NOVÝ ČS. ZÁPAS 17 Týdeník členů Církve československé husitské * ročník 1 * 25. dubna 2004 * cena 7 Kč
Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc.
(J 21,23b)
(J 21,17-25)
Minulou sobotu se konalo 46. zasedání ústřední rady Přestože 45. zasedání ústřední rady posunulo termín zasedání Církevního zastupitelstva až na červen, zdá se, že to nestačilo. Toto poslední zasedání, které jednalo ve značném oslabení, neboť chybělo 5 členů ze 14 (brněnský biskup Petr Šandera, zástupce brněnské diecéze Milan Líška, zástupce fakulty Jan B. Lášek, finanční zpravodaj František Vilím a zástupce královéhradecké diecéze Stanislav Kubín), odhlasovalo, že zastupitelstvo se sejde až v říjnu. Na příští zasedání ústřední rady budou pozváni předsedové výborů, které měly připravit nové řády, a seznámí ústřední radu se stavem rozpracovanosti těchto církevních norem. Doufejme, že „zbyde čas“ na to, aby řády mohly projít celocírkevní diskusí a aby ukvapeně nebylo schváleno něco, co bude církev zavazovat řadu let. Překvapivé bylo, že nebyla přítomná tajemnice ústřední rady Jitka Wendlíková, což bylo zdůvodněno nefungujícím počítačem, a že zápis pořizovala Jana Krajčiříková. Je to jen další důkaz toho, že se vedení církve řády stejně příliš neřídí. „Konkurenční“ Český zápas byl podroben kritice, že neotiskuje zprávy ze zasedání ústřední rady a bylo odhlasováno, že zpráva z této schůze tak, jak bude dodána tiskovým mluvčím církve J. Vaníčkem, musí být otištěna. Členové ústřední rady se rovněž pozastavili nad tím, proč má být členem ústřední rady zástupce Husitské teologické fakulty UK, zatímco ve vědecké radě fakulty žádný člen církve být nemusí. Odhlasovali, že o tom budou s fakultou jednat. Bylo rozhodnuto, že letošní slavnostní bohoslužby při příležitosti státního svátku Jana Husa budou v Betlémské kapli sloužit dva biskupové. Liturgii povede pražský biskup Karel Bican, kázat bude slovenský biskup Jan Hradil. Do služebního poměru v církvi bylo přijato 9 nových pastoračních asistentů - pět do
Tyto cedry v Getsemanské zahradě pamatují Ježíše Krista (čtěte na str. 6) pražské diecéze, tři do plzeňské a jeden do Zahrádka, zatímco on se od nich distancokrálovéhradecké diecéze. Přednosta tisko- val a vyzval je, aby obvinění stáhli. Souvého odboru zatím vybrán nebyl, další kolo časně uvedl, že nemá námitek proti tomu, výběrového řízení se mělo konat v minulém aby H. Bastlová pracovala ve služebním týdnu a prezidium ústřední rady dostalo poměru v pražské diecézi. Ústřední rada si kompetence nejvhodnějšího uchazeče při- však klade podmínky a uložila pražskému jmout. biskupovi, aby s podmínkami H. Bastlovou Mezi smutné zprávy vždycky patří slučová- seznámil. Na náš dotaz pak pražský biskup ní nebo zánik náboženských obcí a prodej K. Bican uvedl, že hlavní podmínkou je, že církevního majetku. Obojí teď postihuje přestane vycházet náš časopis, a další, že H. olomouckou diecézi, kde bylo náboženské Bastlová bude loajální k církvi. Současně obci Studénka povoleno prodat pozemek a informoval o tom, že M. Zahrádka slíbil, že bylo povoleno připojení náboženské obce nebude-li v našem časopise osočován, obviHavířov k náboženské obci Vratimov. nění stáhne, zatímco přítomná J. Hršelová Jednalo se i o uzavření smlouvy na správu a se nevyjádřila. údržbu počítačové sítě úřadu s firmou Woo- Potěšitelné je, že studenti, kteří bydlí na doo s.r.o. Návrh byl nakonec odložen na koleji dr. K. Farského, se konečně po více příští zasedání, protože někteří zaměstnanci než půl roce dočkají svolání schůze kolejní úřadu měli k práci Woodoo výhrady. Ústřed- rady. Termín však určen nebyl. ní rada jmenovala F. Vilíma, který by měl Honza Rohlíček si na odpověď na svůj připomínky posoudit a podat na květnovém dopis ústřední radě, kde se dotazuje, proč zasedání zprávu. není bohoslovec, bude muset počkat do Patriarcha informoval o trestních oznáme- příštího zasedání, kde to má vysvětlit záních podaných na Helenu Bastlovou s tím, stupce fakulty J. B. Lášek. Rodiče RohlíčDokončení na str. 2 že tato oznámení podali J. Hršelová a M.
2
OZVĚNY
NZ 17/04
K veliké noci
Jde to jinak aneb poučení z billboardu
Při promoci na jedné významné univerzitě se při slavnostním aktu vloudil do auly člověk, který (soudě podle nedbalého a nepříliš čistého oblečení) sem nepatřil. Vypadal spíše jako bezdomovec než jako slavnostní host. Sedl si úplně vpředu na bobek a provokativně přihlížel. V aule nastal šum a neklid – neměli by toho člověka vyvést? Sem zjevně nepatří! Ale stalo se něco zvláštního. Jeden z úctyhodných akademiků se ve slavnostním rouchu zvedl a stejným způsobem se posadil na podlahu vedle nezvaného hosta. Šum utichl a promoce pokračovala dál. Člověk se chce spíše zařadit mezi ty úspěšné, vlivné, zdravé, vzdělané. O bídě života nechce slyšet. Když se mu to nedaří, stane se rebelem, provokatérem nebo zoufalcem. Najde si útěchu: Jehova, Alláh, Ježíš, Krišna, Šiva, Kálí – božstva, ke kterým vzhlíží. Je to rovnocenný výběr? Jenom jeden z nich udělal tu nečekanou věc: „snížil se k nám“, rozpolceným lidem a tak jako onen akademik „nic nedbal na svou vznešenost, zapřel sám sebe, vzal na sebe přirozenost nízko postaveného – vzal na sebe naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi a dal se přičíst k hříšníkům“. A vyvedl ty své z beznaděje smrti do veliké noci, ale se svítáním do věčnosti. (1. citát z Bible: Fil 2,5 – 8, 2. citát Iz 53) Jan Rybář Život za mnou...
V reakci na článek na první straně časopisu 13/2004 posílám úvahu Ludvíka Šojdra z Kroměříže, která se zabývá podobnou tématikou. určitě stojí za zamyšlení. Když jsem někde v novinách zahlédl fotografii billboardu s reklamou na Plzeňské pivo parazitující na největším křesťanském svátku, docela mne to rozhodilo. A když už si domů občas kupuji právě tuto značku piva, v návalu zlosti jsem přijímal rozhodnutí, že tyhle pohany už za své peníze podporovat nebudu. Ještě chvíli jsem se zaobíral myšlenkou, že ten e-mail, který vedení společnosti pošlu, si za rámeček nedají, když mne KONEČNĚ taky napadlo zeptat se Ježíše, co na to říká On. Jak by se On zachoval na mém místě? Tiše se pousmál a v srdci mi říká: „Proč se zlobíš, Ludvíku? Vždyť ta reklama vyjadřuje skutečnost. Tohle je přece pravda o českém národě. Jeho bohem se stává Požitek. Ve své slepotě mne tady zaměňuje za pivo. Život za požitek. A jen si vzpomeň, vždyť tys na tom do svých 24 let nebyl lépe. Kdybych ti neposlal do cesty lidi, kteří ti o mně vydali svědectví, dodnes bys otročil prázdnému žvanění po hospodách a každé dobré rozhodnutí by z tebe odteklo s posledním
***
PETER DE ROSA: MODLITBY PRO POHANY A POKRYTCE Když se tak snažím milovat ostatní, bavím se přímo královsky, Bože. Takhle se na mě lidé nedívali od té doby, co jsem se učil řídit. *** Hospodine, dlouze jsem přemýšlel o utrpení v ohni, jež čeká na hříšníky v pekle, a úplně jsem ztratil vůli umřít. *** Pane, opravdu jsi musel nechat vyrábět lidské bytosti s vestavěným zastaráváním? *** Mohl bys mi laskavě poradit, Hospodine, co mám říct svým dětem, když chtějí vědět, proč jsi přestal vyrábět dinosaury? *** Abych za Tebou nemusel hned běžet znovu - proč jsi vlastně vůbec začal vyrábět dinosaury?
vyčuraným pivem…“ Hned jsem si vzpomněl, jak jsem, ještě před svým obrácením, na Rychtě v Malé Morávce taky na posezení vypil 33 piv a pár rumů, a musel jsem uznat, že Ježíš má pravdu. Ten billboard má skutečně prorocký obsah. Smutný prorocký obsah. Stejně jako když velekněz Kaifáš ve skutečnosti vůbec nevěděl, co říká, když vyřkl své největší proroctví: „Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. (Jan 11,49-52) Jenomže ti lidé jsou v nevědomosti také kvůli tomu, že já často o Ježíši a všech těch zázracích, které učinil v mém životě, mlčím… Kolik příležitostí jsem už promarnil… Pak se nemohu divit, že pohané oslavují Pivo místo mesiáše. Že bohem jim je Požitek… Takže ten smutný billboard se pro mne nakonec stal jasným prorockým znamením. ZNAMENÍM MÉHO MLČENÍ... (mh)
Minulou sobotu se konalo... Dokončení ze str. 1 kovi si budou muset pro odpověď zajet do Prahy. Už na únorové schůzi písemně žádali, aby je ústřední rada seznámila se všemi trestními oznámeními, které byly podány na jejich děti, i se stavem vyšetřování. Od ústřední rady dostali tuto odpověď: Váš dopis br. biskupovi Š. Kláskovi a br. S. Kubínovi jsme zaslali pro informaci všem členům Ústřední rady ještě před jejím zasedáním, které bylo 14. 2. Protože šetření ještě není ukončeno, nemohou se zatím k celé záležitosti vyjádřit. Pokud jde o Vaši žádost o zveřejnění výsledků policejních šetření a trestních oznámení, není možné zveřejňování výsledků vyšetřování bez souhlasu Vašich zletilých dětí. Ústřední rada Vám nabízí, abyste při osobní návštěvě požádali o vysvětlení bratra patriarchu a ředitele Úřadu Ústřední rady Ing. Miroslava Zahrádku. Manželé Rohlíčkovi se nenechali odradit a znovu poslali následující dopis: Sestry a bratři, po obdržení vašeho vyjádření ze dne 1. 3. 2004 k našemu dopisu, jsme nespokojeni s vaší odpovědí.
Čekali jsme, že na jasně položené otázky, dostaneme jasné odpovědi. Žádáme ÚR o písemné vyjádření k podávání trestních oznámení na naše děti (štěnice, počítač, loupež dat atd.). Očekáváme, že zašlete kopie těchto trestních oznámení a dalších materiálů s tím souvisejících. Aby nedošlo k porušení zákona o nakládání s osobními údaji, připojujeme souhlas našich dětí. S pozdravem manželé Rohlíčkovi Písemný souhlas Hanky a Honzy byl přiložen. Podle našich informací se M. Zahrádka vyjádřil, že jim žádnou kopii podání nedá. Protože právě on byl ústřední radou pověřen, aby trestní oznámení (kvůli odposlechu a na neznámého pachatele) podal, je s podivem, že se členové ústřední rady vůbec nezajímají, co vlastně na policii řekl, koho obvinil a jaký je stav vyšetřování. Takže opět rozhodli, že se mají manželé Rohlíčkovi, pokud budou mít zájem, dostavit na příští jednání ústřední rady a mohou se na cokoli zeptat. To je opravdu úžasná benevolence k řadovým členům církve! Uvidíme tedy příští měsíc. (red)
NZ 17/04
Kniha nezavřená Uvedená věta jest závěrek ze 4. evangelia. Není sice třeba bráti doslova výrok, že by svět nepojal knih, ve kterých by vypsáno bylo veškero dílo Ježíšovo, co konal a pověděl; ale to je pravda, že svět nemůže stačit pojmouti, to jest natisknouti a přečísti knih, co jich napsáno jest ne z díla Kristova, ale z výmyslů lidských o díle Kristově. Když v našem katechismu otištěna byla věta, že proroci veškerého zjevení Božího nepověděli nebo že se jejich proroctví nezachovalo nebo že i bylo porušeno, vypukla bouře rozhořčení, že upíráme zjevení Božímu v člověčenstvu a zejména dílu Kristovu úplnost a konec, a za velkou vinu nám kladeno, že nepokládáme náboženský vývoj lidstva za skončený. Ale právě katolické církve osvojily si nesmírnou pravomoc doplňovati dílo Kristovo svými nálezky, čímž nepřímo prohlášily dílo Kristovo za necelé a za takové je i drží, jedna víc, druhá míň. Příklad: V Bibli není o matce Kristově nic, nežli že byla jeho matkou. Jen Lukášovo evangelium má z počátku v řadě zbožných legend o dětství Ježíšově také onu o Zvěstování. Církevní všeobecný sněm efesský r. 421, tedy po 400 letech, uzákonil, že se nemá říkati matce Kristově rodička Kristova, nýbrž že ona je rodička Boží, Bohorodice. Na tomto utkvěla víra pravoslavná, a to proto, že vlivem přemoci islamu nebyly a nemohly býti po r. 787 konány žádné další sněmy církevní na východě. Západní katolická církev však dožila se v ty časy největšího rozmachu a pokračovala dále ve svých nálezcích. Tak zvaná scholastická filosofie domyslila důsledky oněch prvních 7 sněmů církevních a církvi nezbylo nežli je uzákoniti. Tak dospěla církev římská k víře, že matka Kristova, byla-li bohorodičkou, nemohla míti dědičného hříchu, což uzákoněno skutečně jako nový článek víry r. 1854 pode jménem „Neposkvrněného početí P. M.“ Současně s tímto dogmatem musil býti přijímán i článek víry, že nikdy nemohla pozbýti svého panenství. A nyní dospívá církev římská k nové metě toho dodělávání evangelia, když uvažujíc svou scholastikou o Marii bohorodici slaví již dávno svátek tělesného vzetí Mariina „na nebesa“ neznámo kam. - Nastávající církevní sněm římský má vyhlásiti nový článek víry „Nanebevzetí Panny Marie“, to jest tělesného nanebevzetí po její smrti. V Bibli o tom nikde ani zmínky; vůbec tam nezaznamená-
3
NAD PÍSMEM
(J 21,25) no nic ani o smrti matky Kristovy. Ale neúprostná filosofie církevní nemůže nedospěti sem, kam dospěla. A bude musit dospěti i k tomu, že vyhlásí celý rod Mariin za neposkvrněný hříchem dědičným. To je důsledná filosofie katolická. Pravoslavné církve brání se tomuto vývoji a lekají se ho. Zdravý rozum jim praví, že to jsou důsledky nepřijatelné. Proto odpřísahají se na př. Neposkvrněného početí (b. Gorazd musil přísahati před biskupským svěcením, že v ně nevěří); ale kdo věří v článek víry efesské o Marii bohorodici, nemůže nevěřiti v Neposkvrněné početí a konečně i v Nanebevzetí. Je tedy křesťanství takové bludiště, z kterého není východiska? Není. Ale dlužno vycházeti „z věcí, kteréž činil Ježíš“, ne z nálezků, kteréž učinili lidé po něm. A to, co učinili lidé s křesťanstvím po Ježíšovi, dlužno srovnávati se zdravým rozumem, je-li přijatelno nebo ne a shoduje-li se s dílem Ježíšovým čili ne. Proto musí každá obnova křesťanství vycházeti od Krista a jíti až ke Kristu, jak jej známe z evangelia. ThDr. Karel Farský, 1924
Pane Ježíši Kriste, tebe poslal nebeský Otec za každým člověkem, abys mu ukázal východisko z bludného kruhu soustředění na sebe sama. Přišel jsi nám říci a ukázat, že pravý a Bohu milý život je naplněn láskou a milosrdenstvím. To nám se skrze tebe, náš Pane a Vykupiteli, dostává od Boha odpouštění. V tobě se nám otvírá cesta do odpočinutí v Boží lásce. Promlouvej k nám, Pane Ježíši, každého dne, ať se nespoléháme na sebe sama, ať neklademe těžká břemena svých požadavků na naše bližní, ale ať jim přibližujeme tebe. Ať jsme tiší a pokorného srdce a tak v tomto světě zpřítomňujeme tvoji lásku a milosrdenství, Bože náš, milosrdný Otče. JAN HÁLEK
Z kazatelského plánu na tuto neděli 2. neděle po Velikonocích Máš mne rád? Následuj mne! Vztah křesťana k živému Kristu je také osobní záležitostí každého jednotlivého věřícího. V některých záležitostech nemůže nikdo jiný jednat za nás, ani církev. Uloží-li Pán jednotlivému údu své církve jmenovitý úkol, má věrný Ježíšův učedník uposlechnout a činit to, co mu bylo uloženo. Pán od nikoho nežádá nemožné. Miluje-li ho někdo, pak mu není zatěžko učinit pro svého Spasitele cokoliv – tak jako Spasitel všechno učinil pro nás. V tom poslušném plnění úkolu nemáme právo ohlížet se ani nazpět ani okolo sebe natolik, abychom se tím dali rušit a odvádět od svého poslání daného Pánem. Také ohledy na jiné lidi, byť to byli ti nejbližší a nejmilejší, musí ustoupit stranou, aby nepřekážely v tom hlavním: v následování Spasitele a svědectví o něm tak, jak je to kdy právě nutné. Za jiné souvěrce se můžeme jedině modlit, aby i je Pán přijal do své služby a aby se
v ní osvědčili. Ale rozhodnout se pro Krista musíme každý sám za sebe a na Pánu ponechat, koho nám dá za společníky na další cestu. Texty: Iz 6,1-8, Zj 5,6-14 nebo 6,9-11, J 21,17-25, Ž 31,15-16, Sk 9,1-19a Modlitba: Hospodine, dej nám poznat, že potřebujeme tvého nejmilejšího Syna Ježíše Krista víc než cokoliv jiného na světě. Kéž nezapomínáme nikdy na jeho lásku k nám a na všechno, co z té lásky pro nás vykonal. Kéž i my odpovíme svou láskou na jeho lásku! Jen tak budeme schopni vytrvat v jeho službě a vycházet se svědectvím o Ježíšově lásce i k dalším svým bližním, kteří také Spasitele potřebují, i kdyby o tom zatím ještě přesně nevěděli a měli jenom nejasné tušení, že jejich životu něco důležitého chybí. Prosíme, vlož do našich úst pravá slova, aby nám naši bratři a naše sestry porozuměli. Vhodné písně: 9, 163, 182, 330
4
TÉMA TÝDNE
NZ 17/04
NAPLNIT SOUČASNÉ SNAŽENÍ MRAVNÍ I POZNÁNÍ VĚDECKÉ DUCHEM KRISTOVÝM
Prof. Alois Spisar: Duch Farského - autoritou naší církve I. Je velice smutné, že střední a mladší generace farářů už pomalu neznají nejbližšího spolupracovníka prvního patriarchy dr. Karla Farského a mj. i autora „malého vyznání víry“ prof. Aloise Spisara. Možná o něm cosi na přednáškách na fakultě zaslechli, ale jeho dílo obvykle znají „převyprávěné“ svými pedagogy. Proto tak rádi označují tohoto významného teologa pro ně hanlivým přívlastkem „liberál“, aniž od něj přečetli jediný řádek. Myslí, že tím nejlépe zpochybní jeho víru i odkaz církvi, kterou si vybral a celý život pro ni pracoval. Nebude tedy na škodu seznámit se s jeho názory a způsobem myšlení aspoň prostřednictvím této dosud tiskem nezveřejněné přednášky. Od narození prof. Aloise Spisara uplynulo 18. dubna už 130 let, přesto se zdá, že rozuměl současnému člověku „postmoderny“ mnohem více než leckterý současník. Pochopil totiž, že každá víra potřebuje svobodu a že nelogické a nesrozumitelné výroky se nestanou pravdivými, když je zahrneme pod pojem „tajemství“. (noe) Co znamenají ta slova? - To pokusím se vysvětlit. Farský je zakladatelem československé církve. Pravím: zakladatelem, nikoli základem. Základem každé křesťanské církve musí být Ježíš Kristus. Tak i naší církve československé. Ježíš Kristus základem, tj. nejvyšší, první a poslední autoritou. Zakladatelem pak té neb oné církve křesťanské v dějinách lidstva jest jenom vykladatelem, tlumočníkem, zvěstovatelem Ježíše Krista v církvi. Tak tomu bylo v dějinách křesťanství dosud vždy, ve všech církvích, jež postupem doby vznikly, aby uskutečňovaly dílo Ježíše Krista v lidstvu. Tak i v naší církvi. Farský je zakladatelem naší církve, jako tlumočník a vykladatel, zvěstovatel Ježíše Krista v naší církvi československé, je a musí zůstat naší autoritou v práci pro církev a v církvi, autoritou v dějinném chápání, výkladu a v aplikaci Ježíše Krista a jeho díla pro dobu naši i budoucí. I naše církev chce a musí býti založena a budována na Ježíši Kristu jako svém základu a své nejvyšší, první a poslední autoritě, chce-li býti církví křesťanskou - a to jistě chce. Ve výkladu však a zvěstování toho svého podstatného základu chce jako církev národní, česká a slovenská, řídit se Mistrem Janem Husem a naší domácí reformací z minulosti. Jako pak církvi nové, moderní, církvi dnešní doby a budoucí, prohlášené pro dobu novou má jí býti učitelem a autoritou v tom výkladu Ježíše Krista a náboženství vůbec právě Farský, po příkladu a praxi všech dosavadních církví, jež v minulosti kdy vznikly, v nichž jejich zakladatelé a původcové byli a jsou jim autoritou vedoucí. Pravím-li: autoritou ve výkladu Ježíše Krista, a to autoritou závaznou, nemíním tím, jak snad laskavý čtenář snadno po-
chopí, závaznost ve všem, v každé maličkosti a podrobnosti, závaznost, jež by vylučovala každou a jakoukoli změnu, jakoukoli novou tvorbu, samostatné myšlení, jež by znamenala mrtvolný dogmatismus, naprostou strnulost, nýbrž mám na mysli závaznost a autoritu již podle Farského, a to v jeho duchu, totiž závaznost v podstatě a hlavním smyslu jeho díla, závaznost určovanou všeobecnými a hlavními zásadami a směrnicemi, kterými se řídil Farský, kterými byl veden a ovládán, když uznával za nutné prohlásiti novou církev, církev odlišnou od všech stávajících církví a když ji jako novou budoval. Neboť dlužno tázat: Proč chtěl Farský novou církev? Proč nehlásal pouze přestup z církve římskokatolické do některé jiné stávající církve, jichž je značný počet? Proto, poněvadž byl veden určitými všeobecnými a podstatnými zásadami a směrnicemi, aby byla prohlášena a vybudována a) opravdu nová, pro dobu dnešní, jiná církev, než byly církve stávající, církev od starých církví odlišná, ideově i životně, přitom však b) na základě Ježíše Krista, tedy církev křesťanská, ale i c) v duchu naší domácí reformace, zvláště Mistra Jana Husa, tedy církev naše, národní, česká a slovenská. Které jsou to zásady a směrnice, v nichž má a musí Farský zůstat závaznou autoritou, nemá-li jím založená a budovaná církev státi se církví jinou, církví nikoliv již Farského, nikoliv již církví československou, ale církví někoho jiného? Jsou to zásady a směrnice, stanoviska a hlediska, s nichž se Farský díval na náboženství vůbec, jeho obsah a význam, na křesťanství, na Boha, na zjevení, na Bibli a
tradici, na člověka a na smysl jeho života, na původ, účel a cíl všeho, na Ježíše Krista, jeho život a dílo, na církev jako na uskutečňovatelku Ježíšova díla v dějinách lidstva, zvláště na CČS jako církev novou. Na to vše, jakož i na vztah náboženství, křesťanství a církve ke kulturnímu, vzdělanostnímu, krátce řečeno k veškerému životu člověka a lidstva. Mluvíme-li o odkazu Farského naší církvi, máme na mysli a před očima církev novou, odlišnou od ostatních stávajících církví. Tu máme vésti a budovati dále. Máme při tom my a mají ti, kdož v budoucnosti kdy po nás přijdou, věrně hospodařit s jeho odkazem, aby církev jím založená a národu odkázaná zůstala také povždy církví Farského, totiž takovou, jakou měl Farský na mysli a jakou jí míti chtěl. Zdůrazňuji při tom: Ne aby zůstala ve všech podrobnostech, jakou byla na počátku, ale aby byla a zůstala vždy ve své podstatě takovou, jakou měl Farský na mysli. Pochopíme přece, že nemohl Farský hned s počátku a v té kratičké době jíž mu bylo dopřáno ke konání tak obrovského a těžkého díla, vybudovati církev svého ideálu, jak chápal Krista a jeho dílo pro náš národ a pro naši dobu i dobu budoucí. Naším úsilím a naší prací pro církev musí býti: vésti a budovati církev Farským založenou a budovanou v úmyslech a ideálech Farského, tak jak Farský chtěl míti svou církev. Farský musí zůstat - mám za to, nám i budoucím autoritou ve výkladu Ježíše Krista a jeho díla, tedy v budování církve, má-li Farského církev, jež je církví naší, zůstati církví Farského a nemáli se ocitnout na cestách, na kterých jí Farský naprosto míti nechtěl. A to právě, myslím, můžeme vyjádřiti slovy, že naše církev musí zůstat věrna duchu Farského, totiž podstatě, hlavnímu smyslu, účelu a cíli, který měl
5
NZ 17/04 Farský na mysli při svém rozhodnutí pro novou církev a v jejím budování. Tak jako mluvíme o duchu Kristově - ten termín razil právě Farský - a o duchu Husově, myslím, že smíme mluvit také o duchu Farského ve smyslu právě naznačeném. Pokusím se uvést v přednášce to, co nazývám duchem Farského a co považuji za nezměnitelnou a naprosto závaznou směrnici víry i života v naší církvi pro dnešek i pro budoucnost, to, v čem je a musí zůstat Farský závaznou ideovou autoritou církve v teorii i praxi, ve víře i v životě, to, co je i podle mého názoru zůstane závazné pro práci v církvi Farského a naší navždy a čemu musí zůstat církev naše věrná, chce-li být církví Kristovou, Husovou ve výkladu a podle výkladu Farského. Nuže, jak jeví se tento duch Farského, tento podstatný způsob jeho náboženského myšlení a života v jeho díle a odkaze? Všeobecně řečeno: Farský byl osobnost skrz naskrz náboženská. Byl zakotven v Bohu, v Bibli a v Ježíši Kristu. Žil církvi a skrze církev člověku a tak Bohu. 1. Náboženství bylo Farskému naprostou potřebou a nutností pro člověka. Nedá se nahradit ničím, ani vědou. Nesmí však býti ani proti vědě, protože náboženství není možné bez rozumového poznání, bez cítění a bez vůle člověka. Má býti proto ve shodě s vědou, totiž se zaručenými, jistě dokázanými výsledky vědy exaktní. Nemůže však souhlasit s každým filosofickým a metafyzickým směrem myšlení, nýbrž jenom tím, který dbá v myšlení přesně zkušenosti, výsledků vědy exaktní a logických pravidel myšlení a který dává uspokojující odpověď na otázky původu, smyslu a cíle všeho, zvláště života lidského, nebo k tomu alespoň vede a ukazuje. Proto musí býti náboženství - podle Farského - rozumné a osvícené, tj. zdůvodněné a objasněné rozumovým poznáním, proč věřit vůbec a proč právě tak, a ne jinak. Není-li náboženství zdůvodněné rozumem, stává se snadno pověrou, ba vede i k nevěře. Náboženská víra má býti osobním vnitřním přesvědčením, ne pouze slepě opřená o cizí autoritu. Náboženství není pouhá víra, ale je život podle víry. Život je podstatným cílem a obsahem náboženství. Víra, theorie, nauka náboženská není však bez ceny, neboť je zdůvodněním a prostředkem života. Jako všecek život člověka podléhá změně, vývoji, tak i náboženství. I náboženství má svůj vývoj. Má spěti k dokonalejšímu - zároveň s pokroky vědy a vzdělanosti. Nesmí proto utkvívat na určitých thesích, poučkách z dob minulých, nýbrž musí v theorii, v nauce vždy nově formulovat, podle stupně a úrovně
vzdělanosti té které doby a toho kterého prostředí. 2. Náboženství je osobním vztahem člověka k první a poslední Pravdě, harmonickým souladem (sjednocením) myšlení i života s nejvyšší Pravdou, totiž Bohem. Náboženství je v člověku. Člověk má náboženství. Ale člověk není původcem náboženství, nýbrž Bůh. Není proto náboženství bez Boha, bez víry v Boha, bez poznání Boha. Bůh je Farskému alfa i omega, začátek (původ) i konec (cíl). Jsoucnost Boha byla Farskému naprosto jistá. A tak může a má býti každému člověku. Podle Farského není třeba důkazů. Třeba jen mít otevřené oči a smysly‚ pozorovat přírodu a slyšet hlas svého nitra. Ovšem třeba chtít slyšet a myslet. Bůh mluví z přírody i z nitra člověka. Zjevuje se, dává se poznat. Zvláště osobám některým, vyvoleným, ochotným, posvěceným a poslaným. Farský vycházel ve víře v Boha sice od vesmíru a člověka, ale člověk nebyl mu středem, centrem veškerenstva, nehlásal anthropocentrismus, nýbrž theocentrismus. Bůh mu byl středem všeho, protože původ, účel a cíl všeho. Vývoj náboženství je Farskému závislý na vývoji poznání, pojmu Boha. Farskému byl Bůh Pravda, Dobro a Krása nejvyšší. Pravda a Láska. Dokonalost absolutní. Bůh není totožný se světem, je jiný nežli svět, odlišný od světa, ale nikoli od světa odloučený. Je transcendentní i imanentní. Je činný ve světě, působí v člověku. Je Tvůrce, Zjevitel, Vykupitel a Posvětitel. Je osobní, ale ne trojosobní. V Trojici osob Farský nevěřil, ale hledal a nalézal i v té starokřesťanské nauce o Trojici něco positivního, totiž vyjádření Božího života v Bohu jednoosobním a působení Božího ve světě a v člověku. Užíval pro Boha biblických názvů Otec, Syn, Duch, ale nikoli ve smyslu tří osob v Bohu, nýbrž ve smyslu Nového zákona, kde Bůh je Otec všech (Otče náš), a synem Božím, dítkem Božím má býti každý člověk. Kredo, nalezené ve Farského pozůstalosti, nebylo nikdy Farským použito. Bylo formulováno, upraveno podle vyznání nicejskocařihradského (trojičního) v době jednání se srbskou církví pravoslavnou o vysvěcení biskupů pro CČS. Z té doby je též jméno: Trojjediný Bůh. 3. Slova "zjevení" Farský neužíval často, ale znal jeho obsah a dosah. Uznával, a to velmi důrazně a často, působení Boží v přírodě, tj. Boží imanenci, což mu dokonce vyneslo obvinění z pantheismu. Bůh dává se poznat z přírody i z nitra člověka. Mluví z dějin lidských. Nejvíce však z nitra vynikajících osobností náboženských, géniů náboženských, proroků, zakladatelů nábo-
ženství. Naposledy a nejvíce a dosud nejdokonaleji z Ježíše Krista. Má tudíž zjevení své dějiny a není ukončeno. Obsahem zjevení jsou poznatky pravdy a moudrosti, vůle a lásky, tedy duchovního smyslu života vládnoucího světem, věčného živého zákona světa, tedy Boha. Osobní vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. 4. "Velmi mnoho poznatků o Bohu a jeho díle, o zjevení Boha v člověčenstvu" je podle Farského v Bibli. Je tudíž Slovo Boží v Bibli, ale Bible není slovo Boží. Je psána lidmi, je v ní mnoho lidského, omylného. Nutno tedy čísti Bibli kriticky. Jako Kristus opravil mnohé ze Starého zákona, tak my dnes musíme opravit mnohé v Bibli a vyložit ve smyslu naší doby. Dlužno brát ducha Kristova a ne literu. Bible není kniha historická a vědecká, ale náboženská, její účel je náboženské a mravní poučení. Třeba ji dnes vykládat v duchu nynějšího stavu vzdělanosti a kultury. Ježíš je dosud vrchol zjevení Božího. 5. Tradicí, neboli ústním podáním, rozuměl Farský církevní výklad Ježíšova díla a jeho osobnosti v dějinách křesťanství. Farský církevní tradici nepovažoval za rovnocennou s Biblí, ale nezavrhoval ji naprosto. Měřítkem přijatelnosti církevní tradice byl mu duch Kristův. To je vidět z Farského definice CČS z roku 1924. 6. Náboženství je pro člověka. Člověk má náboženství. Člověk není Farskému jen mravně zlý a dobra mravního neschopný. Dědičného hříchu neuznával. Člověk je však náchylný k mravnímu zlu, Farský to charakterizoval a nazýval to ostře, má v sobě živočišnost, vášně, pudy živočišné, tělesné. Je však také schopen duchovního vývoje a mravního dobra. Má v sobě také prvek božský. Je obraz a podobenství Boží, které má v sobě budovat, pěstovat a vytvářet. Má se stávat synem Božím, dítkem Božím vždy lepším a mravně a duchovně dokonalejším, Bohu podobnějším. Sjednocovat se s Bohem láskou k Bohu a k lidem po vzoru Ježíše Krista. Úkolem člověka je spolupracovat na díle Božím. Farský věřil v posmrtný život člověka, a to blažený (nebe) i nešťastný (peklo). Život blažený zval životem věčným, který má člověk žíti již zde na zemi, život nešťastný zval věčnou smrtí. Jak dalece a jakým způsobem a jakou formou života blaženého nebo nešťastného žije člověk jako jedinec po smrti těla v náplni věčnosti (je to termín Farského), to zval Farský tajemstvím. Věřil však v odplatu činů dobrých i zlých, mluvil o věčném vyrovnání, čím rozumím možnost sjednocení s Bohem i po smrti. Dokončení v příštím čísle
6
AKTUÁLNĚ
Izrael - pesachový týden 2004 Misijní odbor Kostnické jednoty pořádá už od roku 1993 zájezdy do Izraele, které pod heslem "Svatou zemí s Biblí v ruce" dvakrát do roka až do intifády v roce 2000 téměř všechny vedl bratr Ing. Ostrolucký z nakladatelství ALEF, s nímž MO KJ spolupracuje při vydávání svých tisků. Když podzimní zájezd v roce 2000 kvůli intifádě ztroskotal, mysleli jsme si, že tím naše zájezdová služba skončila. Pán Bůh si to nemyslel ani naši přátelé v Izraeli. Naopak. Začaly nám chodit výzvy od našich přátel v zemi Bible, že právě teď je čas, aby křesťané dokázali, že opravdu stojí za Izraelem a když se intifádě podařilo téměř zlikvidovat turistický ruch v Izraeli, jeden z hlavních příjmů do národního důchodu, měli by tím četněji Izrael navštěvovat skuteční přátelé. Což se přátelství nepoznává a neosvědčuje právě v nouzi? Vnímali jsme, že zájezdy lásky a solidarity, jak nám to Pán Bůh kladl na srdce, musí být opravdu vyznáním lásky k našim starším bratrům – lidu první smlouvy a také první lásky Hospodinovy. Měla by to i nadále být jen židovská zařízení, která použijeme k ubytování, i když palestinské hotely jsou levnější. Obrátili jsme se na přátele v Izraeli a rozhodli jsme se použít jejich služeb. Vedení křesťanského konferenčního střediska a hotelu Beth Shalom v Haifě pro nás vypracovává program zájezdu a zajišťuje ubytování na jihu země. Fredi Winkler je diplomovaný průvodce Izraelem a říká se o něm, že co on o Izraeli neví, nestojí za vědění. Tak se dosud konalo už šest těchto zájezdů, 18. – 28. října bude sedmý! Ten šestý (29. 3. – 8. 4.) zavedl účastníky do rozkvetlého, zeleného Izraele, plného nevídaně krásných květů, šumících vodopádů a přeplněného Genezaretského jezera. Meteorologové předpovídali, že bude potřebí nejméně čtyř hojných deštivých zim, než se uzdraví Galilejské moře, které jsme na podzim 1992 viděli na červené čáře, kterému hrozilo, že zeslaní pronikáním vody ze Středozemního moře, jehož hladina je výše, než Genezaretu. Ale za jedinou zimu dal Hospodin tak hojné srážky, že stromy, které na podzim byly daleko od vody, stojí nyní daleko od břehu ve vodě a čouhá jim z vody jen špička. Izrael třetinu pitné vody bere z Genezaretského jezera, třetinu z pramenů a třetinu ze spodních vod. Spotřeba vody dramaticky stoupla rychlým růstem obyvatel přistěhovalectvím Židů z celého světa (ze 143 národů!) a zavodňováním pouští,
které tvoří daleko největší část izraelského území. Byl pesachový týden, děti měly prázdniny, tak místo zahraničních turistů zaplavily výletní místa a národní přírodní rezervace tisíce židovských rodin, u nichž jsme obdivovali ukázněné děti a dojímalo nás slyšet kolem, jak děti oslovují tatínka hebrejským "abba"! Byli jsme diváky skvělých závodů mladých Izraelců na bujných hřebcích, které se konaly na nedávno odkrytém starořímském hippodromu v přímořské Cesareji, z něhož pod mnohametrovým nánosem tisíciletého písku trčely jen záhadné kousky. Dnes odhalený skýtá opět možnosti k závodění. Prostě, Izrael musíte vidět. To "páté evangelium", jak zemi, v níž s rodinou žije už 31 roků, nazývá náš průvodce, opravdu neobyčejně přiblíží a zaktualizuje všecky ty dávné příběhy z nedělní školy a z osobního studia Písma. Na podzimní zájezd se můžete přihlásit na adrese: Ludmila Hallerová, Ve vilách 63/7, 140 00 PRAHA 4, tel.: 241414120, e-mail:
[email protected] *** * Připomínáme, že náš izraelský přítel René Stutz z Nazareta, který otevřel svůj dům
O víře A starý kněz řekl: Promluv k nám o víře. A on pravil: Mluvil jsem snad v tento den o něčem jiném? Nejsou vírou všechny skutky a všechny odrazy, a to, co není skutkem a odrazem, není snad zázrakem a úžasem věčně prýštícím ve vaší duši, i když ruce otesávají kámen nebo upevňují osnovu? Kdo může oddělit víru od svého konání nebo od svého povolání? Kdo může před sebe rozprostřít svůj čas a říci: „To je pro Boha a to je pro mne; to je pro mou duši a to ostatní pro mé tělo?“ Všechen čas je křídly mávajícími v prostoru od jednoho já k druhému. Ten, kdo si obléká morální zásady jen jako svůj sváteční šat, by měl být raději nahý. Vítr a slunce nezanechají žádné díry v jeho kůži. A ten, kdo vyjadřuje své jednání zásadami etiky, vězní svého zpěvného ptáka v kleci. Nejsvobodnější písně se neozývají tam, kde jsou mříže a ostnaté dráty. A ten, pro něhož je uctívání oknem, jež se
NZ 17/04 lidem různě závislým, o něž pečuje už téměř tři desítiletí a kde současně pracuje jedna mladá lékařka z ČR, bude celé září k dispozici pro přednášky o své práci a o Izraeli pro zájemce v ČR a v SR. Vhodné i pro školy a učiliště. Společenství, která mají zájem o jeho službu, se mohou hlásit na shora uvedené adrese do 30. července. *** * Již pátý seminář o křesťanské psychiatrii a pastoraci se švýcarskými lektorkami pořádáme letos druhý týden v červenci tentokrát na Moravě v jednom hezkém konferenčním středisku a je třeba se co nejdříve přihlásit na adrese: Janka Klusová, Dolní Lištná 269, 739 61 TŘINEC, tel.: 558335693 nebo 732520725 (mobil), e-mail:
[email protected] *** * Uvažujeme o semináři křesťanského poradenství pro manžely se švýcarským odborníkem, jehož datum a místo konání včas oznámíme. *** * 11.-13. září bude v prostorách modlitebny BJB, Vinohradská 68, Praha 3 přednášet o Izraeli v současnosti a v prorockém slově Dr. Hillel Goldberg a jeho syn Gabriel. Na všechna setkání srdečně zvou za Misijní odbor KJ Ing. Jana Hrdá a Ludmila Hallerová dá otevřít i zavřít, dosud ještě nenavštívil příbytek své duše, který má okna otevřena od úsvitu do úsvitu. Váš každodenní život je vaším chrámem a vaší vírou. Kdykoliv do něho vstupujete, vezměte s sebou vše, co máte. Vezměte pluh a výheň a paličku a loutnu, věci, které jste nahromadili vedeni nutností nebo potěchou. Neboť ve svém snění se nemůžete povznést nad své úspěchy, nebo padnou níž než vaše neúspěchy. A vezměte s sebou všechny lidi: Neboť v uctívání se nemůžete vznést výše než jejich naděje, ani se pokořit níž než jejich beznaděj. A k tomu, abyste poznali Boha, nemusíte umět řešit hádanky. Raději se rozhlédněte kolem sebe a uvidíte, jak si hraje s vašimi dětmi. A pohlédněte do vesmíru; spatříte Ho, jak kráčí po oblacích, rozpřahuje své paže v blescích a sestupuje v dešti. Spatříte Ho, jak se usmívá v květech, pak stoupá a kyne vám rukou ve stromech. Chalíl Džibrán: Prorok
NZ 17/04
Náboženská obec je "církví" Církev od počátku zná, na čem a k čemu se zakládá, kdo jí duchovně vládne, ze kterých zdrojů se uskutečňuje a jakými základními metodami se buduje. Protože se však utváří pro lidi a z lidí, bylo nutné, aby se z ní stala organizace. Nese sice osobité rysy, ale též znaky takové, jako lidská organizace vůbec. Ta má vždy přiměřené struktury, své dílčí cíle a úkoly i způsoby komunikace, rozhodování a vedení. I o církvi jako Kristově zřízení (nadaci), jako o těle Kristově a o domu Páně platí, že se uskutečňuje viditelně, generačně a územně, v náboženských obcích. Ty mají být zpřítomněním, ztělesněním a uskutečněním církve ve všech jejích duchovních i lidských rozměrech. Utváří se tak, jak to naznačují pojmy sebrání (ekklésia) a společenství (koinónia) - jako "sbor". Nejde však o obec nějak výlučnou, izolovanou; může žít jen v propojení se všemi ostatními "sbory" do jednolité "obce Kristovy". Tři pojmy tak zůstávají souvztažné a vzájemně zastupitelné: shromáždění, obec, církev. Jedna z definic obce zní: Obec je nástroj Božího poslání (missio Dei) na daném místě. Jen v ní se může prakticky odehrávat to, co Kristus nabízí; Pán je v ní přítomen se všemi svými spásnými službami. To znamená, že náboženská obec tady není jako nějaká podružná, nižší církev, jako pouhý podnájemník čehosi vyššího - např. vyšší církve diecézní, ústřední. V každé obci je přítomna i celost církve. To není její vyznamenání, nýbrž její závazek. Však také důraz na náboženskou obec v žádném případě nemá znamenat, že by si měla konat cosi svého; uskutečňuje se v ní spolehlivěji či méně spolehlivě, iniciativněji či méně tvořivě to, co je svěřeno celé církvi. Celá církev určuje, v co se věří, jaká bohoslužba se koná, jaké řády v ní platí... Právě ve své obci chce Pán působit všemi třemi způsoby svého "úřadu". To ovšem bývá někdy zpochybňováno, zejména pokud jde o výkon úřadu učitelského. Ale což farář vedle toho, že slouží bohoslužbou a svátostmi, že káže a koná duchovní péči, také nevyznává a neučí? Ve všech těchto funkcích je zavázán držet se daného poslání tak, jak je chápe, vyznává a praktikuje celek jeho církve. Nemůže nás mást, co se v některé obci může přihodit: že se v ní liturgie trochu přetváří, až i "doplňuje" či nahražuje, že v kázání zaznívají cizorodé myšlenky, že se do pastorace vnášejí různé cizí psychologické prvky, že tam zazní jiné, tzv. lepší Kredo a že se učí cizí či falešné nauky. Nakloněn k tomu nebývá věřící lid, nýbrž spíše vnitřně nezralý, příliš sebevědomý a do své církve nedostatečně integrovaný duchov-
7
Z NÁBOŽENSKÝCH OBCÍ
ní. V takovém případě musí církev v zájmu pravdy a své jednoty zasáhnout; má k tomu prostředky duchovní péče i nástroje kázeňské. Co charakterizuje věřící obec, je zásadní rovnost všech členů z hlediska spásy. Prakticky se tu ovšem projevuje jistá nerovnost jednotlivých členů, a to z hlediska jejich duchovního obdarování a přínosu pro život církve (jejich blízkosti, obětavosti a vytrvalosti vůči církvi). A jsou zde i určití zvolení předáci starající se o život obce a nadto i pověření a zvlášť odpovědní nositelé úřadu církve - kněží, jáhni, kazatelé. K čemu je církev zřízena, tomu by neodpovídalo pojetí obce jako kultického centra, opatřeného jen kostelem a "farním úřadem". Právě tomu chtěly čelit reformační a reformní církve. Již v minulém století snažily budovat "sborová centra", ve kterých jsou místnosti a zařízení pro setkávání dětí a mlá-
deže, pro zkoušky pěveckého sboru a orchestru, pro schůze a přednášky, biblické hodiny a práci v kroužcích, knihovna s čítárnou, místnosti klubové a pro sociální práci; přilehlé jesle, školky, případně domovy seniorů. V samotném kostele se vymezoval též příhodný prostor pro osobní zamyšlení a meditaci, resp. pro pastorační (zpovědní) rozhovory... Z praktickoteologického hlediska má se náboženská obec utvářet racionálně - nejen na základě úvah teologických, nýbrž též s respektem k tomu, co nazýváme její situací, jejími předpoklady, poměry a možnostmi v ní: Jak je založena územně, jak je vybavena budovami a majetkem? Jaká je její diaspora? Jaký je v ní poměr mezi členy spíše formálními, těmi aktivnějšími a těmi, kteří jsou ochotni podílet se na službách v ní? Jaká je její dosavadní tradice a jaké výhledy pro její oživení? Jak se jeví společenské předpoklady pro budoucí vývoj kraje a jeho obyvatelstva? Atd. Milan Salajka ve všech obchodech a restauracích hraje hlasitá hudba. Tohle všechno přehluší jejich mysl, nebudou schopni naslouchat jeden druhému a rozbije to i jejich jednotu s Kristem. Nezapomeňte zaplnit jejich noční stolky časopisy a novinami. Bombardujte jejich mozky zprávami celých 24 hodin. Postarejte se o jejich víkendy. Ať se do zaměstnání vracejí vyčerpaní, neztišení a nepřipravení na následující týden. Nedovolte jim vyjít si do přírody a přemýšlet o Božích zázracích. Dejte jim chléb a hry, ať se vybouří během sportovních událostí a na koncertech. Připravte jim pastvu pro oči. Ať je baví filmy, drážděte jejich smyslnost. Nezapomeňte na billboardy u silnic. Ani na dovolené je nenechte na pokoji. Pošlete je na exotická místa, do zábavních parků... Jen ať se baví, tak jak se baví svět. A když se sejdou k duchovnímu společenství, přihrajte jim klepy a řečičky ze světa, zahrajte jim na nervy a hlavně, nedovolte jím čerpat sílu z Božího slova a svátostí. Dovolte jim být součástí různých programů. Čím více tím lépe. Přeplňte jejích životy nepřeberným množstvím dobrých důvodů nemít čas na modlitbu, ani příležitost hledat moc Boží. Brzy budou pracovat z vlastních sil.“ Shromáždění skončilo. Démoni odešli nedočkavě plnit své úkoly – působit, aby se křesťané všude na světě předháněli v budování organizací a programů. A tak neměli čas na Boha, rodinu, zkrátka na nic. Aby pobíhali z práce do práce, sem a tam. Byl ďáblův plán úspěšný? Posuďte sami. (Přišlo mailem)
Shromáždění padlých andělů Satan svolal světové shromáždění padlých andělů. V zahajovacím projevu pronesl: „Nemusíme jim brát Bibli a bránit v poznávání pravdy. Stačí, když jim zabráníme, aby vytvářeli bratrské vztahy mezi sebou a tak našli i osobní vztah s Bohem. Proto jim nebraňme v chození do kostela, ale zaměřme se na jejich čas. Svého cíle dosáhneme nejlépe tím, že jim budeme překážet i v jejich snaze být s Bohem o samotě.“ „Jak to máme udělat?“ volali démoni. „Zaměstnávejte je malichernostmi života a používejte bezpočet efektních triků, abyste zabavili jejich mysl,“ odpověděl. „Lákejte je, aby utráceli a potom si půjčovali. Zaplavte jejich schránky reklamní poštou, letáky, objednávkovými katalogy a nabídkami zboží zdarma, nabízejte služby a falešné naděje. Ať jsou v jejich životě peníze vždy na prvním místě. Přesvědčte ženy, aby neměly děti, aby chodily do zaměstnání, aby kariéra byla důležitější než rodina. Ať manželé pracují šest nebo sedm dnů v týdnu, deset až dvanáct hodin, aby si mohli dovolit svůj životní styl. Braňte rodičům trávit společný čas s dětmi. Jejich rodiny se začnou brzy rozpadat. Domov už nebude poskytovat rodině azyl před tlaky každodenních starostí. Drážděte jejich smysly, aby nemohly naslouchat tichému hlasu a rozjímat nad Božím slovem. Naučí se mít stále puštěné rádio, budou poslouchat naši hudbu, kdykoliv řídí své automobily. Přesvědčete lidi, že mají mít stále zapnutoutelevizi, video, CDpřehrávač nebo počítač. Ať
8 Kalendarium - duben/květen 26. 4. 1899 - V Brně vypukla masová stávka textiláků; na 15 tisíc dělníků požadovalo zkrácení pracovní doby. 26. 4. 1934 - Zemřel v Praze František Kordač (* 11. 1. 1852 v Seleticích u Libáně) - římskokatolický teolog a duchovní, arcibiskup pražský (od r. 1919), který velice ostře vystupoval proti reformním kněžím a později i proti naší církvi. Pomáhal odstraňovat napětí mezi Československem a Vatikánem a přispěl k uzavření "modu vivendi" mezi nimi v prosinci 1927. Přestože se velice zasloužil o Římskokatolickou církev v Československu, byl v létě 1931 donucen k rezignaci v důsledku rozporů s papežským nunciem. 26.-28. 4. 1934 - V Praze proběhla jednání ministra zahraničí E. Beneše s francouzským kolegou L. Barthouem o situaci ve střední Evropě a o politice vůči Německu a SSSR. 27. 4. 1904 - Narodil se v Bělé pod Bezdězem Miloslav Disman (+ 29. 4. 1981 v Praze) - divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg, dramatik a pedagog, který mj. založil na nuselské pokusné škole recitační kroužek dětí, který se stal pod názvem Dismanův recitační a divadelní soubor (DRDS) po roce 1931 stálým externím spolupracovníkem Čs. rozhlasu. 27.-29. 1919 - Československé vojsko obsadilo (na některých místech i překročilo) demarkační čáru slovensko-maďarskou přiřčenou mu nótou Dohody z 20. března (šlo o politickou chybu vlády). Maďarsko odpovědělo 20. května útokem. Na ofenzivu nebylo československé vojsko dostatečně připraveno (velel mu italský generál Piccioni), a tak maďarská Rudá armáda obsadila v krátké době dvě třetiny Slovenska a v polovině června dosáhla hranic Polska. Italská vojenská mise (pro častou kritiku) byla vystřídána 31. května francouzskou (generál Pellé). 27. 4. 1929 - Narodil se v Praze Ivan Vyskočil - herec, dramatik a prozaik, který je spoluzakladatelem Divadla na Zábradlí a spoluautorem řady her: s J. Suchým (Kdyby tisíc klarinetů), s V. Havlem (Autostop)..Je také autorem vlastních her (Křtiny v Břvích aneb Blbá hra, Meziřeči, Haprdáns, Cesta do Úbic) a osobitých nonsensových próz (Vždyť přece létat je tak snadné, Malý Alenáš, Kosti). 27. 4. 1939 - Prezident E. Hácha jmenoval novou protektorátní vládu v čele s generálem A. Eliášem. 28. 4. 1969 - Novým předsedou Federálního shromáždění byl zvolen A. Dubček. 28. 4. 1944 - Zemřel v Praze Hanuš Jelínek (* 3. 9. 1878 v Příbrami) - překladatel a básník. Zvláštní význam mají jeho mistrná pře-
Z CÍRKVE básnění ukázek středověké, renesanční a lidové francouzské poezie, Zpěvy sladké Francie, jež se dočkaly mimořádné popularity a mnohé básně zlidověly. 29. 4. 1964 - Zemřel v Žiaru nad Hronom Antonín Štefánek (* 15. 4. 1887 ve Veľkých Levárech) - slovenský pedagog a československý politik, blízký spolupracovník V. Šrobára i M. Hodži, který usiloval o česko-slovenskou jednotu. 30. 4. 1344 - Založeno pražské arcibiskupství (bullou Ex supernae providentia maiestatis); Čechy byly vyňaty z dosavadní podřízenosti mohučské církevní správy. Pražské arcibiskupské metropoli bylo podřízeno biskupství v Olomouci a nově zřízené biskupství v Litomyšli (založeno téhož dne). 30. 4. 1939 - V Krakově byla ustavena Zahraniční vojenská skupina československá, umístěna v Malých Bronovicích u Krakova (zhruba 350 vojáků). Budování jednotky (oficiálně jí velel podplukovník L. Svoboda) naráželo na nepřízeň polských úřadů, ale komplikace vznikaly i s příchodem generála L. Prchaly. Jednotka se zapojila (letci a specialisté) do bojů proti Němcům po přepadení Polska, poté část odešla do Rumunska, část (se Svobodou) do SSSR. 1. 5. 1609 - V Novoměstské radnici v Praze se sešel nový nelegální český sněm; opozice se proměnila v odboj. Stavové se dostavili s vojenskými oddíly a vyjednávali s Matyášem i protestantskými stavy v Německu. 1. 5. 1749 - Zřízen nový ústřední orgán Direktorium pro veřejné a finanční záležitosti (Direktorium in publicis et cameralibus), který odstranil českou a rakouskou dvorskou kancelář; jeho působnost zahrnovala české i rakouské země a byla zaměřena na politickou a finanční správu. Do čela direktoria byl postaven organizátor tereziánských reforem, slezský šlechtic, hrabě B. V. Haugwitz. 1. 5. 1814 - V Opavě bylo založeno Gymnazijní muzeum jako první veřejné muzeum v českých zemích; zakládací listinu obdrželo 6. února 1819, úředně schváleno bylo 18. ledna 1820. Stalo se předchůdcem Slezského muzea. 1. 5. 1889 - Narodil se ve Slabcích u Rakovníka Pravoslav Kotík (+ 14. 1. 1970 v Praze) - malíř, grafik a ilustrátor, který mj. obdržel stříbrnou medaili na světové výstavě v Paříži roku 1939. 1. 5. 1904 - Zemřel v Praze Antonín Dvořák (* 8. 9. 1841 v Nelahozevsi) - jeden z našich
NZ 17/04 nejvýznamnějších hudebních skladatelů, který kromě vlastního geniálního díla zanechal české hudbě i generaci skvělých žáků, mezi nimiž vynikli zejména jeho zeť J. Suk, dále V. Novák a O. Nedbal. 1. 5. 1924 - Narodil se ve Vyškově Karel Kachyňa (+12. 3. 2004 v Říčanech u Prahy) - filmový režisér (Král Šumavy, Práče, Ať žije republika, trezorové Ucho, Už zase skáču přes kaluže, Malá mořská víla, Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita, Sestřičky, Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců a další). 1. 5. 1954 - V armádě ukončily činnost pomocné technické prapory; celkem jimi prošlo na 60 tisíc osob, přičemž "pravých pétépáků" (s klasifikací "E" - politicky nespolehlivý) bylo asi 22 tisíc. 1. 5. 1989 - Zemřel v Basileji František Graus (* 14. 12. 1921 v Brně) - český historik, který po srpnu 1968 odešel do exilu, působil jako profesor na univerzitách v Giesenu a Basileji a zabýval se sociálními a duchovními dějinami evropského středověku. 1. 5. 1999 - Na Národní třídě v Praze došlo k ostrému střetu anarchistů s policií; na 500 anarchistů protestovalo proti shromáždění skinheadů na Střeleckém ostrově. 2. 5. 1619 - V Brně došlo k převratu (za pomoci Thurnova českého vojska); moravská protestantská šlechta v čele s Ladislavem Velenem ze Žerotína ovládla město. (red)
Pozvání EKOLOGICKÁ SEKCE ČESKÉ KŘESŤANSKÉ AKADEMIE a studentský kostel Nejsvětějšího Salvátora zvou při příležitosti Dne Země k ekumenické bohoslužbě a po ní následující besedě s diskusí, zaměřeným především ke klimatické změně. Bohoslužba se bude konat v úterý 27. dubna v 19 hodin v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu. Bohoslužbě předsedá P. Prof. Dr. Tomáš Halík, kázáním poslouží Mgr. Milan Horák, diskusi bude moderovat RNDr. Jiří Nečas. Ekologickému luxusu bude věnována beseda v úterý 11. května od 17 h v přízemí kláštera Emauzy (Praha 2, Vyšehradská 49). Prof. Dr. Hana Librová z brněnské Masarykovy university tam promluví o své nové knize Vlažní a váhaví. K účasti zvou Ekologická sekce České křesťanské akademie a sdružení ARNIKA. (jne)
NOVÝ ČESKOSLOVENSKÝ ZÁPAS - týdeník členů Církve československé husitské Vydávají členové Církve čs. husitské, adresa redakce: Vratislavova 8, 120 00 Praha 2 Šéfredaktorka: Dr. Helena Noemi Bastlová, grafik: Jan Rohlíček http://www.cirkev-online.cz redaktoři: Hana Rohlíčková a Mgr. Pavel Mašek, tel.: 242441598, e-mail:
[email protected] Tiskne: ZERA s.r.o., 511 01 Turnov Distribuce vlastní pro vnitřní potřebu členů Církve čs. husitské
