„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
U Lesa, Karviná - Ráj
Určeno pro
8. a 9. ročník
Sekce
Základní
Předmět
Dějepis
Téma / kapitola
Čeští vojáci v zahraničí
Zpracoval (tým 4)
Petra Olbřimková - Dějepis
Obsah: ČEŠTÍ VOJÁCI V ZAHRANIČÍ....................................................................................................................3 1
ČECHOSLOVÁCI V BOJI ...................................................................................................................3
2
ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI NA VÝCHODĚ .................................................................................3
3
ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI NA ZÁPADĚ .....................................................................................4
4
ČESKOSLOVENŠTÍ VOJÁCI NA PŘEDNÍM VÝCHODĚ A V SEVERNÍ AFRICE ...................5
2
Čeští vojáci v zahraničí V této kapitole se dozvíte:
o boji Čechoslováků za 2.světové války;
o velitelech H.Píkovi a L.Svobodovi;
o letcích, vojácích, parašutistech;
Budete schopni:
pohovořit o boji našich vojáků v zahraničí;
Klíčová slova této kapitoly: Vojáci na Východě, vojáci na Západě, L.Svoboda, H.Píka Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 1,5 h
1 Čechoslováci v boji Už po Mnichovu (29.9.1938) emigrovala řada lidí, odcházeli lidé politicky angažovaní, ale také Židé, kterým Hitler otevřeně vyhrožoval likvidací. Po obsazení zbytku republiky 15.3.1939 došlo k další vlně emigrace, tentokrát ji netvořili jen politici, ale i vojáci. Ti odcházeli s představou, že vytvoří zahraniční vojsko jako v první světové válce.
Bojovali: v Polsku, na Východě, na Západě či ve Středomoří
Riskovali život dvojnásob. Neboť jako občané protektorátu se totiž z hlediska Říše dopustili vlastizrady, tak je v případě zajetí čekala smrt…
2 Českoslovenští vojáci na Východě První naši vojáci bojovali v Polsku, které pomáhali po napadení Německem bránit. Když na území Polska vstoupila Rudá armáda, předpokládali, že se začlení do jejich řad a budou dále bojovat proti nacistům, ovšem většina byla zajata a skončila v zajateckých táborech či gulazích, situace se změnila až po napadení Sovětského svazu Německem v druhé polovině roku 1941. A tak se v Sovětském svazu začala formovat československá vojenská jednotka. Českoslovenští komunisté, kteří byli v sovětském azylu i samotné vedení legionu pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, přimělo sovětskou vládu, aby schválila vznik československého zahraničního vojska na jejím území.
3
poč. roku 1942 - v uralském městě Buzuluku se začala formovat jednotka, která měla být základem nové československé armády
vytvořena z: vojáci čs. legionu; čs. občané, žijících v SSSR; slovenští zajatci a přeběhlíci (původně bojující v slovenské armádě proti SSSR); volyňští Češi; čs. Židé
jednotka formálně podléhala čs. vojenské misi pod velením plukovníka (později generála) H. Píky, ale celou dobu války byla předmětem politického boje mezi exilovou londýnskou vládou a exilovým vedením KSČ, jejímž představitelem byl K. Gottwald
v pol. července roku 1942 již byl 1. československý samostatný polní prapor zformován, jednotka o síle 979 mužů a 38 žen byla vyzbrojena
8. března prošel prvním bojovým křestem, když bránil svěřený 15 km široký úsek podél řeky Mže proti útoku německého pluku zesíleného tankovým praporem 4. tankové armády. V bitvě u Sokolova padl při obraně obce velitel roty nadporučík Otakar Jaroš, který byl posmrtně povýšen na kapitána a jako prvnímu cizinci mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu. Českoslovenští vojáci u Sokolova nepustili Němce za linii řeky Mže, zničili 19 německých tanků, 5 samohybných děl a 300-400 nepřátelských vojáků a splnili svůj úkol, což mělo ohlas jak v okupovaném Protektorátu, tak v ostatních zemích protifašistické koalice.
Ludvík Svoboda přednášející proslov ke svým mužům
3 Českoslovenští vojáci na Západě Čechoslováci také odcházeli do Francie a také se sem dostala část vojáků z Polska. Avšak přístup francouzských úřadů nebyl zprvu přátelský, protože se Francie domnívala, že ústupky Adolfu Hitlerovi jsou zárukou míru. Po porážce Polska se situace našich vojáků začala rychle měnit, mohly vznikat čs. vojenské jednotky, které také pomáhaly bránit Francii v červnu 1940, když na ni zaútočili nacisté. Po kapitulaci Francie bylo kolem 4000 vojáků a 900 letců přesunuto do Velké Británie. Naši vojáci během bitvy o Británii bránili jižní pobřeží, střežili letiště a další objekty. Nejvíce se proslavili naši letci, stíhači i bombardéři. Také zde probíhal výcvik parašutistů, kteří byli s různými úkoly vysazováni v protektorátu. Činnost příslušníků československého letectva v jednotkách britské Royal Air Force
4
během druhé světové války hrála důležitou roli v boji proti německému nacismu; o to smutnější je osud a pronásledování těchto vojáků v komunistickém Československu, kterým se až po roce 1989 dostalo uznání. Celkem československými perutěmi RAF prošlo 2500 mužů. (Letci: Karel Kuttelwascher, Josef František, Alois Vašátko, František Peřina, Otto Smik, Josef Stehlík, ...)
4 Českoslovenští vojáci na Předním východě a v severní Africe Československý pěší prapor 11 – Východní
pol.roku 1940 se začala v Palestině tvořit československá jednotka
vojensky podléhal britskému Vrchnímu velitelství Středního východu a administrativně spadal pod Čs. vojenskou misi pro Střední východ a Egypt
velitelem praporu se stal podplukovník Karel Klapálek, velitelem výcvikového střediska plukovník Koreš
od 18. března 1941 plnil pěší prapor své první poslání - po přesunu do tábora v Agami na pobřeží Středozemního moře na předměstí Alexandrie zde společně s polskými jednotkami střežil zajatecké tábory s více než 10 000 zajatci
v říjnu odpluli českoslovenští vojáci do obleženého Tobrúku, zapojili se do bojů, jednotka se vyznamenala v boji proti nepřátelským vojskům, společně s polskými a australskými jednotkami, kterým se přezdívalo "Tobrúcké krysy". Boje o Tobrúk trvaly až do prosince, přičemž čs. pěší prapor zde setrval do 7. dubna 1942. 21. května byl 11. čs. pěší prapor zrušen a reorganizován na 200. čs. lehký protiletadlový pluk. Když na podzim 1942 přešli Britové do rozhodného protiútoku, čs. protiletadlový pluk opět postupoval na západ. Na Silvestra 1942 dorazil podruhé do Tobrúku, který chránil v rámci 17. protiletadlové brigády před německými vzdušnými útoky z Kréty až do konce afrického polního tažení. Nejvíce se vyznamenal při náletu 20. ledna 1943, kdy odrazil německý nálet, protivzdušnou obranu Tobrúku vykonával pluk do 12. června. Čs. útvary v Africe a na Středním Východě byly zrušeny během léta 1943 a většina jejich příslušníků odplula do Velké Británie.
Shrnutí kapitoly Naši vojáci bojovali: v Polsku, na Východě, na Západě či ve Středomoří Východ: poč. roku 1942 -
v uralském městě Buzuluku se začala formovat
jednotka, která měla být základem nové československé armády, H. Píka, L. Svoboda Západ: Francie, poté přesun našich vojáků do Velké Británie (Československá samostatná obrněná brigáda, letci – čs. perutěmi RAF prošlo 2500 mužů.
5
Použité materiály: http://cs.wikipedia.org Učebnice Dějepis 9 - SPN - ISBN 978-80-7235-428-3 Konec kapitoly
6
