NOVÝ ČS. ZÁPAS 51 Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 2 * 18. prosince 2005 * cena 7 Kč
Maria řekla: “Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.”
(L 1,38a)
Minulou sobotu se konalo 65. zasedání ústřední rady Nikoho snad už ani nepřekvapí, že se ani na poslední zasedání ústřední rady v tomto roce nedostavili všichni její členové. Omluveni byli zástupce Husitské teologické fakulty UK doc. Jan B. Lášek, který byl v zahraničí, a zástupkyně královéhradecké diecéze Zdeňka Šlézová. Zasedání zahájila úvodní pobožností olomoucká biskupka Mgr. Jana Šilerová. V úvodu byl schválen zápis z minulého zasedání a program jednání byl rozšířen o několik bodů. V ideovém referátu se členové ústřední rady vrátili k usnesení z Církevního zastupitelstva a k bodům, které musí splnit. Ústřední rada tím pověřila ředitele úřadu. Bylo také rozhodnuto, že usnesení z Církevního zastupitelstva nebudou rozesílána jen do náboženských obcí, ale i členům zastupitelstva, neboť někteří ho dosud neobdrželi. Mgr. David Frýdl resignoval na funkci předsedy správní rady diakonie a misie. Resignace byla přijata. Přednostka sociálního odboru má do příštího zasedání dodat materiály související s diakonií a misií. V Horáckých novinách se objevily nepravdy o odstoupení ThDr. Jana Schwarze. Slovenský biskup navrhl, aby jménem ústřední rady byla zaslána reakce, kterou písemně on sám naformuloval. Ústřední rada se však plně neztotožnila s některými formulacemi, proto byl tento materiál stažen z programu. ThDr. David Tonzar, ThD., přednesl zprávu o činnosti HITSu. Cíl vidí ve sjednocení vzdělávacího programu v rámci celku církve. Kazatelské kurzy v diecézích by se mohly stát pobočkou HITSu. Nabízí "husitskou teologii". Bylo vysvětleno fungování studijních programů, právní vztahy s církví. Do příštího zasedání by tento
materiál měl být dodán písemně. Naukový odbor má předložit koncepci vzdělávání a dovzdělávání duchovních. Opět nastal problém s uznáním naší ústavy, proto pro jednání s ministerstvem kultury byla jmenována komise ve složení: správce církve Štěpán Klásek, místopředseda ústřední rady ing. Karel Rauš, finanční zpravodaj Mgr. Radek Zapletal, předseda právní rady ThDr. David Tonzar a zástupce právní kanceláře Oswald. ThDr. Jan Schwarz se odstěhoval a předal služební byt Wuchterlově 7. Nebyl tam nalezen jídelní stůl a byly odmontovány elektroměry, což způsobilo další výdaje. Soud s Dudovými byl pro nemoc soudkyně odložen. Již podruhé se obsáhle jednalo o přidělení razítka naší církve vinným sklepům pod vedením Jaroslava Grmolce, který naší církvi nabízí se slevou mešní víno. Tento bod byl nakonec přesunut na příští zase-
dání, neboť je potřeba doplnit nějaké nejasnosti. Byla schválena úprava místnosti pro archiv, kde budou uloženy vzácné tiskoviny. Protože si členové ústřední rady stěžovali, že dostávají materiály k projednání pozdě a nemohou se na jednání připravit, má tajemník sepsat přesný datový harmonogram. Do komise pro Romy byl jmenován Pavel Navrátil, kazatel pražské diecéze. Člence Květě Carraretové bylo odejmuto hlasovací právo. Setkávání v Betlémské kapli vždy první neděli v měsíci bylo zrušeno pro nezájem veřejnosti. Některé body, hlavně ty, které se týkaly dr. Heleny Bastlové, byly přesunuty do neveřejné části. Podle našich informací rozhodla ústřední rada, že bude pracovat v Českém zápase jako řadová redaktorka a vedením redakce ČZ byl pověřen ing. Pavel Pánek. Tak si ústřední rada představuje nápravu křivd. (red)
2
OZVĚNY
NZ 51/05
Zrnka moudrosti Známe z historie: Mikuláš z Husi Jsou-li stromy obtížené plody, sklánějí své větve přívětivě níže. Johann Gottfried von Herder, německý filosof a evangelický teolog K tématu velkomyslnosti je to krásný, názorný příklad. Herder pokračuje: "Když dobrý člověk stoupá k vyšším hodnostem, sklání se, aby pomohl i ostatním." Předpokladem velkomyslnosti je prožitek plnosti - a nejde v tomto případě o materiální bohatství. Velkomyslnost je postoj. Můžeme poskytnou něco ostatním? Pokládáme vlastní obdarování a poklady za něco, co patří jen nám a co musí být obhospodařováno a střeženo? Nebo vidíme prostředky, jež máme k dispozici jako nástroje, jimiž můžeme pohybovat věcmi ve světě? K tomu je třeba duchovní bohatství a zralost; máme-li obojí, pak se můžeme podobně jako strom obtížený plody - sklánět přátelsky k ostatním a nabídnout jim něco ze svého života. Kdysi jsme, na příklad, prožili a překonali s velikou námahou nějakou krizi a posbírali jsme řadu zkušeností - nyní dokážeme nabídnout ostatním, kteří prožívají něco podobného, ovoce té doby formou porozumění, ohledu a ochoty jim naslouchat. Anebo zaujmeme postoj: "Tenkrát jsem to musel vydržet sám, teď ať to zkusí také"? *** Člověk miluje společnost, i kdyby to měla být jen společnost jediné hořící svíčky. Georg Christof Lichtenberg, německý filosof "Jen nebýt sám" - ještě nás nikdy nepřepadla tahle myšlenka, toto přání? Žijeme-li sami, vždycky se nám nepodaří zabránit osamělosti. Potom rádi vyhledáváme společnost za každou cenu - třeba v hlučných partách nebo v zakouřených kavárnách. Hlavní věc je být obklopen lidmi a zahalen zvukovou kulisou. "V tichu by mohla úzkost přimět člověka k přemýšlení a potom se nedá odhadnout, co všechno by se mu mohlo vynořit v povědomí", rozpoznal důvod takového chování švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung a pokračuje: "Proto se musí, ustane-li nepřetržitý zvuk, třeba nějaké zábavy, něco udělat, něco říci, zapískat, zazpívat, zakašlat nebo zamumlat". Temný čas pozdního podzimu však může být jednou využit k tomu, abychom si vědomě vyzkoušeli osamělost a ztišení. Jak dlouho to vydržíme? Jaké myšlenky se nám přitom vynoří? Nedokážeme se dobře cítit třeba jen ve společnosti jediné svíčičky? Kdo to jednou změřil, může hledět a jít okamžikům osamělosti bez obav vstříc. Přeložil: Josef Špak
Mikuláš z Husi a Pístného nepatří v širším povědomí k nejznámějším osobnostem husitství, třebaže byl považován - řečeno slovy F. Palackého - "od přátel i nepřátel svých za nejvýtečnější hlavu národa i věku svého". Pocházel z drobné šlechty a první zmínka o něm je z roku 1389. Před rokem 1400 vstoupil do královských služeb a asi 1399 byl Václavem IV. jmenován purkrabím hradu Husi (odtud přídomek z Husi) a poté v Prachaticích. Nějaký čas sloužil za žold i v Rakousích a po návratu se zřejmě provinil proti zemskému míru, což mu král prominul zvláštním listem (1418). Mikuláš se záhy stal spolu s Janem Žižkou vůdčí osobností radikálního husitského křídla. Jako první pochopil, jaká síla je skryta v lidovém hnutí a na jaře 1419 v čele velkého houfu Pražanů žádal Václava IV., aby dal přívržencům kalicha více kostelů. Král ho dal jako nebezpečného buřiče vypovědět z Prahy, ale i toho dokázal Mikuláš využít a po svém odchodu prováděl rozsáhlou agitaci na venkově. Uvědomil si, že spontánní pouti lidu na hory je možné změnit ve skutečně politické demonstrace. Václav se prý tehdy obával, že ho chce Mikuláš svrhnout a sám se zmocnit trůnu. Po založení Tábora se stal Mikuláš z Husi prvním ze čtyř táborských hejtmanů, a protože předvídal, že dojde k válce, obrátil se spolu se Žižkou na pražskou universitu s dotazem, zda je přípustné "válčit pro svobodu slova Božího". Jakmile to mistři v čele s Křišťanem z Prachatic a Jakoubkem ze Stříbra schválili, začal se chy-
stat k boji (pravděpodobně je původcem rozdělení táborské obce na obec "domácí" a obec "polní", tj. válečnou, což přijali i další husité). Spolu se Žižkou pomohl Mikuláš pražanům ovládnout na podzim roku 1419 Malou Stranu a hlavnímu městu přitáhl na pomoc také proti Zikmundovi. Když se však táboři dozvěděli, že zatím Oldřich z Rožmberka oblehl jejich město, část oddílů v čele s Mikulášem vyrazila 25. července 1420 v noci k Táboru. O pět dní později, po dohodě s posádkou obleženého Tábora, z obou stran zaútočili na Rožmberka a zasadili mu zdrcující porážku. Zmocnili se i celého nepřátelského ležení se všemi zbraněmi a poklady. Poté Mikuláš přitáhl znovu na pomoc Praze a účastnil se i vítězné bitvy se Zikmundem. Nesouhlasil však s tím, aby se na český trůn povolal polský král, a tak opustil Prahu a raději dobýval hrady a tvrze v jejím okolí. Do Prahy se však vrátil, ale proslulého "hádání" ve Zmrzlíkově domě se neúčastnil, protože nedůvěřoval universitním mistrům, a dokonce se zapřísáhl, že do Prahy už nikdy nevstoupí. Na cestě do Tábora 10. prosince si však při náhodném pádu z koně zlomil nohu a byl převezen zpět do Prahy na léčení. Na Štědrý večer tu skonal - zřejmě na zápal plic, když rána na noze už byla téměř zahojena. S ním odešel člověk velkého formátu a "nevšedního důvtipu" a jen skutečnost, že jeho místo zaujal Jan Žižka, mohla aspoň částečně tuto ztrátu nahradit. (red)
Z kazatelského plánu na tuto neděli 4. NEDĚLE ADVENTNÍ Tajemství od věčných časů skryté bylo nyní zjeveno: "Počneš a porodíš syna" Jako křesťané reformační církve nemůžeme stavět Ježíšovu matku Marii na místo "spoluspasitelky" a orodovnice u Božího trůnu. Nemáme však rovněž právo ji opomíjet a mlčet o ní. Podle Písma svatého je Marie pro všechny věřící příkladem dokonalé pokory a poslušnosti, s jakou přijala svou úlohu v Božím plánu záchrany člověka. Její mateřství je jedinečná služba Hospodinu. Tuto službu nemohl vykonat ani žádný velekněz. I když nejsme schopní dokonale vidět do Božích záměrů, máme se přesto sklonit před jeho svatou vůlí (Jb 42,1-6). Jen v poslušnosti Hospodina může i církev vykonat ve světě
něco pro Boží království a přesvědčit se, že "u Boha není nic nemožného". Texty: 2S 7,1-5.8b-11.16 (lépe 2S 7,8-13), Ř 16,25-27, L 1,26-38, Př 31,30, Ž 89,19-28 Modlitba: Všemohoucí Bože, milosrdný Otče, tys vyvolil Marii, aby se stala matkou našeho Pána Ježíše Krista. Děkujeme ti za to. Pomoz nám, abychom se neuráželi před tímto úžasným tajemstvím, jak ses mohl stát člověkem. Pomoz nám, abychom právě div tvého zrození v lidském těle, jak nám jej zvěstují Vánoce, přijali s důvěřivou vírou, že pro tebe je možné vše, co chceš učinit pro naši záchranu. Vhodné písně: 203, 34, 300, 314
3
NAD PÍSMEM
NZ 51/05
Panna Marie aneb dcerka Sijónská (Sf 3,14-17) Teď jsem v jedné knize od Anthony de Mella narazil na myšlenku, že Bůh nezachraňuje svět skrze něco, nějaký plán, ale skrze konkrétní lidi. Mezi ty konkrétní lidi, které Bůh oslovil a povolal, patří také Marie. Podívejme se na její místo v dějství spásy, které je započaté; podstatné události se už staly, ale dovršení je ještě ve výhledu. Věřím, že z toho vzejde poučení i pro nás. Při četbě Starého zákona, zejména proroků, narážíme často na výrazy: ‚dcera Sijónská’; ‚dcera Jeruzalémská’ ap. Tato dcera Sijónská ztělesňuje Boží lid, Izrael. Tomu napomáhá skutečnost, že slova Sijón a Jeruzalém jsou v hebrejštině ženského rodu. Tedy: ‚ta Sijón’; ‚ta Jeruzalém’. U proroka Sofonjáše oslovuje Hospodin tuto dceru a vybízí ji k radosti. RADUJ SE! A to k velmi silné, intenzivní radosti, protože se přiblížil MESIÁŠSKÝ ČAS - čas vykoupení. Hospodin bude přebývat uprostřed svého lidu. Doslovně: Bude přebývat v útrobách lidu. Když srovnáme toto proroctví s archandělovým pozdravem Marii, jak je zapsán u Lukáše, pozorujeme téměř doslovnou shodu. Anděl Marii zdraví: „RADUJ SE, MARIE!“ Není to blízké Sofonjášovu poselství? Co z toho vyplývá? Marie je nám tu představena jako dcera Sijónská, ztělesňující Boží lid od Abraháma. V Marii máme zosobnění celého Izraele, který očekává mesiášské radosti, protože nezapomněl na zaslíbení, modlí se a čeká nové nebe a novou zemi. Zároveň Marie ztělesňuje lid, který žije z milosti (nezaslouženého daru). Prototypem takových lidí jsou ponížení a pokorní
z Žalmů. Jde o ty, kdo nejsou ‚kingy’ a supermany, ale vše čekají od Pána. Všechno, co mají, čím jsou velicí a krásní, nemají ze sebe, ale protože to přijali od Pána. Marie je zastíněna oblakem a stínem Boží moci, ve kterém se sama ztrácí. Menší se, aby mohl růst Bůh - jeho sláva v našem světě. Izrael i církev se mohou setkat v osobě Ježíše Krista a také Marie. Křesťané a Židé mají společné kořeny. Ty dnes objevujeme. K naší radosti i růstu. Můžeme se učit docela praktickým věcem. Postavme se do jejího společenství. Spolu s ní čekejme a žijme mesiášskou radost. To znamená opravdu z plného srdce a hloubky volat: „PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ,“ protože tady ještě v plnosti není. Pojďme spolu s ní očekávat NAPLNĚNÍ a v této jistotě už NYNÍ Boha chválit... Být ve společenství s Marií obnáší i život jen z milosti. Nehrát si na NĚKOHO, ale být před Bohem sám sebou, ve své bídě a poníženosti. Všechno Bohu odevzdávat a všechno od něho přijímat. To je podstata života s Bohem. Tady se otevírá zdroj RADOSTI. Právě ti v ponížení, zdeptání, ti, kdo pláčou a trpí, mohou od Boha zaslechnout nádherné RADUJ SE! Velmi se raduj! Bouřlivě se raduj! Potřebujeme mít výhled do Boží budoucnosti, abychom se nenechali zdeptat katastrofickými scénáři. Pak objevíme radost. Přece nebudeme tak nafoukaní, že bychom se neučili právě u Marie, která stála na počátku a jako první řekla Bohu ANO k uskutečnění jeho ‚pošetilého’ plánu. Petr Šandera z knihy Čtení sváteční
Pod čarou Nepršelo, a tak pole byla dohněda vyprahlá, a obilí z nedostatku vláhy polehávalo. Lidé byli znepokojení a podráždění a pátrali po obloze ve snaze najít jakékoli znamení nadcházející úlevy. Dny vystřídaly neplodné týdny. Déšť stále nepřicházel. Duchovní z místních církví vyhlásili hodinu pro modlitby, která měla proběhnout na náměstí hned tuto sobotu. Požadovali, aby si každý s sebou přinesl nějaký předmět spjatý s vírou. V určenou sobotu v pravé poledne obyvatelé města nastoupili jako jeden muž, náměstí se zaplnilo úzkostnými tvářemi s na-
dějí v srdcích. Duchovní byli dojati při pohledu na rozličné předměty, které modlící tiskli v dlaních - svaté knížky, kříže, růžence. Když hodina modliteb vypršela, spustil se, jakoby mávnutím kouzelného proutku, jemný déšť. Dav provolával slávu a lidé vysoko pozvedávali své poklady, aby vyjádřili vděčnost a chválu. Uprostřed zástupu čněl jeden symbol víry, který poněkud zastiňoval ty ostatní: malé, asi devítileté děcko si přineslo deštník.
Víra
Laverne W. Hall
Za jedné bezmračné noci jsem pohlížel na hvězdnou oblohu. Tolik překrásných hvězd! Některé jsou zdánlivě blízko sebe, jiné od sebe nesmírně vzdálené. Některé malé vydávají málo světla, jiné, větší ho vyzařují mnohem více a budí pozornost astronomů. Každé z nich jsi určil jiné místo ve vesmíru, Stvořiteli – a tam tě oslavuje. Vzpomněl jsem si, Pane, na nás – na tvůj lid. I když jsi každému z nás určil místo a dal jsi nám úkol na tom místě svítit – zářit a oslavovat tebe. Jeden z nás má větší úkol, jiný má úkol menší. Nezáleží na tom, zda jsme postaveni na místo, kde vzbuzujeme pozornost, anebo zda pracujeme na odlehlém místě. Hlavní je, abychom vydávali na svém místě tolik světla, jak nejvíce jsme schopní. Kéž bychom pak všichni, kdo jsme rozeseti ve všech částech současného světa, byli pro tebe, Pane, tak krásným obrazem, jako je pro nás hvězdná obloha. -ECH-
4
TÉMA TÝDNE
NZ 51/05
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Co dělat, nemá-li vzniknout nelidský, posthumánní svět Americký ekonom Francis Fukuyama argumentuje v tomto článku (shrnujeme jeho druhou část), že máme-li se vyhnout nelidskému posthumánnímu světu, je nutno se začít vážně zamýšlet nad nutností regulace biotechnologického výzkumu. Biotechnologická regulace dnes Než budeme hovořit o tom, jak by měla být lidská biotechnologie regulována v budoucnosti, musíme pochopit, jak je regulována dnes a jak současný systém vznikl. Oněmi prvky současné regulační struktury, které jsou nejrelevantnější pro budoucí rozvoj lidské biotechnologie jsou ty předpisy, které se týkají lidské experimentace a schvalování léčiv. Předpisy týkající se experimentů prováděných na lidech vznikaly v USA v součinnosti s regulací farmaceutického průmyslu a ve všech případech to bylo v důsledku odhalení nějakého skandálu či zvěrstva. V roce 1937 bylo usmrceno 107 osob v důsledku komerčního prodeje neprozkoušeného elixíru sulfanilamidu, o němž bylo později zjištěno, že obsahuje jed, diethylénglykol. Tento skandál vedl velmi rychle ke schválení Zákona o potravinách, lécích a o kosmetice z roku 1938, který dosud zůstává statutárním základem nynějších pravomocí americké Food and Drug Administation ohledně nových potravin a léků. Skandál, týkající se thalidomidu z konce padesátých let a ze začátku šedesátých let vedl k schválení Kefauverova dodatku k Zákonu o léčivech z roku 1962, který zpřísnil předpisy týkající se "informovaného souhlasu" pro účastníky testů léčiv. Thalidomid, který byl schválen pro běžné použití v Británii, vedl k hrůzným tělesným vadám u dětí žen, které ho braly v těhotenství. V kritickém stadiu klinických zkoušek americká FDA thalidomid neschválila, avšak ženy, které se podílely na těchto klinických zkouškách, také porodily znetvořené děti. Lidem hrozily nejen nové léky, ale také širší vědecké experimenty. Spojené státy si vyvinuly celou řadu předpisů, které chrání lidi při vědeckých experimentech zejména v důsledku role, kterou hrály při financování biolékařského výzkumu v poválečných letech National Institutes of Health (a jeho rodičovské organizace, US Public Health Service). I zde byla regulace důsledkem skandálů a tragédií: v prvních letech své existence NIH vytvořila systém vědecké kontroly pro hodnocení návrhů pro výzkum, avšak projevovala tendenci souhlasit s názory vědecké komunity ohledně přijatelné míry rizika pro
výzkum, jehož subjektem byli lidé. Ukázalo se, že tento systém je nedostatečný, a to v důsledku skandálu ohledně chronických chorob v jedné židovské nemocnici, kdy byly chronicky nemocným a invalidním pacientům očkovány živé rakovinné buňky, v důsledku skandálu ve Willowbrooku (kdy byly mentálně zaostalé děti očkovány hepatitidou) a při skandálu syfilis v Tuskegee (kdy bylo dáno 400 chudých černošských mužů, u nichž byla zjištěna syfilis, pod lékařský dohled, ale nebylo jim řečeno, že mají tuto chorobu a v mnoha případech zůstala tato choroba u nich neléčena, i když byly k dispozici léky). Tyto incidenty vedly v roce 1974 k vzniku nových federálních předpisů a k schválení zákona National Research Act, v jehož důsledku byla založena Státní komise pro ochranu osob podrobovaných biolékařskému a behaviorálnímu výzkumu. Tyto nové zákony položily základy pro nynější systém kontrolních rad (Institutional Review Boards), které jsou nyní povinné pro veškerý federálně financovaný výzkum. I nyní je tato ochrana kritizována jako nedostatečná. Státní poradní výbor pro bioetiku vydal v roce 2001 zprávu, která naléhavě požaduje, aby byl přijat nový zákon, který by vytvořil jednotný, posílený Státní úřad pro dohled nad lidským výzkumem. Pokrok v biotechnologii vytvořil obrovské mezery v existujícím režimu pro regulaci lidského biolékařství a zákonodárné orgány a vládní úřady po celém světě se nyní rychle snaží tyto mezery zaplnit. Není například jasné, zda předpisy pro experimenty s lidmi platí i pro embrya mimo tělo matky. Změnily se také charakteristika aktérů i objem peněz v biolékařských a farmaceutických komunitách. To má vážné důsledky pro každý budoucí regulační systém. Jedna věc je dostatečně jasná: Doba, kdy vlády mohly vyřešit otázky týkající se biotechnologie tím, že jmenovaly celostátní výbory, v nichž spolupracovali vědci s učenými teology, historiky a bioetiky se rychle blíží ke konci. Tyto komise sehrály velmi důležitou roli při přemýšlení o morálních a společenských důsledcích biolékařského výzkumu. Ale nyní je načase přejít od přemýšlení k akci, od doporučení k vytváření zákonů. Potřebujeme instituce se skutečnými pravomocemi tyto
věci prosadit. Výzkum embryí je jen začátkem nových schopností, ohledně nichž společnost bude muset rozhodnout o předpisech a o regulačních institucích. Jiné, které vzniknou později, budou zahrnovat: Předimplantační diagnózu a screening. Tato skupina technologií, jimiž jsou geneticky prověřována embrya a hledají se v nich vrozené vady a další charakteristiky, je počátečním bodem pro vytváření tzv. "designer babies", uměle "zkonstruovaných" dětí. Tato technologie přijde daleko dříve než inženýrství lidských zárodečných linií. Takový screening se už provádí u dětí rodičů, u kterých jsou pravděpodobné určité genetické nemoci. Dovolíme v budoucnosti rodičům, aby nechali prověřovat geneticky embrya a selektivně do nich implantovat vlastnosti, jako je pohlaví či inteligence, barvu vlasů, očí či kůže, nebo pohlavní orientaci, až bude možné tyto charakteristiky identifikovat geneticky? Inženýrství zárodečné linie. Jestliže vznikne bioinženýrství lidské zárodečné linie, vyvolá to tytéž otázky jako předimplantační diagnóza a screening, ale v extrémnější formě. Předimplantační diagnóza a screening je omezena skutečností, že vždycky bude existovat na výběr jen malé množství embryí, založených na genech obou rodičů. Inženýrství zárodečné linie rozšíří tyto možnosti natolik, že bude možno zahrnout téměř všechny charakteristické rysy, které ovládá genetika, pokud je bude možné úspěšně identifikovat, a to včetně rysů jiných biologických druhů. Vytváření monster prostřednictvím lidských genů. Dr. Geoffrey Bourne, bývalý ředitel střediska primátů na Emory University, jednou konstatoval, že "by bylo z vědeckého hlediska velmi důležité vytvořit křížence opice a člověka". Jiní vědci navrhují, aby bylo využito žen jako "hostitelek" pro embrya šimpanzů nebo goril. Jedna biotechnologická firma, Advanced Cell Technology, oznámila, že se jí podařilo úspěšně přenést lidskou DNA do vajíčka krávy a dovolila, aby začalo růst, než ho zničila. Vědci neradi dělají takovýto výzkum, protože se obávají záporné publicity, ale ve Spojených státech není takováto práce zákonem zakázána. Dovolíme vznik hybridních kreatur s použitím lidských genů? Nové psychotropní substance. Ve Spojených státech reguluje FDA léčebné substance a Drug Enforcement Agency a jednotlivé státy regulují zákonem zakázaná narkotika, jako je heroin, kokain a marihuana. Společnost se
5
NZ 51/05 bude muset rozhodnout, zda povolit zákonem využívání budoucích generací neurofarmakologických látek. V případě budoucích substancí, které budou schopny zlepšit paměť nebo poznávací schopnosti, se společnost bude muset rozhodnout, zda je vhodné tyto látky používat pro pozitivní účely a jak mají být regulovány. Čára v písku Regulace je v podstatě akt vytváření čáry, která odděluje zákonem povolenou činnost od činnosti zakázané. To upravují předpisy, které definují oblast, v níž smějí regulátoři dělat vlastní úsudek. S výjimkou hrstky ortodoxních volnomyšlenkářů bude zřejmě většina lidí, která si přečte výše uvedený seznam možností biotechnologie, chtít, aby takové čáry vznikly. Některá praxe by měla být zakázána hned, a jednou z nich je reprodukční klonování (tedy klonování za účelem vzniku dítěte). Důvody pro takový zákaz jsou morální i praktické a zacházejí daleko za nynější znepokojení americké Státní poradní komise pro bioetiku, že dosud není možné provádět lidské klonování bezpečně. Morální důvody jsou ty, že klonování je vysoce nepřirozeným způsobem rozmnožování, z něhož vzniknou obdobně nepřirozené vztahy mezi rodiči a dětmi. Vyklonované dítě bude mít vždycky nesmírně asymetrický vztah k rodičům. Bude dítětem a zároveň i dvojčetem rodiče, od něhož pocházejí jeho geny, ale nebude žádným jiným způsobem v příbuzenském vztahu k druhému rodiči. Od nepříbuzného rodiče se bude očekávat, aby vychovával mladší verzi svého partnera. Jistě je možné vypracovat scénáře, kde by mohlo být klonování ospravedlnitelné (například u osoby, která přežila holocaust a jejíž rodina by jinak vymřela), nevzniká dostatečně silný zájem společnosti, aby to ospravedlnilo praxi, která by ve většině případů byla škodlivá. Kromě těchto problémů, přímo spojených se samotným klonováním, existuje celá řada praktických problémů. Klonování je otevřením dveří pro celou řadu nových technologií, které nakonec povedou k vzniku "designer babies". Jestliže si v brzké době zvykneme na klonování, bude v budoucnosti daleko obtížnější postavit se proti inženýrství zárodečné linie pro zlepšování lidských organismů. Je důležité včas vydat politický signál, že rozvoj těchto technologií není nevyhnutelný a že společnost dokáže provádět určitou míru kontroly nad rychlostí a rozsahem technologického pokroku. V žádné zemi na světě neexistuje u obyvatelstva velký tlak na to, aby se klonování začalo provádět a v opozici proti této proceduře už vznikl silný mezinárodní
konsensus. Klonování je tedy důležitou strategickou příležitostí k tomu, abychom dokázali, že je politická kontrola nad biotechnologií možná. Avšak zatímco je v tomto konkrétním případě namístě naprostý zákaz, není to dobrý model pro budoucí technologie. Předimplantační diagnózy a screeningu se nyní například už využívá pro zajišťování toho, aby se děti rodily bez genetických chorob. Téže technologie by bylo možno využít pro méně chvalitebné účely, například pro volbu pohlaví dítěte. V tomto případě není třeba tuto proceduru zakázat, ale regulovat ji, rozlišit přesně mezi jejím legitimním a nelegitimním užitím. Jedním zjevným způsobem, jak udělat jasnou čáru v písku, je rozlišovat mezi léčebnými metodami a zlepšováním organismu, soustředit výzkum na nové léčebné metody a omezit metody zlepšování organismu. Původním účelem lékařství je, konec konců, uzdravovat nemocné, nikoliv proměňovat zdravé lidi v bohy. Nechceme, aby byli špičkoví atleti ochromováni nemocnými koleny anebo roztrženými vazivy, avšak také nechceme, aby spolu soutěžili na základ toho, kdo si vzal nejvíce steroidů. Tento všeobecný princip by nám umožnil využít biotechnologie k tomu, aby vyléčili genetické nemoci jako je Huntingtonova chorea anebo cystická fibróza, avšak neumožnilo by to způsobit, aby byly naše děti inteligentnější nebo vyšší. Proti rozdílu mezi terapií a zlepšováním lidského organismu byla vznesena kritika v tom smyslu, že teoreticky nelze oba směry rozlišit, a tak je nelze rozlišit ani v praxi. Existuje dlouhá intelektuální tradice, kterou poslední dobou vlivně představuje francouzský postmodernistický myslitel Michel Foucault, a ta tvrdí, že patologie a nemoci jsou společensky vytvořené konstrukce, které stigmatizují určitou předpokládanou odchylku od normy. Například homosexualita byla dlouho považována za nenormální a byla klasifikována jako psychiatrická nemoc až do druhé poloviny dvacátého století. Něco podobného se dá říci o trpaslictví: normální výška lidské postavy je určována územ - není jasné, v kterém okamžiku se člověk stává "trpaslíkem". Je-li oprávněné dát růstový hormon dítěti, které je v dolní půlprocentové percentile co do výšky, proč by se nesměl předepsat někomu, kdo je v páté percentile, anebo třeba v padesáté? Je sice pravda, že v některých podmínkách se nedá lehce rozlišovat, co je patologické a co je normální, je však také pravda, že existuje taková věc jako zdraví. Jak argumentoval Leon Kass, existuje přirozené fungování organismu, které bylo určeno požadavky evoluční historie daného biologického dru-
hu, a toto fungování není pouze umělou sociální konstrukcí. Často mi připadá, že jediní lidé, kteří dokáží argumentovat, že mezi nemocí a zdravím není žádný rozdíl, jsou ti, kdo nikdy nebyli nemocní. Dostanete-li virus anebo zlomíte-li si nohu, víte sami velmi dobře, že něco není v pořádku. A dokonce i v případech, kdy je hranice mezi nemocí a zdravím, terapií a zlepšováním organismu mlhavější, regulační instituce tato rozlišení v praxi činí. Vezměme si příklad léku Ritalin. "Nemoc", kterou má prý ritalin léčit, totiž hyperaktivita a nemožnost se řádně soustředit, velmi pravděpodobně vůbec není nemoc, ale prostě nálepka, kterou dáváme lidem, kteří jsou na konci normálního rozptylu chování co do schopnosti se soustředit na jednu věc. Je to klasický případ společenské konstrukce určité patologie. Tato "nemoc" nebyla před dvaceti lety ani uváděna v lékařských příručkách. Proto se nedá rozlišit, terapeutické užití ritalinu od jeho užití pro "zlepšování" organismu. Na jedné straně spektra jsou děti, o nichž by snad každý konstatoval, že jsou tak hyperaktivní, že nejsou schopny normálně fungovat. Na druhé straně spektra jsou děti, které se umějí dobře soutředit a pro něž je jen požívání ritalinu a příjemnou záležitostí, stejně jako požívání každého jiného amfetamínu. Avšak tyto děti by braly tento lék jen pro "zlepšení" organismu a nikoliv z terapeutických důvodů, a proto jim v tom většina lidí zabraňuje. Ritalin je kontroverzní proto, že existují děti uprostřed tohoto spektra, které odpovídají jen některým diagnostickým kritériím této "nemoci", přesto jim však obvodní lékař tento lék předepisuje. Jinými slovy, zrovna v případě ritalinu a "nemoci" hyperaktivity a nemožnosti se soustředit jde o případ, kdy je rozdíl mezi patologií a nemocí při diagnóze a terapií a zlepšováním organismu při užívání léku dvojznačný. Přesto však regulační úřady tento rozdíl činí a vynucují ho ve všech případech. Americký úřad pro kontrolu narkotik (US Drug Enforcement Agency) klasifikuje ritalin jako lék druhé kategorie, kterého smí být užíváno jen pro léčebné účely na lékařský předpis: zakazuje rekreační užívání ritalinu (tedy jeho užívání pro zlepšování organismu) jako amfetamínu. Skutečnost, že je hranice mezi terapií a zlepšováním organismu nejasná, neznamená, že by tento rozdíl byl beze smyslu. Instituce budoucnosti Přesně rozhodovat, kde bychom měli učinit hranici ohledně technologií, které dosud nevznikly, nemá v dané chvíli smysl. Mnoho těchto rozhodnutí bude přijato na základě Pokračování na str. 6
6
AKTUÁLNĚ
Co dělat, nemá-li vzniknout... Pokračování ze str. 5 pokusu a omylu, až nadejde příslušný čas. Důležitější je zamyslet se nad všeobecnými zásadami, které by měly určovat rozvoj a využívání biotechnologie a začít připravovat instituce, které nám umožní činit v budoucnosti kritická rozhodnutí. Budeme-li regulovat biotechnologii, musíme si řádně promyslet, jaké úřady chceme pro to vytvořit a jaké proto chceme mít předpisy. Jednou možností je ponechat regulační pravomoci existujícím institucím, ako je Food and Drug Administration, National Institutes of Health anebo poradní skupiny jako je poradní výbor pro rekombinaci DNA. Je moudré se chovat při vytváření nových regulačních institucí konzervativně a nepřidávat novou byrokracii. Na druhé straně je celá řada důvodů dospět k názoru, že potřebujeme nové instituce pro výzvy nadcházející biotechnologické revoluce. Prvotním důvodem, proč asi nebudou dosavadní instituce dostačovat je jejich úzký mandát. Lidská biotechnologie se silně odlišuje od zemědělské biotechnologie vzhledem k tomu, že lidská biotechnologie vyvolává celou řadu etických otázek, spojených s lidskou důstojností a lidskými právy, o něž nejde, zabýváme-li se geneticky modifikovanými organismy. Lidé sice protestují proti geneticky pozměněným plodinám z etických důvodů, avšak nejsilnější stížnosti reagují na jejich možné záporné důsledky pro lidské zdraví a ekologii. Úkolem existujících amerických regulačních úřadů je řešit právě tyto otázky. Tyto úřady lze kritizovat, že neužívají správných měřítek, anebo že nejsou dostatečně opatrné, ale když tyto úřady rozhodují o geneticky modifikovaných potravinách, nerozhodují mimo svůj regulační mandát. Každý nový regulační úřad musí mít nejen mandát k regulaci biotechnologie na základě širším, než je efektivnost a bezpečnost, ale musí mít také statutární pravomoci nad veškerým výzkumem, nejen nad výzkumem, který je placen ze státních (tj. v Americe federálních) prostředků. Sjednocení regulačních pravomocí vznikem nového jednotného úřadu ukončí praxi obcházení omezení uložená projektům, financovaným ze státních peněz hledáním soukromých financí a přinese to do biotechnologického sektoru větší míru otevřenosti. Jaká je pravděpodobnost, že Spojené státy vytvoří takový regulační systém? Existují značné překážky založení takových nových institucí. Biotechnologický průmysl se ostře
staví proti regulaci a totéž platí o výzkumnících. Většina vědců by si přála, aby existovala regulace jen v rámci jejich vlastní disciplíny, mimo oficiální zákony. Podporují je i různé nátlakové skupiny, zastupující pacienty, staré lidi a jiné osoby, které mají zájem na vzniku léků pro různé nemoci. Celkem vytvářejí tyto skupiny velmi mocnou politickou koalici. Avšak ve svém vlastním dlouhodobém zájmu by měl biotechnologický průmysl uvážit, zda by neměl podporovat oficiální regulaci. Uvažme, co se stalo zemědělské biotechnologii. Na začátku devadesátých let uvažovala firma Monsanto, čelný průkopník v zemědělské biotechnologii, že požádá první Bushovu vládu, aby zavedla přísná oficiální regulační opatření, včetně požadavků jasně uvádět na obalech výrobků informace o geneticky modifikovaných plodinách. Došlo k změně vlády a tato iniciativa nebyla realizována. Na základě přesvědčení, že neexistuje žádné zdravotní riziko zavedla firma Monsanto celou řadu nových, geneticky modifikovaných plodin, které rychle přijali američtí zemědělci. Avšak firma Monsanto nepředvídala, že v Evropě vznikne vůči geneticky modifikovaným plodinám záporná reakce a že Evropská unie zavede v roce 1997 přísné předpisy, požadující uvádět na obalech výrobků dovezených do Evropy obsah geneticky modifikovaných plodin. Monsanto a další americké firmy nadávaly Evropanům, že se chovají nevědecky a ochranářsky, ale Evropa měla dostatečně velkou tržní moc na to, aby mohla americkým vývozcům vnutit své předpisy. Američtí zemědělci, kteří neměli žádný způsob, jak odlišit geneticky modifikované plodiny od geneticky nemodifikovaných plodin, zjistili, že ztratili přístup na důležité vývozní trhy. Reagovali tím, že po roce 1997 začali pěstovat menší množství geneticky modifikovaných plodin a obvinili biotechnologický průmysl, že jim schválně poskytl matoucí informace. Ze zpětného pohledu si ředitelé firmy Monsanto uvědomili, že učinili závažnou chybu, že nevyvinuli hned zpočátku iniciativu pro to, aby vzniklo přijatelně regulované prostředí, které by přesvědčilo spotřebitele o bezpečnosti jejich výrobků, i když se z vědeckého hlediska zdálo, že to není nutné. Po dlouhá desetiletí jsou už motorem regulace ve farmaceutickém průmyslu drastické skandály jako byl sulfanilamidový Elixír a Thalidomid. Je možné, že regulace, týkající se lidského klonování bude muset počkat až na dobu, kdy se narodí hrůzně zdeformované
NZ 51/05 dítě, které bude důsledkem neúspěšného klonovacího pokusu. Biotechnologický průmysl si bude muset rozhodnout, zda je lepší anticipovat takovéto problémy nyní a usilovat o vznik takového systému, který bude sloužit jeho zájmům tím, že ujistí lidi o bezpečnosti a etičnosti svých výrobků, anebo zda počká, až dojde k obrovským protestům veřejnosti po nějaké drastické nehodě anebo nějakém hrůzném experimentu. Význam svobody V konečném důsledku nás zřejmě tyto technologie, které vyvíjejí tyto firmy, stejně jako vědci pracující pro vládu i na vysokých školách, zavedou do posthumánní společnosti, v níž budeme mít schopnost, pomalu, ale jistě, pozměňovat podstatu lidské přirozenosti. Mnozí chtějí tuto moc jménem lidské svobody. Chtějí maximalizovat svobodu rodičů zvolit si takové dítě, jaké chtějí, svobodu vědců dělat si takový výzkum, jaký chtějí, a svobodu podnikatelů využívat nových technologií k vytváření bohatství. Avšak tato svoboda bude jiná než všechny ostatní svobodu, kterým se lidé dosud těšili. Politická svoboda dosud znamenala svobodu usilovat o ty cíle, které pro nás definovaly naše osobní vlastnosti. Tyto cíle nejsou rigidně předem určené. Lidská přirozenost je velmi pružná a v rámci svých přirozených charakteristik máme obrovský výběr možností. Ale lidská přirozenost není nekonečně měnitelná a ty její prvky, které zůstávají konstantní, - zejména soubor emocionálních reakcí, typických pro člověka - jsou pro nás hlubinou bezpečnosti, která nám umožňuje zůstat potenciálně v interakci se všemi ostatními lidskými bytostmi. Je možné, že je nyní nějak předurčeno, abychom se zmocnili i tohoto nového druhu svobody, anebo že další etapou evoluce je taková éra, v níž, jak někteří argumentují, se sami záměrně zmocníme svého vlastního biologického ustrojení, aniž bychom ho nechával jako dosud slepým silám přirozeného výběru. Ale jestliže to skutečně učiníme, měli bychom to udělat s otevřenýma očima. Mnoho lidí předpokládá, že posthumánní svět bude vypadat víceméně stejně jako náš svět bude také svobodný, bude fungovat na základě principu rovnosti, prosperity, péče o spolubližní, na základě soucitu - jenom, že zdravotnictví bude lepší, život bude delší a lidi budou inteligentnější než dnes. Avšak tento posthumánní svět by mohl být světem, který bude daleko hierarchičtějším a daleko více založeným na konkurenci než je dnešní, současný svět, a v důsledku toho by mohl být plný sociálních konfliktů. Mohl by Dokončení na str. 7
NZ 51/05
7
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
Křesťané, židé a muslimové se spojili proti euthanasii Křesťané, muslimové i židé se poprvé v české historii spojili, aby prosadili společný cíl. Ostře protestují proti zákonu, který považuje euthanasii za mnohem mírnější trestný čin než vraždu. Chtějí ho zastavit u prezidenta nebo v senátu. K tomu, aby se v mnohých jiných věcech nesmiřitelná vyznání spojila, vyzvala ostatní Římskokatolická církev. Připojilo se nejen devět protestantských církví, ale i muslimové a židé. Všechny tyto církve a náboženské společnosti dohromady zastupují hlasy přibližně třetiny lidí v zemi. "Nechceme, aby se Česká republika ocitla na šikmé ploše, která čím dál víc sklouzává k uzákonění euthanasie," vysvětlil společnou snahu proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Albert-Peter Rethmann. "Všichni věříme v jednoho Stvořitele, který dal život všem lidem, a lidé proto nemají právo si ho sami brát nebo ho brát jiným,"
vysvětluje nesmiřitelný odpor k euthanasii Vladimír Sáňka z ústředí muslimských obcí. Římskokatolický kněz Albert-Peter Rethmann vysvětluje, že různá náboženství se při svém protestu proti euthanasii neřídí jen svou vírou. "Opíráme se i o zkušenosti z jiných zemí. Třeba z Holandska, kde je euthanasie už uzákoněna," říká. "Výzkumy, které tam prováděl stát, ukázaly, že lidé, kteří si přejí euthanasii, chtějí zemřít jen proto, že se cítí osamoceni nebo trpí velkými bolestmi. Obé se ale dá řešit," dodává kněz. "Nezavírejme oči a nemysleme si, že se u nás euthanasie neprovádí. Podle kvalifikovaných odhadů lékařů se ročně stane tři až pět tisíc případů," podporuje euthanasii politolog Milan Hamerský. Stejně jako řada lékařů věří, že euthanasii je nutné dát přesná pravidla. Křesťané, muslimové a židé se shodli na boji
Co dělat, nemá-li vzniknout... Dokončení ze str. 6 to být svět, v němž už nebude existovat myšlenka sdíleného lidství, protože budeme mít smíšené geny s geny tolika jiných biologických druhů, že už nebudeme ani jasně vědět, co je to člověk. Mohl by to být svět, v němž se průměrný člověk bude pravidelně dožívat věku nad sto let a bude sedět v pečovatelském domě a toužit po nedosažitelné smrti. Anebo to možná bude onen druh měkké tyranie, evokované v Huxleyho románě Brave New World (Konec civilizace), v němž budou všichni zdraví a šťastní, ale nebudou už znát význam naděje, obav či úsilí o něco. Nemusíme přijmout takové budoucí světy pod falešným transparentem svobody, ať už je to svoboda neomezených práv se rozmnožovat anebo svoboda neomezeného vědeckého výzkumu. Nemusíme se považovat za otroky nevyhnutelného technologického pokroku, pokud ten pokrok neslouží lidským cílům. Pravá svoboda znamená svobodu politických společenství ochránit hodnoty, které považují za nejcennější, a právě tuto svobodu musíme plně využít ve vztahu k dnešní biotechnologické revoluci. *** Francis Fukuyama je profesorem mezinárodní politické ekonomie na John Hopkins Uni-
versity v USA. Shrnuli jsme kapitolu z jeho knihy Our Posthuman Society: Consequences of the Biotechnology Revolution, která vyšla ve Spojených státech v dubnu 2002 Překlad: Britské listy
Pozvěte na večeři Pakistánce Synodní rada Českobratrské církve evangelické jednomyslně podpořila výzvu, iniciovanou odborem křesťanské služby farního sboru ČCE v Praze 4 -Nuslích vyzývající k pomoci obětem zemětřesení v Pakistánu. Výzva spočívá v tom, že by každý křesťan mohl symbolicky pozvat ke svému štědrovečernímu stolu jednoho či více přeživších tak, že příslušnou částku poukáže na sbírková konta buď na účet organizace Člověk v tísni číslo 588 588 588 / 0300 (ČSOB Praha 1). Zároveň je možné posílat dárcovské SMS (DMS) ve tvaru DMS Pakistan na tel. číslo 87777. Nebo na účet organizace ADRA, číslo účtu 8555 8555 / 0300, VS 999, dárcovské SMS (DMS) ve tvaru DMS ASIE na tel. číslo 87777. "Bude to ten nejcennější vánoční dárek, který si můžeme dát my všichni, pomůžeme-li tak zachránit byť i jen několik málo životů," praví se v prohlášení pražského sboru. (red)
proti euthanasii v takzvané abrahámovské ekumeně. "A to proto, že postava praotce Abraháma je společná všem těmto náboženstvím," vysvětlil religionista Ivan Odilo Štampach. "Ve světě tato náboženství spolupracují už dlouho a vyjadřují se k důležitým událostem společně. Je dobře, že i u nás teď, byť se zpožděním, kráčíme v těchto stopách," dodává. "Je dobře, že jsme ten krok udělali a vydáváme společné prohlášení. Někoho zabít není řešení," tvrdí i vrchní pražský a zemský rabín Karol Sidon. "Říkám to i přesto, že ne na všem se shodneme. Třeba židovský pohled na sebevraždu je odlišný od toho, co si myslí katolíci. A přesto můžeme spolupracovat." V dokumentu, který uvádí argumenty proti euthanasii, se nabízí i řešení. "Pokud se nemůže o nevyléčitelně nemocného postarat rodina, měl by pomoci stát a my, věřící v církvích," říká zástupce muslimů Vladimír Sáňka. "Je nutné vyškolit víc lidí, kteří se budou věnovat pomoci umírajícím. A taky těm, kteří se starají o své blízké. I oni nutně potřebují pomoc," doplňuje AlbertPeter Rethmann. Podle něj je důležité nepovolit zmírnění trestů za euthanasii, aby to společnost nesvedlo k většímu cynismu. "V Holandsku se to už stalo. Poslanci dostali na stůl další návrh: uzákonit euthanasii nejen pro starší a nevyléčitelně nemocné, ale i pro děti, které se narodí postižené. To je nebezpečné. Pak se totiž začíná zdát normální, že lidé čím dál víc rozhodují o tom, koho zbaví života," říká Rethmann. "Proto chceme apelovat i na prezidenta, aby novelu nepodepsal." Politolog Milan Hamerský oponuje, že novela trestního zákona, která od sebe odděluje tresty za vraždu (až dvacet let) a za euthanasii (nanejvýš šest let vězení), je správná. "Není to dobrý příměr, ale je to podobné jako s prostitucí. Můžeme ji popírat, ale ze světa tím nezmizí. Je lepší dát jí pravidla. Už teď se v Česku podle odhadů udělá až pět tisíc euthanasií ročně. Tak tomu dejme jasná pravidla," vyzývá politolog. Albert-Peter Rethmann protestuje: "Kdybych měl uvést jen jediný argument proč ne, je to tento: umíte si představit nevyléčitelně nemocného, který přesto chce žít, jak těžce by obhajoval, proč vlastně chce být zátěží společnosti a svých blízkých?" Podle ČTK
8
Kalendarium - prosinec 19. 12. 1745 - Český kancléř Bedřich z Harrachu, který vyjednával v Drážďanech o mír s Francií, dostal zplnomocnění k mírovému jednání s Pruskem. 20. 12. 1100 - V lesích u Zbečna byl smrtelně zraněn "jakýmsi Lorkem" (údajně vrahem najatým Vršovci) kníže Břetislav II., který o dva dny později zemřel. Kosmas o něm napsal, že požíval velké lásky u svého národa a při jeho pohřbu plakali "kněží i lid, bohatí i chudí". 21. 12. 1850 - Narodil se ve Všebořicích Zdeněk Fibich (15. 10. 1900 v Praze) - hudební skladatel. 20. 12. 1890 - Narodil se v Praze Jaroslav Heyrovský (+ 27. 3. 1967 v Praze) - fyzikální chemik, první československý nositel Nobelovy ceny. 20.-21. 12. 1970 - Federální shromáždění ČSSR schválilo změny ústavního zákona o československé federaci (posíleny centralizační prvky a oslabeny kompetence republik), o federálních orgánech a zákony o Kanceláři prezidenta republiky. Změny omezily pravomoci republik ve prospěch centra a byly součástí normalizačních tendencí, započatých v dubnu 1969. I Federální shromáždění zasáhl tvrdý normalizační postih; na základě zákona č. 117/1969 Sb. bylo ke dni 24. června 1970 zproštěno funkce 12 poslanců, 30 poslanců rezignovalo. K témuž datu z národních výborů všech stupňů v ČSSR odešlo celkem 18 140 poslanců. 21. 12. 1765 - Zemřel v Příměticích u Znojma Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek (* 1. 8. 1696 v Helvíkovicích u Žamberka) - kněz, učenec a vynálezce, kterého proslavil bleskosvod, ale je autorem mnoha dalších vynálezů. K těm méně známým patřil elektrický strunný nástroj Denis d'or (Zlatý Diviš) napájený proudem z leidenských lahví, umožňující prý napodobovat lidský hlas. 21. 12. 1930 - Zemřel v Praze Otakar Srdínko (* 1. 1. 1875 ve Svobodných Dvorech u Hradce Králové) - lékař a agrární politik, který patří mezi naše významné vědce v oboru histologie a embryologie. Z jeho odborných spisů vynikají Učebnice histologie a Základy mikroskopické techniky (1912, 1920, 1927), a především Učebnice embryologie člověka a obratlovců (1911, 1921 a 1930), o níž poznamenává Ottův slovník naučný nové doby, že to byla první slovanská učebnice tohoto oboru. 23. 12. 1555 - Narodil se v Kutné Hoře Mikuláš Dačický z Heslova (+ 25. 9. 1626 v Kutné Hoře) - spisovatel.
Z CÍRKVE 23. 12. 1620 - Král Fridrich po neúspěšných výzvách k novému protihabsburskému boji musel opustit se svým dvorem Slezsko a odebral se do Haagu (v doprovodu nejvyššího kancléře a prezidenta direktoria Václava Viléma z Roupova), kam dorazil v polovině dubna. 24. 12. 1420 - Na následky poranění při nehodě (spadl z koně) zemřel přední hejtman a představitel radikálního křídla husitů, Mikuláš z Husi (* kolem 1375). Táborská levice ztratila vůdčí organizátorskou osobnost a nekompromisního zastánce táborského programu. Vůdčí hejtmanskou osobností na Táboře se stal Jan Žižka, muž středu - viz i str. 2. 24. 12. 1920 - Narodil se ve Štramberku Jiří Hanzelka - cestovatel a publicista. 24. 12. 1930 - Zemřel v Záhřebu Oskar Nedbal (* 26. 3. 1874 v Táboře) - hudební skladatel, dirigent a violista. 25. 12. 1100 - Z Moravy byl na knížecí stolec povolán Břetislavův mladší bratr Bořivoj II. [1100-1107]. 25. 12. 1650 - Narodil se v Lanškrouně Josef Langer (+ 19. 3. 1711 v Litomyšli) piaristický vědec, matematik a astronom, který mj. sestavil reformní kalendář platný až do r. 3000, tabulky pro určení pohybu Slunce, Měsíce, planet Saturn, Jupiter, Mars a zabýval se otázkami spojenými se zatměním Slunce a Měsíce. 25. 12. 1725 - Pro Moravu byl vydán císařský reskript o trestání kacířství. Za tajné nekatolictví byli poddaní odsuzováni na 1 rok nucených prací, při opakovaném provinění na 3 roky a pak do vyhnanství do Uher nebo Sedmihradska. Nekatoličtí učitelé a kněží, kteří byli chyceni a usvědčeni, že přešli tajně hranice, měli být souzeni podle hrdelního řádu. Současně byla vypsána odměna 100 tolarů pro udavače. Kdo přinášel z ciziny zakázané knihy a rozšiřoval je mezi lidem, měl být uvězněn, a pak popraven. Rodičům, o kterých bylo známo, že nejsou upřímnými katolíky, měly být odňaty jejich děti a dány na výchovu do pravověrných katolických rodin. V Čechách byl vyhlášen tento reskript 28. prosince 1725. Zákonná opatření vídeňské vlády proti nekatolíkům vyvrcholila patentem z 29. ledna 1726. 25. 12. 1745 - Uzavřen byl drážďanský mír mezi Rakouskem, Saskem a Pruskem; potvrdil Prusku držbu Slezska a Kladska
NZ 51/05 (odstoupení mírem vratislavským), uznal Františka Štěpána Lotrinského za římskoněmeckého císaře a uložil Sasku válečné odškodnění ve prospěch Pruska. Ve střední Evropě zavládl mír, nadále se válčilo na italském a nizozemském bojišti. 25. 12. 1900 - Narodil se v Chocnějovicích u Mnichova Hradiště Jan Filip (+ 30. 4. 1981 v Praze) - archeolog a historik. 25. 12. 1930 - Proběhla premiéra prvního českého zvukového filmu Fidlovačka. (red)
Advent a Vánoce v Semilech * 21. prosince od 16 h - Adventní setkání s biskupem Štěpánem Kláskem - modlitební ztišení při adventní pobožnosti a poté společné posezení s biskupem královéhradeckým Štěpánem Kláskem při povídání a zpěvu koled. * 24. prosince od 22 h - půlnoční bohoslužba - vystoupí pěvecký sbor Jizerka pod vedením manželů Brádlových. * 25. prosince od 9 h - bohoslužby s večeří Páně a zpěvem koled v podání sólistů pěveckého sboru. * 31. prosince od 14 h - pobožnost- rozloučení se starým rokem - poděkování za Boží ochranu a vedení v uplynulém roce a prosba o Boží požehnání do roku nadcházejícího, losování biblických hesel pro r. 2006. * 1. ledna od 9 h - novoroční bohoslužba. * 7. ledna od 14 h - tříkrálová dětská besídka - rozloučení s dobou vánoční - společné posezení s dětmi, jejich rodiči i prarodiči, pásmo básniček, zpěv koled, soutěže… (lk)
Studentské bohoslužby Zveme všechny na studentské bohoslužby od 19 h v Bohoslovecké koleji dr. Karla Farského. 21. prosince budou společně sloužit prefektka Hana Rohlíčková a spirituálka koleje Mgr. Marika Tlustá. Také zazní Truvérská mše od Petra Ebena. (hr)
Volby patriarchy Zvlášní komise k volbě patriarchy, zvolená Církevním zastupitelstvem, navrhla termín volebního sněmu na 23. září. Do konce dubna by mělo proběhnout vyhledávací řízení a komise by měla oznámit kandidáty vyhovující všem kritériím 25. června. (red)
NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ ZÁPAS - týdeník členů Církve československé husitské Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2 Redakce: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, grafik: Jan Rohlíček tel.: 242441598, e-mail:
[email protected], http://www.cirkev-online.cz Tisk a distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve československé husitské
