NOVÝ ČS. ZÁPAS 52
Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 2 * 25. prosince 2005 * cena 7 Kč
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (L 2,14)
Přejeme požehnané Vánoce a úspěšný rok 2006 Rozhlížíš se z okna a pozoruješ padající sněhové vločky. Bílá plocha odráží světlo všude kolem jako sluneční paprsky. Takovou sílu má záře. Pronikne a osvětlí i tu nejskrytější sklepní skulinku. Obracíš se ve svých myšlenkách do dávné minulosti a spatříš tančící děvčátko, které se směje a v té sněhové obloze rozhazuje rukama. Zavřeš oči. Děvčátko se rozplyne v mléčné mlze a světlo zmizí. Už nepohlížíš na vnější život. Zatáhl jsi závěsy a obklopil ses čtyřmi pomalovanými zdmi. Kresby se ti však neodhalují, ani když se pokusíš otevřít oči. Oslepl jsi. Druhým smyslem cítíš procházející temno tebou dosud nepoznané. Tolik se liší od noční oblohy. Nesvítí žádné hvězdy. Žádná záře. Žádná naděje. Prozřel jsi. Vyskytl ses uvnitř sebe samého. Odhalil jsi skutečnost sebeneznalosti. Marně se zbavuješ toho pocitu. Bojuješ s vnitřním světem hledáním. Na Zemi Vánoce jsou pro nás spojeny s dárky. Někdo je pomalu shromažďuje hned po uplynulých Vánocích, jiný si je obstarává na poslední chvíli. Někdo dává přednost vlastním výrobkům, jiný promyšleně nakupuje, někdo bez zvláštního vzepjetí fantazie daruje peníze. Rad máme kolem sebe dost – různé reklamy doporučují různé zboží, a to i takové, jaké by nás v životě nenapadlo. Když nevíme přesně, co bychom měli dát, můžeme věnovat dárkové šeky, bony nebo poukázky. Abychom věděli, co chtějí nalézt pod stromečkem naše děti, vnoučata (pravnoučata), vybízíme je, aby napsaly dopis Ježíškovi nebo mu třeba zatelefonovaly ježíškovským telefonem (naše děti si to vyzkoušely letos v Praze 6). Ostatní členy rodiny můžeme nenápadně upozorňovat na věci, které by se jim mohly hodit. Nejlepší to je s těmi, kteří mají určitý zájem, koníčka a docela "nenápadně" naznačí, co jim ještě ve sbírce chybí. Dobré je to i s těmi, kterým udělají radost různé potřeby pro "vyrábění", jako vlny, různé
jsi prohrál spoustu bezcenných bitev všednosti. Lpěl jsi na vítězství a dostavila se porážka, která dala život slepotě. Konečně jsi dlaně povolil z křečovitého sevření. Teď se otvírá tvé srdce kousek po kousku. Trhlinami bušícího svalu proniká Světlo přímo do hlubin jeho nitra. Jsi ochoten vzít jej za vlastní.Mneš oči a zvykáš si na nový přísun jasu. A hle, nástěnné kresby se ti zjevují v obrysech. Ještě jistou dobu zkoumáš, o čem vypovídají. Doufáš, že z nich přečteš příběh své duše. Lehce vznášející se bytost s tváří známého děvčátka tě uchopí za ruku a vyzve k tanci. Dotek v tobě vyvolá vzplanutí a nepopsatelný pocit štěstí. Pláčeš, ale společně se radujete. Jsi to ty a v tobě On. Nalezené Boží světlo svítí, i když venku je tma. Nyní ho držíš ve svých rukou jako lucernu, kterou rozsvěcuješ ostatní lampy v ulici, aby kolemjdoucí nesešli z cesty. (oj)
barvy na sklo či hedvábí, barevné papíry… Jsou však tací, jejichž přání tvoří dlouhé a náročné seznamy. Chceme-li vyhovět, můžeme se i zadlužit. Půjčit si dnes peníze je však tak lehké. Tak kolik tisíc vás budou stát ty letošní "šťastné a veselé"? Napadlo vás, jaký byl vůbec první vánoční dárek? Možná ano, možná, že na to nebyl čas. Co myslíte: co to mohlo být? Jak daleko do historie musíme zajít? Nejspíš bude ten první dárek spojen se zvykem vánočního stromu, pod nimž dárky nacházíme. Kolik to může být let - století? Nebo máme jít historií ještě dál, nejspíše k jesličkám, v nichž leží Jezulátko? Kdopak byl asi ten první "darovník" nějaký pastýř nebo až tři králové? Mohu vám to prozradit: tím dárkem nebylo něco, ale NĚKDO, a dárek nebyl přinesen Ježíškovi, ale tím dárkem -DAREM- byl on sám. Byl darem od Boha, vyjádřením jeho lásky k lidem, znamením záchrany a nového života. Tím zůstává stále. O Vánocích můžeme mít pod stromečkem dary za stati-
síce - a přece nepřinesou pravou radost, uspokojení a klid v duši. Ono to jaksi nejde - mít lidsky "vše" a ještě jako prémii ono uspokojení. Můžeme mít dary své štědrosti nebo dar Boží štědrosti. Kdo z Ježíška udělá ježíška, kdo vymění Vánoce Boží za Vánoce zboží, nezíská víc než věci. Proto vám nepřeji "bohatého ježíška", ale …aby vaši duši zahřála blízkost toho, kterého jako první vánoční dar Bůh lidem dal. I vám. (nai)
NEZAPOMEŇTE
N A POTŘEBNÉ
I o letošních Vánocích bude sbírka na svátek prvomučedníka Štěpána určena pro diakonii a misii naší církve. Dary je možno stále posílat na účet 164 298 309/0800 VS – číslo vaší NO či na nově zřízený účet: ČS č.ú.: 0162595369/0800 VS 10 + čtyřmístné číslo NO.
2
OZVĚNY
NZ 52/05
Zrnka moudrosti Loučíme se s Novým čs. zápasem Očekávat je velké umění. Nic neočekávat je umění ještě větší. Ingrid Bergmanová, švédská herečka. Nic neočekávat je skutečně umění. Především ve dnech velkého svátku, na nějž jsme se už několik měsíců chystali. Už v září nás potěšují ozdoby na vánoční stromečky a vánoční pečivo ve výkladech obchodů a v supermarketech. V časopisech se vychloubají perfektně sestavenými svátečními pokrmy, z rozhlasu zní líbivá hudba. Radostná nálada se šíří, alespoň na povrchu. Nezavládneli taková nálada u nás doma, cítíme se být podvedení. Vždyť v srdcervoucích filmech se vždycky mají všichni tak rádi! Když napadne sníh, je obligátní kulisa dokonalá, poslední konflikty jsou odstraněny a zavládne nebeský klid. A kde zůstal vánoční zázrak? Nejlépe se zařídíme, když svá očekávání uložíme k ledu. Pokusme se si to představit jako hru: když skončily všechny přípravy, ponechme volné pole tomu, co by mohlo přijít. Čím méně se zúčastnění musí měřit podle očekávání svých spoluhráčů, tím dříve zavládne pospolitost – možná, že nebude zrovna vhodná ke zfilmování, ale v každém případě bude příjemná. *** Láska je světlem, které prozařuje vesmír. Mary Elisabeth Braddon, osobní údaje neuvedeny „Bez tohoto světla je Země jen pustým pohořím a člověk nic víc než prach“, doplňuje autorka výroku. Určitě není náhodou, že svátky lásky a zimní slunovrat připadají téměř na stejný den. V době největší temnoty se narodil symbol, jenž se stal pojmem lásky. V něm spočívá naděje a zaslíbení, že láska zvítězí – jednou provždy a všude. Bez světla by nebylo života ve vesmíru, bez lásky by nebylo lidského společenství. A jaký smysl bychom pak asi hledali ve svém bytí? Kéž by nám toto poselství prosvětlilo vánoční sváteční dny, kdy jsme často unavení, upachtění a kdy vůbec nemáme sváteční náladu, plníme své povinné termíny návštěv u příbuzných nebo uklízíme zbytky, které po svátcích zbyly. Možná, že v nás ožije radost, jestliže si s sebou vezmeme na cestu přání německého spisovatele, básníka a literárního historika Roberta Ernsta Prutze: „Svatá noci, tisíci svící slavnostně povstáváš. Ó, vejdi do našich srdcí, hvězdo života, vzejdi v nás. Hle, na nebi a na zemi září růžový lesk lásky. Pokoj se má ještě jednou rozprostřít a láska stát se královnou.“ Přeložil: Josef Špak
Druhým ročníkem prozatím končí vydávání Nového československého zápasu. Píšeme prozatím, protože až budoucnost ukáže, zda nebude třeba jeho vydávání obnovit. Za dva roky se totiž ukázalo, že je v naší církvi mnoho nepořádků a nejasností, s nimiž by měli být členové církve seznámeni především proto, aby je mohli postupně odstranit. Nemělo by totiž smysl chyby ukazovat, aniž by byla hledána metoda, jak je napravit. Dnes už si snad jen málokdo může myslet, že jediným smyslem vydávání našeho časopisu byla snaha odstranit z funkce patriarchu ThDr. Jana Schwarze a, jak věříme, nemyslí si to už snad ani on sám. Období jeho krátkého patriarchátu totiž hlavně prokázalo, jak velké mezery jsme měli v řádech církve, jak moc jsme spoléhali na člověka v čele církve a jak málo stačilo k tomu, aby se církev rozpadla. Snad nám to všem bude poučením pro příště. Naštěstí se podařilo dost rychle mobilizovat Církevní zastupitelstvo, které sehrálo v nápravě chyb nezpochybnitelnou roli. Věci rovněž velice prospělo, že jednání církevních orgánů jsou teď veřejná a že každý člen církve se může osobně přesvědčit, zda se jedná přímočaře a průhledně. Nebylo by správné zakrývat, že ústřední rada má na mnoha nešvarech svůj velký podíl viny. Za celý tento rok se např. nesešla ani jednou v plném počtu členů, což ukazuje na to, že bychom si při volbě svých zástupců měli dávat větší pozor na to, kdo a jak nás v tomto orgá-
nu reprezentuje. Navíc se už za bývalého patriarchy rozmohl neblahý zvyk, přesouvat všechna málo populární rozhodnutí do neveřejné části, která by měla být vyhrazena pouze pro ryze osobní záležitosti. Těžko např. někdo uvěří tomu, že jmenování vedoucího redaktora Českého zápasu takovou záležitostí je. Dalším nešvarem je „předjednávání“ různých rozhodnutí v biskupské radě - tedy bez účasti tzv. laiků. To příliš nenasvědčuje tomu, že bychom byli presbyterní církví s episkopálními prvky! Nový čs. zápas, jak doufáme, ukázal cestu k nápravě a teď už je na nás všech, aby se dobré dílo podařilo. Od nového roku bude vycházet časopis Svoboda svědomí. Původní záměr vydávat týdeník se ukázal pro malý počet zájemců nereálný. Vycházet tedy bude jako měsíčník v týdnu po zasedáních ústřední rady, aby čtenáři nepřišli o čerstvé informace. Současně se pokusíme podávat průběžné informace aspoň v internetové podobě. Prosíme proto čtenáře, kteří mají mailové adresy, aby nám je sdělili, pokud budou mít o tento druh informací zájem. Svoboda svědomí bude mít rozsah 32 stran formátu A5 a příspěvek na tisk a distribuci činí za jedno číslo 17 Kč, roční předplatné je tedy 204 Kč. Prosíme o včasné zaplacení na číslo účtu: 51-0808600287/0100, VS číslo náboženské obce, které bylo přiděleno na Nový čs. zápas. Vynasnažíme se, aby Svoboda svědomí byla stejně oblíbená jako Nový čs. zápas. (red)
Z kazatelského plánu na tuto neděli HOD BOŽÍ VÁNOČNÍ Nebojte se! Spasitel přichází Tradiční vánoční čtení s Písma svatého nechápejme jen jako náladovou sváteční ozdůbku, jakýsi kus folklóru. Evangelium o narození Páně podává ve zkratce vlastně celé jádro křesťanské zvěsti. Svět nemůže zachránit sebevětší lidský génius z vlastního rozhodnutí. Spasitele poslal lidstvu Bůh ve svém Synu Ježíši Kristu. Dal mu prožít plný lidský život. Proto nám Pán Ježíš rozumí a proto má i právo vyzývat nás, abychom ho následovali. Svět potřebuje Boží spásu, ale nerad si to připouští. To je smysl sdělení, že se pro Ježíše nenašlo místo v žádném betlémském domě. Blahoslavení byli a jsou však ti, kdo bdí. V pravou chvíli zaslechnou poselství z nebes a poslušně vykročí za Kristem. Stanou se pak i svědky evangelia.
Texty: Iz 9,1-6 nebo Iz 62,10-12, Tt 3,4-7, L2,120, Ž 97,10-11, 1Tm 1,15-17 Modlitba: Pane, náš Bože, jak ti jen můžeme poděkovat za všechnu tu radost, která nás naplňuje? Chceme se o ni rozdělit. Chceme ji dávat dál. Pomoz nám, abychom uměli vyhledávat všechny lidi, jimž jsme dlužní radost. Kéž ve tvém jménu můžeme a chceme rozdělovat všechno to, čeho se nám od tebe v tak bohaté míře dostalo. Učiň z nás své služebníky a Kristovy svědky. Nauč nás mluvit o Pánu pravými slovy i příhodnými skutky lásky. Vhodné písně: 210, 215, 218
NZ 52/05
NAD PÍSMEM
Slavíme velký svátek Sestry a bratři, slavíme velký svátek. Vánoce. Svátek narození Ježíše Krista. Velký svátek. Je málo lidí v naší zemi, kteří by jej neslavili, je málo těch, kterých by se tyto dny nijak nedotkly. Pozoruhodná věc v naší sekulární společnosti. Jsme asi nejateističtější stát na světě, ale Vánoce slavíme všichni. Přes celý rok lhostejnost, pohrdání nebo nevraživost vůči křesťanské církvi a najednou všude zaznívá jméno Ježíšovo. Přinejmenším z koled. Ale noviny a televize také náhle dávají prostor duchovním tématům. Jsme rádi? Řekneme si spolu s apoštolem, že je to dobře? Že to je jedno, že jsou za tím různé přízemní zájmy, je to jedno, že jsou ty koledy zprofanované, že jsou ty duchovní úvahy často všelijak zmatené, hlavně že se jakýmkoli způsobem zvěstuje Kristus? - Anebo nás štve, jak povrchně je vánoční evangelium podáno? Vánoce - svátek křesťanům ukradený, vytunelovaný? Rozčiluje nás Ježíšek, který dává dárky? A který se podobá více loupežnickému synkovi Cipískovi než Ježíši Nazaretskému, řečenému Kristus? Vánoce slavíme všichni. Přibližují nás křesťany Vánoce ostatním lidem, nebo naopak dávají vyvstat nepochopení, odcizení, jinakosti? Jsou Vánoce příležitostí, kdy mohou křesťané cosi podstatného sdělit nekřesťanům? Jsou lidé naladěni poslouchat a přijímat? Jsme připraveni vydat počet ze své víry? Vánoční čas je ale tak krátký, hektický a přesycený náhle vybuchnuvším duchovním materiálem! Cítím nepřiměřený tlak najednou v krátkosti vysvětlit, oč jde v křesťanské víře. A bezmoc, jak slova nestačí a stejně všechno jede ve svých kolejích (připadá mi to jako ty zástupy jdoucí ke sčítání lidu, mezi nimiž se někde na cestě do Betléma ztrácí obyčejné těhotné děvče). A možná zrovna Vánoce nejsou úplně nejvhodnější příležitostí, jak uvést k základům křesťanské víry. Na vánočním příběhu lze těžko ukázat, co znamená Kristus, Mesiáš, Spasitel. Anebo vysvětlit (což evangelista Lukáš neříká, ale Jan to tak vyjadřuje), že se Bůh stal člověkem. Přišel mezi nás, jako jeden z nás. (No, a co?) Abyste mi rozuměli: je dobré využít šance, kdy faráři jsou dokonce žádáni, aby napsali něco do novin, promluvili do televize, je dobré využít šance, kdy se setkáváme se svými blízkými a přáteli a docela přirozeně se stočí řeč na Krista. Je dobré mluvit o víře,
vysvětlovat, zvěstovat. Jen bych se nerad dostal do té pozice "oni to nechápou, musím jim to vysvětlit". Nechci říci, že ti, kdo v Krista nevěří, nechápou, co na Vánoce slaví. Zajímá mne, co je pro ně obsahem jejich slavení. Co slaví a jakou k tomu mají motivaci. Na jaké jejich vnitřní potřeby tento svátek odpovídá? Co naplňuje? Rodinný svátek pokoje. Rituál dávat a dostávat. Identifikovat se s většinovou společností (české Vánoce!). Co je na tom špatného? Myslím, že právě souvislost těchto sekularizovaných vánoc s naším slavením Kristova narození by nás mohla podnítit k tomu, abychom se snažili lidem kolem nás lépe porozumět. A druhá věc - je dobré s druhými mluvit o tom, jak my chápeme Vánoce, ale je dobré se taky zeptat sami sebe: jak je tedy chápeme? Co pro nás znamená vánoční evangelium? Vánoční evangelium je vlastně na podstatné události velice skoupé. Zvěstuje jen narození. A ten nově narozený ještě nic nepředvedl. Zazní andělský komentář, který prozrazuje, že se všechno nachystalo na nejvyšších místech a že tedy půjde opravdu o velkou věc. Ale ta teprve přijde. Hodně místa ve vyprávění se věnuje pastýřům, ale ti jsou přece jen jakýmsi komparsem, který Boží slávu anděly zpívanou na nebi doprovází ozvěnou na zemi. V dalším příběhu evangelia už nehrají žádnou roli. Vánoční příběh je ouvertura, předehra. Bez pokračování evangelia nemá žádný smysl. Je to jako v klasickém antickém dramatu, kdy se na začátku představí hlavní postavy a oč půjde - ale to přece ještě není drama samo, divák ještě nic neprožil, nesebere se a nepůjde domů s tím, že už všechno ví. Co znamená, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš, Kristus, to se teprve uvidí. Co znamená "na zemi pokoj mezi lidmi", to se mimochodem také teprve uvidí (rodinný svátek pokoje? Tento Ježíš říká: Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!). Ten vánoční příběh plný divů vzbuzuje úžas a chvalozpěvy. (My ho svým slavením vlastně kopírujeme.) Ale pak, v samém závěru, je tu ta zmínka "ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom" a o kousek dál znovu "jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci". Najednou mi přijde právě tento detail důležitý. Evangelium podle Lukáše se už k postavě Marie matky nevrací. Nikde později se neříká: "a tu se
3 Pane, vysvobozuj nás od bezohlednosti. Prosíme za ty, kdo trpí necitelností svých blízkých, za ty, kdo jsou opuštěni. Vysvobozuj nás od přílišné soustředěnosti na pouhé jídlo, pití a hromadění věcí. Prosíme za ty, kdo trpí duchovní prázdnotou a kdo hledají zakotvení života. Vysvobozuj nás od takové touhy po moci, která se nestydí druhými manipulovat. Prosíme za ty, kdo se nemohou dovolat svých práv. Vysvobozuj nás od pýchy, která se po tobě nechce ptát a před tebou se sklánět. Prosíme za ty, kdo tebe chtějí ctít Pane, smiluj se. rozpomněla, jak při jeho narození" (ani nic podobného). Myslím, že tady nejde o Marii, ale o nás čtenáře. My máme zachovávat v mysli a rozvažovat o tom, co slyšíme, my máme uchovávat v srdci tohle vše, abychom porozuměli tomu, co se bude dít dál - v životě Ježíše Nazaretského, v životě světa, v životě našem. Na Vánoce si dáváme pozor, abychom se nepřecpali. Možná bychom si měli dát pozor, abychom se nepřesytili ani tou duchovní stravou. A byli si vědomi toho, že tak jako potřebujeme vezdejší chléb, tak budeme každodenně potřebovat Slovo Boží. Smíme dnes radostně slavit a zpívat s anděly a s pastýři. A jestli všemu ještě nerozumíme, je to docela v pořádku. Dnes smíme slavit a zpívat a slyšet, že Bůh v Ježíši Kristu přichází mezi nás. Bůh s námi bude na naší cestě. Ježíš bude naší záchranou. Co přesně to znamená, se nám na Ježíšově příběhu bude postupně odkrývat. Jen si tu pozornost vůči němu uchovat v srdci i v mysli. A bude se nač těšit. Amen. Petr Pokorný Českobratrská církev evangelická
4
TÉMA TÝDNE
NZ 52/05
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Přejeme požehnané Vánoce a úspěšný rok 2006 KDYŽ UŽ MLUVÍM O DÁRCÍCH, měl bych vám prozradit takové pravidlo. Není to zrovna moje pravidlo. Vyslovil je při vánoční oslavě v úřadě jeden nevrle vypadající pán. Pán, o kterém se tradovalo, že je pořádná držgrešle. Právě si rozbalil nějakou hloupůstku, kterou našel pod kancelářským vánočním stromkem. Hlasem plným pobavené lítosti se neobracel k nikomu konkrétnímu. „Víte, ono to není pravda, že záleží na pohnutce a ne na vlastním dárku. Prostě to tak není. Moje matka mě v tomhle vodila za nos. Za ty roky se u mne nahromadilo tolik krámů zabalených jako dárky od lidí, kteří honem vyběhli koupit nějakou lacinou blbost z umělé hmoty, aby mi ji mohli dát pod záminkou pozitivních emocí. A já vám říkám, že hlavně záleží na dárku samém. Vlastně spíš, že lidi, kteří mají ty správné pohnutky, dávají správné dárky. Mělo by být takové pravidlo – mosazné pravidlo obdarování.“ A vykročil ke koši na odpadky a nesl svůj dáreček, jako by to byl mrtvý šváb. No možná to tak je. Je to trochu drsně řečeno a moc nás to neuklidní. Ale charakter celých svátků už je nám jasný dávno. Bůh, který to prý všechno začal, si dal záležet, aby nám poslal to nejcennější. A nejednou. A Tři králové nepřišli a nenesli laciné tretky. I Santa Claus, když sestavuje ty svoje seznamy, to po sobě dvakrát překontroluje. A andělé přinesli dobré zprávy, které se netýkaly výprodeje za poloviční ceny. Já vím, co bych si přál, aby mi někdo dal k Vánocům. Vím to od svých čtyřiceti. Mechanické hračky na klíček, které vrčí a chodí pořád dokola a dělají různé legrační věci. Ne na baterie. Hračky, které ode mne občas potřebují pomoc. Ty starodávné, z nalakovaného plechu, které jsem míval jako dítě. To bych chtěl. Nikdo mi to nevěří. Ale to bych chtěl. Opravdu. Dobrá, už jsem dost blízko, ale ještě to není úplně ono. Toužím po radosti a jednoduchosti. Pošetilosti, fantazii a rámusu. Po andělích, zázracích, údivu, nevinnosti a kouzlech. To už je blíž tomu, co chci. Špatně se o tom mluví, ale co já doopravdy, doopravdy, doopravdy chci k Vánocům, je jenom tohle: Chci, aby mi zase bylo pět let na celou jednu hodinu. Chci se hodně smát a hodně plakat. Chci, aby mě ještě aspoň jednou někdo zvedl, uspal mě v náručí a odnesl nahoru do postýlky. Já vím, co doopravdy chci k Vánocům.
Chci zpátky svoje dětství. To mi nikdo nedá. Když se budu snažit, můžu si na to aspoň já sám sobě dát vzpomínku. Já vím, že to nedává smysl, ale odkdy jde vlastně o vánocích o nějaký smysl? Jde o dítě kdysi dávno a kdesi daleko, a jde o dítě teď. Ve vás a ve mně. Které čeká za dveřmi našich srdcí, že se stane něco úžasného. Dítě, které je nepraktické, nerealistické, bezelstné a hrozně náchylné k radosti. Dítě, které nepotřebuje, nechce a ani nechápe dárky jako ponožky a chňapky na hrnce. Mosazné pravidlo nelže. *** VŽDYCKY JSEM CHTĚL hodiny s kukačkou. Mohutnou barokní německou práci s různými vyřezávanými ornamenty a ptáčkem, který jednou za hodinu vyskočí a vykřikuje existenciální komentář o životě. A tak jsem jedny pořídil. Pro mého nejlepšího kamaráda, který je náhodou zároveň mojí ženou a bydlí se mnou ve stejném domě. Víte, ono to chodí tak, že jí se stejně většinou moc nelíbí, co jí dám k vánocům, a obvykle to nakonec skončí u mne, a tak jsem si řekl, že už jí rovnou můžu dávat věci, které chci hlavně já, takže až se mi to pak vrátí, můžu být náležitě vděčný. Ženě se dostane pozornosti a já mám dárek. Já vím, že to je vypočítavost, ale je to realistické a praktické. (A netvařte se tak povzneseně, jako by vás něco takového v životě nemohlo napadnout. Nevymýšlejte si. Už tu nějaký ten pátek chodím a vím svoje.)
No prostě jsem chtěl opravdové starožitné hodiny s kukačkou. Jenže takové stojí balík peněz. A v obchodě měli nadměrnou zásobu nových za sníženou cenu, prostě kauf. A tak jsem jedny koupil. Na krabici byla malinkým písmem dvě sdělení, kterých jsem si nevšiml. Jedno bylo "Vyrobeno v Jižní Koreji". A to druhé "Výrobek je částečně třeba dát dohromady". V krabici jsem objevil pět igelitových pytlíků s nejrůznějšími díly. A bavorskou horskou salaš z umělé hmoty, na které bylo napsáno "pravé umělé dřevo". Úplný vrchol pak byla plastiková hlava laně, která vypadala jako maminka kolouška Bambiho. Všechno jsem to sestavil, žádná součástka mi, díky bohu, nezbyla, a pověsil to na zeď. Zatáhl jsem za závaží, rozhýbal kyvadlo a pár kroků couvl. Hodiny příjemně tikaly. Ještě nikdy jsem něco takového nezavršil takhle úspěšně. Vždyť ten krám funguje! Odbila celá hodina. Dvířka se otevřela. Ptáček se neukázal. Ale z hloubi té dírky se ozvalo chraplavě zastřené „ku-kú, ku-kú, kukú“. Trojí zakukání? A to má být všechno? Ručičky hodin ukazovaly poledne. Zíral jsem do hlubin bavorské salaše z napodobeniny dřeva. Támhle je ten pták. Za pomoci sekáčku na led a čínské jídelní tyčinky jsem se pokoušel ptáka vyšťourat. Zdálo se mi, že je uvolněný. Posunul jsem ručičky na třetí hodinu. Hodiny tikaly a pak odbily. Dveře se rozletěly. Ale pták nikde. Z temné sala-
5
NZ 52/05 še se zezadu ozvalo "ku", ale už žádné "ku" dokonce ani "á". Uplatnil jsem zásadu "když se tomu nechce, použijeme násilí". Uchýlil jsem se ke gumové paličce a ramínku na šaty a ještě jsem s hodinami prudce zatřásl. Posunul jsem čas. Hodiny odbily. Dveře se otevřely. Ticho. Důkladná prohlídka odhalila tělíčko s pružinou kolem krčku, jak leží na boku. Málokdo zavraždil kukačku z hodin, ale já ano. Úplně jsem si představil vánoce: „Tady máš, drahá, hodiny s kukačkou. Kukačka je mrtvá.“ A taky jsem to tak udělal. Já jí ty hodiny dal. A vyprávěl jsem jí k tomu celý ten příběh. Smála se. Hodiny si nějakou dobu nechala – i s mrtvou kukačkou. Hodiny i jejich kukačka už jsou z našeho domu dávno pryč. Také mezitím přišlo a odešlo
hodně vánočních svátků. Ale celá historka zazní pokaždé, když se v prosinci sejdeme s přáteli. Smějou se. A moje žena se na mne usměje a já se usměju na ni. Připomene mi, že opravdická kukačka v hodinách nebylo to stvoření, co jsem našel uvnitř. Nezapomínám na to. A co já? Tak já pořád ještě nemám vlastní hodiny s kukačkou. Ale něco mi zůstalo. Vzpomínka na vánoční pozdrav na krabici. Napsali tam "Výrobek je částečně třeba dát dohromady". Sebrat dohromady to nejlepší, co v nás je, a darovat to. A sejít se dohromady s těmi, které máme rádi, a rozdmýchat radost. Ať jsi kdekoliv, kukačko, hodně štěstí a veselé Vánoce. Robert Fulghum
Vánoce a radost
svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.“
Mt 2,1 - 2 a 10, L 2,10 - 11 a 20 V těchto verších slyšíme o radosti z narození Spasitele. V lidových koledách se také mluví o radosti. „Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se.“ Jistě i vás napadne spousta jiných příkladů. Vánoce jsou a mají být svátky radostné. Slyšíme, že mnoho lidí říká, že se na Vánoce netěší, že Vánoce znamenají starosti. Ale jsou to starosti, které jsme si přidělali sami. Už koncem října skoro každý podlehne vánočnímu shonu. Ale to vůbec nemusí! Shání ty nejluxusnější dárky, peče hromady cukroví, kvůli úklidu převrátí byt vzhůru nohama. A proč? Většinou proto, že to dělají ti ostatní. Přijde Štědrý den, rozdají se dárky, lidé mají ještě dva dny volna, pak jdou do práce, a Vánoce a s nimi i radost (byla-li nějaká) končí. Někdo si říká, stála-li ta námaha kolem Vánoc vůbec za to, ale příští rok se do toho pustí znovu. Pro nás křesťany ale vánoční radost právě na Štědrý den začíná v den, kdy se narodil Spasitel, v den, kdy Bůh vstoupil do tohoto světa. Ukažme druhým lidem naši radost, která nekončí 27. prosince. To lidé už skončili se zpěvem koled, ale my, křesťané, bychom je měli začít zpívat hlasitěji, protože vyjadřují radost z nového života, který jsme směli přijmout. Prosme Boha, aby nám ukázal tu pravou vánoční radost, dal poznat pravé poselství Vánoc a my mohli tu radost předávat dále. Vzpomínám na úryvek z knížky Zdeňka Jirotky "Saturnin", kde autor píše: „Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a
Nemáme snad o Vánocích ještě hlubší důvod se radovat? Petra Šenková, náboženská obec Kostelec nad Orlicí
Narodil se Kristus Pán, veselme se... Oslava narození Ježíše Krista je jedním z vrcholů křesťanského církevního roku. Skutečnost, že Syn Boží přišel na svět jako člověk z masa a kostí, je pro křesťany všech vyznání důkazem Božího zájmu o lidské pokolení. Někoho však může, aniž by tím chtěl jakkoliv snižovat duchovní význam vánočních svátků, napadnou zvídavá otázka: "Proč si to všechno připomínáme právě 25. prosince?" V rané církvi nebyl připomínce Ježíšova zrození přikládán tak velký význam, jako v pozdější době. Ústředním motivem života prvních křesťanů totiž byla především vzpomínka na Kristovu vykupitelskou smrt na kříži a na jeho zmrtvýchvstání (tedy události velikonoční) a dále pak očekávání Kristova druhého, tentokrát definitivního, příchodu. Otázce narození Páně začala být věnována pozornost až později. Evangelia tematiku Ježíšova narození nijak zvlášť nerozvíjejí. Stručně se o něm zmiňuje Matouš (2, 1) a obsáhleji Lukáš (2, 1-20). Není však zde uvedeno žádné konkrétní datum, dokonce ani roční období. Existence takovýchto informačních mezer v Novém zákoně poskytla živnou půdu pro rozvíjení rozličných lidových představ týkajících se Kristova narození a dětství. Výsledkem byla mnohá barvitá líčení a fantastické legendy, jež nebyly přijaty do kánonu novozákonních textů (především Protoevangelium Jakubovo a Pseudo-Tomášovo evangelium dětství). Ani tato tzv. apokryfní (nepravá, mimokanonická) literatura, ani svědectví samotných evangelistů však neobsahují dostatek údajů, na
jejichž základě by bylo možné provést dataci Ježíšova narození. Jak tedy došlo k ustanovení konkrétního termínu vánočních oslav, který dnes automaticky přijímáme? Podrobnější zkoumání této problematiky nás přivádí k poznání, že zde významnou roli sehrál vliv polyteistických (tzn. více bohů uznávajících) kultů, které byly v tehdejší Římské říši praktikovány. Liturgie, kterou křesťanství začalo vytvářet, byla od samého počátku široce přístupná a otevřená vůči okolí. Proto docházelo k jejímu ovlivňování rozličnými pohanskými náboženskými představami, s nimiž se křesťanství bok po boku vyvíjelo. Dělo se tak především díky skutečnosti, že mnozí z těch, kteří přijímali víru v Krista, si sebou přinášeli své dosavadní pohanské postoje, od kterých se nedokázali zcela oprostit. Křesťané pak na druhou stranu v misijní snaze oslabit své náboženské protivníky a přilákat další věřící začali některých těchto představ i aktivně využívat. V důsledku toho do křesťanství proniklo množství prvků, které již dříve byly součástí jiných náboženství. Křesťané většinou zachovali jejich vnější formální podobu, naplnili je však zcela jiným duchovním obsahem. Takové byly i osudy Vánoc. Při ustavování oslav Kristova narození sehrála klíčovou úlohu náboženská symbolika slunce a světla. V rámci antického myšlení bylo světlo běžně považováno za symbol zrození. Tuto představu pak nacházíme i v Novém zákoně. Například u Lukáše (1,78-79) Pokračování na str. 6
6
Narodil se Kristus Pán... Pokračování ze str. 5 čteme: ". . .pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející (zřetelná myšlenka východu, vycházejícího slunce) z milosti, aby se zjevil (tedy vlastně zazářil) těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti. . ." O světle se Lukáš zmiňuje i na jiném místě (2, 32), kde označuje spasení jako "světlo, jež bude zjevením pohanům". Jan (8,12) zase mluví o Kristu jako o "světle světa". Tuto vlastní světelnou symboliku využilo křesťanství k ustanovení doby a formy liturgických oslav narození Ježíše Krista. Na základě představy Krista jako "slunce spravedlnosti" (Mal 3,20) se někteří teologové 3. století (např. Kléméns Alexandrijský či Hippolytos) pokoušeli pomocí alegorických výpočtů dokázat, že se Ježíš narodil v den zimního slunovratu (tedy v den zrození nového slunce). Mnohem větší roli však zde sehrála skutečnost, že křesťanství bylo nuceno reagovat na velký rozvoj uctívání slunečních božstev v řecko-římském světě v průběhu 3. století. Oslavy Ježíšova narození proto mohou býti do jisté míry chápány jako konkurenční a protestní oslavy křesťanské církve vůči pohanským slunečním kultům. První formy oslav vánočních událostí nacházíme ve 3. (podle některých badatelů již ve 2.) století v Egyptě, kde se narození Krista připomínalo 6. ledna jako den Zjevení Páně. Můžeme zde vystopovat vazbu na tehdy vše-
obecně rozšířený náboženský motiv epifanií, tedy zjevení Boha na zemi či projevení jeho božství. Vedle Ježíšova narození byly za epifanii považovány, a proto ve stejný den i slaveny, také klanění mudrců, Ježíšův křest (jako jeho duchovní zrození) a svatba v Káně Galilejské (jako Ježíšův první zázrak). Konkrétní termín slavení souvisel s pohanskými slunečními obřady, především s oslavou svátku narozenin božstva Aióna, která se konala v noci z 5. na 6. ledna v egyptské Alexandrii. Křesťanské slavení epifanie, jehož prvotním cílem bylo nahradit původní pohanské zvyklosti, se později rozšířilo do Sýrie, Antiochie a přes Jeruzalém do Arménie, kde zůstává dodnes zachováno jako oslava narození Ježíše Krista. Podobně jako na Východě s ustanovením data epifanie na 6. ledna, byla i na Západě hlavním motivem určení přesného data vánočních oslav reakce křesťanstva na starší pohanské tradice spojené se slavením zimního slunovratu ve slunečních kultech. Jednalo se především o pohanský státní svátek Natale Solis invicti ("narozeniny nepřemožitelného boha Slunce"), který byl od roku 274 z rozhodnutí císaře Aureliána slaven 25. prosince v celé říši na počest narozenin slunečního boha Mithry. Je možné v této souvislosti uvažovat také o určitém vlivu tzv. Saturnálií (oslav na počest boha Saturna), které se konaly ve dnech 17.-19. prosince a později trvaly
Živá voda
spoutat silou. Nebyl to vír, který by se dal ovládat kouzly. A nebyla to ani fontána z perel a diamantů, která by se dala koupit za peníze. Byl to jen drobounký, třpytivý pramínek, z něhož se mohl každý napít zdarma – ovšem to jste pak museli pokleknout, abyste se napili. Poutníky to poznání nepříjemně zaskočilo. Válečník byl v plné zbroji, a proto se nedokázal ohnout. Čarodějčina dlouhá kouzelná róba by se zase mohla ušpinit a ztratila by svou moc. A obchodník byl tak vycpaný penězi, že stačilo, aby se jen trošku sklonil a už se z něj mince kutálely do zapadlých koutů a škvír v zemi. Ani jeden z těch dokonale vybavených hledačů se nedokázal sehnout, aby se napil z pramene živé vody. Existovalo pouze jediné řešení. A tak válečník odložil brnění. Kouzelnice si sundala kouzelné roucho. A obchodník se zbavil oděvu naditého penězi. A potom mohl každý z nich – nahý – pokleknout, aby se napil z pramene živé vody a oblažil se jejím sladkým, chladným a třpytivě průzračným požehnáním. Margaret Silfová, Radost pro duši
Existují lidé, kteří hledají živou vodu, neboť doufají, že se napijí a budou žít navěky. Jako první se vydal hledat živou vodu válečník. Usoudil, že bude velice prudká, jakýsi nezadržitelný příval či divoké peřeje – a tak se ji vydal hledat v brnění a plné zbroji. Věřil totiž, že může vodu přimět, aby se mu poddala. Jako druhá po ní pátrala čarodějka. Dospěla k závěru, že živá voda bude něco kouzelného, možná vír či gejzír, něco, co dokáže ovládat kouzly. A tak se na cestu vypravila v dlouhém rouchu posetém hvězdami v domnění, že vodu nějak přechytračí. A ten třetí hledající byl obchodník. Vypočítal si, že voda bude převelice drahá – možná to bude fontána sestávající z perel či diamantů – a tak si napěchoval kapsy i peněženku pořádně penězi, v naději, že si vodu bude moci koupit. Když však poutníci dorazili k cíli, tak zjistili, že se ve svých představách o živé vodě naprosto zmýlili. Nebyl to nezkrotný proud, který by se dal
NZ 52/05
AKTUÁLNĚ
až do 23. prosince. Slavení Vánoc 25. prosince máme poprvé doloženo až roku 354 v Římě, připomínka Kristova narození však onoho roku s největší pravděpodobností neproběhla v tomto termínu poprvé, nýbrž již měla určitou delší tradici. Zvyk slavit zrození Ježíše Krista 25. prosince se postupně šířil po celé církvi, k přesunu oslav z 6. ledna nakonec došlo i ve východních oblastech. Západní církev naopak přijala Zjevení Páně 6. ledna jako den, kdy si připomíná příchod mudrců, Ježíšův křest a první zázrak na svatbě v Káně. Je tedy zřejmé, že termín, ve kterém si křesťané připomínají výročí narození svého Spasitele, není s největší pravděpodobností možné považovat za skutečné datum Kristova narození. Odpůrci křesťanství samozřejmě mohou tento závěr použít jako argument dokládající "lživost" křesťanské zvěsti. Přijímáme-li však Ježíše Krista jako Božího Syna, který přišel mezi nás lidi, aby zemřel za naše hříchy, musíme se na celou situaci podívat jinýma očima. Zásadním problémem pro nás nemá být, zda slavíme Kristův příchod na svět 25. prosince, 6. ledna či kdykoliv jindy. Podstatné je, že se radujeme společně s celým křesťanským společenstvím a že je tato oslava zaštítěna autoritou církve. Autoritou, která pod vedením Ducha Svatého o datu, kdy je záhodno si připomínat vánoční události, rozhodla. A především je důležité poselství, které nám Vánoce znovu a znovu připomínají: "Narodil se Kristus Pán, veselme se. . ." Kamil Štencel
Vstávají ze sna pastýři Václav Renč Vstávají ze sna pastýři a diví se a žasnou. A bez váhání zamíří, kde vidí hvězdu jasnou. Nad holým chlévem z kamení, co hledí dolů k městu, hoří to Boží znamení a osvětluje cestu. Svolává k chlévu ze všech stran i anděle i lidi. A kdo má srdce dokořán, každý to světlo vidí…
NZ 52/05
7
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
Na úplný závěr přinášíme trochu politiky V našem časopise jsme se nikdy nevyhýbali politickým tématům. Konec roku přinesl několik zásadních změn, které se brzy promítnou v našem životě. O tom, že euthanasie se dostala do trestního zákoníku jsme psali minule. Minulý týden schválil parlament zákon o registrovaném partnerství. Bouří se proti němu především tzv. evangelikální církve, které se obávají toho, že zanedlouho budou moci homosexuální páry např. adoptovat děti. Zákon bude ještě muset projít senátem a pak by ho měl podepsat i prezident. Předseda senátu předpokládá, že zákon těsně projde.
K zákonu o registrovaném partnerství České křesťanské církve nezaujímají zcela jednotný postoj k homosexualitě a nepřipravily ani společnou reakci na zákon o registrovaném partnerství, který dnes schválila sněmovna. Některé církve jsou radikálnější, jiné liberálnější, názory se liší i mezi příslušníky jednotlivých vyznání. Obecně však křesťany podle tajemnice Ekumenické rady církví Jitky Krausové spojuje podpora modelu rodiny, v níž je muž, žena a děti. Proti zákonu je především Římskokatolická církev, Apoštolská církev a Církev bratrská, která se obává, že následujícím krokem "homosexuální lobby" bude snaha prosadit možnost adopce dětí. "Tento zákon považuji za neštěstí. Je další ranou pro rodinu, která už je tak v krizi, a ohrožuje holou existenci společnosti," sdělil ČTK v reakci na schválený návrh zákona olomoucký římskokatolický arcibiskup Jan Graubner, předseda České biskupské konference. Jak dodal, doufá, že zákon zamítne jak Senát, tak prezident republiky. V České republice - na rozdíl od některých jiných zemí - žádná církev nežehná svazkům homosexuálů. Podle Krausové by se církve zřejmě sjednotily i v odmítavém názoru na adopci dětí páry stejného pohlaví. "Zákon je vstupem na šikmou plochu, morálním a politickým ústupkem na nepravém místě, další těžkou ranou morálnímu vývoji naší společnosti," řekl ČTK předseda rady Církve bratrské Pavel Černý. Dnešním dnem podle něj byla utržena lavina, která se již nedá zastavit, společnost již nemá argumenty, kterými by se mohla bránit proti dalším variantám soužití, proti nežádoucím oficiálním alternativám manželství a rodiny. Nesouhlas se zákonem vyjádřil dnes také biskup Apoštolské církve Rudolf Bubik. Vidí v něm vážné a zřejmé ohrožení především dětí a mladé generace "vymírající české společnosti". "Schválení zákona je dalším krokem na cestě demontáže morálních hodnot naší společnosti. Zkušenost z nedávné historie jasně ukazuje, že po tomto kroku bude vyvíjen
enormní tlak na kroky další, končící úplným zrovnoprávněním homosexuálního soužití s heterosexuálním manželstvím včetně adopce dětí," sdělil Bubik ČTK. Jak dodal, "není, žel, pravděpodobné, že by se naši zákonodárci v budoucnu řídili nadčasovými společenskými hodnotami". (red)
K bezdomovectví V senátu proběhla 12. prosince konference o bezdomovectví. Ač v senátu a pod záštitou senátora (MUDr. Richarda Sequense), žel, příliš mnoho politiků jí pozornost nevěnovalo. Proto mne překvapilo, když jsem tam spatřila pana poslance za ODS ing. Jana Schwippela, CSc. Nedalo mi to a položila jsem mu několik otázek. Zde jsou i s odpověďmi. * Pane poslanče, co vás přivedlo na konferenci o bezdomovectví? Bezdomovství považuji za závažný sociopatologiocký jev, který způsobuje mnoho strádání nejen těm, jichž se přímo dotýká. Konference jsem se zúčastnil, abych získal nové informace o tomto fenoménu nejen od odborníků, kteří se jím zabývají, ale i osobní svědectví o osudech lidí, kteří se stali bezdomovci. * Čtenáře by určitě zajímalo, jakou má ODS koncepci řešení problematiky bezdomovectví. Můžete ji stručně nastínit? Maximální pozornost hodláme věnovat zefektivnění veřejných politik, které, jak potvrdila i uvedená konference, fenomén bezdomovství významně ovlivňují. Věříme, že naše rovná daň a další ekonomická opatření povedou ke zlepšení ekonomické kondice ČR a tím i postupnému poklesu nezaměstnanosti, což je jev, který je nejvýznamnější příčinou bezdomovectví. Stejnou pozornost chceme věnovat zlepšením v oblasti sociální politiky, vzdělávacího systému, zdravotnictví a bytové politiky. Připomínám, že motto modré šance pro svobodu volby v sociálním systému zní: "Je zcela zásadní, aby si člověk mohl zachovat lidskou
důstojnost i v nejtěžších životních situacích". * Domníváte se, že plánovaná deregulace nájemného nepovede k nárůstu počtu bezdomovců. Můžete čtenářům tento svůj názor vysvětlit? Jsem přesvědčen, že deregulace nájemného ke vzrůstu počtu bezdomovců nepovede. Za první a velmi významný pozitivní dopad uvolnění trhu s byty považuji jejich větší dostupnost a tím větší možnosti mobility pracovní síly a v důsledku toho snížení nezaměstnanosti. Uvolnění trhu s byty v některých oblastech nepochybně povede i ke snížení cen tam, kde jsou dnes vyšší právě v důsledku regulace (např. v domě s regulovaným nájemným je majitel nucen nadhodnotit ceny v jeho neregulované části, u nových bytů atd). Deregulace by měla vést i k větším soukromým investicím do nové výstavby. Za významné považuji i větší oprávnění obcí nakládat se svým majetkem - bytovým fondem, což společně s ohlašovací povinností nájemníků (např. komu a za jakých podmínek svůj pronajatý byt dále pronajímají) povede k větším možnostem poskytování sociálního bydlení. Na okraj dodávám, že ODS v rámci aktuálně projednávaného zákona o deregulaci nájemného předložila pozměňovací návrh, jímž navrhla garantovat osobám starším 70 let, aby mohly zůstat ve svých bytech a to za nezměněných podmínek. * Blíží se Vánoce, svátky, které bezdomovci zcela jistě neprožívají příliš radostně - bez střechy nad hlavou a bez rodinného zázemí. Netajíte se tím, že jste křesťan. Chystáte se právě v této době udělat něco konkrétního pro pomoc bezdomovcům? Ano, rád bych v tomto směru pomohl. Zatím se zamýšlím nad tím, komu konkrétnímu věnovat sponzorský dar tak, abych pomohl co nejlépe a zároveň aby tento dar případně nebyl zneužit. Ptala se: Eduarda Heczková
Příště se budeme podobnými otázkami zabývat v časopisu Svoboda svědomí, který zatím můžete objednávat na adrese redakce Nového čs. zápasu. Bude vycházet jako měsíčník, ve formátu A5. Bude mít 32 stran a příspěvek na tisk a distribuci bude činit 17 Kč za jedno číslo, tedy 204 Kč ročně.
8
Kalendarium-prosinec 26. 12. 1725 - Zemřel v Praze Jan František Beckovský (* 18. 8. 1658 v Německém, dnes Havlíčkově Brodě) - kněz, historik a spisovatel, následovník B. Balbína a T. Pešiny. Tohoto člena křižovnického řádu s červenou hvězdou zajímala také příroda, zejména botanika (vytvořil nejstarší dochovaný herbář u nás) a výtvarné umění (sám maloval). Napsal nebo přeložil kolem padesáti spisů, z nichž asi polovina vyšla tiskem. Většinou to byly nábožensko-výchovné spisy, legendy, životopisy svatých apod. Psal latinsky i německy, ale hlavně česky. Do dějin se zapsal Poselkyní starých příběhův Českých - kronikou sepsanou sice v přísně protireformačním duchu, ale prodchnutou vroucím vlastenectvím. 26. 12. 1805 - V Bratislavě (Prešpurku) byla uzavřena mírová smlouva mezi Františkem II. a Napoleonem I. po jeho vítězství v bitvě u Slavkova. Rakousko muselo odstoupit Francii nedávno získaná území Benátska, Istrii, Dalmácii, část Tyrolska s Vorarlberkem (bavorskému králi), souhlasit se vznikem bonapartistického Italského království a Rýnského spolku. Rakousko naproti tomu obdrželo Salcbursko. Hlavním důsledkem debaklu ve třetí koaliční válce však byl zánik Svaté říše římské národa německého (zrušen tím byl starý svazek Českého království s Říší). 26. 12. 1930 - Narodil se v Písku František Filip - filmový režisér. 27. 12. 1350 - Narodil se v Jenštejně Jan z Jenštejna (+ 17. 6. 1400 v Římě) - pražský arcibiskup, po kterém zůstalo i rozsáhlé dílo literární, mj. duchovní lyrika a autobiografický pokus Knížka o úniku ze světa (Libellus de fuga mundi). 27. 12. 1860 - Narodil se ve Vysokém nad Jizerou Karel Kramář (+ 26. 5. 1937 v Praze) - politik, předseda první československé vlády. 27. 12. 1910 - Narodil se v Chroustovicích Zdeněk Černohorský - slavný botanik, mj. autor učebnice Základy rostlinné morfologie. 27. 12. 1920 - Narodil se v Praze Jiří Sovák (+ 6. 9. 2000 v Praze) - herec. 27. 12. 1990 - Zemřel v Brně Milan Pásek (* 29. 5. 1920 v Brně) - režisér, herec a pedagog, významná osobnost brněnského divadla. Spoluzakládal s R. Waltrem Svobodné divadlo (1945), byl režisérem činohry Státního divadla (1945-53) a později (1967-90) Divadla bratří Mrštíků. 30. 12. 1760 - Na podnět hraběte V. A. Kounice byla ustavena státní rada, nejvyšší ústřední orgán habsburské monarchie, mající charakter převážně poradního orgánu panovnice pro věci českých a rakouských zemí (mohla podávat i dobrozdání v otázkách říš-
Z CÍRKVE ských a vojenských). Nahrazovala tajnou radu i její orgány a podržela si značný vliv na události v Rakousku až do roku 1848 (1801 byla reformována). Skládala se ze 3 ministrů (zahraničí, vnitra a vojenství), 3 státních radů a referendáře. Původně úřadovala ústně, později se členové omezili na písemný styk. Řídila fakticky chod celé monarchie včetně Uher, Rakouského Nizozemí a italských území. 30. 12. 1915 - Český místodržitel Coudenhove zakázal používání češtiny jako úřední řeči u zemské a okresní správy. Tímto činem vrcholilo perzekuční tažení proti českému kulturnímu a duchovnímu životu, kdy byly zakazovány knihy o české minulosti, české časopisy, cenzura "čistila" učebnice i repertoár divadel, došlo dokonce k uzavření školních knihoven. 31. 12. 1780 - Josef II. vydal nařízení, kterým se rušily náboženské misie, dohlížející na pravověrnost v krajích a pátrající po zakázaných knihách; toto nařízení bylo doplněno dalším výnosem z 20. března 1781. 31. 12. 1825 - Narodil se ve Velkém Boru u Horažďovic Silvestr Krnka (+ 4. 1. 1902 v Praze) - puškař a vynálezce, který jako téměř všichni ostatní „nebyl doma prorokem“. Vynalezl totiž mj. pušku „zadovku“, kterou rakouské firmy odmítly vyrábět dokonce i potom, co Rakousko prohrálo v prusko-rakouské válce právě proto, že mělo zastaralé zbraně. 31. 12. 1915 - Narodil se ve Lhotě nad Moravou Jan Opletal (+ 11. 11. 1939 v Praze) student medicíny, jedna z prvních obětí nacistického teroru. 1. 1. 1831 - Z iniciativy Sboru pro vědecké vzdělávání řeči a literatury české vyšlo v muzejním časopise provolání Vlastencům národní literatury naší milovným (podepsali jej mj. i J. Jungmann, F. Palacký, J. S. Presl a kníže R. Kinský), které vyzývalo k založení zvláštního peněžního fondu nazvaného Matice česká (název byl ohlasem jména nedlouho předtím založené srbské vydavatelské organizace), jenž by sloužil k "vydávání dobrých českých knih, buďto vůbec prospěšných, buď i vědeckých, aneb krasořečených". Přispěvatelé (složili alespoň 50 zlatých, buď najednou, nebo ve splátkách) se stali tzv. zakladateli tohoto českého muzejního nakladatelství s nárokem na 1 výtisk každé knihy, kterou Matice česká vydá; v prvním roce měla pouze 32 zakládajících členů, avšak
NOVÝ
NZ 52/05 v roce 1847 již 2329. V Matici vyšel například Jungmannův Slovník česko-německý (1836-1839), Šafaříkovy Slovanské starožitnosti (1836-1837) a Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (18481876). Matice česká působila do roku 1949. 1. 1. 1861 - Vyšlo první číslo Národních listů, v němž F. L. Rieger nastínil český politický program obsahující požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy. 1. 1. 1866 - Po mnohaletých rekonstrukcích byl uveden do provozu staroměstský orloj v Praze. Původní orloj byl doplněn soškami dvanácti apoštolů s Kristem (autor E. Veselý, 1864) a kalendářní deskou J. Mánese (1865), která byla v roce 1882 nahrazena kopií. 1. 1. 1871 - Zemřel v Benešově Karel František Vladislav Zap (* 8. 1. 1812 v Praze) historik a popularizátor vědy, jehož nejdůležitějším počinem bylo založení populární Českomoravské kroniky (1862-72). Zde předvedl nejširší veřejnosti výsledky českých historických bádání a minulost národa vůbec v doprovodu bohatého ilustračního materiálu až do roku 1526. 1. 1. 1991 - V ČSFR byla zavedena volná tvorba cen. (red)
Pozvání Pražský sbor Luterské evangelické církve a.v. srdečně zve bezdomovce a další chudé a osamělé lidi na vánoční bohoslužbu s občerstvením a dárky. Bohoslužba se koná v neděli 25. prosince v 16.30 h v Praze 10, Ruská 116 (rohová vila na křižovatce s ulicí Bělocerkevskou) - bus 135, 139, 213 z Želivského – zastávka Bělocerkevská). (eh)
Pomozte bezdomovcům Občanské sdružení Dům Agapé vyhlašuje veřejnou sbírku na pomoc bezdomovcům – na nájem nového azylového domu v Praze 10 – Vršovicích, kde najde domov i práci 20 bezdomovců. Sbírka již započala a probíhá formou sbírání příspěvků do kasiček a formou sbírkového účtu, jehož číslo je: 199198156/0300. Za příspěvky do kasiček i na účet vám předem děkují organizátoři sbírky a hlavně bezdomovci, kterým tím velmi pomůžete. Více informací na e-mailu:
[email protected] či na tel.: 736 453 028
Č E S K O S L O V E N S K Ý Z Á P A S - týdeník členů Církve československé husitské Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2 Redakce: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, grafik: Jan Rohlíček tel.: 242441598, e-mail:
[email protected], http://www.cirkev-online.cz Tisk a distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve československé husitské
