2006
4/ 13. ročník
Možná, že dojíždíte jako mnoho jiných do zaměstnání vlakem. Je to rychlé, spolehlivé a není to příliš drahé. Možná že se vás i někdo zeptal, jak jezdíte do práce, a dodal – jezdíte autem nebo sociálkou? Vlaku se totiž sem tam říká sociálka nebo socka. Z pohledu zámožnějších občanů je to poněkud deklasující označení odvozené od toho, že nabízí své služby sice většímu množství lidí, ale pohodlné nebo dokonce komfortní není. Na mnoha tratích totiž České dráhy provozují soupravy ze šedesátých let, tedy vyslovené babičky. Tyhle staré „pantografy“ jsou sice spolehlivé a bezpečné, ale o příjemném a pohodlném svezení se u nich dá těžko mluvit. Přesto je před nimi třeba smeknout, protože kupříkladu autobusy by po tolika letech v pravidelné službě už dávno dosloužily. Je to dědictví let, kdy se železniční doprava podceňovala, a proto se ani do vozidel neinvestovalo. Celý svět ale dávno ví, že předměstskou dopravu nelze řešit individuálně automobily. Proto i v Americe, kde si těžko umějí představit život bez auta, vyrostly předměstské železnice, aby dokázaly dopravit v krátkém časovém úseku lidi do práce a z práce. Také České dráhy vybavují tratě pro příměstskou dopravu novými moderními soupravami a co víc, vyrobenými u nás. Jsou rychlé, pohodlné, spolehlivé. Na mnohých tratích už jezdí a každým rokem jich přibývá. Jednu z nich vám představujeme na titulní straně dnešního vydání ČD pro Vás. Věříme, že díky komfortu, který tyto soupravy nabízejí, včetně klimatizace, se pro ně termín „sociálka“ stane zcela nepatřičným.
Senior pas – mýty a skutečnost jedné slevy
Již sedm let nabízejí České dráhy jako svou obchodní nabídku senior pas, který je určen cestujícím starším sedmdesáti let. Třeba právě tato souhra dvou sedmiček může být impulsem k zakoupení této slevy. A nebo může být Senior pas vhodným dárkem k nejrůznějším příležitostem pro vaše blízké.
IRENA POSPÍŠILOVÁ
Foto na titulní straně:
Zcela novou podobu budou mít další soupravy elektrické jednotky pro příměstský provoz řady 471 z ostravské ČKD Vagonky, a. s., člena skupiny ŠKODA Transportation. Studie na titulní straně, kterou výrobce umístil do prostředí pražského hlavního nádraží, ji představuje i v novém barevném řešení.
Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 14. dubna 2006 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142
Mýty
Mnoho seniorů se mylně domnívá, že to byly České dráhy, které v roce 1998 zrušily důchodcům starším 70 let bezplatnou přepravu. Není tomu tak. Tato bezplatná přeprava byla poskytována na základě objednávky státu, který ji následně dopravcům doplácel. Ono si v dnešní době lze jen těžko představit, že by někdo mohl něco provozovat zadarmo.
Skutečnost
Když za účelem dosažení úspor ve státním rozpočtu zrušilo Ministerstvo financí ČR k 31. 12. 1998 bezplatnou přepravu osob starších 70 let, zůstalo pro všechny kategorie důchodců pouze zvláštní jízdné stanovené cenovým výměrem MF ČR ve výši maximálně 50 % obyčejného jízdného. K dobrému jménu naší obchodní společnosti však patří, mimo jiné, citlivý přístup k sociálně slabším skupinám obyvatel. Proto jsme připravili od 1. ledna 1999 obchodní produkt pro občany starší 70 let, nazvaný senior pas.
K jakým cestám je senior pas určen?
Senior pas je od samého počátku koncipován jako doklad umožňující držiteli cestovat vlaky ČD v rámci tzv. „základní dopravní obslužnosti“ (k lékaři, na nákup do blízkého města, na úřady a podobně) bez obtěžujícího postávání ve frontách na jízdenky u pokladen. Pokud držitel cestuje na delší vzdálenosti vlaky dálkové dopravy, slouží mu jako průkaz na slevu ze zákaznického jízdného.
Ve kterých vlacích a jak senior pas platí?
Aniž by zakupoval jízdenky pro jednotlivé jízdy, může držitel senior pasu cestovat bez jakéhokoliv omezení všemi osobními (Os) a spěšnými (Sp) vlaky Českých drah po celé České republice. V platném jízdním řádu lze také najít několik rychlíků (R), které místně plní funkci zmíněné základní dopravní obslužnosti. Proto jsou tyto rychlíky označeny příslušnou poznámkou, v jakém úseku v nich senior pas uzná průvodčí k bezplatné přepravě.
Foto: IVO ŠTECHA
editoriala
Vážené čtenářky a čtenáři!
Lze průkaz senior pas kombinovat s jinými průkazy?
Nejčastější dotaz je na kombinaci senior pasu a průkazu ZTP nebo ZTP/P k získání „čtvrtinového“ zákaznického jízdného. Senior pas však nelze za účelem vyššího zvýhodnění kombinovat s žádným jiným průkazem, a proto ani tato kombinace není možná. Držitel senior pasu nemůže získat levnější jízdné, než je „poloviční“ zákaznické jízdné pro důchodce.
Kolik stojí pořízení senior pasu?
Pořídit senior pas není vůbec nic složitého. Stačí přijít k některé osobní pokladně ČD s občanským průkazem kterékoliv země Evropské unie (nebo cestovním pasem nebo povolením k trvalému pobytu pro cizince), aby bylo možno důvěryhodně prokázat věk, a přinést s sebou fotografii pasového formátu. Nemusím podotýkat, že fotografie by měla zobrazovat současnou aktuální podobu žadatele, aby se dalo zamezit případným nepříjemnostem při používání dokladu. Jak vyplývá z textu, o průkaz nemusí budoucí uživatel žádat osobně, ale vyřídit mu ho může kdokoliv. Průkaz pokladní vystaví na počkání, a proto si ho lze po zaplacení ročního poplatku 600 Kč za několik minut odnést spolu s roční síťovou jízdenkou Senior.
Vyplatí se to?
Nepochybně! Stačí jenom trochu počítat. Při ceně 600 Kč na rok (tedy pouhých 50 Kč na měsíc) se senior pas vyplatí už v okamžiku, kdy alespoň jednou měsíčně pojedete tam a zpět na vzdálenost nad 70 kilometrů (to je například z Domažlic do
Sušice, ze Slavkova u Brna do Uherského Hradiště nebo z Prahy do Přelouče a podobně). Pochopitelně, že se senior pas vyplatí i při častějším cestování na kratší vzdálenosti, třeba na víkendové jízdy na chatu do vzdálenosti již 20 km. Ačkoliv senior pas není určen k dálkovým jízdám, lze při troše trpělivosti „zadarmo“ projet z jednoho konce republiky na druhý, při dodržení podmínky použít předepsané vlaky – tedy osobní a spěšné (event. vyhlášené rychlíky). Ale jinak si lze také cestu na dlouhou vzdálenost rozvrhnout a za zlevněné zákaznické jízdné pro důchodce cestovat pouze v úseku projetém rychlíkem a v přípojných osobních vlacích si jízdenku nekupovat (například při jízdě z Poděbrad do Luhačovic je to celkem 310 km, zákaznické jízdné pro důchodce je třeba
zaplatit pouze za rychlík v úseku Kolín – Staré Město u Uherského Hradiště, což je 258 km za cenu 91 Kč). Věřím, že o výhodách senior pasu vás není potřeba nadále přesvědčovat. Vyplatí se totiž každému seniorovi, který alespoň trochu cestuje. A možná, že senior pas může být důvodem k cestám, k nimž by se jinak senior neodhodlal (Když už ho mám, tak ať ho tedy využiji…), a tím i prostředníkem k novým poznatkům a zážitkům. Pokud potřebujete s touto nabídkou poradit, můžete zavolat na bílou informační linku 840 112 113, navštívit internetové stránky ČD www.cd.cz nebo požádat o informace zaměstnance ČD. Bc. ROMAN ŠULC, České dráhy, a. s.
KOMAREK vyjíždí! Jak jste se mohli dočíst v příloze „Železniční muzea a zajímavosti“ v březnovém vydání magazínu ČD pro Vás (vychází jako dvojmagazín společně s GRAND EXPRESEM), největším letošním přínosem Národního technického muzea železniční historii bude zprovoznění unikátního parního vozu M 124.001, mnohem známějšího jako KOMAREK. ce budovy NTM padla volba právě na KOMARKA s ohledem na jeho výjimečnost. Podařilo se překonat i největší problém: kde na tak nákladný projekt sehnat finanční prostředky. Ve snaze co nejvíce naplnit své poslání – napomoci uvádět do provozního stavu historická železniční vozidla NTM a Českých drah, a. s., poskytla potřebný objem peněz NADACE OKŘÍDLENÉ KOLO. V současné době se oprava Odstrojený KOMAREK v dílnách ŽOS České Velenice koncem loňvozu do provozuschopného ského roku. Ve výřezu znak na parním kotli. Foto: IVO ŠTECHA stavu v závodě ŽOS České Jedná se o unikátní vozidlo, která se Velenice, a. s., blíží ke svému závěru. Po v Evropě údajně zachovala jen dvě! Přes nezbytných zkouškách, které jsou plánopůl století bylo uchováváno v dopravní hale vány na duben, bude opravené vozidlo muzea v Praze na Letné. 10. května 2006 předáno Národnímu techSoučasné trendy, které se při prezentaci nickému muzea a ještě téhož dne přejede do exponátů stále více prosazují, velí: všude, kde Českých Budějovic. Široké veřejnosti bude je to možné, předvádět je v činnosti, pokud představeno u příležitosti zahájení letošmožno s účastí návštěvníků. A dopravní ní sezóny v Muzeu Českých drah v Lužné prostředky po takovém způsobu prezentace u Rakovníka, v sobotu 13. května. přímo volají. Proto při připravované reinstalaci dopravní haly v rámci rekonstrukIng. KAREL ZEITHAMMER, CSc.
rady na cesty
Tato bezplatná přeprava je možná pouze na základě předložení roční síťové jízdenky Senior, kterou obdrží každý žadatel o nabídku při vystavení průkazu. Druhou funkcí průkazu senior pas je to, že při použití rychlíku (R) a vlaku vyšší kvality (EC, IC a SC) zaplatí jeho držitel velmi výhodné zákaznické jízdné pro důchodce, které je až o 70 % nižší než obyčejné jízdné a o 50 % nižší než celé zákaznické jízdné. Pochopitelně platí, že ve vlacích EC a IC je třeba i ke sníženému zákaznickému jízdnému pro důchodce zaplatit příplatek na vlaky vyšší kvality ve výši 60 Kč a ve vlaku SC Pendolino místenku za 200 Kč. Místenky do ostatních vlaků za 30 Kč nebo ceny lůžkových a lehátkových příplatků platí držitel senior pasu stejně, jako každý jiný cestující.
eurovíkend
Vysoké Tatry lákají v každém ročním období Když se mluví o eurovíkendech, obvykle si každý představí cestu do některé evropské metropole spojenou s leteckou přepravou. Eurovíkendovou cestu lze však podniknout i vlakem, a to nejen do velkoměst plných lidí, ale třeba také za přírodními krásami nebo sportem. Proto vás dnes zveme do Tater; do míst, kde lze v zimě lyžovat, v létě podnikat turistické výšlapy anebo po celý rok trávit příjemné relaxační pobyty v lázeňských střediscích. Vysoké Tatry jsou nejvyšším pohořím v pásmu Karpat s nejvyšší horou Gerlachovským štítem (2655 m n. m.). Zdolat tento vrchol bez průvodce je nemožné, protože na něj nevede žádná turistická trasa. Přesto každý může dosáhnout na skalnaté štíty s výškou kolem dvou a půl tisíce metrů. Ti pohodlnější mohou vyjet lanovkou na Lomnický štít (2634 m n. m.) a ten, koho láká náročnější sportovní výkon, vystoupí například na Slavkovský štít (2452 m n. m.), Východnou Vysokou (2428 m n. m.) nebo na některý z dalších vrcholů přístupných po turistických stezkách.
V mnoha případech jde skutečně o sportovní výkon, který nelze doporučit lidem trpícím závratěmi. Některé chodníky vedou příkře, místy téměř kolmo, do vysokohorských sedel ve výšce kolem 2200 m n. m. V mnoha místech vede cesta po úzkých skalních rampách nebo úzkými průrvami a zdolat je bez pomoci instalovaných řetězů a žebříků je prakticky nemožné. Tatry ovšem každému návštěvníkovi nabízejí něco lákavého. Vedle vysokohorských túr lze podniknout příjemné procházky v okolí lázeňských středisek nebo se vydat po pohodlných turistic-
kých chodnících do překrásných vysokohorských dolin se zurčícími potoky a vodopády, až do pásma kosodřevin a vysokohorských luk. Ti šťastnější mohou v těchto místech zahlédnout i nejtypičtější představitele místní fauny – kamzíka nebo sviště. Při svých cestách do Tater jsem sám kamzíka nespatřil, ale párek svišťů i s jejich typickým pískáním jsme s přáteli potkali ve Velké studené dolině. Možná, že i vy budete mít štěstí a potkáte nejen sviště, ale i kamzíky mrštně se pohybující po skalních terasách. Tatry jsou dostupné i cyklistům. Mohou podniknout výšlapy do vybraných dolin mezi horské štíty až k některým plesům, např. k Popradskému či Zelenému. V okolí Zeleného plesa se odehrává i část nové české komedie Jak se krotí krokodýli. Ostatně tento film může také posloužit jako pozvánka do Tater se záběry horských dolin a vodopádů. Ale i jako pozvánka na cestu strávenou v pohodlí vlaku, kde si lze s přáteli
eurovíkend
zahrát karty, dát si pivo, popovídat si a vůbec odpočinout si od každodenního shonu, ucpaných silnic a dálnic. Připomeňme si, že vlakem do Tater vyrazili i hrdinové dalšího populárního českého filmu z poslední doby – Román pro ženy. Ten může pro změnu posloužit jako pozvánka do slovenských velehor v zimní sezóně, která bude letos zřejmě velmi dlouhá a potrvá určitě do pozdního jara. I v zasněžených Tatrách se však lze dobře pobavit. Ostatně to dokazují některé scény z filmu s hlavními protagonisty Markem Vašutem, Zuzanou Kanocz či Sašou Rašilovem, kteří si užívají lyžování, horského slunění, paraglidingu i příjemné zábavy v prostředí tradiční slovenské koliby. Tatry a jejich horská střediska, jako Tatranská Lomnica, Starý Smokovec, Tatranská Poljanka, Štrbské Pleso a mnohá další, nabízejí možnost příjemně stráveného víkendu nebo celotýdenního pobytu i mimo hlavní letní či zimní sezónu. Takový pobyt může být dokonce vítanější, protože v horách není tolik turistů. Řada hotelů a penzionů nabízí lázeňské služby (masáže, koupele), lze absolvovat i vyjížďky na koních, vyhlídkový let nad tatranské štíty nebo skutečně adrenalinovou zábavu – paragliding. Eurovíkend strávený v Tatrách je příjemnou alternativou k cestám po evropských metropolích. A můžete přitom využít služeb železniční dopravy, která vám zajistí bezstarostné cestování.
Moderní soupravy Tatranské elektrické železnice vás rychle a pohodlně dopraví z Popradu od vlaků z České republiky prakticky do všech turistických středisek. Informace o Vysokých Tatrách na internetu najdete například na oficiálních stránkách města Vysoké Tatry www.tatry.sk nebo na stránce www.vysoketatry.com. Pokud vás zajímají informace o provozu lanovek a Tatranské elektrické železnice, doporučujeme vyhledat internetové stránky slovenských železnic www.slovakrail.sk. Ubytování v tatranských hotelech si můžete zajistit také prostřednictvím cestovní kanceláře ČDtravel s podrobnými informacemi na stránce www.cdtravel.cz.
Text a foto: PETR ŠŤÁHLAVSKÝ Pohled na Popradské pleso z tatranské turistické magistrály patří mezi ty nejkrásnější. Spojení: Čechy a Morava mají s oblastí Tater velmi kvalitní železniční spojení. Přes den lze cestovat komfortním klimatizovaným spojem EuroCity Košičan v trase Praha – Pardubice – Olomouc – Ostrava – Poprad (Tatry) – Košice. Šest set kilometrů dlouhou trať z Prahy do Popradu (Tatry) překoná za necelých osm hodin. Další denní spoje z Prahy či Brna jezdí do Žiliny, kde lze přestoupit na slovenské vlaky do Štrby a Popradu. Ideální je cestovat do Tater nočními vlaky. Noční skok umožní jeden den večer nasednout do vlaku a druhý den již dobý-
vat tatranské vrcholy. Návštěvník hor tak ušetří den nutný pro cestu. Jde o nejlepší způsob cestování, pokud chcete ve slovenských velehorách strávit jen víkend. Přímé noční spoje nebo vozy, včetně lůžkových a lehátkových vagónů, jezdí téměř ze všech oblastí Čech a Moravy, např. z Chebu, Ústí nad Labem, Plzně, Prahy nebo Pardubic. Denně jsou to čtyři spoje. Každý den vyráží z Prahy do Popradu (Tatry) také autovlak spojující výhodu pohodlné noční cesty v lůžkovém nebo lehátkovém voze na velkou vzdálenost s přepravou vašeho osobního auta do
místa pobytu. Podrobnosti najdete na www.cd.cz/autovlak. Z Popradu či Štrby je zajištěno četné spojení moderními vlaky Tatranské elektrické železnice do horských letovisek. Zpáteční jízdenka CityStar Praha – Poprad – Praha stojí přibližně 1000 Kč. České dráhy a Železniční společnost SR nabízejí i další zajímavé slevy, např. pro skupiny (školní, mládežnické, pracovní či sportovní kolektivy). Váš osobní jízdní řád a informace o slevách najdete na internetu www.cd.cz nebo je získáte v ČD centrech a v mezinárodních pokladnách ČD ve vybraných stanicích.
zahraničí
I cesta může být cíl
Nejpomalejším expresem světa alpskými průsmyky Slavný Glacier Express poznáte snadno. Dokonce i jeho lokomotivy nesou hrdě tento název na svém čele.
Asi znáte tu písničku, v níž se zpívá: „I cesta může být cíl“. A skutečně, je mnoho situací, kdy samotná cesta, a nikoliv cílový bod, je hlavním zážitkem – naším cílem. Když cesta skončí, jsme plni příjemných dojmů. Cestou, která je také cílem, může být jízda moderním rychlovlakem anebo to může být splněný sen o cestě luxusním nostalgickým rychlíkem, jako je Orient Express, nebo jízda vlakem překrásnou krajinou s nádhernými výhledy. Případně to může být cesta po trati překonávající nástrahy přírody unikátními inženýrskými díly, která vybudovali naši dědové a pradědové. Mezi takové cesty bezesporu patří jízda alpským vlakem nazvaným Glacier Express. Jde o jeden z nejslavnějších vlaků naší planety, který se honosí řadou přezdívek, mimo jiné titulem nejpomalejšího expresu světa. V jeho případě to však není žádné hanlivé označení a málokdo by si přál, aby jezdil rych-
leji. Na celém světě, počínaje Evropou, přes Ameriku, Asii, až po Austrálii, je množství lidí, kteří cestují do Švýcarska s jediným záměrem: strávit několik hodin v pohodlí vlaku s červeno–bílými vagóny – v Glacier Expressu. Souprava projíždí údolími Rhôny, Rýna a překonává horské průsmyky ve výšce kolem dvou tisíc metrů s překrásnými výhledy na horské štíty. Glacier Express vloni oslavil již 75. narozeniny. Horská turistická centra Zermatt, Andermatt a St. Moritz spojil poprvé v roce 1930. Tehdy jeho jízda trvala jedenáct hodin, byl vypravován jen jedenkrát denně, a to pouze v krátké letní sezóně, kdy nehrozily sněhové závěje a laviny poškozující a uzavírající
trať. Ta tehdy vedla i přes sedlo Furkapass ležící ve výšce téměř dvou a půl tisíce metrů. Součástí tohoto horského úseku byl i speciální ocelový most, který železničáři vždy na konci léta rozmontovali a uschovali, aby ho v létě opět umístili na své místo. To proto, že každoroční laviny zničily několik jeho předchůdců a jejich obnova zdržovala zahájení letního provozu. Teprve v roce 1982 byla přes sedlo Furka zahájena celoroční doprava. Umožnil to nejdelší úzkorozchodný tunel na světě Furka– Basistunnel. Byl budován deset let a je dlouhý 15 442 metrů. Je jednokolejný se dvěma výhybnami, které umožňují průjezd většího množství vlaků. Až osm měsíců v roce jsou totiž horské silnice uzavřené a veškerá silniční doprava musí využívat speciální vlakové soupravy, které tunelem projíždějí v pravidelných intervalech. Původní opuštěná trať přes horské sedlo pak chátrala, dokud se jí neujali železniční nadšenci. Dnes ji postupně obnovují včetně unikátního skládacího mostu. V současnosti po ní jezdí, během krátké letní sezóny, nostalgické parní vlaky s modrými vozy a lokomotivami ze stanice Realp v blízkosti Andermattu do průsmyku Furka. Nabízejí vzpomínku i na původní provoz Glacier Expressu ze 30. let. Obnovu tratě podporují i místní kantony. Pro provoz, opravu tratě a historických vozidel vznikla speciální společnost. Jejími akcionáři se mohou stát i Češi. Díky Furkatunellu jezdí současný Glacier Express po celý rok a doba jízdy se zkrátila na sedm a půl až osm a půl hodiny. Na své trase překonává 91 tunelů, 291 mostů, množství galerií chránících trať před sněhovými i kamennými lavinami. Musí si poradit s výškovým převýšením více než 1400 metrů, kdy jedna z nejníže položených stanic Chur je ve výšce pouhých 600 m n. m., zatímco nejvýše položený bod Oberalppass se nachází ve 2033 m n. m. V zimní sezóně se vydává na svou trasu ze Zermattu přes Brig, Andermatt, Chur do Davosu a St. Moritzu jedenkrát denně. V létě je ovšem o toto spojení takový zájem, že soukromé železnice Matterhorn Gotthard Bahn a Rhätische Bahn vypravují až čtyři páry slavného Glacier Expressu denně. Ve vlacích jsou zařazeny klasické vagóny první i druhé třídy s otevíracími okny, jimiž se vyklánějí desítky turistů, kteří zachycují svými kamerami a fotoaparáty obdivuhodné alpské scenérie i samotný expres projíždějící ostrými oblouky. Bohatší turisté pak volí klimatizované vyhlídkové vagóny s prosklenou částí střechy, které nabízejí pohodlný výhled
zahraničí
Praktické informace Glacier Express provozují společně dvě soukromé švýcarské železnice – Matterhorn Gotthard Bahn a Rhätische Bahn. Na jejich internetových stránkách najdete všechny zajímavosti, jízdní řády, ceny jízdenek a slevy nejen pro Glacier Express, ale i další vlaky jezdící po jejich alpských tratích. Adresy těchto stránek jsou www.mgbahn.ch a www.rhb.ch. z polstrovaných sedaček přímo na trvale zasněžené vrcholky velehor. Také o žaludky cestujících je během dlouhé jízdy postaráno. Kromě minibaru projíždějícího celým vlakem lze v části tratě navštívit restaurační vagón. Turisté obdivují umění jeho personálu především v místech, kde vlak prudce stoupá do horských sedel, vůz je nezvykle nakloněn a lokomotiva v jeho čele se neobejde bez pomocné ozubnice. Pro takové příležitosti má personál také sklenky se šikmou nohou. Turisté si je mohou odvézt domů jako suvenýr z cesty Glacier Expressem. Pokud si ji nekoupíte přímo ve vlaku, nemusíte být smutní. Prodávají se také na vybraných nádražích. Glacier Express začíná svou cestu v horském středisku Zermatt (1604 m n. m.) na úpatí jedné z nejslavnějších alpských čtyřtisícovek – Matterhornu. Je také nástupní stanicí pro lanové dráhy na okolní třítisícovky a na ozubnicovou železnici na Gornegrat (3089 m n. m.). Zajímavostí je, že výchozí stanice expresu má téměř na metr stejnou nadmoř-
Glacier Express projíždí překrásnou alpskou krajinou, vesničkami a městy. Na snímku klesá po trati RhB do údolí Rýna. skou výšku jako naše nejvyšší hora Sněžka. Vlak zde sjíždí i díky mnoha ozubnicovým úsekům do údolí Rhôny, kterou sleduje proti jejímu proudu přes historické město Brig (zde je možné přestoupit na vlaky EC a IC do nitra Švýcarska a do Itálie), a poté stoupá do nitra velehor. V řadě stanic této unikátní železnice lze přestoupit na lanovky, jejichž vrcholové stanice leží na štítech v sousedství ledovce Grosser Aletschgletscher. Ve stanici Oberwald Glacier Express opouští Rhônu a více než patnáct
Slavný skládací most na bývalé trati přes Furkapass. Dnes po něm jezdí nostalgické parní vlaky. Glacier Express si zkrátil cestu 15kilometrovým Furka tunelem.
kilometrů dlouhým tunelem ve výšce téměř 1500 m n. m. se přibližuje do jednoho ze známých horských středisek – Andermattu. V Andermattu lze přestoupit do vlaku, který sjíždí do stanice Göschenen na síti spolkových železnic u portálu jednoho z nejdelších světových tunelů – Gotthardského. Z Andermattu stoupá vlak v ostrých serpentinách díky ozubnicovému systému do dnes nejvyššího bodu trasy Oberalppassu s výškou 2033 m n. m., aby odtud začal postupně klesat do údolí dalšího evropského veletoku Rýna a projel romantickými městečky a vesnicemi vysoko v horách. V údolí Rýna, poté, co vlak opustí horské stráně, mohou ve stanici Reichenau–Tamins některé vlaky směřovat dál do Churu, jiné do Davidu či St. Moritzu. Část trasy do St. Moritzu je společná s dalším slavným horským expresem Bernina, který jezdí až do italského Tirana. V tomto úseku cesty je asi nejromantičtější úsek z Filistru do Predy v úbočí hlubokého kaňonu řeky Albuly. Trať zde vede po unikátních kamenných mostech mířících do skal kolmých jako stěny, mnohokrát nadjíždí sama sebe prostřednictvím velkého množství spirálových tunelů a na poměrně krátkém úseku vystoupá o 700 metrů výš bez potřeby ozubnice. Za stanicí Preda následuje téměř šest kilometrů dlouhý Albulatunel, kterým trvá jízda deset minut. Je to však již finále cesty Glacier Expressu, který se v těchto místech blíží do své konečné stanice St. Moritz. Připravil: Petr Štáhlavský
rozhovor
Posedlost modrou
Rozhovor s výtvarníkem Joskou Skalníkem
V ateliéru
Foto: AUTOR (2x)
„Existuje něco jako imaginární prostor, svět tajemna, cesta do neznáma vedená intuicí, myšlenkami, extází, rozkoší i utrpením, temnotou i světlem, něco mezi nebem a zemí, mezi chaosem a řádem. Sny, situace, hry.“ (Joska Skalník)
Základní životopisná data:
Narozen 23. března 1948 v Praze, vyrůstal v Kolíně, studoval Střední umělecko–průmyslovou školu v Praze – obor užitá grafika, kterou dokončil v roce 1970. V letech 1971 až 1976 pracoval ve Státním divadelním studiu jako malíř písma a dekorací, později jako grafik, a posléze v Pražském kulturním středisku. V roce 1977 se stává kmenovým výtvarníkem pražského Činoherního klubu, kde působí prakticky dodnes. Roku 1970 spoluzakládá nezávislou kulturní organizaci Jazzová sekce při Svazu hudebníků a za tuto činnost je roku 1986 ve vykonstruovaném procesu uvězněn. V roce 1988 je zakládajícím signatářem volného tvůrčího sdružení Otevřený dialog a o rok později spoluzakládá jak kulturní organizaci Artfórum, tak v listopadu téhož roku Občanské fórum. Současně se stává poradcem a členem Kolegia prezidenta republiky Václava Havla. Navrhl státní znak České republiky a od roku 1991 se věnuje svobodnému povolání malíře a grafika. Žije a pracuje v Praze a na indonéském ostrově Bali. Co vás přivedlo k malování a grafice? Od narození jsem do vínku dostal špatné zdraví. První operaci jsem prodělal ve čtrnácti dnech svého života a od té doby jsem jich absolvoval ještě dalších třináct. Mám vrozenou vadu a moje pravá noha byla takřka nepohyblivá,
chodím jen díky skvělé péči profesora Zahradníčka. Z důvodu svého zdravotního handicapu jsem nemohl lítat s mičudou jako ostatní kluci, a proto jsem si našel svůj svět v malování. Odmala jsem pomaloval doslova každý papír a později, jako větší, jsem jezdil do přírody s pol-
ním stojanem a maloval krajiny v Podkrkonoší. Mojí láskou byli impresionisté a tak jsem zcela propadl výtvarnému umění. Velký význam pro mne měla i Lidová škola umění v Kolíně, kam jsem docházel na kurzy malování. Z Kolína jste ale odešel do Prahy, kde už jste zůstal natrvalo... V den, kdy vstoupila ruská okupační vojska do tehdejšího Československa, jsem naskočil na poslední noční nákladní vlak a odjel z Kolína do Prahy, kde jsem už zůstal. Bylo to 21. srpna 1968. V té době jsem měl za sebou první samostatnou výstavu v Kolíně a studoval současně pražskou Střední umělecko-průmyslovou školu u profesora Bláhy. Tato škola pro mě měla velký význam. Nemohu zapomenout na uvolněnou atmosféru konce šedesátých let, která ovlivnila nejen mne, ale i mé spolužáky, mezi něž patřili například Jaroslav Hutka či grafik Petr Sís. I když jsem musel školu přerušit na rok z důvodu těžkého úrazu, kdy jsem přišel o pravé oko, vzpomínám na toto údobí velmi rád. Stal jste se oficiálním výtvarníkem Jazzové sekce a začal jste působit v Činoherním klubu… Po škole jsem toužil nastoupit jako výtvarník do Činoherního klubu, což se mi však podařilo až v sedmdesátém sedmém roce. Do té doby jsem po škole pracoval jako malíř písma, později jako grafik ve Státním divadelním studiu, odkud jsem po maléru s jedním plakátem, kterému byl dán politic-
Fascinuje vás modrá barva, která se prolíná celým vaším dílem. Prý si fotografujete i mraky při svých toulkách po světě... Určitý stav omezení, zapříčiněný mým zdravotním stavem, dává touhu po svobodě a volnosti. Pro mě modrá měla vždy velký význam, neboť tuto barvu mám spojenou s nebem, které miluji. Modrá symbolizuje určitou meditaci, je to barva křesťanství. Na vypořádání se s modrou barvou a jejími odstíny – na to podle mne nestačí celý život. Většinu svého díla jsem vytvořil v pražském ateliéru na Vinohradech, odkud mám nádherný výhled na Riegrovy sady a na Prahu. Je to magický prostor, který má pro mne nedozírný význam. V ateliéru maluji především obrazy, ale vytvářím i barevné litografie. Vedle malby se hodně věnuji koláži, která mě velmi baví, a občas vytvářím trojrozměrné objekty. Můj
rozhovor
ký podtext, musel na hodinu odejít. Odešel jsem do Pražského kulturního střediska a asi po půl roce se dostal na vytoužené místo do divadla Činoherní klub. Výtvarně jsem v té době spolupracoval s Jazzovou sekcí Svazu hudebníků, kde jsem byl v té době místopředsedou a vytvořil výtvarnou podobu této nezávislé organizace. Zabýval jsem se třeba samizdatovým vydáváním Revolver Revue či se stal kulturním redaktorem Originálního videojournalu. Oficiálně jsem pracoval na výtvarné podobě řady knih, jako byl například Mag od Kerouaca, ale vytvářel jsem i obaly na řadu gramofonových desek.
Portrét neznámé ženy 2. Koláž z roku 1995. profesní život obohatila užitá grafika, která mi umožnila poznání z různých uměleckých oblastí, hudbu a literaturu nevyjímaje.
Joska Skalník ve svém prostorném, magii vyzařujícím ateliéru na pražských Vinohradech
Cestujete po celém světě a částečně žijete mimo Prahu i na ostrově Bali. Co vás upoutalo na tomto exotickém místě? Všechno začalo v roce 1992, kdy mně Japonci nabídli, že mohu vystavovat ve městě Kóbe. Od této první dlouhé cesty se odvinulo moje další cestování, hlavně po Asii. I když jsem vystavoval a pobýval delší dobu v Africe, tak mě tento kontinent tak neoslovil, jako Asie. Konkrétně jsem se o ostrově Bali dozvěděl od mého australského kamaráda, a tak jsem na tento autonomní indonéský ostrov začal pravidelně jezdit. Bali mě uchvátilo především fascinující řemeslnou výrobou, která se jinde na světě zřídkakdy vidí, ale také mírumilovnými lidmi. Začal jsem dokonce uvažovat o tom, že bych na Bali trvale zůstal, ale cítím se Čechem, takže se rád vracím zpět do Prahy.
Autor: JOSKA SKALNÍK Využijete při svých cestách někdy i železnici? Vlak využívám velmi často, a to i v exotických končinách. Naprosto neuvěřitelné bylo cestování železnicí v Indii, kde jezdí s lidmi v kupé i veškeré zvířectvo, opakem bylo cestování v Jihoafrické republice, kde vlaky jezdí čisté a přesně na čas. Mohu říci, že například na trati Kapské Město – Pretorie jsem z vlaku viděl tak neuvěřitelnou přírodu, až se mi tajil dech. To bych si v automobilu určitě tak nevychutnal. V Evropě mě nejvíce uchvátil vlak TGV z Paříže do Rennes a nezanedbávám ani rodnou vlast, kde pravidelně jezdím vlakem z Prahy do Kolína, potažmo vlaky EuroCity z Prahy do Brna a zpět. Vlakem jezdím rád, protože sleduji krajinu, oblohu a také nádherné západy slunce, které mě fascinují. Autobus mě nikdy neumožní moji zálibu v pozorování krajiny, proto mám vlak tak rád. Rozmlouval: MARTIN HARÁK
cestujte s námi
Pojeďte s Českými drahami vlakem do Oslavan
Celkový pohled na město Oslavany. Ve výřezu logo piva Templář.
Město Oslavany se nachází na konečné stanici odbočné větve železniční tratě 244 z Brna hl. n. do Hrušovan nad Jevišovkou, na rozhraní Dyjskosvrateckého úvalu a Českomoravské vrchoviny. V minulosti hornické město v Rosicko–oslavanské uhelné pánvi je bránou do kouzelné přírody. V údolí řeky Oslavy začíná přírodní park Oslava, který v romantickém údolí řeky láká k výletům až do Náměště nad Oslavou. Pod Ketkovským hradem na něj navazuje park Chvojnice. Členitý a zalesněný terén nabízí i údolí Ketkovského potoka a Balinky. Z Oslavan je blízko i do přírodního parku na řece Jihlavě se zříceninou hradu Templštejn, do přírodní rezervace Mohelenská hadcová step nebo k přehradám Mohelno a Dalešice. Historie města, písemně doloženého od roku 1104, je spjata s prvním ženským cisterciáckým klášterem na Moravě, založeným v roce 1225 a v 16. století přestavěným na zámek. V současné době jsou v jižním křídle zámku stálé muzejní expozice Hornictví a energetika na Rosicko–Oslavansku s maketou důlního díla a muzeum historické hasičské techniky. Najdeme zde i rozsáhlou výstavu historických radiopřijímačů. V západním křídle se nachází zámec-
ký pivovar se stylovou restaurací. Další informace jsou na www.zamek–oslavany. com a telefonu 608 069 176. V údolí řeky Oslavy najdete Naučnou stezku permokarbonu boskovické brázdy. Poskytuje ucelený pohled na geologické období karbonu a permu na výchozech jednotlivých geologických vrstev. Má devět zastavení s informačními tabulemi. Zajímavostí je i vrásový přesmyk, tzv. překocená vrása. Radovat se mohou i milovníci projížděk na kole. U Oslavan postupně vznikají čtyři tématické výletní okruhy. Okruh nazvaný Energetická cyklostezka zavede cykloturisty nejen do těžařské expozice v oslavanském zámku, ale i k jaderné elektrárně Dukovany či přečerpávací vodní
Foto: MILOŠ MUSIL (2x) elektrárně Dalešice. V jaderné elektrárně Dukovany můžete navštívit moderní informační centrum, vybavené špičkovou audiovizuální technikou a funkčními modely. Na návštěvu turistů na kole se těší i informační centrum přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Bližší informace o infocentrech: tel. 568 815 519, e–mail:
[email protected], www.cez. cz/edu–exkurze. Minulý rok dokončený okruh Templářská cyklostezka přes rozvodí řek Oslavy a Jihlavy zavede turisty na horských nebo krosových kolech ke zříceninám Templářských hradů, k romantickým výhledům na široké panoráma zalesněných údolí s meandry řek Oslavy a Jihlavy, i za pivem Templář. V plánu jsou dále okruhy Hornická cyklostezka a Pivovarská cyklostezka, vedoucí k pivovaru Dalešice, který proslavil film Postřižiny. Bližší informace: www.oslavany–mesto.cz/html/trasy.htm.
Sportovní akce:
Na uvedené sportovní akce v Oslavanech nabízí letos České dráhy, a. s. přímou dopravu účastníků z Brna vlaky
cestujte s námi
Os 4404/14412 Brno hl. n. (odj. 7.46 hod.) – Oslavany (příj. 8.46 hod.), zpět vlaky Os 14427/4415 Oslavany (odj. 17.02 hod.) – Brno hl. n. (příj. 17.58 hod.): • 22. dubna – Oslavanská padesátka – turistický pochod a vyjížďka cykloturistů; • 1. května – Odemykání Templářské cyklostezky – vyjížďka cykloturistů, Den otevřených dveří na zámku v Oslavanech, hudební program v parku, výstavy; • 10. září – Po hornických stezkách – turistický pochod a vyjížďka cykloturistů po bývalém Rosicko–oslavanském revíru a country odpoledne; • 28. září – Zamykání Templářské cyklostezky – vyjížďka cykloturistů a hudební den na zámku v Oslavanech. V uvedených vlacích budou mimořádně řazeny přímé vozy s rozšířenou přepravou jízdních kol jako spoluzavazadlo i formou úschovy během přepravy.
Další zajímavé akce:
• 16. července – Karmelská pouť s historickým tržištěm, kulturním programem a výstavami; • 12. srpna Vandrobraní – přehlídka country, folku a trampské hudby na zámku; • 9. až 10. září – Oslavanské historické slavnosti s příjezdem krále a udělováním privilegií klášteru s hudebním programem
Mapa Templářské cyklostezky
Jedna z cyklistických sportovních akcí se startem na zámeckém nádvoří v Oslavanech v parku, historickým tržištěm, historickými soubory, prohlídkami zámku a výstavy. Bližší informace o akcích najdete na www. oslavany-mesto.cz, informace o spojení do Oslavan na www.cd.cz.
Na společnou cestu do Oslavan na kulturní i sportovní akce se těší Vaše České dráhy, a. s. MICHAL TEPLÍK
dětem
Pohádky pana přednosty
Pro Romana Bylo úterý. Na záhořické nádraží přijel na služebním kole pošťák, pan Beránek. Postavil kolo do stojanu, sejmul klipsnu, kterou měl sepnutou nohavici, aby se mu nezamotala do řetězu kola a zavolal: „Pane přednosto, někdo vám píše! Není to úřední dopis, ani dopis od vnoučat. Já za ta léta služby poznám odesilatele podle hmatu.“ „A taky podle razítka na obálce, že pane Beránek,“ smál se přednosta Drahorád a zvědavě otvíral obálku. Dopis byl ze Zdic, od Romana Chána, kamaráda jeho vnoučat. Roman tu byl loni o prázdninách na návštěvě. „Copak nám asi Roman píše?“ ptal se nahlas přednosta Drahorád a pan Beránek neskrývaně a rád poslouchal. „Aha! Ptá se, zda u nás může přespat, protože jede na jarní prázdniny na hory a cesta je daleká.“ Přednosta Drahorád vyšel před dopravní kancelář na peron, zaklepal výpravkou na okapovou rouru a z okna nahoře vykoukla paní Františka. „Copak je, Otakare? Na oběd je příliš brzy. Ty už máš zase hlad?“ „Ale ne,“ smál se přednosta. „Copak děláme ze soboty na neděli? Chtěl by u nás přespat Roman.“ „To by bylo pěkné,“ usmála se paní přednostová, „bez dětí je u nás nějak pusto a smutno.“ „A protože máme úterý a dopis by již nedošel, budeme posílat telegram,“ řekl Otakar Drahorád směrem k panu Beránkovi. Pan Beránek pochopil velmi rychle, vylovil z pošťácké brašny příslušný blanket a naslinil si inkoustovou tužku, až měl jazyk celý fialový. „ Přijeď. Rádi tě uvidíme. Drahorádovi“ – nadiktoval přednosta krátce a jasně. A v sobotu večer byla pohádka na Romanovo přání:
O hodné lokomotivě a dvou výpravčích
„Ve Zdicích to znám,“ začal přednosta svoje vypravování.
jako na Sahaře. Jahody se již červenaly, ale nutně potřebovaly zalévat. Pan Smolík řádně předal službu písemně i ústně a to musí být přesně, Romane! Vlaky zavedené, vlaky odřeknuté, nedojely vlaky, koleje volné, koleje obsazené, vlaky na cestě, nedošly odhlášky a ještě asi 30 dalších věcí zarecitoval přednosta přesně dle předpisu. Ale pan Svitáček, pěkný ptáček jarabáček, předávku nepodepsal. Mezitím přijel do stanice osobní vlak do Hořovic, kterým chtěl výpravčí Smolík odjet. Jdu se podívati k depu viděl jsem tam ráno Pepu prázdné vozy odstavil zdalipak je zabrzdil? zarecitoval si Svitáček a zmizel v kolejišti. A protože byl pan Smolík více výpravčí než zahradník, šel osobní vlak vypravit. Smutně
ROMAN CHÁN, Zdice „Tam kdysi sloužil Josef Smolík, správný a poctivý výpravčí. Dojížděl do práce z Hořovic, což sice není daleko, ale zato do pěkného kopce. Jednou do Zdic přeložili na substituci pana Svitáčka. A víš vůbec, co je substituce?“ „Ani ne,“ špitnul Roman. „No, náhrada – vystřídání přece. A pan Svitáček, to byl ptáček jarabáček! Vykutálený a všemi mastmi mazaný. A ty masti nebyly vždy jenom voňavé, to mi věř. Copak služebník on nebyl špatný, předpisy ovládal, hloupý také nebyl, ale lidskou slušnost a dobrotu postrádal. Myslel si, že nad něj není, a na tom sotva kdo co změní. Rád se vytahoval a občas mluvil ve verších, aby byl zajímavější. Jako substitut bydlel na ubytovně a vlastně nikdy nikam nepospíchal. Buď byl ve službě a jízdy vlaků řídil, nebo byl po službě a po chybách druhých se pídil. Díval se z okna a kibicoval jako u karet. Pan Smolík měl v Hořovicích zahrádku a po službě vždy pospíchal domů zalévat, okopávat a sklízet ředkvičky, jahody, maliny, okurky – co se právě urodilo. A vždy přinesl do práce ochutnat. Ve službě ho podle turnusu střídal právě pan Svitáček. Byl červen, horko a sucho
zasalutoval odjíždějícímu vlaku a šel zpátky do dopravní kanceláře. Když se substitut Svitáček vrátil, musel Smolík předělat předávku tak, aby odpovídala aktuálnímu stavu, a pak šel domů pěšky. Přišel skoro za tmy a do noci zaléval zahrádku. Týden na to potřeboval jet do Berouna na trh pro sazenice. Byl po noční, to se hodilo. Brzy ráno nakoupí, zpátky stihne osmičku, a v deset, ještě než začne horko, má zasazeno.“ „Co je to osmička?“ ptal se Roman. „No přece vlak v osm hodin,“ vysvětloval přednosta. „A co, stihnul to?“ zeptal se ještě zvědavě. „Nebuď netrpělivý,“ pokračoval přednosta Drahorád. „Smolíka střídal pochopitelně zase Svitáček ranní ptáček. Přišel včas, copak o to, ale z ničehož nic si umanul, že musí překontrolovat došlé depeše. A pan Smolík musel zase s předávkou služby čekat. Telegrafní páska byla dlouhá několik metrů a čas neúprosně běžel. Na první koleji stál rychlík do Berouna v čele s nablýskanou lokomotivou Lízinkou. Strojvedoucí Lodr, zvaný Malé slůně, netrpělivě vypouštěl přebytečnou páru.
dětem
Výpravčí Smolík byl celý nešťastný. Zase si bude muset nechat ujet vlak! Sazenice mu prodají nebo je bude muset sázet v odpoledním žáru. Ale co mohl dělat? Jízdní řád je na železnici zákon! Vzal výpravku a šel vypravit „svůj“ rychlík. Ještě slyšel Svitáčka, jak si pobrukuje: Jó, napřed služba, potom družba! Výpravčí Smolík zapískal výzvu k pohotovosti, průvodčí mu odpověděli a on pak s těžkým srdcem zdvihl výpravku. Strojvedoucí Lodr odpískal jedenkrát dlouze a dvakrát krátce, což znamenalo, že návěst převzal, a měl se tedy správně rozjet. Ale neudělal to. Místo toho vzal kladivo a olejničku, slezl ze schůdků a šel něco opravovat na lokomotivu. Mezitím Svitáčkovi došly telegrafní pásky a musel službu převzít. Všechno bylo totiž v naprostém pořádku. Pan Smolík nastoupil do rychlíku, strojvedoucí v tu ránu dokončil opravu a Svitáček musel vlak znovu vypravit. Odjel sice zpožděný 5 minut, ale v Berouně byl stejně včas. Strojvedoucí „Malé slůně“ totiž nebyl žádné ořezávátko a se svou Lízinkou si dobře rozuměl.“ „A to je všechno?“ ptal se smutně Roman. „Není. Na každé prase se někde vaří voda!“ odpověděl Drahorád bodře a trochu záhadně. „Jednoho sychravého podzimního dne došla do Zdic depeše z ředitelství, takzvaná překládačka. Pan Svitáček – žádné vzdychy, nastoupí službu ve stanici Žabokliky. Termín: zítra ráno. Svitáček si hluboce povzdychl.
KATEŘINA KŘÍŽKOVÁ, Louny A je to na pytel, podepsal to sám ředitel! a šel se balit. Odjel posledním nočním vlakem na Plzeň. Nikdo mu ani nezamával. Vezl ho strojvedoucí Lodr s Lízinkou. V kopci, u hradla Praskolesy, vlak zastavil. Lízinka se porouchala. Strojvedoucí Lodr prošel vlak. Jediný cestující byl Svitáček. „Musíte pěšky do Zdic pro pomocný stroj. Musím shodit oheň a udělat to studený,“ prohlásil strojvedoucí Lodr hlasem, který nesnesl odmluvy. Krom toho měl sto kilo a ruce jako lopaty. Co měl Svitáček dělat? Šel v dešti, potmě, po kolejích. Šel šest kilometrů, dvě hodiny. V depu vystavili pomocný stroj a ten vytlačil osobní vlak do Hořovic. Tam se Lízinka
zázračně uzdravila a sama pokračovala až do Plzně. Substitut Svitáček, zmoklý ptáček jarabáček, se hlásil přednostovi Schwarzovi ve stanici Žabokliky pozdě, nevyspalý a špinavý. Pan přednosta se zamračil a pravil: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí! a udělal mu do osobního spisu černý puntík. „A co se stalo s panem Smolíkem, strojvedoucím Lodrem a Lízinkou?“ zeptal se Roman. „No, strojvedoucímu Lodrovi nešlo do hlavy, proč tenkrát v Praskolesích Lízinka stávkovala. Celou ji prohlédl, nic nenašel a tak se jí rovnou zeptal: „Měla jsi snad špatné uhlí nebo ti něco chybělo?“ Lízinka si jenom odfoukla a pískla: „Spíš přebývalo, ale už je všechno v pořádku.“ Panu Smolíkovi se urodilo tolik ovoce a zeleniny, že je nestačilo sníst ani celé osazenstvo zdického nádraží. A protože byl nejen dobrým zahradníkem, ale i dobrým služebníkem, stal se z něho přednosta stanice. Připravil: Robert Drozda
Chcete svou pohádku? Umíte trochu malovat? Milé děti, nakreslete přednostovi Drahorádovi obrázek, nebo pošlete námět na pohádku z železničního prostředí, kterou byste si v magazínu ČD pro Vás rády přečetly! Pohádky s vašimi obrázky budou vycházet v každém sudém čísle našeho magazínu. Nejlepší autoři obdrží propagační předměty Českých drah a nejlepší dílka budou zveřejněna (pokud budou opatřena čitelnou adresou). Ta naše adresa je: redakce ČD pro Vás, nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1.
JAN ČADA, Litoměřice
Roman Chán ze Zdic, Kateřina Křížková z Loun a Jan Čada z Litoměřic získávají propagační předměty Českých drah. Vybraným autorům blahopřejeme. REDAKCE
bezpečnost
Proč stále dochází ke střetnutí na železničních přejezdech Část III. Fakta hovoří!
Otázky pro vás, čtenáři a řidiči: 1) Na kolik kilometrů tratí ČD připadá jeden železniční přejezd? 2) Kde je více střetnutí: na přejezdech zabezpečených pouze výstražnými kříži, nebo na přejezdech se světly, případně se závorami? 3) Kde je více smrtelných následků: na přejezdech zabezpečených pouze výstražnými kříži, nebo na přejezdech se světly, případně se závorami? 4) Kdo je nečastějším viníkem střetnutí na železničních přejezdech?
Odpověď na otázku č. 1:
Odpověď na otázku č. 2:
V ČR je příliš mnoho přejezdů!
Počet střetnutí na přejezdech dle způsobu zabezpečení 262 střetnutí (údaje za ČD v roce 2004).
Počet přejezdů v ČR a jejich zabezpečení:
• Máme 8507 přejezdů na 9500 kilometrů tratí • Na každých 1100 metrů přejezd!!!
Skóre: 39 % výstražné kříže : 61 % pro vyšší stupeň zabezpečení!!!
Odpověď na otázku č. 3:
Odpověď na otázku č. 4:
Usmrcení vzhledem ke způsobu zabezpečení přejezdu:
Střetnutí drážního vozidla se silničním vozidlem na přejezdu v letech 1995 až 2005
Usmrceno celkem 53 osob (údaje za ČD v roce 2004)
■ Střetnutí na přejezdech s odpovědností cizího vlivu ■ Střetnutí na přejezdech s odpovědností a spoluodpovědností ČD ■ Střetnutí na přejezdech celkem
Skóre: 11 % výstražné kříže : 89 % pro vyšší stupeň zabezpečení!!! Zcela stejný, zdánlivě nepochopitelný poměr jako v roce 2004!!!
Chcete se dozvědět více? Čtěte pokračování v příštím vydání! Na shledanou se těší Robert Drozda
tip na výlet
Hanácké Atény: Kroměříž Až do poloviny 20. století sloužilo moravské město Kroměříž, přezdívané „Hanácké Atény“, jako letní rezidence olomouckých biskupů, později arcibiskupů. Původně gotický hrad ze 13. století byl přebudován na renezanční zámek. Ten však během třicetileté války vyhořel. Ve druhé polovině 17. století nechává Karel II. Lichtenštejn – Kastelkorn vybudovat honosnou barokní budovu, jíž dominuje 84 metrů vysoká věž. Pracovali zde architekti vídeňského císařského dvora F. Luchese a G. P. Tencalla. Prohlídková trasa vede návštěvníky luxusními reprezentačními prostorami, přitom mohou poznat mnohá NEJ. V Carském pokoji v srpnu roku 1885 ruský
car Alexandr III. přijímal hosty a sešel se zde i s císařem Františkem Josefem I. K přijímání hostů sloužil též Trůnní sál, na jehož stěnách je instalována panelová galerie, a Růžový salon se skvostným rokokovým nábytkem, benátským zrcadlem a křišťálovým lustrem. Obdivuhodný je Sněmovní sál, původně Velká jídelna; opět zrcadla, křišťálové lustry,
zlacené štuky. Je to náš nejkrásnější a největší rokokový sál. V letech 1848–1849 tu zasedal rakouský ústavodárný sněm, v minulém století se v jeho prostorách natáčel Formanův Amadeus. Tři sály jsou věnovány knihovně, která představuje jeden z našich nejvzácnějších historických knižních fondů. Manský sál sloužíval ke konání manských sněmů a soudů. Zdobí jej rozsáhlá freska od F. A. Maulbertsche. Kroměřížská obrazárna je po Národní galerii druhou nejvýznamnější sbírkou obrazů v České republice. Najdeme zde díla Cranacha, Breughela, Veroneseho, van Dycka, von Aachena. Spatřit tu můžete také náš pravděpodobně nejdražší obraz – Apollon a Marsyas od Tiziana. K zámku přiléhá Podzámecká zahrada, upravená v 19. století na přírodně krajinářský park a doplněná o romantické stavby. Druhá ze zahrad, Květná, je od zámku poměrně vzdálena, byla vybudována až za bývalými hradbami města. Její návštěva rozhodně stojí za to. Je vytvořena v manýristickém duchu, zpestřením jsou jezírka, labyrinty, skleníky a 244 metrů dlouhá monumentální kolonáda zdobená sochami. Jedinečný areál zámku a zahrad byl v roce 1998 zapsán na seznam UNESCO. K významným kroměřížským rodákům patří Max Švabinský. Jeho lunety, původně určené pro Národní divadlo, nyní nalezneme na zdech bývalého františkánského kláštera. Text a foto: JIŘÍ BERGER (3x)
