Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
2 2014
Troška milosrdenství proměňuje svět Z první promluvy papeže Františka před nedělním Anděl Páně Pro nás křesťany je krásné setkat se v neděli, pozdravit se a pohovořit…. Tuto pátou neděli postní nám evangelium podává příběh o cizoložné ženě, kterou Ježíš zachraňuje před smrtí. Ježíšův postoj udivuje. Neslyšíme slova pohrdání, odsouzení, ale jen slova lásky, milosrdenství, která vybízí ke konverzi. „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška již nehřeš!“ (Jan 8,1-11). Bratři a sestry, tvář Boží je milosrdná a neustále trpělivá. Pomysleli jste někdy na trpělivost Boha, kterou s každým z nás má? Tato trpělivost je jeho milosrdenství. Vždycky je trpělivý, chápe nás, čeká nás, neúnavně nám odpouští, pokud se k němu umíme vrátit se zkroušeným srdcem. “Veliké je jeho milosrdenství,“ praví žalm. Dále papež František citoval z knihy kardinála Kaspera: „…pocítit milosrdenství přináší změnu všeho. Je to vůbec to nejlepší, co můžeme pocítit. Proměňuje to sv ět. Troška milosrdenství činí svět méně chladným a spravedlivějším. Potřebujeme dobře rozumět milosrdenství Boha, který má takovou trpělivost… Milosrdenství je krásné“. A papež František vzpomněl na jedno setkání: „Když jsem byl mladým biskupem, šel jsem při jedné slavné mši zpovídat. Protože jsem měl pak biřmování, zvedl jsem se k odchodu. Přišla za mnou stará paní. Podíval jsem se na ni a říkám: „Babi, chcete se zpovídat?“ „Ano“ odpověděla. „Ale co když nemáte hřích…?“ A ona mi řekla: „Všichni mají hříchy…“ „Ale co když je Pán neodpustí…?“ „Pán odpouští všechno,“ řekla mi s jistotou. „A jak vy to víte, paní?“ „Kdyby Pán neodpustil všechno, svět by neexistoval.“ Dostal jsem chuť zeptat se jí: „Paní, nestudovala jste náhodou na Gregoriáně?“ – protože to je moudrost Ducha Svatého, vnitřní moudrost týkající se Božího milosrdenství. Nezapomínejme na to, že Bůh se v odpouštění nikdy neunaví! „ A jaký je problém, Otče?“ Problém je, že my v prosbě o odpuštění ochabujeme! On je laskavý Otec, který vždycky od pouští a který má milosrdné srdce vůči všem. Podle Radia Vaticana. A co my, dokážeme odpouštět, nebo raději soudíme?
UDÁLOSTI VE FARNOSTI
STALO SE Farní Ples Tradiční farní ples se uskutečnil 18. ledna. Zcela zaplněný sál, bohatá tombola , dobrá hudba a dobrá nálada. K tomu taneční představení skautů roverů, kteří nacvičili zajímavé kreace. Také taneční soutěže, za mohutného povzbuzování přihlížejících, zpestřily příjemný večer Nikdo se nerval, nikoho neodváželi v podnapilém stavu. Plno úsměvů a pohody. Hlavními organizátory byli manželé Vlčkovi a řada dalších, bez nichž by se vše nepodařilo zajistit. Vřelé díky všem!
Tříkrálová sbírka 2014 Do Tříkrálové sbírky jsme se letos zapojili s Jendou a Pepou Machancovými a s jejich bratrancem Toníkem Ďoubalem. V Oáze jsme od děvčat z Charity Kyje vyfasovali tři zapečetěné pokladničky, tříkrálové odznaky, cukříky a kalendáříky a vyrazili vlakem na Hlavní nádraží. Chvíli nám trvalo, než jsme se osmělili, ale zanedlouho už kluci začali statečně koledovat. Oslovovali jsme lidi kolemjdoucí i ty čekající v hale, kluci mnohokrát zpívali: „My tři králové my jdeme k vám...“ – a málokdo jim odolal. Byli sice i takoví, kteří na otázku: „Prosím, přispějete na Tříkrálovou sbírku?“ jen zavrtěli hlavou a šli dál, ale velká většina lidí - Čechů i dokonce cizinců – vyndala peněženku a podělila spravedlivě všechny tři krále mincemi, občas i nějakou bankovkou.
2
My jsme jim za to poděkovali, obdarovali je na oplátku cukříkem a kalendářem a popřáli všechno dobré do nastávajícího roku. Na tom, že jsme po pár hodinách odcházeli s pokladničkami dost těžkými, mají největší zásluhu právě všichni tři „moji“ králové: Jenda, Toník i Pepa – byli skvělí, hezky se chovali, zpívali, Toník dokonce zahrál zpaměti dvě koledy na klavír, který je v nádražní hale volně k dispozici. Setkání se třemi králi určitě to odpoledne potěšilo na Hlavním nádraží hodně lidí, a nám koledníkům zase udělalo radost, že jsme mohli prospět dobré věci. Dá-li Pán Bůh, za rok půjdeme na koledu zas! Helena Rošická Naše poděkování patří všem koledníkům i jejich vedoucím.
DUCHOVNÍ STRÁNKA
Z kázání Otce Edwarda na 2. neděli v mezidobí Na druhou neděli v mezidobí, 19. ledna, měl otec Edward kázání, ve kterém nám naznačil, že se na úryvky čtení, která zazněla, můžeme podívat také jinak – totiž podle výkladu zmíněných jmen. Ve starověku označovala jména určitou vlastnost, charakteristiku. V případě těchto čtení jsou následující:
Izajáš – zde je Hospodin, (Hospodin dal zapomenout (na naše viny a proto zde je)) Izrael – Bůh bojuje Jákob – mj. ten, kdo bojuje s Bohem a dostává jeho požehnání; Izrael Pavel – malý - a přece veliký apoštol národů Sosthenes – mocný ochránce (mocně zachraňuje) Jan – Hospodin se smiloval Ježíš – Bůh spasí, Hospodin je pomoc, vysvobození, spása Duch svatý – Ruah (vánek nebo neviditelná tajemná síla), dech (vzduch, tajemná síla chápaná jako život nebo životní síla), Bohem daná moc (nadpřirozená moc, zejména u charizmatických vůdců)
Pokud bychom utvořili text podle jmen ze čtení té neděle (viz níže), mohl by znít například takto: Zde je Hospodin (Izajáš), který stále bojuje za mou spásu (Izrael). I když zachytíš jen Jeho patu, a možná požehnání (Jakob),
3
je to pořad málo (Pavel). On mocně zachraňuje (Sosthenes), slitovává se (Jan) a dává spásu (Ježíš), protože je Duch života, síly a nadpřirozené moci (Duch Svatý, Ruah). Na závěr homilie otec Edward vyzval rodiče, aby se se svými dětmi modlili a žehnali jim: „Prosím vás, otcové, vezměte si před nedělním obědem Písmo Svaté a přečtete 5 minut posvátný text z Bible. Pak ať se maminka pomodlí před jídlem. Potom společně požehnejte dětem na celý nový týden. Ať vám…Pán Bůh žehná. Rodičovské požehnání má svoji sílu. Nepřijdete o dary Ducha Svatého: moudrost, rozum, radu, sílu, umění, zbožnost a bázeň Boži.“
Čtení z 2. neděle v mezidobí 1. čtení: Iz 49,3.5-6 Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“ 2. čtení: 1 Kor 1,1-3 Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Evangelium: Jan 1,29-34 Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“ Za poslání struktury kázání děkuje Marta Höferová
4
LITURGIE MÁ BÝT DŮSTOJNOU OSLAVOU BOHA Liturgie, česky bohoslužba, je oslavou Boha. Je dobře, že máme většinou dost lektorů, kterým bych rád za tuto službu poděkoval. Je to důležitá služba, vždyť se čte Boží slovo. Mám prosbu ke všem, kdo čtou liturgické texty, vedou třeba křížovou cestu, májovou, nebo si připraví zamyšlení a modlitbu k výstavu Nejsvětější svátosti. Je potřeba mít na paměti, že mluvené slovo musí být srozumitelné a dostatečně hlasité, nesmíme polykat koncovky. Musíme dodržovat přiměřené tempo a správně artikulovat, nesmíme drmolit. Proto si také většina lektorů text přečte před bohoslužbou. I když je text emotivní, když čtu, musím se soustředit na to, aby Boží slovo zaznělo srozumitelně. V opačném případě se s Božím slovem setkáme jen tak trochu, a ti, kteří slyší hůř, už vůbec ne. Ještě jednou děkuji všem, kdo se na čtení liturgických textů podílí. Tato připomínka není psána proto, aby to někoho odradilo od potřebné služby. Je psána pro povzbuzení nás všech, aby liturgie byla důstojnou oslavou Boha. Jiří Höfer
ZAUJALO NÁS
Zrzavý Orm Občas je dobré podívat se na svou víru trochu s nadhledem. Výborně to jde například s knihou Franse G. Bengtssona nazvanou Zrzavý Orm, která nedávno opět vyšla česky (nakladatelství Vyšehrad, 2013). Poskytuje nadhled časový, nadhled zeměpisný i nadhled „věroučný“ – řečeno tedy trochu nadneseně. Dvoudílný román připomíná tradiční severskou ságu, na druhou stranu často přechází do dobrodružných vyprávění typu Tří mušketýrů nebo snad dokonce májovek. To je výhodou v případě, že se dostane do rukou větším dětem – díky akčnosti by jím nemusely pohrdnout. Je jemně i drsně vtipný (mnohde se dokonce uvádí, že je humoristický) a současně nelítostně tvrdý- jako byla bezpochyby tvrdá doba, o které vypráví. Kniha popisuje osudy fiktivního skandinávského bojovníka a později hospodáře žijícího přibližně v době svatého Vojtěcha. Autor byl historikem a příběh je zasazen do skutečných historických kulis „doby, kdy na sever začalo
5
pronikat křesťanství“, jak se doslova píše v jednom z podtitulů. Tedy do doby mocných severských králů Haralda Modrozuba, Svena Vidlího vouse či Erika Vítězného a skandinávských reků typu Styrbjörna, o nichž se v našich školách neučí, i když vlastně nebyli zdejším krajům tolik vzdáleni. Autor drsně a zpříma zmiňuje situaci křesťanských misionářů na severu, kteří, „když jim došly bílé košile, které předtím zdarma rozdávali, a jejich kázání se tak najednou zdála nudná a málo věrohodná, byli občas pochytáni a pověšeni v posvátném jasanovém háji“. V těch dobách častá příhoda, která se stávala nejen misionářům a kterou my právě například skrze Vojtěcha vnímáme jako bezpráví, zní trochu jinak z pozice houževnatých seveřanů, kteří si utrpení (cizí ani vlastní) nepřipouštěli tolik, jako si je dnes připouštíme my, a na spravedlnost měli svůj pohled. Popisováno je i pragmatické přijímání křesťanství: „Neboť král Harald byl již starý a dlouho jej sužovaly kruté bolesti v zádech, takže měl nevalné potěšení z piva a žen; teď mu chytří biskupové, poslaní samým císařem, pilně mazali záda medvědím sádlem posíleným jménem apoštola, ..., a znamenali ho křížem mezi lopatkami; a museli z něho vypudit mnoho ďáblů, než bolesti povolily a král se stal křesťanem.“ Na jiném místě knihy se odehrává historicky první křest Smålanďanů (obyvatelů kraje v jižním Švédsku), samozřejmě násilný, doprovázený mnohadenní oslavou křtin magnátova syna, při níž bylo vyprázdněno mnoho sudů silného severského piva a snědeno mnoho kusů nejlepšího dobytka. Pivo (silné i slabé, horké i studené, kalné i jemné) je vůbec jednou z oněch červených nití vinoucích se celou knihou. Člověk si znovu uvědomí, že seveřanům (zčásti tedy i nám, kteří jsme z tohoto pohledu někde na pomezí) je pivo tím, čím je jižanům (například Galilejcům) víno. Kniha se dá brát jako dobrodružná zábava, při níž se člověk navíc dozví mnoho ze skandinávské historie, a současně třeba jako podnět k přemýšlení o smyslu naší pozemské existence: dáváme přednost cestě neohroženého bojovníka užívajícího si plnými doušky všech ran i radostí tvrdého života (jímž hlavní hrdina Orm od začátku do konce je) nebo cestě prozíravého, pracovitého hospodáře a duchovního člověka šířícího víru (kterým je Orm také)? Nebo není nejlepší chtít obě cesty najednou? Myslím, že při takovém uvažování nad knihou vůbec nezáleží na tom, že tenkrát byla v oněch zeměpisných šířkách pojímána víra velmi zjednodušeně. Vždyť i my dnes pojímáme mnohé složky víry zjednodušeně, účelově, jak se nám zrovna hodí. Zrzavého Orma doporučuji jako zábavu i podnět k mnoha úvahám všem mladším i starším, kteří se nepovažují za útlocitné a kteří se chtějí zkusit podívat na svět z perspektivy drsných středověkých pohanů a později drsných křesťanů. Petr Macháček
6
FARNÍ KNIHOVNA
BARTOLOMĚJKA
STÍN OTCE Jan Dobraczynski V tomto románovém příběhu o svatém Josefovi z Nazaretu se autor ujímá úžasného úkolu převyprávět život významného světce. Snaží se také rekonstruovat kulturní pozadí, na němž se Josefův život odehrával.Zachycuje nesnáze rodinného prostředí, napjatou atmosféru, ve které židé očekávali příchod Mesiáše, politické události na dvoře Heroda Velikého, vládcovy intriky, zvrácennosti a zločiny. Vychází při tom z biblických pramenů i z rozsáhlého literárního materiálu tehdejší doby. Stín Otce je především knihou o skromném, pracovitém a hluboce věřícím člověku, o opravdové a vše překonávající lásce mezi Josefe,a Marií a o lásce jich obou k Bohu a k Božímu dítěti, Ježíši. Krátký úryvek Řekni, chceš, abych se znovu vydal do Svatého města a poprosil rafína Jochanana, aby tě vzal za svého žáka? Viděl, že Ježíš rozhodně zavrtěl hlavou. Pak se chlapec obrátil k Josefovi a řekl: "Jestli dovolíš, abba, abych řekl, co si myslím, řeknu ti to. Netoužím po studiu u zákoníků. Ti lidé jsou moudří svými slovy, ale nevidí život. Chtějí přemýšlet o nebi, a nevidí zemi"... Hospodinvšak je v nebi," mínil Josef. "Ale také říká: Zdvihni kámen, anajdeš mne, tni do dřeva - i tam jsem..." Cukl sebou. Nevzpomněl si na slova, která jeho syn citoval."Všude je přítomen", pokračoval chlapec, "a teď chce přijít a být s lidmi....Dovol, abych se k nim nešel učit. Zůstanu s mámou. Budu se o ni starat.V posledních slovech byl cit tak horoucí ......M Miriamina ruka něžně spočinula na synovu rameni a jak se on dojat o tuto ruku jemně otřel tváří. Podívali se na sebe a viděl, že se usmívají. Byl šťastný, když se díval na jejich lásku...... Věděl, že jejich láska je jako plný džbán, z něhož na všechny strany vytéká voda. Tam, kde pokropila zemi - rodil se život......... Hezký a duchaplný zážitek z této knihy Vám přeje Věra Tůmová
7
NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU
Karneval na faře Jménem pana faráře Edwarda Walczyka bychom vás rádi co nejsrdečněji pozvali na farní karneval
v sobotu 1. března 2014 na faře v Kyjích
od 16.00 h pro děti od 20.00 h pro dospělé
Hudba, tanec, soutěže o ceny. Soutěž o nejlepší masku. Vstup v maskách pro děti i dospělé. Dospělí, pokud nemáte masku, stačí si vzít škrabošku. Pár škrabošek (masek na obličej) bude zajištěno. Těšíme se na vás, a to v sobotu 1. března od 16.00 h.
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 23.2.2014. Technicky zajišťují: P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
