vedoucím, vèetnì posledních úèastníkù, a pokyn k pøechodu vydává vedoucí. Doprovod skupiny dìtí pøedškolního vìku nebo útvaru školní mládeže má právo zastavovat projíždìjící vozidla speciálním zastavovacím terèíkem, zatímco vedoucí mimoškolní skupiny dìtí nemá na terèík a zastavování vozidel zákonný nárok.

Pøeprava veøejnou dopravou apod. l Pøi rozhodování, který druh dopravního prostøedku zvolíme, je potøeba brát v úvahu nìkolik základních údajù: kolik nás bude cestovat, jaká je kapacita dopravního prostøedku, jaká je vytíženost námi zvoleného spoje. l Poèítáme s tím, že zejména na zaèátku a na konci víkendu, na zaèátku a na konci prázdnin atd. mohou být nìkteré spoje pøeplnìné. Pojede-li nás více, vèas kontaktujeme dopravce a poradíme se s ním, zda hrozí nebezpeèí pøeplnìní anebo zda je schopen spoj posílit dalším vozem. l Pøi pøípravì akce si opíšeme nebo vytiskneme všechny dùležité údaje: – Pøesný èas a místo odjezdu. Odjíždíme-li z vìtšího autobusového nebo vlakového nádraží nebo pøestupujeme-li nìkde, co nejlépe se seznámíme s místní situací, najdeme si mapu, uspoøádání odjezdových stanoviš atd., a nejsme zaskoèeni. – Pøesné èíslo (oznaèení) linky, èíslo spoje, cílovou stanici spoje. Pokud budeme znát jen název stanice, kde vystupujeme, budeme nᚠvlak nebo autobus obtížnì hledat. – Pokud hledáme spojení na internetu (napø. www.idos.cz) a máme k dispozici tiskárnu, vytiskneme si spojení co nejpodrobnìji, abychom mohli vèas poznat, jaké máme zpoždìní nebo zda jsme nenastoupili na nesprávný smìr. l Pøedem rozmyslíme varianty, co udìláme, když nᚠspoj vynechá, když se do nìj nevejdeme, když nestihneme pøípoj, když se vèas nesejdeme na místì srazu, když nìkoho „zapomeneme“ na nástupišti atd. Snažme se cestu vymyslet a organizovat tak, abychom podobná rizika a jejich následky minimalizovali. l Na nástupní stanici (zastávku) je tøeba dorazit vèas, radìji s urèitým èasovým pøedstihem; bezpeènosti jistì neprospìje, budeme-li vlak èi autobus dobíhat a ve spìchu nastupovat. l Na nástupišti pøed pøíjezdem vlaku, autobusu, tramvaje atd. držme dìti pohromadì, nepøipusme pohybové hry na nástupištích, honièky atp. Nevstupujeme do kolejištì, do vozovky nebo na mùstek pøístavištì pøed zastavením dopravního prostøedku nebo pøed pokynem dopravce. Na nádraží je tøeba udržovat kázeò, pøípadnì se øídit pokyny pøednosty stanice, výpravèího. l Dìti nastupují až na pokyn vedoucího. První do dopravního prostøedku nastupuje rádce, pomocník (osoba zpùsobilá, starší 15 let), není-li to možné, povìøí vedoucí jedno z dìtí (nejspolehlivìjší, nejstarší apod.); vedoucí kolektivu poté nastupuje jako poslední, aby mìl kontro-

l

l

l

– –

– – – – – l

l

l l

l

lu, zda nastoupili všichni (pøepoèítá nastupující dìti) a dbá, aby nezanechali venku žádná zavazadla. Cestu autobusem leckdo špatnì snáší a k odstranìní nevolnosti by mìl mít vedoucí u sebe lék KINEDRYL nebo NOKINAL. Kolejištì v železnièní stanici se smí pøecházet jenom po vyznaèených místech (zpravidla po pøechodových mùstcích), mimo stanici jen po vyznaèeném železnièním pøejezdu (výstražný køíž). K nádraží pøecházíme po øádnì pøístupové cestì, nezkracujeme si cestu podél trati ani po trati. Pøecházet železnièní tra nebo kolej mimo vyhrazená místa je zásadnì zakázáno. Ve vozidle dodržujeme pøepravní øád, pøepravní podmínky i pravidla slušnosti: Klid ve vozidle: neøádíme, neobtìžujeme hlukem. Slušnost vùèi spolucestujícím – nechováme se drze. Stojící cestující se musí za jízdy držet. Pokud je na pøíslušném sedadle v autobuse vyznaèeno povinné použití bezpeènostního pásu nebo zákaz sezení dìtem do 150 cm, respektujeme tuto skuteènost. Držíme se pohromadì, nedovolíme dìtem opouštìt urèený vagón. Nevykláníme se za jízdy a nemáváme z oken. Nevyhazujeme z oken žádné pøedmìty ani odpadky. Nepøekážíme u dveøí, v ulièce atd. Jíst a pít obvykle bývá v mìstské dopravì dopravcem zakázáno. Výstup: všichni úèastníci by mìli od vedoucího vìdìt, do jaké stanice nebo zastávky se jede a jak asi dlouho cesta trvá. Vedoucí by mìl bìhem jízdy sledovat trasu a zpoždìní, aby mohl vèas vyzvat úèastníky k pøípravì na výstup. Z vlaku vystupujeme na správnou stranu – na nástupištì. Vystupovat je možná teprve tehdy, stojí-li dopravní prostøedek ve stanici (zastávce) a dá-li vedoucí k tomu pokyn. Vedoucí by mìl vždy ve vozidle zkontrolovat zapomenuté pøedmìty i dìti a vystupovat poslední. Pro pøípad, že nìkteré z dìtí zùstane pøi nastupování do dopravního prostøedku z jakéhokoliv dùvodu na nástupišti èi pøi vystupování z dopravního prostøedku nestaèí vystoupit, mìly by dìti znát zásady, jak se v takovém pøípadì zachovat. Pokud zapomeneme nìco v dopravním prostøedku, pokusíme se neprodlenì kontaktovat dopravce (telefonní 87

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

èíslo bývá uvedeno v jízdním øádu) a požádáme jej, aby v následující nebo cílové stanici prohledal vùz (vlak), popøípadì dáme na sebe kontakt, aby nám zavolali, pokud ztracenou vìc naleznou pozdìji. Doprava vlastním nebo objednaným dopravním prostøedkem l Pokud pøepravujeme dìti vozidlem organizace nebo zapùjèeným vozidlem nebo pokud dopravu zajišuje smluvnì nìkdo jiný, mìl by øidiè mít potøebnou kvalifikaci (školení, v pøípadì smluvní dopravy za úplatu má dopravce mít povolení nebo koncesi). l Od 1. 7. 2007 byla ještì více zpøísnìna povinnost používání dìtských autosedaèek nebo bezpeènostních pásù pro dìti, takže využívání bìžných osobních automobilù bez zvláštního vybavení pro pøepravu menších dìtí není možné. – Kdo sedí na místì povinnì vybaveném bezpeènostním pásem, musí být pøipoután. – Ve vozidle, které není vybaveno žádnými bezpeènostními pásy ani autosedaèkou, nesmí být pøepravováno dítì do tøí let vìku; dítì menší než 150 cm nesmí v takovém vozidle sedìt na sedadle vedle øidièe (vzadu sedìt mùže, hmotnost dítìte nehraje roli). – Ve vozidle pro pøepravu max. 8 osob kromì øidièe (osobní automobil, pøíp. dodávkový nebo nákladní), které má alespoò na jednom místì bezpeènostní pás nebo autosedaèku, smí být dítì výšky do 150 cm a zároveò hmotnosti do 36 kg pøepravováno pouze v dìtské autosedaèce odpovídající kategorie. Pøípadný airbag proti autosedaèce musí být vyøazen z èinnosti. – vyšší nebo t잚í dítì (nad 36 kg nebo nad 150 cm) ve vozidle podle pøedchozího bodu musí být za jízdy pøipoutáno bezpeènostním pásem. – V autobusech musí být pøípadná povinnost pøipoutání vyznaèena piktogramem nebo na ni musí upozornit øidiè; vztahuje se na všechny osoby starší tøí let. l Pøi pøepravì dìtí zkontrolujeme nejen uzavøení, ale i uzamèení dveøí – zabezpeèení proti otevøení dveøí automobilu zevnitø.

88

Pohyb ve mìstì, obcích a stavbách Pøi pohybu ve mìstì platí samozøejmì bìžné zásady bezpeènosti, ale existují i jisté zvláštnosti: l Ve mìstì je velmi málo míst, která nejsou pøímo èi nepøímo spojena s dopravními komunikacemi, a proto je tøeba velmi dùslednì dodržovat vyhlášku o silnièním provozu. l Samostatný pohyb dìtí ve mìstì ve skupinách èi jednotlivì je možný, na základì posouzení „obvyklosti“ situace pro konkrétní dìti. To znamená, že: – dìti musí být schopny samostatného pohybu v charakteristickém terénu mìsta (je to pro nì èinnost obvyklá, jím i jejich rodièùm známá a akceptovaná), – dìti (dítì) danou oblast mìsta znají, orientují se v ní a nehrozí riziko, že by zabloudily, – nejedná se o místa opuštìná èi zvláštì riziková, – samostatný pohyb po mìstì probíhá za denního svìtla (samostatný pohyb dìtí ve mìstì po setmìní obecnì není vhodný). l Pøi výbìru trasy pro pøesun èi hru je tøeba volit vždy radìji ménì rušné silnice, nelze-li se jim zcela vyhnout. l Pøed rozchodem, pøesunem, soutìží èi hrou vždy seznámíme dìti s cílem a trasou èi prostorem pro hru. Je to potøebné jednak pro jejich orientaci, ale i pro pøípad, že by se ztratily. l S pravidly, který je nutné dodržovat, seznámíme dìti vždy pøedem, a to i v pøípadì, že jsou známa a mìli bychom je jen zopakovat. l Urèíme místo srazu pro pøípad, že se nìkdo pøi høe ztratí. Dìti musí znát pravidla, zásady, co dìlat, když se pøi programu ztratí. l Pøi pøesunu skupiny platí stejná pravidla jako pøi chùzi po silnici. l Pokud se budou dìti pohybovat po mìstì samostatnì, popø. po dvojicích èi malých skupinkách, tedy bez doprovodu dospìlé osoby, je vždy nutné je dùraznì použit o možných nebezpeèích a pravidlech bezpeènosti, která musí dodržovat. l Specifická bezpeènostní rizika – staré a opuštìné stavby, výkopy, „ménì narušené èásti velkomìst“, opilci, feáci, bezdomovci, kapesní zlodìji, sociálnì narušené a nebezpeèné osoby (násilníci) atp. Vyhýbáme se osamìlým místùm, opatrnost pøi komunikaci s neznámými osobami, vedeme v patrnosti specifika zvláštì u velkých mìst – odlehlá místa, nebezpeèí od morálnì, mentálnì èi psychicky narušených osob èi osob pod vlivem alkoholu a drog. l Mìsto má specifická hygienická rizika – výkaly od psù po ulicích, parcích i dìtských høištích, odpadky, potkani, holubi a holubí trus v zákoutích, na pùdách, toulaví psi a koèky, použité injekèní støíkaèky od drogovì závislých osob atd. l Pøi exkurzích, zvláštì v továrnách, provozech nebo památkách, zabezpeèíme doprovod odpovìdného místního pracovníka, dùslednì se øídíme jeho pokyny, udržujeme si pøehled o pohybu dìtí. V muzeích, galeriích atp.

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

Rozdìlíme dìti do menších skupinek k vedoucím a instruktorùm (praktikantùm), které postupují spoleènì. Nièeho se bez dovolení nedotýkáme.

Koupání, vodáctví, bezpeènost u vody Koupání na koupalištích, v bazénech a ve vodních tocích Koupání a hry ve vodì jsou pro dìti pøitažlivé a oblíbené. Z pohledu bezpeènosti práce jsou to však èinnosti velmi rizikové. To samozøejmì ale neznamená, že je nebudeme zaøazovat do programu. Právì naopak! Není tøeba se jich bát za pøedpokladu, že budeme dùslednì dodržovat pøedpisy a zásady bezpeènosti.

l

l

l

l l l l

l

l

l

l

l

l

Místo ke koupání musí být z hygienického hlediska vyhovující. Pøed koupáním s dìtmi je vhodné se informovat o aktuálním stavu u místnì pøíslušného orgánu ochrany veøejného zdraví. Informace jsou prùbìžnì zveøejòovány na internetových stránkách krajských hygienických stanic, odkud je obèas pøebírají nìkterá média. Pokud se voda ve vodoteèi používá u stanového tábora k denní hygienì dìtí, musí voda odpovídat limitùm dle vyhlášky è. 135/2004 Sb. Z toho vyplývá nutnost pro akci zajistit rozbor, pokud nejde o vodní tok sledovaný hygieniky trvale. Pokud se koupeme za jiným úèelem než v rámci osobní hygieny nebo mimo rámec pobytové akce, nestanoví hygienické pøedpisy žádná výslovná omezení. Pokud však místo ke koupání s hygienikem neprojednáme, bereme na sebe plnou zodpovìdnost za hygienickou kvalitu vody, bezpeènost koupalištì a možné následky na zdraví dìtí. Po koupání ve vodì neznámé nebo horší kvality je nutné se co nejdøíve omýt v èisté vodì. Na veøejných koupalištích a v bazénech dodržujeme provozní øád a dbáme pokynù plavèíkù, popø. dalších zamìstnancù. Na tekoucí vodì (øeka) by mìla být k použití loïka se záchranným kruhem (i nafukovacím) upevnìným na lanì o délce alespoò 10 m. Koupání dìtí v pøírodì musí být pøizpùsobeno poèasí, fyzické zdatnosti dìtí a jejich plaveckým schopnostem. Koupat se dìti smìjí nejdøíve 1 hodinu po hlavním jídle nebo po intenzivním cvièení.

l

l

l

l

l

l

l

Pokud má být zaøazeno koupání, mìlo by být v plánu akce èi denním plánu tábora; je-li zaøazeno dodateènì, mìla by tato zmìna být do programu zanesena zodpovìdnou osobou (hlavní vedoucí tábora, vedoucí akce, vedoucí oddílu apod.). Pozor na koupání dìtí se zdravotním omezením a zdravotními komplikacemi (epilepsie, nachlazení, ošetøené úrazy, ekzémy, pøípadnì menstruace dívek atp.), dìti nikdy ke koupání nesmíme pøemlouvat èi nutit (ani netrpìt posmìšky od ostatních atp., dítì se mùže stydìt øíci skuteèný dùvod, proè se nechce koupat, zvláštì pøed ostatními dìtmi). Pokud se dìti (i dospìlí) zotavují po nemoci, nemìly by do vody vstupovat. Dìti se mohou koupat jen za dohledu plnoleté osoby èinné pøi zotavovací akci jako dozor. Dohled mùže vykonávat jen osoba, která je schopna poskytnout záchranu tonoucímu. Odpovìdná osoba by mìla být s dìtmi po celou dobu koupání vždy ve vodì. Je-li pøítomna druhá osoba, pozoruje dìti ze bøehu. Pøed koupáním je výhodné dìti rozdìlit na vzájemnì se hlídající dvojice. Je výhodné, pokud mùžeme dìti ve vodì nìjak odlišit od ostatních lidí (napø. pomocí barevných èepièek). Je velmi výhodné, znají-li dìti dohodnuté signály a povely (p횝alkou, praporky). Pøed koupáním se vždy seznámíme s plaveckými schopnostmi úèastníkù. Pro neplavce musí být vždy zøetelnì vyhrazený prostor. Pokud není, tak musí mít plovací vestu (a být pod bezprostøedním osobním dozorem). Vedoucí musí mít neustále pøehled i o dìtech, které se nekoupou a jsou na bøehu; zde je dobré mít pomocníka (staršího 15 let, popø. i z øad starších dìtí) a pøipravený program. Je tøeba klást vysoký dùraz na kázeò a poøádek, zabezpeèit èinnost dìtí, které se nekoupají. Neukáznìné dìti vykážeme okamžitì z vody. S dìtmi se koupeme pouze na známých, ovìøených místech, vedoucí jde do vody první a provìøí bezpeènost, hloubku, prostor apod. Koupání i potápìní je zakázáno na velkých øekách do 100 m od mostù, pøístaviš a pøístavù, vjezdù, splavných pøítokù, v trasách pøívozù, v plavebních komorách apod. Koupání mùže být zakázané, nebezpeèné nebo nevhodné, pokud nejsou tato místa jako vhodná ke koupání oznaèená, v požárních nádržích, v provozovaných i opuštìných lomech a dolech, v chovných rybnících, v nádržích pro odbìr pitné vody a v ochranných pásmech vodního zdroje. Pozor na nebezpeèné hry – vzájemné potápìní, ale i cákání vody proti sobì, bìhání ve vodì, vyhazování nad hladinu atp. Zásadnì netrpíme násilné potápìní nebo držení pod vodou. Kromì skokanských mùstkù na plaveckých stadionech pod dohledem kvalifikovaného trenéra doporuèujeme zakázat skoky do vody z výšky (èasté úrazy páteøe, hlavy a vnitøní zranìní o dno, ale pøi vìtší výšce skoku i o vodní hladinu). 89

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi l l

l

l l l

l l

l

l

l

Ze stejného dùvodu nikdy dìti do vody neházíme! Vzhledem ke stavu dna našich vod doporuèujeme, aby si dìti braly s sebou na akce, kde je plánováno koupání, boty do vody, by nejsou stoprocentní ochranou. Dodržujeme zásady hygieny: v pøípadì bazénu se pøed vstupem osprchujeme a omyjeme (i pod plavkami, i když dozor je problematický), nevyhýbáme se hygienickým brodítkùm, nemoèíme do bazénu ani do zalidnìných koupališ (u vodoteèí to vadí ménì). Nekoupeme-li se v hygienicky dokonalé vodì, po vykoupání se co nejdøíve osprchujeme nebo omyjeme v èistší vodì. Nevstupujeme do vody naráz, postupnì se smoèíme. Neskáèeme do vody ohøátí a po opalování. Pøi plavání na delší vzdálenost, soutìžích (skoky do vody, vodní pólo) a závodech je nutný doprovod loïky, obsazené dospìlým (plavèíkem). Pokud se koupání úèastní více oddílu (napø. na táboøe), mìl by být u vody pøítomen zdravotník. Jsme-li ve vodì stiženi nevolností, køeèí nebo se zraníme, zachováme pøedevším klid; v poloze naznak se dostaneme na bøeh s nepatrnými pohyby paží èi nohou (tuto zásahu je tøeba dìtem dobøe vštípit, a pokud možno, též nacvièit). Pøi koupání dìti nesmìjí prochladnout. Po každém vykoupání se musí øádnì osušit a pøevléci do náhradních suchých plavek, trenýrek apod. Pokud je bazén, koupalištì nebo vodní tok v tìsné blízkosti tábora nebo v areálu zotavovací akce, je tøeba jej zabezpeèit proti náhodnému pádu. Po koupání dohlédneme na dìti, aby si plavky vypraly a usušily. Mokré zatuchlé plavky se mohou stát nositelem bakteriální, mykologické nebo jiné biokultury, která mùže ohrozit zdraví dìtí zejména kožními problémy.

Zimní sporty Zimní sporty obecnì l Ubytování pøi zimních sportech by mìlo být v budovách s vytápìním, teplou vodou, možností sušení odìvù, obuvi a výstroje, možností odkládání sportovního náèiní. l Na „zotavovací akci zamìøenou na zimní sporty“ se vztahuje § 8 odst. 5 vyhlášky è. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro dìti. Zátìž smí probíhat nejvýše 6 hodin dennì s výjimkou celodenního výletu, dìti do 12 let musí mít vždy po 90 minutách alespoò 15 minut pøestávky. l Metodický pokyn k zajištìní bezpeènosti a ochrany zdraví dìtí, žákù a studentù ve školách a školských zaøízeních zøizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tìlovýchovy è.j. 37014/2005–25 ze dne 22. 12. 2005, stanovuje nejvýše 15 dìtí na jednoho dospìlého. l Vždy pøed zaèátkem akce èi výcviku zkontrolujeme technický stav lyží (bruslí atp.). l Pøi pøepravì lyží pamatujeme na vèasné zajištìní dostateèného prostoru na lyže v dopravním prostøedku. Vyžaduje-li to dopravce, pøepravujeme lyže pouze v obalu. l V lese je zakázáno jezdit na lyžích nebo saních mimo znaèené trasy nebo lesní cesty. 90

l

Pøi lyžování používáme pouze veøejnì zpøístupnìné sjezdovky, bìžecké trasy èi cesty, nikdy se nepohybujeme v neznámém terénu a mimo znaèené cesty.

Sjezdové lyžování a snowboarding l Vždy pøed zaèátkem akce požadujeme od nezletilých úèastníkù potvrzení o správném seøízení bezpeènostního vázání (písemnì od profesionální firmy èi alespoò písemné prohlášení od rodièù – napø. v pøihlášce). l Rukavice slouží nejen proti zimì, ale i proti zranìní rukou o sníh pøi pádu atp. Zvážíme použití lyžaøských brýlí. l Standardem se stává používání pøileb. Je potøeba speciální sjezdová pøilba správné velikosti a odpovídajícího tvaru (cyklistická nekryje zátylek a tepelnì neizoluje). l V USA je vžité sedmero Kodexu odpovìdnosti pro jízdu na sjezdových lyžích a snowboardech, které plnì vyhovuje i našim podmínkám: 1. V každé situaci mìj své lyžování plnì pod kontrolou a vždy buï schopen zastavit anebo se vyhnout druhým osobám èi jiným pøekážkám. 2. Lidé pøed tebou mají vždy právo pøednosti v jízdì; je tvou povinností neohrozit je a vyhnout se jim. 3. Nesmíš zastavovat na nepøehledných místech trati špatnì viditelných pro shora pøijíždìjící lyžaøe. 4. Kdykoli se znovu rozjíždíš èi se napojuješ na novou tra, pohlédni nejdøív nahoru a dej pøednost v jízdì. 5. Vždy používej pomùcky zabraòující odjetí ztracené lyže (snowboardu). 6. Sleduj a respektuj veškeré vyvìšené znaèky a varovné nápisy; nevjíždìj na uzavøené tratì a do uzavøených oblastí. 7. Pøedtím, než použiješ jakýkoli lyžaøský vlek, musíš znát, jak bezpeènì nastoupit, jak na nìm jet i jak vystoupit. l Dalšími zásadami je: – pøípadné místo nehody (ošetøování ranìného) na sjezdovce viditelnì oznaèíme napø. zkøíženými lyžemi; – „lavory“ ve snìhu po pádu po sobì zahrabáváme. l Pravidla pro jízdu na lyžaøském vleku: – nastupujeme a vystupujeme jen v urèených místech, nesmíme jet dál ani vystupovat pøedèasnì; závìs pouštíme zvolna a opatrnì,

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

– nesmíme vyboèovat z vyjeté stopy, slalomovat, houpat se na závìsu, – pokud upadneme, pustíme se a opustíme dráhu; nenecháme se táhnout v leže, – zastaví-li se vlek, opustíme dráhu a vrátíme se k nástupní stanici, pokud nedostaneme jiný pokyn; vìtšinou je zakázáno zastavený vlek spouštìt se zavìšenými lyžaøi, – obì lyžaøské hole máme v jedné ruce, druhou pøidržujme závìs, – zaèáteèníci musí být pod dohledem zkušeného vlekaøe, – jízda na snowboardu je na vleku možná jen se souhlasem vlekaøe za stanovených podmínek, – zvláštní pravidla respektujeme podle typu vleku (snímací kotvy, jízda s malým dítìtem atd.). Bìžkové lyžování l Pro jízdu na bìžkách jsou vžitá tato pravidla: – zásadnì nepoškozujeme bìžeckou stopu pìší chùzí ani neukáznìnou jízdou, nevodíme stopou psy; jsme-li nuceni pokraèovat pìšky, jdeme mimo stopu, i když je to obtížnìjší; pøípadné pìšáky, kteøí toto pravidlo neznají, poprosíme o totéž, – jízdu pøizpùsobíme situaci a svým schopnostem, abychom vèas dokázali zareagovat na pøekážky, – pokud zastavíme nebo upadneme a mohou se blížit další bìžkaøi, uvolníme stopu, – pøi jízdì ve stopì nebo na úzké cestì proti sobì má pøednost ten, kdo jede s kopce dolù; na rovinì jde o otázku slušnosti, pøednost má vìtší skupina pøed menší, pøípadnì váženìjší osoba pøed ménì váženou; protijedoucí bìžkaøi se míjejí vpravo, jako auta na silnici, – je slušné uvolnit stopu rychlejšímu bìžkaøi k pøedjetí; na závodech rychlejší bìžkaø volá „hop“ nebo „stopa“, v civilu je lépe slušnì poprosit; pøedjíždìt lze vpravo i vlevo, stopou i mimo stopu, – pøi jízdì ze svahu pøedjíždíme jen na jistotu a s nejvìtší opatrností, omezení pøedjíždìného mùže znamenat jeho ohrožení; zachováváme bezpeèné rozestupy, – pøi míjení i pøedjíždìní pozor na bezpeènou vzdálenost holí, hole držíme pøi míjení u tìla, – pøi pøíèném køižování sjezdovky pozor na sjíždìjící lyžaøe, pøi køížení vleku pozor nejen na vleèené lyžaøe, ale i na prázdné kotvy,

– na bìžkách je jízda na lyžaøském vleku i na sjezdovce obtížnìjší než na sjezdových lyžích, nepouštíme se do takových aktivit bez pøípravy s nezkušenými bìžkaøi, – na znaèených trasách respektujeme pokyny a znaèení. l Pøi pøejezdu pøes místo bez souvislé snìhové pokrývky nebo s posypem je zpravidla nutno bìžky sundat, jinak za jízdy hrozí pád a pøi pøecházení neúmìrné poškození skluznice; v pøípadì silnice navíc ohrožení od silnièních vozidel. Bruslení a èinnosti na ledu Je-li kluzištì na vodní nádrži èi vodním toku, ovìøíme bezpeènost kluzištì, sílu a pevnost ledu pøed bruslením, hrami na ledì, pøed pøechodem zalednìné plochy a vstupem na nì. Pøednostnì používáme veøejná osvìdèená kluzištì. l Èinnost pøi bruslení je tøeba pøimìøenì organizovat, zejména podle zkušenosti bruslaøù; pøi pravidelných hrách typu hokeje zajistíme prostøedky osobní ochrany (chránièe, pøilby). l Pozor na zranìní o nože bruslí (pøi pádu na zem, pøi pøenášení bruslí atp.). l Pouèíme úèastníky o postupu v pøípadì prolomení ledu, propadnutí atd. (zpùsob poskytování záchrany, chování pod ledem atd.). l

Cyklistické akce l

l

l

– –

–

–

Z hlediska pravidel silnièního provozu a požadavkù na konstrukci a vybavení je jízdním kolem i kolobìžka, tøíkolka, tandemové èi vícemístné kolo; zøejmì by sem spadal i šlapací „automobil“, rùzné rikši apod. K provozu na jakékoliv pozemní komunikaci (i na úèelové, tj. i na soukromém pozemku, polní cestì, parkovišti atd.) musí jízdní kolo splòovat stanovené podmínky zpùsobilosti k provozu. V pøíloze vyhlášky è. 341/2002 Sb., o schvalování technické zpùsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, jsou zahrnuty tyto požadavky: dvì nezávislé brzdy (u kol pro pøedškoláky staèí jedna zadní protišlapací), zadní odrazka èervené barvy a pøední odrazka bílé barvy (je pøedepsána minimální plocha a rozmìr, umístìní, u zadní odrazky je pøedepsána výška 250–900 mm nad vozovkou, pøední musí být nad úrovní pneumatiky; pøední i zadní odrazka mohou být nahrazeny reflexním materiálem obdobných vlastností a odpovídající barvy na odìvu èi obuvi cyklisty), oranžové odrazky (autožlu) na obou stranách pedálù nebo v jejich blízkosti a dále na paprscích pøedního nebo zadního kola nebo obou kol, a to z obou stran; také tyto odrazky mohou být nahrazeny odrazovými materiály oranžové barvy, a to na boèních èástech odìvu cyklisty nebo bocích pl᚝ù pneumatik nebo bocích kola nebo blatníkù, pneumatiky a ráfky nesmí mít trhliny, praskliny ani deformace, které by narušovaly bezpeènost jízdy, 91

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

l l

– zaslepení koncù trubek øídítek (zátky, rukojeti atd).; páky brzd a pøevodù, konce øídítek, køídlové matice a samoupínaèe kol, blatníky atd. musí být buï zaoblené nebo obaleny pružným materiálem; matice nábojù kol, pokud nejsou køídlové nebo rychloupínací, musí být uzavøené, l Jízdní kola zpùsobilá i pro jízdu za snížené viditelnosti musí být vybavena tìmito zaøízeními pro svìtelnou signalizaci a osvìtlení: – bílý svìtlomet vpøedu, osa svìtla musí dopadat na vozovku ve vzdálenosti max. 20 metrù; pøi jízdì na souvisle osvìtlené vozovce mùže být nahrazen bílou svítilnou s pøerušovaným svìtlem, – èervená svítilna vzadu, mùže být kombinovaná s odrazkou a mùže svítit pøerušovanì, – zdroj elektrického proudu; jde-li o zdroj se zásobou energie (baterie, akumulátor), musí zajistit svítivost po dobu nejménì 1,5 hodiny bez pøerušení, – na svìtelnou výbavu jízdního kola se nevztahuje povinnost denního svícení; pro jízdní kola je stanovena povinnost svítit za snížené viditelnosti, – jízdní kola, která nejsou vybavena svìtlometem a svítilnou, musí být v návodu k obsluze opatøena upozornìním, že nejsou zpùsobilá k silniènímu provozu za snížené viditelnosti. Zajištìní cyklistické akce, pøíprava a vybavení l Cyklistická akce se skupinou dìtí nebo mládeže je „zvláštní èinností“, pro kterou by mìl vedoucí dìtí a mládeže mít patøiènou kvalifikaci, v tomto pøípadì jde o znalost zákonù a vyhlášek o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (té nasvìdèuje napøíklad øidièský prùkaz), pøimìøená znalost technických vlastností kola a pøimìøená vlastní zkušenost s jízdou na kole. l Pøi jízdì skupiny dìtí musí být vždy pøítomná osoba starší 15 let (v pøípadì dìtí mladších 10 let je to povinnost podle zákona), lépe by však vždy mìl jet vepøedu a vzadu plnoletý vedoucí. Vždy po urèité dobì je nutno poèkat na nejslabší úèastníky. l Každý cyklista by mìl ovládat pravidla provozu na pozemních komunikacích, základní znalosti u dìtí mùže 92

l

l

– – – –

– – – l

l

„proškolit“ a vyzkoušet každý držitel øidièského prùkazu. U cyklistických akcí má vyšší význam kázeò úèastníkù a autorita vedoucího. Cyklistika je velmi tìlesnì nároèná, namáhá záda, nohy, ruce, extrémnì zatìžuje hýždì. Pøed vìtší akcí nebo soustavnou èinností si dùkladnì ovìøíme zdravotní zpùsobilost dìtí, vždy vyžadujeme souhlas rodièù, pøípadnì i posudek od lékaøe. Dùležité je vhodné obleèení, zejména nevhodné kalhoty dokáží zážitek zcela pokazit (èasté jsou opruzeniny hýždí, nohavice se mohou plést do øetìzu, nepružné kalhoty jsou nepohodlné), také ne každá obuv je vhodná na cyklistiku (ne pøíliš tìžká, ne dlouhé tkanièky atd.). Pro cyklistiku je vhodné pøiléhavé obleèení speciálnì k tomu vyrábìné. Kromì jiného toto obleèení znemožòuje vlétnutí bodavého hmyzu za jízdy. Pøed poèátkem akce zkontrolujeme technický stav kola. Pøed akcí by jej mìl zkontrolovat vedoucí, pøed jízdou uživatel. Jednou roènì bychom mìl dát kolo na kontrolu a seøízení do servisu. Další vybavení neuvedené ve vyhlášce: úrazová lékárnièka pro nemotorová vozidla není povinná, ale je užiteèná a nezbytná, souprava náøadí pro opravu kol, pøípadnì i nìkteré náhradní díly (duše, šrouby, ventily atd.), rovnìž nejsou povinné, pumpièka (hustilka), pamatujme, že se na kolech bìžnì používají nejménì tøi druhy ventilù, zámek; doporuèujeme zamykat kolo i pøi krátkodobém opuštìní; pokud nemáme svítilny èi svìtlomety napevno umístìné na kole, nezapomeneme je vzít s sebou, podobnì i rychlomìr, rychlomìr je praktickým doplòkem, obvykle slouží nejen k mìøení rychlosti, ale i ke sledování ujeté vzdálenosti, èasu i nìkolika dalších parametrù, pružná upínací lana (tzv. pavouky atd.) pro upevnìní vìcí na nosièi, cyklistická brašna – pøi delších akcích, zejména putovních, je nevhodné mít celý náklad v batohu na zádech. Nezapomínáme na dostatek pití. Nejsme-li závodníci, nejsou nutné speciální cyklistické lahve a nápoje a není vhodné pít za jízdy, s dìtmi radìji dìláme èastìji pøestávky na pití a odpoèinek. Cyklista mladší 18 let musí mít za jízdy øádnì nasazenou a upevnìnou pøilbu schváleného typu. To platí na všech typech pozemních komunikací, vèetnì lesních cest, stezek, pìšin, soukromých objektù atd.

Pravidla provozu pro cyklisty l Pøi pohybu po pozemních komunikacích dodržujeme Zákon o provozu na pozemních komunikacích è. 361/ 2000 Sb., jímž uložené povinnosti blíže specifikuje vyhláška è. 30/2001 Sb., kterou se provádìjí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a øízení provozu na pozemních komunikacích. l Dìti do 10 let mohou jezdit bez doprovodu osoby starší 15 let na kole jen po neveøejných úèelových komunika-

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

l

l

l

l l l

l

l

cích, stezkách pro cyklisty, ve vyznaèených obytných a pìších zónách a na chodníku. Na jednomístném kole bez pøídavného sedadla nesmí jet dva cyklisté. Na pøídavném sedadle smí cyklista starší 15 let vézt dítì mladší 7 let. Na kole se nesmí vozit pøedmìty, které by znesnadòovaly øízení èi ohrožovaly ostatní úèastníky silnièního provozu. Pøi jízdì nesmí cyklista pouštìt øídítka, sundávat nohy z pedálù a nesmí se držet jiného vozidla. Nesmí kouøit ani telefonovat. Pøívìsný vozík nesmí být širší než 800 mm, musí být vybaven odrazkami a za snížené viditelnosti musí být osvìtlený. Kolo nesmí jet po dálnici a po silnici pro motorová vozidla. V lese je zakázáno jezdit na kole mimo znaèené trasy nebo lesní cesty. Je-li zøízen vyhrazený nebo pøikázaný jízdní pruh pro cyklisty nebo stezka pro cyklisty, je cyklista povinen jich použít. Na stezce pro chodce a cyklisty nesmí ohrozit chodce. Na jízdním kole se jezdí pøi pravém okraji vozovky, a to jen jednotlivì za sebou. Pøi odboèování vlevo se øadí co nejdále vlevo v èásti vozovky urèené pro jeho smìr jízdy, øídí se také dopravními znaèkami o uspoøádání jízdních pruhù. Pokud se vozidla pohybují pomalu nebo stojí za sebou pøi pravém okraji vozovky, smí je cyklista pøedjíždìt nebo objíždìt i z pravé strany, po vozovce nebo po krajnici, je-li k tomu dost místa, ale se zvýšenou opatrností.

l

l

l

l l l

Znamení o zmìnì smìru jízdy dávané paží se dává jen pøed zapoèetím jízdního úkonu. Pøi samotném zatáèení už se, na rozdíl od blinkru, nedává. Vede-li cyklista kolo, smí je vést po chodníku, neohrozí-li tím chodce, jinak jej vede pøi pravém kraji vozovky nebo po pravé krajnici. Na pøejezdu pro cyklisty nejsou øidièi povinni cyklistu pustit, tím se pøejezd pro cyklisty liší od pøechodu pro chodce. Také dopravní nehoda na jízdním kole je dopravní nehodou. Pozor na tlakovou vlnu od soubìžnì projíždìjících velkých vozidel. Nejezdíme v tìsné blízkosti øady zaparkovaných vozidel, ponecháme si bezpeèný odstup.

Pracovní èinnosti Základní bezpeènostní zásady l Úèastníky pouèíme o riziku dané pracovní èinnosti a o zásadách bezpeènosti práce. Vždy zajistíme pøítomnost odpovìdné osoby. l Dbáme na pøísné dodržování káznì a pravidel bezpeènosti. l V dosahu by mìla být pøipravená lékárnièka první pomoci. l Vhodné obleèení a obutí vzhledem k dané èinnosti (riziko uklouznutí, zachycení volných èástí odìvu rotujícím náøadím èi stroji apod.). Pro nìkteré práce je nutná uzavøená obuv (ne sandály). V dobì horka je tøeba dávat pozor na riziko úpalu a úžehu, zapaøenin, opruzenin, nožních plísní atd. l Z dùvodu možného zneèištìní nebo poškození odìvu (a odpovìdnosti, kterou by za to organizace nesla) je nutné vyžadovat speciální pracovní odìv (montérky, starší vyøazené obleèení atd.) a upozornit pøedem dìti na rizika poškození odìvu èi obuvi (šlapání novými adidaskami na rýè apod.). l Pøi práci podle její povahy používáme ochranné pracovní pomùcky (ochranné brýle, kožené pracovní rukavice atp.). Zejména je tøeba se chránit pøed poranìním rukou (tøísky, pøiskøípnutí apod.) a oèí (odletující nebo padající èástice – napø. Použití kladiv a majzlíkù pøi mineralogické èinnosti, chemická rizika, prudké slunce). l Pracujeme vždy na urèeném místì a podle daných pokynù, dle typu èinnosti je nìkdy potøebný i zákaz „volného“ pohybu. Dodržení káznì – s náøadím nebìhat, neházet apod., náøadí a nástroje nejsou urèeny ke hrám. Neházíme po sobì ani jiné pøedmìty (kameny, drny, døevo atp.), bezpeènì si je podáváme nebo pokládáme. l Na pracovním místì je tøeba udržovat poøádek; prùbìžnì uklízíme odpad na vyhrazené místo (èistý pracovní prostor). Odklízíme zpracovaný materiál a hotové výrobky, ukládáme nepotøebné nástroje a náøadí na urèené místo; kromì toho, že se tím dosáhne více 93

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

l l

l

l

místa na práci, zamezí se tím také ve velké míøe možnosti zranìní – zakopnutí èi uklouznutí po odpadu nebo materiálu, pád náøadí na nohu, na táborech je napøíklad èastým úrazem v noze zabodnutý høebík z pohozeného prkna. Pøi práci na zahradì èi v terénu hlásíme i drobná poranìní (tetanus, vzteklina pøi kousnutí hrabošem apod.). Pracovištì musí být dostateènì osvìtlené. Práce venku neprovádíme za šera a za tmy, pokud nelze zajistit bezpeènost. Pøi práci je nutné zajistit dostateèný pøísun (zásobu) pití, pøípadnì jídlo, pøitom zachováváme pøimìøenou hygienu. Pozor na rizika nemyté zeleniny nebo ovoce. Dodržujeme pravidla bezpeènosti pøi práci s ohnìm, požárnì rizikovými materiály nebo zaøízeními, elektrickými zaøízeními.

Práce s náøadím a s nástroji l Náøadí a pracovní pomùcky musí být pøed použitím zkontrolovány odpovìdným vedoucím: – veškeré náøadí musí být ostré, kvalitní, pøedem je tøeba pøezkoušet jeho správnou funkci, – úderné plochy (kladivo) a hroty (majzlík) náøadí nesmí mít otøep nebo trhliny, majzlík by napø. mìl mít chrániè proti odletování odštìpkù, – rukojeti, násady a jiná místa k uchopení u ruèního náøadí musí být hladce opracována a vhodnì tvarována; násady a rukojeti musí být zajištìny proti uvolnìní; pozor na uvolnìné náøadí (sekera, kladivo) – nepoužíváme!!! l Nenecháváme dìti, které pracují s nástroji a náøadím, bez dozoru; i velmi zkušené a zruèné dìti je tøeba alespoò obèas zkontrolovat. l Nepoužívané náøadí a nástroje vždy bezpeènì uložíme (pád vibracemi, šlápnutí na hrábì, nabìhnutí na stojící kosu nebo její pád apod.). l Náøadí podáváme špicí èi ostøím k zemi, rukojetí napøed. Pro pøenášení, a pøedevším pøepravu, nástrojù a náøadí s ostøím, hrotem apod. Používáme vždy ochranné kryty. l Ve skupinì nenosíme náøadí pøes rameno (riziko zranìní pøi otáèení). l Náøadí musí být používáno pouze pro práce a èinnosti, ke kterým je urèeno. l S ostrými nástroji pracujeme smìrem od tìla, opracovávaný pøedmìt musí být dobøe upevnìn. l Sekera je jistì nejdùležitìjším nástrojem pøi pobytu v pøírodì. Platí zde dvojnásob, že základem bezpeènosti je bezvadný stav sekery a dobøe zvládnutá technika práce s ní. Je dobrý pomocník, když s ní zacházíme podle urèitých zásad: – sekera musí být správnì nasazena (v jedné linii s topùrkem) a zaklínována (nejlépe klínkem z tvrdého døeva), – každá sekera by mìla být pøi pøepravì chránìna pouzdrem, – pøi chùzi držíme sekeru vždy za kovovou èást ostøím dolù, 94

– abychom se pøi práci tolik nenadøeli a ke všemu ještì tøeba nezranili, je nutné, aby bylo ostøí dokonale nabroušeno, – pøi sekání sekerou dbáme na èistý a dostateèný manipulaèní prostor, – sekera je vždy mimo tìlo; pøi sekání držíme sekeru za konec násady – tak vynakládáme do úderu menší sílu a tím znaènì snižujeme i možnost úrazu, – jestliže pracujeme se sekerou, nikdo nestojí v blízkosti (èasto je možné vidìt, jak jeden seká a další ihned odklízí nasekané kusy døíví), protože hrozí nebezpeèí úrazu od odletujících kusù døíví, drobných odštìpených èástí (oèi) nebo pøímo sekery samotné (pøi nápøahu nebo sklouznutí), – pøí sekání je tøeba stát tak, aby pøi pøípadném sklouznutí sekera nezasáhla konèetinu nebo jinou èást tìla (napø. u špalku je nejlepší stát mírnì rozkroèmo), – správný zpùsob osekávání klád: pøi osekávání vìtví stojíme na opaèné stranì kmene, vìtve zaèínáme osekávat vždy u paty stromu a postupujeme smìrem ke špièce, sekáme po smìru vìtví, – strom osekáváme tzv. „po vìtvích“, to znamená z té strany, kde svírají s kmenem tupý (tedy vìtší) úhel neboli jinak øeèeno, ze spodní strany vìtví, – vìtve usekáváme co nejtìsnìji u kmene, aby nedocházelo k poranìní bìhem práce s kládou èi zpracovaným døevem, – místo úderu sekerou by mìlo být podloženo (špalek), – pøi pøesekávání vìtve jednu volnou èást držíme v ruce, místo záseku máme podložené – pozor na odpružení a nekontrolovanou rotaci vzduchem,

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

– pokud volnou rukou pøidržujeme døevo pøi sekání, dbáme vždy na to, aby byla v dostateèné vzdálenosti od místa úderu (pozor hlavnì na prsty – mìly by smìøovat od sekery) a nevkládáme do úderu takovou sílu – k radìji se snažíme být co nejpøesnìjší, – na høbet sekery se nikdy nesmí tlouci kladivem èi jinou sekerou, sekera není klín, – døevo štípeme na pevném døevìném podkladu – špalek (ne na zemi, na prkénku nebo na kameni). l Pila je dalším velmi užívaným nástrojem. Pil existuje mnoho typù (nejèastìji používané v dìtských kolektivech jsou pila obloukovka s napínákem a ruèní pilka zvaná ocaska), pro všechny však platí: – aby pila dobøe sloužila, musí být v bezvadném stavu, vždy po práci je tøeba ji oèistit, uložit na suché a bezpeèné místo, u obloukovky povolit napínací páku, chránit pøed vlhkem a pøi delším uložení ji naolejovat nebo natøít vazelínou, – pøi práci na pilu netlaèíme, sílu vkládáme do tahu, abychom neponièili èi nezlomili list, – pøidržujeme-li øezaný pøedmìt volnou rukou (obloukovku zapøeme o zem a bøicho), mìla by být v dostateèné vzdálenosti od (pohybujícího se) listu pily – pøedevším je tøeba dávat pozor na polohu palce, – øezané døevo je vždy nutné zabezpeèit proti posunu, pøevážení a sevøení listu pily tím, že ho vhodnì podložíme, pøipevníme nebo pøidržíme, – øežeme vždy na podkladu (pøíènì položená kláda nebo poleno, „koza“ apod.), a to tak, aby øez byl veden vždy až za touto podložkou, – pokud øežeme vìtší kus døeva (velké vìtve, klády, prkna atd.), je vždy nutné, aby tìm, kdo pøímo øežou, nìkdo další døevo pøidržoval a další pøípadnì pøidržoval odøezávané kusy, – pøi pøepravì je nutné list opatøit chránièem, aby nedošlo ke zranìní osob èi ponièení majetku (nìkdy je jím list opatøen již od výrobce, postaèí však obalení pevnìjším papírem èi látkou a ovázání provázkem), – pøi pøenášení pily ji držíme vždy tak, aby byly zuby obráceny k zemi. l Kácení a proøezávání stromù a keøù – pro dìti pøipadá v úvahu kácení do maximálního prùmìru 10 cm, ale i tak jen pro starší dìti a pod dohledem (správný postup: zásek, v jeho horní výšce z protìjší strany naøízneme pilou a odtlaèíme kmen do vybraného pádového pole, ve kterém se nesmí nikdo pohybovat). Pøi proøezávkách vìtví by dìti nemìly pracovat ve výškách (jen tam, kam dosáhnou). Pøi zkracování vìtví nad úrovní oèí vždy používáme ochranné brýle. Práce s motorovou pilou a køovinoøezem není pro dìti bezpeènostnì pøimìøená, a proto je z bezpeènostního hlediska vylouèena. l Koleèko, dvojkolák apod. – dodržujeme bezpeènost jízdy, nepøetìžujeme, náklad øádnì zajistíme (napø. vezené náøadí), známe pravidla pro jízdu s ruèním vozíkem po ulici a na chodníku. Vzájemné vození dìtí pro zábavu lze pøipustit pouze za podmínky, že nenarušuje bezpeènost práce a provozu ani kázeò.

l

l

– – – – – – l

– –

–

– – –

Žebøík, štafle – používáme pouze s dozorem. Vždy zkontrolujeme, zda jsou pøíèky dostateènì pevné (nosné) a zda nejsou uvolnìné. U štaflí musí být vždy øetízek èi lanko zamezující „rozjetí“. Nebezpeèné je používání štaflí ve svažitém terénu, vyrovnávání terénních nerovností podložením bývá riskantní. Žebøík opíráme kolmo o plochu, o bezpeènou rozsochu vìtví, aby nemohl sklouznout, v bezpeèném úhlu (pøi malém úhlu hrozí pøevrácení a sklouznutí vrchu žebøíku, pøi pøíliš velkém hrozí zlomení žebøíku, zlomení opìrné vìtve, na hladném podkladu podklouznutí spodku žebøíku). Spodní špice dostateènì zabodneme do zemì, aby nemohl podjet. Žebøík by mìl být pøidržován – jištìn. Nùžky patøí mezi dìtmi k nejbìžnìji používaným nástrojùm. Bìžnost jejich používání èasto svádí k podceòování i tìch nejzákladnìjších pravidel bezpeèného zacházení s nimi: pokud možno s nimi nechodíme, rozhodnì s nimi nebìháme, je-li nutné se s nimi pohybovat, vždy je držíme zavøené a špièkami dolù, pøi podávání druhé osobì (pøijímající) nùžky vždy držíme zavøené v dlani tak, aby špièky smìøovaly k osobì pøedávající, nikdy s nimi „nešermujeme“ kolem sebe, zvolíme vždy vhodnou velikost a typ podle úèelu použití, støíhaného materiálu, vìku a zruènosti dìtí apod., nenosíme je volnì ložené (v kapse kalhot, v igelitové tašce…) – mùže snadno dojít k poranìní èi vypadnutí. Nùž – základní bezpeènostní pravidla jeho používání jsou obdobná jako pravidla pro práci s nùžkami, navíc však platí: pro dìti je nejvhodnìjší nùž zavírací; nezavírací nùž mùže z pouzdra vypadnout, pouzdro samo se mùže poškodit nebo ho dítì mùže ztratit, nedovolíme, aby dìti používaly nùž jako zbraò (šermování…), házely s ním do stromu, zabodávaly ho do zemì (známá hra „Roztahovaèka“...) – jednak se tím nùž nièí, hlavnì ale vzrùstá nebezpeèí úrazu, pokud se nùž používá na èinnosti, pro které není urèen (otevírání konzerv, vyrýpávání drnù, páèení, opékání jídla nad plamenem, šroubování aj.), snadno se poškodí a mùže být zdrojem úrazu, øežeme vždy smìrem od sebe (tzv. „od tìla“), pozor pøitom na suky, pøi øezání dbáme na to, aby v blízkosti nikdo nestál nebo se nepohyboval, krájíme vždy na vhodném pevném podkladu (nejlépe na kuchyòském prkénku).

Oheò, požární ochrana, elektrický proud Obecné zásady požární prevence l Zásady bezpeènosti pøi práci s ohnìm a požární ochranu upravuje zejména: – zákon è. 133/1985 Sb., o požární ochranì, – vyhláška è. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požár95

19

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

ní bezpeènosti a výkonu státního požárního dozoru (o požární prevenci), – zákon è. 289/1995 Sb., lesní zákon V klubovnách a dalších prostorách musí být umístìn hasicí pøístroj, pøístroj i prostory musí být pravidelnì revidovány. Pøi poøádání akce pro 200 a více osob je povinen organizátor projednat požární zabezpeèení s územnì pøíslušným hasièským záchranným sborem. Oheò v pøírodì a v otevøeném ohništi l Oheò se smí rozdìlávat pouze na povolených místech (povoluje majitel pozemku, obecní úøad, pøíp. orgán státní ochrany pøírody, pokud jde o chránìnou krajinnou oblast èi jiné chránìné území) v dostateèné vzdálenosti od hoølavých pøedmìtù (požární pøedpisy), nejménì však 50 metrù od lesa (lesní zákon). l Vypalování staré trávy a køovin je zakázáno (zákonem o ochranì pøírody a krajiny i protipožárními pøedpisy a mùže skonèit nejen pokutou, ale i soudem pro obecné ohrožení). l Oheò se nesmí rozdìlávat v ochranných pásmech elektrického èi trakèního vedení, dalších inženýrských sítí (vodovody, plynovody, parovody, optické kabely atp.), v ochranných pásmech vodních tokù, zdrojù pitné vody, v blízkosti objektù s hoølavými a výbušnými látkami, též nerozdìláváme oheò pod snìžnými pøevisy (pod skalami, vìtvemi stromù). l Pøi delším táboøení, plánování vìtšího táboráku, spalování vìtšího množství døeva èi odpadu a pøed pálením materiálu, který vydává hodnì kouøe (spadané listí, shrabaná tráva, experimentální milíø atp.), vždy informujeme hasièskou jednotku èi inspektorát požární ochrany. l U ohnì musí být vždy pøítomen plnoletý vedoucí, bez jeho úèasti je možno rozdìlávat oheò pouze s jeho vìdomím a souhlasem, a to na místech osvìdèených, bezpeèných a k tomu urèených. Otevøený oheò nenecháváme nikdy bez dozoru. Neopouštíme ohništì pøed spolehlivým uhašením. l Vždy vymezíme prostor ohništì vyèištìním (vyrytím drnù, odstranìním listí, hrabanky, pøíp. nasypáním hlíny èi pístku atp.) obložením suchými kameny. V pøípadì vìtších táborových ohòù je vhodné vytvoøit i „dru-

96

l

l l

l

l

l

hý“ kruh kolem ohništì a šíøi cca prùmìru ohništì, který se zbaví trávy, drnù i jiného hoølavého materiálu. Pøi rozdìlávání ohnì dáváme pozor na vítr (jiskry) a na podklad ohnì, který mùže chytnout èi doutnat a zpùsobit požár tøeba i po nìkolika dnech – rašelina, koøeny, hrabanka, listí, koøeny stromù apod. Nepoužíváme kameny z potoka a vlhkých míst – možnost poranìní štìpinou kamene pøi jejich praskání a pukání vlivem vytvoøené vodní páry. Je výhodné, rozdìláváme-li oheò v blízkosti vodního zdroje (øeka, rybník, vodovod atd.). Pozor na nekázeò a hry s ohnìm (èetné pøípady popálení pøi hraní si s ohnìm – i požáry), nebezpeèí pøilévání hoølavin do ohnì, pozor i na podpalování táboráku benzínem, nitroøedidlem atp.; ale i jemné, zejména organické, sypké látky tvoøí rozptýlené ve vzduchu tøaskavou smìs; nebezpeèí popálení kapajícím igelitem a jinými hoølavými umìlými hmotami, roztavenou pryskyøicí pøi výrobì louèí; pobíhání dìtí kolem ohnì, nad nímž si suší boty; pád do ohnì pøi nekázni a hrách, ale i v mikrospánku na noèní hlídce atd. Po ukonèení otevøený oheò (táborák) dokonale uhasíme zalitím vodou. Pozor: zemí zasypané žhavé uhlíky mohou s nedostatkem vzduchu doutnat i nìkolik dnù a pak prodoutnat na povrch a být rozdmýchány vìtrem v požár! Po dokonalém uhašení ohništì dokonale zahladíme (pokud není stále). V otevøeném ohni (ale i v kamnech) lze spalovat pouze obvyklá pøírodní paliva (døevo, uhlí, brikety, slámu, seno, papír apod.). Nikdy nepálíme plasty, gumu (napø. pneumatiky) atp., nebo pøi nízkých teplotách spalování vzniká øada toxických slouèenin ohrožujících zdraví a životní prostøedí. Nikdy nepálíme hoølaviny I. a II. tøídy, tlakové nádoby od sprejù, výbušniny (napø. poplašòáky, zábavnou pyrotechniku atp.), ale ani neznámé látky. V lese je dovoleno i bez souhlasu majitele lesa brát klest na oheò za dodržení stanovených bezpeènostních a protipožárních pøedpisù (klest = padlé drobné soušky a vìtve).

Vaøièe, lampy, svíèky atd. l Je tøeba dbát na opatrnost pøi používání vaøièù v pøírodì – i zde se jedná o otevøený oheò, a proto platí také pravidla 50 m od lesa a v dostateèné vzdálenosti od hoølavých pøedmìtù, èili na nehoølavé podložce, dost daleko od suché trávy atp. l Vaøièe na suchý líh lze zapalovat pouze venku, nebo suchý líh uvolòuje pøi hoøení jedovaté zplodiny – vyhøívání stanu pomocí suchého lihu mùže skonèit smrtelnou otravou! l Propanbutanové vaøièe, lampy atp. jsou velmi nebezpeèné, zvýšenou pozornost je tøeba vìnovat výmìnì plynových lahví (v místnosti èi v okolí nesmí být otevøený oheò), nebezpeèné jsou i benzinové vaøièe a letlampy, zejména pokud nejsou dostateènì tìsné a tlakový rozehøátý benzin a jeho páry zaènou unikat. Pozor aby nebyly na propanbutanové lahve pøipojeny spotøebièe urèe-

19. Bezpeènost pøi èinnostech s dìtmi

l

l

né pro zemní plyn. Platí zákaz obsluhy vaøièù a PB lamp dìtmi. Používáme-li svíèky k osvìtlení v budovì nebo v pøírodì (napøíklad pøi noèní høe), dbáme opatrnosti jako pøi zacházení s otevøeným ohnìm. Nenecháváme hoøící svíèku bez dozoru, nedáváme ji do blízkosti hoølavých vìcí nebo na hoølavý podklad bez bezpeèné izolaèní vrstvy. Otevøený oheò ani žádná žhavá zaøízení nenecháváme bez dozoru.

Jiná s ohnìm související rizika l Pamatujeme na rizika opaøení horkou vodou èi jinými tekutinami (prskající olej na pánvi). l Ve stanech se nesmí používat svíèky, petrolejky ani jiný otevøený oheò, nebo celtovina i silonové spacáky jsou velmi hoølavé; nutno je oheò zabezpeèit v tee–pee, zejména vybudováním zábrany pro posunutí èi pád spících osob do ohništì. l Rozdìlávání ohnì a používání sirek dìtmi je možné pouze pod dohledem odpovìdné osoby èi za pøesnì vymezených podmínek (napø. kuchyòské ohništì na táborech). l Pøi jakémkoli ohni a spalování, zejména v uzavøených místnostech (též tee–pee), je nutno zajistit dostateèný pøísun vzduchu k ohni.

l

l

Pamatujeme na nevhodnost kouøení pøed dìtmi, na zákaz kouøení v požárnì nebezpeèných místech a pøi vyhlášení požárního nebezpeèí v suchých obdobích – zejména v lese apod. V poslední dobì je velmi oblíbená zábavní pyrotechnika. Kromì obliby u dìtí je èasto používána na vnìjší efekt v rámci programu, táborových her atp. Je tøeba si uvìdomit požární nebezpeèí, které z jejího užívání plyne, ale i nebezpeèí úrazu pøi nevhodné manipulaci. Z bezpeènostních, ale i výchovných dùvodù se doporuèuje maximálnì se užívání zábavní pyrotechniky v programu vyhýbat.

Elektrický proud Zákaz manipulace dìtí s elektrickými zaøízeními, pozor na poškozené zásuvky, vypínaèe, spotøebièe. Vyhýbáme se elektrickým zaøízením – trafostanice, rozvodné a pojistkové skøínì apod., dìti mohou zaujmout lesklé „zlaté“ matièky a šroubky v rozvodných skøíních. l I dìti by mìly vìdìt, kde je umístìn hlavní vypínaè (jistiè). l Nelezeme na sloupy, nedotýkáme se drátù i jen ležících na zemi, nelezeme ani na stromy v blízkosti elektrického vedení. l Nepouštíme draky v blízkosti elektrického vedení (tzn. vzdálenost od elektrického vedení by mìla být pro jistotu dvojnásobná, nežli kolik máme na cívce provázku). Mimochodem vlhký provázek draka je pøi blížící se bouøce ideální ionizaèní stopa pro blesk. l Neèùráme ani nelijeme vodu z mostù nad železnicí s elektrickou trakcí, také je velmi riskantní spouštìt na elektrickou trakci provázky a drátky atp., není dobré laškovat s nìkolika tisíci volty. l Nedotýkáme se postiženého elektrickým proudem, není-li vyproštìn z elektrického okruhu, vždy nejprve vypneme proud. Není-li to možné, použijeme izolaci (gumové rukavice, holínky, podložku z plastu, suchou døevìnou tyè èi vìtev atp.). l Všechna elektrická zaøízení vèetnì rozvodù, pøívodních a prodlužovacích šòùr atp. musí být pravidelnì kontrolována a revidována. l

97

19

98

20. Nebojte se topografie Již odpradávna lidstvo lákalo cestování – za poznáním, obchodem èi jen tak pro zábavu. A bylo také mnoho takových, kteøí si své poznatky zaznamenávali èi kreslili. Tak postupem èasu z jednoduchých plánkù a náèrtù vznikaly celé mapy a zaèala se rozvíjet nauka o zobrazování zemského povrchu – topografie. Co je to mapa? Mapa je zmenšený a do jisté míry upravený obraz èásti zemského povrchu. Mapy mùžeme tøídit podle nejrùznìjších hledisek, napø. podle rozsahu zobrazeného území, úèelu a tematiky mapy, obsahu nebo mìøítka. To však máme na mysli mapy zobrazující Zemi, kromì nich existují i mapy hvìzdné (astronomické). Pro bìžnou potøebu z hlediska obsahové tematiky jsou dùležitou skupinou všeobecnì zemìpisné mapy, a mezi nimi zejména mapy topografické, které zobrazují zemský povrch i se všemi skuteènostmi na nìm co nejpodrobnìji. Patøí mezi nì také turistické mapy, které bìžnì kupujete v obchodech. Mìøítko mapy Aby bylo možné provádìt mìøení na mapì a podle ní, je tøeba znát stupeò jejího zmenšení. Pomìr zmenšení mapy proti skuteènosti se nazývá mìøítko mapy. 1 : 50 000 1000 m

500

0

1 km

2 km

3 km

4 km

Mìøítko vyjádøené pomìrem dvou èísel se nazývá mìøítko èíselné (napø. 1 : 50 000). Udává, kolikrát jsou zmenšeny skuteèné vzdálenosti. Mìøítko 1 : 50 000 vyjadøuje, že 1 cm na mapì je ve skuteènosti 50 000 cm (tedy 500 metrù). Chceme-li na mapì urèit vzdálenost mezi dvìma body v terénu, zmìøíme vzdálenost na mapì a násobíme ji jmenovatelem (èíslem za dvojteèkou) mìøítka. Pro ulehèení mìøení vzdáleností na mapì užíváme nakreslené mìøítko délkové neboli grafické, které umožòuje mìøení pøímo ve skuteèných délkových mírách. Staèí k tomu proužek papíru nebo odpichovátko. Grafické i èíselné mìøítko najdeme na mapì u jejího rámu, u turistických map bývá umístìno u vysvìtlivek. Terén a jeho zobrazení na mapì Povrch Zemì se vším, co na nìm vytvoøila pøíroda a lidé, se nazývá terén. Pod tímto pojmem jsou zahrnuty terénní tvary a terénní pøedmìty pøirozené (vodstva, lesy) i umìle vytvoøené (mìsta, pøehrady apod.). Z hlediska èlenitosti mùžeme hovoøit o terénu rovinatém, kopcovitém èi hornatém. Hory se jen zøídka vyskytují osamocenì, vìtšinou vytváøejí pohoøí.

Na topografických mapách je terén znázornìn pomocí vrstevnic. Jsou to èáry, které spojují body o stejné nadmoøské výšce. Èím hustìji jsou zakresleny, tím pøíkøejší svah zobrazují. Výšková vzdálenost mezi nejbližšími vrstevnicemi se nazývá vrstva (též základní interval). Na topografických mapách o mìøítku 1 : 50 000 se základní vrstevnicový interval rovná 10 metrùm, u map 1 : 25 000 je pìtimetrový. Vrstevnice jsou zakresleny v mapì slabou hnìdou plnou èarou – øíkáme jim vrstevnice základní. Každá pátá vrstevnice je zesílena, to pro lepší a rychlejší orientaci na mapì. Každá topografická mapa je doplnìna kótami. Jsou to body, které mají pøesnì zmìøenou svou nadmoøskou výšku. Na topografických mapách jsou to všechny významné a výrazné body (vrcholy kopcù, køižovatky apod.). Terénní pøedmìty a jejich zobrazování Veškeré terénní pøedmìty: porosty (lesy, pole, zahrady, louky), vodní toky a plochy (potoky, øeky, pøehradní nádrže, rybníky, jezera), komunikace (silnice, železnice, mosty, tunely), mìsta, obce, budovy a ostatní stavby (doly, pomníky, rozhledny, nádraží aj.) jsou na topografické mapì zakresleny pomocí smluvených znaèek, které mùžeme rozdìlit na obrysové, bodové, èárové a popisné. Obrysové znaèky slouží k zákresu terénních pøedmìtù, které je možno vyjádøit v jejich skuteèném pùdorysu. Vyznaèují se tak napøíklad porosty (lesy, louky, rašeliništì, zahrady aj.). obrysy jsou vyteèkovány a druh terénního pøedmìtu je uvnitø plochy oznaèen pøíslušnou smluvenou znaèkou. Také vodní plochu lze zakreslit odpovídajícím tvarem. Èárové znaèky zobrazují komunikace (silnice, cesty, dálnice, železnice), hranice a všechny ostatní pøedmìty s délkovým rozmìrem (vedení vysokého napìtí, zdi aj.). Bodovými znaèkami se zakreslují pøedmìty nepatrných rozmìrù, které nelze v mìøítku mapy zakreslit (pomníky, osamìlé stromy aj.). Znaèky popisné doplòují charakter zobrazených terénních pøedmìtù. Oznaèují napøíklad druh porostù, názvy významných budov a objektù. Všechny znaèky užívané na topografických mapách jsou obsaženy v klíèi smluvených znaèek, který obsahuje pøes 400 rùzných znaèek. Dvacet pìt z nich obsahuje také Závod požárnické všestrannosti, který je souèástí hry Plamen pro mladé hasièe:

99

20

20. Nebojte se topografie

1. louky 2. mosty 3. prameny 4. kaple 5. kostel 6. jeskynì 7. zøícenina 8. elektrárny 9. telefonní stanice 10. vodní mlýny 11. osamìlé skály 12. hájovny, myslivny 13. tovární komíny

14. zámek 15. lesy 16. trigonometrické body 17. obydlené a neobydlené budovy 18. elektrické vedení 19. vrstevnice 20. tunely 21. památník 22. nivelaèní znaèky 23. sklady hoølavin a plynojemy 24. šachty, štoly a doly v provozu 25. nezpevnìné lesní a polní cesty

Pro topografickou mapu je dùležitá i její barevnost a písmo. Hnìdou barvou jsou zakreslovány terénní tvary, modrou vodní toky a plochy, zelenou lesy a rùzné porosty. Žlutou a èervenou barvou jsou vybarveny silnice a dálnice. Èernou barvou je nakresleno všechno ostatní. Písmo je v mapì umístìno vesmìs rovnobìžnì s horním okrajem rámu mapy, popis vodních tokù a pohoøí je soubìžný s jejich prùbìhem. Zemìpisná souøadnicová sí Už jsme si øekli, že mapa je zmenšeným obrazem èásti zemského povrchu. Jak ale poznáme, o kterou èást se jedná? K tomu slouží celkem jednoduchý systém. Celou naši zemìkouli obepíná geografická sí, kterou tvoøí poledníky a rovnobìžky. Jejich prùbìh si mùžeme nejlépe prohlédnout na školním zemìpisném globusu. Všechny poledníky se sbíhají ve dvou pólech – severním a jižním. Jejich spojnice tvoøí zemskou osu. Rovina, která je kolmá k ose a tuto osu 100

pùlí, protíná zemský povrch v tzv. rovníku. Prùseènice rovin rovnobìžných s rovinou rovníku vytváøejí na povrchu Zemì rovnobìžky. Délka rovnobìžek se smìrem k pólùm zmenšuje, na pólech se vlastnì ztrácí. Rovník je nejdelší rovnobìžkou. S definováním geografické sítì je tedy možné naprosto pøesnì urèit kterýkoli bod na zemìkouli pomocí dvou souøadnic, což je zemìpisná šíøka a délka. Zemìpisná délka je úhel, který svírá rovina poledníku, vedená urèovaným bodem s rovinou základního (nultého) poledníku. Poèítá se od základního „nultého“ poledníku na východ i na západ ve stupòových hodnotách (na každou stranu 180° – celý okruh tedy 2x 180° = 360°). Za nultý poledník byl oznaèen ten, který prochází greenwichskou hvìzdárnou poblíž Londýna. Je proto též nazýván „Greenwich“. Urèité místo pak mùže mít polohu napø. „30° východní délky“, leží-li na východ od Greenwiche, leží-li západnì, hovoøíme o „západní délce“. Zemìpisná šíøka je úhel, který svírá spojnice urèovaného bodu se støedem zemìkoule a rovinou rovníku. Mìøí se opìt ve stupních. Poèáteèním místem a nulovou hodnotou je rovník. Mìøení se od nìho provádí na sever a na jih. Zemìpisná šíøka nabývá hodnot od 0° do 90°. Rovník má zemìpisnou šíøku 0°, póly pak 90° (jižní pól 90° jižní šíøky a severní pól 90° severní šíøky). Rovnobìžky a poledníky bývají zakresleny na pøevážné vìtšinì geografických map. Pokud si však zkusíte urèit zemìpisnou polohu nìkolika míst, pøijdete na to, že ne každé z nich leží právì na poledníku nebo rovnobìžce. Každý stupeò se proto dìlí na 60 minut (60´) a každá minuta na 60 vteøin (60´´). V dnešní dobì se ve velkém mìøítku zaèínají k urèení jakéhokoliv místa na zemìkouli využívat tzv. družicové polohové systémy (napø. systém GPS), které po zadání souøadnic dokáží pomocí odrazového signálu z nìkolika družic pøesnì urèit polohu místa. Toho se využívá v rùzných navigaèních systémech.

Orientace na Zemìkouli

Vìtrná rùžice

Busola a kompas Už když jsme hovoøili o zobrazení zemského povrchu, setkali jsme se s pojmem svìtové strany. Svìtové strany jsou nezbytné pøi orientaci. Už v prvních školních letech

20. Nebojte se topografie

se uèíme, že existují ètyøi základní svìtové strany sever, jih, východ a západ. Pøi orientaci pomocí svìtových stran bereme jako základní smìr osu sever–jih, která prochází zemìpisnými póly Zemì. Obrazu smìrù svìtových stran øíkáme vìtrná rùžice. U topografických map všeobecnì platí (pokud není na mapì urèeno jinak), že sever je vždy nahoøe. K tomu, abychom zjistili, kde je sever ve skuteènosti, používáme busolu nebo kompas. Èinnost tìchto jednoduchých pøístrojù je založena na magnetce, jejíž záporný pól (–) je pøitahován severním (+) magnetickým pólem Zemì a kladný pól magnetky (+) je pøitahován k magnetickému pólu jižnímu (–). Magnetka je v pouzdøe usazena na støedovém hrotu tak, aby se mohla volnì otáèet a ukazovala nám osu sever – jih. Na dnì pouzdra je narýsována po obvodu stupnice o 360° s vyznaèením smìrù svìtových stran. 0° odpovídá severu, 90° východu, 180° jihu, 270° západu a 360° opìt 0° èili severu. Stupòové hodnoty je tøeba odeèítat na stupnici vždy ve smìru hodinových ruèièek. Pro správnou funkci magnetky však je tøeba dbát na to, aby byla ve vodorovné poloze a nebyla ovlivòována blízkostí kovových pøedmìtù. Stejnì tak nemùžeme spolehlivì pracovat s busolou v bližší vzdálenosti než 100 metrù od vedení o vysokém napìtí nebo za bouøky, kdy je magnetka vlivem elektøiny v ovzduší neklidná. Dnes je na trhu možné zakoupit celou øadu typù busol a kompasù od tìch nejjednodušších a po typy vybavené mnoha rùznými pomùckami (lupa, zamìøovací prùzory, zrcátko, pomocná mìøítka, krokovací koleèko aj.). Každý si tak mùže vybrat typ, se kterým se mu bude nejlépe pracovat. Snad by bylo ale dobré pøipomenout nìkteré základní rozdíly, které se mohou objevit. Tak napø. oznaèení svìtových stran nemusí být vždy v èeštinì, ale napø. v nìmèinì (N–Nord = sever, S–Süd = jih, O–Ost = východ, W–West = západ). Také stupnice a jejich dìlení mohou být u rùzných busol rùzné. Nejèastìji se používá dìlení šedesátinné (tj. kruh je rozdìlen na 360°) se základním dílkem o hodnotì 2° (napø. busoly typu SPORT) – vždy je však tøeba se pøepoètem pøesvìdèit, zda tomu tak opravdu je.

Kompas LK-34 Busola BÉZARD

Busola SPORT

Orientace mapy pomocí busoly Urèování svìtových stran pomocí busoly je vcelku snadné. Na busole je dobré si nejprve nastavit znaèku severu (S nebo N) proti indexové rysce, vyryté ve støedu nosné desky. Busolu položíme na vodorovnou podložku a až se magnetka ustálí, otáèíme pomalu tìlem busoly tak, aby se oznaèený hrot magnetky kryl s písmenem oznaèujícím sever. Potom už snadno urèíme i ostatní svìtové strany. Chceme-li v terénu pracovat s mapou, musíme ji nejprve zorientovat, tzn. natoèit mapu tak, aby sever na mapì

(jak jsme si již øíkali je ve vìtšinì pøípadù na horním okraji mapy) souhlasil se skuteèným severem. To provedeme následovnì: – proti indexové rysce nastavíme na stupnici 0° – sever – busolu pøiložíme zámìrnou hranou k pravému hornímu okraji mapy tak, aby zámìrné zaøízení smìøovalo k hornímu okraji – severu mapy (pozor – pokud na mapì smìøuje sever jinam, než na horní okraj, je k orientaci mapy tøeba použít jinou rovinu než okraj mapy, napø. souøadnicovou sí, o které jsme se již zmiòovali) – celou mapu s pøiloženou busolou potom otáèíme tak, aby se oznaèený sever na magnetce kryl se severem na stupnici úhlomìrného kruhu busoly, a tím i severem na mapì. Magnetická deklinace Magnetka buzoly nebo kompasu smìøuje vždy k takzvanému severnímu magnetickému pólu, který ovšem není totožný se zemìpisným pólem a každým rokem se trochu stìhuje. Rozdílu mezi zemìpisným a magnetickým pólem øíkáme magnetická deklinace. Na našem území se deklinace pohybuje v rozmezí asi –3° až +1°, a proto v bìžné praxi (zvláštì turistické) ji nemusíme brát v úvahu. Urèení svìtových stran jinými zpùsoby než busolou Nìkdy mùže nastat situace, že nemáme k dispozici busolu a pøesto potøebujeme urèit svìtové strany. Provizorních zpùsobù k urèení svìtových stran podle pøírodních úkazù existuje celá øada, nejsou však tak dokonalé a spolehlivé. Proto je však není nutné úplnì odsuzovat, ale je úèelné takto urèené smìry svìtových stran pøekontrolovat i jiným zpùsobem, abychom nešli na opaènou stranu. Pomìrnì nejspolehlivìjší náhradní metodou je v naší zemìpisné šíøce urèení svìtových stran podle Slunce s pomocí hodinek. Ukazují-li naše hodinky správný èas, otáèíme je ve vodorovné poloze, až malá ruèièka smìøuje ke Slunci. Úhel mezi tímto smìrem a dvanáctkou rozpùlíme. Osa úhlu urèuje smìr sever – jih. Tento zpùsob je v našich zemìpisných podmínkách nejpøesnìjší v zimì; na jaøe a na podzim je pøesnost o nìco menší a v létì se mùžeme dopustit až 25% chyby. V jižních krajích, kde Slunce pøevážnou èást dne stojí vysoko nad hlavou, se tato metoda nedá použít vùbec. V letním období po zavedení letního èasu, kdy jsou hodinky posunuty o jednu hodinu kupøedu, je tøeba tuto zmìnu 101

20

20. Nebojte se topografie

brát pøi orientaci v úvahu. Jedním z nejstarších, a pøitom pomìrnì spolehlivým, je urèení severu v noci podle Polárky. Polárka je poslední hvìzdou oje Malého vozu. Nenajdeme-li na obloze souhvìzdí Malý vùz, najdeme Velký vùz a vzdálenost jeho zadní hrany prodloužíme pìtkrát smìrem nahoru – tam najdeme Polárku. Je stejnì jasná jako ostatní hvìzdy hlavní hvìzdy Velkého vozu. Na obloze je stále na stejném místì v samé blízkosti svìtového pólu – což je bod, kolem kterého se zdánlivì otáèí celá hvìzdná obloha. Pro její polohu na noèní obloze se jí øíká Severka. Podobnì jako podle Slunce mùžeme svìtové strany urèit i podle Mìsíce. Tato metoda je o nìco složitìjší, protože musíme nejprve odhadnout, kolik dvanáctin prùmìru mìsíèního kotouèe má jeho svítící èást. Jestliže Mìsíc dorùstá (tvar pøipomíná písmeno D), poèet tìchto dílkù odeèteme od skuteèného èasu, a naopak jestliže Mìsíc ubývá (tvar písmene C – couvá), poèet dvanáctin pøipoèítáme. Souèet nebo rozdíl udává hodinu, kdy by Slunce stálo na obloze tam, kde je v této chvíli Mìsíc. Pak už postupujeme jako pøi normálním urèování svìtových stran za sluneèního svitu. Èíslo na ciferníku, které oznaèuje tuto výslednou vypoèítanou hodinu, natoèíme k Mìsíci a rozpùlíme úhel mezi èíslem a dvanáctkou. Pùlící pøímka úhlu (osa) bude smìøovat k jihu. Napøíklad v jednu hodinu a 10 minut po pùlnoci je vidìt 3/12 Mìsíce, který couvá. K 1 hodinì pøipoèteme tøi dílky a dostáváme výsledek 4. K Mìsíci natoèíme na hodinkách èíslici 4 a pùlící èára (která prochází pøes èíslici 2) smìøuje k jihu. V literatuøe se èasto hovoøí o celé øadì pøírodních úkazù, podle kterých je možné svìtové strany urèovat. Tyto metody je však tøeba brát vždy s rezervou, protože ne vždy jsou spolehlivé. A pokud už se k tìmto úkazùm obracíme, bereme v potaz alespoò dvì metody, které vzájemnì porovnáváme. Uveïme si zde tedy nìkteré z nich: napø. kùra osamìle stojících stromù bývá na severozápadní stranì porostlá mechem a lišejníkem, na stejné stranì mívají tyto stromy i kratší (vìtrem ošlehané) vìtve. Léta 102

paøezù bývají na severní stranì zpravidla hustší než na stranì jižní, protože døevo vlivem sluneèních paprskù a jejich tepla roste rychleji. U paty osamìlých stromù roste vyšší a hustší tráva na jižní stranì. Sluneènice se otáèejí kvìtem vždy za sluncem, i když je ukryto za mraky. Sníh se udržuje déle na severních svazích, kdežto na jižních taje rychleji. Mravenci si svoje mraveništì zpravidla staví tak, aby byla co nejdéle vystavena teplým životadárným sluneèním paprskùm. Ze severozápadu, odkud nejèastìji vane vítr, je mraveništì zpravidla chránìno kamenem, stromem nebo paøezem. Jižní sluneèná strana mraveništì je naopak ménì pøíkrá. Leccos nám však napoví i díla lidských rukou a rozumu. Vinice a ovocné sady bývají zakládány na jižních svazích. Èesna úlù vèel i celé vèelíny jsou otevøeny na jih. Katolické kostely mívají hlavní vchod a vìž zpravidla na západní stranì, oltáø na stranì východní. Urèení vlastního stanovištì na mapì Pøi práci s mapou mùže nastat situace, kdy budeme chtít znát místo na mapì, na kterém se právì nacházíme. Z našeho místa, které chceme urèit na mapì, by mìl být dobrý výhled do okolí a mìli bychom znát alespoò pøibližnì místo, kde právì jsme. Snažíme se porovnat mapu s okolní krajinou podle význaèných linií a v orientované mapì na sever najít alespoò dva viditelné objekty (hrad, rozhlednu, kostel, továrnu aj.). Na orientovanou, vodorovnì položenou mapu k jednomu z tìchto objektù pøiložíme hranu pravítka nebo tužky (poslouží i rovné stéblo trávy) a pohybujeme jím tak, až smìøuje k objektu k terénu. Stejné zamìøení se provede i u druhého objektu. Pøímky by se mìly

20. Nebojte se topografie

protínat v bodì, ze kterého se mìøení provádí – tedy z našeho stanovištì. Pochodový úhel – azimut Azimut je úhel, který svírá pochodový smìr (pøímka zamìøená na cílový bod) se smìrem na sever. Protože se jím oznaèuje smìr pochodu, øíkáme mu též pochodový úhel. Azimut se mìøí ve stupních a vždy ve smìru hodinových ruèièek. Nemáme-li možnost orientovat se podle okolních objektù nebo postupujeme-li mimo cesty, pøijdou nám znalosti o azimutu a práci s ním velmi vhod. Jak se mìøí azimut. Máme-li busolu typu SPORT, postavíme se èelem k objektu a busolu vezmeme do ruky tak, abychom jej vidìli podél její zámìrné hrany. Celým kruhovým pouzdrem busoly otáèíme tak, aby severní konec magnetky smìøoval k rysce s oznaèením 0°. Hodnota azimutu je na stupni proti indexové rysce. Mìøení azimutu pøímo na mapì je velmi jednoduché, protože k tomu dokonce ani nepotøebujeme mít mapu ori-

entovanou. Na spojnici výchozího bodu s orientaèním bodem, ke kterému azimut mìøíme, pøiložíme busolu zámìrnou hranou. Kruhovým pouzdrem otáèíme tak, aby smìrové èáry na dnì busoly byly rovnobìžné se svislými èarami kilometrové sítì a 0° na stupnici smìøovala k severnímu okraji mapy. Hodnotu hledaného azimutu odeèteme na stupnici úhlomìrného kruhu proti indexové rysce. Pro tuto metodu je ale dùležité, aby kilometrová sí byla rovnobìžná s mapovým rámem! Odhad vzdálenosti a výšky Jak je daleko cíl, jak je vysoký strom, jak je široká øeka – to jsou otázky, na které nìkdy potøebujeme znát odpovìï, i když nemáme po ruce mapu èi pásmo. Jak na to? Vzdálenost lze zjišovat napøíklad odhadem podle zøetelnosti a viditelnosti cíle. Není sice zcela pøesný, pro orientaci však ale èasto staèí. Tato metoda je ale dosti závislá na poèasí a stupni viditelnosti. Odhad pøes zasnìžené plánì, obrovské lány obilí èi plochu rybníku svádí k nižšímu odhadu. Stejnì tak se jeví bližší objekty dobøe osvìtlené nebo pøi prùzraèném ovzduší. Vzdálenìjší než ve skuteè-

20

nosti se zdají menší pøedmìty (kameny, lidské postavy), kdežto velké se zdají být blíž. Dùležitá je i barva, svìtlé a jasnì barevné pøedmìty se zdají bližší než pøedmìty tmavé. Oko každého pozorovatele se ale chová jinak – proto je dobré si v pøírodì zvolit vlastní metodu pozorování a do zápisníku si poznamenat její výsledky. Vznikne tak vlastní pøehledná grafická tabulka. Jinou jednoduchou metodou odhadu v krajinì je nanášení známé délky. Je to metoda pomìrnì spolehlivá, dá se však použít pouze tehdy, vyskytují-li se ve smìru cíle dílèí úseky stejné velikosti (napø. sloupy elektrického vedení podél komunikace). Zjistíme-li si, jak jsou od sebe vzdáleny (zmìøíme se délku jednoho pole), staèí pak od našeho stanovištì k cíli jednotlivá pole spoèítat a jednoduše vynásobit.

103

20. Nebojte se topografie

Krokování vlastnì není odhad, ale docela spolehlivý zpùsob jednoduchého mìøení vzdálenosti. A to s pomùckou, kterou máme neustále pøi sobì, tj. s vlastníma nohama. Délka kroku dospìlého muže nebo velkého chlapce je asi 75 cm, jeden dvojkrok (dvojkroky se lépe poèítají) – 150 cm. Neznámá vzdálenost se snadno odkrokuje, poèítají se pøitom dvojkroky a ke koneènému výsledku se pøipoèítá jeho polovina. Výsledek nám vyjde v metrech. Celý výpoèet lze vyjádøit vzorcem: DK + DK/2 = M kde DK = poèet dvojkrokù M = poèet metrù, ale také opaènì z metrù na dvojkroky: M – M/3 = DK pokud máme odkrokovat (dvojkroky) známou vzdálenost.

okem nepostøehnutelnou, což znamená, že záblesk èi viditelný pohyb vidíme ve stejném okamžiku, kdy vznikl, bez omezení vzdálenosti. Mùžeme si to ovìøit napø. pøi bouøce – nejdøíve vidíme blesk, úder hromu podle vzdálenosti o nìkolik sekund pozdìji. Chceme-li zjistit, jak je bouøka daleko, poèítáme sekundy od okamžiku zablýsknutí až do hømìní. Poèet sekund dìlíme tøemi a dostaneme vzdálenost v kilometrech. Podobnì jako vzdálenosti lze odhadovat také výšku pøedmìtù. Odhad výšky nanášením známé délky se provádí tak, že si nejdøíve zmìøíme na mìøeném objektu (strom, vìž, budova, skála) výšku, napø. jeden nebo dva metry a tento rozmìr nanášíme postupnì na celou výšku mìøeného objektu. Dobøe se mìøí napø. tužkou nebo stéblem trávy pøidržovanými v urèité vzdálenosti od oka. U nepøístupných objektù nám pomùže urèitá zkušenost a nápaditost (tøeba poèet pater, velikost oken, el. sloup v tìsné blízkosti apod.).

Svoje znalosti z hodin geometrie mùžete uplatnit pøi urèování vzdálenosti pomocí šíøkové metody, která je založena na podobnosti trojúhelníkù. Ve vzdálenosti 65 cm od oka (což je pøibližná délka napjaté paže) držíme tužku. Pøes její špièku zamìøíme pohled pravým okem na pøedmìt (A), ke kterému odhadujeme vzdálenost. Pak aniž pohneme tužkou a hlavou, zavøeme pravé oko a pøes hrot se podíváme levým okem. Na úrovni pøedmìtu, ke kterému odhadujeme vzdálenost, si tak urèíme další – pomocný bod (B). mezi obìma body (A a B) co nejpøesnìji odhadneme vzdálenost, kterou pronásobíme deseti. Proè? „Paprsky“ z obou oèí vytvoøí se spojnicí bodu odhadovaného (A) a pomocného (B) dva podobné trojúhelníky. Protože vzájemná vzdálenost levého a pravého oka je cca 6,5 cm – je pomìr této vzdálenosti k vzdálenosti oèí ke špièce tužky 1:10. Proto co nejpøesnìji odhadneme vzdálenost mezi body A a B a násobíme ji 10.

Nìkolik dalších metod je opìt založeno na znalostech o podobnosti trojúhelníkù. Nejznámìjší z nich se øíká metoda Julia Verna, protože se objevila v knize Tajuplný ostrov. Vedle objektu (napø. stromu), jehož výšku chceme odhadnout, zabodneme do zemì tyè, jejíž délku známe nebo ji nìjakým zpùsobem zmìøíme. K výpoètu musíme znát tøi údaje: výšku tyèe, vzdálenost oka pozorovatele od tyèe a vzdálenost k mìøenému objektu. Výšku pak spoèítáme pomocí jednoduché úmìry.

Snad pro úplnost bychom se mìli zmínit i o odhadu vzdálenosti podle rychlosti zvuku. Zvuk, jak je známo, se šíøí rychlostí asi 330 metrù, kdežto svìtlo rychlostí lidským

Ještì jednodušší je starý indiánský zpùsob. Rozkroète se, pøedkloòte a dívejte se mezi nohama na strom, jehož

104

20. Nebojte se topografie

výšku chcete zmìøit. Jdìte tak dlouho od nìho, až pohledem v rozkroku uvidíte vrcholek stromu. Vzdálenost od vás k patì stromu se bude zhruba rovnat výšce stromu. Když je sluneèno, staèí opìt vedle stromu zabodnout tyè a použít srovnávací metodu podle délky vrženého stínu. Paprsky Slunce jsou rovnobìžné, jsou proto délky stínù stejnì dlouhých pøedmìtù shodné. Stín menšího pøedmìtu je sice kratší než stín pøedmìtu vìtšího, ale v pøímé úmìøe. Proto se má délka stínu tyèe k délce stínu stromu, jako se má výška tyèe k výšce stromu.

protìjším bøehu. Ustupme ještì jednou 10 krokù do boku. Vzdálenost (délka) kolmice z tohoto místa k prùseèíku s pomyslnou pøímkou (X´) se rovná šíøce øeky v mìøeném místì.

Ne vždy však máme po ruce pøíhodnou tyè k použití pøedchozích metod. Stejnì dobøe nám ale poslouží napø. list papíru. Ètvercový formát pøeložený po úhlopøíèce nám poskytne potøebný trojúhelník a mùžeme se smìle pustit do mìøení podle rovnoramenného trojúhelníku. S tímto rovnoramenným trojúhelníkem postupujeme od paty mìøeného objektu tak daleko, až pøímky vedené pøes jednu odvìsnu a pøeponu zachytí jeho vrchol i patu. Vzdálenost k tomuto objektu je souèasnì i jeho výškou.

Náèrty Náèrty jsou grafické dokumenty urèitého stupnì a úrovnì, sloužící k zachycení pochodové osy. Pochodová osa je trasa, po níž se pohybujeme. Náèrty je možno zpracovávat pøímo za pochodu, složitìjší se však zpracovávají vìtšinou dodateènì na základì materiálu získaného z terénu a topografické mapy daného území. V podobì náèrtù (od nejjednoduššího pøímkového po topografický) se èasto také pøedem sestavuje celý plán cesty nebo trasy. Tomu nejjednoduššímu tzv. pøímkovému (všechny body trasy jsou znázornìny na støedové pøímce) øíkáme náèrtový plán. Je v nìm obsaženo oznaèení druhu a délky komunikací, dùležitých orientaèních bodù na trase i v její blízkosti. Plán musí obsahovat i potøebné èasové údaje, které poslouží k odhadu vzdálenosti jednotlivých úsekù trasy.. Po stranì je tøeba ponechat dostatek místa pro psaní vlastních poznámek. Slovní popis obsahuje údaje o vzdálenostech, charakteru trasy, orientaèních a lomových bodech, o klesání èi stoupání terénu. Náèrtový plán

Schématický náèrt pochodové osy

Topograf. náèrt pochodové osy

S pomocí podobnosti trojúhelníkù mùžeme také provést odhad šíøky øeky, aniž bychom se namoèili. Sestrojme si pomyslnou úseèku X spojující kolmo oba bøehy øeky. Pak ustupme 10 krokù do boku a sestrojme pomyslnou pøímku procházející tímto bodem a koncovým bodem úseèky X na 105

20

20. Nebojte se topografie

O nìco složitìjší je pak schematický náèrt, který se zhotovuje ve stejném nebo vìtším mìøítku z topografické mapy. Schéma musí opìt obsahovat všechny dùležité terénní pøedmìty a orientaèní body. Kresba je schematická, bez nedùležitých detailù, komunikace jsou zachyceny pouze obrysovì. Délka jednotlivých úsekù trasy je udána v metrech nebo krocích. Schematické náèrty se poøizují pøedevším proto, abychom do nich mohli dále libovolnì zakreslovat další údaje a nenièili pøitom mapu. Schematický náèrt ve vìtším mìøítku lze použít i jako podklad pro prùzkum terénu, napø. na letním táboøe. Doplnìn poznámkami a zákresem plánovaných objektù a staveb slouží pak jako dùležitý grafický dokument akce. Topografický náèrt je již hodnì podobný topografické mapì. Obdobnì obrazuje urèitou èást krajiny. Základní orientaèní body se do nìho zakreslují pomocí topografických smluvených znaèek. Topografický náèrt je však doplnìn i pøedmìty doèasného charakteru, které pro nás mají orientaèní význam (stoh slámy, složené metry døeva apod.) – ty smluvenou znaèku v klíèi nemají, pro nì si musíme vhodný symbol vymyslet. Jeho význam uvedeme na okraji náèrtu ve vysvìtlivkách. Vzdálenost jednotlivých orientaèních bodù se urèuje, stejnì jako u mapy, pomocí mìøítka, které musí topografický náèrt obsahovat. Jakýkoliv náèrt také nezapomeneme oznaèit smìry svìtových stran, popisem, oznaèením (nebo pojmenováním) mapovaného území, jménem „topografa“ a datem jeho zhotovení. Trochu jiný je panoramatický náèrt. Je to zjednodušený, ale srozumitelný obraz krajiny ležící pøe pozorovatelem. Pøi kresbì panoramatického náèrtu si do støedu papíru zakreslíme osový køíž. V krajinì, kterou chceme na náèrtu zobrazit, zvolíme zøetelný bod, který bude odpovídat støedu náèrtu a od nìhož budeme odmìøovat vzdálenosti ostatních terénních pøedmìtù. Vzdálenosti odmìøujeme tužkou, kterou držíme v napjaté paži. Náèrt musí pùsobit plasticky, musíme tedy dodržovat základní perspektivní zásady. Opìt nezapomeneme na popis terénu a jeho název, jméno autora a datum. Jestliže chceme získat názorný obraz o prùbìhu plánované cesty, jejím stoupání i klesání, sestrojíme si profilový náèrt. K tomu potøebujeme mít dobrou mapu s vrstevnicemi. Náèrt vìtšinou sestrojujeme ve stejném mìøítku, jako

106

je mapa. Oznaèíme místa, kde se protíná trasa pochodu s vrstevnicemi a u každého prùseèíku napíšeme hodnotu vrstevnice, tj. nadmoøskou výšku. Výškové vzdálenosti jsou však proti vzdálenostem nepatrné a profil by byl dost nevýrazný – proto se násobí pìtkrát i desetkrát. Teprve potom dostane profilový náèrt správný výrazový charakter a stane s vìrným obrazem naší trasy. Sestavování profilu cesty se používá ke kvalitnímu odhadu èasu pochodu, aby se nám nestalo, že nás pøekvapí pøíliš èlenitý terén, se kterým jsme nepoèítali. Pochod èlenitým terénem je podstatnì nároènìjší, pomalejší a tudíž spotøebuje více èasu. Turistické mapy Turistické mapy na rozdíl od map topografických nebývají tak podrobné a obsahují nìkteré odlišné znaky. Mùžeme z nich ale naopak vyèíst, zda je ve mìstì, kterým budeme procházet, hotel, muzeum, kulturní památka èi se tam narodil významný èlovìk. Jsou zde vyznaèena táboøištì a kempy, koupalištì, turistické ubytovny – prostì mnoho potøebných vìcí pro turistické putování. Na rubu turistické mapy pak vìtšinou nalezneme struèného prùvodce krajem s odkazem na pøíslušný ètverec mapy. Turistická mapa je výborným pomocníkem a kdo umí zacházet s mapou topografickou, ten si s turistickou hravì poradí. To nejcennìjší, co však na turistické mapì mùžeme nalézt, je vyznaèení turisticky znaèených cest. Turistická cesta je trasa krajinou vedená po nejzajímavìjších a nejkrásnìjších zákoutích kraje. Takové cesty jsou ve skuteènosti velice dobøe a pøehlednì znaèeny tzv. pásovým znaèením. Jsou to vodící znaèky, které turistické veøejnosti pomáhají pøi orientaci v krajinì. Umíme-li se podle nich pohybovat, povedou nás spolehlivì i ve složitém terénu. Máme-li turistickou mapu, všimneme si, že turisticky znaèené trasy jsou na ní v naší republice vyznaèeny ve ètyøech barvách – èervené, modré, zelené a žluté. Èervenì znaèené cesty vedou do daleka, jsou to hlavní, mezinárodní èi vrcholové trasy, modøe se znaèí cesty s oblastním význa-

20. Nebojte se topografie

mem, vedoucí významnými místy kraje, zelené cesty mají vìtšinou okresní èi místní význam. Žlutì se pak znaèí spojovací cesty nebo krátké odboèky. Základní pásové znaèení je doplnìno v terénu dalším znaèením. Kromì speciálních znaèek pro odboèky (k hradu, k vrcholu, k památce nebo ke studánce, ukonèení cesty), ètvercové znaèky úhlopøíènì rozdìlené na bílý a barevný trojúhelník oznaèující místní okružní cestu, ètverec se širší barevnou úhlopøíèkou upozoròující na nauènou stezku nebo šipek upozoròujících na zmìnu smìru turistické trasy narazíme na dùležitých místech èi rozcestích na smìrovky s kilometráží a tabulkami místní orientace. Výlet po turisticky znaèených cestách tak není nic složitého. Pochodové znaèky Jen okrajovì se zmíníme ještì o pochodových znaèkách. Jmenují se tak znaèky a šipky, které slouží výhradnì ke stopovacím hrám. Nemusí jít však pouze o malování šipek køídou po každém stromì èi vyrývání do zemì – mùžeme použít své fantazie a vymyslet si znaèky z kamenù, vìtvièek, stébel trávy apod. trasa nesmí být pøíliš dlouhá, dlouhé bìhání po lese a hledání znaèek pøestane dìti bavit. Vítaným zpestøením tìchto her je plnìní øady rùzných úkolù odpovídající nároènosti.

Tudy

Odboè!

Spìchej!

Poèkej 10 minut! Pozor nebezpeèí! Tudy nechoï! Rozdìlte se!

Dopis 5 metrù odtud Zde uložena zpráva Tímto smìrem je tábor Odešel jsem tímto smìrem 20 Vrátím se

Jdi podle listí

107

108

21. Ohnì a ohništì Oheò je jedním z nejvìtších a nejstarších pøátel èlovìka. Je však pøítelem a pomocníkem pouze toho, kdo s ním umí dobøe zacházet a využívat jeho pøednosti. Oheò slouží k ohøátí, pøípravì stravy i k pøátelskému posezení. A nemusí to být právì slavnostní táborák, nìkdy postaèí docela malý ohýnek. Záleží na tom, jakou atmosféru a srdeèné prostøedí u nìho dokážeme vytvoøit. Právì proto si lidé ohnì odedávna váží. Nìkdy staèí kytara a písnièka, jindy zase vyprávìní zážitkù nebo pouhé mlèení pøi romantickém praskání polen. Jak založit nové ohništì? Pøi zakládání nového ohništì vyøízneme travnatý drn (zpravidla o 50 až 100 % vìtší, než bude vlastní ohništì), navlhèíme jej a uložíme do stínu. Nikdy ohništì tímto drnem neobkládáme. Celý obvod i drny na okraji obložíme plochými kameny. Nikdy nepoužíváme mokré kameny z potoka, v žáru mohou puknout a stávají se z nich nebezpeèné granáty. Pøi odchodu ohništì zahladíme a kameny odneseme. Ohništì prolijeme vodou, necháme ho vychladnout, pak ho pøikryjeme odloženým drnem a znovu prolijeme vodou. Tráva zde brzy znovu poroste.

èisté, do nichž se neházejí odpadky ani nedopalky cigaret, ale pøikládá se pouze pøipravenými poleny suchého døeva. Vztahem ke slavnostním ohòùm dáváme najevo úctu k ohni jako ke svému pøíteli a pomocníku. Slavnostní atmosféru by mìlo symbolizovat i zapálení takovéhoto ohnì jednou nebo více (ètyømi) pochodnìmi z prosmolených louèí, které jsme zapálili na malých ohníècích opodál. Napøíklad pro hnutí Woodcraftu tyto ohníèky symbolizují ètyøi svìtla víry v dobrého èlovìka – sílu, krásu, pravdu a lásku. Jak je vidìt, neexistuje pøesný návod, co lze èi nelze u slavnostního ohnì dìlat. Každý tábor, osada èi oddíl má své vlastní zvyklosti a zákony, které je tøeba ctít. Jako slavnostní se používají tøi druhy ohòù – pyramida, pagoda a hranice. Pyramida je oheò, který se v malém používá i jako základ užitkových ohòù. Jako slavnostní je postaven ze silných polen až metrové délky, které jsou uvnitø vyplnìny drobnými i vìtšími vìtvièkami. Vnitøek pyramidy musí být co nejvíce zaplnìn, aby nedošlo k rychlému vyhoøení tohoto základu, aniž se dostateènì rozhoøí obvodová polena. Pagoda je u nás nejèastìji používaným slavnostním ohnìm. Tvar pagody je komolý ètyøboký jehlan. Pøi stavbì se používají polena se záseky, aby se pagoda samovolnì nerozpadla. Nikdy nepoužíváme høebíky. Vnitøek pagody se vyplní obdobnì jako u pyramidy a pagoda se nahoøe uzavøe. Tento záklop z kulatiny zamezuje rychlému vyhoøení základu. Hranice je obdobný typ ohnì jako pagoda, ale všechna polena jsou stejné délky.

Druhy ohòù a jejich využití OHNÌ SLAVNOSTNÍ Slavnostní ohnì, nìkdy nazývané besední nebo táborové, slouží prakticky výhradnì pøi vrcholných pøíležitostech na táborech èi jiných významných akcích. Jejich velikost odpovídá poètu úèastníkù a významu akce. Ohnì vydávají dostatek tepla i svìtla. Tyto ohnì by nikdy nemìly sloužit k vaøení nebo k opékání špekáèkù ani k sušení obuvi a odìvù. Chováme se k nim s úctou respektem. Jsou to tzv. ohnì

OHNÌ STRÁŽNÍ Tyto ohnì, jak sám název napovídá, slouží k získávání tepla pro ohøátí osob pøi noèních hlídkách, pøípadnì pro sušení odìvù a obuvi. Existuje velké množství druhù ohòù k ohøátí a každý z nich má svùj specifický význam a užití – je však tøeba zároveò upozornit na to, že jejich stavba mnohdy vyžaduje dostatek cviku, aby správnì fungoval. 109

¨21

21. Ohnì a ohništì

Lovecký oheò se rozdìlává mezi dvìma silnými poleny. Po rozhoøení základu pøiložíme pøíènì tøi tenèí polena, která necháme ohoøívat a postupnì je pøisouváme do ohništì. Tento oheò hoøí pomalu a dává hodnì tepla. Hlídkový oheò je malý nenápadný oheò, urèený pro dlouhé pomalé hoøení. Po rozhoøení základu se zpravidla ze tøí stran postupnì pøisouvají silnìjší polena, která odhoøívají. Podložky pod tìmito poleny (tzv. dusítka) ovlivòují intenzitu hoøení. Polenový (Kanadský) krb neboli vìèný oheò je nenároèný na obsluhu. Polena umístìná volnì na silných opìrách postupnì prohoøívají a pomalu se posunují do ohnì. Oheò si tak pøikládá sám. Kanadský krb je vhodný pro odpoèinek i noc, kdy se využívá odrazu tepla od polen pod pøístøešek na spaní. OHNÌ UŽITKOVÉ Slouží pøedevším k pøípravì stravy. Jsou to ohništì pøevážnì otevøená, nad která se zavìsí kotlíky nebo jiné nádoby na vaøení. Samotný oheò a jemu odpovídající ohništì vychází ze základního ohništì a liší se pouze velikostí. Ta je dána úèelem a zpùsobem pøípravy stravy. Na tvar ohništì má pøedevším vliv poèet nádob, v nichž se souèasnì vaøí. Také užitkových ohniš je nepøeberné množství. Podívejme se na základní druhy. Závìs. Vidlice pro závìs i hrazdu, na které je kotlík zavìšen, dìláme vždy z mokrého døeva listnatých stromù. Pokud nedodržíme tuto zásadu, mùže nás potkat nemilé pøekvapení, až nám nad plameny døevìný závìs prohoøí a nᚠobìd se ocitne v ohništi. Závìs pro jeden kotlík na zmrzlé pùdì nebo kamenitém podkladu. Patøiènì dlouhou syrovou vìtev opøeme o vidlici a konec dùkladnì zatížíme balvanem. Je výhodné na konci vìtve udìlat záøez a uvázat lišèí smyèku, kterou protáhneme pod balvanem a zajistíme – je to taková pojistka. Závìs pro více kotlíkù. Pokud potøebujeme vaøit ve více jak dvou kotlících, pak je výhodnìjší používat jako hrazdu na zavìšení kotlíkù železnou trubku nebo tyè. Pro dva kot110

líky zpravidla nezakládáme dva ohnì, ale ohništì upravíme do oválu. Oba kotlíky zavìšujeme na tyè, kterou orientujeme tak, aby vítr vál kolmo na ni. Pokud máme nádobu, kterou nelze zavìsit, napøíklad pánev nebo jídelní misku, rozdìláme oheò mezi dvìma poleny nebo vìtšími kameny vhodného tvaru. V pøípadì, že rozdìláváme oheò mezi poleny, nesmíme pøi likvidaci ohništì zapomenout na žhavé ohoøelé èásti polen a dobøe je uhasit. Rožeò je jednoduchý pøírodní gril. Staèí zapíchnout do zemì dvì vidlice a na nì položit živý prut zbavený kùry s nabodnutým masem èi uzeninou. Oheò však musíme rozdìlat mnohem døíve, aby se vytvoøil dostatek žhavého popela. Rožeò využívá žár z popela a ne pøímý oheò. Nejvhodnìjší je pøikládat dubovým nebo bukovým døívím – nedává velký plamen, ale zato hodnì sálavého tepla. Peèení v popelu. Maso se nechá spolehlivì upéct ve žhavém popelu. Na misku dáme to, co chceme upéct, hodnì podlijeme vodou, pøiklopíme kotlíkem a pøihrabujeme neustále žhavý popel a uhlíky. Setonùv hrnec je další vìc, která celkem spolehlivì funguje. Do dosti hluboké jámy naklademe vrstvu rozpálených kamenù. Na ni položíme zabalené maso (nesmí to být pøíliš velký kus, maximálnì tak 1 kg) a pøekryjeme vrstvou rozpálených kamenù. Uprostøed pøidržíme kùl a jámu zasypeme hlínou, kterou dobøe udupeme. Kùl vytáhneme, do díry nalijeme malý kotlík vaøící vody a kùl vrazíme zpìt. Asi za tøi hodiny maso vyhrabeme a mùžeme hodovat. OHNÌ V NEOBVYKLÝCH PODMÍNKÁCH Prší-li, není snadné rozdìlat oheò. Døíví je mokré, èadí, plamen nedává teplo ani svìtlo. Stejnì tak jsme nìkdy donuceni rozdìlat ohništì v zimì, èasto v hlubokém snìhu. Jak na to? Mùžeme zkusit napøíklad nìkteré z následujících ohniš. Oheò v dešti se rozdìlá v rozpùleném polenu. Poleno, které budeme pùlit, by mìlo mít prùmìr alespoò 40 cm.

21. Ohnì a ohništì

Spodní polovinu dobøe zaklíníme kamením, aby se nepøevracela. Obì poloviny oddìlíme kulatinou, aby vznikla mezera asi 20 cm. Uvnitø rozdìláme oheò. Žárem se polena zevnitø rozpálí a aè je to neuvìøitelné, tento oheò hodnì høeje. Oheò na snìhu. Nìkdy je tolik snìhu, že nemá smysl prohrabávat se až na zem. V takovém pøípadì rozdìláváme oheò na roštu ze syrové kulatiny, kterou ještì podložíme syrovým chvojím. Pro správné využití ohnì musíme znát nejen druhy ohnì, ale také zásady jeho rozdìlávání a udržování. Zde jsou nìkteré z nich: – velikost ohnì volíme vždy takovou, jaká nám postaèí pro splnìní úèelu, pro nìjž byl urèen. Rozdìláváme tedy ohnì co nejmenší, nenápadné, které spotøebují málo paliva. – Výbìr paliva mùže ovlivnit právì i velikost ohnì. Topíme zásadnì suchým døívím, nejlépe z tvrdých døevin (buk, dub, habr, jilm), které mají velkou výhøevnost

a nekouøí. Ve vlhkém poèasí dobøe poslouží bøíza, jejíž døevo i kùra hoøí i mokré. Mnohdy však budeme muset použít i døíví ze smrku nebo borovice, které rovnìž dobøe hoøí, ale nemá tak velkou výhøevnost a pøi hoøení navíc odlétají jiskry – tím se zvìtšuje nebezpeèí požáru. – Výbìr místa je nespornì ovlivnìn úèelem ohnì, ale obecnì lze øíci, že oheò rozdìláváme vždy na nehoølavé podložce (skála, písek, hlína, kamení) nebo si takové místo musíme pøipravit (napø. vyøíznutím travnatého drnu na louce). – Nikdy nerozdìláváme oheò tam, kde je to zakázáno (rezervace, nebezpeèná místa apod.). – Po celou dobu manipulace s ohnìm musíme mít neustále na pamìti bezpeènostní protipožární opatøení. Ohništì musí být pod neustálým dozorem. Pøíèinou požáru bývají èasto zdánlivé malièkosti, jako je odhozená zápalka nebo èást starého koøenu v ohništi, který doutná pod zemí nìkolik hodin i dní a mùže založit požár mimo vlastní ohništì. Také suchá tráva okolo ohništì dokáže rychle vzplanout a jen tìžko se zdolává zárodek požáru na nìkolika místech souèasnì. Oheò také nikdy nerozdìláváme pod stromy, jejichž suché vìtvì, listí nebo jehlièí mùže vzplanout od plamenù nebo jisker. Ve vlastním zájmu musíme dbát i na to, aby nám vítr nevál kouø a jiskry na nᚠstan èi pøístøešek. V takových pøípadech se z ohnì – pøítele stává lstivý nepøítel.

21

111

112

22. Èlovìk a pøíroda Lidé stále èastìji utíkají do pøírody, aby naèerpali sílu a energii, pøíjemnì si odpoèinuli od civilizace, kterou sami pro sebe vybudovali. Bohužel o všech neplatí, že pøicházejí s úctou a láskou. Èasto za sebou zanechávají nenapravitelné škody. Nesnaží se pøírodì porozumìt ani ji poznat a necítí ani žádnou zodpovìdnost za její stav. Proto je povinností a posláním každého z nás stávající pøírodu uchovat a pøedevším zabránit jejímu dalšímu nièení. Mìjme proto na pamìti: – v pøírodì vše souvisí se vším, všechno má svùj význam a smysl, – zdravé zelené rostliny jsou pro èlovìka nejvìtším pokladem, – èlovìk by si nemìl pìstovat mylnou pøedstavu, že na Zemi všechno slouží jen jemu, – nièení pøírody se nakonec vymstí nám všem. CO JE TO EKOSYSTÉM Ekosystém je èást pøírody na urèitém území, zahrnující všechny organizmy i neživou pøírodu a také podmínky života (teplota, vlhkost, kvalita ovzduší). V ekosystému se vytváøí složitá sí vztahù mezi jednotlivými organizmy. Dìlíme je na producenty (zelené rostliny vytváøející organické látky), konzumenty (živoèichy živící se rostlinnou nebo živoèišnou stravou) a destruenty (rùzní živoèichové, houby a mikroorganizmy, kteøí spotøebovávají a rozkládají uhynulé organizmy a všechny pøírodní odpady). Ekosystém má schopnost sám sebe obnovovat, pøizpùsobovat se zmìnìným podmínkám a vyvíjet se. Každý podstatný zásah èlovìka (jako je kácení stromù, zemìdìlská èinnost, prùmyslové odpady) pøináší také zmìny v ekosystému. Naše republika leží v pásmu opadavých listnatých lesù. BezlePøíklady potravních øetìzcù

Tráva è zajíc è výr; tráva è srnka è èlovìk; jehlièí è housenky è kánì. V rámi ekosystému je tìchto možných potravinových øetìzcù tolik, že vytváøejí potravní sí.

sých oblastí u nás bylo v minulosti minimálnì. Nìkolik tisíc let trvající pùsobení èlovìka se projevilo na tváøi krajiny. Pùvodní ekosystémy musely ustoupit lidským sídlùm a krajina se ze zalesnìné zmìnila v kulturní step, ve které dominují pìstované lesy, pøevážnì monokultury smrku a borovice. V naší republice se vyskytuje kolem 35 000 druhù rostlin, celkové množství druhù živoèichù od nejjednodušších forem až po savce se pohybuje kolem 60 000. Mnohé z tìchto druhù jsou zákonem chránìné, protože se dostaly témìø na hranici vyhynutí.

OCHRANA PØÍRODY Snahou státu je rozšiøovat poèet a plochu území, kde ještì nejsou vidìt necitlivé zásahy lidské èinnosti. Tato území jsou chránìná zákony, které urèují, co se smí, a omezují negativní pùsobení èlovìka. Ochraòují nejen živoèichy a rostliny, ale také neživou pøírodu vyskytující se na tìchto plochách. Chránìná území rozdìlujeme na velkoplošná a maloplošná. K velkoplošným patøí národní parky a chránìné krajinné oblasti. K maloplošným øadíme státní pøírodní rezervace, chránìná nalezištì, chránìné parky zahrady, chránìné studijní plochy. Zvláštní kategorii pak tvoøí chránìné pøírodní výtvory a chránìné pøírodní památky. Pro všechna tato území je spoleèné to, že po vyhlášení ochrany se zde zakazuje veškerá negativní èinnost èlovìka s výjimkou zásahù, které slouží k ochranì a zlepšení stavu chránìného území. Chránìné rostliny jsou zákonem chránìné rostliny, jejichž množství se v pøírodì snižuje nebo se vyskytují jen ojedinìle. Cílem je zachovat každý rostlinný druh, který na našem území roste. Zákonem je chránìna celá rostlina od koøenù až po plody. Takové rostliny nesmíme trhat, pøesazovat, pøenášet a nièit. Chránìní živoèichové jsou zákonem chránìní živoèichové v celé škále jejich vývojových stádií (vejce, larva, kukla, dospìlý živoèich). Zákon nám zakazuje vyjmeno-

113

22

22. Èlovìk a pøíroda

vané živoèichy chytat, usmrcovat, zámìrnì rušit nebo jinak zasahovat do jejich pøirozeného vývoje a životního prostøedí. CHOVÁNÍ V PØÍRODÌ Co se smí èi nesmí dìlat v lese upravuje øada vyhlášek a zákonù, týkajících se ochrany životního prostøedí, ale i hospodaøení v lesích. Mìli bychom si pamatovat základní pravidla vyplývající z psaného i nepsaného zákona: – V pøírodì nedìláme zbyteèný hluk; nekøièíme, nepouštíme nahlas rádio, magnetofon ani jinak nerušíme lesní prostøedí. Obzvl᚝ v èervnu se snažíme chovat tiše, protože v této dobì je v lese nejvíc mláïat. – Nerozdìláváme ohnì tam, kde je to zakázáno. Oheò rozdìláváme vždy v bezpeèné vzdálenosti od lesa. Nepálíme na nìm nic než døevo a papír (v žádném pøípadì ne umìlou hmotu). V pøípadì velkého sucha v lese nekouøíme. – Táboøíme jen na místech k tomu vyhrazených. – Místo, na kterém jsme táboøili, musíme pøed odchodem uvést do pùvodního stavu. – Nikdy se nedotýkáme mláïat ani hnízd, která objevíme. Jejich matka obvykle není daleko a pøijde si pro nì. Ucítí-li na mládìti lidský pach, zpravidla je odvrhne a víc se o nì nestará. – V zimì je zakázáno pohybovat se v blízkosti krmelcù. – Netrháme zbyteènì lesní rostliny, protože každá je dùležitá, každá má svùj význam. – Neøežeme do živých stromù. – Je zakázáno nièit lesní fond a objekty lesního hospodáøství. Nevstupujeme do lesních školek nebo jiných oplocených míst, nekácíme tam stromy ani keøe. – Porazit mùžeme pouze soušku nebo nemocný strom, ale pozor, i k tomu musíme mít povolení. Paøez nikdy nenecháváme vyšší než 15 cm. – Potøebné døíví radìji posbíráme. Nesmíme si vzít døevo s prùmìrem nad 7 cm. – V lese mùžeme sbírat vše, co roste na zemi – borùvky, jahody, ostružiny, maliny, houby, ale nesmíme trhat nic z toho, co roste na stromech. Také nesmíme sbírat a z lesa odnášet bukvice, žaludy a šišky. – Neubližujeme živým tvorùm. – V pøírodì je zakázáno zakládat skládky a zneèisovat les odpadky. Pøi pobytu v táboøe mùžeme zakopat pouze zeleninové a živoèišné odpady z kuchynì. – Pøi pobytu v lese (napøíklad na táboøe) nepoužíváme saponáty a jiné chemické látky. V pøípadì nutnosti si vybereme ekologické pøípravky. – Do lesù je zakázáno vjíždìt a stát s motorovými vozidly v lese. 114

Lesy a zeleò vùbec mají nesmírný význam pro život lidí. Pøedevším ozdravují vzduch tím, že jej obohacují kyslíkem a že mu odnímají kyslièník uhlièitý. Les usmìròuje pohyb vzduchu, zbavuje jej prašných èástic i jedovatých škodlivin, také bakterií. Ovlivòuje i teplotu vzduchu, zejména poblíž velkých mìst tím, že ji v létì snižuje a v zimì naopak zvyšuje. Nesmírnou roli sehrává také pøi regulaci vlhkosti vzduchu. Les snižuje hluènost. Prostì celým svým pùsobením ozdravuje životní prostøedí. Ne nadarmo se proto øíká, že lesy jsou „zelenými plícemi naší planety“. Možná vás nyní napadla otázka, proè je pro nás všechny tolik dùležité se o tyto vìci zajímat? Protože nám nebude nic platná tábornická pøíprava, když už nebude kam vyrazit! A samozøejmì také proto, že správní táborníci se od ostatních liší mimo jiné tím, že pøírodu ctí a chrání. POZNÁVÁME LES A JEHO OBYVATELE

Porozumìt lesu – to také znamená znát jednotlivé stromy, rostliny, umìt je urèit podle jejich tvaru, zabarvení, podle tvaru a barvy listù, jehlièí èi plodù. K tomuto úèelu nám nejlépe poslouží specializované atlasy. Mùžeme si je také zakreslit do svého zápisníku nebo založit herbáø. Poznávat pøírodu však nelze jenom z knih, i když se asi bez nich zpoèátku neobejdeme. S pøírodou se napøed musíme dùvìrnì sžít, musíme mít oèi otevøené a uši nastražené, musíme se nauèit bystøe pozorovat. Potøebujeme pøírodì porozumìt a nauèit se chápat jednotlivé vztahy, protože my lidé do nich také patøíme. Nejlepším uèitelem je vlastní zkušenost, pozornost, postøeh a všímavost. Sbírání hub. Na houby chodí ráda vìtšina z nás. Jenže sbírat houby, to není jen tak. První a základní zásada pro každého houbaøe zní: „sbírám jen to, co opravdu znám“. Jsou lidé, kteøí houby sbírají podle zásady, že vše, co se podobá høíbkùm, je jedlé, a vše, co má lupeny, je prašivé a k nièemu. I mezi høibovitými houbami jsou však druhy nejedlé i jedovaté (napøíklad høib satan) a naopak mezi

22. Èlovìk a pøíroda

houbami s lupeny jsou zase výborné jedlé houby (tøeba muchomùrka rùžovka). Proto si pøi houbaøení vždy pamatujte: – Do košíku za všech okolností vkládáme jen houby, které opravdu dobøe známe. Houbu nikdy neposuzujeme jen podle jednoho znaku. Zabarvení klobouèku mùže být napøíklad i u stejných hub rùzné. – Pøi sbìru neodøezávejte houby nožem, ale oddìlujte je od podkladu opatrným vykroucením. Na místì je oèistìte. – Sbírejte jen mladé a zdravé plodnice. Pøestárlé, nadmìrnì vlhké nebo plesnivé jedlé houby se mohou snadno stát jedovatými. – Houby nikdy neukládejte do igelitového sáèku. Nejvhodnìjší je proutìný èi loubkový košík. – Houby zpracujte k jídlu, ke konzervování nebo k sušení co nejdøíve. – I zkušený houbaø se mùže zmýlit. Jestliže po požití hub pocítíte nevolnost, vyhledejte ihned lékaøskou pomoc. Pozorování zvìøe slouží k poznávání zvìøe v jejich pøirozeném prostøedí. Obvykle nacházíme v pøírodì po zvìøi stopy, ale málokdy na ni pøímo narazíme, staèí se pøed námi vìtšinou skrýt. Abychom ji zahlédli, musíme se cho-

vat pøedevším tiše, skrytì, obléci si nenápadné obleèení. Nepoužíváme také žádné chemické vùnì, nejíme, ke zvìøi se nikdy nepøibližujeme po vìtru, aby neucítila nᚠpach. Jakmile zvìø uvidíte a domníváte se, že i ona spatøila vás, naprosto se uklidnìte, stùjte bez jakéhokoliv náhlého pohybu, neutíkejte, každý pohyb vás prozradí. Pokud si budeme chtít tøeba odlít stopy zvìøe do sádry, musíme se vydat do vlhkých èástí lesa nebo do blízkosti vodních tokù, kam chodí zvìø pít. Tam nalezneme ty nejhezèí.

Jedeme táboøit VÝSTROJ A VÝZBROJ TÁBORNÍKA Pobyt v pøírodì se neobejde bez potøebné výstroje a výzbroje, která je nezbytnou podmínkou bezpeènosti a ochrany zdraví i za ztížených podmínek. Výstroj a výzbroj táborníka nemusí oslòovat leskem, ale také není správné, aby táborník chodil ve špinavých a rozedraných šatech, nebo to ještì není dùkaz správného zálesáka. Ba naopak. Výstroj musí být pøedevším dobrá a úèelná. O tom, co si pod tímto pøedstavit, by se dalo dlouze povídat. Uveïme si zde tedy jen nìkolik hlavních zásad: Obuv. Dobré boty málokdy dokážeme ocenit. Pøesto špatná obuv dokáže pokazit celý výlet. Boty volíme podle druhu pobytu v pøírodì. Na jednodenní výlet staèí kvalitní pohorky èi botasky, na stanový tábor nezapomeneme také na gumovky. Do vysokohorského terénu zásadnì nenosíme tenisky, ale obuv s pevnou podrážkou (pohorky apod.). Není asi ani tøeba pøipomínat, že také nová neprošlápnutá obuv je na výletì dobrá akorát tak na pìkné puchýøe. Dostateènou péèi je tøeba také vìnovat jejímu udržování. Pøed cestou je vhodné obuv naimpregnovat, pøi cestì je každý den krémovat. Promoèené boty sušíme tak, že je vycpeme novinovým papírem. Ponožky. Volíme nejlépe mìkké, vlnìné. Pokud nám nedìlají potíže silonové ponožky, mùžeme si je vzít, ale jen na kratší cesty. V zimì je vhodná kombinace slabých a silných ponožek. Obleèení. Jeho výbìr je ovlivnìn øadou faktorù (roèní období, délka pobytu v pøírodì, poloha tábora aj.). Odìv by mìl být pohodlný, v nenápadných pøírodních barvách, z materiálu, na kterém není znát každá skvrnka. Praktický je také vìtší poèet kapes. Správné obleèení pøedevším nesmí bránit pohybu, nesmí být pøíèinou úrazu, musí umožnit zvýšenou fyzickou námahu bez znaèného zapocení a zároveò zabránit prochlazení pøi zastávkách. To znamená, že musí podporovat pøirozenou termoregulaci (udržení stálé teploty) èlovìka. Materiál, který nejlépe vyhovuje tìmto požadavkùm, jsou vlna nebo bavlna, které drží dobøe teplo a pøitom i dobøe umožòují odpaøování svou propustností a sají pot. Zdrojem tepla je sám èlovìk, zatímco funkcí odìvu je zabránit úniku potøebného tepla. Tuto úlohu plní dobøe 115

22

22. Èlovìk a pøíroda

i vzduchové vrstvy, proto je lepší obleèení, které sestává z nìkolika slabých vrstev, než z jedné silné. Jejich ubíráním a pøidáváním (rozepínání, svlékání, oblékání) mùžeme zabránit zapocení nebo prochladnutí. V letním období táborníkovi obvykle postaèí tílko nebo trièko, košile, vìtrovka s kapucí, nepromokavá pláštìnka, nikdy nezapomínáme na pokrývku hlavy (klobouk, èepice èi kšiltovka), která nás ochrání pøed úpalem. Kalhoty jsou nejlepší plátìné (rychle vyschnou) nebo manšestrové a kraasy. Ve vyšších polohách nahradíme ponožky podkolenkami. Výstroj doplníme svetrem a šátkem na krk. Na pøestrojení a nocleh nosíme obvykle teplákovou soupravu a pro pøenocování zvláštní prádlo, které jinak nepoužíváme, aby nebylo propoceno. V zimì pak použijeme teplou èepici a rukavice. Výzbroj vždy dìlíme na osobní a skupinovou. Do osobní výzbroje patøí batoh, kapesní svítilna, zápalky, nùž, toaletní potøeby, psací potøeby, jídelní miska (ešus), lžíce, spací pytel, celta. Vyjmenované vìci nejsou samozøejmì nezbytné na každou tábornickou akci, ale naopak podle konkrétních podmínek, jiné mohou scházet – jejich výbìr je vždy ovlivnìn výbìrem a charakterem èinnosti. Skupinová výzbroj je dána pøedevším charakterem akce, obvykle do ní však patøí stany, lékárnièka, polní lopatka, pilka, kotlík s poklicí (na 6 osob 1 kus), busoly a mapy, fotoaparát, drobný materiál a náøadí na bìžné opravy výstroje a výzbroje a speciální výzbroj podle druhu cesty a programu (napø. lana, karabiny, vaøièe, kytara apod.). Co si tedy vzít na jakou akci? Pøesný návod, jakou výstroj a výzbroj si s sebou na pobyt v pøírodì vzít, nelze nikdy sestavit. Vše je závislé od druhu akce, její délky, zamìøení, poètu úèastníkù a dalších faktorù, které ji ovlivòují. Pøesto se pokusme sestavit orientaèní pøehled základního vybavení, které pro letní turistiku a táboøení potøebujeme. Pøehled je rozdìlen do jednotlivých skupin podle délky pobytu v pøírodì. Pøi pøípravì na delší a nároènìjší pobyt v pøírodì si s sebou bereme vždy všechno vybavení z odpovídajícího bodu a z bodù pøedchozích. To znamená, že až pojedeme na tábor, zabalíme si s sebou všechno, co tento pøehled uvádí. 1. Polodenní vycházka (s sebou 1) Osobní a hygienické potøeby: osobní prùkaz, hodinky, penìženka, klíèe od bytu, jiné prùkazy, kapesník, svaèinka, pití Obleèení: spodní prádlo, košile, kalhoty, ponožky, boty, vìtrovka (svetr), pláštìnka Praktická výzbroj: kapesní nùž, provázek, krabièka poslední záchrany, zápisník, tužka, mapa, busola apod. 2. Celodenní výlet (s sebou 1, 2) Osobní a hygienické potøeby: obvaz, náplast, toaletní papír Obleèení: svetr, náhradní ponožky, plavky Praktická výzbroj: náhradní tkanièka do bot, fotoaparát, láhev na vodu, otvírák na konzervy 116

3. Dvoudenní výprava (s sebou 1, 2, 3) Osobní a hygienické potøeby: kartáèek na zuby, pasta, mýdlo, ruèník, høeben, spací pytel, ledvinový pás, jídlo a pití Obleèení: teplé triko a tepláky na spaní, ponožky na spaní, rezervní obleèení Praktická výzbroj: stan, igelitová plachta, zápalky, kotlík, jídelní miska, lžíce, baterka, kousek svíèky 4. Více dní (s sebou 1, 2, 3, 4) Osobní a hygienické potøeby: kapesníky Obleèení: náhradní košile, spodní prádlo a ponožky, vìtrovka, dlouhé kalhoty Praktická výzbroj: polní lopatka, sekerka, skládací vaøiè na pevný líh, opalovací krém 5 Letní tábor (s sebou 1, 2, 3, 4, 5) Osobní a hygienické potøeby: vìtší osušku, prášek na praní Obleèení: tenisky, holínky, náhradní trièko, teplejší obleèení Praktická výzbroj: dopisní papír, knížka, hudební nástroj, pastelky Potøeby potøebné pro tábor: pila, materiál a náøadí na stavbu tábora, velká lékárna Batoh a jeho balení Batoh je nejdùležitìjší souèástí turistického a tábornického vybavení. Slouží nám k uložení všech potøebných vìcí. Velikost a tvar si vždy vybíráme podle úèelu, ke kterému má sloužit. Pøi nesení batohu má být tìžištì co nejvýše a co nejblíže k zádùm, aby vytváøel s nositelem celek, aby nenarušoval jeho rovnováhu a nestrhával ho dopøedu, dozadu ani do stran. Proto nesmìjí být popruhy nikdy moc krátké, aby neøezaly do ramen, ale ani moc dlouhé, aby batoh nevisel volnì. Správná délka popruhù je podmínkou pohodlné a bezpeèné chùze v terénu. Stejnì dùležité je i správné zabalení všech potøebných vìcí. Proto si pøed balením vìci ještì jednou rozložíme a ještì jednou probereme, co skuteènì potøebujeme, abychom nenosili nic zbyteèného a naopak, aby nám nìco dùležitého nechybìlo. Pak vìci ukládáme do obalù a igelitových sáèkù po skupinách – prádlo a další obleèení, spací potøeby a spací pytel, toaletní potøeby, atd. Mnohdy se zdá, že je vìcí víc, než se do batohu vejde, ale použijeme-li obalù a uložíme menší vìci do vìtších a budeme pøemýšlet o umístìní každého pøedmìtu, urèitì to zvládneme. Pøi balení je stále tøeba myslet na tìžištì batohu a na to, kdy budeme co potøebovat. T잚í vìci zabalíme nahoru k zádùm – co nej-

22. Èlovìk a pøíroda

blíže k tìžišti tìla, na záda vždy mìkké vìci, pláštìnka je zcela nahoøe, aby byla po ruce. Obaly na výzbroj si mùžeme koupit, ale také sami ušít z pevné látky, napø. z celtoviny nebo šusákoviny. Mùžeme do nich uložit témìø všechny potøebné pøedmìty – karimatku, spacák, jídelní misku, kotlík, láhev na vodu, osobní výstroj. Na nìkteré pøedmìty jsou vhodné obaly se dnem a poutky, na jiné staèí rùznì velké pytlíky. Pøi balení do torny jsou pak takové balíèky pøehlednìjší, zavìšené zvenku chrání ostatní pøed ušpinìním, v neposlední øadì také sjednotí barevnì jejich vzhled. Krabièka poslední záchrany (kpz) Je to malá krabièka s velkým významem. V terénu dokáže vypomoci z mnoha svízelných situací. Nejvíce se osvìdèují malé plechové krabièky, napø. od nìkterých bonbonù. Tato krabièka by nemìla chybìt v kapse èi batohu, kdykoli vyrazíme na výpravu. Mìla by obsahovat žiletku, tužku a papír, jehly s nitìmi (èernou a bílou), nìkolik knoflíkù rùzné velikosti, zavírací špendlíky, náplast, nìkolik zápalek se škrtátkem, kousek bøezové kùry na podpal, kousek provázku, kousek svíèky, nìkolik drobných mincí (do telefonního automatu apod.), dopisní známku a další drobnosti podle toho, co se nám mùže v nouzi hodit, co mùžeme potøebovat. Podobnì jako krabièka poslední záchrany se na výpravì mùže hodit lékárnièka do kapsy, ve které v pøípadì potøeby naleznete elastické obinadlo, náplast, dezinfekèní tinkturu, Paralen èi živoèišné uhlí.

Hygiena pøi táboøení I v tvrdších podmínkách pøi táboøení nesmíme zapomínat na základní hygienická pravidla a nezanedbávat osobní hygienu a ochranu tìla. Chráníme tak sebe i své okolí pøed možným nebezpeèím nákazy. Hygiena nohou je základní nutnost pøedevším u pìší turistiky. Pøed pochodem nohy umyjeme, ostøíháme nehty, namažeme krémem. Po pochodu je zase hned umyjeme, ponožky i boty vyvìtráme a usušíme. Pokud je to možné, pøi odpoèinku chodíme bosi nebo v lehkých botách. Pøi pøestávkách bìhem pochodu necháváme nohy odpoèinout ve zvednuté poloze opøené o kámen, batoh nebo kmen. Hygiena oèí je také velmi dùležitá. Pøi pohybu v pøírodì se dotýkáme rùzných travin, hub a jiných pøírodnin, které mohou obsahovat jedovaté látky, proto si rukama nemneme oèi. Oèi chráníme pøed pøílišným sluneèním záøením sluneèními brýlemi a pøi práci se døevem nebo pøi nìkterých hrách pracovními brýlemi. Hygiena pokožky. Pøi dlouhodobém pobytu v pøírodì je nutné dbát o to, aby nedošlo ke spálení kùže, proto bychom mìli kùži dobøe ošetøovat – mýt ji studenou vodou a mazat ochrannými krémy. Hygiena spaní je neménì dùležitá. Základní pravidlo je spát v suchu a teple. Spací pytel a obleèení na spaní dennì vìtráme. Do stanu je uložíme døív, než padne rosa a zapadne slunce. Ke spaní se nikdy neukládáme v botách, ani ponožkách, které jsme mìli celý den na nohou. Neoblékáme se ale ani pøehnanì teple. Obleèení a spací pytel by nám mìly umožnit udržet si stálou teplotu a ne se pøehøívat. STANOVÁNÍ V PØÍRODÌ Stan je typické tábornické a zálesácké obydlí, sloužící pro pøenocování èlovìka a jeho ochranì pøed nepøízní poèasí pøi krátkodobém pobytu v pøírodì. Má tolik podob, kolika lidem a kolika úèelùm slouží. Všechny stany mají spoleèné to, že se jedná o obydlí ze stanoviny – tedy speciální látky. K rodinné turistice se využívají nejvíce stany kupované, rùzné velikosti a rùzných tvarù, od „áèek“ pøes „iglú“, „polokoule“ až po malé tøípokojové „domky“. Táborníci si naopak vytvoøí obvykle stan pomocí jednoho èi více stanových dílcù – celt. Na táboøe je stan základní stavbou. Vìtšinou sestává z døevìné podsady, celtové støechy a dvou døevìných pelestí – lùžek. Z hlediska úèelu, ke kterému má stan sloužit, musí splòovat urèité pøedpoklady: – musí být lehký a skladný, aby bylo možné jej pøenášet i na vìtší vzdálenosti, jeho hmotnost by nemìla pøekroèit 6 kg, 117

22

22. Èlovìk a pøíroda

– mìl by mít vhodnou barvu, nenápadnou, splývající s okolím, aby nebyl zdaleka viditelný, – musí vyhovovat úèelu použití, a to jak svou velikostí, tak tvarem. Aby nám jakýkoliv stan dobøe sloužil, musíme se o nìj starat. Je nìkolik základních pravidel, která bychom mìli dodržovat: – Pokud není stan nový, pak ho postavíme za sluneèného poèasí a naimpregnujeme (nastøíkáme nebo potøeme zakoupenými látkami k odpuzení vody a vlhkosti). – Není-li naimpregnovaný, pøekrýváme ho velkým igelitem, aby zbyteènì nenamokl. – Aby stan nepropouštìl vodu, nikdy se ho zevnitø pøi dešti nedotýkáme. Každý dotyk znamená protékání vody do stanu. Pozor také na postøíkání impregnace celty rùznými chemickými rozprašovaèi (napø. parfémy èi repelent) – výsledek bude stejný. – Mokrý stan nikdy nebalíme. Pøenášíme ho tøeba povìšený pøes silnou vìtev. Jakmile je to možné, usušíme ho na slunci. – Pøi skládání a balení stanu dbáme na to, abychom

118

ho zbavili všech vìtvièek, kamínkù a jiných neèistot, které by mohly pøi složení poškodit látku. – Po pøíjezdu domù stan dokonale vysušíme a vyèistíme, složíme a uložíme. – Alespoò jednou za pùl roku je dobré stan rozbalit a nechat den volnì viset. Kde a jak postavit stan? Než zaèneme se stavbou stanu, je dùležité vybrat si správné místo a upravit si ho. Správné místo si vybíráme ještì za svìtla. Mìlo by být rovné, suché, dostateènì vzdálené od vodních tokù a osamìle rostoucích vysokých stromù. Nemìlo by být pod skálou nebo v prohlubni pod svahem. Všechna tato opatøení nás chrání pøed nebezpeèím a nepohodlím v pøípadì, že zaène pršet nebo pøijde bouøka. Neèekaný noèní liják dokáže udìlat i z nevinného potùèku rozbìsnìnou øíèku a z malé prohlubnì slušný rybník. Ani jedno ani druhé není, zvláštì za chladnìjších nocí, pøíjemné. Mìli bychom si také dát pozor, abychom stan nepostavili blízko mraveništì nebo vosího hnízda. Vybrané místo ještì musíme dobøe vyèistit od všech šišek, kamínkù a vìtvièek, abychom se v noci pohodlnì vyspali. Pak mùžeme koneènì zaèít se stavbou stanu. Návod, jak na to, najdete u každého stanu. Nejprve ho rozložíme, upravíme podlážku a upevníme kolíky do zemì, pak sesadíme rozložené tyèe, nasadíme na oznaèená místa a stan vztyèíme. Nakonec stan dùkladnì vypneme pomocí lanek a vypínaèek, aby se nikde neprovìšoval a nevytvoøil tak pøímo bazén na dešovou vodu, nebo aby se do nìj neopøel vítr a neporazil ho. V pøípadì, že stavíme stan ze stanových dílcù, spojíme nejprve daný poèet dílcù podle jejich tvaru (ètverec, kosoètverec) a vytvoøíme tak velkou stanovou celtu. Tu potom nasadíme na tyèku nebo zavìsíme a u zemì pøichytíme kolíky. Na zem dáme igelit, karimatku a spací pytel a mùžeme jít spát. Pamatuj si, že u stanu dvojnásob platí poøekadlo: „Jak si usteleš, tak si lehneš.“

23. Vázání uzlù Není na svìtì èlovìka, který by ve svém životì nepoužil provazu. Provaz je v nejrùznìjších podobách naším nezištným pomocníkem. Tím spíše v pøírodì, na táboøe nebo pøi práci s kolektivem. Tu je tøeba svázat dva provazy, pøipevnit stanovou plachtu, uvázat loïku, vytvoøit jednoduchý pøechod pøes potok. Ani hasièi se bez provazu neobejdou. Ve výbavì každé jednotky naleznete záchytné lano, ventilové lanko, vazáky na hadice. Slouží pøi vytahování náøadí, rùzných bøemen i k záchranì osob. Vázání uzlù je proto nedílnou souèástí cvièebního øádu jednotek požární ochrany. Vázání uzlù je skuteèné umìní. Nestaèí se je pouze nauèit vázat, musí se neustále procvièovat. Jen praxí získáme ve vázání uzlù takovou zruènost, že je budeme schopni uvázat nejen správnì, ale také rychle a pevnì. V praxi se k vázání uzlù používá vìtšinou provaz nebo lano. K procvièování je ale vhodné si opatøit tzv. uzlovaèku (2 m dlouhé horolezecké èi úvazové lanko o prùmìru cca 0,5 až 1 cm). Jak vzít uzlovaèku do ruky? Každý máme dvì ruce, stejnì jako provaz má dva konce. Vezmìme do pravé ruky ten kratší konec, ten volný, a v levé ruce držte zbytek provazu, splývající z vaší levé dlanì k zemi. Možná je krátký, možná dlouhý, možná namotán na cívce èi uložen v sáèku. Tento základní postoj se tak trochu podobá hasièi, který støíká do ohnì – v pravé ruce drží proudnici, levou si pøidržuje hadicové vedení ke stroji. Každý uzel lze uvázat ze tøí základních, velmi jednoduchých prvkù: – ohnìte volný konec provazu vpravo èi vlevo a získáte ohyb (obr. 1) – pokud provaz ohneme více, až se pøekøíží, vznikne závit (obr. 2) – když pøevineme konec provazu kolem pevné èásti závitu, získáme oko (obr. 3)



!

Pokud známe tyto základní prvky, mùžeme se smìle pustit do vázání uzlù:

OÈKO Je nejjednodušší uzel. Je to vlastnì utažené oko. Váže se na konci provázku, aby se netøepil, aby se nevyvlékal z dírek. Uvázaný jako stupnì na lanì asi 40 cm od sebe usnadòuje šplh. OSMIÈKA Je jednoduchý základ pro vázání dalších uzlù. Užití je obdobné jako u oèka. LIŠÈÍ SMYÈKA Skauty nazývaný Prusíkùv uzel, je nejjednodušším praktickým uzlem. Jeho zvláštností je, že se pøi zatížení zadrhne a pevnì drží, naopak pøi odlehèení se dá zase posouvat. Slouží k pøivazování pevných kruhù uprostøed lana, hákù a kulatin. Dùležitý je zvl᚝ v horolezectví. LODNÍ UZEL Má se svými vynikajícími vlastnostmi znaèné použití. Tìžko ho nahradíme jiným uzlem. Je velmi jednoduchý a velmi snadno se i rozvazuje. Zatahuje se kolem kùlu èi v kruhu tím tìsnìji, èím víc je provaz zatìžován. Je-li správnì nasazen, za žádných okolností nepodklouzne. Používá k pøivazování lodí, napínacích lan stanù, kotev, kùlù, k zavazování lodních pytlù. Lze ho navazovat pøímo na kùl nebo se nahazuje.

23

TESAØSKÝ UZEL Je dùležitý pro svazování a odtahování tìžkých vìtví, trámù, prken èi jiných bøemen na souši i na vodì. Je dalším pomìrnì snadným uzlem. Užívá se pro svazování kmenù, které pøemísujeme.

119

23. Vázání uzlù

PEVNÉ POUTKO …se používá v horolezectví, ve vodáckém sportu k upevnìní vleèné šòùry, k upevnìní lana na háky, na lanì vedle sebe jako žebøík. DRAÈÍ SMYÈKA – též nazývaná pevná smyèka – je vùbec nejpevnìjším uzlem. Proto se používá ke spouštìní tìžkých bøemen. Její pøedností je, že se nestahuje. Nauète se ji vázat pøímo na tìle – umísuje se na prsou a v podpaží. PLOCHÁ SPOJKA – neboli ambulanèní uzel je vhodná pro svùj plochý uzel k zavazování obvazù i tøícípých šátkù, ke spojení stejnì nebo pøibližnì stejných provazù. KØ͎OVÁ SPOJKA Je vlastnì nepovedenou plochou spojkou. Také slouží ke spojení dvou stejnì silných provazù èi lan. Je to pevný spoj, špatnì se však rozvazuje. VOLNÉ POUTKO se váže uprostøed lana. Hodí se k uvazování lan ke kruhùm a kùlùm. V trošku jiné podobì se však stejnì dobøe hodí k zachraòování osob jako tzv. záchranná smyèka.

Na zaèátku jsme si øíkali, že ani hasièi se bez znalosti uzlù neobejdou. Tady je tedy nìkolik praktických ukázek jejich využití: Úvaz na proudnici slouží k uvázání hadicového vedení s proudnicí na lano, kterým lze vytáhnout napø. do pater budov nebo transportovat pøes pøekážky èi vodní toky. Skládá se z lišèí smyèky umís-

120

ŠKOTOVÁ SPOJKA Používá se ke svazování provazù nestejné síly, k uvázání lana do pevného oka nebo háku, plachty, také v tkalcovství, proto se také nazývá uzlem tkalcovským. Je prakticky jediným vhodným uzlem, kterým se dá svázat plátno a provaz a rychle uvázat lano na hák. Pojmenována byla námoøníky podle škotové plachty, kterou s ní uvazovali. ZKRACOVAÈKA Obèas je tøeba lano nebo provaz zkrátit. Není nutné to hned øešit nožem, protože provazu je škoda a pak bychom jej tøeba zase potøebovali prodloužit – použijeme tedy zkracovaèku. Slouží ke zkrácení dlouhých lan nebo provazù, napínacích lanek stanù, aniž bychom je museli øezat. RYBÁØSKÁ SPOJKA Je vhodná ke svazování tenkých provázkù, vláken z umìlých hmot, rybáøských vlascù apod. Jde vlastnì o dvì ploché spojky, každá na jednom provázku, které po stažení zapadnou do sebe.

tìné na hadicovém spoji a pøetoèeného závitu navleèeného na hubici proudnice. Uvázání sacího koše navleèením dvojitého oka Tažení hadicového vedení pomocí tesaøského uzlu Uchycení spojky hadice pomocí dvojitého oka

24. Struènì o táborech Myšlenka uspoøádat tábor, a je zcela jedno zda letní, jarní èi zimní, je závažným rozhodnutím. Pøíprava tábora a jeho vedení je záležitost nároèná nejenom organizaènì, ale také èasovì a koneckoncù i psychicky. Na druhou stranu pøinese vám i vašim dìtem pøíležitost prožít nìco nevšedního a hezkého, na co budou dlouhou dobu vzpomínat. Dobøe pøipravený tábor dokáže kolektiv stmelit, popøípadì i dohnat nìjakou tu mezeru v praktických znalostech a dovednostech, na které v prùbìhu roku nebyla pøíležitost. Co musí vedoucí tábora znát a udìlat, aby se vše podaøilo? Vysvìtleme si proto nejprve nìkolik základních pojmù: Každý tábor pro dìti a mládež podle zákona MZ è. 258/ 2000 Sb. patøí pod pojem „zotavovací akce“, což je organizovaný pobyt 20 a více dìtí ve vìku do 15 let na dobu delší než 4 dny, jehož úèelem je posílit zdraví dìtí a zvýšit jejich tìlesnou zdatnost“ (§8, èl. 1). Osoba, která zotavovací akci poøádá, je povinna dodržovat pøedevším naøízení tohoto jmenovaného zákona. Jaké další hygienické požadavky musí tábor splòovat upravují vyhlášky MZ è. 148/ 2004 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro dìti a è. 107/2001 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby. Tábor vìtšinou poøádá nìjaké obèanské sdružení èi organizace s právní subjektivitou, jen zøídka je takováto akce organizována fyzickou osobou na živnostenský list. Tuto organizaci všeobecnì nazýváme provozovatel zotavovací akce. Ten však témìø nikdy pøímo tábor nepøipravuje, povìøí pøípravou konkrétní osobu, vìtšinou právì hlavního vedoucího tábora, který pak odpovídá provozovateli za pøípravu, prùbìh i likvidaci zotavovací akce – tuto osobu nazýváme pøedstavitel nebo organizátor. Nìkolik rad èím zaèít, aby byl tábor úspìšný: – nikdy nepøipravuj tábor sám (tábor musí být spoleèným dílem celého kolektivu, jen tak ho všichni vezmou za svùj) – zaèni vèas (tábor nezaèíná pro vedoucí mìsíc pøed odjezdem, je to èinnost dlouhodobá, èasto i celoroèní) – rozlišuj podstatné od ménì podstatného (dùležitìjší je zajištìní všech potøebných povolení a dohod, než sebekrásnìjší výzdoba táborových staveb) – zpracuj si harmonogram pøípravy tábora (jen tak budeš mít neustále pøehled, co je právì tøeba zajistit) – tábor by mìl být vrcholem celoroèní èinnosti (zároveò však zábavný, dobrodružný, oddychový, mùže zde napøíklad konèit celoroèní hra) – poèítej s možností nepøedvídatelných mimoøádných událostí (poèítej radìji s èasovou rezervou, aby byla šance splnit to, co má být splnìno, poèítej s možností nepøíznì poèasí, také v rozpoètu si nech finanèní rezervu pro „strýèka Pøíhodu“)

Než zaèneme s vlastní pøípravou tábora, musíme si odpovìdìt na pár otázek: – jaký tábor chceme uspoøádat? (letní nebo zimní, stálý nebo putovní, ve stanech èi v budovì, na vlastní èi vypùjèené táborové základnì, nebo nový na zelené louce?) – pro koho chceme tábor uspoøádat? (pro kolektiv, se kterým po celý rok pracujeme, nebo pro dìti, které se navzájem neznají a nemají napø. základní odborné znalosti o požární ochranì?) – jak bude tábor programovì zamìøen? (bude všeobecný, ryze rekreaèní, poznávací, odbornì zamìøený?) Teprve pokud mᚠjasno ve všech tìchto otázkách, mùžeš zaèít s vlastní organizaèní pøípravou tábora – ta je pro každý tábor jiná, nebo se odvíjí od jeho typu a nároènosti. Obecnì by se dalo øíci, že pøíprava letního tábora zaèíná již v podzimních mìsících pøedchozího roku (výbìrem táboøištì, pøedbìžná jednání s majitelem apod.). Vlastní prvotní pøípravy pak zaèínají pøibližnì pùl roku pøed táborem (leden–únor). To by již hlavní vedoucí mìl mít upøesnìny všechny základní informace o konání LT (místo, termín, kapacitu LT, programové zamìøení LT). HARMONOGRAM PØÍPRAVY TÁBORA ti nejlépe pomùže se zdárným prùbìhem pøípravy. Do nìho si zaznamenᚠty nejdùležitìjší body, na které nesmíš zapomenout: Øíjen–listopad – prostuduj si pøedevším všechna platná naøízení, zákony a vyhlášky týkající se tábora, – ujasni si zamìøení a motivaci tábora, – vytipuj si táboøištì, zjisti, zda vyhovuje hygienickým požadavkùm a je v požadované kvalitì dostupná pitná voda, – zjisti majitele pozemku (nejlépe i okolních) a projednej s nimi podmínky pronájmu, zjisti majitele okolního lesa a dohodni pøísun døíví pro tábor – se všemi podepiš písemné smlouvy, aby se ti nestalo, že ti majitel pozemku na poslední chvíli øekne, že si to rozmyslel, – navaž kontakt s pøíslušnými místními institucemi, 121

24

24. Struènì o táborech

Prosinec – je nejvyšší èas zaèít s hrubou pøípravou programu tábora, – sestav rozpoèet tábora, v tomto období jsou zveøejòovány také dotaèní a grantové programy, ve kterých je možné zažádat o pøíspìvek, – v tomto období by již mìly být potvrzeny všechny základní podmínky související s konáním tábora, aby mohl být nabídnut veøejnosti (úèastníkùm). Leden Zahájení organizaèních pøíprav LT: – zveøejni nabídku o konání LT, – rozdej pøihlášky zájemcùm – ty by mìly obsahovat co nejvíce informací, – pøiprav se na pøíjem úèastnických poplatkù (je vhodné dát rodièùm možnost uhradit úèastnický poplatek ve dvou splátkách – záloze a doplatku, protože pro nìkteré je zaplacení poplatku najednou problematické), – pokud jsi tak dosud neuèinil, založ penìžní deník tábora. Únor – zaèni s výbìrem pøihlášek, popø. záloh od úèastníkù, – rozešli pøípadné žádosti o uvolnìní pracovníkù LT, – rozešli rodièùm žádosti o finanèní pøíspìvek z fondu OS, – vyber pracovníky pro tábor, jak pedagogické, tak provozní. Bøezen – uspoøádej pøípravnou schùzku pracovníkù LT, – zajisti si koneèná povolení k uspoøádání LT, – zajisti potøebnou táborovou dokumentaci – hospodáøskou, zdravotní. Duben – je tøeba doplnit požadovanou kvalifikaci pracovníkù LT, – uzavøi dohody s pracovníky LT, – uspoøádej informativní schùzku s rodièi, pokud si to vyžaduje charakter LT, – rozpracuj plán tábora a celotáborovou hru. Kvìten – domluv si pøípadné výpùjèky materiálu – stany, vybavení kuchynì apod., – zajisti pøepravu osob a materiálu na místo konání tábora, – zjisti si nejbližší zdravotnické støedisko a domluv si lékaøskou péèi, – doplò potøebné vybavení do táborové lékárnièky, – zjisti si nejbližší prodejnu potravin a domluv možnosti zásobování potravinami, – nezapomeò hlavnì oznámit konání tábora pøíslušné okresní hygienické stanici, v jejíž pùsobnosti LT poøádᚠ(nejpozdìji 1 mìsíc pøed zahájením tábora). Èerven – uzavøi výbìr úèastnických poplatkù za LT, – zpracuj jmenný seznam úèastníkù tábora, – zajisti potøebná pojištìní, – zaèni s pøípravou a soupisem veškerého táborového materiálu. Èervenec–srpen vlastní konání tábora – pøed jeho zaèátkem provést proškolení všech osob èinných na LT z bezpeènosti práce, – zajisti zdravotníka na cestu. 122

Záøí – uzavøi vyúètování tábora a pøedlož ho ke kontrole poøadateli LT, – nezapomeò vyúètovat dotace, pokud byly na tábor použity. RÁMCOVÝ PLÁN LT je nepostradatelným „jízdním øádem“ veškeré èinnosti na táboøe, je konkrétním zpodobnìním veškerých cílù LT. Zpracovává ho hlavní vedoucí ve spolupráci s celým kolektivem pracovníkù tábora. Pøi tvorbì programu je nutné pøihlížet k druhu, typu, poloze a vybavení tábora. Obsah plánu je ovlivnìn: – kvalitou, spolehlivostí a odpovìdností kolektivu vedoucích, – úrovní znalostí, dovedností i kázní a vìkem úèastníkù, – kvalitou materiálního zabezpeèení, – finanèními možnostmi, – místem konání LT. Nároènost programu by se v prùbìhu tábora mìla postupnì zvyšovat (gradace asi ve 2/3). Pozor na 3. den (den fyziologického útlumu), mìl by obsahovat nenároènou, odpoèinkovou èinnost. TÁBOROVÝ ØÁD je soubor práv a povinností všech úèastníkù LT, pravidla táborového života. Je to jakási „dohoda, úmluva“, jak se mají úèastníci LT chovat, co mohou a co naopak nemohou po dobu na táboøe dìlat. REŽIM DNE je èasovým rozvrhem bìžného táborového dne. Mìl by být po celou dobu tábora vyvìšen na nástìnce. Musí v nìm být pevnì vymezena doba pro spánek, osobní hygienu, jídlo, vlastní táborovou èinnost. Režim dne musí odpovídat vìku, zdravotnímu stavu a fyzické zdatnosti úèastníkù LT

ÚÈASTNÍCI TÁBORA A JEJICH VÝBÌR Jaké dítì se mùže zúèastnit zotavovací akce? Pouze dítì zdravotnì zpùsobilé, které v pøedchozích 14 kalendáøních dnech nepøišlo do styku s infekèním onemocnìním a není mu naøízeno karanténní opatøení. Stav dítìte posuzuje pøíslušný praktický lékaø.

24. Struènì o táborech

Kdo se mùže stát pracovníkem na táboøe? Jen ten, kdo je k tomu tìlesnì i duševnì zpùsobilí a podrobil se preventivní lékaøské prohlídce s písemným závìrem, že je této èinnosti schopen. Toto potvrzení není požadováno u pedagogických pracovníkù, zdravotnických pracovníkù, studentù pedagogických a lékaøských fakult. Osoby èinné pøi stravování musí mít zdravotní prùkaz. Každý táborový pracovník musí mít pøedepsanou odbornou kvalifikaci, proto je nutné stále sledovat aktuální požadavky a naøízení.

Hlavní vedoucí tábora – nese plnou zodpovìdnost za pøípravu, prùbìh i zhodnocení tábora, – musí být starší 18 let, doporuèuje se však vìk 21 let, – mìl by mít zkušenosti s prací s mládeží, mìl by být nositelem minimálnì II. stupnì kvalifikace vedoucího mládeže, – musí být seznámen se všemi pøedpisy a vyhláškami, odpovídá za plnìní všech hygienických a bezpeènostních pøedpisù. Zástupce hlavního vedoucího tábora – v dobì nepøítomnosti HVT pøebírá odpovìdnost za vedení tábora, – vìtšinou odpovídá za chod tábora po programové stránce, øídí celotáborové akce, odpovídá za jejich pøípravu, prùbìh a vyhodnocení. Táborový vedoucí – musí být starší 18 let, mìl by být nositelem nejménì II. KS – VM, – po celou dobu konání tábora zodpovídá za svìøený oddíl, za jeho programovou, výchovnou i zotavovací èinnost. Instruktor – musí být starší 15 let, vìtšinou do 18 let, mìl by být nositelem nejménì III. KS – MIN, – je pøímo podøízen pøidìlenému vedoucímu, – nemá plnou právní odpovìdnost (je nezletilý), bez vedoucího nesmí vést samostatnì oddíl, – v nepøítomnosti vedoucího pøebírá jeho povinnosti dle platných zásad bezpeènosti (èinnost je ale nutné pøizpùsobit možnostem instruktora).

Hospodáø tábora – musí být starší 18 let, musí mít organizaèní schopnosti pro hospodaøení, – spolu s HVT má dispozièní oprávnìní se svìøenými finanèními a materiálovými prostøedky tábora, vede pøedepsanou hospodáøskou dokumentaci, – zajišuje dodávky potravin a jiného zboží, øídí èinnost ostatních hospodáøských pracovníkù, – po táboøe s HVT provede vyúètování tábora. Zdravotník tábora – musí splòovat pøedepsanou kvalifikaci pro zdravotníka, na táboøe musí být 1 zdravotník na každých zapoèatých 100 dìtí, – v prùbìhu tábora ošetøuje drobná poranìní a poskytuje první pomoc úèastníkùm tábora, – kontroluje dodržování zásad osobní hygieny, sleduje zdravotní a psychický stav úèastníkù, – vede pøedepsanou zdravotnickou dokumentaci tábora, – odpovídá za táborovou lékárnièku. Kuchaø – musí být starší 18 let a mít praxi s pøípravou stravy ve spoleèném stravování, – musí znát hygienické pøedpisy týkající se pøípravy stravy ve spoleèném stravování, – má pøedepsanou zdravotní zpùsobilost. Pomocník v kuchyni – musí být starší 16 let, má pøedepsanou zdravotní zpùsobilost, – je podøízen kuchaøi tábora, dbá jeho pøíkazù. Na vìtších táborech mohou být zapotøebí další pracovníci, napø. øidiè, technik, programový vedoucí apod. Jejich povinnosti se øídí konkrétními podmínkami tábora. Sestavení rozpoètu tábora je dalším dùležitým prvkem pøípravy tábora: Zásady pro sestavení rozpoètu jsou pro každý tábor jiné, vždy se však skládá ze dvou èástí – pøíjmové a výdajové. Tyto dvì položky by mìly být vyrovnané Ve výdajové èásti by se mìly vždy objevit tyto položky: – náklady na stravování (poèet úèastníkù x stravovací norma x poèet dnù) – náklady na ubytování vèetnì provozních nákladù (napø. elektøiny, plynu) – náklady na dopravu (úèastníkù i materiálu, zásobování v prùbìhu LT) – náklady na nákup materiálu (programový, vybavení lékárnièky, poplatky apod.) – mzdové náklady V pøíjmové èásti by mìly být položky: – pøíjmy z úèastnických poplatkù – státní a jiné dotace – sponzorské dary 123

24

24. Struènì o táborech

Programová èást pøípravy tábora Program tábora se odvíjí od zámìru, s jakým jsme se do tábora pustili. Obsahuje mnoho prvkù zahrnujících výuku, sport, výtvarné èinnosti, výlety a vycházky, koupání, oddychové programy, hry, oddílovou práci, soutìže apod. Jak již bylo øeèeno, nemìla by ho pøipravovat pouze jedna osoba, pøi sestavování musíme pøihlížet k požadavkùm a návrhùm všech vedoucích. Mìla by platit zásada, že tøi dny budou programovì bohaté a ètvrtý spíše odpoèinkový. První dva dny vìnujte aklimatizaci, vytvoøení návykù a zažití denního režimu. Dìti by si mìly zvyknout na svého vedoucího a na sebe navzájem, nauèit se spolupracovat. Teprve tøetí den by mìl tábor oficiálnì zaèít s „ostrým programem“. Zrovna tak dva poslední dny by mìly být volnìjší, zábavnìjší, orientované na balení a úklid tábora a okolí. Jako hlavní motivaèní programový prvek se èasto používá celotáborová hra – jednotný uzavøený programový systém spojený ústøední motivací a dìlený do nìkolika etap. Neznamená to však, že této høe musíme podøídit veškerou èinnost a vìtšinu èasu. Pokud má mít „celotáborovka“ úspìch, musí být dodržena následující pravidla: – jasná, struèná pravidla, pochopitelná pro všechny vìkové kategorie, – každé z dìtí musí mít možnost zasáhnout do bojù a v nìèem zvítìzit, – žádné družstvo nesmí být zvýhodnìno (silou, znalostmi, zkušenostmi, dovednostmi), – celotáborové høe vìnujeme dennì maximálnì jedno zamìstnání (3 hodiny), – výsledky vyhlašujeme co nejdøíve po skonèení etapy, ale urèitì v den konání, výsledky by mìly být vyhlašovány urèitým ceremoniálem (dìti zbožòují obøady), – bodování by mìlo být hmatatelné (odznaky, koleèka, pøívìsky, apod.), – hra musí mít gradaci (emocionální náboj, motivace jednotlivých èástí), – hra musí mít emoènì silný zaèátek a ukonèení (ceremoniály), – dìti musí od zaèátku znát odmìnu, která musí mít dostateènou motivaèní sílu. Materiální zabezpeèení LT …se znaènì liší podle druhu vybavení a trvání tábora. Nejménì materiálu asi povezeš na týdenní tábor v pevném objektu, nejvíce naopak na stanový tábor bez stálé základny, který se staví na „zelené louce“. Èasto s sebou vozíme i materiál, který ten rok ani nepoužijeme, ale jednou se bude urèitì hodit – mít ho s sebou urèitì není na škodu. Jak postupovat pøi pøípravì táborového materiálu? – nejprve zvaž, jaký materiál budeš potøebovat a co z toho je již na základnì k dispozici,

124

– vytvoø si soupis potøebného materiálu – ne vše je nutné hned koupit, zvaž nejprve možnost zapùjèení. Pokud budeš nìco kupovat, je tøeba na to pamatovat ve výdajové èásti rozpoètu, – v soupisu si vyznaè, odkud jsi materiál získal (kdo ti ho zapùjèil, co je tvé vlastní), – materiál je tøeba nejen shromáždit, ale také pøed pøevozem na tábor pøehlednì zabalit, – pøi uskladnìní neopomeò vlhké prostøedí, ve kterém materiál po dobu tábora bude. Jak bylo øeèeno, záleží na každém, co si na tábor vezme. Co by však na táboøe nemìlo chybìt: – materiál na táborové stavby, dostatek náøadí, – vybavení kuchynì, poèáteèní zásoba potravin, – sportovní a turistické potøeby, – materiál na táborový program, – kanceláøské potøeby, – zdravotnický materiál, – táborová dokumentace. A co táborníci? Co s sebou na tábor? Dùraz je tøeba klást i na výstroj a výzbroj táborníkù – nemusí sice oslòovat leskem, ale rozedraný táborník také není tou pravou vizitkou. Výstroj a výzbroj táborníka musí být dobrá a úèelná – špatné nebo nedostateèné vybavení mùže zpùsobit vážné komplikace chodu tábora. Proto je nepodceòuj a zejména s rodièi je tøeba projednat, co a v jakém množství mají dìtem na tábor dát. Hygienické podmínky pro tábory a jiné zotavovací akce pro dìti a mládež upravuje zvláštní vyhláška è. 185/1990 Sb. ve znìní pozdìjších pøedpisù. Je to velice dùležitý dokument, který by mìl znát každý vedoucí a instruktor. Pokud se chystáte organizovat tábor nebo akci, na kterou se tato vyhláška vztahuje, doporuèuji pøeèíst celé znìní. Na každé OSH získáte kompletní znìní vyhlášky i následné úpravy (vyhláška è. 185/1990 Sb. a è. 445/1992 Sb., pøípadnì ještì zákon è. 258/2000 Sb. o ochranì veøejného zdraví).

25. Divadlo a scénky …bývají oblíbeným programem pøi rùzných pøíležitostech na táboøe, víkendových akcích a rùzných slavnostních shromáždìních. Vìtšinou to dopadne stejnì. Dìti se chvíli dohadují, co budou pøedvádìt a nakonec je z toho scénka typu „Tetièka pøijela z Ameriky“, „Pepíèek ve škole“ nebo se dìti rozhodnou parodovat televizní reklamy. Dospìlí se smìjí z povinnosti a chválí to, co si pochvalu nezaslouží a moc je to nebaví, protože tyto scénky vidìly už mnohokrát. Pøitom dìti velice rády hrají nìkoho jiného a dokáží vymyslet bájeèné scénáøe. Divadélka a scénky na táboøe a vùbec všude jsou vlastnì rolovou hrou – rolovým tréninkem.

Nìkdo mùže namítat, že je to pøíliš nároèné. Výroba a stavìní kulis, šití a pøíprava kostýmù, vymýšlení scénáøù a tak. Není to pravda. Kulisy ani kostýmy nepotøebujeme a scénáø mohou dìti vymýšlet tøeba o poledním klidu nebo ve volných chvílích. Že to funguje, vám chci dokumentovat na jedné kapitole z velice dobrého materiálu, který vydal DDM Lužánky Brno (1993) s názvem „Vezmìte do ruky knihu“. Na práci s knihou „Haló, Jácíèku“: „Pufodédr“ Hra na „Pufodédr“ pøetrvala v našem souboru od doby, kdy jsme pøipravovali scénický poøad „Jak šumí les“. Místo dlouhého vysvìtlování si pøeètìte úryvek ze scénáøe. To bylo totiž tak. Jednou šla veverka s Jácíèkem na procházku do lesa: vypravìè: A na kraji lesa se zastavili a Jácíèek zaèal stavìt. Dával na sebe kamínky a kùru a hrudky hlíny a navrch zapíchl holubí péro. Stavba byla vysoká. veverka: Moc Krásné! Pozor! Krtonožka! vypravìè: A opravdu, Krtonožka se majestátnì blížila a zastavila se u Jácíèkovi stavby. Krtonožka: Co je to? Jácíèek: Pufodédr! Krtonožka: Jaký Pufodédr? Žádný Pufodédr není! Jácíèek: Je. Tady ho vidíte! Krtonožka: To jsou docela obyèejné šišky, kamínky a péro... Jácíèek:   ...a dohromady je to Pufodédr!

Krtonožka: A co to má být ten Pufodédr?! Jácíèek: To nikdo neví! Krtonožka: Tak vidíš, a ty øíkáš, že je to tohle! Jácíèek: A vy víte, co je tohle? Krtonožka: To se ví, jsou to obyèejné... Jácíèek: ...a tak proè se ptáte? veverka: Jen se nedej Jácíèku! Jácíèek: Žádný neví, co je Pufodédr. Žádný neví, co je to Pufodédr, a žádný neví, co je tohle! Tøeba je to zrovna Pufodédr. Krtonožka: A tøeba taky ne! Jácíèek: Ale vylouèeno to není, a proto s tím musíme poèítat. Krtonožka: Ty sis to vymyslel! Všechno o Pufodédru sis vymyslel! Jácíèek: No, vždy tohle jsem si taky vymyslel. Všechno jsem sám vymyslel, všechno jsem sám postavil, mùže snad nìkdo proti tomu nìco mít? vypravìè: A Krtonožka znièenì odcházela, veverèiny oèi záøily velkým obdivem. veverka: Výbornì, Jácíèku! vypravìè: A Jácíèek byl šasten jako nikdy. Vlezl si spokojenì do pelíšku a také veverka si šla zdøímnout. Na letním soustøedìní, na kterém jsme si s textem hráli v tom pravém lesním prostøedí, se stalo stavìní Pufodédrù nejoblíbenìjší èinností. Má však pøísná pravidla: nesmí se nic nièit, v pøírodì se smí použít jen volnì ležící pøírodní materiály. Nic se nesmí lámat, odøezávat. Hotový Pufodédr nesmí nijak narušit okolní pøírodu. Bývají to Pufodédry pøenáramnì krásné a nápadité. Nìkdy vyhlašujeme Pufodédrovou soutìž – stavìjí všichni, malí i velcí. Když nejste zrovna ve volné pøírodì, mùžete stavìt Pufodédry i v místnosti. Z èeho? Ze všeho, co je po ruce: ze židlí, bedýnek, vìšákù, kloboukù, šátkù, cedníkù, vaøeèek, pøíložníkù atd. Musíte ale poèítat s tím, že všechno, co se postaví, je Pufodédr – protože nikdo neví, co je Pufodédr, a proto není vylouèeno, že je to právì tohle. Hra je hra, ale když jsme na nátlak dìtí zaøadili stavbu Pufodédru do Šumícího lesa – nastal scénický problém. Jácíèek nemohl na jevištì nanosit kùru, šišky a hlínu a mech. Vždy šlo jen o krátký výstup – a co pak s Pufodédrem uprostøed jevištì, když se musí pøenést v krátké chvilce do úplnì jiného zákoutí lesa? A tak stavìl Jácíèek imaginárnì (jako), ale stavìl s takovou vervou, chutí a radostí (nebylo to proto, že postavil spoustu Pufodédrù na letním táboøe?) a veverka tak nad tou krásou jásala, že v existenci Pufodédru uvìøili i malí diváci. Máme o tom hmatatelný dùkaz. Po jednom pøedstavení nechala paní uèitelka dìti z družiny nakreslit, co se jim na pøedstavení nejvíce líbilo. Osmdesát procent dìtí malovalo Pufodédr. Tyèil se uprostøed výkresu vìtší než Jácíèek i stromy, v nejrùznìjších podobách, ale vždy s ptaèím pírkem na špici. Moc jsme pøemýšleli o tom, proè dìti kreslí právì Pufodédr, který byl na scénì pøítomen jen imaginárnì. Nebylo to proto, že si každý mohl 125

25

25. Divadlo a scénky

svobodnì nakreslit svùj vlastní Pufodédr, tak jak si ho pøedstavoval jen on, a nikdo mu nemohl øíci: „Nakreslil jsi to špatnì, tak to nebylo!“? Nevím, pravda však je, že dìti mìly kreslit to, co vidìly. Znamená to tedy, že imaginární Jácíèkùv Pufodédr se stal pro dìti vìcí reálnou. Na ostatních kresbách bylo zajímavé, že dìti kreslily vše, co bylo na jevišti zastoupeno jen náznakem, jako skuteènost. Hájovna (stejnì jako les) vytvoøená vypravìèi, kteøí mìli k dispozici jen velké barevné šály. To byl na obrázcích pìkný domeèek s kvìtináèem na oknì a se záclonkami. Les byl vìtšinou nakreslen tak, jak jej dìti kreslí, byly to konvenèní smrèky. Jenomže místo kmenù jim pod vìtvemi trèely dvì nožièky. Byl to pøece je živý les. A Jácíèek? Mìl na všech kresbách dvì pìknì dlouhé uši. Jak by také ne, byl to pøece zajíc a jako takového ho dìti na scénì vnímaly, i když ten nᚠmìl jen støapaté vlasy. Vidíte, jak bohatá je dìtská pøedstavivost. A my ji tak èasto podceòujeme. Stavíme na scénu realistické kulisy a oblékáme dìti, pøedstavující zvíøátka, do neprodyšných kombinéz s kulièkami a oušky. A pøece nezáleží ani tak moc na tom, co má dítì na scénì obleèeno, ale jak opravdovì a pøesvìdèivì jedná.      Nìkdo si mùže položit otázku: „A jaký to má smysl hrát si s dìtmi na „JAKO“ a nutit je vymýšlet scénáøe? Odpovìdí je nìkolik: a) Dìti mají prostøednictvím scénky vyjádøit svùj názor na nìkteré problémové situace a mezilidské vztahy. Mohou vyjádøit svou pøedstavu a nastínit své øešení. Prostì vyjádøit svùj postoj. b) Je to pøíležitost, jak se uèit pøekonávat trému a uèit se mluvit pøed vìtší skupinou lidí. c) Dìti mohou uplatnit v plné míøe svoji fantazii. Je to vynikající cvièení tvoøivosti. d) Dìti rády karikují dospìlé, zvláštì autority a vzory. Je to pøíležitost pro nás, abychom se dozvìdìli, jaký na nás dìti mají názor, jak nás vidí a vnímají. Bývá to nìkdy i dost nepøíjemné. e) Je to vynikající výchovný prostøedek. Když chceme, aby si dìti vyzkoušely nebo nacvièily nìkteré dovednosti z oblasti aplikované sociální psychologie (zpùsoby odmítání, prosazování, vyjednávání). f) Když se v kolektivu nìco dìje a je potøeba „vyèistit vzduch“ nebo „vyprat prádlo“. Staèí zadat dìtem vhodné téma a zbytek už pùjde sám od sebe. Ale pozor, je to trochu nebezpeèné a chce to mít urèitou zkušenost. g) Je to velice dobrá zábava, dìti se obvykle do pøípravy scének zaberou a èasto se stává, že si samy øeknou o èas, který jim pøi pøípravách chybí. h) Je to druh práce, kde mohou spolupracovat ti nejstarší s tìmi nejmenšími. Následující text jsem získal pøed mnoha lety, už si nepamatuju jak. S dìtmi jsme ho hráli mnohokrát a vždy mì dokázaly pøekvapit jeho zpracováním. Pokaždé to byla legrace. Zkuste si ho zahrát s dìtmi nebo na Letní škole. Vymyslete si nìkolik omezujících podmínek pro všechny skupinky stejných a urèete si èas na zpracování. Uvidíte, že to bude bezvadné. 126

Z pohádky do pohádky vypravìè: Proslunìným lesíkem šla Karkulka s Jeníkem. Karkulka: Horko jako v skleníku je dnes, viïte Jeníku. Jeník: To už je tak na tom svìtì, znaèné horko bývá v létì. V zimì zase snìží. Ba, ba. Vypravìè: Náhle co to, Ježibaba! Kde se vzala, kdo to ví? Ve køoví si hoví! Ježibaba: Já si hovím protože, babka bìhat nemùže. Karkulka: Hezky se nám tady plká, jenže já mám potkat vlka. Holub: Vlku! Vlkùùù! Vypravìè: Na doubek usedl holoubek, peèlivì upravil køidélka, pak zapìl z plna hrdélka. Holub: Vlkùù, vrkùù, vlkùù. Vlk: Bodejž bys už ptáku zmlk! Já jsem tady, já jsem vlk! Pøibìhl jsem bych vás snìd, upøesním to, na obìd. Upeèe vás babka má, s èesnekem a jabkama. Jeník: Chci ti øíci jenom tolik, že mám prstík jako kolík. Nestaèil bych jako pokrm, radìj si mì babo vykrm! Ježibaba: Dej mi pokoj Jeníèku! Neotravuj babièku! A ty vlku jakbysmet, nemám èas, ètu Mladý svìt. Vlk: Slušná Ježibaba neète! Vyzývám vás, babo, peète!!! Ježibaba: Vy jste vlku jako malý! Peète si sám, já ètu Sally. Vypravìè: Pak už Ježibaba mlèí, jsou jen slyšet náøky vlèí. Vlk: Aúú, aúú, aúú, úúú! Nebaví mì jísti sám Jendy ani Karkulky, tak si dneska natrhám tyhle lesní bobulky. Mòam mòam,…!! Aúúúúúúú… (zdechne) vypravìè: Chachacha.... Uèí se i v škole pomocný, co dokáže rulík zlomocný! Holub: Vlkùù, vlkùùù. Ježibaba: Cos to snìd? Holub: Vlkùùù, vlkùùù. Ježibaba: ... na obìd? Jedovaté bobule, teï mᚠbøicho nadulé!! Nebudeš Karkulkám, to øíkám já ti, vícekrát už jejich Jeníky žráti. Vypravìè: Naše báseò konèí tady. Dobøe konèí, to jsme rádi! Karkulka i s Jeníkem, dodnes chodí lesíkem. Zachránil je Mladý svìt... á propos Všichni: …už si ho èet’? Námìty a nápady pro divadlo a scénky mùžeme hledat v dìtských knížkách, v bìžném životì a nebo prostì necháme pochodovat svoji fantazii. Nezapomeòme, že v dìtských scénkách a divadelních pøedstaveních je možné všechno! Dìti vnímají realitu svìta jinak než dospìlí a podle toho ji pøevádìjí do dramatické podoby.

26. O dìtské tvoøivosti Kapitolu o tvoøivosti jsme zaøadili proto, že výtvarná èinnost patøí neodmyslitelnì k dìtským aktivitám. Kapitola by mìla také pomoci jako námìty pro práci na kronice. Èást vìnovaná dìtskému divadlu slouží jako pomùcka pøi pøípravì kulturních programù. Co je tvoøivost O tvoøivosti se hodnì v poslední dobì mluví, což je dobré znamení. Pøinejmenším se tím naznaèuje, že je tøeba uèit èlovìka schopnosti reagovat na životní situace novì, nešablonovitì. Zrychlení, které probíhá pøed našima oèima, napovídá nìco o zrychlení pøíštím, ke kterému teprve dojde. Jak èlovìk obstojí, jak dokáže zvládnout tempo, které sám rozpoutal a které chrlí takové množství poznatkù, že to pøekraèuje naši možnost je registrovat? Nevymyslí si z nìjakých racionálních dùvodù zkázu svìta? Tyto úvahy zamìstnávají nejen spisovatele sci-fi románù, ale i seriózní vìdce a pedagogy. Zdá se, že èlovìk bude nucen hodnì pracovat na sobì samém a osvojit si zejména vlastnosti, které mu bezpeènì dovolí ovládnout pøírodu, vìdu a sama sebe. Kromì vyspìlé odpovìdnosti, která bude muset vytlaèit sobectví, touhu po moci a jiné nectnosti, mu jistì ukáže cestu z bludištì i tvoøivost.

Proè právì tvoøivost? Protože ta ho uèiní pánem nad nepøedvídatelným a vytrhne jej z fatalismu, jímž je nìkdy provázen vìdecký a technický pokrok. Tvoøivost je vlastnost výhradnì lidská, proto schopná usnadnit pøechod k vyššímu stadiu naší existence. Mùžeme øíci, co dìlí tvoøivého èlovìka od netvoøivého? Mezi tvoøivé vlastnosti se poèítá napøíklad citlivost k vlastnímu zážitku a k vlastní práci, umìní setrvat ve stavu koncentrovaného vnímání, vnitøní pohyblivost, schopnost pøeskupovat a mìnit vztahy mezi vìcmi, vytváøet rychle syntézu smysluplnì (aby to odpovídalo okamžitým podmínkám) organizovat, dávat situacím formu... Všechny tyto vzácné schopnosti jako by byly vystøiženy z programu, který si uložila výtvarná výchova – a pøeci se týkají tvoøivosti v obecném slova smyslu, ne tedy

jen výtvarné, ale i té, která se projevuje v myšlení a jednání, ve vìdì a øízení, v každém povolání. Mezi myšlením a prací,  mezi øešením technickým a umìleckým, mezi civilizací a kulturou je asi víc vztahù a podobností, než dnes tušíme. Inteligence tvoøivého èlovìka má komplexní charakter a v souladu s prací L. L. Thurstona mùžeme vyèlenit tyto faktory inteligence: – dokonalé vnímání jevù – pøesné pozorování faktù – výborný postøeh                 – syntéza zkušeností – komplexnost øešení – globální pøístup k øešení problémù – hluboká koncentrace – zamìøená pozornost – tvorba hypotézy – divergence myšlenkových procesù – stochastické myšlení – horizontální i vertikální i v neurèitosti myšlení – variantní pøístup     – úspornost v myšlenkových procesech – abstrakce                    – orientace na symbolické ekvivalenty – vnímání možných    – dokonalé usuzování analogií – chápání vztahù       – pochopení situace – pohyblivá pozornost    – sebevìdomí Co z toho však vyplývá pro výchovu? Co jiného, než že musí ve všech oborech a všemi prostøedky pøimìøenými konkrétnímu dìtskému vìku rozvoj tvoøivosti podporovat, aniž ovšem od dìtí žádá víc, než je zdrávo žádat, a aniž ruší soustavný rùst pøedstav, které dítì o viditelném svìtì a o neviditelných vztazích má. Tvoøivost není totéž co hra ani se nedá ztotožnit s fantazií, aèkoli obojí spolu organicky souvisí. Má co dìlat s myšlením, ba i s logikou, s chováním – je zkrátka vázána pøímo na lidskou osobnost. Výtvarná èinnost je tvoøivá sama sebou – svou podstatou. Stejný úmysl (napø. namalovat, jak to vypadá na pouti) pøinese u rùzných dìtí vždy velmi rùzné výsledky. Všechny jsou svým zpùsobem správnì, úkol nepøedpokládá jedno øešení. Pøi posouzení výsledkù lze dobøe rozeznat, co vzniklo jako pouhé napodobení nebo z matné vzpomínky, v èem se odráží podrobná znalost vìci, co má neobvyklosti v prostorovém øešení, co svìdèí o schopnosti zosobnit vidìné i poznané. Je možné, že souvislost mezi výtvarnými schopnostmi, mezi tvoøivým øešením problémù, které je tøeba výtvarnì zvládnout, a rozumovými schopnostmi není tak velká, jak se nìkteøí zastánci „výchovy k tvoøivosti“ domnívají. Znamená to tedy, že tvoøivì myslet v matematice a tvoøivì jednat se štìtcem a barvou spolu pøíliš úzce nesouvisí. To však nic nemìní na tom, že tvoøivost znaènì pøispívá k hodnotì každého jednotlivce a je vlastností, která pohání vpøed spoleèenský vývoj. 127

26

26. O dìtské tvoøivosti

Mezi tvoøivostí a pedagogickým vedením je ovšem mnoho vztahù, mnoho metodických možností. Zjednodušenì by se dalo øíci, že vychovávat k tvoøivosti znamená sestavovat i ty nejobvyklejší úkoly tak, aby v nich byl obsažen nìjaký problém, oøíšek, pøekážka, pøedpoklad k duševní práci. Vhodnost, únosnost a míru „problému“ dovede ovšem posoudit jen dobrý a zkušený vychovatel. Uskuteènit se Optimální podmínky tvoøivého rozvoje schopností tvoøivého subjektu vyžadují vytvoøit prostor umožòující realizovat: – volnost v èinnosti   – provokativní podnìty – informacemi pøesycené – invenènì aktivní prostøedí prostøedí  – pružnou organizaci        – kritickou nároènost – existenèní jistotu          – stabilitu prostøedí – ocenìní tvoøivého – maximální toleranci výkonu Vnímání, pøedstavivost a myšlení tvoøí trojici duševních funkcí, se kterými se ve výtvarném projevu dítìte poèítá, které jej prakticky umožòují, ale zároveò se jím samy obohacují. „Kdo kreslí, uèí se vidìt,“ øíkávali staøí mistøi a mysleli tím, že kreslící je nucen lépe se dívat na vìc, kterou kreslí, a také o ní uvažovat. Vìdomí o vztazích mezi vìcmi roste u dìtí pomalu, ale organicky. Poznání a vìdìní má právem osobitý charakter. Starý spor o to, co patøí do vzdìlání a co je v nìm zbyteèné, øešíme nyní tak, že kromì závazných obecných vìdomostí uznáváme i plnou oprávnìnost tìch, které si èlovìk sám osvojil. Teprve tak se èlovìk uskuteèòuje, stává se tím, èím je – jak to žádal Komenský a pøed ním antiètí filozofové. K sebeuskuteènìní nedochází nìjakou koncentrací vùle a obrácením do sebe sama. Spíše tím, že se promítáme svými city, zájmy a poznávacím úsilím do svého okolí a jaksi „se v nìm vidíme“, rozeznáváme sami sebe a zároveò upevòujeme svoji osobnost vedle osobností druhých. Cest a cestièek k sebepoznání a seberealizaci je celá øada. Výtvarná èinnost je jednou z nich a není nejménì úèinná. Vše tu probíhá napolovic ve høe – takový zpùsob stavìní mostù ke svìtu je velmi vábný a úèinný. Poznáváme, hodnotíme a máme rádi. Malé desatero pro výtvarnou výchovu 1. Snažme se chápat výtvarný projev dítìte v souvislosti s celou jeho psychikou, s jejími obecnými funkcemi (vnímání, myšlení, pøedstavivost) a ménì s ohledem na vìk dítìte. Je naší povinností respektovat zvláštnosti dìtského zobrazení skuteènosti, nevidìt v nich nesprávnosti a chyby jen proto, že dítì kreslí zásadnì jinak než dospìlý. 2. Všechno, co dítì nakreslí, namaluje nebo jinak vytvoøí, bereme vážnì. Chraòme se podceòování a ironie, zrovna tak jako pøeceòování a pøílišné chvály. 3. Dìtský projev má pouze tehdy plnou hodnotu, jestliže není napodobením nebo není pozmìnìn zásahem dospìlého. Nikdy neopravujme a nevytýkejme nedostatky. 128

4. Každé téma, které si dítì najde, je zajímavé – nejen to, které se nám líbí, které zadáme. Objevná práce dítìte zaèíná právì u výbìru toho, co bude kreslit. Ve volbì námìtu se projeví to, jak dítì prožívá svùj svìt. 5. Ne každá kresba nebo výtvor musí pøedstavovat nìco urèitého z pøedmìtného okolí dítìte. Dìtská pøedstavivost èasto pøedèí zobrazovací schopnosti. I tvary, které nechápeme, mohou pro dítì nìco znamenat. 6. Kreslení a malování nejsou samy schopny uspokojit dìtskou vyjadøovací potøebu. Je mnoho výtvarných technik. Spojování, vytrhávání, kladení, konstruování, ale i samo vyhledávání zajímavých tvarù má veliký význam. 7. Dítì je nejlepším správcem svého majetku a brzy se nauèí udržovat si vìci v poøádku. Mùžeme mu to usnadnit tím, že mu vyhradíme prostor pro ukládání vìcí a nástrojù. 8. Sledujeme vývoj dìtí. Archiv kreseb potìší i po letech. 9. Dìtská pøedstavivost a schopnost pøetváøet skuteènost ve výtvarnou formu potøebuje vzpruhu. Dostatek podnìtù, informací a knížek. 10. Jestliže platí, že výtvarná èinnost a její dobrý vývoj jsou obrazem celé výchovné atmosféry a dobré pohody, pak se kreslení, malování a jiné výtvarné techniky nemohou stát povinností, ale zajímavou zábavou. Hra a práce jsou v nich spojeny v té nejlákavìjší podobì. Zásobárna Práce s kolektivem dìtí se neobejde bez materiálního zázemí. Pøitom víme, že každý kolektiv nemá svoji vlastní klubovnu, kde se mùže zabydlet. Ale vedoucí hledá, vynalézá. Má své jistoty v zásobárnì nápadù a materiálù. Nìkdy to jsou bohaté kartotéky, jindy malá krabièka nápadù,  skladištì materiálù ve skøíni nebo na polièce, v kufru, koši, prostì kde se dá. V zásobárnì panuje klid a øád, pøehled – staèí jen sáhnout, pro co potøebujeme. Zásobárna pro výtvarnou práci je skladištìm pro vše malované, kreslené, vyrábìné. Víme, že výtvarné vyjádøení je pro dìti jedním z nejpøirozenìjších, nejdùležitìjších a nejvíce používaných prostøedkù. Pøipomeòme si tedy nìkolik základních poznatkù o materiálech, se kterými pøi výtvarné èinnosti nejèastìji pracujeme.

26. O dìtské tvoøivosti

Balicí papír v arších nebo rolích. Je rùzných kvalit. Kreslí se vždy na hrubší stranu. Vhodnìjší je papír silnìjší s drsnìjším povrchem. Hodí se pro kresbu tužkou, uhlem, barevnými køídami, vodovkami a temperami. Má jednu psychologicky neocenitelnou pøednost: je to jenom balicí papír a dítì má pocit, že se nemusí bát pracovat – kazit. Odpadá strach z èisté plochy lepšího a dražšího papíru a výsledek bývá uvolnìnìjší. Kreslicí ètvrtka – rýsovací kartón. Oba druhy patøí k typu, který se oznaèuje jako karton nebo polokarton. Jsou silnìjší než balicí papír a prodávají se ve formátech A4 až A1. Pro práci jsou nejvhodnìjší formáty A2 až A4. Pastelový karton. Jsou to papíry v síle kreslicí ètvrtky a jsou barevnì tónovány (šedá, béžová, èervená, èerná, zelená, rùžová, žlutá). Jsou vhodné pro suché techniky, protože hodnì sají vodu a kroutí se. Ostatní papíry – kanceláøské papíry. Hodí se na skládaèky, kresbu tužkou a tuší. Barevné papíry do kopírek se hodí na koláže a kreslení tužkou a tuší. Mají tu výhodu, že jsou barevnì výraznìjší nežli klasické barevné papíry.

Uhel. Používá se pro zvládnutí velké plochy. Prodávají se dva typy: pøírodní uhel (je vlastnì zuhelnatìlé døevo) a umìlý (je lisovaná smìs uhelného prachu, døevìného uhlí a grafitu). Hodí se pro práce, které nechceme dlouho uchovávat. Pokud si chceme práci uhlem schovat nebo vystavit, je potøeba výkres fixovat pøípravkem FIXATIV. Fixy. V souèasné dobì ve velké oblibì. Mají mnoho pøedností a hodnì nedostatkù. Pro výtvarnou práci nejsou pøíliš vhodné. Obrázky pùsobí umìle a nepøirozenì. Barevné tužky – pastelky. Jsou pøechodem mezi kresbou a malbou. Protože jsou barevnì málo výrazné, používají se na malé formáty. Svádìjí dìti k titìrnostem a detailnímu vypracování námìtu. Progresa jsou vlastnì silnìjší pastelky. Dovolují zvládnutí vìtší plochy a jsou i barevnì výraznìjší (širší stopa). Barevné køídy (též suchý pastel) pøedstavují univerzální techniku pro zvládnutí velké plochy. Jsou snadno technicky zvládnutelné a barevnì výrazné. Barvy se nechají kombinovat a rozmývat. Jejich vzájemným mícháním a pøekrýváním dosáhneme bohaté barevnosti.  Hodnì špiní, a proto je potøeba obrázky fixovat (FIXATIV nebo rozmývat mlékem). Mastný pastel (olejové køídy a voskovky) se blíží vlastnostmi pastelkám a progresùm. Je vhodný spíše pro zvládnutí menší plochy, protože je ménì barevnì výrazný. Dají se však použít k dalším technikám (barevná vosková kresba apod.). Vodovky (akvarel) jsou nejznámìjší a nejpoužívanìjší technikou. Pro dìti je akvarel zvládnutelný na menších formátech (maximálnì A3). Je potøeba nacvièit správnou techniku (míchání barev a používání množství vody).

Staré èasopisy a noviny. Hodí se hlavnì pro vytváøení koláží a jako výplòový materiál pro trojrozmìrné práce. Nežli je odnesete do sbìru, prolistujte je a použitelné obrázky založte.

Tempera je technika podobná akvarelu, ale dává nám možnost zvládnout i veliký prostor. Používají se silnìjší štìtce (ploché od 10 výše). Tempery mají tvrdší barvy než akvarel, ale umožòují snadnìjší míchání.

Krabice a krabièky. Hodí se pro tvorbu loutek a rùzné konstrukce. Rozøezané na díly se využijí jako podložky pro kreslíøe nebo pøi vyøezávání, jako podklad pro koláže a stavby.

Tuš je technika pro vyspìlejší kreslíøe. Pøi práci se používá pero, døívko nebo štìtec. Velice èasto se kresby vybarvují vodovkami (kolorovaná kresba). Nemusíme vždy kreslit pouze èernou tuší. Jsou k dostání i barevné tuše v základních barvách. Barevné tuše mají malou krycí schopnost!

Tužky. Pro kreslíøské úèely nejlépe vyhovují mìkké tužky: k jejich znaèení se používá symbolù H a B. Tužky oznaèené H mají tuhu tvrdší, která se hodí k rýsování (H až H6). Pro kreslení používáme tužky oznaèené B (B až B6). Pro školní tužky se používá zjednodušené znaèení èíslem 1, 2 a 3 (nìkdy HB1, HB2, HB3). Pro kreslení použínáme tužky tvrdosti 1 a 2, pro rýsování tvrdost 3.

Kreslíøské potøeby. Kromì pera se nechá kreslit a malovat vším možným. Z pomùcek mùžeme použít rákos, døívka a vìtvièky, nastøižený kartón, hadøíky, houbièky atd. Potravinové barvy používáme ke kolorování papírù a dalších materiálù. Pozor! Èasem blednou.

129

26

26. O dìtské tvoøivosti

Štìtce volíme podle používané techniky. Vlasové štìtce (jsou èíslovány 1 až 14) se používají na vodovky a tuš, na rozmývání menších ploch a jemnìjší práci. Štìtce štìtinové (ploché) se používají na tempery a olejové barvy (znaèí se èíslem 1 až 22). Èíslo znaèní je vlastnì síla stopy v milimetrech. Lepidla. V dnešní dobì je velký výbìr lepidel a záleží na zkušenostech vedoucího, které dìtem doporuèí. Nejvhodnìjší je snad nejdéle vyrábìný HERKULES – je použitelný snad na všechno, nemá dlouhou dobu zasýchaní a pøíjemnì se s ním pracuje, nechá se i pomìrnì snadno umýt (z dìtí i ze stolu). Ménì vhodná až nevhodná jsou lepidla obsahující organická rozpouštìdla a látky dráždící pokožku a sliznice (od KANAGONu po vteøinová lepidla). Velice vhodné jsou i polyakrylátové disperze (SOKRAT apod.), nevýhodou je špatná umývatelnost. Hadøíky. Jsou ideálním materiálem pro trojrozmìrné výtvory a koláže. Jejich hlavní pøednost spoèívá v možnostech zpracování, barevnosti a mnohotvárnosti struktur a vlastností.

Vlny a provázky. Velice oblíbené materiály na všechno možné od provázkových kreseb a maleb, pøes koláže až po bambuláky (nestvùrky z bambulí). Kùže – pomìrnì drahý a tìžko dostupný materiál. Je velmi oblíbený pøi vytváøení odìvních doplòkù a pøívìškù. V kombinaci s textilem a korálky dokážou dìti vytvoøit neuvìøitelnì krásné pøedmìty. Pøírodniny. Bìhem roku nasbírané kamínky, šišky, kùra, skoøápky oøechù a pecek, nìkteré plody, sušené kvìtiny a trávy, døevìné špalíèky, prkénka, dýhy a vùbec všechno se mùže hodit. Dráty a plíšky se použijí k vytváøení koster nebo k samotné práci na objektu. Peøí je také velmi oblíbený zdobicí a dotváøecí materiál. Pozor na alergiky (alergie na peøí a roztoèe). Modurit je v dnešní dobì drahá záležitost. Dìti s ním velice rády pracují. Pøi jeho zpracování hrozí nebezpeèí sklouznutí ke kýèi (rùžièky, prasátka pro štìstí, disneypotvory apod.). Plastelíny používáme spíše pro práci malých dìtí. S vìtšími dìtmi používáme plastelínu k vytváøení forem pro sádrové odlitky. Materiálù pro výtvarnou výchovu je mnohem více – pøedešlý výèet je jen orientaèní a obsahuje nejpoužívanìjší materiály a techniky. Formáty papíru: (údaje v mm) A4    210 × 297         B4    250 × 353 A3    297 × 420         B3    353 × 500 A2    420 × 594         B2    500 × 707 A1    594 × 840         B1    707 × 1000 A0    840 × 1188      B0    1000 × 1414

130

27. Vycházky a výlety Vycházky a výlety patøí bezesporu k mezi neobvyklejší èinnosti dìtského kolektivu. Vycházkou rozumíme procházku trvající maximálnì dopolední nebo odpolední program. Výletem pak celodenní program. Oba programy vyžadují pøípravu, aby mìly programovou náplò a tím nìjaký smysl. Není nic horšího, nežli jít s dìtmi na vycházku proto, abychom zabili èas. Na zaèátku kapitoly pøijmìte jednu praktickou radu. Nepoužívejte názvy vycházka a výlet. Slovo vycházka radìji nahraïte oznaèením výprava nebo expedice, popøípadì prùzkum (výprava za jarem, geologická expedice, prùzkum kopce Slamìòáku). Místo slova výlet radìji požívejte „vejšlap“, „celodenka“ nebo putování. Proè? Nìkteré dìti mají špatné zkušenosti s rùznými rodinnými podniky, které se nazývají výlety èi vycházky a samotné slovo v nich vyvolává nevoli. Krom toho jiný název je urèitì lákavìjší – pokud si ho nepokazíte. Vycházky …nám dávají pøíležitost k poznávací a vzdìlávací èinnosti. Záleží jen na vedoucím a dìtech, jak budou nápadití. Jako inspiraci pøedkládáme nìkolik možností: – výprava do hájovny (vyprávìní o pøírodì, lese a životì zvìøe), – výprava za záhadou povìsti o ... (je øada místních povìstí a pohádek),

– výprava za ... (motýly, ptáky, kvìtinami, vánoèním stromkem pro zvíøata...), – expedice za životem ve vodì (v lese, na poli, ...), – geologická expedice (poznáváme vznik zemì a našeho kraje), – expedice za hasièskou minulostí, – expedice za historií kraje, – expedice za zajímavou osobností (malíø, spisovatel, horolezec, cestovatel...), – prùzkum okolí (hradu, kopce, vesnice, mìsta...), – prùzkum, co dokázalo jaro (co dìlá pøíroda na podzim...), – výprava za sbìrem (kaštanù, léèivek, borùvek...). Je dobré mít do zásoby pøipraveno nìkolik námìtù pro vycházku. Urèitì se vám hodí, když budou mít dìti „svùj den“ a prostì nebudou schopny soustøedìné práce. Hodí se, i když budete mít „svùj den“ a nebudete schopni kvalitního výkonu. Takový je život. Výlety vyžadují podstatnì delší a svìdomitìjší pøípravu: – vyhledat trasu a podle mapy spoèítat kilometry, – sestavit èasovou osu (v kolik hodin kde budeme), – pøipravit obsahovou náplò, – jsou nìjaká nebezpeèí nebo nìco, co mùže selhat? – pøipravit hry na pøestávky, – vymyslet stravování, – vyhledat autobusové a vlakové spojení (zajistit jízdenky a slevu), – udìlat rozpoèet akce a sehnat peníze, – vèas informovat instruktory a zástupce (pokud je budeme potøebovat), – rozdìlit úkoly a povinnosti, – vèas namnožit dìtem informace s návratkou od rodièù, – vèas dát dìtem pøesné propozice (nezapomenout na vhodné obleèení a vybavení), – vybrat peníze, – zajistit vstupenky do ... (ovìøit, zda mají otevøeno), – v pøípadì špatného poèasí pøipravit náhradní program, – zkontrolovat lékárnièku, – nakoupit (nebo si pùjèit) potøebný materiál. Nìkolik praktických rad: – v pøípadì, že se chystáte èást cesty absolvovat vlakem nebo autobusem, je výhodnìjší jet z místa srazu do místa zaèátku pochodu; vracet se potom mùžete v klidu, protože vás nebude honit jízdní øád, – pøi sestavování èasové osy poèítejte s èasovou rezervou; doporuèuje se minimálnì 5 minut na jednu hodinu plánovaného pochodu, – každých 4 až 5 kilometrù naplánujte oddychový èas s jednoduchým programem, – tempo pochodu plánujte podle nejslabších (nejpomalejších) úèastníkù, 131

27

27. Vycházky a výlety

– èasovou osu naplánujte tak, aby mohla akce probìhnout v klidu a pohodì, – pøipravte si zásobu her (do vlaku, èekání na nádraží nebo prùvodce, na pøestávky k odreagování, pro pozvednutí nálady, ...), – pokud se budete vracet vlakem nebo autobusem, poèítejte s tím že vám mohou ujet; informujte rodièe i o náhradním pøíjezdu (pøijedeme v 16.30 hodin, ale pokud spoj nestihneme tak vlakem v 18.10 hodin), – pøi srazu dìti zkontrolujte, zda mají odpovídající vybavení; tìžko budete v lese shánìt pláštìnky až v okamžiku kdy zaène pršet, – chcete-li pøi cestì vaøit v kotlíku, nezapomeòte, že se oèoudí a budete je muset do nìèeho zabalit (hrozí poplatky za èištìní odìvù zamazaným kolemjdoucím èi èištìní hromadných dopravních prostøedkù). Pøipomínka na závìr kapitoly: Organizujte výlety pokud možno co nejèastìji. Spoleèné pobyty upevòují kolektiv a napoví vám hodnì o skuteèných osobnostních kvalitách jednotlivcù (nejen dìtí). Nepoèítejte s tím, že na zaèátku bude chodit na výlety hodnì dìtí. Pokud ale budou výlety dobré, rychle se to roznese a poèet úèastníkù se zvýší. Nejdùležitìjší nakonec I když pøijde na sraz jen jedno dítì, absolvujte s ním plánovaný program, zaslouží si to. Stoupne vaše hodnota v dìtských oèích! 

132

28. Dokumentace kolektivu Administrativa – to je pøíšerné slovo, strašák. Papíry a papírování, hodiny strávené suchou, nudnou a neubývající prací. Nebo jak to vlastnì je? Co všechno patøí k povinné dokumentaci kolektivu? Dokumentaci, kterou vedoucí kolektivu vede, mùžeme rozdìlit na dvì skupiny:  A) povinnou – ze zákona nebo pravidel sdružení B) nepovinnou – pomocnou Na prvním místì každý kolektiv, který má právní subjektivitu, musí vést hospodáøskou dokumentaci. To znamená vést úèetní doklady o svém hospodaøení. Touto problematikou se zde zabývat nebudeme. Jednak je to téma velice obsáhlé a jednak by to ani nebylo úèelné, protože každý právní subjekt má svého hospodáøe. Nám bude staèit, když budeme vìdìt, že tato dokumentace je povinná – urèená pøímo zákonem. Pro nás, kteøí pracujeme pøímo s dìtmi, je dùležitìjší vìdìt, jakou povinnou dokumentaci musíme vést my: A) Povinná dokumentace kolektivu: 1) Pøihláška a evidenèní karta èlena je dùležitý dokument, který slouží novým mladým èlenùm a jejich rodièùm k získání prvních informací. Jsou na ní uvedeny nutné osobní údaje èlena, potøebné pro èlenskou evidenci. Pøihlášku vyplòuje èlen nebo jednatel SDH a èlen ji jen podepíše. Vlastnoruèní podpis èlena je nezbytný, nebo souèasnì podepisuje prohlášení, kterým se zavazuje k dodržování Stanov a kterým dává souhlas ke zpracovávání svých osobních údajù správci Sdružení hasièù ÈMS. Na základì pøihlášky se vydává prùkaz mladého èlena SH ÈMS. 2) Èlenský prùkaz SH ÈMS a pøíloha k ÈP pro mladé hasièe Èlenský prùkaz SH ÈMS je dokladem pro každého èlena o pøíslušnosti k èlenské základnì SH ÈMS. Na titulní stranì je uvedeno èíslo èlenského prùkazu, datum vystavení prùkazu, razítko a podpis zástupce OSH. Ve spodní èásti je uvedeno jméno a pøíjmení, rodné èíslo èlena a datum vzniku èlenství. Pravdivost údajù potvrzuje èlen svým podpisem. Na zadní stranì je ponechán prostor pro záznamy o dosažené kvalifikaci a odbornosti v PO. Druhá kartièka

stejného provedení obsahuje oboustrannì záznamy o placení èlenských pøíspìvkù. Pro mladé hasièe je možné zakoupit pøílohu k èlenskému prùkazu. Na této pøíloze jsou uvedeny informace o èlenovi, souhlas rodièù, zdravotní údaje èlena a získané výkonnostní tøídy, odbornosti a specializace. Náležitosti, bez kterých je èlenský prùkaz neplatný: Razítko OSH, které èásteènì pøekrývá pravý dolní roh fotografie, fotografie zachycující aktuální podobu èlena, podpis èlena a záznam o zaplacení èlenského pøíspìvku. 3) Registraèní list kolektivu Obsahuje základní údaje o kolektivu (jmenný seznam, poèty družstev), o vedoucím kolektivu a o vedoucích a instruktorech družstev (jejich kvalifikaci, kontaktní údaje). Registraèní list vyplòuje vedoucí kolektivu. List je jedenkrát uložen u zøizovatele (SDH), jedenkrát u OSH a jedenkrát v archivu kolektivu. Vyplòuje se vždy k 1. 1. 4) Evidence èlenù kolektivu – zápisník vedoucího: Tuto evidenci je nejlepší vést formou kartotéky. Výhoda kartoték spoèívá hlavnì ve snadné možnosti doplòování a vyøazování listù, øazení a pøenosnosti. Soubor informací by mìl obsahovat: jméno a pøíjmení, bydlištì, telefon, údaje o èlenství, rodné èíslo, zdravotní údaje, zdravotní pojišovnu a èíslo pojištìnce, spojení na rodièe a další pomocné údaje. Pøílohou evidenèního lístku èlena kolektivu by mìl být i písemný souhlas rodièù s èlenstvím ve sdružení. Jednou roènì je vhodné údaje aktualizovat – nejèastìji se mìní údaj o zdravotním stavu. Podobu evidenèních lístkù a zpùsob evidence si každý vedoucí urèí sám podle svých zkušeností a potøeb. Staré evidenèní lístky nevyhazujeme! Budete se divit, k èemu všemu budou tyto údaje užiteèné – tøeba budete potøebovat pomoc. 5) Evidence docházky na schùzky a akce kolektivu je dùležitou souèástí života kolektivu. Používá se hlavnì pro pøehled aktivity jednotlivce a jeho hodnocení, jednak je to ukazatel zajímavosti èinnosti (když je docházka vìtšiny dìtí pravidelná, znamená to, že práce kolektivu je dobrá – když docházka slábne, svìdèí to o opaku). Evidence docházky je dùležitá i pro dokladování skuteènosti, že dítì ten den opravdu bylo nebo nebylo na schùzce. Doporuèený zpùsob: Pro pøehlednost je nejlepší použít evidenèní tabulku na volném listu. Tento zpùsob má výhodu ve snadné vystavitelnosti (na nástìnku) a snadné archivaci. Údaje v tabulce 133

28

28. Dokumentace kolektivu

musí být jednoduché a srozumitelné napø.: P = pøítomen, O = omluven, N = neomluven. Je vhodné poznamenat si i døívìjší odchody. 6) Plány èinnosti jsou  oblastí, která je zatracovaná a opomíjená – neprávem! Plánování, pokud si na nìj zvykneme a budeme ho používat, nám ušetøí mnoho èasu a práce. Sestavování plánù musí mít posloupnost: l celoroèní – rámcový plán: sestavuje se po mìsících, v heslech a bez termínù           l mìsíèní – rozpracovává celoroèní plán do jednotlivých schùzek, s termíny konání a rozdìlením úkolù l pøíprava na schùzku – vychází z mìsíèního plánu, zadává jednotlivé úkoly Pøípravu na schùzku vypracujeme s pøedstihem, aby dìti a dospìlí vìdìli, jak se na schùzku pøichystat a co si vzít s sebou. Není nic horšího, než když pøijdeme na schùzku a teprve tam se rozhodujeme, „co budeme dìlat“. Nezapomeò na podíl dìtí pøi sestavování plánù èinnosti!!!  7) Kronika kolektivu je pro èinnost kolektivu jedním z nejdùležitìjších dokumentù. Je nositelem tradic oddílu, oživovaèem vzpomínek a hlavnì hmatatelným dokladem, že to opravdu bylo. Dobøe vedená kronika je nesmírným pomocníkem každého vedoucího. Tento dokument se stává souèástí rùzných ceremoniálù a dìti zbožòují ceremoniály. Nejvìtší odmìnou v kolektivu se mùže stát, že je èlen zapsán do kroniky. Vyznamenáním pak to, že mùže na kronice pracovat. Doporuèený zpùsob: Na základì dvacetileté zkušenosti doporuèuji vést kroniku na volných listech, má to nespornì více výhod než kronika vázaná. Hlavní výhody jsou: – na kronice mùže pracovat spoleènì nìkolik dìtí nebo družin, – volné listy jsou snadno vystavitelné, – pokud používáme jednotný formát (nejlépe A4) pro všechny dokumenty v kolektivu (tøeba evidence docházky), mùže se každý dokument stát èástí kroniky, – mùžeme použít libovolné výtvarné techniky a lepit cokoli, – zkažený list lze jednoduše nahradit, – dìti k takové kronice mají lepší vztah, protože si ji vytvoøí samy. Bylo by sice jednodušší jít do papírnictví a koupit nadepsanou vázanou knihu, do které staèí jen zapisovat, ale efekt je malý. Do kroniky nezapisujeme každou schùzku, ale jen vìtší a významnìjší události. Kronika je chlouba kolektivu! Uvidíte, co to s dìtmi bude dìlat, když vytáhnete staré kroniky kolektivu nebo až uspoøádáte vzpomínkové setkání bývalých èlenù kolektivu. B) Nepovinná dokumentace kolektivu 1) Bodovací systémy jsou pomocníkem sloužícím k motivaci. V tomto pøípadì je dùležitý nápad a fantazie. 134

Dobrý bodovací systém je nenahraditelný. Z tìch, které se nejlépe osvìdèily: – cílové známky – za každý dosažený úspìch dítì obdrží známku s bodovou hodnotou, – obrázkové skládanky – obrázek se skládá z tolika èástí, kolik je úkolù – dítì za splnìní úkolu dostane èást obrázku, kterou si nalepí, – náhrdelníky – za splnìný úkol jeden pøívìšek náhrdelníku. Dìti rády soutìží o to, kdo toho má více. Je to neuvìøitelný hnací motor pøi práci kolektivu. Musí být splnìna jedna podmínka. Vedoucí musí každou hru dotáhnout do konce, jinak dìti ztratí chu a zájem pøíštì soutìžit. 2) Archiv kolektivu je užiteènou souèástí dokumentace kolektivu. Jednak nám ukládá zákon archivovat hospodáøskou dokumentaci podle skartaèního zákona, jednak množství informací døíve nebo pozdìji budeme tøídit a uchovávat. Je dobré, když má archiv na starost jeden èlovìk delší dobu. Archiv, který èasto mìní správce, se stane brzy nepøehledným. Do archivu patøí také knihovnièka kolektivu. V knihovnièce by mìly být obsaženy metodické materiály, odborné knížky a knížky, které jsou zdrojem nápadù. 3) Kartotéky jsou samostatnou kapitolou, protože jejich užiteènost je nesmírná. Do kartoték se nechá uspoøádat cokoliv. Výhoda je také, že na tvorbì kartoték se mohou podílet i dìti. – kartotéka her   – kartotéka uzlù – kartotéka znakù státù a vùbec všeho možného! 4) Nástìnky jsou tradièní, zažité a velmi funkèní informaèní a reklamní prvky. Jednak nástìnka v klubovnì, která hlavnì slouží k vyvìšování informací pro èleny kolektivu, vyhlašování výsledkù a podobnì. Další nástìnku obvykle mívá sdružení na veøejných prostranstvích. I na této nástìnce by mìl kolektiv dát o své práci vìdìt. Jedna dùležitá vìc na závìr: pokud budeme mít na nástìnce hasièù své místo, musíme jeho obsah pravidelnì aktualizovat! Pokud tam bude stále stejná informace, lidé ji pøestanou èíst.

29. Kroniky … jsou odvìká bolístka dìtských kolektivù. Má smysl vést kroniky, nebo nikoliv? Odpovìï na tuto otázku je jasná – ANO! Kronika je nositelkou tradic a vzpomínek. To ovšem ocení kolektiv až po nìkolika letech své existence. Kroniky bychom mohli rozdìlit do tøí skupin: 1. Kroniky na nic 2. Kroniky vázané 3. Kroniky vedené na volných listech (ukázka) 1. Proè jsou na prvním místì uvedené „Kroniky na nic“? Protože takových kronik je snad nejvíce. Takováto kronika vypadá následovnì. Od dìtí se vyberou peníze. Nìkteré dítì pošleme do papírnictví, aby koupilo tlustý sešit a ten nadepíšeme hrdým nadpisem „KRONIKA“. Do sešitu potom dìláme zápisy druhu: „Dnes jsme se sešli v klubovnì. Chvíli jsme hráli hry a potom se uèili uzly. Jana s Michaelou vùbec nepøišly. Mirek spìchal domù, a tak schùzka skonèila o pùl hodiny døíve. Dnešní schùzka se nám líbila.“ Pro vylepšení vzhledu „kroniky“ povìøíme nejlepšího kreslíøe, aby doplnil tyto zápisy kresbou postavièek. A je to! Takto asi postupovat nebudeme. To není kronika ale pseudodeník. Kronika by mìla být pýchou každého kolektivu. Na první pohled by mìlo být vidìt, jakou a jak pestrou èinnost kolektiv vykonává. Práce na kronice by mìla být pro dítì odmìnou a ne nechtìnou povinností. 2. Kroniky vázané jsou kroniky, které se vytváøejí do koupené vázané knihy, které se prodávají jako „KRONIKA“. Jsou pomìrnì drahé a ponìkud nevýhodné. 3. Jako nejvýhodnìjší se jeví vedení kroniky na volných listech. Výhodné tím, že vlastnì mùžeme použít jakýkoliv materiál, libovolnou výtvarnou techniku. Zvolit libovolný formát. Nedùležitìjší výhodou je ta, že si celou kroniku vyrobí dìti samy. Co by se mìlo do kroniky zapisovat? – události spíše výjimeèného charakteru nežli každodenní život kolektivu,

– každoroènì seznam èlenù kolektivu; zaznamenat pøíchody a odchody, – úspìchy a neúspìchy, – vyhodnocení soutìží a pøeborù, – jednou za ètvrt roku struèné zhodnocení èinnosti kolektivu, – každé vzrušení, které rozèeøí vody v životì kolektivu. Co by mìl zápis v kronice obsahovat? – datum události (na to se nejèastìji zapomíná), – struèný a vtipný popis události (popøípadì doplnìný komentáøem), – fotografie, – „relikvie“, tzn. vstupenky, jízdenky, razítka, pamìtní lístky, diplomy ap., – záznam úspìchù a neúspìchù, – jména nejlepších nebo nejhorších, pøi mimoøádných akcích i seznam úèastníkù akce. Pøílohy ke kronice Z velkých akcí, jako napøíklad tábory, provedeme do kroniky pouze zápis. Táborovou kroniku, kterou budeme dìlat pøímo na táboøe, povedeme jako pøílohu hlavní kroniky. Jako pøílohy dále vedeme bodovací systémy a jejich hodnocení za rok, tabulky docházky a podobné dokumenty, které by jinak v kronice zabraly zbyteènì mnoho místa. Kronika by se mìla stát nejdùležitìjším dokumentem kolektivu, družstva nebo klubu!

29

135

136

30. Právní minimum Práce s dìtským kolektivem je specifická èinnost s velkou dávkou zodpovìdnosti. Pracujeme s lidmi, kteøí pro svùj nízký vìk nemohou do jisté sami èinit pravomocná rozhodnutí a kterým pøipravujeme program a povìøujeme je vykonáváním úkolù a práce. Proto naši èinnost upravuje nebo pøímo èi nepøímo se jí dotýká celá øada právních norem. Je na každém, aby si zákonné normy prostudoval, protože neznalost zákona neomlouvá. Právem rozumíme urèitý soubor obecnì závazných pravidel chování (právních norem) státem stanovených a sankcionovaných. Zpùsobù èlenìní právních norem je celá øada. Pro nás bude mít význam èlenìní podle právní síly: – normy o nejvyšší právní síle: ústava a ústavní zákony – bìžné zákony, vydávané parlamentem – naøízení vlády a vyhlášky ministerstev – vyhlášky obcí a krajù Právní normy nižší síly musí být v souladu s normami vyšší právní síly a v pøípadì rozporu platí pøedpis vyšší právní síly. Zákony, vládní naøízení a vyhlášky ministerstev vycházejí vždy ve Sbírce zákonù a mají obvykle celostátní platnost. Vyhlášky obcí a krajù mají pouze místní platnost. Obecnì platné právní normy najdeme pøedevším ve Sbírkách zákonù, které lze zakoupit ve specializovaných prodejnách. Pouze ve Sbírce zákonù je autentický text právního pøedpisu. Lze koupit i rùzné komentované zákony èi zákoníky. Ty mají tu výhodu, že kromì holého textu zákona máme i odborný výklad zákonného ustanovení. V dalším textu se mùžeme seznámit s nepatrnou, ale velice dùležitou èástí ze souboru právních pøedpisù, které se vztahují k práci s dìtmi. (Jde vždy o neúplnou citaci pøíslušné právní normy). Ústavní zákon è. 1/93 Sb. – každý obèan mùže èinit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen èinit, co zákon neukládá, – souèástí ústavního poøádku ÈR je Listina základních práv a svobod, – základní práva a svobody jsou pod ochranou právní moci, – zaruèuje se samospráva územních samosprávných celkù, – Èeská republika se èlení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky, – stát mùže zasahovat do èinnosti územních samosprávných celkù jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen zpùsobem stanoveným zákonem (Ústavní zákon è. 2/93 Sb. usnesení pøedsednictva ÈNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako souèásti ústavního poøádku ÈR), – lidé jsou svobodni a rovni v dùstojnosti i v právech,

– základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelé, nepromlèitelné a nezrušitelné, – nikomu nesmí být zpùsobena újma na právech pro uplatòování jeho základních práv a svobod, – povinnosti mohou být ukládány toliko na základì zákona a v jeho mezích a jen pøi zachování základních práv a svobod, – meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, – nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaruèena. Omezena mùže být jen v pøípadech stanovených zákonem, – nikdo nesmí být podroben nuceným pracím a službám (s výjimkou výkonu trestu, vojenské služby èi služby podle zákona), – každý má právo, aby byla zachována jeho lidská dùstojnost, osobní èest, dobrá povìst a chránìno jeho jméno, – každý má právo na ochranu pøed neoprávnìným zasahováním do soukromého a rodinného života, – obydlí je nedotknutelné, není dovoleno do nìj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v nìm bydlí, není-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, ochranu práv a svobod druhých a pro odvrácení závažného ohrožení veøejné bezpeènosti a poøádku, – nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamù, – svoboda myšlení, svìdomí a náboženského vyznání je zaruèena, – každý má právo svobodnì projevovat své náboženství nebo víru, – svoboda projevu a právo na informace jsou zaruèeny, – každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, spoleènostech a jiných sdruženích, – zamìstnaní mají právo na spravedlivou odmìnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky,

137

30

30. Právní minimum

– – – –

dìti narozené v manželství i mimo nìj mají stejná práva, rodièe, kteøí peèují o dìti, mají právo na pomoc státu, každý má právo na pøíznivé životní prostøedí, každý má právo odepøít výpovìï, jestliže by jí zpùsobil nebezpeèí trestního stíhání sobì nebo osobì blízké.

Vybraná ustanovení obèanského zákoníku: Obecná odpovìdnost § 420 1) Každý odpovídá za škodu, kterou zpùsobil porušením právní povinnosti. 2) Škoda je zpùsobena právnickou anebo fyzickou osobou, když byla zpùsobena pøi jejich èinnosti tìmi, které k této èinnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto zpùsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovìdnost podle pracovnìprávních pøedpisù není tímto dotèena. 3) Odpovìdnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Odpovìdnost za škodu zpùsobenou tìmi, kteøí nemohou posoudit následky svého jednání § 422 1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím zpùsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; spoleènì a nerozdílnì s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad nim dohled. Není-li ten, kdo zpùsobil škodu, pro nezletilost nebo duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. 2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovìdnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. 3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem povìøení sami za škodu takto vzniklou podle toho-

to zákona neodpovídají; jejich odpovìdnost podle pracovnìprávních pøedpisù není tím dotèena. Trestní právo Trestným èinem je protiprávní èin, který trestní zákon oznaèuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákonì. Pravidla trestní odpovìdnosti a popis trestných èinù obsahuje trestní zákoník è. 40/2009 Sb. ve znìní pozdìjších pøedpisù, který nabývá úèinnosti dnem 1. 1. 2010 (do této doby platí stávající zákon è. 140/1961 Sb.). K tomu, abychom u nìkoho mohli uvažovat o trestní odpovìdnosti, musí být splnìny následující podmínky: a) musí být starší 14 let. V této souvislosti je tøeba se zmínit o tom, že podle našeho trestního práva se plné trestní odpovìdnosti nabývá dovršením 18 let. V dobì mezi 14–18 rokem vìku je na pachatele pohlíženo jako na osoby „mladistvé“ a trestní zákon je shovívavý (blíže upravuje zákon è. 218/2003 Sb. o soudnictví ve vìcech mládeže), b) musí být pøíèetný, tedy musí být schopen v dobì páchání trestného èinu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Pozn.: V souèasné dobì se vede mnoho diskuzí týkajících se vìkové hranice trestní odpovìdnosti. V dobì vytváøení tohoto textu je pøipravována novela trestního zákoníku, která má hranici trestní odpovìdnosti posunout zpìt na 15 let. Vždy je proto potøeba sledovat aktuální znìní uvedených zákonù. Tìžké ublížení na zdraví z nedbalosti § 147 trest. zák. 1) Kdo jinému z nedbalosti zpùsobí tìžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnìtím svobody až na dvì léta nebo zákazem èinnosti. 2) Odnìtím svobody na šest mìsícù až ètyøi léta nebo penìžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li èin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil dùležitou povinnost vyplývající z jeho zamìstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. 3) Kdo z nedbalosti zpùsobí tìžkou újmu na zdraví nejménì dvou osob proto, že hrubì porušil zákony o ochranì životního prostøedí nebo zákony o bezpeènosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnìtím svobody na dvì léta až osm let. Ublížení na zdraví z nedbalosti § 148 trestního zákona 1) Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší dùležitou povinnost vyplývající z jeho zamìstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnìtím svobody až na jeden rok nebo zákazem èinnosti. 2) Kdo z nedbalosti zpùsobí ublížení na zdraví nejménì dvou osob proto, že hrubì porušil zákony o ochranì životního prostøedí nebo zákony o bezpeènosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnìtím svobody až na tøi léta.

138

30. Právní minimum

Podání alkoholu dítìti § 204 trestního zákona Kdo ve vìtší míøe nebo opakovanì prodá, podá nebo poskytne dítìti alkohol, bude potrestán odnìtím svobody až na jeden rok. Zákon è. 379/2005 Sb. o opatøeních k ochranì pøed škodami pùsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znìní pozdìjších pøedpisù: – zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje osobám mladším 18 let, na všech akcích urèených osobám mladším 18 let, osobám zjevnì ovlivnìným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, (...), – zakazuje se prodávat tabákové výrobky osobám mladším 18 let a dále na kulturních, spoleèenských a sportovních akcích urèených pro osoby mladší 18 let.

Pohlavní zneužití § 187 trestního zákona 1) Kdo vykoná soulož s dítìtem mladším ètrnácti let nebo kdo je jiným zpùsobem pohlavnì zneužije, bude potrestán odnìtím svobody na jeden rok až osm let. 2) Odnìtím svobody na dvì léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li èin uvedený v odstavci 1 na dítìti mladším ètrnácti let svìøeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z nìho vyplývající dùvìryhodnosti nebo vlivu. 3) Odnìtím svobody na pìt až dvanáct let bude pachatel potrestán, zpùsobí-li èinem uvedeným v odstavci 1 tìžkou újmu na zdraví. 4) Odnìtím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, zpùsobí-li èinem uvedeným v odstavci 1 smrt. 5) Pøíprava je trestná. Opuštìní dítìte nebo svìøené osoby § 195 trestního zákona 1) Kdo opustí dítì nebo jinou osobu, o kterou má povinnost peèovat a která si sama nemùže opatøit pomoc, a vystaví ji tím nebezpeèí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnìtím svobody na šest mìsícù až tøi léta. 2) Odnìtím svobody na jeden rok až pìt let bude pachatel potrestán, spáchá-li èin uvedený v odstavci 1 na dítìti mladším tøí let, opìtovnì nebo na nejménì dvou osobách. 3) Odnìtím svobody na dvì léta až osm let bude pachatel potrestán, zpùsobí-li èinem uvedeným v odstavci 1 tìžkou újmu na zdraví. 4) Odnìtím svobody na tøi léta až deset let bude pachatel potrestán, zpùsobí-li èinem uvedeným v odstavci 1 smrt.

Zákon è. 262/2006 Sb., zákoník práce §203 Zákoníku práce Pracovní volno se poskytuje zamìstnanci: i) k èinnosti vedoucích táborù pro dìti a mládež, jejich zástupcù pro vìci hospodáøské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelù, instruktorù, popøípadì støedních zdravotnických pracovníkù v táborech pro dìti a mládež; pøísluší pracovní volno v nezbytnì nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v kalendáøním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní dùvody na stranì zamìstnavatele a za podmínky, že zamìstnanec nejménì po dobu jednoho roku pøed uvolnìním pracoval soustavnì a bezplatnì s dìtmi nebo s mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotnì postižené dìti a mládež. l) k èinnosti dobrovolného zdravotníka Èerveného køíže pøi výkonu zdravotnických služeb pøi sportovní nebo spoleèenské akci; pøísluší pracovní volno v nezbytnì nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní dùvody na stranì zamìstnavatele. m)k èinnosti pøi organizované zájmové tìlovýchovné, sportovní nebo kulturní akci a nezbytné pøípravì na ni; pøísluší pracovní volno v nezbytnì nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní dùvody na stranì zamìstnavatele. Ještì je celá øada dùležitých naøízení, která je potøeba znát. Nikdo se je samozøejmì nebude uèit nazpamì a ve znìní zákona – nejsme pøeci právníci. Na druhou stranu musíme znát, co nám jako vedoucím a instruktorùm zákon ukládá, jak nás usmìròuje a kde nám dává prostor a jaký. Dalším velmi dùležitým dokumentem je Úmluva o právech dítìte, která pro naši republiku vstoupila v platnost 6. února 1991 (sdìlení è. 104/1991 Sb.). 30

139

140

31. Základy hospodaøení Hospodaøení bývá èasto nechtìnou povinností, ale vìzte, že existuje pár vìcí, které každý vedoucí bez rozdílu musí znát a ovládat. Mìli byste alespoò umìt: – sestavit rozpoèet, – jak s penìzi – zálohy, vyúètování, – náležitosti dokladù, – vyúètovat správnì dotace.

1. ROZPOÈET

Rozpoèet kolektivu mladých hasièù je finanèním vyjádøením plánu èinnosti, tedy co si za akce a nákupy materiálu naplánujeme na pøíslušný kalendáøní rok, musí být finanènì pokryto v rozpoètovaných pøíjmech. Na sestavení rozpoètu by se mìl podílet jak hospodáø SDH, tak vedoucí kolektivu. Rozpoèet na akci Pro každou akci je nutno vèas vypracovat dílèí rozpoèet, který nám vyjádøí všechny pøedpokládané pøíjmy a výdaje pøi akci. Pokud je v rozpoètu akce uvažováno i se státní dotací, akce nesmí být zisková. Každý rozpoèet se tedy skládá ze dvou èástí: a) pøedpokládané výdaje – ty zahrnují vše, co budeme muset v souvislosti s akcí zaplatit – a pøed, v prùbìhu èi po ní. Jsou to napø.: tisk pozvánek, poštovné, náklady na telefon, dopravu na jednání, nákup materiálu na akci, zdravotnický materiál, pojištìní, výdaje na propagaci, stravování, ubytování, cestovné, spotøební materiál, vstupné na akce, mzdové náklady (dohody o provedení práce), pøepravu materiálu, zhotovení fotografií… Vytvoøíme také finanèní rezervu pro pøípadná nenadálá vydání, a to zpravidla ve výši 10 % celkových pøedpokládaných výdajù. b) pøedpokládané pøíjmy – zdroje, které nám finanènì pokryjí výdaje, a to zejména: Dotace/grant Dotace udìlují vìtšinou ministerstva, krajské, obecní a mìstské úøady, magistráty. Spousta subjektù státní správy a samosprávy vypisuje pravidelná grantová øízení – zpravidla jednou roènì. Informace o podporovaných aktivitách, žádost a výèet nutných dokumentù, které mají být k žádosti doloženy, bývají k dispozici na pøíslušných www stránkách. V grantovém èi dotaèním øízení je nejdùležitìjší projekt. Avšak zvláštì u orgánù státní správy a samosprávy je velmi dùležité správnì a bezchybnì vyplnit formuláø a všech-

ny pøílohy – formální chyba žádost automaticky vyøadí. Výhodou grantù je, že jsou mnohdy urèeny i na provozní náklady, jako jsou nájem, služby. O dotacích získaných z ministerstva školství a vnitra prostøednictvím Kanceláøe SH ÈMS a pøerozdìlovaných na jednotlivé okresy, potažmo SDH, se zmíníme pozdìji. Ddárcovství (sponzorství) – podnikatelé a firmy Pøesvìdèit nìkoho (kdo není nᚠznámý), aby nám nìco daroval, není jednoduché. Získáváním prostøedkù na èinnost se zabývá celý vìdní obor – fundraising. Urèitì bychom si minimálnì mìli pamatovat, že: „Pøesvìdèit druhé dokážeme jen tehdy, jsme-li sami pøesvìdèení“, „Nezískáváme peníze, ale èlovìka“ a „Musíme požádat“. Pokud dárce souhlasí s podporou, je nutné pøedložit smlouvu. V pøípadì firem dochází nejèastìji k uzavøení smluv darovacích nebo sponzorských. Termíny dar a sponzorský pøíspìvek bývají èasto chápány jako synonyma, je však mezi nimi je zásadní rozdíl. Dárcovství Darem je bezúplatný pøevod majetku (penìžní prostøedky, vìc, nemovitost atd.). Jedním z charakteristických znakù je absence protislužby nebo protihodnoty od obdarovaného. Finanèní dar je možno poskytnout prostøednictvím darovací smlouvy, kterou upravuje obèanský zákoník. Daòové pøedpisy umožòují dárcùm (nikoliv sponzorùm) za poskytnutí darù zvýhodnìní – mohou odeèíst od základu danì hodnotu darù. Podmínky k odpoètu stanovuje zákon o dani z pøíjmù. Bezúplatná nabytí majetku k úèelùm vymezených zákonem, mezi nìž patøí i výchova mládeže, jsou osvobozeny od danì darovací – sbor tak získá celou darovanou èástku (zákon o dani dìdické, dani darovací a dani z pøevodu nemovitostí). Sponzorství Sponzorování je poskytnutí pøíspìvku za protiplnìní – poskytnutí propagaèní služby SDH sponzorovi (napø. umístìní loga na budovì, v našem zpravodaji apod). Sponzorský pøíspìvek je platbou za vykonání takové služby. Sponzorství je tøeba potvrdit uzavøením smlouvy o reklamì, pøíp. o spolupráci podle obchodního zákoníku a SDH v ní vykáže èinnosti smìrující k naplnìní marketingových cílù sponzora. Smlouva musí být uzavøena, protože u podnikatele jde o plnì daòovì uznatelné náklady na propagaci. Z hlediska SDH pøíjem z propagace však zvyšuje daòový základ. Samofinancování – pøíjmy z vlastní èinnosti Když se nedostává dotací ani dárcù a nechceme vybírat vysoké èi žádné pøíspìvky od úèastníkù, pøichází na øadu vlastní pøièinìní:

141

31

31. Základy hospodaøení

– dìti si mohou vydìlat peníze na akci na „brigádì“ – sázení stromkù, sbìr ovoce èi druhotných surovin, hrabání listí atd., – pøíjmy z prodeje obèerstvení na akci, – do samofinancování zahrnujeme i pøíspìvek od našeho SDH. Pøíjmy z vlastní èinnosti nejsou, na rozdíl od jiných pøíjmù, úèelovì vázány, což je nespornì velká výhoda.

– poplatky úèastníkù Když se nám nedostává ostatních zdrojù, je nutné pøejít k razantnìjšímu kroku, a to poplatkùm úèastníkù, napø. formou vstupného na akci, startovného na soutìži èi pøíspìvku na úhradu nákladù výletu. Výši poplatku stanovíme tak, že èástku chybìjících pøíjmù vydìlíme pøedpokládaným poètem úèastníkù. Výše poplatku musí být pøedem známa a pøípadní úèastníci s ní seznámeni. O pøíspìvcích musí být vedena øádná evidence a plátci musí obdržet doklad o zaplacení (pøíjmový pokladní doklad), pokud nezasílají peníze na úèet. Napø. u vstupného, kde pøedpokládáme vìtší poèet úèastníkù, je takovým dokladem vstupenka, jinak bychom se vypisováním dokladù asi zbláznili… U úèastnických poplatkù (tábor, výlet) vedeme pro lepší pøehlednost také hromadný seznam pøispìvatelù (spolu s jejich bydlištìm a popø. datem narození) s výší složené èástky. V pøípadì, že jsme po konání akce v zisku, rodièùm pomìrnou èást vracíme. Pøíklad: Poøádáme dìtský karneval. Pøedpokládané náklady jsou 4972 Kè. Budeme mít tyto pøíjmy: 1500 Kè z dotace MŠMT, 500 Kè plánujeme zisk z prodeje obèerstvení, 500 Kè dostaneme pøislíbeno od sboru, tj. celkem 2500 Kè Náklady však èiní 4972 Kè, což znamená, že scházející peníze musíme získat prodejem vstupenek. Chybí nám tedy 4972 – 2500 = 2472 Kè Pøedpokládáme, že na karneval pøijde asi 140 úèastníkù. Výši vstupného tedy stanovíme tak, že vydìlíme chybìjící èástku poètem vstupenek, tedy 2472 : 140 = 17,67 Kè 142

– výši vstupného tedy stanovíme vyšší, na 20 Kè a upravíme pøíspìvek sboru na nižší, aby rozpoèet nebyl ziskový. Nadále s ním však poèítáme – mùže totiž pøijít ménì než plánovaný poèet lidí a pak se rezerva v pøíjmech hodí. Vybrané peníze pøedáme hospodáøi naší organizace (SDH) s kopiemi pøíjmových dokladù (originály dostanou plátci). Hospodáø poté vystaví svùj pøíjmový doklad – potvrzení, že vybranou èástku pøebral do své pokladny. To si schováme pro sebe jako doklad, že jsme peníze v poøádku odevzdali.

Rozpoèet na akci: Výlet do ZOO dne 17. 5. 2008 Pøedpoklad úèasti: 12 dìtí + 3 vedoucí Pøíjmy:

Dotace MŠMT Sponzor – fa Hrabišta Pøíspìvek SDH Celkem pøíjmy:

2000 Kè 2000 Kè 1000 Kè 5000 Kè

Výdaje:

450 Kè 750 Kè 750 Kè 300 Kè 2150 Kè 100 Kè 500 Kè 5000 Kè 0 Kè

Svaèiny 15 x 30 Kè Nápoje 30 x 25 Vstupné Léky Cestovné vlak CD – fotky Rezerva Celkem výdaje: Pøíjmy – výdaje:

Dne: 10. 4. 2008 Sestavil: Jiøí Lipský Podpis:

31. Základy hospodaøení

Pokladní doklady a paragon

2. ZÁLOHY, VYÚÈTOVÁNÍ Pokud je to možné, hradíme výdaje bezhotovostnì z úètu na základì faktury. Mnohé pøedevším drobné výdaje však proplácet z úètu nelze. Na takové úhrady potøebujeme tedy hotovost. Když nám pokladník vydá z pokladny zálohu na nákup, podepíšeme mu výdajový doklad potvrzující pøevzetí penìz, který si nechá. Vy máte peníze, on doklad. Z penìz provedeme potøebný nákup, pøi kterém vždy pøi každém vydání budeme požadovat øádnì vystavený doklad (paragon, stvrzenku), viz níže. Po posledním výdaji nebo vyèerpání penìz sestavíme, jednak pro svou kontrolu a jednak pro pokladníka, vyúètování. Do vyúètování zapíšeme každý doklad tak, aby bylo zøejmé kolik a pøesnì za co jsme peníze utratili. Poté seèteme všechny položky, souèet odeèteme od obdržené zálohy. Tedy: záloha – utracené peníze = suma, kterou máme pokladníkovi vrátit. Vyjde-li výsledek záporný, mìl by nám rozdíl doplatit. Vyúètování podepíšeme a pøedáme veškeré doklady spolu se zbytkem penìz pokladníkovi. Pokladník si vše pøekontroluje a v pøípadì, že peníze vracíme, dá nám pøíjmový doklad, pokud nám doplácí,

podepíšeme mu výdajový doklad na sumu, kterou nám právì doplatil. Vìzte, že na každé akci by mìl „držet kasu“ pouze jediný èlovìk. Buïte na svìøené peníze opatrní a vše co nejdøíve vyúètujte. Vyúètování zálohy na výlet do ZOO Liberec konaný dne 17. 5. 2008 Poèet úèastníkù: 12 dìtí + 3 vedoucí viz prezenèní listina Záloha ze dne 14. 5. 2008 Výdaje: Svaèiny 15 x 34 Kè Nápoje 30 x 23 Kè Vstupné 15 x 50 Kè Léky na doplnìní lékárny Cestovné vlak 12 dìtí+3 dos. CD – fotky Výdaje celkem: Pøíjmy – výdaje: Dne: 19. 5. 2008 Jiøí Lipský

5000 Kè

510 Kè 690 Kè 750 Kè 320 Kè 2160 Kè 100 Kè 4530 Kè 470 Kè (vrátit hospodáøi) Podpis:

31

143

31. Základy hospodaøení

3. DOKLADY Veškerá manipulace s penìzi od èlovìka èlovìku musí být doložena øádnými doklady. Vždy platí, jeden má peníze, druhý originál dokladu!!! Existují dva druhy zacházení s penìzi – pøíjem a výdej. Pøíjem penìz O pøíjmu penìz jsme se èásteènì zmiòovali u poplatcích úèastníkù za akci a u záloh. Øekneme si tedy, jak má vypadat doklad o pøevzetí hotovosti – pøíjmový doklad. Musí obsahovat: – datum, – od koho jsou peníze pøijaty (jméno organizace, fyzické osoby), – úèel platby – název akce, konkrétní úèel (startovné, strava, ubytování, apod.), pøípadnì za kolik osob, èíslo placené faktury atd., – podpis pøíjemce a razítko organizace. Pøíjmový doklad se vystavuje s kopií. Originál dostane plátce, kopii si ponechá pøíjemce, aby vìdìl za co a kolik vybral. Výdej penìz Pøi každém vydání budeme VŽDY požadovat øádnì vystavený doklad. Pøi nákupu zboží má podobu pokladního dokladu, který vyjede z pokladny. Mìl by obsahovat: – název konkrétního zboží, poèet kusù, èástku za zboží, – celkový souèet, – údaj o výši daò z pøidané hodnoty zboží (9%, 19%), popøípadì sdìlení, že není plátcem DPH, – uvedeno jméno firmy, adresa, DIÈ, IÈ, – èitelné razítko firmy, – podpis, – datum vystavení dokladu (prodeje). Nesplòuje-li pokladní doklad nìkterou z výše uvedených podmínek, necháme si ještì vystavit paragon. Pokud chybí pouze rozpis zboží, staèí ho doplnit na papír, spoleènì s jednotlivými èástkami.

144

Nemá-li prodejce elektronickou pokladnu, vystavuje pouze paragon. Mùžete se setkat se situací, že vám prodejce odmítne paragon vystavit. V takovém pøípadì zboží rozhodnì neplate. Prodejce je podle zákona povinen paragon na vyžádání vystavit. Nedojde-li k dohodì, nezbývá než zboží zakoupit v jiné prodejnì. Pokladní doklady a paragon Pøi nákupu služby vyžadujeme fakturu, a to takovou, kde je zøetelnì uveden zpùsob úhrady hotovì anebo pøevodem. V pøípadì hotovostní platby faktury je nezbytné toto ještì doložit potvrzením o zaplacení – pøíjmovým dokladem èi stvrzenkou o zaplacení. Faktura bývá vystavena správnì, hlavnì si ale dávejte pozor na text – musí být uvedeno pøesnì co je úèelem platby – napø. u stravování termín, poèet jídel a cena za jednotlivé jídlo.

4. DOTACE Pro kolektivy mladých hasièù jsou v souèasné dobì prostøednictvím Kanceláøe SH ÈMS, potažmo okresními sdruženími hasièù poskytovány dotace z Ministerstva školství, mládeže a tìlovýchovy. Jsou na tábory, na materiálovì-technické vybavení SDH a volnoèasové aktivity. Pro okresní sdružení hasièù existují pak z Ministerstva školství dotace pro èinnost OSH a z Ministerstva vnitra granty na provoz a soutìže. Nemá cenu tu zde popisovat jednotlivé dotace ani postup jejich vyúètování. Jednak se mohou každým rokem mìnit a jednak existují na nì dobøe zpracované metodické pokyny, kde je vše dopodrobna vypsáno. Metodické pokyny mají k dispozici jak všechna okresní sdružení, tak jsou i na internetu (www.dh.cz). Metodické pokyny si pøeètìte velmi pozornì. Všechny dotace èiní maximálnì 70 % celkových nákladù (vždy však pouze do výše pøidìlené èástky). Vždy vyúètujte do stanoveného termínu, po nìm mùžete o dotace pøijít… Vše musíte mít øádnì zdokladováno. Ale hlavnì: velmi pozornì si pøeètìte metodické pokyny, je tam témìø vše. Snažili jsme se zde shrnout alespoò základy hospodaøení s penìzi, které by mìl ovládat každý vedoucí bez rozdílu. Pokud však tøeba vykonáváte i jiné funkce nebo jen potøebujete vìtší znalosti, neváhejte se podívat na stránky www.dh.cz, kde najdete další materiály.

32. O nezbytnosti ekologie (úvaha) Žijeme v dobì, kdy slovo ekologie získalo znaménko nepostradatelnosti. Není dne, aby se neobjevilo ve sdìlovacích prostøedcích, mnohokrát se použije v odborných i laických konverzacích. Etymologie slova (z øeckého oikos) vypovídá, že se jedná o vìdu popisující nᚠ„domov“ v nejširším slova smyslu. Nejen starostlivou péèi o nᚠdomov, ale zároveò i hlubší poznání zákonitostí, které jej utváøejí. V centru ekologie stojí èlovìk, tvùrce tohoto domova, a jeho èinnost v kladném i záporném smyslu. Tato skuteènost jakoby na prvním pohled unikala v bìžném používání slova ekologie. Pod tímto termínem se skrývá mnohovrstevnatý, znaènì kolísavý význam, odkazující na skuteènosti zdánlivì mimolidské, na procesy odehrávající se v pøírodì. Napøíklad se velmi èasto hovoøí o vztazích mezi jednotlivými ekosystémy nebo o vztazích uvnitø jednotlivých ekosystémù. V tomto podání je ekologie v prvé øadì oborem pøírodovìdným a klade si za cíl studovat vztahy a procesuální zákonitosti mezi neživou pøírodou a živými systémy v jejich bytostné sounáležitosti, v jejich ekologických vazbách. Dílèí pøírodovìdné poznatky, které lze charakterizovat jako ekologické, se vrší v pyramidì poznání do závratných výšek. Udivují nás souvislosti kdysi netušené a fakta døíve neznámá,  napøíklad zvýšený poèet urèitého živoèišného druhu, což je zpùsobeno ne právì evidentními pøíèinami – tøeba administrativním rozhodnutím v konzervárenském prùmyslu. Proèítáme-li vìdecká i popularizaèní pojednání o ekologickém zneèišování nebo devastaci pøírody, vstávají nám hrùzou vlasy na hlavì. K takovým ekologickým katastrofám, které narušují rytmicitu pøírodního dìní, dochází velmi èasto. K velkým: rozlomí se tanker a rozlitá nafta nièí spousty vody a tisíce metrù pobøeží. K menším: z prùmyslového zaøízení „omylem“ vyteèe do øeky jedovatá slouèenina. K relativnì malým: nìkdo zcela zbyteènì porazí strom. Všechny podobné katastrofy jsou nakonec dílem èlovìka. Vztah pøíroda – èlovìk je výsledkem historického pohybu a civilizaèního pokroku.

Staèí domyslet skuteèné pøíèiny, které zdùvodòují vznik ekologie jako mezivìdního oboru, sluèující do vìtšího rámce jednotlivé poznatky o vzájemných vazbách živých a neživých systémù na zemìkouli. Se vzrùstajícím pokrokem lidstvo zaèalo využívat pøírodu, ale také ji pøetváøet v prostøedí více èi ménì umìlé – vytvoøené lidskou prací. Velkomìsto je toho nejhmatatelnìjším dùkazem. Prùmyslové komplexy v pøírodì, kdysi dotèené pouze zemìdìlstvím – pøíkladem druhým. Zprùmyslòování zemìdìlství a jeho chemizace – pøíkladem tøetím. Když francouzský filozof René Descartes (1596–1650) hovoøil o èlovìku jako o bytosti, smìøující k tomu, stát se pánem a vlastníkem pøírody, jistì netušil, jak složité problémy s sebou tento civilizaèní trend pøinese. Vedle nepopiratelných výhod pokroku se ukazují i nevýhody, vedle aktiv i pasivní bilance. Z toho celkem jednoznaènì vyplývá, že v centru ekologie stojí èlovìk. Také proto to byl èlovìk, který ekologii jako vìdu založil, rozpracoval. Mìl by ji pìstovat hlavnì proto, aby se v dalším svém jednání vyvaroval èinù, o nichž je zøetelnì prokázáno, že nemají kýžené výsledky. Èlovìk si uvìdomuje, že nemùže být pánem tvorstva ani pøírody, že je pouze souèástí pøírody a to ne tou nepostradatelnou. Vývoj jasnì ukazuje, že pøíroda existovala dávno pøed tím, než vznikl tvor – èlovìk. Ekologie není jen velkým souborem poznatkù o vzájemné propojenosti všeho se vším. V prvé øadì je disciplínou lidského myšlení a jednání, poznává vztah èlovìka k životnímu prostøedí: Jak èlovìk své prostøedí formuje, tak je následnì tímto prostøedím formován! Ekologie vystupuje jako vìda o pøírodních dìjích v životním prostøedí a v takovém pojetí se pøíroda jakoby objektivizovala v myšlení èlovìka a oddìlila od jeho bytí. Ekologii bychom mìli charakterizovat jako disciplínu spoleèenskovìdní. Sledujeme-li jakýkoliv živoèišný druh v jeho zasazenosti do pøírody, konstatujeme, že svou èinností se pokouší mìnit nebo dotváøet své životní prostøedí ke své existenci. Neuvìøitelnou bohatost vztahù organizmù s prostøedím dokazuje etologie. Tato vzájemná výmìna, charakteristická pro vztah neživé a živé pøírody, se však u èlovìka projevuje v odlišnosti co do množství a kvality. Tøi rysy vztahu k prostøedí jsou pro èlovìka charakteristické: 1) rozsah èinnosti a vztahù 2) vìdomí vykonávaných aktivit 3) schopnosti a technologie Životní prostøedí ovlivòuje èlovìka nejen chemickou skladbou a svým fyzikálním povrchem, ale také psychologicky. Èlovìk interpretuje prostøedí, dává mu význam, který je podmínìný sociálním, kulturním a historickým vývojem.

145

32

32. O nezbytnosti ekologie (úvaha)

– nauèit dìti ekologicky myslet: „To jak pøetvoøíš pøírodu, jaký k ní budeš mít vztah, se odrazí na prostøedí, ve kterém žiješ a budou žít tví potomci. Tento odraz bude postupovat v èase!“ Nestaèí vypìstovat v dìtech pouze ekologické vìdomí (tzn. aby vìdìly, která èinnost životnímu prostøedí škodí), nestaèí uèit ekologicky myslet. Musíme se pokusit vytvoøit u nich soustavu návykù a vzorcù jednání, které by fungovaly automaticky. Pøíklad: dnešní dìti, se kterými jdeme na vycházku, neodhodí papírek proto, aby neuškodily životnímu prostøedí, ale proto, aby ho nemusely sebrat, kdyby je nìkdo vidìl. Cílem našeho snažení by mìlo být, aby dìti neodhazovaly papírky, protože vìdí, že s celofánem si pøíroda neumí poradit.

Životní prostøedí jako zdroj informací Mùžeme rozlišit sedm širších kategorií informací, které jsou víceménì charakteristické pro každou situaci vnímání životního prostøedí jako celku: 1) Prostøedí se nevyznaèuje pevnými, fixovanými hranicemi v èase a prostoru. 2) Prostøedí pùsobí na všechny naše smysly a informace o prostøedí získáváme ze souhry všech smyslù. 3) Prostøedí nám poskytuje nejen centrální, ale také okrajové informace. 4) Prostøedí obsahuje vždy více informací, než jsme schopni vìdomì postihnout a zaregistrovat. 5) Prostøedí vnímáme v sounáležitosti se svou praktickou èinností; vnímání je spojeno s jednáním a naopak. 6) Každé prostøedí má vedle fyzikálních a chemických vlastností také psychologické a symbolické významy. 7) Zkušenost životního prostøedí pøedstavuje celistvý a pøedpovìditelný celek. Uvedené aspekty nemùžeme ve skuteènosti oddìlovat – pùsobí vzájemnì a celistvì. Ekologická výchova Ekologická výchova je termín s nádechem složitosti. Opak je pravdou, jde o nesmírnì jednoduchou záležitost, která spoèívá v „malièkostech“: – vypìstovat v dìtech vìdomí sounáležitosti s pøírodou, – osvìtlit životní prostøedí ne jako nìco, co souvisí s pøírodou, ale prostøedí, v nìmž èlovìk žije (vše okolo nìho), – nauèit dìti vnitøní disciplínì ve vztahu ke všemu živému a hospodaøení s odpady,

146

Životní prostøedí a paragrafy Závažnost stavu životního prostøedí si uvìdomují i vlády státù a mezinárodní organizace (krom toho, že právì stav životního prostøedí bývá i nástrojem politických bojù). Existuje celá øada mezinárodnì uznávaných a platných právních norem. U nás se postihuje narušení káznì a povinnosti k životnímu prostøedí trestní zákon. § 181a trestního zákona – Ohrožení životního prostøedí 1) Kdo úmyslnì vydává životní prostøedí v nebezpeèí závažného poškození tím, že poruší pøedpisy o ochranì životního prostøedí nebo hospodaøení s pøírodními zdroji (ohrožení životního prostøedí), bude potrestán odnìtím svobody až na tøi léta nebo zákazem èinnosti. 2) Odnìtím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, jestliže èinem uvedeným v odstavci 1 zpùsobí na životním prostøedí znaènou újmu. 3) Odnìtím svobody na tøi léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže èinem uvedeným v odstavci 1 zpùsobí na životním prostøedí újmu velkého rozsahu. § 181b 1) Kdo z nedbalosti zpùsobí ohrožení životního prostøedí (§ 181a odst. 1), bude potrestán odnìtím svobody až na jeden rok nebo zákazem èinnosti nebo penìžitým postihem. 2) Odnìtím svobody až na tøi léta nebo zákazem èinnosti bude pachatel potrestán, a) spáchá-li èin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil dùležitou povinnost vyplývající z jeho zamìstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo b) zpùsobí-li takovým èinem na životním prostøedí znaènou újmu. 3) Odnìtím svobody na jeden rok až pìt let bude pachatel potrestán, zpùsobí-li èinem v odstavci 2 písm a) na životním prostøedí újmu velkého rozsahu.

33. Pojednání o závislostech na drogách …a na procesech zaøazujeme právì na toto místo z jediného dùvodu: Jedním ze znakù vyzrálosti osobnosti je schopnost èinit svobodná rozhodnutí a pøijímat následky za tato rozhodnutí. Vzít si drogu je svobodné rozhodnutí. Závislosti Toxikománie je jedním z velkých problémù naší doby. Naše republika se stává køižovatkou a pøekladištìm drogových cest. To s sebou pøináší i zvýšený poèet distributorù drog na našem území. Nejvíce ohroženou skupinou jsou dìti a mládež. Dùvodù, proè mladý èlovìk zaène experimentovat s drogou, je nìkolik: – v první øadì je to zvìdavost, jaké to je, – na druhé místo mùžeme zaøadit svedení partou nebo kamarádem, – na tøetí potom útìk od problémù, – dále pocity ménìcennosti, vzdor, protest, ztotožnìní se s nìkým,      – nuda. Závislosti mùžeme rozdìlit na: 1) alkoholové toxikománie, 2) nealkoholové toxikománie, a) drogy (pøírodní látky kokain, morfin, heroin, marihuana, hašiš, kofein, nikotin) a syntetické drogy (napø. LSD, pervitin, organická rozpouštìdla), b) medikamentální toxikománie (návyk na léky), 3) specifické (procesuální) závislosti – závislost na hracích automatech, poèítaèích a televizi, sexu, sladkostech, náboženských sektách apod. Nebezpeèí, které uvedené spojuje, je závislost . Vzniká velice nenápadnì a pozvolna, mohli bychom popsat ètyøi fáze u alkoholových a nealkoholových: 1) experimentování – pokusy s drogou, co umí, jestli je pravda, co se øíká apod. 2) období „já chci“ – je to fáze, kdy dotyèný zaèíná po úèincích drogy toužit 3) období „já musím“ – je fází, kdy se zaèínají dostavovat abstinenèní pøíznaky (stavy, kdy je organizmus na drogu natolik navyklý, že její nedostatek zpùsobuje rùznì tìžké, vždy nepøíjemné stavy) a dotyèný zjistí, že se mùže absáku zbavit novou dávkou drogy 4) degradace osobnosti – je koneèná fáze závislosti, kdy dotyèný podøídí veškerou svoji èinnost droze (jeho organizmus je již ve velmi zbídaèeném stavu – blíží se konec) U procesních závislostí bychom mohli prùbìh závislosti popsat podobnì s tím rozdílem, že ve tøetí fázi chybí abstinenèní pøíznaky, ale jsou nahrazeny potøebou velkých sum penìz. Až ve ètvrté fázi nedochází k organickému poškození, ale k totální ztrátì sebekontroly.

Èlovìk si vìtšinou uvìdomí, že s ním není nìco v poøádku, když je pozdì. Závislost je mnohem mocnìjší a silnìjší, nežli si dovedeme pøedstavit. Která ze závislostí je více nebezpeèná nebo která droga je nebezpeènìjší? Tato otázka je veskrze špatná tím, že zlehèuje situaci nebo nìkterou z drog. Všechny drogy jsou drogou a dìlení na lehké a tìžké èi více a ménì nebezpeèné je scestné! Alkoholová toxikománie je relativnì nejnebezpeènìjší, protože pití alkoholických nápojù je bìžné, spoleèensky tolerované. Nebezpeèí spoèívá v tìchto faktorech: a) snadná dostupnost a malá cena drogy, b) spoleènost alkoholismus toleruje, c) veøejnost nehovoøí o alkoholicích jako o toxikomanech, d) dlouhá návyková doba (zhruba 10 let u mužù a 8 u žen), e) pití alkoholu je spoleèenská záležitost. Dìtská toxikománie je fakt a ne výmysl. V naší zemi se setkáváme hlavnì s požíváním alkoholu, èichaèstvím, ale nejsou výjimkou dìti závislé na heroinu. Procento závislých a pøímo ohrožených dìtí neustále stoupá. Co udìlat, když zjistíme, že nìkteré z dìtí používá drogy? V první øadì si musíme uvìdomit, že nepomohou výèitky, zastrašování, pøíkazy nebo zákazy. Musíme se snažit trpìlivì vysvìtlovat, že brát jakoukoli drogu je nenormální a nebezpeèná vìc. Snažíme se dosáhnout situace, aby dotyèný sám chtìl navštívit odborníka s pocitem, že se k tomu rozhodl dobrovolnì. Èlovìk pøestane brát drogu jedinì, když bude sám chtít, proto je veškeré násilí nebezpeèné. V každém pøípadì taková situace vyžaduje rozvahu, trpìlivost a hodnì èasu. Nezapomeòme, že závislý èlovìk potøebuje pomoc, sám není schopen pøestat, i když to bude urèitì tvrdit.

147

33

148

34. Aby to fungovalo… …je nìkolik praktických návodù na postupy, jak si usnadnit a zorganizovat život vedoucího kolektivu. Vybrali jsme tato témata: A – pomùcky ke hrám B – fungující tým vedoucích C – jak získat èleny kolektivu D – jak získávat nápady E – vnitøní organizace kolektivu

Aby to fungovalo „A“

O hrách je toho dost napsáno v èásti o pedagogice. Chybí tam ale zmínka o pomùckách, které se ke hrám používají. Každý kolektiv vlastní míèe, pálky a spoustu jiných bìžných vìcí. Málokterý vedoucí však používá pomùcky ménì tradièní, ale velice vdìèné. Proto je zaøazena i tato kapitola, ve které si budeme povídat na téma pomùcky ke hrám. – Placky – nejsou to placky ani bramborové ani žádné jiné, ale kola vyøezaná z koberce JEKOR. Je to jedna z nejpoužívanìjších pomùcek, které jsem si vyrobil. Slouží jako mety, k vytyèení hracího prostoru, nechá se s nimi házet a dìti sami jsou schopny vymyslet spoustu zábav s touto primitivní, ale velice užiteènou pomùckou. Jeden z mnoha pøíkladù za všechny: pøedstavte si, že hrajete hru v kruhu na louce, kde není možnost vyznaèit na zem kruh. Jak pøinutíte dìti, aby kruh v zápalu boje nezmenšovaly a každé stálo na svém místì? Jednoduše – položíte mu na místo placku a je po starostech. Placky se také nechají použít jako terèe k vyznaèení závodù na táboøe, protože se na nì nechá malovat køídou. Placky mùžeme použít i jako žetony pøi rùzných mezidružinových kláních. Placek potøebujeme asi 20–25 kusù. Vìtší poèet je zbyteèný, protože na jednu hru stejnì víc dìtí neutáhneme. – Šátky – jsou dalším nenahraditelným pomocníkem. Známe situaci, kdy potøebujeme dìtem zavázat oèi a není nic vhodného po ruce. Chudáci dìti potom dostanou pøes oblièej ruèník, utìrku, teplákovou bundu a kdovíco ještì. Pøitom je pomoc jednoduchá a jednou pro vždy. Ušijeme si šátky z praporoviny. Ideální rozmìr takového šátku je 75×75 cm. Šátek takovéhoto rozmìru spolehlivì pøeváže i tu nejvìtší hlavu, bezpeènì sváže nohy v kotnících nebo se nechá použít pøi rùzných taneècích, divadelních vystoupeních èi karnevalech. Doporuèuji mít pøipravených 20 šátkù dvou barev (10 èervených a 10 modrých). Dvì barvy proto, protože vám odpadne dohadování s dìtmi pøi hrách, kde se zároveò zavazují oèi a svazují nohy – prostì potom budou modré na nohy a èervené na oèi.

hý asi 40–50 cm a jeho prùmìr by mìl být okolo 6 cm. Pro tøicetihlavý oddíl nám jich bude staèit 6 kusù. – Hadráci – jsou hadrové míèky, které si mùže ušít každý oddíl sám. Podle støihu vystøihneme pro jednoho hadráka dva stejné díly. Sešijeme, ale necháme malý otvor, kterým míèek naplníme drceným molitanem nebo odstøižky látky a potom došijeme. Jednodušší postup je vycpat vyøazené ponožky a pak je zašít. Hadrové míèky používáme k rùzným závodùm a bitvám. Jejich hlavní výhoda spoèívá v tom, že rána hadrákem tolik nebolí jako rána malým míèkem, ale nejvìtší výhodou je to, že pokud dìti hadráky poztrácí, ušijí si nové. Hadrák by mìl mít prùmìr okolo 10 cm. – Žetony – nám usnadní poèítání výsledkù zápasù a soutìží. Odpadne pak jejich neustálé sledování, zapisování a dohadování se o správnosti našich poètù. Žetonem mùže být vlastnì cokoli. Nejideálnìjší je, když si dìti vyrobí žetony samy. Mohou to být rùznì malovaná døívka, naøezaná koleèka z tenkého kmínku bøízy, tìsnìní, lékaøské špachtle (døívka na dívání se do krku), malované kamínky, umìlohmotné výlisky – prostì cokoli. Žetonù bychom mìli mít dostateèné množství. Je to asi 10 žetonù na jedno dítì v oddíle. Žetony mohou být rùznì bodovì ohodnoceny napø.: žlutý 1 bod, èervený 2 body, modrý 5 bodù atd. Fantazii se meze nekladou. Cenu tìchto pomocníkù poznáme teprve tehdy, když si je vyrobíme a zaèneme je používat!

Aby to fungovalo „B“

Základem èinnosti každého kolektivu je tým lidí. Vymýšlejí program, starají se o technické zázemí, o prostory a finance. Krize v týmu je obvykle krizí celého kolektivu. Co je to tedy dobrý tým? Profil fungujícího týmu: – je to skupinka lidí, znají se mezi sebou, jsou ve spojení, komunikují spolu,

– Pešci – jsou vlastnì jakési obušky. Používají se pøi rùzných honièkách, jako štafetové kolíky nebo pøi „mlátících“ hrách. Vyrobíme je tak, že do sešitého pruhu látky nacpeme drcený molitan a sešijeme. Pešek by mìl být dlou149 34

34. Aby to fungovalo…

– všichni èlenové týmu vìdí, co je cílem práce kolektivu, chápou tento cíl a ztotožòují se s ním, – každý ze èlenù týmu má svoji roli; všichni pøispívají k fungování kolektivu, ale každý svým osobitým zpùsobem; role jsou rozdìleny podle schopností, – základem funkènosti každé skupiny lidí, která spolupracuje na spoleèném cíli je dùvìra, upøímná komunikace, vzájemná podpora a pomoc, – vedoucí skupiny je osoba uznávaná a respektovaná ostatními èleny kolektivu; je to èlovìk, který umí ostatní motivovat k èinnosti, koordinovat jejich práci, respektovat jejich samostatnost a názory, rozhodovat a pøijímat odpovìdnost, – v týmu je relativní rovnováha v zamìøenosti a vynaloženém úsilí na výsledek, – na základì hodnocení práce tým upravuje svoji èinnost a plány, – všichni tvrdì pracují, aby dosáhli svého cíle a spoleènì se radují z úspìchù, – dobrý kolektiv zpravidla dosahuje toho, co si pøedsevzal. Úspìch, to je radost, uspokojení a motivace pro pøíští práci! Abychom pochopili, o jakou skupinu lidí jde, musíme si uvìdomit:   l Proè kolektivy vznikají? l Proè tento kolektiv vznikl, jaký k tomu byl podnìt, jaká potøeba? l Proè se tito lidé stali èleny tohoto kolektivu, jaká je jejich osobní potøeba? l Co je cílem èinnosti tohoto kolektivu? Pružná rovnováha znamená: – každému èlenovi kolektivu vìnovat pozornost, – dodržet rovnováhu v zodpovìdnosti a zatížení, – mít jasná pravidla práce a vymezenou zodpovìdnost, – vytvoøit systém zastupitelnosti (aby jeden dokázal zastoupit druhého).

Aby to fungovalo „C“

Dìtský kolektiv pøestává být dìtským kolektivem, když nepracuje s dìtmi nebo pro nì. Jak to udìlat, abychom mìli dostatek dìtí a dìti mìly zájem o práci v našem kolektivu? Jak získat nové èleny? Pìt krokù k získaní èlenù kolektivu 1) Definujeme, jak pøesnì vypadá výsledek, který považujeme za úspìch. 2) Zhodnotíme, jaké další organizace podobného typu pùsobí v našem regionu, kolik potenciálních èlenù je v oblasti naší pùsobnosti a co jim mùžeme nabídnout: – co je posláním naší organizace, – jaké potøeby jsme schopni uspokojit a jakým zpùsobem, – v èem se odlišujeme od ostatních organizací pùsobících v regionu, – jaké máme prostøedky k uspokojení potøeb potenciálních èlenù (materiální, prostorové a personální). 3) Koho chceme oslovit, jaká je cílová skupina našeho zamìøení. 4) Jaká je dostupnost námi nabízeného programu (èas, prostor – vzdálenosti, peníze – finanèní nároènost pro èlena). 5) Jakou propagaèní kampaò zvolíme; pøi ní musíme brát v úvahu: – charakteristiku cílových skupin a jaké propagaèní techniky se k nim dostanou, – jaká je naše organizace – jaké techniky propagace jí odpovídají, – co  hlavního chceme propagací sdìlit, – jaká budou nejvhodnìjší a nejpøitažlivìjší slova, – co konkrétního pøinese (jaké výhody) eventuální èlenství v naší organizaci, – jaké prostøedky máme k dispozici. V propagaèní kampani platí: – èím èastìji o nás cílová skupina uslyší, tím lépe, – pokud vìci fungují, opakujme je, – neopouštìjme základní principy, pro které jsme se rozhodli, – buïme trpìliví, efekt se nedostaví hned. Zviditelnìní naší práce Mùžeme mít sebelepší a pøitažlivìjší program, ale nepøiláká nám nové èleny, pokud o nìm nebudou vìdìt. Velmi málo kolektivù využívá k propagaci své práce regionální a celostátní tisk a ostatní média. Nedovedeme si pøedstavit, kolik práce pro nás udìlá dobøe zpracovaná a pøitažlivá nástìnka umístìná ve výkladní skøíni obchodu. Èasopis kolektivu, kterým se dìti chlubí ve tøídì, také dokáže své. Dobøe pøipravená akce kolektivu, pøístupná veøejnosti, dokáže pøímo divy.

Aby to fungovalo „D“

Aby èlenská základna našeho kolektivu rostla, dìti byly spokojené a dospìláci mìli radost z práce, je zapotøebí dobrý, pestrý a pøitažlivý program. Jak to udìlat? 150

34. Aby to fungovalo…

Kde neustále brát nápady? Mít dobré nápady, to je základ. Musíme jim ale umìt pomáhat na svìt. Vyzkoušejme si tøi techniky: Pozitivní myšlení Dotazování Brainstorming Pozitivní myšlení

Jedním ze základních pøedpokladù úspìšnosti této techniky je dobrá pamì. Nemùžeme vést „neformální“ rozhovor s diktafonem v ruce. Je výhodné mít vypracovanou techniku pro snadnìjší zapamatování. V souèasné literatuøe je popsáno takových technik nìkolik, staèí jen hledat a vìnovat trochu èasu tréninku. Tak tedy – hrrr na mozky.

Všichni jsme tak trochu nemocní. Naše nemoc se jmenuje „TO NEJDE“. Prùbìh nemoci je následovný: dostaneme nápad, ten nápad se nám nezdá být špatný, ale okamžitì si hledáme dùvod, proè to nejde realizovat. Co kdybychom se pokusili pøi každém sebeztøeštìnìjším nápadu hledat možnosti, jak by to šlo udìlat? Nìkolikrát to vyzkoušíme a najednou zjistíme, že dokážeme realizovat vìci, o kterých jsme byli donedávna pøesvìdèeni, že jsou neproveditelné. Chce to jenom jedno – chtít. Chtít dokázat nemožné a dokázat se vyrovnat s pøípadným nezdarem. S nezdarem je spojena další naše nemoc. Totiž, pokud se nám nìco nepovede, okamžitì nápad odsouváme do pøihrádky „špatné“. Neuvažujeme dále o tom, zda je chyba v nápadu, nebo zda jsme udìlali my chybu pøi jeho realizaci a jakou. Zásady: – každý nápad je dobrý a nic není nemožné, – každý nápad, který nemùžeme realizovat ihned, evidujeme – zaznamenáme, – u každého nápadu, který se nám nepodaøil, provedeme podrobnou analýzu postupu, – každý nápad je možno modifikovat. Dotazování Pokud nìco nevím, není mi nìco jasné – zeptám se. Pokud nemám nápad, zeptám se. Tato vìta se zdá být na první pohled ponìkud uhozená. Ovšem pouze na první pohled. Každý z lidí, se kterými pøicházíme dennì do styku, má mozek. Každý mozek je studna nápadù a jde jen o to, umìt ty nápady dostávat ven. Není nic jednoduššího, nežli se umìt vyptávat. Takováto je technika: – navážeme bìžný, neformální rozhovor, – ve vhodné chvíli nadneseme problém (nevím, kam pùjdu s kolektivem na víkend), – zvolím pøíslušný dotaz: Co bys dìlal v mém pøípadì? Jak bys reagoval ty? Jaký je tvùj názor?         Myslíš, že se s tím dá nìco dìlat? Jaký z toho mᚠpocit? Myslíš, že se to dá vyøešit? Nezapomeò, že každý èlovìk je rád trochu dùležitý. Pokud mu dᚠochutnat tento pocit a on ti bude „jako“ radit, je výsledek témìø stoprocentní.

Brainstorming Toto hrozné slovo oznaèuje techniku, pøi které má každý z úèastníkù právo vyjádøit se k problému. Má právo podávat návrhy na øešení a pøitom platí pravidlo, že každé øešení, i zdánlivì nesmyslné, je možné. Víme, že hodnocení omezuje pøedstavivost. Oddìlme pøedstavivost od hodnocení. Nejdøíve vymýšlejme a potom hodnome. Smyslem techniky je vymyslet co nejvíce øešení a získat co nejvìtší množství nápadù. Pøi brainstormingu se lidé nesmìjí obávat, že budou vypadat hloupì, když navrhnou nìjaký „bláznivý“ nápad, proto je zakázané jakékoliv hodnocení. Neexistuje žádný zaruèenì správný zpùsob brainstormingu. Nejlepší je pøizpùsobit ho svým potøebám a možnostem. Pøed zapoèetím brainstormingu: – definujte svùj cíl (jaký hledáte nápad),  – vyberte vhodné úèastníky (optimální skupina je 8 lidí), – vyberte neutrální (nerušivé) prostøedí, – vytvoøte neformální atmosféru, – vyberte vedoucího cvièení (zapisuje a brzdí kritiku). V prùbìhu práce: – posadíme úèastníky tak, aby byli tváøí v tváø, – vymezíme základní pravidla (zákaz hodnocení aktivity, nápady lze opakovat a rozvíjet apod.), 151 34

34. Aby to fungovalo…

– pøed zahájením práce provedeme veselou rozcvièku – boøí pøípadné zábrany úèastníkù, – zahájíme práci, – každý nápad se zaznamenává v plném rozsahu. Po skonèení práce: – vybereme nejslibnìjší nápady, – rozvineme nejlepší myšlenky, – navrhneme kroky pro øešení, – všechny nápady archivujeme, abychom se k nim mohli pozdìji vrátit. Ètyøi základní kroky pøi hledání možností (všeobecnì): 1. V èem je chyba? Jaké jsou souèasné pøíznaky? Co na situaci nevyhovuje? 2. Pojmenujeme a rozebereme problém. Problém rozèleníme do kategorií. Navrhneme možné pøíèiny. Sledujeme, co chybí. Pojmenujeme bariéry øešení problému. 3. Jaké možné strategie nebo postupy existují? Co pro vyøešení problému navrhuje nìkdo druhý? Vytvoøme pøedstavu o tom, co by se mohlo udìlat. 4. Co by se mohlo udìlat? Jaké kroky by se mìly podniknout, aby bylo možno problém vyøešit? Tato technika vyžaduje urèitou disciplínu pøi práci a je pomìrnì èasovì nároèná. Její výsledek však stojí za to. Problém se obvykle vyøeší a ještì navíc získáme spoustu použitelného materiálu pro další práci s øešeným problémem.

152

Aby to fungovalo „E“

Vnitøní organizace skupiny Základem pro dobrou funkci sociální skupiny je její správná vnitøní organizace. Každé z dìtí musí mít pocit sounáležitosti se skupinou, pocit potøebnosti a nepostradatelnosti! Tyto vnitøní pocity u nìkterých dìtí vznikají automaticky z jejich postavení ve skupinì (vùdcové, pomocníci, aktivisté). Jiným dìtem je musíme pomoci získat. Zamìstnáme je drobnými èi nároènìjšími úkoly dlouhodobého nebo krátkodobého charakteru, motivujeme jejich samostatné snahy. Je nìkolik metod, jak zamìstnat co nejvìtší poèet dìtí. Z psychologických výzkumù se ukázalo, že nejfunkènìjší pracovní tým je o ètyøech èlenech. Toho využijeme pøi vytváøení pracovních skupinek. Skupinkám zadáváme samostatné úkoly. Pokud to není možné, pokusíme se uspoøádat kolektiv do vìtších pracovních uskupení, kde má každá skupinka jasnì vymezené povinnosti.

35. Slovník cizích slov a odborných termínù abstrakce abstraktní myšlení myšlenkový proces odluèující odlišnosti a zvláštnosti a zjišující obecné a podstatné vlastnosti pøedmìtù a jevù okolní skuteènosti a vztahy mezi nimi adrogeny mužské pohlavní hormony akcelerace zrychlení, napø. zrychlení rùstu algebra obor matematiky – nauka o vztazích mezi èísly, zejména o øešení rovnic analogický obdobný, podobný analogie obdoba, podobnost analýza rozbor aspekt hledisko, zøetel, pohled na nìco aspirace snaha význaènì se umístit, dosáhnout vytèeného cíle behaviorální vycházející z vnìjšího (pozorovatelného) chování a zdùrazòující podnìt a reakci na nìj diagnostika rozpoznávání, urèování pøíèiny divergence myšlenkových procesù odchýlení, odklon, rozrùznìní, rozpor – dvojí cesta dynamický (projev) silný, emoènì vzestupný, v urèitém sledu etologie nauka o místech pobytu a životních zvycích zvíøat etymologie nauka o pùvodu slov, pùvodním významu slov, jejich vývoje a pøíbuznosti fatalismus víra v neodvratný osud fixovaný zachycený, upevnìný, upjatý k nìkomu èi nìèemu formální operace kladení dùrazu na nahodilé bez zøetele k myšlenkovému obsahu, vnìjškovitost, neopravdovost, zdánlivost frustrace stav porušené psychické rovnováhy zapøíèinìný neuspokojením potøeb, blokádou na cestì k cíli funkèní libost pøíjemný pocit z vykonávané èinnosti hostilní nepøátelský až agresivní incest pohlavní styk mezi pøímými pøíbuznými (rodiè – dítì, bratr – sestra) identifikace zjištìní, urèení pøesného

Klidnì mùžete odjet, podle norem je ten dùm absolutnì nehoølavý. indikace charakteristické pro jedince, týkající se jedince jedinec individuální, individuum jedinec kompromis dohoda dosažená vzájemnými ústupky, oboustrannì pøijatelné øešení koordinace harmonická spolupráce, souhra, uvedení do souladu manipulativní jednání, kterým se jeden snaží ovlivnit druhého (obvykle v neprospìch druhého) masturbace onanie, dráždìní vlastních pohlavních orgánù, vyvolávání pøíjemných pocitù a orgasmu metabolismus látková pøemìna v tìle potøebná k udržování základních životních funkcí modifikace obmìna, úprava, pøizpùsobení motorický pohybový narativní pøístup vyprávìjící, pøíbìhový ontogeneze vývoj jedince od zaèátku do konce opozice odpor, nesouhlas, jdoucí proti, vztah navzájem se vyluèujících pojmù ap. 153

35

35. Slovník cizích slov a odborných termínù

osifikace zkostnatìní chrupavèitých èástí kostí, zakonèení vývoje kostí pozitivní (pøístup, myšlení) kladný, vyjadøující souhlas preference upøednostnìní racionální (dùvod) rozumový, rozumný receptivní slovní zásoba suma slov, kterým rozumíme, tøeba že je nepoužíváme ve vlastním slovním projevu referenèní (skupina) skupina, se kterou se èlovìk ztotožòuje, má k ní citový vztah restriktivní omezující, uplatòující omezení retardace Zpomalení, napø. zpomalení vývoje semirestriktivita takové omezení napùl, jakoby omezení, jakoby zákaz

154

stochastické myšlení volnì pøicházející, náhodnì pøicházející specifický pøíznaèný pro nìco subjektivní osobní, týkající se pouze jedince symbolické uvažování mnohovýznamové vnímání skuteènosti na základì znakové shody mezi zážitkem a vìcí (podnìtem) syntéza slouèení, sjednocení v celek teze zásada, myšlenka, struèné vyjádøení tvrzení traumatologický a evakuaèní plán traumatologický – úrazový, evakuaèní – záchranný – plán postupu pøí úrazu nebo jiné mimoøádné události napø. požáru verbální slovní, vyjádøený slovy

Poznámky

............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................................................................

155

Poznámky

............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................................................................

156

Poznámky

............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................................................................

157

Poznámky

............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................................................................

158

Poznámky

............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................................................................

159

Poznámky

............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................................................................... ...............................................................................................................................................................................................

160