Ú TERSKÝ LIST. Opat Karel Kašpar Reitenberger. Jubilea

2015/6

říjen / listopad

Ú TERSKÝ LIST d v o u m ě s íčn ík o b ča n ů m ě s t e čk a Ú t e r ý

...

od roku 2012

Opat Karel Kašpar Reitenberger Pokaždé, když přespávám ve svém starém dětském pokoji u mámy v Praze, oko mi padne na černobílé vyobrazení kolonády v Mariánských Lázních. V popředí se tyčí bronzová socha muže v sutaně, který na mě přísně zahlíží. Dlouho mi nedocházelo, že socha představuje mého „souseda“, nejslavnějšího rodáka našeho městečka opata Karla Kašpara Reitenbergera. Karel Reitenberger se narodil 29.12. 1779 v Úterý (zemřel v Innsbrucku 21.3.1860), v rodině pekaře Františka Josefa Reitenbergera. Jeho rodný dům, v roce 2001 znovu označený pamětní deskou, stále stojí na našem náměstí. Karel Kašpar po studiích na gymnáziu a teologii v Praze vstoupil do noviciátu tepelského kláštera premonstrátů a v roce 1812 se zde stal představeným, tedy opatem. Ve funkci opata usiloval o založení a vybudování léčebných lázní v blízkosti léčivých pramenů v lesích nedaleko Úšovic. Po letech úsilí zaměřeného na průzkum a vysoušení bažin, plánování a financování výstavby lázeňských budov, nemocnice a kaple Panny Marie mohly být 6.11.1818 Mariánské Lázně prohlášeny za veřejné lázeňské místo.

Reitenberger, zakladatel Mariánských Lázní“, kterou v novém překladu vydalo Úterské občanské sdružení (dnes spolek) Bart. Knihu lze zakoupit v domě Na Růžku a na městském úřadě v Úterý. Každý, kdo do redakce napíše, kde se nachází nějaký z předmětů/darů pana opata Reitenbergera bude odměněn drobným dárkem. Ida Kaiserová

Jubilea Gratulujeme všem, kteří v těchto podzimních měsících oslaví svá významná životní jubilea. Jsou to: Věra Kaňková (10. 10.) Petr Herzig (11. 10.) Květa Benešová (13. 10.) Marie Honzíková (19. 10.) Antonie Koutná (10. 11.) Zdeňka Lingrová (17. 11.) Alena Chodorová (17. 11.) Josef Dostál (18. 11.) Anna Janerlová (20. 11.)

Aktivita pilného opata však byla trnem v oku některých jeho bratří i samotného císařského dvora. Po velkých intrikách nejvyšších kruhů byl donucen z opatského stolce odstoupit a odebrat se do vyhnanství v rakouském klášteře Wilten. Zde dožil, aniž by se mohl za života vrátit do milovaného kraje a navštívit klášter, Lázně či rodné Úterý. S úterskými však zůstával v kontaktu, o čemž svědčí řada předmětů, které lze ještě dnes v Úterý najít. Ptáš se kde, milý čtenáři ? Snadno se to dozvíš, o životě a odkazu našeho slavného rodáka si můžeš přečíst v knize Benedikta Brandla „Opat Karel

traktoriáda 2015

Ú terský list

2

Poděkování Vážení spoluobčané, naše kostelní hodiny zase šlapou jako hodinky! Jak je to možné? Stará se o ně svědomitě a nezištně pan Povolný. Jestli ho neznáte, tak bydlí v domě po Vaněčkových již pár let. Přihlásil se dobrovolně a proto si myslím, že mu patří velký dík za odvedenou práci.

Dovolte, abych mu za celou obec poděkovala. Ještě bych si přála, aby obětavých a nezištných lidí tady bylo co nejvíce. Pane Povolný, všichni Vám děkujeme! Mirka Derková

Nové environmentálnícentrum v Krsech V posledním zářijovém týdnu proběhla závěrečná konference k projektu nově vznikajícího environmentálního centra v sousední obci. Projekt s názvem „Environmentální centrum Krsy“ byl vybrán v rámci programu přeshraniční spolupráce CÍL 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007 – 2013, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Autorem projektu je občanské sdružení AKTIVITY PRO Plzeň. Hlavním partnerem je sdružení Naturpak Bayerischer Wald e. V., které spravuje jeden z nejstarších přírodních parků v Bavorsku a má s podobnými projekty dlouholeté zkušenosti. Během konference byly účastníci seznámeni s hlavními myšlenkami budování centra, záměry autorů do budoucnosti a zároveň jim byly představeny všechny části nově vznikajícího centra. V odpoledních hodinách proběhla ve velmi uvolněné atmosféře i diskuze o možnostech využití centra.

Centrum bylo vytvořeno na třech místech obce a též bylo vybudováno kontaktní místo v Plzni. Hlavní budova se nachází na severním okraji obce Krsy po pravé straně silnice vedoucí do obce Polínka. V budově se nachází recepce, administrativní zázemí, prostory pro expozici, projekční prostory a prostory pro vzdělávací účely. Venkovní prostory by měly sloužit pro různé expozice i odpočinek. Přibližně sto metrů před hlavní budovou byla v rámci projektu zrekonstruována starší nemovitost včetně přístavby a vznikl tak ubytovací prostor s celkovou kapacitou 12 lůžek a s možností přistýlek. Objekt se nachází ve velké zahradě, která může být využita k relaxaci. Třetí prostory centra vznikly v pronajaté hospodářské budově ve dvoře Obecního úřadu Krsy. Toto stavení bylo kompletně opraveno a připraveno pro expozici. Kontaktní místo Environmentálního centra lze nalézt v Plzni, v Koterovské ulici č. 16, v sídle sdružení AKTIVITY PRO. Slouží nejen k podávání informací, ale i k pořádání vzdělávacích akcí.

Ú terský list

3

né informace každému, koho zajímají otázky týkající se existence člověka. Ať se jedná o jeho místo v přírodě a různě složité vztahy ekosystémů, o jeho osobnost a životní styl, o technologie v oblasti alternativních zdrojů energie či informační a komunikační technologie. Programy centra budou připravovány nejen pro školy, ale i pro širokou veřejnost.

Environmentální centrum je budováno s cílem umožnit poznávání a pochopení složitých vztahů člověka a životního prostředí. Formou seminářů, přednášek a dalších forem vzdělávání či zážitkových aktivit by mělo každému umožnit vytvořit si svůj vlastní názor na různé problematiky každodenního života v celé jeho šíři. Expozice budou postupně vybavovány tak, aby poskytly potřeb-

Nové environmentální centrum v Krsech by mělo začít naplno pracovat na jaře roku 2016 a velmi přeji autorům tohoto projektu, aby myšlenka, s níž bylo vybudováno, oslovila co nejšiřší veřejnost. Neboť teprve při plném využití celé centrum ožije a bude přinášet tolik potřebné vzdělávání v oblastech, které jsou nedílnou součástí života každého z nás. Kateřina Vlažná

Traktoriáda 2015 Už po sedmé se poslední zářijovou sobotu sešli na kopci nad bytovkami příznivci traktorů a jim více či méně podobných strojů. Na start se postavilo celkem čtyřicet jezdců v kategoriích tovární traktory do 2 válců, tovární traktory 3 a 4 válce, garážová výroba traktory, garážová výroba netraktory, frézy a pásáky. Jako každý rok tyto kategorie pro zpestření doplnily závody fichtlů, čtyřkolek a offroadů. Největší pozornost diváků, kterých bylo asi i kvůli nedaleko probíhajícím závodům v motorkrosu trochu méně než v jiných letech, přilákala nejprve jen vodová, posléze i řádně bahnitá „louže“ v dolní části trati. A i když bylo nakonec na stupních vítězů někdy jiné pořadí, pro většinu přihlížejících byli skutečnými vítězi ti závodníci, kteří se mokré překážky nebáli a často tuhle část tratě opouštěli zablácení od hlavy až k patě. To platilo hlavně pro závodníky na menších strojích v kategoriích garážových výrob. Ale „louže“ se nebáli dokonce ani někteří fichtlisté, za což si vysloužili bouřlivý potlesk publika. Možná je

trochu škoda, že v kategoriích větších závodních strojů není neprojetí „louže“ nějak penalizováno – ti, kteří jedou pouze na čas, se jí vyhýbají – což by jistě zvýšilo diváckou atraktivitu. Potlesk publika si vysloužil i pásák DT 75, který si v louži opět zatančil svůj tradiční taneček. A kdo se umístil na nejvyšší příčce v jednotlivých kategoriích? Josef Brükner (tovární výroba do 2 válců), Stanislav Karásek (tovární výroba 3 a 4 válce), Martin Štrér (garážová výroba traktory), Martin Holota (frézy), Milan

Ú terský list

Honzík (pásák), Pavel Káňa (garážová výroba netraktory), Karel Strejc (čtyřkolky), Miroslav Vacek (offroady) a Stanislav Kincl (fichtly).

4

I přes poněkud sychravější počasí myslím, že pro většinu diváků i závodníků byla tato traktoriáda hezkým zážitkem a v příštím roce se na kopci u vodárny zase všichni potkáme. Katka

17.10. Vendelínský divadelní jarmark v Olbramově

20.-22.11. DECHOVKA – představení divadla VOSTO5 v Bezdružicích

18.10. od 14:30 koncert komorního souboru ROSA COELI ze Žlutic v Domě U Haranta v Bezdružicích – milostné i pijácké písně našich předků

21.11. od 21:00 Švihadlo - legendární reggae v Music clubu Panteon v Konstantinových Lázních 27.11. rozsvícení vánočního stromu v Úterý

14.11. Martinské setkání v Křivcích

12.12. Zimní Úterský jarmark

Ú terský list

5

Ú zemníplán – v čem nám může pomoci V červnovém čísle jsme Vás informovali o běžných postupech pro zpracování územního plánu. Nyní bychom se rádi věnovali konkrétní situaci v našem městě. Zadání pro územní plán města Úterý bylo zpracováno v srpnu 2008. Ač je to již více než sedm let, územní plán města Úterý zatím nespatřil světlo světa a to ani v podobě návrhu. Svou nečinnost v této věci veřejně omlouvalo vedení obce v posledních letech tím, že se na zpracování územního plánu nepodařilo získat dotaci. Poučený čtenář (a snad i slovutná firma D-plus) ví, že pro získání jakékoliv dotace je třeba nejdříve o nějakou požádat, což město za poslední čtyři roky i přes nabízenou pomoc neučinilo, zatímco Plzeňský kraj mezitím podpořil 141 žádostí (a jen 3 zamítnul) částkami 37 až 187 tisíc. Škoda pro nás, případné zpracování tedy budeme asi muset hradit z obecního rozpočtu. Proto považuji za obzvlášť chvályhodné, že se na jaře tohoto roku začalo o zpracování územního plánu v obci znovu mluvit. V průběhu léta mělo dojít k aktualizaci a přepracování zadání tak, aby vyhovovalo současným potřebám města a jeho občanů. Vzhledem k tomu, že návrh nového zadání nebyl dosud zveřejněn ani v pracovní verzi, předpokládám, že ještě není zpracován. Stojí proto zato věnovat několik zamyšlení tomu, co by v něm nemělo být opomenuto. Zaprvé – zadání má definovat požadavky na rozvoj území obce. Víme jaké jsou? Má naše město vůbec nějakou rozvojovou vizi? Každý z nás má možná nějakou představu, ale bavili jsme se o nich společně? Zadání má stanovit také požadavky na uspořádání území, řešení veřejné infrastruktury, ochranu hodnot území, veřejně prospěšné stavby i požadavky na vymezení zastavitelných ploch. Tedy – přemýšleli jste někdy nad tím, které plochy by bylo možné vyčlenit

pro výstavbu např. dalších rodinných domků? Je vhodné pokračovat v zástavbě na stráních nad Úterým a pokud ano, v jaké podobě? Jaké plochy mohou být využívány pro sport a za jakých podmínek? Nejsou snad boule na stráni u čističky, ke kterým se dnes nikdo nehlásí, dostatečným pomníkem toho, že i užívání volné přírody pro sportovní vyžití má své limity? Územní plán může v tomto směru zajistit ochranu jak přírodě (např. před ekologickým znečištěním nebo jinými nevhodnými zásahy), tak obyvatelům (např. před nadměrným hlukem). Jakou podobu budou mít veřejná prostranství v obci – kde bude zeleň a kde komunikace? Jak by měly být do budoucna využívány veřejné stavby? Jak řešit požadavky na zklidnění dopravy? Otázek k zamyšlení se nabízí mnoho, neboť územní plán je skutečně rozvojový dokument, který může významně ovlivnit budoucnost města – a to jak pozitivně, tak i negativně. Dobře zpracovaný územní plán, založený na promyšleném zadání a podložený kvalitní rozvojovou strategií může přispět k rozvoji města a zlepšení kvality života v něm. Naopak tendenčně a neodborně zpracovaný dokument může zlegalizoat různé neduhy a zakonzervovat stav, který vyhovuje jen několika jedincům. Proto je třeba věnovat již zpracování zadání náležitou pozornost, důkladně zvážit všechny varianty a dát prostor i diskusi s veřejností, která by měla být o jednotlivých krocích průběžně informována. Vzhledem k tomu, že rozvoj obce je záležitostí všech jejích obyvatel, nabízíme prostor pro diskusi nad rozvojovými potřebami našeho městečka alespoň na stránkách Úterského listu. Rádi otiskneme Vaše konstruktivní náměty k výše uvedeným tématům, které by mohly inspirovat nejen další obyvatele, ale především naše zastupitele či zpracovatele zadání. Jan Florian

Ú terský list

6

DECHOVKA – unikátní dokumentárnídivadlo v Bezdružicích Pražské divadlo VOSTO5 představilo v roce 2013 svéráznou inscenaci, dokumentující tři epizody z historie městečka Dobronín na Jihlavsku. Představení mělo mít původně jen několik repríz, ovšem díky obrovskému diváckému zájmu se na repertoáru divadla drží už třetí sezónu. V rámci projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury uvede divadlo VOSTO5 v listopadu celkem tři reprízy v kulturním domě v Bezdružicích. Inscenace DECHOVKA je autentickým divadelním dokumentem, reflektující skutečnou historickou událost, kdy v obci Dobronín, nacházející se v tzv. vnitřních Sudetech, došlo v rámci živelného poválečného odsunu k brutálnímu zavraždění skupiny místních Němců. Záměrem není hledat viníky nebo analyzovat příčiny, ale jen připomenou tři významné obrazy z paměti místního sálu, kde se všechny tři události odehrály. Diváci, spolu se skutečnými historickými postavami, znovu

prožívají jednotlivé okamžiky a jsou tak přímo vtaženi do děje. Téměř 30členný soubor herců, hudebníků a tanečníků připraví neopakovatelnou podívanou, která právem získala 3. místo v kategorii Původní česká hra v Cenách Alfréda Radoka za rok 2013 a 4. místo v anketě Inscenace roku Divadelních novin. V představení účinkují Ján Sedal, Marie Ludvíková, zpěvačka Monika Načeva, tanečnice a performerky Halka Třešňáková, Daniela Voráčková a Dora Sulženko Hoštová nebo členové kapely Sto zvířat, jejíž frontman Jan Kalina je zároveň autorem živé hudby. Autorské představení, jehož scénář napsali Jiří Havelka a dramaturg Dejvického divadla Karel František Tománek. Vstupenky je možné koupit v Domě U Haranta v Bezdružicích (do konce října za zvýhodněnou cenu). Jan Florian

Ú terský list

Štěstípřeje připraveným Před pár dny jsme oslavili výročí loňských voleb do obecního zastupitelstva. Nechci teď bilancovat, jak si zastupitelstvo v uplynulém roce vedlo, to nechám na Silvestra, ale rád bych se zastavil u jednoho záměru, který se zatím bohužel vůbec nepodařilo uvést v život. Mrzí mě to o to víc, že je pro dlouhodobý rozvoj obce mimořádně důležitý, a že se na jeho prospěšnosti zastupitelstvo celkem dokáže shodnout. Alespoň mi to tak připadá. Mluvím o strategickém plánu rozvoje obce. Mít plán je důležité, i když třeba na jeho realizaci momentálně nezbývají peníze – to platí jak pro jednotlivce, tak pro obec. Bez dlouhodobého výhledu se většinou jen hasí akutní problémy, za běžného provozu není na úvahy o rozvoji čas. Bez jasně určených strategických priorit se ale snadno může stát, že nám proklouzne mezi prsty slibná příležitost na získání dotační podpory nebo spolupráci s ostatními obcemi. Štěstí přeje připraveným. Práce na strategickém plánu je šancí vyjasnit si mezi sebou své názory na to, co je pro obec do budoucna zásadní, na které oblasti by se měla zaměřit, v čem spočívá její rozvojový potenciál a čím je ohrožena. Tato diskuse se nedá vést jen uvnitř obecního zastupitelstva, jejím nutným předpokladem je projednání s veřejností, která může mít na zásadní otázky zcela jiné odpovědi než zastupitelstvo. Jak by měla obec vypadat za třicet let? Děláme dost pro to, aby mělo zájem se sem přistěhovat více mladých rodin s dětmi? Je dopravní obslužnost ideální? Nedá se podniknout nic pro zvýšení počtu pracovních příležitostí? Samozřejmě, život obce má svou setrvačnost a bude pokračovat, i když si tyto otázky klást nebudeme. Důsledky se projeví až se zpožděním. Podaří-li se vymezit priority obce směrem do blízké i vzdálenější budoucnosti, bude mnohem snazší v druhém kroku sestavit plán možných investic a průběžně sledovat, zda se nechystá dotační titul, ze kterého by bylo

7

možné daný strategický cíl financovat. Tím bude možné v dostatečném předstihu zajistit zpracování dokumentace, bez které by ani nebylo možné podat dotační žádost. V okamžiku vyhlášení dotační výzvy už je většinou pozdě začít diskutovat, zda je ta nebo jiná investice potřebná. Vezměme si jako příklad plánované zateplení základní školy. Před pár lety bylo možné tuto akci pokrýt z 90% z dotace, podle současných podmínek už se dá uvažovat maximálně o 60%. Přestože technický stav budovy ZŠ (například oken) je už nějaký čas na hranici únosnosti, o dotační žádosti se začalo vážně uvažovat až nyní, a to ještě na vnější podnět ze strany projekční společnosti D plus. Obec se přitom může opřít o služby ochotných dobrovolníků, kteří se problematikou dotací a grantů profesionálně zabývají, svou pomoc obci opakovaně zdarma nabízejí a troufám si tvrdit, že by dohromady tvořili nadprůměrně kvalitní tým s velkými možnostmi. Obec ale o nabídku pomoci svých občanů tak nějak nejeví zájem. Měli bychom uvažovat o základu budoucí prosperity našich obcí, přemýšlet dále než do příští zimy, mít větší ambice než jen platit složenky a čekat, kdo přijde s oboustranně výhodným projektem, na který někde sehnal dotaci. To se nám zatím nedaří a já jsem rozhodnutý se osobně snažit, aby se to v příštích měsících změnilo. Tomáš Kaiser

Neuschne zdivočelá země? Letošní léto bylo extrémně suché a teplé. Dnes je to spíše jen hřejivá vzpomínka. Sucho a teplo, které jsme letos zažili, je však bezesporu projevem velkých klimatických změn. Globální klimatický systém ztrácí svou stabilitu a rozpadá se i obvyklá celoroční struktura srážek na našem území. Celkově sice spadne vody na naši zem stejné množství, ovšem často to jsou deště přívalové, mezi nimiž se vyskytují poměrně dlouhá období sucha. Odvrácenou stranou suchého počasí jsou pak po-

Ú terský list

8

vodně, které byly v posledních letech způsobeny především vydatnými srážkami. Voda dopadající na vysušený zemský povrch poměrně rychle z krajiny odtéká a soustřeďuje se do koryt potoků a řek, které její zvýšený objem nezvládnou. Jak už jsme psali v minulém čísle, schopnost krajiny vodu zadržovat, tzv. retence krajiny může být podstatným způsobem, jak se dá povodním předcházet a také, jak ochránit krajinu i lidská sídla před ničivými následky sucha.

vání protierozních úprav jsou zajisté pozemkové úpravy. Tehdy mají vlastníci spolu se zástupci samosprávy a státu možnost probrat situaci v celém dotčeném území a navrhnout plán tzv. společných zařízení, mezi která patří i protierozní úpravy. Iniciátorem takového postupu by zajisté měla být samospráva (tedy obec), jejímž zájmem je udržitelnost kvalitní kulturní krajiny. Má nezastupitelnou roli oproti hospodařícím zemědělcům, pro které je důležitá zejména výtěžnost obdělávané plochy.

Co všechno zvyšuje schopnost krajiny zadržovat vodu? Zpomalovat postup vody krajinou (například po pořádném lijáku) pomáhají nejrůznější tzv. protierozní opatření jako jsou suché poldry, rybníčky, odvodové příkopy. Ale také remízky a drobné pásy zeleně oddělující jednotlivá pole. Velké, nepřerušované lány vzniklé za kolektivizace, které obhospodařuje těžká technika, jsou pro zadržení vody nevhodné, erozi vzdorující málo.

V loňském roce jsme se tématu pozemkových úprav věnovali a můžeme shrnout. Pozemkové úpravy probíhající na Vidžíně a v Úterý řešily především uspořádání pozemků a jejich zcelování, či řádné zanesení do katastrálních map. Bylo třeba uvést do souladu rozpory mezi situací v terénu a pozemkových knihách. Dalším rysem procesu pozemkových úprav však byl také nezájem obce o přípravu a budování společných zařízení a také nadbíhání velkým podnikatelským subjektům a znevýhodňování malých zemědělců. Podivné hlasování o složení pozemkové komise popsané v našem Listu svědčilo o tom, že někteří se „domluvili“ jaksi předem.

Zemědělský odborník, František Havlát* tvrdí, že situace se od 70. či 80.let příliš nezlepšila, spíše naopak, na půdě nejčastěji hospodaří velké podniky, pro které je výhodné obdělávat co největší pozemky. Lány se od 80.let paradoxně ještě zvětšily. Stav půdy i krajiny je prý v některých oblastech alarmující. Důležitým způsobem, jak půdu ochraňovat před nadměrnou erozí, která snižuje nejen její schopnost zadržovat vodu, ale především její úrodnost, může být také volba vhodných plodin. Těch, které mají hluboké kořeny a mohou tak provlhčovat a okysličovat půdu do hloubky. Ani v tomto směru se situace v naší zemi nevyvíjí dobře – vhodná vojtěška byla dříve pěstována jako krmivo pro živočišnou výrobu. Ta je dnes v útlumu a vojtěšku či hrách nahradily v podstatě tři hlavní pěstované plodiny – řepka, kukuřice a obilí, které erozi půdy nezabrání spíše naopak. Význam pozemkových úprav Příležitostí vhodnou pro přípravu a budo-

Pro krajinu bude vždy tím nejzásadnějším ochranným opatřením dobrý a poučený hospodář, nejlépe její vlastník, který má zájem na tom, aby byla úrodná třeba i za padesát let. V takové situaci však rozhodně nejsme. Většinu půdy si dnes pronajímají a obhospodařují velké zemědělské podniky, které mají zájem především o svůj vlastní zisk. Sami vlastníci se často k jejich způsobu hospodaření nevyjadřují a o udržitelnou kvalitu půdy či krajiny se nestarají. O to důležitější je role obce, která by měla veřejný zájem – udržitelnost krajiny, půdy i vody – hájit. Budeme jí držet palce v dalším kole, které nás čeká v Olešovicích. Narozdíl od počasí totiž pozemkové úpravy řídit lze. Ida Kaiserová *

zpracováno pomocí serveru aktuálně.cz

Ú terský list

9

Rivalové v Ú terý Máme tu opět říjen. Od srpna, kdy se u nás v Úterý jel Krušnohorský pohár, uběhlo i přes letní sucha už dost vody. Nicméně fotky z této akce zůstaly dodnes nestažené v mém foťáku a tak, abych je v Úterském listu využila, přidávám i pár svých přetrvávajících pocitů z tohoto podniku.

Nejsem fanoušek automobilových závodů. Vlastně žádných závodů. Jednak z přirozenosti, jednak čím dál víc nemám čas vůbec na nic a myslím, že mnohé hospodyňky budou se mnou v tomto zajedno. Ale když se v srpnu závody konaly, byla jsem zrovna vyjímečně doma a ne v práci, proto jsem se na chvíli utrhla od kuchtění a šla si zahrát na fotoreportérku. A bylo to nad očekávání zábavné. V tomto závodě se krásně snoubí groteskní nostalgie vozů normalizačních značek s opravdovou závodní atmosférou, plnou sportovního ducha, vzrušení a nebezpečí (jak se nakonec bohužel potvrdilo i v nedělním závodě na mokré vozovce). Když jsem pozorovala

napjaté a soustředěné tváře závodníků, řadících se před startem, nemohla jsem si nevzpomenout na skvělý film o závodnících formule 1 Rivalové (režie Ron Howard, 2013). Mám dojem, že podobné vzrůšo čas od času většina z nás úteráků uvítá. Takže z mé strany vesměs samé kladné emoce. Horší byla večerní pařba. Sice skvělý odvaz, jen škoda, že kýžený liják nepřišel o pár hodin dříve, aby se uondaný nepařič mohl v tom pekelném vedru vyspat u otevřeného okna a v tichu. Jediná věc mi však zůstává nejasná a to je finanční stránka akce. A je to také můj dotaz hozený do větru (a našemu zastupitelstvu). Platí pořadatelé takového závodu městu něco jako pronájem za místo a služby? Třeba i proto, že se řada místních podílela na organizaci a zdárném průběhu celého podniku. Je jasné, že taková akce je zábavou nejen pro závodníky, ale i pro většinu úteráků. Ale jako skoro pokaždé, i o těch penězích to bývá – nebo jsem jen nemožný materialista? Všem dobrovolnickým pořadatelům zatím alespoň posílám vřelé díky. Sportu zdar! Kamila Kozáková přednáška Ing. Jaroslava Lukšíka

VODA NAD ZLATO 21. 10. od 16:30 sál Dvory, Bečovská botanická zahrada vstupné dobrovolné

Ú terský list

10

Zkušenost z domu Na Růžku Mám za sebou svojí první zkušenost v infocentru v domě Na Růžku. I přes to, že podmínky byly dost polní a prostor domu ve stavebním procesu, zastavilo se u nás poměrně dost lidí, které dům naopak velmi zaujal. Zajímala je především historie domu a samozřejmě také další plány, které s ním občanské sdružení BART má. V našem sortimentu bylo sice pár věcí, které návštěvníkům chyběly, jako například turistické známky, nebo nějaká mapka či prospekt našeho krásného Úterý. Přesto si u nás pořídili spousty pohledů, mapek a letáčků i něco z místních výrobků. Velmi mne potěšil i zájem místních občanů,

kteří nejen, že navštívili infocentrum, ale navštěvují i kulturní akce, které se zde pořádají. Díky všem těm lidem sdružení vydělalo nějaké peníze a bylo schopné opravit oblouk v průjezdu, který padal. Čekají nás opravy spousty dalších věcí, které jsou pro chod infocentra i celého domu naprostou nutností. Proto doufám, že v příštích letech už budeme lépe připravení a že bude přibývat nejen naší nabídky v infocentru, ale také nabídky kulturních akcí a samozřejmě návštěvníků. Těší mě, že i v dnešní době lidé podporují věci, které prostě mají smysl. Barbora Kynclová

Po stopách zmizelých… pivovarů V jedné písni od božského Káji se zpívá o „uuuúterý třetího záááří co mělo by být v kalendáááři... lalalá“ a tak dále. Tento song jsem si k srdci nevzal a s mírným zpožděním oproti Gottovu dávnému hitu jsem vyrazil ve čtvrtek 29., tedy koncem tohoto měsíce, prozkoumat stopy po zaniklých pivovarech severozápadního Plzeňska. Autobus mě přiváží do městečka Úterý a dnes to bude docela výšlap – přes 14 obcí za šesticí bývalých pivovarů. Startuji v Úterý (296 obyvatel), které je městem jen díky historickým konotacím. V současnosti i s okolními obcemi čítá asi 420 obyvatel, což je zhruba polovina stavu před odsunem německy mluvícího obyvatelstva. První písemná zmínka je z roku 1233, ale město bylo založeno výrazně dříve. Podle původního německého názvu Neumarkt – Nový trh, se zřejmě týdenním právem trhu v úterý, vznikl i současný název města. Várečné právo bylo městečku Neumarkt úředně přiznáno v roce 1570, dle některých neověřených zpráv se vařilo po jednotlivých domech už od počátku 16. století tmavé ječné a světlé pšeničné pivo. Kdy byl samotný měšťanský pivovar postaven, není známo. Archivy nám pouze zachovaly jména Kub

pivovarník a Pabeš sladovník, vztažená k roku 1554. Městská rada také toho roku projevila osvícenské vlohy – nebo to bylo jednoduše nevyhnutelné – a koupila novou pivovarskou pánev. Roku 1604 udělil tepelský opat Andreas Ebersbach úterským výhradní právo dodávky piva do okolních vesnic. Písař do análů zapsal: „Tolikéž o oznámených vesnicích ve všech, mimo krčmy svobodné, kteréž nám k klášteru přináležejí, poněvadž piva k veselým, posvícením, šestinedělkám i k masopustu potřebují, by pod pokutou svrchu oznámenou odnikudž jinud nebrali a nevozili, nežli toliko z města Uterýho.“ A tak se zřejmě stalo. Již kolem poloviny 17. století ale vyhřezl spor vrchnosti s měšťany o vaření piva. Vše vyvrcholilo po selském povstání (1680), kdy klášter v Teplé dočasně odebral právo piva vařiti městu Úterý. Tyto spory se utlumily až v běhu století 18. a utichly na jeho konci. Berní rula (z r. 1654) uvádí mimo jiných cechovních řemesel 5 sládků a Sommerova topografie (1836) pak 4 pivovárce, 1 pivovarníka a 4 sudaře. Budova měšťanského pivovaru stávala na břehu Úterského potoka, nedaleko silnice

Ú terský list

11

z města. Od náměstí byl pivovar umístěn směrem východním. Sklepy byly za potokem a vedla k nim široká dřevěná lávka. Několik velkých požárů a dvě ničivé povodně znamenaly, kromě válečných tažení, pohromy pro místní pivovarníky. foto místa, kde stával Měšťanský pivovar Úterý

Pivovar vystavoval okolo tisícovky hektolitrů piva (míněno na přelomu 19. a 20. století) s nejvyšším výstavem 1 305 hl, v roce 1902 byl parostrojně vybaven a v roce 1912 mu zvonila hrana, byl uzavřen a pivo se přestalo v místě vařit. Za 2 roky vypukla 1. světová válka a varní kotle zrekvírovala armáda na válečné účely. To znamenalo, že pivovar po válce nebyl obnoven, naopak byl roku 1919 zbourán a stavební materiál použit pro stavbu statku v sousední obci Olešovice. Předem jsem si domluvil návštěvu se současnou majitelkou zahrady (a sousedních budov), na jejímž místě pivovar stál. Ta mi dala tip i na pivovarské sklepy a další informace, za níž jí, v článku na její přání anonymně, takto ještě jednou děkuji. Místo jsem si prošel, bohužel nějaký starý snímek provozu mi zatím nebylo dopřáno sehnat. Kromě pivovaru, který se tedy nezachoval, je současná budova č.p. 119 bývalou pivovarskou hospodou, kde do 70. let 20. století fungovalo kino a knihovna. Dům se nazýval do roku 1945 Hotel Melampus. Nedaleko pak, u silnice stojící č.p. 114 byl také hospodou. Do dnešních dob se zachovalo alespoň domovní znamení – malovaný džbánek.

Úterý, v závoji ranních mlh, po obhlídce sklepa, nechávám za svými zády a opouštím toto kouzelné, trochu zasmušilé a zádumčivé městečko v údolí, s hrázděnými domy v centru města, které historicky a kulturně přináleží spíše k Chebsku. A mířím přes již zmíněné Olešovice k údolí Dolského potoka s Peckovým mlýnem, dnes penzionem. Zdravím se s cestářem, který neroztlouká kamení jako ten pradávný cestář na silnici do Prášil, ale pokouší se zalepit asfaltem výtluky a zároveň tvoří nové, a pomalu vyhlížím, kdy se objeví věžička kostela sv. Vavřince. A vida, netrvá dlouho a stojím v obci Krsy (116 obyvatel), o nichž je první písemná zmínka vedena s rokem 1183, kdy připadly manětínským johanitům. Jestliže předešlé Úterý ve znaku uchovává parohy a tím odkaz na rod Hroznatovců, zde nalezneme třeba bílou labuť a tudíž rod ze Švamberka, kterému svého času ves patřila. Na peří má maltézský kříž červené barvy, odkaz na již zmíněné johanity.

Na návsi býval dříve menší rybník, jak prozrazují mapy stabilního katastru a před ním nespalná, zděná budova, bývalé č.p. 2. Jak mi sdělil starosta obce pan Orosz, při opravě návsi vykopali od bývalé vodárny vodovodní potrubí, které zdánlivě nikam nevedlo. Pak jsme dalším hovorem vydedukovali, že to bylo právě do bývalého pivovaru, který mladší generace zná už jen jako prádelnu, což byl účel budovy po zániku pivovaru a před zbouráním někdy v 60. letech 20. století.

Ú terský list

12

Pivovaru v Krsech nebylo dopřáno dlouhého trvání – založen byl někdy okolo roku 1700 a s várkami se přestalo kolem roku 1750. Kromě umístění a těchto dvou časových údajů je jeho další působení, výstav nebo nějaké osobnosti či snad dokonce rozverné historky s ním spojené v mlhách zapomnění. Popovídám si s panem starostou, který vyběhl ven po upozornění jednoho místního dobrého

občana. Ten na záludný dotaz, co si fotím a mé ležérní odpovědi, že místo bývalého pivovaru, šel toto promptně ohlásit na obecní úřad. Posnídám na lavičce, prohlédnu si náves s kostelíkem, u infotabulí se informuji – a je třeba jíti dál, cesta je ještě dlouhá a dny už se pomalu krátí. autor Luděk Gasseldorfer, převzato z webu www.pivovary.info, zkráceno

Bylinkářka radí

zóny na chodidlech mohou působit na celé tělo. A to dokáže málokteré léčivo a asi ne bez vedlejších účinků. Příprava cibulových ponožek není vůbec složitá a nezabere mnoho času:

Dobrý den milí čtenáři, tento recept mi poslala naše babi a já jí za něj děkuji. Cibulové ponožky Je věčná škoda, že dnes nám zdravotní minimum diktují často jen farmaceutické firmy, které na nás svými reklamními kampaněmi denně útočí a my při každém zakašlání raději poslušně odcupkáme do nejbližší lékárny, abychom utratili nemalou částku za něco o čem víme jen tolik, že ten chlap z reklamy už po pár kapkách nekašle... Přitom naše babičky znaly léky, které nic nestály. Dávala jim je totiž sama příroda. Cibulové ponožky mezi takové lidové léky patří. Proč ponožky? Po tisíciletí víme, že lidské chodidlo obsahuje reflexní body, spojené s vnitřními orgány našeho těla. Na stimulaci těchto bodů se nejčastěji využívají různé masáže, ale v našem případě bude na tyto body působit cibule. A to na všechny najednou. Ponožkový trik dokáže zatočit s neduhy, jakými jsou chřipka a nachlazení. Cibulové ponožky mají totiž silný čistící efekt. Uvolňují hlen a zmírní bolesti. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že přes reflexní

Rozkrájíme nadrobno jednu nebo dvě větší cibule. Rozložíme je na lněný nebo bavlněný šátek nebo na dva bavlněné kapesníky. Rozmačkáme ji a ohřejeme na obrácené poklici hrnce, ve kterém se vaří voda. Pozor! Cibuli nikdy neohříváme v mikrovlnné troubě, protože se už po pár vteřinách zničí významné vitamíny a léčivé složky. Kromě toho potřebujeme, aby zahříváním cibule nevyschla, proto je ideální zmíněný hrnec a poklička dnem vzhůru. Látku s takto připravenou cibulí si dejte na chodidla tak, aby se cibule dotýkala chodidel po celé ploše. Můžeme ji dát i mezi prsty. Natáhněte si tlusté ponožky přes nohy a udržujte nohy v teple. Ponožky byste měli mít po celou noc. Ráno si nohy umyjte v teplé vodě a důkladně vysušte ručníkem. Tehdy už by měl být znát účinek ponožek. Nevěříte? Tak to vyzkoušejte. Cibulové ponožky opravdu fungují a jejich účinek je mnohdy lepší, než neustále přežírání antibiotiky. Stáňa

příspěvky do příštího čísla posílejte nejpozději do 20. 11. 2015 Úterský list – dvouměsíčník občanů městečka Úterý. Registrační č. ministerstva kultury: MK ČR E 22123. Vychází 6x do roka. Úterský list vychází za podpory Nadace VIA z programu Města z jiného těsta – Rychlé granty. Redakce: Ida Kaiserová (šéfredaktor), Stáňa Tučková, Kateřina Vlažná, Kamila Kozáková, Jan Florian, Cyril Kozák. Vydává Ida Kaiserová, Úterý 6, místo vydávání Úterý, ČR. Úterský list získáte zdarma v prodejně potravin Úterý a v hostinci „U kašny“. Email: [email protected].