Cena 2,- Kč
X. ročník Květen 2005
1
Na okraj Svátku matek O druhé květnové neděli si připomínáme Svátek matek. Měl by si jej připomenout každý, protože všichni vděčíme za svůj život své mamince. Za totalitního režimu se zpolitizovalo kdeco, takže i ušlechtilé myšlenky, které byly s výjimečnými dny spojovány, se časem zprofanovaly, zevšedněly a veřejnost se k nim stavěla značně lhostejně. Tak to bylo i se Svátkem matek, který byl za první republiky připomínán a v rodinách přijímán s vážností a důstojností. Podíl na tomto přístupu měla škola. Pamatuji si, že jsme rok co rok v tomto květnovém čase nacvičovali s panem učitelem pásma, básničky i písničky, abychom jimi na veřejné besídce pozdravili každý svou maminku a symbolicky jí nacvičeným vystoupením a malou kytičkou projevili svou lásku. Kolik to bývalo zaslzených tváří! Jsou jisté náznaky oživit dnes tuto tradici. A bylo by dobře, kdyby se tak stalo, aby děti, nová generace, byly vychovávány k úctě ke své matce, protože až ony dorostou, ponesou si v sobě tento nezastupitelný lidský cit a budou jej předávat dál příštímu pokolení. Důsledek tohoto výchovného působení se nepochybně odrazí i v přístupu dospělých dětí ke svým starým rodičům. Jsem možná idealista. Vysvětlení je nasnadě. Byl jsem vychován v jiném prostředí než v jakém vyrůstají děti dnes. To bylo poznamenáno prostotou a skromností. Žili jsme v podmínkách, které nutily vážit si každého haléře, obrazně řečeno každé skývy chleba. I když byl tatínek pod penzí, kupovalo se na knížku u obchodníka i u řezníka. Po měsíci, kdy se spočítaly výdaje, nezbylo často ani padesát haléřů na školní filmové představní. Spolužáci, jejichž tatínek byl bez práce, a bylo jich ve třídě víc než dost, neměli často co na sebe, dostávali o přestávce hrnek mléka, o Vánocích nějaký svršek. Pojem „hranice životního minima“, o kterou se dnes ohání leckterý vypočítavec, byl zcela cizí, protože tato hranice v chudých rodinách byla doslova bezbřehá. A tak když při Svátku matek otevírám pomyslný svazek životních vzpomínek na svou maminku, nalézám v nich mnoho bílých nepopsaných stránek. Vpisuji na ně otázky, na něž bohužel nenalézám odpověď. Tak třeba, jak vyšla maminka s trochou peněz, z jediné tatínkovy výplaty, s devíti sty dvaceti korunami, když měla na krku dvě děti a snažila se je vychovat s úzkostlivou péčí tak, aby nechodily roztrhané, nemyté, aby měly do školy břidlicovou tabulku, později sešit, aby měly napsané úkoly, zkrátka, aby jí, mamince, „nedělaly hanbu“, a „aby něčím byly“, jak říkávala. Nevím, jak to zařídila, že nebyla bída, že bylo co jíst. Maso bývalo jen ve čtvrtek a v neděli. Tu čtvrteční porci o váze třicet deka hovězího na polévku jsem nakupoval u našeho řezníka jako kluk pravidelně. K obědu byla jídla prostá, která jsou dnes pro mne spíše pochoutkou. Myslím třeba na bramborové placky, prosnou kaši, pečené půlky brambor s česnekem, trhanec, „šmorn“ nebo škubánky. K večeři byl obligátní hrnek melty s krajícem suchého chleba. Ale to už je dávno a mnohému bude připadat toto vyprávění směšné. Budiž. Přijde však čas, že i ten dnešní usměvavý čtenář se po letech k stáru stane směšným. Omlouvám se za tento příliš osobní ponor do vzpomínek. Byl vyvolán připomínaným Svátkem matek. Jsem si jist, že si každý ze čtenářů vybaví při této 2
příležitosti nepochybně svoji vlastní bohatou paletu vzpomínek, vzpomínek na svou maminku. Každá si to aspoň v tento den zaslouží. Jan Kouřil
Vlastní studna: výhoda i riziko Více něž milion obyvatel ČR není zásoben pitnou vodou z veřejných vodovodů, ale z vlastní domovní studny. Další miliony využívají vlastní studny na chatách a chalupách během víkendů a dovolených. Mít vlastní studnu je „výhoda“. Voda je vždy čerstvá a nemusí se za ni platit . Má to však také své „ale“. Není-li o studnu pečováno, nemusí být levným zdrojem dobré vody, ale zdrojem starostí a zdravotního rizika. Víte vůbec, jaká je kvalita vaší vody? Odpovědnost za kvalitu vody Používá-li někdo studnu jen k zásobování své domácnosti, žádný předpis mu přímo neukládá nechat dělat rozbory vody. Neudělá to za něj ale ani nikdo jiný. Je-li však tato studna využívána též ke komerční činnosti, např. pro zásobování restaurace nebo ubytovacího zařízení, pak jejímu majiteli, resp. provozovateli, ukládá zákon o ochraně veřejného zdraví určité povinnosti včetně pravidelných kontrol kvality vody. Občas si nechat zkontrolovat kvalitu vody by si však měl majitel každé studny, minimálně z důvodu odpovědnosti za své blízké, kteří vodu používají. Zdroje znečištění a zdravotní rizika Voda může vypadat i chutnat výborně, a přesto může být závadná. Člověk svými smysly přítomnost mikroorganismů a většiny chemických látek prostě nepozná. Netěsnící septiky a žumpy, nesprávné skladování hnoje nebo volný pohyb zvířat v okolí studny může velmi pravděpodobně vést ke kontaminaci vody škodlivými bakteriemi a viry, které mohou být příčinou mnoha vážných infekčních chorob, úplavicí počínaje a virovou žloutenkou typu A konče. I „obyčejné“ průjmové onemocnění může vést u malých dětí nebo oslabených osob k vážným následkům. Skutečnost, že voda ze studny je dlouho používána bez jakýchkoliv pozorovaných nepříznivých důsledků, ještě neznamená garanci její nezávadnosti. U pravidelných uživatelů takové vody se snad může vyvinout tolerance k těmto bakteriím, ale onemocnět mohou jak návštěvy a malé děti, tak uživatelé samotní, pokud se v důsledku různých příčin jejich imunitní systém oslabí. Nejčastější příčinou chemické kontaminace vody jsou u nás dusičnany. Jejich zdrojem je nadměrné nebo nesprávné používání hnojiv a úniku odpadních vod ze žump, septiků a hnojišť. U malých dětí mohou způsobit tzv. methemoglobinémii neboli modrou nemoc kojenců. U všech věkových kategorií jsou považovány za možné riziko pro vznik některých chronických chorob, včetně rakoviny. Vodu však mohou znečistit i stovky různých člověkem vyrobených a používaných toxických látek typu pesticidů, rozpouštědel, tekutých paliv atd. podle činností provozovaných v blízkém i vzdáleném okolí studní. Nesmíme zapomenout ani na nežádoucí látky přírodního původu, které se mohou dostat místy do vody z geologického podloží. Přítomnost některých pozná člověk podle zbarvení keramiky nebo prádla (železo a mangan) nebo usazeniny na stěnách varných nádob (vápník a hořčík). Obvykle se však nevyskytují ve zdravotně závadném množství, naopak určitá přítomnost vápníku a hořčíku ve vodě je žádoucí, protože pomáhá chránit před vznikem řady civilizačních chorob. Jiné přírodní látky však člověk nepozná – 3
např. arzen, fluoridy nebo radon – ani když jsou ve vodě obsaženy ve skutečně nebezpečném množství. Ochrana před znečištěním Studny nemají kolem sebe žádné úředně stanovené ochranné pásmo, jako je tomu u vodních zdrojů pro veřejné vodovody, a proto riziko jejich ohrožení je vysoké. Nejbližší okolí studny (min. 1 –2m) musí mít vodotěsnou dlažbu nebo jinou rovnocennou úpravu povrchu vyspádovanou směrem od studny tak, aby dešťová voda i voda z pumpy mohla volně odtékat pryč. Do vzdálenosti nejméně 10 m by neměla mít přístup zvířata, nemělo by se zde hnojit ani skladovat hnůj, používat prostředky proti škůdcům a plevelům, naftu, olej a chemické čistící prostředky či rozpouštědla, mýt auta a vykonávat jakékoliv činnosti, které by mohly ovlivnit jakost podzemní vody. Je nutné kontrolovat, zda žumpy a septiky jsou skutečně vodotěsné. Nikdy do nich nevylévat nebezpečné chemikálie a dbát na jejich včasné vyvážení. Péče o studnu Každá stavba potřebuje pravidelnou údržbu a o studni to platí dvojnásob. 2x – 4x ročně je nutné zkontrolovat nejen technické zařízení studny, ale především vodotěsnost krytu. Kryt by měl být uzamčen a bránit vniknutí nejen vody, ale i různých živočichů. Jednou za několik let je vhodné studnu celou vyčerpat a vyčistit, což je však možné jen u šachtových studní. Kontrola kvality vody Ani sebehlubší studna nedává jistotu, že voda bude stále nezávadná. Ve skalnatém podloží stačí např. jedna puklina, aby se znečištění dostalo stovky metrů daleko. Odhaduje se, že u více než poloviny studní v ČR voda nevyhovuje hygienickým požadavkům. Proto je pravidelná kontrola kvality vody nutností. Minimální rozsah pravidelného rozboru zahrnuje mikrobiologické ukazatele, dusičnany, dusitany, amonné ionty a chemickou spotřebu kyslíku (organické látky); u nových nebo dlouho nevyužívaných studní musí být rozsah větší. Samozřejmě o nezávadnosti vody je třeba se přesvědčit i vždy, když se objeví smyslově postižitelná změna její kvality. O podmínkách rozboru a správném odběru vzorku se předem informujte v místní hygienické nebo vodohospodářské laboratoři, kde vám též pomohou s vyhodnocením výsledků. Výsledky rozborů si schovávejte a veďte si též jednoduché záznamy o údržbě studny. Co dělat, když voda není v pořádku Při nevyhovujícím nálezu je vhodné rozbor opakovat dříve, než se přistoupí k zásadním nápravným opatřením. Ty záleží na druhu a původu kontaminace. Šlo-li o dlouho nevyužívanou studnu nebo jednorázové znečištění (nebo podaří-li se odstranit zdroj znečištění), postačí třeba studnu vyčistit a dezinfikovat. Při vstupu do studny je nutné dbát bezpečnostních požadavků! Je-li znečištění trvalé, nutno pečlivě zvážit a na více místech se poradit, jaké řešení je z dlouhodobého hlediska nejvhodnější a nejlevnější. Přitom by se měly zvažovat všechny možní alternativy: úprava vody, kupování balené vody, vybudování nové studny nebo napojení na veřejný vodovod.
4
Kde sehnat potřebné rady a informace Státní zdravotní ústav v Praze vydal zdarma podrobnou příručku o studních „Studna jako zdroj pitné vody“, kterou lze nalézt i na internetové adrese www.szu.cz/voda/. Důležité místní informace získáte na hygienických stanicích a zdravotních ústavech v krajských městech s pobočkami ve většině bývalých okresních měst. Laboratoře zdravotních ústavů nebo jiné laboratoře specializované na rozbory pitné vody vám udělají nejen rozbor, ale též vyhodnotí výsledky a měly by umět poradit i základní opatření. Firmy zabývající se úpravou vody najdete ve Zlatých stránkách v rubrice „Voda – úprava, čištění“ (nechejte si vždy zpracovat nabídku alespoň od 2 – 3 různých firem), studnařské firmy najdete v rubrikách „Geologie“ nebo „Studnařské práce“. Vydal Státní zdravotní ústav
Drobníčky(11) Hansin Nebýt názvu Židovská ulice, který se mezi Vančáky běžně používal i v čase, kdy měla tato dnešní Vávrova ulice jiné pojmenování, nikoho nenapadlo pomyšlení, že tu žijí občané jiné náboženské komunity. Zejména naše generace, která v tomto prostředí v třicátých letech vyrůstala, se tu cítila ve vzájemné pospolitosti dobře, v přátelském sousedském spolužití. Nadto hlásili se tito obyvatelé k české národnosti. Teprve nacistická okupace otevřela otázku rasové nesnášenlivosti ba nenávisti do té míry, že jsme v holocaustu pozbyli své spolužáky, kamarády, své sousedy. Čas jejich odsunu do plynových komor a krematorií jsme prožívali s neskrývanou účastí k jejich tragedii. S Hansinem jsem kamarádil se vším všudy. Jak by ne, když to byl můj spolužák. Byl stejně malého vzrůstu jako já, proto nás pan učitel posadil do první lavice vedle sebe. Rozdíl byl mezi námi v tom, že zatímco on byl „při těle“, já jsem byl „suchoprd“. K Pretznerům, kteří měli velký obchod na rohu ulice u židovské kašny, jsem chodil rád a často. Dole v krámě prodávali potraviny i petrolej na svícení. Měli v koutě za velkými skleněnými dveřmi štíhlou homoli cukru, ze které odsekávali bílého zlata tolik, kolik si kdo přál.V tmavém sklípku na rohu se dostalo koupit uhlí. Tento artikl obhospodařoval podivný starší muž shrbené postavy. Jeho pravé jméno jsem nikdy nezaslechl, protože mu všichni říkali podle jeho vrozené vady Němý. Vypadal na první pohled nerudně, ale byl to dobrák od kosti. Pro nás kluky udělal to poslední. Mohli jsme na něm oči nechat při tom, jak umně si poradil s prázdnými dřevěnými paletkami od uzenáčů. Z tenkých dýhových destiček vyřezával lžíce, vidličky i nože, které jsme na něm vyloudili, abychom je mohli směnit za pro nás užitečnější cíněnky, skleněnky, káču a bič nebo čampu. V poschodí měli Pretznerovi při rohovém arkýři velký nezařízený pokoj. Ten nám poskytoval záviděníhodný prostor ke hrám. Že to bývala někdy i klání rušná, svědčil o tom nečekaný vpád Hansinovy maminky, která jinak dobrotivá, zvolala od dveří: „Ven!“ Když nastaly židovské svátky Pod zelenou, sledovali jsme, jak vyrostl v zahradě před templem dřevěný domek, který byl pro nás nikdy neobjeveným tajemstvím. Zato do 5
templu jsme tiše vstupovali, ale jen do zasklené předsíně. Odtud byl pohled do zlatem vyzdobené svatyně, kam vcházeli jen muži s klobouky na hlavě. Ženy prý chodily nahoru, ale to si nepamatuji. Zato vím, že na kůru měli harmonium a na ně hrála paní Urbanovská ze Široké ulice. Bylo mi to divné, protože ona byla křesťanka. Proto jsem jí v duchu zazlíval, že se dopouští smrtelného hříchu. O židovských svátcích držel Hansin půst. Pojídal macesy, které jsme na něm loudili. Měl poruce jablko a v něm zapíchnuté koření-hřebíček. Toto podivně ustrojené ovoce údajně zahánělo svou vůní hlad. Jestli to byla pravda, nevím. Když jsem k němu přičichl, chuť na cokoliv mě neopouštěla. Na horním konci ulice na rohu proti Simonovým byla židovská škola, kde se vyučovalo v sobotu. S docházkou do této školy měli židovští kamarádi problémy. Netajili se tím, že tam chodí neradi. Chyběla tam legrace. Za několikaletého pobytu v tomto ivančickém regionu jsem se seznámil i s dalšími zvláštnostmi života našich židovských spoluobčanů. Všechno na mě působilo tajemně, záhadně. Tak třeba jsem se dověděl, že nebožtíka zabalili do bílého rubáše, který musel být sešit jednou nití bez suku. V této službě se vyznala paní Koukalová. Pohřební průvod byl neuspořádaný. Rakev z ohoblovaného dřeva vezl otevřený pohřební vůz, který měl své depo za rohem vedle školy. Na hřbitově pochovávali rakev pomocí kladek. To byla v tom čase velká novota. S Hansinem jsem přestoupil z páté třídy do gymnázia. Tam k nám přibyla další tři děvčata židovského vyznání z rodin obchodníků, Irna Steinerová, Ilsa Sinaibergerová a Irena Gelbortová. Navázali jsme s nimi bezprostředně přátelství nejen ve škole, ale i v Sokole, kam jsme samozřejmě chodili cvičit všichni. Ale to už je dávno. Když se dnes dovídám, jaké kruté následky přináší ve světě náboženská a rasová nesnášenlivost, je mi z toho při vzpomínce na Hansina smutno. Jan Kouřil
Moudrá slova o hudbě Proti hněvu a žalu si zvěte hudbu. Plutarchos Nečekaný pocit zvuku, jeho náhlé zmizení, pak jeho návrat a půvab skladby poskytují duši největší a nejsladší rozkoš. Avicenna Hudba dělá lidi jemnějšími, odvážnějšími, mravnějšími a rozumnějšími. M.Luther Hudba, i když vyjadřuje ty nejsilnější emoce, nesmí nikdy urážet sluch, ale spíš ho těšit a stále zůstávat hudbou. W.A.Mozart Ze změti čar si můžeš snadno vyvolat představu krajiny, ale změtí tónů nevznikne hudba. G.H.Lichtenberg Hudba tím, že duším vtiskuje svůj vznosný řád a nadzemské blaženství, naladí je často k lásce. Mozart, Beethoven, Wagner spojili nejeden manželský pár. A.Maurois Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou. Ch.Morgenstern Hudba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. B.Němcová
6
TJ Sokol Moravské Bránice informuje Dne 2.4.2005 pořádala Župa Jana Máchala v Brně přebory ve sportovní gymnastice a šplhu. Umístění našich závodníků: Sportovní gymnastika Šplh Žákaně II. Šínová Hana 1. 6. Jelínková Gabriela 4. 3. Žákaně III. Svobodová Ivana Orgoňová Terezie Dorostenky Kouřilová Iva
7. 13.
4. 12.
3.
-
Žáci I. Jelínek Jan 1. 1. Děkujeme za reprezentaci, blahopřejeme k pěkným výsledkům. Božena Šafářová
Třešně Třešeň ptačí patřila již do jídelníčku neolitického člověka, v jehož sídlištích nacházení archeologové pecky těchto třešní ještě dnes. Prapůvod třešně je v jihozápadní Asii, šlechtěné odrůdy znali již Řekové i Římané. V Čechách se pěstovali již ve 12. století. České pojmenování tohoto ovoce se vyvinulo ze starých slovanských výrazů čerša nebo čeršňa. Jedním z prvních propagátorů třešní u nás byl Jošt z Rožmberka z třeboňského panství a Perštejnové, jimž se přičítá založení školních třešňových slavností v Pardubicích. Dnes známe dva hlavní druhy třešní: - chrupky s pevnou dužinou - srdcovky s měkkou dužinou Třešně obsahují: - provitamin A, vitamíny skupiny B, velké množství vitamínu C, fosfor, vápník, železo, jód, ovocné cukry a tříslovinu (vlákninu) - 82% vody a 12 i více % cukru Tmavé druhy třešní pomáhají snižovat krevní tlak a jsou velmi prospěšné při neurózách a žaludečních potížích. Úspěšně se také používají při zácpě, nechutenství, chudokrevnosti a při arterioskleróze. Třešně se konzumují syrové i tepelně upravené v moučnících, kompotech, džemech, moštech, marmeládách. Dají se i sušit a kandovat. Za první republiky byly v ČSR třešně velmi úspěšně letecky vyváženy do Anglie, ale jen do té doby, než se ve třicátých letech objevila vrtule třešňová, kdy začalo být toto ovoce červivé a poslední zásilka nám byla kompletně vrácena. Stanislav Liškutín
7
Obecní úřad informuje Upomínka - poplatky za rok 2005 Žádáme občany, kteří doposud nezaplatili poplatky za televizní kabelový rozvod, za svoz komunálního odpadu a za psa, aby toto učinili nejpozději do 15. května 2005. Na obecním úřadě v Moravských Bránicích jsou k prodeji: 1. brožury - „Mikroregion Ivančicko“ - „Moravské vinařské stezky – vinařská stezka Brněnská“ (mapa) - „Mikroregion Ivančicko – cyklo a pěší stezky“ (mapa) 2. publikace - „Karel Schoř-Od „beranů“ Wellingtonu do jáchymovského koncentráku“ 3. dokumentární film „Moravské Bránice“ (na VHS nebo DVD-R) Kulturní informační centrum Dolní Kounice informuje Synagoga v Dolních Kounicích Otevírací doba: od 2.7. do 4.9.2005 - sobota, neděle a státní svátky 10 – 12 hod. a 13 – 17 hod. Vstupné:
dospělí 15,- Kč děti, studenti a důchodci 10,- Kč
Klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích Otevírací doba: od 26.3. do 2.10.2005 - sobota, neděle a státní svátky 10 – 17 hod. v červenci a srpnu i v pátek 10 – 12 hod. a 14 – 17 hod. Vstupné:
dospělí důchodci děti a studenti
20,- Kč 15,- Kč 10,- Kč
Kulturní informační centrum Ivančice pořádá: - 1. - 7.5. výstava fotografií „Živá příroda kolem nás“, Galerie Památníku A. Muchy - 8. – 29.5. prodejní výstava „Všechny barvy duše“, Galerie Památníku A. Muchy - 8.5. v 16 hodin vernisáž „Obrazy – Tamara Valešová“, Galerie Památníku A. Muchy - 12.5. muzikál „Vlasy“, Hudební scéna Městského divadla v Brně - 14.5. celodenní poznávací zájezd Průhonické rododendrony a pražská Trója se ZOO - 20. – 21.5. Slavnosti chřestu 2005 Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, ilustrace Magda Svobodová, studentka SOŠ
8
