Hrady a zámky České republiky

Hrady a zámky České republiky

Tento dokument slouží k procvičení práce se styly a formátování stránky. Veškeré texty o hradech a zámcích byly převzaty z webových stránek Českého rozhlasu (http://www.rozhlas.cz/hradyazamky/portal). Autory textů jsou Jana Jordáková a Jiří Růžička. Pro studijní účely zpracoval a upravil Mgr. Jiří Beneš.

Přehled hradů a zámků ČR (Obsah) 1 Kraj Jižní Čechy................................................................................................................................1 1.1 Okres České Budějovice............................................................................................................1 Hluboká.......................................................................................................................................1 Nové Hrady.................................................................................................................................2 1.2 Okres Český Krumlov...............................................................................................................2 Český Krumlov...........................................................................................................................2 Dívčí Kámen...............................................................................................................................3 Louzek.........................................................................................................................................3 Pořešín.........................................................................................................................................3 Rožmberk....................................................................................................................................4 Sokolčí........................................................................................................................................4 Vítkův hrádek..............................................................................................................................4 1.3 Okres Jindřichův Hradec...........................................................................................................4 Červená Lhota.............................................................................................................................4 Dačice..........................................................................................................................................5 Jindřichův Hradec.......................................................................................................................5 Landštejn.....................................................................................................................................5 1.4 Okres Pelhřimov........................................................................................................................6 Červená Řečice............................................................................................................................6 Kámen.........................................................................................................................................6 Orlík u Humpolce........................................................................................................................7 1.5 Okres Písek................................................................................................................................7 Písek............................................................................................................................................7 Orlík nad Vltavou........................................................................................................................7 Zvíkov.........................................................................................................................................8 1.6 Okres Prachatice........................................................................................................................8 Kunžvart......................................................................................................................................8 Vimperk.......................................................................................................................................8 1.7 Okres Strakonice........................................................................................................................9 Blatná..........................................................................................................................................9 Helfenburk..................................................................................................................................9 Lnáře.........................................................................................................................................10 Strakonice..................................................................................................................................10 Střela..........................................................................................................................................11 1.8 Okres Tábor..............................................................................................................................11 Bechyně.....................................................................................................................................11 Dobronice..................................................................................................................................12 Choustník..................................................................................................................................12 Kozí hrádek...............................................................................................................................12 Tábor.........................................................................................................................................12 Příběnice....................................................................................................................................13 Šelmberk...................................................................................................................................13 2 Kraj Severní Čechy..........................................................................................................................13 2.1 Okres Česká Lípa.....................................................................................................................13 Bezděz.......................................................................................................................................13 Děvín.........................................................................................................................................14 Houska......................................................................................................................................14 Chudý hrádek............................................................................................................................15

Jestřebí......................................................................................................................................15 Lemberk....................................................................................................................................15 Ralsko........................................................................................................................................15 Ronov........................................................................................................................................16 Sloup.........................................................................................................................................16 Starý Bernštejn..........................................................................................................................16 2.2 Okres Děčín.............................................................................................................................16 Benešov nad Ploučnicí..............................................................................................................16 Děčín.........................................................................................................................................17 Ostrý u Ploučnice......................................................................................................................17 Tolštejn......................................................................................................................................17 Vrabinec....................................................................................................................................18 2.3 Okres Chomutov......................................................................................................................18 Egerberk....................................................................................................................................18 Hasištejn....................................................................................................................................18 2.4 Okres Jablonec nad Nisou........................................................................................................19 Frýdštejn....................................................................................................................................19 Zbirohy......................................................................................................................................19 2.5 Okres Liberec...........................................................................................................................19 Frýdlant.....................................................................................................................................19 Grabštejn...................................................................................................................................19 Hamrštejn..................................................................................................................................20 Sychrov.....................................................................................................................................20 2.6 Okres Litoměřice.....................................................................................................................20 Budyně nad Ohří.......................................................................................................................20 Hazmburk..................................................................................................................................20 Hrádek u Úštěka........................................................................................................................21 Kalich........................................................................................................................................21 Kamýk.......................................................................................................................................22 Košťálov....................................................................................................................................22 Levín.........................................................................................................................................22 Libochovice...............................................................................................................................22 Milešov......................................................................................................................................22 Oltářík.......................................................................................................................................23 Opárno.......................................................................................................................................23 Ostrý u Milešova.......................................................................................................................23 Ploskovice.................................................................................................................................23 Roudnice nad Labem................................................................................................................23 Skalka........................................................................................................................................24 2.7 Okres Teplice...........................................................................................................................24 Doubravská hora.......................................................................................................................24 Krupka.......................................................................................................................................24 Kyšperk.....................................................................................................................................25 Osek..........................................................................................................................................25 Sukoslav....................................................................................................................................26 2.8 Okres Ústí nad Labem.............................................................................................................26 Blansko......................................................................................................................................26 Střekov......................................................................................................................................26 3 Kraj Střední Čechy..........................................................................................................................27 3.1 Okres Benešov.........................................................................................................................27 Český Šternberk........................................................................................................................27 Konopiště..................................................................................................................................27

Kouty.........................................................................................................................................28 Zbořený Kostelec......................................................................................................................28 Zlenice.......................................................................................................................................28 3.2 Okres Beroun...........................................................................................................................29 Karlštejn....................................................................................................................................29 Točník........................................................................................................................................30 Žebrák.......................................................................................................................................30 3.3 Okres Kladno...........................................................................................................................30 Jenčov........................................................................................................................................30 Smečno......................................................................................................................................30 3.4 Okres Kolín..............................................................................................................................31 Tuchoraz....................................................................................................................................31 3.5 Okres Kutná Hora....................................................................................................................31 Pirkenštejn.................................................................................................................................31 Sion...........................................................................................................................................31 Talmberk...................................................................................................................................32 Zruč nad Sázavou......................................................................................................................32 Žleby.........................................................................................................................................32 3.6 Okres Mělník...........................................................................................................................32 Kokořín.....................................................................................................................................32 Liběchov....................................................................................................................................32 Nelahozeves..............................................................................................................................33 Veltrusy.....................................................................................................................................33 3.7 Okres Mladá Boleslav..............................................................................................................33 Drábské světničky.....................................................................................................................33 Dražice......................................................................................................................................34 Michalovice...............................................................................................................................34 Mladá Boleslav.........................................................................................................................35 Valečov......................................................................................................................................35 Zvířetice....................................................................................................................................36 3.8 Okres Nymburk........................................................................................................................36 Poděbrady..................................................................................................................................36 3.9 Okres Praha – východ..............................................................................................................37 Brandýs nad Labem..................................................................................................................37 Jenštejn......................................................................................................................................37 3.10 Okres Praha – západ..............................................................................................................38 Okoř..........................................................................................................................................38 3.11 Okres Příbram........................................................................................................................38 Březnice....................................................................................................................................38 Dobříš........................................................................................................................................39 Kamýk nad Vltavou..................................................................................................................39 Valdek........................................................................................................................................39 3.12 Okres Rakovník.....................................................................................................................39 Jivno..........................................................................................................................................39 Krakovec...................................................................................................................................40 Křivoklát...................................................................................................................................40 Týřov.........................................................................................................................................41 4 Kraj Praha........................................................................................................................................41 4.1 Okres Praha - město.................................................................................................................41 Pražský hrad..............................................................................................................................41 Vyšehrad....................................................................................................................................42 5 Kraj Západní Čechy.........................................................................................................................42

5.1 Okres Domažlice......................................................................................................................42 Domažlice.................................................................................................................................42 Horšovský Týn..........................................................................................................................43 Netřeby......................................................................................................................................43 Nový Herštejn...........................................................................................................................43 Rýzmberk..................................................................................................................................43 Starý Hernštejn..........................................................................................................................44 5.2 Okres Karlovy Vary.................................................................................................................44 Andělská Hora...........................................................................................................................44 Bečov nad Teplou......................................................................................................................44 Hartenštejn................................................................................................................................45 Himlštejn...................................................................................................................................45 Horní hrad.................................................................................................................................45 5.3 Okres Klatovy..........................................................................................................................45 Kašperk.....................................................................................................................................45 Klenová.....................................................................................................................................46 Pajrek........................................................................................................................................46 Pušperk......................................................................................................................................46 Rabí...........................................................................................................................................46 Švihov.......................................................................................................................................47 Velhartice..................................................................................................................................47 5.4 Okres Plzeň-jih........................................................................................................................48 Radyně......................................................................................................................................48 Roupov......................................................................................................................................48 Skála..........................................................................................................................................48 Vlčtejn.......................................................................................................................................49 Zelená Hora...............................................................................................................................49 Žinkovy.....................................................................................................................................49 5.5 Okres Plzeň – sever..................................................................................................................49 Kaceřov.....................................................................................................................................49 Krašov.......................................................................................................................................50 5.6 Okres Rokycany.......................................................................................................................50 Libštejn......................................................................................................................................50 Zbiroh........................................................................................................................................51 5.7 Okres Sokolov..........................................................................................................................51 Loket.........................................................................................................................................51 5.8 Okres Tachov...........................................................................................................................51 Gutštejn.....................................................................................................................................51 Krasíkov....................................................................................................................................51 Přimda.......................................................................................................................................52 Volfštejn....................................................................................................................................52 6 Kraj Východní Čechy......................................................................................................................52 6.1 Okres Havlíčkův Brod.............................................................................................................52 Ledeč nad Sázavou....................................................................................................................52 Lipnice nad Sázavou.................................................................................................................53 Ronov nad Sázavou...................................................................................................................53 Ronovec....................................................................................................................................53 6.2 Okres Chrudim.........................................................................................................................53 Košumberk................................................................................................................................53 Lichnice.....................................................................................................................................53 Oheb..........................................................................................................................................54 Rabštejnek.................................................................................................................................54

Rychmburk................................................................................................................................54 Strádov......................................................................................................................................54 6.3 Okres Jičín...............................................................................................................................54 Kost...........................................................................................................................................54 Pařez..........................................................................................................................................55 Pecka.........................................................................................................................................55 6.4 Okres Pardubice.......................................................................................................................55 Kunětická hora..........................................................................................................................55 6.5 Okres Semily............................................................................................................................56 Bradlec......................................................................................................................................56 Hrubá Skála...............................................................................................................................56 Hrubý Rohozec.........................................................................................................................57 Kumburk...................................................................................................................................57 Rotštejn.....................................................................................................................................57 Trosky........................................................................................................................................57 Valdštejn....................................................................................................................................58 6.6 Okres Svitavy...........................................................................................................................58 Litomyšl....................................................................................................................................58 6.7 Okres Trutnov..........................................................................................................................59 Choustníkovo Hradiště..............................................................................................................59 6.8 Okres Ústí nad Orlicí...............................................................................................................59 Brandýs nad Orlicí....................................................................................................................59 Lanšperk....................................................................................................................................59 Litice.........................................................................................................................................59 Žampach....................................................................................................................................60 7 Kraj Jižní Morava............................................................................................................................60 7.1 Okres Blansko..........................................................................................................................60 Boskovice..................................................................................................................................60 7.2 Okres Břeclav..........................................................................................................................60 Mikulov.....................................................................................................................................60 Sirotčí hrady..............................................................................................................................61 7.3 Okres Jihlava............................................................................................................................61 Rokštejn....................................................................................................................................61 Roštejn......................................................................................................................................61 7.4 Okres Kroměříž........................................................................................................................62 Cimburk....................................................................................................................................62 7.5 Okres Uherské Hradiště...........................................................................................................62 Buchlov.....................................................................................................................................62 7.6 Okres Zlín................................................................................................................................62 Lukov........................................................................................................................................62 7.7 Okres Znojmo..........................................................................................................................63 Vranov.......................................................................................................................................63 7.8 Okres Žďár nad Sázavou.........................................................................................................63 Pernštejn....................................................................................................................................63 Pyšolec......................................................................................................................................64 Skály..........................................................................................................................................64 Velké Meziříčí...........................................................................................................................64 Zubštejn.....................................................................................................................................64 8 Kraj Severní Morava a Slezsko.......................................................................................................65 8.1 Okres Bruntál...........................................................................................................................65 Cvilín.........................................................................................................................................65 Fulštejn......................................................................................................................................65

Sovinec......................................................................................................................................65 8.2 Okres Jeseník...........................................................................................................................66 Edelštejn....................................................................................................................................66 Javorník.....................................................................................................................................66 Rychleby....................................................................................................................................66 8.3 Okres Nový Jičín.....................................................................................................................67 Štramberk..................................................................................................................................67 8.4 Okres Šumperk........................................................................................................................67 Mírov.........................................................................................................................................67 Úsov..........................................................................................................................................67 8.5 Okres Opava............................................................................................................................68 Vildštejn....................................................................................................................................68


Jana Jordáková, Jiří Růžička

1 Kraj Jižní Čechy 1.1 Okres České Budějovice Hluboká Původně hrad, jehož historie sahá až do 13. století, radikální schwarzenberskou přestavbou proměněn v dnešní novogotický windsorský zámek. Hluboká patří dlouhodobě mezi naše nejnavštěvovanější historické památky. Zámek leží na vyvýšenině nad stejnojmennou obcí, 9 km od metropole jižních Čech, Českých Budějovic. Není známo, kdo původní hrad, který nesl jméno Fronburg, založil. Je pravděpodobné, že to byl Čéč, který z královského rozkazu Přemysla Otakara II. založil nepříliš vzdálené Budějovice, opěrný bod proti nebezpečně se rozpínajícím Vítkovcům. Uběhlo však několik let a roku 1285 se objevuje první známá zpráva o hradě. Ta jako jeho majitele označuje Vítka, příslušníka rodu Vítkovců. Nastalo tak po smrti Přemysla Otakara II., jehož bývalá manželka Kunhuta se provdala za vypočítavého Záviše z Falkenštejna. Záviš se tak dostal k moci a nebylo pro něj asi příliš těžké usadit na Hlubokou Vítka, svého bratra. Záviš v tu dobu pomýšlel dosti vysoko, až na královský trůn. Avšak netrvalo dlouho a byl obviněn z velezrady a zajat. Toho využil mladý král Václav II., který pod pohrůžkou zabití Záviše řešil povstání proti královské koruně. Tímto poněkud zvláštním způsoben donutil ke kapitulaci například hradní posádku na Lanškrouně. Avšak ne všude byl Václav II. úspěšný. Při požadavku na vrácení Hluboké neuspěl, za což zaplatil Záviš roku 1290 životem. Přes odpor se poté hrad dostal do královského držení. Jako purkrabí sem byl dosazen Dobeš z Bechyně, který rozhodně nepatřil k přátelům Záviše z Falkenštejna. Za slabé vlády Jana Lucemburského byl hrad zastaven Vilému z Landštejna, ale Janův syn Karel IV. jej opět vykoupil, a dokonce jej zařadil do svého zákoníku nazvaného Majestas Carolina. To mu mělo zajistit jeho neoddělitelnost od královské koruny. Nestalo se tak, a dokonce ještě za Karlova života byla Hluboká zastavována. Mezi zástavními majiteli vyniká Vilém z Perštejna, který hrad držel od roku 1490. Díky jemu se zchátralé středověké sídlo dočkalo nákladné opravy. V tuto dobu se v okolí hradu objevilo také několik rybníků, které však Vilémovým potomkům nepřinesly žádaný zisk, ale jen rozsáhlé dluhy. Zapeklitá situace okolo prodeje hradu se vyřešila až s rokem 1562, kdy Hlubokou koupil Jáchym z Hradce. Za jeho syna byl hrad ke konci 16. století přestavěn v renesanční zámek. Páni z Hradce se však velkými investicemi finančně vyčerpali, a proto byli nuceni v roce 1596 Hlubokou prodat Malovcům, kterým byla v rámci pobělohorských konfiskací zabavena. Novým majitelem se roku 1622 stal známý generál Baltazar Marradas, který získal honosné sídlo velmi výhodně. To dokazuje i nápis "Fructus belli", který dal zhotovit na jedné z nově postavených budov. Český překlad zní výmluvně - ovoce války. Další zlom nastal roku 1661, kdy zámek koupili od Marradasových potomků Schwarzenberkové. Za nich byl v letech 1721 až 1728 výrazně barokně přestavěn. O něco později, roku 1744, obsadili Hlubokou Prusové, kteří zde napáchali mnoho škod. Následně bylo rozbořeno opevnění, čímž měl být potřen charakter vojenské pevnosti. Do dnešní podoby byla Hluboká proměněna až v první polovině 19. století. Zámek byl tehdy skoro celý zbořen a na jeho místě vyrostlo sídlo, jehož podoba byla odvozena od zámku v anglickém Windsoru. V roce 1940 byla Hluboká Schwarzenberkům zabavena nacisty a později státem.

www.rozhlas.cz

1/76



Nové Hrady Zachovalý gotický hrad, ležící na vyvýšenině nad řekou Stropnicí, u stejnojmenného pohraničního města. Hrad byl postaven na místě staršího hradiště, které je připomínáno již v 11. století. Samotný hrad je poprvé zmiňován v roce 1279, kdy jej vlastnil Ojíř ze Svin, příslušník mocného rodu Vítkovců. Prvořadým úkolem Nových Hradů byla ochrana nedaleké důležité obchodní cesty vedoucí do Rakouska. Ještě před polovinou 14. století získal Nové Hrady jako manství Vilém z Landštejna. Jeho syn je však již roku 1359 prodal čtyřem rožmberským bratrům. Jejich rod zde poté sídlil dvě a půl století. Dobou husitských válek neprošlo ani sídlo Oldřicha z Rožmberka bez šrámů. Tento pán byl totiž přesvědčený odpůrce husitů, čímž se vůbec nijak netajil. Roku 1425 vyhořel přičiněním stoupenců kalicha nejen hrad, ale i samotné město. Další pohroma přišla v roce 1467. Byl to nepokojný čas drobných válek. Zdeněk ze Šternberka přepadl hrad a dále si počínal jako jeho husitští předchůdci. Nové Hrady se dostaly v důsledku těchto událostí do nezáviděníhodného stavu, a proto bylo nutno neotálet s jejich opravami. Ty probíhaly až do dob, kdy se hradu ujal pan Vok z Rožmberka. Co by to však bylo za historii, kdyby zakrátko nepřišla další pohroma. Ta na sebe nechala čekat až do roku 1573, kdy následkem výbuchu střelného prachu slehla se zemí věž. Také ostatní budovy velmi utrpěly. Blesk seslaný z nebe si tenkrát vybral svoji daň až do dna. Rožmberkové nestačily rozbořený hrad ani opravit a už tu bylo zemětřesení, které jejich sídlu také nijak neprospělo - tehdy se psal rok 1590. Ale to se již blížil rok smrti bujarého Petra Voka, posledního člena rodu růže. Nové Hrady po něm zdědili Švamberkové, kteří hrad zpevnili natolik, že roku 1619 odolal náporu císařského vojska, které tak svým výbojem reagovalo na aktivní zapojení Petra ze Švamberka do průběhu stavovského povstání. Novohradští se však dlouho neradovali - ještě téhož roku byl jejich hrad dobyt generálem Buquoyem, který ho získal následující rok z císařské moci Ferdinanda II. V držení jejich rodu zůstal hrad následujících tři sta let. Buquoyové hrad důkladně opravili a přestavěli, ale v pozdějších časech se jim přesto nezdál dostatečně komfortní, a tak se přestěhovali do empírového zámku, který si vystavěli nedaleko od hradu před rokem 1810. Hrad nadále využívali jen jako lesní úřad, byty úředníků, knihovnu a rodinný archiv. Přišli o něj až v posledním roce druhé světové války.

1.2 Okres Český Krumlov Český Krumlov Původně středověký hrad, za Viléma z Rožmberka velkolepě přestavěn na renesanční zámek, poté ještě několika přestavbami zformován do dnešní podoby. Dnes je Český Krumlov obdivován statisícy návštěvníky ročně. Spolu s městem je zařazen na seznamu památek UNESCO. Původní hrad předcházející dnešnímu zámku nebyl nikterak rozsáhlý. Čítal obytná stavení, hradby a věž, která se, přes četné přestavby, dochovala do dnešních dnů. Krumlov založili Vítkovci, z nichž Vítek je poprvé zmíněn k roku 1253, což je zároveň nejstarší dochovaná zpráva o hradě. Po vymření krumlovské větve Vítkovců se roku 1302 Krumlov dostal dědictvím do rukou Jindřicha z Rožmberka, který na Krumlov záhy přemístil své sídlo, jež měl dosud na pevném hradě Rožmberku. Tím se Krumlov dostal na dalších tři sta let do držení mocných Rožmberků, ovládajících ve své době rozlehlá území na jihu naší země. Jindřich proslul svým chováním, které nejlépe vystihuje české přísloví Kam vítr, tam plášť. Jeho potomek se zasloužil o rozšíření sídla o Horní hrad s kaplí sv. Jiří. V roce 1394 byl na hradě vězněn král Václav IV. 2/76

www.rozhlas.cz



Dramatickými dobami husitských válek prošel hrad bez větší újmy. Již roku 1422 se sice Žižka pokoušel zmocnit Krumlova lstí, ale tehdejší jeho držitel, Oldřich z Rožmberka, jej ubránil. I Oldřich měl v sobě něco ze svého předchůdce. Vždyť ještě roku 1420 stál na husitské straně a již o dva roky později se musel bránit Žižkovi. To však ještě byly jen maličkosti. Oldřich, ve snaze nabýt co největšího majetku, padělal ve svůj prospěch několik listin a neštítil se ani uvěznit a později popravit Jana Smila z Křemže, po jehož násilné smrti se zmocnil jeho majetku. Výrazné proměny se hradu dostalo za Viléma z Rožmberka, zastávajícího mnoho významných funkcí. Za něho byla zahájena velkolepá přestavba krumlovského hradu na renesanční zámek. Jeho následník, známý Petr Vok, hrad roku 1602 prodal i s panstvím císaři Rudolfovi II. Z těchto dob dodnes koluje historka o duchem neobdařeném, nemanželském synovi Rudolfa, kterého sem císař umístil. To však ještě netušil, že zanedlouho zde zavraždí svou milenku Markétu. Habsburkové vlastnili Krumlov přesně 20 let. Roku 1622 jej daroval císař Ferdinand II. Eggenberkům. Ti započali s dalšími, tentokrát barokními, úpravami již tak honosného zámku. Jejich dokončení však nechali na Schwarzenbercích, kteří zámek zdědili roku 1719. Schwarzenberkové vlastnili Krumlov až do roku 1940, kdy jim jej zkonfiskovalo gestapo. Po skončení války jim byl, pod rouškou znárodnění, ukraden státem.

Dívčí Kámen Rozsáhlé torzo hradu, dříve nazývaného Maidštejn nebo Menštejn, ležící na skalnaté vyvýšenině nad řekou Vltavou a Křemžským potokem na Českobudějovicku. Hrad byl vystavěn v průběhu 50. let 14. století, poté co roku 1349 získali jeho čtyři zakladatelé, bratři spříznění rožmberskou růží, povolení ke stavbě od krále Karla IV. Celá stavba, včetně nezbytného opevnění, byla dokončena k roku 1384. Jedním z prvních hostů Oldřicha z Rožmberka se stal samotný král Václava IV., který zde však nepobýval dobrovolně, ale byl na hradě násilně držen. Dramatickou dobou počátku husitských válek prošel hrad jako majetek Viléma z Potštejna. Již roku 1424 se Dívčí Kámen navrátil do Oldřichových rukou. Jako pustý je hrad poprvé uváděn k roku 1541. Louzek Torzo hradu, nazývaného též Loužek, ležící nad soutokem zdejšího potoka s říčkou Malší, nedaleko od pohraniční Kaplice.Hrad byl postaven neznámým zakladatelem na přelomu 13. a 14. století. Jeho prvořadým úkolem byla ochrana zdejší významné cesty, spojující Čechy a dnešní Rakousko, před loupeživými útoky. Okolo roku 1400 byl hrad v držení pánů Jana a Hrocha z Maršovic. V době první poloviny 15. století se hradním pánem na Louzku stal Jan z Malovic, od jehož potomků jej v roce 1448 získal Oldřich z Rožmberka. V této době byl Louzek, toho času již jako součást novohradského panství, většinu času neobýván, a tak již roku 1541 mohl být zapsán do zemských desek jako pustý. Pořešín Torzo hradu, ležící na zalesněné skalnaté vyvýšenině nad říčkou Malší, nedaleko od Kaplice. Hrad založil patrně Bavor III. ze Strakonic na přelomu 13. a 14. století. První písemná zmínka o Pořešínu je datována do roku 1312, kdy je připomínán jako pořešínský purkrabí Jan z Vracova. Nedlouho poté jej Bavor vyměnil za hrad Vítějovice (Osule). Rod pánů z Pořešína vymřel v roce 1423 smrtí posledního člena rodu, Markvarta. V roce 1434 jej od krále Zikmunda, kterému připadl, neboť neexistoval právoplatný dědic, získal mocný Oldřich z Rožmberka. Hrad rozbořil, protože nechtěl, aby se Pořešín dostal do rukou jeho husitských nepřátel. K roku 1457 je zdejší hrad uváděn jako pustý. www.rozhlas.cz

3/76



Rožmberk Díky několika přestavbám dobře zachovaný hrad, ležící na dlouhé, ze tří stran řekou Vltavou obtékané vyvýšenině nad stejnojmenným městem. První dochovaná písemná zmínka o hradu je datována do roku 1250 a uvádí jako jeho držitele Voka, píšícího se tehdy již po svém nově postaveném sídle, pravděpodobného zakladatele Rožmberka. Vok stál po celý svůj život pevně na straně krále Přemysla Otakara II., za jehož vlády zastával funkci nejvyššího maršálka v zemi a královského poradce. Opačný postoj k panovníkovi projevoval jeho následník Jindřich z Rožmberka. Za Václava II. však svůj názor poněkud pozměnil, což mu vyneslo post nejvyššího královského komorníka. Jindřich získal také v této době do svého držení nedaleký Krumlov, který se posléze stal hlavním sídlem jeho rodu. Tato událost však nijak nezastínila Rožmberk, který byl rozšířen o Dolní hrad. Těžké doby husitských válek znamenaly pro Rožmberky vysoké výdaje. Proto si Oldřich z Rožmberka vypůjčil značný obnos od hornorakouského zemského hejtmana, za což mu jako zástavu předal roku 1420 hrad, město a panství Rožmberk. Ze zástavy byl hrad vyňat až roku 1456. V první čtvrtině následujícího věku, roku 1522, pohltil Horní hrad rozsáhlý požár, po němž zde zbyla jen válcová věž, nazývaná Jakobínka. Na samém konci 16. století předal Petr Vok z Rožmberka své sídlo synovci Janu Zrinskému. To však odporovalo dohodě mezi pány z růže a Švamberky, kteří uplatnili své námitky a po smrti synovce Petra Voka hrad získali. Nedrželi jej však příliš dlouho, neboť roku 1619 jej dobyl císařský generál hrabě Buquoy. Po pobělohorských konfiskacích ho právě jemu přiznal Ferdinand II. V dobách působení jeho rodu byl hrad v letech 1840 až 1857 přestavěn do dnešní pseudogotické podoby. Buquoyové vlastnili hrad až do roku 1945. Sokolčí Pozůstatky gotického hradu, ležící na výrazné skále v blízkosti přehrady na říčce Černé, nedaleko od Kaplice. Založení hradu spadá do časů 13. století. Zpráva datovaná do roku 1265, kdy Vok z Rožmberka měl získat potvrzení o vlastnictví hradu od Přemysla Otakara II., je falsifikátem, pocházejícím z časů 15. století. Doopravdy byl hrad v majetku pánů z Velešína a prodej panu Vokovi, uskutečněný dle listiny v roce 1265, byl realizován o více než století později, v roce 1387. V 15. století byl hrad Sokolčí opuštěn, což dokládá i písemná zpráva z roku 1541, která jej zmiňuje již jako pustý a zchátralý. Vítkův hrádek Torzo gotického hradu, nazývaného též Vítkův kámen, ležící na vysokém skalnatém vrchu, v blízkosti Lipenské přehrady. Hrad byl založen Vítkem, po kterém dostal též své jméno, koncem 13. století. Roku 1302 jej získali Rožmberkové. Roku 1394 posloužil Vítkův hrádek nakrátko Jindřichovi z Rožmberka jako vězení pro znepřáteleného krále Václava IV. V 15. století byl hrad v nedlouhém držení pánů z Walsee. V průběhu 16. století bylo zbudováno pevné kamenné opevnění, které mělo pět obranných bašt. Poté, když hrad přestal být správním střediskem, poklesl výrazně jeho význam. Za třicetileté války byl Vítkův hrádek značně poničen. Naposledy byl hrad opravován roku 1725 Schwarzenberky, kteří se postarali o zajištění hradní věže novým zastřešením.

1.3 Okres Jindřichův Hradec Červená Lhota Červená Lhota je typický renesanční "vodní" zámek. Někdy ve 13. stol. vznikla na skalnatém ostrohu tvrz. Po přehrazení Deštěnského potoka hrází se skála změnila v ostrov. Majitelem panství 4/76

www.rozhlas.cz



byl Ondráček ze Zásmuk, dalšími známými majiteli tvrze byli v roce 1531 Kábové z Rybňan, kteří na jejím místě postavili nový renesanční zámek. Jan Kába z Rybňan dal naproti zámku postavit kostelík Nejsvětější Trojice. Později, roku 1597, prodal Novou Lhotu a okolní vesnice Vilému Růtovi z Dírného. Růt připojil k Nové Lhotě další okolní vesnice a městečko Deštná. Po Růtově smrti se objevil název Červená Lhota, podle zbarvení cihel nebo střešní krytiny. Jeho nástupci, Bohuslavu Růtovi, pro účast na stavovském povstání byl majetek odebrán. Zámek byl poté prodán rotmistrovi Brucciovi a po jeho smrti ho koupil rod Slavatů. Ti tu vládli od roku 1641 půl století.

Dačice Protože tehdejšímu majiteli Oldřichu Krajíři z Krajku nevyhovoval renesanční zámek, nechal postavit na Dolním náměstí nový. Nový zámek se začal stavět roku 1591, autorem projektu byl Francesco Garof de Bison. Po smrti stavebníka se majitelé často střídali. Roku 1610 ho získal rod Dubských z Třebomyslic, po nich se téměř sedmdesát let dohadovali o zámek Berkové a Fürstenberkové. Spor vyhráli roku 1714 Berkové. V letech 1645 a 1721 zámek vyhořel. Proto ho nechal jeho nový majitel Jindřich Karel z Osteina přestavět. Barokní přestavbu vedl stavitel Francesco Cameli. Roku 1804 získal panství Fridrich Karel z Dalberku, který nechal zámek v roce 1816 empírově přestavět. Rod Daglberků vlastnil zámek až do roku 1945. Nyní je majetkem státu. Jindřichův Hradec Původně nevelký středověký hrad, postupem času přestavěný až do dnešní rozlehlé zámecké podoby. Leží ve stejnojmenném městě u rybníka Vajgaru, který je propojen s řekou Nežárkou, tvořící spolu s ním přirozenou vodní ochranu hradu. Hrad byl postaven na místě staršího slovanského hradiště začátkem 13. století. První písemná zmínka o něm je datována do roku 1220, kdy je uváděn i jeho zakladatel Jindřich, píšící se tehdy z Nového Hradce. Jindřich byl příslušníkem mocného rodu Vítkovců, jehož hradecká větev obývala hrad až do počátku 17. století, kdy vymřela. I za Jindřicha IV. z Hradce, nejvyššího pražského purkrabího, byl hrad dále upravován. Zvláště bylo dbáno na zvýšení jeho obranyschopnosti. Nejvíce se však jeho vzhled změnil s nástupem 16. století. V tu dobu mohl na již dříve prováděné úpravy velkoryse navázat Adam z Hradce, který si díky svému vysokému postavení, jež si vydobyl pomocí Ferdinandovi I. na český trůn, mohl dovolit tak nákladnou akci. I jeho potomek Jáchym pokračoval v započaté práci a tak se chladný a nepříliš pohodlný hrad proměnil v komfortní, nové době přizpůsobený renesanční zámek. Rokem 1602, kdy se Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka oženil se sestrou Jáchyma Oldřicha z Hradce, skončila doba pánů z Hradce a nastala éra Slavatů. Tento rod držel nově přestavěný zámek skoro po celé 17. století, přesto do jeho stavebního vývoje již nijak zásadně nezasáhl. Po vymření Slavatů jej získali roku 1694 Černínové z Chudenic. Ti se však o stav nově nabytého zámku nijak výrazně nestarali. V dobách sedmileté války posloužil jako vojenská nemocnice a ani další osud mu nebyl příliš nakloněn. Roku 1773 zde propukl velký požár, který pohltil většinu jeho budov. Landštejn Torzo jednoho z největších a nejzachovalejších pevnostních hradů na našem území, ležící v kraji hustých lesů, na vyvýšenině nad obcí Pomezí pod Landštejnem, 9 km od Nové Bystřice. Nejstarší www.rozhlas.cz

5/76



část hradu, románské jádro, bylo pravděpodobně postaveno bavorskými pány z Hirschberka někdy po roce 1200. Zdejší území patřilo od roku 1179, kdy tak rozhodl císař Fridrich I. Barbarosa, k dnešnímu Rakousku. Nedlouho po založení hradu vzniklo i podhradní městečko Pomezí. V první polovině 13. věku se o území, na němž ležel i hrad Landštejn, přela česká strana s rakouskou. Rozepře často vyústily až ve vzájemné napadání. Vše však vyřešil rok 1252, kdy se král Přemysl Otakar II. oženil s Markétou z Babenberka, čímž byly veškeré spory zažehnány a krajina kolem Landštejna natrvalo připojena k Čechám. V druhé polovině 13. století přešel hrad do vlastnictví Vítkovců, z nichž jako první je zde uváděn Oldřich. Vítkovci zde pobývali až do druhé poloviny 14. století. Po nich patřil hrad nejvyššímu pražskému purkrabímu Karla IV. Vilémovi z Landštejna. Poté co došlo v polovině 14. století k úpravě důležité obchodní cesty Oldřichem z Hradce, která již nevedla přes Landštejn, ztratil hrad svůj původní význam. Kvůli změně trasy obchodní cesty byla dokonce rozpoutána nevýznamná válka, která však zpustošila celý kraj. Konec války nastal až roku 1356 smrtí Viléma z Landštejna, protivníka Oldřicha z Hradce. V roce 1381 byl hrad součástí majetku Václava IV. Ten jej později převedl na Konráda Krajíře z Krajku. Krajířové rozšířili v 16. století prostory hradu a vylepšili opevnění. Po roce 1577, kdy zemřel poslední člen rodu Krajířů, měnil hrad často majitele. Roku 1618 se zde usídlila stavovská posádka, kterou se ještě téhož roku pokoušeli vystrnadit císařští vojáci. Pevný Landštejn jim však odolal. Lépe se vedlo až císařskému generálu hraběti Buquoyovi, jenž napřesrok hradní posádku vyhladověl a donutil ji tak k ústupu. Po třicetileté válce ztratil hrad svůj význam, byl však ještě udržován. V roce 1846 jej získal jako dědictví po hraběti Herbersteinovi baron Ferdinand Sternbach. Jeho potomci jej poté drželi až do roku 1945. Konečnou zkázu způsobil roku 1771 úderem blesku zažehnutý požár. Od té doby zůstal hrad pustý a začal pomalu chátrat. Místní lidé jej pak využívali jako levný zdroj stavebního kamene, čímž některé jeho části značně narušili.

1.4 Okres Pelhřimov Červená Řečice První zmínky pocházejí ze 13. století. Hrad byl mnoho let ve vlastnictví českých biskupů a arcibiskupů. Od 16. století se Řečice nazývá Červená, podle původně gotického hradu, který byl později, v 2. polovině 16. století, renesančně přestavěn. Posléze byl barokně upraven. Kámen Zachovalý hrad, upravený v romantickém stylu, ležící na nevýrazné žulové skále, nedaleko od města Pacova. Kámen je poprvé písemně uváděn roku 1356, kdy jej od Tluksů koupil Jindřich ze Ziglhaimu, jehož zásluhou byly v okolí Kamene otevřeny zlaté doly. Tento pán také, díky svému postavení, nechal v letech 1356 až 1366 hradní palác výrazně přestavět. Za krátký čas se však hrad Kámen navrátil do držení Tluksů. Jejich rod stál věrně na straně husitů, což nejlépe dokázal Přibík svou účastí ve vítězném tažení proti katolické Bechyni. Ani další hradní pán, Purkart ze Žirovnice, neporušil jejich tradici. Ten však proslul hlavně smírnou schůzkou Jiřího z Poděbrad s jeho protivníkem Oldřichem z Rožmberka, která se konala právě na jeho sídle v roce 1450. V roce 1523 získal hrad Petr Malovec. Jeho rodoví potomci jej pak drželi přes dvě století až do počátku 18. věku. Největší přínos pro Kámen znamenal rytíř Jan Kryštof Malovec, jenž jej roku 1673 dal opravit, což dosvědčuje i pamětní deska nad branou do malovského sídla. Ještě předtím, než se Malovcové se svým hradem nadobro rozloučili, proměnili jej v barokní 6/76

www.rozhlas.cz



zámek. Z dalších majitelů vynikl především Václav Enis, skotský rodák, který nechal Kámen po polovině 19. století upravit do romantické pseudogotické podoby. V ní můžeme hrad Kámen obdivovat i dnes.

Orlík u Humpolce Mohutné torzo hradu, ležící na zalesněném dominantním kopci, nedaleko od Humpolce. Vznik hradu je datován do poloviny 14. století. První písemné zmínky o něm však pochází až z roku 1399. Koncem 15. století, jako majetek Trčků, byl hrad rozšířen. Do této doby byl nazýván Humpolec. Od roku 1560 je Orlík v písemných pramenech uváděn jako pustý. V průběhu 16. století byla v předhradí původního hradu vystavěna nová renesanční budova, jež měla nahradit již zchátralý Orlík. Tato nová budova byla opuštěna asi okolo roku 1680.

1.5 Okres Písek Písek Původně významný královský hrad, v průběhu několika posledních století značně poškozen různými stavebními úpravami. Leží nad řekou Otavou. Písecký hrad je, spolu se stejnojmenným městem, v historicky doložených pramenech prvně uváděn k roku 1254. Před tímto letopočtem jej na místě staršího hrádku založil král Přemysl Otakar II. Jeho prvořadým úkolem byla ochrana blízké obchodní cesty, která v těchto místech protínala strategicky důležitý brod přes řeku Otavu. V dobách slabé vlády Jana Lucemburského se hrad ocitl v rukou zástavního majitele. Netrvalo však dlouho a s návratem jeho syna, markraběte Karla, se i písecký hrad vrátil do původního královského držení. V tu dobu zde seděl purkrabí, který měl za úkol hájit královské zájmy v tomto kraji. Posledním králem, který na hradě pobýval, byl Václav IV., který jej roku 1419 zastavil zdejšímu purkrabímu Janu Hájkovi z Hodětína. Ještě téhož roku se hradu zmocnili písečtí radní, podporující učení mistra Jana Husa. Jak prošel Písek vřavou husitských válek, zůstává dodnes utajeno, neboť následující dochovaná zpráva pochází až z roku 1453, kdy získal hrad nového zástavního držitele. Těch se zde poté vystřídalo ještě několik. Za zmínku stojí Jindřich z Jenštejna, který roku 1479 nechal vymalovat velký sál nástěnnými malbami, které jsou u návštěvníků středem obdivu dodnes. Mezi dobovými motivy nacházíme i 32 věrohodně zobrazených erbů předních rodů. Roku 1509 koupilo hrad od posledního zástavního majitele město Písek. Dlouho se z něj však neradovalo, neboť již roku 1547 byl pro podporu protihabsburského odboje hrad zabaven. Město jej získalo nazpět až roku 1558. Písecký hrad byl však v tu dobu ve velmi špatném stavu, protože poté, co roku 1532 vyhořel, nebyl již řádně udržován. Ani doby třicetileté války stavu zpustlého hradu nijak nepomohly. Další průběh událostí byl pro bývalý hrad ještě ničivější. Roku 1632 byl upraven na pivovar. O století později musela část hradu ustoupit výstavbě kasáren. Takto se pokračovalo až do druhé poloviny minulého století, a tak se není co divit dnešních chabým pozůstatkům bývalého významného královského hradu, při kterém vznikl i známý most, který se dnes může pochlubit přívlastkem nejstarší dochovaný most v Čechách. Orlík nad Vltavou Původně hrad, ležící na strmé skále nad řekou Vltavou, později přestavěný na zámek, který je dnes ze tří stran omýván vodou Orlické přehradní nádrže. Hrad byl založen při brodu přes Vltavu ve 13. století, pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. V průběhu 14. století byl značně rozšířen. Od roku 1408 jej vlastnil rod Zmrzlíků ze Svojšína. Za jejich působení pobýval na Orlíku roku 1422 i Jan Žižka. Roku 1508 hrad poškodil rozsáhlý požár. Od roku 1514 byl Orlík ve vlastnictví Kryštofa ze www.rozhlas.cz

7/76



Švamberka, za něhož došlo k jeho rozšíření a k přebudování v renesančním slohu. Dalšími majiteli byli Eggenberkové (od roku 1623) a poté Schwarzenberkové. Oba rody jej však využívaly jen jako středisko správy zdejšího kraje, proto se stav Orlíku zhoršoval. Začátkem 18. století byl přestavěn. Roku 1802 vyhořel. Téhož roku přešel na novou větev rodu Schwarzenberků, kteří provedli po velkém ohni důkladnou přestavbu, při níž byl zámek zvýšen o třetí patro. Do dnešní podoby jej přivedla pseudogotická přestavba, která proběhla v letech 1849 až 1860.

Zvíkov Zachovalý raně gotický hrad, jeden z nejvýznamnějších na našem území, ležící na skále nad soutokem Vltavy a Otavy, u přehradní nádrže Orlík, vystavěné v letech 1954 až 1962. Hrad je, spolu s Bezdězem, Karlštejnem, Kozím Hrádkem, Pražským hradem, Vyšehradem, Přimdou, Rabím a Špilberkem, zapsán na seznamu národních kulturních památek. Hrad byl založen na místě staršího hradiště pravděpodobně již v čase vlády Přemysla Otakara I. První zmínka o Zvíkově pochází z roku 1234, z doby Václava I., který jej také rozšířil. Významnější přestavby se však hrad dočkal až za Přemysla Otakara II. Ten si jej velmi oblíbil a díky jeho přestavbě se Zvíkov zařadil mezi nejpřednější hrady v zemi. Z této doby pochází i válcová věž s břitem, dodnes obdivovaná dominanta Zvíkova. Po vymření přemyslovského rodu poklesl jeho význam a hrad se dostal do zástavního držení Rožmberků. Husitskými válkami prošel Zvíkov se ctí, neboť dobyvačnému pokusu táboritů v roce 1429 nepodlehl. Poté se opět dostal do rukou Rožmberků, kteří jej do zástavy získali roku 1437 a sídlili zde až do roku 1473, kdy byli vystřídáni neméně významným rodem Švamberků. Za nich bylo sídlo ve 40. až 50. letech 16. století výrazně renesančně přestavěno a roku 1574, kdy hrad odkoupili od císaře Maxmiliána II., přestali být zástavními vlastníky a stali se jedinými pány na Zvíkově. Doba třicetileté války se zde nesla ve znamení bojovného ducha. Poté, co se Petr ze Švamberka aktivně připojil k povstání stavů, byl Zvíkov obležen císařským vojskem, které přes svou několikanásobnou převahu dobývalo hrad velmi dlouho. Zvíkov podlehl až začátkem podzimu roku 1622. Po následné konfiskaci získali hrad Eggenberkové, kteří jej důkladně opravili, neboť třicetiletá válka se na něm značně podepsala. Poté se dostal (1719) do držení Schwarzenberků. Za nich roku 1751 vyhořel a jeho stav se zhoršoval. Výraznějších oprav se dočkal až v 19. století, za Karla Schwarzenberka.

1.6 Okres Prachatice Kunžvart Torzo hradu, ležící na výběžku 1115 m vysoké hory Strážný, nedaleko od Strážného. Původně královský hrad, založený za účelem ochrany Zlaté stezky a také zemských hranic, je prvně zmiňován v roce 1359, kdy jej vlastnili páni z Janovic. Za vlády Václava IV. sloužil také k vybírání cla na obchodní cestě z Vimperka do Pasova. Jako strážný hrad fungoval Kunžvart až do první poloviny 16. století. K roku 1547 je Kunžvart poprvé označován jako pustý. Zanedlouho poté, v roce 1578, jej postihl ničivý požár a od těch dob se zde Kunžvart tyčí jen jako romantická zřícenina. Vimperk Původně gotický hrad, později několika přestavbami proměněný do dnešní zámecké podoby. Leží na skalnatém vršku nad stejnojmenným městem, obklopeném šumavskými kopci. Hrad vystavěl na 8/76

www.rozhlas.cz



místě staršího hradiště purkrabí na Zvíkově Purkart z Janovic v čase druhé poloviny 13. století. Vimperk, měl sloužit k zajištění bezpečnosti na Zlaté stezce - důležité obchodní cestě, po níž se do našich zemí dopravovala zejména sůl. Po polovině 14. století přešel hrad do držení krále Václava IV., který jej poté udělil Kaplířům ze Sulevic. Ti vlastnili hrad i v dobách husitských válek, v nichž bylo přilehlé městečko vypleněno kališníky. Důležitý moment z dob jejich působení je rok 1479, kdy byl hrad pomocí důkladného opevnění spojen s přilehlou osadou, toho roku povýšenou na město. Od počátku 17. století byl hrad v majetku Novohradských z Kolovrat, kteří zde provedli významné úpravy. Příliš dlouho se však Vimperk v dobrém stavu neudržel. Již v roce 1619 jej dosti poškodil rozsáhlý požár, jenž zde propukl při dobývání hradu stavovským vojskem. Poté byl renesančně přestavěn a pro dluhy jej museli Novohradští roku 1630 prodat majiteli dvou sousedních panství, Oldřichu z Eggenberku. On ani jeho potomci se o renesančně přestavěný hrad nijak výrazně nestarali, protože vlastnili honosnější sídla, a tak Vimperk za jejich téměř devadesátiletého působení značně zpustl. Po jejich vymření získali roku 1719 Vimperk Schwarzenberkové, kteří jej nákladnými opravami přivedli opět do důstojnéh stavu. Ani z této doby však nepochází dnešní podoba vimperského zámku. V roce 1857 byl totiž zámek zasažen bleskem a následný oheň byl tak rozsáhlý a silný, že se jej podařilo zlikvidovat až po sedmi dnech - ze zámku toho tehdy mnoho nezbylo. Objekt byl však rychle opraven a teprve tato podoba mu zůstala do dnešních časů.

1.7 Okres Strakonice Blatná Původně hrad, který několik přestaveb proměnilo do dnešní zámecké podoby. 1235. Po něm jsou známi jako majitelé Bavorové ze Strakonic, po nichž připadla Blatná roku 1403 Janovi z Rožmitálu. S ním také zmizel původní románský hrad, pro nové nároky již nevyhovující. I jeho následník, Lev z Rožmitálu, pokračoval ve stavebních úpravách Blatné. Zdeněk Lev z Rožmitálu, za pomoci královského architekta Benedikta Rieda, proměnil Blatnou po roce 1528 v reprezentační sídlo. V roce 1763 Blatná, tehdy již ve vlastnictví Kolovratů, vyhořela. Poté byla ještě upravována, naposledy v letech 1850 až 1856 ve stylu anglické gotiky. V této podobě můžeme původní hrad, upravený četnými přestavbami, spatřit i dnes. Helfenburk Rozsáhlé torzo hradu, umístěné ve výhodné dominantní poloze, z níž bylo ovládáno celé jihovýchodní Pošumaví, ležící nedaleko od Bavorova. Zdejší území bylo od nepaměti v držení mocného rodu Bavorů ze Strakonic. Po smrti Bavora III. jej získali do svého vlastnictví Rožmberkové. Povolení k výstavbě hradu obdrželi roku 1355 čtyři rožmberští bratři - Petr, Oldřich, Jošt a Jan od Karla IV., kterému předtím výrazně pomohli v cestě na královský trůn. Jádro hradu bylo vybudováno v letech 1360 až 1370, ale již k roku 1364 bylo nové sídlo obyvatelné. Ke konci 14. století se zde, jako například na Hrádku u Úštěka (nazývaném též Helfenburk), ukrýval před zlobou Václava IV. arcibiskup Jan z Jenštejna. Za husitských válek odolal hrad všem útokům. Po jejich skončení se však situace v zemi ještě více vyostřila a po polovině 15. století, v době rozporů zelenohorské jednoty a krále Jiřího z Poděbrad, musel být Helfenburk lépe hájen, a tak byla hradní posádka posílena o dalších šest desítek mužů. Jako majetek rodu Rožmberků byl hrad veden, s nedlouhými přestávkami, kdy jej vlastnili www.rozhlas.cz

9/76



například Švamberkové, až do roku 1593. Toho roku prodal Petr Vok opuštěný a zchátralý Helfenburk městu Prachaticím. Tyto doby nebyly pro dříve mocný hrad příliš důstojné, pobýval zde pouze polesný a hradní zdivo muselo odolávat útokům místních obyvatel, kteří si odsud odnášeli stavební kámen. Poté hrad patřil Eggenberkům, kteří jej získali v pobělohorských konfiskacích. Roku 1719 přešel jako dědictví do majetku Schwarzenberků. Ti jej vlastnili po dlouhou dobu až do roku 1922, kdy se po provedení pozemkové reformy dostal do správy státu. Klub českých turistů, který Helfenburk spravoval od roku 1933, jej o šest let později nechal nákladně opravit. Před lety se úpravou na dodnes funkční rozhlednu dočkala svého novodobého využití i jedna z původních hradních věží.

Lnáře Přestavěný malý hrad, ležící u stejnojmenné vsi, které dominuje novější zámek, zbudovaný Černíny z Chudenic po druhé polovině 17. století. Na hradě, původně nazývaném Klíčumburk, sídlili vladykové ze Lnář, které proslavil Oldřich, doprovázející roku 1313 krále Jana Lucemburského na své cestě do Itálie. Od poloviny 15. století na hrádku pobývali Zmrzlíkové ze Svojšína. Po nich se zde vystřídalo několik známých rodů: Šternberkové, Kolovratové, páni z Mitrovic a Černínové. Na konci 16. století bylo sídlo přestavěno na renesanční tvrz. Nový raně barokní zámek se v blízkosti tvrze objevil až za Černínů, v roce 1667. Strakonice Zachovalý, původně vodní hrad, ležící při levém břehu řeky Otavy, ve stejnojmenném městě. Strakonický hrad založili již ke sklonku 12. století Bavorové. Roku 1243 převedl bezplatně Bavor I. část hradu na řád johanitských rytířů, kteří jsou dnes známi spíše jako maltézští rytíři. Další z příslušníků rodu, Bavor II., hrad v rozmezí let 1260 až 1279 výrazně goticky přestavěl. I on rozvinul moc a význam svého rodu. Zastával funkci nejvyššího maršálka a byl spjat i s králem Přemyslem Otakarem II., jehož nemanželskou dceru si vzal za manželku. Jeho význam jen potvrzují četné královské listiny, na nichž figuruje jako svědek. Za svůj vznik mu vděčí i město Horažďovice. Za Bavora III. došlo roku 1313 k velkému dělení majetku, z něhož jako vlastník Strakonic vyšel vítězně jeho bratr Vilém. Průběh 14. století znamenal znatelný úpadek bavorského rodu. Čím více klesal stav bavorských držav, tím více bohatli johanité. Význam jejich rytířského řádu prudce stoupl a získal tak od českých panovníků značné výhody. Již za Karla IV. rozhodnutím z roku 1378 nemuseli platit clo a Václav IV. je dokonce zprostil daňových povinností. Doba Bavora IV. byla prosycena řadou sporů mezi ním a johanitskými rytíři, kteří si stěžovali na velké odvody. Bavor zase často poukazoval na jejich nevázané chování. Poté byly otázky ohledně vlastnictví bavorské části hradu načas zamlženy. V roce 1402 zakoupil velkopřevor Jindřich z Hradce druhou část hradu a s ním i panství, čímž se Strakonice dostaly do plného držení řádu. Do nepříliš časově vzdálených husitských válek vstoupil hrad jako silná opora Zikmundovy politiky. Jindřich z Hradce se 25. března roku 1420 střetl v bitvě u Sudoměře s Žižkovým vojskem. Byl poraněn a zanedlouho zemřel. Ani druhou polovinou husitského věku neprošel strakonický hrad v klidu. Roku 1449 se zde sešli přední jihočeští páni, aby se poradili o dalším postupu proti králi Jiřímu z Poděbrad. Tato takzvaná strakonická jednota však neuspěla a již o rok později raději uzavřela s panovníkem smír. Netrvalo však dlouho a na scéně se objevila zelenohorská jednota, která stála opět v ostré opozici proti králi Jiřímu. 10/76

www.rozhlas.cz



První polovina 16. století znamenala značnou proměnu strakonického hradu. Ten byl za velkopřevora Jana z Rožmberka proměněn v reprezentační sídlo. Z této doby pochází i obytná věž Jelenka, která dodnes stojí v jižní části hradu. Třicetiletá válka znamenala pro Strakonice velkou pohromu, z níž se hrad vzpamatoval až okolo poloviny 17. století. Dalšími úpravami procházel hrad až do našeho století. Johanitský řád jej vlastnil až do roku 1925.

Střela Torzo středověkého hradu, ležící v těsné blízkosti novějšího zámku, na vyvýšenině nad údolím řeky Otavy, nedaleko od Strakonic. Hrad založili pravděpodobně Bavorové ze Strakonic, kteří jsou jako jeho majitelé v písemných zprávách poprvé připomínáni již k roku 1242. Po pánech z blízkých Kasejovic, sídlících na Střele v průběhu 14. století, se zde vystřídalo několik více či méně významných majitelů. Koncem 15. století byl v držení pana Lva z Rožmitálu, za něhož proběhla přestavba. Za Švihovských z Rýzmberka byl roku 1514 v prostoru starého hradu vybudován nový renesanční zámek. Ten však neměl osud příznivě nakloněn, neboť byl v roce 1619 vypálen vojskem císaře.

1.8 Okres Tábor Bechyně Původně gotický hrad, později přestavěný v renesančním slohu na zámek, ležící na výrazné skále obtékané řekou Lužnicí v jižní části stejnojmenného města. Na místě staršího přemyslovského hradiště založil Přemysl Otakar II. roku 1268 kamenný hrad. Tímto krokem sledoval nejen posílení své moci, ale i zamezení rozpínavosti mocných Vítkovců, kteří ovládali rozsáhlá území na jihu Čech. Na bechyňský hrad umísťoval purkrabí, z nichž jako první vstoupili do pomíjivého toku dějin Čeněk a Tobiáš. Panovníkovy snahy však zcela potlačila jeho tragická smrt v roce 1278. Za jeho následníka Jana Lucemburského nejenže došlo k poklesu královské moci, ale i Vítkovci, jejichž rozmachu se Přemysl Otakar II. tak obával, nabyli, zejména v podobě Rožmberků, území a majetku, a tím pádem i vlivu na další dějinné události Čech. Ještě před polovinou 14. století se Bechyně dostala do šlechtického držení pánů ze Šternberka. Bouřlivou dobou husitských válek neprošla ani Bechyně bez šrámů. Již v roce 1422 byla dobyta a následně vypálena jedním z táborských hejtmanů. Hrad však náporu kališníků odolal. Jiná situace však nastala v roce 1428, kdy ke hradu přitáhl Prokop Veliký a pod tíhou svého vojska donutil hradní posádku ke kapitulaci. Poté se hrad navrátil opět do rukou Šternberků, kteří své sídlo v čase druhé poloviny 15. století výrazně zpevnili. Od roku 1530 vlastnili Bechyni Švamberkové. Za nich se zde prý žilo spořádaně, což by měl dokládat i mravní řád, vydaný v roce 1549. Dramatický obrat přišel s rokem 1569, kdy bechyňský hrad koupil známý Petr Vok z Rožmberka. Ten nejenže jej nechal znamenitě renesančně přestavět, ale proslul zejména svým bouřlivým životem. Jeho rozhazovačnost neznala mezí, a tak není divu, že pan Vok se neustále topil ve vysokých dluzích. Umírnění u něj nastalo až po sňatku (14. února 1580) s Kateřinou z Ludanic. Dluhy se však nesmazaly, spíše naopak. Petr Vok se proto musel v roce 1596 vzdát Bechyně, která se, již po třetí, usídlila v držení Šternberků. Od roku 1715 byl zámek ve vlastnictví Paarů, kteří jej přizpůsobili k obrazu svému, což znamenalo některé stavební úpravy, ale také značné bourání. Paarové vlastnili Bechyni až do znárodnění v roce 1948. V dobách minulých sloužil zámek potřebám Akademie věd a od roku 1992 je opět v držení rodu Paarů, kterým byl navrácen.

www.rozhlas.cz

11/76



Borotín Zříceniny jednoduchého hradu, nazývaného též Starý zámek, ležící nedaleko obce Borotín nad místním rybníkem. První zprávy o hradě Borotín pochází z roku 1356. Počátkem 16. století byl Borotín znatelně rozšířen. Ještě v první čtvrtině tohoto věku byl však poškozen císařským vojskem. O vypálený hrad, který se tehdy dostal do rukou Polixeny z Lobkovic, se od té doby nikdo nestaral a již k roku 1623, kdy jej Polyxena získala, jej uvádějí písemné prameny jako pustý. Od Lobkoviců koupil Borotín roku 1829 Jan Nádherný z Prahy. Ten však chátrajícímu hradu nijak neprospěl. Z jeho popudu byla část hradu stržena za účelem získání stavebního materiálu. Dobronice Torzo hradu s dominující vysokou válcovou věží, ležící na vysoké vyvýšenině nad pravým břehem Lužnice u stejnojmenné obce. Hrad byl vybudován patrně v první polovině 14. století. Dobroničtí jej obývali až do roku 1418. Roku 1455 koupil hrad Oldřich z Rožmberka, který se výrazně zapsal do podoby Dobronic přístavbou nového křídla a některými úpravami. Poté se přes pobělohorské konfiskace dostal do rukou Bohuslava z Hozlau. Od roku 1691 jej vlastnili jezuité, kteří hrad využívali jako svou rezidenci do roku 1727. Ve zprávě datované do roku 1773, kdy byl nařízením Josefa II. zrušen jezuitský řád, je dobronický hrad uváděn ještě v dobrém stavu. Zkáza ale nastala již v roce 1790, kdy místní správce začal hrad rozebírat na stavební materiál. Choustník Výrazné torzo hradu, ležící na 680 m vysokém dominantním vrchu nad obcí Choustník, 12 km od Soběslavi. Hrad Choustník byl založen okolo roku 1262 Benešem z Choustníka, synem Hrozněty z Poděbrad. Jeho potomci jej drželi až do roku 1322, kdy přešel do vlastnictví Rožmberků, za nichž proběhly po roce 1430 velké stavební úpravy. V těchto dobách byl Choustník využíván pouze purkrabími. V roce 1563, v dobách působení Viléma z Rožmberka, se Choustník dočkal rozsáhlejších oprav. Hrad vlastnili Rožmberkové až do roku 1579, kdy jej Petr Vok z Rožmberka prodal. Poté hrad čekala rychlá zkáza, neboť již roku 1614 ho písemné prameny uvádějí jako pustý. Kozí hrádek Trosky hradu, proslaveného pobytem mistra Jana Husa, ležící u levého břehu Kozského potoka, v lese, nedaleko od Sezimova Ústí na Táborsku. Národní kulturní památka. Zakladateli hradu byli pravděpodobně páni z Hradce. První písemné zprávy jej uvádějí jako majetek Vlčka z Kozího. Poslední známí majitelé Kozího hrádku jsou bratři Ctibor a Jan z Kozího, synové předchozího majitele Viléma z Újezda a Poděhus. Kolem roku 1438 byl hrad pobořen a od těch dob se uvádí jako pustý. Jeho zbytky byly odkryty v letech 1899 až 1929, na čemž měli největší zásluhu učitel Josef Švehla a profesor August Sedláček. Později bylo hradní zdivo konzervováno a Kozí hrádek byl zapsán do seznamu národních kulturních památek. Tábor Pozůstatky gotického hradu, nazývaného též Kotnov, později přestavěného na pivovar, který dnes leží v západní části města Tábor. Zakladatelem hradu a města Hradiště (předchůdce dnešního Tábora) byl král Přemysl Otakar II. Písemné prameny se o zdejším hradě zmiňují až k roku 1370, tehdy jako o majetku pánů z Ústí. Roku 1420 byl hrad obsazen husity, kteří jej upravili podle svých potřeb a založili město Tábor. V 12/76

www.rozhlas.cz



první polovině 15. století byl zdejší hrad výrazně přestavěn. V následujícím století, v roce 1532, byl však značně poškozen při rozsáhlém požáru. Roku 1613 došlo k přestavbě jeho části na pivovar.

Příběnice Torzo hradu, ležící na vyvýšenině nad levým břehem řeky Lužnice, 9 km od Tábora. Hrad, založený rodem Vítkovců, je prvně zmiňován již k roku 1243, kdy jej držel Vítek z rodu Vítkovců. V první polovině 14. století, kdy byl hrad ve vlastnictví Petra z Rožmberka, došlo k přestavbě a také zde vznikla nová kaple. V roce 1420 jej dobylo vojsko táboritů a nedlouho poté, roku 1434, byl spolu s přilehlým městem zbořen, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o příměří mezi Oldřichem z Rožmberka a tábority. Šelmberk Torzo hradu, jemuž do dnešních časů dominuje 26 metrů vysoká válcová věž, opatřená později romantickým cimbuřím, ležící na skalnaté vyvýšenině nad údolím říčky Blanice, nedaleko od Mladé Vožice. Hrad založili páni ze Šelmberka začátkem 14. století. Písemné zprávy připomínající Přibyslava ze Šelmberka jej poprvé uvádějí k roku 1318. Po Šelmbercích zde sídlil Aleš z Rýzmburka, který hrad držel patrně až do roku 1419. Šestnácté století bylo pro hrad charakteristické častým střídáním hradních pánů. Na jeho konci přestal být obýván a tudíž i udržován, což dokládá zpráva datovaná do roku 1602, která uvádí některé části Šelmberka jako zřícené. Ještě před koncem druhé světové války se ruiny hradu Šelmberka dostaly do vlastnictví nedaleké Mladé Vožice.

2 Kraj Severní Čechy 2.1 Okres Česká Lípa Bezděz Zachovalé torzo jednoho z nejpevnějších a nejdůležitějších českých gotických hradů. Národní kulturní památka. Hrad byl zbudován v průběhu let 1264 až 1278 Přemyslem Otakarem II. Velkorysé královské plány však z velké části pohltila nešťastná bitva na Moravském poli, v níž přišel roku 1278 o život. Hrad však byl toho roku již skoro dostavěn, a tak mohl přijmout první obyvatele, kterými se, rok po smrti Přemysla Otakara II., stali mladý Václav II. a jeho matka Kunhuta. Oba zde byli uvězněni z moci markraběte Oty Braniborského, toho času poručníka budoucího krále Václava. Tímto činem na sebe strhl Ota nečekaný odpor svých bývalých příznivců. Proto poté měla královna relativní volnost pohybu, což jí posloužilo k útěku. To samozřejmě Otu rozhněvalo, a tak raději nechal převézt Václava II. do Žitavy. Na královský trůn usedl Václav II. až roku 1283, kdy byl vykoupen ze svého zajetí několika městy a hrady, mezi nimiž nechyběl ani, s jeho osudem tolik spjatý, pevný Bezděz. Ota se však z nově nabytého majetku příliš dlouho neradoval, neboť již zanedlouho byla jeho smlouva o propuštění Václava prohlášena za neplatnou a všechen majetek opět putoval pod ochrannou ruku krále. Politika krále Václava II. se lišila od myšlenek jeho předchůdce a tak se z Doks stalo jen nepříliš významné městečko a centrem kraje se mělo stát podhradní město. Václavovy výdaje však zanedlouho nedovolily držení Bezdězu, který získal na počátku 14. století Hynek Berka z Dubé, který si již dříve nedaleko odsud vybudoval pohodlné sídlo - hrad Housku. Roku 1350 vstoupilo v platnost nařízení Karla IV., podle něhož nesměl být Bezděz zastavován. V ten čas byl hrad již dva roky v držení královské koruny, neboť jej již dříve od Berků vykoupil www.rozhlas.cz

13/76



samotný Karel IV. Ten zde také několikrát pobýval a jeho zásluhou se v nevelké vzdálenosti od Bezdězu objevil rozlehlý rybník, v dnešních dobách nesoucí honosný název Máchovo jezero. V dobách husitských válek se stal Bezděz prozikmundovskou pevností skrývající mnoho odpůrců Husova učení. Toho času byl, již tak skoro nedobytný, hrad ještě lépe opevněn, a tak husité táhnoucí tímto krajem neměli sebemenší šanci na jeho dobytí. Po lipanské bitvě se zde vystřídalo ještě několik zástavních majitelů, kteří však opravám pomalu chátrajícího hradu nevěnovali patřičnou pozornost. S příchodem konce 16. století vyrostl v blízkých Doksech pohodlný zámek, do kterého se nastěhovali Vartemberkové, do té doby majitelé Bezdězu, který pro ně ztratil svůj bývalý význam, a tak ho opustili. Po pobělohorských konfiskacích zakotvil hrad spolu s celým panstvím v rukou mocného Albrechta z Valdštejna, majitele severočeského Frýdlantu. Albrecht chtěl důkladně zabezpečit své rozsáhlé panství, a tak začal s přestavbami, které měly zvýšit obranyschopnost v té době již značně zchátralého Bezdězu. Avšak záhy přestalo být nebezpečí vpádu nepřátel aktuální a hrad se proměnil v sídlo mnichů, do té doby sídlících v bělském klášteře. Mniši zde však nebyli příliš spokojeni, a tak jen uvítali, když hrad po roce 1632 opustili a vrátili se do svého původního sídla. Bezděz se totiž měl stát sídlem Monserratských mnichů. To se však, díky smrti Albrechta, stalo až později. Roku 1642 si vybrali Bezděz jako sídlo pro své výpady Švédové. Pobyli tu dlouhou dobu a před svým nuceným odchodem neopomněli své dočasné sídlo jaksepatří zlikvidovat. Po odchodu švédské posádky si celý kraj oddechl a samotný hrad se mohl těšit na další obyvatele. Ti si však dali načas. Teprve od počátku 60. let 17. století se Bezděz začal proměňovat v klášterní sídlo mnichů. Opravdový zájem o hrad se však objevil po roce 1666, kdy hradní kaple přivítala kopii monserratské Madony. Od té doby putovalo na Bezděz tolik poutníků, že již nevelká kaple nestačila, a mniši zde proto postavili venkovní oltář a jednoduché dřevěné zastřešení. O dvacet let později vyrostlo při cestě ke hradu několik kapliček, které tvořily křížovou cestu. Ještě před polovinou 18. století si zde mniši postavili dřevěnou zvonici a jednoduchou stavbu, z níž prodávali občerstvení pro poutníky vysílené táhlým kopcem. Klášter zde nashromáždil mnoho cenných věcí, které v romantickém 19. století přitahovaly četné hledače pokladů, kteří tak často přispěli ke zkáze hradu. Část zde ukrytých předmětů však uloupili Prusové, kteří na Bezděz nezvaně zavítali v dobách prusko-rakouské války. Zlom nastal až roku 1785, kdy byl klášter zrušen. Bezděz zůstal opuštěn, čehož rychle, tak jako i mnohde jinde, využili místní obyvatelé ke svému obohacení. Chátrající hrad odvrátilo od trvalé zkázy až 19. století, které kromě hledačů pokladů přineslo i mnoho nadšených romantiků, kteří se o hrad postarali.

Děvín Torzo hradu, ležící na 442 m vysokém kopci, nedaleko od Hamru. Pravděpodobně na místě staršího hradiště byl kolem poloviny 13. století založen královský hrad. Roku 1283 daroval Václav II. hrad Janu z Michalovic. Poté, v letech 1359 až 1516, byl Děvín v držení Vartemberků, kteří ovládali nedalekou Stráž pod Ralskem. V dobách husitských válek zůstal Děvín nedotknut, a to i přesto, že jeho majitel Petr z Vartemberka podporoval císaře Zikmunda. V 16. století, v době, kdy jej vlastnili Biberštejnové, byl rozsáhle renesančně přestavěn. Koncem 16. století již patrně přestával vyhovovat jako sídlo, a proto byl opuštěn. Roku 1645 hrad vypálili a pobořili Švédové.

14/76

www.rozhlas.cz



Houska Původně raně gotický hrad, přestavěný časem na renesanční zámek, ležící na Zámeckém vrchu v obci Houska. Písemné prameny se o Housce zmiňují teprve roku 1316, a to jako o majetku Hynka Berky z Dubé, který ji vystavěl patrně v 80. letech 13. století. Je zajímavé, že Hynek hrad postavil, aniž by vlastnil patřičné pozemky. Ty byly totiž v rukou krále. Využil nejasných poměrů po smrti Přemysla Otakara II. Berkové z Dubé drželi hrad Housku až do roku 1432, kdy jej Jindřich Berka prodal spolu s panstvím Janovi ze Smiřic. Okolo roku 1590 byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Roku 1658 byla zbořena velká gotická věž. Roku 1823, kdy byla Houska ve vlastnictví Kouniců, došlo k dalším úpravám. V roce 1930 byl celý zámek restaurován. Chudý hrádek Torzo malého hradu, ležící na zalesněné vyvýšenině nad soutokem dvou potoků v Dolském údolí, nedaleko od Holan. Na místě původního slovanského hradiště postavili hrad Berkové z Dubé. První písemná zpráva zmiňující se o Chudém hrádku pochází z roku 1391, kdy Jindřich Berka z Dubé a na Housce rozdělil svůj majetek mezi sebe a své potomky. Po smrti Jindřicha se střídali v držení hradu. V první polovině 16. století, roku 1532, přešel Chudý hrádek koupí do majetku Vartemberků a již koncem tohoto století byl opuštěn a stal se součástí novozámeckého panství. V pobělohorských konfiskacích o Chudý hrádek přišel Jan Jiří z Vartemberka. Od těch dob se na hrad zapomnělo a ten rychle zchátral. Jestřebí Zajímavá ruina hradu, tyčící se na dominantní pískovcové skále nad vsí Jestřebí na Českolipsku. Vznik hradu je datován do druhé poloviny 13. století. V této době byl jeho majitelem Jindřich Berka z Dubé. Roku 1426 bylo Jestřebí dobyto husitskými vojsky, protože většina příslušníků rodu Berků z Dubé podporovala krále Zikmunda. Poté sloužil hrad jako loupežné sídlo. Žil v něm Čeněk Hlaváč, který spolu s obávaným Pancířem ze Smojna a jinými loupežemi proslavenými pány ohrožoval Lužičany. Jestřebí bylo proto roku 1445 opět dobýváno. Ke konci 15. století se hrad dostal do držení Vartemberků. Za nich byl ještě obyvatelný. Když se ale stal součástí rybnovského panství, začal pomalu chátrat. Již roku 1547 se o něm písemné prameny zmiňují jen jako o pustém. Lemberk Původně jeden z nejstarších šlechtických hradů v Čechách, postupně přestavěný na zámek, jemuž dominuje vysoká hradní věž, tyčící se na výrazné vyvýšenině nad obcí Lvová. Hrad založil, na ochranu blízké cesty do Lužice, Havel, příslušník markvartického rodu, před polovinou 13. století. Většina budov ze 14. a 15. století byla změněna rozsáhlou renesanční přestavbou. Další, barokní přestavby, plánované Albrechtem z Valdštejna, byly realizovány až po skončení třicetileté války. Ralsko Torzo hradu, hledící do dálky z 696 m vysokého, okolní krajině dominujícího vrchu, nedaleko od Mimoně. Doba vzniku hradu je značně nejasná. Některé prameny datují vznik hradu až do časů 10. století. Pravděpodobně však bylo Ralsko založeno ve století čtrnáctém Vartemberky, kteří ovládali zdejší kraj až do 16. století. Nový hrad měl sloužit především jako jeden ze skupiny strážních bodů, zajišťujících bezpečnost na nedaleké obchodní cestě vedoucí do Žitavy, ale také jako pohodlné vartemberské sídlo. www.rozhlas.cz

15/76



Starší zprávy, například zmínka z roku 1377, se vztahují pravděpodobně k usedlosti pod kopcem (pozdější německá listina z roku 1426 totiž pojednává pouze o kopci Ralsko, nikoliv o hradě). Historicky ověřené zprávy o hradě se začínají objevovat až po roce 1389, kdy zdejší kraj získal Jan Vartemberk, píšící se po něm. Zajímavou postavou byl Jan Chudoba z Ralska. Ten stál nejprve na straně mistra Jana Husa, ale již v době, kdy Hus prosazoval známý Kutnohorský dekret, se proti němu postavil. Poté stál pevně na straně císaře Zikmunda a zapojil se i do velkého severočeského protihusitského tábora, čítajícího Berky z Dubé, Vartemberky, Bibrštejny a v neposlední řadě i katolická lužická města. To se samozřejmě projevilo i při vpádu husitů do tohoto kraje v roce 1426. Jejich první útok hrad zdárně odrazil, ale v dalším roce již nebyl tak úspěšný a Ralsko obsadila husitská posádka. Jan však našel i z této zapeklité situace východisko - přidal se opět na stranu husitů, což mělo za následek v roce 1433 popravu rozčtvrcením jeho syna ve dříve spřátelené Žitavě.

Ronov Torzo hradu, ležící na 553 m vysokém, dominantním homolovitém kopci u Stvolínek, severovýchodně od Úštěka. Ronov byl patrně založen v druhé polovině 14. století Berky z Dubé nebo pány z Klinštejna. První písemná zpráva o něm je datována do roku 1384 a zmiňuje bratry Anselma a Přeboře, píšící se po něm. K roku 1416 jej vlastnil Hynek Hlaváč z Dubé, známý odpůrce husitů. Roku 1437 je uveden jako majitel Jindřich Berka, ale nedlouho poté se hrad dostal do vlastnictví známého rytíře Viléma z Illburka. Vilém vedl četné spory s rodem Šliků, kteří zde na severu Čech vlastnili, stejně jako on, mnohé hmotné statky. Pro svoji extrémní polohu byl Ronov patrně v 15. století opuštěn a jeho majitelé přesídlili do nového pohodlného sídla ve Stvolínkách. Počátkem 17. století byl hrad již jen pustou zříceninou. Sloup Torzo skalního hradu, umístěné na pískovcové, 33 m vysoké skále, ve stejnojmenné obci. Hrad byl založen Ronovci pravděpodobně na počátku 14. století. Roku 1330 se stal majitelem Sloupu Hynek Berka z Dubé. V dobách husitských válek přešel hrad do vlastnictví Pancíře ze Smojna, stoupence Zikmunda, který podnikal časté loupežné výpravy, a proto byl hrad roku 1445 po tříměsíčním obléhání dobyt a vypálen. Sloup byl brzy nato obnoven a roku 1471 se dostal opět do vlastnictví Berků z Dubé. Sídlo nebylo příliš pohodlné, a proto se na počátku 16. století majitelé přestěhovali do dnes již neexistujícího zámečku pod hradem. Roku 1639 byl hrad zpustošen Švédy. Koncem 17. století byl Sloup darován poustevníkům, kteří jeho podobu značně změnili. Starý Bernštejn Torzo hradu, dříve nazývaného též Berkenstein, ležící na 480 m vysokém Berkovském vrchu, nedaleko od Doks, nad vsí Vrchovany. Dominanta kraje. Hrad vznikl počátkem 15. století, kdy jej založil Jindřich Hlaváč z Dubé, který získal zdejší kraj jako dědictví po Jindřichovi Berkovi z Dubé. V dobách husitských válek Jindřich Hlaváč, jako jediný z rodu, sympatizoval s husity. Rok 1426 se stal hejtmanem v České Lípě. V této době se hrad Starý Berštejn ztrácí z písemných zpráv. Mezi další majitele patřili Vartemberkové, avšak v 16. století získali Starý Berštejn opět Berkové. Hrad však díky své extrémní poloze přestal vyhovovat jako sídlo, a proto si Berkové kolem roku 1575 postavili nedaleko od hradu zámek, nazývaný Nový Berštejn. Od té doby mluví písemné prameny o hradu jako o pustém.

16/76

www.rozhlas.cz



2.2 Okres Děčín Benešov nad Ploučnicí Zámecký komplex je tvořen horním a dolním zámkem. Horní zámek byl založen jako vartemberská tvrz v roce 1460 a později v letech 1522-1524 jej nechal přestavět Benedikt von Salhausen. V roce 1543 byl znovu přestavěn, zůstal však gotického rázu a jen mladší štíty jsou renesanční. Renesanční je také zeď s portálem kolem nádvoří. Tři paláce dolního zámku jsou ukázkou rané saské renesance. Vybudovat je nechal Friedrich von Salhausen v letech 1540-1544. Wolfovo křídlo pochází z roku 1578 a jižní stavba pseudorenesančního slohu z roku 1878. Tyto dvě části zámku jsou spojeny visutou chodbou s oratoří kostela, u kterého stojí i pohřební kaple Salhausenů s renesančními náhrobky. Děčín Původně románský hrad, postupem času přestavěný až do dnešní vrcholněbarokní podoby, ležící na vyvýšenině nad soutokem řeky Labe s Ploučnicí. Poprvé jej připomínají písemné zprávy k roku 1128, kdy na tomto místě kníže Soběslav I. uvěznil a následně oslepil kněžice Břetislava. Výrazná změna podoby hradu nastala po polovině 13. století, kdy jej goticky upravili Vartemberkové, kteří jej získali roku 1305 od Václava II. a drželi jej po další dvě století. V době husitských válek zde bylo značně neklidno, roku 1423 se o dobytí hradu pokoušelo vojsko Jana Žižky. V 16. století se vystřídalo několik majitelů, z nichž do podoby hradu se nejvýrazněji zapsali rytíři z Bunau, kteří jej renesančně přestavěli. V 70. letech 17. století byl stavebně upraven na vrcholněbarokní zámek. Ostrý u Ploučnice Torzo gotického hradu, nazývaného též Šarfenštejn, ležícího na čedičovém hřbetu nad řekou Ploučnicí, nedaleko od Benešova nad Ploučnicí. Hrad vybudoval v polovině 13. století rod Markvarticů. První písemná zmínka týkající se Ostrého pochází z roku 1268 a připomíná Markvarta píšícího se po něm. V dobách vlády Přemysla Otakara II. spadal Ostrý pod královskou korunu. Po Otakarově smrti v bitvě na Moravském poli (1278) se hrad stal zástavním majetkem markrabího Oty Braniborského. Roku 1283, kdy byla Otova zástava zrušena, přešel do rukou Jana z Michalovic, kterému jej daroval Václav II. Poté jej vlastnili Berkové z Dubé a v 15. století jej spravovali Vartemberkové. Ti však válčili s lužičany, kteří hrad roku 1445 dobyli, pobořili a vypálili. Poté sloužil pouze jako sídlo purkrabích, čímž značně poklesl jeho dřívější význam. Začátkem 16. století zcela zpustl a začal chátrat, což dokládá i zpráva, která jej již k roku 1515 uvádí jako pustý. V 19. století se roku 1816, po prodeji hrabětem Thun - Hohensteinem, dostal do vlastnictví nedalekého Benešova nad Ploučnicí. Hrabě za něj tehdy dostal ještě 180 000 zlatých. Tolštejn Rozsáhlé torzo hradu, dříve nazývaného Kavčí hrad či Dohlenstein, ležící na 670 m vysokém vrchu, nedaleko od severočeského Varnsdorfu. Hrad byl založen pány z Vartemberka, tvořícími jednu z větví významného rodu Markvarticů, patrně na počátku 14. století, ale možná již ve století 13., což by dokládaly i neověřené zprávy umísťující na Tolštejn loupeživou posádku, datované již do roku 1262. První historicky podložená zpráva se zmiňuje o dobytí hradu lužickým vojskem a pochází až z roku 1337, kdy hrad držel Vaněk z Vartemberka, který se snažil své državy rozšířit severním směrem, což www.rozhlas.cz

17/76



se samozřejmě nelíbilo Lužičanům. Začátek 15. věku přinesl hradu změnu majitele, ale také jeho opravy a rozšíření. Tolštejn byl roku 1402 prodán příslušníkovi dalšího velmi významného severočeského rodu, Hynkovi Berkovi z Dubé. Ten jej nechal důkladně opravit a také zvýšil jeho bezpečnost přístavbou nové věže. Husitskými válkami prošel hrad bez větší újmy. To bylo zabezpečeno zejména dvousečností Jana Berky, který se vždy přiklonil na potřebnou stranu. A tak do krušné husitské doby vstoupil po boku husitské víry, avšak jakmile zjistil, jak nebezpečná by pro něj mohla být rozpínavost přívrženců kalicha, raději se přidal na katolickou stranu. Ani zde však neskončil, husité byli příliš silnými protivníky, a proto se raději dal na jejich stranu a svůj hrad přeměnil ve vězení pro své předchozí přátele. Tak zde skončil i budyšínský hejtman. Roku 1464 dobyla Tolštejn vojska Jiřího z Poděbrad, který se dostal s Albrechtem Berkou do rozporů, které vyvrcholily propadnutím veškerého jeho majetku. Tolštejn se tak dostal do rukou Jana z Vartemberka, s pomocí kterého byl Berkův hrad dobyt. Koncem 15. století patřil hrad rytíři Hugoltovi ze Šlejnic, za jehož působení došlo k výraznému rozšíření, odpovídajícímu jeho novému významu. Také byly opraveny všechny trhliny, které Tolštejn utrpěl při dobývání v 60. letech 15. století. Hrad se přestavbami proměnil v kvalitní sídlo a vojenskou pevnost zároveň. Přesto všechno byl, díky své vysoko položené poloze, okolo poloviny následujícího věku opuštěn a Šlejnicové přesídlili raději na nově postavený zámek v nedalekém Rumburku. Tolštejnské panství zaniklo a hrad byl udržován pouze nouzově. Jeho konečnou zkázu přineslo dobytí a vypálení švédskými vojsky roku 1642. Poté se již nikdo o zchátralý a rozbořený hrad nezajímal a ten tak musel po dobu dvou století čelit nejen náporu tvrdých povětrnostních podmínek, ale i okolních obyvatel, kterým se zachtělo jeho kamene.

Vrabinec Malé pozůstatky hradu, původně nazývaného Vrabín, ležící na 350 m vysokém čedičovém kopci nad Těchlovicemi, nedaleko od Děčína. Hrad nahradil dříve stojící tvrz, postavenou asi ve 12. století, jež sloužila k ochraně labské vodní cesty. Byl vybudován kolem roku 1400 pány z Těchlovic. O samotném hradě vypovídají písemné prameny roku 1404 jako o Vrábníku a poté roku 1425 se zmiňují o Sperlingsteinu. K tomuto datu jej obýval Mikuláš z Lobkovic, který jej zřejmě obsadil nelegálně. Nevíme, jak Vrabinec prošel husitskými válkami, je však pravděpodobné, že byl dobyt při tažení proti nedalekému hradu Blansko. Poté se dočkal ještě oprav a zpustl až nedlouho před jeho koupí saskými Salhauseny v roce 1515. Později byl patrně zcela zničen požárem.

2.3 Okres Chomutov Egerberk Torzo gotického hradu tyčící se na vysokém krušnohorském vrchu nedaleko od Klášterce nad Ohří. Pravděpodobně byl hrad založen na konci 13. století pány z Egerberka, z nichž první byl Vilém z Egerberku, kterého uvádějí písemné prameny k roku 1317. Okolo poloviny 14. století prodali Egerberkové svůj hrad Šumburkům, kteří v této době vlastnili ve zdejším kraji i několik okolních hradů - Šumburk, Perštejn a Hasištejn. Koncem 14. století, kdy Egerberk roku 1384 koupili páni z Dubé, byl výrazně přestavěn. Na počátku husitských válek držel hrad Wend z Illburka, stoupenec krále Zikmunda. V průběhu 16. století měnil hrad často majitele, což vedlo k jeho zanedbávání a postupnému chátrání. 18/76

www.rozhlas.cz



Hasištejn Torzo gotického hradu, ve své době sídla významného českého humanisty evropského formátu Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Založení hradu není přesně datováno a ani jeho zakladatelem si nemůžeme být jisti. První písemná zmínka o Hasištejně pochází až z roku 1348, kdy patřil ke královské koruně a byl uveden v zákoníku Karla IV. Majestatis Carolina. Roku 1418 byl hrad, po dvouměsíčním obléhání, dobyt vojskem Václava IV. Poté přešel hrad do vlastnictví Mikuláše Lobkovice, který v dobách husitských válek stál na straně krále Zikmunda. Za jeho působení prošel hrad rozsáhlejšími opravami. Z potomků Mikuláše z Lobkovic proslul nejvíce Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, jenž se zde narodil. V první polovině 16. století přestal hrad sloužit jako sídlo vrchnosti a po velkém požáru v 60. letech téhož století zcela zpustl.

2.4 Okres Jablonec nad Nisou Frýdštejn Torzo skalního hradu, jemuž dodnes dominuje 15 m vysoká válcová věž, ležící na pískovcové vyvýšenině u stejnojmenné obce nedaleko od Malé Skály. Založení hradu spadá do první poloviny 14. století. Prvně je zmiňován již roku 1385. V roce 1432, kdy hrad vlastnil Bohouš z Kováně (od 1409), informátor protihusitské Lužice, byl Frýdštejn obležen vojskem husitů, kteří jej však nerozbořili, neboť majitel náhle změnil vyznání. Poté se zde vystřídalo ještě několik vlastníků, mezi nimiž nechyběli páni z Hazmburka, z Dubé a Vartemberkové. V roce 1540, kdy byl Frýdštejn připojen k nedalekému Českému Dubu, byl opuštěn. Zbirohy Torzo hradu, nazývaného též Zbiroh, ležící nad řekou Jizerou, nedaleko od Turnova. Hrad byl vystavěn pravděpodobně v první polovině 14. století. Písemně je poprvé připomínán v roce 1371, kdy ho stejně jako nedaleký Hrubý Rohozec, vlastnil Markvart ze Stráže. Tento pán vedl dlouhodobé spory s Lužičany, na jejichž území podnikal později loupežné výpravy. Na to reagoval král Václav IV., který ke konci 14. století, patrně roku 1388, hrad dobyl a Markvarta zajal. V průběhu husitských válek vlastnil hrad Oto z Bergova, který jej koupil jako konfiskát po Markvartovi. V roce 1442 byl pobořen, protože se zde usídlili loupeživí páni, kteří odsud škodili zdejšímu kraji. Již po polovině 15. století jsou Zbirohy uváděny jako pusté.

2.5 Okres Liberec Frýdlant Původně raně gotický hrad, z něhož se dochovala válcová věž, později přestavěný na zámek. Hrad založil rod Ronovců v polovině 13. století. Poté, když jim byl z rozhodnutí Přemysla Otakara II. odebrán, jej koupili v roce 1278 Biberštejnové. Teprve v roce 1558 hrad změnil majitele. Tím se stal rod Redernů, kteří ho nechali výrazně renesančně přestavět. Poté přešel Frýdlant do rukou Albrechta z Valdštejna, který jej získal po pobělohorských konfiskacích. Po zavraždění Albrechta v roce 1634 byl hrad střídavě ve vlastnictví Švédů (ti jej dobyli celkem pětkrát) a císaře, který hrad udělil svému vojevůdci Gallasovi. Frýdlant byl v pozdějších letech několikrát stavebně upravován. Dnešní novorenesanční tvář mu vdechly až úpravy z druhé poloviny 19. století. Grabštejn Původně jeden z nejstarších hradů ve zdejším kraji, později přestavěný na zámek, ležící dodnes nad www.rozhlas.cz

19/76



údolím Nisy, nedaleko od Hrádku nad Nisou. Hrad Grabštejn byl postaven okolo poloviny 13. století. Mezi první známé majitele Grabštejna se zapsali Donínové, kteří jej získali pravděpodobně roku 1256 jako lenní majetek od Přemysla Otakara II. V dramatických dobách husitských válek byl Grabštejn několikrát dobýván. Roku 1437 se Grabštejn navrátil do rukou Donínů. Donínové však byli zanedlouho nuceni pro své dluhy celý hrad prodat. V dobách třicetileté války byl hrad pobořen a v druhé polovině 17. století přišel z rozkazu císaře Leopolda I. o své hradby. Roku 1782 byl Grabštejn upraven do dnešní zámecké podoby.

Hamrštejn Torzo hradu, ležící na Ovčí hoře nad ohybem Lužické Nisy, nedaleko od Liberce. Hrad byl založen patrně v první polovině 14. století pány z Biberštejna, z nichž je jako první uváděn v listině datované do roku 1357 Bedřich z Biberštejna. Později bylo pravděpodobně spravováno celé zdejší biberštejnské panství právě odsud. Dramatické osudy zažil Hamrštejn především v období husitských válek. Nejprve se sice hradní pán dohodl o příměří s husitským hejtmanem Bočkem z Poděbrad, ale později, roku 1433, byl hrad dobyt Janem Čapkem ze Sám, který zde zanechal svoji posádku. Ve druhé polovině 15. století se hrad stal předmětem sporů uvnitř biberštejnské rodiny. Roku 1558 byl Hamrštejn v kupní smlouvě zdejšího panství označen jako pustý. Sychrov Původně barokní zámek nechal postavit rytíř Lamotte z Frintroppu v letech 1690-1693. Později byl majetkem Valdštejnů a roku 1820 jej koupili Rohanové. Ve 20. a 30. letech 19. století nechal kníže Karel Alain G. Rohan zámek rozšířit a zvýšit o patro. Největší změny proběhly v letech 1847 - 1862 za Kamila Josefa I. Rohana, kdy byl Sychrov pseudogoticky přestavěn a získal tak dnešní podobu. Interiéry zámku jsou zařízeny nádherným nábytkem a uměleckořemeslnými předměty a jsou doplněny sbírkami porcelánu a skla. Rod Rohanů na zámku shromáždil sbírku obrazů, především portrétů příslušníků rodu, ale i dalších francouzských šlechticů. Zámek je obklopen rozlehlým parkem, založeným po roce 1820. Najdeme zde gloriet a romantický Artušův hrad.

2.6 Okres Litoměřice Budyně nad Ohří Zachovalý gotický vodní hrad, později přestavěný na zámek, ležící ve středu Budyně nad Ohří. Původní hrad pocházel z konce 13. století. Roku 1336 jej koupil od Jana Lucemburského Zbyněk Zajíc z Házmburka. Za Jana Zajíce, v 2. polovině 15. století, došlo k velké gotické přestavbě, při níž byly vybudovány hradby a vodní příkopy. Další z majitelů, Jan Zbyněk, obdivovatel vědy (hostil zde i Tychona de Braha), nechal roku 1585 Budyni přestavět v renesančním stylu na zámek. Poté zkázu středověkého sídla urychlila třicetiletá a sedmiletá válka a také několik následných požárů. Roku 1823 bylo zbořeno východní a jižní křídlo a také velká věž. Před jistou zkázou zachránil Budyni E. Fiala, který celou stavbu v letech 1902 až 1911 zastřešil a upravil. Hazmburk Torzo gotického hradu, nazývaného též Klapý, tyčící se na 418 metrů vysokém, zdaleka viditelném, čedičovém kopci nad Libochovicemi. Silueta dvou hradních věží je charakteristická pro tuto oblast Českého středohoří. Na dobu vzniku Hazmburka existuje mnoho názorů, pravděpodobně jej nechal postavit Hynek z Lichtenburka kolem roku 1300. První věrohodná zpráva o hradě pochází až z roku 1335, kdy ho od Jana Lucemburského, který jej získal patrně roku 1314 od Hynka z Lichtenburka, koupil Zbyněk Zajíc z Valdeka, významný pán, který proslul nejen svojí, na tehdejší poměry, velmi dalekou cestou do Svaté země. 20/76

www.rozhlas.cz



Zajíc hrad opravil, výrazně rozšířil a přejmenoval na Hazmburk (podle zajíce, kterého měl v rodovém erbu). Jeho rod zvýraznil své pozice zvláště po koupi hradu Kosti, čímž Hazmburkové značně rozšířili své majetky. V dobách husitských válek se hrad stal významnou oporou krále Zikmunda. Husitům se však pevný Hazmburk nepodařilo nikdy dobýt, přestože do těchto končin několikrát zavítali a roku 1424 se dokonce Žižka zmocnil blízkých Libochovic. Tehdy byla jeho nedobytnost ceněna natolik, že po lipanské bitvě, roku 1440, byl využit jako úkryt pro některé poklady, do té doby umístěné na Pražském hradě. V druhé polovině 15. století byl hrad upravován, z těchto dob pochází pravděpodobně i horní část čtverhranné Bílé věže. Úpadek kdysi velmi významného sídla nastal po roce 1500, kdy jeho pán, Jan, přesídlil do (o mnoho pohodlnější) Budyně. Roku 1558 jej prodal Kryštof z Hazmburka Janu staršímu z Lobkovic. Ten však, jako majitel hradů Zbiroh a Točník, zde nesídlil. Již roku 1586 se Hazmburk uvádí jako pustý. Poté po dobu skoro tří století shlížel z vrchu zachmuřen, nikdo se v tu dobu o jeho osud příliš nezajímal a tak je jen s podivem, v jak dobrém stavu se jeho dvě věže dochovaly do dnešních dnů. Zájem o romantický Hazmburk nastal až s věkem Karla Hynka Máchy, který si jej, stejně jako i například Svatopluk Čech, Václav Beneš Třebízský a z malířů třeba Emil Filla, velmi oblíbil a jeho podobu si zaznamenal i do svého deníku.

Hrádek u Úštěka Rozsáhlé torzo hradu ležící na pískovcovém bloku, 3 km od Úštěka. Dominuje mu třípatrová věž, později upravená v romantickém stylu. Pro hrad se užívá také název Helfenburk. Původní, rozlohou velmi malý, hrad zde vybudoval Jan z Klinštejna, příslušník rodu Ronovců, kteří zdejší kraj získali do lenního vlastnictví od Jana Lucemburského. Jan, který se začal psát z Helfenburka, jej však zakrátko (roku 1375) prodal arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi. Tím se Hrádek stal centrem zdejšího panství, ležícího napravo od řeky Labe, čímž vystřídal ve funkci nedaleký hrad Hřídelík. Další majitel Hrádku, arcibiskup Jan z Jenštejna, synovec předchozího majitele, rozšířil hrad o dokonalé opevnění s třípatrovou věží. Poté, co roku 1392 propukl dlouhodobý spor ohledně církevních otázek mezi Janem z Jenštejna a Václavem IV., se Jan stále častěji zdržoval na Hrádku (svého času i na podkrušnohorském Kyšperku či na jihočeském Helfenburku), čímž se chtěl vyvarovat panovnického hněvu, který vyvrcholil utopením Jana z Pomuka, generálního vikáře. Jejich spory nevyřešila ani Janova cesta do Říma. Po smrti Jana z Jenštejna (1400) se na hradě vystřídalo několik arcibiskupů, z nichž nejvýznamnější byl poslední, Konrád z Vechty, který se těšil přízni panovníka pro svoje znalosti v oboru alchymie a věštectví. Za jeho působení sloužil Hrádek jako pokladnice pro cennosti, které měly být uchráněny před rabováním husitů. Ty z předmětů, které nebyly z rozkazu Václava IV. převezeny na Karlštejn, zde přečkaly až do roku 1480. Konrád z Vechty doplatil na svou slabost. Zemřel zapomenut na Hrádku den po Štědrém dni roku 1431. Léta páně 1467, v době válek Jiřího z Poděbrad, byl hrad dobyt, protože se přes několik pánů dostal do držení Zdeňka Konopišťského, úhlavního nepřítele dobyvatele. Hradu se ujal stoupenec Jiřího z Poděbrad, který byl však později zajat příznivci Zdeňka ze Šternberka. Roku 1471 byl přinucen navrátit uloupené cennosti, do té doby ukryté na Hrádku. Poté se zde vystřídalo několik pánů, než Hrádek přešel do vlastnictví jezuitského řádu, který jej získal po pobělohorských konfiskacích. V tu dobu byl zcela pustý a chátral, neboť již v průběhu 16. století sloužil jen jako sídlo úředníků. www.rozhlas.cz

21/76



Zkázu hradu urychlilo císařské vojsko, které jej roku 1620 pobořilo.

Kalich Malé pozůstatky bývalého hradu, založeného a proslaveného husitským vojevůdcem Janem Žižkou, ležící na 538 m vysokém kopci nad Třebušínem na Litoměřicku. Na místě pozdějšího hradu dříve stávalo dřevěné sídlo německých rytířů, které bylo roku 1421 dobyto Janem Žižkou. Ten zde vystavěl kamenný hrad, který se stal opěrným bodem proti nedalekým Litoměřicím. Nový hrad nazval Žižka podle symbolu husitství, kalichu. Roku 1437 došlo k obléhání hradu vojsky přívrženců Zikmunda. Poslední písemná zpráva o Kalichu pochází z roku 1470. Nedlouho poté hrad propadl zkáze a časem skoro zcela zmizel z povrchu zemského. Kamýk Zříceniny gotického hradu, ležící na čedičové skále nad stejnojmennou obcí, 3 km od Litoměřic. Hrad byl vystavěn z pověření krále Jana Lucemburského na počátku 14. století. Ten jej roku 1319 udělil jako manství Jindřichovi, který byl také pravděpodobně jeho stavitelem. V době husitských bojů držel Kamýk husitský hejtman Hynek z Kolštejna. Roku 1547 byl Kamýk, z iniciativy tehdejšího majitele Viléma Kamýckého ze Lstiboře, opraven a rozšířen. I přes tuto přestavbu neměl hrad poté dlouhého trvání, neboť již kolem roku 1600 se uvádí jako pustý. Majitelé, páni ze Lstiboře, přesídlili na nově postavenou tvrz pod hradem. Zkázu hradu urychlilo dobytí saskými vojsky za třicetileté války roku 1632. Košťálov Trosky hradu, zvaného též Košťál, umístěné na 481 m vysokém čedičovém kopci. Jedna z dominant Českého středohoří. Hrad byl založen pravděpodobně počátkem 14. století. Nechali ho vystavět Hazmburkové či Slavětínští. V průběhu 15. století byl hrad v držení Kaplířů ze Sulevic. Roku 1422 byl Košťálov obléhán husitským vojskem. Ke konci tohoto věku, roku 1486, bylo zdejší panství rozděleno na několik menších dílů. Dohoda zajistila nejen společné vlastnictví, ale i společnou obranu hradu všem majitelům rozděleného panství. V polovině 16. století přestal hrad jako sídlo vyhovovat, proto jeho držitelé přesídlili do dvou nově vybudovaných tvrzí pod hradem. Za třicetileté války byl Košťálov již pustý. Levín Malé pozůstatky hradu, ležící na vrchu nad obcí Levín, nedaleko od Úštěka. O hradu neexistují žádné hodnověrné zprávy. Archeologické nálezy jej datují do 13. století. Historikové se shodují, že Levín zanikl roku 1422 při tažení na nedaleký hrad Jana Žižky, nesoucí jméno Kalich. Později, roku 1699, zde byla s použitím hradních pozůstatků vystavěna zvonice. Libochovice Libochovický zámek patří mezi nejkrásnější šlechtická sídla z konce 17. století. Původní gotická tvrz Zajíců z Hazmburka stávala v místech dnešního zámku. Ta byla roku 1424 za husitských válek vypálena a roku 1560 přestavěna Janem z Lobkovic na renesanční zámek. Později přistavěná kaple dostala pozdně gotickou podobu. Od počátku 17. století vlastnili zámek Šternberkové, v jejichž držení vyhořel spolu s městem. Za Gundakara z Ditrichštejna byl zámek pod vedením architekta Antonia della Porta v letech 1683-90 přestavěn do dnešní barokní podoby. Hospodářské budovy, konírny apod. byly dostavěny až v roce 1697. Do dnešní doby neprobíhaly žádné úpravy, které by změnily původní podobu, pouze došlo k úpravě kaple. Od roku 1945 jsou Libochovice majetkem státu. 22/76

www.rozhlas.cz



Milešov Původně hrad, později přestavěn na zámek, ležící v obci Milešov.O původním hradu, který stál na místě dnešního zámku, se písemné prameny zmiňují již ve 14. století, na jehož konci je jako první doložený majitel uváděn Petrman z Milešova, příslušník rozsáhlého rodu Kaplířů ze Sulevic. V 16. století zde Kaplíři ze Sulejovic provedli rozsáhlou přestavbu v renesančním stylu. Do dnešní podoby byl zámek přestavěn dle návrhu A. Porty v letech 1662 až 1667. Oltářík Torzo hradu nacházející se v Českém středohoří. Hrad nechal postavit v jednoduché, strážní funkci přizpůsobené podobě, hejtman Jakoubek z Vřesovic, známý husitský vůdce na severu Čech, ve druhé čtvrtině 15. století. Roku 1468 se stali jeho majiteli Oldřich a Jan z Hazmburka. Přes svoji nevýhodnou polohu a přísnou jednoduchost byl Oltářík používán až do poloviny 16. století. K roku 1554, kdy bylo potvrzeno vlastnictví hradu i přilehlých vesnic manželce Viléma z Illburka, je uváděn jako neosídlený. Zpustlý hrad získal roku 1576 Jan z Vřesovic, který jej následně připojil k blízké obci Podsedice. Opárno Torzo nevelkého hradu, ležícího při významné obchodní cestě, spojující Prahu se Saskem, na vyvýšenině nad stejnojmennou vsí, na území romantického Opárenského údolí, nedaleko od průmyslem zahlcených Lovosic. Hrad pravděpodobně vybudoval, na místě staršího opevnění, pocházejícího ze 13. století, ke konci tohoto věku Smil ze Vchynic, který se po něm k roku 1356 také psal. Ten získal zdejší půdu i se starým hrádkem roku 1344, kdy mu altzellský klášter povolil i stavbu předem neurčeného objektu. Již v roce 1520 a následně roku 1536 se o Opárnu zmiňují písemné prameny jako o pustém. Ostrý u Milešova Pozůstatky hradu, ležící na 553 m vysokém čedičovém vrchu, nedaleko od Milešova. Hrad založili pravděpodobně páni ze Sulevic. První zprávy o něm pochází z roku 1433, kdy je zde připomínán Václav Kaplíř ze Sulevic. Jeho rod vlastnil hrad Ostrý až do roku 1505, kdy jej prodal. Od počátku 16. století se zde vystřídalo několik majitelů. Několik let na hradě sídlil Albrecht z Valdštejna. Další majitel, Albrechtův bratr Jan, již hrad Ostrý neobýval. Dal přednost pohodlnější tvrzi v Bílém Újezdě. Jako poslední významný majitel se do dějin hradu zapsal Jan Černín z Chudenic, který jej vlastnil od roku 1565. O tehdy již pustý hrad se však příliš nestaral. Ostrý se tak proměnil ve zříceninu. Ploskovice Impozantní barokní zámek, umístěný v upraveném parku na úpatí Českého středohoří v obci Ploskovice. Koncem 15. století se usadil na románské tvrzi Adam Ploskovský z Drahonic. V této době zde probíhala řada povstání poddaných. Jejich ochránce, Dalibor z Kozojed, byl za svůj čin vězněn na Pražském hradě ve věži Daliborka a později roku 1498 popraven. Zámecká budova byla postavena v letech 1720 - 25 jako letní sídlo Anny Marie Františky, vévodkyně toskánské, z rodu sasko-lauenburského. Stavbu pravděpodobně vedl litoměřický architekt Octavio Broggio. V letech 1850 - 53 byl zámek upraven pod vedením architekta Jana Bělského. Budova byla zvýšena o jedno patro a měla sloužit jako letní sídlo rakouského císaře Ferdinanda I., který se vzdal roku 1848 trůnu.

www.rozhlas.cz

23/76



Roudnice nad Labem Původní románský hrad značného významu, později přestavěný na monumentální barokní zámek, ležící na vyvýšenině nad levým břehem řeky Labe v centru Roudnice nad Labem. Hrad založili již ke konci 12. století pražští biskupové, kteří jej velmi dobře udržovali, neboť pro ně měl velký význam. V letech 1272 až 1275 zde pobýval pražský arcibiskup Jan III. z Dražic, který stál u zrodu jednoho z nejstarších kamenných mostů na našem území, mostu přes řeku Labe, jenž byl později nahrazen železným mostem. V polovině 14. století, tehdy zde působil arcibiskup Arnošt z Pardubic, byl hrad rozšířen a výrazně opevněn. V pracích, započatých Arnoštem, pokračoval i jeho nástupce, známý arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Za jeho působení zavítal v roce 1369 na roudnický hrad samotný Karel IV. Jeho následník, Jan z Jenštejna, na hradě velmi rád pobýval, neboť zde byl ukryt před hněvem Václava IV., se kterým měl četné spory. Od roku 1421, kdy byla Roudnice zastavena Janu ze Smiřic, se zdejší hrad dostal natrvalo do šlechtického držení. V roce 1467 byl velmi dokonale opevněný hrad dobyt Jiřím z Poděbrad. Nevelkých oprav se pobořený hrad dočkal až v první polovině 16. století. Větší opravy proběhly až v době působení Viléma z Rožmberka. Od roku 1603 vlastnili Roudnici Lobkovicové, kteří ji získali sňatkem Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic s vdovou po předchozím majiteli (Vilémovi z Rožmberka) Polyxenou z Perštejna. Za nich byl roudnický hrad z velké části zbořen a na jeho místě byl v letech 1652 až 1684 postaven raně barokní zámek, na jehož stavbě se mimo jiné podílel i Antonio della Porta. Lobkovicové zde sídlili až do roku 1948, kdy jim byl zámek zabaven. Navrácení svého majetku se dočkali až v nedávné době. Skalka Torzo gotického hradu v podobě dobře zachovalé věže, tyčící se nad vsí Vlastislav, v sousedství raně barokního zámku, 7 km od Lovosic. Hrad založili na místě staršího hradiště páni ze Skalky v polovině 14. století. Mezi další majitele patřili páni ze Sulevic, kteří jej vlastnili od roku 1414, kdy je zde připomínán Hanuš ze Sulevic, přívrženec krále Zikmunda. Jeho rod si Skalku udržel až do 16. století, kdy ji získali Vřesovičtí. Ti však hrad dlouho nedrželi a za krátký čas se navrátil do rukou pánů ze Sulevic. Roku 1639 vypálila Skalku švédská vojska. U věže, jediného pozůstatku bývalého hradu, vystavěli Hrzánové z Harasova v druhé polovině 17. století své nové sídlo, barokní zámek.

2.7 Okres Teplice Doubravská hora Torzo rozsáhlého, pozdně gotického hradu, tyčící se na zalesněném dominantním kopci Doubravka. Hrad nechal postavit po roce 1478 Jan Illburk z Vřesovic, který získal roku 1478 povolení k jeho stavbě od Vladislava Jagellonského. Roku 1590 bylo za Radslava ze Vchynic přistavěno vnější opevnění, které výrazně zvýšilo obranyschopnost hradu. V dobách třicetileté války nezůstala ani Doubravská hora ušetřena. Již roku 1630 byla obsazena posádkou, čítající sto mužů, kteří ji měli uchránit před saským nebezpečím. Sasové jej však po náročném obléhání dobyli. Dlouho se z nabytého hradu neradovali, neboť již roku 1632 se ho zmocnilo císařské vojsko. Poničený hrad pustnul až do roku 1791, kdy získal nového obyvatele - panského hlídače Josefa Ritschela, který se zde na čas zabydlel.

24/76

www.rozhlas.cz



Krupka Torzo gotického hradu, nazývaného též Rosenberk, ležící na vyvýšenině nad stejnojmenným městem. Hrad byl vybudován k ochraně nových nalezišť cínu počátkem 14. století. V roce 1330 přešel z královských rukou Jana Lucemburského jako léno do vlastnictví pánů z Koldic, z nichž Těma stál vždy po boku zmíněného panovníka a patřil i k jeho doprovodu při cestách po Evropě. V době husitských válek bylo v okolí hradu značně rušno. Nedaleko odsud dostihli husité na 300 vojáků prchajících z bitvy u Ústí (1426) a následně dobyli patrně i hrad. O Krupku se pokoušeli přívrženci kalicha opět za tři roky, pravděpodobně neúspěšně. Jisté však je, že roku 1433 se Krupky zmocnil známý husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Hrad nebyl příliš pobořen, proto byl rychle uveden do původního stavu. V roce 1471 byla zahájena rozsáhlá a zdlouhavá (skončila až v roce 1482) přestavba, která si dala za cíl vybudovat opevnění schopné vzdorovat i novým způsobům dobývání. Poté co Koldicové v roce 1486 hrad prodali, začali se zde často střídat majitelé. Po Arnoštovi ze Šumburka, Kolovratech, Zdeňku Lvovi z Rožmitálu a Šternbercích přešel do majetku města Krupky, které se o jeho vlastnictví několikrát ucházelo, nikdy jej však nedrželo delší dobu. Hrad byl opuštěn roku 1621 a jeho stav se vážně zhoršil v průběhu třicetileté války. Ke konci 17. století byl místními rozebírán na stavební kámen, ze kterého byl vybudován například dům pro úředníky. Později byl proměněn ve výletní restauraci. Kyšperk Torzo gotického hradu, jemuž dominuje ruina věže z dob Jana z Jenštejna, ležící na vysokém krušnohorském vrchu nad Krupkou. Dříve byl nazýván Supí hora či Geiersberg a nakrátko i Biskupská hora. Hrad byl vybudován pravděpodobně (stejně jako například Střekov) z popudu Jana Lucemburského počátkem 14. století. K roku 1319 je uváděn jako první známý vlastník hradu Ota z Bergova, jeden z možných zakladatelů. Poté, ve třicátých letech 14. století, jej koupí získal biskup Jan z Dražic, za jehož působení byl Kyšperk přestavován. V těchto dobách byl nazýván Biskupskou horou (Bischofsberg), avšak nový název se příliš dlouho neudržel. Za několik let se od něj upustilo a nadále se používalo starší jméno. Výraznější přestavbu Kyšperku provedl až následník Jana z Dražic, arcibiskup Jan z Jenštejna, který zde realizoval některé opravy, do nichž investoval vysokou částku. Postavil zde novou kapli a věž. Jan se na Kyšperku, podobně jako na Hrádku u Úštěka, skrýval před hněvem Václava IV., s nímž byl ve sporu ohledně církevních problémů. Z těchto důvodů byl vězněn na Karlštejně. Na podkrušnohorský hrad se uchýlil v roce 1393. V tento čas se jeho spory s panovníkem vyostřily. Jan, cítící nebezpečí, se obrátil o pomoc na Řím, neuspěl však. Obavy arcibiskupa byly opodstatněné, neboť rok před jeho cestou do dnešní italské metropole, byl z rozhodnutí jeho odpůrce utopen Jan z Pomuku, toho času generální vikář. Doba husitských válek byla pro hrad značně dramatická. Nedaleko odsud pobili roku 1426 v bitvě u Ústí husité 300 svých protivníků. O samotný hrad se pokoušeli po uplynutí dvou let, avšak pravděpodobně marně. Úspěšnější byl až (roku 1433) Jakoubek z Vřesovic, který v tu dobu podnikal na severu rozsáhlé výpravy. Jelikož se nezúčastnil závěrečné lipanské bitvy, získal mnoho hmotných statků. Na konci 15. století byl hrad v držení pánů z Vřesovic, potomků slavného bojovníka. I na počátku následujícího století byl dobře udržován. Ve dvacátých letech, kdy hrad vlastnili Glacové ze Starého Dvora, zastihl Kyšperk požár, po němž byl opuštěn a začal chátrat.

www.rozhlas.cz

25/76



Osek Torzo neobvykle rozsáhlého gotického hradu, nazývaného též Rýzmburk, ležící na zalesněné vyvýšenině nad městečkem Osekem, 12 km od podkrušnohorských Teplic. Hrad byl založen před rokem 1255, kdy je připomínán a jako jeho majitel je uváděn Boreš z Rýzmburka. Stavba byla dokončena až na konci 13. století a začátkem následujícího století byla ještě postavena hradní kaple. S nástupem Přemysla Otakara II. na královský trůn (1253) přišel Boreš o svůj majetek a tedy i o hrad Osek, který se tak stal královským majetkem. Konfiskace byla odplatou za rok 1248, kdy Boreš se svým vojskem porazil Přemysla Otakara, který tehdy obléhal město Most. Mezi další majitele hradu se zapsal i Bedřich ze Šumburka, vzdálený příbuzný Boreše. Ten však nedopadl zrovna nejlépe, protože byl při dobývání jeho hradních sídel zajat Závišem z Falkenštejna. Roku 1398 přešel hrad nuceně do rukou míšeňského markraběte Viléma. Zanedlouho zmizeli z toku dějin jeho původní majitelé, kteří zchudli natolik, že jeden z nich, tehdy již neznámý Boreš z Rýzmburka, účastnící se bitvy u Lipan, bojoval jako pěší, protože si nemohl dovolit koně. V dobách husitských válek posloužil hrad jako vězení pro 130 zajatých husitských bojovníků. Královským majetkem se stal opět za vlády Jiřího z Poděbrad, v roce 1459. Tehdy bylo také výrazně zdokonaleno jeho opevnění. Poté se zde jako majitelé vystřídali Rabštejnové, páni ze Sulevic a v 16. století Lobkovicové. Na počátku 16. století byl však opuštěn, nedlouho poté, co jeho majitelé přesídlili do pohodlnějšího sídla v Duchcově. Sukoslav Rozsáhlé torzo hradu, nazývaného též Kostomlaty, tyčící se na výrazném kopci, nedaleko od Kostomlat pod Milešovkou. Na místě staršího hradiště slovanského původu si počátkem 14. století vybudovali páni z Oseka hrad Sukoslav. Roku 1434 byl hrad dobyt známým husitský válečníkem Jakoubkem z Vřesovic, který se neúčastnil závěrečné lipanské bitvy a bojoval sám na severočeském území, čímž přišel ke značnému majetku. Jakoubek byl ovšem z nově dobytého hradu vyhnán při útoku vítězného lipanského vojska. Přesto je již k roku 1435 připomínán jako vlastník hradu, který jeho následníci drželi až do roku 1623. Hrad však svému účelu přestal sloužit již o dvě desetiletí dříve, neboť zpráva z roku 1606 jej uvádí již jako neobyvatelný.

2.8 Okres Ústí nad Labem Blansko Ruiny gotického hradu, dříve nazývaného též Blankenštejn, ležící na 540 m vysokém zalesněném čedičovém kopci, 6 km od severočeské metropole Ústí nad Labem. První zprávy o hradě pocházejí z roku 1401, kdy je pod jménem Blankenstein připomínán v souvislosti s jednáním o nedalekém hradě Střekov. Nejbouřlivějších událostí se hrad dočkal v průběhu husitských válek. Avšak klid zde nenastal ani po bitvě u Lipan. Vartemberkové se dostali do vleklých sporů se Sasy a Lužičany, což vedlo roku 1441 až k dobývání Blanska ze strany jejich nepřátel. Hrad však odolal a brzy obě strany uzavřely příměří. Úpadek hradu nastal až ve století šestnáctém, kdy bylo Blansko obýváno většinou jen hejtmanem, který spravoval četné vsi, spadající pod něj. Poté byl hrad využit jen jako vězení. Střekov Dobře udržované torzo gotického hradu, jehož 17 metrů vysoká věž se dodnes tyčí na vysoké znělcové skále, 100 metrů nad pravým břehem řeky Labe v Ústí nad Labem. Hrad byl vystavěn z pověření krále Jana Lucemburského počátkem 14. století, přesněji těsně před rokem 1319, kdy jej postavil Pešík z Veitmile, za účelem střežení labské vodní cesty a vybírání celních poplatků. 26/76

www.rozhlas.cz



Pešík hrad vlastnil jen po krátkou dobu. Již na podzim roku 1319 se jeho lenními majiteli stali páni z Vartemberka, kteří ovládali v té době i Děčín. Získal tak kontrolu nad tímto důležitým úsekem labské vodní cesty. Vartemberkové drželi Střekov až do samého konce 14. století, kdy jej vyměnili s Ješkem z Vchynic. Tím však byly odstartovány spory, které vyvrcholily změnou vlastníka hradu, jímž se roku 1403 stal míšenský purkrabí, který na Střekov umístil svoji posádku. Zanedlouho se hrad dostal do vlastnictví panovníka krále Václava IV. Dobou husitských válek prošel hrad bez větší újmy. Přestože se v jeho nedaleké blízkosti odehrála významná husitská bitva u Ústí, která zasáhla i do osudů nedalekého hradu Blanska, není známo, že by byl Střekov dobýván. Od roku 1479 se majiteli hradu stali Glacové, kteří si vydobyli značných zisků na důlní činnosti. Ti také roku 1485 celý hrad výrazně přestavěli. Po nich hrad změnil několikrát majitele, kteří však nijak významně nezasáhli do jeho osudu. Posledními z nich byli Lobkovicové, kteří hrad získali v 60. letech 16. století. Ti zde také provedli některé přestavby a rozšíření. V době třicetileté války byl hrad čtyřikrát zpustošen Švédy, načas jej obsadili i Sasové. Vojenským účelům posloužil ještě v době sedmileté války, roku 1757, kdy byl dokonce dvakrát dobýván. Poté je uváděn jako pustý a jeho stav byl velmi špatný. V 19. století naštěstí vzrostl zájem o romantickou zříceninu, jenž se projevil například výstavbou hostince v roce 1810. Poté byl hrad upravován koncem 19. století a později ještě v roce 1953.

3 Kraj Střední Čechy 3.1 Okres Benešov Český Šternberk Zachovalý, původně raně gotický hrad, ležící na vyvýšenině nad levým břehem Sázavy ve stejnojmenné obci. Hrad byl založen před rokem 1241 Zdeslavem z Divišova. Ve 14. století byl přestavěn. Za Petra Konopištského byl hrad roku 1467 dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. Poté byl poničený hrad zkonfiskován a Šternberkové jej dostali až roku 1479 od krále Vladislava II. Okolo poloviny 16. století byl nevýrazně upraven. Po třicetileté válce došlo k přestavbě vnitřních prostor. Roku 1753 byla v prostorách hradu vystavěna nová zámecká budova. V této době již hrad nebyl ve vlastnictví Šternberků. Ti jej opět získali až roku 1841 koupí Zdeňka ze Šternberka. Vlastnili jej až do roku 1946, kdy se stal majetkem státu. Nyní je hrad opět v držení rodu Šternberků. Konopiště Původně pevný raně gotický hrad, zbudovaný ve stylu francouzského kastelu, byl pozdějšími přestavbami zformován až do dnešní podoby romantického zámku, obklopeného rozsáhlým parkem. Konopiště leží na vyvýšenině, vzdálené asi 2 km od centra středočeského města Benešova. Pevný hrad, předchůdce pozdějšího sídla následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda de Este, zde nechali na přelomu 13. a 14. věku postavit Benešovici, jejichž hlavním rodovým sídlem byl nepříliš vzdálený Benešov. První historicky věrohodná zpráva o Konopišti je datována do roku 1318, kdy se po něm psali bratři Beneš a Tobiáš, páni z Benešova. Ještě před polovinou 14. století, přesněji roku 1327, získali hrad mocní Šternberkové. Ti často zastávali vysoké úřady v zemi. Za Karla IV. to byl Zdeněk ze Šternberka a po něm se do dějinného víru vyhoupl i jeho syn Petr ze Šternberka, který proslul zejména svou averzí vůči husitskému www.rozhlas.cz

27/76



hnutí. Po boku Jana Železného, hlavního žalobce mistra Jana Husa, se účastnil i směnu v Kostnici. Poté škodil husitům, kde se dalo, na což sám doplatil prvního chmurného listopadového dne roku 1420, kdy padl v bitvě pod Vyšehradem. Nedlouho předtím, v březnu téhož roku, se účastnil i známé bitvy u Sudoměře. Po jeho smrti nastaly zmatky a obavy ze síly husitského vojska, které přivedly vdovu po Petru Šternberkovi, Perchtu, na stranu Pražanů. Od roku 1440 se na hradě usídlil proslulý Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Ten nejprve stál na straně krále Jiřího z Poděbrad, který na Konopišti v tu dobu s oblibou pobýval. Velký zvrat však nastal v roce 1465, kdy se přidal na stranu jeho nepřátel, a dokonce se stal vůdcem zelenohorské jednoty. Nelze se tedy divit, že o dva roky později se u Konopiště objevilo početné královské vojsko, které středověké sídlo dokonale oblehlo. Hrad se však jen tak nevzdal a vzdoroval dlouhých osmnáct měsíců až do prosince roku 1468. Po konfiskaci, která následovala, trvalo 11 let, než se Konopiště navrátilo do vlastnictví Šternberků. Vláda Šternberků na Konopišti končí s rokem 1590, kdy se hrad dostal nakrátko do rukou moravských pánů z Kunovic, z jejichž řad pocházel i manžel Elišky ze Šternberka. V tu dobu však již celé panství bylo zatíženo ohromnými dluhy a v roce 1603 muselo být prodáno. Novou majitelkou se stala značně majetná Dorota Hodějovská. V průběhu dalších dvou let bylo Konopiště, které se ještě zcela nevzpamatovalo z nedávného požáru, důkladně přestavěno. V pobělohorských konfiskacích přišli Hodějovští o své honosné sídlo, které se pak nakrátko dostalo do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. V roce 1648 se Konopiště zmocnili Švédové, kteří při této příležitosti neopomněli vypálit nedaleký Benešov. Po jejich odchodu se hrad dostal do velmi špatného stavu. Dle tehdejších zápisů měla namále i hlavní věž. Po několika majitelích se hrad dostal v roce 1716 do rukou nejvyššího českého purkrabího Jana Josefa z Vrtby. Za něj a za jeho následníka Františka Václava z Vrtby zde proběhly další stavební úpravy, které výrazně posunuly starý ponurý hrad k dnešnímu honosnému zámku. V roce 1830 zdědili Konopiště Lobkovicové, kteří ho roku 1887 prodali synovci císaře Františka Josefa I. arcivévodovi Ferdinandu de Este, pozdější oběti sarajevského atentátu. Ten, když se stal následníkem trůnu, nechal zámek výrazně upravit do dnešní podoby. Stalo se tak v letech 1889 až 1894 a plány na romantickou přestavbu pořídil architekt J. Mocker. Byly zde uloženy rozsáhlé sbírky. V dobách druhé světové války došlo k jejich rozkradení nacisty. Po válce se na Konopiště sbírky navrátily, a tak i dnes skrývá honosný zámek mnoho pokladů, které stále čekají na další a další obdivovatele.

Kouty Nevelké ruiny tvrze, umístěné na ostrůvku na okraji stejnojmenné obce, nedaleko od Votic. První držitelé tvrze byli z rodu vladyků z Němčic a Sedlce. Po nich ji vlastnil Jarohněv Vejhál z Křečovic. Zůstali po něm čtyři synové, z nichž správu rodového sídla převzal opět Jarohněv. V roce 1606 koupila tvrz Kunka Talmberkova z Říčan, čímž došlo ke spojení Koutů se Smilkovským panstvím. Obranné a zároveň i obytné funkci sloužila věž, která byla spojena padacím mostem s břehem. Zříceniny tvrze byly zabezpečeny. Zbořený Kostelec Torzo gotického hradu, nazývaného též Kostelec nad Sázavou, ležící na vyvýšenině nad řekou Sázavou, nedaleko obce Zbořený Kostelec. Založení hradu, snad samotným panovníkem, spadá do doby kolem roku 1340. První písemná zpráva o hradě však pochází až z roku 1341, kdy je zde připomínán Oldřich z Valdeka, který jej získal do zástavy od Jana Lucemburského. Přelom 14. a 15. století přinesl hradu časté střídání majitelů. Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, nový vlastník Zbořeného Kostelce, jej poté nechal celý opravit. 28/76

www.rozhlas.cz



Avšak i pán ze Šternberka se vzepřel králi, a proto bylo jeho nové sídlo v roce 1467 dobyto královským vojskem. Od těch dob se už hrad nedočkal obnovy a začal rychle pustnout.

Zlenice Torzo gotického hradu, nazývaného též Hláska, ležící na skále nad Mnichovským potokem, nedaleko od Čerčan. Hrad vznikl v průběhu první poloviny 14. století jako sídlo pánů z Dubé. V roce 1412 zde zemřel poslední příslušník rodu Ondřej z Dubé. V dobách husitských válek drželi hrad páni z Konojed. Po nich jej vlastnili Kostkové, kteří vyhráli spor z roku 1444, který řešil, komu Zlenice právoplatně patří. Hrad byl poničen okolo roku 1460 v průběhu válek Jiřího z Poděbrad s jednotou zelenohorskou. K roku 1465 jsou Zlenice připomínány jako rozbořené. Jako pusté jsou prvně uváděny k roku 1554.

3.2 Okres Beroun Karlštejn Zachovalý hrad, mající díky své architektonické dokonalosti a historickému významu nadřazené postavení mezi českými středověkými sídly. Leží na mohutné vápencové skále nad řekou Berounkou. Od roku 1962 je Karlštejn na seznamu národních kulturních památek. Hrad Karlštejn byl založen Karlem IV. roku 1348. Toho léta, přesněji 10. června, zde byl položen za účasti arcibiskupa Arnošta z Pardubic základní kámen. Slavnostního obřadu se zúčastnilo mnoho významných hostů, jen jeden chyběl - samotný zakladatel Karel IV. Povinnosti mu velely pobývat na Moravě. Hlavním úkolem hradu byla ochrana vzácných korunovačních klenotů, královských pokladů, listin a v neposlední řadě i ostatků. Karlštejn se též stal místem panovníkova odpočinku a rozjímání. Již roku 1355 zde pobýval samotný panovník, v tu dobu se vracející z císařské korunovace v Římě. O dva roky později zde založil kapitulu a při té příležitosti nechal vysvětit kostel Panny Marie. Byla vysvěcena i kaple, která ukrývala vzácný ostatkový kříž. V ní směli sloužit mši pouze arcibiskupové a biskupové. V tu dobu byl hradním pánem purkrabí. Byl to úřad nejen dosti vysoký a uctívaný, ale i značně výnosný. Vždyť karlštejnský purkrabí dostával okolo tří čtvrtin příjmu panství a vlastnil i okolní rybníky a pole. Ale měl i některé závazky vůči králi. Musel například dodávat víno, vypěstované na úrodných svazích pod hradem, na králův stůl. O bezpečnost hradu se staralo několik manů, kterým byly dány do správy okolní statky, za což byli zavázáni králi k neustálé pohotovosti pro případ napadení Karlštejna. Někteří z nich byli osvobozeni od robotních povinností. Na oplátku střežili hradní brány, obsluhovali padací most a každou sobotu uklízeli karlštejnské nádvoří. Po smrti Karla IV. (1378) si hrad oblíbil jeho následník na královském trůnu Václav IV. Osudový zlom však nastal roku 1386, kdy zde poslední den v roce náhle zemřela jeho choť Johanka. Pověsti tvrdí, že ji zadávil chrt spící v královnině komnatě. To Václava velmi zasáhlo a od té doby se Karlštejnu začal vyhýbat a dával přednost méně honosnému Točníku. Smutek však netrval dlouho. Již v roce 1412 se na Karlštejně konala velkolepá hostina na počest knížete Arnošta Štýrského. Host se natolik rozveselil, že se až do dnešních časů donesla zpráva, že tancoval na stole s královnou Žofií, s níž se Václav IV. oženil tři roky po smrti Johanky. Průběh dalších událostí již nebyl ani zdaleka tak veselý. S nástupem husitských válek odešel král Václav IV. a jeho bratr císař Zikmund se rok poté zmocnil velké části pokladů, které zde byly uloženy. Těmi pak zaplatil svým vojákům, křižákům táhnoucím do Čech. V roce 1422 musel hrad po dobu dlouhých pěti měsíců odolávat útokům Pražanů. Karlštejn se jim sice ani přes velké úsilí nepodařilo dobýt, ale jeho vnitřní prostory byly značně poničeny. Bylo nutno platit hradní posádku, a tak vzaly za své mnohé cenné předměty, nacházející se zde. Císař www.rozhlas.cz

29/76



Zikmund se totiž vůbec o osud hradu nestaral, vždyť první finanční pomoc od něj došla až v roce 1429. V roce 1436 se Zikmund stal českým králem, což znamenalo, mimo jiné, i návrat našich korunovačních klenotů na hrad Karlštejn. Ke konci 16. století byl Karlštejn opraven v renesančním stylu a jeho vzhled se tím značně změnil. V roce 1619 byly korunovační klenoty přemístěny na Pražský hrad, čímž zanikla původní funkce Karlštejna a jeho význam začal upadat. O šest let později byl z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. zrušen úřad karlštejnského purkrabího a hrad se stal věnným statkem českých královen. Následující rok získal hrad do zástavy Jan Kavka z Říčan. Ten se však k nově nabytému majetku nechoval zrovna nejlépe. Co se dalo, to odvezl do svého domu na Malé Straně. Po jeho smrti byly tyto poklady z císařského nařízení přeneseny na Pražský hrad ke sv. Vítu. Dle dobových záznamů bylo k převozu třeba 22 skříní. Zanedlouho poté potkala hrad další zkáza, přitáhli sem Švédové a hrad poškodili. V roce 1755 darovala Marie Terezie Karlštejn nově založenému ústavu šlechtičen, v němž nalézala oporu zchudlá šlechta. Zájem o hrad byl však oživen až v 19. století. Když jej roku 1812 navštívil císař František, byl jeho nádherou natolik překvapen, že vydal ihned rozkaz k jeho zachování do dalších věků. Tím začala série drobných oprav, které byly završeny rozsáhlou pseudogotickou přestavbou provedenou v letech 1887 až 1899. Teprve poté se Karlštejn proměnil do své nynější podoby. Již v roce 1910 zde bylo umístěno muzeum a hrad byl zpřístupněn všem zájemcům. Po uplynutí 44 let se stal součástí státního majetku.

Točník Torzo hradu, malebně umístěné na 456 m vysokém dominantním vrchu, nad hradem Žebrák u obce Točník. Hrad nechal vybudovat v letech 1395 až 1400 Václav IV. jako reprezentativní a zároveň i bezpečné sídlo. Roku 1421 byl Točník zastaven a poté měnil často majitele. V letech 1534 až 1543, za Jana z Vartemberka, byl hrad upraven v renesančním stylu. V těchto úpravách pokračovali i Lobkovicové, další majitelé hradu. Roku 1594 se Točník navrátil do královského držení. V této době byl udržován pouze nouzově, což vedlo k jeho chátrání. Jeho zkáza přišla v průběhu třicetileté války, kdy byl značně pobořen. Roku 1733 byla vystavěna v bývalém královském paláci kaple, což zachránilo alespoň část hradu od úplné záhuby. Žebrák Torzo významného hradu, založeného při důležité obchodní cestě, vedoucí z Prahy do Plzně, ležící na vyvýšenině nad soutokem dvou potoků, u městečka Žebrák. Hrad byl založen ke konci 13. století, pravděpodobně Oldřichem Zajícem z Valdeka. Od roku 1336 držel hrad Jan Lucemburský. Za něj však Žebrák zpustl natolik, že následující majitel Jindřich Korutanský musel po roce 1341 provést jeho opravu. V roce 1349 od něj hrad koupil Karel IV., který si Žebrák velice oblíbil a zastavoval se zde při svých častých cestách. Když zde však roku 1351 zemřel jeho syn, začal se hradu vyhýbat a pobýval na Žebráku jen zřídka. V roce 1425 byl Žebrák neúspěšně obléhán vojskem táboritů a vojskem sirotků, následníků Jana Žižky. Roku 1553 byl Žebrák označován již jako pustý.

3.3 Okres Kladno Jenčov Torzo patrně nejmenšího královského hradu, nazývaného též Jinčov, ležící na vyvýšenině nad potokem Vuznice, nedaleko od Nižboru. Není známo, kdo hrad založil. Archeologickým 30/76

www.rozhlas.cz



průzkumem bylo doloženo, že Jenčov existoval již na počátku 14. století. Je možné, že jej založil král Václav I. jako lovecký hrad. Pravděpodobnější je však, že byl postaven až v pozdější době. Zánik Jenčova je zahalen tajemstvím stejně jako jeho vznik. Jediná historicky doložená zpráva o hradu je datována až do roku 1686 a Jenčov je v ní zmiňován již jen jako zcela pustý.

Smečno Původně pozdně gotická tvrz z doby kolem roku 1460 byla v roce 1586 přestavěna na renesanční arkádový zámek s gotickou věží, který se stal rodovým sídlem Martiniců, jimž patřil až do roku 1798. Poté zde sídlili jejich příbuzní Clam-Martinicové. I přes úpravy v polovině 18. století si zámek zachoval původní ráz i zbytky výtvarné výzdoby. Kolem zámku se rozprostírá zahrada, v níž najdeme sallu terrenu z roku 1730, které je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Dochovány jsou v ní zbytky malířské výzdoby a nástropní freska od J. K. Kováře z roku 1744. Sochařská díla v zámeckém parku pocházejí z I. poloviny 18. století.

3.4 Okres Kolín Tuchoraz Původně tvrz, později přestavěná na nevelký hrad, z něhož dodnes stojí zachovalá věž, ležící nad místním potokem, na okraji stejnojmenné vsi, nedaleko od Českého Brodu. Dnešnímu hradu předcházela tvrz, která v Tuchorazi stála již na sklonku 13. století. Hradem se však stala až v době pozdní gotiky, v sedmdesátých letech 15. století, kdy ji pro pana Mikuláše z Landštejna, zastávajícího funkci nejvyššího písaře zemských desek, přestavěl mistr Květoň. Mikuláš poté vlastnil honosné sídlo až do roku 1579, kdy Tuchoraz získali Smiřičtí, za nichž byla přičleněna ke Kostelci. Její význam tím velmi poklesl, neboť poté sloužila jen jako sídlo úředníků. V době pobělohorské byl hrad v držení Lichtenštejnů, za nichž nebyl příliš udržován. Zpráva z roku 1677 již uvádí Tuchoraz ve špatném stavu. Okolo roku 1750 získala věž, která zde ční dodnes, nové barokní zastřešení. Zanedlouho, po roce 1770, byl však stržen hradní palác a poté byl hrad využíván jako zásoba stavebního kamene, čemuž se uchránila jen věž.

3.5 Okres Kutná Hora Pirkenštejn Zachovalý hrad, v součastné době využívaný jako fara, ležící na skále nad řekou Sázavou, na okraji Ratají nad Sázavou. Hrad byl vystavěn nedaleko starší tvrze v první polovině 14. století a jeho pravděpodobným zakladatelem byl Jindřich z Lipé. V tu dobu již v Ratajích stál horní hrad, který byl později přestavěn na zámek. V první polovině následujícího století jej vlastnil známý politik a válečník, Hynek Ptáček z Pirkenštejna, jenž zde také v roce 1444 zemřel. Koncem 15. a v průběhu 16. století hrad spravovali Švamberkové a Malešičtí z Černožic, kteří zajistili již zmiňovanou přestavbu horního hradu na renesanční zámek. Od těch dob značně poklesl význam starého dolního hradu Pirkenštejna a ten začal pustnout. V průběhu selského povstání v roce 1627 byl Pirkenštejn pobořen. V roce 1636 jej získali páni z Talmberka. Počátkem 18. století byl hrad, tehdy již dosti zchátralý, aktivitou hraběte Oktaviána Kinského upraven na faru a z hradní věže byla zbudována zvonice. Sion Torzo gotického hradu, ležící na skalnaté vyvýšenině u Chlístovic nad říčkou Vrchlicí, 8 km od Kutné Hory. Hrad nechal pro své potřeby vybudovat po roce 1426 husitský hejtman Jan Roháč z www.rozhlas.cz

31/76



Dubé. Sion setrval ve své protizikmundovské pozici i po závěrečné bitvě husitských válek, po bitvě u Lipan. Další události z dějin hradu popisují kronikáři takto... Roku 1437, přesněji 6. září, byl dobyt královským vojskem o počtu mnoha mužů. Za českou stranu čtyřměsíčnímu dobývání velel Hynek Ptáček z Pirkenštejna, za stranu uherskou přišlo posléze na pomoc vojsko pod vedením Michala Országha. Ti se po těžkých bojích zmocnili hradu jeho podkopáním. Většina obránců byla lapena a na místě potrestána nejvyšším trestem, ostatní, včetně Jana Roháče z Dubé, skončili na pražské šibenici. Toť řeč starých záznamů. Ale pravda, k níž jsme se dopracovali hlavně zásluhou výzkumu Evy Jánské, byla poněkud jiná. Ovšem nic se nezměnilo na faktu, že hrad dobýváním, i když ne zrovna čtyřměsíčním, značně sešel. A opravy se již nikdy nedočkal.

Talmberk Torzo gotického hradu, ležící na vyvýšenině nad stejnojmennou vsí, nedaleko od města Sázavy. Hrad založili páni z nedalekých Úžic počátkem 14. století. Jako sídlo pánů z Talmberka sloužil až do druhé poloviny 15. století. Na počátku následujícího století zpustl, což dokládá i písemná zpráva z roku 1533. Hrad byl poškozen výstavbou domků v hradních prostorách. Pro tyto stavby byl použit kámen z hradního paláce a hradeb. Válcová věž byla snížena ve 30. letech 20. století. Zruč nad Sázavou Původně hrad, postupně přestavěný do dnešní pseudogotické podoby, ležící nad pravým břehem řeky Sázavy ve stejnojmenném městě. Nedaleko od zámku leží pozůstatky Starého hrádku, z něhož se však dochovaly jen nepatrné ruiny. První zmínka o hradu pochází z roku 1355, kdy je jako majitel uváděn rod Kolovratů. V roce 1547 byl starý a tehdy již nevyhovující hrad přestavěn na zámek, který byl v roce 1781 poničen rozsáhlým požárem. Dnešní pseudogotickou podobu získala Zruč teprve v letech 1891 až 1892. Žleby Zámek stojí na místě původně raně gotického hradu, založeného kolem roku 1289 Jindřichem z Lichtenburka. Roku 1427 byl hrad dobyt a zničen husity a tehdy již královské město Žleby bylo vypáleno. Po několika letech byly Žleby opraveny. V první čtvrtině 16. století byl hrad renesančně přestavěn a v polovině 18. století barokně upraven. Dnešní romantická podoba zámku pochází z let 1849-1868. O přestavbu se zasloužil Vincens Karel Auersperg, který práci svěřil do rukou architektů F. Schmoranze a B. Škvora. Z té doby pochází i vybavení interiéru zámku, hodnotná zbroj, sbírka zbraní, soubor obrazů, skla a dalších uměleckořemeslných exponátů. Zámek je obklopen romantickým parkem v anglickém stylu, který přechází v rozsáhlou oboru. Byl rovněž založen po roce 1860.

3.6 Okres Mělník Kokořín Hrad vybudoval Hynek Berka z Dubé na místě starší tvrze v první polovině 14. století. První písemná zmínka však pochází až z roku 1427. Kokořínské sídlo střídalo často majitele. V 15. století zde například působil známý válečník, Jan Řitka z Bezdědic. V průběhu husitských válek patřil Kokořín Alešovi Škopkovi z Dubé, který hájil zájmy katolíků. V pozdější době se zde vystřídalo několik majitelů. Nakonec se Kokořín dostal opět do držení Berků z Dubé. Po Bílé hoře byl však Berkům majetek zkonfiskován a prodán Valdštejnům. Po smrti Albrechta z Valdštejna přešel Kokořín do královského držení. Hrad byl tehdy ve velmi špatném stavu, a proto 32/76

www.rozhlas.cz



jej císař Leopold I. doporučil neobnovovat. Po vystřídání několika významných rodů se zde usídlila tlupa loupeživých rytířů, které vedl proslulý Petrovský. V průběhu 17. století hrad zpustl.

Liběchov Zámek stojí na místě původní tvrze ze 14. století, obklopené vodním příkopem. V 2. pol. 16. stol. byla tvrz renesančně přestavěna. Stavba měla okrouhlý půdorys a štíhlou schodišťní věž. Počátkem 18. století ji nechal Jan Jáchym Pachta z Rájova přestavět na letní sídlo. Pod vedením F. M. Kaňky dostal objekt barokní podobu. Na stěnách exteriéru i interiéru se objevují jemné štuky. Na výzdobě interiéru zámku se podílel V. V. Reiner freskami, M. B. Braun dvěma mytologickými sochami. Výzdoba sally terreny, s cyklem výjevů z hrdinského eposu Vlasta, pochází z 19. století a je dílem Josefa Navrátila. V okolí zámku se rozprostírá zámecký park. V lese pak najdeme pískovcovou jeskyni Klácelka s reliéfy Václava Levého a další pískovcové útvary (Čertovy hlavy), vytesané také V. Levým. Nelahozeves Nad levým břehem Vltavy se na skále vypíná mohutný, pozdně renesanční zámek. Ve středověku stála v centru vsi tvrz s poplužním dvorem a kostelem, který je nejstarší stojící památkou (připomínaný již r. 1352). Roku 1544 koupil ves se dvorem sekretář královské koruny na dvoře Ferdinanda I., Gryspek z Gryspachu. Ves si velmi oblíbil, a tak zde nechal po roce 1553 postavit renesanční zámek. Stavba probíhala pod vedením italských mistrů. Roku 1623 získala panství Polyxena z Pernštejna a z Lobkovic. Protože nebyl zámek hlavním lobkovickým panstvím, nebyl nikdy dostavěn. Během třicetileté války byl několikrát vypleněn. Po několika úpravách se stal vojenskou nemocnicí a penzionátem. Od r. 1949 je ve vlastnictví státu. Veltrusy V severní části města stojí barokní zámek, jehož výstavba byla započata v první polovině 18. století. V této době patřilo město Václavu Antonínu Chotkovi, který si nechal vystavět rozlehlý zámek. Stavba probíhala pravděpodobně podle architektů F. M. Kaňky, G. B. Alliprandiho a J. B. Santiniho. Původní projekt se nepodobá dnešní stavbě. Zámecké budovy, odstupňované výškově podle osy od jihu k severu, obklopovaly čestný dvůr. Velká část zůstala zachována, i když pozdější úpravy pozměnily základní architektonické pojetí. Hlavní zámecká budova má tvar válce, ze kterého vybíhají do parku čtyři křídla. Stavba byla ukončena v roce 1744 a v roce 1764 rozšířena. Okolo zámecké budovy stojí konírny a dům, který kdysi sloužil administrativě. Severní křídla s hospodářskými budovami uzavírají čestný dvůr, který je uzavřen mřížovým plotem s alegorickými sochami dvanácti měsíců a čtyř ročních dob. Ze severního průčelí vede do prvního patra dvouramenné schodiště s kamennými vázami a sousošími psovoda a koněvoda. Autorem je F. A. Kuen, dílo pochází z let 1716 - 1719. Schodiště ústí do hlavního sálu, který zasahuje přes obě zámecká patra. Nad sálem je střecha ve tvaru kopule. Boční stavby, spojené dvorky se zámeckým objektem, byly v roce 1804 empírově přestavěny a zvýšeny o jedno patro. Zámek obklopuje rozsáhlý anglický park, který volně přechází v oboru a lužní les. Vnitřní prostory zámku mají bohatou výzdobu. Místnosti prvního patra jsou reprezentačního charakteru. Salony mají barokní štukovou výzdobu a rokokové malby. Mezi nejzajímavější patří úvodní sál, japonský a průchozí kabinet, delftský a čínský salon, přijímací salon, sál Marie Terezie, ložnice aj. Salony jsou vybaveny kachlovými kamny, dobovým nábytkem, porcelánem, obrazy, lustry a jinými doplňkovými předměty. Stropní malba hlavního sálu s alegorií čtyř ročních dob pochází od Josefa Pichlera z roku 1765. Salla terrena má mozaikovou a štukovou výzdobu.

www.rozhlas.cz

33/76



3.7 Okres Mladá Boleslav Drábské světničky Pozůstatky skalního hradu Drábské světničky leží na okraji skalní plošiny Mužský v překrásném kraji Českého ráje, nedaleko od Mnichova Hradiště. O historii hradu máme jen mlhavé informace. Byl postaven na místě, které bylo osídleno již v mladší době kamenné. Podle dostupných archeologických nálezů se předpokládá, že byl založen okolo přelomu 13. a 14. století. Hrad rozkládající se na sto metrů vysokých skalních blocích byl díky nedokonalosti střelných zbraní prakticky nedobytný. Přirozené opevnění tvořené skalami bylo doplněno dřevěnými konstrukcemi. Množství světniček vytesaných do skal sloužilo především jako zásobárny a lidé, kteří zde pobývali, žili v dřevěných stavbách. Hrad byl velice brzy opuštěn, ale je možné, že jej v 15. století obnovili husité, kteří jej využili jako strategický bod pro sledování obchodní cesty podél Jizery do Lužice. Pobýval zde údajně hejtman sirotčích vojsk Jan Čapek ze Sán. Po bitvě u Lipan roku 1434 byl hrad opuštěn a začal rychle chátrat. Od třicetileté války, tehdy již dávno pustý hrad, sloužil jako úkryt pronásledovaných osob. Podobně tomu bylo i za druhé světové války, kdy se zde ukrývali partyzáni formující se z řad místních horolezců. Po první světové válce byla objevena na Drábských světničkách svatyně, místnost 7 m dlouhá a téměř 4 m široká a vysoká. Uvnitř se dodnes zachovaly kamenné lavice při stěnách a oltář. V oltáři byla vytesána jamka pro ostatky, zakrytá hrubě opracovanou břidlicovou tabulkou, nyní uloženou ve sbírkách mnichovohradišťského muzea, podobně jako model zachycující předpokládaný vzhled původního hradu. Na oltáři je vytesaný kalich, novodobý romantický podvrh, předpokládá se totiž, že se jednalo o katolickou kapli. Dnes jsou pozůstatky skalního hradu volně přístupné. Prohlédnout si zde můžeme na třicet vytesaných světniček, které v minulosti sloužily nejen jako zásobárna na obilí či jiné plodiny, ale i jako vězení. Soustava skalních bloků je propojena množstvím schodišť a žebříků. Z vrcholových partií se nám naskýtá jedinečný výhled, který je dnes hlavním lákadlem pro mnoho turistů. Spatřit můžeme Ralsko, Ještěd, Lužické a Jizerské hory a samozřejmě oblast Českého ráje v okolí Mnichova Hradiště. Nejbližším výchozím bodem na Drábské světničky je obec Březina se železniční zastávkou na trase Turnov - Praha vzdálená asi 3 km. Z Březiny se vydáme po žlutě značené turistické stezce až ke Studeného průchodu, kterým projdeme, a dále po červené či modré dosáhneme pozůstatků hradu. Dražice Torzo gotického hradu, ležícího na vyvýšenině nad pravým břehem řeky Jizery u stejnojmenné vsi, nedaleko od Benátek nad Jizerou. Hrad založil patrně Řehník z Dražic, krátce před rokem 1264. Syn zakladatele, proslulý pražský biskup Jan z Dražic, hrad v letech 1333 až 1344 výrazně upravil. Husitské války znamenaly pro hrad výraznou újmu, neboť byl již roku 1424 dobyt a vypálen katolickým vojskem. Roku 1448 byl hrad opět dobyt a vypálen, tentokráte vojskem Jiřího z Poděbrad. V první polovině 16. století, za pánů z Donína, ztratily Dražice svůj původní význam, neboť v jejich blízkosti bylo roku 1526 postaveno nové panské sídlo - zámek v Benátkách nad Jizerou. Michalovice Torzo gotického hradu se známou šikmou věží, ležící na pískovcové vyvýšenině nad řekou Jizerou, nedaleko od Mladé Boleslavi.Hrad založili Markvarticové při staré žitavské cestě pravděpodobně v poslední čtvrtině 13. století. Prvním historicky doloženým majitelem hradu byl Jan z Michalovic, který se již k roku 1281 po něm také psal. 34/76

www.rozhlas.cz



Rod Michaloviců, jehož členové zastávali různé vysoké funkce, vlastnil hrad až do roku 1468, kdy zemřel v bojích s křižáky poslední člen rodu, Jindřich Kruhlata. Před touto smutnou událostí, jejímž důsledkem bylo vymření Michalovců po meči, zažil hrad spolu s majiteli dosti dramatických chvil. Již na začátku husitských válek se Jan z Michalovic "zviditelnil", když se roku 1420 pokoušel zásobovat husity obležený Pražský hrad, na což skoro doplatil životem. Ještě hůře skončil jeho syn Jindřich, jenž padl v bitvě pod Vyšehradem. Na samotný hrad došlo až po pěti letech, kdy jej obsadili husité, kteří donutili hradního pána, Jana z Michalovic, aby pobýval na bezpečnějším Bezdězu. Michalovice v tu dobu ovládali husitští hejtmani. Po čase, kdy bylo michalovické panství rozděleno mezi Petra a Jana z Michalovic, došlo roku 1437 opět k jeho scelení a novým vlastníkem se stal, již dříve zmíněný, Jindřich Kruhlata z Michalovic. I tento poslední Michalovec neudělal svému rodu žádnou ostudu - v roce 1455 byl jmenován do funkce nejvyššího komorníka a o tři roky později, když na trůn usedl Jiří z Poděbrad, se stal jeho věrným stoupencem. Často se účastnil jeho výprav. Jindřich však na Michalovicích příliš nepobýval, více si oblíbil nedalekou Boleslav. To však neznamenalo, že by se o svůj majetek řádně nestaral - hrad alespoň udržoval. Tak tomu však nebylo za dalších majitelů, Tovačovských, kteří zde nepobývali a o hrad se vůbec nestarali. Nelze se divit, že již k roku 1513 jej dobová zpráva připomíná jako zpustlý.

Mladá Boleslav Zachovalý gotický hrad, upravený pozdějšími přestavbami, ležící na skále na řekou Jizerou ve stejnojmenném městě. Původní hrad byl vystavěn na místě starého přemyslovského hradiště, které bylo založeno pravděpodobně na konci 10. století Boleslavem I. V průběhu 12. a 13. století patřil hrad Markvarticům, z nichž jako poslední je zde k roku 1262 zmiňován Jaroslav. V následujícím století se dostal pod správu pánů z nedalekých Michalovic, které se v této době staly správním střediskem panství. Kamenný hrad, jenž se stal základem dnešní stavby, byl vystavěn pravděpodobně v čase poloviny 13. století z iniciativy samotného panovníka. Poté byl několikráte přestavován - po roce 1350 či později počátkem 16. století. Okolo poloviny 16. století byl upraven v renesančním stylu, ale poté, co jej roku 1555 postihl oheň, musel být opět přestavován. Tentokrát za Krajířů z Krajku, kteří jej získali dědictvím. Proměnu na renesanční zámek vedl s největší pravděpodobností slavný stavitel M. Borgorelli. V průběhu třicetileté války byl přestavěný hrad obsazen švédskou posádkou a roku 1648 byl dokonce pobořen. Od 18.století sloužil jako kasárna. Pro tyto účely byl také upraven (přestavba z let 1752 až 1783 provedená Ignácem Palliardim). Další úpravy jej čekaly v 19. a 20. století. Jako kasárna sloužil až do poloviny 20. století, kdy byl proměněn v okresní muzeum. Valečov Mohutné torzo skalního hradu, dominující části Českého ráje, ležící na pískovcových skalách nad vsí Boseň, nedaleko od Mnichova Hradiště. Založení hradu spadá do první poloviny 14. století. Tehdy jej vlastnili Valečovští z Valečova, z nichž je jako první připomínán Bartoš, jehož stejnojmenný syn bojoval po roce 1316 proti rotštejnskému pánovi, za což byl souzen zemským soudem. V době husitských válek vlastnili hrad přátelé Jana Žižky, bratři Bernard a Bartoš Valečovští. Ti se také podíleli na několika akcích tohoto uznávaného vojevůdce. Již roku 1424 pomohli husitům svým nájezdem na nedaleké Hradiště, které bylo tehdy částečně v rukou dobyvačného Čeňka z Vartemberka. Samotný vůdce husitů si jich velmi cenil, což potvrzuje i to, že byli ještě téhož roku přizváni k poradě o dalších akcích ideových potomků Jana Husa. Nedlouho poté jim byl svěřen dobytý hrad Valdštejn. Roku 1439 byl Valečov vypálen. Byla to součást akce Jindřicha z Vartemberka, jenž se tak zmocnil www.rozhlas.cz

35/76



hradu a jeho tehdejšího vlastníka. Vdovu po jednom z bratrů uvěznil na svém děčínském sídle. Ta se z vězení vykoupila zřeknutím se Valečova ve prospěch vartemberského pána. Spravedlnost se v tomto případě ozvala až za několik let. Okolo poloviny 15. století byl, do té doby značně zanedbávaný, hrad výrazně rozšířen. Jeho tehdejší držitel, Vaněk Valečovský, zastával díky náklonnosti k Jiřímu z Poděbrad vysoké funkce, a proto si mohl dovolit velmi nákladnou výstavbu nového paláce, jehož torzo je obdivováno do dnešních časů. Od konce 15. století se zde vystřídalo několik vlastníků a ve století následujícím se o něj na čas dělili dokonce dva držitelé. V roce 1623 přešel hrad po konfiskaci Kryštofovi Kapounovi ze Svojkova do rukou Albrechta z Valdštejna, za jehož působení byl Valečov přičleněn k Mnichovu Hradišti. Poté sloužil pouze jako obydlí pro úředníky. Od poloviny 18. století byl pustý a začal chátrat. Od té doby se jeho příležitostnými obyvateli stávali jen chudí lidé, kteří neměli svá stálá obydlí.

Zvířetice Zajímavé torzo hradu, později renesančně přestavěného, ležící na vyvýšenině nad pravým břehem řeky Jizery, nedaleko od Bakova nad Jizerou. Hrad založil na začátku 14. století Zdislav z Lemberka, pocházející z významného rodu Markvarticů. Zdislavovi potomci se výrazně zapsali do dějin Zvířetic. Teprve když se jediným držitelem Zvířetic stal Vilém, hejtman zdejšího kraje a zemský sudí, obnovila se bývalá sláva jeho rodu. Jak to bylo s hradem v dramatických dobách husitských válek, není přesně známo. Je možné, že jej neúspěšně dobýval roku 1424 Jan Žižka. V rukou Zvířetických zůstal hrad až do roku 1504, kdy jej Hašek prodal Sezimovi z Ústí. Jeho rod zde však dlouho nesetrval, neboť již roku 1528 jej získal Jan Vartemberk, mocný muž své doby, zastávající funkci nejvyššího purkrabího, který změnil jeho tvář přestavbou na pohodlný renesanční zámek. Poté Zvířetice nedlouho drželi páni z Mitrovic. Po smrti Jiřího Vratislava z Mitrovic (1616) zdědil Zvířetice pán z Kvítkova. Ten o ně však zakrátko přišel, protože se aktivně účastnil stavovského povstání. Dalším majitelem se stal, jak tomu bylo v konfiskacích skoro zvykem, mocný Albrecht z Valdštejna. Po něm se zde vystřídalo několik Albrechtových následníků, z nichž do osudů přestavěného hradu nejvíce zasáhl Arnošt Josef z Valdštejna. Za jeho působení bylo roku 1653 zvířetické panství připojeno k Mnichovu Hradišti a Zvířetice pak byly využívány jen jako sídlo úředníků. Roku 1693 zámek vyhořel, avšak záhy se dočkal opravy. V roce 1720, kdy byl ještě obyvatelný, jej však zasáhl blesk a následnému požáru podlehl. Po této zkáze se již nedočkal opravy a rychle zchátral.

3.8 Okres Nymburk Poděbrady Původně raně gotický hrad, později přestavěn do dnešní zámecké podoby. Leží na pravém břehu řeky Labe, v centru proslulého lázeňského města Poděbrad. Na místě dnešního poděbradského zámku se v dávno zašlých dobách nacházelo rozsáhlé hradiště, jehož hlavní úlohou bylo zabezpečení ochrany labského brodu, přes nějž vedla důležitá obchodní cesta, spojující Kladsko s Prahou. Na základech tohoto hradiště vystavěl král Přemysl Otakar II. raně gotický hrad, který poprvé vešel do psaných dějin v roce 1268. V držení královské koruny zůstal poděbradský hrad až do časů druhé poloviny 14. století. V tomto poměrně dlouhém období zde často a s oblibou pobýval nejen samotný Přemysl Otakar II., ale i jeho následníci Václav II. a Jan Lucemburský. Teprve v roce 1375 získal hrad koupí Hynek z Lichtenburka, posléze se dostal do držení pánů z 36/76

www.rozhlas.cz



Kunštátu, kteří se po něm začali také psát. Za jejich působení se o pevné sídlo zajímali dvakrát i husité. Pokaždé však jejich dobyvačné snahy skončily neúspěchem. Ještě před koncem husitských válek získal Poděbrady roku 1427 do svého držení, toho času teprve sedmiletý, Jiří z Kunštátu. Netřeba připomínat, že tento chlapec, pozdější český král, velmi kladně ovlivnil dění v českých zemích. Za jeho synů připadly Poděbrady opět ke královské koruně, v jejímž držení zůstaly až do roku 1840. Od časů poloviny 16. století byl hrad přestavován na renesanční zámek, který sloužil potřebám Ferdinanda I. Další opravy přišly po třicetileté válce, kdy byl zámek dosti poničen. Další úpravy nebyly příliš šťastné. Přestavba v době vlády Marie Terezie zcela změnila původní ráz poděbradského zámku. Ani nové využití, ubytování pro penzionované důstojníky, nebylo pravděpodobnému rodišti Jiřího z Poděbrad důstojné. S rokem 1920 přešel zámek koupí na akciovou společnost uhličitých lázní a zřídel v Poděbradech a od těch dob byl spjat se zdejšími lázněmi.

3.9 Okres Praha – východ Brandýs nad Labem Na místě brandýského zámku stával původně hrádek, postavený kolem roku 1300, který chránil přechod přes řeku Labe a byl v majetku rodu Michaloviců. Roku 1468 jej získali páni z Cimburka a svatbou přešel koncem 15. století do majetku Krajířů z Krajku, kteří obdarovali město mnohými privilegiemi, např. právem vařit pivo atd. Za působení Krajířů z Krajku došlo též k významné přestavbě na pozdně gotické sídlo. Velmi zásadní byla přestavba renesanční, která měla několik fází. V roce 1547 konfiskoval objekt a panství pozdější císař Ferdinand I., ten počal s přestavbou na renesanční zámek, jenž byl vyzdoben první sgrafitovou psaníčkovou výzdobou. Přestavbou se zabývali italští stavitelé Matteo Borgorelli, Paollo della Stella a později též Ettore de Vaccani. V tomto duchu se pokračovalo i za nejvýznamnějšího majitele zámku - císaře Rudolfa II. Výsledkem je krásná sgrafitová výzdoba, jejíž nádvorní část byla od roku 1995 restaurována. Z Rudolfovy doby uvidíte uvnitř zámku i unikátní umělecké dílo z roku 1611, které si císař Rudolf II. objednal v Itálii speciálně pro brandýský zámek. K dalším přestavbám došlo v 18. století, kdy byly zazděny arkády a renesanční stropy v některých sálech, které byly v roce 1999 po více než 200 lety odkryty a restaurovány. V roce 1723 zde na brandýském zámku byl šestileté Marii Terezii představen její pozdější manžel František Štěpán Lotrinský. Tomu také později zámek přenechala. Jejich syn, císař Josef II., přestavěl zámecké 2. patro pro vysloužilé důstojníky. Roku 1798 byla přestavěna zámecká kaple, další stavební úpravy následovaly v 19. a 20. století. Roku 1873 byla přestavěna nová věž za velkovévodů Toskánských. Přestože zámek přestal být součástí komorního panství, zůstal oblíbeným letoviskem habsburských panovníků. Císař František Josef I. jej sám několikrát navštívil. Od roku 1907 byl častým hostem na zámku arcivévoda Karel František Josef, pozdější císař Karel I., který byl tehdy velitelem eskadrony dragounů ve Staré Boleslavi. Jeho žena Zita Bourbounská byla zámkem velmi okouzlena. V roce 1917, dva roky po smrti Ludvíka Salvátora Toskánského, Karel I. zámek zakoupil. V roce 1919 přešel brandýský zámek do majetku československého státu. Prezident Masaryk uvažoval o zřízení letní rezidence právě zde, ale nakonec se rozhodl pro Lány. Brandýský zámek byl předán Správě státních lesů. Do roku 1989 zde sídlilo též Okresní muzeum Praha - východ, část zámku byla využívána jako soukromé byty. V roce 1995 byl brandýský zámek bezplatně převeden na město, které za pomoci státního programu Záchrany architektonického dědictví objekt postupně rekonstruuje.

www.rozhlas.cz

37/76



Jenštejn Torzo gotického, původně vodního hradu, ležící na pískovcové vyvýšenině nad rybníkem ve vsi Jenštejn, nedaleko od Prahy. Hrad založil Jenčík z Janovic, dvorský místosudí, ve 30. letech 14. století. Jan z Jenštejna, jeden z dalších majitelů, zdědil hrad po otci Pavlovi z Vlašimi roku 1379 (Pavel, notář královské komory, jej vlastnil od roku 1368). Za jeho působení proběhla rozsáhlá přestavba Jenštejna. Roku 1390 mu hrad odebral Václav IV. Od té doby se hradní majitelé často střídali. Jenštejn byl poté obýván až do roku 1583, kdy zemřel poslední majitel Jan Dobřichovský z Dobřichova, pro jehož dluhy byl hrad zabaven českou komorou a následně připojen k brandýskému panství. Konečná zkáza hradu nastala roku 1641, kdy jej zpustošili Švédové.

3.10 Okres Praha – západ Okoř Mohutné torzo gotického hradu, ležící na nevýrazné skalní vyvýšenině nad Zákolanským potokem, ve vsi Okoř, 14 km od hlavního města Prahy. Hrad nechal pravděpodobně postavit přední měšťan Starého Města František Rokycanský, který se po něm také od roku 1360 psal. Je též možné, že se stavbou započal již jeho otec. Rokycanští vlastnili Okoř až do roku 1391. Po nich se zde vystřídalo několik majitelů, z nichž za Ludvíka z Florencie, pražského lékárníka, byl hrad pro katolické zaměření jeho vlastníka, roku 1421 dobyt husitskými vojsky, vracejícími se ze žatecké výpravy. Ve druhé polovině 15. století, za pánů z Donína, bylo jejich sídlo náročně pozdně goticky přestavěno, což až do časů konce 18. století připomínala brána se znakem Donínů a letopočtem 1494. Z těchto dob pochází i bývalé rybníky, proměněné později v louky, jež měly zvýšit obranyschopnost Okoře. Další přestavba, tentokrát renesanční, čekala hrad na samém konci 16. století. Tehdy patřil Bořitům z Martinic, kteří ho připojili ke svému smečenskému panství a proměnili ho v pohodlné renesanční sídlo. Po útrapách, které se za třicetileté války nevyhnuly ani Okoři, přešel hrad do vlastnictví jezuitů. Ti jej nákladně opravili a dali mu novou barokní podobu. Opravy dokončili až v posledním desetiletí 17. století, od kdy sloužil hrad jako jejich letní sídlo. Jezuitský řád byl z rozhodnutí Josefa II. roku 1773 zrušen. Po tomto roce přestala být Okoř obývána a dle svědectví Prokopa Šedivého již po dvaceti letech byl hrad velmi zchátralý a jeho věž byla již tehdy naprasklá. Na této zkáze se jistě velkou měrou podíleli i místní obyvatelé, kteří si po vzoru zdejšího správce z hradu odnesli vše využitelné. Věž nevydržela tíhu času a před nástupem 19. století se samovolně zřítila. Tento stav trval až do 20. století, kdy se Okoř od roku 1921 dostala do vlastnictví státu. Od té doby zde probíhaly různé zabezpečovací práce.

3.11 Okres Příbram Březnice Původně středověký hrad, postavený na důležité křižovatce obchodních cest, postupem času proměněn několika přestavbami až do dnešní podoby renesančního zámku, ležícího ve stejnojmenném městě na Příbramsku. Ještě před polovinou 13. století zde vystavěl rod Buziců hrad nevelký rozlohou, ale o to větší významem. Jeho poloha umožňovala nejen snadný dohled na bezpečnost křižovatky obchodních cest, ale i důkladné vybírání cla. Páni, pojmenovaní podle hradu, tu sídlili až do počátku 15. století. Zvrat nastal až roku 1415, kdy byl nejen upálen mistr Jan Hus, ale i Březnice dostala nového pána Petra Zmrzlíka ze Svojšína. Ten kromě vlastnictví Orlíku zastával vysoký úřad nejvyššího mincmistra. Ani jedno, ani druhé však nemělo takový vliv na další osudy Březnice jako jeho 38/76

www.rozhlas.cz



spolčení s husity. Již v roce 1422 se ke hradu přiblížilo panské vojsko, které si jej zdaleka nechtělo jen prohlédnout. Po jeho odchodu zůstalo Zmrzlíkovo sídlo vypálené a vyrabované. O to více se museli snažit jeho potomci, kteří poničený hrad proměnili ve čtyřkřídlé sídlo, jehož podoba se promítla do dnešního renesančního zámku. Ale to bychom předbíhali nezastavitelný tok času. Pojďme tedy zpět. V roce 1548, po konfiskaci Malovcům z Chýnova, se novým hradním pánem stal Jiří z Lokšan, říšský místokancléř. Díky svému vysokému postavení si mohl dovolit náročnou přestavbu na renesanční zámek, kterou však v roce 1567 dokončila až jeho manželka, Kateřina z Adlerů. Do dob Jiřího z Lokšan a jeho choti nás dodnes přenáší obdivuhodná lokšanská knihovna, jejíž založení je datováno do roku 1558. Ani Lokšanští však na Březnici nepobývali věčně. Nastal, pro náš národ nešťastný, čas pobělohorský. A v tu dobu, jak víme, nejenže bylo na dnešním Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů, ale nastala i doba bouřlivých konfiskací, které se nevyhnuly ani majitelům březnického zámku. Od roku 1623 tak držel Březnici Přibík Jeníšek z Újezda, královský prokurátor. Po jeho rodu se zde usadili například páni Krakovští z Kolovrat. V období jejich vlády nebyl renesanční ráz zámku přeměněn přestavbami, a tak i dnes můžeme Březnici obdivovat v původní "znovuzrozené" kráse.

Dobříš Gotický hrad, poznamenaný rozsáhlými stavebními úpravami, ležící nad rybníkem nedaleko od dobříšského zámku, ve stejnojmenném městě. Pro hrad se užívá i název Vargač. Hrad byl postaven na místě staršího sídla ve 13. století. Dodnes není jasné, zdali byl vybudován za Jana Lucemburského či až za vlády jeho syna Karla IV. Nicméně v rukou panovníka se udržel až do začátku husitských válek, kdy byl dobyt a následně vypálen. Za Jiřího z Poděbrad se stal opět královským majetkem, avšak pouze na krátkou dobu, po kterou se o něj dělili různí šlechtičtí páni. V druhé polovině 16. století hrad zchátral, a proto musel být opravován. Avšak již na začátku následujícího století byl opuštěn. Poté byl ještě v dobách třicetileté války pobořen. Od roku 1630 byl dobříšský hrad v držení známého rodu Mansfeldů. Poté co roku 1720, tehdy již pustý, hrad postihl velký oheň, byl upraven na sýpku. Staré sídlo nahradil nový rokokový zámek neobvyklé podoby, který byl postaven dle projektu Julese Roberta de Cotte v letech 1745 až 1765. Kamýk nad Vltavou Torzo královského gotického hradu, nazývaného též Vrškamýk, na vyvýšenině nedaleko od stejnojmenného města. Hrad založil král Václav I. v první polovině 13. století. Avšak stavba byla dokončena pravděpodobně až za vlády Přemysla Otakara II. V průběhu 14. století hrad zchátral. Potřebných oprav se již nikdy nedočkal. Valdek Torzo gotického hradu, jemuž dodnes dominuje 18 m vysoká věž, ležící na zalesněné vyvýšenině nad Červeným potokem v Brdech. Hrad založil při obchodní cestě, vedoucí z Hořovic do Příbrami, začátkem druhé poloviny 13. století rod Buziců. Dalšími majiteli se stali Běškovci z Běžkova, kteří jej roku 1344 koupili i s okolním panstvím. Za jejich působení byl Valdek úspěšně obléhán Děpoltem z Rýzmberka. Zpustošený hrad byl záhy obnoven do své původní krásy. Od poloviny 14. století jeho význam stále klesal, neboť jeho majitelé pocházeli z řad drobné šlechty, a proto jej často díky své špatné finanční situaci řádně neudržovali. Jako pustý hrad Valdek poprvé písemné prameny připomínají k roku 1623, kdy byl zkonfiskován Václavu Pešíkovi pro účast na protihabsburském povstání.

www.rozhlas.cz

39/76



3.12 Okres Rakovník Jivno Malé pozůstatky hradu, ležící na vyvýšenině nad novodobou nádrží Klíčava, nedaleko od Zbečna. O Jivně se historické zprávy zmiňují jen útržkovitě. Hrad byl pravděpodobně založen Václavem I. pro potřeby lovu již v první polovině 13. století. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1551, tedy z doby, kdy z původně pevného hradu zbývaly už jen ruiny. Toho roku Jan Žďárský, hejtman křivoklátský, celý hrad, ve snaze dobýt pokladů, o nichž vyprávěla nejedna pověst, obrátil naruby. Dělo se tak na základě svolení královské komory, ve kterém bylo předem ustanoveno, že polovinu nálezu odevzdá. Žďárskému byla také vyplacena záloha 150 zlatých na krytí výdajů spojených s hledáním pokladu. Za své chamtivé počínání byl po právu odměněn - přes velké snažení nenašel vůbec nic. Krakovec Monumentální torzo hradu, ležící na nevýrazné vyvýšenině nad soutokem Krakovského a Šípského potoka, na okraji stejnojmenné vsi na Rakovnicku. Předchůdcem hradu Krakovce byla tvrz ve vsi Krakov, kterou si vystavěl zeman Jíra z Roztok, do dnešních dnů známý díky dílu Aloise Jiráska Mezi proudy. Jeho společenské postavení se však prudce zvyšovalo (nejprve poradce Václava IV., poté křivoklátský purkrabí, nejvyšší královský lovčí, vedoucí stavební hutě a od roku 1399 zastával funkci purkrabího na Karlštejně), čímž rostly i Jírovy nároky, a nepříliš pohodlná tvrz mu záhy přestala vyhovovat. Proto se rozhodl pro stavbu nákladného hradu, který by lépe reprezentoval jeho vysoké postavení. Krakovec byl vybudován ve velmi krátké době, po dvou letech od získání tvrze (1381) Jírou z Roztok byla již vysvěcena hradní kaple. Od roku 1410 spadal do vlastnictví Jindřicha Lefla z Lažan, který jej od Jíry koupil spolu s krakovskou tvrzí a dvanácti vesnicemi za 2500 kop. Doba jeho působení se zapsala výrazně do dějin hradu, protože zde tehdy pobýval, až do doby nešťastného odjezdu do Kostnice, mistr Jan Hus. Na hradě napsal několik svých proslulých listů. Po smrti Lefla (padl v bitvě pod Vyšehradem roku 1420) přešel hrad do vlastnictví Jana Blehy z Těšnice, táborského hejtmana. V těchto dramatických dobách byl Krakovec poškozen, avšak jeho rány byly zanedlouho kvalitně sceleny. V době, kdy jej vlastnil Albrecht z Kolovrat, byl jeho stav již dobrý. Jeho vnuk, Jindřich Krakovský, jej však musel opět opravovat a jeho zásluhou vyrostl v blízkosti hradu pivovar. Jindřichovi potomci prodali Krakovec roku 1548 Lobkovicům, kteří jej drželi sice jen krátkou dobu, ale podnikli zde několik významných stavebních úprav. V roce 1623, kdy jeho tehdejší majitel Jiří Vchynický o hrad pro svou účast na stavovském povstání přišel, byl v písemných zprávách uváděn jako objekt ve velmi špatném stavu. Ten se jen zhoršil průběhem třicetileté války, kdy zde řádili Sasové. Úplnou zkázu hradu odvrátil až Ota Jiří Helversen, který se jako nový majitel (od roku 1660) pustil do velmi rozsáhlých oprav, při nichž sídlo dostalo i novou střechu, která svou červenou barvou uvedla v povědomí název Červený hrádek. Úpravy byly opravdu velkolepé, což potvrzuje i fakt, že byly dokončeny až roku 1720. Avšak pro jejich nákladnost museli Helversonové již roku 1715 přestavěný hrad prodat. Pak Krakovec nečekalo nic dobrého. Poté co ho roku 1783 pohltil zničující oheň, zažehnutý nešťastným zásahem blesku, se hrad proměnil v ruinu, kterou místní lidé začali využívat jako levný zdroj stavebního kamene. Křivoklát Zachovalý gotický hrad, malebně umístěný na vyvýšenině nad Rakovnickým potokem, na okraji stejnojmenné obce. První písemná zmínka o hradě pochází již z roku 1110. Tato zpráva se však netýká dnešního kamenného hradu, ale jeho dřevěného předchůdce, který s největší pravděpodobností nestál na jeho místě. 40/76

www.rozhlas.cz



Stavba kamenného hradu byla dosti náročná a zdlouhavá. Proto také byla dokončena až ke konci 13. století. V těchto dobách hostil hrad často Václava I. a Přemysla Otakara II. Na samém počátku 14. století, možná při úspěšném dobývání v roce 1307, zachvátil Křivoklát velký oheň. Své mládí zde nuceně trávil Karel IV., který později zařadil Křivoklát mezi hrady, které nesměly být zastavovány. K lovu zvěře na Křivoklát často zavítal i Václav IV., za něhož byla realizována výrazná přestavba, při níž byla postavena i Prochoditá věž. K dalším úpravám došlo až za Vladislava Jagellonského. V 16. století, za vlády Habsburků, sloužil hrad především jako vězení, ve kterém pobýval i první biskup jednoty bratrské Jan Augusta. Koncem tohoto století hrad opět vyhořel, tentokrát však oheň nezpůsobil tak rozsáhlé škody. Zanedlouho proběhla nevýznamná přestavba v renesančním stylu. V roce 1643 Křivoklát vyhořel. Poté byl zastaven Schwarzenberkům a po nich jej od roku 1685 vlastnili Valdštejnové. Od třicátých let 18. století byl využíván jen částečně. Větší význam měl jen hradní pivovar, který se rychle rozrůstal. V roce 1826 hrad opět vyhořel. Přes všechny připomínané útrapy se Křivoklát ve vcelku dobrém stavu dočkal dnešních věků, kdy jeho prostory lákají každoročně mnoho návštěvníků.

Týřov Torzo bývalého královského hradu, nazývaného dříve též Angerbach, ležící na skále nad ústím říčky Úpoře do Berounky, nedaleko od Skryjí. Hrad založil v první polovině 13. století král Václav I. První zmínka o něm je datována zcela přesně - 20. září 1249 zde již uvedený Václav I. zajal svého syna Přemysla, pozdějšího Přemysla Otakara II., protože vedl panskou vzpouru. Za vlády Jana Lucemburského byl zastaven Vilémovi z Valdeka, po němž jej získal Oldřich Pluh z Rabštejna. V letech 1315 až 1316 byl na hradě uvězněn Jindřich z Lipé, králův zástupce v českých zemích. Do majetku královské koruny se Týřov navrátil z rozhodnutí Karla IV., který poté, co jej spolu s blízkým Křivoklátem vykoupil, zařadil Týřov do zákoníku Majestas Carolina, vydaného roku 1348, který měl ochránit strategicky důležité hrady. Karlův zákoník se však neprosadil. Po husitských válkách zůstal Týřov jako jediný v okolí nedotčen, za což vděčil svému výbornému obrannému systému. Od roku 1460 byl hrad ve vlastnictví Jošta z Ensidlu, který jej získal po povýšení na rytíře za svou půjčku učiněnou ve prospěch panovníka. Více něž on však do osudů hradu vstoupili jeho čtyři vnuci, známí lotři. Starali se jen o svůj prospěch - chtěli v blízkosti hradu těžit rtuť - a Týřov pod jejich rukama rychle sešel. Ještě za jejich života se stal neobyvatelným. I další majitel, Jan starší z Lobkovic, jenž získal hrad od posledního žijícího vnuka Jošta za 12500 kop, o hrad příliš nepečoval, neboť většinu času pobýval na svém dalším sídle, na honosném Točníku. Od něj jej výměnou získal roku 1588 Rudolf II. Ten však stál spíše o rozšíření křivoklátského panství, tedy i o zvětšení lesních porostů, ve kterých by mohl lovit zvěř. Přibližně o sto let později se hrad dostal do držení Valdštejnů, kteří tehdy koupili celé křivoklátské panství.

4 Kraj Praha 4.1 Okres Praha - město Pražský hrad Nejvýznamnější český hrad - národní kulturní památka. Původně středověké sídlo, postavené v místech staršího přemyslovského hradiště, postupem staletí mnohokrát přestavované až do dnešní zámecké podoby. Pražský hrad sloužil odedávna jako sídlo představitelů našeho národa, ať již to byli čeští králové nebo později prezidenti. Dnes sídlo prezidenta České republiky. V místech, kde se v dnešní době každodenně schází mnoho návštěvníků, stávalo již v dávných dobách 9. století přemyslovské hradiště. Až obdivuhodná je předvídavost jeho zakladatelů, neboť www.rozhlas.cz

41/76



území, které zabíralo zmíněné hradiště, bylo shodné s rozlohou dnešního hradu. V tu dobu zde vyrostl i dodnes obdivovaný klášter sv. Jiří či rotunda sv. Víta, kterou nechal roku 930 vybudovat kníže Václav. Význam hradu rychle rostl, což dokládá především fakt, že již od roku 973 byl sídlem biskupství. Následující jedenácté století znamenalo pro hrad jak zkázu v podobě dobytí a následného vypálení, tak i další stavební rozvoj, o čemž svědčí přestavba rotundy sv. Víta na baziliku. Ještě větší změny však potkaly Pražský hrad po roce 1135, kdy našim zemím vládl kníže Soběslav I. Hrad byl románsky přestavěn a také získal nové opevnění. Další úpravy čekaly hrad vždy po nějaké katastrofě, o které nebyla v jeho historii nouze. V roce 1142 v těžkých bojích vyhořel, roku 1280 podlehl zlovolné vichřici a konečně na samém počátku 14. století opět vyhořel. Ale to již pomalu přicházel zlatý věk Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Oba dva se značným způsobem podíleli na dalším stavebním rozvoji Pražského hradu. Trvale zde pobýval však jen jeden z nich - Otec vlasti Karel IV. V husitských válkách bylo totiž sídlo panovníka přeneseno na Staré Město pražské. Zchátralý hrad se svého krále dočkal až po roce 1484 v podobě Vladislava Jagellonského. S ním přišly i některé nové stavby - Mihulka, Bílá věž či proslulá Daliborka. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Vladislavský sál, který dodnes pravidelně vítá nového vládce zemí českých. Avšak opět přichází dobrý sluha, ale velmi zlý pán - v roce 1541 byla velká část hradu pohlcena ničivými plameny. Ale zanedlouho přichází Rudolf II. a s ním i nový rozkvět panovnického sídla. A tak se zde střídalo to lepší s méně dobrým až do roku 1918, kdy se Hrad stal sídlem našeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka. V tu dobu začaly i četné úpravy, směřující k oprášení zašlé slávy Pražského hradu. Svou pomocí ke zdárnému výsledku dopomohl i architekt slovinské národnosti Josip Plečnik.

Vyšehrad V dávných dobách významem po Pražském hradě druhý hrad v Čechách. Později byl přestavěn na barokní pevnost, jejíž podobu si uchoval dodnes. Celý areál získal průběhem jednoho tisíciletí několik velmi významných staveb, z nichž vyniká rotunda sv. Martina, bazilika sv. Petra a Pavla, tzv. Libušina Lázeň. Pozůstatky královského paláce leží na skále nad řekou Vltavou v místech, kde končila ve středověku Praha. Národní kulturní památka. Historie Vyšehradu začíná již v pradávných dobách před ukřižováním Krista. Již tehdy bylo zdejší území osídleno. Ještě předtím, než vznikl středověký hrad, zde bylo v dobách 10. století vybudováno slovanské hradiště, písemně doložené již na samém počátku 11. století. Právě v tomto století zažíval Vyšehrad svou největší slávu, neboť zde již stál knížecí palác, v němž sídlil první český král Vratislav II. a po něm i kníže Soběslav. Za jejich působení byla vystavěna rotunda sv. Martina a bazilika sv. Petra a Pavla. Významné postavení Vyšehradu však netrvalo navěky. Již po polovině 12. století přesídlil Soběslav I. na Pražský hrad, který tak zastínil Vyšehrad. Návrat k legendami opředenému přemyslovskému hradu nastal až v dobách vlády Otce vlasti Karla IV. Právě on rozhodl, aby se čeští králové po korunovaci poklonili památce prvních Přemyslovců. V těchto dobách získal celý areál také nové opevnění, které souviselo především s výstavbou Nového Města. Vyrostl zde též královský palác, který zčásti připomněl původní slávu Vyšehradu. Avšak zanedlouho přišly husitské války. Druhého listopadového dne roku 1420 došlo pod Vyšehradem k bitvě, z níž jako vítězové vyšli husité. To znamenalo rozboření celého Vyšehradu. Avšak přesto se nám mnoho cenných staveb dochovalo až do dnešních dob. Do dalších osudů Vyšehradu značně zasáhlo 17. století. Rozhodnutí císaře Ferdinanda III. z roku 1653 znamenalo přeměnu na mohutnou barokní pevnost, která překryla i mnoho středověkých pozůstatků. Ovšem 17. století zdaleka neznamenalo ukončení stavební činnosti v prostorách Vyšehradu. Vždyť národní pohřebiště se Slavínem zde bylo vybudováno až ve druhé polovině 19. století. 42/76

www.rozhlas.cz



5 Kraj Západní Čechy 5.1 Okres Domažlice Domažlice Hrad, nazývaný též Chodský, se značně změněnou tváří, ležící ve městě stejného jména. Byl založen, tak jako i samotné město, Přemyslem Otakarem II. Na počátku 16. století byly Domažlice v rukou Švamberků, kteří měli četné rozepře se zdejšími Chody. V roce 1572 se hrad dostal do královského držení. Nedlouho poté, v roce 1592, jej postihl osudový požár. Hrad se stal pouhým torzem, a proto byl udržován pouze nouzově. Chodský hrad vyměnili s proslulým Lomikarem, kterému staré sídlo již nevyhovovalo, a proto si roku 1676 postavil nový raně barokní zámek v blízkém Trhanově. V roce 1841 na hrad přesídlila správa města. Horšovský Týn Původně středověký hrad, postupem času proměněný až do dnešní podoby honosného renesančního zámku, ležícího nad řekou Radbuzou, ve stejnojmenném městě na Domažlicku. Počátky hradu v Horšovském Týnu sahají až do druhé poloviny 13. století, kdy zde byla, ve výhodné poloze nad důležitým brodem přes řeku Radbuzu, vybudována pražským biskupem Janem III. z Dražic raně gotická falc. Tímto krokem byl nahrazen již nevyhovující biskupský dvorec v blízkém Horšově. Stavba byla dokončena asi na přelomu 60. a 70. let 13. století a svou náročností je dnes srovnávána se stavbou Bezdězu či Zvíkova. V době husitských válek vykonával úřad zdejšího purkrabího přesvědčený katolík Zdeněk z Drštky. Díky jemu byly oba nájezdy husitského vojska v letech 1422 a 1431 odvráceny. Za to se Zdeňkovi dostala pocta od císaře Zikmunda, který mu Horšovský Týn udělil v zástavní vlastnictví. Po několika následujících majitelích se roku 1539 celé horšovskotýnské panství dostalo do rukou Lobkoviců, kteří tak získali nejen město Horšovský Týn, ale i 28 okolních vesnic a zpustlý hrad Starý Herštejn. O několik let později, roku 1547, celé město spolu s hradem pohltil ničivý požár. Naštěstí jeho tehdejším majitelem byl Jan mladší z Lobkovic, označovaný za nejmovitějšího pána na Plzeňsku. Ten si proto mohl dovolit velmi nákladnou přestavbu, jež vdechla chladnému hradu horkou krev do žil. V této nové renesančně pohodlné podobě se nám dochoval Horšovský Týn prakticky dodnes. Lobkovicové poté drželi skvostné sídlo až do Bílé hory. V konfiskacích, které po této osudové bitvě následovaly, o něj přišli a novým majitelem se stal císařský diplomat Maxmilián Trautmansdorf. Jeho rod vlastnil zámek až do roku 1945. Netřeby Torzo menšího hradu, ležící na vysoké skalnaté vyvýšenině na okraji obce Podhradí, 15 km od Domažlic. Původně byl hrad nazýván Nový Rýzmburk. Později byl přejmenován na Netřeby podle stejnojmenného kopce, na němž hrad leží. Hrad byl založen ve 14. století pány z Rýzmberka. Dalším známým majitelem Netřeb byl rod Kanických z Čerchova. Nedlouho poté zcela zpustl, o čemž svědčí písemný záznam z roku 1528. Nový Herštejn Zachovalé torzo hradu, ležící na vysokém vrchu, nedaleko Kdyně. Hrad založil Bušek II. z Velhartic v první polovině 14. století, což potvrzují i písemné prameny, které jej připomínají k roku 1348. Buškův rod sídlil na hradě až do roku 1474. Tehdy jej vypálili a poničili Bavoři. Asi po uplynutí dvou desetiletí koupil Nový Herštejn známý Půta Švihovský. Není potvrzeno, zda nechal hrad opravit. Jisté však je, že když získal nedaleký Rýzmberk, ztratil o Nový Herštejn zájem a prodal jej. Zanedlouho, ve dvacátých letech 16. století, začal starý a opuštěný hrad chátrat. www.rozhlas.cz

43/76



Rýzmberk Rozsáhlé torzo hradu, ležící na vysokém vrchu, nedaleko od Kdyně. Hrad byl postaven v průběhu druhé poloviny 13. století k ochraně důležité obchodní cesty, která procházela Všerubským průsmykem. Písemně je prvně uváděn ve zprávě datované do roku 1279, kdy je zmiňován Děpolt, který se stal zakladatelem později významného rodu Švihovských z Rýzmberka. Poté byl několikrát upravován, nejprve v první polovině 14. století, o sto let později za pánů z Janovic či po roce 1508, kdy proběhly rozsáhlé úpravy, které vedl tehdejší hradní pán Břetislav Švihovský z Rýzmberka. Za Janovských, známých válečníků, se o hrad pokoušeli husité, avšak ten byl tak pevný, že i proslavené síle husitského vojska odolal. Nedlouho poté začali hradní páni loupit v okolí, dovolili si dokonce i na území Bavorska. To se samozřejmě vůbec nelíbilo knížeti Albrechtovi, a proto začala roku 1439 válka mezi těmito dvěma protivníky. Páni z Janovic sice uzavřeli s nepřítelem mír, ale s českou šlechtou se ještě dlouho nemohli spřátelit. Třetího března roku 1448 postihl hrad velký požár, který jej značně poškodil, přesto byl zanedlouho uveden do své původní pevné podoby. Pak se navrátil do rukou dřívějších majitelů, pánů ze Švihova, kteří jej prodali Gutštejnům, ale ti o něj přišli při konfiskacích probíhajících po bitvě na Bílé hoře. V průběhu třicetileté války byl dobyt velmi netradičním způsobem. V roce 1620, dne 12. října navečer, odlehl hrad Don Baltazar de Marradas, který přikázal svému nepříliš početnému vojsku hlasitě bubnovat. Na hradě podle hluku usoudili, že vojsko je velmi silné a vzdali se bez boje. Hrad tedy unikl poboření a zachoval se v dobrém stavu až do vypálení Švédy v roce 1641. Avšak císař, tehdy Ferdinand III., se obával možného zneužití Rýzmberka tak, že jej nechal, jako mnoho jiných hradů, v roce 1655 rozbořit. Starý Hernštejn Torzo hradu na strmé skále, 9 km od Poběžovic. Hrad byl založen při česko - německé hranici v druhé polovině 13. století. Prvním známým majitelem Starého Herštejna se stal Protiva z Herštejna. V první polovině 14. století jej do svého držení získal Jan Lucemburský, od kterého hrad v roce 1331 koupil biskup Jan IV. z Dražic. Za Jana z Jenštejna došlo k významným úpravám, pravděpodobně k opravě věže a hradeb. Roku 1421 hrad dobyli a následně vypálili domažličtí husité. Patnácté století znamenalo pro hrad časté střídání majitelů. Na začátku století následujícího se zde usídlil Zdeněk Dobrohost z Ronšperka, známý loupežník. Spolu s bratry, pocházejícími z Gutštejna, se obohacoval drancováním na zdejších královských cestách. Kraj se zbavil obávaného škůdce již roku 1510, kdy zasáhl Zdeněk Lev z Rožmitálu, který z rozkazu krále hrad po dobytí rozbořil. Od těch dob je Starý Herštejn v rozvalinách.

5.2 Okres Karlovy Vary Andělská Hora Torzo gotického hradu, ležící na nezalesněné skále, vysoko nad stejnojmennou obcí, která dnes tvoří část Karlových Varů. Hrad vznikl pravděpodobně koncem 14. století. První písemná zpráva pochází z roku 1402. Ta nazývá hrad Engelsburk a zmiňuje se o Boreši Hraběti z Oseka, který se po Andělské Hoře psal. V průběhu husitských válek se stal hrad majetkem Jakoubka z Vřesovic. Poté patřil Zbyňkovi Zajíci z Hazmburka, za něhož byl v 60. letech 15. století přestavován. Další úpravy proběhly na konci 15. století za působení pánů z Plavna. Mezi další majitele patřili Šlikové a později Heřman Černín z Chudenic, který jej získal po konfiskaci v roce 1621. Za třicetileté války byl hrad dobyt švédským vojskem. Poté začal chátrat.

44/76

www.rozhlas.cz



Bečov nad Teplou Středověký hrad, vypínající se vysoko nad údolím říčky Teplé, v blízkosti novějšího barokního zámku, ležící ve stejnojmenném městě na Karlovarsku. Hrad byl vystavěn v blízkosti starší slovanské osady někdy počátkem 14. století. První písemná zmínka o Bečově je datována do roku 1314, kdy je jako jeho majitel uváděn Boreš z Oseka. Již k roku 1411 jsou zde připomínáni páni z Plavna, kteří jej drželi s přestávkami, kdy byl v rukou zástavních majitelů, až do roku 1495. V pozdějších dobách byl hrad ve vlastnictví Šliků a od roku 1615 jej drželo královské horní město Horní Slavkov. S nástupem třicetileté války nastal výrazný úpadek těžby a s ním i pokles významu hradu i města Bečova. Poté byl hrad udržován jen nouzově a jeho prostory sloužily převážně k hospodářským účelům. Po polovině 18. století vznikl v blízkosti zchátralého hradu zásluhou Kouniců nový barokní zámek. Hartenštejn Torzo menšího gotického hradu, ležící na Zámeckém vrchu, nedaleko od Bochova. První zmínky o Hartenštejnu, hradu založeném pravděpodobně Jindřichem z Plavna, pochází z roku 1473. Roku 1521 přešel do vlastnictví Jindřicha Mašťovského z Kolovrat. Poté význam hradu poklesl, zřejmě i pro časté střídání majitelů. Roku 1609 byl hrad připojen k nedaleké Andělské Hoře. Poté byl opuštěn. Himlštejn Zřícenina hradu, ležící na vysoké Nebeské skále nad údolím Pekelského potoka, v blízkosti Stráže nad Ohří. Poprvé se písemné prameny zmiňují o Himlštejnu v roce 1434 jako o majetku Viléma z Illburka, pravděpodobného zakladatele hradu. Tehdy sloužil jako sídlo části panství Horní hrad. Poté co jej roku 1437 získal pán z Illburka do svého držení, poklesl význam Himlštejnu, toho času obývaného jen purkrabím. V devadesátých letech 15. století byl hrad ve velmi špatném stavu, proto jej musel další majitel, Václav Satanéř z Drahovic, opravit. Od roku 1528 byl Himlštejn ve správě Šliků, za nichž přestal být obýván a zpustl. Ke konci 16. století byl přičleněn k nedalekému zámku v Klášterci nad Ohří. Horní hrad Původně gotický hrad, časem přestavěný do dnešní zámecké podoby, ležící nad řekou Ohří, blízko obce Krásný Les, nedaleko od Ostrova. Pro hrad se užívá též název Hauenštejn. Byl založen na počátku 14. století. V tu dobu byl také ve vlastnictví Jana Lucemburského, který jej, s přestávkami, držel až do poloviny 15. století. Poté se zde vystřídalo několik méně známých rodů. Z významnějších to byli například Šlikové, kteří jej roku 1528 koupili od pánů z Drahovic. Do dnešní pseudogotické podoby jej přestavěli až Buquoyové, kteří hrad vlastnili od roku 1839 a v průběhu druhé poloviny 19. století jej přeměnili na zámek.

5.3 Okres Klatovy Kašperk Mohutné torzo gotického hradu, původně nazývaného Karlsberk, tyčící se na vysokém dominantním kopci v temných šumavských lesích, nedaleko od Kašperských Hor. Hrad založil v roce 1356 Karel IV., dle něhož byl pojmenován Karlsberkem. Úkolem Kašperka byla nejen ochrana šumavských hranic před vpádem nepřátel z Bavorska, ale i nalezišť zlata v jeho okolí. Tento vzácný kov s povolením Jana Lucemburského rýžoval Petr z Rožmberka. Náročná realizace středověkého sídla byla vedena pod dozorem Víta Hedvábného. Královsky nákladná stavba byla dokončena do deseti let od založení hradu. Kašperk však nebyl poté v přímé www.rozhlas.cz

45/76



správě krále, ale stal se zástavním majetkem. Z významných zástavních majitelů stojí za zmínku například arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. V roce 1411 přešel Kašperk do rukou Petra Zmrzlíka ze Smojšína, který musel čelit četným výbojům z bavorské strany. V letech 1487 až 1520 byl ve správě rodu Švamberků, kteří jej koupili od Zdislava ze Šternberka. Mezi další majitele patřili páni z Roupova a po nich Vchynští. Tito zástavní držitelé se o hrad příliš nestarali, a tak musel být velkými náklady opravován v průběhu 16. století. Roku 1617 koupilo Kašperk město Kašperské Hory, které jej mělo v pronájmu již od roku 1585. V době prodeje byl Kašperk označován již jako pustý a jeho stav asi nebyl nejlepší. Hrad se nevyhnul ani nařízení císaře Ferdinanda III. z roku 1655, které ustanovovalo boření hradů, jichž by mohl využít nepřítel. Rozkaz však nebyl vykonán, a tak dnes, přestože hrad jistou dobu sloužil jako levná zásoba stavebního kamene, jej můžeme obdivovat v plné kráse a mohutnosti.

Klenová Torzo středověkého hradu, jehož část byla přestavěna na zámek, se tyčí na vysokém kopci nedaleko Janovic nad Úhlavou. Hrad byl založen ke konci druhé poloviny 13. století. Vlastnili jej páni z Klenové a z Janovic až do počátku 16. století. Poté se zde jako majitelé vystřídali Vilém Švihovský z Rýzmburka, Lev z Rožmitálu a konečně roku 1553 jej získal Jiří Harant z Polžic. V této době proběhla přestavba v renesančním stylu. Další rozsáhlejší úpravy přinesly v 17. století novou zámeckou budovu. To znamenalo i počátek pustnutí starého vnitřního hradu. V době pobělohorské se zde velmi často střídali majitelé. Již roku 1737 je Klenová uváděna jako zřícenina. Pajrek Torzo hradu, kterému dominuje ruina velké věže, ležící na výběžku hřebenu Hraničáře, nedaleko od šumavského Nýrska. Hrad, mezi jehož hlavní úkoly patřila ostraha nedalekých česko - německých hranic, byl založen pány z Janovic okolo poloviny 14. století. První zmínka o něm je datována do roku 1360 a připomíná Něpra z Pajreku. V roce 1467 proběhla nedaleko od hradu bitva s bavorskými křižáky, z níž vítězně vyšla strana Jiřího z Poděbrad. Roku 1472 bavorské vojsko hrad Pajrek dobylo. Po vypálení, které následovalo po dobytí, začal hrad pustnout. V nedobrém stavu jej koupil roku 1512 pán z Vřesovic, který jej následně opravil. Pro loupežné výpady, podnikané odsud do okolí, byl však hradní pán roku 1520 popraven na Pražském hradě. Poté byl Pajrek, tehdy již pustý, ponechán svému osudu, a proto zanedlouho propadl neodvratné zkáze. Pušperk Torzo hradu, ležící na kopci nad obcí Liška, 10 km od Klatov. Hrad založil v šedesátých letech 13. století Jaroš ze Slivna, který se po něm poté také psal. V písemných zprávách je Jaroš prvně zmiňován k roku 1266. Jeho následníci využívali Pušperk do konce 13. století. Po nich jej získali do svého držení Hroznatovci. Protože v době husitských válek patřil hrad katolíkům, byl dobyt a následně rozbořen. Již k roku 1447 je hrad uváděn jako pustý. Poté jej opravil Břeněk z Ronšperka, který odsud měl organizovat loupeže. Z tohoto důvodu byl Pušperk roku 1473 rozbořen Klatovskými. V 17. století byla v prostoru hradu postavena z materiálu získaného ze zbořené obytné věže barokní kaple. Rabí Mohutné hradní torzo, jedno z největších u nás, ležící na nevýrazném kopci nad řekou Otavou ve stejnojmenné vsi, nedaleko od Horažďovic. Hrad Rabí je zapsán na seznamu národních kulturních památek. 46/76

www.rozhlas.cz



Hrad založili pravděpodobně páni z blízkých Budětic na počátku 14. století. Není to však jednoznačně prokázáno a spíše se vychází z faktu, že Velhartičtí, mezi něž páni z Budětic patřili, vlastnili v tu dobu v okolí několik rozlehlých statků. Písemné zprávy se zmiňují o Rabí až k roku 1380, kdy je zde jako majitel uváděn Půta Švihovský z Rýzmberka. V tu dobu ale již hrad stál asi půl století. Počátkem 15. století došlo k rozšíření hradu a zdokonalení jeho opevnění, což bylo vyvoláno napjatou situací v zemi. Tehdejší majitel Půta Břeněk Švihovský stál totiž v opozici proti králi Václavu IV. a měl již špatné zkušenosti ze svého západočeského sídla, hradu Skály, který byl z králova rozkazu roku 1402 dobyt a následně rozbořen. V průběhu let 1420 až 1421 byl hrad dvakrát zdárně obléhán vojskem husitů. První útok byl úspěšný, neboť hradní posádka se zalekla a vzdala se skoro bez boje, při druhém obléhání byli husité též úspěšní, ale jejich slavný vůdce zde nešťastnou náhodou přišel o své druhé oko a zcela oslepl. Pobořený hrad byl rychle opraven a ke konci 15. století opět rozšířen, tentokrát pod vedením Benedikta Rejta, který se podílel i na přestavbě Pražského hradu. V tu dobu Rabí držel mladý Půta Švihovský, doživotní nejvyšší sudí zemský. Jeho moc a hmotné statky z něj udělali jednoho z nejvýznamnějších pánů své doby. Není se proto co divit, že kromě jistě nákladné přestavby hradu se zviditelňovalo i podhradí, v posledním roce 15. století povýšené na město. Avšak ani rýzmberská pokladnice nebyla bezedná, a tak v roce 1549 museli páni z Rýzmberka vzhledem ke špatné finanční situaci, zaviněné především velkými investicemi do oprav svých sídel, Rabí prodat. Poté se zde vystřídalo ještě několik majitelů, ale Rabí bylo využíváno převážně jen jako sídlo úředníků. Později začal hrad chátrat a jeho stav jen zhoršila třicetiletá válka. V této době byl hrad pobořen. Další vlastníci neměli dostatek finančních prostředků na opravy, a tak Rabí muselo počkat až do našich časů. Naštěstí se zchátralý hrad oprav dočkal a my jej můžeme i dnes obdivovat v plné mohutnosti, jež nemá v naší zemi obdoby.

Švihov Zachovalý pozdně gotický vodní hrad, ležící při okraji stejnojmenné obce. Hrad byl vybudován přestavbou starší tvrze. Pozdně gotickou podobu mu ale vdechla až rozsáhlá přestavba, započatá v roce 1480, tedy v době, kdy byl hrad v držení Půty Švihovského z Rýzmberka. Od roku 1547 vlastnili Švihov Kavkové z Říčan. Ti hrad částečně upravili. Další majitelé, Černínové (od konce 16. století), drželi hrad po velmi dlouhou dobu. Přišli o něj až koncem druhé světové války. Černínové však hradu velmi prospěli, neboť jejich přičiněním bylo zabráněno úplnému zboření Švihova, jak nařizoval příkaz císaře Ferdinanda III. z roku 1655. Hrad byl zachován, ale jeho opevnění, na jehož stavbě se podílel již dříve zmíněný Benedikt Ried, padlo. Takto chátral po dlouhou dobu a své záchrany se dočkal až v našem století. Velhartice Zajímavý gotický hrad, rozšířený pozdějšími přístavbami, jemuž dodnes dominuje výjimečný most, ležící v lesnatém podhůří Šumavy, 10 km od Sušice. Hrad byl postaven začátkem 14. století v blízkosti tehdejších Velhartic. Dalšího stavebního rozvoje se hradu dostalo za Menharta, pozdějšího nejvyššího purkrabího na hradě Karlštejně, který zde nechal vybudovat velkou věž, jejímž úkolem měla být ochrana vzácných korunovačních klenotů před husity. Ukryty zde však v tu dobu nebyly, neboť byly tajně převezeny do Uher. Přesto je velhartický hrad na čas skrýval - v době válek Jiřího z Poděbrad je zde ukryl Menhart, v tu dobu již purkrabí karlštejnský. I monumentální most spojující starý palác s nově postavenou věží vystavěl patrně Menhart. Poté se přes Menhartova syna Oldřicha dostaly Velhartice roku 1506 do držení proslulého Zdeňka Lva z Rožmitálu. Tento pán však nežil zrovna střídmě, a tak po jeho smrti zbyly jen samé dluhy. www.rozhlas.cz

47/76



Proto musel jeho potomek celý hrad i s panstvím roku 1540 prodat Adamovi ze Šternberka. Ten však také s hradem nenakládal nejlépe, a proto po 49 letech jeho působení došlo k rozdělení velhartického panství. V pobělohorských konfiskacích byl hrad tehdejšímu majiteli zabaven a do svého držení si jej přivlastnil generál císařského vojska Baltazar de Marrdas. Dlouho jej však sám nedržel, neboť jej roku 1628 prodal císařskému plukovníkovi, proslavenému svými krutými skutky na nekatolících, Martinu de Hoeff Huertovi. Po polovině 17. století se zde vystřídalo mnoho nových vlastníků. Obrat nastal až roku 1813, kdy hrad koupili Sturmfelderové. Hrad opravili částečně v romantickém duchu. Dalších úprav se Velhartice dočkaly ve dvacátém století.

5.4 Okres Plzeň-jih Radyně Tajemné hradní torzo, jehož dominanta vévodí celému Plzeňsku, ležící na stejnojmenném kopci, nedaleko od Starého Plzence. Poté co po polovině 13. století zanikl hrad ve Starém Plzenci, který do té doby obstarával správu zdejšího kraje, bylo nutno vybudovat nové centrum královské moci. K tomuto kroku se odhodlal Karel IV., aby obnovil dřívější královskou moc, jež byla značně oslabena za panování jeho otce Jana Lucemburského. Stavba nového hradu započala patrně v roce 1353, tedy souběžně s Kašperkem. I dokončení obou těchto stavebně náročných hradů spadá do jednoho roku, do roku 1361. V ten čas vstupuje dnešní Radyně do psaných dějin, avšak ne pod dnešním názvem, ale dle přání Karla IV., pod jménem Karlskrone. Nové jméno však lidu příliš nevyhovovalo, a tak po uplynutí jednoho století se zcela vytratilo. Bylo nahrazeno Radyní, jak se kopec nesoucí hrad odedávna jmenoval. Nedlouho po dostavbě se v novém sídle zabydlel první purkrabí Blahuta. Jeho prvořadým úkolem byla obhajoba královských zájmů, především ochrana významné obchodní cesty. Od roku 1404 získávali purkrabí hrad na dobu své působnosti do manského vlastnictví. Tuto velkou výhodu svého postavení prvně okusil Zachař ze Svinař. Ten zde však dlouho nepobyl a již roku 1410 svůj úřad předal Oldřichovi z Lestkova. Jeho činnost však byla v přímém rozporu se zájmy koruny. Dal se na stranu lupičů a spolu s pány z Přimdy a Oseka okrádal obchodníky, jejichž bezpečnost měl střežit. Přítrž jejich řádění udělal roku 1418 až král Václav IV. Husitskými dobami prošla Radyně jako silně katolická. V tu dobu byl hradním purkrabím Hrdoň z Dubňan, který proslul svou akcí na záchranu Plzně. On a Přibík z Klenové dodával husity obležené Plzni potravinové zásoby, čímž mohlo toto protihusitské město vydržet devítiměsíční obléhání. Na konci tohoto, husitskými válkami okořeněnému věku získali hrad do svého zástavního vlastnictví Šternberkové. Tehdy nastal neodvratitelný úpadek Radyně. Ladislav II. Šternberský zde již ani nesídlil, neboť držel mnohem pohodlnější sídlo v Bechyni. Poté co hrad v první čtvrtině 16. století vyhořel, byl jeho osud zpečetěn. Již k roku 1558 je připomínán jako pustý. Skoro po celé 18. století byla Radyně součástí rozsáhlého majetku Černínů z Chudenic, kteří však její údržbě nevěnovali náležitou pozornost. Zájem o tajemně černou ruinu nastal až s příchodem romantického 19. století. Za Kristiána z Valdštejna, dědice Vojtěcha Černína z Chudenic, byla upravena hradní věž a zrekonstruován jeden z pokojů. Vše však smyl požár na konci tohoto věku. I poté byl hrad několikrát opravován, a tak jej i dnes můžeme obdivovat v plné kráse, zahalené rouškou tajemství. Roupov Rozsáhlé torzo gotického hradu, jemuž dodnes dominuje komín bývalé kuchyně, ležící na vyvýšenině nad stejnojmennou vsí. Hrad vznikl asi ve 13. století. Za Něpra z Roupova, významného úředníka své doby, byl hrad v letech 1380 až 1393 náročně přestavěn. V době husitských bojů se náhlým příklonem hradního pána ke kališníkům vyhnul boření, které 48/76

www.rozhlas.cz



postihlo většinu našich hradů. Syn Něpra z Roupova, Jan, nechal hrad přestavět ve stylu pozdní gotiky. Další vlastník, Jan Netolický, zde vybudoval na samém konci 16. století monumentální kuchyni a částečně Roupov renesančně přestavěl. Hrad zůstal obyvatelný až do 18. století, kdy zpustl po přičlenění k Červenému Poříčí.

Skála Torzo hradu, jedinečného svojí formou dvojhradu, tyčící se na buližníkovém hřebenu, nedaleko od Přeštic. Hrad je prvně zmiňován ve zprávě datované do roku 1318, kdy se po něm psal Vilém, patřící k mocným Rýzmberkům. V roce 1441 byla Skála po dobytí vypálena. Poté byl hrad opraven a sloužil dále ke svým účelům. Zpustl až v době první poloviny 16. století, což prvně dokládá zpráva z roku 1568. Avšak ani poté se Skála nedočkala klidu, neboť i v 17. století byly její zbytky tak pevné, že se zde usadili loupežníci, kteří odsud ohrožovali zdejší kraj. Tomu učinilo přítrž až rozhodnutí císaře, z jehož vůle byl hrad v polovině tohoto století pobořen. Vlčtejn Torzo hradu, nazývaného též Vildštejn, ležící na skále, obklopené mohutnými příkopy a valy, nedaleko od Blovic. Jméno Vildštejn se v písemných zprávách objevuje poprvé již k roku 1284. Dnešní kamenný hrad byl však postaven Rožmberky až v první polovině 14. století. Od roku 1421 byl hrad v držení husitů, kteří zde sídlili s malými přestávkami až do roku 1446. V 16. století byl hrad Vlčtejn v majetku pánů z Roupova. Roku 1611 sloužil Vlčtejn jako sídlo známého cestovatele a spisovatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Počátkem 17. století byl ještě využíván jako sídlo, v následujícím století se proměnil v ruinu. Zelená Hora Původně hrad, později přestavěn do dnešní zámecké podoby. Zámek Zelená Hora leží na vysokém, zdaleka viditelném vrchu, nad stejnojmennou obcí na Plzeňsku, nedaleko od Nepomuku. Proslul zejména Jednotou zelenohorskou a falzifikátem tzv. Zelenohorského rukopisu. Na místě dnešního zámku, tedy na Zelené hoře, stával již od druhé poloviny 13. věku kostel, sloužící též jako opěrný bod. Jeho stavitelem byl blízký cisterciácký klášter, založený patrně Vladislavem II. již před polovinou 12. století. Počátkem husitských válek, v letech 1419 až 1420, si v těchto místech vybudoval Mikuláš z Husi opevnění, které mělo čelit náporu jeho nepřátel. Avšak roku 1420 bylo zmíněné opevnění dobyto a zničeno odpůrcem Husových myšlenek Bohuslavem ze Švamberka. Podobně skončil i blízký klášter cisterciáků. Po lipanské bitvě si zde Hynek Krušina ze Švamberka, bratr Bohuslava, postavil pevný hrad. Před rokem 1464 se na Zelené Hoře záhadně objevuje Zdeněk ze Šternberka. Za působení tohoto pána, který stál původně na straně krále Jiřího z Poděbrad, zde byla ustanovena roku 1465 tzv. Jednota zelenohorská stojící v opozici proti panovníkovi. Ve druhé polovině 17. století, přesněji v letech 1670 až 1695, nechal tehdejší majitel Zelené Hory Václav Vojtěch ze Šternberka starý potemnělý hrad přestavět na vzdušný zámek, který si svou podobu uchoval prakticky dodnes. V dalším století se v držení zámku postupně vystřídali Martinicové, Colloredové a Aueršperkové, kteří jej vlastnili až do roku 1931. Po skončení druhé světové války se Zelená Hora stala majetkem československého státu. Žinkovy Na místě původní vodní tvrze ze 13. století stojí barokní zámek z roku 1679, který byl podle plánů vídeňských architektů F. Helmera a E. Fellnera koncem 19. století přestavěn neogoticky a poté neobarokně. www.rozhlas.cz

49/76



Zámek je obklopen parkem v anglickém stylu. Na kopci nad zámkem se nachází tzv. Obrovo hradiště. Původně slovanské hradiště se zříceninami gotického hrádku Potenštejna ze 13. století, kolem něhož jsou zajímavá seskupení žulových balvanů.

5.5 Okres Plzeň – sever Kaceřov Zámek Kaceřov, ležící ve stejnojmenné vsi nad údolím řeky Berounky, má čistě renesanční podobu. Nebyl ovlivněn barokem ani žádným jiným pozdějším slohem. Byl postaven sekretářem české komory Floriánem Gryspekem z Gryspachu v letech 1540-1556 na místě původní tvrze. Po bitvě na Bílé hoře připadl opatovickému klášteru v Plasích. Kaceřov byl chráněn bastionovým opevněním, které se částečně dochovalo do dnešní doby. K zámku patřila, dnes již zaniklá, zahrada. Interiéry byly upravovány v 18. století, ale po požáru v roce 1912 jsou poškozeny. Krašov Torzo šlechtického hradu, ležící na vyvýšenině nad řekou Berounkou, nedaleko od obce Bohy. Hrad byl založen před rokem 1232 Jindřichem z rodu Hroznatovců. Páni z Krašova vlastnili hrad až do poloviny 14. století. Poté přešel do majetku rodu Kolovratů. V průběhu 16. století došlo k renesanční přestavbě. V dobách třicetileté války bylo krašovské panství zpustošeno švédským vojskem. V roce 1649 koupil hrad známý nepřítel poddaných, pocházející z dalekého Milána, František Misseroni. Z jeho potomků potom přešel do vlastnictví kláštera v Plasích. V letech 1755 až 1779 proběhla rozsáhlá barokní přestavba. Po ní sloužil Krašov pro mnichy z plaského kláštera jako jejich letní rezidence. Poté co byl klášter v roce 1785 zrušen, začal hrad velmi rychle chátrat. Rabštejn nad Střelou Ruiny středověkého hradu, v jehož těsné blízkosti vyrostl barokní zámek, který zdobí zdejší kraj dodnes. Leží ve stejnojmenném městečku, nad řekou Střelou. Hrad byl založen Oldřichem Pluhem v časech první poloviny 14. století. Oldřich, předek Pluhů z Rabštejna, byl velmi oblíbeným u krále Jana Lucemburského, díky čemuž se původně spíše chudý pán zmohl na náročnou stavbu nového sídla. Současně s hradem bylo založeno i podhradní městečko Rabštejn, které se sídlem Oldřicha Pluha tvořilo jeden opevněný celek. Oldřichovi potomci hrad dlouho nedrželi, neboť si znepřátelili syna krále Jana Lucemburského, Karla IV. Ten vyslal k Rabštejnu vojsko. Vše se však nakonec vyřešilo smírem, panovník hrad od Oldřichových synů koupil. Karel IV. si poté rabštejnské sídlo oblíbil a často zde pobýval. Bohaté výnosy ze zdejšího panství věnoval své manželce Elišce Pomořanské. Ještě před koncem 14. století získal hrad od Václava IV. do zástavního vlastnictví Beneš Čert z Hořovic. Po něm jej spravovali bratři Jan a Bušek Caltové z Kamenné Lhoty. Roku 1464 si hrad přivlastnil Burian z Gutštejna, poručník nezletilých potomků z rodu Caltů. Tímto jednáním si znepřátelil krále Jiřího z Poděbrad, který se roku 1467 pokusil neúspěšně o dobytí Burianova hradu. I jeho potomek Kryštof vedl velké spory nejen s králem. Pro své počínání byl v nepřítomnosti odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a všech statků. V roce 1509 byl jeho hrad dobyt vojskem Vladislava II. Kryštof byl polapen, zažádal o milost a král mu snížil trest na propadnutí hradů Žebráku, Točníku, Příbrami a Rabštejna. Za Ludvíka Jagellonského se Rabštejn dostal do zástavního držení Šliků, kteří se postarali o jeho opravu. Když však hrad zanedlouho vyhořel, postavili si raději v jeho blízkosti honosnější zámecké sídlo. Svou funkci plnilo až do konce 17. století, kdy zcela zpustlo a propadlo zkáze. Proto byl roku 1705 v jeho blízkosti postaven nový barokní zámek, jenž je ozdobou městečka do dnešních časů.

50/76

www.rozhlas.cz



5.6 Okres Rokycany Libštejn Torzo hradu, ležící na vyvýšenině nad pravým břehem řeky Berounky, nedaleko od Liblína. Hrad založil Oldřich Tista z Hedčan, který se po něm začal psát již roku 1361. Koncem 14. století prodal Libštejn jeho syn Albrechtovi z Kolovrat, a tak se hrad stal majetkem rodu Kolovratů. Zdejší větev Kolovratů patřila mezi věrné katolíky, proto byl hrad v průběhu husitských válek několikrát terčem útoků. Známé je například jeho dobývání v roce 1430. Ani po zdlouhavém obléhání však nebyl hrad dobyt. V roce 1571 jej koupil hrabě Florián Gryspek z Gryspachu, muž v kraji obávaný, neboť se o něm šířily jen ty nejhrůznější pověsti. V posledním desetiletí 16. století byl hrad již pustý a jeho zkázu jen urychlilo poboření švédskými vojsky v dobách třicetileté války, roku 1639. Zbiroh Původně hrad, později přestavěný na barokní zámek, ležící na výrazném kopci, nad stejnojmenným městem. Hrad byl založen v první polovině 13. století. Po pánech ze Zbiroha byl od roku 1336 v rukou Rožmberků a roku 1434 jej získali Kaplířové ze Sulejovic. Kaplířové zahájili řadu rychle se střídajících majitelů, mezi nimiž nechyběly ani významné rody Šternberkové, Kolovratové, či od roku 1505 Lobkovicové. V druhé polovině 16. století byla realizována renesanční přestavba na zámek, který byl po požáru opět přestavěn, tentokrát do barokní podoby. Poté jej znovu přestavěný koupil velkopodnikatel v oboru železářství Bethel Henry Strousberg, který později zbankrotoval a musel se zříci svého noblesního sídla. Strousberg jej v letech 1869 až 1873 přestavěl. Další úpravy čekaly zámek na počátku 20. století.

5.7 Okres Sokolov Loket Zachovalý hrad, ležící v dominantní poloze na skalnaté vyvýšenině nad řekou Ohří, ve stejnojmenném městě. Hrad nechal postavit panovník pravděpodobně počátkem 13. století. Písemně je poprvé uváděn k roku 1234. Loket sloužil jako správní středisko Chebska a měl zajistit ochranu českého území proti německým kolonistům. Loket měl ve své době značný význam, což jen potvrzuje i to, že byl zařazen do seznamu hradů nezcizitelných koruně, který v rámci pokusu o nový právní zákoník (Majestas Carolina) vydal Karel IV. K dnešní podobě Loket přiblížily přestavby prováděné na konci 14. století za Václava IV. Také za Lucemburků byl velmi vyhledávaným sídlem, neboť se zde podepisovaly důležité mezinárodní smlouvy. Z královského vlastnictví byl uvolněn až začátkem husitských válek, na jejichž konci se jeho zástavními majiteli stali Šlikové, díky Kašparu zastávajícímu vysokou funkci u císaře Zikmunda. Po velikém požáru jej, počínaje rokem 1473, získali Šlikové do dědičného vlastnictví. Ti se postarali o další výraznou změnu jeho tváře, kterou realizovali z větší části v čase 16. století. Na hradě zůstali až do roku 1547, kdy se postavili proti Ferdinandovi Habsburskému na stranu stavů. V tu dobu se Loket dostal do držení města, podporujícího císaře. Tím nastala jeho postupná zkáza, neboť ten, podobně jako městem získaný litoměřický hrad, byl využíván převážně jen k hospodářským účelům, což nemohlo nezhoršit jeho stav. Již na konci 18. století byly zbořeny některé hradní objekty a ve století následujícím byl hrad přeměněn ve vězení, při čemž došlo opět k boření. V roce 1898 byl tzv. Markrabský dům upraven na městské muzeum.

www.rozhlas.cz

51/76



5.8 Okres Tachov Gutštejn Torzo gotického hradu, umístěného nad údolím Hadovky, nedaleko od Konstantinových Lázní. Jeho založení spadá do dob přelomu 13. a 14. století. Pravděpodobným zakladatelem Gutštejna byl Jetřich. První písemná zmínka týkající se hradu pochází z roku 1316. Poté jej jako sídlo využívali Gutštejnští. Roku 1422 byl Gutštejn neúspěšně obléhán vojskem husitů. Ještě v 15. století přestal hrad vyhovovat svým majitelům, kteří jej v polovině 16. století opustili a přesídlili do nedalekého, o poznání pohodlnějšího, sídla v Bezdružicích. Krasíkov Torzo hradu, nazývaného též Švamberk, ležící na dominantním kopci, nedaleko od Konstantinových Lázní. Hrad vznikl ve druhé polovině 13. století. Roku 1421 byl Krasíkov dobyt při tažení husitů, kteří jej poté krátký čas i vlastnili. V roce 1443 pohltil hrad velký požár. Následkem toho byl značně poškozen, a proto jej jeho tehdejší majitel, Hynek Krušina ze Švamberka, nechal opravit. Další opravy čekaly Krasíkov v roce 1510, kdy byla vyhloubena i nová studna. V průběhu třicetileté války (v roce 1644) hrad vyhořel a jeho majitel se musel spokojit se sídlem na blízkém dvoře. Nedlouho poté, v roce 1647, jej pobořilo císařské vojsko. Švamberkové vlastnili hrad až do roku 1659, kdy jejich rod vymřel. Od těch dob stavba pustla. Oprav se dočkala pouze kaple, umístěná v prostorách hradu. Přimda Torzo jednoho z nejstarších kamenných hradů na našem území, ležící na dominantním 837 m vysokém vrchu, nad stejnojmennou vsí, nedaleko od rušného Rozvadova. Roku 1962 byla Přimda vyhlášena národní kulturní památkou. Založení hradu spadá do počátku 12. století. První písemná zmínka o Přimdě pochází již z roku 1121 a jejím autorem je kronikář Kosmas. Hrad postavili páni z Vohburgu (pravděpodobně Děpold II. z Vohburgu). Protože své sídlo, kterým se chtěli jistit proti vpádu z české strany, postavili na českém území, byla Přimda záhy dobyta knížetem Vladislavem I. Poté hrad sloužil k ochraně hranic, důležité obchodní cesty a částečně byl též využíván jako vězení. Jeho význam podtrhuje i to, že byl zapsán v seznamu hradů vydaným Karlem IV. (uveřejněným v Majestas Carolina), což mělo vyloučit jeho zástavu. Navrhovaný zákoník však nakonec nebyl schválen. Od roku 1406 vlastnili zástavně hrad páni z Oseka, za nichž sloužil jako sídlo bandy lupičů, která soužila po dlouhou dobu zdejší kraj. Přítrž jejímu působení byla uskutečněna až v roce 1418, kdy byl hrad dobyt vojskem panovníka. Za husitských válek byl hrad v roce 1429 obléhán, ale díky aktivní obraně, marně. V průběhu 15. a 16. století byla Přimda, navzdory svému významu, často zastavována. Mezi jejími zástavními držiteli vynikali Švamberkové, kteří zde vládli skoro 150 let a provedli zde také některé drobnější úpravy. Ke konci 16. století ztrácel hrad svůj význam a začal pustnout. Volfštejn Torzo nevelkého raně gotického hradu, ležící na skalnatém hustě zarostlém vrchu, nedaleko od Černošína. Hrad vznikl, jak dokládá románský portálek věže, v první polovině 13. století. Písemné prameny jej však poprvé zmiňují až k roku 1316, kdy je jako jeho majitel uváděn Beneda z Volfštejna. 52/76

www.rozhlas.cz



Jeho rodoví následníci drželi hrad až do roku 1460, kdy získali zástavou nedaleký Třebel, na kterém je Jan z Volfštejna připomínán již v roce následujícím. V roce 1470 byl Volfštejn pobořen při bojích Jiřího z Poděbrad s Jednotou zelenohorskou. K roku 1527, kdy se zde měla konat blíže neurčená schůzka, je uváděn jako pustý.

6 Kraj Východní Čechy 6.1 Okres Havlíčkův Brod Ledeč nad Sázavou Původně hrad, postupem času přestavěný na zámek, ležící na vyvýšenině nad pravým břehem řeky Sázavy ve stejnojmenném městě. Dodnes nevíme, zda hrad vznikl v první či až v druhé polovině 13. století. Ke konci druhé poloviny 15. století bylo rozšířeno hradní opevnění. Tehdy byl hrad v držení Jana Ledeckého z Říčan, jehož rod jej vlastnil až do poloviny 16. století. V tomto věku proběhlo několik stavebních změn, z nichž nejdůležitější byla přestavba na renesanční zámek, která byla provedena okolo roku 1550. Dalších úprav se zámek dočkal například za Adriana z Enkefurtu, který celou stavbu zpevnil dvěma baštami, či za Thunů, vládnoucích zde na konci 17. století. Roku 1879 pohltil zámek rozsáhlý požár. Ledečský zámek byl opraven, ale nebyl později využíván, a proto zcela zchátral. Lipnice nad Sázavou Částečně zachovalý hrad, dominující zdejšímu kraji, leží na skalnaté vyvýšenině nad stejnojmenným městečkem. Hrad byl založen v dobách počátku 14. století. Písemně je připomínán po roce 1310, kdy byl v držení Raimunda z Lichtemburka. Od roku 1319 vlastnil hrad Jindřich z Lipé a po něm se dostal pod panovnickou správu. Další majitelé, Trčkové z Lípy, se postarali o rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu a také Lipnici rozšířili. V druhé polovině 16. století, za Thurnů, získal hrad novou renesanční tvář. V době třicetileté války se ho pokoušeli dobýt Švédové, kteří díky zásahu císařského vojska neuspěli. Od poloviny 17. století byl hrad využíván jen částečně, ale obydlen byl až do roku 1869, kdy jej postihl rozsáhlý požár, který ho poškodil. Ronov nad Sázavou Torzo gotického hradu, ležící nad Losenickým potokem u stejnojmenné vsi, nedaleko od Přibyslavi. Hrad založili v průběhu 13. století páni z Lichtenburka, kteří tak chtěli ovládnout Posázaví, protože zde byla nalezena nová ložiska stříbra. V roce 1424 jej úspěšně obléhalo husitské vojsko, které Ronov posléze, jak bylo jeho zvykem, pobořilo. Poté byl prodejem přičleněn k hradu v Polné. Zpráva datovaná do roku 1515 uvádí Ronov jako hrad v dobrém stavu, přesto nedlouho poté, roku 1538, je hrad uváděn již jen jako pustý. Ronovec Torzo hradu, ležící na vyvýšenině nad Břevnickým potokem, nedaleko od Dolní Krupé. Hrad byl založen Smilem z Lichtemburka po polovině 13. století v místech, kde dříve stával dřevěný hrádek. Ve 14. století střídal často zástavní majitele, z nichž vynikají Andělé z Ronovce, kteří zde sídlili ve druhé polovině tohoto století (písemnými prameny jsou uváděni k roku 1393). Ronovec zpustl až v průběhu první poloviny 16. století. V 18. a 19. století jej podkopáním poničili hledači pokladů.

6.2 Okres Chrudim Košumberk Rozsáhlé torzo hradu, umístěné na nevýrazné čedičové vyvýšenině na okraji obce Luže. Hrad byl založen na konci 13. století. První písemná zmínka o něm je však datována až do roku 1318. Od www.rozhlas.cz

53/76



roku 1372 jej vlastnili páni z Chlumu, kteří se později nazývali Slavatové z Chlumu a Košumberka. Páni z Chlumu se výrazně zapsali do našich dějin. Jan z Chlumu například doprovázel mistra Jana Husa při jeho cestě do Kostnice. Hrabě Jindřich Vilém Slavata byl jako kancléř vyhozen z oken Pražského hradu při defenestraci. Slavatové zde provedli rozsáhlé novogotické úpravy a po požáru Košumberka v roce 1573 si zde vystavěli nový renesanční zámek. Od konce 17. století byl hrad v majetku jezuitů, sídlících nedaleko na Chlumku. O hrad se však příliš nestarali a jeho prostory využívali jen jako sklady. Po vydání nařízení Josefa II. ke zrušení tohoto řádu přestal být hrad řádně udržován a později, od roku 1826, kdy patřil Thurn-Taxisům, z něj byl získáván stavební kámen a začal pustnout.

Lichnice Torzo raně gotického hradu, ležící na dominantním vrchu na okraji Železných hor, nad vsí Podhradí. Na místě hradu Lichnice stávalo již dříve sídlo rodu Ronoviců, datované do časů 12. století, které bylo nazýváno Světlík. Dnešní hrad byl založen pravděpodobně v první polovině 13. století. K roku 1261 byl v majetku Smila z Lichtemburka, který jej získal od Václava I. Od roku 1410 se stal opět královským majetkem. Roku 1421 dobyli hrad husité. Ti jej pak předali do rukou Jana Městeckého, který se však nedlouho poté postavil na stranu císaře Zikmunda. To přineslo nové úspěšné dobývání, tentokrát vojskem sirotků v roce 1428. V roce 1469 došlo k dalšímu neúspěšnému obléhání, které hájilo zájmy Matyáše Korvína. Koncem 15. století byl hrad ve držení rodu Trčků, za nichž se uskutečnila přestavba ve stylu pozdní gotiky. Konec 16. století znamenal pro Lichnici značný pokles významu. V roce 1610 ji překvapil velký požár, který celý hrad značně poničil. V průběhu třicetileté války (v roce 1646) byl dobyt švédským vojskem. Po skončení války byl hrad z rozkazu Ferdinanda III. pobořen. Začátkem 18. století se již Lichnice nacházela ve zříceninách. Oheb Torzo gotického hradu, ležící na vyvýšenině nad údolní nádrží Seč, nedaleko od Seče. Hrad založil na přelomu 14. a 15. století obávaný dobyvatel zdejšího kraje Ješík z Popovce. Po Ješíkovi získal hrad do zástavního vlastnictví Petr Zmrzlík ze Svojšína. V době husitských válek jej vlastnili husitští hejtmané. Od roku 1421, kdy již zmíněný Petr Zmrzlík podlehl moru, to byl Hynek Krušina z Lichtemburku. Od roku 1429 byl pánem hradu Jan Hertvík z Rušínova, který vedl jedno z vojsk sirotků. Poté, od roku 1455, byl hrad ve vlastnictví Trčků z Lípy. Za jejich správy proběhla v 60. letech 15. století důležitá přestavba, která hrad významně zpevnila. Nedlouho poté však přestal hrad Trčkům vyhovovat, a proto jej okolo roku 1499 opustili. Poté hrad začal pomalu chátrat. Zpráva z roku 1533 uvádí hrad Oheb jako pustý. Rabštejnek Torzo velmi malého gotického hradu, ležící na skále v těsné blízkosti Rabštejnské Lhoty, nedaleko od Chrudimi. Hrad byl postaven pravděpodobně již v době první poloviny 14. století. Písemné zprávy jej však registrují až na konci tohoto věku, kdy jej vlastnil Jan z Orle. Patnáctým stoletím prošel hrad jako majetek několika dnes již zapomenutých rodů, z nichž za Šárovců ze Šárova byl prodán roku 1540 městu Chrudimi. Ještě v sedmdesátých letech 16. století byl Rabštejnek, dle dochovaných písemných zpráv, obyvatelný. S blížícím se příchodem nového věku však zcela zpustl. Romantické úpravy z dob 19. století proměnily zpustlý hrádek v atraktivní výletní cíl. Rychmburk Zachovalý gotický hrad na vyvýšenině nad říčkou Krounkou, nedaleko od Skutče. Hrad založil 54/76

www.rozhlas.cz



počátkem 14. století Tas z Mrdic. Na konci tohoto věku jej držel spisovatel Smil Flaška z Pardubic. Jako většina hradů byl i Rychmburk dobyt husitským vojskem, konkrétně v roce 1425. První polovina 16. století přinesla hradu nový pozdně gotický palác. O jeho výstavbu se zasloužil tehdejší majitel Jindřich Šťastný z Valdštejna. V letech 1793 až 1798, za působení Kinských, byl hrad opraven a přestavěn do modernější, barokní podoby.

Strádov Torzo gotického hradu, ležící v Slavické oboře na skalnaté vyvýšenině nad řekou Chrudimkou, nedaleko od Slatiňan. Hrad byl založen jako biskupský v první polovině 14. století. Je zmiňován k roku 1382 jako majetek Jindřicha Lacemboka z Chlumu. Poslední zpráva, která dokládá jeho existenci, pochází z roku 1438. O dvě desetiletí později jej však písemné prameny uvádí nejen jako opuštěný, ale i zbořený.

6.3 Okres Jičín Kost Zachovalý hrad, postavený ve stylu vrcholné gotiky, ležící v údolí na pískovcové skále, nedaleko od Sobotky. Hrad založil pravděpodobně Beneš z Vartemberka okolo poloviny 14. století. Nedlouho poté byl přestavěn pod vedením Petra z Vartemberka. Mezi další majitele Kosti patřili Hazmburkové a Šelmberkové. V první polovině 16. století, za působení Biberštejnů, byla provedena renesanční přestavba a byla postavena mimo jiné i velká kuchyň. Další z majitelů, Albrecht z Valdštejna, zamýšlel Kost přestavět na pevnost. Albrecht však své dílo pouze započal, jeho plány vzaly za své roku 1634, kdy byl zavražděn v Chebu. Od velkého ohně v roce 1635 přestal být hrad trvale obýván. Pařez Malé pozůstatky hradu, ležící v malebné krajině Českého ráje na okraji Prachovských skal, nedaleko od Libuně. Hrad, nesoucí jméno Pařez, byl založen koncem 14. století. Na počátku 15. století zde sídlil Jan z Pařezu, o němž se písemné prameny prvně zmiňují k roku 1403, což je zároveň první dochovaná zpráva o hradě. Další události z historie Pařezu jsou velmi nejasné. Je možno předpokládat, že byl dobyt v dramatických dobách husitských válek. To potvrzuje i zpráva z roku 1430, která uvádí hrad jako pustý. Pecka Částečně zachovalý, částečně pobořený hrad, ležící ve zdaleka viditelné poloze nad říčkou Javorkou, u stejnojmenného východočeského městečka. Hrad Pecka byl založen jako raně gotický počátkem 14. století. První dochovaná písemná zpráva o něm pochází z roku 1322 a připomíná jeho tehdejšího majitele Budivoje z Pecky. Na počátku 15. věku, přesněji roku 1407, se novým majitelem Pecky stal Jarek ze Železnice, který tvrdě odporoval husitské víře. To se nejvíce projevilo v době husitských válek, kdy byl jeho hrad dva roky před konečnou bitvou u Lipan obležen sirotčím vojskem. Obléhání to však nebylo jen tak ledajaké - sirotci se zde totiž zdržovali celých dlouhých sedm měsíců. Po husitských válkách zde načas sídlili páni Hořičtí z Hořic, kteří se do podoby hradu zapsali především jeho novým opevněním. Následující 16. století přineslo nového hradního pána, jímž se stal Jindřich Škopek z Bílých Otradovic. Za působení jeho rodových potomků byl stinný hrad proměněn v honosné renesanční sídlo, což dokládá i tzv. Škopkovské křídlo ozdobené arkádami. S odchodem posledního z rodu Škopků, Karla, přišel na hrad cestovatel, spisovatel, hudebník, politik, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Z jeho doby se nám dochoval tzv. Harantovský palác. Bohužel ostatní výzdoba hradu z této, jistě zajímavé doby, sešla s časem. Život tohoto renesančního www.rozhlas.cz

55/76



všeuměla ukončil 21. červen roku 1621, kdy byl pan Kryštof Harant spolu s dalšími českými pány popraven na Staroměstské náměstí. V pobělohorským konfiskacích se hradu podivnou koupí zmocnil známý Albrecht z Valdštejna, který jej po třech letech věnoval valdickým kartuziánům. Jejich řád však zanikl v roce 1782 a od té doby byl hrad udržován jen velmi střídmě. V roce 1830 jej postihl dokonce ničivý požár, který znamenal pro Pecku velkou zkázu. V nedávné době, v roce 1990, se hrad navrátil do majetku města Pecky, které jej vlastnilo již od roku 1921.

6.4 Okres Pardubice Kunětická hora Zčásti zachovalé torzo hradu, jehož založení je dosud opředeno rouškou tajemství. Leží na osamělé dominantní vyvřelé kupě, nedaleko východočeských, lahodným perníkem proslavených, Pardubic. Dodnes nevíme přesně, kdo prapůvodní hrad na Kunětické hoře založil. Pověsti tvrdí, že zakladatelem byl rytíř Kunata a serióznější zdroje uvádějí krále. Kdo doopravdy stál u založení původního hradu, není z pohledu dnešního návštěvníka důležité. Tento hrad totiž zanikl již začátkem 14. století. Osudy dnešního hradu se tak začaly odvíjet teprve v době husitské. Přesněji v roce 1421, kdy se Kunětické hory zmocnil husitský hejtman Diviš Bořek z Miletínka. Ten ji získal po dobytí nedalekého opatovického kláštera, jemuž zdejší území patřilo již od dob 11. století. Husité zde poté vybudovali pevný hrad, po němž se Diviš začal psát již roku 1423. Od Divišových následníků získal Kunětickou horu král Jiří z Poděbrad, který ji roku 1465 převedl na svého syna Jindřicha. Po necelých třiceti letech koupil hrad známý a dosti movitý Vilém z Perštejna. Jeho rod se významně zapsal do osudů Kunětické hory, neboť za Perštejnů byl celý hrad pozdně goticky přestavěn a rozšířen. Avšak světská sláva, polní tráva. Poté co se výrazně zvýšil význam pardubického hradu, začal význam Kunětické hory stále klesat. V roce 1560 hrad koupil arcikníže Maxmilián, který jej samozřejmě neobýval. Kunětická hora se ocitla na samém dně zájmu. A to ji ještě čekala třicetiletá válka, jejíž dramatický průběh se dosti znatelně zaryl do osudu hradu. Roku 1645 přišli Švédové a chovali se zde stejně jako všude jinde - zpustošili a vyrabovali, co jen mohli. Není proto divu, že již začátkem 80. let zmíněného století byl hrad uváděn jako pustý. V minulém století se k likvidaci hradu přidal ještě kamenolom a do úplného zničení nezbývalo mnoho. Vždyť například roku 1884 se následkem činnosti kamenolomu zřítila jedna z bašt. Naštěstí vše se vyvíjelo poněkud jinak, i když ne vždy zcela správně, a tak i my můžeme dnes obdivovat Kunětickou horu v plné kráse.

6.5 Okres Semily Bradlec Torzo gotického hradu, ležící na 557 m vysokém čedičovém kopci v krajině Českého ráje, 3 km od městečka Železnice. Počátky hradu sahají do 14. století, kdy patřil Markvarticům. Na začátku 15. století se stal Bradlec sídlem Vaňka z Jenštejna, známého škůdce tohoto kraje, a proto byl roku 1417 dobyt královským vojskem Václava IV. Bradlec byl dobýván také v době husitských válek, přesněji roku 1421. Zpustl pravděpodobně v polovině 16. století. Hrubá Skála Původně gotický hrad, nazývaný Skála, později několika přestavbami proměněný do dnešní romantické podoby. Leží na pískovcové skále, zvedající tuto ozdobu Českého ráje do úctyhodné výše 60 metrů, nedaleko od Turnova. Původní hrad Skála byl založen v čase poloviny 14. století. Dobou husitských válek prošla Skála v 56/76

www.rozhlas.cz



držení silně protihusitsky zaměřených pánů z Jenštejna. V roce 1460 získali Skálu od Jenštejnských Zajícové z Hazmburka. Jan Zajíc, stojící pevně na straně odpůrců Jiřího z Poděbrad, vyvolal odpor ze strany tohoto moudrého panovníka. V roce 1469 mezi obleženými hazmburskými hrady skončila i Skála. Byla dobyta, ale vše se nakonec vyřešilo mírovou dohodou. Mezi další majitele se velmi výrazně zapsal bohatý a mocný rod Smiřických. Ti se, z přičinění Zikmunda Smiřického, stali pány zdejšího panství již roku 1524. Zanedlouho jim však starý hrad přestal vyhovovat, a proto jej v polovině tohoto věku přestavěli na renesanční zámek, který svou urozeností lépe reprezentoval jejich rod. Přestože se Albrecht Jan Smiřický velmi aktivně účastnil stavovského povstání, vyhnulo se jejich sídlo, díky slabomyslnému Jindřichu Jiřímu, pobělohorským konfiskacím. Z dalších osudů tohoto rodu stojí za zmínku vztah Elišky, dcery Zikmunda Smiřického a chudého kováře, pro který byla na čas uvězněna i na Hrubé Skále. Po Bílé Hoře se hradu ujal Albrecht z Valdštejna, poručník duchem neobdařeného Jindřicha. V Albrechtově době docházelo na zdejších panstvích k bouřlivým selským povstáním (například v letech 1629 a 1775). Po smrti tohoto velkého a rozporuplného českého pána začal úpadek Hrubé Skály. Třicetiletá válka přinesla několik bitek mezi Švédy, drancujícími celý kraj, a císařským vojskem. Roku 1658 vydal císař, z obav před jejich zneužitím nepřátelskými vojsky, rozkaz ke zboření Hrubé Skály, Veliše a Kosti. Veliš byl důkladně zničen, ale na Hrubou Skálu ani na Kost naštěstí nedošlo.

Hrubý Rohozec Původně gotický hrad, později přestavěný na zámek, ležící na výrazné skále nad řekou Jizerou, na okraji města Turnova. Založil jej patrně Jaroslav z Ralska nebo jeho syn Havel Ryba, oba z rodu Markvarticů, v první polovině 14. století. Od 70. let 14. století patřil Rohozec Markvartovi z Vartemberka, který napadal Lužičany pro své spory s nimi. To se samozřejmě nelíbilo králi Václavovi IV., který roku 1390 vyslal na jeho hrady vojsko. Dobylo Rohozec, Žleby a Zbiroh. Zajalo vzpurného hradního pána, kterému poté propadl veškerý majetek ve prospěch krále. V průběhu husitských válek byl hrad v držení Jana Kruhlaty z Michalovic, který jako katolík podporoval krále Zikmunda. Přestože je dobře známo úspěšné Žižkovo tažení na nedaleký Turnov (1424), nevíme, zda se husitská vřava dostala i na Rohozec. Počátkem 16. století prošel hrad náročnou pozdně gotickou přestavbou, provedenou Kunrátem z Krajku. Tyto úpravy zcela překryly původní středověký ráz hradu. Za Vartemberků, kteří Rohozec drželi v letech 1534 až 1621, byl Hrubý Rohozec přestavěn na renesanční zámek. V době pobělohorské patřil zámek mocnému a obávanému Albrechtu z Valdštejna. Poté přešel do vlastnictví francouzského rodu Desfoursů, za nichž proběhla roku 1675 barokní přestavba a v roce 1822 přestavba do dnešní empírové podoby. V 19. století došlo k romantickým úpravám, které se však týkaly především vnitřních prostor zámku. Kumburk Největší hradní torzo na Jičínsku, ležící na 640 m vysokém dominantním kopci, nedaleko od Nové Paky. Hrad založili počátkem 14. století Markvarticové, kteří jej také pojmenovali Goldenbergem Zlatou horou. Písemné prameny začínají připomínat hrad v roce 1325. Tehdy je zmiňován Markvart z rodu Vartemberků, který se po něm psal. Po husitských válkách se zde vystřídalo několik majitelů. Po Jindřichovi z Dubé to byli Trčkové z Lípy a od roku 1607 zde působil rod Smiřických. V první polovině 15. století, patrně po roce 1437, zde nechal Hynek Krušina z Lichtenburka postavit nové opevnění. V průběhu třicetileté války byl Kumburk pobořen švédským vojskem. Roku 1658 došlo z příkazu císaře Leopolda k likvidaci Kumburka. www.rozhlas.cz

57/76



Rotštejn Zajímavé torzo skalního hradu, ležící při okraji Klokočských skal, nedaleko od Turnova. Hrad nechal postavit Vok z Hruštice, později psaný z Rotštejna, ke konci 13. století. Jeho syn se dostal do velkých sporů ohledně majetku, které vyvrcholily roku 1318 vypálením Rotštejna, zpustošením přilehlých vesnic a zajetím pana Voka. Vokovi následníci hrad drželi až do počátku 15. století, kdy jej roku 1415 koupí získal Ondřej Paldra z Vařin. A tak po dvou letech husité dobyli a následně pobořili a vypálili i hrad Rotštejn. To znamenalo jeho zkázu, neboť poté, co před rokem 1439 přesídlil jeho majitel do pohodlnějšího sídla v nedalekém Klokočí, se již nikdo o pustý hrad nestaral. Trosky Torzo jednoho z nejznámějších hradů, umístěné na vrcholech dvou čedičových sopouchů, dnes nazývaných podle své podoby Panna a Baba; nejvýznamnější dominanta Českého ráje. Hrad založil Čeněk z Vartemberka v druhé polovině 14. století. První písemná zpráva hovořící o Troskách pochází z roku 1396 a uvádí již zmíněného zakladatele, jenž se v tu dobu již po hradě psal. Jeho rod patřil mezi nejvýznamnější v Čechách, zvláště jeho severočeské državy byly značně rozsáhlé. Čeněk však svoje nové sídlo dlouho nevlastnil, neboť zakrátko se dostal do finančních potíží, a proto musel Trosky i s přilehlým panstvím odevzdat do rukou Václava IV. Od něho jej na samém konci 14. století získal Ota z Bergova, který se po něm již roku 1399 také psal. V dramatických dobách husitských válek se z Trosek stalo prozikmundovské informační centrum, ze kterého byli přívrženci krále Zikmunda informováni o akcích husitů. Konaly se zde také protihusitské porady, z nichž ta nejznámější proběhla v roce 1428. Přesto není zcela jasné, zda byl hrad někdy dobýván husity. Některé prameny tvrdí, že Žižka hrad dobýval roku 1424, ale to není příliš věrohodné. Důvěryhodnější informace je datovaná o čtyři roky později, kdy hrad vyhořel a byl obléhán Janem Kralovcem, hejtmanem vojska sirotků. Od roku 1438 zde sídlili loupežníci, kteří zajali tehdejšího majitele Otu z Bergova a následně odsud plenili celý zdejší kraj. Přítrž jejich řádění byla učiněna až po dobývání v roce 1440, které bylo sice patrně neúspěšné, avšak již po čtyřech letech držel Trosky opět Ota z Bergova. Roku 1455 koupili hrad Hazmburkové. Nedlouho poté (1469) byly Trosky, jako majetek nepřítele Jiřího z Poděbrad, dobyty královským vojskem. Hazmburkové drželi pevný hrad až do roku 1497, kdy jej získal Jan ze Šelmberka. Po několika dalších pánech byl hrad po roce 1559, za Jindřicha Smiřického, přičleněn ke Hrubé Skále. V těchto dobách ztratil svůj původní význam a zůstal natrvalo jen sídlem úředníků, jak tomu ostatně bylo již od druhé poloviny 15. století. Jako pobělohorský konfiskát získal Trosky Albrecht z Valdštejna, který též hradu nevěnoval příliš pozornosti. Nejvíce se však jeho stav zhoršil v dobách třicetileté války, kdy se zde často střídali Švédové s císařským vojskem. Osud hradu se naplnil roku 1648, kdy byl vypálen, což sice zahnalo na útěk švédskou posádku, ale Trosky se toho roku proměnily v opravdové trosky. Před úplnou zkázou je zachránilo jen romantické devatenácté století. Valdštejn Torzo raně gotického hradu, ležící na pískovcové skále při okraji Hruboskalského skalního města, nedaleko od Turnova. Hrad nechal postavit ve druhé polovině 13. století patrně Jaroslav z Hruštice, člen významného rodu Markvarticů. První historicky doložená zpráva je o něm až z roku 1304, kdy je připomínán Zdeněk, píšící se po Valdštejně. Ke konci 14. století získali Valdštejn Vartemberkové. Husitskými válkami prošel hrad v držení Rameše z Hrádku. Připojením k dnešní Hrubé Skále pozbyl hrad významu a když okolo poloviny tohoto věku vyhořel, byl opuštěn a již k roku 1582 je uváděn jako zřícený. V 18. století zde sídlili, podobně jako na severočeském Sloupu, poustevníci. Roku 1821 získal hrad koupí od Valdštejnů Jan 58/76

www.rozhlas.cz



Lexa z Aehrenthalu. Ten jej upravil do dnešní romantické podoby.

6.6 Okres Svitavy Litomyšl Dominantou města Litomyšle je renesanční zámek, patřící mezi národní kulturní památky. Město se proslavilo především jako rodiště slavného hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Již roku 981 zaznamenal Kosmas existenci litomyšlského hradu, který se stal v pozdějších letech rezidencí biskupa (1344). Od počátku 15. století vlastnil Litomyšl rod Kostků z Postupic. Za jejich držení panství vzkvétalo, rozšiřovali jej koupí okolních vesnic. Po stavovském povstání členové rodu Kostků z Postupic panství opustili a to se stalo majetkem Perštejnů. Zničený vyhořelý palác jim nevyhovoval, proto se roku 1568 Vratislav z Perštejna rozhodl postavit renesanční zámek. Stavba probíhala podle projektu G. B. Aostalliho a U. Aostalliho. Roku 1775 byl zámek poškozen požárem, proto musel být koncem 18. století opraven v dobovém stylu. Dále zámek vlastnili Trauttmannsdorfové a Valdštejnové. Vnější renesanční podoba se nijak nezměnila. Zámek je dvoupatrová budova o čtvercovém půdorysu, rozkládající se kolem pravoúhlého nádvoří. Hlavní přístupová cesta vede portálem s kamenným ostěním. V supraportě jsou znaky Vratislava z Perštejna a jeho manželky Marie Manriquez de Lara. Ve druhém patře nad portálem je arkádová lodžie o devíti obloucích. Stěny zámku jsou členěny okny, průčelí je pokryto sgrafitovou rustikou od Šimona Vlacha. Nádvoří obíhají sloupové arkády, v přízemí bosované pilíře. V horní části čelní severní strany jsou sgrafita s námětem bitvy u Milvijského mostu. Na jihovýchodním nároží vystupuje presbytář kaple a na severovýchodním osmiboká štíhlá schodištní věž.

6.7 Okres Trutnov Choustníkovo Hradiště Torzo gotického hradu, umístěného na vyvýšenině nad vsí Choustníkovo Hradiště. Hrad byl vybudován před rokem 1316, pravděpodobně na místě staršího hradiště. Na konci 14. století patřil Heřmanovi z Choustníka, dle něhož byl dříve nazýván Hradiště Heřmanův Choustník. Roku 1645 byl hrad poničen při dobytí švédskými vojsky. Opravy se dočkal okolo roku 1679. Nedlouho poté, po dobudování nedalekého Kuksu, byl přeměněn na klášter celestýnek. Tomuto účelu sloužil hrad do roku 1739, kdy řeholnice přesídlily na Nové Město pražské. Poté již osud Choustníkova Hradiště nikoho příliš nezajímal, a tak není divu, že hrad zanedlouho zcela zchátral.

6.8 Okres Ústí nad Orlicí Brandýs nad Orlicí Ruiny gotického hradu, ležící na zalesněném ostrohu při východním okraji stejnojmenného města. Hrad byl založen v druhé polovině 13. století Jindřichem z Prostiboře, který se po svém novém sídle psal již k roku 1289. Druhou polovinou 14. a začátkem 15. století prošel Brandýs jako majetek pánů z Boskovic. Ti byli za čas vystřídáni pány z Postupic, kteří jej pak roku 1506 prodali Vilémovi z Perštejna. Roku 1547 Bohuš Kostka z Postupic nechal hrad opravit. V druhé polovině 16. věku se novými majiteli stali Žerotínové. Jejich mocný rod držel hrad po dlouhou dobu až do roku 1636. Uplynulo několik let a Brandýs se proměnil v trosku, smutně hledící nad údolím řeky Orlice. Lanšperk Torzo gotického hradu, ležící na výrazném kopci nad Tichou Orlicí v obci Lanšperk, nedaleko od Ústí nad Orlicí. Hrad založil pravděpodobně okolo poloviny 13. století Přemysl Otakar II. jako základnu pro ovládnutí kraje. První písemné zprávy pochází však až z roku 1285, kdy měl Lanšperk v držení Záviš z Falkenštejna, který ho dostal darem od Václava II. Záviš spravoval hrad do roku www.rozhlas.cz

59/76



1290. V roce 1304 přešel Lanšperk do vlastnictví Zbraslavského kláštera. Poté ho směnou získalo biskupství v Litomyšli; tehdy se psal rok 1358. Počátkem éry husitských válek byl dvakrát dobyt (v letech 1425 a 1429) husitskými vojsky. Poté jej vlastnili Kostkové z Postupic. Od konce 16. století byl hrad pustý a začal chátrat.

Litice Torzo hradu, ležící na vysokém vrchu nad řekou Orlicí. Hrad založil rod Drslaviců na konci 13. století. Za Jana Lucemburského jej získal zástavou Jindřich z Lipé. Od roku 1371 jej vlastnil Bočka z Kunštátu. Dalším majitelem Litic se stal jeho vnuk Jiří z Poděbrad, za jehož působení zde došlo k rozsáhlým úpravám. V letech 1452 až 1455 byl na hradě uvězněn kněz Václav Koranda. Roku 1495 přešel hrad do vlastnictví Viléma z Perštejna. Tím poklesl význam Litic, protože správa zdejšího kraje se přenesla na nedaleký Potštejn. Mezi další majitele patřili páni z Bubna, ti jej však trvale neobývali. V padesátých letech 17. století jsou Litice uváděny jako pobořený hrad. Žampach Menší pozůstatky raně gotického hradu, ležící na vysokém kopci nad vsí Žampach, nedaleko od Letohradu. Založení hradu spadá do doby okolo roku 1300. Roku 1355 byl hrad dobyt Karlem IV., protože zde sídlil loupeživý rytíř Pancíř, vlastním jménem Jan ze Smojna. Poté, v letech 1367 až 1374, byl hrad ve vlastnictví Žampachů z Potštejna, kteří jej roku 1469 obnovili. V dobách třicetileté války byl hrad poničen a nedlouho poté zpustl. Na jižní straně hradního kopce stával dříve malý hrádek, nazývaný Chudoba. Písemné prameny ho připomínají v letech 1540 až 1626. Zachoval se z něj pouze sklep, který se nachází v dnešním domě číslo 7.

7 Kraj Jižní Morava 7.1 Okres Blansko Boskovice Boskovický hrad patřil jednomu z nejvýznamnějších moravských rodů. Původní hrad byl menší, opevněný raně gotickou stavbou. Tento malý hrad byl pobořen vojskem krále Jana Lucemburského a později (ve 20. letech 14. století) znovu postaven. Hrad byl opět zničen na konci 14. století za války mezi markrabětem Joštem a Prokopem. Vypálený hrad i město koupil Heralt z Kunštátu a nechal postavit v roce 1398 nový hrad. Na místě původního hradu vybudoval pouze předsunutý strážní objekt a stavbu vlastního hradu započal východně odtud. Od roku 1458 byl hrad opět v rukou Boskoviců. Ditrichštejnům, kteří hrad vyženili, přestal gotickorenesanční hrad vyhovovat a počátkem 18. století vystavěli v jeho blízkosti barokní zámek.

7.2 Okres Břeclav Mikulov Zámek stojí na Zámeckém vrchu v malebné krajině Pavlovských vrchů. Jeho předchůdcem bylo hradištní opevnění z druhé poloviny 11. století. Koncem 12. století patřil Mikulov pánům z Kounic, později jej vlastnili čeští králové. Ve 30. letech 13. století byla započata výstavba středověkého hradu. Jeho rozvoj pokračoval i za dalších majitelů, k nimž patřili i Lichtenštejnové. Ti zdokonalili hrad i předhradí, k věži přibyla další věž s branou. Hrad se stal nedobytnou pevností, neboť nepodlehl ani nátlaku husitů. V první polovině 15. století žila se svým manželem (z rodu Lichtenštejnů) na hradě Perchta z Rožumberka, popisovaná jako Bílá paní jihočeských zámků. Při hrozbě tureckého vpádu do střední 60/76

www.rozhlas.cz



Evropy (v 16. století), zahájili Lichtenštejnové přestavbu hradu na renesanční pevnost. Zdokonalili opevnění, ale nakonec z finančních důvodů hrad prodali. Dalším vlastníkem byl uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi a později rakouský rod Ditrichštejnů. František z Ditrichštejna se stal mocným úředníkem, a proto učinil z Mikulova svou rezidenci. Jeho pozdně renesanční přestavba přinesla hradu určité změny. Ve 40. letech 16. století vznikly na hradbách čtyři renesanční bastiony, z nichž severní bastion využíval původního raně gotického zdiva hradního paláce. V místě hradu vznikla třípatrová budova, rozložená kolem nádvoří. Do areálu zámku byly zahrnuty bastiony. Největší z nich, severní, změnil Ital Gialdi v reprezentační sál. Fasáda zámku dostala renesanční sgrafitovou podobu. Ve 30. letech dal kardinál v předzámčí vybudovat zámecké divadlo a knihovnu. V roce 1645 byl zámek dobyt Švédy, kteří odvezli část knihovny. V 70. letech 17. století, kdy hrozil další vpád Turků, došlo k úpravě opevnění a byla postavena nová vstupní brána, tzv. Temná. Po požáru v 18. století musel být zámek od základů renovován. Zámek byl barokně přestavěn, především šlo o přestavbu a výzdobu interiérů. Přestavbu vedl G. A. Oedtl. Ve 20. letech 18. století vznikla tzv. Letní jezdecká škola (dnes hotel), jízdárna (dnes divadelní sál) a hospodářské budovy. Poslední stavbou byla klasicistní budova správy panství. V roce 1805 zde pobýval Napoleon a jednal o míru s Rakouskem. V roce 1866 bylo na Mikulově uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem. Za druhé světové války, 22. 4. 1945, vypálila zámek ustupující německá armáda. V letech 1947 - 1960 proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Nejstarší část hradu byla vybudována na skalnatém návrší. Nádvoří bylo původně opevněno kamennou hradbou. Na přelomu 13. a 14. století bylo severně od hradu vybudováno předhradí, jehož vstupní bránu chránila okrouhlá věž - Vlajková věž. V druhé polovině 14. století byla původní věž upravena na kapli. Z této doby pochází i její polygonální přístavba, první budovy v nádvoří a předhradí na severu, chráněné dosud zachovalou hranolovou věží. Tyto trakty jsou součástí dnešního vnitřního zámku. K zabezpečení hradu přispívala předsunutá věž - tzv. Kozí hrádek, stojící na osamělém skalisku. Za vstupní barokní branou je čestný dvůr se zbytky sochařské výzdoby, hranolovou věží a klasicistní úřední budovou. Druhé přednádvoří je přístupné branou vedle věže s břitem. Stojí tu bývalá jízdárna a hospodářské budovy s vinným sklepem. Zámek je dvoupatrová budova s vystupujícími bývalými bastiony. Fasády jsou bohatě členěny římsami a pilastry se zbytky renesančních omítek. Na severu je ve skále vytesaná vstupní brána, nad ní původní okrouhlá věž s polygonální nástavbou, dnes je zakončena cibulovitou barokní střechou. Kolem zámku jsou zbytky hradeb. Za barokní přestavby byla budova snížena z třípatrové na dvoupatrovou. Menší místnosti nahradily rozsáhlé sály. Malby jsou dílem A. J. Preunera, sochy pocházejí od I. Lengelachera. V přízemí a v jedné části prvního patra jsou zachovány klenuté místnosti, zbytky nástěnných maleb a sochařské výzdoby.

Sirotčí hrady Zajímavá zřícenina gotického hradu se nachází v jižní části Pavlovských vrchů. Tvoří ji dvě samostatné části. Hrad dostal jméno podle rodu Wehingenů, jejichž jedna větev - Sirotci - se přestěhovala v první polovině 13. století na hrad nad vsí Klentnice. Současně se nazýval i jinak, např. podle své polohy Rasenstein (Ostrý kámen) a podle rozlohy Waisenstein. Postupně se ujaly názvy jako např. Růžový hrad, Rosenburg nebo Rosenstein. Jeho zakladatelem byl Siegfried Sirotek, proslulý zápasník a rytíř. Kolem roku 1300 byl hrad zeměpanský a roku 1310 se dostal do rukou Lichtenštejnů. V 16. století hrad zpustl a přešel do vlastnictví Ditrichštejnů.

www.rozhlas.cz

61/76



7.3 Okres Jihlava Rokštejn Rokštejn patří mezi nejstarší moravské hrady. Dnes je již jen malebnou zříceninou na skalnatém návrší nad říčkou Brtnicí. Hrad byl založen v 80. letech 13. století rodem Horovitců. Tento gotický hrad, jehož vstupní prostor chránila hranolová věž, měl trojpodlažní palác. Roku 1360 jej získal markrabě Jan Jindřich. V této době měl hrad důležitou úlohu, hájil zájmy markrabat proti městu Jihlavě. Došlo k zesílení opevnění, jižně od hradu bylo vybudováno předhradí s věžovitou bránou. Vše bylo obklopeno hradbou s několika věžemi a úzkým parkánem. Od roku 1378 měli Rokštejn v zástavě Valdštejnové, kteří jej později získali dědičně. Koncem 15. století byl dobyt a pobořen Matyášem Korvínem a jeho vojskem. Od této doby zůstal hrad poničen a nikdy nebyl již opraven. Roštejn Zachovalý goticko - renesanční hrad na skalnatém vrchu vznikl ve 14. století. Vybudovali jej pravděpodobně páni z Hradce. Severně od brány bylo malé předhradí s hospodářskými budovami. Kolem roku 1353 byl hrad obehnán gotickým opevněním s kruhovými baštami. V 15. století byl hrad dobyt husity, ale nebyl obsazen. V 16. století získal hrad Zachariáš z Hradce, který jej nechal přestavět na renesanční lovecké sídlo. V té době bylo přistaveno jedno patro. V okolí nechal majitel zřídit oboru, která počátkem 20. století zanikla. Po této úpravě se hrad již neopravoval. Od 19. století sloužil jako obydlí myslivce, který žil v sousedství vstupní brány, ostatní budovy zpustly. Roku 1915 hrad vyhořel, ale v 50. letech tohoto století došlo k jeho rekonstrukci.

7.4 Okres Kroměříž Cimburk Hrad Cimburk na vysokém vrchu byl vybudován v letech 1320-1330 Bernartem z Cimburka. Při jeho stavbě bylo využíváno francouzských vzorů, které sem pronikaly v době Jana Lucemburského. Od Cimburků jej v roce 1358 koupil markrabě Jan Jindřich. Od počátku 15. století se tu vystřídala řada majitelů. Páni z Vítkova, kteří hrad získali, rozšířili opevnění, vytvořili tzv. dolní hrad a vybudovali parkán při jižní a východní části hradu. V roce 1568 patřil hrad rodu Majláthů a v roce 1611 náležel Horeckým z Horky. Za nich hrozilo nebezpečí vpádu uherských a tureckých vojsk. V této době bylo na obranu udržováno a opravováno opevnění. Na krátkou dobu ovládl hrad Gábor Bethlen. Jeho vlastníci sídlili však v Koryčanech. Od 18. století byl úplně opuštěný a později se zde prováděl rozsáhlý historický průzkum. Tento hrad patřil k tzv. bergfritovému typu, jehož hlavní částí byla okrouhlá věž chránící vstupní bránu. Na východní straně stál palác. Další kulatá věž chránila od západu přístupovou cestu. Dochovaly se vstupní brány, část okrouhlé věže, větší část zdiva paláce spolu s gotickými ostěními. Dále se dochovaly zbytky hradeb z dolního a horního hradu. Někde jsou patrné i zbytky základového zdiva, dosahující do původní výšky.

7.5 Okres Uherské Hradiště Buchlov Hrad Buchlov, stojící na jednom z nejvyšších kopců Chřibů, je ukázkou středověké pevnostní architektury. Vybudován byl v první polovině 13. století na ochranu královské stezky. Nejstarší pozdně románská část byla vybudována stavební hutí cisterciáckého kláštera. Východní stranu hradu chránila hranolová věž, k níž přiléhal palác. Hradba na severní straně a na západě další hranolová věž představují pozdně románskou část hradu. Ve 14. století byl hrad součástí 62/76

www.rozhlas.cz



královského majetku. Koncem 15. století ho dali Ctibor Tovačovský z Cimburka a jeho bratr Adam přestavět v pozdně gotickém stylu. Roku 1511 získal hrad Arkleb Trnavský z Boskovic, po něm Žerotínové a roku 1520 páni ze Zástřiže, kteří jej obohatili o věž s hodinami a opevnění. Roku 1848 zde bylo otevřeno muzeum, v roce 1931 zachvátil hrad požár a později byl znovu opraven.

7.6 Okres Zlín Lukov Zřícenina rozsáhlého hradu leží na návrší v podhůří Hostýnských vrchů. První zmínky o hradu pochází z roku 1332, kdy patřil pánům ze Šternberka. Hrad vznikl pravděpodobně v první polovině 13. století a patří tak mezi nejstarší moravské hrady. Měl čelní věž a později, pravděpodobně koncem 14. století, bylo vybudováno rozsáhlé předhradí. V první polovině 16. století náležel hrad Kunům z Kunštátu, od roku 1548 Nekšům z Landeka. Za třicetileté války se stal hrad významným střediskem valašských povstání proti pobělohorské reakci. Roku 1643 ovládli hrad Švédové, byl zbaven posádky a hradby střeženy. Koncem 18. století jej vlastnili Seilernové. Hrad byl opuštěn až po roce 1790, kdy odtud byly přeloženy vrchnostenské kanceláře do vsi Lukova. Zdivo hradu bylo použito na stavbu panských budov.

7.7 Okres Znojmo Vranov Barokní zámek, stojící na vysoké skále nad řekou Dyjí, je umělecky pozoruhodným dílem se středověkým původem. Vranovský hrad vznikl jako jeden z nejvýznamnějších hradů podyjské obranné soustavy. Z jeho opevnění se zachovala strážní a vodní věž. Od roku 1323 byl zástavním majetkem Jindřicha z Lipé, později byl majetkem Lichtenburků. Majitelé se často střídali, vlastnily jej významné rody, jako byli páni z Boskovic, z Pernštejna, z Lomnice, za nichž došlo k zesílení opevnění. Za Ditrichštejnů v 16. století byl obestavěn renesančními budovami. Roku 1678 byla započata přestavba na honosné barokní sídlo. Zámek poté vlastnil pražský advokát Josef Hilgartner u Lienbornu, po něm dva polské rody, rod Mniszků a Stadnických. Počátkem druhé světové války se stal majetkem německého barona Gebhrada von Wense. Od r. 1948 byl majetkem státu.

7.8 Okres Žďár nad Sázavou Pernštejn Tento výjimečně zachovaný mohutný hrad s gotickým jádrem patří mezi naše nejkrásnější středověké stavby. Jako zázrakem si dodnes zachoval svou původní gotickorenesanční podobu a vypadá tak, jako když jej v první polovině 16. století dostavěli Pernštejnové. O historii se dochovalo velice málo. I tak můžeme určit, že hrad byl postaven ve 13. století jako ostrožní hrad na místě, které splňovalo představy bezpečného sídla. Slavná doba hradu přišla na konci 14. a na počátku 15. století, kdy po smrti markraběte Jana Jindřicha došlo k vleklým sporům mezi jeho syny Joštem a Prokopem. V čele pernštejnského rodu stál Vilém I., který podporoval Jošta. Stal se starostou a dokonce i zemským hejtmanem. Právě on započal jeho vzestup, hrad se stal vojensky a politicky významný. V 15. až 17. století jeho význam vrcholil. Hrad se stal centrem rozsáhlého panství. Vzhledem k významnému postavení majitelů musel být hrad reprezentativnější. K původnímu jádru přibyl nový opevňovací systém, který chránil celý ostroh. Okolo byly vyhloubeny příkopy a vznikly hradby s novými věžemi. Vznikla také čtyřhranná věž, typická pro Pernštejn, která stála samostatně a s obytnými budovami byla spojena dvěma dřevěnými mosty. Velkou překážkou k dobytí hradu se stal www.rozhlas.cz

63/76



mohutný barbakan se střílnami a tři metry tlustými zdmi. Hrad se stal po této úpravě nedobytný. Další velké úpravy se dostalo hradu za Viléma II., který sídlil v Pardubicích. Na Pernštejn nezapomněl a nechal hrad rozšířit o reprezentační sály. Renesanční styl se objevil v prostorovém členění sálů a kamenické výzdobě na ostění oken a portálů. Koncem 16. a počátkem 17. století se na hradě vystřídalo několik majitelů. V 18. století vlastnil hrad rod Stockhlmmerů. Stavební ráz hradu se nezměnil, probíhaly jen úpravy interiérů: úprava Rytířského sálu, rokokové malby, aj. Baroko poznamenalo i exteriér, kdy došlo ke stavbě nové kaple. Posledními majiteli hradu byli Mitrovští z Nemyšle, kteří provedli na hradě řadu změn. Zařídili tu knihovnu, která obsahovala knihy ze zrušených klášterů. Díky nim se dochovala dnešní gotickorenesanční podoba, protože nedovolili úpravy, které měly dát hradu romantický vzhled. Původní podoba ze 13. století se nezachovala, protože podlehla dalším přestavbám. Pouze je patrná hradní věž, tzv. Barborka. Hradní palác vzrostl do značné výšky. V horních patrech měl charakteristické ochozy, částečně z bílého mramoru. Přestavby v 15. a 16. století jsou vynikající ukázkou opevňovací techniky. Mezi nejvýraznější prvky patří mohutná předsunutá věž s propojenou visutou chodbou, spojenou s palácem a dalšími baštami, jakož i rozsáhlé předhradí. Z baroka pochází kryté schodiště a cibulovité zastřešení jedné z věží. Vnitřní výzdobu tvoří různé klenby (sklípková, žebrová). Mezi vynikající zdobení patří mramorové ostění oken a dveří z období přelomu gotiky a renesance. Mezi další můžeme zařadit různé kamenické detaily, sochařskou a malířskou výzdobu. Mezi nejreprezentativnější patří Rytířský sál, zdobený štukami z období kolem roku 1700 a rozlehlá knihovna. Ostatní místnosti jsou zařízené drobnými doplňky, nábytkem z pozdní gotiky a renesance. Zajímavá je i barokně přestavěná kaple s malířskou výzdobou.

Pyšolec Zřícenina gotického hradu leží na skalnatém návrší. Hrad vznikl na přelomu 13. a 14. století, nechali jej založit Pernštejnové. Po roce 1350 se majitelé často střídali, až do roku 1446, kdy Pyšolec opět získali Pernštejnové. V druhé polovině 15. století, za česko-uherských válek, hrad zanikl. Hrad byl bergfritového typu. Zůstaly zachovány příkopy a valy, oddělující druhé předhradí od vlastního hradu. V předhradí jsou zbytky obvodní hradby. V hradu stojí zbytek válcové věže, chránící vstupní bránu, z níž se zachovalo ostění. Věž měla průměr 11 m, výšku 8 m. Vedle věže je zasypaná studna. Na východ od věže se zachovaly zbytky paláce. Patrné jsou i pozůstatky základových zdí některých budov. Skály Pozůstatky skalního hradu, nazývaného též Katzenštejn či Bišovštejn, ležící na skalním bloku, blízko stejnojmenné vsi, 7 km od Police nad Metují. Hrad nechal vystavět pozdější husitský vojevůdce Matěj Salava z Lípy ke konci 14. století. Pro výpady jeho potomka byl hrad roku 1447 koupen Slezany, kteří jej ještě téhož roku rozbořili. Tento osud postihl i několik okolních hradů, avšak jenom Skály byly opraveny. To se Slezanům samozřejmě nelíbilo, a proto jej v roce 1513 dobývali. O něco později, po polovině 15. století, zde pobýval rytíř nazývaný Kočka. Jeho poněkud zvláštní jméno odhaluje i původ jednoho z názvů hradu - Katzenštejn. Začátkem šestnáctého století hrad zpustl a časem zcela zchátral. Velké Meziříčí Nad městem a nad řekou Oslavou se vypíná zámecký areál. Původní středověký hrad vznikl v první polovině 13. století. Na přelomu 14. a 15. století prodali páni z Meziříčí hrad Lackovi z Kravař. Roku 1425 patřilo opět panství pánům z Meziříčí a Lomnice. Jan z Lomnice nechal hrad přebudovat 64/76

www.rozhlas.cz



podle fortifikačních zásad. Předhradí bylo opevněno hradebními pásy a obehnáno příkopy. Další stavební úpravy proběhly v druhé polovině 16. století za Aleny Berkové - Meziříčské, která nechala hrad přestavět na renesanční zámek. Roku 1723 zachvátil zámek mohutný požár, po němž byl opět přestavěn. Po požáru byl zámek barokně přestavěn, vzniklo vstupní křídlo s reprezentačními místnostmi. Během dalších století se na zámku často střídali majitelé, jako byli Lobkovicové, Lichtenštejnové a Harrachové. Na přelomu 19. a 20. století byl novogoticky upraven v duchu romantismu.

Zubštejn V lesnatém porostu nedaleko od Pivonic leží zřícenina raně gotického hradu. Hrad byl založen v polovině 13. století pány z Pernštejna. Podle historických pramenů byl nejstarším sídlem tohoto rodu v povodí Svratky. Roku 1358 získal pobořený hrad markrabě Jan Jindřich. Do vlastnictví Pernštejnů se dostal opět až okolo roku 1446. Pernštejnové měli jako své hlavní sídlo hrad Pernštejn, a tak nechali Zubštejn zpustnout. Jako pustý se uvádí od roku 1596. Hrad měl štítovou zeď a polygonální hradební zeď. Silná štítová zeď chránila přístupovou cestu od severu. Na jižní straně stál palác, dnes je zde jen zřícenina základového zdiva. Na severu zůstaly zachovány dva příkopy.

8 Kraj Severní Morava a Slezsko 8.1 Okres Bruntál Cvilín Hrad Cvilín byl vybudován jako jeden článek obranné soustavy ve 13. století. Zřícenina gotického hradu stojí na Zadním Cvilínském kopci. Používá se též název Šelenburk. Hrad založili pravděpodobně příslušníci rodu Benešoviců. První zmínka o tomto hradu pochází z roku 1253. Od roku 1284 patřil opavským Přemyslovcům. Později se stal sídlem Krnovského knížectví. Koncem 15. století byl dobyt a značně poškozen Matyášem Korvínem. Koncem tohoto století získal Krnovské knížectví rod ze Šelmberka a Kosti. Na počátku 16. století byla započata jeho oprava a bylo zesíleno opevnění. Koncem 16. stol. sloužil jako lovecký hrádek, po třicetileté válce zůstal opuštěn. Jeho zříceniny byly použity v 19. století jako stavební materiál. Fulštejn Zřícenina hradu stojí na zalesněném kopci nad obcí Bohušov. Byl založen v polovině 13. století Herbortem z Fulmu. Z této doby pochází nejjižnější část dnešního hradního areálu. Hrad tvořil čtvercový palác se čtyřmi nárožními věžemi. Na nejstarší část, zprvu obklopenou příkopem, navázala ve 13. století výstavba předního hradu. Roku 1437 se hrad stal majetkem Supů z Fulštejna, později byl poškozen, v roce 1476 byl dobyt Matyášem Korvínem. Na přelomu 15. a 16. století byl Fulštejn přestavěn. Nad příkopem byla započata stavba goticko - renesančního paláce. Od roku 1566 byl majetkem Sedlických z Choltic. Za třicetileté války byl zničen Švédy, od té doby nebyl nijak opravován. V blízkosti hradu jsou patrné zbytky švédského tábora. Sovinec Hrad Sovinec stojí na skalnatém ostrohu nad městem Sovincem. Hrad bergfritového typu nechali založit před rokem 1333 bratři Vok a Pavel ze Sovince, kteří předtím jako manové olomouckého biskupa vlastnili Húzovou. Jejich rodu patřil hrad až do 16. století. Původní hrad stál na skalnaté plošině na návrší. V severní části čněla dosud zachovalá okrouhlá věž. www.rozhlas.cz

65/76



Na jih od ní byl dnes již zaniklý palác. Vše bylo obklopeno hradební zdí. Severně od hradu bylo malé předhradí s hospodářskými budovami. Na přelomu 15. a 16. století došlo k pozdně gotickým úpravám hradu a byly přesunuty obytné části z hradu do předhradí. Byla zahájena výstavba nového paláce ve východní části předhradí a také postavena nová brána s erbem pánů ze Sovince. Úpravy nadále pokračovaly i za dalších příslušníků rodu. Roku 1541 patřil hrad pánům z Boskovic. Ti dali renesančně přestavět východní palác a zahájili výstavbu renesančního paláce na západní straně předhradí. Koncem 16. století získala hrad uherská rodina Ederů ze Štiavnice, která rozšířila hrad o nové předhradí, bylo zesíleno opevnění a dokončeny interiéry západního paláce. Později vlastnili hrad Kobylkové z Kobylího, kteří dali hradu dnešní podobu. Mohutnou dělovou baštu, později upravenou na obytné prostory, připojili k dvoupatrovému obytnému paláci. Roku 1626 se hradu zmocnila dánská vojska, proto byla ihned zahájena modernizace opevnění a nové opevnění s polygonální věží se budovalo na jihu. Celý hrad byl obklopen soustavou barokních bastionů a ravelinů, spojených podzemními chodbami. V roce 1642 byla dokončena mohutná dělová bašta na jižní straně a současně byly postaveny i hradní brány. Při hrozbě švédského útoku byla vybudována obranná věž tzv. Lichtenštejnka. Roku 1643 se zmocnili hradu Švédové a založili zde svou posádku. Poškozené opevnění bylo opraveno. Po porážce Turků koncem 17. století ztratil hrad vojenskou funkci a stal se místem úřadů. Koncem 18. století část hradu vyhořela po úderu bleskem a později byl pronajímán k bydlení. Roku 1837 byl opraven a v letech 1844 - 45 došlo ke zbourání části předsunutého opevnění. Byl zde vybudován pozdně klasicistní kostel a bývalá ochranná věž byla změněna na kostelní věž. Roku 1939 zde byl nacisty zřízen internační tábor pro francouzské důstojníky. Po osvobození vyhořel. Později, ve vlastnictví Moravské filharmonie, byl hrad opravován. Dnešní hrad tvoří budovy, hradby věže a sedm bran kolem pěti nádvoří. Okrouhlá, 20 m vysoká věž stojící na skalisku, se nachází v nejvyšší části hradu. V blízkém skalisku je vytesáno sklepení. Skalisko je obklopeno samostatnou hradbou. Erby majitelů panství zdobí hlavní brány. Zachovalo se i renesanční a pozdně gotické ostění. Nádvoří jsou tvořena budovami, hradbami a paláci.

8.2 Okres Jeseník Edelštejn Na výběžku hřebene Příčného vrchu se nacházejí zbytky hradu. Byl vystavěn v polovině 13. století na ochranu okolních dolů. Založili jej vratislavští biskupové a dostal jméno podle vzácných kovů (edel - ušlechtilý, vzácný), které se zde těžily. Od konce 13. století do poloviny 15. století patřil opavským Přemyslovcům. V roce 1440 získal hrad opolský kníže Bolek a od roku 1474 byl majetkem vratislavského biskupství. Celý hrad byl obklopen valem a příkopem. Horní a dolní hrad dělil od sebe příkop. Okrouhlá věž chránila vstupní prostor do hradu. V dolním hradě byly hospodářské budovy a v horním se nacházel palác. Zachovaly se jen základové zdi, zříceniny okrouhlé věže, zbytky nárožních bašt, příkopy a valy. Jádro hradu je nyní zcela zarostlé vysokými stromy. Javorník Na Jánském vrchu nad Javorníkem stával hrad, který vznikl na přelomu 13. a 14. století. Zjištění původního tvaru hradu je obtížné, protože prošel mnoha změnami. Měl tři části, oddělené od sebe dvojím nádvořím a hradní ochozy. Obytné místnosti byly vestavěny do hradeb. Tato část zachovává původní charakter středověkého opevnění. Dříve bylo Jesenicko majetkem vratislavských biskupů. Ve 14. století bylo panství často 66/76

www.rozhlas.cz



zastavováno jako úhrada biskupských dluhů. V okolí tohoto místa se těžilo stříbro, proto byl o něj značný zájem. Za husitských válek byl hrad dobyt a okolí obsazeno husity. Biskup Konrád obsazená místa odkoupil a vladislavská kapitula nechala hrad pobořit, aby se nestal útočištěm nepřátel. Na přelomu 15. a 16. století se biskupové Jan Roth a Jan Thurzo postarali o jeho obnovu a dali mu jméno Jánský vrch. Obnoven byl v renesančním slohu a stal se hostitelem mnoha významných osobností, jako byl Mikuláš Koperník aj. Počátkem 17. století byl hrad modernizován a proměnil se v zámek. Byly přistavěny obytné místnosti okolo věže, která byla snížena a na severní straně byla postavena štíhlá věž s hodinami. Bez větších škod přečkal i obsazení Švédy a sedmiletou válku. Jeho význam vzrostl v 18. století, kdy biskup Filip von Sinzendorf započal barokní přestavbu. Po něm pokračovali i jiní. Zřízen byl i sál, ve kterém se konaly koncerty, proto se stal zámek významným kulturním střediskem své doby. Během dalších let se podoba zámku nezměnila. Zámek byl v církevní správě, nyní patří muzeu v Šumperku.

Rychleby Na skalnatém ostrohu v romantickém Račím údolí stojí zřícenina hradu. Žádné písemné zprávy se o hradě nedochovaly. Hrad byl pravděpodobně postaven vratislavskými biskupy ke konci 14. století a sloužil jako ochrana cesty vedoucí přes Račí údolí. Zanikl koncem 15. století v době uherských vpádů. Na přelomu 19. a 20. století byly zříceniny odkryty a některé části nově postaveny. Objevuje se též německý název Reichenstein. Původně byl hrad bergfritového typu, měl okrouhlou věž o průměru 10 m a o síle 4 m. Vstupní cesta vedla pod úzkým parkánem a ve východní části ústila do nádvoří. Další věž se nacházela na nejjižnějším výběžku ostrohu. Zachovaly se skromné zbytky věže, hradeb a základových zdí.

8.3 Okres Nový Jičín Štramberk Zřícenina gotického hradu s válcovou věží tvoří charakteristickou siluetu města, mezi kopci Kotoučem a Bílým vrchem v podhůří Beskyd. Podle pověsti byl hrad koncem 13. století majetkem řádů templářů. Podle historických materiálů se datuje jeho vznik až do první poloviny 14. století. Hrad měl zesílit ochranu hranic země a markraběcí moc. Od markraběte Jošta získal panství Vok z Kravař. Po něm je zdědil jeho bratr Lacek, velký obránce mistra Jana Husa. Po jeho smrti se často střídali majitelé. Roku 1523 přestal být hrad panským sídlem, a tak začal chátrat. Hrad připadl jezuitské koleji v Olomouci, po zrušení řádu se stal z panství nadační velkostatek. Roku 1783 se zřítila přední část hradu a objekt nadále pustl. Zůstaly jen zbytky paláce. První rekonstrukce proběhla koncem 19. století.

8.4 Okres Šumperk Mírov Mírov byl založen ve 13. století na skalnatém útesu, vznikl jako biskupský lovecký hrad. Založil jej biskup Bruno ze Šamburka. Olomoučtí biskupové používali hrad jako sídlo při lovech nebo jako útočiště před morem a válkami. Hrad byl rozšířen ve 14. století a v roce 1424 neúspěšně dobýván husity. Na konci 15. století byl goticky upraven a později renesančně přestaven a rozšířen. Sloužil jako vězení pro kněze. Při obléhání Švédy byl dobýván a vyhořel. V 17. století byla započata rozsáhlá barokní přestavba a byl postaven barokní kostel. Protože ztrácel vojenský význam, byla na Mírov přesunuta kněžská věznice olomoucké diecéze a www.rozhlas.cz

67/76



Hukvald. Pro vězení byla postavena nová barokní budova a zabrán i vlastní hrad. Po roce 1848 zanikly úřady v předhradních budovách a biskupství prodalo hrad státu na zřízení věznice. Za nacistické okupace sloužil Mírov jako věznice gestapa, dále tu byli vězni nemocní zejména tuberkulosou. Někteří z nich byli popraveni. Nachází se zde pomník na památku obětí gestapa.

Úsov V Úsově se nachází zachovalý gotický hrad a barokní zámek. Nejstarší zpráva o Úsovu pochází z roku 1260, kdy Jiljí ze Švábenic nechal postavit na místě dřevěného hrádku kamenný hrad. Měl půdorys nepravidelného oválu. Hradební zeď byla zesílena několika okrouhlými věžemi. Jednalo se o typ francouzského kastelu. Na počátku 15. století byl hrad markraběcím majetkem, ale již roku 1416 jej Václav IV. zastavil Janu z Vlašimi. Roku 1513 se stali majiteli panství páni z Boskovic, kteří hrad rozšířili o renesanční stavby. Za vlády majitele Jana Jetřicha, který si zvolil hrad za hlavní sídlo, došlo k další renesanční výstavbě. Nakonec Úsov získali sňatkem Lichtenštejnové, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Během třicetileté války byl hrad vypálen a poté nouzově opraven. Teprve koncem 17. stol. byl v jeho areálu vybudován barokní zámek. Okolo roku 1900 zde bylo zřízeno lovecké a lesnické muzeum.

8.5 Okres Opava Vildštejn Na skalnatém ostrohu, nedaleko Budišova nad Budišovkou, leží skromné zbytky hradu. Hrad zřejmě vznikl jako správní středisko panství. Není známo, jestli tu už stál roku 1274, kdy olomoucký biskup Bruno ze Šaumburka získal tuto oblast od kláštera Hradisko Olomouce. Poprvé byl historicky doložen okolo roku 1316, kdy patřil Jindřichovi a Dětřichovi z Fulštejna, kteří byli členy olomoucké kapituly. Hrad zanikl asi koncem 14. století v době válek markrabat Jošta a Prokopa. Jsou dohady o tom, zda k jeho zániku nedošlo v době válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Tomu však odporuje fakt, že v 15. století nebyly již o hradě žádné písemné zmínky. Hrad byl pravděpodobně bergfritového typu, s oválným půdorysem. Téměř celý byl obklopen příkopem.

68/76

www.rozhlas.cz

Hrady a zámky České republiky

Recommend Documents