„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
U Lesa, Karviná - Ráj
Určeno pro
8. a 9.ročník
Sekce
Základní
Předmět
Dějepis
Téma / kapitola
Boje v Africe
Zpracoval (tým 4)
Petra Olbřimková - Dějepis
Obsah: VÁLKA V AFRICE .........................................................................................................................................3 1
VÁLKA V AFRICE ................................................................................................................................3 Tobrúk – účast i našich vojáků .................................................................................................................5
2
Válka v Africe V této kapitole se dozvíte:
o bojích v Africe;
o bitvách;
o vystoupení našich vojáků;
Budete schopni:
pohovořit o období po první světové válce a situaci v Africe;
Klíčová slova této kapitoly: Afrika, E.Rommel, B.Montgomery, Pouštní krysy - Tobrúk Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2h
1 Válka v Africe Boje druhé světové války (Africká kampaň, Pouštní válka) probíhaly v Severní a Východní Africe od 10. června 1940 do 16. května 1943.
zahájení - útoky italských jednotek na Brity ovládaná africká území zapojení Německa - poté, co Italové utrpěli těžké porážky, se do bojů zapojily německé síly Afrikakorps vedené generálem (později maršálem) Erwinem Rommelem / pozn. Značení - Panzerarmee Afrika (Tanková armáda Afrika) - německá tanková armáda operující v severní Africe mezi 30. lednem 1942 a 13. květnem 1943 a 1. října 1942 byla přejmenována na DeutschItalienische Panzer Armee (Německo-italská tanková armáda). Zpočátku operuje pod velením vrchního velitele sil OSY v severní Africe, resp. je přímo podřízena italskému Comando Supremo (vrchnímu velitelství) a od 22. února 1943, kdy již operuje na území Tuniska, je přeznačena na 1. italskou armádu a podřízena německé Heeresgruppe Afrika (skupině armád Afrika). Hlavní součástí armády byl německý Afrikakorps a italský XX. mobilní sbor. /
3
průběh - obecně - po těžkých bojích se střídavými úspěchy na frontě, která se přelévala od Tunisu k Egyptu a zpět, zvítězili Britové pod vedením Montgomeryho v druhé bitvě u Al Alamejnu a začali zatlačovat zbytky německo-italských sil zpět k Tunisu. To nebylo poprvé, tentokráte se ale Němci a Italové nemohli zkonsolidovat a opět přejít do protiútoku, protože ve Francouzské Severní Africe se vylodily americké síly a spojenecké letectvo a námořnictvo stále více omezovala možnosti zásobování německo-italských sil. Spojenci tímto získali v Severní Africe rozhodující převahu, kterou nebylo možno zvrátit (protože Třetí říše v boji na východní frontě potřebovala mnoho zdrojů a italsko-německého loďstvo a letectvo nebylo schopno ovládnout klíčové části Středomoří tak, aby bylo umožněno dostatečně efektivní zásobování Rommelových jednotek), byla válka v Africe z pohledu Osy (Osa Berlín-Řím, později Osa Berlín-Řím-Tokio, zkráceně Fašistická osa nebo jen Osa, se označovalo vojenskopolitické uskupení nacistického Německa, Itálie a následně Japonska) ztracena. Hitler to odmítl uznat, namísto stažení všech mužů, které stáhnout šlo, posílala německá strana do Afriky stále další jednotky a muže, z nichž nakonec část zahynula při transportech přes moře, část v bojích v Africe a zbytek nakonec musel kapitulovat
Erwin Rommel, "Liška pouště" plánuje další postup
Italské jednotky
Britské tanky Marmon-Herrington CTLS
Americké stíhací letouny
Britské tanky Matilda Mk II u El Alameinu
4
Tank Tiger ukořistěný americkými vojáky v Tunisu
generál Bernard Montgomery
Tobrúk – účast i našich vojáků
Dělostřelci československých jednotek v Tobruku, 1941
Australští vojáci u Tobruku
V průběhu války bylo v letech 1941 a 1942 svedeno v Tobrúku (libyjský přístav a pevnost) a jeho okolí několik bitev mezi britskou armádou a mezi německými a italskými jednotkami (Afrikakorps). Město bylo v této době několikrát dobyto oběma stranami. V dubnu 1941 dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk, bráněnému australskými vojáky. Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta, pokusili se ho Němci třikrát dobýt, avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem. Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění, načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti, jež se protáhlo na osm měsíců. Tobruk byl obklíčen německo-italskými vojsky již 11.dubna, fronta se posunula až k libyjsko-egyptské hranici a Tobrúk zůstal více než 100 km za frontovou linií. Jelikož zásobování po zemi bylo nemožné, zůstali obránci odkázáni na zásobovací kapacity britského Královského námořnictva. Obklíčené území hájily britské a australské jednotky (byly německými médii nazvány jako „Pouštní krysy“, posměšný název však převzaly australské, britské i československé jednotky za své, a začaly si říkat "Pouštní krysy), které byly v říjnu 1941 vystřídány čerstvými silami. Mezi ně patřila i polská Samostatná brigáda karpatských střelců, jíž byl podřízen také 11. československý pěší prapor. Pro československé jednotky to byla největší válečná akce na Blízkém Východě a v Severní Africe. Československý pěší prapor pod velením podplukovníka Karla Klapálka o síle 643 mužů zde od 21. října do 10. prosince 1941 hájil nejvíce ohrožený západní úsek pevnostního perimetru. V bojích o Tobruk padlo 14 příslušníků praporu, 26 bylo těžce a 55 lehce zraněno. Hlavní náplň každodenního pobytu spočívala v hlídkové činnosti. Vojáci dostali svěřený úsek obrany, který měli v případě nepřátelského útoku uhájit. Během činnosti docházelo k
5
přestřelkám s protivníkem; velkým nebezpečím bylo letecké ostřelování a dělostřelecká a minometná palba nepřítele. Dne 18. listopadu zahájila britská 8. armáda útočnou operaci s krycím názvem "Crusader". Podle plánu měla tobrúcká posádka ve vhodném okamžiku podniknout výpad z jihovýchodní části perimetru a navázat kontakt s hlavními silami. Boje probíhaly se střídavými úspěchy a britským jednotkám se podařilo 5. prosince do Tobrúku "vysekat" spásný koridor. Střetnutí jednotek, kterého se aktivně účastnil i 11. československý pěší prapor, skončilo 10. prosince 1941. Zatímco ostatní vojska pokračovala v pronásledování vojsk Osy, českoslovenští vojáci zůstali ve městě. 21. ledna 1942 zahájily německo-italské jednotky protiofenzívu a nad Tobrúkem se znovu začala vznášet hrozba. Českoslovenští vojáci zpevňovali obranu a podíleli se na strážní službě. V březnu byli někteří z nich přecvičeni na protiletadlové dělostřelce a 28. března byla čs. jednotka začleněna do 4. britské protiletadlové brigády. 7. dubna 1942 byla čs. brigáda vystřídána Jihoafričany a přístav opustila. Obléhání Tobrúku probíhalo od 11. dubna do 10. prosince 1941
Shrnutí kapitoly Boje druhé světové války (Africká kampaň, Pouštní válka) probíhaly v Severní a Východní Africe od 10. června 1940 do 16. května 1943. Fronta – Tunis – Egypt Velení: Německo - generál (maršál) E.Rommel x Velká Británie - generál B.Montgomery Boje o Tobrúk (účast i našich vojáků) – několikrát, od 11. dubna do 10. prosince 1941, Pouštní krysy – vžitý název pro britské, australské a čs. vojáky
Použité materiály: http://cs.wikipedia.org Učebnice Dějepis 9 - SPN - ISBN 978-80-7235-428-3
Konec kapitoly
6
