Čtyři právní hrady chránící uprchlíky. Pavel Molek

Čtyři právní hrady chránící uprchlíky

Pavel Molek

Náš hrdina

Hrad č. 1 - Bratislava

Hrad č. 1 - Bratislava Čl.53 Ústavy Slovenskej republiky Slovenská republika poskytuje azyl cudzincom prenasledovaným za uplatňovanie politických práv a slobôd. Azyl možno odoprieť tomu, kto konal v rozpore so základnými ľudskými právami a slobodami. Podrobnosti ustanoví zákon.

Hrad č. 1 - Bratislava Z Á K O N 480/2002 Zb., o azyle a o zmene a doplnení niektorých zákonov

Hrad č. 2 - Ženeva

Hrad č. 2 - Ženeva Azyl (náboženský, církevní, územní,

diplomatický, politický) – z vůle státu


* uprchlictví (masové proudy)


Azyl - Čl. 14 Všeobecné deklarace lidských práv:

„1) Každý má právo v jiných zemích hledat a požívat tam azyl před pronásledováním. 2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně vznikajícího na základě nepolitických trestných činů nebo jednání, která odporují cílům a zásadám Organizace spojených národů.“


Uprchlictví: Úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 (Ženevská úmluva)

Hrad č. 2 – Ženeva – koho musíme vpustit

Kdo je uprchlík?

1 A 1: „staří“ uprchlíci: osoba, která byla považována za uprchlíka dle dohod z 12. května 1926 a 30. června 1928, nebo podle úmluv z 28. října 1933 a 10. února 1938 a podle protokolu ze 14. září 1939 nebo též podle ustanovení Stanov Mezinárodní organizace pro uprchlíky; 1 A 2: „noví“ uprchlíci

Hrad č. 2 - Ženeva 1 A 2: noví uprchlíci: kterákoliv osoba, jež „v důsledku událostí, které nastaly před 1. lednem 1951, se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.“


„v důsledku událostí, které nastaly před 1. lednem 1951“,- vyjmuto Protokolem 1967

„se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů

rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů,

je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.

Hrad č. 2 – Ženeva – koho nemáme vpustit Vylučující klauzule: 1 D: Tato úmluva se nevztahuje na osoby, které v současné době užívají ochrany nebo podpory od jiných orgánů nebo odborných organizací Spojených národů než Vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky. (UNRWA + UNKRA) 1 E: Tato úmluva se nevztahuje na osobu, které příslušné úřady země, ve které se usadila, udělily práva a povinnosti spojené s udělením státní příslušnosti této země.

Hrad č. 2 - Ženeva Vylučující klauzule: 1 F: Ustanovení této úmluvy se nevztahují na žádnou osobu, o níž jsou vážné důvody se domnívat, že a) se dopustila zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto zločinech; b) se dopustila vážného nepolitického zločinu mimo zemi svého azylu dříve, než jí bylo povoleno se tam usadit jako uprchlík; c) je vinna činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Spojených národů.

Hrad č. 2 - Ženeva c) je vinna činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Spojených národů. – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 6 Azs 40/2010: I. Při posuzování důvodů pro

vyloučení z doplňkové ochrany podle § 15a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze za činy v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů považovat (a) činy, ohledně nichž je konsensus v mezinárodním právu, že jsou dostatečně závažným a trvajícím porušováním lidských práv, aby bylo možné je označit za pronásledování; nebo (b) činy výslovně označené orgány OSN za rozporné se zásadami a cíli OSN. II. Na činech v rozporu se zásadami a cíli OSN se žadatel mohl podílet nejen tím, že je spáchal sám, ale také tím, že se na jejich spáchání účastnil podle § 15a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

Hrad č. 2 – Ženeva – koho máme vyhnat

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Tato úmluva pozbývá platnosti pro jakoukoli osobu spadající pod podmínky odstavce A, jestliže: se dobrovolně znovu postavila pod ochranu země své státní příslušnosti; nebo potom, co ztratila státní příslušnost znovu ji dobrovolně nabyla; nebo nabyla novou státní příslušnost a nachází se pod ochranou země své nové státní příslušnosti; nebo dobrovolně se znovu usadila v zemi, kterou opustila, nebo do které se nevrátila z obav před pronásledováním; nebo nemůže dále odmítat ochranu země své státní příslušnosti, poněvadž okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, tam přestaly existovat. je-li osobou bez státní příslušnosti, je uprchlík schopen vrátit se do země svého bývalého pobytu, poněvadž okolnosti, pro které byl uznán uprchlíkem, tam přestaly existovat.

Hrad č. 2 – Ženeva – koho nesmíme vyhnat

Čl. 33. Zákaz vyhoštění a navracení (refoulement) 1. Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho

rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.

2. Výhody tohoto ustanovení však nemohou být požadovány uprchlíkem,

který z vážných důvodů může být považován za nebezpečného v zemi, ve které se nachází, nebo který poté, co byl usvědčen konečným rozsudkem ze zvláště těžkého trestného činu, představuje nebezpečí pro společnost této země.


Podmínky jinak:

(1) být mimo zemi původu (2) odůvodněné obavy z pronásledování (do budoucna) (3) hrozící újma musí mít intenzitu „pronásledování“ (újma na lidských právech, včetně „pronásledování na kumulativním základě“) (4) selhání ochrany v zemi původu (5) pronásledování musí nastat z relevantních důvodů (včetně kauzální spojitosti mezi pronásleodváním a jeho důvody) (6) nenastaly důvody vylučující klauzule

Hrad č. 3 - Štrasburk

Hrad č. 3 - Štrasburk

Hrad č. 3 – Štrasburk: vyhoštění jako způsob mučení?

Inspirace: čl. 3 Úmluvy OSN proti mučení:

„1. Žádný stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, nevypoví, nevrátí či nevydá osobu jinému státu, jsou -li vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení. 2. Pro účely stanovení toho, zda existují takovéto důvody, vezmou příslušné orgány v úvahu veškeré související okolnosti, včetně, v odůvodněných případech, existence trvalého hrubého, zřejmého nebo masového porušování lidských práv v daném státě.“

Hrad č. 3 – Štrasburk: vyhoštění jako způsob mučení?

Judikatura ESLP

Soering proti Spojenému království 1989 (vrah nevydaný do Virginie kvůli „death row phenomenon“) Dalia proti Francii 1998 (limity judikatury Soering – pašerák heroinu vydaný do Alžírska, neboť riziko špatného zacházení nebylo dostatečně vysoké) D. proti Spojenému království 1997 (Sv. Kryštof a Nevis) N. proti Spojenému království 2008 (Uganda, nikoli terminální fáze HIV) Saadi proti Itálii (GC) 2008 (terorista nevydaný do Tuniska)

Resumé prvních tří hradů

Matoucí: Evropské státy MOHOU poskytnout azyl; MUSÍ uznat uprchlický status; NESMÍ vydat nikoho do země, kde mu hrozí mučení, trest smrti apod... Proč to komplikovat unijní úrovní?????

Hrad č. 4 – Brusel


První krok: Maastrichtská smlouva 1992 Společný postoj ze dne 4. března 1996 vymezený Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o harmonizovaném používání definice pojmu uprchlík ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy ze dne 28. července 1951 o právním postavení uprchlíků


Druhý krok – Evropské azylové acquis Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (tzv. Nařízení Dublin III) pro některé případy zahájené před účinností tohoto nařízení stále také staré Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 (Dublin II) Směrnice:

Směrnice o dočasné ochraně 2001/55/EC Recepční směrnice 2013/33/EU Směrnice o sloučení rodiny 2003/86/EC Směrnice o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty 2003/109/EC Kvalifikační směrnice 2011/95/EU Procedurální směrnice 2013/32/EU Návratová směrnice 2008/115/EC


Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany


2 nástroje ochrany (čl. 2 písm. a): ‘mezinárodní ochrana’ znamená

Uprchlický status: d) „postavením uprchlíka“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za uprchlíka;) a Podpůrná (doplňková) ochrana: f) „statusem podpůrné ochrany“ uznání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti členským státem za osobu, která má nárok na podpůrnou ochranu) + Čl. 3 Příznivější normy: Členské státy mohou zavést nebo zachovávat příznivější normy pro určování osob splňujících podmínky pro získání postavení uprchlíka nebo osob, které mají nárok na podpůrnou ochranu, a pro určování obsahu mezinárodní ochrany, jsou-li slučitelné s touto směrnicí.


Uprchlík (Čl. 2 písm. d): státní příslušník třetí země, který se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů nachází mimo zemi své státní příslušnosti a je neschopen přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu dotyčné země, nebo osoba bez státní příslušnosti, která se ze stejných shora uvedených důvodů nachází mimo zemi svého dosavadního pobytu, která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit a na kterou se nevztahuje článek 12;


Zvláštní definice pronásledování:

Obecné principy v čl. 9/1:

1. Za pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy je považováno jednání, které je a) svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv, zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nelze odchýlit nebo b) souběhem různých opatření, včetně porušování lidských práv, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce způsobem podobným uvedenému v písmenu a).

+ Příklady v čl. 9/2

Hrad č. 4 – Brusel Příklady v čl. 9/2: a) použití fyzického nebo psychického násilí, včetně sexuálního násilí; b) právní, správní, policejní nebo soudní opatření, která jsou sama o sobě diskriminační nebo jsou prováděna diskriminačním způsobem; c) nepřiměřené nebo diskriminační trestní stíhání nebo trestání; d) odepření soudní ochrany, které vede k nepřiměřenému nebo diskriminačnímu trestu; e) trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny nebo jednání spadající mezi důvody vyloučení uvedené v čl. 12 odst. 2; f) jednání namířená proti osobám určitého pohlaví nebo proti dětem. 3. V souladu s čl. 2 písm. d) musí existovat souvislost mezi důvody uvedenými v článku 10 a pronásledováním ve smyslu odstavce 1 tohoto článku nebo neexistencí ochrany před takovým jednáním.


Vysvětlení dalších základních pojmů: Potřeba mezinárodní ochrany vznikající na místě (čl. 5) Původci pronásledování nebo vážné újmy (čl. 6) Poskytovatelé ochrany (čl. 7) Vnitrostátní ochrana (čl. 8) Důvody pronásledování(čl. 10) + vylučující a cesační klauzule, vážná újma atd….


Vážná újma (čl. 15) klíčová pro přiznání doplňkové ochrany (čl. 2 písm. f): „osobou, která má nárok na podpůrnou ochranu,se rozumí “státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, která nesplňuje podmínky pro uznání za uprchlíka, ale u které existují závažné důvody se domnívat, že pokud by se vrátila do země svého původu, nebo v případě osoby bez státní příslušnosti do země svého dosavadního pobytu, byla by vystavena reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu uvedenou v článku 15, a na kterou se nevztahuje čl. 17 odst. 1 a 2, přičemž tato osoba nemůže nebo vzhledem ke shora uvedené hrozbě nechce přijmout ochranu dotyčné země“;


Vážná újma? – čl. 15

Vážnou újmou se rozumí a) uložení nebo vykonání trestu smrti nebo b) mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu nebo c) vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během mezinárodního nebo vnitrostátního ozbrojeného konfliktu.

Hrad č. 4 – Brusel + Ochrana před navracením (čl. 21): 1. Členské státy dodržují zásadu nenavracení v souladu se svými mezinárodními závazky.

Další malé regionální „hrady“

Úmluva Organizace Africké jednoty o specifických aspektech uprchlických problémů v Africe 1969 Cartagenská deklarace o uprchlících 1984

Válka hradů?

Zpátky domů…? SD EU: Bundesrepublik Deutschland v B (C 57/09), a D (C 101/09):

„ Článek 3 směrnice 2004/83 musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou udělit azyl na základě svého vnitrostátního práva osobě vyloučené z postavení uprchlíka podle čl. 12 odst. 2 této směrnice, pokud tato jiná forma ochrany nepředstavuje nebezpečí záměny s postavením uprchlíka ve smyslu této směrnice.“

Děkujeme za pozornost3

39

Čtyři právní hrady chránící uprchlíky. Pavel Molek

Recommend Documents