Pokyny k realizaci zkoušky Autorizovaná osoba informuje, které doklady musí uchazeč předložit, aby zkouška proběhla v souladu s platnými právními předpisy. Před zahájením vlastního ověřování musí být uchazeč seznámen s pracovištěm a s požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO). Zdravotní způsobilost není vyžadována. K průběhu zkoušky: V rámci zkoušky dojde k ověření lektorských dovedností, nikoli odborných dovedností tvořících obsah výuky. Odbornost v jednotlivých pracovních činnostech je základním předpokladem pro vzdělávání dospělých, není však předmětem této zkoušky. 1. Kompetence: Sestavení obsahu a struktury vzdělávacího programu na základě stanovených vzdělávacích cílů, vč. z nich vyplývajících kompetencí Kritérium a – Navrhnout vzdělávací cíle: Autorizovaná osoba vyzve účastníka zkoušky k písemné přípravě vzdělávacích cílů, od kterých se bude odvíjet obsah celé zkoušky. Účastník zkoušky navrhne písemně vzdělávací cíle, zkoušející autorizovaná osoba je následně schválí, nebo doporučí zvolit jiné vzdělávací cíle vhodnější pro provedení zkoušky. Účastník zkoušky následně ústně obhájí svůj písemný návrh v časovém rozsahu 2 minut. 2. Kompetence: Rozpracování obsahu kurzu do minutového scénáře vč. volby didaktických pomůcek a metod výuky Účastník zkoušky následně ústně obhájí svůj písemný návrh v časovém rozsahu 2 minut. 3. Kompetence: Příprava, řízení a vyhodnocení modelových situací a metod práce se skupinou Pro kritérium b lze v rámci modelové situace vybrat následující metody, např. hraní rolí, skupinová práce, brainstorming, brainwriting, řízená diskuse. Pro kritéria d, e, f si zkoušející autorizovaná osoba připraví náměty, jak navodit vhodnou situaci pro průběh zkoušky (negativní chování v průběhu modelové situace a rušení při výuce). Za tímto účelem může autorizovaná osoba zajistit účast další osoby, která bude spoluvytvářet adekvátní prostředí pro průběh zkoušky při provádění kritérií.
Kritéria hodnocení Kritéria hodnocení stanovují, jak má uchazeč o profesní kvalifikaci u zkoušky prokázat jednotlivé kompetence, které jsou stanovené v kvalifikačním standardu. Hodnotící standard obsahuje pro každou jednotlivou kompetenci tabulku s kritérii hodnocení. Většinou se nejedná o kritéria ve smyslu „tvrdého“ etalonu, ale o uplatnění takových způsobů prokazování, které odpovídají charakteru příslušné kvalifikace, resp. kompetence. V zásadě lze kritéria hodnocení v hodnotících standardech rozdělit do následujících skupin. – Provedením určité činnosti prokazující osvojení dané kompetence (resp. její části), s uvedením parametrů, které musí činnost nebo její výsledek splňovat (např. přesnost rozměrů, časový limit, odkaz na normy s pevnými parametry nebo se striktně danými postupy aj.). Hodnotí se jak řádné a úplné provedení této činnosti, tak splnění stanovených parametrů.
– Provedením určité činnosti prokazující osvojení dané kompetence (resp. její části), s uvedením jiných kvalitativních požadavků než „tvrdé“ parametry (např. logicky strukturovaný text, přesvědčivý a srozumitelný projev, přehledné zobrazení naměřených dat aj.). Hodnotí se jak řádné a úplné provedení dané této činnosti, tak splnění stanovených kvalitativních požadavků. – Provedením určité činnosti prokazující osvojení dané kompetence resp. její části, bez uvedení konkretizujících požadavků a na její průběh a výsledek, které v tomto případě mají podobu řádného a úplného provedení dané činnosti. Hodnotí se tedy řádné a úplné provedení této činnosti. – Prokázáním určitých znalostí. Hodnotí se správnost písemných nebo ústních odpovědí nebo řešení, v souladu s odbornou literaturou a dalšími zdroji (legislativa, normy, uznávané postupy a pravidla) týkajícími se dané kompetence. V případě, že u některé kompetence je umožněna volitelnost kritérií, autorizovaná osoba nejpozději spolu s pozvánkou sdělí uchazeči, která z těchto kritérií je schopna s ohledem na své technické vybavení ověřovat. Z těchto variant pak má uchazeč právo volby, a to nejpozději v termínu, který uvede autorizovaná osoba v pozvánce.
Způsoby ověřování Způsob ověření je v hodnotícím standardu stanoven pro každé jednotlivé kritérium. Určuje, jakým postupem je kritérium ověřováno. Základní způsoby ověření jsou: – praktické předvedení – písemné ověření – ústní ověření Mohou však být stanoveny i jiné nebo různě kombinované způsoby ověření např. praktické předvedení s ústním vysvětlením či obhajobou aj. Pro specifikaci způsobů ověřování mohou být využity i pokyny pro realizaci zkoušky v části B hodnotícího standardu. 1. Praktické předvedení Je-li ve způsobu ověření uvedeno praktické předvedení, uchazeč předvádí určitou pracovní činnost. Hodnotí se buď průběh předváděné činností, nebo přímo její produkt či jiný výsledek, resp. jeho parametry či vlastnosti stanovené v kritériu ověřování, nejlépe obojí. Pojem „praktická“ neznamená jen „manuální“ nebo „ruční“ – může sem patřit např. zkontrolování určitého výstupu, zjištění a posouzení určitých parametrů, volba určitých nástrojů či postupů apod. Také sem patří ústní komunikace, která může mít např. podobu rozhovoru se zákazníkem, hrané scénky určité modelové situace apod. Pokud se jedná skutečně o simulaci určité reálné ústní komunikace (např. jednání se zákazníkem, telefonování s obchodním partnerem), jedná se o praktické předvedení, nikoliv o ústní ověření (ústním ověřením se rozumí popisování, vyjmenovávání, vysvětlování, obhajování, odpovídání na otázky aj.). Stejně tak může mít praktické předvedení i písemnou formu, jestliže výstupem je reálný písemný produkt (např. písemné zaznamenání naměřených hodnot, napsání úředního dopisu, sestavení konkrétního technologického postupu, čili ověření reálné profesní činnosti), V tomto případě se jedná o praktické předvedení, nikoliv o písemné ověření (písemným
ověřením se rozumí např. písemné popisování, vyjmenovávání, vysvětlování, obhajování, odpovídání na otázky, písemné testy, profesní písemné výpočty aj.). Předvádění stanovených činností může probíhat také jejich simulací, která může výrazně snížit náklady. Technické činnosti mohou být simulovány pomocí počítače a dalších zařízení. Činnosti založené na mezilidské komunikaci mohou být simulovány pomocí hraných scének. Z hlediska efektivnosti celé zkoušky je vhodné, pokud to je možné, aby se jednotlivé předváděné činnosti stanovené pro více kompetencí sestavily do jednoho komplexnějšího úkolu, který vede k určitému výsledku, k němuž jsou potřebné všechny tyto kompetence (a kritéria). Takovým výsledkem může být např. produkt, pro jehož správně vytvořený tvar, rozměry, povrch, barvu a případné další vlastnosti (teplota, chuť, vláčnost, tvrdost apod.) je třeba ovládat několik kompetencí. Ty se nemusí hodnotit každá zvlášť, protože jejich splnění je zaručeno právě tím, že produkt splňuje kritéria hodnocení všech těchto kompetencí. Stejně tak se může jednat např. o návrh určitého technologického postupu, kde pro správné stanovení jeho jednotlivých operací, jejich posloupnosti, potřebných zařízení, nástrojů, materiálů apod. je třeba prokázat několik kompetencí. Ty se opět nemusí hodnotit každá zvlášť, protože jejich splnění je zaručeno právě tím, že správně navržený technologický postup v sobě zahrnuje doložitelné splnění požadavků všech těchto kompetencí. Obdobnou roli může mít komplexně pojatý a správně sestavený návrh rozpočtu, jednoduchého výrobku, počítačový program atd. Vhodným doplňkem je ústní obhajoba. Ve způsobu ověření pak může být uvedeno např. „praktické předvedení s ústní obhajobou“ Uchazečům může být uloženo přinést ke zkoušce určitý výrobek nebo jiný výstup, který vytvořili před vlastní zkouškou. Předmětem ověřování však nemůže být posouzení správnosti a kvality tohoto výstupu, ale jeho obhajoba uchazečem v souladu s kritérií hodnocení příslušných kompetencí hodnotícího standardu.
2. Písemné ověření Je-li ve způsobu ověření uvedeno písemné ověření, znamená to, že součástí písemného zadání, které autorizovaná osoba zadává uchazeči, mají být formulace určitých otázek, úloh, výpočtů, popisů, testů apod., které má uchazeč písemně popsat, vyjmenovat, zatrhnout, vypočítat, znázornit či jinak vyřešit a které zaručí splnění příslušného kritéria. Při písemném ověřování se uchazeč na základě zadání vyjadřuje písemně. Hodnotí se správnost výsledků a obsahu tohoto písemného projevu ve vztahu k příslušným kritériím hodnocení. K rozdílu mezi písemným ověřením a praktickým předvedením: Do kategorie písemného ověřování patří např. výpočet plochy zadaného umělého geometrického obrazce. Naopak do kategorie praktické předvedení patří např. návrh potřebného množství materiálu pro plovoucí podlahu do místnosti určitých rozměrů. Testy Zvláštní formou písemného ověřování jsou písemné testy s uzavřenými otázkami (dále jen testy), v nichž uchazeč písemně odpovídá na otázky výběrem odpovědi z několika nabízených možností.
Test až na výjimky (např. psychotesty, testy IQ) umožňuje ověřit pouze znalosti, resp. znalostní složku kompetencí. Z tohoto důvodu test u zkoušky nemůže být jediným způsobem ověřování příslušné profesní kvalifikace, tzn., že v rámci zkoušky je vždycky kombinován s ještě jiným způsobem ověřování. Test se použije jako způsob ověření v případě, že je v hodnotícím standardu uveden jako způsob ověření, ale může se použít i v případě, že u příslušných kritérií je uvedeno písemné ověření a v pokynech pro realizaci zkoušky není toto písemné ověření specifikováno. Pokud ve standardu není uvedeno, že testy jsou jednotné pro všechny autorizované osoby, čili že jsou generovány z jednoho společného souboru otázek platného pro všechny autorizované osoby (spravovaného zpravidla autorizujícím orgánem), vytváří test sama autorizovaná osoba na základě kritérií hodnocení a dalších pravidel stanovených v hodnotícím standardu. Při aplikaci písemného testu je třeba zajistit, aby náhodným generováním otázek nebo tolerováním určitého podílu nesprávných odpovědí nedošlo k tomu, že některé kritérium nebude vůbec ověřeno. Z tohoto důvodu je v hodnotícím standardu u kvalifikací, kde mohou být použity testy, zpravidla uvedený soubor pokynů, které toto riziko eliminují. Nejčastěji má tento soubor pokynů následující podobu.
Pravidla pro aplikaci testů jako způsobu ověřování profesních kvalifikací Soubor otázek pro testy stanovuje autorizovaná osoba podle požadavků hodnotícího standardu. Musí přitom splňovat následující pravidla: A. Testy pro jednotlivé uchazeče musí být generovány z dostatečně velkého souboru otázek, aby bylo možné vytvářet dostatečné počty různě sestavených testů. B. Při každé zkoušce musí být ověřeny všechny kompetence kvalifikačního standardu. To znamená, že v případě, kdy se některé kompetence nebo kritéria ověřují pomocí testů, musí být splněné následující podmínky: B1. Pro celkový soubor otázek, z něhož se generují jednotlivé testy: Pro každé kritérium existuje několik otázek. B2. Pro jednotlivé vygenerované testy: Každý uchazeč má ve svém testu pro každé kritérium (u něhož je test způsobem ověření a v návaznosti na pokyn o tom, která kritéria je třeba u zkoušky splnit) alespoň jednu otázku. B3. Pro úspěšné splnění požadavků testu: Za úspěšné splnění testu se považuje xx % správně zodpovězených otázek s tím, že pro každé kritérium musí být správně zodpovězeno alespoň 50 % otázek.
Pokyny ale mohou mít i jinou podobu, pokud je takto schválila příslušná sektorová rada. U některých starších standardů tyto pokyny uvedené nejsou, i tak však musí být splněná zákonná podmínka, že při zkoušce musí být ověřená všechna kritéria hodnocení. Proto je třeba tyto pokyny u testu uplatnit, i když ve standardu žádné pokyny k testu přímo nejsou.
3. Ústní ověření Je-li ve způsobu ověření uvedeno ústní ověření, uchazeč se verbálně vyjadřuje k zadané otázce nebo tématu, nebo vysvětluje své postupy či obhajuje svá řešení. Hodnotí se správnost tohoto ústního projevu ve vztahu k příslušným kritériím hodnocení.
Do ústního ověřování nepatří simulace konkrétní profesní ústní komunikace, např. scénka jednání se zákazníkem, pracovní telefonní rozhovor, instruktáž uživatele prodávaného produktu apod. – tyto činnosti patří do kategorie „praktické předvedení“. Ústní ověřování se používá především při ověřování znalostí. Pro profesní kvalifikaci jsou však hlavní kompetence a nikoliv jen znalosti, a proto je ústní ověřování jen doplňkovým způsobem ověřování vždy kombinovaným s jiným způsobem ověřování. Praktické a ústní ověřování někdy bývá spolu kombinováno – uchazeč např. provádí kontrolu a přitom popisuje, co v rámci této kontroly označuje za nesprávné, nebo provádí výběr z norem a zdůvodňuje, co vybírá a proč. Ústní určení příčiny nebo důsledků může být často součástí ústního doprovodu praktického předvedení. Do ústního ověřování patří také ústní obhajoba určité práce. V souvislosti s obhajobou je třeba dodržovat jedno z ustanovení zákona č. 179/2006 Sb., které říká, že celá zkouška probíhá před autorizovanou osobou nebo zkušební komisí. Předmětem hodnocení proto nemůže být produkt, který uchazeč vytvořil mimo průběh zkoušky, tedy např. před zkouškou doma. Předmětem hodnocení však může být obhajoba tohoto produktu, postupů a pravidel, které při jeho vytváření uchazeč aplikoval apod. Ústní ověřování formou losování otázek Ústní ověřování je možné realizovat formou losování otázek, kdy autorizovaná osoba má připravený soubor otázek, z něhož uchazeč „losuje“. Losované otázky musí být v souladu s kritérii hodnocení. Tento způsob ověřování je vhodný jen u profesních kvalifikací založených na širokém spektru znalostí. Při aplikaci losovaných otázek je třeba analogicky jako u aplikace písemného testu zajistit, aby losováním otázek nedošlo k tomu, že některé kritérium nebude vůbec ověřeno. Z tohoto důvodu je v hodnotícím standardu u kvalifikací, kde mohou být použity losované otázky uvedený soubor pokynů, které toto riziko eliminují. Nejčastěji má tento soubor pokynů následující podobu. Pravidla pro aplikaci ústního ověřování formou vylosovaných otázek Soubor otázek pro ústní ověřování stanovuje autorizovaná osoba podle požadavků hodnotícího standardu. Musí přitom splňovat následující pravidla: Při každé zkoušce musí být ověřeny všechny kompetence kvalifikačního standardu. To znamená, že v případě, kdy se některé kompetence nebo kritéria ověřují pomocí losovaných otázek, musí být splněné následující dvě podmínky: A. Pro celkový soubor otázek: Každé kritérium je zohledněno v několika otázkách. B. Pro soubor vylosovaných otázek konkrétního uchazeče: Každý uchazeč musí mít v souboru svých vylosovaných otázek zohledněno alespoň jednou každé kritérium (myslí se kritérium, u něhož jsou losované otázky způsobem ověření a v návaznosti pokyn, pokud která kritéria třeba u zkoušky Pokyny ale mohou mít i jinounapodobu, je taktojeschválila příslušnásplnit). sektorová rada. U
některých starších standardů tyto pokyny uvedené nejsou, i tak však musí být splněná zákonná podmínka, že při zkoušce musí být ověřená všechna kritéria hodnocení. Proto je třeba tyto pokyny v případě losovaných otázek uplatnit, i když ve standardu žádné pokyny k losovaným otázkám přímo nejsou.
Před rozhodnutím o způsobech ověřování je vždy třeba si přečíst v části B hodnotícího standardu pokyny k realizaci zkoušky, které se u některých kvalifikací týkají právě způsobů ověřování, ale i dalších aspektů zkoušky.
Výsledné hodnocení Zkoušející hodnotí uchazeče zvlášť pro každou kompetenci a výsledek zapisuje do záznamu o průběhu a výsledku zkoušky. Výsledné hodnocení pro danou kompetenci musí znít „splnil“ nebo „nesplnil“ v závislosti na stanovení závaznosti, resp. nezávaznosti jednotlivých kritérií u každé kompetence. Výsledné hodnocení zkoušky zní buď „vyhověl“, pokud uchazeč splnil pro všechny kompetence, nebo „nevyhověl“, pokud uchazeč některou kompetenci nesplnil. Při hodnocení „nevyhověl“ uvádí zkoušející vždy zdůvodnění, které uchazeč svým podpisem bere na vědomí. Počet zkoušejících Zkouška probíhá před zkušební komisí složenou ze 2 členů.
Nejčastější dotazy ke zkoušce z profesní kvalifikace Kde, kdy a za jakých podmínek mohu vykonat zkoušku vedoucí k získání dokladu o profesní kvalifikaci? Podstatou zkoušky před tzv. autorizovanou osobou je ověření, zda si zájemce osvojil danou odbornost (kvalifikaci) vymezenou kvalifikačním standardem příslušné profesní kvalifikace. Ověření probíhá formou zkoušky podle hodnoticího standardu této profesní kvalifikace. O zkoušku může požádat každá fyzická osoba starší 18 let, která získala alespoň základy vzdělání. Zkoušku lze konat pouze tehdy, byl-li pro danou profesní kvalifikaci schválen kvalifikační i hodnoticí standard a byla-li pro danou profesní kvalifikaci udělena autorizace alespoň jedné osobě. Podmínkou pro konání zkoušky je podání přihlášky ke zkoušce (odkaz na formulář) a úhrada stanoveného poplatku za zkoušku. Žadatel zašle přihlášku ke zkoušce kterékoliv autorizované osobě, která je uvedena v Národní soustavě kvalifikací (www.narodni-kvalifikace.cz) s autorizací pro danou dílčí kvalifikaci. Autorizovaná osoba zašle žadateli do 21 dnů ode dne doručení přihlášky pozvánku ke složení zkoušky. Zkouška se tedy může konat nejdříve za 21 dnů, které uplynou ode dne odeslání pozvánky ke zkoušce (žadatel však může požádat o dřívější termín). Pokud žadateli nevyhovuje termín navržený autorizovanou osobou, stanoví autorizovaná osoba po dohodě termín nový, nejpozději však do 6 týdnů od doručení pozvánky. Poplatek za provedení zkoušky musí být autorizované osobě uhrazen nejpozději 7 dnů před dnem konání zkoušky, pokud se ovšem uchazeč s autorizovanou osobou nedohodnou jinak. Bude-li zkouška probíhat před zkušební komisí, uchazeč uhradí poplatek předsedovi zkušební komise. Nemůže-li se uchazeč ve stanoveném termínu zkoušky zúčastnit ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů, může nejpozději 2 dny před stanoveným termínem zkoušky písemně
požádat s uvedením důvodu autorizovanou osobu o stanovení jiného termínu. Zkouška musí proběhnout nejpozději do 6 týdnů od doručení pozvánky. Avšak i v případě, že se uchazeč omluví v termínu kratším než 2 dny před konáním zkoušky, může autorizovaná osoba jeho omluvu akceptovat a stanovit po dohodě termín náhradní. Jestliže se uchazeč ve stanoveném termínu ke zkoušce nedostaví bez omluvy, posuzuje se, jako by u zkoušky neuspěl a již zaplacený poplatek se mu nevrací. Jakou váhu má doklad získaný úspěšnou zkouškou před autorizovanou osobou? Dokladem, který potvrzuje úspěšné vykonání zkoušky, je osvědčení o získání profesní kvalifikace. Toto osvědčení je veřejnou listinou podobně jako jí jsou např. vysvědčení, výuční listy nebo diplomy o absolutoriu, ale také občanský či řidičský průkaz nebo rodný list. Jako takové má celostátní platnost a bez dalšího osvědčuje skutečnosti v něm uvedené při každém občanskoprávním i pracovněprávním vztahu, tedy i při prokazování dosažené kvalifikace zaměstnavateli. Za určitých podmínek dokonce může nahrazovat předchozí vzdělání a umožnit vykonání závěrečné výuční nebo maturitní zkoušky. Je osvědčení o profesní kvalifikaci uznáváno i v zahraničí? Pokud jde o uznávání odborných kvalifikací (tj. profesní uznávání pro výkon regulované činnosti v zahraničí) jsou posuzovány znalosti a schopnosti konkrétní osoby, přičemž tyto znalosti a schopnosti mohou být doloženy dokladem o formální kvalifikaci (vzdělání a přípravě), dokladem o faktickém výkonu dané činnosti nebo jiným dokladem. Pokud jde o uznání kvalifikace pro výkon neregulovaného povolání, nemá osvědčení o získání profesní kvalifikace specifický režim, je tedy na posouzení konkrétního zaměstnavatele, zda doklad uzná. V současné době je vytvářen Evropský rámec kvalifikací (European Qualification Framework – EQF), který mobilitu v rámci EU usnadní, neboť stanoví převodník mezi kvalifikačními soustavami členských států EU. NSK je vytvářena s ohledem na EQF a profesní kvalifikace jsou již k úrovním EQF přiřazovány. Lze cestou profesních kvalifikací získat výuční list (maturitu)? Výuční list (příp. maturitní vysvědčení) je dokladem potvrzujícím získání tzv. úplné profesní kvalifikace (ve smyslu zák. č. 179/2006 Sb.), tedy způsobilosti vykonávat řádně všechny pracovní činnosti v určitém povolání. Některé úplné profesní kvalifikace je možné poskládat z kvalifikací dílčích. V praxi to znamená, že ten, kdo získá osvědčení o všech těchto profesních kvalifikacích, bude moci na příslušné škole nebo učilišti složit zkoušku předepsanou pro příslušnou úplnou profesní kvalifikaci (tzn. závěrečnou „učňovskou“ nebo maturitní zkoušku) a získat certifikát o dosažení určitého stupně vzdělání (tedy výuční list nebo maturitní vysvědčení), aniž by musel absolvovat školní vzdělávání. Osvědčení o získání profesní kvalifikace tedy nahrazují předchozí vzdělání. Touto cestou není možné získat vysokoškolské vzdělání. Jak zjistím, co musím ke zkoušce umět? Zkouškou uchazeč prokáže, že ovládá všechny znalosti a dovednosti potřebné pro výkon profesní kvalifikace v plném rozsahu. Konkrétní popis všeho, co musí uchazeč u zkoušky
umět, je zveřejněn v hodnoticím standardu příslušné profesní kvalifikace, který je dostupný na webové adrese www.narodni-kvalifikace.cz. Navíc je ve standardu uveden i způsob, jakým se budou dílčí znalosti a dovednosti prověřovat (prakticky, ústně nebo písemně), v jakých podmínkách bude zkouška probíhat, zda půjde o zkoušku před jednou autorizovanou osobou nebo před zkušební komisí, jak bude zkouška dlouhá, jaká bude výše úhrady za zkoušku a seznam autorizovaných osob. Uchazeč tedy z hodnoticího standardu získá ucelenou představu nejenom o požadovaném okruhu znalosti a dovedností, ale i o všech podmínkách a okolnostech, za nichž bude zkouška probíhat. Jak probíhá zkouška vedoucí k získání dokladu o dílčí kvalifikaci? Zkouška probíhá před jednou autorizovanou osobou, případně před dvou až tříčlennou zkušební komisí. Před zahájením zkoušky je uchazeč povinen prokázat svou totožnost průkazem totožnosti, dosažení alespoň základů vzdělání a u dílčích kvalifikací, u nichž je to určeno Národní soustavou kvalifikací, předložit rovněž potvrzení o zdravotní způsobilosti pro výkon příslušné pracovní činnosti. Pokud uchazeč průkaz nebo potvrzení nepředloží, nebude ke zkoušce připuštěn. Zkouška je veřejná. Neveřejná může být praktická část zkoušky pouze tehdy, je-li to nutné z hygienických důvodů nebo z důvodu ochrany zdraví a bezpečnosti práce. Zkoušející je povinen dbát na to, aby zkouška probíhala podle příslušného hodnoticího standardu, aby hodnocení bylo objektivní a odpovídalo nárokům stanoveným hodnoticím standardem. Konkrétní podmínky a okolnosti, za nichž se bude zkouška konat, např. doba přípravy na zkoušku, celkový čas zkoušky, forma zkoušky nebo jejích částí jsou uvedeny v hodnoticím standardu příslušné profesní kvalifikace. Lze říci, že v průběhu zkoušky musí uchazeč prokázat všechny znalosti a dovednosti, které jsou nezbytné pro výkon dané dílčí kvalifikace. Zkouška je zejména praktická, může být také ústní, písemná nebo kombinovaná. Uchazeč u zkoušky uspěje, jestliže splní požadavky stanovené hodnoticím standardem. Zkoušející oznámí výsledek zkoušky písemným sdělením předaným nebo zaslaným uchazeči do 5 dnů ode dne konání zkoušky. V této lhůtě také předá úspěšnému uchazeči osvědčení o získání profesní kvalifikace. Jak je zaručena objektivnost zkoušky, lze se odvolat proti výsledku? Objektivnost a spravedlivý průběh zkoušky stojí: 1. na osobě zkoušejícího (příp. zkoušejících), který musí pro získání autorizace prokázat, že splňuje vzdělanostní, odborné i pedagogické předpoklady pro výkon této činnosti. 2. na pravidlech hry, tj. na tom, že se zkouší podle hodnoticího standardu dané profesní kvalifikace a že každý uchazeč musí prokázat zvládnutí všech standardem stanovených úkonů (kompetencí). Pokud jde o možnost opravných kroků, platí, že každý, kdo konal zkoušku, má právo nahlédnout do všech materiálů týkajících se jeho osoby, které mají význam pro rozhodnutí o průběhu a výsledku zkoušky. Každý, kdo konal zkoušku, může písemně požádat příslušný autorizující orgán o přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno sdělení o výsledku zkoušky. Autorizující orgán rozhodne o žádosti ve lhůtě 60 dnů ode dne jejího doručení, a to tak, že buď potvrdí výsledek zkoušky, nebo nařídí její opakování. Případná opakovaná
zkouška se koná nejpozději do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí před toutéž autorizovanou osobou nebo zkušební komisí, před níž se konala zkouška původní, avšak za účasti zástupce autorizujícího orgánu. Náklady opakované zkoušky hradí autorizující orgán. Jaká je a jak se stanovuje cena zkoušky, lze získat slevu? Výše úhrady za zkoušku vychází z kvalifikovaného odhadu nákladů na zkoušku. Tento kvalifikovaný odhad v sobě zahrnuje následující položky: Mzdové náklady autorizovaných osob, pro které jsou rozhodující následující časy: - Čas na administrativní přípravu zkoušky - Doba zkoušky zahrnující kromě čisté doby zkoušení (vychází se ze středu rozmezí) i časy na přípravu uchazeče, na přestávky a na seznámení uchazeče s pracovištěm a s požadavky BOZP a PO - Čas na vyhodnocení zkoušky a na administrativní uzavření zkoušky. Mzdové náklady případného asistenta nebo asistentů, pro které jsou rozhodující následující časy: - Čas na fyzickou přípravu zkoušky (příprava zařízení, surovin apod.) - Čas na fyzické ukončení zkoušky (likvidace odpadu, vyčištění strojů a nářadí apod.). Spotřeba surovin - Poplatek za použití technických zařízení (nejedná se o odpisy) - Režie Tyto položky je třeba kvalifikovaně odhadnout a z nich po určení mzdových tarifů a režie vypočítat náklady na zkoušku, které tak opět budou kvalifikovaným odhadem. Výše úhrady za provedení zkoušky uvedená v hodnoticím standardu se stanoví jako rozpětí, jehož dolní hranice je zpravidla 50 % (po dohodě s autorizujícím orgánem může být nižší) kvalifikovaného odhadu nákladů (zaokrouhleno na stovky dolů), horní hranice je zpravidla 130 % kvalifikovaného odhadu nákladů (zaokrouhleno na stovky nahoru). Rozpětí v sobě nezahrnuje DPH. Konkrétní výše úhrady je pak v pravomoci jednotlivých autorizovaných osob. Náklady na vykonání zkoušky profesní kvalifikace je v příslušném zdaňovacím období možné odečíst od základu daně. Konkrétní podmínky jsou uvedeny v zákoně o daních z příjmu. Kdo se může přihlásit ke zkoušce? Ke zkoušce se může přihlásit každý člověk starší 18 let, který získal alespoň základy vzdělání. Zkoušky se může zúčastnit i ten, kdo není občanem ČR.
www.narodni-kvalifikace.cz
