Učební text pro Dívčí katolické střední školy Péče o dítě Zuzana Černá

Učební text pro Dívčí katolické střední školy

Péče o dítě

Zuzana Černá

- 1 -

Platnéřská 4, Praha 1

© Dívčí katolická střední škola, 2012 © Bc. Zuzana Černá, 2012 Vytiskla Tiskárna F&F, Praha 4

ISBN 978-80-87755-07-5 Dívčí katolická střední škola

- 2 -

Obsah 1. Úvod 5 2. Význam rodinného prostředí pro vývoj dítěte 6 3. Rodičovství 8 4. Početí a nitroděložní vývoj 9 5. Přehled nitroděložního vývoje 10 6. Neláska ubližuje 14 7. Zdravotní péče o těhotnou, životospráva těhotné ženy 15 8. Ohrožené těhotenství 18 9. Patologické těhotenství 21 10. Když se blíží porod ... 23 11. Porod 27 11.1 Operační porod 32 12. Šestinedělí 33 13. Kojení 34 13.1 Význam kojení 35 13.2 Životospráva kojící ženy 35 14. Výchova dítěte 38 14.1 Rozdělení dětského věku na etapy 38 15. Novorozenec a kojenec 39 15.1 Úprava pokoje pro dítě 39 15.2 Organizace dne 41 15.3 Krmení 42 15.4 Oblékání 44 15.5 Koupání dítěte 45 15.6 Psychomotorický vývoj dítěte 47 15.7 Očkování dítěte 53 15.7.1 Očkovací kalendář 55 15.8 Péče o kojence v nemoci 56 16. Batole – 1–3 roky 62 17. Dítě předškolního věku – 3–6 let 70 18. Máme prvňáčka – 6 let (až 8, má-li dítě odložený nástup do školy) 73

- 3 -


19. Mladší školní věk – 6–11 let 78 19.1 Lehká mozková dysfunkce a specifické poruchy učení 80 20. Starší školní věk – 11–15 roků 84 21. Adolescence 86 22. Děti vyžadující zvláštní péči 88 22.1 Nedonošené děti a děti s nízkou porodní váhou 88 22.2 Výchova mentálně retardovaného dítěte 90 22.3 Autistické děti 93 22.4 Dítě s Downovým syndromem 94 22.5 Péče o dítě postižené dětskou mozkovou obrnou – DMO 95 22.5.1 Diparetická forma 96 22.5.2 Diparetická forma paukospastická 97 22.5.3 Hemiparetická forma 97 22.5.4 Oboustranná hemiparetická forma 97 22.5.5 Kvadruparetická forma 98 22.5.6 Dyskinetická forma 98 22.5.7 Hypotonická forma 99 22.5.8 Možnosti léčení 99 22.6 Smyslová postižení 100 22.6.1 Dítě nevidomé (nebo se zbytky zraku) 100 22.6.2 Dítě se zbytky sluchu a neslyšící 102 22.6.3 Nemluvnost a němota 104 22.6.4 Slepohluchoněmota 104 22.7 Epilepsie 105 23. Kde hledat pomoc při péči o dítě se speciálními potřebami 106

Dívčí katolická střední škola

- 4 -

1. Úvod V předmětu Péče o dítě se budeme společně zabývat jak péčí o zdravé dítě, tak péčí o dítě s handicapem nebo chronicky nemocné. Abychom řádně pochopili, co všechno má na psychiku a zdraví dítěte vliv, musíme se zabývat nejen dítětem samotným, ale také rodinou, ve které žije a naším přístupem k němu. Budeme si klást otázky, jak se o dítě starat, jak je vychovávat, aby z něj vyrůstala harmonická osobnost, člověk s pozitivním vztahem nejen k nám, ale i k ostatním lidem mimo rodinný okruh. Člověk vzdělaný, morální, pracovitý. A jak tyto náročné požadavky skloubit s přáním většiny rodičů, aby jejich dítě prožívalo šťastné dětství.

- 5 -


2. Význam rodinného prostředí pro vývoj dítěte Víme, že po narození miminka se musíme postarat o to, aby mělo dostatek péče (tj. stravy, tepla, aby byly uspokojovány jeho potřeby spánku, hygieny, bezpečí a lásky) a aby mělo dostatek podnětů ke svému vývoji. Ale podívejme se na to společně do hloubky: Již to, v jakém rodinném prostředí se nachází budoucí maminka, jak prožívá své těhotenství, jak se chovají ostatní členové rodiny k ní i jak očekávají narození jejího dítěte, se odrazí v dalším vývoji dítěte a jeho vlastnostech. Dítě, jehož narození je očekáváno s radostí a láskou, jehož maminka dodržuje správnou životosprávu a navíc na své, ještě nenarozené děťátko mluví a dotýká se láskyplně svého bříška, bývá po narození klidné, radostné, dobře jí i spí, není lekavé. Dítě nechtěné, které již před narozením cítí nevoli a strach své matky, dítě matky, která z lhostejnosti a nebo úmyslně nedodržuje zásady správné životosprávy (kouří, pije alkohol, je závislá na drogách, vykonává nevhodnou fyzickou činnost, pobývá v nezdravém prostředí, nehledí na správnou výživu, nemá dostatek spánku), nebo dítě matky žijící ve stresujícím rodinném prostředí, se může narodit předčasně, má nižší porodní váhu, bude mít poruchy učení a chování. Po narození hůř spí i jí, je plačtivé a úzkostlivé. Pokud je rodinné prostředí nevyhovující, rodiče nemají o dítě zájem, začne se opožďovat ve vývoji a to jak duševním, tak fyzickém. Děti již od narození velice ostře vnímají rodinnou atmosféru a vztahy a vše negativní (nesoulad, hádky, nejednotnost ve výchově, nezájem o dítě, ...) je poznamenává na celý život. Ve škole jsou většinou prospěchově horší, protože se hůř soustředí, rychleji se unaví a jejich rodinné prostředí jim nevytváří podmínky k učení, ani v nich nevyvolává touhu se učit. Mají problémy s chováním, snadno se zapojují do tzv. závadových part, jsou více ohroženy návykovými látkami. V dospělosti mohou mít těžší profesní uplatnění, problémy v navazování partnerských vztahů i ve vztazích s vlastními dětmi. Část z nich má problémy se zákonem. Proto je nutné vytvářet dětem optimální rodinné prostředí již před jejich narozením a vytrvat ve správné a láskyplné výchovné péči až do jejich dospělosti.


- 6 -

Kontrolní otázky: 1. Jak moc ovlivňuje chování dítěte fakt, že je chtěné nebo nechtěné? 2. Co ještě může vývoj dítěte ovlivnit? 3. Pokus se zjistit, v čem se liší výchova kojence v rodině a v kojeneckém ústavu?

- 7 -


3. Rodičovství Na rodičovství by se mladí lidé měli připravit a to nejen po stránce materiální. Měli by si uvědomit, jaké jim přináší povinnosti, jak se s příchodem dítěte změní jejich vlastní život a měli by se předem domluvit, jak se budou na výchově dítěte podílet. Jak si budou vzájemně pomáhat. Měli by také znát svůj zdravotní stav. Narození dítěte jim změní život jednou pro vždy. Nyní již nebudou odpovídat pouze za sebe, musí převzít odpovědnost i za své dítě. Je dobré se proto na příchod dítěte do rodiny dobře připravit, např. tím, že si pročtou knihy o výchově dětí, podívají se na filmy o výchově (např. Rodičovský rok), navštíví mladé rodiny, které již děti mají a zjistí si, na co je třeba se připravit, jaké zkušenosti s narozením miminka a péčí o ně jejich přátelé mají.


- 8 -

4. Početí a nitroděložní vývoj K oplození dochází ve vejcovodech proniknutím mužské zárodečné buňky, spermie, do zárodečné buňky ženské, vajíčka. Spojením jejich jader vznikne nová buňka. Ta obsahuje všechny potřebné informace pro každý detail lidského vývoje – pohlaví dítěte, barvu vlasů, pleti, očí, výšku, ... Do vajíčka může proniknout pouze jediná spermie. Jednovaječná dvojčata vznikají úplným rozdělením oplodněného vajíčka na dvě, úplně stejná = identická, embrya. Jsou stejného pohlaví a jsou si velice podobná. Dvojvaječná dvojčata se narodí tehdy, jsou-li naráz uvolněna z vaječníku dvě vajíčka a obě jsou oplodněna. Dvojčata si nejsou tolik podobná a mohou být různého pohlaví. Člověkem jsme od početí. A co je obzvlášť důležité: již v děloze se vytvářejí první vztahy dítěte k rodičů. Ještě před několika lety panoval názor, že lidské embryo (zárodek) si ve svém vývoji zopakuje ve zkrácené formě všechna po sobě jdoucí stádia evoluce, že prochází např. stádiem ryb, obojživelníků apod. Moderní embryologie (věda o embryonálním vývoji) však tento názor odmítá. Lidské embryo žádnými podobnými stádii neprochází. I když se nám to zdá nepochopitelné, funguje v embryu už při velikosti necelých dvou milimetrů jeho vlastní mozek, který řídí jeho další vývoj. Když měří tři a půl milimetru, což odpovídá stáří asi 25 dní, má všechny orgány: srdce, kůži, centrální nervový systém, játra, plíce střeva a pohlavní orgány. Dosud jsme netušili, jak brzy se vytvoří malinký mozek s nepředstavitelně jemnou strukturou, jak brzy začíná pracovat, jak reaguje na vnější podněty a odpovídá na ně svými pohyby a jak brzy se ve všech těchto projevech ukazuje jeho první duševní existence. Protože kalendářní měsíce nemají stejný počet dnů – nejkratší měsíc jich má 28, nejdelší 31, měří lékaři délku těhotenství na tzv. lunární měsíce. Lunární měsíc trvá vždy 28 dnů a je to doba oběhu Měsíce (Luny) okolo Země. Těhotenství trvá tedy 10 lunárních měsíců – tj. přibližně 9 kalendářních měsíců.

- 9 -


5. Přehled nitroděložního vývoje První měsíc Oplozené vejce se během zhruba 24 hodin rozdělí na dvě buňky a další dělení potom následují v několikahodinových intervalech. Tomuto „shluku“ buněk říkáme embryo – zárodek. Embryo postupuje vejcovodem k děloze sedm až osm dní. Děložní sliznice je zduřelá, prokrvená, připravená embryo přijmout. Dvacátý den vývoje jsou již vytvořeny základy mozku, míchy a nervových uzlin. Mezi dvacátým prvním a dvacátým druhým dnem vývoje začíná embryu fungovat srdíčko. Dvacátého osmého dne jsou již vytvořeny základy obratlů, lebečních kostí, svalů a začínají být zřetelné základy uší, očí, rukou a nohou. Koncem prvního měsíce zárodek měří 6 mm. Tedy jako pecička z hroznového vína. Druhý měsíc Čtyřicátý den vývoje začínají být zřetelné prstíky na končetinách, mezi hlavou a trupem se objevuje zúžené místo – základ krku. Je možné zaznamenat mozkové vlny. Mozek kontroluje na čtyřicet základů kosterních svalů, nervy prorůstají do základů vnitřních orgánů. Formují se čelisti se základy zubů. Koncem měsíce žaludek vytváří žaludeční šťávu. Lze již rozeznat obličej, plod má již i jazyk. Paže a nohy se prodloužily, můžeme rozeznat lokty i kolena. Dítě je značně pohyblivé, ale matka zatím jeho pohyby nevnímá. V osmi týdnech se začíná vyvíjejícímu se dítěti říkat fetus – plod. Plod měří 2,5–3 cm a váží 5 g. Má tedy přibližně velikost zahradní jahody. Třetí měsíc Již ve třetím měsíci jsou na kůži vytvořeny s konečnou platností papilární linie podmiňující jedinečné otisky prstů. Oční víčka srůstají, aby chránila vyvíjející se oči plodu, které jsou již citlivé na světlo. Znovu se otevřou koncem sedmého měsíce. Dítě nyní spí, budí se, živě se pohybuje. Pohybuje prsty, otáčí hlavu, otevírá a zavírá ústa, často si cucá palec. Kdyby se dotkl někdo jeho dlaně, sevře ruku v pěst. Polyká a částečně i vdechuje amniovou tekutinu, ve které plave (amniová tekutina = plodová voda). Koncem dvanáctého týdne již fungují všechny orgány a orgánové soustavy. V dalším období již „jenom“ dozrávají a plod roste. Plod měří 6,5 cm a váží 18 g. Je tedy velký přibližně jako váš ukazováček.


- 10 -

Čtvrtý měsíc Koncem čtvrtého měsíce plod měří asi 14 cm a váží okolo 200 g. Dítě začíná slyšet. Je prokázáno, že vnímá matčin hlas, tlukot jejího srdce a i vnější zvuky. Dítě již zcela vyplnilo matčinu dělohu a rozepíná ji natolik, že matka začíná pociťovat pohyby svého dítěte (tzv. kopání). Sklovitě bělavé zabarvení plodu přechází do matně červeného. Na kůži se objevuje jemné chmýří – kanuto. Při ultrazvukovém vyšetření lze rozpoznat pohlaví plodu.

Pátý měsíc Uplynula polovina těhotenství. Růst hlavy se zpomaluje, sílí svaly dítěte (žena bezpečně cítí jeho pohyby), rostou vlasy a nehty. Kůže je zatím tenká a průsvitná. Začíná vývoj mozkových závitů. Dítě měří přibližně 20 cm a váží okolo 450 g. Zazní-li zvláště silný nebo znepokojivý zvuk, reaguje na něj rychlým pohybem. Šestý měsíc Koncem měsíce již fungují kožní potní a mazové žlázy. Jemnou kůži dítěte chrání před amniovou tekutinou zvláštní tukový povlak – mázek. Vývoj vnitřních orgánů je natolik pokročilý, že malé procento předčasně narozených dětí přežije. Riziko jejich poškození je však značné. Dítě již měří 30 cm a váží 650 g. Sedmý měsíc Mozek dítěte již má tolik buněk, kolik jich bude mít při porodu. Dítě již využívá čtyři smysly: zrak, sluch, hmat a chuť. Je prokázáno, že je schopno rozeznat matčin hlas. Uvolňuje se srůst očních víček, rostou řasy. Dítě polyká plodovou vodu a opět ji vylučuje ve formě moči. Občas má škytavku. Cucá si paleček, zatíná pěstičky, čile se pohybuje – někdy udělá i kotrmelec. Již měří 35 cm a váží 1200 g. Osmý měsíc Do podkožního vaziva se začíná ukládat tuk jako izolace i jako zásoba energie. Plynule se zvyšuje tvorba protilátek. Dítě denně spolyká přibližně 4 litry amniové tekutiny. Často má škytavku. Do amniové tekutiny vylučuje moč. Amniová tekutina se však během 24 hodin osmkrát vymění, takže zůstává čistá. Ve střevech má dítě primitivní stolici – smolku. Měří 40 cm a váží 1800 g.

- 11 -


Devátý měsíc Mizí jemné chmýří, které pokrývalo kůži plodu. Povrch kůže se vyrovnává. Dítě už vypadá prakticky jako při narození, jen ještě přibírá na váze. Většinou zaujme v děloze polohu hlavičkou dolu. Měří 45 cm a váží 2600 g. Desátý měsíc Koncem desátého měsíce je dítě připraveno na porod. Těhotenství trvá průměrně 280 dní od prvního dne poslední matčiny menstruace nebo 266 dní od početí. Toto je však průměrný údaj, individuálně délka těhotenství značně kolísá. Plod měří průměrně 50 cm a váží 3300 g. Placenta Zopakujme si: oplodněné vajíčko se ve vejcovodech několikrát rozdělí. Z jediné buňky vznikne shluk buněk – blastocysta, který doputuje do dělohy a zde se zahnízdí v děložní sliznici. Zárodek – embryo a později plod – fetus, se vyvíjí v děloze. Již jsme si pověděli, jak dítě postupně roste a jak se vyvíjí. Jakým způsobem je však vyživováno, aby mohlo růst a vyvíjet se? Z části buněk se vyvine zevní a vnitřní zárodečný obal. Vak z blan je vyplněn tekutinou – plodovou vodou. Z další části buněk vzniká zárodek, který se vznáší v plodové vodě a s obaly je spojen tenkou stopkou, ze které se postupně vyvine pupeční šňůra. Obaly a plodová voda chrání zárodek před zevními vlivy (nárazy, otřesy) a umožňují mu pohyb. Z části obou obalů a přilehlé oblasti silně prokrvené děložní sliznice se vyvine placenta (jinak plodový koláč nebo lůžko). V placentě jsou v těsné blízkosti krevní oběh matky a krevní oběh plodu. Dochází mezi nimi k předávání plynů, živin a dalších látek. Krev matky a dítěte se však nemísí. Placenta je spojena s tělem plodu cévami, které jsou v pupeční šňůře.

1. 2. 3. 4.

Placenta je většinou uložena v horní části dělohy a plní následující funkce: výživovou – krev, která proudí pupečníkovou cévou do těla plodu, přináší potřebné živiny, vylučovací – zprostředkovává předávání škodlivých zplodin z těla plodu do krevního oběhu matky, výměnu plynů – poskytuje plodu kyslík z krve matky a odvádí pupečníkovými cévami oxid uhličitý z těla plodu do matčiny krve ochrannou – chrání plod před vnikáním škodlivých látek a infekcí z těla matky (přesto mohou přes placentární bariéru proniknout některé viry, léky, alkohol, drogy, ...),


- 12 -

5. hormonální – vytváří hormony nezbytné pro udržení těhotenství, 6. zásobní – soustřeďuje látky důležité pro růst a vývoj plodu.

Kontrolní otázky: 1. Jak dlouho trvá těhotenství? 2. Zjisti, o kterých novorozencích říkáme, že jsou nedonošení? 3. Ve kterých místech ženské pohlavní soustavy dochází k početí? 4. Jak dlouho putuje oplodněné vajíčko – zárodek – vejcovodem? 5. Ve kterém orgánu se zahnízdí a následně vyvíjí až do porodu? 6. Co je placenta a jaké plní úkoly? 7. Co je plodová voda? 8. Kolikátý den od početí začíná zárodku pracovat srdce? 9. Kdy matka ucítí první pohyby svého dítěte? 10. Které smysly používá dítě již v děloze své matky?

- 13 -


6. Neláska ubližuje Horší, než občasná úzkost nebo strach, je matčino odmítání dítěte. Svůj negativní postoj mu matka může dát značně pocítit tím, že zanedbává své zdraví a tak vědomě či nevědomě uvádí dítě do nebezpečí. Může také vyvolat pro plod život ohrožující situace přehnaným sportováním, zanedbáváním preventivních prohlídek, nošením příliš těsného oblečení, nebo škodit dítěti alkoholem, kouřením a jinými návykovými látkami. Často si svého jednání ani není plně vědoma. Dítě však tyto projevy nelásky zaznamenává a jeho vývoj je tím zpomalován nebo dokonce ohrožen. Následky takového negativního postoje se často projeví při porodu (předčasný porod či samovolný potrat), na zdravotním stavu novorozence nebo v pozdějším vývoji a chování dítěte. Naopak matky, které své dítě očekávají s radostí, mají většinou bezproblémový porod. Jejich děti se později jeví jako duševně vyrovnanější.

Kontrolní otázky: 1. Jaký vliv má rodinné prostředí na vývoj dítěte? 2. Jak si představuješ, že jednou budeš vychovávat své děti?


- 14 -

7. Zdravotní péče o těhotnou, životospráva těhotné ženy Při vynechání měsíčků by neměla žena dlouho otálet a nejdéle do 14 dnů navštívit gynekologa. Je-li těhotenství prokázáno, založí jí doktor těhotenský průkaz, do kterého zaznamenává veškeré důležité údaje o zdravotním stavu matky i dítěte a který by žena měla nosit všude s sebou. Těhotná je změřena, zvážena, je jí vyšetřena moč na bílkovinu a cukr, odebrána krev na zjištění krevní skupiny, Rh faktoru, a na vyšetření na příjici (syfilis) a HIV, je jí změřen tlak, podstoupí vyšetření srdce na EKG, vyšetření zubů, změří jí pánev. Je poučena o správné životosprávě a jak se chovat při možných komplikacích. Průběh těhotenství je sledován při pravidelných kontrolách též pomocí ultrazvuku. Ultrazvukové vyšetření plod nijak neohrožuje. Umožňuje lékaři zjistit, zda se plod vyvíjí normálně a jak roste, v jaké je poloze a zda se nejedná o vícečetné těhotenství. Při vyšetření na gynekologii vám může lékař také sdělit, že jste gravidní, že se jedná o graviditu. Není to žádní těžká nemoc, znamená to, že jste těhotné a jedná se o těhotenství. Zapamatujte si, jakou životosprávu by měla těhotná žena dodržovat: měla by mít dostatek spánku, přiměřeně se pohybovat ve zdravém prostředí, jíst pestrou, vyváženou stravu. Musí dbát zvýšené hygieny. Neměla by se stresovat, rodina by ji měla zahrnout láskyplnou péčí a porozuměním. Co to znamená v praxi: • spát v pravidelnou dobu alespoň 7–8 hodin denně v dobře větrané, nerušené místnosti a i přes den si při únavě dopřát odpočinek, • přiměřený pohyb znamená vyloučení jízdy na motorce nebo koni, nevykonávat těžké práce, nezvedat těžká břemena, nevěšet záclony, nešít na šlapacím šicím stroji a nedrhnout koberce – jedná se o vypuzovací pohyby, neskákat, odepřít si diskotéky. Naopak dopřávat si co nejvíce pobytu na zdravém vzduchu, chodit na těhotenský tělocvik. Vhodné je i plavání, ale pozor na jakost vody! Nepobývat na prudkém slunci, • vynechat nadýmavá, příliš sladká a tučná jídla, naopak jíst hodně mléčných výrobků, ovoce, zeleninu, dietní masa a mořské ryby, pít minerálky, mléko, ovocné šťávy. Nedoporučují se alkoholické nápoje, káva, černý čaj, cola a alkoholické nápoje. Těhotná žena by měla omezit ve stravě ostré koření a sůl, - 15 -


• zvýšená hygiena v sobě zahrnuje časté pravidelné mytí – nejlépe ve sprše, protože těhotné ženy se mnohem více potí, nevysedávat v horké vodě ve vaně, promazávat napínající se kůži břicha, aby se udržela její pružnost a nevznikaly praskliny v kůži, masírování zad chladivými gely (nebo Alpou), masáže prsních dvorců a bradavek, aby se prsa připravila na kojení. Velkou péči věnujeme též ústní hygieně (zubům) a vlasům. Ženy si často v těhotenství nechávají krátký sestřih, aby mohly o vlasy snáze pečovat, protože se jim více mastí, • prádlo nosí volnější, ze savých materiálů, vždy čisté, Žena by v těhotenství neměla zapomínat na péči o svůj zevnějšek. Těhotenství činí ženu přirozeně krásnou i když přibere nebo jí otékají nohy, je třeba této přirozené kráse dát vyniknout a neničit ji nedbalým zevnějškem, neupravenými vlasy a vytahanými tepláky, ... • důležitá je péče o nohy, zvýšená zátěž dolních končetin může způsobovat vznik křečových žil, otoky nohou apod. Nohy proto masírujeme a necháme odpočinout ve zvýšené poloze. Pokud má žena rodové předpoklady vzniku křečových žil, je dobré preventivně nosit kompresívní punčochy, • sexuální život – těhotenství ženy vyžaduje v tomto směru vzájemné pochopení obou manželů. V prvních třech měsících těhotenství a v posledním měsíci je vhodné pohlavní styk omezit, aby v důsledku dráždění dělohy nedošlo k vypuzení plodu. Jinak v průběhu celého těhotenství má být pohlavní styk velmi šetrný, vždy s ohledem na přání ženy, • těhotná žena se má vyvarovat styku s infekcí, jedovatými látkami, radioaktivním zářením, co nejméně pobývat ve znečištěném prostředí. Nemá užívat léky bez domluvy s lékařem, kouřit, pít alkohol, užívat drogy, • stresujícími podněty v těhotenství mohou být: nesváry v rodině, odmítání dítěte otcem nebo rodiči jednoho z partnerů, nemoc v rodině, finanční nejistota, problémy s bydlením, obava o zdraví budoucího dítěte a mnoho dalších. Každá budoucí maminka by měla být zahrnuta láskyplnou péčí své rodiny a společnost by k ní měla být co nejohleduplnější. Těhotenství samo o sobě je jak fyzicky, tak psychicky pro ženu náročné. Proto úcta, ohledy, takt a láska jsou naprosto na místě. Pokud někdo z rodiny příchod dítěte nevítá, přesvědčit jej, aby alespoň budoucí mamince slovně neubližoval a pokusil se fakt jejího těhotenství přijmout. Péče rodiny se projevuje i přípravou rodinného prostředí na příchod miminka. Chystáním výbavičky, postýlky, příprava starších dětí v rodině na nového sourozence i s tím, že jej mohou hladit přes maminčino bříško, přiložit si k němu ruku, když děťátko kope, společnými nákupy prvních hraček a dudlíků, ...Společný Dívčí katolická střední škola

- 16 -

výběr jména pro miminko může být pro rodinu velice silným spojujícím prvkem. Otec dítěte by se měl účastnit přípravy na porod, výběru porodnice a měl by být u porodu.

- 17 -


8. Ohrožené těhotenství Již při první návštěvě těhotenské poradny lékař zjišťuje okolnosti, které by mohly mít nepříznivý vliv na průběh těhotenství a vývoj plodu. Tyto spolu se zdravotním stavem ženy vyhodnocuje a na podkladě vyhodnocení se dnes již téměř třetina žen zařazuje do skupiny žen s ohroženým těhotenstvím. Těmto těhotným je věnována zvýšená zdravotní péče, která pomáhá zvrátit nepříznivý průběh těhotenství nebo poruchu vývoje plodu. a) EPH gestóza Moč těhotné ženy je pravidelně vyšetřována na bílkovinu a cukr. Nastávajícím maminkám je měřen krevní tlak, je pátráno po otocích, zjišťován váhový přírůstek, jsou kontrolovány ozvy srdce plodu. Při nálezu bílkoviny v moči, zvýšeném krevním tlaku, otocích dolních končetin, jde o onemocnění nazývané EPH gestóza, často provázené náhlým přírůstkem na váze. Při zjištění EPH gestózy – a stačí jej jeden z příznaků, odesílá poradenský lékař těhotnou do nemocnice k dalšímu vyšetření a léčbě. Rovněž při zjištění cukru v moči je těhotná odeslána na spec. pracoviště k podrobnému laboratornímu vyšetření, zda se, v důsledku zvýšené zátěže a nároků na organismus těhotné, neprojevila „cukrovka“. b) Rh faktor krve Hned při první návštěvě poradny je testována krev ženy na Rh faktor. Zatím co 85 % naší populace Rh faktor má, je tedy Rh pozitivní (Rh+), 15 % populace jej nemá, je Rh negativní (Rh–). Jestliže otěhotní Rh– žena s mužem Rh+ a tento přenese svůj pozitivní Rh faktor na plod, dojde mezi matkou a plodem k nesourodosti Rh faktorů. Tato nesourodost při prvním těhotenství většinou nečiní potíže. Avšak během těhotenství, a zejména při porodu, obzvláště porodu císařským řezem, se dostanou Rh pozitivní krvinky do krve matčiny a matka si proti nim vytvoří protilátky. Při dalším těhotenství pak, v případě pozitivního Rh plodu, tyto látky pronikají do krevního oběhu dítěte, napadají jeho krvinky a rozkládají je. V důsledku toho je plod chudokrevný a po porodu onemocní velice těžkou novorozeneckou žloutenkou. Tato žloutenka těžce poškozuje nervová jádra v mozku novorozence, který je postižen po celý další život, při těžším postižení umírá. K záchraně těchto dětí


- 18 -

bývá prováděna výměnná krevní transfúze, při níž se vymění krev novorozence, obsahující matčiny protilátky, za krev normální, bez protilátek. Při zjištění Rh– u ženy je nutno udělat rozbor krve otci dítěte. Je-li i on Rh–, není nutno činit v tomto směru další opatření. Je-li otec Rh+, je nutno matce v pravidelných intervalech odebírat krev na sledování protilátek proti Rh faktoru, aby byla zavčas provedena příprava všech opatření. Preventivně, proti vzniku protilátek, je Rh negativní ženě poprvé těhotné a poprvé rodící dána injekce lidského imunoglobulinu anti-Rh0. Imunoglobuliny odstraní z krve matky červené krvinky plodu s Rh+, které do krve matky pronikly a tím pádem se jí protilátky proti Rh faktoru netvoří. c) Poškození plodu v průběhu těhotenství Plod může být v průběhu těhotenství poškozen ještě mnoha dalšími vlivy, zejména v prvních třech měsících nitroděložního vývoje. V tomto, na škodliviny nejcitlivějším, období se zakládají jednotlivé orgány a funkční systémy plodu a záleží pak na tom, ve kterém stádiu vývoje se plod nachází, který orgán se v době působení škodliviny zakládá, neboť především ten bude poškozen ve svém dalším vývoji. d) Zarděnky v těhotenství Dnes je již dobře známé působení viru zarděnek na vývoj plodu ženy, která v dětství zarděnky neprodělala. Pokud se jimi v těhotenství nakazí, virus zarděnek projde placentou do plodu a dojde-li k tomu v prvních třech měsících těhotenství, může být poškozen zrak, sluch, srdce a mozek plodu, s těžkými následky na celý život. Proto se u nás nyní děti proti zarděnkám očkují, aby byly v dospělosti ženy proti zarděnkám imunní. e) Ostatní virové infekce I ostatní virové infekce (virový zánět jater, plané neštovice, příušnice, spalničky, chřipka, virové opary, AIDS) se rovněž mohou podílet na poškození plodu. Rozsah poškození opět závisí na tom, ve které fázi vývoje plodu k onemocnění došlo. Z toho vyplývá, že by se těhotná žena měla vyvarovat v době těhotenství styku s takto nemocnými osobami. f) Další škodlivé vlivy Některé mohou v prvních týdnech těhotenství dokonce plod usmrtit a vyvolat potrat. Jsou jimi např.: rentgenové a radioaktivní záření, některé hormony i léčebně používané, některé léky, celkové křeče (např. při epileptickém záchvatu), - 19 -


vysoké teploty, dýchací obtíže, bakteriální toxiny, poruchy výměny látkové (např. cukrovka nebo chronické záněty ledvin). Některé pohybové aktivity, pády, stresy, alkohol, kouření, drogy, ... g) Léky v těhotenství O užívání veškerých léků se musí těhotná žena poradit s lékařem, protože lék, pro ni neškodný, může dítě vážně poškodit (např. tzv. konterganové děti. Matky v těhotenství užívaly lék proti ranním nevolnostem a bolestem hlavy thalidomid a kontergan. V důsledku toho se narodily děti se znetvořenými končetinami. Než se zjistilo, co je toho příčinou, narodilo se takto poškozených dětí na deset tisíc). Snaha je, co nejvíce užívání léků v těhotenství omezit. h) Alkohol, kouření a drogy Pití alkoholu je neobyčejně závažným problémem. V těhotenství se má žena alkoholu zásadně vystříhat. A neměla by jej ani ona, ani manžel požívat nejméně 60 dní před početím. Těhotná žena požívající alkohol ohrožuje plod tzv. fetálním alkoholovým syndromem. Ten se projevuje opožděným růstem plodu i novorozence po porodu. Je postižena nervová soustava, což se projevuje nervovými poruchami, zpožděním vývoje a postižením rozumových schopností. Dále se mohou projevit vady vývoje hlavy a obličeje, rozštěpy rtu a patra, změnami na ledvinách (a to hlavně u chronických alkoholiček). O kouření je dnes bezpečně prokázáno, že omezuje vývoj plodu a zkracuje těhotenství. Nikotin obsažený v kouři působí na nervový systém, zejména vegetativní a jeho prostřednictvím na cévy, které se zužují a průtok krve je tedy menší. To znamená, že plod trpí podvýživou. Děti kuřaček se rodí s nízkou porodní váhou, většinou před termínem – nedonošené. Jsou neklidné, trpí poruchami spánku, hůř sají. Často trpí vrozenými poruchami učení a chování. Děti narkomanek jsou po dobu těhotenství vystaveny působení drog a jsou drogově závislými. Opožďují se v tělesném vývoji. Je poškozena nervová soustava. Drogově závislé matky často prodělaly žloutenku typu B a virus žloutenky přes placentu proniká, tudíž také poškozuje plod. Některé jsou HIV pozitivní, 90 % z nich kouří a pije alkohol, jejich těhotenství často končí samovolným potratem nebo předčasným porodem. Živě narozené děti mají abstinenční příznaky, které se projevují, mimo jiné, silnými celkovými křečemi, poruchami příjmu potravy a spánku. V lepším případě si nesou do života lehkou mozkovou dysfunkci, v horším mentální retardaci a jejich organismus je pro celý život ohrožen recidivou – tj. mnohem větším sklonem stát se také drogově závislým.


- 20 -

9. Patologické těhotenství I když nastávající maminka dodržuje životosprávu a všechna doporučení lékaře, může přece jen dojít v průběhu těhotenství k poruše. Potom se mluví o patologickém těhotenství. Může jít o neutišitelné zvracení, kdy těhotná hubne a musí nastoupit ústavní léčbu. Krvácení v době těhotenství, jež je závažným příznakem, je třeba vždy urychleně ohlásit lékaři, protože může jít i o počínající potrat. Také časté nepravidelné kontrakce během těhotenství musí maminka ohlásit lékaři, protože ohrožují její těhotenství. Zklidnění kontrakcí též vyžaduje pobyt v ústavu. Dále unikání plodové vody, otevírání děložního hrdla apod. Zvýšenou pozornost vyžadují těhotné ženy s vícečetným těhotenstvím, ženy se srdečními vadami, vysokým krevním tlakem, ledvinovými onemocněními, epilepsií, astmatem, ženy, jejichž předchozí těhotenství skončila potratem, ženy tělesně postižené, mentálně retardované, s psychiatrickou diagnózou a ženy, jejichž plod má ke konci těhotenství příčnou polohu.

Kontrolní otázky: 1. Může být vývoj plodu ovlivněn chováním matky a tím jak je těhotenství budoucími rodiči přijímáno? 2. Které vlivy nepříznivě ovlivňují vývoj plodu? 3. Co by těhotná žena neměla dělat a jíst? 4. Jakou životosprávu by měla těhotná žena dodržovat? 5. Proč musí těhotná žena pravidelně navštěvovat těhotenskou poradnu? 6. Proč hned při první návštěvě těhotenské poradny vyšetřují těhotné ženě tak důkladně krev? 7. Proč musí těhotná žena nosit těhotenský průkaz stále s sebou? 8. Čím je ohroženo dítě silné kuřačky? 9. Jak je poškozeno dítě alkoholičky? 10. Čím je ohrožen plod drogově závislé ženy a jak se u novorozence projevují abstinenční příznaky? 11. Zjisti, na kterých internetových adresách můžeš zjistit podrobnosti o těhotenství a novorozencích? 12. Které časopisy radí maminkám jak se o sebe starat v těhotenství, jak se připravit na porod a jak pečovat o dítě?

- 21 -



- 22 -

10. Když se blíží porod ... S postupujícím časem se rodina připravuje na příchod dítěte. Musí si rozmyslet, kde bude novorozenec spát, kde bude mít uložené prádlo, pleny a potřeby každodenní hygieny. Je nutné vymalovat alespoň tu místnost, ve které bude matka s dítětem, ale optimální je vymalovat celý byt (vybílením stěn a stropů se zničí choroboplodné zárodky usazené v prachu na stěnách). Pokud je to nutné, muži přestaví nábytek, rozhodně jej nepřestavuje těhotná žena. Ta si naopak vyčlení skříňky na věci pro miminko a sepíše si seznam, co je nutné si připravit ještě před narozením dítěte. Jmenujme si, co vše bude pro své novorozeně potřebovat: Výbavička: 6 bavlněných košilek (velikost 55 pro donošené dítě, v případě předčasného porodu se kupuje menší velikost 45–50) • místo košilek lze používat tzv. bodíčka, lépe drží plenky • 4 mako dupačky (druh bavlněné látky) • 2 přízové svetříky nebo mikinky • 2 pletené soupravičky nebo overaly z bavlněného mikroplyše • 2 mako čepičky • 2 přízové čepičky pokud se dítě narodí v zimních měsících potřebuje ještě přízové a pletené rukavičky, kombinézu (nejmenší velikost je 60) a teplou čepičku (všechna uvedená množství představují nutné minimum) •

Pleny: velkou výhodou pro maminky a ušetřením práce hlavně v období šestinedělí jsou jednorázové pleny (je dobré si připravit alespoň 2 balení nejmenší velikosti – bere se podle hmotnosti dítěte). Kromě jednorázových plen potřebujeme pro dítě ještě pleny bavlněné. Ty jsou ve dvou velikostech. Menší potřebujeme na přebalování dítěte, používají se i při krmení na podložení hlavičky dítěte při odříhávání, na otírání dítěte, když se ušpiní. Větší velikost plen používáme do postýlky pod hlavičku, aby mělo dítě hlavičku vždy na čisté podložce aniž bychom museli několikrát za den měnit prostěradlo, na zábaly v nemoci dítěte, při prohlídkách v poradně, aby dítě neleželo na holém stole. • •

Při současném používání jednorázových plen: 20 menších bavlněných plen 10 větších plen - 23 -


• •

Pokud jsou používány pouze bavlněné pleny: 80 ks menších plen 10 ks menších plen

• •

Zavinovačky: 4 povlaky na zavinovačku 2 vložky do zavinovačky

Kožešinový nebo plyšový pytel na dítě (lidově zvaný fusak, kožešinový je teplejší, ale musí se čistit v čistírně, plyšový není tak teplý, ale může se prát v pračce) • • • • • • • • • • • •

Další vybavení: postýlka s nastavitelnou výškou matrace 3× povlečení do postýlky 1 flanelová deka 1 péřová deka nebo z dutého vlákna kočár (vybírejte větší, aby se do něj vešlo dítě i v kožešinovém pytli peřinky do kočáru a na ně dvoje povlečení vanička lehátko do vody 2 bavlněné osušky 2 froté osušky 4 žínky (2 bílé, 2 barevné) 4 kojenecké lahve a zásoba dudlíků

•

Hygienické potřeby: dětské mýdlo dětský olejíček na promazávání pokožky po koupeli zásyp měkký kartáček na vlásky (u novorozeňat a kojenců nepoužíváme hřeben, abychom nezhmoždili dítěti fontanely na hlavičce) ubrousky na péči o zadeček

• • • • • • •

Lékárnička: teploměr (rychloběžka, nebo digitální) panadolové čípky na snížení teploty mast na opruzeniny líh na pupíček odsávačku hlenů tampónky na vytírání oušek buničinové čtverečky na vytírání oušek a nosíku

• • • •


- 24 -

• •

oční kapky pro maminku alespoň 2 balení vložek

• • •

Věci užitečné, nikoliv nezbytné: sterilizátor kojeneckých lahví a dudlíků přístroj na hlídání dechu kojence „chůvička“ váha na vážení dítěte

Během těhotenství si budoucí rodiče vše pro své dítě připraví – tj. nejen nakoupí, ale vše, co je z textilu, také vyperou nebo vyvaří, přežehlí a uloží do plastikových sáčků, aby se na věci (zvláště pleny a oblečení) neprášilo. Nastávající maminka si alespoň 3 týdny před termínem porodu připraví tašku do porodnice, aby ji nemusela nahonem balit, když na ni přijdou porodní bolesti. Co bude potřebovat: • • • • • • • • • • • • •

Do porodnice: občanský průkaz kartu zdravotní pojišťovny těhotenský průkaz 2 kojící podprsenky alespoň o dvě čísla větší než stávající 2–3 noční košile pantofle, které lze použít i do sprchy 2–3 ručníky žínku hygienické potřeby toaletní papír vložky a vložky do podprsenky telefonní kartu oblečení a jednorázové plenky pro miminko

Ještě před nástupem do porodnice nastávající rodiče podepisují prohlášení, jak se jejich dítě bude jmenovat a to, jak dívčí jméno, tak i jméno pro chlapce. Musí být podepsáni oba rodiče, aby později nevznikly problémy s tím, že by jeden z nich se jménem dítěte nesouhlasil.

Kontrolní otázky: 1. 2. 3. 4.

Co by si měli budoucí rodiče připravit ještě před narozením miminka? Které doklady bude potřebovat rodička v nemocnici? Co si musí rodička s sebou do porodnice vzít? Je nutné, aby si maminka všechny věci pro miminko kupovala? - 25 -


5. Zjisti, kde bys mohla získat návody a střihy na ruční výrobu oblečků pro děti, jeden návod přines.

Mareček – věk 3 minuty


- 26 -

11. Porod Většina žen se porodu podvědomě bojí. Bojí se, že budou mít velké bolesti, že mohou nastat komplikace, je to strach z neznámého. Proto je velice užitečné pro každou těhotnou ženu chodit na přípravu na porod – takové kurzy se pořádají při většině porodnic a v některých těhotenských poradnách. Získají tam nezkreslené informace o průběhu porodu a o možnostech alternativních porodů (např. v kleku, do vody apod.). Pokud se vyptávají pouze kamarádek, matky, tetiček, mohou dostat informace do značné míry zavádějící, a to když se kamarádky předhánějí ve vyprávění, kterou to víc bolelo a jaké hrůzy při porodu zažily, ... Jak tedy porod probíhá? Jako na vše ostatní i na porod se tělo rodičky připravuje. Když dítě v matčině těle doroste správné velikosti, obrátí se ve většině případů hlavičkou dolů, aby bylo připraveno na porod. Malé procento dětí se stáčí dolů koncem pánevním a jen mizivé procento zůstane v příčné poloze. Poloha dítěte je sledována lékařem v poradně a pokud má plod příčnou polohu, lékař se včas pokusí dítě obrátit nebo doporučí operativní porod. I děloha se připravuje na porod krátkými nepravidelnými kontrakcemi – stahy (maminka cítí, že jí na chvíli ztvrdne břicho). Tyto nepravidelné kontrakce přicházejí několikrát za den. Maminky o nich říkají, že mají poslíčky. V té době už je nastávající maminka dost unavená a pobolívá ji v zádech – je to přirozené, vždyť její páteř musí nést nejen váhu její, ale také váhu dítěte. V posledních dnech jí „klesne“ břicho. Tento viditelný pokles břicha je způsoben tím, že dítě sestupuje hlavičkou k začátku porodních cest. Hlavička před sebou tlačí plodovou vodu. Ta napíná plodové obaly až prasknou a voda odteče. Tehdy se již kontrakce stávají pravidelnými. Ve chvíli, kdy odtekla plodová voda nebo kontrakce přicházejí v pravidelných, zvolna se zkracujících intervalech, musí rodička jet do porodnice. Je velmi riskantní chtít rodit doma a odvolávat se na to, že je to tak přirozené, že se tak rodilo po celé generace apod. V případě, že by nastalo nečekané zhoršení zdravotního stavu rodičky nebo dítěte, záleží na každé minutě, za kterou je možné provést operativní porod nebo převezení rodičky na specializované oddělení, poskytnutí speciální odborné péče, léků, dostupnost kyslíku a přístrojů ... Proto neriskujte, včas si vyberte porodnici, vyhovující vám vybavením a možnostmi, které nabízí a když přijde doba porodu, neoddalujte svůj odjezd a nástup v porodnici. Porod v sanitce či taxíku také není příjemný. - 27 -


Příprava na porod – maminka je již na porodním sále. Je viditelné, jak jí pokleslo břicho. V porodnici rodičku připraví. Zkontrolují ozvy dítěte, rodičce oholí rodidla, dostane klystýr a po vyprázdnění se jde vysprchovat. Podle intervalu mezi jednotlivými kontrakcemi jde potom buď na přípravný pokoj (maminky mu mezi sebou výstižně říkají hekárna) nebo rovnou na porodní sál. Ve většině porodnic umožňují otcům, aby mohli být přítomni narození svého dítěte. Pro otce je to hluboký zážitek a pro matku velká opora, má-li otce svého dítěte během porodu u sebe. Stále sílící kontrakce, které jsou ale zatím přípravné, musí rodička prodýchávat – tj. dýchá rychle, krátce, jako pes. Zmenšuje to pocit bolesti. Žena si rozhodně od bolesti neuleví křikem a nářkem, pouze se vyčerpá a nebude mít sílu na tlačení. Tato fáze se nazývá první doba porodní – je to fáze otevírací. Během ní se tedy působením pravidelných a stále se zesilujících děložních stahů tlakem naléhající hlavičky (nebo zadečku) protrhnou plodové blány. Po odtoku „přední“ plodové vody (plodová voda, kterou plod tlačí před sebou) se tlakem hlavičky otevře branka tak, že jí může hlavička plodu projít (znamená to, že se děložní hrdlo zkracuje až úplně zanikne a děloha se otevírá). První doba porodní trvá u prvorodičky 8 až 12 hodin, u ženy, která rodí druhé či další dítě 4 až 6 hoDívčí katolická střední škola

- 28 -

din. Během první doby porodní bývá stav plodu a děložní činnost monitorována přístrojem zvaným kardiotokograf (mamince zjednodušeně řeknou: „napojíme Vás na monitor“, který monitoruje ozvy dítěte, sílu a frekvenci kontrakcí, hlásí a zaznamenává možné odchylky od správného průběhu porodu a umožňuje tak lékaři včas léčebně zasáhnout.

První doba porodní – otevírací

druhá doba porodní - vypuzovací

Druhá doba porodní začíná úplným otevřením branky. Nazývá se dobou vypuzovací. Během ní je plod vypuzován z dutiny děložní a postupně prochází porodními cestami – pánví, pochvou a zevními rodidly. Na vypuzování se účastní jak stahy děložní, tak aktivní tlačení rodičky. Druhá doba porodní trvá průměrně 10 až 30 minut a končí úplným porozením plodu a přestřižením pupeční šňůry. Porodník počká, až ustane tep v pupeční šňůře, podváže ji na dvou místech a mezi podvázáními ji přestřihne.

Druhá doba porodní – končí přestřižením pupeční šňůry – na obrázku je vyznačeno podvázání pupečníku. - 29 -


Novorozeně – dítě ještě není očištěno od mázku a krve. Pupečník je zaškrcen plastovou svorkou a přestřižen. Vlevo je odsávačka na hleny, kterou dítěti odsáli plodovou vodu z úst a nosíku. K této fázi porodu je dobré si ještě říct: je rozumné ve všem poslechnout lékaře nebo porodní asistentku. Tlačit tehdy, když má rodička kontrakci. Mimo kontrakci je tlačení neúčinné. A zároveň je neúčinné, když rodička místo tlačení během kontrakce křičí – pak veškerou svou sílu dá do křiku, místo co by pomáhala dítěti dostat se na svět. Při tlačení mějte zavřené oči – jinak vám popraskají žilky v očích. Lépe a účinněji žena zatlačí, když se opře bradou o hrudník (v tom jí může pomoci manžel, když ji podepře) a má možnost se zapřít nohama o něco pevného. Rukama je dobré se chytit za spodní stranu stehen, pokud nemáte k dispozici nějaké opěrky. Rodí-li žena v polosedu, hlavička dítěte směřuje do poševního otvoru, (nikoliv v lehu na stole, kdy hlavička dítěte při porodu míří k sponě stydké), předchází se tak natržení hráze, která při porodu v lehu musela být preventivně nastřihována. Tato fáze porodu je dost bolestivá, ale lidské tělo si umí samo vyrábět látky, které bolest regulují a dávají nám na ni zapomenout. Jsou to endorfiny, enkefaliny a dynorfiny – např. tyto jsou až 200× silnější než morfium. Radost z dítěte je spouštěcím momentem, kdy se organismus těmito látkami doslova zaplaví a matka hned po porodu pocítí silnou úlevu a dále již se cítí hlavně unavená, vyčerpaná, ale šťastná. Po porodu dítěte je porodník položí matce na břicho a nechá je prvně přisát. Tak se významně podpoří u maminky tvorba mléka. Dívčí katolická střední škola

- 30 -

Třetí doba porodní – zvaná k lůžku, je dobou, kdy se rodí lůžko – placenta. Odloučení lůžka dělohy je provázeno krvácením, krevní ztráta činí průměrně 150 až 300 ml krve. Lůžko musí zkontrolovat porodník, zda je celé. Péče o novorozence se ujímá dětský lékař. Porod placenty nebolí – není třeba se jej bát. Porodník ještě zkontroluje rodičce dělohu, aby se ujistil, že je po porodu správně uložena, v případě, že došlo k natržení hráze nebo byla matce nastřižena, ránu zašije a rodičku si ponechá ještě 2 hodiny na sále, aby mohl kontrolovat stav krvácení a včas zasáhnout, kdyby rodička krvácela příliš silně. Ještě na porodním sále se musí maminka pokusit vymočit, aby lékař věděl, zda nebude nutné na první hodiny po porodu maminku zacévkovat.

Třetí doba porodní – k lůžku

- 31 -


Maminka a děťátko 3 hodiny po porodu – v postýlce je zavěšena „chůvička“ – přístroj monitorující dech dítěte. Dítě je zavinuté v zavinovačce (peřince) – cítí se v ní bezpečně, jako v matčině lůně. 11.1 Operační porod Dostaví-li se během porodu komplikace nebo je-li to nutno v zájmu zdraví rodičky, je porod veden operačně, nejčastěji císařským řezem, méně často kleštěmi nebo použitím vakuumextraktoru. V nynější době se již v některých porodnicích ustupuje od provádění císařského řezu v celkové narkóze v každém případě, pokud to zdravotní stav rodičky a plodu dovoluje, operace se provádí při vědomí, za použití epidurální anestézie.


- 32 -

12. Šestinedělí Jedná se o období, v němž se hojí porodní poranění, zavinuje se děloha, odcházejí očistky a rozvíjí se kojení. Šestinedělka (tedy žena procházející obdobím šestinedělí) musí dodržovat určitou životosprávu: nemůže se sice koupat v napuštěné vaně, aby se do trhlinek v porodních cestách nezanesla infekce, ale o to častěji by se měla sprchovat. Rodidla pak sprchuje co nejchladnější vodou, nejlépe studenou – podporuje to hojení. Prsa naopak teplou vodou, aby se příliš nenapínala a nebolela. V šestinedělí také nemá mít pohlavní styk a to ani když už očistky přestaly odcházet, také z důvodu snadného zanesení infekce do porodních cest. Dokud šestinedělku nezkontroluje gynekolog a nepotvrdí, že žena je „uvnitř“ zhojená, je nutná sexuální zdrženlivost. Aby se podpořila laktace (tvorba mléka), potřebují ženy v šestinedělí dostatek odpočinku. Neměly by konat žádné fyzicky namáhavé práce a stresovat se náročnými rodinnými situacemi. Důležitá je zdravá strava se zvýšeným obsahem vápníku a vitamínů. Také cvičení na zpevnění povoleného břišního svalstva a zavinutí dělohy by neměla vynechávat. Každý den by měla alespoň hodinu ležet na bříšku s polštářkem podloženým pod břicho – pomáhá to správnému uložení dělohy.

Novorozenecké období se kryje s matčiným šestinedělím – Anežce je týden a je již s maminkou doma. - 33 -


13. Kojení Během prvního těhotenství se vyvíjí mléčná žláza v ženském prsu až je schopna vytvářet mléko. Po porodu se mění hormonální reakce matky, v krvi klesají pohlavní hormony a stoupne hladina hormonu provokující tvorbu mléka – prolaktinu. Na jeho činnost působí, kromě několika jiných hormonů, hormon oxytocin. Jeho tvorba je ovlivněna duševní činností. Jsou mezi nimi takové vlivy, které mohou tvorbu prolaktinu zastavit. Důležité tedy je, zda matka kojit chce. Zda je bez starostí, zda se nebojí, že nebude moci kojit ... Dobré je pro budoucí matku se ještě před porodem na kojení připravit a to nejen duševně, ale též fyzicky. Například jemnou masáží prsních dvorců a bradavek, aby se zpevnily a otužily, u vpáčených bradavek je třeba jemným povytahováním a úpravou podprsenky bradavky povytáhnout a ke kojení připravit. Téměř všechny ženy jsou schopny kojit. Ale znalost praktik kojení není ženám vrozena, musí se jim naučit. Pro úspěšné rozvinutí kojení je dobré přiložit dítě matce k prsu co nejdříve po porodu. Dotyk s prsem vybaví u dítěte hledací reflex, tj. dítě otvírá ústa a snaží se najít prs, zdroj obživy. Již první hodinu po porodu začíná sát. Kvalita mléka se matce mění podle potřeb dítěte. Nejprve se matce tvoří tzv. mlezivo. Mlezivo nelze dítěti nahradit mlékem pozdějším. Mezi třetím a čtvrtým dnem se matce začne tvořit zralé mléko. Nástup zralého mléka bývá často provázen bolestivým nalitím prsů. Pomáhá teplý obklad a teplá sprcha, která mléko uvolní. Ještě v porodnici by si měla matka osvojit techniku odstříkávání přebytečného mléka. Matky, které mají přebytek mléka, je mohou odevzdávat do porodnice, kde jsou jím krmena nedonošená miminka v inkubátorech, nebo novorozenci, jejichž matky kojit z nějaké příčiny nemohou. Interval mezi jednotlivým kojením by si dítě mělo určovat samo. Jakákoliv uměle dodržovaná pravidelnost je pro dítě škodlivá. Prvních 4–6 týdnů pije novorozenec nepravidelně, teprve potom si začne utvářet určitý pravidelný řád. Po každém pití necháváme miminko odříhnout ve svislé poloze, obličejem opřené o své rameno. Jsou dva hlavní požadavky pro zdárný vývoj dítěte: přístupnost matčina prsu podle přání dítěte a dostupnost matčina laskavého náručí a pohledu. Miminko potřebuje pocit bezpečí, kterého se mu v náručí matky dostává. Dívčí katolická střední škola

- 34 -

13.1 Význam kojení Mateřské mléko má optimální skladbu, která se mění s věkem dítěte. Poměr bílkovin, tuků, cukrů, nerostných látek a vitamínů je v něm optimálně vyvážen. Navíc obsahuje matčiny obranné látky, které novorozenec zatím postrádá. Má teplotu matčina těla, tedy ideální pro zažívací ústrojí malého človíčka. Je tedy pro dítě nepostradatelné. Nepostradatelné je též intenzivní spojení mezi matkou a dítětem, které během kojení vzniká a napomáhá vytvářet mezi nimi pevné pouto. Pro matku je navíc kojení velmi významné i ze zdravotního hlediska. Mezi ženami, které kojily alespoň jedno dítě, je mnohem menší procento výskytu rakoviny prsu a dělohy, než mezi ženami, které nekojily.

13.2 Životospráva kojící ženy Pro dostatečnou produkci mléka má velký význam dobrá životospráva kojící ženy a její správná výživa. Naopak špatný vliv má příliš těžká fyzická práce, dále práce vyžadující velké duševní vypětí a nedostatek spánku. Také pobyt v nezdravém prostředí (např. zakouřeném) a nedostatečná nebo nevhodná výživa se na produkci a kvalitě mléka odrazí. Výživa kojící ženy musí být tedy pestrá a všestranná. Musí obsahovat větší množství vápníku (tj. hodně mléka a mléčných výrobků), dostatek dalších minerálních látek (jód, fluor, železo, hořčík, ...), dostatek živočišných bílkovin (jsou důležité pro obnovu buněk a růst tkání), vitamíny, lehce stravitelné cukry a větší množství tekutin než obvykle. Měla by se však vyhýbat nadýmavým potravinám, ostrému koření, kyselému ovoci, nápojům obsahujícím kofein a černému čaji. Alkohol je jedna z nejškodlivějších látek přecházejících do mateřského mléka. Poškozuje mozek a vnitřní orgány kojeného dítěte může vyvolat i otravu alkoholem. Kouření může dodávat mléku velmi nepříjemnou chuť i zápach (nemluvě ani o škodlivosti nikotinu pro dětský organizmus) a podstatně zkracuje dobu kojení. Léky – velké množství léků je prodejných volně bez lékařského receptu a maminky si někdy neuvědomují, že různé látky z těchto léků mohou přecházet do mléka. Hlavně salicyláty jako je Acylpyrin, dále barbituráty, některá projímadla, z léků na předpis i antibiotika. Proto je vždy nutné se o užívání léků dohodnout s lékařem. Drogy – pokud kojící matka užívá drogy, i tyto přecházejí do jejího mléka a kojenec se stává drogově závislým. Jeho mozek je nenávratně poškozován, tělo strádá abstinenčními příznaky. - 35 -


Kontrolní otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Co by měla obsahovat základní výbavička pro novorozence? Které další vybavení si musí rodiče pro miminko připravit? Co by měla určitě obsahovat domácí lékárnička při příchodu miminka? Které doklady potřebuje maminka s sebou do porodnice? Které věci si musí s sebou do porodnice připravit a vzít? Co to jsou poslíčky? Podle čeho se dá ještě na první pohled poznat, že se tělo těhotné ženy již připravuje k porodu? 8. Na kolik porodních dob dělíme porod? 9. Popiš jednotlivé porodní doby: 10. Co je šestinedělí? 11. Jakou životosprávu musí šestinedělka dodržovat? 12. Jak se u matky rozvíjí kojení? 13. Proč je důležité přiložit matce dítě k prsu hned po porodu? 14. Je mateřské mléko neměnné? 15. Jaký je význam kojení? 16. Jakou životosprávu musí dodržovat kojící matka? 17. Které škodlivé látky mohou přecházet z organismu matky do mateřského mléka?


- 36 -

Výchova dítěte

- 37 -


14. Výchova dítěte Výchova probíhá od narození člověka po celý jeho život. Můžeme dokonce mluvit i o výchově prenatální, (tj. v době, kdy je dítě ještě v maminčině bříšku). Lidé se učí v rodině, ve škole, v zaměstnání i při různých zájmových činnostech, prostě ve všech životních situacích. Společným znakem výchovy v jejích různých podobách je uvádění člověka do dané společnosti, daného životního prostředí a k sebepoznání. Při výchově je vždy účasten vychovávající (např. rodič, učitel, sourozenec, přítel, televize, kniha, ...), vychovávaný a to, čemu se člověk učí (ať již vědomě či nevědomě). Abychom se lépe orientovali v jednotlivých etapách vývoje dítěte, prostudujte si následující přehled.

14.1 Rozdělení dětského věku na etapy novorozenec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . kojenec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . batole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dítě předškolního věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dítě mladšího školního věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dítě staršího školního věku (část období puberty) . . . . . konec puberty a adolescence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4 týdny od narození 5. týden až 1 rok 1 rok až 3 roky 3 roky až 6 roků 6 roků až 11 roků.. 11 roků až 15 roků přibližně do 21 let

Rozdělení do věkových skupin je orientační, ne vždy odpovídá mentální věk dítěte a jeho fyzický vývoj, jeho kalendářnímu věku.

předškolák batole Dívčí katolická střední škola

- 38 -

kojenec

15. Novorozenec a kojenec Narodilo se děťátko a hrdí rodiče si je vezou domů. Rodina by měla být připravena na to, že bude muset mamince alespoň v době šestinedělí hodně pomoci. Ideální je, když zpočátku pomohou radou a případně ukáží, jak se co dělá, babičky nebo tetičky a tatínek dítěte si vezme dovolenou, aby pomohl s těžšími pracemi a věnoval se staršímu dítěti, aby se příchodem miminka necítilo odstrčeno. Miminko se v prvních šesti týdnech často v noci budí na krmení a tak je maminka značně nevyspaná a unavená. Proto je zapotřebí, aby přes den některý z dospělých členů rodiny děťátko 2–3 hodiny pohlídal a matka se mohla trochu prospat. V tomto období navštíví rodinu dětská sestra z poradny (nebo dětský lékař) a zkontroluje prostředí, do kterého se miminko narodilo a je-li to třeba, hned na místě rodičům poradí, jak přeorganizovat rozmístění nábytku a jak zajistit dítěti dostatečné teplo, klid a hygienu. Zároveň dá rodičům důležitá telefonní čísla na poradnu a dětskou pohotovost a řekne jim, kdy se mají prvně dostavit do poradny. Již v období šestinedělí (většinou ještě v porodnici) probíhá první očkování dítěte proti TBC.

novorozenec – 4 týdny

novorozenec – 4 dny

15.1 Úprava pokoje pro dítě Pokoj, kde bude spát novorozenec, je třeba připravit předem. Do jednoho roku dítěte je vhodné, aby dítě spalo v jednom pokoji s matkou, později byste měli dítěti vyhradit samostatný pokoj, který mu slouží zároveň jako herna (samozřejmě pokud je dětí víc, mohou mít společný dětský pokoj). V pokoji, kde spí novoroze- 39 -


nec a později kojenec, je třeba udržovat úzkostlivou čistotu. Musíte se starat, aby v něm byl stále čerstvý vzduch, nikoliv však průvan. V prvních měsících života je dítě v podstatě odkázáno hlavně na postýlku či ohrádku, takže mu v podstatě nehrozí úraz. Když se však začne obracet, musíme dávat pozor, aby při přebalování nebo koupání nespadlo ze stolu či odjinud. A až začne lézt a stavět se, musíme zabezpečit zdroj tepla (nejvhodnější je dřevěná mřížka v dostatečné vzdálenosti, aby se dítě nemohlo popálit nebo zranit o ostré hrany radiátorů, zabezpečit okna, aby je nemohlo otevřít a vypadnout, zakrýt zásuvky elektrického proudu plastovými kryty, dřevěné podlahy překrýt dobře udržovatelným kobercem (tzv. zátěžovým), aby si dítě při lezení nemohlo zadřít třísku. Okno by mělo být opatřeno hned od začátku žaluzií, roletou nebo závěsem, abyste dítěti mohli dělat na spánek přítmí.

Počítačový návrh dětského pokoje pro dvě děti Zatím v něm bude bydlet starší sestřička (3 roky) a mladší (půlroční kojenec) bude ještě půl roku u rodičů v ložnici.


- 40 -

V prvních dvou měsících může novorozenec spát v proutěném koši na prádlo (koš musí být vypařen vařící vodou, zevnitř potažen bavlněnou nebo plátěnou tkaninou, dno musí být opatřeno matrací – lze použít matraci z kočárku, nebo pečlivě složenou deku), nebo v kolébce, potom je již třeba přestěhovat kojence do nastavitelné postýlky, se stahovacími postranicemi. Mezera mezi příčkami postranic nesmí být větší jak 8 cm – jinak by dítě mohlo propadnout. Postýlku nikdy nestavíme přímo pod okno, nebo k topení. Dáváme pozor, aby do postýlky nelezla kočka, či jiná domácí zvířata. Matrace v postýlce má být pevná, musí pevně přiléhat ke dnu postýlky, aby dítě nemohlo mezi ni a postýlku prostrčit končetiny. Přikrývku volíme podle roční doby a teploty v pokoji – můžeme používat peřinku pro chladné období (např. na podzim, než se začne topit), prošívanou deku nebo dětskou larisu. Polštář novorozenec ani kojenec nepotřebují, snadno by se mohli polštářem udusit. Hlavičku jim podkládáme čistou, vyžehlenou plenou, polštářek dáváme později, až když dítě samo sedí a ještě dbáme na to, aby byl tenký, ne moc nacpaný. Ostatní nábytek v dětském pokoji by měl mít světlé barvy, (mohou být i pestré), měl by mít oblé rohy a být snadno omyvatelný. Maminka potřebuje mít v dětském pokoji stůl na přebalování a koupání dítěte a skříň, ve které by byly uloženy pleny a hygienické potřeby pro dítě a jeho oblečení. Hračky mohou být volně na policích a v košících z plastů. Pozor na pokojové květiny – některé, např. dyfenbachie nebo tchýnin jazyk, jsou jedovaté.

15.2 Organizace dne Novorozenec spí denně průměrně 22 hodin, 2 hodiny věnuje pití. Jak tedy vypadá den s novorozencem? Během dvaceti čtyř hodin se 8× až 9× vzbudí na pití. Příjem potravy znamená i výdej – po každém probuzení kontrolujeme pleny, zda není třeba děťátko přebalit. Mezi šestou a sedmou hodinou večerní se dítě koupe, po koupeli nakrmí a nastane noční kolotoč vstávání. Mezitím musí maminka stihnout uvařit, připravit prádlo na praní, případně vyprat (věšet by měl rozhodně tatínek, aby žena nenosila těžký koš s prádlem), běžný úklid bytu, věnovat se staršímu dítěti, cvičit, odpočívat. Nákup by měl alespoň v šestinedělí zastat manžel. Hodně pomůže, když si hned po příchodu matky z porodnice manželé sednou a spolu si udělají přibližný rozvrh dne, aby věděli, jak budou práce po sobě následovat, kdy má otec počítat s nákupem, kdy s prádlem, kdy půjde se starším dítětem ven apod. Kdy mohou počítat s pomocí babičky (hlídání miminka po dobu, kdy - 41 -


si matka lehne, popř. žehlení plen, hra se starším dítětem, nebo uvaření večeře – každá taková pomoc je vítaná a velice cenná a měli byste si jí velice vážit). Postupně se rozvrh dne ustálí na pravidelných stereotypech a to zároveň s tím, jak si novorozenec vytvoří pravidelnější interval mezi pitím. Co je obecně platné: • pokud počasí dovolí, denně jedna vycházka s kočárkem na čerstvém vzduchu, • přes den by měla maminka jeden interval mezi kojením věnovat odpočinku, • dítě koupat až večer, po koupeli lépe spí a nehrozí nebezpečí, že by je vzala maminka rozpařené na procházku a dítě by nastydlo, • alespoň v šestinedělí by měla matka chodit brzy spát, • i matka se musí pravidelně najíst a dostatečně pít, • tatínek, ani starší sourozenci nesmí být kvůli miminku odstrčeni, naopak by se měli aktivně účastnit péče o ně a pomoci v domácnosti. Maminka jim za výpomoc nehubuje, že to není např. přesně podle její představy, ale pochválí je a poděkuje jim.

15.3 Krmení Novorozenec a kojenec do 6 měsíců je pouze kojen nebo dostává sušené mléko. To krmení značně zjednodušuje. Pokud matka může kojit, měla by vždy dát přednost tomuto způsobu výživy. Složení i teplota jejího mléka jsou pro kojence optimální. Dítě před kojením přebalíme, aby mělo suchou, čistou plenku a máme-li možnost, zvážíme je (zabalené do pleny a třeba i v zavinovačce). Potom je necháme sát a necháváme je pít tak dlouho, jak potřebují, dobu kojení jim neregulujeme. Důležitá je technika kojení. Dbáme na to, aby dítě bylo obráceno obličejem přímo proti prsu a mohlo ústy uchopit celý dvorec prsní bradavky. Pokud by uchopilo pouze bradavku, mléko by se nespustilo. (Během kojení se často spustí mléko i z druhého prsu, maminka by s tím měla počítat a podložit si druhý prs plenou). V šestinedělí je dobré kojit z obou prsou při každém pití, pro novorozence, který ještě nemá dost síly, je to snazší, od druhého měsíce prsa při kojení střídáme, jednou z pravého, podruhé z levého prsu. Vytváříme si tak pro dítě více mléka. Dítě po pití musíme nechat odříhnout: položíme si je ve svislé poloze na rameno, (přes rameno si můžeme dát plenu, protože si miminko často při odříhnutí i ublinkne) a teprve po té, co si 1–2× říhne je opět zvážíme a položíme do postýlky. Rozdíl mezi váhou před krmením a po krmení nám ukazuje, kolik děťátko vypilo. Pokud se během krmení miminko pokaká, vážíme je i s plnou plenou, teprve potom je přebalíme, jinak by byl výsledek vážení zkreslující. Dítě krmené Dívčí katolická střední škola

- 42 -

z láhve nemusíme před jídlem a po něm vážit, množství vypitého mléka vidíme na stupnici lahve. Po nakrmení se snažíme s dítětem co nejméně manipulovat, abychom mu nechtěně nestlačili bříško a veškerou přijatou stravu nám nevyblinkalo. Pokud kojenec pije málo (často tomu bývá u nedonošených dětí, dětí s nízkou porodní váhou, s dětskou mozkovou obrnou, s rozštěpem rtu a patra a při dalších zdravotních problémech), je možné jej dokrmovat – kojeným dětem mateřské mléko odstříkáváme, mírně přihřejeme a dokrmíme lžičkou, miminkům krmeným lahví se snažíme nabízet láhev častěji. Kojenecké lahve a dudlíky je nutné sterilizovat (buď si koupíte speciální sterilizátor kojeneckých lahví, nebo je vyváříte 15 minut v hrnci s čistou vařící vodou). Prsa si maminka před každým kojením novorozeného miminka umyje žínkou, po kojení by si měla dvorce a bradavky namazat krémem, aby jí nepraskaly a nebolely. (Dobrá je měsíčková indulona, jelení lůj na rty, popř. vlastní mateřské mléko). Pozor! Kojící žena si musí hlídat složení stravy, aby její mléko bylo pro dítě opravdu zdravé a kvalitní. Nesmí jíst nic nadýmavého, protože potom by i miminko trpělo větry. Nevhodná je káva a černý čaj – dítě pak hůř spí, ostré koření, jednostranná výživa chudá na vitamíny a nerostné látky, zvláště vápník. Naprosto nepřípustný je alkohol, drogy, lékařem neschválené léky a kouření, protože i nikotin se dostává s mateřským mlékem do těla dítěte. To, že by kojící žena měla pít černé pivo a jíst zapražené polévky, je pověra. Bude mít sice dost mléka, ale obohaceného alkoholem a zbytečnými tuky. Je třeba zvýšený přísun tekutin, ale raději by to mělo být mléko, mléčné nápoje, minerálky a ovocné šťávy, ovocné čaje nebo slabý zelený čaj, než limonády nebo džusy plné konzervantů. Pokud matka mléko odstříkává, musí dbát na pravidlo tří: 1. čistý prs 2. čisté ruce 3. čistá (vyvařená) nádobka Odstříkané mléko neuchováváme v lednici déle jak 24 hodin. Pro případ, že by se musela vzdálit (k lékaři apod.), je dobré si několik dávek mléka zmrazit a uchovávat je v mrazáku. Zmrazené odstříkané mléko si označte datem, aby nebylo v mrazáku déle, jak měsíc. Má-li matka hodně mléka, může se domluvit v porodnici, aby si k ní pro přebytečné mléko jezdili.

- 43 -


Verunka pomáhá s krmením sestřičky (zapojením do péče o miminko se necítí odstrčená a nežárlí na malou sestřičku. Má pocit důležitosti, zodpovědnosti a pomohlo jí to naučit se hodně dovedností, které se očekávají od „velké sestry“ – obléknout se, říct si o nočník, spát ve velké posteli, ...).

15.4 Oblékání Dětská pokožka je velice jemná. Proto volíme oblečení z nedráždivých, savých, bavlněných látek. Pereme je ve speciálních pracích prostředcích na kojenecké prádlo nebo v nastrouhaném dětském mýdle. Košilky, dupačky a pleny vyváříme. Košilky žehlíme po rubové straně, aby šly na tělíčko vždy vyžehlenou sterilní stranou. Bavlněné pleny žehlíme do 2 měsíců po obou stranách, do 6 měsíců po jedné straně, potom je již žehlit nemusíme. Při oblékání novorozence musíme mít na paměti, že ještě nemá dobrou termoregulaci, proto se může snadno podchladit nebo přehřát. Proto pečlivě sledujeme okolní teplotu a podle potřeby přidáváme nebo ubíráme vrstvy oblečení. Novorozence je dobré na kojení a vycházky navíc balit do zavinovačky (pokud nejsou horké letní dny).


- 44 -

Při každém přebalování, oblékání, koupání – vždy, když s děťátkem cokoliv děláme, mluvíme na ně, pochováme je, aby mělo dostatek vjemů, pocit bezpečí a lásky.

15.5 Koupání dítěte Dítě koupeme pravidelně ve stejnou denní dobu, nejlépe mezi šestou a sedmou hodinou večerní, protože dítě po koupeli a večerním nakrmení usíná. Připravíme si: vaničku, lehátko do vaničky, žínku na obličej, žínku na tělíčko, dětské mýdlo, buničinové čtverečky, dětský olejíček, zásyp, kartáček na vlasy, čisté pleny a oblečení, plenkové kalhotky a osušku. Na obličej dítěte si připravíme převařenou vodu. Voda ve vaničce musí být příjemně teplá (okolo 40 °C), vyzkoušíme ji loktem, nikoliv dlaní, protože ruce snesou mnohem vyšší teplotu než paže a dítě bychom mohli snadno opařit. Okna v místnosti musí být při koupání zavřená! Dítě svlékneme a chvilku je necháme pást koníčky, pokud je pokakané, očistíme mu zadeček a potom si je položíme na lehátko ve vaničce. (Některé maminky, dětské sestry nebo knihy doporučují namydlit si dítě na stole a potom je teprve přenést do vaničky. Jenže - 45 -


namydlené dítě se přenáší hůř jak dítě suché, zvláště nezkušené mamince prvního dítěte. Proto vám doporučuji mydlit děťátko až když vám bezpečně leží ve vaničce). Pokud nemáme lehátko do vaničky, pokládáme si dítě krčkem a hlavičkou na předloktí levé ruky, touto rukou je držíme spodem za levé ramínko a pravou je myjeme. Nejprve jednou žínkou převařenou vodou omyjeme obličej a hlavičku, potom druhou žínkou – namydlenou – omyjeme všechny kožní záhyby (faldíčky) a celé tělíčko. Pořádně opláchneme dítěti pokožku, vyndáme je z vaničky (dítě máme položené na levé ruce, držíme je stále za levé ramínko, pravou ruku podsuneme dítěti pod zadečkem a uchopíme je za levé stehno. Tak nám nemůže při přenášení vyklouznout) a osušíme je pořádně osuškou. Kožní záhyby zapudrujeme, (pudr nikdy neprášíme rovnou na dítě, otočíme se od dítěte stranou a nasypeme si trošku pudru do dlaně. Rozemneme jej v dlaních a potom dítěti protřeme zapudrovanými dlaněmi záhyby faldíčků. Předejdeme tím tomu, že by pudr vdechlo). Ostatní části těla namažeme olejíčkem. Vlásky češeme měkkým kartáčkem na vlásky, hřeben nepoužíváme, abychom mu neporanili hlavičku v místech, kde má fontanely! Miminko čistě oblékneme, dáme mu čisté, suché plenky a nakrmíme ho. Nikdy nekrmíme dítě před koupáním, protože by nám přijatou potravu vyblinkalo. Pokud se nám miminko do vaničky vyblinká, počůrá a nebo pokaká, vyndáme je z vaničky, pečlivě otřeme čistou žínkou, osušíme je a v dalším koupání již nepokračujeme. Než bychom vyměnili vodu za čistou, mohlo by dítě prochladnout nebo by se hodně unavilo a usnulo ještě před krmením. Ještě jedna rada – pokud má dítě suchou pokožku, je dobré do vody na koupání přidávat sklenici plnotučného mléka. Mléčný tuk pokožku výborně promastí. Děti s atopickým ekzémem koupeme pouze jednou, nanejvýš dvakrát týdně, v převařené vodě, jinak je pouze otíráme žínkou. Do vody jim pokaždé přidáváme mléko a po koupeli je velice pečlivě promazáváme mastí doporučenou dětským lékařem – nikdy neexperimentujeme s dětskou pokožkou sami. Doba koupání je velmi vhodná na cvičení s dětmi. Je to nejen pasení koníčků, ale též protahování a krčení nožiček a ručiček dítěte, masáže chodidel, zádíček, jemné zvedání trupu dítěte za ručičky cca 2–3 cm nad podložku. Během koupání na miminko mluvíme. Při veškeré manipulaci s novorozencem a kojencem musíme dávat úzkostlivý pozor na hlavičku dítěte. Kosti lebky ještě nejsou pevně spojeny švy, ale vazivovými blánami. Na temeni hlavy tvoří velkou fontanelu a v týle malou. Při nárazu do těchto míst hlavičky by snadno mohl být poraněn mozek. Proto je třeba dávat pozor při hře a mazlení malých dětí s miminkem, aby mu nechtíc neublížily. Také dáváme pozor při česání kojenců – je lepší používat kartáček na vlásky.


- 46 -

koupání

promazání pokožky dětským olejíčkem

oblékání

česání kartáčkem na vlasy

15.6 Psychomotorický vývoj dítěte Tím je myšlen vývoj jak po stránce rozumové, tak po stránce pohybové. Aby se děťátko řádně vyvíjelo, nestačí mu jen dostatek spánku, jídla a pohodlí. Potřebuje hlavně láskyplnou péči rodičů, dostatek podnětů, které by rozvíjely jeho myšlení a pohyby. Proto i na novorozeňátko mluvíme, zpíváme mu, chováme je v náruči, ukazujeme mu vše v bytě. Již v prvním měsíci se dítě naučí zaměřit pohled na obličej nebo hračku v jeho zorném poli, vydává vrkavé hrdelní zvuky, které jsou první známkou komunikace a na konci prvního měsíce rozlišuje řeč od jiných zvuků. V poloze na bříšku stáčí hlavičku ke straně, ale zatím ji nezvedne. Pokud je necháváme odříhnout ve svislé poloze, musíme jim podpírat hlavičku – ještě ji neudrží.

- 47 -


Od 1 do 2 měsíců začíná se usmívat, předměty sleduje ve větším zorném poli. Navazuje kontakt broukáním a úsměvem. Postupně začíná intonací napodobovat řeč matky. Od druhého měsíce pase koníčky. Máváním ručiček dává najevo radost a nedočkavost. Postupně si začíná srovnávat intervaly mezi kojením.

Majdalenka v porodnici

Novorozené miminko – 1. týden

Koncem 3. měsíce sleduje okolí, pozoruje hračky zavěšené v postýlce, natahuje k nim ručičky. Prodlužující se dobu bdění vyplňuje aktivním broukáním. Pro dítě je velice motivující a urychluje to jeho rozvoj, pokud v době, kdy je vzhůru se mu někdo z rodiny věnuje. Mluví na ně, ukazuje mu hračky, nosí ho po bytě. Pokud je přebalováno nebo koupáno, měla by naň maminka vždy mluvit, případně se s ním pomazlit.

Kojenci zavěšujeme hračky nad postýlku.


- 48 -

Kontakt se starším sourozencem je pro kojence velice prospěšný.

Koncem 4. měsíce si začíná prohlížet vlastní ručičky a hraje si s nimi. Začíná sahat po nabízených hračkách, chvíli je podrží, mává s nimi nebo je dává do úst. Směje se nahlas a obrací se za zvukem.

Dítě „pase koníčky“ a živě se zajímá o vše kolem sebe. Koncem 5. měsíce vydává různé zvuky odrážející jeho náladu. Obrátí se z bříška na záda. Za ručičky se snaží přitáhnout do sedu. Koncem 6. měsíce ohmatává si kolínka a snaží se zvednout hlavičku. Začíná se obracet. Hračky si přendává z ruky do ruky. Usilovně se přitahuje do sedu, ale ještě je nenecháváme sedět, křivilo by si páteř. Opakuje si různé hláskové shluky (bababababa, tatata, ...). Koncem 7. měsíce rozeznává „své lidi“ od cizích. Hraje si s nožičkami – dokáže si cucat prstíčky u nohou. Obratně se obrací z bříška na záda a zpět. V leže na bříšku se pokouší doplazit k hračce. Na klíně matky bouchá ručičkami do podložky (např. stolní desky) a natahuje se po předmětech na stole – je třeba dávat všechny hrnečky s horkými nápoji dostatečně daleko od dosahu dítěte, aby na sebe horkou tekutinu nezvrhlo a neopařilo se!. Hračkami začíná tlouct o sebe.

- 49 -


Koncem 8. měsíce uchopuje hračky mezi palec a ostatní prsty. Umí se posadit. Umí si držet kousky pečiva a ukusovat je. V kleku, opřeno o ručičky, se houpe dopředu a dozadu – příprava na lezení po čtyřech. Zkouší se postavit u postranic postýlky. (Tou dobou je nutné dát matraci v postýlce do nižší polohy, aby dítě nepřepadlo přes postranice ven). Stále lépe napodobuje řeč. Má rádo hry typu „Paci, paci , pacičky, nebo Vařila myšička kašičku, ... Stále víc vyžaduje společnost.

První nesmělé pokusy o lezení

Po čtrnácti dnech již Majdalenka leze jak myška

Od 9. měsíce na vyzvání tleská ručkami, ukáže jak je veliký a mává pro radost druhého. Říká první slůvka, rozumí základním pojmům, rádo si prohlíží obrázky v knížkách, hraje si s různě velkými hračkami. Chodí okolo nábytku. Od 10. měsíce pije z hrnečku, vytrvale a obratně si hraje, začíná vyslovovat dvouslabičná slova, sedí a stojí bez pomoci, chodí přidržováno za ručičky. Umí vkládat drobné hračky do nádob (do kbelíčku, krabice apod.) a opět je vyndávat. Dívčí katolická střední škola

- 50 -

Verunka ve skládací židličce

Majdalenka se pokouší postavit

Koncem 11. měsíce začíná převažovat jemná motorika. Zkouší jezdit na odstrkovadle, umí si hrát s autíčkem. Na vyzvání se podívá, kde má ručičky, nožičky, bříško, ...Na obrázcích ukazuje známé věci (pejska, kočičku, auto, dům, kytičku, ...). Ve 12 měsících se cítí členem rodiny, napodobuje jednoduché manuální činnosti, zná názvy a jména osob, které jej obklopují, vyslovuje smysluplná slůvka, začíná chodit a běhat se stále větší jistotou. Opakuje činnosti, za které bylo pochváleno. Vysazeno na nočník se někdy vyčůrá. Zkouší jíst lžící.

Na počátku druhého roku dochází k prudkému rozvoji jemné motoriky. Ovšem ve vývoji všech dovedností jsou mezi dětmi velké rozdíly. Uvedené údaje označují nejrannější dobu, kdy se dovednosti objevují. Mnohé projevy se však mohou projevit o týdny později, aniž by se podle toho mohla hodnotit inteligence dítěte. - 51 -


K tělesnému, duševnímu a citovému vývoji dítěte musíme přistupovat jako k propojenému celku. Přitom citový vývoj je nesmírně důležitý, neboť dítě, které citově strádá, se opožďuje i v tělesném a duševním vývoji, kdežto dítě, jehož tělesný nebo duševní vývoj je z nějaké příčiny opožděn, dostává-li se mu dostatek lásky a bezpečí k dostatku podnětů, se snáze se svým handicapem vyrovnává a daleko lépe prospívá. Krajním příkladem jsou tzv. vlčí děti – děti, o které rodiče přestali jevit sebemenší zájem a tak se připojily ke zvířatům (psům, vlkům, opicím)a žily s nimi. Poslední dvě „vlčí děti“ byly objeveny na Ukrajině. Dívka, asi osmiletá, neuměla mluvit, běhala po čtyřech, vydávala zvuky jako psík. Potravu jedla rovnou ústy z misky na zemi. Její přivykání na svět lidí je velmi obtížné. Komunikuje minimálně, ve svých osmnácti se nedokáže o sebe postarat. Žije v ústavu pro mentálně retardované. Chlapec byl nalezen dřív, jeho život se psy byl kratší. Uměl chodit, ale bál se lidí a vůči dětem byl agresivní. Zatím je v dětském domově, kde si pozvolna zvyká na soužití s lidmi. To jsou ovšem krajní případy. Ale s různými formami zanedbávání dětí, jejich týráním, se setkáváme bohužel stále. Je prokázané, že děti citově deprivované, kterým se nedostává citových podnětů a vřelého vztahu, se vyvíjejí nepřirozeně a to i když jsou i předpisově živeny. Jejich duševní schopnosti se mohou začít opožďovat a v návaznosti na ně i tělesný vývoj. Je-li deprivace obzvlášť velká, může dojít ve vývoji k regresi, kdy se dítě vrací k dřívějším, jednodušším formám chování. Opoždění způsobené citovou deprivací lze do určité míry vyrovnat, ale chce to právě nesmírné množství lásky, trpělivosti a práce ze strany člověka, který se tohoto úkolu zhostí. I tak si ale dítě, které nedostalo v ranném dětství dostatek lásky, ponese v sobě následky na celý život.

Kontrolní otázky: 1. Co by měla mít maminka připraveno pro dítě připraveno, až se vrátí z porodnice? 2. Proč je zapotřebí, aby jí v době šestinedělí přes den někdo pomáhal? 3. Jak často se krmí novorozenec? Je nutné zachovávat přesné intervaly mezi jednotlivým kojením a nebo se přizpůsobujeme potřebám miminka? 4. Do kterého věku dítěte mluvíme o novorozenci a o kojenci? 5. Co si musí maminka připravit na koupání dítěte? 6. Proč je třeba mít na mytí obličeje jinou žínku, než na mytí tělíčka? 7. Zjisti, které výrobky dětské kosmetiky jsou běžně dostupné. 8. Z jakých materiálů musí být dětské oblečení a proč? 9. Předveď, jak držíme svlečené miminko, aby nám nevyklouzlo při přenášení z rukou. Dívčí katolická střední škola

- 52 -

10. Jak postupujeme při oblékání kojence – předveď. 11. Proč dítě nekrmíme před koupáním? 12. Jak předcházíme u dítěte opruzeninám? 13. Jak často je třeba dítěti měnit pleny? 14. Co jsou fontanely, kde je na dítěti nalezneme a na co musíme dávat v souvislosti s nimi pozor?

Křtiny – velká událost v životě rodiny

15.7 Očkování dítěte Očkování dětí proti přenosným nemocem je nesmírně důležité, protože chrání děti před nemocemi, které by jinak měly těžký průběh, nezřídka končící smrtí dítěte nebo jeho trvalým poškozením. Rodiče by se proto neměli tomuto povinnému očkování dětí vyhýbat, naopak je třeba, aby docházeli s dětmi na přeočkování včas a v určených intervalech a zvážili i nepovinná očkování např. proti klíšťové encefalitidě, meningokokovi, chřipce a dalším.

- 53 -


Očkování provádí dětský lékař v poradně, tj. zve si pouze zdravé děti v době, kdy na středisku nemocné děti nejsou, aby se snížila možnost nákazy některou z dětských nemocí v době očkování. Je velmi nezodpovědné, pokud v ordinační době vyhrazené poradně, přivedou rodiče mezi zdravé děti akutně nemocné dítě a dožadují se jeho ošetření. Rozumným řešením je buď počkat na ordinační hodiny pro pacienty nebo se telefonicky s lékařem domluvit, kdy dítě přijme, či zda by mohl přijet ošetřit je přímo domů (do bytu jezdí k ošetření dítěte tehdy, má-li dítě vysoké horečky, bolesti, je-li doma ještě další nemocné dítě, se kterým nemá kdo zůstat, apod.). Po očkování se mohou projevit vedlejší příznaky: zarudnutí kůže, menší místní otok, zvýšená teplota. Na reakci na očkování lékař rodiče vždy upozorňuje, aby se nevylekali. Je to reakce dětského těla na očkovací látku, kdy si jeho imunitní systém vyrábí protilátky proti dané nemoci. Stačí mírnit teplotu dostatečným množstvím tekutin, pokud se vyskytne horečka, můžeme dát studený zábal nebo panadolový čípek.

Všichni rodiče si přejí mít zdravé děti. Kromě pobytu v přírodě, otužování, cvičení, zdravé výživy, pomáhá i očkování dětí proti přenosným nemocem. Při prvním očkování dostává dítě očkovací průkaz, kam jsou zaznamenávána veškerá očkování a datum, kdy bylo dítě očkováno. Očkovací průkaz nesmí Dívčí katolická střední škola

- 54 -

rodiče dítěti ztratit. Dítě očkováním nestrašíme, naopak se je snažíme uklidnit, že to nic není, jenom to trošku štípne – jako komár a dítě bude po očkování zdravé a silné. A odvážným dětem dá sestřička obrázek. Maminka může také slíbit malou odměnku. V následující tabulce je přehled očkování, kterému se musí dítě povinně podrobit. 15.7.1 Očkovací kalendář věk dítěte

vakcína proti

aplikace

do 3 měsíců

TBC záškrt, tetanus dávivý kašel meningitida (Hib) hepatitida B dětská obrna (poliomyelitida)

injekcí injekcí (1. dávka)

do 4 měsíců

záškrt, tetanus dávivý kašel meningitida (Hib) hepatitida B

injekcí (2. dávka)

4.–9. měsíc

dětská obrna záškrt, tetanus, dávivý kašel meningitida (Hib) hepatitida B

ústy (2. dávka) injekcí (3. dávka)

do 15 měsíců

dětská obrna spalničky, příušnice zarděnky

ústy (přeočkování) injekcí (1. dávka)

do 2 let

dětská obrna záškrt, tetanus, dávivý kašel meningitida (Hib) spalničky, příušnice, zarděnky

ústy (přeočkování) injekcí (4. dávka)

záškrt, tetanus, dávivý kašel TBC – přeočkování pouze u tuberkulin negativních hepatitida B – pouze neonkované děti

injekcí (přeočkování) injekcí

dětská obrna tetanus (další přeočkování vždy po 10–15 letech)

ústy (přeočkování) injekcí

2.–14. měsíc

5. rok 10–12 let

13–14 let

injekcí (1. dávka) ústy – na lžičce (1. dávka)



injekcí (přeočkování)

injekcí

Hib = haemophilis influenze typ b, bakterie způsobující jeden z typů meningitidy

- 55 -


15.8 Péče o kojence v nemoci Kojené dítě má oproti dětem odchovávaným na umělé výživě jednu velikou výhodu: zároveň s veškerými potřebnými živinami dostává od matky i ochranné látky proti běžným nemocem, které se v rodině vyskytují. Proto jsou kojené děti méně nemocné, než děti živené sušeným mlékem. Výbornou prevencí nemocí z nachlazení je také otužování dítěte. Jak to u tak malého dítěte provádíme? Snažíme se je přiměřeně oblékat – ani málo, ani moc, aby nezchoulostivělo. Dítě otužujeme pravidelným pobytem na čerstvém vzduchu, spánek přes den v kočárku na zahradě nebo na vycházce do přírody, dítěti velice prospívají. Také je vhodné časté větrání dětského pokoje, ale v době větrání dbejte na to, aby na dítě netáhlo a nebo nebylo v průvanu. Nejvhodnější je přenést je do jiné místnosti. K omývání dítěte během dne stačí vlažná voda. Přesto se může stát, že nám miminko onemocní. Co dělat? Pokud je onemocnění provázeno zvýšenými teplotami, horečkou, zvracením, průjmy, bolestí, je nutné vyhledat lékaře. Zrovna tak vždy, když si se změněným zdravotním stavem dítěte nevíme rady. Pokud má ale naše miminko pouze větry nebo rýmičku, k lékaři s ním nemusíme a pomůžeme děťátku sami.

Postup při měření teploty v konečníku. Zaražené větry – nejsou nemoc. Stačí, aby kojící matka snědla něco nadýmavého – zelí, kapustu, kedlubny, jídlo s česnekem a problém je zde. Dítě se kroutí, hlasitě pláče, má nafouklé, tvrdé bříško. Přiložíme mu na bříško teplý obklad, pokud je mu alespoň 5 měsíců, dáme mu napít fenyklového čajíčku (prodává se pod názvem „Větrníček“), pokud je děťátko mladší, napije se odvaru z fenyklu maminka a dítě nakojí. Po prohřátí bříška obkladem je můžeme jemně masírovat ve směru hodinových ručiček, zacvičit dítěti s nožičkami, kdy kolínka dítěte jemně tiskneme k bříšku, potom pochováme dítě ve svislé poloze jako na odříhnutí a větry se uvolní. Dívčí katolická střední škola

- 56 -

Rýma – pokud probíhá bez komplikací (hlen z nosu je čirý, světlý a teplota je nanejvýš mírně zvýšená), zvládneme ji sami. Pokud se však hlen stane hutným, žlutozeleným, teplota stoupne, je rozumné zajít s dítětem k lékaři. Hlavně musíme dbát na to, aby dítě mělo dostatek tekutin, pravidelně odsáváme hleny z nosíku, aby nezpůsobily zánět středního ucha, který je pro dítě velmi bolestivý. Mírně zvýšenou teplotu se nesnažíme snižovat. Zvýšenou teplotou imunitní systém dítěte hubí viry. Teprve při vyšších teplotách (nad 38 °C) můžeme dát dítěti čípek snižující teplotu (panadolové čípky by měla mít maminka v lednici stále), při horečkách snižujeme horečku kromě čípků ještě mechanicky – vlažnými zábaly nebo sprchou. Dítě je při rýmě mrzuté, hůř se mu pije. Proto je dobré mu před krmením odsát z nosánku hleny. Také v noci se mu hůř dýchá, budí se a pláče. Pomáhá zvlhčovat vzduch v místnosti např. tím, že na topení dáme mokré ručníky, případně do místnosti, ve které dítě spí, umístíme sušák s mokrým prádlem, mokré pleny můžeme převěsit i přes postranice postýlky. Nohy postýlky v čele (tj. tam, kde má dítě hlavičku) podložíme (např. cihlou), aby dítě leželo mírně našikmo a hleny mohly z nosíku vytékat. Pokud se dítě probudí, šetrně mu nosík odsajeme a dáme mu napít. Zánět středního ucha – projevuje se horečkami, dítě neutišitelně naříká, pokud je to starší kojenec (nad šest měsíců), sahá si na ouško. Zatlačíme-li lehce na pokožku těsně před boltcem dítěte, rozkřičí se ještě víc. Je nutné s dítětem odejet na ORL (ušní, nosní, krční oddělení), kde lékař určí, zda je ouško nutné „píchnout“ nebo zda se vystačí s medikamentózní léčbou. Poučí maminku, jak do ouška kapat kapky, jaké kapky kapat do nosíku a domluví si další kontrolu, na kterou rodiče dítě musí přivést, aby se lékař přesvědčil, zda byl zánět vyléčen. Při zánětu středního ucha nezkoušíme žádné „zaručené“ domácí recepty na léčení, nečekáme, zda se nám podaří zánět rozehnat i bez doktora, protože ušní bubínek dítěte by mohl pod tlakem hnisu prasknout a dítě by mělo poškozený sluch. O bolesti, kterou by muselo před tím vytrpět, ani nemluvím. Chřipka – projevuje se kašlem (může být přidružena i rýma), teplotami, celkovou malátností. Dítě je mrzuté, plačtivé, kašel je mnohdy nutí ke zvracení. Je třeba navštívit lékaře a přesně se řídit jeho radami. Navíc dítěti v místnosti zvlhčujeme vzduch a jsme připraveni na to, že budeme muset přiložit studený zábal. Chřipka se neléčí antibiotiky, tak je po lékaři nevyžadujte, ani se nesnažte dát dítěti nějaká antibiotika, zapomenutá v domácí lékárničce! Po nemoci se dítě potřebuje zotavit v tzv. klidovém režimu – známe jej též pod pojmem rekonvalescence.

- 57 -


Angína – je již závažnějším onemocněním, kdy zduří krční mandle a pokryjí se hnisavými čepy. Dítě musí být pod lékařskou kontrolou, nedoléčená angína nebo její těžký průběh mohou zanechat na dítěti trvalé následky. Kromě předepsaných léků a dostatečného množství chladnějších nápojů, dáváme dítěti na krk studené obklady, abychom zmírnili zánět a dítěti se lépe polykalo. Počítáme s tím, že se dítěti špatně polyká a nemá chuť k jídlu a tak starší kojence do jídla nenutíme, ale snažíme se mu dodávat co nejvíce tekutin, rozmixované ovoce (např. jablíčko s banánem), rozmixované, řídké polévky. Léčí se antibiotiky. Antibiotika se musí dobrat úplně všechna, i když akutní forma nemoci již pomine a dítěti se uleví. Jinak by si bacily v těle dítěte vytvořily na daná antibiotika odolnost, nemoc by propukla v daleko horší formě a její léčení by bylo o to horší, že původní lék by na ni již nezabíral. Po dobrání léků je nutný ještě nejméně jeden týden rekonvalescence. Laryngitida – ohrožuje život dítěte! Jedná se o zánět hrtanu. Její průběh je velice rychlý. Dítě má horečku, dusí se, jeho dech připomíná kokrhání, kašel je štěkavý. Musíme je udržet v sedu nebo je chováme ve svislé poloze, dokud nepřijede sanitka. Je také třeba, aby dýchalo chladný vzduch a to i kdybychom je měli držet u otevřené ledničky nebo mrazáku. K dítěti s podezřením na laryngitidu musíme volat rychlou záchrannou pomoc, nečekáme zda jeho potíže přejdou. Zvracení – děti občas zvrací při přejedení, nevhodném pohybu po jídle, smíchání nevhodných jídel. Vyzvrátí obsah žaludku a brzy se jim udělá dobře. Také mohou ublinkávat trochu mléka při odříhnutí, ale to nepočítáme za zvracení. Kdy tedy volat lékaře? Když dítě zvrací krátce po jídle obloukem, jestliže vypadá při zvracení abnormálně apaticky a je případně studené, když je zvracení opakované, provázené bolestmi bříška, má-li horečku, zvrací-li zelenožlutou tekutinu, má příznaky dehydratace. Rodiče se musí ve všem řídit radami lékaře, jednou z nich je dietní strava, druhou časté podávání nápojů, další podle povahy příčiny zvracení. Průjem – při průjmu má dítě stolici častěji než obvykle, stolice je vodnatá, řídká, s hlenem. Někdy se může ve stolici vyskytovat i krev. Dítě při průjmu velmi rychle ztrácí tekutiny. Musí tedy hodně pít. Je opět nutné, aby dítě vyšetřil lékař. Rodiče se musí držet všech jeho doporučení. Opět je mezi nimi dieta a časté podávání nápojů. Afty – velmi nepříjemné, bolestivé onemocnění ústní dutiny, které děti velmi špatně snáší. Sliznice ústní dutiny je pokryta bolestivými puchýřky krémově žluté Dívčí katolická střední škola

- 58 -

barvy s červeným lemem. U kojenců se může objevit i vyrážka kolem konečníku. Je nutné se poradit co nejdřív s lékařem. Musíme dbát zvýšenou měrou o hygienu. Dudlíky sterilizujeme po každém jídle. Pokud je dítě kojeno, měla by matka po každém kojení bradavky pečlivě omýt vodou bez mýdla. Při výskytu bílých skvrnek na bradavkách je nutno poradit se s lékařem. Druhou možností je odstříkávat mléko a po dobu nemoci dítěte je krmit odstříkaným mlékem. Připomeňme si několik důležitých pravidel, která se týkají ošetřování dítěte: 1. dětem do jednoho roku měříme teplotu v konečníku (teploměr musí být čistý, vydesinfikovaný, konec namažeme vazelínou a zasuneme jemně do konečníku). Je dobré používat tzv. rychloběžku, abychom nemuseli držet teploměr dítěti v konečníku příliš dlouho. Dítě si při měření teploty podložíme igelitovou podložkou, protože se dost často po měření pokaká. Od naměřené hodnoty odečítáme pět dílků, protože se jedná o vnitřní teplotu. Až bude dítě starší a bude držet teploměr v podpaždí, nebudeme odečítat od naměřené hodnoty nic. 2. Mechanické snižování teploty tkví ve studených zábalech, obkladech, chladné sprše a chladných nápojích. Celkový studený zábal – připravíme si osušku, na ni položíme vyždímanou plenu namočenou do vlažné vody (nepoužíváme studenou vodu, nechceme dítěti přivodit šok) a svlečené dítě do nich zabalíme. Ještě přiložíme chladný obklad na čelo a vezmeme si dítě do náruče. Ničím dalším je již nepřikrýváme. V zábalu je ponecháme 15–20 minut. Děti, které již samy bezpečně sedí, můžeme také sprchovat. Je jim to příjemnější, jak zábal. Začínáme teplou vodou, teplotu vody postupně snižujeme, dokud je to dítěti příjemné. Nápoje podáváme vlažné, nebo chladné, nikoliv úplně studené. Pamatujte, že zábaly dáváme dítěti jedině tehdy, když má horečku. Zvýšená teplota není důvodem k přikročení k zábalům! 3. Po dobu nemoci dítěte se musí běh domácnosti nemocnému dítěti podřídit. Dokud je nemoc ve své akutní fázi, nepřijímáme žádné návštěvy. Ty jsou vhodné až v době rekonvalescence dítěte a ještě musíme dbát na to, aby všichni hosté byli naprosto zdraví. Dítě je po nemoci oslabené, snadno by mohlo znovu onemocnět. V nemoci dítě vyhledává fyzický kontakt s rodičem. Když si dítě v horečkách zabalíte do deky a chováte je, není to rozmazlování, pro dítě je to biologická potřeba. Vždyť se necítí dobře a neví proč, pociťuje úzkost a strach a vyhledává proto pocit bezpečí a ten je právě v náruči rodičů. A tak nemyslete na to, že je třeba vyžehlit, umýt nádobí – to počká, buďte se svým dítětem. 4. Rekonvalescence – to je období následující po nemoci, kdy je sice dítě z nemoci samotné uzdraveno, ale ještě je prodělanou nemocí oslabené a potřebuje zvolna nabrat síly. Snažíme se je udržet v klidu, dopřáváme mu dostatek spánku a klidových aktivit. Nenecháváme dítě divoce „rejdit“ po bytě, ale - 59 -


5. 6.

7.

8.

9.

vezmeme si je na klín, prohlížíme s ním obrázky, hrajeme si s ním s různými hračkami. Začínáme je vozit na krátké vycházky, ale dáváme pozor, abychom je nevystavovali prudkému slunci. Pozvolna se vracíme k běžnému režimu. Dbáme, aby strava obsahovala dostatek vitamínů. Pokud je dítěti alespoň 5–6 měsíců, přidáváme mu do jídla banány a jogurty, upraví se tím léky poničené zažívání. Dítě do jídla nenutíme, s postupným uzdravováním se chuť dostaví sama. K uzdravujícímu se dítěti nepouštíme nemocné osoby! Při ošetřování nemocného dítěte se musí rodiče střídat, pro jednoho je to velice vyčerpávající. Je naprosto nevhodné nemocné dítě odložit k babičce. Pokud chce babička (nebo někdo další) s péčí o nemocné dítě pomoci, tak ale v domácnosti rodičů, aby se s nimi v péči střídala a všechna práce a zodpovědnost neležela pouze na ní. Pro klid rodičů je dobré mít u telefonu vypsaná telefonní čísla na dětského lékaře, dětskou pohotovost, RZP a integrovanou pomoc. Také si tato čísla můžete uložit do mobilu. Při ošetřování dítěte nikdy nepodléhejte panice. Nejprve se dokonale postarejte o dítě a teprve, až bude v péči někoho dalšího, můžete chvíli plakat, třást se nebo být chvíli hysterická (rozhodně si však podobné výlevy citů odpusťte před dítětem, pouze byste je vyděsila. Jde to!). S nemocným dítětem by měla spát v pokoji dospělá osoba, aby byla kontrola, že se stav dítěte během spánku nezhoršuje, dítě může dostat křeče z horečky, případně upadnout do bezvědomí a tyto stavy vyžadují rychlou pomoc. Čísla krizového volání: policie RZP hasiči integrovaná služba

158 155 150 112

Kontrolní otázky: 1. 2. 3. 4. 5.

Proti kterým nemocem se děti povinně očkují? Proti kterým nemocem je můžete nechat naočkovat navíc? Jak bys pomohla dítěti trpícímu zaraženými větry? Proč je nutné kojencům při rýmě odsávat hleny z nosíku? Jak se měří kojencům teplota?


- 60 -

6. Jak poznáš, že by dítě mohlo mít zánět středního ucha a co uděláš? 7. Předepisují se na chřipku antibiotika? 8. Co víš o angíně? 9. Jak bys mohla dítěti snížit horečku? 10. Co je rekonvalescence? 11. Nauč se zpaměti čísla krizového volání.

Během nemoci se snažíme udržet dítě v postýlce i když se již cítí lépe a chtělo by běhat.

- 61 -


16. Batole – 1–3 roky

Období batolete – svůj název dostalo podle batolení malých dětí. Zadeček mají ještě v druhém roce vypolštářovaný plenami a občas na něj pěkně z výšky sednou. Učí se chodit, běhat skákat, ale je to běhání a skákání zatím ještě nemotorné. Děti jsou v tomto období velice roztomilé a rodiče si mnohdy ani neuvědomí, že se nacházejí v rozhodujícím údobí výchovy. Děti se učí základním návykům, uvědomují si své vlastní já a procházejí prvním obdobím vzdoru. Učí se rodiče poslouchat a nebo neposlouchat. To záleží na tom, jak moc se rodiče dítěti věnují a jak jsou ve výchově důslední.


- 62 -

batole – 14 měsíců

batole – 14 měsíců

Dítě mezi 1. a 2. rokem by mělo velice obohatit svůj slovník a naučit se mluvit v krátkých větách, složených ze dvou – tří slov. To se naučí tím, že s ním rodiče mluví. Nejen, že si maminka s dítětem vypráví, co právě dělá, ale nezapomíná si s ním povídat při hře, nákupech, zpívá si s ním a říká mu různé krátké dětské říkánky. Totéž by měli dělat všichni členové rodiny. Mluvit s dítětem a chtít na něm odpovědi. Na děti nešišláme, mluvíme pomalu a zřetelně, aby slyšely správnou podobu slov. Před spaním ten, kdo dítě ukládá, by mu měl zazpívat nebo říct nějakou krátkou, rytmickou básničku, říkadlo, nebo si s dítětem chvilku ukazovat v obrázkové knížce a zvolna je zklidnit, aby si zvyklo na určitý usínací stereotyp. Děti si velmi rády prohlížejí obrázkové knížky. Přibližně do 16 měsíců po nich chceme, aby ukázaly, kde jsou na obrázku jim známé věci (pejsek, auto, kluk, dům, ...), později jim ukazujeme tyto věci a chceme, aby řekly, co to je. Učíme tak dítě nejen mluvit, ale také se zklidnit a soustředit. Další oblíbenou hrou dětí je vkládání určitých tvarů do příslušných otvorů, začínáme s většími a jednoduššími tvary (čtverec, kolečko, trojúhelník) a zvolna přecházíme k drobnějším a složitějším tvarům.

- 63 -


Dítě má spoustu energie, potřebuje lézt, běhat, ale protože je nemotorné, musíme mu na běhání vybírat bezpečná místa. Koncem druhého roku při chůzi se schodů ještě nestřídá nohy, drží se zábradlí a nebo za ruku dospělého. Z hraček určených k pohybovým hrám jsou oblíbená odstrkovadla a houpací hračky, ve velkých plastových autech se rádo vozí, pokud je někdo tlačí. Rádo tahá za sebou hračku na provázku, zvláště, vyluzuje-li ta hračka nějaké zvuky, nebo něco dělá. Míč kutálí po zemi, malý míček dokáže hodit horním obloukem. Z kostek staví komíny a nadšeně je bourá. Učí se chodit na nočníček. Zpočátku je to věcí náhody, zda se mu podaří vyčůrat do nočníku nebo ne. Rodiče by měli vysazovat dítě na nočník v pravidelných intervalech, ne déle jak na 5 minut. Dítě na nočníku nerozptylují hračkami, ale snaží se je naopak soustředit na to, aby se vyprázdnilo. Pokud to nejde, dítě obléknou a nekárají je. Pokud se to povede, velice je pochválí, jak je šikovné. Na spaní by měli dávat dítěti stále ještě pleny, i když si začne koncem druhého roku již samo na nočníček říkat. Děti mají v tomto věku velmi silný spánek a naplněný močový měchýř je ještě nevzbudí. Batolátka mají většinou ráda vodu. Ráda si hrají ve vaně nebo v bazénku s hračkami do vody, ráda vodu přelévají z nádoby do nádoby. Je to velice vhodná doba k započetí nácviku hygienických návyků, k vědomé čistotě. Vybízíme dítě k mytí rukou před jídlem, po hře, po použití nočníku, po jídle mu omyjeme pusinku, čistíme mu zoubky. Při koupání je necháváme zároveň koupat panenku a vybízíme je, aby ještě umylo panence ručičky, pusinku, bříško, ... děti se tím učí hned několika věcem najednou: snáze si vštěpují hygienické návyky, učí se pojmenovávat různé části těla a zdokonalují jemné pohyby ruky. Dítě by již v tomto věku mělo stolovat s rodinou. K tomu slouží skládací vysoké stoličky, ve kterých dítě sedí bezpečně, není dobré podložit je na běžné židli několika polštáři, snadno z nich sklouzne a spadne. Děti nenecháváme hrát si u jídla s hračkami, ani mu sami nehrajeme žádná divadélka. Pokud jíst nechce, nepředkládáme mu žádné jiné lahůdky, ani se nesnažíme do něj vnutit jídlo násilím. Necháme je v klidu, bez sladkostí, bez pamlsků, do dalšího jídla. Ono pořádně vytráví a potom již sní jídlo bez vzdorování. Dětem je dobré nabízet malé porce, hezky upravené napohled a raději jim přidat, než dát mu velkou porci, kterou nemůže sníst. Mnoha generacím rodičů se osvědčily dětské talířky s obrázky. Děti jsou mnohem ochotnější sníst jídlo, jen aby uviděly obrázek pod ním. Batolata mají snahu jíst sama lžící, necháme je to zkoušet, ale pořádný bryndáček a igelitový ubrus na stůl jsou nutné. A protože část jídla při tomto nácviku skončí na stole či pod stolem, je nutné, aby maminka nakonec dítko dokrmila. Při společném stolování by mělo dítě pít z hrnečku. Venku nebo při hře je stále ještě praktičtější láhev s picím uzávěrem – nikoliv s dudlíkem. Dívčí katolická střední škola

- 64 -

Nikdy nekrmte děti během hry, nehoňte je se lžící po bytě, neproste je, aby něco snědlo. Pokud máte pocit, že na oběd a večeři jí příliš málo, zamyslete se nad tím, co mu v intervalech mezi jednotlivými jídly dáváte navíc, zda je to opravdu jen přesnídávka, nebo navíc piškoty, sladkosti, rohlík, sladké šťávy apod. Také si uvědomte, že v době nemoci trpí dítě nechutenstvím a nemá cenu je do jídla nutit. Pouze je třeba upravit mu skladbu stravy, aby alespoň něco snědlo s chutí a dávat mu hodně pít. Skladba stravy musí odpovídat nárokům dítěte. Musí stále obsahovat dostatek mléka a mléčných výrobků, živočišné bílkoviny, vitamíny, nerostné látky a přiměřené množství tuků a cukrů. Zatím co dítě do jednoho roku nesmělo mít stravu solenou, nemělo by mít kakao a rozhodně žádné uzeniny, batoleti již můžeme stravu jemně přisolit a pokud netrpí žádnými alergiemi, můžeme mu dávat i pokrmy obsahující v malém množství kakao. Rozhodně však i nadále nedáváme takto malým dětem uzeniny, běžné konzervy, „sáčkové“ polévky. Obsahují konzervační látky, hodně soli, koření a příliš přetěžují dětské zažívání a ledviny. Navíc mohou být i rakovinotvorné. Děti také nemohou být živeny pouze přísně vegetariánskou stravou s vyloučením veškerých živočišných bílkovin. Ke svému zdárnému vývoji a růstu je nezbytně potřebují. Z nápojů nepodáváme colu, kupované limonády (obsahují příliš mnoho cukrů, barviva, cola ještě kofein, tonik - obsahuje chinin), ale dáváme přednost dětským ovocným čajům, domácím šťávám, domácímu džusu a mléčným nápojům. Dítě by mělo každý den dostat kousek čerstvého ovoce a syrové zeleniny. Dáváme ale pozor, aby to nebylo ovoce ostré chuti, dítě by se nám mohlo snadno osypat kopřivkou. Pokud lékař dítěti doporučí dodržovat určitou dietu (např. bezlepkovou, nebo pro alergické dítě vynechání určitých potravin), musí rodina dbát na dodržování této diety a ne si říct, že pro jednou se nic nestane a zakázanou potravu stejně dítěti dopřát. Dítěti může být i pro jednou dost špatně a pokud by mu napoprvé nic nebylo, nevhodné jídlo mu může zachutnat a bude se ho nadále dožadovat. Potom již postupně dojde ke zhoršení zdravotního stavu, případně poškození organismu. Dítě by mělo jíst v pravidelných intervalech 5× až 6× denně a z toho 2 jídla by měla být teplá. Oběd by měl mít dva chody, druhé teplé jídlo – většinou večeře, již dva chody mít nemusí, stačí polévka nebo kaše. Snídat by mělo dítě vydatně, zatím co přesnídávka a odpolední svačina mají být lehké (ovoce, ovocná přesnídávka, jogurt nebo jiný mléčný výrobek). Některé děti, které večeří dřív, se dožadují ještě dalšího jídla před spaním. Je moudřejší omezit je na večerní mléko, nebo ovoce, aby nešly do postýlky s těžkým žaludkem.

- 65 -


Spánek je pro děti nesmírně důležitý, děti si potřebují během dostatečného spánku odpočinout a nabrat sil. Nevyspané dítě je mrzuté, protivné, zlobí. Počátkem druhého roku ještě dítě usíná na chvíli i dopoledne. Postupně se toto dopolední spaní zkracuje a to individuálně, podle potřeb každého dítěte. Odpolední spánek je nutný. Dítě po obědě usíná přibližně na tři hodiny. Proto si program dne plánujeme tak, abychom tento jeho odpočinek co nejméně rušili. Večer by nemělo jít spát později, jak v osm hodin. Ke svému spánku potřebuje dítě klid. Proto je nenecháváme spát v místnosti, kde hraje televize, baví se halasně hosté, nebo tam zaléhá hluk zvenčí. Před spaním by měl jeden z rodičů dítě zklidnit vyprávěním nebo písničkou – není třeba je vyloženě uspat, ale připravit je na to, že nadešel čas spánku a klidu. Děti mají rády v postýlce svou oblíbenou plyšovou hračku, necháme jim ji. Co by však v postýlce nemělo být, jsou hračky z tvrdých materiálů, různé tkanice a stuhy, jídlo a láhev s pitím, pes či kočka. Pokud dítě spí déle než obvykle, bylo zřejmě unavenější. Zkontrolujeme, zda nemá horečku a je-li v pořádku, necháme je vyspat a pokud to není nutné, nebudíme je.

Společné hry batolat (3 a 1 rok)

Průzkum věcí, které lze otevřít

Dítě ve 3. roce života začíná mluvit v krátkých větách. Přes den by se již nemělo pomočovat, umí si říct na nočníček. Pokud je však zabráno do hry, musíme se ho občas zeptat, zda se mu nechce čůrat. Jinak snadno zapomene sledovat své tělesné pocity a po nočníčku se začne shánět až na poslední chviličku. Většinou to pak nestihne a těsně před sundáním kalhotek se počůrá. Na noc mu ještě Dívčí katolická střední škola

- 66 -

raději dáváme pleny a ráno je za každou suchou plenku chválíme, jak je šikovné a veliké. Celkově se snažíme vychovávat děti pochvalou, příkladem, v klidu, důsledně, než křikem, tresty, úplatky, nepromyšlenými zákazy a hned zase povolením zakázané činnosti. Dítě si v tuto dobu již plně uvědomuje své vlastní já a z toho vyplývá i tzv. období prvního vzdoru, kdy si chce prosadit svou, trucuje a vzteká se. Nejhorší možnou reakcí rodičů je také hysterické vztekání a nebo vyhovění dítěti, jen aby byl klid. Rodič by měl vztekající se dítě ignorovat, nejvýš je poponést z místa, kde by si mohlo nějak ublížit a nechat je vyvztekat. Potom mu ale jasně dát najevo, že se nám jeho chování nelíbilo a že nás mrzí, že je tak „ošklivé“. Když se potom začne chovat přijatelně, pochválit a zdůraznit, že takto je hodné. Zvykáme děti na návštěvy u lékaře, preventivně navštívíme i zubní ordinaci, aby bylo možné dítě ošetřit bez boje a nářku.

Hračky pro dítě volíme tvůrčí a námětové, tj. různé stavebnice, vláčky kombinované stavebnicí, navlékala, šněrovadla, mozaiky a nářadí, (jednotlivé díly musí být větší velikosti – nejméně 2,5 cm, aby s nimi mohlo dítě dobře manipulovat a nemohlo je spolknout) a z námětových hraček nádobíčko, obchod, lékařské náčiní, apod. Nepředpokládáme, že dítě bude samo od sebe vědět, jak si s hračkou hrát, proto si s ním hrajeme a ukazujeme mu, co lze s danými hračkami dělat. Teprve potom je necháme, aby si hrálo podle vlastní fantazie. Hodně si s dítětem prohlížíme knížky, čteme mu kratičké pohádky a učíme je krátkým popěvkům a básničkám. Venku mu dáváme na kreslení barevné křídy, doma progresa nebo tesařské tužky (jsou silné a mají širokou, měkkou tuhu). Dítě v tomto věku začíná - 67 -


kreslit tzv. hlavonožce – obličej s končetinami. Většinou však čmárá po papíru a provází to nejrůznějšími zvuky. Jednou to např. vyjadřuje, že jede auto, podruhé, že letí letadlo, potřetí, že maminka pere ... Nezoufejte, že dítě neumí kreslit, ono tvoří přiměřeně svému věku. Naopak je pochvalte, jak je šikovné, protože ono opravdu šikovné je, rozvíjí své myšlení, učí se zvládat držení tužky, procvičuje si jemnou motoriku, ... Kresba průměrně vyspělého tříletého dítěte :

hlavonožec Nácvik kresby obličeje doprovázený říkánkou:


- 68 -

Koncem třetího roku již umí chodit po schodech, při chůzi do schodů střídá nohy, se schodů ještě přisouvá jednu nožku ke druhé. Míč hází spodním obloukem, umí jezdit na tříkolce. Začíná vyhledávat společnost dětí a hrát si s dětmi svého věku. Batole ještě nemusí koukat na televizi ani do počítače!

Jeden rok

Dva roky

Tři roky

- 69 -


17. Dítě předškolního věku – 3–6 let Dítě předškolního věku velice rozvíjí a obohacuje svůj slovník. Je nutné, aby s ním rodiče hodně mluvili, četli mu pohádky a vysvětlovali o co v nich jde a povzbuzovali je k mluvení. Velmi podnětné pro rozvoj řeči, myšlení a fantazie jsou návštěvy dětských divadelních představení. Rozhodně by však dítě nemělo celé dny koukat na televizi. Stačí večerníček a pohádky úměrné věku a myšlení dítěte.

Dítě v předškolním věku se učí nové věci vlastní zkušeností a rodiče, prarodiče, tety, strýčkové, by jim měli dopřávat co nejvíce možností tyto zkušenosti získat. Malý předškoláček, zvláště poslední rok před začátkem školní docházky, by měl alespoň dopoledne navštěvovat mateřskou školu, aby si zvykl na děti, naučil se organizované činnosti, soustředění. Zvykne si být dopoledne bez rodičů a jeho nástup do školy není potom stresující záležitostí. Učitelky v mateřské škole také doporučí rodičům, pokud mají podezření na lehkou mozkovou dysfunkci, vyšetření dítěte v pedagogicko-psychologické poradně, aby byl čas zvážit odklad školní docházky, aby dítě mělo možnost ještě trochu dozrát a zklidnit se a rodiče se dostatečně připravili na to, jak svému dítěti pomoci učení a kázeň ve škole zvládnout. Dítě v předškolním věku by již mělo dodržovat hygienu, ale pod dozorem dospělého. Učí se učesat, ale dlouhé vlásky děvčátkům musí česat dospělý. Zuby si umí vyčistit samo. (V této době vypadávají dětem řezáky a začíná se prořezávat definitivní chrup). Obléknout a svléknout se již umí samo, rovněž si musí umět zavázat tkaničky u bot. I to se velmi dobře nacvičuje v kolektivu dětí, kdy je přirozená soutěživost nutí se o to alespoň pokusit. Dívčí katolická střední škola

- 70 -

Děti se již v útlém věku mohou a mají seznamovat s kulturními tradicemi svého kraje. Předškolák se již umí chovat u stolu, jíst příborem, automaticky si před jídlem a po jídle myje ruce. Jí téměř všechno, co ostatní členové rodiny, pouze omezujeme koření, tuky, uzeniny a sladkosti. Rozhodně neživíme děti pouze vegetariánskou stravou! Děti ke svému zdravému růstu nutně potřebují živočišné bílkoviny, minerály obsažené v mléce a mase (vápník, železo, ...) vitamíny rozpustné v tucích a nasycené mastné kyseliny. Pokud tedy jsou rodiče přísní vegetariáni, o výživě svého dítěte by se měli poradit s dětským lékařem, aby svému dítěti dobře míněnou snahou o zdravé stravování neublížili.

Správné držení tužky - 71 -


Pokud dítě ještě v pěti letech nevyslovuje některé hlásky správně, je rozumné navštěvovat logopedii. Šestileté dítě by mělo hodně kreslit, aby se naučilo držet tužku, uvolnilo si zápěstí a nemělo potom ve škole problémy s psaním. Přitom dohlížíme na správné držení tužky. Tužku by mělo dítě již automaticky držet mezi palcem a ukazováčkem a opírat ji o prostředníček. Drží ji přibližně 2 cm od hrotu. Velice vhodný je tzv. trojboký program – tužky, pastelky a pera která jsou trojhranná a děti jejich tvar nutí je uchopit správně. Hračky již mohou mít menší dílky, již nehrozí nebezpečí, že by je dítě spolklo, také motorika ruky je již vyzrálejší. Dítě začíná chápat společenské hry typu „Člověče, nezlob se“ a rádo je hraje. Učí se tak dodržovat smluvená pravidla. Mělo by znát svou adresu, jméno a příjmení, jména dalších členů rodiny. Orientuje se v počtech do deseti. Není dobré učit dítě číst před vstupem do školy. Školní docházkou nikdy dítě nestrašíme, naopak se snažíme dítě natolik připravit, aby se na výuku těšilo. To lze i postupným nákupem školních pomůcek, vyprávěním rodičů o tom, jaké to bylo, když oni chodili do školy apod. Ze zápisu do první třídy by rodiče měli udělat sváteční, slavnostní den, spojený s malou rodinnou oslavou, v níž bude mít dítě hlavní roli. Zdůrazní tím svoji radost nad tím, jak již jejich dítě vyrostlo a jak se těší na jeho nástup do školy.

Kontrolní otázky: 1. Co by mělo umět dvouleté dítě? 2. Co by mělo umět tříleté dítě? 3. Jaké hračky bys koupila pro tříleté dítě? 4. Napiš tři říkadla vhodná pro batole: 5. Jak by mělo vypadat složení stravy pro tříleté dítě? 6. Popiš dovednosti předškoláka: 7. Jak rozvíjíme jeho slovní zásobu? 8. Předveď správné držení tužky: 9. Proč je nutné s dětmi předškolního věku hodně kreslit? 10. Proč pro malé děti není přísně vegetariánská strava vhodná? 11. Co by mělo znát dítě před vstupem do školy?


- 72 -

18. Máme prvňáčka – 6 let (až 8, má-li dítě odložený nástup do školy) Nástup do první třídy je pro dítě zlomovým mezníkem dětství. Mění se podstatně nejen jeho denní režim, má najednou spoustu povinností (to je pro něj novinka), ocitá se v nové společnosti jemu neznámých dětí. Dítě proto musí být pro vstup do školy dostatečně fyzicky i psychicky zralé. V případě školní nezralosti dítěte je rozumné, po konzultaci s pedagogicko psychologickou poradnou a dětským lékařem, zvážit odklad školní docházky o jeden rok. Ve výjimečných případech lze odložit nástup do první třídy o dva roky. Dítě má tak šanci rozumově vyzrát a je uchráněno mnoha neúspěchů, které by mohly negativně ovlivnit nejen jeho vztah ke škole i učení, ale v důsledku školních neúspěchů i jeho vztah s rodiči. První školní den jeden z rodičů (nebo i více členů rodiny) dítě do školy doprovodí, aby nemělo strach z neznámého, nebálo se, že se ve škole ztratí a neděsilo se cizích lidí. Je třeba vše den předem připravit, aby ráno proběhlo v klidu, nic se nehledalo a horečně se nespěchalo. I když se dítě ještě nebude učit, dáme mu s sebou školní tašku a přezůvky, aby se cítilo dostatečně důležitě a opravdově. Pokud bude dítě po vyučování chodit do školní družiny, rodiče se s ním první den do družiny podívají, aby vědělo, kam bude chodit, seznámí je s paní učitelkou z družiny, ale potom si dítě odvedou domů. První den má dítě tolik zážitků a tak silných, že krátké seznámení stačí. Doma si rodiče s dítětem v klidu sednou a popovídají si s ním o všem, co ten den ve škole zažilo, co se mu nejvíce líbilo a na co se budou další dny těšit. Je dobré dítě ujistit hned na začátku, že se na ně pro nějaký školní neúspěch nebudete zlobit, ale že mu pomůžete pochopit, čemu nerozumělo a naučit se, co mu nejde, ale že věříte, že se bude snažit, aby se učilo v mezích svých možností co nejlépe a že víte, že bude hodné. Ujistěte je také, že se nemusí bát vám říct o každém svém problému. Vyjádřete svou radost nad tím, že již je školák a pochvalte je již první den za to, jak bylo ve škole hodné. Režim dne – rodiče by si jej měli ještě před začátkem školního roku promyslet, aby hned na začátku výuky najeli na pravidelný režim dne. Děti potřebují pravidelnost. Chaotické změny programu, kdy nevědí, co bude následovat, spěch na poslední chvíli, nervozitu, zda se to či ono stihne včas, děti špatně snášejí. Vstávat by dítě mělo s dostatečným předstihem, aby se v klidu umylo, obléklo a nasnídalo. Maminkám velmi pomůže, když večer s dítětem zkontrolují, zda má - 73 -


připraveno vše, co bude ve škole potřebovat, připraví mu oblečení na druhý den a případně si do ledničky připraví i svačinu pro dítě do školy. Pobíhání na poslední chvíli, chvatné dojídání snídaně cestou do školy, spěch, aby se nepřišlo pozdě, nervózní pobízení ke spěchu, neprospívá dětskému zdraví a nenaučí to dítě pořádku.

Dítě ve školním věku musí bezpodmínečně snídat. Musí snídat vydatně, teplý nápoj je nutností. Nelze se vymlouvat, že není zvyklé ráno jíst a dá si až svačinu ve škole. Hladové dítě je ve škole nesoustředěné, snadno se unaví a má horší výsledky v učení. Svačina by měla obsahovat též ovoce a dostatek pití. Jedna krabička nápoje s brčkem je naprosto nedostačující, zvlášť, když dítě zůstává odpoledne ve školní družině. Nebojte se mu dát alespoň litrovou láhev minerální vody, vody s domácí šťávou nebo ovocného čaje. Děti ve škole málo pijí a v důsledku toho je často bolí hlava nebo mají problémy s močovými cestami. Navštěvuje-li dítě školní družinu, je třeba dát mu svačinu i na odpoledne. Aby se mu jídlo ve školní tašce nerozmačkalo, je dobré mu je dát do plastových krabiček. Bonbóny nejsou svačina a do školy nepatří. U prvňáčka také nepředpokládáme, že si svačinu koupí sám, když mu na ni dáme peníze. Nejvýš si za ně koupí sladkosti, hračku a nebo je o ně obere nějaký malý dareba. Musíme mít na paměti, že dítě, zvyklé celé dny běhat, hrát si a odpočívat podle momentální potřeby, musí najednou celé dopoledne ve škole sedět a dávat pozor na výuku. To je pro děti nesmírně unavující a vysilující. Proto, po návratu ze školy, dopřejeme dítěti alespoň hodinu aktivního odpočinku, kdy se vyběhá, pohraje si a potom se jej teprve začneme vyptávat na školu, úkoly a začneme se s ním připraDívčí katolická střední škola

- 74 -

vovat na další den. Po napsání úkolu by mělo dítě ještě chvilku procvičovat čtení a počítání, ale nesmí se to přehánět. Čím déle se s prvňáčkem učíme a opakujeme s ním úkoly, tím horší podává výkony. Rozumnější je učit se s ním formou hry (můžeme mu házet míček a zároveň procvičovat sčítání a odčítání – při špatném výsledku musí míč pustit, hrát s ním slovní kopanou, aby si rozšířilo slovní zásobu, před spaním mu přečíst pohádku nebo povídku, které by se vázaly na látku probíranou v prvouce, ...). Za první školní neúspěchy dítě nekáráme a netrestáme, ale snažíme se je povzbudit, aby se danou látku naučilo a pomoci mu s učením. Pokud v něčem opakovaně selhává, je rozumné poradit se s paní učitelkou, zda nemá podezření na některou z vývojových poruch učení a případně zajít s dítětem do pedagogicko-psychologické poradny a poradit se s odborníky, zda se jedná jen o nechuť se danou věc naučit a nebo o speciální poruchu učení. Velmi si všímáme toho, s jakou náladou chodí dítě ráno do školy a odpoledne z ní. Plačtivost dítěte, ranní nevolnosti, nemluvnost, strach, ... nás mohou upozornit na to, že něco není v pořádku. Signalizuje to, že dítěti ve škole něco nevyhovuje, někoho se bojí, někdo je šikanuje. Takovou situaci nesmí rodič přehlížet, ale musí se ji snažit s pomocí učitelů řešit. S dítětem o škole hodně mluvíme, nejen o tom, co nového se učili a co měli k obědu, ale také s kým se bavilo, co dělali kamarádi, jak si hrálo o přestávkách, a to vše proto, abychom je naučili se svěřovat. Máme tak větší naději, že se nám svěří i se svými „průšvihy“. Každé dítě se rádo chlubí svými rodiči, zvláště jejich povahou, dejte jim tedy možnost se pochlubit. Auto, nový mobil, perfektně vybavený byt, zdaleka nemají u dětí takovou váhu, jako když mohou říct, že v sobotu půjdou s tátou na ryby, že pojedou s rodiči na výlet, že jim maminka se vším pomůže, poradí a nikdy na ně nekřičí. Že mohou rodičům o všem říct a se vším se svěřit. Že se rodiče k sobě hezky chovají a tatínek mamince doma pomáhá. Večer by měl probíhat v klidu. Prvňáček by neměl sledovat večerní programy v televizi. Nejsou vhodné pro děti jeho věku a navíc je dlouhé koukání na televizi škodlivé. Mnohem víc mu dáte, když si s ním po večeři zahrajete „Člověče, nezlob se“ nebo jinou hru a nebo mu něco přečtete. Večerní hodiny nejsou vhodné pro psaní úkolů či učení básniček. Dítě je za celý den natolik unavené, že mu již podobné činnosti nejdou. Večer je doba pro zklidnění před večerní hygienou a spánkem. V klidu s ním připravíme učebnice, sešity a pomůcky do tašky na příští den, přichystáme mu čisté oblečení a nejpozději ve 20 hod. je uložíme k spánku. Nemusí hned usnout, může si ještě chvíli prohlížet knížku, ale již ho nenecháváme pobíhat a divoce si hrát. Potřebuje ještě kolem deseti hodin spánku, aby si opravdu odpočinulo, správně se vyvíjelo a nebylo ve škole unavené.

- 75 -


Pro zdravý vývoj malého školáčka je nutná i vyvážená strava. Hodně ovoce, zeleniny, mléka, mléčných výrobků, libového masa. Vynikající jsou cereálie, celozrnné pečivo. Místo bonbónů zkuste nabízet dětem sušené ovoce, je, na rozdíl od bonbónů, zdravé. Studené večeře zatím nejsou vhodné. Děti musí v tomto věku jíst 5× až 6× denně, z toho dvě teplá jídla – tedy teplý oběd a večeři. Dále potřebuje dostatek pohybu (nejlépe na čerstvém vzduchu) a dostatek spánku. Zvláště o víkendu by se děti měly věnovat pohybovým aktivitám, aby tak vyvážily sezení ve školních lavicích. Pro získání dobrých pracovních návyků je nutné, aby měl školáček svůj pracovní stůl a police nebo skříňku na ukládání školních pomůcek a učebnic. Také aby domácí příprava probíhala ve stanovené době, v klidu a rytmu, který dítěti vyhovuje. Rozhodně bychom neměli dítě přetěžovat nereálnými požadavky a spoustou kroužků, ale ani bychom je neměli nechat lajdačit bez povšimnutí. Pravidelně se na jeho práci, chování a vztahy se spolužáky informujeme ve škole. Zároveň je rozumné říct paní učitelce o problémech, které se vyskytnou v rodinném životě a dítě je těžko nese (úmrtí v rodině, rozchod rodičů, nemoc některého ze členů rodiny, úmrtí oblíbeného zvířátka, stěhování, ...) a není žádnou ostudou pro rodiče, je tomu přesně naopak, když se zeptají učitelky na radu, jak se s dítětem doma na výuku připravovat, jak s ním jednat, pokud něco nežádoucího provede. Je-li dítě levák, nepřeučujeme je na pravou ruku! Naopak se mu snažíme při nácviku psaní pomoci úpravou osvětlení a při nákupu pastelek a tužek upřednostníme tzv. trojboký program, pero mu nekupujeme plnící, ale čínské nebo keramické, aby si levou rukou napsaná slova nerozmazávalo. Dítě v práci povzbuzujeme, snažíme se mu dávat takové úkoly, aby bylo schopné je, při vynaložení přiměřené námahy a snahy, zvládnout, aby z výsledku mělo radost a my je mohli pochválit. Sledujeme a rozvíjíme jeho zájmy a záliby, aby v dalším školním roce mohlo trávit více volného času v zájmových kroužcích. Prvňáček je dostatečně zralý na to, aby mohl převzít zodpovědnost za drobné domácí povinnosti – prostírání stolu k večeři a o víkendech, zalévání květin, drobná pomoc mamince při úklidu. Nemoci – s nástupem do školního kolektivu se setkáváme u dětí častěji s nemocemi horních cest dýchacích a dětskými přenosnými nemocemi jako jsou např. plané neštovice. Dítě je třeba nechat pořádně vyležet a po nemoci ještě odpočinout (nutná doba rekonvalescence), jinak bude nemocné opakovaně. Nesnažíme se je poslat i s teplotou do školy a tím, že to tam to dopoledne vydrží a nebo hned po dobrání antibiotik. Je to bezohlednost nejen vůči vlastnímu dítěti, ale také vůči ostatním dětem ve škole, které může svou nemocí nakazit. Úkoly si pro dítě vyDívčí katolická střední škola

- 76 -

žádáme teprve, když je v rekonvalescenci, v akutní fázi nemoci bychom je pouze zbytečně unavovali a naše snaha něco je naučit by vyšla docela naprázdno. Pozor! Třídní učitelka by měla vědět, pokud je dítě chronicky nemocné a užívá pravidelně léky a to pro případ, že by se dítěti udělalo ve škole zle a musel být volán lékař. Je třeba vědět, s čím musí učitelka ve škole počítat (může to být epileptický záchvat, různé projevy alergie, astmatický záchvat, hypoglykemický šok – pokud má dítě „cukrovku“, ...). Rozhodně se nesnažte nemoci dítěte tajit. Nijak mu tím neprospějete. Rozhodně se jako rodiče neobávejte zeptat na radu odborníků, pokud si něčím nebudete jisti nebo vás budou projevy dítěte něčím znepokojovat. Máte několik možností – třídní učitelka, školní psycholog (ten ale není na všech školách), výchovný poradce, pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum. Je moudřejší se třeba i několikrát zeptat, než jednou nevědomostí ublížit.

- 77 -


19. Mladší školní věk – 6–11 let Pod tímto pojmem si představme děti na prvním stupni ZŠ. Patří mezi ně i naši prvňáčci, o nichž již byla řeč, i děti navštěvující pátou třídu. Protože je mezi nimi, jejich vyspělostí jak tělesnou, tak duševní, velký rozdíl, probrali jsme si prvňáčky zvlášť. 1. září, když jdou děti po prázdninách do školy, vidíte, jak veliký je rozdíl mezi prvňáčkem a druhákem. Dítě, které jde do druhé třídy, je mnohem sebejistější. Umí si již představit, co je čeká, opět se setká se spolužáky, které zná, s kamarády, na něž se těší. A žák páté třídy? Ten je již suverén, který se žene do šatny spolu s dalšími malými dravci a těší se, co všechno spolu budou vyvádět. U děvčátek v páté třídě se již hlásí první známky puberty. Tváří se proto dospěle, s chlapci se většinou nebaví, střídají se u nich nálady od přehnaně veselé po plačtivou, nafukují se neznámo proč (ale ono to známo je, v jejich tělech se chystají velké hormonální změny a ty potom činí onu hodnou a milou dívenku chvílemi naprosto nesnesitelnou). Od druhé třídy je třeba děti pozvolna zaměstnat kroužky, sportem, posílat je do skauta, či jinak jim pomoci vyplnit volný čas, aby nezačaly z dlouhé chvíle vymýšlet různá nebezpečná dobrodružství. Je třeba mít přehled o jejich volném čase, co dělají, s kým a kde. Protože se ještě neumí bránit a nejsou dostatečně opatrné, je třeba jim na různé zájmové činnosti zajistit doprovod, pokud je nemůžeme doprovodit sami. Zaměstnáváme je také různými drobnými úkoly v domácnosti. Pěstujeme v nich tak pocit zodpovědnosti. Pravidelně jim kontrolujeme žákovskou knížku a obsah školní tašky, dále domácí přípravu do školy – zda dítě rozumí tomu, co se právě ve škole učí, z čeho píše domácí úkoly a to i tehdy, když se dítě učí dobře. Dítě potřebuje vědět, že o ně mají rodiče zájem, že jim každý jejich úspěch působí radost. Lhostejnost rodičů se na dětech velice podepisuje. Také by mělo vědět, že za špatnou známku nebude bito, ale že se mu rodiče pokusí to, co neumí, vysvětlit a pomohou mu se to naučit. Vyhrožují-li rodiče dítěti tím, že jim se špatnou známkou nesmí na oči, že dostane tolik, že si týden nesedne nebo zapomene jak se jmenuje, může se jim snadno stát, že potom dítě strachy skutečně nepřijde ze školy domů a raději uteče z domova. V nejhorším případě si i může sáhnout na život. Proto nevyhrožovat, netrestat v rozčilení, bez rozmyslu a nepřiměřeně, ale naslouchat a být dítěti vždy oporou.


- 78 -

Trest – pokud si dítě zaslouží potrestat a ono si to občas zaslouží, potom neodkládejte trest na vzdálenou dobu („počkej, až se táta v pátek vrátí z montáže, on tě seřeže!“), protože do té doby může dítě zapomenout, za co vlastně je trestáno a nebo se naopak velice stresuje a jeho strach začíná přerůstat v hrůzu či paniku. Vynechejte fyzické tresty, zvláště tresty hraničící s týráním. I různé zákazy oblíbených činností volte rozumně a tak, aby bylo v silách dítěte podmínku trestu vydržet. Rodiče ji ale musí dodržet také. Pokud zakáží na týden televizi, tak by se neměli nechat již druhý den obměkčit a aby měli klid hned druhý den zákaz zrušit. Po potrestání by se nemělo provinění znovu dokola probírat a vyčítat. Pamatujte si, že z každého vašeho trestu musí dítě stejně cítit vaši lásku. V Písmu je psáno: „nad tvým hněvem ať slunce nezapadá ...“, to znamená, že by vaše dítě nemělo jít spát s vědomím, že se na ně rodiče zlobí, že je odmítají, že mu nechtějí odpustit. Je třeba je ujistit, že i když vás něčím zklamalo, zarmoutilo nebo rozzlobilo, tak ho ale stejně milujete a když splní podmínky zákazu, trestu nebo nápravy, nebudete se na něj zlobit a vše bude opět v pořádku. Čím více rodiče tresty šetří a snaží se dítěti vysvětlit, proč se některé věci dělat smí a jiné ne, čím víc mu pomáhají hledat možnosti nápravy, tím lépe. Trest je až ten poslední výchovný prostředek. Mnohem víc zmůže při výchově pochvala a odměna. Dobré je dítě již před činností pozitivně motivovat (česky – natěšit je na to, co se bude dít). Během činnosti je povzbuzujte, pokud povzbuzení potřebuje. Pochvalte je za úspěch, byť by byl nepatrný a i za snahu a píli i když se třeba žádné velké úspěchy nedostaví. Rozhodně mu hned, když se mu něco nedaří, neříkejte, že je nešikovné, hloupé, k ničemu, po kom jenom je a že vám působí jen trápení. Tato cestička k ničemu dobrému nevede. Varování před špatnými variantami chování je také velice dobré. Rovnou předem řekněte dítěti např.: „Víš Alenko nebo Petříku, moc by mě mrzelo, kdyby ses, stejně jako některé zlobivé a zlé děti posmívala (nebo posmíval) ve škole dětem, které se špatně učí. Již tak mají trápení s tím, že jim to nejde, že se na ně třeba proto doma rodiče zlobí a ještě když se jim někdo posmívá, tak je to moc mrzí a bolí ...“ nebo: „budu ráda, když dnes půjdeš ze školy rovnou domů a nebudeš si cestou hrát a zdržovat se s kamarády. Máme dnes hodně na spěch. Mohu se na Tebe spolehnout, viď? ...“ a takových příkladů by mohlo být nekonečně mnoho.

- 79 -


Rodiči vyrobené jednoduché hračky rozvíjí fantazii dítěte a prohlubují vztahy mezi rodiči a dětmi.

19.1 Lehká mozková dysfunkce a specifické poruchy učení Lehká mozková dysfunkce (LMD) je lehké poškození mozku vznikající buď v době nitroděložního vývoje dítěte, během porodu a nebo po narození. Také ji dítě může po rodičích zdědit. Projevuje se hyperaktivním chováním (jsou to děti jak z hadích ocásků), pohybovou neobratností, děti se těžko soustřeďují, reagují neadekvátně (to znamená tak, jak byste naprosto nečekali, např. se rozpláče Dívčí katolická střední škola

- 80 -

ve chvíli, kdy by se mělo radovat, nebo naopak radostí téměř zdemoluje byt, ...) a dost často mají přidružené i specifické poruchy učení. Dítě s LMD vyžaduje velmi cílevědomou výchovu a hodně trpělivosti a vcítění. Potřebuje ustálený režim, na jakékoliv změny je připravit předem. Počítat s tím, že jeho vývoj probíhá ve skocích – rodiče nesmí kapitulovat a říct si, že s dítětem nic nesvedou, že je zlobivé a hloupé, protože právě u těchto dětí vytrvalost růže přináší. Rozumné je při prvním podezření na LMD navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu a poradit se s odborníky, jak při výchově postupovat, čeho se vyvarovat a co procvičovat. Ve škole je dobré toto dítě zařadit do vyrovnávací třídy, kde je menší počet dětí a vyučovací látka ZŠ se probírá v celém rozsahu, ale speciálními postupy, aby je mohly i přes sníženou schopnost soustředění (koncentrace) pochopit. Po příchodu ze školy je nutné popřát dětem dostatek času a prostoru pro pohybové aktivity. Zároveň je třeba hrát s nimi hry, které je zklidňují a soustřeďují. Musíme procvičovat obratnost jejich prstíků (jemnou motoriku) navlékáním korálků, sestavováním skládaček, skládáním stavebnic apod. Potřebují zvýšenou kontrolu a pomoc při domácí přípravě na vyučování. Nekáráme je za nepozornost a hravost, nemohou za ně, ale chválíme je, kdykoliv se jim podaří soustředěně pracovat delší dobu. Během přípravy do školy vkládáme mezi jednotlivé úkoly přestávky, aby si odpočinuly. Nenecháváme je psát úkoly nejdříve nanečisto, nemá to cenu, protože si snadno unaví ruku a každé další přepisování úlohy vypadá hůř a hůř. Moc důležité je, když rodiče a učitelé tzv. táhnou za jeden provaz. Při správném vedení, trpělivosti a lásce rodičů, se dítě během školní docházky zklidňuje a srovnává se, jeho nervová soustava dozrává a jeho učení a chování je srovnatelné s učením a chováním ostatních dětí. Osobní příklad rodičů je velice silný výchovný prostředek! Myslete na to, až budete jednou své děti napomínat a kárat. Ptejte se sami sebe, zda neděláte totéž, co dítěti vyčítáte jako naprosto nevhodné chování. Neřešte spory s dítětem nebo jeho prohřešky v afektu. Pokud cítíte vztek, zlost, chuť dítě seřezat, jděte se na chvíli projít a uklidnit, abyste zbytečně dítěti neublížili, nebo neudělali něco, čeho byste potom dlouho litovali. (A tak řešte i spory s dospělými – v klidu! Říkávaly již naše babičky: vyřčené zlé slovo ani párem volů zpět nevrátíš ...). Laskavý humor zvládne víc jak pár pohlavků. Naučte se zasmát i sami sobě a spoustu věcí zvládnete snáz. Dítě by nemělo mít ze svého rodiče panický strach, či hrůzu. A velmi ocení, když dokážete některé kalamity, které váš potomek způsobí, vzít s klidem a případně je i převést do té veselejší roviny. Rozhodně se však dítěti neposmívejte. Ani je neponižujte. Je to jedna z forem psychického týrání dítěte.

- 81 -


Zopakujme si hlavní zásady přístupu a péče o děti s LMD: 1. láskyplné vedení – dítě musí cítit, že jej rodiče přes jeho neadekvátní chování a neúspěchy ve škole milují a i pokárání je podloženo láskou a ne odmítnutím. Mají nesmírnou potřebu citového zázemí, 2. spolupráce rodina – škola – poradna – výchovná práce si nesmí protiřečit, je nutné, aby všichni, kdož jsou zúčastněni ve výchovném procesu takzvaně táhli za jeden provaz, 3. trpělivost – úspěchy se dostavují pomalu, mnohdy ve skocích, je třeba stále znovu trpělivě vše opakovat, dokud se získaný poznatek nebo vzorec chování neupevní 4. důslednost – neměnit svá rozhodnutí, důsledně dbát na dodržení domluvených akcí a to i ze strany zúčastněných dospělých, 5. pravidelný režim – dítě s LMD potřebuje pravidelný režim, potřebuje vědět, co se bude dít, zbavuje jej to nejistoty, zklidňuje jej to, 6. najít takové činnosti, za které je můžeme pochválit – není dobré, když je ve všech činnostech neúspěšné, kárané, 7. pamatovat na specifika jejich možností soustředění a chování a přizpůsobit tomu denní aktivity (prokládat učení pohybovými hrami, dát jim dostatek prostoru ke sportovní aktivitě i když jsou mnohdy neobratné). K LMD se často přidružují i specifické poruchy učení (SPU), nejčastějšími jsou: dyslexie (porucha čtení, kdy si dítě zaměňuje a vynechává písmenka, nerozumí přečtenému textu, má problémy s jeho přepisováním), dysgrafie (dítě má velké problémy se psaním, škrabe jak kocour, napsaný text je špatně čitelný), dysortografie (dítě nepřevádí naučená gramatická pravidla do praxe, tzn. že dělá neskutečné pravopisné chyby – např. odříká vám vyjmenovaná slova a potom je napíše všechna s měkkým i.), dyskalkulie (problémy s pochopením matematických vztahů, postupů, psaní číslic. Chybí orientace na číselné ose, mnohdy dítě nedokáže přečíst zapsané číslo, ...), dyspraxie (vázne jemná motorika, projevuje se to hlavně při psaní, kreslení, ručních pracích, ale i v sebeobsluze - dítě bývá neupravené, protože má problém zavázat si boty, zapnout se, ...). Speciální postupy při učení dětí se specifickými poruchami učení je nutné konzultovat s odborníky v pedagogicko-psychologické poradně, rodiče by si měli pročíst odbornou literaturu zaměřenou na SPU, existují kurzy zaměřené na poruchy učení, kde se naučí jak se s dítětem učit, aby se porucha co nejvíce kompenzovala. Pokud se u dítěte ve školním věku objeví SPU, které je zapotřebí odstraňovat nebo alespoň zmírnit, je třeba řídit se jistými pravidly, která dávají podpůrným programům a nápravným intervencím určitý řád a zvyšují jejich účinnost. Dívčí katolická střední škola

- 82 -

• Je třeba respektovat vnitřní i vnější podmínky pro nápravu. Vnitřními podmínkami jsou intelekt dítěte, jeho schopnost koncentrace a volní vlastnosti a motivace k práci, vnějšími podmínkami jsou prestiž vzdělání v rodině, podpora učitelem, rodičem, další osobou. • Důležitá je co nejpřesnější diagnóza potíží dítěte, aby se na ně mohla zaměřit náprava. • Je důležité stanovit obtížnost jednotlivých úkolů, aby byla přiměřená schopnostem dítěte. • Dítě potřebuje zažít úspěch již při první nápravné hodině a to úspěch právě v té činnosti, ve které doposud selhávalo. • Postupujeme po malých krocích. • Je nutné získat pro pomoc při nápravě rodiče, aby se s dítětem pracovalo systematicky, pravidelně, denně. • Dítě má pracovat aktivně, uvědoměle, musí se dokonale soustředit.Je nutné věnovat se při nápravě cele jen dítěti a práci s ním. Odstranit rušivé vlivy. • Denní nácvik by měl být intenzivní a uvědomělý. (u menších dětí stačí 10 minut, u starších v závislosti na jejich schopnostech). • Při nápravě použijeme co nejpřirozenějších metod a technik. • Vše, co má dítě pochopit a zapamatovat si, si musí umět představit.

- 83 -


20. Starší školní věk – 11–15 roků Je to zároveň období puberty (dítě přibližně od 11 do 15 roků). Je to velice náročné období jak pro děti, tak pro jejich rodiče. Děti se mění jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Proto se mění i vztahy mezi dítětem a dospělými. Fyzické změny – porovnání chlapců a dívek chlapec začínají pracovat pohlavní žlázy –poluce nárůst ochlupení mužského typu zesílení svalstva zvětšují se pohlavní orgány mění se hlas – mutování

dívka začínají pracovat pohlavní žlázy – menstruace nárůst ochlupení ženského typu ukládání podkožního tuku zvětšují se prsa

Děti v období puberty jsou citově nevyrovnané. Na jedné straně jsou ještě na rodičích závislé, na druhé straně se všemožně snaží prosazovat své myšlenky a názory. Jsou přecitlivělé, rychle střídají nálady, nedokáží být zdravě sebekritické – tzn. buď se nadhodnocují, nebo samy sebe podceňují. Je důležité, aby zvláště v tomto období pubertálních vzdorů a změn, přes všechny názorové střety, děti cítily, že mají v rodičích oporu, že jim rodiče rozumí a nebo se alespoň snaží rozumět a doma je jejich bezpečné zázemí. Pokud si dítě s rodiči setrvale nerozumí, bojí se jich, nemá k nim důvěru, je daleko větší nebezpečí, že své zázemí bude hledat v nějaké závadové partě, nebo v předčasném mileneckém vztahu. Často se vyskytují u těchto dětí úniky z reality do nereálných snů, případně experimentování s drogami a alkoholem. Nezapomeňte, že dítě potřebuje znát jasná pravidla chování, ale musí je dodržovat nejen dítě, ale i rodiče. Je nutné, aby se rodiče zajímali o to, jak jejich pubertální dítě tráví volný čas, kde a s kým, co je trápí a co naopak těší. Problémy dětí je nutné řešit a ne je přehlížet. O problémech spojených s dospíváním by si měli s dítětem otevřeně pohovořit a zodpovědět všechny jeho dotazy. Není možné se spoléhat pouze na sexuální výchovu ve škole nebo na to, že si to děti mezi sebou nějak povědí.


- 84 -

Je třeba poučit dítě o všech nebezpečích plynoucích z předčasného a neuváženého pohlavního styku, o přenosných pohlavních chorobách a ochraně před nimi a o možnostech pomoci, pokud by je někdo sexuálně obtěžoval. Protože v době puberty se má dítě rozhodovat o svém profesním uplatnění, tj. půjde-li do učení nebo studovat určitý studijní obor, je třeba hovořit s ním o jeho zájmech, čím by chtělo být, případně s ním navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu a poradit se s odborníky, jaký obor je pro dítě nejvhodnější a jestli pro zvolený obor má schopnosti. Rodiče by rozhodně neměli dítě nutit násilím do studia oboru, který se líbí jim, či jen proto, že oni sami ve svém mládí tento obor studovat nemohli, ale měli by brát ohled na přání dítěte, nebo se alespoň snažit dojít k přijatelnému kompromisu (např. dobře, nebudeme Tě nutit studovat gymnázium, ale ani nepůjdeš na „zdrávku“, protože máš skoliózu páteře, ale co bys řekla škole sociálně správní – také je to o pomoci lidem, ale v sociální oblasti a záda při tom nebudou trpět ....). Je nutné přijatelnou formou vysvětlit dítěti nutnost snažit se dosáhnout ve škole co nejlepších výsledků, získat co nejvíce studijních dovedností, aby mělo větší možnosti ve výběru další školy nebo učiliště a aby bylo schopno zvládat studijní nároky i na střední škole. V období puberty dítěte rodiče ocení, že v mladším školním věku rozvíjeli nadání a zájmy svých dětí v zájmových kroužcích a oddílech. Dítě, které má možnost zabývat se činností, která je baví a může v ní vynikat, v daleko menší míře vyhledává party a nesnaží se vyniknout v protispolečenském chování. Také je dobré i nadále znát kamarády svého dítěte a třeba je i zvát na různé rodinné akce.

- 85 -


21. Adolescence V této době mladý člověk dospívá po stránce duševní, tělesné i sociální. Je to období u každého individuálně dlouhé, někdo dozrává rychleji, někdo pomaleji. V průměru probíhá mezi patnáctým až dvacátým prvním rokem života. Ideální je, pokud v této době dozrávají i vztahy mezi rodiči a jejich potomkem v přátelský vztah v němž je obsažena jak vzájemná láska, tak i úcta – oboustranná. Dospívající se pozvolna ekonomicky odpoutává od rodičů, nalézá si budoucího partnera, připravuje se na samostatný život. Je chybou, brání-li rodiče svému dítěti v tomto postupném odpoutávání, v přebírání odpovědnosti za vlastní život. Zabraňují tak dítěti sociálně dospět a v budoucnu navazovat zdravé vztahy s partnery a zodpovědnému přístupu k manželství a rodičovství. Vedení k samostatnosti a zodpovědnosti je nutné od útlého věku a postupně se musí nároky na dítě zvyšovat. V období adolescence by již větší část váhy na rozhodnutí měla spočívat na adolescentovi, rodič by měl mít spíš hlas poradní, pokud se nejedná o problém, který zatím ještě adolescent z nedostatku životních zkušeností není schopen sám zvládnout. To je opět u každého dospívajícího individuální záležitost.

Kontrolní otázky: 1. 2. 3. 4. 5.

Popiš režim dne prvňáčka: Proč musí dítě ve školním věku ráno snídat? Co by měla svačina obsahovat: Proč dítě za první školní neúspěchy netrestáme? Co nám může signalizovat ranní nechuť dítěte jít do školy, jeho plačtivost, případně ranní nevolnosti? 6. Jak dlouho by mělo být nemocné dítě doma: nejkratší nutnou dobu, jenom pokud bere léky, po dobu akutního průběhu nemoci a rekonvalescence. 7. Jak se projevuje dítě s lehkou mozkovou dysfunkcí? 8. Proč je vhodné zařadit je do vyrovnávací třídy? 9. Jak dítě LMD vychováváme? 10. Jaké změny v chování dětí mladšího školního věku pozorujeme od první do páté třídy? 11. Je nutné, aby se rodiče zajímali o dítě i když se dobře učí? 12. Jak lze již v dětech mladšího školního věku pěstovat pocit zodpovědnosti?


- 86 -

13. Co zmůže ve výchově víc – pochvala nebo trest? 14. Jak si představuješ přiměřený trest? 15. Jak se projevuje puberta u chlapců? 16. Jak se projevuje puberta u dívek? 17. Se kterým školním věkem se kryje období puberty? 18. Co je pro děti v pubertě typické? 19. Jak by se měli rodiče ke svým pubertálním dětem chovat, co je v tomto období obzvláště důležité? 20. Co rozumíme pod pojmem adolescence? 21. Jsi ještě v pubertě nebo jsi již adolescent? 22. Jak bys poučila pubertální dítě o tom, co se s ním děje a v jakém rozsahu a) ve dvanácti letech, b) v patnácti letech. 23. Myslíš, že je nutné, aby poučení o dospívání dostaly děti od rodičů a nebo je lepší přenechat toto poučení škole?

Adolescence – období dozrávání ...

- 87 -

a odpoutávání od rodiny


22. Děti vyžadující zvláštní péči

Dvě z našich studentek, první se smyslovým a druhá s tělesným handicapem. Ne každá maminkami to štěstí, že se jí narodí naprosto zdravé miminko. Některé děti přicházejí na svět smyslově, tělesně nebo mentálně postižené, nebo natolik nezralé, že je u nich předpoklad vzniku některého postižení. V tom případě je nutné o takové miminko nejen intenzivně pečovat, ale věnovat se též rodičům dítěte a v neposlední řadě i širší rodině, aby dítě přijala a byla schopna poskytnout mu tu péči, kterou takový malý človíček potřebuje.

22.1 Nedonošené děti a děti s nízkou porodní váhou Určité procento těhotenství končí předčasným porodem, přitom lékařská věda již natolik pokročila, že lékaři jsou schopni zachránit živě narozené děti, které by dříve neměly šanci přežít, tj. děti narozené v pátém měsíci těhotenství vážící i pod 900 g. Tato miminka musí být umístěna do inkubátorů, na podpůrném dýchání, vyživována nejprve nitrožilně, potom sondou a až to stav dítěte dovolí, přejde se na krmení z lahvičky. Nedonošení novorozenci nedokáží sami regulovat svoji tělesnou teplotu, jsou nesmírně ohroženi zápalem plic a různými infekcemi, je Dívčí katolická střední škola

- 88 -

zde nebezpečí, že se nevyvine dýchací reflex, sluch, že bude opožděn mentální vývoj. Je velice dobré, může-li být matka v nemocnici s dítětem a je-li jí umožněno podílet se na péči o dítě. Naučí se s tak malinkým miminkem manipulovat, aniž by mu z neznalosti nějak ublížila a má možnost se s miminkem od samého počátku velice sblížit. Teprve, když děťátko samo dýchá, pije z lahvičky, nemá-li žádné zdravotní komplikace, je propuštěno domů. Také miminka, která se sice narodí včas, ale mají nízkou porodní váhu a tím je zde opět větší riziko život ohrožujících komplikací, jsou propuštěna z nemocnice teprve tehdy, když se jejich váha přiblíží průměru a je předpoklad, že se jejich zdravotní stav přechodem do domácí péče nezhorší. Tyto děti se snáz unaví, než „silná donošená miminka“, proto méně pijí, usínají při pití, méně přibývají na váze a pomaleji rostou. Aby jim maminky v tomto pomohly, měly by je kojit v kratších intervalech, kdykoliv se dítě přihlásí a po nakojení dokrmit odstříkaným mlékem lžičkou. Pokud dítě pije z lahvičky, je velice dobré, když se maminka snaží co nejdéle udržet laktaci a dávat dítěti odstříkané mateřské mléko. Miminka by neměla být na prudkém denním světle nebo ostrém světle umělém. Zvláště zrak nedonošených dětí není první 2 -3 měsíce uzpůsoben ostrému světlu. Je lepší, je-li v místnosti šero. Je nutné dbát na teplo. Dítě si samo neumí tělesnou teplotu regulovat, je tedy na rodičích, aby kontrolovali teplotu v místnosti a přiměřeně dítě oblékali. Stejně nebezpečné, jako podchlazení, je i přehřátí. Pro psychiku dítěte a jeho pocit bezpečí je dobré zavinovat je do zavinovačky, nebo balit do měkké dečky. Lépe pije a spí. Dítě špatně snáší ostré zvuky, napjatou rodinnou atmosféru a pocit osamění. Potřebuje v co největší míře náruč „svých lidí“, klid, tichou, laskavou řeč, tichou hudbu nebo zpěv. Protože u nedonošených dětí je větší nebezpečí výskytu syndromu náhlého úmrtí, měli by rodiče nedonošeného miminka mít v postýlce umístěnu „chůvičku“ sledující dech dítěte a všichni, kdo se podílejí na péči o toto dítě by měli ovládat neodkladnou resuscitaci kojenců. V předškolním věku lze u nich v dost velkém procentu zjistit vrozené poruchy chování a učení. Proto je dobré preventivně od malinka se snažit rozsah těchto poruch minimalizovat cílevědomou, důslednou, láskyplnou výchovou. Dítě musí za každým rozhodnutím rodičů – tedy i když je pokáráno, cítit jejich lásku. Potřebuje jí nesmírně mnoho, protože jeho chování je tzv. přeskokové – tj. nereaguje na podněty běžným způsobem, ale neadekvátně. Potřebuje klidné prostředí, pravidelný režim a trpělivost, trpělivost, trpělivost. V psychicky náročných situacích nebo při bolestivém podnětu u nich snadno dojde ke chvilkové ztrátě vědomí, spojené se zástavou dechu, cyanózou a spinální křečí. Je třeba je zdvihnout za nožičky, hlavou dolů, aby se co nejrychleji prokrvil mozek. Dítě začne samo spontánně dýchat. Je to projev nezralé nervové soustavy,

- 89 -


s postupem věku se to srovnává a kolem šestého roku tyto projevy většinou ustanou. Je třeba sledovat, zda předčasně narozené děti dobře slyší a při podezření, že na zvukové podněty nereaguje nebo reaguje málo, je nutno oznámit to lékaři a nechat dítě vyšetřit. Rozhodně se to nesmí nechat na pozdější dobu, až bude „větší“, protože včasné zjištění sluchové vady umožňuje její kvalitnější nápravu a rozvíjení zbytků sluchu.Také pokud dítě po delší období podle zdání rodičů zaostává v pohybovém vývoji a je celkově netečné k novým podnětům, je lepší poradit se s lékařem, aby posoudil, zda je dítě v pořádku a jakými aktivitami opoždění dohnat, nebo zda se nejedná o projev mentální retardace, která se právě kromě opožďování v rozumovém vývoji projevuje také opožďováním rozvoje motoriky.

22.2 Výchova mentálně retardovaného dítěte Speciální výchovnou péči potřebuje dítě s mentálním handicapem od okamžiku, kdy vzniká podezření, že jde o tento případ. Výchovu a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s mentálním postižením chápeme jako celoživotní proces. U mentálně postižených jedinců , u nichž kognitivní procesy probíhají podstatně pomaleji než u ostatní populace, výrazně vystupuje potřeba jejich permanentního rozvíjení, stálého opakování a prohlubování jejich znalostí a dovedností a jejich soustavného vedení ke stále komplexnějšímu poznávání skutečnosti. Základy výchovy mentálně postižených dětí spočívají v rodině. Ve srovnání s nepostiženým dítětem je výchova mnohem pomalejší, obtížnější, náročnější na pedagogické dovednosti, čas a trpělivost rodičů. Každá dovednost si vyžaduje dlouhodobý, trpělivý výcvik. V novorozeneckém období je většina vývojových odchylek pokračováním patologických situací z prenatálního období nebo z období porodu. Vznik asfyxie v období porodním může poškodit mozek dítěte s následným vznikem mentální retardace různého stupně. Již v novorozeneckém období můžeme diagnostikovat určité odchylky, které povedou k odlišnému vývoji jedince (hydrocefalus, mikrocefalus, chromozomální aberace). Kojenecký věk je obdobím výrazného růstu a tělesného rozvoje. Mentální retardace se projevuje opožděním psychického a tělesného vývoje na všech úrovních v závislosti na stupni postižení. Čím je postižení závažnější, tím dříve se ve vývoji dítěte projeví. Děti s těžkou a hlubokou mentální retardací je možno diagnostikovat již v tomto období. Děti s lehčím postižením jsou obecně méně aktivní, spavé a klidné, poskytují méně odezvy na sociální interakci. Ve výchově je nutné zaměřit se na podporu fyzického vývoje vhodným cvičením (např. Vojtova metoda), hrou, v podpoře psychického vývoje na stimulování smyslů, opakoDívčí katolická střední škola

- 90 -

vané poskytování dostatečného množství vjemů. S dítětem je třeba komunikovat a pokud to nejde slovně, snažit se o alternativní možnosti komunikace. Začíná se od nejjednoduššího. Doba fixace každého pojmu a každého úkonu je mnohem delší, než u zdravého kojence. I po zafixování je třeba naučené průběžně opakovat, aby to nevyhaslo. Zapotřebí je nesmírná láska a trpělivost. Vynikající je využívání poradenské pomoci ranné péče, spolupráce s neurology, psychology, pediatry, ... a kontakt s rodiči stejně postižených dětí – výměna zkušeností, půjčování speciálních hraček a pomůcek. V období batolete dochází ke kvalitativním změnám psychických projevů v oblasti chování a prožívání. S psych. Vývojem souvisí fyzický rozvoj. Opoždění celkového vývoje u dětí s mentální retardací závisí na hloubce mentál. retardace a na rozsahu poškození CNS. Děti v pásmu lehké MR vykazují opoždění o 1–1,5 roku, děti v pásmu středně těžké a těžké MR vypadají, jako by se nerozvíjely vůbec. Děti jsou inaktivní, zcela závislé na druhé osobě. Vývoj probíhá ve střídání období stagnace a skoku. Ve výchově platí to co pro kojence. Dále je nutné rozvíjet motoriku dítěte a komunikační dovednosti a to ať již verbální či nonverbální. Předškolní období se u dětí s MR prodlužuje o 4–5 let. Rozhodně je dobré pro rodinu využívat možnost pobytu dítěte v mateřské škole. Dítě může být integrováno do běžné MŠ, nebo navštěvovat speciální třídu při MŠ, speciální MŠ a to denního či internátního typu. Základní zásadou současné předškolní pedagogiky je zachovat v co největší míře přímý vliv rodiny na vývoj dítěte. Na konci tohoto období je nutno stanovit prognózu vývoje dítěte a navrhnout rodičům typy školských zařízení, která jsou vhodná pro jejich dítě pro plnění povinné školní docházky. Období školního věku se u dětí s mentál. postižením prodlužuje v závislosti na stupni postižení o 1 rok. V období dospívání nedochází k odpoutávání dítěte od rodičů, čím je stupeň postižení těžší, tím je vazba na rodinu větší. Fyzické zrání je v rozporu s mentálním deficitem a sociálním zráním. Dítě není schopno si osvojovat nové sociální role. Vztahy k vrstevníkům zůstávají infantilní. Možnosti dalšího vzdělávání závisí na míře postižení. Adolescence – období získávání profesních dovedností .... i v tomto období je mladý člověk s mentální retardací intenzivně vzděláván a vychováván k určité míře osamostatnění, podle toho, jak to hloubka jeho postižení dovolí. Může se vzdělávat v integrovaných učilištích (ve dvouletých učebních oborech) nebo v Praktických školách dvouletých. Je velkou chybou tyto mladé chlapce a dívky po skončení základního vzdělávání nechat doma a nedat jim šanci získat další dovednosti, možnost zaměstnání (i když by to bylo na zkrácený pracovní úvazek). - 91 -


Každý mladý člověk potřebuje sociální kontakty. Člověk mentálně retardovaný, pokud nemá možnost své dovednosti ve styku s dalšími lidmi udržovat nebo rozvíjet, je snadno zapomíná – dovednosti vyhasínají. Pro středně těžce mentálně retardovanou mládež je možnost uplatnění v chráněných dílnách. Pokud je rodina chce umístit ve stacionářích, měla by se nejprve podrobně informovat o činnosti jednotlivých stacionářů, zda bude mít jejich dcera nebo syn dostatek možností své dovednosti udržovat a třeba i rozvíjet. Čím dříve je mentální retardace diagnostikována, tím dříve se může začít s dítětem pracovat, může mu být poskytována komplexní péče. Zároveň je nutno pracovat i s rodiči dítěte, aby se naučili takto postižené dítě vychovávat tak, aby jeho rozvoj byl co nejoptimálnější. Ideální je v tomto období, když pracovnice rané péče docházejí do jednotlivých rodin a pracuj s dítětem a rodinou v jejich prostředí. Důležité je zachycení těchto rodin do sociální sítě (zákonné úpravy – zákon o sociálních službách, Česká správa sociálního zabezpečení, sociální odbory OÚ nebo MÚ - poskytování podpory při péči o osobu závislou, podpora při koupi speciálních pomůcek, ...), kontakt s rodinami s obdobně postiženými dětmi v klubech, společnostech, ... (podrobně o výchově mentálně retardovaného dítěte v kapitole o dětech s Downovým syndromem). Tabulka IQ genialita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nad 160 vysoký nadprůměr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nad 140 nadprůměrná inteligence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nad 120 pásmo širší normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nad 110 průměrná inteligence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90–110 pásmo širší normy (slaboduchost, tupost, omezenost) . . . . 89–70 hraniční pásmo mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . těsně kolem 70 -----------------------------------------------------------------------------------lehká mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69–50 středně těžká mentál. retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49–35 těžká mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34–20 hluboká mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 a níže


- 92 -

22.3 Autistické děti Co je pro děti s autismem typické: již u malého kojence je možné pozorovat přítomnost vývojově nezralé formy ulpívání a to ještě na konci šestého měsíce, neschopnost tzv. Duchennova sociálního smíchu (šibalského přivření víček, úsměvu očima), který nelze vědomě simulovat v souvislosti s humornou situací. Autistický kojenec nevyhledává pohled na obličeje, chybí preference očního kontaktu i sdíleného pohledu s druhou osobou. Během dalšího vývoje si u dětí všímáme tzv. emotivní slepoty, která je důsledkem neschopnosti rozeznávat afektivní význam podnětů, dítě není schopno empatie. Dále nezájem o sociální vazby , nedostatečný emotivní zájem o své bližní a tím i chybějící potřeba citové vazby. Nezájem o pochvalu, odměnu či jiné motivační stimuly. Objevují se nutkavé formy chování – stereotypy, bizardní projevy, úzkostnost, sebepoškozování. Dále jednokanálové vnímání ( spočívá v nadměrné aktivaci jednotlivých primárních center – obvykle zrakového nebo sluchového. Proto autistické děti nesnášejí některé smyslové podněty a jiné zas dokáží využít maximálně jeden ze senzorických kanálů k nadprůměrným výkonům). Velice často je opožděn rozvoj řeči, bývá udáváno, že až u poloviny dětí se nikdy nerozvine dostatečně použitelná komunikativní řeč. Pokud se použitelná řeč vyvine, bývá „podivná“ nápadná, připomíná řeč robota, časté jsou: opakování slov a zvuků, záměna zájmen, narušená větná stavba. Od ostatních dětí se liší i deficitem ve schopnosti hrát si, patrná je hlavně porucha ve fantazijní a napodobivé hře. Hračky jsou často používány neobvyklým způsobem. Typické je stereotypní soustředění na detail. V chování a zájmech autistických dětí se vyskytují nápadné abnormality. Dominuje lpění na neměnnosti života a prostředí. Projevuje se to dodržováním nefunkčních rituálů a odporem k sebemenším změnám osobního prostředí. I nepatrná změna může vyvolat výbuch vzteku. Jsou značně odolné proti bolesti což někdy vede k neopatrnému, sebezraňujícímu chování, někdy až k sebepoškozování. Nápadné jsou také motorické manýrismy – volní, stereotypní, opakující se pohyby rukou, prstů, nebo celého těla, které nemají žádný zřejmý účel. Dětem slouží k uvolnění napětí. Výchova těchto dětí je velmi obtížná právě pro jejich neschopnost sociálního kontaktu. Je třeba fyzickým kontaktem usměrňovat jejich pozornost na sebe – objetím, posazením na klín, pohlazením ruky upoutat jejich pozornost a v jednoduchých větách jim vysvětlit, co po nich chceme. Snažíme se o komunikaci. Tyto děti jsou často schopny komunikovat pomocí obrázků, posunků (znakové řeči nebo makatonu) a nebo prostřednictvím počítače. Pokud mají rády hudbu a to většina z nich má, je možné je stimulovat hudbou. Když jsou unaveny, necháme je odreagovat – většinou se odreagovávají stereotypními pohyby, monotónními

- 93 -


zvuky, nelogickou činností. Rozhodně je třeba nevzdávat se a neustále trpělivě procvičovat nejen nové dovednosti, ale i ty již dříve naučené.

22.4 Dítě s Downovým syndromem Downova nemoc či syndrom je vrozené onemocnění způsobené trizonií (postižený má o jeden chromozóm více a to ve 21. páru chromozómů). Příznaky jsou patrné jak na zevnějšku – široce posazené šikmé oči s přerostlým víčkem ve vnitřním koutku (proto se tato nemoc dříve nazývala též mongolizmus), kulatá hlava, krátký a široký jazyk s příčným rýhováním, pootevřená ústa, krátké prsty, velká kloubní hra. Z vnitřních příznaků které nejsou patrné od pohledu, je to srdeční vada, snížená imunita a výrazná mentální retardace.

Tyto děti se vyvíjejí velmi pomalu, takže ve věku 20 let, kdy je vývoj prakticky ukončen, dosahují mentálního věku v průměru 8–9 let. Pohybují se v pásmu lehké a středně těžké mentální retardace. Nápadná je láska takto postižených dětí k hudbě. Často se rodí příliš mladým maminkám (mladším šestnácti let) nebo naopak starším matkám po čtyřicítce. Dívčí katolická střední škola

- 94 -

I vývoj takto postiženého dítěte lze odmala ovlivnit systematicky řízenou hrou, při níž pomalu získává potřebné vědomosti a dovednosti. Pro dítě je třeba vytvářet mnohostranné podnětné podmínky pro hru. Při výběru hraček musíme respektovat mentální věk dítěte, nikoliv skutečný. Nedáváme mu najednou ke hře více hraček, aby se naučilo soustředit pouze na jednu. Hračky by měly být v základních barvách, s konkrétními znaky, spíš větší velikosti, protože vázne jemná motorika. Barva a forma hračky by měly respektovat skutečnost. V péči se zaměřujeme na komunikaci s dítětem, mluvíme na ně zřetelně, v krátkých jednoduchých větách. Své požadavky formulujeme jednoznačně. Snažíme se dítěti napomoci názorností – ukazujeme mu, co po něm chceme, každou novou činnost několikrát předvedeme. Nutné je stálé opakování a procvičování již naučeného, jinak dovednosti rychle vyhasínají. Když začínají samy mluvit (což je u dětí dost opožděno, v těžších případech se vůbec nemusí naučit mluvit), je dobře konzultovat nácvik řeči s logopedem. Protože děti s Downovým syndromem mají velmi rády hudbu a mají smysl pro rytmus, mnohé věci lze s nimi nacvičit v rytmických hrách, pomocí písniček. Pro dítě je důležité denně nacvičovat sebeobsluhu a rozvrhnout si den tak, aby vše probíhalo v klidu a bez stresů. Pokud udělají něco tak špatně, že si myslíme, že to zaslouží pokárání, je nutno je pokárat hned po prohřešku, protože ony na něj v krátké chvíli zapomenou a později by již nechápaly, proč jsou kárány. Pouze by jim to působilo psychické trauma a minulo by se to jakýmkoliv výchovným efektem. Pro vývoj dítěte s mentální retardací je přínosem, může-li být integrováno do kolektivu zdravých dětí, pokud jsou tyto poučeny a toto dítě přátelsky přijmou. Nemusí to být vždy zrovna integrace do ZŠ, mohou to být různé kroužky, společenství rodičů a dětí při farnostech, skautské oddíly, ...

22.5 Péče o dítě postižené dětskou mozkovou obrnou – DMO Každého novorozence hned po narození prohlédne pediatr a neurolog, aby hned v počátku mohli vyloučit nebo naopak diagnostikovat vrozené vady a tělesná postižení. A pokud je zjištěno, že dítě utrpělo během těhotenství nebo porodu poškození mozku a v důsledku toho utrpělo mozkovou obrnu, je hned mamince doporučeno cvičení s miminkem a další podpůrná léčba. Dětská mozková obrna je postižení, které vzniká na základě poškození mozku v těhotenství, při porodu nebo do jednoho roku věku dítěte a projevuje se projevuje se poruchou hybnosti a vývoje hybnosti. Často se přidružují: snížená inteligence, smyslové vady, sekundární epilepsie, ...

- 95 -


DMO tedy mohou působit činitelé 1. prenatální – předporodní 2. perinatální – porodní 3. postnatální – poporodní Všechny patří mezi tzv. rizikové faktory. Počítá se mezi ně jakékoliv infekční onemocnění matky v prvním trimestru, těžce probíhající porod, nedonošenost, přenošenost, v kojeneckém věku jsou nebezpečné úrazy a infekční onemocnění. Postižené dítě bývá po narození abnormálně spavé, špatně pije. Pohybově je chudé, často lze pozorovat strnulé držení končetiny či končetin. Vždy je opožděn motorický vývoj a v závislosti na něm se opožďuje vývoj rozumový. Dítě často hůř slyší, začíná později mluvit, opožděno je též udržování čistoty. Charakteristický pro DMO je fakt, že vývoj probíhá nerovnoměrně, ve skocích. DMO se projevuje v různých formách, tyto nejsou vytvořeny hned, ale vyvíjejí s postupně, jak dozrává mozek dítěte a mění se jeho funkce. Jednotlivé formy nemoci se však i potom mění v různých příznacích nebo dokonce přecházejí jedna v druhou. Tyto změny se projevují zvláště u dětí začínajících chodit do školy a dětí v pubertě. DMO dělíme na formu: • diparetickou • diparetickou paukospastickou • hemiparetickou • oboustrannou hemiparetickou • kvadruparetickou • dyskinetickou • hypotonickou 22.5.1 Diparetická forma Projevuje se symetrickým postižením obou dolních končetin. Ty jsou povšechně slabší, zejména v bércích, nápadný je nepoměr mezi vzrůstem trupu a dolních končetin. Většina svalových skupin má zvýšený tonus, což má za následek vadné držení končetin a pánve. Přitahovače stehen jsou zkráceny, proto jsou dolní končetiny překříženy. Achilova šlacha je nejčastěji zkrácena a táhne patu vzhůru – tím vzniká tzv. koňská noha – pes equinus. Hybnost obou dolních končetin je porušena, vázne zanožení, unožení v kyčlích, napřímení v kolenou a zejména zvednutí špiček nohou. Dívčí katolická střední škola

- 96 -

Dítě začíná chodit mezi 3. a 5. rokem s dopomocí berlí a druhé osoby. Vývoj chůze velmi ztěžuje nůžkovité držení nohou. Zádové a břišní svalstvo je oslabené. Horní končetiny jsou normálně utvářené, mají dobrou hrubou motoriku, jemná motorika vázne. Diparetická forma DMO vzniká poškozením mozku v oblasti kmene, inteligence bývá proto zachována. 22.5.2 Diparetická forma paukospastická Méně častější než předchozí forma. Přitahovače stehen nejsou zkráceny, takže nevzniká překřížení dolních končetin. Časté jsou drobné mozečkové příznaky, špatná pohybová souhra, poruchy cílení, nepřesné pohyby apod. 22.5.3 Hemiparetická forma Vyskytuje se nejčastěji. Může být pravostranná nebo levostranná. Spastickou obrnou jsou postiženy jedna horní a stejnostranná dolní končetina. Přičemž horní končetina je skoro vždycky postižena víc. Typické postižení je charakterizováno paží přitaženou k trupu, končetina je pokrčena až úplně ohnuta směrem do dlaně a uchýlená k malíkové straně, palec přitažen do dlaně a prsty jsou přes něj ohnuty. Vázne upažení, napřímení v lokti, obrácení ruky dlaní vzhůru, pohyby palce. Dolní končetina je volně pohyblivá v kyčelním a kolením kloubu bez zkrácení svalů, ale v různém stupni je vytvořena koňská noha. Postižené končetiny jsou slabší a zpravidla i kratší. Menší bývá i příslušná polovina obličeje. Ve stoji je patrné šikmé postavení pánve. Toto postavení je sledováno trupem. Hemiparetická forma vzniká poškozením mozku v jedné hemisféře a to vždy v druhostranné vzhledem k postiženým končetinám. Inteligence je zhruba u poloviny případů snížena. 22.5.4 Oboustranná hemiparetická forma Vzniká na podkladě dvou samostatných poškození přičemž je každé v jedné hemisféře. Jde tedy o dvě hemiparetické formy vedle sebe. Postižení je tedy asymetrické. Končetiny jsou v patologických drženích jako u hemiparézy a jejich hybnost je těžce omezena. Tyto děti nechodí a jsou zcela odkázány na invalidní vozík a cizí pomoc. Inteligence je snížena a časté jsou epileptické záchvaty.

- 97 -


DMO – těžší forma, studentka je DMO – studentka zvládá chůzi, odkázána invalidní vozík, (mezi kolena (přitahovače stehen jsou zkráceny, musí být vložen molitanový klín, aby proto se kolena o sebe při chůzi třou), se kolena nekřížila a neotlačovala), jemná motorika rukou vázne jemná motorika rukou vázne 22.5.5 Kvadruparetická forma Je to těžší forma diparetická, tj. vzniká rovněž na základě poškození mozkového kmene. Spastickou obrnou jsou však postiženy všechny končetiny. I zde platí co bylo napsáno o formě diparetické, navíc jsou nápadně postiženy horní končetiny, víceméně symetricky. Jejich hybnost je značně omezena. 22.5.6 Dyskinetická forma Vyznačuje se přítomností nepotlačitelných pohybů. Objevují se spontánně v klidu nebo se dají vyprovokovat náhlým podnětem, objevují se také a zesilují se v afektu. Většinou se zvětšují a zmnožují při chtěných pohybech, které doprovázejí, ruší jejich provedení, někdy je i znemožňují. Na obou stranách těla jsou většinou asymetrické.Vyskytují se rozhozeny po těle v různém stupni.


- 98 -

22.5.7 Hypotonická forma Projevuje se povšechným snížením svalového tonusu (napětí). Postižené děti mají větší rozsah pohybů v kloubech – zvýšená je hra kloubní. Stoj je velmi nejistý o široké bázi a jestliže dítě chodí, chůze je rovněž velmi nejistá, vrávoravá. Někdy jsou přítomny nebo se vyvíjejí mozečkové příznaky. Ve více než polovině případů se hypotonická forma DMO sdružuje s oligofrenií (mentální retardací). Jednotlivé formy DMO se často mezi sebou kombinují, mluvíme o smíšených formách. Jedinci s těžkým poškozením mozku zpravidla umírají brzy po narození, většinou následkem krvácení do mozku. Postižené děti mají sníženou odolnost vůči infekcím, dále velmi nedokonalou termoregulaci, velmi časté jsou poruchy výživy – může být porušen i sací reflex, tehdy jsou děti vyživovány uměle sondou. Všeobecně je možno říci, že přežije-li dítě po porodu několik měsíců, udrží se již naživu. V odborném prostředí je možno vyslovit podezření na poškození centrálního nervového systému už třetí den po narození dítěte, nikoliv však z hlediska definitivního obrazu poškození. U neléčených případů se centrální porucha tonusu fixuje. U lehčích případů, kdy je hybnost postižena méně, dochází k přirozené rehabilitaci pohybem za cenu vytvoření vadných pohybových stereotypů. Epileptické záchvaty při soustavném léčení a dodržování správné životosprávy buď ustanou nebo se zmírní a zmenší co do počtu, v menším procentu případů se přes veškeré snažení tyto záchvaty zhoršují. 22.5.8 Možnosti léčení a) léčení v lázeňských rehabilitačních léčebnách nebo rehabilitačních ústavech b) ambulantní rehabilitační péče c) denní rehabilitační sanatoria d) rehabilitační péče v rodině Vhodné je tyto možnosti kombinovat. Komplexní léčení DMO zahrnuje: a) fyzikální léčbu b) výchovnou rehabilitaci c) medikamentózní léčbu d) pracovní a sociální rehabilitaci e) chirurgickou léčbu (hlavně ortopedické a stereotaktické zákroky) f) ortopedické a technické pomůcky - 99 -


Je nutné si uvědomit, že neexistuje prostředek, který by odstranil příčinu DMO, ta zůstává, ale lze zlepšit polohu, rozsah pohybu a funkci postižené končetiny a tím kladně ovlivnit celkový vývoj dítěte. V součinnosti s ostatními léčebnými prostředky je největší důraz kladen na pohybovou reedukaci. Při ní je nutno vycházet z toho, v jaké vývojové fázi dítě právě je. Jednotlivé pohyby se nacvičují v takovém pořadí, v jakém se objevují v hybnosti zdravého dítěte. S pohybovou reedukací se má začít již v kojeneckém věku, - nejlepší výsledky jsou při zahájení do šesti měsíců věku dítěte. Tehdy se ve velkém procentu případů podaří hybnost značně upravit, nevytvoří se vadné pohybové stereotypy a hlavně se předejde vzniku kontraktur (zkrácení svalových skupin). Děti s lehkým postižením mají při soustavné a komplexní péči šanci na prakticky normální hybnost. V péči o takto postižené dítě se v domácnosti zaměřujeme nejen na pravidelné masáže a cvičení, snažíme se zaměřit hru dítěte takovým způsobem, aby přirozeně a nenásilně rozvíjela žádané pohybové stereotypy dítěte, snažíme se vyhledávat a volit k tomu odpovídající hračky. Snažíme se dítě učit odmala samostatnosti v sebeobsluze do té míry, do jaké je schopno ji zvládnout. Velmi se osvědčuje též „kanisterapie“ a „hypoterapie“ (tj. léčba se psy a koni), cvičení v bazénu, pohybové hry s hudbou. Je dobré, může-li se v péči o dítě střídat více členů rodiny, nebo má-li rodina možnost mít k dítěti pečovatelku nebo asistentku, aby nápor na rodiče, nebyl tak velký, že by jej sami psychicky, fyzicky nebo i časově nezvládali.

22.6 Smyslová postižení 22.6.1 Dítě nevidomé (nebo se zbytky zraku) Nevidomost je jednou z nejtěžších forem smyslového postižení. Těžší formou je již jen hluchoslepota. Nevidomý člověk přichází o 80 % vjemů, přitom některé mu nelze zprostředkovat žádným způsobem. Proto i péče o nevidomé dítě klade na rodiče a vychovatele zvláštní nároky. Při péči o zcela nevidící dítě je nutné se snažit rozvíjet co nejvíce jeho ostatní smysly, aby si pomocí těchto smyslů mohlo utvářet představu o okolním světě, získávalo jistotu při pohybu, procvičovalo rovnováhu, zbavovalo se úzkosti z neznáma a získávalo zdravé sebevědomí tím, že mu umožníme být tvůrčí. Od nejútlejšího věku tedy na dítě co nejvíce mluvíme, popisujeme mu věci, které mu vkládáme do rukou na osahání, popisujeme mu co děláme my a co dělá ono, snažíme se mu co nejvíce přiblížit osoby, zvířata a věci kolem něj. Jestliže mu např. chceme vysvětlit, co je to pes, nezačínáme hračkou nebo slovy: „tam je haf, haf“, ale domluvíme se s některým známým, který má klidného psa a dítě necháme pejska pohladit. Můžeme mu vést ruku. Necháme mu osahat uši, ocas, nohy, srst, aby vědělo, jak takový opravdový živý „haf“ vypadá. Potom může Dívčí katolická střední škola

- 100 -

následovat plyšová hračka a znovu opakování, jak pejsek vypadá a co dělá. Teprve když již dítě psa bezpečně poznává, může přijít další abstrakce – je moc důležité důsledně postupovat od konkrétního k abstraktnímu.

Snažíme se dítěti rozvíjet hmat tím, že mu umožníme osahávat nejrůznější materiály a poznávat hmatem i drobné předměty. Sluch rozvíjíme pomocí zvukových hraček, popř. hrou na hudební nástroj. Vhodné jsou sluchové hry : „co to slyšíš, je to potůček nebo zahradní konev? Kdo to zpívá – ptáček nebo žabák, co to jede – auto nebo tramvaj? Nevidomé dítě lze integrovat v běžné mateřské škole, pokud s tím souhlasí personál školy. Dítě si snadno zvykne na nový prostor a je pro ně přínosné hrát si s vidícími dětmi. Základní školu by ale mělo absolvovat určitě speciální, zaměřenou právě na nevidomé děti. Na těchto školách učí speciální pedagogové, školy jsou bezbariérové, se speciálním vybavením pomůckami, učebnicemi psanými braillovým písmem, psaní dětí na „pichťáku“ nikoho neruší, protože na něm píší všechny. Na střední škole je již možná a i dost běžná integrace. U dětí se zbytky zraku s snažíme co nejvíce tyto zbytky zraku rozvíjet, zrakové vady korigovat brýlemi, čtecí lupou a pomáhat dětem nejrůznějšími pomůckami v nácviku čtení a psaní. I pro tyto děti jsou zřízeny vynikající speciální školy, kde se kombinuje výuka zraková s výukou bodového písma. - 101 -


Tupozrakost – tuto oční vadu lze celkem úspěšně léčit již od útlého děství speciálním cvičením očí a okluzorem. 22.6.2 Dítě se zbytky sluchu a neslyšící Jedná se o snížení až ztrátu výkonnosti sluchového analyzátoru.Jsou různého stupně, druhu i původu a podle toho jsou různé i důsledky pro postiženého. Podle stupně se rozeznává: a) nedoslýchavost lehká pouze za nevýhodných akustických podmínek (např. v hluku) vystupují potíže, hlavně ve slyšení konverzační řeči; b) nedoslýchavost střední potíže i v běžném konverzačním styku, které lze překonávat buď zmenšením vzdálenosti od zdroje, nebo zvětšenou hlasitostí; c) nedoslýchavost těžká obtíže v konverzačním styku i zblízka, i při zvýšené hlasitosti. Vzdálenost nutná pro slyšení řeči je pod 2 m; d) zbytky sluchu postižený slyší z řeči jen něco a to ještě zkresleně až u boltce. U dítěte se dá i zbytků sluchu využít k výstavbě řeči (nutná sluchadla); e) hluchota od narození nebo časně získaná, popř. ohluchlost (ztráta sluchu v pozdějším věku), je buď praktická (postižený sice některé zvuky slyší, ale to nestačí ani k sluchové orientaci, ani k dorozumívání), nebo úplná (postižený neslyší absolutně nic, ani vlastní hlas).

Neslyšící studentka „znakuje“ – používá k dorozumívání znakový jazyk.


- 102 -

Tzv. latentní – skrytá, nepoznaná – sluchová vada, která nebyla objektivně zjištěna, bývá často zdrojem diagnostických omylů (dítě od narození nedoslýchavé není samo schopno hodnotit stav svého sluchu) bývá pokládáno za slabomyslné, neukázněné apod.

Rozhovor neslyšících mladých přátel. - 103 -


Včasné rozeznání sluchové vady je zase velmi potřebné pro další výchovu takto postiženého dítěte, aby se včas započalo s výukou řeči. Na dítě s vadou sluchu mluvíme vždy zřetelně, obráceni obličejem k němu. I u dítěte neslyšícího, se kterým se dorozumíváme posunkovou řečí zároveň to, co ukazujeme, též vyslovujeme, aby se dítě mohlo učit odezírat. Je nutné nácvik řeči konzultovat s odborníky. Pokud je to možné, měly by tyto děti navštěvovat speciální mateřskou školu pro děti se zbytky sluchu, kde se speciální pedagogové v součinnosti s lékaři velmi účinně snaží rozvíjet řečové a vůbec dorozumívací schopnosti dítěte. Pokud se chce pečovatelka zaměřit na práci s těmito dětmi, měla by se nejdříve naučit znakové řeči a je nutné, aby sama netrpěla vadou řeči, aby se dítě nenaučilo vadně vyslovovat podle ní. Při nácviku řeči je nutná trpělivost a důslednost, klidné prostředí a laskavost – dítě pociťující strach z neúspěchu, mnohdy raději nemluví vůbec. 22.6.3 Nemluvnost a němota Vývojovou nemluvnost rozeznáváme trojí – fyziologickou, která je přirozeným jevem u dětí do dvou let života, mimořádně může přetrvávat do třetího roku. Pokud přetrvává i po třetím roce, je třeba pátrat po příčinách. Dále je to nemluvnost způsobená vrozenou nebo v útlém dětství získanou hluchotou – nazývá se hluchoněmota, dále jako průvodní znak těžké mentální retardace – mutitas idiotica. Němota, oněmění, mutismus – je získaná ztráta schopnosti užívat řeč při zachované schopnosti psát. Vzniká na neurotickém podkladě, např. po silném úleku, duševním otřesu. Jde o patologicky zvýšený útlum postihující výkon mluvy, čím víc se postižený o mluvní vyjádření snaží, tím větší má zábrany. Má však snahu o vzájemné sdělování a proto ztrátu mluvy nahrazuje psaním, mimikou či posunky. Tím se němota liší od tzv. elektivního mutismu, kdy postižený neztratil schopnost mluvy, ale s určitými lidmi (většinou se to stává dětem na prvním stupni základní školy) odmítá mluvit vůbec, zatím co s jinou skupinou mluví. Jedná se tedy o mluvní negativismus. Zde je třeba dítě do komunikace nenutit a po konzultaci s odborníky (psychologem a psychiatrem) zvážit možnost přestupu na jinou školu, odkladu školní docházky nebo domácího vzdělávání. Němota bývá též průvodním znakem těžších forem autismu. 22.6.4 Slepohluchoněmota Je to nejtěžší možné smyslové postižení. Jedná se o kombinovanou vadu, která se vyznačuje ztrátou sluchového a zrakového vnímání buď od narození nebo od ranného dětství. Věk a stupeň psychického vývoje jsou významnými činiteli při dalším rozvíjení osobnosti postiženého dítěte. Tohoto rozvoje se dosahuje speciálně pedagogickým působením. Především je třeba vytvářet v mysli dítěte Dívčí katolická střední škola

- 104 -

vytvářet představy a pojmy, pojmové myšlení, pomocí hmatové prstové abecedy daktilotiky zajistit spojení s okolím, naučit postiženého čtení a psaním v brailleově písmu, naučit pomocí hmatu „odposlouchávat“ mluvenou řeč druhých. Došlo-li ke ztrátě zraku a především sluchu v pozdější době, tj. v době, kdy již byla vytvořena zvuková řeč, mluvíme o hluchoslepotě. Zvukovou řeč již vytvořenou lze speciálními metodami uchovávat a dále rozvíjet. Bez dalšího vedení by řeč velmi rychle podléhala rozpadu a zanikla by.

22.7 Epilepsie Epilepsie – lidově nazývaná padoucnice vzniká na základě poškození nebo úrazu mozku v době prenatální, perinatální nebo postnatální, dále jako důsledek operací mozku, intoxikace (např alkoholem nebo drogami). Při jejím záchvatu dochází k chaotické elektrické činnosti mozku. To vyvolává změny vědomí, křeče, nezvladatelné pohyby končetin a hlavy. Malý záchvat se nazývá petit mal – jedná se o chvilkovou ztrátu vědomí, kdy postižený přestane na 5–10 minut vnímat své okolí, přestane dělat to, co doposud dělal, může „žvýkat“, opakovat nesmyslně nějaké slovo, chaoticky vykonávat nějaký pohyb. Po probrání si nepamatuje co dělal. Velký záchvat – grand mal – je provázen bezvědomím a tonicko klonickými křečemi, postižený nepravidelně dýchá, tvoří se mu pěna u úst, může dojít až ke spinální křeči, pomočení a pokálení. Po nabytí vědomí je postižený dezorientován, trpí bolestí hlavy, popř. zvracením, ospalostí. Při sebemenší, podezřením na epilepsii by měli rodiče lékaře upozornit, že dítě mělo křečemi provázený záchvat bezvědomí a požádat o odborné vyšetření. Epilepsie se zvládá úpravou životosprávy – dítě musí mít pravidelný režim, dostatek spánku v noci, nemělo by dlouho hledět na obrazovku počítače nebo televize, rovněž by nemělo navštěvovat kina. Záchvat může vyvolat blikající světlo, ubíhající krajina, různé pouťové atrakce, únava, alkohol, duševní vypětí. Dále musí postižený pravidelně užívat antiepileptika. Další léčebnou metodou jsou operace mozku, ale k té přistupují lékaři až v nejkrajnějším případě, kdy časté záchvaty (i několik v hodině) zabraňují postiženému v normálním životě. Protože hodně závisí na sebekázni postiženého, je nutné dítě k této zodpovědnosti a kázni od mala vést, aby chápalo, co jeho nemoc obnáší a jak může ono samo nepříjemným záchvatům předcházet.

- 105 -


23. Kde hledat pomoc při péči o dítě se speciálními potřebami Je možné obrátit se na lékaře. V raném věku (kojeneckém a batolecím) je ideální vyhledat pomoc střediska rané péče, kde jsou rodiče nejen poučeni o tom, jak o dítě pečovat, ale dostane se jim i sociálního poradenství. V předškolním věku mohou rodiče vyhledat pedagogicko-psychologickou poradnu, SPC, hledat informace na internetu a existuje i vynikající publikace, kde lze najít mnoho rad a velké množství kontaktních adres a tou je Dítě se speciálními potřebami od Susan Kerrové, vydal Portál v roce 1997. Dále existují sdružení rodičů dětí s různými druhy handicapů a neziskové organizace zabývající se poradenstvím a pomocí rodinám s handicapovaným dítětem (např. Duha, Apla, ...). Rodina by se měla naučit i využívat služby asistenčních služeb a dobrovolnických asistenčních služeb, aby rodina péčí o dítě s handicapem nevyčerpala všechny své síly a nezačala se rozpadat.

Otázky k opakování: 1. Jaké typy handicapů (postižení) rozeznáváme: 2. Jak bys pečovala o nedonošené dítě nebo dítě s nízkou porodní váhou: 3. Čím se vyznačuje mentální retardace a na jaké stupně se dělí: 4. Jak vychováváme mentálně retardované dítě? 5. Jaké hračky bys volila pro mentálně retardované dítě? 6. Čím se vyznačuje dítě s Downovým syndromem? 7. Jak pečujeme o dítě s autismem? 8. Čím se obecně vyznačuje DMO? 9. Co je velice důležité v péči o dítě s DMO? 10. Znáš nějakou speciální školu zabývající se hlavně vzděláváním dětí s DMO? 11. Co znamená v praxi, že v bytě nebo ve škole byly provedeny bezbariérové úpravy? 12. Zjisti kontakty alespoň na tři asistenční služby: 13. Která postižení řadíme mezi smyslová? 14. Jak bys pečovala o dítě nevidomé nebo se zbytky zraku? 15. Jak bys pečovala o dítě neslyšící nebo se zbytky sluchu? Dívčí katolická střední škola

- 106 -

16. Jak se projevuje nemluvnost a němota? 17. Jak se nazývá a projevuje vůbec nejtěžší smyslové postižení? 18. Co víš o epilepsii? 19. Jak pečovat o dítě s epilepsií? 20. Kde hledat pomoc při péči o dítě se speciálními potřebami?

- 107 -



- 108 -

Učební text pro Dívčí katolické střední školy Péče o dítě Zuzana Černá

Recommend Documents