Hory, hrady a zámky v regionech ČR

vydání č. 2 / 15. 4. 2013

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

V tomto čísle najdete

Zákon o cestovním ruchu, nutný předpoklad rozvoje tohoto oboru / str. 2

Rub a líc unikátní kombinace v Janských Lázních / str. 2-3

Klíčem k úspěchu v cestovním ruchu je značka / str. 3-4

Rozpočtové zásady územní samosprávné jednotky / str. 6

Hory, hrady a zámky v regionech ČR

prostředků mnohé obce i podnikatelé rozvíjeli infrastrukturu pro cestovní ruch.

a jejich systémové začlenění do rozvoje cestovního ruchu

Máme ministerstvo, které pečuje o zámky, hrady a kulturní dědictví naší země, tedy o „to naše moře“. Právě tomuto ministerstvu by slušel název ministerstvo kultury a cestovního ruchu. Propojení péče o památky právě s cestovním ruchem, dává smysl, jako je tomu např. ve Francii. Právě ve Francii, která je „světovou jedničkou“ v cestovním ruchu, je systémová podpora státu podnikatelům, kteří pečují kulturní dědictví, významná.

Hrady, zámky, hory jsou pro cestovní ruch (dále jen CR) naší země, jako moře pro „JUGOŠKU“. Je tomu skutečně tak? Velmi o tom pochybuji! Nejenže nemáme zákon o cestovním ruchu, ale nemáme žádné ministerstvo, které by mělo ve svém názvu CESTOVNÍ RUCH. Vždyť podpora CR je pro ekonomiku významná. CR představuje nezanedbatelnou součást ekonomiky našeho státu. Je důležitým zaměstnavatelem a má značnou perspektivu. Zvláště pak v některých regionech České republiky. Hlavní hospodářské parametry tohoto oboru dosahují, dle aktuálních přehledů Českého statistického úřadu, podíl 4,6 % na české ekonomice a dává práci 231 tisícům osob. Cestovní ruch je silným podílem na HDP Bereme-li v úvahu i nepřímé efekty CR, pak objem produktu CR činí 377,9 mld. Kč (13,7%) a na zaměstnanosti se podílí 12,9% (608 tis. zaměstnaných osob). Oproti roku 1993 se hodnota produktu cestovního ruchu v ČR zvýšila 2,5 násobně (2,9 násobně při započtení i externích efektů). Tempo růstu produktu cestovního ruchu v ČR bylo ve sledovaném období vyšší než tempo růstu zemí EU. (MMR – koncepce státní politiky v cestovním ruchu ČR). Výsledky hovoří za vše. CR má větší podíl na HDP i zaměstnanosti v ČR než je tomu například v zemědělství. Samozřejmě, že nemám nic proti zemědělcům, jejich těžké práce si vážím, ale na vlastním ministerstvu, potažmo vládě, se uvažuje podivně. V období 2014+ má být v Programu rozvoje venkova (fondy EU) výrazně méně peněz. Právě z těchto www.starostove-nezavisli.cz

A další

Ministerstvo, které by mělo v názvu cestovní ruch

Rozdělování „kulturních financí“ do regionu je dlouhodobě obdobné, (nedá se změnit za jedno volební období) jako tomu bylo u RUD před koaliční vládou s TOP 09 a STAROSTY. Pak by přeci nebylo možné, že Národní divadlo dostává dotaci 0,7 mld. Kč/rok a všechny kulturní památky v ČR cca 1,4 mld. Kč za stejné období! A významných hradů, zámků a kulturních památek je asi 150. A těch méně významných více než 2000! Pokládám Vám, milí a laskaví čtenáři, snad sugestivní otázku: „Není to opět diskriminace regionů v České republice? Krom absence zákona o CR, je státní systémová podpora cestovního ruchu problémem, který musíme řešit. Proč? Inu proto, abychom se přibližovali úrovní služeb v CR zmiňované Francii nebo Rakousku. Vlády předchozích 23 let řešily problematiku CR obdobně, jako tomu bylo v případě zákona tzv. „CÍRKEVNÍCH RESTITUCÍ“. Pouze se o tom občas mluvilo, ale náprava některých majetkových křivd vůči církvím a náboženským společnostem „zbyla“ až na současnou vládu. Pokud bych měl upřednostnit prioritu pro vládní program, byla by to právě priorita SYSTÉMOVÉ PODPORY CR v ČESKÉ REPUBLICE. O horách, rybnících a přehradách až příště. Přeji všem starostům a ostatním čtenářům našich STANOVIN pěkné jaro. Miroslav Sazeček KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

1

K

R

Á

L

O

V

É

H

R

A

D

E

C

K

Ý

K

R

A

J

Zákon o cestovním ruchu, nutný předpoklad rozvoje tohoto oboru Cestovní ruch představuje významnou součást ekonomiky našeho státu. Je důležitým zaměstnavatelem a má značnou perspektivu. Zvláště pak v některých regionech České republiky. Hlavní hospodářské parametry tohoto oboru dosahují, dle aktuálních přehledů Českého statistického úřadu, podíl 4,6 % na české ekonomice a dává práci 231 tisícům osob.

Zmiňovaný zákon je již připraven Ministerstvem pro místní rozvoj. Podílela se na tom i odborná profesní veřejnost a byl by dobrým startem nové éry cestovního ruchu v naší republice. Má podporu i ze strany krajů a zapojených obcí. Zástupci podnikatelů jej také vítají.

Přestože se úroveň cestovního ruchu v naší novodobé historii výrazně posunula k lepšímu, tak momentálně dost stagnuje. Důvodem však není jen všeobecný hospodářský útlum. Důležitou roli má také totální absence moderního zákona o cestovním ruchu. Taková legislativní úprava by nebyla žádnou naší specialitou. Je běžná ve vyspělém zahraničí. Třeba v Rakousku jí mají prakticky všechny spolkové země. Nedávno začal obdobný zákon platit i na Slovensku.

Návrh totiž čeká na projednání vládou a parlamentem. Nepříznivě se k němu zatím prý staví Ministerstvo financí. Obává se totiž údajně dalších mandatorních výdajů. Není to však moudrý postoj. Pokud chceme být konkurenceschopní a minimalizovat tendenci odlivu návštěvníků do jiných zemí Evropy, tak je zákon o cestovním ruchu nezbytně potřeba!

V čem spočívá zákon o cestovním ruchu? Cílem zákona je stanovení pravidel efektivní dělby práce a kooperace mezi státem, krajem a turistickými oblastmi, včetně příslušných finančních zásad. Cestovní ruch totiž není jen věcí komerčního vývoje. Veřejný sektor se má podílet na jeho společném marketingu směrem k tuzemsku i zahraničním trhům. Pokud máte například zkušenost s perfektním fungováním informačního servisu v alpských zemích, tak je to do značné míry právě zásluha jasných pravidel odpovědnosti, daných tamní legislativou v této sféře a nikoliv jen tradicí a příznivým vývojem v minulosti.

Proč už není schválen?

Pro případně dotazy a náměty jsem k dispozici na: [email protected]

Michal Vávra místostarosta Města Vrchlabí předseda Asociace turistických regionů ČR

Rub a líc unikátní kombinace v Janských Lázních Cestovní ruch – lázeňství – horská služba Jen velmi těžko budete na mapě České republiky hledat místo, které nabízí toto specifické spojení, Janské Lázně jsou jediné lázně na české straně Krkonoš, které toto vše kombinují. Specifické jsou však i svými problémy a přístupem k jejich řešení. Atraktivita umístění našeho města na úpatí Černé hory včetně nejmodernější kabinové lanovky v České republice a dynamicky se rozvíjejícího turistického a lyžařského areálu vyvolává ohromný tlak developerů na budování ubytovacích kapacit. Omezovací podmínky jsou však nasnadě, úzké a malé údolí, okolí oprávněně střežené Správou KRNAP a převážná část města chráněná Českým inspektorátem lázní a zřídel Ministerstva zdravotnictví ČR. V řadě případů si potenciální investoři bez znalosti poměrů vysní svůj podnikatelský záměr a nad hotovým projektem jsou pak zděšeni, že ne vše je podle jejich představ. Místo toho, aby respektovali realitu, snaží se místní podmínky napasovat na svůj projekt. Jistě si každý domyslí, že se poté hledají různé cesty a cestičky. Někteří stávající provozovatelé ubytovacích kapacit neodvádějí lázeňský poplatek ani poplatek z ubytovací kapacity, čímž připravují 2


obecní kasu o velkou část jejích příjmů (odhadovaný výběr je mezi 1113%). Neexistuje zákonná norma, která by umožnila neplatiče řádně zkontrolovat a postihnout. Jsou i tací, kteří svou činnost provádějí bez přihlášení a na černo. Nebudu zdůrazňovat, že všichni chtějí funkční vodovody, kanalizaci, opravené silnice, včas vymetené a uklizené od sněhu. Sníh, tím jsme zvláště atraktivní a odlišní od jiných lázeňských míst V zimě 2011-12 v součtu napadlo přes šest metrů sněhu. Pokaždé je nutné ho po deseti až třiceti centimetrech odklidit a komunikaci posypat, což nás stojí více jak milion korun ročně. Takovou situaci jiné obce řešit nemusí, takže pak nevydají ani korunu navíc. Bohužel to se ve sdílených daních nezohledňuje. Průměrná návštěvnost našeho města resp. areálu jsou tři a v nejatraktivnějším čase až šest tisíc návštěvníků denně. S tím souvisí problémy s dopravou, její organizací a samozřejmě i vzrůstající finanční náklady na smluvní městskou policii. Nemluvě o nárazovém, absolutním nedostatku parkovacích míst. pokračování na str. 3

Rub a líc unikátní kombinace v Janských Lázních Cestovní ruch – lázeňství – horská služba pokračování ze str. 2

Samostatnou kapitolou je kvalita příjezdových komunikací ve vlastnictví Královéhradeckého kraje. Přestože v minulých dvou letech kraj opravil část spojnice propojující východ a západ Krkonoš mezi Svobodou nad Úpou a Černým Dolem, stav silnice spojující centra měst Svobody nad Úpou a Janských Lázní je v tak dezolátním stavu, že je téměř nesjízdná. Dopravci hlásí prasklá skla a rozbitá pérování u svých autobusů. Nevím, jak máme naložit s proklamacemi kraje o prioritě podpory cestovního ruchu a dostupnosti Krkonoš, což deklaruje např. v materiálu “Zásady územního rozvoje KHK“. Zmíněnou komunikaci zařadil ve své kategorizaci silnic II. a III. tříd do skupiny c) jako „bezvýznamné“. To znamená oprava možná, ale za podmínky převedení na obce! Pro naše městečko ekonomický nesmysl. Nejen Královéhradecký kraj se staví zády k jedněm ze svých tří lázní. Budoucnost lázní je ohrožena i postojem zdravotních pojišťoven a Ministerstva zdravotnictví. Přestože ministerstvo vydalo novou vyhlášku, která stanoví nově indikační seznam lázeňské péče o dospělé, děti a dorost, kde došlo i k určitému navýšení indikací, záměrem je omezit financování lázeňství. Koresponduje s tím neochota pojišťoven při podepisování smluv s jednotlivými lázněmi a na přidělené indikace. Úbytek pacientů hrazených pojišťovnami je přes 50%. Tato tendence bude pro jednotlivá lázeňská místa fatální. Jen pro ilustraci: lázně v Janských Lázních zaměstnávají okolo 400 zaměstnanců a trvale žijících ve městě je osm set. Pro Janské Lázně je situace horší o to, že se zaměřují na klientelu s pohybovými a nervovými onemocněními, tedy se zdravotními potížemi, nikoliv na sportovně rekreační wellness pobyty, kde je úbytek u samoplátců přece jen menší. Kombinace obou se ukázala pro wellness klienty neatraktivní. Pro zajištění zaměstnanosti a využití potenciálu zařízení a budov přejdou státní lázně kapacitou sta lůžek na státní rehabilitační ústav. Opět je ale na libovůli pojišťoven, na co budou ochotné uzavřít smlouvy. I zde je budoucnost nejistá. Oproti privátním léčebnám je státní podnik v nevýhodě, neboť

není v jeho moci jakkoliv motivovat jednotlivé vysílající subjekty. Vlastnictví léčeben Veškerý majetek je dlouhá léta blokován vládním zadáním k privatizaci. Tak např. katastrofální stav rozvodů parovodů po městě nelze opravit, protože je v blokovaném majetku státu a ten na opravu nemá. Provozovatel ČEZ Teplárenská a.s. by je ráda opravila a je k tomu i připravena, ale nemůže investovat do cizího majetku. Takže začarovaný kruh, jehož výsledkem je havarijní stav průtahu městem, pod kterým rozvody vedou. Další podmínkou totiž je, že silnice se bude opravovat, jen pokud inženýrské sítě v ní budou též zrekonstruované. Na závěr přece jen pár pozitivních slov Horská služba, poslední článek z citovaného spojení v titulku tohoto textu, působí navenek velmi dobře. Samozřejmě i ta má v dnešní složité době problémy s financováním, ale na funkčnosti, spolehlivosti a rychlosti poskytované první pomoci to není znát. Svědčí o tom kladné hodnocení lyžařů, snowboardistů, běžkařů a turistů, kteří byli nuceni využít jejích služeb v našem městě. Ročně jich bývá okolo tří set. Přeji všem starostům úspěchy v jejich snažení ve třetím roce jejich mandátů!

Ing. Jiří Hradecký starosta města Janské Lázně

Klíčem k úspěchu v cestovním ruchu je značka I cestovní ruch má své módní trendy. Už nestačí jen obléci papuče a procházet zšeřelými chodbami zámku za nekonečného výkladu průvodce. Turisty stále častěji láká takzvaná zážitková turistika. Umění propojit atraktivní místo s trochou adrenalinu nebo nečekaným prožitkem je jednou z podmínek, jak zvýšit zájem o tu či onu turistickou destinaci. Stále však platí, že magnetem pro cestovní ruch je především místo samo – místo s mimořádnou hodnotou, výjimečnou integritou a autenticitou. Takové místo chtějí lidé vidět na vlastní oči, touží se ho dotknout, vcítit se a rychle si ho přisvojit. Orientaci v jejich putování jim nabízí privilegované společenství materiálních i nemateriálních památek zapsaných na seznamu UNESCO. Královéhradecký kraj

na něm dosud není zastoupen žádnou památkou. Ale dobrou zprávou je, že se s tím nehodlá smířit. Kuks památkou UNESCO? Před lety svitla naděje, že by se o tuto značku mohl ucházet barokní areál Kuks včetně unikátního souboru přírodních soch – Braunova betléma. Bohužel tato naděje se ukázala jako nereálná. Nic to však nemění na prestiži této evropsky významné památky, která – jak stále věřím – bude v roce 2015 kompletně obnovena a nově využita prostřednictvím dotací z evropských fondů. Upřímně řečeno, na Kuksu mi osobně záleží. pokračování na str. 4

www.starostove-nezavisli.cz

3

K

R

Á

L

O

V

É

H

R

A

D

E

C

K

Ý

K

R

A

J

Klíčem k úspěchu v cestovním ruchu je značka pokračování ze str. 3

V roce 2005 jsem přišla s myšlenkou využít pro záchranu areálu a k podpoře cestovního ruchu evropské peníze. Vím tedy, kolik energie stálo mě a mé kolegy přesvědčit památkáře a ministerské úředníky, aby nepromarnili historickou šanci. Manažerskou zkušenost z Kuksu jsem později využila i v dalších projektech cestovního ruchu pro Královéhradecký kraj (křížová cesta u Stanovic, „návrat“ Františka Kupky) a v současné době ji mohu uplatnit také jako radní Hradce Králové. Zasadila jsem se o to, aby v programovém prohlášení stávající politické koalice kromě prezentace moderní meziválečné architektury a urbanismu Hradce Králové byla zakotvena i podpora východočeského loutkářství v cestě na seznam UNESCO. Hned první krok byl úspěšný a loutkáři z východních Čech mohli slavit už v prosinci loňského roku, kdy jejich tradice byla zapsána na národní seznam kulturního dědictví. Jenže příklady inspirují a do UNESCA chtějí i další regiony. Lze očekávat, že během dvou tří let bude možné usilovat o zápis celého českého loutkářství. Už teď je ale zřejmé, že národní značka zvyšuje atraktivnost tohoto fenoménu a zvýrazňuje jedinečné

vlastnosti regionu. Zatímco v Hradci Králové je možné navštívit Labyrint v Divadle DRAK a dopřát si tak zážitek loutkového divadla na vlastní kůži, v blízké Chrudimi je k vidění Muzeum loutkářských kultur, v jehož expozici nechybí mistrovské loutky z řezbářské dílny novopackých Suchardů, dobrušských Adámků či jaroměřských Preclíků. Značka – public relations – marketing – to všechno jsou nástroje, které jsou při prosazování produktu v cestovním ruchu nezbytné. Město Hradec Králové má po letech aktuální koncepci rozvoje cestovního ruchu, která tyto aspekty neponechává náhodě a míří ještě dál – k rozvoji a podpoře nových podnikatelských příležitostí. A tak se těším, že se v Hradci Králové jednoho dne dočkáme přílivu nejen tuzemských, ale i zahraničních turistů, kteří cestou z Kuksu (jehož slabinou je a bude nedostatek nabídky kvalitního ubytování) zamíří do města loutkářství a „salonu republiky“ – do města, které prostě nelze minout a které stojí za to vidět a zažít.

Lenka Jaklová, radní města Hradce Králové

Studnice u Náchoda – oslava vyhlášení zápisu východočeského loutkářství do seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR; na snímku členové Sdružení východočeských loutkářů - starostka Studnice Helena Toldová, Jana Dražďáková, Lenka Jaklová a Eliška Finková 4


Druhá zlínská výzva a budoucnost dotací pro obce a města Rok 2013 není jen rokem konce současného programovacího období a příprav nové periody čerpání dotací 2014 – 2020, ale i érou, ve které zcela nepokrytě vyplouvají na povrch nejrůznější problémy a vady současného systému. Nejde jen o mediálně propírané korupční kauzy spojené s regionálními operačními programy Jihozápad, Severovýchod a Střední Čechy, ale i o málo přesvědčivé výsledky původně avizovaného rozvoje regionů. Ačkoliv jedna z hlavních priorit evropské politiky soudržnosti spočívá v překlenování ekonomických a sociálních rozdílů mezi bohatšími a chudými regiony, výsledné investice tento cíl příliš nenaplňovaly. Jak ukazují statistiky, vůbec nejhůře si vedl venkov s obcemi a městy do 5000 obyvatel, který pocítil rozpočítáno na hlavu jen zhruba poloviční podporu z EU ve srovnání s velkoměstskými regiony. Obdobně nelichotivé výsledky získáme i v případě, kdy provedeme tentýž propočet ve státem podporovaných hospodářsky slabých a strukturálně postižených oblastech, které opět ve srovnání s centry přijaly z dotačních prostředků výrazně méně. Jaký je důsledek této kolize s původními proklamacemi? Naše země nevzkvétá, řečeno slovy zesnulého prezidenta Havla. Vyspělá Praha si dále udržuje post osmého nejbohatšího evropského regionu, zatímco ostatní části republiky stagnují a svými makroekonomickými výsledky se příliš nepřibližují vysněnému průměru evropské sedmadvacítky v HDP na hlavu. Již několikrát zmiňované regionální operační programy se staly převodníkem peněz do odvětví cestovního ruchu s přínosem v podobě jednotek pracovních míst či na realizaci velkých městských projektů, o nichž si řada z nás myslela, že z důvodu vysoké finanční náročnosti a nulové návratnosti nemohou být nikdy uskutečněny. Harmonický a rovnoměrný růst venkovských oblastí, výstavba a rekonstrukce komunikací nižší třídy nebo investice do obecní infrastruktury se staly okrajovými tématy, která i přes obecně nedostatečné finanční alokace budí rozpaky často velmi selektivním výběrem příjemců dotací. Mnohokrát jsem se dotazoval těch starostů, kteří dobu formování a přípravy stávajícího programovacího období před rokem 2007 pamatují, jak je možné, že nikdo se nepokusil garantovat obcím a menším městům výraznější finanční alokace, ale také jednotné metodické prostředí či vyšší formy nárokovosti dotací. První příčinou byla neznalost, neboť téměř nikdo z tehdejších starostů příliš nevěděl, jak evropské prostředky budou čerpány, čemu budou sloužit. Očekával se jen velký objem financí, v řádech až 800 miliard korun, na základě něhož mnozí nabyli dojmu, že peněz bude více než dostatek. Druhým významným faktorem je skutečnost, že právě v době vrcholících příprav nového plánovacího období 2007+ se rodily aktivity starostů ve prospěch změny RUD, vedoucí nakonec ke vzniku Sdružení místních samospráv. Téma evropských dotací bylo vzhledem k vysoké míře daňové diskriminace venkova vůči Praze a dalším velkým městům vnímáno méně intenzivně a v tomto pološeru pak vznikl systém necelé třicítky samostatných operačních programů s vlastními prováděcími

předpisy, elektronickými systémy, kontrolami i systémy hodnocení. Druhá zlínská výzva navazuje na RUD Musíme se vyvarovat chyb a především dokázat ve správný okamžik formulovat požadavky venkova a promluvit jednotným a skutečně výrazným způsobem. Stejně jako mnozí ostatní, i já jsem zaregistroval Druhou zlínskou výzvu, která symbolicky navazuje na vyhraný boj o spravedlivější rozpočtové určení daní. Její požadavky jsou jednoduché, byť jejich prosazení je právě otázkou jednoty a společného tažení starostů napříč republikou i politickou orientací. Svěřit více prostředků z evropských dotací do obcí, měst a regionů mimo velká města a ústřední státní správu je vůbec revoluční požadavek. Znamená totiž rozprostřít tyto prostředky do území, realizovat množství lokálních rozvojových projektů a také především vystavit evropské finance mnohem masivnější veřejné kontrole. Nástrojem k dosažení tohoto smělého cíle mají být místní akční skupiny, ohniska územního rozvoje, který se děje za výrazné účasti starostů a při komunikaci s osobnostmi z řad neziskového sektoru i podnikatelské sféry. Logické a jednoduché požadavky Druhé zlínské výzvy však mají své odpůrce Rekrutují se z řad tradičních příjemců eurodotací, kteří při očekávaném zkrácení celkové finanční obálky na zhruba 500 miliard korun na období 2014 – 2020 budou muset své záměry tak i tak výrazně přehodnotit. Z pozice účastníka přípravy nového programového období mohu, i s ohledem na výše uvedené, prohlásit, že prosazení cílů Druhé zlínské výzvy je úkol srovnatelný s bojem za novelu RUD, tentokrát navíc sešněrovaný do velmi krátkého časového úseku (definitivní podoba operačních programů má být hotova na konci letošního roku). Úspěch je v naší pozici podmíněn zejména společným postupem co největšího množství starostů, signatářů výzvy a také jednoznačnou a mediálně výraznou celostátní akcí. Vás, kteří se pročetli textem až na samý konec proto prosím, šiřte myšlenky Druhé zlínské výzvy mezi Vaše kolegy a buďte připraveni na další společné akce. Ať už to bude celostátní vyvěšení tabulí s našimi požadavky nebo demonstrace před ministerstvy místního rozvoje a zemědělství, vždy potřebujeme Vaši ochotu i odvahu opět se vydat proti proudu. Jen tak dosáhneme společného cíle, který ztělesňuje okřídlené heslo „Náš stát nezbohatne, pokud jeho obce zchudnou!“

Cíle Druhé zlínské výzvy ve zkratce 65% z Integrovaného ROP do regionů nárokově Ostatní operační programy musí pamatovat na venkov MAS musí sloužit jako nástroj implementace napříč operačními programy Druhou zlínskou výzvu zatím svým podpisem podpořilo 1500 komunálních politiků a občanů z celé České republiky. Tomáš Chmela, tajemník SMS ČR, 700. signatář Druhé zlínské výzvy mobil: 724 776 797, e-mail: [email protected] www.starostove-nezavisli.cz

5

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ Tajemník Královéhradecké krajské organizace

Miroslav Sazeček / e-mail: [email protected] / telefon: +420 734 607 399 Starostové a nezávislí (STAN) politické hnutí / IČ: 26673908 zasílací adresa: V Rovinách 40, 140 00 Praha 4 e-mail: [email protected] telefon: +420 241 412 091, +420 734 588 408 ředitelka hlavní kanceláře: Veronika Vendlová telefon: +420 777 326 333

Jak se stát příznivcem hnutí Starostové a nezávislí? Připojte se i Vy! Více informací a kontaktní formulář naleznete na www.starostove-nezavisli.cz/o-nas O přijetí registrovaného příznivce rozhoduje krajský výbor. Najdete nás


http://twitter.com/STANcz

www.facebook.com/starostove

Rozpočtové zásady územní samosprávné jednotky V tom to příspěvku vymezím obecnější zásady finančního hospodaření územní samosprávy. Určitě by bylo možné dotknout se každé konkrétní oblasti rozpočtu, tedy z hlediska věcného. Jenomže to právě není žádné umění. Řešit konkrétní věci – a jak říkají politici takzvaně „pomáhat“, tedy přidělovat peníze. Musí to být opačně, stanovit obecné zásady a ty za všech okolností dodržovat a získávat dlouhodobé, tedy zdravé finance. Peníze jsou jako krev, rozhodují, co bude, či nebude žít, jak kvalitně a jak dlouho. Předkládám 10 zásad dobrého rozpočtu kraje, obce. Desatero je uspořádáno dle důležitosti, od nejzávažnějšího principu, který je na prvním místě. O zařazení dalších zásad, ale zejména o jejich důležitosti, tedy pořadí, můžeme vést rozsáhlejší polemiku. Jedná se především o empirické poznatky z 10leté činnosti ve městě i kraji. 1. Především myslím že, zadlužení nesmí přesáhnout 50 % jistých (daňových) příjmů kraje nebo obce. Samospráva by se neměla exponovat riziku bankrotu v takovém rozsahu jako podnikatelské subjekty. 2. Nepochybná je permanentní likvidita – odpovídající jsou zůstatky na účtech v rozsahu příjmů běžně dosahovaným za 3 měsíce. 3. Doporučuji stabilizace výdajů na příspěvkové a další organizace je třeba ustát jejich tlak při sestavování rozpočtu a nepřipustit jejich požadavky na vyšší mzdy a další náklady. 4. Je třeba mít separátně neustále prostředky pro podporu investičních dotací, podmínkou pro poskytnutí dotace je často spoluúčast příjemce, a tak je třeba být připraven. 5. Rozpočet je třeba schvalovat jako mírně přebytkový, vždy s rezervami, výslovně určenými i skrytými. Nutná je všeobecná rezerva 1% z celkových výdajů, pro investice 10% investiční rezervu, podle celkových výdajů na investice. 6. Chci jasné definování a vyznačení priorit – musí být projednáno a rozhodnuto, co samospráva (tedy zástupci občanů) chce, neměl by se jen pasivně přepisovat rozpočet posledního období. 7. Podporuji dlouhodobé plánování – je třeba plánovat nejen na rok, ale i na dobu delší, nezatěžovat příští zastupitelstva svými krátkodobě, byť politicky důvodně, motivovanými rozhodnutími. 6


8. Musíme zajistit vazbu úvěrů jen na krytí investic, úvěr by neměl být nikdy využit na provozní výdaje. Splácení úvěrů nesmí přesáhnout životnost investice. 9. Budu požadovat, aby při prodeji kapitálového aktiva byl výnos znovu použít k pořízení jiného kapitálového aktiva – zabránit redukci kapitálu. 10. Poslední mé doporučení se týká okamžiku schvalování provozního rozpočtu, ten je třeba mít napevno schválený vždy před započetím roku. V případě investic je možné čekat na dotace a také reagovat na nutnost oprav. Rozpočtové desatero je přehled, který systematizuje myšlenky o rozpočtu kraje. Každá zásada je bází, nad kterou lze vést podrobnější diskurs. Rudolf Cogan, starosta Nové Paky, člen zastupitelstva kraje


Celostátní rubrika vydání č. 2 / 15. 4. 2013

V tomto čísle najdete

Druhá zlínská výzva / str. 1-2

Zda bych vyvěsil ceduli? Pětkrát ANO! Nejlépe na každé značce / str. 2

Druhá zlínská výzva aneb Jak rozdělit evropské peníze a nekrást Na začátku února byla zveřejněna tzv. Druhá zlínská výzva, prohlášení starostů a komunálních politiků k dělení prostředků určených pro ČR v novém rozpočtovém období EU 2014+. Její iniciátoři vyzývají vládu, aby z těchto EU peněz směřovaných do regionů co nejvíce z nich směřovala do měst a obcí „přímo“ (nárokový model) a byly zohledněny potřeby venkovských regionů ČR (její text naleznete rovněž zde v celostátní rubrice STANovin). Druhou zlínskou výzvu podepsalo již téměř 1500 starostů, místostarostů, zastupitelů a jiných představitelů komunálního veřejného života. Jde tedy o aktivitu vycházející z regionů, kterou žádná relevantní politická síla, natož představitelé vlády nemohou přehlédnout.

Odpovědnost, ne hon na čarodějnice / str. 3

Právní tým STAN informuje / str. 4

je eliminovat riziko pozdějšího vracení dotací kvůli nedodržení předepsaného postupu. Závazek změny nastavení financování projektů na tzv. průběžné financování všude, kde je to možné, bylo rovněž obsaženo v koaliční smlouvě a je opatřením, pro nějž příslovečně zvedám obě ruce. Poslední příležitost Každý z nás si snad uvědomuje, že čerpání evropských prostředků v novém období bude pro obce a města jednou z posledních možností, jak se alespoň částečně vyrovnat se znevýhodněními, které je limitují v jejich vlastním rozvoji, a jak si „sáhnout“ na evropské peníze. Nové rozpočtové období představuje jedinečnou příležitost při správě obcí a měst a jejich úspěšnému rozvoji. Samosprávy si nemohou dovolit podcenit tuto „bitvu o nové rozpočtové období“, poněvadž by tak promarnily jednu z posledních šancí v přísunu významného finančního zdroje. Samosprávy zkrátka musí vygenerovat společné stanovisko pro obhajobu vlastních legitimních zájmů a toto předestřít vládě. Druhá zlínská výzva přitom také varuje, že nesmí dojít k chybám minulého čerpání. O tom, kdo, jak a kolik evropských peněz utratil neefektivně, ba přímo dokonce zpronevěřil a ukradl, se budeme dozvídat, obávám se, ještě dlouhá svědectví. Je za pět minut dvanáct, ne-li možná ještě méně.

ZLÍN

Máme nárok na evropské peníze! €

V kůži poslance za koaliční uskupení jsem se svým podpisem pod Druhou zlínskou výzvu ocitl v poněkud svízelné situaci. Dopředu podotýkám, že bych podepsal ihned znovu, především proto, že mohu zblízka sledovat, kam se čerpání evropských prostředků nového období v připravovaných dokumentech řítí. Dokud příprava nového období 2014+ byla plně v rukou Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a jeho struktur, byl směr úvah českých autorit poměrně správný. Snížit počet operačních programů, snížit administrativní roztříštěnost a náročnost čerpání, plné podřízení a plná zodpovědnost za čerpání včetně chyb na úroveň vlády ČR, to však neznamená vyloučení ostatní orgánů státní správy či jiných veřejných autorit. Naopak peníze EU by měly směřovat co nejníže, stát by měl respektovat místní rozhodnutí o využití těchto prostředků podle předepsaných pravidel. Rubem takové dispozice by ovšem měla být jednotná a účinná kontrola z vládní úrovně. Zavedení důkladných vstupních i průběžných kontrol projektů a pomoci při odstraňování chyb sice zní jako tvrdé opatření, nicméně jeho cílem www.starostove-nezavisli.cz

Že nejde o plané malování čerta na zeď dokazuje aktuální vývoj přípravy čerpání peněz EU nového období. Na konci února se odehrálo jednání pracovní skupiny ministra zemědělství k návrhu struktury nového Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020. Podpora venkova v novém PRV má být podle návrhu ministerstva zemědělství vytěsněna na absolutně minimální možnou hranici 5%, jak ji pro metodu LEADER z celkové alokace vyčleněné na realizaci Společné zemědělské politiky v daném státě předepisuje EU. To znamená, že v tomto programu obce dostanou jen to nezbytné minimum, co určuje Evropa. V minulém období stát k této nepodkročitelné hranici dohodl s EU ještě další zdroje pro menší obce (v rámci PRV). pokračování na str. 2

CELOSTÁTNÍ RUBRIKA

1

Druhá zlínská výzva aneb Jak rozdělit evropské peníze a nekrást pokračování ze str. 1

Jinými slovy téměř nezadržitelně dojde k dramatickému poklesu prostředků vyčleněných na podporu venkovského prostoru v rámci metody LEADER oproti současnému stavu. Dokonce to ani nevypadá, že by si na úkor obcí a měst výrazně polepšili zemědělci. Důvodem nastalé situace bylo vyjednávání na nejvyšší úrovni summitu, kdy došlo k promarnění příležitosti získat větší objem peněz a dokonce čeští zástupci vyslovili souhlas s poklesem prostředků v kapitole LEADER. I země Visegradské čtyřky dohodly společné priority České ministerstvo místního rozvoje a rovněž i zástupci zákonodárného sboru přitom konzultovali velmi intenzivně společné priority s ostatními zeměmi Visegrádské skupiny (V4). Na mnoha úrovních bylo nakonec vyjednáno společné prohlášení zástupců této skupiny (plus dalších přidružených států), a to před klíčovým bruselským summitem celé EU v únoru tohoto roku. Bohužel tento potenciál nebyl při závěrečném jednání dostatečně využit. Přitom vláda tuto část strategie vyjednávání i ve skupině zemí V4 nepodcenila a dodržela svůj závazek ze Programového prohlášení vlády

o nezbytnosti koordinovat postoj při vyjednávání nového rozpočtového období EU se zeměmi V4. Jen razantní postoj samospráv může pomoci V současné době jsme ve fázi vyjasňování vládní pozice k čerpání prostředků EU v novém období. Definitivní rozhodnutí by mělo podle vládního harmonogramu padnout v květnu (nejpozději v červnu). Do té doby by podle mého přesvědčení představitelé samospráv měli najít společnou řeč. Není tajemstvím, že v ČR nejsou zájmy samospráv jednoduše slučitelné v jeden celek. Důvodem je velikostní, územní i „zaostalostní“ rozmanitost obcí a měst (obce od několika desítek obyvatel až po milionovou Prahu, relativní bohatost Středočeského kraje, který se významně přiblížil hranici sledovaného HDP, kdy již nelze peníze získávat, a zaostalost dalších regionů). Přesto by se samosprávy měly pokusit dohodnout a najít společná zásadní stanoviska. Druhá zlínská výzva bezesporu může pomoci nasměrovat pohled na evropské peníze nového období i těch občanů, kterým tyto finance připadají vzdálené či neefektivně utrácené. Nepochybuji, že drtivá většina samospráv je schopna tyto využít a občané lépe uvidí, jak se využívají prostředky EU.

Zda bych vyvěsil ceduli? Pětkrát ANO! Nejlépe na každé značce Obdržel jsem dotaz, zda bych vyvěsil ceduli, když je to na hraně zákona. Odpovím jednoznačně: „ANO“. Důvody spatřuji v následujících argumentech.

1. Vyjednávání o pravidlech čerpání prostředků EU nového období 2014+ se začíná zvrhávat. Vítězí resortismus, tj. vliv českých ministerstev, které si chtějí co nejvíce peněz EU doslova urvat pro sebe. Kdo nebude spravovat tyto fondy, zdá se, že jakoby nebyl. Správce těchto prostředků bude mít vliv, nadto přímým podřízením operačních programů vládě význam ministerstev stoupá. 2. Význam obcí a měst je v procesu přípravy čerpání podceňován. Kdo jiný by se měl ozvat za své legitimní zájmy než právě samosprávy. 3. Cedule na vstupních bránách do samospráv upoutají pozornost běžných občanů, kteří ani vůbec netuší, že se opět rozhoduje o významných prostředcích, s jejichž pomocí by rozvoj měst a obcí mohl být efektivnější. Občané se bezesporu budou ptát, co to visí na značce obce. Starostové budou sice muset více vysvětlovat, ale to dělají již nyní. 4. Připoutání pozornosti médií jako podmínka nutná k tomu, aby se o věci začali zajímat i politici. Zatím je zájem o nové rozpočtové období spíše okrajové, veřejná diskuse se nevede prakticky žádná a zájem některých autorit je spíše spojen s vidinou prosadit případně jen určité zájmy. Přitom nedostatky stávajícího systému jsou zjevné, dokonce jak se ukazuje v současnosti i pro některé veřejné autority i bolestné (sankce, zastavení proplácení a další negativní důsledky). 5. Vyjádřit tímto způsobem názor není nezákonné. Úvahy, že jde o vyjádření názoru na hranici zákona, odmítám. Jde o legitimní svobodný projev, jemuž zaručuje ochranu Ústava. Ostatně takovou aktivitu zorganizovalo před několika lety SMS ČR s cílem upozornit na diskriminaci samospráv v oblasti RUD. Nevím o tom, že by byl kdokoli za vyjádření názoru penalizován. Ústavní právo má přednost před tzv. jednoduchým zákonem.

Stanislav Polčák předseda Ústavně právního výboru PSP ČR, 1. místopředseda hnutí STAN 2


Odpovědnost, ne hon na čarodějnice Před Velikonoci přinesla média další zprávu o „velké protikorupční akci“. Tentokrát se jednalo o obvinění deseti pražských radních z porušení povinnosti při správě cizího majetku. V čem se tahle kauza od ostatních liší? Ukazuje podle mě názorně, že snaha o nápravu věcí se může člověku někdy vymstít – doufejme, že jen dočasně. Nechci samozřejmě předjímat závěry policejního šetření a případně soudu, pokud by na něj v tomto případě vůbec došlo. Z veřejně dostupných informací se ale zdá, že hypotéza o pomstě kmotrů, kterým současná pražská koalice hodně překáží, není ukřivděnou výmluvou, jakou v takových případech obvykle slýcháme. Proč si to myslím? Pražská radnice pod vedením primátora Béma alias Kolibříka uzavřela v roce 2006 smlouvu s firmou Haguess, která Praze zajistila pravděpodobně zdaleka nejnákladnější systém předplacených elektronických jízdenek, jakým se nějaká evropská země může pochlubit. Smlouva sama i její nevýhodnost byla v médiích proprána řádně a Opencard se stala smutným symbolem propojení politiky s kmotrovskými strukturami a jejich ekonomickými zájmy. Už v první vlně drtivé kritiky Opencard se upozorňovalo mimo jiné na to, že smlouva je uzavřena tak nešťastně (nebo spíš: tak šikovně), že výhradním držitelem licencí nutných pro provozování karty je stále firma Haguess. Když se tedy přiblížil konec platnosti nejstarších karet, stávající radnice neměla jinou možnost, než o prodloužení karet, jejich lepšího zabezpečení a zavedení nového karetního systému jednat právě s touto firmou. Během těchto jednání se radním podařilo snížit Haguessem požadovanou cenu o 4 250 00 Kč ročně, což v situaci, kdy protivník drží všechny trumfy,

jistě nebylo snadné. Za to se radním dostalo „spravedlivé“ odměny: byli obviněni zřejmě proto, že smlouvu prodloužili bez výběrového řízení. Jsem přesvědčen o tom, že v průběhu policejního šetření či nejpozději v průběhu soudu, pokud na něj skutečně dojde, se ukáže zcela jasně, že v této situaci nemohli pražští radní postupovat jinak, lépe. Do té doby ovšem budou muset žít se stínem nepříjemného podezření v zádech. Věřme jen, že to nesníží jejich odhodlání vypořádat se s neblahým dědictvím svých předchůdců, že se napříště nebudou bát šlápnout do vosího hnízda. Právě takový vzkaz jim totiž někdo (veřejnost zatím netuší kdo) prostřednictvím trestního oznámení mohl chtít poslat: ruce dál od našich zájmů! Věřme také, že podobné případy kriminalizace politických rozhodnutí nebudou na denním pořádku. Stát se to totiž může komukoliv z nás. Práce komunálních politiků je už dnes hodně náročná a v mnoha ohledech nevděčná; pokud by se lidé s upřímným zájmem podílet se na správě věcí veřejných měli nechat odradit obavou, že odpovědí na jejich snahu šetřit veřejné rozpočty bude trestní oznámení a policejní vyšetřování, uvolní to cestu k moci těm, kdo si s podobnými nepříjemnostmi moc hlavu nelámou – různým vykukům a šíbrům. A to by byl smutný obrat v tom, co s opatrným optimismem vnímám jako cestu správným směrem.

Petr Gazdík


3

Záznam ze zasedání zastupitelstva - věc veřejná? Informace o projednávání tisku č. 757 a informace ze semináře ústavně právního výboru Novela zákonů o územních samosprávných celcích obsažená ve sněmovním tisku č. 757 je rozsahem nevelká, nicméně řeší otázku značné závažnosti – jsou jí podmínky pořizování a zveřejňování záznamů z jednání zastupitelstvev obcí, krajů a hlavního města Prahy. Jak v důvodové zprávě novely uvádí navrhovatelé, mezi něž patří i předseda ústavně právního výboru Stanislav Polčák, stávající právní úprava je z pohledu transparentnosti veřejného života a zajištění informovanosti občanů o záležitostech veřejného zájmu krajně neuspokojivá. Pořízení a zveřejnění záznamu např. na webových stránkách obce je totiž - bez splnění komplikovaných podmínek, mezi něž se počítá např. získání souhlasu všech dotčených osob – třeba považovat za protiprávní jednání, postižitelné jak v rovině soukromoprávní, tak veřejnoprávní. A právě to se předkladatelům zdálo být absurdní. Připravili proto návrh zákona, který tyto potíže do značné míry odstraňuje, když zmocňuje obecní a krajská zastupitelstva k přijetí usnesení povolujících pořizování obrazových a zvukových záznamů. V legislativním procesu doputoval tento návrh do ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny, který se s ohledem na citlivost této problematiky rozhodl věnovat mu velkou pozornost. Důkazem toho je seminář na téma „Právo na informace versus ochrana osobních údajů. Záznam z jednání zastupitelstva a rady obce“, který se uskutečnil v úterý dne 9. dubna 2013 od 9:30 hodin v budově Poslanecké sněmovny, konkrétně v místnosti „Státní akta“. Seminářem provázel předseda ústavně právního výboru Stanislav Polčák. V úvodu semináře objasnil důvody potřeby legislativní úpravy další

Právní tým STAN informuje

z předkladatelů novely, poslanec Šťastný. Poté vystoupil s příspěvkem nazvaným „Právo na informace vs. ochrana soukromí“ náměstek ministra spravedlnosti František Korbel, který se této problematice věnuje i na akademické půdě. Následovala pětadvacetiminutovka Adama Furka z odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra věnovaná výkladu pojmu „veřejné jednání“. Po přestávce byli účastníci semináře seznámeni s pohledem předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce, který pohovořil o pořizování, uchovávání a zveřejňování záznamů z veřejných jednání ve vztahu k ochraně osobních údajů. Posledním z řečníků pak byl Oldřich Kužílek, duchovní otec zákona o svobodném přístupu k informacím, jehož příspěvek nesl název „Záznam z veřejného jednání – věc veřejná?“. Z výčtu panelistů je zřejmé, že šlo o nanejvýš pozoruhodnou akci, již si zájemci o komunální problematiku nemohli nechat ujít. A také nenechali – seminář navštívila téměř stovka lidí. Závěrem nezbývá než popřát této a dalším obdobným aktivitám ústavně právního výboru úspěch; lze jen doufat, že jím pořádané semináře napomohou smířit či alespoň vyjasnit mnohdy zcela protichůdně se jevící stanoviska zúčastněných institucí a zvýšit tak šanci projednávaných návrhů zákonů na přijetí.

Mgr. Jan Bartonička

Starostové a nezávislí hospodařili v roce 2012 šetrně Starostovské hnutí hospodařilo i ve volebním roce 2012 šetrným způsobem a v zákonném termínu odevzdalo do Poslanecké sněmovny Výroční finanční zprávu za rok 2012 včetně ověření účetnictví zprávou nezávislého auditora s výrokem bez výhrad. Při konání trojích voleb, jichž se účastnili kandidáti nominovaní hnutím, tak STAN dodrželo plánovaný vyrovnaný rozpočet na rok 2012 a do nového roku 2013 vstoupilo dokonce s přebytkovým hospodařením přesahující 4 mil. Kč. Příjmy hnutí v r. 2012 dosahovaly částku 18,83 mil. Kč a náklady 24,75 mil. Kč, kdy k úhradě rozdílu mezi příjmy a náklady byl použit přebytek hospodaření nevolebního roku 2011. „Na volební rok 2012, který byl pro starosty důležitý především z pohledu krajských voleb, jsme šetřili již v předchozích letech. Úsporu roku 2011 jsme podle plánovaného rozpočtu použili na úhradu zvýšených nákladů volebního roku. Stejně tak budeme postupovat 4


v letošním nevolebním roce a šetřit na supervolební rok 2014,“ uvedl Petr Gazdík. Ten dodal, že i přes trojí volby (krajské, senátní a prezidentské, na které hnutí rovněž přispělo částkou 2 mil. Kč) nebyl přebytek předchozích let spotřebován a úspora byla opět převedena do hospodaření roku 2013. Podstatnou část příjmů tvořily dary od strany TOP 09 (přes 11,7 mil. Kč), které STAN získává dle schválených smluv o spolupráci se stranou TOP 09. Zbylé příjmy byly vlastními příjmy od státu, dary členů, podporovatelů a členské příspěvky. Výdaje tvořily dominantně právě volební náklady. Hnutí cílí především na podzimní komunální volby v roce 2014, na které hodlá uvolnit částku 15 mil. Kč, neboť disponuje širokou členskou základnou právě v komunálním prostředí. Lukáš Novák www.starostove-nezavisli.cz

Hory, hrady a zámky v regionech ČR

Recommend Documents