U Ústav procesní a zpracovatelské techniky FS ČVUT. Názvosloví solí kyslíkatých kyselin

U 218 - Ústav procesní a zpracovatelské techniky FS ČVUT ___________________________________________________________________________________________________

Názvosloví solí kyslíkatých kyselin (oxokyselin) • Obecný vzorec:

K m An

K - vzorec kationtu A - vzorec aniontu m, n - indexy - počty iontů - přirozená čísla Pozn.1 - Indexy m, n rovné 1 se nepíší. Pozn.2 - Jsou -li oba indexy m, n dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí. Musí platit: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. + na − K nk m An nk - náboj kationtu na - náboj aniontu m . nk + n. (-na) = 0 resp. musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. Pozn. Obě vyjádření jsou ekvivalentní (viz následující poznámka + Pravidlo 2 Obecných zásad tvorby názvosloví). Pozn. Náboj vs. oxidační číslo Oxidační číslo je číselně rovno výslednému náboji částice, skupiny vyjádřenému jako násobek elementárního náboje. V případě elektricky nabitých částic - iontů (kationtů, aniontů) se pro ion nepoužívá termín oxidační číslo - neříká se, že má oxidační číslo např. II, ale že má náboj 2 +. • Obecný název : podstatné jméno název aniontu + vypuštěná koncovka - ový z názvu aniontu

+

přídavné jméno název kationtu název prvku s klad.nábojem + koncovka dle náboje iontu *

* Koncovka dle náboje iontu = koncovka dle oxidač. čísla prvku (viz výše).

__________________________________________________________________________________ Názvosloví solí kyslíkatých kyselin

1


1. Soli jednoduchých kyslíkatých kyselin • Tvorba vzorce z názvu Př. 1

síran hlinitý

1. Typ sloučeniny:

sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny síran - koncovka - an → sůl kyseliny sírové slovo hydrogen v názvu soli ? NE → není hydrogensůl

2. Odvození vzorce aniontu - vzorec kyseliny: kyselina sírová H2SO4 - vzorec aniontu : - hydrogensůl ? NE → aniont neobsahuje žádný vodíkový atom →vytvoření aniontu odtržením všech atomů vodíku správněji kationtů vodíku z molekuly kyseliny. - počet odtrhnutých vodíkových kationtů: 2 - náboj aniontu: Platí: Elektroneutrální molekula → po odtržení x vodíkových kationtů s celkovým náboje x + musí mít zbytek - anion - stejně velký ale opačný náboj, tj. x -. Odtrženy 2 kationty vodíku, 1 kationt vodíku náboj 1+ → odtržen náboj 2 . (1+) = 2 + → zbytek anion - musí mít náboj 2 -. náboj aniontu: 2 2- vzorec aniontu: (SO4) 3. Odvození vzorce kationtu - název kationtu: hlinitý → - název prvku : hliník - Al - koncovka - itý → oxid. číslo III → náboj 3 + 3+ - vzorec kationtu: Al 4. Zápis:

Al 3 +m (SO4)2 -n

5. Určení indexů - počtů iontů Al 3 +m (SO4)2 -n Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem m . (3 +) + n . (2 -) = 0 3.m =2.n m/n=2/3

odtud m = 2 n=3

5. Vzorec: Al2 (SO4)3


2


b. křížovým pravidlem Náboje iontů se zapíší - bez ohledu na záporné znaménko - křížem dolů k druhému iontu jako indexy (vyjadřující počet iontů v molekule) arabskou číslicí. V případě, že jsou počty iontů - indexy - dělitelné týmž číslem, vydělí se.

Al3 +(SO4)2 ↓ \

/ ↓

5. Vzorec:

Př. 2

/ 〉〈

↓

\ ↓

Al2 (SO4)3

uhličitan vápenatý

1. Typ sloučeniny:

sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny uhličitan - koncovka - ičitan → sůl kyseliny uhličité slovo hydrogen v názvu soli ? NE → není hydrogensůl

2. Odvození vzorce aniontu - vzorec kyseliny: kyselina uhličitá H2CO3 - vzorec aniontu : - hydrogensůl ? Ne → anion neobsahuje žádný vodíkový atom →vytvoření aniontu odtržením všech atomů vodíku správněji kationtů vodíku z molekuly kyseliny. - počet odtrhnutých vodíkových kationtů: 2 - náboj aniontu: 2 2- vzorec aniontu: (CO3) 3. Odvození vzorce kationtu - název kationtu: vápenatý → - název prvku : vápník - Ca - koncovka - natý → oxid. číslo II → náboj 2+ 2+ - vzorec kationtu: Ca 4. Zápis:

Ca 2 +m (CO3)2 -n

5. Určení indexů - počtů iontů Ca 2 +m (CO3)2 -n Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem m . (2 +) + n . (2 -) = 0 2.m =2.n


3


m/n=2/2=1/1

odtud m = 1 n=1

5. Vzorec: CaCO3 b. křížovým pravidlem Náboje iontů se zapíší - bez ohledu na záporné znaménko - křížem dolů k druhému iontu jako indexy (vyjadřující počet iontů v molekule) arabskou číslicí. V případě, že jsou počty iontů - indexy - dělitelné týmž číslem, vydělí se.

Ca 2 +(CO3)2 ↓ \

/ ↓

5. Vzorec: po krácení:

/ 〉〈

↓

\ ↓

Ca2 (CO3) 2 CaCO3

/:2

• Tvorba názvu ze vzorce Př.

Ni(NO3) 2

1. Typ sloučeniny:

sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny značka vodíku ve vzorci soli ? NE → není hydrogensůl

2. Stanovení kationt- aniont - kationt : Ni - nikl - aniont : (NO3) 3. Zápis:

Ni nk + (NO3)na -2

4. Stanovení náboje iontů: Ni nk + (NO3)na -2 Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem 1 . (nk +) + 2 . (na -) = 0 1 . nk = 2 . na nk / na = 2 / 1

zápis:

odtud nk = 2 na = 1

Ni 2 + (NO3)1 -2


4


b. křížovým pravidlem Počty iontů - indexy - se zapíší křížem jako nábojová čísla iontů v molekule. Pozor na znaménka.

Ni(NO3) 2 ↓ \

zápis :

/ ↓

/ 〉〈

↓

\ ↓

Ni 2 + (NO3)1 -2

5. Odvození názvu kationtu 2+ - vzorec kationtu: Ni - název prvku : Ni - nikl - náboj 2 + → oxid. číslo II - kontrola: může mít nikl oxidační číslo II ? ANO *1 - koncovka : oxid. číslo II → koncovka - natý - název kationtu: nikelnatý 6. Odvození názvu aniontu a názvu soli 1- vzorec aniontu : (NO3) - kyselinotvorný prvek : dusík - hydrogensůl ? anion neobsahuje žádný vodíkový atom správněji kation vodíku → NE. - zápis s oxidačními čísly: (NOX O-II 3)1 - stanovení oxidačního čísla kyselinotvorného prvku: 1 . OX + 3 . ( - II ) = 1 OX = V - kontrola : může mít dusík oxidační číslo V ? : ANO *1 - koncovka : oxid. číslo V → koncovka - ičnanový, - ečnanový - název aniontu: aniont dusičnanový - název soli: vypuštěním koncovky - ový z názvu soli → dusičnan 7. Název soli :

dusičnan nikelnatý

*1 Lze zjistit nahlédnutím do Přehled běžných oxidačních čísel vybraných prvků ve sloučeninách . Pokud daný prvek nemá dané oxidační číslo, pak návrat na bod 1 a znovu.


5


2. Soli polykyselin • Pro názvosloví solí polykyselin platí obdobné zásady jako pro názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. • Číslovkovými předponami se uvede: - počet centrálních atomů, - počet kationtů, - počet atomů kyslíku v aniontu. Zpravidla se však tento úplný stechiometrický název zjednodušuje tak, že se kromě počtu centrálních atomů vyjádří buď jen počet kationtů, nebo jen počet kyslíkových atomů. • Příklad názvu Příklad 1

Na2B4O7

úplný stechiometrický název: heptaoxotetraboritan disodný zjednodušený název: tetraboritan disodný

Příklad 2

K2Cr2O7

úplný stechiometrický název: heptaoxodichroman didraselný zjednodušený název: dichroman didraselný

Pro tvorbu názvů a vzorců solí polykyselin platí obdobné zásady jako pro tvorbu názvů a vzorců solí jednoduchých oxokyselin. Při tvorbě názvů a vzorců nezapomínat na to, že atomů kyselinotvorného prvku je více než 1.

3. Hydrogensoli • Aniont obsahuje jeden nebo několik vodíkových atomů. • Počet vodíkových atomů v aniontu se uvede v názvu aniontu číslovkovou předponou. V případě, že molekula kyseliny obsahuje více než 1 atom vodíku, může kyselina vytvářet soli, jejichž anionty neobsahují atomy vodíku nebo tzv. hydrogensoli, jejichž anionty obsahují jeden či více atomů vodíku. Příklad 1

H2SO4 kyselina sírová - 2 atomy vodíku v molekule kyseliny - při odtržení 2 atomů vodíku: 2- zbylá část - anion (SO4) - anion síranový - název soli: síran


6


- při odtržení 1 atomu vodíku: 2- zbylá část - anion (HSO4) - anion hydrogensíranový - název soli: hydrogensíran Příklad 2

H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná - 3 atomy vodíku v molekule kyseliny - při odtržení 3 atomů vodíku: 3- zbylá část - anion (PO4) - anion fosforečnanový - název soli: fosforečnan - při odtržení 2 atomů vodíku: 2- zbylá část - anion (HPO4) - anion hydrogenfosforečnanový - název soli: hydrogenfosforečnan - při odtržení 1 atomu vodíku: 1- zbylá část - anion (H2PO4) - anion dihydrogenfosforečnanový - název soli: dihydrogenfosforečnan Příklad 3

HNO3 kyselina dusičná - 1 atom vodíku v molekule kyseliny - při odtržení 1 atomu vodíku: 1- zbylá část - anion (NO3) - anion dusičnanový - název soli: dusičnan - jiný počet atomů vodíku nelze odtrhnout ⇒ hydrogensoli tato kyselina netvoří Pro tvorbu názvů a vzorců hydrogensolí platí obdobné zásady jako pro tvorbu názvů a vzorců solí jednoduchých oxokyselin. Při tvorbě názvů a vzorců nezapomínat na to, že v aniontu jsou atomy vodíku. • Tvorba vzorce z názvu Př. 1 1. sloučeniny:

hydrogensíran vápenatý Typ sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny síran - koncovka - an → sůl kyseliny sírové slovo hydrogen v názvu soli ? ANO → hydrogensůl

2. Odvození vzorce aniontu - vzorec kyseliny: kyselina sírová

H2SO4


7


- vzorec aniontu : - hydrogensůl ?

ANO kolik vodíků obsahuje aniont ? : 1 celkový počet atomů vodíku správněji kationtů vodíku v molekule kyseliny: 2 → vytvoření aniontu odtržením (2-1) = 1 atomu vodíku správněji kationtu vodíku z molekuly kyseliny. - počet odtrhnutých vodíkových kationtů: 1 1-

- náboj aniontu: 1- vzorec aniontu: (HSO4)

3. Odvození vzorce kationtu - název kationtu: vápenatý→ - název prvku : vápník - Ca - koncovka - natý → oxid. číslo II → náboj 2 + 2+ - vzorec kationtu: Ca 4. Zápis:

Ca 2 +m (HSO4)1 -n

5. Určení indexů - počtů iontů Ca 2 +m (HSO4)1 -n Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem m . (2 +) + n . (1 -) = 0 2.m =1.n m/n=1/2

odtud m = 1 n=2

5. Vzorec: Ca(HSO4)2 b. křížovým pravidlem Náboje iontů se zapíší - bez ohledu na záporné znaménko - křížem dolů k druhému iontu jako indexy (vyjadřující počet iontů v molekule) arabskou číslicí. V případě, že jsou počty iontů - indexy - dělitelné týmž číslem, vydělí se.

Ca 2 + (HSO4)1 ↓

\ /

5. Vzorec:

↓

/ 〉〈

↓

\ ↓

Ca(HSO4)2


8


•

Tvorba názvu ze vzorce

Př.

NaH2PO4

1. sloučeniny:

Typ sůl jednoduché kyslíkaté kyseliny značka vodíku ve vzorci soli ? ANO → hydrogensůl

2. Stanovení kation- anion - kation : Na - sodík - anion : (H2PO4) 3. Zápis:

Na nk + (H2PO4)na -

4. Stanovení náboje iontů: Na nk + (H2PO4)na Podmínka: Součet celkového náboje kationtů a celkového náboje aniontů je roven nule. a. výpočtem 1 . (nk +) + 1 . (na -) = 0 1 . nk = 1 . na nk / na = 1 / 1

zápis:

odtud nk = 1 na = 1

Na 1+ (H2PO4)1 -

b. křížovým pravidlem Počty iontů - indexy - se zapíší křížem jako nábojová čísla iontů v molekule. Pozor na znaménka.

Na(H2PO4) ↓

zápis :

Na

\

/ ↓

1+

/ 〉〈

↓

\ ↓

(H2PO4)1 -

5. Odvození názvu kationtu 1+ - vzorec kationtu: Na - název prvku : Na - sodík - náboj 1 + → oxid. číslo I - kontrola: může mít sodík oxidační číslo I ? ANO *1 - koncovka : oxid. číslo I → koncovka - ný - název kationtu: sodný __________________________________________________________________________________ Názvosloví solí kyslíkatých kyselin

9


6. Odvození názu aniontu a názvu soli 1- vzorec aniontu : (H2PO4) - kyselinotvorný prvek : fosfor - hydrogensůl ? aniont obsahuje 2 atomy vodíku správněji kationt vodíku → ANO → v názvu dihydrogen - zápis s oxidačními čísly: (HI2 POX O-II 4)1 - stanovení oxidačního čísla kyselinotvorného prvku: 2 . 1 + 1 . OX + 4 . ( - II ) = 1 OX = V - kontrola : může mít fosfor oxidační číslo V ? : ANO *1 - koncovka : oxid. číslo V → koncovka - ičnanový, - ečnanový - název aniontu: anion dihydrogenfosforečnanový - název soli: vypuštěním koncovky - ový z názvu soli → dihydrogenfosforečnan 7. Název soli :

dihydrogenfosforečnan sodný

*1 Lze zjistit nahlédnutím do Přehled běžných oxidačních čísel vybraných prvků ve sloučeninách . Pokud daný prvek nemá dané oxidační číslo, pak návrat na bod 1 a znovu.

4. Hydráty solí Hydráty solí jsou látky vznikající adicí vody na bezvodou složku - sůl.

K m An ⋅ x H2 O

• Obecný vzorec:

K - vzorec kationtu A - vzorec aniontu m, n - indexy - počty iontů - přirozená čísla x - počet molekul vody Vzorec těchto hydrátů solí je složřen ze dvou částí : ze vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části vzorce se oddělují tečkou. • Obecný název číslovková předpona hydrát + název soli v 2. pádě číslovková předpona vyjadřuje počet molekul vody Př. vzorec hydrátu CaSO4 . 5 H2O CuSO4 . 5 H2O ZnSO4 . 7 H2O Na2CO3 . 10 H2O

název hydrátu dihydrát síranu vápenatého pentahydrát síranu měďnatého heptahydrát síranu zinečnatého dekahydrát uhličitanu sodného


10

U Ústav procesní a zpracovatelské techniky FS ČVUT. Názvosloví solí kyslíkatých kyselin

Recommend Documents