TÝRÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ SENIORŮ

Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra Ošetřovatelství

TÝRÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ SENIORŮ Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autorka:

Mgr. Alice Onderková

Bc. Markéta Vavrečková

Brno, duben 2008

Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Bc. Markéta Vavrečková Název diplomové práce: Týrání a zanedbávání seniorů Pracoviště: Katedra ošetřovatelství Vedoucí práce: Mgr. Alice Onderková Rok obhajoby diplomové práce: 2008

Souhrn: Svojí diplomovou práci, kterou jsem nazvala „Týrání a zanedbávání seniorů“, jsem chtěla zjistit jak se k této problematice staví nejen senioři, ale i celá společnost. V teoretické části jsem vymezila jednotlivé pojmy tohoto problému. Součástí teoretické části jsou i jednotlivé studie zabývající se týráním a zanedbáváním seniorů. V praktické části uvádím zajímavé, ale i překvapivé poznatky, které jsem při průzkumu získala. Z provedeného šetření vyplývá, že týrání a zanedbávání není závislé na míře soběstačnosti seniorů. Jedním z dalších získaných poznatků je, že typ bydlení má vliv na týrání a zanedbávání seniorů.

Klíčová slova: týrání, druhy týrání, zanedbávání, sebezanedbávání, senior, stárnutí a stáří, oběť, agresor.

Summary: Subject of my diploma work which I have called „ The senior´s ill - usage and neglect". I wanted to find out how not only seniors face up to this problems, but also the whole society. I have defined individual notions of this particular problemy in a theoretic part. Part of this theoretic part are also individual studies dealing with senior´s ill - usage and neglect. I am showing interesting, but also surprising pieces of knowledge in a practical part, I got these pieces of knowledge during my inquiry. This effected inquiry shows that the ill - usage and neglect isn't dependent on a scale of senior´s autarchy. Another piece of knowledge is that the type of living influences the senior´s ill - usage and neglect, too.

Key Word: ill – usage, sort of ill – usage, nrglrct, selfneglect, senior, growing old and senility, victim, aggressor

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Alice Onderkové a všechny použité literární a odborné zdroje jsem uvedla v seznamu literatury.

V Brně dne 1. dubna 2008

…..…………………… Bc. Markéta Vavrečková

3

Děkuji paní Mgr. Alici Onderkové za odborné vedení při zpracování mé diplomové práce, za cenné rady, podněty a připomínky a také za její zkušenosti a pochopení. Dále děkuji všem respondentům za ochotu a čas věnovaný vyplnění dotazníku. V neposlední řadě děkuji celé své rodině za podporu a pomoc během studia.

V Brně dne 1. dubna 2008

………………………… Bc. Markéta Vavrečková

4

OBSAH 1 ÚVOD ………………………..…………………………………………………………….7 2 PŘEHLED DOSAVADNÍCH POZNATKŮ……………………………………………….9 2.1 Vymezení pojmů………………………………………………………………………..9 2.1.1. Týrání………………………………………………………………………………9 2.1.2 Stáří a stárnutí……………………………………………………………………..10 2.1.3 Ageismus…………………………………………………………………………..11 2.2 Druhy týrání…………………………………………………………………………...13 2.2.1 Tělesné týrání……………………………………………………………………...13 2.2.2 Citové a psychické týrání………………………………………………………….14 2.2.3 Sexuální obtěžování a zneužívání…………………………………………………16 2.2.4 Finanční a materiální zneužívání………………………………………………….16 2.2.5 Institucionální týrání……………………………………………………………....17 2.2.6 Mediální násilí……………………………………………………………………..18 2.3 Zanedbávání…………………………………………………………………………...18 2.4 Kdo týrá a proč?.............................................................................................................19 2.5 Rizikové faktory týrání a zanedbávání………………………………………………...20 2.6 Diagnostika týrání a zanedbávání……………………………………………………..21 2.7 Řešení situace………………………………………………………………………….23 2.7.1 Organizace pomáhající týraným a zanedbávaným seniorům……………………...25 2.7.2 Legislativní vymezení problematiky týrání a zneužívání…………………………27 2.7.2.1 Zákon 135/2006 o vykázání a zákazu vstupu násilné osoby…………………...27 2.8 Proč senioři?...................................................................................................................29 2.9 Incidence násilí na seniorech………………………………………………………….30 2.9.1 Závěrečná práce výzkumného projektu, Jihočeská univerzita České Budějovice...30 2.9.2 Jitka Veselá: „Sociální služby poskytované seniorům“...…………………………33 3 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY……………………………………………………………...38 4 METODIKY………………………………………………………………………………39 5 ANALÝZA A INTERPRETACE VÝLEDKŮ ŠETŘENÍ………………………………..41 5.1 Charakteristika zkoumaného souboru…………………………………………………41 5.2 Statistické ověření hypotéz…………………………………………………………….69 6 DISKUSE………………………………………………………………………………….75

5

7 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………..83 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ……………………………………...85 9 PŘÍLOHY…………………………………………………………………………………..88

6

1 ÚVOD Týrání a zanedbávání. Tyto uvedené pojmy a především první jmenovaný si ve většině případů spojíme se ženami a dětmi. Jsou to přece ty nejzranitelnější bytosti naší společnosti. Často v této souvislosti slyšíme nebo čteme v médiích, že se řeší otázky týrání dětí a žen. V dnešní hektické a uspěchané době se ale začíná dostávat do popředí možnost týrání a zanedbávání seniorů. PROČ SENIOŘI? Senioři jsou skupina obyvatel, která „přece“ nepotřebuje nějakou speciální péči a ochranu před vnějším světem. Opak je však pravdou. V literatuře zaměřující se na seniory se setkáváme s tzv. pojmem „frailty“, neboli křehký senior. Proč odborná společnost nazývá seniora křehkým? U starých lidí postupem věku dochází k involučním změnám a těmito pochody a změnami je ovlivněna celá řada fyziologických funkcí. Dochází ke zhoršení mobility, jednotlivé smysly postupně ztrácí svoji sílu a se všemi těmito pochody souvisí tzv. polymorbidita, která u seniorů není žádnou výjimkou. K tomu všemu přispívá i fakt, že populace stárne a téma senioři bude stále více aktuální. Dokladem této skutečnosti je i předpoklad, že v roce 2030 bude osob starších 60 let více jak 1/3 všech obyvatel. Seniorů starších 80 let bude 5 – 8% z celkové populace, zatímco v současnosti je v této věkové skupině „jen“ 3,1% seniorů. Dlouhodobé stárnutí populace vyvrcholí v roce 2050, kdy obyvatel nad 60 let bude již 40% a seniorů nad 80 let okolo 9,5%.1 Tato alarmující čísla dokazují jediné, že společnost by se měla více a intenzivněji zajímat o seniory a jejich problémy. Sami senioři se domnívají, že se společnost nezajímá v jejich případě o týrání dostatečně. Tuto skutečnost potvrzují i čísla, ke kterým dospěla v roce 2005 Milena Holúbková ve své bakalářské práci. Respondentům položila otázku, zda má společnost zájem řešit problematiku týrání seniorů. Většina seniorů (82%) si myslí, že společnost nevěnuje problematice týrání seniorů dostatek pozornosti. Pouze 10% respondentů odpovědělo kladně a domnívá se, že se oblastí týrání seniorů společnost věnuje dostatečně.2 Starší člověk je přece stejně jako mladý schopen bránit se. Ale jsou to právě oni, senioři, kteří se mnohdy brání velmi obtížně. Nevědí, jak se mají bránit, na koho se mohou obrátit a jak řešit nesnáze svého všedního života. Mají problémy vyjádřit své obavy, popsat je nebo vyřešit, protože se převážně týkají jejich rodiny, dětí či partnera. 1 2

WEBER, P., Česká geriatrická revue, s. 5. Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 32.

7

Důležité je seniora pochopit v jeho chování, proč činí věci tak a ne onak. Nevidět jen negativa seniorského věku, jako jsou nemoci, bezmoc, ekonomická a fyzická zátěž, ale zaměřit se i na pozitiva, která nám ukazuje dnešní moderní obor gerontologie. Tento mladý obor nám nabízí nové modely nahlížející na seniora jako na zdravého, aktivního a úspěšného člověka. Senioři jsou přece ti, kdo nás učí a předávají nám zkušenosti a moudra. Proto bychom na ně měli pohlížet s veškerou úctou. Na základě všech těchto faktů jsem si jako téma diplomové práce zvolila týrání a zanedbávání seniorů. Chtěla jsem sama zjistit, zda ve společnosti k tomuto trestnímu činu dochází a zda se společnost ne vždy k této problematice otáčí zády. V neposlední řadě mě zvolené téma pro diplomovou práci velice zaujalo. Skýtá mnoho fascinujících otázek, na které často hledáme správné odpovědi.

8

2 PŘEHLED DOSAVADNÍCH POZNATKŮ 2.1 Vymezení pojmů Na úvod bych ráda vymezila jednotlivé pojmy, jež jsou stěžejní pro oblast, kterou se ve své diplomové práci zabývám. Domnívám se, že při řešení jakékoliv problematiky je důležité nejdříve uvést a definovat významné pojmy pro daný okruh.

„Člověk je jediným primátem, který zabíjí a týrá příslušníky svého druhu bez biologického a ekonomického důvodu a pociťuje při tom uspokojení.“

(Fromm, 1997)

2.1.1 Týrání Řada definic týrání, které se nacházejí v odborné literatuře, se nezřídka překrývají, doplňují či liší. V jednotlivých definicích se promítá konkrétní realita doby a konkrétní úhel pohledu. Světová zdravotnická organizace definovala v obecné rovině násilí již v roce 1996 jako: „Úmyslné použití či hrozbu použití fyzické síly nebo moci proti sobě, jiné osobě, proti skupině či komunitě, a to síly (moci), která má, nebo s vysokou pravděpodobností bude mít za následek poranění, smrt, psychickou újmu, poruchu vývoje či osobnosti.“3 Později WHO převzala definici od INPEA, která definovala násilí „elder abuse“ již z pohledu seniora jako: „Jednotlivé či opakované činy nebo chybění přiměřené činnosti, objevující se v jakékoli souvislosti a v jakémkoli osobním vztahu, pokud

lze oprávněně

očekávat, že povedou k poškození či ohrožení starého člověka.“4 Profesorka Helena Haškovcová uvádí ve svém Manuálku o násilí, že „Týrání starého člověka je násilné chování blízkých osob nebo pečujících osob ke starému člověku zneužívající jeho omezených možností efektivní obrany. Týrání je také zlé nakládání s druhou osobou, které se vyznačuje značným stupněm bezcitnosti a hrubosti a které u oběti vyvolává pocity hlubokého příkoří.“5 Jedním z charakteristických rysů týrání je jeho opakování. Opakování je jednání, které má svůj vývoj, opakované projevy a často trvá velice dlouhou dobu. Intervaly mezi jednotlivými 3

HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 13. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Geriatrie a gerontologie, s. 353. 5 HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 13-14. 4

9

útoky se zkracují a později se vyskytuje několikrát

denně. Není to tedy jednorázový či

ojedinělý incident. Dalším typickým rysem pro týrání je postupný nárůst intenzity. Začíná zpravidla psychickým násilím, postupně se přidává fyzické násilí, útoky směřují proti lidské důstojnosti, posléze proti zdraví. Mohou vyústit až v útoky proti životu. V týrání neboli násilí jsou dané jasné role. Domácí násilí se odehrává mezi blízkými osobami (manželé, partneři, rodiče, děti, prarodiče, vnoučata, sourozenci), kde lze jasně rozlišit roli ohrožené a násilné osoby. Role se nezaměňují, nejedná se o tzv. italská manželství. Pro týrání je také důležité soukromí. K násilí dochází zpravidla beze svědků v soukromí společného obydlí. Jednotlivé incidenty se však mohou odehrát i mimo soukromí. Týrání v institucích se děje také za zavřenými dveřmi.6 Týrání starých lidí může mít mnoho podob a forem. Od ponižování, odmítání pomoci až po fyzické násilí, sexuální zneužívání, vyhrožování a vydírání, zejména finanční. Obecná představa, že oběťmi násilí jsou výhradně staří lidé, fyzicky hendikepovaní či psychicky nemocní, není zcela pravdivá. I když tito lidé jsou více ohroženi špatným zacházením a možným týráním. Špatné zacházení a týrání se starších členů komunity není historicky novým fenoménem ve společnosti. Vzpomeňme si na ponižování a ústrky výměnkářů, nedůstojné podmínky ve starobincích či chudobincích a uzavřených psychiatrických léčebnách, které byly schovány za velké zdi. Otázky špatného zacházení se seniory včetně týrání a zanedbávání ze strany rodiny nebo profesionálů byly dlouho na pokraji zájmu společnosti. Ve světě je otázka týraných a zanedbávaných seniorů aktivně sledována asi od osmdesátých let. V České republice (dále jen ČR) se začíná tomuto tématu věnovat seriózní pozornost, především z gerontologických univerzitních pracovišť, teprve od poloviny devadesátých let.7

2.1.2

Stárnutí a Stáří

Stárnutí (involuce) je univerzální proces postihující živou hmotu. Probíhá kontinuálně od početí, ale za jeho skutečný projev je považován teprve pokles funkcí. Stárnutí je přirozený a biologicky zákonitý proces, během kterého se snižují adaptační schopnosti a ubývají funkční

6 7

Srov. MINISTERSTVO VNITRA, <www.mvcr.cz>, cit. 2008-01-26. Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 6.

10

rezervy organismu. Involuce je složitý komplex dějů, které se vzájemně prolínají a podmiňují. Stárnutí je tedy proces multifaktorový. Výsledkem stárnutí je stáří neboli senium.8 Stáří (sénium) je označení pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Jedná se o projev a důsledek involučních změn funkčních i morfologických, probíhajících různou rychlostí a s výraznou interindividuální variabilitou. Na charakteru stáří se podílí celá řada faktorů, např. vliv prostředí, zdravotní stav, životní styl, vlivy sociálně ekonomické a psychické včetně sebehodnocení, adaptace a přijetí určité role. Díky této mnohočetnosti a individuálnosti příčin a projevů je obtížné vymezení a členění stáří. Stáří, tj.věk, od kterého je člověk pokládán za starého. Je mnohdy nesnadné ho jednoznačně vymezit. K určení této hranice se nejčastěji vychází z kalendářního věku, čili od data narození. Tímto je kalendářní stáří jednoznačně vymezitelné, ale nevystihuje zcela interindividuální rozdíly. Kalendářní stáří dělíme dle věku do tří skupin. První jsou mladí senioři ve věku 65 – 74 let. Za vlastní stáří považujeme věk od 75 – 84 let a od 85 let a výše hodnotíme seniory jako velmi staré. Stáří nehodnotíme pouze z pohledu kalendářního věku, ale také z ostatních hledisek. Jednou z významných proměn ve stáří je sociální role, potřeby a životní styl seniora. Tato sféra se hodnotí jako sociální stáří. Dle výkonnosti, funkčního stavu a involučních změn v organismu usuzujeme na tzv. biologický věk.

Do celkového hodnocení stáří spadá také subjektivní

vnímání vlastního věku, což nazýváme psychologický věk.9 Dalším pojmem vztahujícím se ke stárnutí a stáří je senior, neboli starší člověk. Seniora řadíme z pohledu demografie jako člověka ve věku nad 65 let, tj. v důchodovém věku, po fázi tzv. aktivního věku. Ze sociologického hlediska je senior považován za nejstaršího člena kolektivu, rodiny. Ze všech těchto definic a úsudků vyplývá, že stáří nelze hodnotit pouze na základě jedné sféry, ale jako celek.

2.1.3 Ageismus Tento pojem, ne zcela dosud známý, je spojený s diskriminací vzhledem k věku. S rostoucí střední délkou života v západní civilizaci je nutné otevřít i u nás toto tabuizované téma. S touto problematikou je to jako s většinou těchto ne zcela oblíbených společenských oblastí u nás. To, že se o něm nemluví, neznamená, že neexistuje. Se vznikem kultu mládí vzniká i opačný 8 9

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Geriatrie a gerontologie, s. 67. Tamtéž, s. 47-48.

11

extrém – ageismus. Jde o slovo, které nemá ucelený český ekvivalent. Pojem je odvozen od anglického slova age, které znamená věk, stáří. Ageismus je tedy společenský předsudek vůči stáří. První, kdo jej vyslovil, byl Robert Butler, první ředitel National Institute on Aging v USA v roce 1969, který hovořil o diskriminaci na základě věku. Z uvedeného data můžeme vyvodit, že to není pojem zcela nový, ale u nás neužívaný. Teprve během posledních let se dostává do popředí. Dnes je ageismus definován šíře. Zahrnuje předsudky a negativní představy o starých lidech, nebo projevy diskriminace vůči staršímu člověku nebo skupině starších lidí.10 V našich slovnících najdeme mnoho podob a příbuzných slov, kterými můžeme vyjádřit ageismus. Encyklopedie Diderot, verze 2002 uvádí „ageismus jako věkovou diskriminaci postihující především staré lidi. Může vést k věkové segregaci, vyčlenění ze společnosti. Je podporován ekonomicko-sociálními problémy a společenskými představami podceňujícími stáří.“ Dalším pojem, který je definovaný v encyklopedii a je spojený s touto problematikou, je předsudek. „Předsudek je kriticky nezhodnocený úsudek (vycházející z myšlenkových stereotypů), který je silně ovlivněn tradicí, osobní zkušeností, respektive emocemi a z něj plynoucími postoji, názory přijatých jedincem, skupinou.“ V Diderotově encyklopedii se také můžeme setkat se souvisejícím slovem stereotyp. „Stereotyp je v psychologii a sociologii ustálený a navyklý vzorec myšlení nebo chování. Stereotyp je soubor představ, které mají příslušníci společenské skupiny o sobě (autostereotyp) nebo o jiných (heterostereotyp). Sociální stereotyp obsahuje hodnocení, často iracionální soudy, mívá blízko k předsudkům. Změna individuálního i sociálního stereotypu je nesnadná, je provázena negativními emocemi.11 Encyklopedie dle Diderota není jediná, kde najdeme pojmy spojené s ageismem. Z Akademického slovníku cizích slov můžeme vymezit další takové pojmy. Jedním z nich je mýtus. „Mýtus je představa o někom nebo něčem nekriticky přijímaná, uctívaná a zbožňovaná.“ Diskriminace je další výraz, jenž je možno spojit s ageismem. „Diskriminace je rozlišování poškozující někoho, neuznávající jeho rovnost s jinými, popírání a omezovaní práv určitých kategorií obyvatelstva nebo určitých států.“12 Celá řada těchto slovních obratů se snaží vystihnout ageismus. Proč se o ageismu mluví zejména ve spojitosti se seniory? V naší populaci máme zakořeněné předsudky ke starším lidem, které ovlivňují naše chování. Jedním z předních předsudků, jež máme spojené se seniory, je nemoc. Staří lidé z našeho pohledu jsou více

10

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Ageismus, Průvodce stereotypy a mýty o stáří, s. 6. DIDEROT s.r.o., Encyklopedie Diderot, elektronická verze. 12 KOLEKTIV, Nový akademický slovník cizích slov A-Z, s. 522. 11

12

nemocní, potřebují častěji lékařskou pomoc, a proto se také s nimi nejvíce setkáváme ve zdravotnických zařízeních. Ve skutečnosti většina starých lidí je dostatečně zdravá, aby se mohla zabývat běžnou denní činností. Jen asi 5% seniorů je odkázáno na celodenní ústavní péči. Se stářím máme spojenu i tzv. ošklivost. Ošklivost u seniorů je dána zejména fyzickými změnami. Šedé vlasy, zmenšená postava, umělý chrup a další přeměny jsou součástí přirozeného stáří. Každého z nás se jednou budou týkat, tak proč k nim zaujímáme takový negativní postoj? U seniorů je další běžnou věcí impotence. Ženy podstupují menopausu a celá řada mužů má problémy s prostatou. Společnost má tedy představu, že většina starších lidí se už nevěnuje žádné pohlavní aktivitě. Realita je opět jiná. Uspokojivý milostný vztah obvykle pokračuje do 70 až 80 let pro zdravé páry. Typické pro seniory jsou prý také izolace a chudoba.13 Ale opak je pravdou. Senioři žijí se svými rodinami a udržují kontakt nejen s příbuznými, ale i známými. Důkazem toho je i fakt, že je potkáváme v kavárnách, cukrárnách a jiných zařízeních. Součástí stáří není jen somatické onemocnění, ale i pokles duševních schopností a duševní choroby. I s takovýmito názory se setkáváme v naší společnosti. Myslíme si, že ke stáří patří poruchy učení, poznávání, zapamatování a další. Dle našich názorů a přesvědčení nejsou senioři často schopni naučit se a používat moderní technické a elektronické přístroje. Seniory bereme jako něco “nadbytečného“, jež nám nemá už co pozitivního vnést do společnosti. Avšak nesmíme zapomínat na přednosti stáří, jako je jejich moudrost, zkušenost a rozvaha.

2.2 Druhy týrání 2.2.1 Tělesné týrání Tělesné týrání je nejhrubší a nejzjevnější forma násilí. Jeho podstatou je záměrné působení bolesti, zraňování či odpírání základních tělesných potřeb. Nejčastěji jde o brachiální násilí – bití, škrcení či sražení k zemi inspirované zhoršenou stabilitou seniora. Dále o kopání a rafinované vystavování tělesnému strádání – chlad či mytí studenou vodou, odpírání jídla, léků či ošetření při bolesti. Někdy se projevuje tzv. pasivní agrese – neposkytnutí či nepřivolání

13

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Ageismus, Průvodce stereotypy a mýty o stáří, s. 7-9.

13

pomoci, nebo úmyslné zabránění hrozícímu poranění. V ústavech hrozí používání omezovacích prostředků.14 Podle WHO jde o „způsobování bolesti či zranění, o fyzický nátlak, o fyzické či lékově navozené omezení“. Ve zdravotnictví především o kurtování, umisťování na zavřená oddělení či o nepřiměřené tlumení psychofarmaky.15 Tělesné týrání vede k mnohočetným a opakovaným poraněním, často neošetřeným. Můžeme se setkat se zlomeninami, otoky, škrábanci, stopami po kousnutí a vbodnutí. Popáleniny se vyskytují na neobvyklých místech, podobné předmětu (jako např. žehlička nebo cigareta). Často jsou přítomny starší i nové podlitiny, které jsou podobné předmětům jako je opasek nebo prsty na obou pažích od držení nebo třesení, četnějšími na trupu z opakovaného třesení. Ze smrtelných komplikací hrozí např. subdurální hematom.16 Výzkumy zabývající se násilím se zaměřují zejména na typy týrání. V olomoucké studii, která probíhala v roce 2001/2002, respondenti, žijící v penzionech pro seniory, otázku fyzického týrání odmítali či nepřipustili vůbec. Muži dokonce až ve 100% a ženy v 95%. Některé ženy připustily fyzické násilí ze strany partnera. Většina dotázaných mužů odsuzuje fyzické tresty a bití žen, ale najdou se i muži, kteří toto považují za normální. Domnívám se, že je na místě zamyslet se nad tím, kde jsou hranice slova „normální“ v násilí.17 V anketě Heleny Haškovcová, která proběhla v roce 2004/2005, respondentky, zdravotní sestry a sociální pracovnice zařadily fyzické týrání na druhé místo, jako nejčastější typ násilí uvedly kombinovanou formu fyzického a psychického násilí.18

2.2.2. Citové a psychické týrání Citové a psychické týrání je pravděpodobně nejčastější forma týrání a také nejhůře postižitelná. Zahrnuje agresi verbální – urážky, ponižování, vyhrožování či zastrašování, dále snižování sebeúcty a sebevědomí, omezování autonomie a manipulování. Jedná se také o zdůrazňování

nepotřebnosti, nadbytečnosti a obtěžování seniora. Časté je vyhrožování

přestěhováním nebo umístěním do dlouhodobé ústavní péče. K tomuto týrání patří také úmyslné či neobvyklé bezohledné likvidování a poškozování předmětů s citovým významem pro týraného či agrese proti domácím zvířatům. Může docházet i k omezování sociálních 14

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Geriatrie a gerontologie, s. 354. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 354. 16 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 12. 17 Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 9. 18 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 6-7. 15

14

kontaktů či omezování pohybu (zákaz procházek, uzavření v bytě). V ústavech hrozí šikana, často právě jen v úrovni vyhrožování.19 WHO definuje psychické týrání jako „působení duševního utrpení“.20 Emocionální týrání se může projevit zmateným chováním postiženého člověka. Pod vlivem výhrůžek mají přehnaný strach, nespí nebo trpí spánkovou deprivací či potřebou nadměrného spánku. Dochází ke změně chuti k jídlu. Senioři odmítají stravu a následně dochází k úbytku na váze, nebo se přejídají a nastává neobvyklý přírůstek na váze. Týraný senior rezignuje a ztrácí zájem o jakoukoliv činnost. Rezignaci dává najevo stažením do sebe a izolací od okolí. Nezájem může být směřovaný i proti vlastní osobě. Mají ambivalentní postoj k pocitům lásky a nenávisti, zejména když je pachatelem týrání blízký člen rodiny. Psychické týrání se odráží zejména v psychice seniora, proto úzkostné nebo panické stavy nejsou u takto postižených seniorů zvláštností. Na druhou stranu senior může celou situaci řešit nadměrným užíváním uklidňujících léků a sedativ, aby ne zcela vnímal negativní situaci ve svém životě. Dlouhodobě týraní senioři se začínají zabývat suicidiálními myšlenkami, případně dojde i k pokusu o sebevraždu.21 Z šetření v Olomouckém kraji zjistili tazatelé, že respondenti jsou velice benevolentní vůči nevhodnému chování svých vlastních dětí. Tento fakt vadí pouze 14% respondentů.22 Domnívám se, že senioři pod vlivem společnosti nechtějí přiznat, že jim chování vlastních dětí vadí, protože by měli pocit, že selhali při jejich výchově. Tím, jak se děti chovají ke svým rodičům, už ukazují, jaký k nim mají vztah. Milena Holúbková se tímto tématem zabývala ve své bakalářské práci a jedním z jejích výsledků bylo zjištění, že 16% respondentů má pocit, že je svému okolí na obtíž, a 10% dotázaných raději o pomoc nežádá vůbec. Tyto výsledky podtrhuje i fakt, že 6% respondentů se setkalo se slovními narážkami vůči své osobě a stejný počet se cítil poníženě, když žádál zdravotní sestru či ošetřovatelku o pomoc. Vše souvisí se vším. Když senior pocítí nezájem nebo neochotu personálu poskytnout mu pomoc, příště raději o ni nežádá vůbec.23

19

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 354. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 354. 21 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 15. 22 Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 10. 23 Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 28. 20

15

2.2.3 Sexuální obtěžování a zneužívání Sexuální obtěžování a zneužívání je ve stáří pochopitelně nesrovnatelně menší než v dětském věku. Nejčastější formou je obtěžování a zneužívání klientů v ústavní péči navzájem, a to zvláště v koedukovaných zařízeních. Sexuální násilí zejména na ženách v seniorském věku označujeme jako gerontofilii. Konkrétní formy sexuálního násilí jsou pestré. Rozlišujeme sexuální zneužívání, které se týká zejména dětí. Dále pak sexuální obtěžování, což jsou nevítané sexuální návrhy, a nejzávažnější formou je znásilnění. Jednotlivé typy sexuálního násilí jsou zpravidla kombinovány. Podle WHO jde o „nedobrovolný sexuální kontakt jakéhokoliv druhu, kterému je vystaven starý člověk“.24 Sexuální týrání se projevuje roztrhaným, potřísněným nebo zakrváceným spodním prádlem. U takto postiženého seniora můžeme pozorovat obtíže při chůzi nebo usednutí. Bolest a svědění v oblasti genitálií jsou častým, ale málo viditelným a prokazatelným příznakem sexuálního týrání. Dalším symptomem, už více průkazným, jsou podlitiny nebo krvácení v oblasti genitálu. Součástí všech indicií poukazujících na sexuální týrání můžou být nevysvětlitelná venerická onemocnění nebo genitální infekce.25

2.2.4 Finanční a materiální zneužívání Finanční a materiální zneužívání je naopak v seniorském věku velmi častým jevem. V USA odhadují, že až 500 000 seniorů je vystaveno finančnímu či materiálnímu týrání. Finančním a materiálním vykořisťováním se rozumí protizákonné nebo nepatřičné používání nebo zneužívání (zpronevěra) majetku a finančních prostředků starší osoby. Řadíme sem vynucené změny vůle a jiných právních dokumentů, upírání práva na přístup k osobním financím, jejich správu, finanční obmysly (úskoky, triky, klamání) a podvody. Finanční a materiální zneužívání můžeme hodnotit od nejlehčích forem, jako je neochota financovat jídlo a ošacení, až po nejzávažnější - převody bytů a upírání důchodu.26 Dle WHO jde o „ilegální či nepřiměřené využívání či zneužívání majetku a zdrojů starších osob“.27 24

KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 354. Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 12. 26 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 354. 27 KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 354. 25

16

Finanční nebo materiální zneužívání můžeme poznat podle chování seniora při manipulaci s penězi, kdy neví přesně, kolik má peněz a jaká je jeho finanční situace. Při odpírání financí rodinou nastávají problémy s nemožností nakoupit si potřebné potraviny a další základní potřeby. Vznik pak náhlá nebo nevysvětlitelná neschopnost platit účty. Nerovnoměrnost mezi příjmy/majetkem a životní

úrovní seniora je dalším důkazem, že něco není v pořádku s

jeho finanční situací. U seniorů se setkáváme s obavou a strachem, když se mluví o penězích. Skrytý, ale velice často se vyskytující projev tohoto týrání je náhlý a bezdůvodný převod majetku starší osoby jiné osobě nebo osobám. Mezi další jev řadíme mimořádný zájem členů rodiny o majetek starší osoby a neochotu vydávat peníze za starší osobu za potřebné služby nebo péči, i když si to senior může dovolit.28 Již zmiňovaná olomoucká studie se zaměřila i na finanční či materiální týrání. Otázky finanční výpomoci ze strany seniorů se ukázaly jako ne příliš aktuální nebo běžné. Pravidelně finančně vypomáhá svým blízkým asi 15% respondentů a vůbec nevypomáhá asi 1/3 dotázaných.29 Milena Holúbková také do své bakalářské práce zařadila záležitost finančního týrání. Položenými dotazy se snažila zjistit, zda se senioři setkali s finanční odměnou pro rodinné příslušníky, kteří jim věnují pozornost a starají se o ně. Od 2% seniorů vyžaduje rodina tuto finanční odměnu za to, že jim poskytují pomoc, a 98% seniorů se s touto finanční odměnou nesetkalo.30

2.2.5 Institucionální týrání Institucionální týrání je speciální forma týrání, ve kterém jde o tzv. utrpení způsobené institucemi, popř. nevhodnými normami. Důsledkem tohoto týrání je tzv. druhotné ponižování. Někdy můžeme hovořit o systémovém týrání, které je způsobeno systémem, jenž byl původně budován s opačným záměrem. Například v nemocnicích má pacient najít útočiště a pomoc. Ale někdy může dojít, vlivem nedostatku informací nebo nekvalitní péčí, k nevhodnému zacházení.31

28

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 13. Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 9. 30 Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 32. 31 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 24. 29

17

2.2.6 Mediální násilí Mediální násilí je relativní novinkou. Má dvě základní formy: jednak prezentovat násilí v hraných filmech, jednak dehonestující informace o některé skupině obyvatel ve zpravodajských relacích.32

2.3 Zanedbávání Tělesné a psychické zdraví staršího člověka může být vážně ohroženo, když osoba, která o ni pečuje, není dostatečně schopná splnit, nebo zanedbává povinnosti opatřit svému svěřenci dostatek potravy, přístřeší, oděv nebo lékařskou péči. Zanedbání můžeme označit jako nečinnost, v jejímž důsledku nejsou uspokojeny potřeby starší osoby. Není jí poskytována adekvátní strava, čisté oblečení, bezpečné a pohodlné místo k životu, dobrá zdravotní péče a osobní hygiena, jsou jí odpírány sociální kontakty, nejsou jí v případě potřeby (například je-li zdravotně postižena) poskytovány potřebné pomůcky, není zajištěna prevence její tělesné újmy a není jí poskytován potřebný dohled.33 WHO charakterizuje zanedbávání péče jako „odpírání či selhání plnit pečovatelské závazky bez ohledu na to, zda jde či nejde o vědomý a úmyslný pokus způsobit starému člověku tělesné či duševní potíže a ohrožení“.34 Zanedbávání seniora má také formu „zanedbávání péče o sebe sama“. Takto vedený asociální způsob života se projevuje nedodržováním základních hygienických a sociálních norem. Pojem zanedbávání péče může být velmi relativní. Mnoho lidí, zejména na venkově, žije v takových podmínkách a poměrech, že by se mohlo zdát, že jde o zanedbání. Ale lidé na vesnicích žijí jiným způsobem života. „Nepořádek“ v domácnosti některých starých lidí je zaběhlý způsob života, který nelze změnit. Ostatní rodinní příslušníci to „berou“ stejným způsobem, a tak se setkáváme s domácností, ve které by se dalo leccos změnit, uklidit a zlepšit, ale vzhledem k mentalitě lidí a jejich způsobu života to není jednoduché ani možné.

32

Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 24-25. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 355. 34 KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 355. 33

18

Příznaky zanedbávání, ať již způsobené jinou osobou či vlastní neschopností, se nejčastěji projevují somatickými obtížemi. Dehydratace a stavy spojené s výživou, podvýživa, jsou častými jevy zanedbávání. Vlivem nedostatečné hygieny se setkáváme se zápachem, nevhodným a znečištěným oblečením.

U dlouhodobě nepohyblivých klientů mohou být

následkem nedostatečné péče proleženiny a jiné poškození kůže. V důsledku nevhodného oblečení a nemožnosti topení může dojít ke vzniku hypotermie či hypertermie. U seniorů nejsou zvláštností problémy s užíváním lék, a to ve smyslu nadměrného množství, neužívání žádných léků nebo nevhodné užívání léků způsobené zejména špatnou orientací, smyslovými poruchami a demencí.35

2.4 Kdo týrá a proč? Budeme-li znát pachatele násilí a důvod jeho chování, budeme moci toto zlo redukovat nebo dokonce úplně vymýtit? Na tuto otázku není zcela jednoduchá odpověď. Týrání se děje na základě agresivního chování. „Agresivní chování je porušení sociálních norem, omezující a poškozující živé bytosti či neživé objekty.“ Pojem agrese charakterizuje reálný projev takového chování, který mívá charakter násilí.36 Po příčinách zla a násilí pátrají lidé už od nepaměti. Z historického hlediska se objevily teorie, že se rodí přímo jedinci zrození pro zlo. Později se ukázalo, že takto jednoduchá teorie není pravdivá a tzv. “predispozice“ pro zlé chování neexistuje. Každý z nás má v sobě zlo a patrně souvisí se základní formou vlastní obrany a umožňuje nám čelit jakémukoliv agresorovi, abychom nad ním zvítězili. V dnešní moderní době při spáchání trestného činu se pátrá po motivu, který vede pachatele k takovému počínání. Veřejnost si pod obrázkem agresora představuje typický vzhled zločince. Ale ono tomu tak není vždy. Normální vzhled, slušné vystupování, vybrané chování, řádné zaměstnání a vzorná starost o svou rodinu, takový člověk přece nemůže být pachatelem domácího násilí. Původ týrání v některých situacích může pramenit z tzv. transgeneračního týrání, kdy dítě, které bylo týráno a bito, později také týrá a bije. Tento způsob chování považuje za normální, protože nic jiného nezažilo a nezná.37

35

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 14. VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 757. 37 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 20-21.

36

19

Týrání a zanedbávání starších lidí, o které pečují členové rodiny, ošetřovatelé a ostatní lidé, má různé příčiny. Špatné zacházení je většinou způsobeno přepracovaným pečovatelem – členem rodiny, který týrá slabou a závislou starší osobu. Chronická únava a přepracování pečovatele patří mezi vážné důvody špatného zacházení. Mezi další důvody špatného zacházení řadíme situace, kdy je pečovatel schopen pochopit jen do jisté míry, že jeho chování a činy jsou násilné, nebo násilné chování je způsobeno zdravotními obtížemi pečovatele. Někteří pečovatelé se domnívají, že jsou oprávněni používat moc, aby mohli trestat a ovládat své oběti.38

2.5 Rizikové faktory týrání a zanedbávání Byly identifikovány faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že se určitý člověk stane obětí násilí, i faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že se nevhodného jednání naopak dopustí. Největším rizikovým faktorem na straně oběti je věk nad 75 let a přítomnost demence či deprese. Vlivem involučních změn u seniorů dochází ke špatnému funkčnímu stavu a ohrožení, či ztráta soběstačnosti. Závislost na druhé osobě je dalším možným faktorem. Se stářím souvisí zhoršení zdravotního stavu a přítomnost více onemocnění, polymorbidita, což také přispívá k rizikovým faktorům. Osamělost a sociální izolace není u seniorů žádnou výjimkou. Proto nás nepřekvapí situace, že senior delší dobu nevychází z bytu, a nepřisuzujeme tomu žádný velký význam. Naopak soužití s agresorem a závislost na něm je častým rizikovým faktorem. Oběť může „provokovat“ agresora svými povahovými, charakteristickými rysy a tím, jak řeší některé situace. Nejzávažnějším rizikovým faktorem a „zaviněním“ na straně oběti jsou však zmíněné poruchy chování u demence, včetně paranoidních či žárliveckých bludů.39 Na rizikových faktorech ze strany oběti se podílí i celá společnost, která nemá zájem řešit tuto situaci. Rizikové faktory ze strany agresora se odvíjejí od místa páchání násilí. V domácím prostředí se odráží hlavně jedna věc. Ve většině případů v domácnosti o seniora pečuje jediná osoba, která může být na základě této práce vyčerpaná a přetížená. Často tyto faktory jdou ruku v ruce s existenčními problémy, protože lidé pečující o seniory mají nárok na příspěvek na péči, jehož výše je odvislá od schopností seniora. Dalšími možnými faktory jsou závislost pečovatele na seniorovi ve vztahu bytové a materiální situace. Ale ani tento fakt nikoho

38 39

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 17. Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 358-359.

20

neopravňuje k týrání seniorů.

Zanedbávání péče v domácím prostředí také pramení

z neznalosti, nedostatečné edukace, nepochopení a neochoty provádět danou péči správně.40 V institucích, i přes střídání zaměstnanců v jednotlivých směnách, dochází k přetížení, frustraci a následně k syndromu vyhoření. Člověk, který trpí poruchami sociálních vztahů, má narušenou psychiku. Může být alkoholově a drogově závislý, a proto je rizikový pro poskytování péče seniorům. Celá věc je velice ovlivněna společností a jejím postavením ke stárnoucí populaci. Ve společnosti se objevují ageistické nálady proti starší populaci. Svoji roli také sehrává nízká podpora pečujících osob, ať laiků, tak i profesionálů.

2.6 Diagnostika týrání a zanedbávání Diagnostikování či možné rozpoznání týrání a zanedbání je velice citlivý problém. Řada obětí se stydí za svou poníženou situaci, za chování blízké osoby, nevěří v možné řešení a případně se obává pomsty udaného viníka. Navíc postižení bývají často na pachateli závislí a mají k němu citový ambivalentní a projektivní vztah. Na základě tohoto oběti spíše problémy maskují, pachatele kryjí a navenek nesignalizují žádné problémy. Na druhé straně mylné vyslovení závažného podezření může být vnímáno jako ponižující a může vážně narušit vztah lékaře (zdravotníka) s pacientem. V konečné fázi je třeba vzít v úvahu i diferenciální diagnostiku, vyloučit paranoidní stavy, zvláště chorobnou podezřívavost či přechodné paranoidní poruchy. Důležitá je důkladná anamnéza. Ale pozor, aby pacient a jeho rodina aktivně a účelově nezkreslili informace s následným pokusem manipulovat se zdravotníkem. Při sběru anamnestických

informací

je

důležité

navázat

vhodnou

komunikaci

s empatickým

nasloucháním, a tak si vytvořit důvěru. Ale v mnoha případech je verbální komunikace znemožněna nebo narušena fatickými poruchami či pokročilým syndromem demence. Přesto je citlivá komunikace, jak verbální tak nonverbální, s nemocným základním

předpokladem

pochopení problematiky týrání, zanedbávání a pomoci nemocnému.41 Možné vodítko, jak postupovat při podezření na špatné zacházení se staršími lidmi, uvedla MUDr. Tamara Tošnerová ve své publikaci „Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele.“ Toto schéma je součástí přílohy č.1. 40 41

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 359. Tamtéž, s. 356-357.

21

MUDr. Tošnerová nabádá ve své příručce zdravotnický personál, aby se aktivně ptal každého klienta, zejména žen, kterým je přes 60 let nebo jsou fyzicky či mentálně postižené, jestli se doma cítí bezpečně. Pátrání po násilí by mělo být součástí každého úvodního vyšetření.42 Domnívám se, že pro správné diagnostikování týrání a zanedbávání je důležité, aby všichni pracovníci, již přicházejí do kontaktu se seniory, měli mít dostatek znalostí a informací o této problematice. V roce 2002 Helena Haškovcová v rámci své ankety předložila dvěma skupinám respondentů speciálně vytvořený dotazník s cílem získat anonymním způsobem orientační přehled o jejich znalostech a potřebách znalostí v široké problematice násilí. První oslovenou skupinu tvořilo 30 zdravotních sester a sociálních pracovnic, které pracují v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za alarmující lze považovat, že 14 respondentek vyjádřilo názor, že problematika násilí je ve zdravotnických, ev. sociálních zařízeních realitou. Dalších 11 respondentek si myslí, že se jedná pouze o okrajovou záležitost. A zbývajících 5 dotázaných nedovede situaci posoudit. Na dotaz, zda by respondentky ohlásily svému nadřízenému skutečnost, že byl týrán jejich pacient nebo obyvatel sociálního zařízení, odpověděla drtivá většina, tedy 26 respondentek, kladně a prakticky všechny připsaly podmínku - „pokud by souhlasila týraná osoba“. Čtyři dotázané by pak splnily oznamovací povinnost pouze „podle okolností“. Nevyskytla se žádná respondentka, která by odmítla upozornit na násilí. Vlastní znalosti o problematice násilí hodnotí většina respondentek jako částečné (27), pouze 3, a to je jen 10% souboru, jsou přesvědčeny, že mají dostatek znalostí k tomu, aby mohly předcházet nebo účinně pomáhat obětem násilí. Myslím si, že lze pozitivně hodnotit, že respondentky mají alespoň částečné znalosti o problematice a umí rozpoznat projevy násilí. Druhou skupinu respondentek tvořilo 37 zdravotních sester z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Drtivá většina sester, tedy 34, se domnívá, že násilí je skutečně mimořádný jev. Další tři respondentky si myslí, že násilí je částečně aktuální problém. Do kontaktu s agresorem se dostalo 28 sester a 5 sester toto štěstí či smůlu neměly. S oběťmi násilí přišlo do kontaktu 21 dotázaných a 13 nikoliv. Závěrem lze shrnout, že většina sester nemá dostatečné znalosti o fenoménu násilí, ale má ochotu si je osvojit.43 V diagnostice týrání a zanedbávání nabývá na významu objektivní vyšetření při podezření na fyzické násilí, či rozbor dokumentace a kontaktů se zdravotnickými zařízeními (opakované

42 43

Srov. TOŠNEROVÁ, T., Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině, s. 20. Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 6-9.

22

hospitalizace, důvod, frekvence poranění). Součástí diagnostiky je hodnocení psychického stavu a sociální šetření v místě bydliště. Základní metodou nenásilného zjišťování možného týrání či zanedbávání je komplexní geriatrické hodnocení, které nabízí pohled z více stran. Z uvedeného vyplývá, že na diagnostice této problematiky by se měl podílet celý multidisciplinární tým.

2.7 Řešení situace V akutním ohrožení oběti je indikováno přerušení kontaktu s agresorem, obvykle formou hospitalizace týraného. Při jeho dobrém zdravotním stavu přichází v úvahu i umístění do sociálního zařízení krizové akutní intervence. Kromě nejzávažnějších případů se vesměs nedoporučuje kriminalizace pachatelů. Důležitější než trest je podpora přetížené stresované rodiny. Řešení situace by mělo obsáhnout celou sféru. Mělo by tedy obsahovat stránky poradenství v sociální sféře, kde by rodině a blízkým osobám byly poskytnuty všechny možné informace týkající se dané problematiky. Dále by měla být nabídnuta možnost respitní péče, která je ve formě komunitní a institucionální. Toto řešení situace je zvláště vhodné v případech konfliktů se závažně hendicapovaným, dementním pacientem, důležitá je i účinná veřejná kontrola v případě pachatele. Z dlouhodobého hlediska je rozhodující zdravotně sociální poradenství, spolupráce zdravotníků se sociálními pracovníky na komunitní úrovni a dispenzarizace ohrožené osoby i dysfunkční rodiny.44 V ústavních zařízeních se jeví jako možné řešení situace monitorování pokojů kamerami, což je ale v rozporu s Listinou základních práv a svobod (zákonem č.2/1993 Sb., který říká, že „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“45). Vhodnější řešení je edukace personálu, dostatečný počet personálu s psychologickou podporou a možností supervize a supervizora na pracovišti. Otevření ústavů ombudsmanům, kteří se zaměřují na poskytování péče pomocí standardů kvality a hodnotí péči jednotlivých institucí, také napomůže k odhalení a řešení týrání a zanedbávání. Další sférou, která může pomoci, jsou dobrovolnická hnutí. Dobrovolníci navštěvují nemocnice a další sociální zařízení a mohou jako třetí osoba nezávisle hodnotit péči a případně pomoci při řešení situace.

44 45

Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., aj., Gerontologie a geriatrie, s. 359. Ministerstvo vnitra České republiky <www.mvcr.cz>, cit. 2008-01-26.

23

V České republice už jsou také rozšířeny tzv. svépomocné skupiny, které pomáhají lidem se stejným problémem. Takovouto nejznámější organizací je Česká alzheimerovská společnost. Ta pomáhá nejenom lidem, kteří tímto onemocněním trpí, ale také jejich blízkým, kteří jsou díky této náročné péči velice přetížení, a mohlo by dojít k možnému zanedbávání péče až k týrání. Jako v mnoha jiných problémech, tak i zde je velice důležitá prevence a osvěta společnosti. Uplatňuje se tu nejenom prevence primární, výchova a ovlivnění společnosti, ale i sekundární, depistáž a práce s rizikovými rodinami včetně rodin pečujících o dementní klienty. V neposlední řadě i terciární prevence, která se zaměřuje na recidivy již diagnostikovaného nevhodného zacházení. V preventivních programech se seniorům v rámci prevence týrání a zanedbávání doporučuje několik rad. Jednou z nich je, aby senioři udržovali neustálý kontakt s přáteli, sousedy a známými. V případě podezření na možné týrání je seniorovi doporučeno, aby využíval služeb tísňové péče. Senior by měl vždy trvat na svých právech, jako je dodržování soukromí v bytě či v ústavu, možnosti návštěv přátel a lékaře, rozhodovat o svých záležitostech sám na základě dostupných informací. Před jakýmkoliv převodem majetku vše prokonzultovat s právníkem nebo jinou třetí osobou. S ohroženými seniory, kteří kontaktují nějakou instituci, by měl být v klidu vytvořen tzv. bezpečnostní plán, co dělat v případě napadení. Takovýto bezpečnostní plán obsahuje informace, jako např. komu senior důvěřuje, tomu by měl svěřit náhradní klíče od bytu, důležité dokumenty, lékařské předpisy nebo určitý peněžní obnos, uchovat si všechny důkazy o fyzickém násilí (roztrhané oblečení), zajistit při incidentu přítomnost svědků, mít u sebe důležitá telefonní čísla, zjistit si, kam se v případě napadení může obrátit, kdyby musel opustit domov, domluvit si signál se sousedy atd.46 Každá situace má nějaké své řešení, východisko. Nastává však otázka, zda senioři chtějí tento svůj nepříznivý stav změnit a řešit. Bohužel jsem se osobně nesetkala s týraným či zanedbávaným seniorem, tak že nemám tu možnost hodnotit. Myslím si a usuzuji i z jednotlivých studií, že senioři tím, že se obracejí na jednotlivé pomáhající organizace, mají zájem něco se svým problémem dělat.

46

Srov. ŽIVOT 90, <www.zivot90>, cit. 2008-01-26.

24

2.7.1 Organizace pomáhající týraným a zanedbávaným seniorům Občanské sdružení ŽIVOT 90 se zabývá již 16 let službami pro seniory. Jeho poslání je: „Jsme tu proto, abychom zlepšovali kvalitu života celé společnosti tím, že budeme přispívat svou humanitární činností k řešení problémů seniorů, kterým umožníme aktivně a smysluplně žít v jejich vlastním domově tak dlouho, jak je to jen možné, a budeme je provázet podzimem života tak, aby se nikdo za své stáří nemusel stydět.“47 Organizace má celou řadu poboček po celé České republice. Senioři se na ni mohou obracet osobně, písemně, ale také pomocí telefonní linky SENIOR TELEFON. Poznatky o problematice týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů čerpá z dlouholeté zkušenosti z činnosti krizové linky - senior telefonu a tísňové péče. Evidence případů zneužívání starších lidí je vedena na lince krizové pomoci SENIOR TELEFON, sdružení ŽIVOT 90. V roce 2005 bylo zaznamenáno 135 ohlášených případů, z toho 50% seniorů bylo týráno svým partnerem.

Mezigenerační týrání bylo ve 39%.

V zařízeních pro seniory se odehrálo 8% případů a 3% seniorů bylo týráno svojí rodinou.48 Výhodou telefonních krizových linek je anonymita, která chrání volajícího člověka. „Bílý kruh bezpečí (dále jen BKB), založený v roce 1991, je občanské sdružení s působností v celé ČR. Poslání BKB sleduje tři cíle: poskytovat přímou pomoc obětem a svědkům trestných činů, podílet se na prevenci kriminality a usilovat o zlepšení práv a postavení poškozených v trestním řízení. BKB v šesti poradnách v republice poskytuje odbornou, bezplatnou, nestrannou a diskrétní pomoc obětem trestných činů, svědkům a pozůstalým po obětech včetně morální a emocionální podpory. Přímá pomoc je postavena na osobním kontaktu s dvojicí konzultantů, právníka a odborníka na psychologickou pomoc. Tuto službu poskytuje bezplatně v roli dobrovolníků 180 osob. V roce 2007 mělo sdružení 9 pracovišť, z toho nonstop telefonickou linku DONA pro pomoc lidem ohroženým domácím násilím, a eviduje více než 32.500 kontaktů s občany, kteří u této organizace hledali pomoc. BKB pořádá přednášky pro širokou a odbornou veřejnost, výcviky a semináře. BKB také vydává množství letáků, brožur, manuálů a jiných tiskovin, spolupracuje s médii, se státními i nevládními organizacemi. BKB podal řadu podnětů k zákonodárným iniciativám, které například rozšířily katalog práv poškozených v trestním řízení. Jedním z nejvýznamnějších návrhů BKB je zákon č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím. „Lidé si musí 47 48

ŽIVOT 90, <www.zivot90>, cit. 2008-01-26. MUSÍLKOVÁ, Z., Generace 3/2006, s. 9.

25

uvědomit, že oběť trestný čin nespáchala, a má právo na respekt, slušné zacházení, informace, odškodnění a zejména na bezpečí.“49 Reakcí této organizace na vzrůstající případy domácího násilí bylo založení intervenčních center. Od 1. ledna 2007 působí v ČR tato nová pracoviště poskytující krizovou pomoc osobám ohroženým domácím násilím. Tato centra poskytují individuální sociálně právní pomoc v konkrétních případech a zároveň koordinují interdisciplinární spolupráci mezi dalšími navazujícími službami na úrovni kraje. V případech vykázání spolupracují s Policií ČR. Od počátku působení až do 30. září 2007 bylo v ČR prostřednictvím patnácti intervenčních center evidováno 665 rozhodnutí Policie ČR (dále jen PČR) na základě zákona č. 135/2006Sb., o vykázání nebo zákazu vstupu násilné osoby do společného obydlí. Ve 32 případech (tj. v 4,8%) došlo ve sledovaném období k vykázání/zákazu vstupu opakovaně (tj. ve stejných domácnostech). V souvislosti s 665 případy vykázání/zákazu vstupu bylo domácím násilím bezprostředně ohroženo 689 dospělých osob, z toho 664 žen a 25 mužů. Z hlediska věku dominuje u dospělých ohrožených osob věková kategorie 31 – 40 let (37 %), následují kategorie 41 – 50 (25 %) a nad 50 let (21 %). V případech domácího násilí bylo v období od 1. ledna do 30. září 2007 vykázáno 660 mužů a 5 žen. Z pohledu vztahu mezi násilnou a ohroženou osobou převládá vztah manželský, 373 případů (55 %). Následuje vztah druh/družka, 151 případů. Ve 120 případech byl transgenerační vztah mezi pachatelem a obětí. Domácí násilí mezi rozvedenými manželi bylo ve 41 případech. K malému počtu vykázání došlo v partnerském, sourozeneckém a jiném vztahu. Velmi zranitelnou skupinou ohroženou domácím násilím jsou senioři. Ve sledované době byla v 59 případech vykázání/zákazu vstupu ohrožená osoba starší 61 let. V kategorii 61 – 70 let bylo ohroženo 30 osob, 71 – 80 let to bylo 18 osob a prostřednictvím institutu vykázání bylo od ledna do září ochráněno 11 osob starších 81 let. O důležitosti intervenčních center svědčí jejich vytíženost. Na základě předání informací od PČR se od začátku roku do konce září 2007 uskutečnilo 3069 evidovaných kontaktů s ohroženými osobami. Na intervenční centra se nemusí ohrožená osoba obracet pouze osobně, ale také telefonicky, proto 2234 případů bylo zaznamenáno touto cestou. 645 situací bylo nahlášeno osobně v uvedených centrech. Ke 128 možným týráním vyjeli pracovníci

49

BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ, <www.domacinasili.cz>, cit. 2008-02-27.

26

intervenčních center osobně do místa bydliště a písemně bylo evidováno 251 stížností a žádostí. Při porovnání vytíženosti jednotlivých center narážíme na hlubokou propast mezi nejvyšším a nejnižším číslem. Nejmenší absolutní počet incidentů domácího násilí řešených rozhodnutím o vykázání/zákazu vstupu během sledovaného období bylo v kraji Plzeňském. Bylo to pouhých 13 případů ve srovnání s extrémně vytíženým Moravskoslezským krajem, kde za uvedené období bylo nahlášeno a řešeno vykázání/zákaz vstupu v 172 případech. Senioři se kromě těchto dvou uvedených organizací mohou obrátit i na celou řadu dalších pomáhajících organizací, které naleznou na internetových stránkách, na úřadech sociálního zabezpečení, u praktických lékařů a jinde.

2.7.2 Legislativní vymezení problematiky týrání a zneužívání 2.7.2.1 Zákon 135/2006 o vykázání a zákazu vstupu násilné osoby Již zmíněný zákon 135/2006 Sb. o vykázání nebo zákazu vstupu násilné osoby do společného obydlí mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Tento zákon vstoupil v platnost 1. ledna 2007. Policie ČR, která vykáže agresora z domácího prostředí, ho vyzve, aby jí vydal všechny klíče od společného obydlí, které drží, a vykázaná osoba je povinna klíče vydat. Policista zároveň poučí vykázanou osobu o následcích neuposlechnutí takové výzvy. Policista je dále povinen umožnit vykázané osobě, aby si při výkonu rozhodnutí o vykázání vzala ze společného obydlí výlučně věci sloužící její osobní potřebě, osobní cennosti a dokumenty, a ve lhůtě do 24 hodin od výkonu rozhodnutí o vykázání pak další osobní věci a věci nezbytné pro její podnikání nebo výkon povolání. Vykázané osobě poskytne policista informace o možnostech jejího dalšího ubytování a v souvislosti s tím i nezbytnou součinnost. Policista je povinen vykázanou osobu poučit o jejím právním postavení, o jejích právech a povinnostech a o dalším možném postupu ve věci. Za tímto účelem si policista vyžádá od vykázané osoby adresu pro doručování pošty. Ohroženou osobu poučí policista o možnosti podání návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu a o možnosti využití psychologických, sociálních nebo jiných služeb v oblasti pomoci obětem násilí. Policista poučí ohroženou osobu i o následcích vyplývajících z uvedení vědomě nepravdivých údajů, k nimž policista při rozhodování o vykázání přihlíží. Je-li toho třeba, 27

policista přivolá ohrožené osobě nezbytnou lékařskou pomoc. O provedených úkonech a opatřeních sepíše policista neprodleně úřední záznam. Rozhodnutí o vykázání se vydává bez projednání věci a z úřední povinnosti, přičemž souhlas ohrožené osoby se nevyžaduje. Rozhodnutí o vykázání se písemně vyhotoví do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí. Vyhotovené rozhodnutí se v opise doručí vykázané osobě a ohrožené osobě. Opis rozhodnutí o vykázání doručí policista do 24 hodin od jeho vydání spolu s opisem úředního záznamu příslušnému intervenčnímu centru. V případě, že ve společném obydlí, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje, žije nezletilá osoba, doručí se opis rozhodnutí o vykázání spolu s opisem úředního záznamu ve stejné lhůtě též příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Pro získání ochoty ohrožených osob spolupracovat je velice důležité dodržování lhůt pro předávání informací a jejich respektování mezi jednotlivými subjekty, Policií ČR a intervenčními centry. Policie ČR má zákonem stanovenou povinnost o každém případu vykázání/zákazu vstupu informovat do 24 hodin od vydání rozhodnutí příslušné intervenční centrum ve svém kraji. Intervenční centra mají zákonem stanovenou lhůtu 48 hodin od přijetí informace od PČR, aby se kontaktovala s ohroženou osobou. Tuto lhůtu se nepodařilo dodržet pouze ve 13 případech. Vykázání agresora z obydlí a bezprostřední vzdálenosti trvá po dobu deseti dnů ode dne vydání rozhodnutí. Tuto stanovenou dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Na policejní vykázání, které trvá deset dní, navazují předběžná opatření. Z celkového počtu 665 případů policejních rozhodnutí o vykázání/zákazu vstupu podaly ohrožené osoby v 249 případech žádost o předběžné opatření soudu, kterým chtěly vykázání prodloužit. V 76% (tj. 190) z těchto podaných žádostí soud vyhověl a lhůtu o vykázání prodloužil. Ve 12% (tj. 31) žádostí prodloužení zamítl a ve třech případech osoby svůj návrh vzaly zpět.50 Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu v průběhu vykázání se uvedená lhůta deseti dnů prodlužuje až do pravomocného rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Policista je povinen ve lhůtě do 3 dnů od vydání rozhodnutí o vykázání provést kontrolu, zda rozhodnutí o vykázání dodržuje vykázaná i ohrožená osoba. O provedené kontrole sepíše policista úřední záznam.51 Takováto situace s vykázáním agresora ze společného obydlí je u seniorů velice složitá. Ve většině případech jsou totiž na agresorovi závislí.

50 51

Srov. BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ, <www.domacinasili.cz>, cit. 2008-01-20. Tamtéž, cit. 2008-01-20.

28

2.8 Proč senioři? Násilí na seniorech je aktuální problém současné společnosti. Senioři, díky své křehkosti, patří mezi jedny z nejrizikovějších populačních skupin. Tento fakt vyplývá i z demografických údajů, že populace stárne. V každé zemi tvoří 11-12% obyvatel staří lidé a tento podíl se poměrně rychle zvyšuje. V České republice v roce 1997 bylo starších lidí nad 65 let téměř 14% a věková kategorie starších obyvatel jak 80 let činila v roce 1999 2,4% z celkového počtu obyvatel. V současnosti žije v ČR téměř 10,25 milionů občanů, z čehož 14,2% obyvatel je nad 65 let a 3,1% nad 80 let. Do budoucna dojde opět k nárůstu stárnoucí populace. V roce 2030 by počet osob nad 60 let měl tvořit 1/3 obyvatel a nad 80 let dokonce 5-8%. Dlouhodobé populační stárnutí vyvrcholí v roce 2050, kdy bychom měli mít nad 60 roků již 40% všech obyvatel ČR a nad 80 roků okolo 9,5%. Takovou to situaci si lze představit jen velmi obtížně.52 Na stárnoucí populaci upozorňují statistiky z USA a Kanady už několik let. Zde je otázka seniorů aktivně sledována již od 80. let. Středem zájmu je násilí páchané na lidech starších 65 let. Např. v USA, Kanadě či Velké Británii je nevhodné zacházení předpokládáno minimálně u 4-6% seniorů. Podle ojedinělé studie v USA se 10% personálu ošetřovatelských zařízení setkalo během roku 1997 alespoň s jedním případem fyzického a ve 40% alespoň s jedním případem psychického týrání pacientů. Na ochranu před těmito jevy byla v ošetřovatelských zařízeních v USA ustanovena v roce 1976 funkce ombudsmana, nezávislého ochránce lidských práv, a v roce 1987 byla zavedena standardizace kvality péče v těchto zařízeních.53 NCEA (National Center On doder Abuse), která sídlí ve Washingtonu a zabývá se případy zneužívání starých lidí, provedla statistiku. V roce 1986, kdy se začalo s evidencí, došlo ke 117 000 případům s postupným nárůstem na 241 000 v roce 1994 a k 293 000 případům v roce 1996. Průměrný věk zneužívaných starých lidí byl 77,9 let. Případy zanedbávání péče mají od začátku sledování stoupající tendenci.54 I naši senioři se cítí více ohroženi týráním a zanedbáváním. Důkazem toho je i počet kladných odpovědí ve výzkumné studii, která proběhla v Olomouci v roce 2001/2002. Více jak 50% dotázaných seniorů potvrdilo, že se cítí být ohroženo týráním a zanedbáváním více než jiné skupiny obyvatel. Ke svým odpovědím 60% dotázaných mužů a 56% žen uvedlo, že kdyby 52

Srov. WEBER, P., Česká geriatrická revue, s. 5. Srov. KALVACH, Z., Časopis lékařů českých 6/1997, s. 170 – 173. 54 Srov. TOŠNEROVÁ, T., Sestra 8/99, s. 4. 53

29

existovala instituce speciálně zaměřená na otázky násilí na seniorech, rozhodně by se na ni obrátili.55 Helena Haškovcová ve své anketě položila respondentkám také otázku: „Kdo je nejčastější obětí domácího násilí?“. 22 respondentek ze 30 odpovědělo, že nejčastější obětí domácího násilí jsou právě senioři.56 Tato fakta dokazují, že dochází k postupnému nárůstu stárnoucí populace, ale i k postupnému nárůstu případů týrání a zanedbávání seniorů.

2.9 Incidence násilí na seniorech Na konec této celé kapitoly bych ráda vyzdvihla jednu z nejrozšířenějších studií, zabývající se problematikou týrání a zanedbávání seniorů. V ČR se zatím provedlo malé množství výzkumných šetření zabývajících se problematikou domácího násilí na seniorech. Není žádná studie nebo výzkum obsahující celorepubliková data o týrání a zanedbávání seniorů. Mezi jednu z největších výzkumných studií můžeme zařadit šetření v Českých Budějovicích a práci Jitky Veselé.

2.9.1

Závěrečná práce výzkumného projektu, Jihočeská

univerzita České Budějovice Dotazníkové šetření proběhlo v období od června do října 2004 na území měst a vesnic Jihočeského kraje. Celkový počet respondentů byl 1300 seniorů. První skupinu respondentů tvořili senioři žijící samostatně doma, aniž by čerpali některou z terénních sociálních služeb. Tudíž osoba agresora v případě násilí byla nejčastěji osoba s rodinnou vazbou, anebo náhodný agresor (750 respondentů). Druhou skupinou byli senioři, ke kterým pravidelně chodí pracovníci terénních sociálních služeb, tudíž i potenciální osoba agresora (250 respondentů).

55 56

Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 10. Srov. HAŠKOVCOVÁ, H., Manuálek o násilí, s. 6.

30

Třetí skupinou dotazovaných byl ošetřovatelský personál z Ústavu sociální péče – Domovu důchodců (dále jen ÚSP – DD) (300 respondentů). Doplňujícím souborem bylo 200 zaměstnanců ošetřovatelského personálu v ÚSP – DD. Dalším dotazovaným souborem byly kompetentní osoby z referátů sociálních věcí a zdravotnictví. Celkově vyplnili 105 dotazníků. Z celkového počtu seniorů 1300 bylo 469 mužů a 831 žen. Nejvíce, 380 respondentů, bylo ve věku 70 – 74 let. Nejméně,182 dotázaných, bylo nad 80 let věku. Z průzkumu vyplývá, že 169 respondentů, což je 13% z celkového počtu dotazovaných, odpovědělo kladně, že se setkali s fyzickým násilím vůči své osobě. Velmi zajímavé se jevilo srovnání s počtem kladných odpovědí na otázku: „Znáte nějaký případ týrání seniora ze svého okolí?“ Zde kladně odpovědělo 289 respondentů, což činí 22,3% z celkového počtu dotazovaných. Z této disproporce lze vyvodit, že někteří senioři násilí na své osobě za násilí nepovažují. Druhým východiskem z této rozdílnosti výsledků je i stud z přiznání seniora, že jako vychovatel zklamal. Velmi často senior zastává názor: „Pokud mě mé děti či příbuzní a okolí fyzicky týrá, jsem zkrátka starý, špatný, nadbytečný, neužitečný, břemeno, přítěž, darmojed atd. (nadávky jsou přímo z dotazníků, tak jak je respondenti uvedli). Je pravdou, že se senioři snažili zakrývat jakékoliv stopy po fyzickém násilí. Důvodem byla závislost seniora na agresorovi a strach ze stupňování násilí. Na otázky případného zanedbávání seniora odpovědělo z 550 respondentů 63 (11,5%) záporně, že k tomuto jevu nedochází. Ke zjištění psychického násilí byla respondentům položena celá řada otázek. Prvním dotazovaným souborem byli senioři žijící v domácím prostředí. Na otázku: „Setkali jste se, či jste byli slovně uraženi, či jinak nefyzicky napadeni vaší rodinou?“ odpovědělo ze 750 respondentů 156 kladně, což je 20,8% dotázaných. Na otázku: „Setkali jste se s vulgárním či nedůstojným chováním ze strany sester nebo pečovatelů?“, která byla položena seniorům využívajících služby terénního charakteru, odpovědělo kladně 15 respondentů, což je 6%. „Byli jste někdy zesměšněni či s vámi dle vašeho názoru bylo jednáno neuctivě až hrubě?“. Na tuto otázku odpovídalo 300 respondentů žijících v ÚSP – DD. 27 jich uvedlo kladnou odpověď, což je 9%. Otázky z oblasti ekonomického násilí se zaměřily zejména na finanční výpomoc pro svou rodinu a tzv. „všimné od cesty“ pro pečovatele či zdravotní sestry. Ze 750 respondentů žijících v domácím prostředí uvedlo 333, což je 43%, že finančně podporuje svoji rodinu. Z celkového počtu 750 dotazovaných lze o ekonomickém násilí mluvit u 14 % respondentů. Ze souboru 250

31

klientů, kteří využívají terénní služby, se s tzv. “všimným od cesty“ setkalo 95 dotázaných seniorů. V rámci tohoto výzkumu byl také dotazník předložen pracovníkům ústavů sociální péče. Některé otázky byly nasměrovány tak, aby odhalily potencionální počátky syndromu vyhoření, nebo jen zvýšené psychické vyčerpanosti, které v důsledku můžou vést k násilnému chování. Na přímou otázku, zda se pracovníci cítí často psychicky a fyzicky vyčerpaní, odpověděla více jak většina respondentů kladně. Zápornou odpověď uvedlo 89 respondentů z 200 oslovených pracovníků. Druhá otázka, zaměřující se na tuto problematiku, zněla: „ Pocítil/a jste někdy nutkání použít lehčích donucovacích prostředků ke zklidnění klienta?“. Myslím si, že zjištěný výsledek je alarmující, protože až 136 respondentů mělo nutkání použít lehčí donucovací prostředek ke zklidnění klienta a pouze 64 dotázaných odpovědělo záporně. Dalším problémem u pomáhajících profesí je, že se v případě nějakého psychického problému nemají na koho obrátit. Dokladem je 172 záporných odpovědí týkající se této problematiky. Poslední položená otázka na toto téma zněla, zda personál uvažuje o změně zaměstnání. 194 pracovníků z ÚSP odpovědělo, že neuvažuje. V těchto zařízeních se vždy nejedná o týrání seniorů ve smyslu definice týrání, ale spíše se jedná o zanedbávání, nedostatky a hrubé chyby v péči. Poslední skupinou dotázaných byli pracovníci referátu sociálních věcí, kteří neodpovídali na otázky, ale zveřejnili kasuistiky týraných a zanedbaných seniorů, se kterými se setkali. Z kasuistik vyplývají následující údaje. Ve 20% se tito pracovníci setkali s příznaky fyzického týrání. Psychologické týrání se objevilo v 11%. Ze všech druhů týrání bylo nejvíce u této skupiny respondentů zastoupeno ekonomické týrání, jež se objevilo v 38% případech. Jako druhý nejčastější jev bylo zjištěno zanedbávání seniorů, které dotázaní zaznamenali v 29% kasuistikách. Nejméně, ale i přesto se respondenti setkali se sexuálním týráním seniorů. Byl pozorován jeden případ, což jsou 2%. Na závěr autoři této studie doporučují vytvoření poradenských center. Ta by měla pomáhat obětem v domácím prostředí a zároveň by měla zabezpečit i správnou edukaci pečovatelů nejenom v domácím prostředí, ale i v institucích, aby nedocházelo k přetížení a následným syndromům vyhoření. Celkově by se problematika domácího násilí měla plně rozšířit i o problematiku seniorů.57

57

Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 60-87.

32

2.9.2

Jitka Veselá: „Sociální služby poskytované seniorům

v domácnosti“ Pod tímto názvem by nikdo nehledal studii zabývající se problematikou týrání a zanedbávání seniorů. Ale opak je pravdou. Autorka se snažila zjistit problémy seniorů žijících v domácím prostředí, ale i v domovech s pečovatelskou službou. Autorka si zvolala pro svou práci několik hypotéz, které byly zaměřeny zejména na sociální sféru seniorů, ale i na kvalitu poskytované péče a možnosti zanedbávání a týrání seniorů. Pro sběr dat vybrala poštovní anketu, ve které oslovila obecní úřady, lékaře, domovy důchodců a poskytovatele pečovatelské služby. Vyhodnocení dotazníků rozdělila dle respondentů. První skupinu dotázaných tvořili pracovníci pověřených obecních úřadů (dále jen POÚ). Tazatelka oslovila 384 POÚ, zpět se jí vrátilo 269 dotazníků, což je 70%. Z 269 dotazníků použila pro svůj výzkum pouze 261, protože 8 dotazníků nebylo vyhovujících. Z jejich odpovědí jsem vybrala otázku související se zneužíváním vyplácených příspěvků při péči o osobu blízkou. V souvislosti s péčí poskytovanou seniorovi rodinným příslušníkem uvádí 46% pověřených obecních úřadů zkušenost se zneužíváním vypláceného příspěvku při péči o blízkou osobu. 97, 5% z nich však hodnotí tento jev jako výjimečný a pouze 2,5% jako častý. Za nejčastější způsob zneužívání příspěvku je považováno podání žádosti rodinným příslušníkem, který není zajištěn příjmem, a skutečnou péči zajišťuje jiný člen domácnosti. Příjemce příspěvku pečuje o seniora pouze formálně a ve skutečnosti pečuje někdo, kdo je právě doma, má bližší vztah k pečovanému a vzhledem k výši příjmu nemá nárok na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu (dále jen POB). Mnohdy jsou poskytovány pouze jednotlivé úkony a péče není komplexní. Tímto způsobem bývá příspěvek zneužíván např. vnučkami na mateřské dovolené a nezaměstnanými členy rodiny nebo příjemci důchodů. Mnozí mladí žadatelé (především vnuci a vnučky) si po absolvování střední školy vylepšují svoji finanční situaci tím, že formálně pečují o prarodiče, ve skutečnosti však potřebnou péči zabezpečují jejich rodiče. Pokud je péče poskytována velmi mladými pečovateli, bývá mnohdy nedostatečná. Příspěvek POB bývá zneužíván i nesplněním oznamovací povinnosti. Jde o pobírání příspěvku v době dlouhodobé hospitalizace seniora nebo umístění do léčebny dlouhodobě nemocných.

33

Autorka dále zjišťovala, jaké jsou zkušenosti pracovníků POÚ s projevy špatného zacházení se seniory. Více než čtvrtina (26,3%) pracovníků POÚ uvedla, že se jejich pracovníci setkávají při své práci, i když výjimečně, s projevy špatného zacházení se seniory. V následující volné otázce pak obce projevy špatného zacházení se seniory specifikovaly. Nejvíce respondentů (16,3%) uvedlo, že u seniorů docházelo k zanedbávání jeho osobní hygieny, ale také nedodržování

hygienických

podmínek

v bytě

seniora.

Respondenti

dále

uvádějí

nezodpovědnost, nezájem a neochotu rodin při zajišťování péče. Nezájem rodin se projevuje nedostatkem zajištění základních věcí a potřeb, „přehazováním“ si pečovaného v rodině navzájem, protože časem začne „překážet“. Rodina seniorovi nenakupuje a netopí, ale zneužívá jeho finanční prostředky pro sebe. Dochází k psychickému nátlaku a verbálnímu napadání. Omezování osobní svobody, které vede často k úplné sociální izolaci seniorů, má podle zkušeností našich respondentů mnoho podob, jako např. zamykání v bytě a odebrání klíčů, zamezení přístupu pečovaného do jiných prostor v domácnosti než do vymezených, zakázaný kontakt s rodinou nebo jinými lidmi. 8,2% dotázaných mělo podezření i na týrání seniora. Všechny tyto projevy mohou také souviset s alkoholismem pečovatele. Tuto možnost uvedlo 2,1% respondentů. Tito rodinní příslušníci, jednak alkoholici nebo nezaměstnaní, se uchylují k lákání finančních prostředků, v některých případech označují respondenti toto chování až za finanční vydírání. Všechny uvedené faktory mají vliv i na psychickou stránku člověka a může dojít k psychickému strádání seniora. V souvislosti s poskytováním péče rodinnými příslušníky autorka také zjišťovala, zda pracovníci pojali někdy podezření, že senior, o kterého pečují, by pravděpodobně mohl být týrán. Podezření na tělesné týrání uvedlo 5% respondentů a 4% dotázaných odpovědělo, že situaci neumí posoudit. Na psychické týrání mělo podezření 4% respondentů a 12% dotázaných situaci neumělo posoudit. Respondenti dále vybírali konkrétní podoby týrání a zanedbávání, se kterými se setkali u pečujících rodin. U nejvíce seniorů (34%) se respondenti shledali s nadměrným zanedbáváním seniora. Ve 20% měli imobilní a částečně imobilní senioři proleženiny. 13% dotázaných pozorovalo příznaky emocionálního týrání. Nesprávné dávkování léků, dehydrataci a podvýživu uvedl stejný počet respondentů (6%). Dále se vyskytovaly zejména projevy fyzického týrání, jako otoky, podlitiny, škrábance, zlomeniny, popáleniny, stopy po bodnutí či kousnutí, ale také příznaky sexuálního týrání. Tyto zjištěné poznatky není třeba komentovat a lze je považovat za více než tristní. Ale na druhé straně mají pracovníci POÚ i zkušenost se slovními nadávkami ze strany opečovávaného, jejich příčinu však často vidí v demenci a jiných nemocech seniora.

34

Druhou oslovenou skupinou respondentů byli poskytovatelé pečovatelské služby. Tazatelka v této oblasti rozdala 260 dotazníků. Nazpět se jí jich vrátilo 140 a ve své studii jich hodnotila 128. Pracovníci pečovatelské služby upozornili zejména na sebezanedbávání seniorů. Starý člověk někdy vlastním chováním ohrožuje své zdraví nebo bezpečnost. Je zřejmé, že největším problémem je především dodržování hygieny, a to jak osobní, tak i v domácnosti. Tento fakt potvrdilo i 19% kladných odpovědí respondentů. Velmi často, až 13% respondentů uvedlo, že senioři také hromadí nepotřebné věci a díky tomu všemu mají nepořádek a špínu v domácnosti. Mají zkušenost jak s neléčenými zdravotními problémy, tak i s tím, že senioři nejen že předepsané léky neužívají, ale neumí si je mnohdy ani v předepsané dávce přichystat. Problémy mají i s dodržováním dietních opatření, z čehož vyplývá podvýživa a dehydratace. Problémy se zanedbaností seniorů vyplývají někdy z jejich omezené schopnosti sebeobsluhy, ze zdravotního stavu, jindy ze způsobu života. Pracovníci komunitní péče se též setkávají s příznaky, které by mohly souviset se špatným zacházením, týráním nebo zneužíváním ze strany jiné osoby. Respondenti také pojali podezření, že senior může být¨týrán partnerem či rodinou. 11% dotázaných uvádí podezření na tělesné týrání a 41% respondentů mělo podezření na psychické týrání.

Nejvíce respondentů pozorovalo u seniorů finanční

zneužívaní jejich zdrojů; tento jev uvedlo až 37% dotázaných. S finančním týráním souvisí i zneužívání majetku seniora, které vypozorovalo 21% dotázaných. Rodina dále poškozuje seniora v nesprávném dávkování léků; tento jev zaznamenalo 22% pracovníků komunitní péče. Třetí skupinou dotázaných byli pracovníci domovů důchodců (dále jen DD). Těm autorka rozdala 120 dotazníků, navrátilo se jí jich 93. S pomocí těchto pracovníků se autorka snažila zjistit důvody umístění seniorů do DD. Důvody, které senioři uvádějí ve svých žádostech o umístění do DD, nemusí vždy být v souladu se skutečností. Proto byli respondenti požádáni, aby na základě svých zkušeností pomohli vysledovat okolnosti, které mohou být skutečným nebo vedlejším důvodem pro nástup seniora do DD. Nejvíce, 44,5% respondentů se domnívá, že důvod, proč senior odešel do DD, byl, že se rodina o seniora z různých příčin nemohla postarat. Z pohledu problematiky týrání a zanedbávání seniorů jsou zajímavé tyto odpovědi: v 7,9% případech chtěla rodina seniora získat byt ve svůj prospěch a pro své potřeby, v 5,1% případech se objevil důvod, že senior vadil nějakému členovi rodiny a v 2,7% situacích byl senior šikanován ze strany vlastníka bytu či nemovitosti.

35

Pracovníci DD měli dále, dle svých zkušeností, zhodnotit špatné zacházení se seniory. Toto hodnocení bylo rozděleno do dvou sfér. První se týkala špatného zacházení se seniory před nástupem do DD a druhá sféra po umístění seniora v zařízení. Z výsledků je patrné, že pro pracovníky DD bylo velice složité posoudit, zda se seniorem v domácím prostředí bylo zacházeno špatně. Respondenti nabízené možnosti hodnotili spíše jako jevy výjimečné, nebo ty, se kterými se setkávají jen někdy. Zanedbání péče druhou osobou před nástupem do DD se podle odhadu pracovníků ústavů mohlo týkat 352 seniorů. Dále se domnívají, že u 55 seniorů mohlo docházet k tělesnému týrání, u 202 seniorů k emocionálnímu týrání a 419 seniorů mohlo být podle odhadu vystaveno materiálnímu nebo finančnímu zneužívání. Po umístění seniora do DD se pracovníci snažili poodhalit rodinné vztahy zaměřené především na souvislosti a důvody návštěv rodiny seniora v DD. Z odpovědí respondentů vyplývá, že v 10% případech členové rodiny navštěvovali seniora pouze v den výplaty důchodů a ten na něm požadovali. Pouze 3,7% respondentů vypovědělo, že rodina navštěvuje seniora jen v případě, že chce získat nějaký majetkový prospěch (získání bytu, nemovitosti atd.). Jako poslední skupinou respondentů byli osloveni praktičtí lékaři. Tazatelka této skupině respondentů rozeslala 100 dotazníků. Pouze 24 lékařů dotazník vyplnilo a zaslalo zpět. Tento soubor respondentů nebyl osloven náhodně, ale za účelem získat co nejvíce informací o seniorech. Praktičtí lékaři jsou právě ti, kteří přichází první do kontaktu se seniory. Navíc jsou z důvodu přibývajících zdravotních problémů s těmito lidmi v častějším kontaktu. Dalo se tedy předpokládat, že od lékařů získané informace doplní poznatky získané prostřednictvím ostatních oslovených subjektů. Pro zjištění zkušeností lékařů s jevy, které by se mohly týkat zanedbání péče nebo zneužívání seniorů se sníženou schopností sebeobsluhy či nesoběstačných, byla předložena lékařům otázka s uvedením vybraných příznaků a lékaři byli požádáni, aby uvedli četnost jejich výskytu podle toho, kdo péči poskytuje. Ze získaných odpovědí v tomto souboru respondentů zcela zřejmě vystupuje do popředí zanedbávání vlastní osoby seniorem. Především nedodržování osobní, ale i bytové hygieny, které se projevilo nadměrnou zanedbaností a zápachem. Na tento jev lékaři „narazili“ v 20 případech. Nesprávné dávkování léků se objevilo u 17 seniorů. Nedodržování pitného režimu a následná dehydratace se vyskytla u 20 seniorů a u 19 byla lékařem pozorována podvýživa. Lékaři se také u seniorů, kteří pečovali sami o sebe, setkali s projevy dekubitů, a to až v 15 případech. Jestliže se o seniora staral/a jeho životní partner/ka nebo manžel/manželka, tak nejčastějším projevem špatné péče byly v 15 případech 36

proleženiny. Zanedbání péče a

nesprávné dávkování léků se objevilo shodně u 14 seniorů. Z jednotlivých forem týrání zjistili lékaři finanční týrání a zneužívání majetku seniora. Toto lékaři pozorovali v 10 případech. U seniorů, kde péči poskytoval potomek seniora, se nejčastěji lékaři setkali se zanedbáním péče, a to v 16 situacích. V 15 případech lékaři pozorovali dehydrataci a proleženiny. Nejčastějším typem týrání, tak jako u předchozích subjektů, bylo zneužívání finančních zdrojů a majetku seniora. Poslední skupinou, která se starala o seniora, byla pečovatelská služba. Zde lékaři v 15 případech zaznamenali zanedbání péče, které se projevovalo dehydratací, proleženinami a podvýživou. Lékaři opět u seniorů zjistili tělesné týrání; tento jev se objevil v 7 situacích. Zneužívání finančních zdrojů se objevilo u 5 seniorů. Ani u jednoho ze subjektů, jenž zajišťoval seniorovi péči, nechyběla zmínka o podezření na sexuální týrání. V každé skupině poskytovatelů bylo jedno až dvě podezření na tuto formu týrání. Pokud lékaři pojali podezření, že by senior, kterému péči poskytuje rodinný příslušník, mohl být týrán, uvádějí, že se jedná o velkou škálu příznaků od zjevných na prvý pohled po téměř nepostřehnutelné poznatky či znamení. Konkrétně uváděli fyzickou zanedbanost, hematomy, příznaky strachu a psychickou zanedbanost. Vezmou-li se v potaz všechny kladné odpovědi o výskytu uvedených jevů, je zřejmé, že se ve větší či menší míře vyskytují u všech, kdo nesoběstačným seniorům péči poskytují. Nezáleží na tom, zda se jedná o seniorova partnera, potomka nebo cizí osobu zastupující subjekt poskytující pečovatelské služby. Závěr této práce tvoří několik doporučení. Z oblasti týrání a zanedbávání seniorů vyplývá, že by se touto problematikou měl více zabývat sociální resort, zvláště pak úsek kontroly. Dále se autorka obrací na Národní program přípravy na stárnutí populace, aby se více zaměřil na seznamování veřejnosti s problematikou týrání a zanedbávání seniorů. Hlavně předcházení těmto jevům a hledání možností pro jejich řešení.58

58

Srov. VESELÁ, J., Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech, s. 10-42.

37

3 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY

3.1 Cíl: 1. Zjisti kdo, jakou formou, jak a jakým způsobem týrá a zanedbává seniory. 2. Zjisti jak jsou senioři informování o problematice týrání a zanedbávání seniorů.

3.2 Pracovní hypotézy: H1 alternativní: Domnívám se, že existuje statisticky významná závislost mezi týráním a zanedbáváním seniorů a mírou jejich soběstačnosti. H1 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi týráním a zanedbáváním seniorů a mírou jejich soběstačnosti.

H2 alternativní: Domnívám se, že existuje statisticky významná závislost mezi místem pobytu seniorů a výskytem týrání a zanedbávání. H2 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi místem pobytu seniorů a výskytem týrání a zanedbávání.

H3 alternativní: Domnívám se, že existuje statisticky významná závislost mezi nepříznivými vztahy seniorů s okolím a změ�amiev jnování okolí k s�ik�rovi . H3 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi nepříznivými vztahy seniorů s okolím a změnami v chování okolí k seniorovi .

H4 alternativní: Domnívám se, že existuje statisticky významná závislost mezi

místem

pobytu seniorů a vyžadováním tzv.spropitného. H4 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi místem pobytu seniorů a vyžadováním tzv. spropitného.

38

4

METODIKA Pro dosažení stanovených cílů diplomové práce jsem použila nejčastěji využívanou techniku

sběru dat, metodu anonymního dotazníkového šetření. Výhodou této efektivní metody je vysoký počet oslovených respondentů v krátkém časovém horizontu. Nevýhodou této metody je nemožnost ověřit si správnost získaných odpovědí. Připravila jsem 100 dotazníků pro seniory žijící v domácím prostředí a pro seniory žijící v institucích. Dotazník je v příloze č.2. Dotazníky jsem distribuovala v období měsíce června až srpna 2007. První skupinu respondentů tvořili senioři žijící v Domově důchodců v Proseči Obořišti a v Domě s pečovatelskou službou v Pelhřimově. Druhou část respondentů tvořili senioři žijící v domácím prostředí. Pro oslovení seniorů žijících v domácím prostředí jsem využila metodu snowball. Tato metoda umožňuje proniknout do skupiny a získat důvěru a více informací. Dále jsem seniory žijící v domácím prostředí a v domě s pečovatelskou službou oslovila prostřednictvím Oblastní charity v Pelhřimově. Dotazníky jsem s respondenty vyplňovala osobně. Ze 100 dotazníků jsem jich vyplnila 87, což je 87%. Hlavními důvody, proč respondenti nechtěli vyplnit dotazník byl nezájem a nechuť. Jedna oslovená seniorka uvedla, že jí takovéto vyplňování dotazníků psychicky vyčerpává. U první skupiny respondentů žijících v domácím prostředí se mi z 50 dotazníků vrátilo 46, což je 92%. U druhé skupiny respondentů, žijících v institucích, jsem rozdala druhou polovinu dotazníků a zpět se mi vrátilo 41, což je 82%. Dotazník obsahuje 28 položek. První čtyři otázky jsou identifikační, zjišťující věk, pohlaví a možnosti bydlení seniorů. Ostatní otázky v dotazníku se zaměřují na zdravotní stav, soběstačnost seniorů a hlavně na problematiku týrání a zanedbávání. Dotazník obsahuje dle možnosti odpovědí 21 otázek uzavřených dichotomických, 2 otázky uzavřené polytomické, 2 polouzavřené otázky a 1 otázku otevřenou. Pro doplnění odpovědí jsem položila u některých otázek ještě 8 otázek filtračních. V dotazníku, protože byl určen pro seniory, jsem použila zejména škálu Ano x Ne. Výsledky z dotazníkového šetření jsem zpracovala pomocí programu Microsoft EXCEL 2003 a programu Statistica version 8.0. Dosažené výsledky z jednotlivých otázek jsem dosadila do tabulek a grafů. Grafy jsou uváděny v reálných číslech.

39

Dotazník byl sestaven tak, aby respondentům nezabíral mnoho času a byli ochotni ho vyplnit

40

5

ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

ŠETŘENÍ 5.1 Charakteristika zkoumaného souboru Dotazníková položka č.1 Kolik je Vám let?

Tabulka č.1 Věkové zastoupení respondentů Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech 65 - 74 let 5 75 - 89 let 40 90 a více let 1 Celkem 46

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v Počet respondentů v respondentů v % reálných číslech % 10,9 10 24,4 86,9 30 73,2 2,2 100

1 41

2,4 100

Nejvíce respondentů bylo v obou skupinách ve věkovém rozmezí 75 – 89 let. U respondentů žijících v domácím prostředí to bylo 86,9% (40) a u respondentů žijících v institucích to bylo 73,2% (30). Věkové zastoupení v první skupině 65 – 74 let bylo u respondentů žijících doma 10,9% (5). U druhé skupiny respondentů to bylo 24,4% (10) seniorů ve věkové skupině 65 – 74 let. Jeden respondent byl, a to v obou skupinách stejně, ve věkové hranici 90 a více let.

41

Dotazníková položka č.2 Pohlaví.

Tabulky č.2 Pohlaví respondentů Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Žena 34 Muž 12 Celkem 46

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v Počet respondentů v respondentů v % reálných číslech % 73,9 26 63,4 26,1 15 36,6 100 41 100

Graf č.1 Pohlaví respondentů 40 35 30 25 Žena

20

Muž

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Ve skupině respondentů žijících doma bylo 73,9% (34) žen a 26,1% (12) mužů. Ve druhé skupině respondentů žijících v institucích bylo také více žen a to 63,4% (26) a mužů bylo 36,6% (15)

42

Dotazníková položka č.3 Kde bydlíte?

Tabulka č.3 Bydlení Odpovědi Doma Domov důchodců, domov s pečovatelskou službou Jinde Celkem

Počet respondentů v reálných číslech 46

Počet respondentů v% 52,9

41 0 87

47,1 0 100

52,9% (46) respondentů žije v domácím prostředí. 47,1% (41) dotázaných žije v domově důchodců nebo v domě s pečovatelskou službou. Ani jeden respondent neuvedl, že žije jinde.

Dotazníková položka č.4 S kým bydlíte?

Tabulka č.4 Spolubydlení

Odpovědi Sám Sám s manželkou, družkou, druhem Sám se synem nebo dcerou a jejich rodinou S manželkou a se synem nebo dcerou V pokoji se spolubydlícím Jinak Celkem

Respondenti žijící doma Respondenti žijící v institucích Počet Počet Počet respondentů respondentů Počet respondentů respondentů v reálných číslech v% v reálných číslech v% 21 45,7 14 34,1 11

23,9

4

9,8

14

30,4

2

4,9

0

100

0

0

0 0 46

0 0 100

21 0 41

51,2 0 100

Respondenti žijící doma, nejvíce uvedli první odpověď. Až 45,7% (21) respondentů žije samo. 30,4% (14) respondentů z první skupiny žije také samo, ale s rodinou syna či dcery. 23,9% (11) respondentů z první skupiny žije s manželkou, družkou nebo druhem. Více jak polovina, 51,2% (21) respondentů žijících v institucích, bydlí v pokoji se spolubydlícím. 34,1% (14) respondentů žije samo v pokoji v nějaké instituci a 9,8% (4) respondentů tam bydlí spolu s manželkou, družkou či druhem.

43

Dotazníková položka č.5 Jak hodnotíte podle Vašeho názoru Váš zdravotní stav?

Tabulka č.5 Zdravotní stav Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Dobrý 3 Uspokojivý 21 Neuspokojivý 15 Špatný 7 Celkem 46

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v Počet respondentů v respondentů v % reálných číslech % 6,5 7 17,1 45,7 18 43,9 32,6 10 24,4 15,2 6 14,6 100 41 100

Otázkou číslo pět mohli respondenti hodnotit dle svého názoru svůj zdravotní stav. 45,7% (21) respondentů žijících v domácím prostředí ho hodnotí jako uspokojivý. Jako neuspokojivý ho hodnotí 32,6% (15) respondentů. Jako špatný vidí svůj zdravotní stav 15,2% (7) respondentů a 6,5% (3) respondentů by svůj zdravotní stav označili jako dobrý. 43,9% (18) respondentů žijících v institucích hodnotí svůj zdravotní stav jako uspokojivý. 24,4% (10) respondentů ohodnotilo svůj zdravotní stav jako neuspokojivý. 17,1% (7) dotázaných se cítí dobře a 14,6% (6) respondentů označilo svůj zdravotní stav jako špatný.

Dotazníková položka č.6 V oblasti soběstačnosti (obstarání se): /podtrhněte jednu z možností v každém bodě/ (nezávislý – nepotřebuje pomoc druhé osoby, částečně závislý – potřebuje pomoc nebo dohled jiné osoby, závislý – potřebuje úplnou pomoc jiné osoby) a) v osobní hygieně jste

- nezávislí – částečně závislí – závislí

b) v oblékání, svlékání jste

- nezávislí – částečně závislí – závislí

c) koupání, či sprchování

- nezávislí – částečně závislí – závislí

d) najedení, napití

- nezávislí – částečně závislí – závislí

e) vyprazdňování

- nezávislí – částečně závislí – závislí

f) pohyblivost

- upoutaný na lůžko – sed s pomocí – chůze s pomocí– chůze s holí - invalidní vozík – chůze bez pomoci

44

Rozsáhlá tabulka č.6, která je v příloze č.4, ukazuje, jak senioři hodnotí svoji soběstačnost. Nejvíce odpovědí je vždy zastoupeno v první nabízené možnosti, že jsou senioři nezávislí. 69,6% (32) respondentů žijících doma je v osobní hygieně nezávislí. 67,4% (31) dotázaných z této skupiny je nezávislí v oblékání a svlékání. 43,5% (20) seniorů nejsou na nikom závislí při koupání či sprchování a 71,8% (33) respondentů se samostatně bez cizí pomoci nají a napije. 78,3% (36) oslovených seniorů nepotřebuje pomoc při vyprazdňování. Z druhé oslovené skupiny je nejvíce, 68,3% (28), respondentů nezávislých ve vyprazdňování. V oblékání a osobní hygieně je shodně nezávislých 63,4% (26) seniorů. 61% (25) dotázaných je plně soběstačných v najedení a napití a 41,5% (17) seniorů je nezávislých na druhé osobě při koupání či sprchování. Součástí je i tabulka č.7, která je také v příloze č.4 a hodnotí pohyblivost respondentů. Většina respondentů, 58,7% (27) z první skupiny, chodí o holi a 23,9% (11) dotázaných chodí bez jakékoliv pomoci. 8,7% (4) oslovených seniorů využívá k pohybu invalidní vozík a 4,3% (2) respondentů při chůzi potřebuje pomoc. 2,2% (1) respondentů je shodně upoutáno na lůžko a zvládne sed s pomocí. Z druhé oslovené skupiny 36,6% (15) respondentů chodí s holí a 34,1% (14) dotázaných zvládne chůzi bez cizí pomoci. 17,1% (7) seniorů žijících v institucích používá invalidní vozík a 7,3% (3) respondentů jsou upoutáni na lůžko. Nejméně, 4,9% (2) dotázaných z druhé skupiny, chodí s pomocí.

45

Dotazníková položka č.7

Znáte nějakou organizaci, která pomáhá týraným a

zanedbávaným seniorům?

Tabulka č.8 Znalost organizace Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 2 Ne 44 Celkem 46

Počet respondentů v % 4,3 95,7 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 4 9,8 37 90,2 41 100

Graf č.2 Znalost organizace 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Ano Ne

Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Většina respondentů, 95,7% (44) žijících doma, nezná žádnou organizaci, která pomáhá týraným a zanedbávaným seniorům. 4,3% (2) respondentů zná nějakou takovou organizaci. 90,2% (37) seniorů žijících v instituci nezná organizaci, která pomáhá týraným a zanedbávaným seniorům. 9,8% (4) respondentů zná organizaci takto pomáhající postiženým seniorům.

46

Dotazníková položka č.8 Setkal/a jste se v médiích s informacemi o týrání a zanedbávání seniorů?

Tabulka č.9 Informace v médiích Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 21 Ne 25 Celkem 46

Počet respondentů v % 45,7 54,3 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 15 36,6 26 63,4 41 100

První skupina respondentů, žijících v domácím prostředí, se v 54,3% (25) setkala s informacemi o týrání a zanedbávání seniorů v médiích. 45,7% (21) respondentů se s těmito informacemi nesetkali v médiích. Více jak polovina, 63,4% (26), respondentů žijících v institucích se nesetkala v médiích s informacemi o týrání a zanedbávání seniorů. 36,6% (15) seniorů se v médiích s těmito informacemi setkali. Respondenti mohli na základě filtrační otázky uvést, v jakých médiích se s těmito informacemi setkali.

Mohli označit více odpovědí, proto se počet odpovědí neshoduje

s kladnými odpověďmi v předchozí tabulce. Pro lepší přehlednost jsem odpovědi uvedla do tabulky č.10.

Tabulka č.10 Jednotlivá média Odpovědi Televize Rádio Noviny Časopisy Celkem

Respondenti žijící doma 15 7 3 2 27

Respondenti žijící v institucích 14 3 3 0 20

Z tabulky vyplývá, že nejvíce se senioři s informace o týrání a zanedbávání setkali v televizi. Respondenti žijící doma se dále pak s těmito informacemi setkali v rádiu a to 7 respondentů. 3 senioři tyto informace vyčetli v novinách a 2 respondenti v časopisech. Respondenti žijící v institucích se shodně ve třech případech s těmito informacemi setkali v rádiu a v novinách.

47

Dotazníková položka č.9

Informoval Vás, Váš praktický lékař o možnosti týrání a

zanedbávání seniorů?

Tabulka č.11 Informace od praktického lékaře Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 0 Ne 46 Celkem 46

Počet respondentů v % 0 100 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 1 2,4 40 97,6 41 100

Graf č.3 Informace od praktických lékařů 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Ano Ne

Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Všech 100% (46) respondentů žijících v domácím prostředí uvedlo, že je praktický lékař neseznámil s možností týrání a zanedbávání. 97,6% (40) respondentů žijících v institucích také nebylo informováno praktickým lékařem o možnosti týrání a zanedbávání seniorů. Pouze jeden respondent uvedl na tuto otázku kladnou odpověď.

48

Dotazníková položka č.10 Myslíte si, že je veřejnost dostatečně informována o týrání a zanedbávání seniorů?

Tabulka č.12 Informovanost veřejnosti Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 2 Ne 44 Celkem 46

Počet respondentů v % 4,3 95,7 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 6 14,6 35 85,4 41 100

Graf č.4 Informovanost veřejnosti 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Ano Ne

Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

95,7% (44) seniorů žijících doma si myslí, že není veřejnost dostatečně informována o týrání a zanedbávání seniorů. 4,3% (2) respondentů je opačného názoru. 85,4% (35) respondentů z druhé skupiny se domnívá, že veřejnost je nedostatečně informována o týrání a zanedbávání seniorů. 14,6% (6) respondentů uvedlo na tuto otázku kladnou odpověď, čímž vyjadřuje, že je veřejnost dostatečně informována o týrání a zanedbávání seniorů.

49

Dotazníková položka č.11 Myslíte si, že se společnost dostatečně zabývá problematikou týrání a zanedbávání seniorů?

Tabulka č.13 Zájem společnosti o tuto problematiku Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 2 Ne 44 Celkem 46

Počet respondentů v % 4,3 95,7 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 4 9,8 37 90,2 41 100

Graf č.5 Zájem společnosti o tuto problematiku 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Ano Ne

Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

95,7% (44) respondentů z první oslovené skupiny se domnívá, že se společnost nedostatečně zabývá problematikou týrání a zanedbávání seniorů. 4,3% (2) respondentů si myslí, že se společnost touto problematikou zabývá dostatečně. 90,2% (37) respondentů žijících v instituci zaškrtlo zápornou odpověď na tuto otázku. 9,8% (4) respondentů si myslí, že se společnost dostatečně zabývá problematikou týrání a zanedbávání seniorů.

50

Dotazníková položka č.12 Co si přestavujete pod pojmem týrání a zanedbávání seniorů?

Tabulka č.14 Pojem týrání a zanedbávání

Odpovědi Fyzické bití Nemluvení Odmítání návštěv vnoučat Zakazování návštěv přátel Odmítání finanční podpory Neochota zajistit odvoz do nemocnice Minimální návštěvy v době hospitalizace Přemlouvání k pobytu v sociálním zařízení Prodej oblíbeného zvířete Změny v bytě v době hospitalizace Jiné Celkem

Respondenti žijící doma Respondenti žijící v institucích Počet respondentů v reálných Počet respondentů v reálných číslech číslech 31 26 22 20 5 5 5 4 4 4 3

2

3

3

3 2 3 0 81

0 3 2 0 69

Graf č. 6 Pojem týrání a zanedbávání Fyzické bití

35

Nemluvení 30 25 20 15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Odmítání návštěv vnoučat Zakazování návštěv přátel Odmítání finanční podpory Neochota zajisit odvoz do nemocnice Minimální návštěvy v době hospitalitace Přemlouvání k pobytu v sociálním zařízení Prodej oblébeného zvířete Změny v bytě v době hospitalizace Jiné

V otázce č.12 mohli respondenti na základě svých představ zaškrtnou i více nabízených možností a poslední eventualitou bylo, že senioři napíšou svými slovy co pro ně znamená pojem týrání a zanedbávání.

51

31 respondentů žijících doma si pod pojmy týrání a zanedbávání představuje fyzické bití. 22 dotázaných by za týrání a zanedbávání považovalo, když by s ním druhá osoba nemluvila. 5 seniorů považuje za týrání a zanedbávání odmítání návštěv vnoučat a zakazování návštěv přátel. Odmítání finanční podpory by zahrnuli do tohoto trestného činu 4 respondenti. 3 dotázaní si myslí, že týrání a zanedbávání seniorů je neochota zajistit odvoz do nemocnice, minimální návštěvy v době hospitalizace, přemlouvání k pobytu v sociálním zařízení a změny v bytě v době hospitalizace. Pro 2 respondenty by bylo týrání a zanedbávání, když by jim někdo prodal oblíbené zvíře. 3 respondenti z této skupiny zaškrtli všechny uvedené možnosti. Stejně jako v první skupině, tak i ve druhém souboru respondentů se na prvním místě umístilo fyzické bití. Až 26 dotázaných si pod tímto pojmem představuje týrání a zanedbávání. 20 oslovených seniorů dále pak zaškrtlo nemluvení. 5 respondentů označilo odmítání návštěv vnoučat za týrání a zanedbávání. 4 dotázaní by za týrání a zanedbávání považovali zákaz návštěv přátel a odmítání finanční podpory. 3 respondenti si myslí, že týrání a zanedbávání je prodej oblíbeného zvířete a minimální návštěvy v době hospitalizace. 2 dotázaní za tento trestný čin pokládají neochotu zajistit odvoz do nemocnice a změny v bytě v době hospitalizace. Žádný senior žijící v instituci si nevybral možnost přemlouvání k pobytu v sociálním zařízení. Poslední možnost napsat svými slovy, co je pro ně týrání a zanedbávání, nevyužil ani jeden respondent v obou skupinách.

52

Dotazníková položka č.13 Obáváte se, že by Vás mohl někdo týrat?

Tabulka č.15 Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 1 Ne 45 Celkem 46

Obava z možného týrání Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v Počet respondentů v respondentů v % reálných číslech % 2,1 2 4,9 97,9 39 95,1 100 41 100

Graf č.7 Obava z možného týrání 50 45 40 35 30 25 20 15

Ano Ne

10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

97,9% (45) respondentů žijících doma se neobává, že by je mohl někdo týrat. Pouze 2,1% (1) dotázaný z této skupiny seniorů má tuto obavu. Také ve druhé skupině respondentů žijících v institucích se většina, 95,1% (39) dotázaných, neobává skutečnosti, že by mohli být vystaveni týrání. 4,9% (2) respondentů z druhé skupiny se tohoto trestného činu obává.

53

Dotazníková položka č.14 Znáte nějaký případ týrání seniora ze svého okolí?

Tabulka č.16 Případ týrání seniora ze svého okolí Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 6 Ne 40 Celkem 46

Počet respondentů v % 13 87 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 1 2,4 40 97,6 41 100

Graf č.8 Případ týrání seniora ze svého okolí 45 40 35 30 25

Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

80% (40) respondentů žijících v domácím prostředí se ve svém okolí setkalo s případem týrání seniora. 13% (6) dotázaných nezná žádný případ týraného seniora ve svém okolí. 97,6% (40) respondentů žijících v institucích odpovědělo na tuto otázku kladně a tím potvrdilo, že ve svém okolí neznají žádný případ týraného seniora. 2,4% (1) dotázaných uvedlo, že znají seniora, který byl týrán.

54

Dotazníková položka č.15 Stalo se někdy, že Vám bylo vyhrožováno?

Tabulka č.17 Vyhrožování seniorům Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 6 Ne 40 Celkem 46

Počet respondentů v % 13 87 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 8 19,5 33 80,5 41 100

Graf č.9 Vyhrožování seniorům 45 40 35 30 25

Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

87% (40) respondentům z první oslovené skupiny se nestalo, že by jim někdo vyhrožoval. 13% (6) dotázaných má tu zkušenost, že jim bylo vyhrožováno. Většina, 80,5% (33) respondentů, z druhé skupiny se také nesetkala s výhružkami vůči své osobě. 19,5% (8) dotázaným bylo vyhrožováno.

55

Dotazníková položka č.16 Cítíte se (doma, v DD, v domově s pečovatelskou službou) bezpečně?

Tabulka č.18 Bezpečnost seniorů doma, v DD atd. Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 43 Ne 3 Celkem 46

Počet respondentů v % 93,5 6,5 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 39 95,1 2 4,9 41 100

Graf č.10 Bezpečnost seniorů doma, v DD atd. 50 45 40 35 30 25 20 15

Ano Ne

10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

93,5% (43) respondentů odpovědělo, že se doma cítí bezpečně. 6,5% (3) oslovených seniorů se v domácím prostředí necítí bezpečně. Respondenti, jež uvedli zápornou odpověď mohli tuto možnost zdůvodnit na základě filtrační otázky. Jedním a tím samým důvodem u všech tří respondentů byl strach. Dotázaní napsali, že se bojí být doma samy a obávají se vstupu cizí osoby. 95,1% (33) respondentů žijících v institucích se v nich cítí bezpečně. Pouze 4,9% (2) dotázaných odpovědělo na otázku č.16, že se v instituci, jež žijí necítí bezpečně. Také respondenti z druhé skupiny mohli své záporné odpovědi zdůvodnit prostřednictvím filtrační otázky. Jeden senior napsal, že se v instituci bojí a druhý dotázaný by byl raději doma.

56

Dotazníková položka č.17 Máte často neshody se svými příbuznými, personálem v DD, v domě s pečovatelskou službou?

Tabulka č.19 Neshody s příbuznými Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 0 Ne 46 Celkem 46

Počet respondentů v % 0 100 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 0 0 41 100 41 100

Na otázku č.17 všichni respondenti z obou skupin uvedli jednoznačnou odpověď. Celá skupina dotázaných zaškrtla možnost Ne a tímto stanoviskem ukázala, že nikdo z oslovených nemá neshody se svými příbuznými nebo personálem v institucích. Na základě tohoto faktu žádný respondent dále neodpovídal na tři filtrační otázky, které jsem položila k rozšíření a upřesnění záporné odpovědi.

57

Dotazníková položka č.18 Myslíte si, že obtěžujete okolí?

Tabulka č.20 Obtěžování okolí Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 18 Ne 28 Celkem 46

Počet respondentů v % 39,1 60,9 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 4 9,7 37 90,3 41 100

Graf č.11 Obtěžování okolí 40 35 30 25 Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

60,9% (28) dotázaných žijících doma je přesvědčeno, že obtěžuje okolí. Tento názor nezastává 39,1% (18) respondentů, kteří si nemyslí, že obtěžují okolí. 90,3% (37) respondentů z druhé skupiny se domnívá, že obtěžuje své okolí. 9,7% (4) oslovených seniorů má pocit, že neobtěžuje okolí.

58

Dotazníková položka č.19 Byli jste slovně uráženi či jinak nefyzicky napadáni?

Tabulka č.21 Urážka či nefyzické napadení seniorů Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 3 Ne 43 Celkem 46

Počet respondentů v % 6,5 93,5 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 2 4,9 39 95,1 41 100

Graf č.12 Urážka či nefyzické napadení seniorů 50 45 40 35 30 25 20 15

Ano Ne

10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Z první oslovené skupiny, jež žije doma, se 93,5% (43) respondentů nesetkalo se slovní urážkou či jiným nefyzickým napadením. 6,5% (3) dotázaných tuto zkušenost se slovním či nefyzickým napadením má. Respondenti, kteří uvedli kladnou odpověď, mohli na základě filtrační otázky přímo pojmenovat pachatele, tohoto činu. Dva respondenti napsali, že byli slovně či nefyzicky napadeni členem rodiny a jeden senior označil jinou cizí osobou. 95,1% (39) dotázaných z druhé oslovené skupiny nebyli nikdy a nikým slovně uražení či nefyzicky napadeni. Bohužel 4,9% (2) respondentů tuto negativní zkušenost má. Dotázaní, jež uvedli kladnou odpověď, mohli také pomocí filtrační otázky uvést, kdo je slovně urazil či nefyzicky napadl. První senior žijící v instituci byl takto ponížen zdravotní sestrou a druhý cizí osobou.

59

Dotazníková položka č.20

Setkal/a jste se s vulgárním či nedůstojným chováním ze

strany např. rodiny, sester, pečovatelů vůči Vaší osobě?

Tabulka č.22 Vulgární či nedůstojné chování k seniorům Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 7 Ne 39 Celkem 46

Počet respondentů v % 15,2 84,8 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 2 4,9 39 95,1 41 100

Graf č.13 Vulgární či nedůstojné chování k seniorům 45 40 35 30 25

Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Více jak polovina, 84,8% (39) respondentů žijících v domácím prostředí, se nesetkala s vulgárním či nedůstojným chováním ze strany rodiny nebo jiné osoby. 15,2% (7) dotázaných bylo vystaveno vulgárnímu či jinému nedůstojnému chování ze strany rodiny či jiné osoby. Ve druhé skupině respondentů se s vulgárním a nedůstojným chováním ze strany rodiny, pečovatelů či jiné osoby nestkalo 95,1% (39) seniorů. Takovou to negativní zkušenost s vulgárním a nedůstojným chováním ze strany rodiny, pečovatelů a jiné osoby má 4,9% (2) oslovených.

60

Dotazníková položka č.21 Byli jste někdy zesměšněni, vzhledem ke svému věku?

Tabulka č.23 Zesměšnění, vzhledem k věku seniora Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 5 Ne 41 Celkem 46

Počet respondentů v % 10,9 89,1 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 5 12,2 36 87,8 41 100

Graf č.14 Zesměšnění, vzhledem k věku seniora 45 40 35 30 25

Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

89,1% (41) dotázaných nebylo zesměšněno vzhledem ke svému věku. 10,9% (5) respondentů se s touto skutečností setkalo a byli zesměšněni vzhledem ke svému věku. Také ve druhé skupině, více jak polovina respondentů, 87,8% (36) seniorů nebylo zesměšněno vzhledem ke svému věku. 12,2% (5) dotázaných má negativní zkušenost s tímto jevem a byli zesměšněni vzhledem ke svému věku.

61

Dotazníková položka č.22

Vadí Vám, když Vás personál v nemocnici (DD) oslovuje

zdrobnělinami (babi, dědo, dejte si čajíček,….)?

Tabulka č.24 Oslovení seniorů zdrobnělinami Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 1 Ne 45 Celkem 46

Počet respondentů v % 2,2 97,8 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 3 7,3 38 92,7 41 100

Graf č.15 Oslovení seniorů zdrobnělinami 50 45 40 35 30 25 20 15

Ano Ne

10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

97,8% (45) respondentům žijících v domácím prostředí nevadí, když je personál v nemocnici oslovuje zdrobnělinami. 2,2% (1) dotázaným seniorům vadí, když je personál v institucích takto oslovuje. 92,7% (38) seniorům nevadí oslovení babi či dědo od personálu v nemocnici či jiném zařízení. 7,3% (3) respondentům tento způsob oslovování od personálu jakékoliv instituce vadí.

62

Dotazníková položka č.23 Napadl Vás někdo fyzicky?

Tabulka č.25 Fyzické napadení Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 2 Ne 44 Celkem 46

Počet respondentů v % 4,3 95,7 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 1 2,4 40 97,6 41 100

Graf č.16 Fyzické napadení 50 45 40 35 30 25 20 15

Ano Ne

10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

95,7% (44) oslovených seniorů žijících doma se nestkalo s fyzickým napadením vůči své osobě. 4,3% (2) respondentů bylo fyzicky napadeno. Pro rozšíření a upřesnění kladné odpovědi jsem respondentům položila filtrační otázku. Oba respondenti byli napadeni jinou cizí osobou. Většinu, 97,6% (40) respondentů žijících v institucích, nikdo fyzicky nenapadl. 2,4% (1) dotázaných toto štěstí nemělo a bylo napadeno jinou cizí osobou, kterou označili na základě položené filtrační otázky.

63

Dotazníková položka č.24 Vyžaduje od Vás Vaše rodina (blízcí) finanční pomoc?

Tabulka č.26 Finanční výpomoc Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 9 Ne 37 Celkem 46

Počet respondentů v % 19,6 80,4 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 3 7,3 38 92,7 41 100

Graf č.17 Finanční výpomoc 40 35 30 25 Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

Od více jak poloviny, 92,7% (38) respondentů žijících v domácím prostředí, nevyžaduje rodiny finanční výpomoc. 19,6% (9) dotázaných seniorů má zkušenost, že se rodina od nich dožadovala finanční výpomoci. Senioři žijící v institucích mají v poměru menší zkušenost s touto situací. Od 92,7% (38) respondentů rodina nežádala finanční výpomoc a 7,3% (3) dotázaných se s tímto jevem setkalo.

64

Dotazníková položka č.25

Setkal/a jste se s vyžadováním tzv.“spropitného pro

ošetřovatele, sestry, rodinné příslušníky“?

Tabulka č.27 Tzv. Spropitné Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 0 Ne 46 Celkem 46

Počet respondentů v % 0 100 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 0 0 41 100 41 100

Otázkou č.25 jsem chtěla zjistit, zda se senioři z obou oslovených skupin setkali s tzv.“spropitným nebo všimným od cesty“. Oba soubory respondentů dali jednoznačně svými zápornými odpověďmi (100%) najevo, že se s tímto fenoménem nikdy nesetkali.

Dotazníková položka č. 26 Musíte si říkat o peníze?

Tabulka č.28 Peníze Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 1 Ne 45 Celkem 46

Počet respondentů v % 2,2 97,8 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 0 0 41 100 41 100

97,8% (45) respondentů si nemusí říkat o peníze jiné osobě. 2,2% (1) dotázaných uvedlo kladnou odpověď a tím pádem si musí říkat o peníze. Ve druhé skupině respondentů si všichni, 100% (41) respondentů, nemusí nikomu říkat o peníze. Nikdo z této skupiny neoznačil kladnou odpověď.

65

Dotazníková položka č.27 Myslíte si, že Vaše problémy jsou zlehčovány?

Tabulka č.29 Zlehčování problémů Respondenti žijící doma Počet respondentů v Odpovědi reálných číslech Ano 8 Ne 38 Celkem 46

Počet respondentů v % 17,4 82,6 100

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v respondentů v reálných číslech % 8 19,5 33 80,5 41 100

Graf č.18 Zlehčování problémů 40 35 30 25 Ano

20

Ne

15 10 5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

82,6% (38) respondentů z první oslovené skupiny si myslí, že jejich problémy nejsou zlehčovány. 17,4% (38) dotázaných se domnívá, že okolí jejich problémy zlehčuje. Více jak polovina, 80,5% (33) respondentů žijících v institucích, nemá pocit, že by někdo jejich problémy zlehčoval. Opačný názor v této věci má 19,5% (8) respondentů. Ti si myslí, že ostatní jejich problémy zlehčují.

66

Dotazníková položka č.28 Na koho by jste se obrátili pro pomoc, kdybyste byli týráni a zanedbáváni?

Tabulka č.30 Požádání o pomoc Respondenti žijící doma

Odpovědi Rodina Přítel Lékař Zdravotní sestra Linka důvěry Sociální pracovník Jiné Celkem

Počet respondentů v reálných číslech 31 3 3

Respondenti žijící v institucích Počet Počet respondentů v Počet respondentů v respondentů v % reálných číslech % 67,4 24 58,5 6,5 0 0 6,5 1 2,4

1

2,2

8

19,5

2

4,3

0

0

5 1 46

10,9 2,2 100

4 4 41

9,8 9,8 100

Graf č.19 Požádání o pomoc 35 30

Rodina

25

Přítel

20

Lékař Zdravotní sestra

15

Linka důvěry Sociální pracovník

10

Jiné

5 0 Respondenti žijící doma

Respondenti žijící v institucích

67,4% (31) dotázaných žijících doma by se v případě týrání a zanedbávání obrátilo pro pomoc na svojí rodinu. 10,9% (5) seniorů by oslovilo sociálního pracovníka a 6,5% (3) respondentů by hledalo pomoc v této situaci u přítele a lékaře. 4,3% (2) respondentů by využilo linku důvěry a 2,2% (1) dotázaných by požádalo o pomoc zdravotní sestru či jinou osobu. Respondent jež uvedl jinou osobu, mohl konkrétně napsat, na koho by se obrátil. Tento oslovený senior by se obrátil přímo na policii. 67

Kdyby 58,5% (24) respondentů z druhé skupiny bylo týráno a zanedbáváno, tak by se pro pomoc obrátili na svoji rodinu. 19,5% (8) dotázaných by se svěřilo se svým problémem zdravotní sestře a 2,4% (1) seniorů by kontaktovalo v tomto případě lékaře. 9,8% (4) respondentů by oslovilo sociálního pracovníka a jinou osobu. I v tomto případě dotázaní, kteří uvedli jinou osobu, ji mohli přesně specifikovat. Dva respondenti by se obrátili pro pomoc na pana ředitele daného zařízení. Jeden respondent by situaci řešil sám se sebou a poslední z nich napsal, že neví koho by požádal o pomoc při týrání.

68

5.2 Statistické ověření hypotéz Cílem této kapitoly je statistické ověření následujících nulových hypotéz: Hypotéza H1 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi týráním a zanedbáváním seniorů a mírou jejich soběstačnosti. Hypotéza H2 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi místem pobytu seniorů a výskytem týrání a zanedbávání. Hypotéza H3 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi nepříznivými vztahy seniorů s okolím a změnami v chování okolí k seniorovi. Hypotéza H4 nulová: Domnívám se, že neexistuje statisticky významná závislost mezi místem pobytu seniorů a vyžadováním tzv. „spropitného“, oproti jejich alternativním hypotézám, tj. že daná závislost existuje.

Zpracování primárních dat Míra týrání a zanedbávání byla posuzováno podle odpovědí na otázky 15, 16, 17, 19, 20, 23, 24, 25 a 26 použitého dotazníku. Respondenti byli podle odpovědí na tyto otázky rozděleni na 2 skupiny – na skupinu „týraných“ (1), kteří alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli kladně (resp. záporně u otázky č. 16), a skupinu ostatních, „netýraných“ (0). Dále bylo třeba kvantifikovat odpovědi týkající se soběstačnosti (otázka č. 6). Za tím účelem byly odpovědi převedeny na číselné hodnoty následujícím způsobem: otázky a) – e): nezávislý ... 0 částečně závislý ... 0,5 závislý ... 1 otázka f): chůze ... 0 chůze s holí ... 0,2 chůze s pomocí ... 0,4 invalidní vozík ... 0,6 sed s pomocí ... 0,8 upoután(a) na lůžko ... 1

69

Odpovědi byly tedy ohodnoceny čísly z intervalu 〈0; 1〉 tak, aby hodnota 0 odpovídala maximální soběstačnosti a hodnota 1 naprosté nesoběstačnosti. Jejich sečtením byly opět získána celková míra nesoběstačnosti, která je tím vyšší, čím je daný jedinec nesoběstačný. Přehled získaných hodnot výskytu týrání a míry nesoběstačnosti včetně bydliště jsou uvedeny v následující tabulce č.31:

Tabulka č.31 Týrání x míra soběstačnosti

Bydliště D D D D D D D D D D D D D D D D D D D D D D

MN VT Bydliště MN VT Bydliště MN VT Bydliště MN VT 0,0 0 D 0,7 0 D 6,0 1 DD 1,7 0 0,0 0 D 0,7 0 D 6,0 1 DD 1,7 1 0,0 0 D 0,7 0 DD 0,0 0 DD 2,2 0 0,0 0 D 0,7 1 DD 0,0 0 DD 2,7 0 0,0 0 D 0,7 1 DD 0,0 0 DD 3,1 0 0,0 0 D 0,7 1 DD 0,0 1 DD 3,1 0 0,0 1 D 0,7 1 DD 0,0 1 DD 3,1 1 0,0 1 D 0,7 1 DD 0,0 1 DD 3,4 0 0,0 1 D 1,2 1 DD 0,0 1 DD 3,6 0 0,0 1 D 1,2 1 DD 0,0 1 DD 3,6 1 0,2 0 D 1,7 1 DD 0,0 1 DD 4,0 0 0,2 0 D 1,7 1 DD 0,2 0 DD 4,1 1 0,2 0 D 1,7 1 DD 0,2 0 DD 5,5 1 0,2 0 D 2,7 1 DD 0,2 0 DD 6,0 0 0,2 0 D 3,1 1 DD 0,6 1 DPS 0,0 0 0,2 0 D 3,2 1 DD 0,7 0 DPS 0,0 1 0,2 1 D 3,4 0 DD 0,7 0 DPS 0,2 1 0,2 1 D 3,4 1 DD 1,0 0 DPS 0,7 0 0,2 1 D 3,6 1 DD 1,2 0 DPS 0,7 0 0,2 1 D 3,7 1 DD 1,2 0 DPS 0,7 1 0,5 1 D 4,1 1 DD 1,4 1 DPS 2,0 0 0,7 0 D 5,8 1 DD 1,6 0

(Použité zkratky: MN ... míra nesoběstačnosti, VT ... výskyt týrání, D ... doma, DD ... domov důchodců, DPS ... domov s pečovatelskou službou.)

70

Následují základní statistické informace o rozdělení těchto parametrů: Tabulka č.32 Základní statistické informace

Bydliště ni ni/n

D 46 52,9%

DD 34 39,1%

DPS 7 8%

celkem 87 100%

Tabulka č.33 Míra soběstačnosti • • • • • •

Míra nesoběstačnosti • 87 • 0,0 • 6,00 • 1,41

n minimum maximum průměr směrodatná odchylka

•

1,67

Tabulka č.34 Výskyt týrání

Výskyt týrání ni ni/n

0 42 48,3%

1 45 51,7%

celkem 87 100%

Nepříznivé vztahy seniorů, změny v chování okolí k seniorovi a vyžadování spropitného (hypotéz č.3 a č.4) měly být zjišťovány otázkami 17 a 25. Na ani jednu z těchto otázek však u nikoho nebyla zaznamenána kladná odpověď, takže postrádá smysl tyto údaje zpracovávat.

71

Testování hypotéz Hypotéza č.1 Výskyt týrání je kvalitativní povahy (0 – „týraní“, 1 – „netýraní“), nesoběstačnost seniorů byla vyjádřena kvantitativně. Závislost mezi těmito parametry byla tedy posouzena porovnáním hodnot nesoběstačnosti u „týraných“ a „netýraných“ respondentů, a to neparametrickým Mann-Whitneyho testu, neboť u získaných dat nelze předpokládat normální rozdělení. Tento test ověřuje nulovou hypotézu H0: „Rozdělení obou základních souborů se neliší“ oproti její alternativě HA: „Rozdělení obou základních souborů se liší“. Je-li výsledná hladina významnosti (p-value – vypočtena podle testové statistiky W) menší než 0,05, lze považovat alternativní hypotézu za prokázanou. Jelikož získané výsledky jsou W = 1065,0, p-value = 0,304499 nelze H0 zamítnout, závislost nebyla prokázána. Naše data tedy nepotvrzují, že by mezi výskytem týrání seniorů a mírou jejich soběstačnosti existoval nějaký vztah. Rozdělení hodnot míry nesoběstačnosti v jednotlivých kategoriích zjištěných hodnot míry týrání ukazuje následující graf č.20 (pro nedostatek hodnot byly některé kategorie sloučeny).

Graf č.20 Rozdělení hodnot míry nesoběstačnosti u týraných a netýraných seniorů

100% 100% 90% 90% 80% 80% 70% 70% 60% 60% 50% 50% 40% 40% 30% 30% 20% 20% 10% 10% 0% 0%

Rozdělení Rozděleníhodnot hodnotmíry mírynesoběstačnosti nesoběstačnostiuu "týraných" (1) a "netýraných" "týraných" (1) a "netýraných"(0) (0)seniorů seniorů Míra Míra nesoběstačnosti nesoběstačnosti 3,5 - 6,0 3,5 - 6,0 1,0 - 3,0 1,0 - 3,0 0,5 - 0,7 0,5 - 0,7 0,2 0,2 0 0 0

0

1

1

72

Hypotéza č.2 Bydliště respondentů i výskyt týrání jsou údaje kvalitativní povahy. Taková data nejlépe shrneme v kontingenční tabulce, udávající četnosti kombinací jednotlivých hodnot, kterých mohou oba parametry nabývat:

Tabulka č.35 Kontingenční tabulka

Výskyt týrání

0 1

celkem

Bydliště DD 21 13 34

D 17 29 46

DPS 4 3 7

celkem 42 45 87

Údaje též zobrazené v grafu č.21: Graf č.21 Rozdělení výskytu týrání v různých typech bydliště Rozdělení výskytu týrání v různých typech bydliště 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Výskyt týrání

1

0

D

DD

DPS

Závislost těchto dvou kvalitativních parametrů byla posouzena χ2-testem, který ověřuje nulovou hypotézu H0: „Výskyt jednotlivých hodnot daných parametrů v základním souboru je nezávislý“ oproti její alternativě HA: „Výskyt jednotlivých hodnot daných parametrů v základním souboru není nezávislý“. Je-li výsledná hladina významnosti (p-value) menší než 0,05, lze zamítnout H0, tj. lze pokládat za prokázané, že bydliště má vliv na výskyt týrání. Jelikož ale některé četnosti v kontingenční tabulce jsou pro použití tohoto testu příliš nízké, je třeba sloučit kategorie DD a DPS; získáme upravenou kontingenční tabulku č.36: 73

Tabulka č.36 Sloučená kontingenční tabulka

Výskyt týrání

0 1

celkem

D 17 29 46

Bydliště DD + DPS 25 16 41

celkem 42 45 87

Výsledky χ2-testu jsou: χ2 = 5,01, Df = 1, p-value = 0,0252 můžeme tedy zamítnout H0. Lze tedy považovat za prokázané, že výskyt týrání závisí na místě bydliště, a to tím způsobem, že (jak je patrno z grafu) u seniorů bydlící mimo domov se vyskytuje zkušenost charakterizovaná jako týrání častěji.

Hypotéza č.3, hypotéza č.4 Jelikož na otázky, které mohly být použity k ověření těchto hypotéz, nikdo neodpověděl kladně, nebylo zaznamenané žádné vybírání „spropitného“ ani konflikty s okolím, nebylo bohužel možné hypotézu 3 ani 4 statisticky ověřit.

74

6 DISKUSE Dosažené výsledky budu prezentovat a hodnotit dle jednotlivých dotazníkových položek a stanovených hypotéz. Prvních šest otázek v dotazníku byly identifikační. Z odpovědí vyplývá, že nejvíce respondentů bylo zastoupeno ve věkové hranici od 75 – 89 let a to v obou oslovených skupinách. Myslím si, že není překvapující zjištění, že převahu respondentů tvořily ženy, vždy v nadpoloviční většině. Respondenty jsem rozdělila dle možnosti bydlení, na první skupinu, žijící v domácím prostředí a druhou skupinu, žijící v DD nebo v domově s pečovatelskou službou. Respondenti žijící doma, bydlí většinou samy (45,7%) nebo se synem či dcerou a jejich rodinou (30,4%) a ostatní (23,9%) žijí s partnerem. U seniorů žijících v institucích převládá forma bydlení se spolubydlícím (51,2%) a možnost bydlet sám (34,1%). U respondentů v institucích se objevily i dvě odpovědi, kde dotazovaní uvedli, že bydlí se synem nebo dcerou. Tato odpověď se objevila, protože rodiče, kteří se starají celý život o tělesně nebo mentálně postižené dítě, tak posléze s nimi odchází do DD. Dotazníkovou položkou č.5 jsem sondovala, jaký mají senioři názor na svůj zdravotní stav. Jako dobrý ho hodnotí spíše menšina respondentů. Nejvíce respondentů, 45,7% seniorů žijících doma a 43,9% seniorů žijících v institucích, hodnotí svůj zdravotní stav jako uspokojivý. Dalšími pěti otázkami oslovení respondenti posuzovali do jaké míry je společnost a oni samy informováni o problematice týrání a zanedbávání seniorů.. Více jak polovina seniorů žijících doma (95,7%) a v institucích (90,2%), nezná žádnou organizaci, která pomáhá týraným a zanedbávaným seniorům. V médiích a ve společnosti nejsou tyto organizace v široké míře prezentovány, ale jednotlivým případům týraných či zanedbávaných seniorů je věnována v médiích alespoň nějaká pozornost. Vyplývá to i z výsledků, ke kterým jsem dospěla. 45,7% oslovených seniorů žijících doma slyšelo o týraném či zanedbávaném seniorovi, a taktéž o tomto problému slyšelo i 36,6% seniorů žijících v institucích. Nejvíce se s touto problematikou senioři setkali prostřednictvím televize. Na základě zjištěného počtu negativních odpovědí otázkou č.9, 100% respondentů z první skupiny a 97,6% dotazovaných z druhé oslovené skupiny, se domnívám, že bychom se měli zamyslet, proč lékaři neinformují seniory o možnosti týrání či zanedbávání. Pouze jeden senior žijící v instituci uvedl, že ho praktický lékař informoval o možnosti a případech týrání a zanedbávání seniorů. Milena Holúbková, která se ve své bakalářské práci zabývala týráním seniorů, zjišťovala do jaké míry se zdravotničtí pracovníci zajímají o páchání násilí na 75

seniorech. 94% oslovených seniorů konstatovalo, že zdravotnický pracovník vůbec nepátral po možných známkách násilí.59 Domnívám se, že zdravotnický personál není dostatečně informován o týrání a zanedbávání seniorů a díky tomuto faktu, neví jak se mají k celé problematice postavit. Dokladem je i anketa, kterou provedla Helena Haškovcová mezi zdravotními sestrami, které samy přiznaly, že mají pouze částečné znalosti o této problematice.60 Nejenom, že lékaři needukují seniory o možných trestných činech na nich páchaných, ale i celá veřejnost není dle seniorů dostatečně informovaná o týrání a zanedbávání. Toto jejich mínění vyplývá i z množství záporných odpovědí. Až 95,7% seniorů žijících doma a 85,4% dotázaných žijících v institucích si myslí, že společnost nemá dostatečné informace o týrání a zanedbávání seniorů. Vše se vším souvisí a neinformovanost společnosti má za následek negativní přesvědčení seniorů, že se společnost zabývá týráním a zanedbávání málo nebo vůbec. Většina, 95,7% seniorů z první skupiny a 90,2% seniorů z druhé skupiny, má tento názor. Podobný náhled na tuto situaci mají i respondenti, které oslovila Milena Holúbková. Na její otázku, zda společnost věnuje dostatek pozornosti týrání seniorů, odpovědělo 82% respondentů ne.61 V dotazníkové položce č.12 mohli senioři dle svých zkušeností a znalostí zaškrtnout či napsat, co si představují pod pojmem týrání a zanedbávání. Na první místo zařadili respondenti z obou skupin fyzické bití a na druhé místo nemluvení. Dokonce tři respondenti z první skupiny využili všechny nabízené možnosti. Z dosažených výsledků mám pocit, že mohly být ovlivněny uspořádáním nabízených možností. Senioři vždy zareagovali na první až druhou možnost a následující už moc nevnímali. První stanovená hypotéza byla zaměřená na soběstačnost klienta a její ovlivnění možnosti týrání a zanedbávání seniora. Pro ověření této hypotézy jsem položila otázku č.6, zjišťující soběstačnost respondentů, a několik dalších otázek, zejména v druhé polovině dotazníku, zaměřující se na možnost týrání a zanedbávání seniorů. Z dotazníkového šetření jsem zjistila, že senioři jsou ve většina oblastí soběstační nebo částečně soběstační. Tato skutečnost je zobrazena v tabulce č.6. Součástí je i hodnocení pohyblivosti dotazovaných seniorů. Senioři žijící doma a v institucích se nejvíce pohybují s holí (58,7% a 36,6%) nebo samy bez pomoci jiné pomůcky nebo osoby (23,9% a 34,1%)

59

Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 31. Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o násilí, s. 6-7. 61 Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 32 60

76

V otázkách zaměřující se na týrání a zanedbávání jsem dospěla vždy k pozitivním výsledkům. Dotazníková položka č.13 zjišťovala, zda se senioři obávají, že by je někdo mohl týrat. 97,9% respondentů žijících v domácím prostředí se nebojí možného týrání. Také oslovení senioři žijící v institucích se tohoto trestného činu vůči svojí osobě neobávají a dokládají to svými negativními odpověďmi (95,1%). Týrání, zejména psychické, se může projevovat vyhrožováním postižené osobě, proto jsem do svého dotazníku zařadila i otázku, jestli bylo seniorům někdy vyhrožováno. 87% respondentům z první oslovené skupiny nebylo nikdy vyhrožováno a stejně tak se s tímto jevem nesetkalo 80,5% respondentů z druhé oslovené skupiny. Tato forma týrání má několik projevů a jedním z nich je i dávání najevo, že je nám druhý člověk na obtíž. Proto mojí další otázkou, kterou jsem zařadila do dotazníku, jsem chtěla zjistit, zda-li si senioři myslí, že obtěžují okolí. Respondenti žijící doma, dali najevo počtem (60,9%) záporných odpovědí, že se necítí být někomu na obtíž. Ve druhé skupině dotázaných, byla větší (90,3%) převaha také negativních odpovědí. Je zajímavé, že více (39,1%) kladných odpovědí zakroužkovali respondenti žijící doma a ne v institucích (9,7%). Podobnou otázku položila i Milena Holúbková svým respondentům žijícím v institucích ve své bakalářské práci. Z jejich výsledků vyplývá, že 16% respondentů má pocit, že je svému okolí na obtíž a 10% respondentů raději o pomoc nežádá vůbec.62 Součástí této problematiky je i bezpečnost seniorů v domácím prostředí a v institucích. Dotazníkovou položkou č.16 jsem se snažila odhalit, zda se senioři doma a v institucích cítí bezpečně. Většina seniorů žijících doma (93,5%) a v institucích (95,1%) se cítí tam, kde žijí bezpečně. Respondenti, kteří uvedli zápornou odpověď ji mohli na základě filtrační otázky zdůvodnit. Z odpovědí vyplývá, že se senioři neobávají možného týrání či zanedbávání, ale mají strach ze samoty a jeden respondent žijící v instituci by byl raději doma. Z šetření, které provedla Hana Vykopalová na území Olomoucka v roce 2002 vyvodila, že 63% mužů se cítí v penzionu pro seniory dobře a nemá žádné připomínky. Zbytek oslovených respondentů mužů má poznámky ke spolubydlícím. I většina (80%) oslovených žen, obyvatelek penzionu, se zde cítí dobře a jsou spokojeny. Námitky mají také ke spolubydlícím a dále ke stravě. Nikdo neměl výhrady k personálu, k jeho chování nebo poskytování služeb.63 Tyto výsledky dokazují, že se senioři, jak doma tak v institucích, cítí dobře a bezpečně a nejsou zde známky možného týrání či zanedbávání péče.

62 63

Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 28. Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 10.

77

Otázka č.17 byla zaměřena na neshody mezi seniory a příbuznými či personálem v institucích. Domnívala jsem se, že po případných neshodách dojde u seniorů k zanedbávání péče, proto jsem tuto dotazníkovou položku doplnila třemi filtračními otázkami pro upřesnění odpovědí. Senioři, které jsem ve svém šetření oslovila, mě vyvedli z omylu, protože ani jeden z respondentů nemá nebo neměl roztržky se svými příbuznými nebo personálem v institucích. Tato dotazníková položka souvisí rovněž s hypotézou č.3, kde jsem se domnívala, že ve vztahu k seniorům dojde po roztržkách s rodinou či zdravotnickým pracovníkem ke změně v chování. Se zanedbáváním péče o seniory má zkušenost až 34% pracovníků POÚ, jež oslovila Jitka Veselá ve své práci. Nejvíce se nedostatečná péče projevuje u imobilních seniorů vznikem dekubitů. Dalšími projevy zanedbávání péče jsou nesprávné dávkování léků, dehydratace a podvýživa.64 Urážky či jiné nefyzické napadání, vulgární či nedůstojné chování spadá také pod psychické týrání. Moje další dotazníkové položky, zaměřené na tuto sféru, jsem čerpala ze Závěrečné práce výzkumného projektu Jihočeské univerzity, zabývající se popisem jednotlivých forem domácího násilí. Jedním z výsledků, ke kterým autoři závěrečné práce dospěli, bylo, že ze 750 oslovených seniorů se setkalo se slovní urážkou 20,8% (156) respondentů. Na otázku týkající se vulgárního či nedůstojného chování ze strany sester či pečovatelů, odpovědělo 6% (15) dotázaných z 250, využívajících terénní pečovatelskou službu, kladně.65 Respondenti, jež jsem oslovila já těmito otázkami, odpověděli ve většině, 93,5% seniorů žijící doma a 95,1% žijící v instituci, že se s urážkami nebo nefyzickým napadením nesetkali. Pokud oslovení senioři uvedli kladnou odpověď, mohli ji doplnit pomocí filtrační otázky. Dva respondenti žijící doma byli uražení členem rodiny a jeden cizí osobou. Senioři žijící v instituci byli uražení či nefyzicky napadeni zdravotní sestrou a cizí osobou. S tímto jevem mají také zkušenosti senioři, které oslovila již zmiňovaná Milena Holúbková. 6% jejich respondentů zažilo slovní narážku vůči své osobě a stejný počet dotázaných se cítí poníženě při žádání zdravotní sestry či ošetřovatelky o pomoc.66 Myslím si, že s touto otázkou souvisí i dotazníková položka č.27, na základě které mohli respondenti zhodnotit, zda jsou jejich problémy zlehčovány. Protože někdy nemusíme člověka zneuctít jen urážkou nebo jiným slovním napadením, ale i tím že mu nevěříme jeho problémy nebo je záměrně zlehčujeme. Této ponížené situaci bylo vystaveno 17,4% seniorů žijících doma a 19,5% seniorů žijících v institucích. 64

Srov. VESELÁ, J., Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech, s. 13. Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 70. 66 Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 28. 65

78

Domnívám se, že slovní napadení cizí osobou není jev nenormální a můžeme se s ním setkat a to nejenom v oblasti seniorů. Ale to, že se osoba vzdělaná a pracující, jako tzv. pomáhající profese v zařízeních a institucích pro seniory, dokáže chovat tímto nevybíravým způsobem je více než tristní. „Setkala jste se s vulgárním či nedůstojným chováním ze strany např. rodiny, sester, pečovatelů vůči Vaší osobě?“ touto otázkou jsem dále pátrala po možném psychickém týrání. Opět více jak polovina seniorů, 84,8% žijící doma a 95,1% žijící v instituci, nemá zkušenost s touto situací. Při porovnání výsledků z budějovickým výzkumem a bakalářskou prací Mileny Holúbkové můžeme usoudit, že tato forma jednání se u seniorů vyskytuje, ale pouze v malé míře. Následující dvě otázky z dotazníku se týkají zesměšňování vzhledem k věku tzv. ageismem. Senioři svými kladnými odpověďmi, 89,1% seniorů z první oslovené skupiny a 87,8% seniorů z druhé oslovené, dokládají, že nebyli zesměšněni vzhledem ke svému věku. Tuto negativní zkušenost zažilo na vlastní kůži 10,9% respondentů žijících doma a 12,2% respondentů žijících v institucích. Také 9% respondentů, žijících v ÚSP – DD, z výzkumné práce Jihočeské univerzity bylo zesměšněno.67 Fakt, že senioři nevnímají jako urážku či něco hanlivého oslovení zdrobnělinami, uvedlo 97,8% dotázaných žijících doma a 92,7% seniorů žijících v institucích. Myslím si, že senioři na základě těchto výsledků nevnímají různé vtípky, názvy a pojmenování vůči svojí osobě jako něco špatného. Dokladem toho jsou i výsledky, z šetření v Olomouckém kraji, které závěrem uvádějí, že senioři jsou velice benevolentní vůči nevhodnému chování svých vlastních dětí. Pro ověření výskytu fyzického týrání jsem položila přímou otázku: „Napadl Vás někdo fyzicky?“. 95,7% seniorů žijících doma nikdo nenapadl fyzicky. Tato negativní situace postihla 4,3% seniorů z první skupiny a pachatelem tohoto činu byla vždy cizí osoba. Ve druhé oslovené skupině mělo 97,6% respondentů to štěstí, že na ně nikdo nezaútočil fyzicky a 2,4% seniorů žijících v instituci napadla jiná cizí osoba. Je pozoruhodné porovnat moje dosažené výsledky s výsledky z olomoucké studie. V tomto výzkumu muži až ve 100% odmítli či vůbec nepřipustili fyzické týrání. Pouze některé (5%) ženy připustily možnost fyzického násilí ze strany partnera.68 Také výzkumné šetření z Jihočeské univerzity dokládá, že se senioři (13% z 1300 respondentů) setkávali s fyzickým násilím vůči své osobě.69 Autorka výzkumné práce Jitka Veselá zjišťovala od pracovníků POÚ a pracovníků pečovatelské služby, jestli mají 67

Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 70. Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 9. 69 Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 67. 68

79

zkušenost s fyzickým týráním seniorů. 5% pracovníků POÚ pojalo podezření na tělesné týrání, které se nejčastěji projevovalo otoky, škrábanci, popáleninami a stopami po kousnutí či bodnutí. Až 11% pracovníků pečovatelské služby pozorovalo možné tělesné týrání.70 Velmi zajímavé je i srovnání otázek, kde se seniorů ptám přímo na fyzické násilí a zda znají nějaký případ týraného seniora ze svého okolí. 13% seniorů žijících doma zná nějaký případ týraného seniora ve svém okolí a na otázku přímého fyzického násilí odpovědělo 4,3% těchto seniorů kladně. U seniorů žijících v institucích se četnost kladných a záporných odpovědí shoduje v obou položených otázkách. Průzkum prováděný v Českých Budějovicích také poukazuje na rozdílnost v počtu kladných odpovědí v přímých otázkách fyzického násilí a v otázce zda-li zná senior nějaký případ možného týrání ve svém okolí. V prvním zmiňovaném případě bylo kladných odpovědí 13% a ve druhém případě až 22,3%.71 Tato disproporce může být na základě toho, že senioři násilí na sobě nepovažují za násilí a nebo se obávají přiznat, že by mohli být týráni. Stud z přiznání týrání může také být z důvodu, že pachatelem je často rodinný příslušník, jejich vlastní dítě jejich krev, které oni vychovali. Jednou z dalších možností, proč senioři maskují známky týrání v domácím prostředí je jejich závislost na agresorovy a strach ze stupňování násilí při jakémkoliv náznaku, že se v rodině děje něco neobvyklého jiné osobě. Jednou z dalších forem týrání je finanční či materiální zneužívání. Na tuto oblast týrání jsem zaměřila ve svém dotazníku tři otázky. V dotazníkové položce č.24 jsem přímo zjišťovala do jaké míry rodina vyžaduje od seniorů finanční pomoc. U dotazovaných žijících v domácím prostředí se více vyskytlo kladných odpovědí (19,6%) než u seniorů žijících v institucích (7,3%). Domnívám se, že tento fakt je na základě toho, že rodinný příslušníci více navštěvují seniory v domácím prostředí a není zde možná kontrola, jako tomu je v institucích, kde o financích seniora musí mít alespoň minimální přehled personál zařízení. Někteří senioři berou jako „normální“, že od nich rodina vyžaduje finanční pomoc, protože „mladým se přese musí pomáhat“. Touto frází mi zdůvodnila jedna respondentka svoji kladnou odpověď. Také olomoucký výzkum obsahuje již zmiňované finanční zneužívání. Pravidelně finančně vypomáhá svojí rodině asi 15% seniorů a vůbec finanční výpomoc neposkytuje svým blízkým 1/3 dotázaných.72 V budějovické práci uvedlo 333 (43%) respondentů ze 750, že finančně podporuje svoji rodinu. Z celkového počtu 750 oslovených seniorů hovoří o ekonomickém

70

Srov. VESELÁ, J., Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech, s. 24. Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 70. 72 Srov. VYKOPALOVÁ, H., Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře, s. 9. 71

80

násilí 14% respondentů.73 Jednou z oslovených skupin, které zahrnula do svého výzkumu Jitka Veselá, byli pracovníci DD, jež hodnotili rodinné vztahy seniorů žijících v jejich zařízení. V rámci finančního zneužívání stojí za zmínku fakt, že 10% rodinných příslušníků navštěvuje seniory pouze v den výplaty důchodů, který na něm následně vyžaduje.74 Jednou z oblastí finančního zneužívání je tzv. „všimné či spropitné“ pro rodinné příslušníky nebo personál v institucích pro seniory. Tato myšlenka je i součástí hypotézy č.4. Drtivá většina seniorů žijících doma i v institucích zvolila zápornou odpověď pro tento nešvar a tím dala najevo, že se s tzv. „všimným od cesty nebo spropitným“ nikdy nesetkali. Ze souboru 250 respondentů využívajících terénních služeb, které oslovila Jihočeská univerzita při svém výzkumu, se 95 seniorů setkalo s tzv. „všimným od cesty“.75

Milena Holúbková ve své

bakalářské práci uvádí, že od 2% respondentů vyžaduje rodina finanční odměnu za poskytnutou pomoc.76 Tato zjištěná čísla dokazují, že se ve společnosti tento zlozvyk děje, ale ne v široké míře. Já z mojí zkušenosti jsem se setkala spíše s opačným problémem, že senioři samy nabízejí různé pamlsky, ovoce a dokonce peníze za poskytnuté služby. Velký problém nastává, když si nabízený dar od seniora nevezmete. Oni to nechápou jako „úplatek“, ale jako dík za poskytnutou péči a odmítnutí si berou velice osobně. Součástí ekonomického násilí je i možnost seniora disponovat a rozhodovat o svých financích a svém majetku. Na otázku: „Musíte si říkat o peníze?“ uvedlo 97,8% respondentů žijících doma zápornou odpověď. Respondenti žijící v institucích si nikomu o peníze říkat nemusí a dokládají to i zápornými odpověďmi, které zaškrtlo všech 100% seniorů. Jitka Veselá se ve své práci zaměřuje v oblasti finančního týrání na zneužívání příspěvku při péči o osobu blízkou. Uvádí, že 46% pověřených obecních úřadů má zkušenost se zneužíváním tohoto příspěvku.77 Myslím si, že v nynější době díky platnosti nového zákona o sociálních službách, je větší kontrola nad vyplácením a využíváním tzv. příspěvku na péči a nedochází v takové míře k jeho zneužívání. Ale přesto se tato forma finančního týrání děje. Poslední položenou otázkou v dotazníku jsem se snažila zjistit, na koho by se senioři obrátili pro pomoc, kdyby byli týraní a zanedbáváni. Jak respondenti doma (67,4%), tak dotazovaní žijící v institucích (58,5%), by jednoznačně hledali pomoc při týrání a zanedbávání v rodině. Každý z nás má své kořeny a zjištěné výsledky potvrdily, že pro nás byla a je rodina základ. Lékaře by oslovilo pro pomoc 6,5% respondentů žijících doma a 2,4% dotazovaných žijících 73

Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 71. Srov. VESELÁ, J., Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech, s. 34. 75 Srov. KOVAŘÍK, J., DUNOVSKÝ, J., aj., Popis jednotlivých forem domácího násilí, s. 72. 76 Srov. HOLÚBKOVÁ, M., Týranie seniorov – společenské tabu, s. 32. 77 Srov. VESELÁ, J., Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech, s. 10. 74

81

v institucích. Při formulaci této otázky, jsem si myslela, že senioři budou více kontaktovat o pomoc lékaře. Moje domněnka pramenila z vyšší návštěvnosti seniorů u lékařů vlivem polymorbidity a zachování sociálních kontaktů. Nejeden z nás se při příchodu do čekárny praktického lékaře zděsil, když ji viděl plnou a převahu tvořili právě senioři. Na základě této zkušenosti jsem usoudila, že senioři budou mít větší důvěru právě k lékařům. Překvapující byl počet seniorů (19,5%) žijících v institucích, jež by o pomoc požádali zdravotní sestru. Vzhledem k tomu, že jsem v jednom z podobných zařízeních vykonávala praxi, a ze zkušenosti i z nemocnice vím, že lidé všeobecně mají blíže k sestrám než k lékařům, se tomu vůbec nedivím. Zdravotní sestry tráví s klienty skoro celý den a během této doby jsou s nimi v neustálém kontaktu a tím si získávají jejich důvěru.

82

7 ZÁVĚR Diplomovou práci, kterou jsem nazvala „Týrání a zanedbávání seniorů“, jsem chtěla zjistit, jak jsou senioři informováni o problematice týrání a zanedbávání a kdo, jakou formou a jakým způsobem je týrá a zanedbává. Takto jsem definovala i cíle pro svoji diplomovou práci. Domnívám se, že na základě dostupných informací jsem cíle diplomové práce splnila. Senioři jako pachatele týrání a zanedbávání označili cizí osobu. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že jednou z nejčastějších forem týrání je týrání psychické, které se projevuje vyhrožováním a vulgárním jednáním se seniory. Jako druhou formu týrání, jež je nejvíce páchána na seniorech, uvedli respondenti finanční zneužívání, zejména vyžadování peněz rodinnými příslušníky a blízkými. Informovanost seniorů v dané oblasti můžu hodnotit jako malou či žádnou. Senioři téměř neznají žádnou organizaci, která by jim mohla pomoci ve špatné životní situaci. K zamyšlení stojí i fakt, že lékaři neinformují seniory o možnosti týrání a zanedbávání vůči jejich osobě, a možná i na základě všech zjištěných poznatků senioři vnímají, že je společnost málo informovaná o tomto problému a málo se jím zabývá. Pro svou práci jsem si stanovila čtyři alternativní a nulové hypotézy. Na základě získaných výsledků vyplývá, že nulovou hypotézu č.1 nelze zamítnout, protože nebyla prokázána statistická významná závislost mezi výskytem týrání seniorů a jejich soběstačností. Z dalších výsledků je prokazatelné, že nulovou hypotézu č.2 lze

zamítnout, protože je statistická

významná závislost mezi výskytem týrání a místem bydliště. Senioři žijící v institucích mají častější zkušenosti s týráním. Nulové hypotézy č.3 a č.4 nemohly být statisticky zpracovány, protože nikdo z respondentů neodpověděl na dané otázky kladně, čímž vyjádřili, že se nesetkali s vyžadováním spropitného a ani neměli žádný konflikt se svým okolím.

Na závěr bych chtěla podotknout, že malé studie tohoto typu jsou pro společnost určitě přínosem, ale domnívám se, že tato problematika by si zasloužila celostní pojetí v rámci celé republiky. Do prevence, diagnostiky, řešení a dalších souvisejících oblastí by se měli zapojit všichni členové tzv. multidiciplinárního týmu. Z mého pohledu pozitivní tečka na úplný závěr. Nedávno jsem otevřela časopis pro ženy a při listování mě zaujal název článku - „Nenechte se týrat“. Nadpis byl doplněn fotografií mladé ženy. Ihned mě napadla myšlenka - „zase týrání zaměřené na ženy“. Zvědavost mi avšak nedala a začetla jsem se do zmíněného článku. Po přečtení jsem byla mile překvapena, že

83

pisatelka se zmiňuje, a nejenom okrajově, i o seniorech a možnosti jejich týrání. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že se z pohledu seniorů blýská na lepší časy.

84

8

SEZNAM

POUŽITÉ

LITERATURY

A

PRAMENŮ

1. BÁRTLOVÁ, S. SADÍLEK, P. TÓTHOVÁ, V. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X.

2. DIDEROT s.r.o. Encyklopedie Diderot. Elektronická verze, 2002.

3. GABRIEL, Josef. Oběťmi násilí jsou nejčastěji staří lidé. Zdravotnické noviny, 2003, roč. 52, č. 45, s 18.

4. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek o násilí. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. 79 s. ISBN 80-7013-397-X.

5. HOLÚBKOVÁ, Milena. Týranie seniorov – společenské tabu. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Lékařská fakulta, 2005. 47 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Radka Pokojová.

6. IVANOVÁ, Kateřina. JUŘÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5.

7. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk, a aj. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2004. 861 s. ISBN 80-247-0548-6.

8. KALVACH, Zdeněk. Týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů jako medicínský problém. Časopis lékařů českých, 1997, č. 6, s. 170 – 173.

9. KALVACH, Zdeněk. Zanedbávání a týrání seniorů. Sestra, 1998, roč. 8, č. 5, s. 10-11.

85

10. KOLEKTIV. Nový akademický slovník cizích slov A-Z. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 880 s. ISBN 80-200-1351-2.

11. KOVAŘÍK, Jiří, DUNOVSKÝ, Jiří, a aj. Popis jednotlivých forem domácího násilí, analýza jejich příčin, prevence. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2005. 91 s.

12. MACKOVÁ, Marie. Přednášky – Výzkum v ošetřovatelství. Brno: Masarykova univerzita, 2006.

13. MATOUŠEK, Oldřich. Encyklopedie – Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0.

14. MUSÍLKOVÁ, Zuzana. Týrání a tolerance k němu se vzájemně vylučují. Generace, 2006, č. 3, s. 9 – 10.

15. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus – průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha, 2002. 48 s. ISBN 80238-9506-0.

16. TOŠNEROVÁ, Tamara. Týrání a zneužívání starého člověka. Sestra, 1999, roč. 9, č. 8, s. 3 – 4.

17. TOŠNEROVÁ, Tamara. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině. 2. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha, 2002. 61 s. ISBN 80238-9505-2.

18. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1 vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2.

19. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.

86

20. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1 vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5.

21. VESELÁ, Jitka. Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech. VÚPSV, 2003. 50 s.

22. VYKOPALOVÁ, Hana. Násilí na seniorech, Sborník příspěvků z pracovního semináře. 1 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 65 s. ISBN 80-244-0409-5.

23. WEBER, Pavel. Stárnutí populace a geriatrizace medicíny v ČR na prahu 3. tisíciletí. Česká geriatrická revue, 2007, č. 5, s. 5.

Internetové stránky:

24. Bílí kruh bezpečí. [on line] [cit. 7. ledna 2008]. Dostupné na www.domacinasili.cz

25. Domácí násilí. [on line] [cit. 13. prosince 2007]. Dostupné na www.nasili.unas.cz

26. Dona linka [on line] [cit. 10. ledna 2008]. Dostupné na www.donalinka.cz

27. Intervenční centra a zákon 135/2006Sb. [on line] [cit. 20. prosince 2007]. Dostupné na www.mvcr.cz

28. Ministerstvo vnitra. [on line] [cit. 26. ledna 2008]. Dostupné na www.mvcr.cz

29. Novela trestního zákona [on line] [cit. 1. února 2008]. Dostupné na www.portal.gor.cz

30. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. [on line] [cit. 1. října 2007]. Dostupné na www.vupsv.cz

31. Život 90 [on line] [cit. 13. prosince 2007]. Dostupné na www.zivot90.cz

87

9 PŘÍLOHY 1. Návod jak postupovat v případech podezření na špatné zacházení se staršími osobami

2. Anonymní dotazník

3. Souhlas k provedení průzkumu

4. Tabulka č.6 Soběstačnost a č.7 Pohyblivost

5. Seznam názvu grafů

6. Seznam názvů tabulek

7. Seznam zkratek

88

Příloha 1

NÁVOD

JAK

POSTUPOVAT

V PŘÍPADECH

ZACHÁZENÍ SE STARŠÍMI OSOBAMI

89

PODEZŘENÍ

NA

ŠPATNÉ

90

Příloha 2

ANONYMNÍ DOTAZNÍK

Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Markéta Vavrečková a jsem studentka prezenčního magisterského studia oboru Ošetřovatelská péče v gerontologii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Připravuji se na obhajobu diplomové práce na téma „Týrání a zanedbávání seniorů“. Obracím se na Vás s prosbou o spolupráci – vyplnění tohoto dotazníku. Dotazník je anonymní. Informace, které získám z Vašich odpovědí, budou použity pouze ke zpracování diplomové práce a budou chráněny před zneužitím. Pokyny pro vyplnění dotazníku: U jednotlivých otázek zaškrtněte, prosím, vhodnou odpověď, pokud nebude přímo u otázky uvedeno jinak. Děkuji za Vaši ochotu a čas, který věnujete vyplnění dotazníku, a za upřímné odpovědi. Markéta Vavrečková 1. Kolik je Vám let? _______ 2. Pohlaví.


Muž
Žena

3. Kde bydlíte?
Doma
v Domově důchodců
v Domě s pečovatelskou službou
Jinde, prosím uveďte ……………………………….

……………………………………………………..

91

4. S kým bydlíte?
sám/a
sám/a s manželem/lkou, družkou, druhem, přítelem/lkyní
sám/a se synem nebo dcerou a jejich rodinou
s manželem/lkou a se synem nebo dcerou
v pokoji se spolubydlícím
jinak, prosím uveďte………………………………… 5. Jak hodnotíte podle Vašeho názoru Váš zdravotní stav?
dobrý
uspokojivý
neuspokojivý
špatný

6. V oblasti soběstačnosti (obstarání se): /podtrhněte jednu z možností v každém bodě/ (nezávislý – nepotřebuje pomoc druhé osoby, částečně závislý – potřebuje pomoc nebo dohled jiné osoby, závislý – potřebuje úplnou pomoc jiné osoby) a) v osobní hygieně jste

- nezávislí – částečně závislí – závislí

b) v oblékání, svlékání jste

- nezávislí – částečně závislí – závislí

c) koupání, či sprchování

- nezávislí – částečně závislí – závislí

d) najedení, napití

- nezávislí – částečně závislí – závislí

e) vyprazdňování

- nezávislí – částečně závislí – závislí

f) pohyblivost

- upoutaný na lůžko – sed s pomocí –

chůze s pomocí– chůze s holí - invalidní vozík – chůze bez pomoci

7. Znáte nějakou organizaci, která pomáhá týraným a zanedbávaným seniorům?


Ano


Ne

92

8. Setkal/a jste se v médiích s informacemi o týrání a zanedbávání seniorů?
Ano


Ne

Pokud jste odpověděli Ano PODTRHNĚTE možnosti, kde jste se s informacemi setkali: 1.Televize

2. Rádio

3. Noviny

4. Časopisy

9. Informoval Vás, Váš praktický lékař o možnosti týrání a zanedbávání seniorů?


Ano


Ne

10. Myslíte si, že je veřejnost dostatečně informována o týrání a zanedbávání seniorů?


Ano


Ne

11. Myslíte si, že se společnost dostatečně zabývá problematikou týrání a zanedbávání seniorů?
Ano


Ne

12. Co si představujete pod pojmem týráním a zanedbáváním seniorů? / zaškrtněte všechny možnosti, které považujete za týrání a zanedbávání/ a) fyzické bití, b) nemluvení, c) odmítání návštěvy vnoučat, d) zakazování návštěv přátel, e) odmítání finanční podpory, f) neochota zajistit odvoz do nemocnice, g) minimální návštěvy v době hospitalizace, h) přemlouvání k pobytu v sociálním zařízením,

93

ch) prodej oblíbeného zvířete, i) změny v bytě v době hospitalizace (likvidace oblíbených věcí), j) jiné, napište prosím:…………………………………………………

…………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………….

13. Obáváte se, že by Vás mohl někdo týrat?
Ano


Ne

14. Znáte nějaký případ týrání seniora ze svého okolí?
Ano


Ne

15. Stalo se někdy, že Vám bylo vyhrožováno?
Ano


Ne

16. Cítíte se (doma, v DD, v domově s pečovatelskou službou) bezpečně?
Ano


Ne

Pokud jste odpověděl/a NE napište prosím, z čeho pramení pocit Vaší nejistoty: ...................................................................................................... ……………………………………………………………………………..

17. Máte často neshody se svými příbuznými, personálem v DD, v domě s pečovatelskou službou?


Ano


Ne

Pokud jste odpověděl/a na otázku č.17. ANO, dále prosím odpovězte na otázky a), b) a c). Pokud jste zvolil/a zápornou odpověď NE pokračujte otázkou č.18.

94

a) Máte možnost po roztržkách vycházet ze svého pokoje?
Ano


Ne

b) Nemusíte po nějakém rozporu s rodinou či personálem v DD, v Domě s pečovatelskou službou
Ano

dlouhou dobu čekat např. na jídlo, léky?


Ne

c) Změní se chování a komunikace rodiny či personálu v DD, v Domě s pečovatelskou službou k Vám po nějakém rozporu?
Ano


Ne

18. Myslíte si, že obtěžujete okolí?


Ano


Ne

19. Byli jste slovně uráženi či jinak nefyzicky napadáni?
Ano


Ne

Pokud jste odpověděl/a Ano PODTRHNĚTE kým jste byl/a uražen/a a nefyzicky napaden/a: 1. Členem rodiny

3. Zdravotní sestrou 5. Jinou cizí osobou

2. Ošetřovatelem

4. Lékařem

20. Setkal/a jste se s vulgárním či nedůstojným chováním ze strany např. rodiny, sester, pečovatelů vůči Vaší osobě?
Ano


Ne

21. Byli jste někdy zesměšněni, vzhledem ke svému věku?
Ano


Ne

95

22. Vadí Vám, když Vás personál v nemocnici (DD) oslovuje zdrobnělinami (babi, dědo, dejte si čajíček,….)?
Ano


Ne

23. Napadl Vás někdo fyzicky?
Ano


Ne

Pokud jste odpověděl/a Ano PODTRHNĚTE kým jste byl fyzicky napaden: 1. Členem rodiny

3. Zdravotní sestrou

2. Ošetřovatelem

4. Lékařem

5. Jinou cizí osobou

24. Vyžaduje od Vás Vaše rodina (blízcí) finanční pomoc?
Ano


Ne

25. Setkal/a jste se s vyžadováním tzv.“spropitného pro ošetřovatele, sestry, rodinné příslušníky“?
Ano


Ne

Pokud jste odpověděl/a ANO napište prosím, co se stalo, pokud jste odmítli „spropitné“ dát?................................................................................ ……………………………………………………………………………..

26. Musíte si říkat o peníze?
Ano


Ne

27. Myslíte si, že Vaše problémy jsou zlehčovány?
Ano


Ne

96

28. Na koho by jste se obrátili pro pomoc, kdybyste byli týráni a zanedbáváni?
rodina
přítel
lékař
zdravotní sestra
linka důvěry
sociální pracovník
jiné, prosím uveďte ………………………………………………

97

Příloha 3

SOUHLAS K PROVEDENÍ PRŮZKUMU

Vážený pan Bc. Pavel Pípal Ředitel Domova důchodců v Proseči Obořišti Proseč Obořiště - Nová Cerekev

V Pelhřimově 7. 5. 2007

Vážený pane řediteli, jako studentka navazujícího magisterského studia, oboru Ošetřovatelská péče v gerontologii, se na Vás obracím se zdvořilou žádostí, zda bych ve Vašem zařízení mohla provést průzkum, jenž je nutnou součástí mé diplomové práce. Můj zájem uskutečnit průzkum ve Vašem zařízení pramení z toho, že jsem v něm již absolvovala praxi. Průzkum by se týkal seniorů žijících ve Vašem zařízení. Na svou čest prohlašuji, že získané výsledky průzkumu bych použila pouze ve své diplomové práci a že bych je žádnou formou nezveřejnila ani jinak nepoužila. Vážený pane řediteli, pro snazší komunikaci připojuji i svou e-mailovou adresu [email protected] . V úctě

Markéta Vavrečková

Příloha: anonymní dotazník

Markéta Vavrečková Libkovodská 1746 393 01 Pelhřimov

98

Příloha 4

TABULKA č.6 SOBĚSTAČNOST A č.7 POHYBLIVOST

99

Tabulka č.6 Soběstačnost Soběstačnost

V osobní hygieně V oblékaní, svlékání Koupání, sprchování Najedení, napití Vyprazdňování

Respondenti žijící doma Počet respondentů Počet respondentů v % v reálných číslech Nezávislí Částečně Závislí Nezávislí Částečně Závislí závislí závislí 32 10 4 69,6 21,7 8,7

Respondenti žijící v institucích Počet respondentů Počet respondentů v % v reálných číslech Nezávislí Částečně Závislí Nezávislí Částečně Závislí závislí závislí 26 11 4 63,4 26,8 9,8

31

13

2

67,4

28,3

4,3

26

12

3

63,4

29,3

7,3

20

16

10

43,5

34,8

21,7

17

17

7

41,5

41,5

17

33

10

3

71,8

21,7

6,5

25

13

3

61

31,7

7,3

36

8

2

78,3

17,4

4,3

28

10

3

68,3

24,4

7,3

Tabulka č.7 Pohyblivost Pohyblivost

Upoutaný na lůžko Sed s pomocí Chůze s pomocí Chůze s holí Invalidní vozík Chůze bez pomoci celkem

Respondenti žijící doma Počet respondentů v reálných číslech 1

Počet respondentů v % 2,2

Respondenti žijící v institucích Počet respondentů Počet respondentů v % v reálných číslech 3 7,3

1 2

2,2 4,3

0 2

0 4,9

27 4 11

58,7 8,7 23,9

15 7 14

36,6 17,1 34,1

46

100

41

100

100

Příloha 5

SEZNAM NÁZVU GRAFŮ

Graf č.1 Pohlaví respondentů Graf č.2 Znalost organizace Graf č.3 Informace od praktického lékaře Graf č.4 Informovanost veřejnosti Graf č.5 Zájem společnosti o tuto problematiku Graf č.6 Pojem týrání a zanedbávání Graf č.7 Obava z možného týrání Graf č.8 Případ týraného seniora za svého okolí Graf č.9 Vyhrožování seniorům Graf č.10 Bezpečnost seniorů dam, DD, atd. Graf č.11 Obtěžování okolí Graf č.12 Urážka či nefyzické napadení seniorů Graf č.13 Vulgární či nedůstojné chování k seniorům Graf č.14 Zesměšnění vzhledem k věku Graf č.15 Oslovení seniorů zdrobnělinami Graf č.16 Fyzické napadení Graf č.17 Finanční výpomoc Graf č.18 Zlehčování problémů Graf č.19 Požádání o pomoc Graf č.20 Rozdělení hodnot míry nesoběstačnosti u týraných a netýraných seniorů Graf č.21 Rozdělení výskytu týrání v různých typech bydliště

101

Příloha 6

SEZNAM NÁZVŮ TABULEK

Tabulka č.1 Věkové zastoupení respondentů Tabulka č.2 Pohlaví respondentů Tabulka č.3 Bydlení Tabulka č.4 Spolubydlení Tabulka č.5 Zdravotní stav Tabulka č.6 Soběstačnost Tabulka č.7 Pohyblivost Tabulka č.8 Znalost organizace Tabulka č.9 Informace v médiích Tabulka č.10 Jednotlivá média Tabulka č.11 Informace od praktického lékaře Tabulka č.12 Informovanost veřejnosti Tabulka č.13 Zájem společnosti o tuto problematiku Tabulka č.14 Pojem týrání a zanedbávání Tabulka č.15 Obava z možného týrání Tabulka č.16 Případ týrání seniora ze svého okolí Tabulka č.17 Vyhrožování seniorům Tabulka č.18 Bezpečnost seniorů doma, v DD atd. Tabulka č.19 Neshody s příbuznými Tabulka č.20 Obtěžování okolí Tabulka č.21 Urážka či nefyzické napadení seniorů Tabulka č.22 Vulgární či nedůstojné chování k seniorům Tabulka č.23 Zesměšnění vzhledem k věku seniora Tabulka č.24 Oslovení seniorů zdrobnělinami Tabulka č.25 Fyzické napadení Tabulka č.26 Finanční výpomoc Tabulka č.27 Tzv. Spropitné Tabulka č.28 Peníze Tabulka č.29 Zlehčování problémů Tabulka č.30 Požádání o pomoc 102

Tabulka č.31 Týrání x míra soběstačnosti Tabulka č.32 Základní statistické informace Tabulka č.33 Míra soběstačnosti Tabulka č.34 Výskyt týrání Tabulka č.35 Kontingenční tabulka Tabulka č.36 Sloučená kontingenční tabulka

103

Příloha 7 SEZNAM ZKRATEK Atd. – a tak dále BKB – Bílí kruh bezpečí ČR – Česká republika DD – Domov důchodců DPS – Dům s pečovatelskou službou INPEA - International Network for the Prevention of Doder Abuse

Např. – Například

NCEA - National Center On doder Abus

PBO – Pověřených obecních úřadů

PČR – Policie České republiky

POB – Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu

Sb. – Sbírky zákona Srov. - Srovnání SZO – Světová zdravotnická organizace Tj. – to je Tzv. – tak zvaný USA – Spojené státy americké ÚSP – DD – Ústav sociální péče – domov důchodců WHO - World Health Organization

104

105