2015/4
srpen / září
Ú TERSKÝ LIST d v o u m ě s íčn ík o b ča n ů m ě s t e čk a Ú t e r ý
...
od roku 2012
Milíčtenáři, dostává se vám do rukou nové, letní číslo. Z obsahu bychom vás chtěli upozornit na dva články, týkající se domu Na růžku. Je už nepochybné, že kolem krásné, ale zatím tak zoufale zpustlé stavby vzniká něco významného. Zatímco Karel Waska ve svém článku popisuje starší historii domu, Linda Leffová už zdá se ve svých příspěvcích načrtává podklady pro možné historiky budoucnosti. Dále pak bychom vám doporučili rozhovor s panem Frančíkem. Je poněkud delší, ale stojí za přečtení. Kdo ho osobně znáte, víte, že je jakousi chodící encyklopedií moderní vojenské historie ČR. Jsme rádi, že jsme ho takto „ulovili” a doufáme, že to nebylo naposled. Jako redakce jsme byli párkrát osloveni s požadavkem, zda bychom mohli zájemcům dodávat Úterský list buď osobně, nebo přímo do poštovní schránky. Někteří naši čtenáři se totiž málokdy dostanou na naše výdejní místa včas a tak jim občas některé číslo uteče. Proto jsme se po úvaze případným zájemcům rozhodli nabídnout tento model: staňte se sponzory Úterského listu! Za pouhých 100 kč ročně pak od nás dostanete do poštovní schránky či do ruky každé nové číslo, za čerstva, hned jak vyjde. Prosíme vás proto, máte-li o takovýto způsob distribuce zájem, ozvěte se nám. Buď po emailu, telefonicky na čísle 774334491 (Kamila Kozáková), nebo
oslovte osobně některého člena redakce. Sejde-li se nám těchto podnětů více, doladíme detaily a službu spustíme. A připomínáme vám, že na webové stránce list.utery.eu vedeme on-line archiv starších čísel. Archiv průběžně doplňujeme, ovšem nová čísla do něj zařazujeme s několika měsíčním zpožděním. Přeci jen chceme zachovat jistou exklusivitu tištěného Úterského listu. Na závěr už vám jen popřejeme pohodový zbytek léta, ať načerpáte co nejvíce sil na dobu, kdy Stěnská osiří, pivo se už pod javory u kašny pít nebude a obchodníkům s uhlím se zase začnou hýbat kšefty. C. Kozák
jarmareční kavárna v domě Na růžku
Jubilea Gratulujeme našim spoluobčanům, kteří se v těchto dnech dožívají významných životních jubileí. Jaroslav Říha (17.8.) Jozef Tomaško (18.8.) Oldřiška Wasková (21.8.) Marie Konstantinovičová (4.9.)
Marie Pulerová (9.9.) Jiřina Koutná (19.9.) Alena Papežová (22.9.) Eliška Danielová (24.9.)
Josef Böhm (26.9.) Jiří Koutný (29.9.)
Ú terský list
2
Country festival Dne 27.6. se za Úterskou radnicí konal první ročník Country festivalu. A já mám dojem že Úterý má zaděláno na novou tradici. Osobně mě velmi překvapila sedmnáctiletá písničkářka Tereza Balonová, kterou s sebou přivezla jako objev kapela Auvajs a pro mne to rozhodně objev byl. Úterskému Country festi-
valu přeji do dalších let mnoho návštěvníků, i když si myslím, že by měli být příště blíž účinkujícím aby bylo lépe slyšet a obecně lepší zvuk i když z mého laického pohledu zvukař za to asi moc nemohl, spíš by asi bylo lepší napříště zvukařský pult umístit na jiné místo. Stáňa
Tipy na kulturníakce v okolí otevřeno infocentrum v domě Na růžku v Ú terý 6. – 9. 8. Bečov – ekologický a hudební festival Zázračná planeta Země / botanická zahrada 8. – 9. 8. Bezdružické parní léto / více na www.bezdruzickalokalka.cz 9. 8. Krsy – Tradiční Vavřinecká pouť 10. 8. Ovesné Kladruby – pouť ke sv. Vavřinci, od 13:00 11. – 13. 9. Úterý – Dny evropského dědictví / setkání a beseda s architekty, posezení v domě Na Růžku 12. 8. Rabštejn – kurz kusamono v Info-Café / výroba japonských květinových bonsaí (minizahrádek) v keramických miskách 13. – 23. 8. Mariánské Lázně – Chopinův festival 2015 / I. Klánský, M. Kasík, M. Kozák, Kristina Ayvazyan, Zemlinsky quartett, Michal Kreslík, Marco Schiavo, Sergio Marchegiani, Štěpán Kos, Dang Thai Son a další 15. 8. Manětínský zámek – Židovské housle / 20:00 / A. Shonert, housle a N. Shonert, klavír / aranže národních melodií, vlastní skladby A. Shonerta, skladby židovských skladatelů
15. – 16. 8. Úterý – Krušnohorský pohár – mezinárodní automobilové závody do vrchu 15.8. Konstantinovy Lázně – Joe Karafiát, koncert / náměstí U Fontány 17. – 23. 8. Nečtiny – 9 týdnů baroka /Autobus 2015, Studio dell'arte, Kühnův dětský sbor, Ritornello, Oldřich Janota + Ora pro nobis 19. 9. Rabštejn – 9 týdnů baroka / prohlídka kostela, lorety, koncerty /od 10:00 19. 9 Manětínský zámek – K. Fialová, housle a B. Plachá, klkavír / 20:00 / program: H. Eccles, G. Fauré, M. Tournier, A. Pärt, M. Marais, M. Bruch, S. Bodorová, E Granados 21. – 23. 8. Teplá – oslavy k 630. výročí města 22. 8. Planá – Farmářské trhy na prostranství u Hornického muzea / 9:00 – 12:00 22. 8. Planá – Multižánrový festival Výletnění / bohatý program pro celou rodinu / 13:00 – 23.00 22. 8. Konstantinovy Lázně – Vladimír Václavek, koncert / náměstí U Fontány 30.8. Rabštejn – šprtcový turnaj na dvorečku Četnické stanice / Info-Café od 10:00
Ú terský list
Fotoreportáž z Krajiny otevřené Na akci festivalu 9 týdnů baroka na Vidžíně jsem dorazil až po rachotě, tedy dost pozdě. Na Svobodovic louce s pětihvězdičkovým výhledem do kraje mě uvítala vlídně ospalá, až surreálná atmosféra. Z dýdžejova setu jsem stihnul už jen úplný závěr, pak se do hry pustilo pánské duo tuba plus harmonika a zpěv. Krásný souzvuk nástrojů a jímavá hra. Moc pěkné, ale jakoby trochu duchem nepřítomné. Inu, publikum nebylo zrovna žhavé. Vystoupení dvou křehkých tanečnic oscilovalo mezi explozí čisté přírodní romantiky a ne-
chtěnou parodií při preludiu z Chovanštiny. Nakonec jsem sebral odvahu a nastoupil do magického autobusu. Když jsme se po zběsilé jízdě Západními Čechami zřítili do řeky, za okny se na nás křenil žralok a rachitický kašpárek všem prorokoval rychlou smrt, trochu jsem se vyděsil. Vše dopadlo dobře, ale cestu bych doporučil spíše otrlejším pasažérům – třeba předškolní mládeži v doprovodu babiček. Skvělých koláčků byla hojnost. Já měl pórkový a ať už jej pekl kdokoliv, póru rozuměl. C. Kozák
Ú terský list
4
Rozhovor s panem Frančíkem Letošní rok je věnován oslavám sedmdesátiletého výročí ukončení druhé světové války. Ráda bych se Vás jako známého amatérského zájemce o vojenskou historii zeptala, zda byste nám mohl říci něco o tom, jak vypadal konec války na útersku? Vzhledem k tomu, že je o mě známo, že jsem rodilý Nečtiňák, tak to znám spíš tam. V každém případě měl konec války na útersku podobný charakter jako na většině území okresu Plzeň sever. To znamená, že od západu přišla vojska různých částí americké armády, konkrétně na útersku to byla jakási osmá kumpanie a teď to neříkám přesně, protože to mám jenom z hlavy, které se přezdívalo „rádio patrols“, a ti postoupili až do Manětína a šli i přes Úterý. Zastavili se až v Manětíně a konečně tam odsud vysílali hlídky dál, směrem k východu až na území dotyku s postupující Rudou armádou. Kde se tak přesně stalo nevím, ale myslím, že stačili ještě dojít do neosvobozených míst tehdejšího okresu Kralovice a pak se postupně stahovali zpátky tak, že jimi osvobozené území předávali do správy armády SSSR, až se dostali na poslední domluvenou linii. V té době to byla hlavní asfaltová cesta z Plzně do Karlových Varů. To byla tzv. krajská (dobově říšská) silnice. A tam na té silnici v podstatě byla domluvená demarkační čára mezi sovětskou a americkou zónou. Takže Úterý bylo bezpečně v americké zóně, nejenom tím, že v květnu zde vojska prošla, a postupovala kousek dál, ale potom tady v těch místech nějakým způsobem byli i utábořený. Například poblíž hájovny u p. Bubeníčka měli cvičnou střelnici. Přesné dispozice já nevím, ale jsou lidé, kteří tuhle záležitost více zkoumali, jako je třeba historik Jindřich Marek anebo amatérský historik popisující různé události válečné protivzdušné obrany jako je Karel Foud nebo Jan Vladař. Já jsem se skutečně tímto nezabýval, ale když se berou ostatní otázky před koncem války, co bylo do té doby, než ti Američané doopravdy přišli,
tak to moc hezký obrázek není. Je známo, že v okolí Štipoklas bylo oběšeno mnoho německých údajných dezertérů, kteří se nějakým způsobem samostatně snažili dobrat do americké zóny, ale spíš jde o to, že se snažili dostat domů. A tam právě v těch lesích v oblasti dvora Umíře, byly německé jednotky, které tohle nesnesly a sbíraly provinilce, a ti kteří byli chyceni tam z větší části přišli o život. A ten počet byl poměrně vysoký, doložený od německé pamětnice, která ještě žije v Bavorsku a bylo jich prý víc než 30, přímo v blízkosti vlastní obce Štipoklasy. To tady doložené není, ale kdopak ví. Konec války tu v tomto ohledu hezký nebyl. A máte povědomí o nějakých bojích? Ne, s oblastí Tepelska bych nic ve smyslu frontálního boje, nebo dobývání polním způsobem opevněných míst nespojoval. Ale je fakt, že poslední akce schopná armáda, která III Říši zbyla, byla Schörnerova armáda, která tady byla na našem území a vlastně tady byla dominující a jediná a poslední, která Hitlerovi zbyla akce schopná. Ta začínala provádět opevňovací práce polním způsobem po všech periferiích velení Schörnerova štábu. To znamená i tady na Tachovsku, Chebsku, nebo Mariánskolázeňsku, tedy i proti postupujícím Američanům. No, a navíc tady v oblasti Mariánských Lázní u tamního letiště byla dislokovaná letecká stíhací jednotka vlasovců. Ale její činnost v závěru války mně není známa. Takže, jestli tomu dobře rozumím, tak se ta Schörnerova armáda začala připravovat na to, že budou bránit pozice i před postupujícími Američany? Ano, v té době, Hitler již nevelel, tím byl admirál Dönitz, a bylo to těsně před uznáním bezpodmínečné kapitulace, tak v těch několika dnech bylo na každém velícím v té konkrétní vyšší jednotce, tedy pokud byla ještě schopná si velet, tak bylo na nich, jak se rozhodnou.
Ú terský list
U Berlína to osvobodili Sověti, po dohodě se spojenci jak dnes již víme, ty armády německé tam byly rozbity, a ani neměly pomalu šanci cokoliv pro svojí záchranu udělat. Ale tady v tom českém prostoru byl obrázek poněkud jiný. Protože hlavní postup sovětské armády byl vlastně ve směru na Berlín přes to rovinné Polsko a naše hraniční hory jim vlastně skýtali dost obtížnou překážku, protože Schörner se v nich dokázal bránit. Viz například boje o výšiny západně a východně od Ostravy. No a tady když potom v těch květnových závěrečných dnech, když se zvažovalo, co bude dál, tak ten Schörner sám té sovětské armádě nic špatného v závěru války neprovedl, jen se v těch posledních dnech bránil a odmítal se vzdát. A Němci věděli, že je lepší nechat se vzdát do zajetí Američanům, než pokračovat v bojích, a tedy se nechat zajmout do sovětského zajetí. Z toho potom plynula veškerá ta válečná politika v květnu 1945, na to doplatilo i známé pražské povstání. Největší tíže těch bojů, to byl ten východ a jih u Prahy a Praha samotná. A Plzeň, ta se vlastně osvobodila sama, ale udržet ten osvobozený stav by dlouhodobě nedokázala, takže poslední tečkou a pojistkou osvobození v Plzni byl vlastně vstup americké armády do Plzně a tím i do všech těch míst okolo, severně a jižně a hlavně východně. Když americká armáda dobyla část našeho území, nastavila tu správu? Ano, každá armáda tohle dělala, dělala to sovětská, dělala to i americká armáda. Nařízení ve směru k civilistům, ta byla zveřejněná vylepením vyhlášek v češtině a angličtině. Byla veřejně vyhlášena, a tam bylo deklarováno, jak se hodlá americká armáda chovat, kde byla stanovena i třeba policejní hodina, nebo jak se má naložit s těmi, kteří sem byli násilně přivedeni na nucené práce, což byla řada míst, jako jsou velké hospodářské dvory, malé rodinné statky a podobně. Hlavní velení americké armády v západních Čechách, bylo místo mezi Plzní a Stříbrem, takový statek jménem Chotěšovičky.
5
Tam bylo sídlo štábu americké armády, tedy jen té části, která osvobodila prostor mezi Chebem a Plzní, řekněme po karlovarskou silnici. No a kde to měli Sověti, to nevím, po tom jsem se nepídil. Faktem je, že americká armáda se v tom obsazeném území, jak bych to řekl, chovala se demokratickým způsobem a to k nelibosti Čechů i Němců. Přičemž, bylo možné z pohledu Čechů v té armádě rozlišovat takové dva hlavní přístupy k obyvatelstvu. V té americké armádě, ty bojové jednotky byly velmi korektní, a až teprve ty, co tvořily zabezpečení té americké armády, takové ty týlové části anebo ty vystřídané bojové části za ty zajišťovací, tak ty se chovaly spíš obchodním způsobem. Ono se tomu ani nelze divit, musíme si představit, že bylo po bojích a hlavní masa německých zajatých vojáků už byla kasernovaná v různých táborech. Nejbližší zajatecký tábor zde byl v Konstantinových Lázních. Zde byli zajatci vytěžováni zpravodajsky, byli děleni na různé skupiny, například hledané osoby, raněné, a ty osoby, které se mají postupně demobilizovat, například mladiství nebo starci z Wolksturmu. To zde byli i zahraniční zajatci, že? Ano a potom i zajatci zajatí Německem. Doloženi jsou Poláci, Francouzi, Belgičané a Italové. Ale největší starost byla o osvobozené v koncentračních táborech nebo i ty osoby, které přežily známé pochody smrti, které byly nalezeny v tak zuboženém stavu, když jejich zbytky nestačily dojít do místa cíle. Zde nejvíce do koncentračního tábora Flosenburk, tj. cca 6 km od hranic a asi 12 km od Tachova. A tady je třeba zdůraznit, že americká armáda v celé té situaci „čerstvého míru“ velmi pomohla poskytnutím zdravotní péče a dopravních výkonů. Protože díky válečné činnosti tady bylo vlastně všechno rozbité. Nebylo dost vagonů a především lokomotiv. To bylo hodně rozbito a navíc centrální nádraží v Plzni bylo v troskách a bylo až do května 1945 neprůjezdné. Takže americká armáda vlastně sanovala tyto potřeby toho potřebného objemu dopravního výkonu při
Ú terský list
tomto vysokém počtu migrujících osob, zavlečených i navrátilců zpátky domů, nebo naopak, z našeho území jaksi ven. Ale i tomuto fenoménu se více věnují jiní badatelé, například profesor a básník PhDr. Jiří Nenutil ze Stříbra. A dokdy tady Američani byli? Přesně z hlavy Vám to neřeknu, ale v každém případě nás v roce 1945 opustili obě armády. A bylo to v listopadu. Takže po tuto dobu tady fungovaly obě armády a mezi sebou udržovali statut demarkační čáry. Takže občan, který byl civilista a chtěl prostě z americké zóny do sovětské a obráceně musel mít propustku. Když jel na kole, musel mít potvrzení, že kolo je jeho. A teď by mě zajímala následující věc. Jestli máte povědomí o tom, že když přišla americká armáda sem, kde bylo civilní obyvatelstvo německé národnosti, tak jaký byl vztah toho civilního obyvatelstva k té americké armádě. Němci byli přece příslušníci poraženého národa... Já nemůžu mluvit za Úterý, protože já jsem se narodil po válce a své předky jsem tady neměl, takže mně to neměl kdo vypravovat. Ale protože jsem Nečtiňák, tak tam nějací převážně němečtí sociální demokrati odsunutí nebyli, tak od nich, nebo spíš od jejich dětí, mých spolužáků, vím, že v podstatě byli vyhledávání pouze zločinci. Když československá státní správa, která se začínala etablovat v těch osvobozených územích a postupně začínala nabírat formou národních výborů vládu nad civilní složkou našeho vlastního státu, tak musela spolupracovat a tím pádem požádat, mnohdy jen formálně, o spolupráci jak sovětskou tak americkou stranu o vydání těch konkrétních lidí. Pokud byli hledaní dopadeni, byli souzeni nakonec lidovým soudem. Ty byly po válce ustaveny v místech, kde byla za první republiky sídla okresů, takže tady to pravděpodobně byla Teplá. Ale v případě Nečtin to byly Kralovice. Tyto soudy
6
fungovaly dočasně, časově to přesně nevím. Jinak se Američané nechovali k civilnímu obyvatelstvu německé národnosti nijak zvlášť surově. Jiná otázka byla v těch zónách, které byly zabrány sovětskou armádou, což v podstatě do toho spadaly i Nečtiny a tedy tamní národnostní rozhraní, které tam zafungovalo ještě za první republiky. To znamená tedy prostor mezi tím, čemu se dneska říká Sudety a tím, čemu se říká vnitrozemí. Manětín byl v každém případě český a sousední Nečtiny byly poněmčené. No a tam bohužel pro Němce bylo to, že za období první republiky tam bylo okresní sídlo Sudetendeutsche Partai (Sudetoněmecká strana) za celý bývalý okres Kralovice. To znamená, že tam fungovala řekněme struktura stranická, která byla vlastně už z období první republiky známa jako velmi aktivní, takže tam se z toho rekrutovalo víc hledaných. Pokud ovšem nezahynuli někde za války. No, což tady Úterý asi v takové míře nepotkalo, protože okresní sídlo SdP bylo v Teplé. Možná tady někdo takový být mohl, ale nemám k tomu žádné podklady. Ale pro představu, padlých vojáků, kteří narukovali do německé armády, se uvádí pro blízký Bezvěrov 28 a 14 pohřešovaných, a to bylo místo počtem obyvatel přibližně poloviční ve srovnání s Úterým. Ale pro zdejší prostor takové údaje nemám, protože nebyl tehdy součástí okresu Kralovice. Až po roce 1960 se stalo Úterý součástí okresu Plzeň-sever, který zahrnoval i území bývalého okresu Kralovice. Ale tenhle druh historie já jsem nestudoval. Já studoval historii, která se týká československé vojenské historie z hlediska armády první republiky a hlavně s důrazem na třicátá léta, hlavně ta druhá polovina třicátých let. Tady ten Úterský potok jsem poznal až při trempování, o něm se říkalo, že tady bylo postaveno lehké opevnění. A tak jsem se dotkl i tohoto prostoru z hlediska publikace, kterou jsme se svými kolegy připravovali před 8 lety. A to, o čem spolu nyní mluvíme, to jsou vlastně informace navíc, takové, které byly i přebytečné pro tehdy vznikající knihu, ale
Ú terský list
přitom zajímavé pro místa, kde jsem měl příbuzné nebo také trempoval v dobách svého mládí. Můžete nám říci něco podrobnějšího o té jmenované publikaci? Ano. Knížka se jmenuje Plzeňská čára, je to práce kolektivní, obsahuje 400 stran včetně příloh, je už vyprodaná, a bohužel není ani ve zdejší obecní knihovně. Já jsem v dobách, kdy jsme to vydali v roce 2006, dodal 5 výtisků na zdejší obecní úřad, ale teď už o žádném volném výtisku nevím. Mimo to si knihu ode mne koupilo i několik Úteráků. Tahle publikace se dotýká i Úterského potoka, a to i v části bez vybudovaného betonového opevnění, včetně obce Úterý až po Mirotický vrch u Toužimi. Je to záležitost, která je popisovaná v kapitole týkající se tzv. „Toužimské příčky“, někdy taky zvané „spojky“, která začíná u Hlaváčkova mlýna na Úterském potoce, což je prostor dole pod Okrouhlým Hradištěm, a která tam od toho místa s posledním vybudovaným betonovým opevněním v údolí potoka, potom pokračuje celým zbytkem Úterského potoka až k čtyř směrné silniční křižovatce u Branišova, pak směrem k Toužimi, Mirotický vrch, poblíž hradu Andělské Hory přetne státní silnici K. Vary – Praha, Lázně Kyselka, překračuje řeku Ohři a u obce Boč u silnice z Klášterce do Ostrova tedy končí napojením na linii už vybudovaného betonového lehkého opevnění. Ale my jsme popisovali jen tu část, která se týká Úterského potoka a končí z hlediska tehdejšího velení na dělítku – Mirotickém vrchu, což je vlastně v sousedství současného civilního sportovního letiště. A tahle publikace je vůbec jediná, která celkově pojednává o západočeském opevnění, budovaném už od roku 1936, včetně způsobů zatarasování a ničení, které má vojenský název Plzeňská čára, proto i ten název knihy Plzeňská čára. Současně pojednává o připojení na Blšanku,
7
to jsou ty pevnůstky, které jsou postavené kolem Štipoklas a konečně vlastní postavení na Blšance a Střele, to znamená Nečtinsko, kolem Manětína, a údolí řeky Střely. No takže my jsme s tou knížkou zabrali zhruba 87 km linie, která tvoří oblouk kolem Plzně ve vzdálenosti asi kolem 30-40 km. No a v případě obce Úterý se tady právě ta výstavba toho lehkého opevnění jen připravovala, a byla po 2 odkladech naplánovaná v nějakém stádiu až na rok 1939, a pro známé události r. 1938 už k tomu nedošlo. Proto vojáci, kteří považovali toto místo ve svých obranných plánech za 1. Hlavní obranné postavení, tak místo betonových bunkrů, když je tady neměli, museli kopat zákopy a ty se zde stále nachází. Pojednává o tom už i několik nových studentských absolventských prací z katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni. Jejími autory jsou Jaroslav Karas, Michal Rak a další, oni dělají archeologii novověku a moderního industriálního období. A právě jmenovaní zde prováděli s katedrou v jejím druhém a třetím ročníku archeologický výzkum zákopů na zdejších ostrožnách oboustranně obce Úterý. A spolu s nimi jako posila v rámci výměnné univerzitní prázdninové aktivity i 6 studentů z Anglické univerzity v Oxfordu. V největším výzkumném náporu se jednalo až o 26 studentů včetně profesorů. Nedávno o tomto fenoménu byl také pořad v televizi Historie.cs, bylo tam zmiňováno i Úterý. Docela by mě zajímalo, kolik Úteráků se na to dívalo. A kde ty zákopy přesně jsou? Vždycky jsou levobřežní a buď je to na břehu potoka či úpatí svahu, nebo nahoře nad svahem. Děkujeme za rozhovor. Ptala se Ida Kaiserová
Ú terský list
8
Hroznatova akademie v Tepelském Klášteře
Co v tuto chvíli vzdělávací centrum nabízí a jakým může být přínosem i pro obyvatele městečka Úterý?
Na počátku července byl v Tepelském Klášteře zahájen provoz takzvané Hroznatovy akademie, vzdělávacího centra umístěného v nově opravených prostorách kláštera. Na podrobnosti, týkající se tohoto významného projektu, jsme se vyptali paní ing. Ivany Benčové, která zde zastává funkci vedoucí provozu.
V nově rekonstruovaných prostorách vzniklo kulturně-vzdělávací středisko „Hroznatova akademie“, které se široké veřejnosti otevřelo 1. 7. 2015. Postupně budou k dispozici výukové programy přístupné jak dětem, tak i dospělým, které jim poutavou formou přiblíží nejen historii premonstrátů a historickou úlohu kláštera, jako duchovního, hospodářského a kulturního centra regionu, ale i jeho současný smysl.
Jak, kdy a proč vznikla myšlenka založit v Klášteře vzdělávací centrum? Myšlenka založení vzdělávacího centra byla uchopena v souvislosti s dotačními výzvami IOP (Integrovaný operační program) Evropské unie – fondu pro regionální rozvoj, který byl vypsán pod MMRČR. Každá dotace je vypisována účelově s určitou udržitelností a i obsahovou náplní. Je pak na příjemci dotace, jakým směrem ji zaměří. Při podání žádosti bylo vycházeno z toho, že klášter bude znovu plně zastávat své duchovní poslání a posilovat vztah široké veřejnosti ke kulturnímu dědictví. Tím bylo třeba podstoupit cestu nákladné a pozvolné rekonstrukce. Tepelská kanonie má nyní 14 členů a spravuje farnosti na mnoha místech regionu. V klášteře se od začátku kromě pravidelných bohoslužeb konaly koncerty a výstavy, téměř po celý rok nabízel prohlídky svých přístupných částí. Jak dlouho trvaly práce na obnově, kolik obnova stála a kdo ji financoval? Velkým posunem v mnohaletém procesu opravy byl projekt „Vzorová obnova NKP Klášter premonstrátů Teplá“ financovaný z Integrovaného operačního programu Evropské unie zahájený 1. 4. 2009. V následujícím roce začal archeologický průzkum, který trval 5 let a je nejrozsáhlejším výzkumem tohoto typu u nás. Vlastní stavební realizace oprav začala v roce 2012 a končila koncem června. Dotace ve výši 425 000 000 Kč byla využita na celkovou revitalizaci barokního jádra kláštera. Architektonicky cenné památce se tak vrátila dávná krása.
V areálu kláštera vznikne naučná stezka nejen pro rodiny s dětmi. V prostorách starého vodního mlýna budou praktické ukázky toho, jak se v minulosti využívala vodní energie pro usnadnění každodenní práce. V revitalizovaných pro-storách je připraveno několik výukových okruhů. V doprovodu průvodce animátora se návštěvníci projdou opravenými klášterními sály či jeho podzemím a získají vědomosti o stavebním vývoji klášterních budov, nebo o životě klášterní komunity v minulosti i dnes. Vzniká volně přístupná expozice prezentující zcela nové poznatky o minulosti kláštera získané díky mnohaleté práci archeologů. Nově rekonstruované prostory budou dále využívány především jako zázemí pro kulturní a vzdělávací aktivity převážně nekomerčního charakteru pro širokou veřejnost. Od září budou pořádány řemeslné a výtvarné dílny, divadelní a hudební akce, přírodovědné workshopy a další volnočasové aktivity. Za jakých okolností je možné nově opravené prostory navštívit? Mimo měsíce ledna, je otevřeno každý den. Od pondělí do soboty je otevřeno od 10:00 do 16:00 hodin, v neděli pak od 11:00. Myslíte si, že bude v dohlednu existovat autobusová linka, spojující Úterý a Teplou? Myslíte, že se pro to dá něco dělat? S ohledem na své bývalé působení ve státní správě bych tuto otázku kladla na představitele samospráv okolních obcí, protože oni
Ú terský list
jsou kvalifikovanými „aktéry“ pro posílení obslužnosti a propojení regionů. Jak se Vám práce v novém prostředí líbí a co myslíte, že ocení návštěvníci a uživatelé? Nově rekonstruované prostory mají opravdu obrovský potenciál. I když mám bohaté zkušenosti ze svého pracovního života, dá se říci s trochou nadsázky, že mne potkalo v životě ještě jedno poslání – být nápomocná otevřít klášter lidem. Upřímně přeji všem, kteří k nám zavítají, aby třeba jen prohlídkou nových prostor prošli tím úžasem, který mám já to štěstí vnímat každý den a to je ta nesmírná energie, která se v prostorách přímo odráží. Tím mám na mysli, jak
9
historickou hodnotu, která zde byla obnovena, tak vloženou energii spousty odborníků, kteří zde předvedli své profesní umění a dovednosti. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů a radosti ve Vaší práci. Kamila Kozáková
... a pár fotek ze slavnostního otevřní Hroznatovy akademie
slavnostní bohoslužba
přestřižení pásky
návštěvníků i reportérů byla hojnost
kardinál Duka, manželé Benčovi, Anna Matoušková, opat Lobkowicz a biskup Radkovský
slavnostní bohoslužba
Ú terský list
Nárožnídům čp. 69 na náměstív Ú terý
snímek ze sbírek Národniho památkového ústavu
Severozápadní stranu úterského náměstí vymezuje rohový dům, který nese od roku 1864 číslo popisné 69 (původně při zavedení domovního číslování roku 1771 obdržel č. 62). Od poloviny 17. století až do roku 1945 nazývali místní Němci dům „U mydláře“ (Beim Saifensieder) podle řemesla, které se v domě dlouhá léta provozovalo. Čeští novoosídlenci později zvali objekt „Turbovna“ nebo „Na Růžku“. Tento dům se nalézá v domovním bloku, jehož parcela má tvar nepravidelného obdélníku a tvoří ji dnešní domy čp. 66–71. Exponovaná poloha bloku v centru městečka u jeho náměstí dovoluje soudit, že šlo původně o velkou parcelu patřící jedinému majiteli, jakým by ve středověku mohl být například městský rychtář jako zástupce vrchnosti. V době, ze kdy máme první písemné zmínky o něm, ovšem už byl krajní dům čp. 66 oddělen a měl jiného majitele (a zřejmě podobné to bylo s druhým krajním domem čp. 71). Sevřenosti domovního bloku si povšimli Úterští již v 18. století a soudili již tenkrát, že měl jediného majitele – což je velmi pravděpodobné, a že se zde nalézala úterská mincovna – což ovšem pravdou není.. Tato pověst vznikla nepochybně na základě starých zpráv a představ o dolování zlata v úterském okolí.
10
V písemných pramenech je dům zmiňován poprvé roku 1613, jeho vlastníkem byl tehdy Šimon Turner, v letech 1611–1619 hejtman tepelského klášterního panství, takže fakticky zástupce vrchnosti a tehdy bezesporu nejvlivnější úterský měšťan. Nevíme, odkud se do Úterý přistěhoval, poprvé je tu zmiňován roku 1586 již jako radní. Bylo to v časech probíhající germanizace a sám Turner byl bezpochyby Němcem, ač snad ještě ovládal i češtinu. Po jeho smrti roku 1625 se majetku ujal jediný syn Kašpar. Ten měl dokonce vysokoškolské vzdělání s titulem magistr a dlouhá léta působil ve funkci klášterního hejtmana, stejně jako jeho otec. Zřejmě na přímluvu tepelského opata byl posléze povýšen do šlechtického stavu, takže v úmrtním zápise roku 1659 je označen jako Kaspar Turner von Turnheim. Podle rozlohy polí a dobytka, které vlastnil, byl tehdy druhým nejbohatším úterským měšťanem. Dalším vlastníkem domu se stal Gottfried Reitenberger, vrchnostenský hejtman panství Bečov, který se do Úterý přiženil asi roku 1648. Prameny bohužel nedovolují říci, jak a kdy k turnerovskému domu přišel. Zřejmě měl jakýsi spoludědický nárok a zbytek odkoupil. Došlo k tomu nejspíše až roku 1666. Roku 1670 prodal Reitenberger část domu, která je v kupní smlouvě označena jako novostavba a později na ní vznikly domy dnešních čp. 67 a 68. Zdá se, že šlo o samostatný objekt, který nepřiléhal těsně k původnímu turnerovskému stavení. Podoba zástavby není vždy zcela jasně zjistitelná, podepsaly se na ní totiž mimo jiné velké požáry z let 1656, 1694 a 1732 (a můžeme předpokládat, že i četné starší, o nichž ale nemáme žádné zprávy). Roku 1671 koupil za 500 zlatých rýnských od otce dům s hospodářským příslušenstvím (tvořily ho dvě zahrady, stodola, kůlna, různé polnosti a nepochybně i zděné stáje, ač ty nejsou jmenovitě zmiňovány – tvořily stavebně obvykle součást obytného domu) jeho syn, mydlářský mistr Gottfried Karl Reitenberger. I ten byl v městečku významnou osobou, působil jako varhaník v místním
Ú terský list
11
kostele a po určitou dobu byl i purkmistrem. Bezpochyby v této době vzniklo označení domu „U mydláře“, po několik dalších generací se toto řemeslo v domě dědilo.
pronajímán, až roku 1774 byl definitivně odprodán. Z formulací plyne, že v hospodářství byly tehdy dvě stáje na hovězí dobytek, přední a zadní sklep.
Roku 1709 pak prodala vdova Anna dům za 800 zl. rýn. svému synovi Antonu Reitenbergerovi. K hospodářství patřil tehdy i les a jakýsi rybníček. Z kupní smlouvy se dovídáme, že vdova si již dříve postavila v sousedství domek, kde by mohla dožít sama či ho pronajímat. Tak vzniklo obydlí, které později dostalo čp. 70. Po Antonově smrti se jeho vdova Anna Maria provdala roku 1716 za Valentina Turbu, mydláře pocházejícího ze vsi Stanoviště u Mariánských Lázní, a přijala ho za spolumajitele hospodářství. Z jejího prvního manželství nevzešel žádný mužský dědic (jediný přeživší syn Hermann Reitenberger si zvolil mnišskou dráhu, takže dědit nemohl) a dům proto připadl jednomu ze synů z manželství s V. Turbou.
Roku 1782 prodal Josef Turba dům s konskripčním číslem 62 – toto označení dostala stavba při prvním číslování roku 1771 za 1900 zl. (šlo už o jinou měnu, nikoli rýnské, měnové jednotky se později v důsledku napoleonských válek opět měnily) svému synovi Fidelu Turbovi, tradičně rovněž mydláři.
Roku 1752, po smrti druhého manžela, prodala Anna Maria Turbová hospodářství (čp. 69) i vedlejší domek (čp. 70) svému synovi Josefu Turbovi, rovněž mydláři, za 1000 zl. rýn. Ze smlouvy plyne, že nový majitel převzal s domem veškeré mydlářské náčiní (to musel být především varný kotel a různé další nádoby), stodolu, dvě zahrady, různá pole, les, louky rybníček, vozy, pluh s příslušenstvím, 3 kusy tažného dobytka (snad pár volů a koně), stůl, lavici, z pivních sudů pak věrtelový (měr bylo velké množství a lišily se podle oblastí, což ztěžuje kvantifikovatelnost údajů, snad se ale v tomto případě jednalo o 248 litrů), dva půlvěrtelové a jeden čtvrtvěrtelový. Musíme si připomenout, že úterští měšťané měli právo po řadě vařit pivo v obecním pivovaru. To pak čepovali doma či ho prodali do některé z místních hospod. Byl to poměrně výnosný přivýdělek, ač pivo vařené v Úterý nikdy žádnou slávou nevynikalo, ba asi spíš naopak. Josefova matka si vyhradila výminek ve velkém domě, sousední malý domek byl zřejmě trvale
Po šestatřiceti letech předal Fidel Turba roku 1828 hospodářství v ceně 1000 zl. konvenční měny svému synovi Franzi Turbovi. Ten byl řeznickým mistrem a narušil tak skoro stošedesátiletou mydlářskou tradici v domě. Franz Turba kromě zemědělství provozoval v domě i řeznické řemeslo a hostinec. Majetek tohoto zdědil asi po roce 1867 jeho syn Adolf Turba, rovněž zemědělec, řezník a hostinský, a po něm pak majetek převzal Adolfův syn Karl Adolf Turba. Ten se oženil roku 1912 a Marií Annou rozenou Worschech z nedalekého Žernovníku, zemřel však již roku 1934. Jediný jejich syn Ernst narukoval za války do wehrmachtu a ve svých 22 letech zemřel jako svobodník po těžkém zranění v nemocnici. Jeho matka Maria Anna Turbová byla pak roku 1946 spolu se svou dosud žijící tchýní odsunuta do sovětské okupační zóny Německa, pozdější Německé demokratické republiky. Po znovuosídlení vylidněného Úterý českým obyvatelstvem zůstal dům neobydlen a pozvolna chátral. Užívalo ho jako skladových prostor místní jednotné zemědělské družstvo a později i farma Úterý, součást Státního statku Bezvěrov. (Nemám bohužel možnost zjistit, kdy dům koupil p. Rais, resp. kdo ho držel po něm). Karel Waska
Ú terský list
Ú ředníšiml – můj koníček Od mého článku v předchozím Úterském listu uplynulo dobrých šest týdnů a za tu dobu se událo kolem domu Na růžku spoustu nového. Když pominu dvě úspěšné společensko-kulturní akce na dvoře/zahradě, kde v provizorních podmínkách členové Bartu dokázali vytvořit příjemné kavárenské prostředí pro milé místní i přespolní, tak i na poli pracovním, organizačním a stavebním došlo k radostným posunům vpřed. Jednak proběhlo již několik brigád, při kterých dobrovolníci z řad Bartu i místních občanů vyklízeli nejrůznější „binec“ z místností do přistaveného kontejneru a čistili prostor dvora. Také pracně získané historické fotografie objektu našly své místo jak u vchodu do provizorní info prodejničky v domě, kde slouží příchozím k zamyšlení nad jeho stavem v minulosti a jeho možného vzhledu do budoucna, tak i na nově vytvářených propagačních a osvětových letáčcích. Také oskenované stavební výkresy z roku 1973 putují různým odborníkům a právě probíhá i jejich digitalizace, kde se přenášejí z papíru do počítačové, interaktivní podoby. Až bude hotovo, tak se plány budou moct dále upravovat, aby odpovídaly novým představám o budoucím využití domu. Tím ale úředničina nekončí: dalšími podklady, které musíme nechat vypracovat jsou Stavebně-historický průzkum a Mykologický průzkum, obě zprávy budou zařazeny do projektové dokumentace potřebné pro stavební povolení k rekonstrukci domu a k žádostem o dotace. Dozvěděla jsem se, že Stavebně-historický průzkum snad již byl vypracován v 70. letech a že by měl kdesi existovat. Znovu jsem tedy oslovila mé oblíbené instituce – NPÚ Praha a Plzeň. Tam jsem ale nepochodila a tak jsem se opět vydala do archivu úterského MÚ, ale i tady bez výsledku. Exkurze byla přesto přínosná – objevila jsem tam například zajímavé fotografie z 1. máje roku 1957. A jak souvisí prvomájové fotky s domem Na růžku? Na
12
řadě fotek vidíme v pozadí dům i s tímto nápisem (který, jak víme, vznikl v 50. letech pro filmařské účely), na omšelé fasádě visí několik nástěnek (však brzy tuto nástěnkovou praxi oživíme!) a mnozí dnešní senioři na fotkách ještě jako děti či mládež pochodují ve svérázných krojích sestávajících z pionýrských šátků a košil, elegantně doplněných – tepláky! A protože sběratelství lejster a písemných stanovisek se jaksi stalo mým koníčkem, tak mě jednoho dne potěšila paní doručovatelka, když mi předala obálku s modrým pruhem a v ní vytoužené Závazné stanovisko, ve kterém stavební úřad – obor památková péče povoluje a specifikuje rozsah stavebně-záchranných prací pro první etapu rekonstrukce objektu. Jedním z bodů Stanoviska je povinnost oznámit oprávněné organizaci Archeologického ústavu stavební záměry. Kontaktuji tedy pracovníka z příslušné plzeňské firmy a ten brzy přijíždí do Úterý. Vidíme se opět asi po deseti letech, protože tehdy prováděl výzkum v zahradě mého domečku, ale především se účastnil záchranného archeologického výzkumu úterského náměstí a jeho sklepení, kde se svými spolupracovníky objevil velkou spoustu zajímavých artefaktů. Vypráví zaníceně o své práci a domlouváme se, že až jednou bude dům Na růžku mít hotové muzejně-výstavní prostory, tak nám poskytne k vystavení nejrůznější předměty tehdy v Úterý nalezené. Pan Široký má důkladné znalosti nejen archeologické, ale i architektonické a historické, a nabízí své služby pro vypracování Stavebně-historického průzkumu. Můžu si tedy odškrtnout další dokument potřebný pro projektovou dokumentaci, pokud se ovšem do té doby nevynoří někde ten původní zmizelý… A pak tu máme Mykologický průzkum. Jak víme, střecha domu už zažila své dny slávy a to nejlepší má za sebou. Je nezbytně nutné krov opravit, případně i zčásti nahradit, jak je zmíněno ve vypracované Statické zprávě.
Ú terský list
13
Navršila se tu celá řada problémů – poddimenzovaný krov nad severním křídlem objektu je příliš zatížený bobrovkami, v minulosti došlo k vyřezání některých jeho nosných konstrukcí, řada trámů a pozednic jsou uhnilé… V předběžné zprávě statik navrhuje řešení opravy krovu, ale chybí nám ještě ten „posudek na brouky“, jak tomu pracovně říkám. Volám tedy odbornici na dřevokazné škůdce, s paní inženýrkou z Plzně vylezeme na půdu a tam dostávám odbornou přednášku o typu a stavu krovu, vše si fotí a předběžně vyhodnocuje. Dozvídám se, že místy je krov nesourodou slepeninou prvků, z nichž některé jsou použité druhotně, někde je krov prohnutý nebo vůbec nesedí na obvodových zdech, v jednom rohu je dokonce jen podepřený naštosovanými bobrovkami. Přesto však je půda domu magickým místem, sluneční paprsky proudí dovnitř děrami po spadlých taškách a zvláštní světlo proniká i po celém obvodu budovy, kde na spodu krovu
chybí podbití. Půdní prostor je velký, jeho tvar do „L“ přímo vybízí k zobytnění, jedna část k výstavně-kulturnímu využití, druhá pro ubytování znavených (cyklo)turistů… Doufám, že digitální plány a zmíněné průzkumy budou hotové do 14. července, kdy opět přijedou projektant a statik s cílem určit, co je třeba neodkladně udělat, aby se dům před zimou staticky zabezpečil. Myslím, že budou příjemně překvapeni až uvidí právě probíhající opravy zdí domu ve dvoře; ta havarijní hrůza utrženého zdiva, zříceného oblouku do průjezdu, mokré a vypadlé zdi pod oknem do kuchyně začíná být minulostí. Ten chudák dům, donedávna opuštěný a chátrající, začíná dostávat nový kabát a tedy i novou naději; cihla k cihle v rukou šikovných mistrů v oboru je pro mě tou nejhezčí podívanou. Ale bez úředního šimla – toho mého koníčka, bez těch všech papírů, povolení, vyjádření a stanovisek by to prostě nešlo. Linda Leffová
Zvyky vené a všechno je bez krupobití a výstřelků řádně pod střechu svezeno, pak se radostně slaví dožínky. Když jdeš na Vavřince (10. srpna) kolem Čertova kamene z Krsů domu, padají ti létavice téměř až na nos. Když tyto „slzy sv. Vavřince“ z nebe padají, musíš si rychle něco hezkého myslet; možná se to splní. zdroj: Náš rodný kraj – Vlastivěda bezdružického soudního okresu..., F. Lerch Bezdružice
Sv. Magdaléna se slaví na Krasíkově, na Jakuba začínají žně, protože voňavé seno se svezlo z luk již v polovině července. Žně jsou vrcholem roku. Srp a kosa dozněly, ale panáky žita stojí ještě na polích jako za let dědových a oves se také musí sebrat a svázat jako dřív. První řada se má pokládat klasy dovnitř pole, poslední nesmí být příliš velká. Nebo se musí rozvázat a žnečka dostane trochu vyhubováno. Poslední stébla se nechají stát pro „žitnou matičku“. Když jsou sýpky plné, stohy posta-
LUBOŠ STIBUREK fotografie 31.7. – 30. 8. 2015 výstavní sál Hroznatovy akademie, Klášter Teplá vstup volný
Ú terský list
Generel LAPV, aneb parník Ú terý-Mýdlovary právě vyplouvá První polovina letošních prázdnin byla opravdu horká a suchá. I Úterský potok si vzal dovolenou a brod pod vesnici k čističce se snad dal projít v sandálech, aniž bychom si namočili ponožky. Ovšem i tak zde stále žijeme v zeleném udolí. Když jsem se však procházel před týdnem po Riegrových sadech v Praze a marně pohledem hledal alespoň jedno zelené stéblo trávy, napadlo mě, kdy už se v médiích opět objeví nápady, jak sucho rešit. Razantně, velkoryse a direktivně. Čekat jsem dlouho nemusel, ten samý den se objevila v MF Dnes zpráva, že vláda již projednává materiály, které kromě obvyklé dávky uvažovaných restrikcí (nárazové podražení odběru pitné vody, vybavení domácností elektronicky odečitatelnými vodoměry) opět oprašuje staronové téma přehrad. Ať už nás zde čeká cokoliv, je jasné, že dnes již velmi drahé vodné nezlevní. To je téma na samostaný článek (máme zájem se k němu v některém z příštích čísel vrátit), zde jen připomeňme , že v porovnání s jinými komoditami cena za vodu po roce 1989 vzrostla enormně. Portál zakomunistu.cz uvádí třináctinásobný vzrůst – samozřejmě, v přepočtu na tehdejší platy. Ambiciózní plány v oblasti vodního hospodářství se nás však mohou dotknout citelně i jinak a to právě v souvislosti s plány na budování přehrad.
14
vých vod. Z původně navržených dvouseti nových přehrad se návrh soustředil na 65 uvažovaných míst, ale i tak se jedná o ambiciózní plán. Plocha všech uvažovaných přehrad má být v součtu velká jako dvě Lipenská jezera! Argumentuje se především klesajícími zásobami povrchových vod a jejich nutností je v krajině zachytit. Řekl bych ale, že přehrady vodu nezachycují v krajině, ale právě jen v přehradách. Je třeba zadržovat vodu tam, kde dopadá na povrch, tzn. především v půdě. Jakmile se voda dostane říčního toku, je vlastně již pozdě. Nástroje na to existují – podpora malého vodního cyklu, zvýšení obsahu humusu v půdě a vůbec citlivé retenční a infiltrační úpravy krajiny. V devadesátých letech se děl často spíše opak. Rozsáhlé meliorace (Manětínsko) krajinu značně vysušily. Ale nebudeme se zde pouštět do rádoby odborných úvah o legitimitě celého plánu. Na to nám chybí prostor i znalosti. Podívejme se raději na to, co gerenel chystá v našem bezprostředním sousedství. Pro Severní Plzeňsko přichází do úvahy jedna ze tří lokalit: řeka Střela mezi Mladoticemi a Rabštejnem, říčka Třemošná nad obcí Všeruby a Úterský potok. Musíme ale zdůraznit, že informaci, že z těchto tří lokalit bude vybrána jen jedna (a že to asi nebudou Všeruby), máme ze zasvěceného, ale neoficiálního zdroje. Vše může být nakonec jinak...
Myšlenka to neni nijak nová. Za normalizace se nápad na značné rozšíření počtu přehrad v Čechách a na Moravě objevil na stole, ale po revoluci byl odsunut, jako příliš megalomanský a drahý. Argumenty, které tyto plány vrátil zpět do hry, byla dva – klimatické změny a s nimi spojené obavy z nedostatku vody a pak vidina možnosti financovat výstavbu z fondů EU. V roce 2011 se zrodila přesnější představa na ministerstvu zemědělství, nazvaná Generel území chráněných pro akumulaci povrcho-
Střela
Ú terský list
15
LAPV Šipín vodní tok: Úterský potok
Úterského potoka, nejlepší představu si uděláte podle přiložené mapky. Ano, titulek článku je trochu nadsazený – pokud jste snad začali uvažovat o tom, že si v Úterý zřídíte půjčovnu šlapadel, budete možná zklamáni. Není překvapivé, že plány v postižených lokalitách naráží většinou na odpor místních obyvatel. U sousedů v Mladoticích a Rabštejně se občané združují a snaží se především dostat z politiků přesnější informace. Obava, že místních se nakonec nikdo na jejich přání ohlížet nebude, je asi na místě. A tak o tom, zda se stavět začne, nebo ne, rozhodnou nakonec – jak jinak – peníze. Zatímco v roce 2013 deník Právo informoval, že na realizaci projeku finance chybí, před rokem portál IDnes uvedl, že šance na vznik přehrad se zvýšila, protože EU se chystá poslat do ČR více než 20 miliard na zlepšení kvality vody a protipovodňová opatření. Uvidíme. I při nejrychlejším scénáři se sotva začne stavět dříve, než za deset let.
Když jsem se poprvé dozvěděl o Střele, hrklo ve mě. Uvažovanou část říčního udolí považuji za snad nejkrásnější přírodní uzemí, které jsem v Čechách kdy navštívil. Kdo z si úteráků ještě nikdy neprošel cestu od „Čoubáku“, přes Kozičkův mlýn k Rabštejnu, měl by to rychle napravit... A co se týká
Bylinkářka radí Milí čtenáři, tentokrát vás ráda seznámím s další nenáročnou ale významnou bylinkou, kterou si může každý z vás natrhat na louce nebo na vlastní zahradě. Mým dětem jitrocelový sirup pomáhal při kašli celé jejich dětství. Jitrocel kopinatý Vyskytuje se takřka po celém světě. Jeho léčivé účinky znali již starověcí léčitelé v Číně, Indii i v Evropě. Sbíráme suché listy od června do srpna. Sbíráme listy bez květních stvolů. Na sušení je velmi choulostivý. Suší se rychle na slunci
Zájemcům o další informace k tématu doporučujeme článek Lindy Frankové a Petra Dobrovského na stránkách: www.casopis. ochranaprirody.cz a pak samozřejmě samotný dokument gerenelu. Najdete jej např. na stránkách eagri.cz. C. Kozák ve vrstvách nejvýše do pěti cm nebo při umělé teplotě do 40 ° C. Snadno se zapařuje a listy pak tmavnou. Po raní rose a po dešti jitrocel nesklízíme. Vlhké listy, zejména pomačkané rychle černají a jsou nepoužitelné. Droga se musí uchovávat v suchu a v dobře uzavřených nádobách. Má být zelená až jemně nahnědlá. Je téměř bez pachu a má mírně hořkou a poněkud svíravou chuť. Od pradávna se čerstvé listy jitrocele používali a dodnes používají na zanícené rány, spáleniny, bodnutí od včel apod. Čerstvě natrhané listy jitrocele omyjeme a semeleme na masovém mlýnku nebo válečkem na nudle je rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.
Ú terský list
Šťáva z jitrocelových listů se dá použít také při léčení žaludečních vředů a katarů. Poslední výzkumy ukazují na poměrně zajímavé možnosti využití jitrocelových semínek hlavě při střevních obtížích. Ukazuje se , že jsou účinná při Zácpě i průjmu i při hemeroidech. Nejširší a nejznámější využití jitrocele je při kašli, astmatu, kataru průdušek a silném zahlenění plic. Usnadňuje odkašlávání a vylučování hlenu. Čaj z mateřídoušky a jitrocele na bronchiální astma 1 díl mateřídoušky a 1 díl jitrocele spaříme ve 0,25 litru vřelé vody a krátce vylouhujeme, přidáme citrón. Pijeme 4 - 5x denně.Tento čaj účinkuje i při nebezpečí zápalu plic, tehdy se pije každou hodinu po doušcích. Sirupy čistí krev od všech nečistot a chorobných látek a jsou účinné proti kašli, astmatu a nachlazení. Užíváme jednu polévkovou lžíci před jídlem, (děti pouze čajovou). Jitrocelový sirup I: Asi 400 g jitrocelových listů, hrst nových smrkových výhonků a jednu třezalku vložíme do 4l láhve od okurek a zalijeme vodou s 2 lžícemi kyseliny citrónové. Druhý den slijeme přes plátýnko a přidáme 3 kg cukru. Vše svaříme do zhoustnutí a nalijme do sklenic a uložíme do chladničky. Jitrocelový sirup II:
16
Jitrocelový sirup III: Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi zkvasí cukr s listy na sirup. Po třech měsících sklenici vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do láhví a dobře uzavřeme. Jitrocelový sirup IV: Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak ji zavážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. Sklenici necháme stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. i takto získaný sirup dobře převaříme. Jitrocelový sirup V: 2 hrsti čerstvých listů jitrocele kopinatého rozmixujeme s 250g medu a 1 dl vody. Vaříme na mírném ohni tak dlouho, až se udělá hustý sirup. Používá se denně třikrát 1 lžíce, nejlépe do čaje. Zdroj: Zdraví na dlani
Čtyři vrchovaté hrsti listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji naplníme do sklenic a uložíme do chladničky.
příspěvky do příštího čísla posílejte nejpozději do 20. 9. 2015 Úterský list – dvouměsíčník občanů městečka Úterý. Registrační č. ministerstva kultury: MK ČR E 22123. Vychází 6x do roka. Úterský list vychází za podpory Nadace VIA z programu Města z jiného těsta – Rychlé granty. Redakce: Ida Kaiserová (šéfredaktor), Stáňa Tučková, Kateřina Vlažná, Kamila Kozáková, Jan Florian, Cyril Kozák. Vydává Ida Kaiserová, Úterý 6, místo vydávání Úterý, ČR. Úterský list získáte zdarma v prodejně potravin Úterý a v hostinci „U kašny“. Email:
[email protected].
Stáňa
