Trestné činy proti životu a zdraví

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Trestné činy proti životu a zdraví Bakalářská práce

Autor:

Romana Fialová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Jiří Pospíchal

Duben 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 10. 4. 2010

Romana Fialová

2

Poděkování: Děkuji Mgr. Jiřímu Pospíchalovi za odborné vedení, ochotu a trpělivost během konzultací a za jeho cenné rady, které kladně ovlivnily úroveň této bakalářské práce.

3

Anotace: Bakalářská práce se zabývá skupinou trestných činů proti ţivotu a zdraví. V první části se věnuji vysvětlení pojmu trestného činu a jeho skutkové podstaty, druhá část se zabývá všemi trestnými činy, které jsou do této skupiny zahrnuty, s přesným určením objektu, subjektu, objektivní a subjektivní stránky těchto činů. Třetí kapitola pojednává podrobněji o trestném činu vraţdy. Cílem mé bakalářské práce je seznámit případné čtenáře se stávající právní úpravou trestných činů proti ţivotu a zdraví.

Annotation: Thesis deals with the Group of criminal offences against life and health. In the first part, I explain the concept of the offence and its merits, the second part deals with all offences which are included in this group, with the exact destination object, body, objective and subjective pages of these offences. The third chapter deals with the offence of murder in more detail. The aim of my bachelor is to acquaint the readers with current law offences against life and health.

4

OBSAH Úvod……………………………………………………………………………………… 7 1. TRESTNÝ ČIN ………………………………………………………………………… 8 1.1 Skutková podstata ………………………………………………………………… 9 1.1.1 Objekt trestného činu ………………………………………………………

9

1.1.2 Objektivní stránka trestného činu ………………………………………….

9

1.1.3 Subjekt trestného činu – pachatel …………………………………………. 10 1.1.4 Subjektivní stránka trestného činu ………………………………………… 11 2. TRESTNÉ ČINY PROTI ŢIVOTU A ZDRAVÍ ……………………………………… 13 2.1 Trestné činy proti ţivotu ………………………………………………………… 14 2.1.1 Vraţda ……………………………………………………………………… 14 2.1.2 Zabití ……………………………………………………………………… 16 2.1.3 Vraţda novorozeného dítěte matkou ……………………………………… 16 2.1.4 Usmrcení z nedbalosti ……………………………………………………… 18 2.1.5 Účast na sebevraţdě ………………………………………………………

18

2.2 Trestné činy proti zdraví ………………………………………………………… 20 2.2.1 Těţké ublíţení na zdraví …………………………………………………

20

2.2.2 Ublíţení na zdraví ………………………………………………………… 21 2.2.3 Těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti ……………………………………… 23 2.2.4 Ublíţení na zdraví z nedbalosti …………………………………………… 23 2.3 Trestné činy ohroţující ţivot nebo zdraví ………………………………………… 24 2.3.1 Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení ………………………………… 24 2.3.2 Neposkytnutí pomoci ……………………………………………………… 25 2.3.3 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku …………………… 26 2.3.4 Šíření nakaţlivé lidské nemoci …………………………………………… 26 2.3.5 Šíření nakaţlivé lidské nemoci z nedbalosti ……………………………… 27 2.3.6 Ohroţení pohlavní nemocí ………………………………………………… 28 5

2.3.7 Ohroţování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty ………….

29

2.3.8 Ohroţování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti ……………………………………………………………… 30 2.3.9 Rvačka ……………………………………………………………………… 31 2.4 Trestné činy proti těhotenství ţeny ………………………………………………. 32 2.5 Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem ………………………………. 35 2.5.1 Neoprávněné odebrání tkání a orgánů ……………………………………. 35 2.5.2 Nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány ……………………………….

36

2.5.3 Odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu ………………… 37 2.5.4 Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem ………… 38 3. VYBRANÝ TRESTNÝ ČIN VRAŢDY …………………………………………….

40

3.1 Pojem kriminalistika …………………………………………………………….

40

3.2 Kriminalistická charakteristika vraţd ……………………………………………. 41 3.2.1 Způsob páchání vraţd ……………………………………………………… 41 3.2.2 Pouţití zbraně ……………………………………………………………… 43 3.2.3 Způsoby utajování vraţd …………………………………………………… 44 3.2.4 Pachatelé vraţd ……………………………………………………………. 45 3.2.5 Oběti vraţd ……………………………………………………………….

46

3.2.6 Motivy vraţd ……………………………………………………………… 46 3.2.7 Typologie vraţd z hlediska motivace ……………………………………… 47 3.2.8 Typické kriminalistické stopy ……………………………………………… 48 Závěr ……………………………………………………………………………………. 51 Seznam pouţité literatury ………………………………………………………………. 53 Seznam pouţitých zkratek ………………………………………………………………. 55 Přílohy – statistické údaje ………………………………………………………………. 56

6

Úvod Ochrana lidského ţivota a zdraví je velmi důleţitou úlohou kaţdého vyspělého a dobře fungujícího státu. Ţivot a zdraví představují základní hodnoty, kterých si společnost cení nejvíce, proto je na jejich ochranu kladen tak velký důraz, zejména pokud jsou tyto hodnoty narušeny zvlášť závaţným způsobem. Za této okolnosti je stát připraven chránit svou společnost pomocí velmi důleţitého a nezbytného právního odvětví, jímţ je právo trestní, které kromě bezpečnosti poskytuje lidem i dostatečnou satisfakci při potrestání takového jedince, který se dopustil protiprávního jednání. Snaţí se tak vychovávat občany k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání společenských pravidel. Nejdůleţitějším cílem tohoto odvětví je právě jiţ zmiňovaná ochrana ţivota a zdraví kaţdého jedince. Na tuto skutečnost poukazuje téţ fakt, ţe trestné činy proti ţivotu a zdraví jsou zařazeny hned do první hlavy zvláštní části jiţ nového trestního zákoníku, který nabyl své účinnosti k datu 1. 1. 2010. Trestněprávní normy České republiky v současné době nepřipouštějí ţádné výjimečné činy, kterými by mohla být člověku způsobena smrt. Takovými úkony se rozumí například trest smrti či eutanazie. Hlavním cílem této práce je poskytnutí podrobného rozboru současné právní úpravy trestných činů proti ţivotu a zdraví. Celou svou práci jsem rozčlenila do tří kapitol, samostatné části pak tvoří úvod a závěr. První kapitola je zaměřena na definování a přiblíţení základních pojmů souvisejících s trestnou činností: trestný čin, objekt a subjekt trestného činu, objektivní a subjektivní stránka trestného činu, skutková podstata a nebezpečnost činu pro společnost. V druhé části se věnuji podrobnému rozdělení trestných činů obsaţených v první hlavě trestního zákoníku-zvláštní části, to jest proti ţivotu a zdraví. Hlavní pozornost je soustředěna na určení skutkové podstaty jednotlivých trestných činů, tzn. určení objektu, subjektu, objektivní a subjektivní stránky. V poslední, třetí kapitole se pak zabývám nejzávaţnějším trestným činem, kterým je vraţda, a sice z kriminalistického hlediska. Kriminalistika je vědním oborem velmi rozsáhlým, co do obsahu informací, proto jsem vybrala některé z nejdůleţitějších charakteristik vraţd a přehledně je rozepsala.

7

1. Trestný čin Trestný čin je pro společnost natolik závaţný čin, ţe je mu státem přiznána protiprávnost a je proto jako trestný čin označen v zákoně. Jinak řečeno, je to nedovolené jednání pachatele, kterým poškozuje či ohroţuje společenské zájmy chráněné státní mocí. § 13 Trestný čin, TZ (1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. § 14 Přečiny a zločiny, TZ (1) Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. (2) Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. (3) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Definice uvedená v ustanovení §13 odst. 1, vyjadřuje tzv. formální pojetí trestného činu a současně jsou v této definici vyjádřeny některé pojmové znaky trestného činu. Termínem „znaky uvedené v zákoně“ se rozumí zejména znaky typové, tj. znaky skutkové podstaty trestného činu. Pojmové znaky trestného činu tvoří: Znaky uvedené v zákoně - tzv. formální znak trestného činu a) Znaky skutkové podstaty  Objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost b) Stanovený věk (§25) a příčetnost (§26) Předchozí právní úprava před 1. 1. 2010 navíc vedle formálního znaku vyţadovala, aby čin byl pro společnost nebezpečný. Bylo zapotřebí, aby stupeň nebezpečnosti činu pro 8

společnost byl vyšší neţ nepatrný, jinak se nejednalo o čin trestný (tzv. materiální znak trestného činu). § 25 Věk, TZ Kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. § 26 Nepříčetnost, TZ Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.

1.1

Skutková podstata trestného činu

Skutková podstata trestného činu je souhrn typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé druhy trestných činů. Skutkové podstaty jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků: objektem, objektivní stránkou, subjektem, subjektivní stránkou. Nemá-li čin všechny tyto znaky, není tu ani skutková podstata. Trestný činem můţe být pouze čin nedovolený, protiprávní. Znak protiprávnosti je také typovým znakem trestného činu, ale nelze dobře zařadit do uvedených skupin, uvádí se zvlášť. 1.1.1 Objekt trestného činu Je to obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu. Rozumíme jím společenské vztahy (např. vlastnické), zájmy a hodnoty (např. ţivot člověka, jeho zdraví, čest, důstojnost, svobodu) chráněné trestním zákonem. 1.1.2 Objektivní stránka trestného činu Charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky. K obligatorním znakům objektivní stránky patří způsob jednání, následek trestného činu, příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Fakultativní znaky jsou místo, čas jednání a účinek.

9

1.1.3 Subjekt trestného činu – pachatel (§ 22) Pachatelem trestného činu je osoba, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky trestného činu. Pachatelem je i osoba, kterou dle trestního zákona kvalifikujeme jako spolupachatele (§ 23) nebo účastníka (§ 24). Náš zákon pokládá za svobodně se rozhodujícího, a proto za trestně odpovědného toho pachatele, který je způsobilý rozpoznat, ţe jeho čin je pro společnost nebezpečný a je zároveň způsobilý ovládat svoje jednání. Můţe jím být pouze fyzická osoba, která je v době činu příčetná a dovršila patnáctý rok věku. (§ 25, § 26) „Zásada odpovědnosti za spáchání trestného činu“ – to znamená, trest za trestný čin smí být uloţen pouze pachateli trestného činu, jemuţ bylo jeho spáchání dokázáno. Znaky charakterizující subjekt trestného činu: fyzická osoba, příčetnost, věk, tzv. speciální nebo konkrétní subjekt § 22 Pachatel, TZ (1) Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. (2) Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem;v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. § 23 Spolupachatel, TZ Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). § 24 Účastník, TZ (1) Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo

10

c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). (2) Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. (3) Trestní odpovědnost účastníka zaniká, jestliže dobrovolně upustil od dalšího účastenství na trestném činu a a) odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, nebo b) učinil o účastenství na trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknutého účastenství, mohlo být ještě odstraněno; oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému. (4) Je-li na činu zúčastněno více osob, nebrání zániku trestní odpovědnosti účastníka, který takto jednal, je-li čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení. (5) Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahuje na trestní odpovědnost účastníka za jiný trestný čin, který již jednáním uvedeným v odstavci 1 spáchal. 1.1.4 Subjektivní stránka trestného činu K subjektivní stránce trestného činu náleţí jednak zavinění, jednak ostatní znaky tuto stránku charakterizující, zejména pohnutka. Do subjektivní stránky se shrnují znaky týkající se psychiky pachatele. Nejvýznamnější je zavinění, které má formu zavinění úmyslného, od kterého je třeba odlišovat zavinění z nedbalosti. Zavinění je podmínkou trestní odpovědnosti a je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu. Zásada trestního práva: „Bez zavinění není trestný čin ani trest.“ Úmysl Zavinění ve formě úmyslu rozlišujeme jako: a) úmysl přímý (dolus directus) b) úmysl nepřímý – eventuální (dolus eventualis)

11

§ 15 Úmysl, TZ (1)Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý). (2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Nedbalost Nedbalost rozlišujeme jako: a) nedbalost vědomá b) nedbalost nevědomá § 16 Nedbalost, TZ (1)Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo b) Nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). (2)Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.

12

2 Trestné činy proti životu a zdraví Jedná se o společnosti nejvíce nebezpečné trestné činy, jelikoţ zdraví a ţivot člověka jsou povaţovány za jednu z nejdůleţitějších a nejpřísněji chráněných společenských hodnot, přičemţ pro uplatnění všech práv a svobod kaţdého jedince je základní podmínkou právě jeho ţivot. Z tohoto důvodu jsou jiţ po uskutečněné novelizaci trestního zákoníku trestné činy proti ţivotu a zdraví zařazeny hned do první hlavy zvláštní části trestního zákoníku. Skutkové podstaty z této části trestního zákoníku lze rozdělit do pěti skupin: a) trestné činy proti ţivotu b) trestné činy proti zdraví c) trestné činy ohroţující ţivot nebo zdraví d) trestné činy proti těhotenství ţeny e) trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem.

Objektem těchto nejzávaţnějších činů lidské společnosti jsou ţivot člověka a jeho zdraví. Do objektivní stránky náleţí způsob smrti nebo poškození zdraví jedince a to jak ve formě konání, tak opomenutím. Dále zde rozlišujeme, zda jde o usmrcení, těţké ublíţení na zdraví či „pouze“ o ublíţení na zdraví a to podle závaţnosti následku. Subjektivní stránka představuje míru zavinění pachatele, které má formu úmyslu – přímého x nepřímého či nedbalosti – vědomé x nevědomé. Subjektem, resp. pachatelem trestného činu můţe být podle českého trestního zákona pouze fyzická osoba, která v době spáchání trestného činu jiţ dovršila patnáctý rok svého věku a je příčetná. V rámci trestných činu proti ţivotu a zdraví je však jedna výjimka vztahující se na § 142 Vražda novorozeného dítěte matkou, TZ, v jejímţ případě můţe být subjektem trestného činu pouze matka dítěte.

13

2. 1 Trestné činy proti životu 2. 1.1 Vražda Vraţdou se označuje zločin, který člověk spáchá na jiné osobě a úmyslně, bez právního ospravedlnění, jím způsobí smrt. Přičemţ „smrtí se rozumí smrt mozková (cerebrální, biologická), nepostačuje tzv. smrt klinická (tj. zástava srdce a dýchání).“ 1 Jedince, který vraţdu spáchá, nazýváme vrahem, naopak zavraţděná osoba se nazývá oběť. Objektem tohoto trestného činu je lidský ţivot. Ten je chráněn i v případě, ţe určitá osoba jiţ není schopna dalšího kvalitního ţivota. Za ţivého povaţujeme takového jedince, u kterého ještě nenastala biologická smrt. Do objektivní stránky patří způsob, jakým byla oběť usmrcena. Tento zločin lze spáchat jak konáním, tak opomenutím - jestliţe měl pachatel zvláštní povinnost zabránit smrti a pokud měl alespoň eventuální úmysl usmrtit. Existuje řada různých způsobů vraţdy, proto nejsou vymezeny v trestním zákoně. Například zastřelení, zardoušení, ubodání, otrávení, utopení, …atd. Subjektivní stránka vraţdy zde ţádá alespoň eventuální úmysl. Subjektem můţe být kdokoliv. V případě úmyslného usmrcení se setkáváme s často diskutovaným tématem, kterým je euthanasie. Pod tímto pojmem se skrývá označení pro konání či opomenutí směřující k urychlení smrti jiného člověka. Avšak existuje zde důleţitá podmínka, tj. ţe pachatel nesmí jednat ve svém vlastním zájmu, nýbrţ v zájmu oběti a rovněţ s jejím souhlasem – buď jej vyjádří sama, nebo se dá důvodně předpokládat. Nejčastěji se setkáváme s tímto způsobem úmyslného usmrcení v případě váţně nemocného člověka, který nemá šanci na uzdravení a trpí tak zbytečně. V současné době je euthanasie legální pouze v Nizozemí a Belgii. V českém lékařství se tento čin povaţuje za protiprávní jednání, které je klasifikováno jako vraţda. Lékaři v České republice jsou povinni činit vše potřebné pro uchování ţivota a zdraví kaţdého občana. Pokud je však pacient nevyléčitelně nemocný a je blízko své smrti a rovněţ u něj není ţádná naděje na zlepšení jeho stavu v průběhu onemocnění, lze pacientovi podat například vyšší mnoţství morfia, nezbytné pro utišení bolesti a utrpení, i

1

Novotný, Fr. a kolektiv Trestní právo hmotné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2004, str. 263

14

přestoţe to můţe mít za následek uspíšení smrti daného jedince. Za těchto okolností jedná lékař v souladu s právem a jeho čin je v tomto ohledu povaţován za nutný. I zde můţeme najít jednu výjimku, kdy jiţ není uchování lidského ţivota prioritou. Jedná se o situaci, kdy je smrt nemocného bezprostředně očekávána a je jiţ neodvratitelná, v tomto případě lékař není povinen udrţovat člověka při ţivotě za kaţdou cenu. § 140 Vražda, TZ (1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let. (2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let. (3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a) na dvou nebo více osobách, b) na těhotné ženě, c) na dítěti mladším patnácti let, d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci, e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, h) opětovně, i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky. (4) Příprava je trestná.

15

2. 1.2 Zabití Tento trestný čin představuje zcela novou úpravu, kterou do českého trestního práva vnesl aţ současný trestní zákoník, jenţ nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010. Předchozí trestní zákon takový trestný čin neznal a současné pojetí trestného činu zabití bylo podřazeno pod trestný čin vraţdy, přičemţ pohnutky uvedené v § 141, mohl soud zváţit při ukládání konkrétního trestu. § 141 Zabití, TZ (1) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až osm let. (2) Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) na dvou nebo více osobách, b) na těhotné ženě, nebo c) na dítěti mladším patnácti let.

2. 1.3 Vražda novorozeného dítěte matkou V současnosti se jedná o jediný v zákoně výslovně vyjádřený privilegovaný případ vraţdy. Objektem je ochrana ţivota novorozeného dítěte. „Za novorozené dítě se pokládá dítě od okamžiku narození. Musí být živé a vyvinuté natolik, aby bylo schopno mimoděložního života alespoň po určitou dobu.“ 2 V lékařství se uplatňuje stanovisko, ţe plod se stává novorozencem po vypuzení nebo vynětí plodu z matčiny dělohy bez ohledu na délku trvání těhotenství, jestliţe plod po narození dýchá nebo projevuje jiné známky ţivota, mezi které patří srdeční činnost, pulsace pupečníku nebo aktivní pohyby svalstva, kdyţ pupečník dosud nebyl přerušen či ještě nebyla porozena placenta. Budoucí matku nelze z hlediska trestního práva postihovat, jestliţe bude provádět útoky proti svému plodu aţ do počátku porodu.

2

Šámal, P., Púry, Fr., Rizman, S. Trestní zákon – komentář. 5. Přepracované vydání. Praha: C. H. Beck 2003, str. 1206

16

Objektivní stránku představuje usmrcení, a to buď konáním, nebo opomenutím. Opět jako u trestného činu vraţdy zde nejsou vymezeny moţné způsoby usmrcení. Subjektivní stránka vyţaduje opět úmysl. Za subjekt tohoto trestného činu lze povaţovat vţdy pouze matku zavraţděného novorozence. Pokud se na tomto druhu vraţdy podílí další osoba, označuje se tento případ jako účastenství na trestném činu vraţdy podle § 140. Výše odnětí svobody zmíněného trestného činu se liší od výše odnětí svobody trestného činu vraţdy z důvodu zohlednění psychického rozpoloţení rodičky. Po či přímo během porodu se můţe matka ocitnout v silném rozrušení, způsobeném právě porodem. Jedná se o dočasně změněný duševní stav, jehoţ příčinou jsou fyziologické procesy související bezprostředně s porodem a které mohou vést k oslabení mateřského pudu. Jde o zvláštní znak trestného činu a není moţné jej zaměňovat s obecnými podmínkami trestní odpovědnosti, vyjádřenými v ustanoveních o nepříčetnosti a zmenšené příčetnosti. „Pro posouzení otázky, zda obviněná jednala v tomto psychickém stavu, je rozhodujícím podkladem posudek znalce – porodníka.“ 3 Případ, kdy matka spáchá trestný čin vraţdy na svém novorozeném dítěti s delším časovým odstupem, to znamená nikoliv při porodu či okamţitě po něm, je jiţ označován jako trestný čin vraţdy podle § 140. Za těchto okolností hrozí pachatelce trest odnětí svobody na patnáct aţ dvacet let, nebo výjimečný trest, jelikoţ se uţ jedná o kvalifikovaný trestný čin. Důvodem je spáchání trestného činu vraţdy na dítěti mladším patnácti let. § 142 Vražda novorozeného dítěte matkou, TZ Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

3

Jelínek, J. a kolektiv Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 3. Přepracované a aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s. 2008, str. 654

17

2. 1.4 Usmrcení z nedbalosti Tímto pojmem se označuje skutečnost, kdy pachatel důsledkem své nedbalosti způsobí smrt jiné osobě a lze mu uloţit trest odnětí svobody aţ na tři roky nebo zákazu činnosti. Tento čin lze spáchat také porušením důleţité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo povinnost, kterou jedinci ukládá zákon. Pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ šest let. Pokud k usmrcení z nedbalosti dojde hrubým porušením zákonů o ochraně ţivotního prostředí nebo zákonů o bezpečnosti práce či dopravy nebo hrubým porušením hygienických zákonů, trest odnětí svobody se bude pohybovat v rozmezí od dvou do osmi let. Tři, aţ deset let odnětí svobody se vztahuje na pachatele, který tímto činem způsobí smrt nejméně dvou osob.

§ 143 Usmrcení z nedbalosti, TZ (1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy nebo hygienické zákony. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 smrt nejméně dvou osob.

2. 1.5 Účast na sebevraždě Samotná sebevraţda, či pokus o ní není trestné. Avšak některé formy účasti na sebevraţdě jiné osoby trestným činem jsou. Zde je objektem ochrana lidského ţivota.

18

Pachatelem je osoba, která jinou osobu pohne k sebevraţdě, nebo jí k sebevraţdě napomáhá. Tato skutečnost spadá pod objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. U tohoto trestného činu se vyţaduje úmysl, jakoţto subjektivní stránka. Pachatelem, tedy subjektem zde můţe být kdokoliv. Tento paragraf se nebude vztahovat na člověka, který k sebevraţdě pohne takovou osobu, která trpí některou z duševních poruch nebo není věkově vyspělá natolik, aby byla schopná sama rozpoznat důsledky a závaţnost svého jednání. Dále pokud člověk donutí jiného k sebevraţdě psychickým či fyzickým násilím. Takový pachatel bude posuzován dle § 140, jímţ je vraţda. Pro společnost daleko nebezpečnějším jednáním je pohnutí k sebevraţdě, oproti napomáhání sebevrahovi při jeho snaze dobrovolně skoncovat se svým vlastním ţivotem. Ke spáchání trestného činu účasti na sebevraţdě formou pomoci k sebevraţdě dochází za zvláštních podmínek a okolností – to znamená na základě ţádosti sebevraha o pomoc nebo s jeho souhlasem. S ohledem na tuto skutečnost je patrné, ţe tato forma spáchání sebevraţdy je velmi blízká u nás trestnému činu euthanasie, kde pachatel rovněţ dává jisté osobě souhlas, či ji ţádá o usmrcení své vlastní osoby. Je vhodné se tady zamyslet nad moţnou skutečností, která by nás mohla překvapit v budoucnosti, ač by to pro některé byla změna pozitivní a naopak pro jiné zjištění negativní. Pokud postupem času dojde buď k úplné legalizaci euthanasie, nebo pouze ke zmírnění trestu postihující v současné úpravě českého trestního zákona tento čin, lze očekávat tuto změnu trestnosti i v případě nápomoci při sebevraţdě. § 144 Účast na sebevraždě, TZ (1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti nebo na těhotné ženě. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě postižené duševní poruchou.

19

2. 2 Trestné činy proti zdraví Zdraví lze definovat jako stav úplné duševní, sociální a fyzické pohody. Tím je míněno, ţe není zaloţeno jen na přítomnosti či nepřítomnosti nemoci nebo nějaké tělesné vady. Rovněţ si můţeme pod tímto pojmem představit celkovou neporušenost lidského těla a správnou funkčnost lidských vnitřních orgánů. Objektem je zájem na ochraně zdraví jedince. Objektivní stránce náleţí rozlišení, zda se jedná o těţké ublíţení na zdraví či ublíţení na zdraví. To posoudí lékařský znalec, kdy zkoumá skutečný stav poškozeného. Při této expertíze musí lékař vycházet ze zdravotního stavu člověka před útokem a tímto způsobem poté určí, jakou mírou se jeho stav zhoršil po útoku. Subjektivní stránku je moţno chápat jako zavinění, které má dvě formy. A to buď zavinění nedbalostní, nebo zavinění úmyslné. Subjektem můţe být kterákoliv osoba. Tento výše popsaný rozbor skutkové podstaty trestných činů týkajících se lidského zdraví je společný pro všechny druhy ublíţení na zdraví, proto jsem ho jiţ u následujících paragrafů nerozepisovala.

2. 2.1 Těžké ublížení na zdraví Aby se jednalo o těţkou újmu na zdraví, musí být splněny současně dvě podmínky podle § 122 odst. 2: 1. Je to váţná porucha zdraví nebo váţné onemocnění, 2. které odpovídají některému z následujících případů: a) zmrzačení, b) ztráta nebo podstatné sníţení pracovní způsobilosti, c) ochromení údu, d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, e) poškození důleţitého orgánu,

20

f) zohyzdění, g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, h) mučivé útrapy, nebo i) delší dobu trvající porucha zdraví.

§ 145 Těžké ublížení na zdraví, TZ (1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let. (2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) na dvou nebo více osobách, b) na těhotné ženě, c) na dítěti mladším patnácti let, d) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, e) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, f) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, g) opětovně, nebo h) ze zavrženíhodné pohnutky. (3) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt. (4) Příprava je trestná.

2. 2.2 Ublížení na zdraví Pojem ublíţení na zdraví trestní zákon nevymezuje. Za ublíţení na zdraví se v soudní praxi pokládá porucha zdraví poškozeného, která mu ztěţuje obvyklý způsob ţivota nebo 21

výkon obvyklé činnosti po dobu nejméně sedmi dnů. Důleţitým kritériem je pracovní neschopnost. „Nelze se však omezit jen na toto kritérium nebo jen na délku trvání poruchy zdraví. Při posuzování pojmu ublížení na zdraví je třeba vycházet ze zhodnocení všech důležitých okolností, zejména povahy poruchy, jakými příznaky se projevovala, který orgán či která funkce byly narušeny atd. Za předpokladu, že jde o výraznou poruchu zdraví, lze za újmu na zdraví považovat i takovou poruchu, která netrvala obvykle požadovanou minimální dobu sedmi dnů.“ 4 § 146 Ublížení na zdraví, TZ (1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a)na těhotné ženě, b)na dítěti mladším patnácti let, c) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, d)na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, e) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

4

Jelínek, J. a kolektiv Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 3. Přepracované a aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s. 2008, str. 655

22

2. 2.3 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti §147 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti, TZ (1)Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2)Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. (3)Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě až osm let.

2. 2.4 Ublížení na zdraví z nedbalosti §148 Ublížení na zdraví z nedbalosti, TZ (1)Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení, nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

23

2. 3 Trestné činy ohrožující život nebo zdraví 2. 3.1 Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení Co je to mučení? Mučení je takové jednání, jímţ je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení, zpravidla za účelem získání informací při výslechu, jako forma trestu nebo pro potěšení v rámci sadismu či masochismu. Mezi techniky mučení patří například bičování, trhání masa, „waterboarding“ (oběti je úmyslně navozován pocit topení se pomocí vody a např. ručníku, přes který je voda lita oběti na ústa a nos), či nataţení na skřipec. K mučení můţe dojít v souvislosti s výkonem pravomoci státního orgánu či orgánu veřejné moci. Zdraví a ţivot člověka je objektem této skutkové podstaty. Objektivní stránka tohoto trestného činu představuje jakoukoliv formu mučení či jiného krutého zacházení s lidmi. Subjektivní stránka opět vyţaduje úmysl. Pachatelem zde můţe být kterákoliv osoba uplatňující pravomoc orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu či jiného orgánu veřejné moci. § 149 Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, TZ (1)Kdo mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením v souvislosti s výkonem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci působí jinému tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. (2)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a)spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako úřední osoba, b)spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, c) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, 24

d)spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami, nebo e) spáchá-li takový čin opětovně. (3)Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a)spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na těhotné ženě b)spáchá-li takový čin na dítěti mladším patnácti let, c) spáchá-li takový čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo d)způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (4)Odnětím svobody na osm až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt. (5) Příprava je trestná.

2. 3.2 Neposkytnutí pomoci Tohoto trestného činu se dopustí osoba, která neposkytne pomoc jiné osobě, která se nachází v nebezpečí smrti, či očividně trpí nějakou váţnou poruchou svého zdraví nebo jiným váţným onemocněním. Objekt představují lidský ţivot a zdraví. Do objektivní stránky náleţí neposkytnutí pomoci. Subjektem můţe být kterákoliv osoba. § 150 Neposkytnutí pomoci, TZ (1)Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2)Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

25

2. 3.3 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Objekt a objektivní stránka této skutkové podstaty jsou shodné s objektem a objektivní stránkou předchozího trestného činu § 150. Nachází se zde pouze jediný rozdíl, a to v určení subjektu. V tomto případě se jedná o tzv. privilegovaný subjekt, to znamená, ţe se jím stává vţdy pouze řidič dopravního prostředku, který měl navíc účast na dopravní nehodě. § 151 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, TZ Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.

2. 3.4 Šíření nakažlivé lidské nemoci Za nakaţlivé lidské nemoci jsou podle nového nařízení vlády povaţovány mimo jiné například salmonelóza, tuberkulóza, záškrt, mor, tyf, cholera, AIDS a pohlavní choroby. (§ 154 Společné ustanovení) Objektem je zdraví člověka a jeho ţivot. Objektivní stránkou trestného činu je jednání člověka, které zvyšuje či způsobuje nebezpečí zavlečení či rozšíření nakaţlivé nemoci u lidí. Pro naplnění skutkové podstaty subjektivní stránky je třeba existence úmyslu. Subjektem můţe být kdokoliv. § 152 Šíření nakažlivé lidské nemoci, TZ (1)Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a)spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, 26

b)spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, c) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo d)způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3)Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4)Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5)Příprava je trestná.

2. 3.5 Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti Tento trestný čin představuje neúmyslnou formu spáchání výše uvedeného trestného činu, tj. §152. Objekt, objektivní stránka a subjekt zůstávají shodné se skutkovou podstatou předešlého trestného činu. §153 Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, TZ (1)Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2)Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a)spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, b)poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3)Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, 27

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví. (4)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 proto, že hrubě porušil zákony na ochranu veřejného zdraví. (5)Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví.

2. 3.6 Ohrožení pohlavní nemocí Objektem se zde rozumí zdraví člověka a ochrana před ohroţením zdraví pohlavní nákazou. Mezi pohlavní nemoci se řadí zejména kapavka, měkký vřed, příjice (odborným názvem „Lymphogranuloma venereum“). Z hlediska soudní praxe mezi pohlavní nemoci nepatří choroba označovaná jako AIDS (syndrom získané imunodeficience), ale jedná se zde o nakaţlivou chorobu. Proto jednání pachatele, který si je vědom toho, ţe je nakaţen virem (HIV) této nemoci a nerespektuje bezpečnostní opatření při pohlavním styku (například pouţívání ochranných prostředků), můţe vykazovat zákonné znaky trestného činu šíření nakaţlivé lidské nemoci podle § 152, ne však trestného činu ohroţování pohlavní nemocí podle § 155. Do objektivní stránky spadá ohroţení pohlavní nemocí, kdy nedojde k nakaţení druhé osoby určitou nemocí. Avšak jestliţe jiţ došlo k přenosu nákazy, bude se jednat o trestný čin některého z druhů ublíţení na zdraví. Pohlavní nákazy se přenášejí zpravidla pohlavním stykem. Subjektivní stránku představuje zavinění, které má dvě formy: úmyslné zavinění – pachatel ví, ţe je nakaţen pohlavní chorobou, přesto se chová způsobem, jímţ můţe tuto chorobu přenést na druhou osobu; nedbalostní zavinění – subjekt se chová stejně jako při úmyslném zavinění, ale spoléhá na skutečnost, ţe netrpí pohlavní chorobou, dosud nemá svoji chorobu ověřenou lékařem jako chorobu pohlavní. Pachatelem se můţe stát kdokoliv. V praxi však půjde pouze o osobu, která sama trpí pohlavní nemocí.

28

Pro naplnění znaku trestného činu „vydá jiného v nebezpečí pohlavní nákazy“ postačí, aby byla jiná osoba jednáním pachatele pohlavní nákazou pouze ohroţena, avšak musí se jednat o bezprostřední ohroţení. Zpravidla se tak stane vykonáním souloţe. V případě, kdy je skutečně u ohroţené osoby vyvoláno onemocnění pohlavní chorobou jednáním pachatele, se bude jednat o některý z trestných činů ublíţení na zdraví (§ 145 - § 148). § 155 Ohrožení pohlavní nemocí, TZ Kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti, nebezpečí nákazy pohlavní nemocí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

2. 3.7 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty Objektem je zdraví člověka. Objektivní stránka zahrnuje prodej, výrobu či opatření zdravotně závadných potravin nebo takových předmětů druhé osobě, jejichţ poţití či uţití k obvyklému účelu je nebezpečné pro lidské zdraví. Subjektivní stránka vyţaduje úmysl a subjektem můţe být kdokoliv. §156 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, TZ (1)Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, c) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. 29

(3)Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4)Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5)Příprava je trestná.

2. 3.8 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti Tento trestný čin, můţeme z hlediska skutkové podstaty charakterizovat stejně jako předešlý trestný čin (§ 156), vyjma subjektivní stránky, kde jiţ není vyţadován úmysl. § 157 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti, TZ (1)Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2)Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, b) poruší-li takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3)Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví. (4)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 3 písm. a) proto, že hrubě porušil hygienické nebo jiné zákony týkající se takových potravin a předmětů.

30

(5) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil hygienické nebo jiné zákony týkající se takových potravin nebo předmětů.

2. 3.9 Rvačka „Rvačkou“ se rozumí vzájemné napadání nejméně tří osob, které je natolik intenzivní, ţe ohroţuje jejich ţivot či zdraví. Pachateli jsou v tomto případě všichni tři účastníci. Objektem je u tohoto trestného činu ochrana ţivota a zdraví osob, především těch, které se rvačky účastní. Do objektivní stránky náleţí jednání účastníka rvačky, kterým ohrozí ţivot či zdraví jiného. Z hlediska subjektivní stránky se vyţaduje úmyslné jednání pachatele, to znamená, ţe se musí rvačky zúčastnit a zároveň tímto jednáním musí ohrozit na ţivotě či zdraví jinou osobu. Proto se například nepovaţuje za rvačku případ, kdy je napadena osoba či skupina osob více pachateli a ta se pouze brání jejich útoku. Za účastníka se nepovaţuje ani osoba, která má snahu rvačku překazit a tím tak zabránit poranění účastníků. Je-li útok pouze jednostranný, napadení jednají v nutné obraně podle § 29. Subjektem tohoto trestného činu můţe být kterákoliv osoba.

§ 158 Rvačka, TZ (1)Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2)Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžním trestem bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena těžká újma na zdraví. (3)Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena smrt.

31

2.4 Trestné činy proti těhotenství ženy Jedná se o činy, při kterých protiprávními zákroky dojde k přerušení těhotenství, a to jak bez souhlasu, tak i se souhlasem těhotné ţeny (§ 159, § 160). V rozporu se zákonem jedná také ta osoba, která těhotnou ţenu svádí či jí napomáhá k takovému činu. Předchozí trestní zákon zahrnoval pojmy „pomoc“ a „svádění“ do jednoho paragrafu, oproti současnému trestnímu zákoníku, kde kaţdému z nich náleţí samostatné ustanovení a tím jsou od sebe odlišeny (§ 161, § 162). Legální, tedy přípustný způsob přerušení těhotenství je upraven zákonem č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství a prováděcí vyhláškou č. 75/1986 Sb. Zákon uvádí, ţe umělé přerušení těhotenství je moţné pouze na ţádost těhotné ţeny, do dvanácti týdnů těhotenství a pokud tomu nebrání zdravotní důvody. Dále můţe dojít k přerušení těhotenství ţeny ze zdravotních důvodů, z jejího podnětu či s jejím souhlasem, pokud je ohroţen její ţivot či zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliţe se jedná o geneticky vadný vývoj plodu. U těhotné ţeny mladší šestnáct-i let je třeba k provedení zákroku souhlas zákonného zástupce. V naší právní úpravě jsou moţnosti přerušení těhotenství stanoveny velmi široce, neboť zákaz potratů a trestní postih všech případů přerušení těhotenství jen nutí těhotné ţeny, které si z nějakých důvodů nepřejí mít dítě, k podrobování neodborných zákroků výrazně ohroţujících jejich ţivot a zdraví. Objektem těchto trestných činů je zájem společnosti na ochraně počínajícího lidského ţivota a také na ochraně ţivota a zdraví těhotné ţeny. Předmětem útoku je lidský plod do začátku porodu. Od začátku porodu se úmyslné usmrcení jedince posuzuje jako vraţda (§ 140) nebo vraţda novorozeného dítěte matkou (§ 142). Objektivní stránka spočívá u § 159 a § 160 v nedovoleném přerušení těhotenství, u § 161 a § 162 v účasti na tomto jednání. Přerušením těhotenství je jakékoli jednání směřující k usmrcení lidského plodu. Můţe k tomu dojít mechanickým či chemickým působením, operativním zákrokem apod. nebo vyvoláním předčasného porodu s úmyslem usmrtit plod. Subjektivní

stránka

vyţaduje

úmysl

směřující

k usmrcení

plodu.

V případě

nedbalostního vyvolání potratu, resp. předčasného porodu, při kterém došlo k usmrcení plodu, je trestným činem těţká újma na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. g). 32

Pachatelem můţe být kdokoli, mimo těhotnou ţenu, která sama není trestně odpovědná za přerušení svého těhotenství ani účastenství na něm (§ 163). Z tohoto důvodu je pomoc a svádění dle § 161 a § 162 trestné jako pachatelství. Důvod beztrestnosti ţeny vyjadřuje zásada, kdy nemůţe být trestná osoba, k jejíţ ochraně je příslušné ustanovení určeno. Hlavním důvodem je však umoţnění ţenám vyhledat lékařskou pomoc bez obav z trestního postihu, pokud by při nezákonném zákroku utrpěly těţkou újmu na zdraví (např. velké krvácení). § 159 Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy, TZ (1) Kdo bez souhlasu těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na ženě mladší osmnácti let, b) spáchá-li takový čin za použití násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy, c) spáchá-li takový čin zneužívaje tísně nebo závislosti těhotné ženy, d) spáchá-li takový čin opětovně, nebo e) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5) Příprava je trestná.

§ 160 Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy, TZ (1) Kdo se souhlasem těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na ženě mladší osmnáct-i let, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, c) páchá-li takový čin soustavně, nebo d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

33

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5) Příprava je trestná.

§ 161 Pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství, TZ (1) Kdo těhotné ženě pomáhá k tomu, aby a) své těhotenství sama uměle přerušila, nebo b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči ženě mladší osmnáct-i let, nebo b) přispěje-li takovým činem k těžké újmě na zdraví u těhotné ženy. (3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, přispěje-li činem uvedeným v odstavci 1 k smrti těhotné ženy.

§ 163 Svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství, TZ (1) Kdo svádí těhotnou ženu k tomu, aby a) své těhotenství sama uměle přerušila, nebo b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči ženě mladší osmnáct-i let, nebo b) spáchá-li takový čin zneužívaje tísně nebo závislosti těhotné ženy, nebo c) přispěje-li takovým činem k těžké újmě na zdraví u těhotné ženy. (3) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, přispěje-li činem uvedeným v odstavci 1 k smrti těhotné ženy.

34

§ 163 Společné ustanovení, TZ Těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo o to jiného požádá nebo mu to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi.

2.5 Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem Tyto činy jsou v současné úpravě trestního zákoníku zařazeny mezi trestné činy proti ţivotu a zdraví, neboť se vychází ze skutečnosti, ţe odebrat tkáň, buňky či orgán lze nejen z těla mrtvého člověka, nýbrţ i z těla člověka ţivého. (v předchozím trestním zákoně výše uvedené činy upravovaly § 209a a § 209b, které byly součástí trestných činů hrubě narušujících občanské souţití). Skutkové podstaty těchto trestných činů vycházejí zejména z mezinárodní Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a dále z tzv. transplantačního zákona.5

2. 5.1 Neoprávněné odebrání tkání a orgánů Objektem je ochrana zdraví a ţivota člověka. Objektivní stránka představuje protiprávní odběr tkání či orgánů z těla ţivého člověka a nakládání s odebranými lidskými tkáněmi či orgány. Subjektem můţe být kdokoli, avšak předpokládá se, ţe případnými pachateli budou osoby, které jsou odborně znalé v této oblasti (například odborní pracovníci tkáňových bank, lékaři chirurgických oborů). Subjektivní stránka vyţaduje úmyslné jednání.

§ 164 Neoprávněné odebrání tkání a orgánů, TZ (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem provede jinému z jeho těla odběr tkáně, buňky nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.

5

Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů

35

(2) Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem pro sebe nebo pro jiného opatří, zprostředkuje, nabídne, doveze, vyveze nebo proveze odebranou lidskou tkáň, buňku nebo odebraný lidský orgán z těla živého člověka, anebo s takovou tkání, buňkou nebo orgánem jinak nakládá. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na dítěti, b) spáchá-li takový čin za použití násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné těžké újmy, c) spáchá-li takový čin zneužívaje tísně nebo závislosti, d) spáchá-li takový čin na nejméně dvou osobách, e) spáchá-li takový čin opětovně, f) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, g) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, nebo h) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na dítěti mladším patnácti let, b) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, c) způsobí-li takovým činem smrt, nebo d) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. (5) Příprava je trestná.

2. 5.2 Nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány Objekt je stejný jako u výše uvedeného § 164. Objektivní stránka spočívá v neoprávněném odběru tkáně či orgánu z těla mrtvého člověka či v neoprávněném nakládání s odebranou lidskou tkání nebo orgánem mrtvého či ţivého člověka. Z hlediska subjektivní stránky pachatel musí jednat úmyslně, podle § 165 odst. 2 je vyţadován úmysl pachatele obohatit sebe nebo jiného. Subjektem můţe být kdokoli, avšak předpokládá se, ţe případnými pachateli budou osoby, které jsou odborně znalé v této oblasti (například soudní lékař, soudní patolog)

36

§165 Nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, TZ (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem provede z těla mrtvého člověka odběr tkáně, buňky nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu obohatit sebe nebo jiného nakládá s odebranou lidskou tkání, buňkou nebo odebraným lidským orgánem v rozporu s jiným právním předpisem. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 opětovně, b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

2. 5.3 Odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu Objekt představuje opět zájem společnosti na ochraně ţivota a zdraví. „Transplantace“ znamená přenos celého orgánu, jeho části nebo určité tkáně, buď z jednoho těla do druhého, nebo z určitého místa na jiné. Důvodem provádění tohoto chirurgického zákroku je poškození či selhání původního orgánu nebo tkáně. V současné době lze transplantovat například ledviny, játra, srdce a z tkání jsou to srdeční chlopně, kůţe, kosti, šlachy… Neoprávněná nabídka, slib či poskytnutí úplaty za odběr tkáně nebo orgánu z těla jiného, či za provedení transplantace představuje objektivní stránku tohoto trestného činu. Subjektivní stránka ţádá existenci úmyslu. Subjektem můţe být opět kdokoliv.

37

Lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu (dle čl. 21 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně). §166 Odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, TZ (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem jinému nebo pro jiného nabídne, slíbí nebo poskytne úplatu za odběr tkáně nebo orgánu z jeho těla nebo za provedení transplantace, bude potrestán odnětím svobody až na pět let. (2) Stejně bude potrestán, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s odběrem tkáně nebo orgánu nebo s provedením transplantace pro sebe nebo pro jiného žádá, přijme nebo si dá slíbit úplatu v rozporu s jiným právním předpisem. (3) Odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny b) dojde-li v souvislosti s takovým činem k těžké újmě na zdraví, nebo c) je-li takový čin spáchán vůči dítěti. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo2 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, b) dojde-li v souvislosti s takovým činem k smrti, nebo c) spáchá-li takový čin vůči dítěti mladšímu patnácti let.

2. 5.4 Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem Objektem tohoto trestného činu je ochrana lidských embryí a lidského genomu a zabránit manipulacím s nimi. Objektivní stránka spočívá v neoprávněném nakládání s lidským embryem či lidským genomem. Nedovoleným nakládáním se v tomto případě rozumí například přenesení lidského genomu do buněk jiného ţivočišného druhu a naopak, vytvoření lidského embrya pro jiný účel neţ pro přenesení do ţenského organismu nebo také dovoz, vývoz embrya. 38

Subjektivní stránka vyţaduje úmyslné zavinění. Subjektem můţe být kdokoliv. Z praktického hlediska však pachateli mohou být opět jen osoby, které jsou takových úkonů schopné s ohledem na jejich odborné znalosti a potřebné vybavení. „Embryo je zárodek, při pohlavním rozmnožování počáteční stadium vývoje organismu, který ještě není schopen samostatné výživy. Embryo se vyvíjí ve vaječných obalech buď mimo tělo matky, nebo v těle matky, kde je chráněno před vlivy prostředí, je však na matce závislé. Lidské embryo je v děloze se vyvíjející jedinec v prvních osmi týdnech těhotenství, kdy probíhá vývoj základů všech orgánových systémů a některé systémy začínají i svoji funkci.“ 6 Genom představuje souhrn veškeré dědičné informace buňky.

§ 167 Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem, TZ (1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem a) použije pro výzkum lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií, b) doveze nebo vyveze lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií, nebo c) přenese lidský genom do buněk jiného živočišného druhu nebo naopak, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Stejně bude potrestán, a) kdo provádí zákroky směřující k vytvoření lidského embrya pro jiný účel než pro přenesení do ženského organismu, b) kdo přenese vytvořené lidské embryo do dělohy jiného živočišného druhu, nebo c) kdo během výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách provádí s těmito buňkami manipulace směřující k vytvoření nového lidského jedince (reprodukční klonování).

6

Jelínek, J. a kolektiv Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 3. Přepracované a aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s. 2008, str. 623

39

(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin opětovně, nebo c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, nebo b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. (5) Příprava je trestná.

3. Vybraný trestný čin vraždy Trestný čin vraţdy je upraven ve zvláštní části trestního zákoníku, v hlavě první – Trestné činy proti ţivotu a zdraví, v § 14O. V této části se zabývám podrobnějším popisem vraţdy, a sice z pohledu kriminalistiky. Vraţdou se označuje zločin, který člověk spáchá na jiné osobě a úmyslně, bez právního ospravedlnění, jím způsobí smrt.7

3.1 Pojem kriminalistika V odborné literatuře neexistuje ţádná všeobecně uznávaná definice kriminalistiky. Stručně však lze tento pojem definovat takto:

7

Viz kapitola druhá „Trestné činy proti životu a zdraví“.

40

„Kriminalistika je samostatný vědní obor sloužící k ochraně občanů a státu před trestnými činy tím, že objasňuje zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a zákonitosti vyhledávání, shromažďování a zkoumání stop a tím, že vypracovává podle potřeb trestního zákona a trestního řádu metody, postupy, prostředky a operace v zájmu úspěšného odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti.“8

3.2 Kriminalistická charakteristika vražd 3.2.1 Způsob páchání vražd Typické způsoby lze rozdělit takto:  Podle existence přípravných jednání:



Vraždy nepřipravované -

Pachatel se k činu předem nepřipravuje, jakmile učiní rozhodnutí oběť usmrtit, bezprostředně či krátce nato na ni zaútočí.

-

Jedná se také o případy, kdy pachatel má úmysl někoho usmrtit dlouhou dobu před spácháním vraţdy, ale o způsobu spáchání nepřemýšlí ani neprovádí ţádné přípravy. Patří sem zejména tzv. vraţdy z afektu, kdy pachatel reaguje neúměrně, v emotivně vyhrocené situaci (rvačka, rodinná hádka či jiné rozepře).

Znaky nepřipravovaných vraţd:  vraţedný nástroj pachatel často zanechá na místě činu  pachatel dopředu nepřemýšlí o způsobu své obhajoby, ani si nechystá alibi  oběť mívá mnohačetná poranění 8

Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 6

41

 pachatel vraţdí nástrojem, který má zrovna po ruce (např. kladivo, nůţ, ţelezná tyč) nebo beze zbraně (např. ukopání, zardoušení oběti)  podmínky pro spáchání vraţdy nejsou pro pachatele příznivé



Vraždy připravované - mezi rozhodnutím a spácháním vraţdy uplyne delší doba, během které pachatel promýšlí způsob spáchání a utajení činu

Znaky připravovaných vraţd:  vraţda je páchána za příznivých podmínek pro pachatele – vrah bývá důsledný a má naplánované předem místo vraţdy, čas, oběť  hrozí recidivita pachatele, tzn. nebezpečí dalšího opakování činu (např. nájemné vraţdy) 

vrah většinou pouţívá osvědčené a účinné vraţedné nástroje – má opět předem promyšleno, jakou zbraň pouţije a jak s ní po spáchání činu naloţí (zlikviduje ji, ukryje ji)



pachatel si zajišťuje dostatečné alibi, vyuţívá své připravené výpovědi

Příprava vraţdy obvykle spočívá v(e):



vytipování vhodné oběti, např. u vraţd se sexuální motivací, nalezení vhodného místa ke spáchání činu a vylákání oběti na takové místo



opatření zbraně nebo jiných prostředků, které budou vyuţity k zavraţdění oběti, eventuálně k dalšímu nakládání s tělem



promyšlení a připravení podmínek a prostředků, které umoţní snadnější odstranění mrtvoly a zahlazení stop, nebo naopak vystavení mrtvoly na odiv



příprava podmínek k různým inscenacím, které pomohou zakrýt trestný čin – např. inscenace nehody, falešný dopis na rozloučenou apod.

42



promýšlení úkonů a obstarávání prostředků, které by znemoţnily či ztíţily identifikaci pachatele (pouţití převleku, kradeného auta apod.)



zajišťování falešného alibi na dobu, kdy bude vraţda spáchaná.

 Podle mechanismu usmrcení:



Fyzikální způsoby -tepelné zdroje - vysoké a nízké teploty - umrznutí, popálení - usmrcení elektrickým proudem - jaderné záření - změna atmosférického tlaku



Chemické způsoby - vyuţití jedů, léků (poţití ústy, aplikace injekcí, poleptání apod.)



Biologické způsoby - smrcení hladem, ţízní či nepodání léků při závaţném onemocnění (např. inzulin při diabetu)



Psychické způsoby - vraţda smrtelným vyčerpáním organismu

3. 2.2 Použití zbraně Rozdělit vraţdy lze také z hlediska pouţití či nepouţití zbraně, a to následovně:



vražda bez použití zbraně - pachatel oběť usmrtí např. utopením, zardoušením, otrávením, ukopáním apod. 43



vražda s použitím zbraně Mezi předměty, které vrazi nejčastěji pouţívají, patří tyto vraţedné nástroje: - bodnořezné nástroje – nůţ, břitva, nůţky - sečné zbraně – sekyra, sekáček, kosa - střelné zbraně – revolver, pistole, brokovnice, samopal - škrtidla – provaz, pásek, punčocha - jiné předměty – kladivo, ţelezná tyč, kameny, lopata, apod.

Kromě provedení pitvy, se typ pouţité vraţedné zbraně zjišťuje podle stop nalezených na místě činu. Je moţné zjistit různá technická data, jakými jsou velikost, váha zbraně, druh a její charakter. „V případě vyšetřování mohou výrazně napovědět, s jakým typem osobnosti se setkáváme, zda byla vražda plánovaná či neplánovaná, zda šlo o chladnokrevný čin nebo o vraždu z afektu, jaké zájmy pachatel upřednostňuje, eventuálně jeho profesní zaměření atd. Z tohoto důvodu by se všemi daty použité zbraně měl psycholog v roli konzultanta seznámit.“9

3. 2.3 Způsoby utajování vražd Mezi typické způsoby se řadí zejména:



Přemístění mrtvoly – tělo je umístěno na jiné místo, neţ je místo činu



Ukrytí mrtvého těla – nejčastěji zahrabávání do země, nebo vhození oběti do vody – tímto jednáním se snaţí pachatel získat co nejdelší časový náskok do doby, neţ bude mrtvé tělo oběti nalezeno, nebo spoléhá, ţe tělo nebude nalezeno



Rozčlenění mrtvoly – pachatel se takto snaţí znemoţnit v co největší míře identifikaci mrtvoly

9

Záhorská, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. Str. 65

44



Ničení mrtvoly – například spálením těla, nebo rozpuštění v kyselině



Ničení stop



Ztěžování zjištění identity mrtvoly – například odebrání osobních dokladů, polití oběti benzínem a následné zapálení



Inscenace – vrah maskuje stopy po spáchání vraţdy, s cílem zmást vyšetřovatele a přivést ho tak k jinému „pachateli“ či vzbudit podezření na sebevraţdu -Nejčastěji pachatel předstírá náhlou přirozenou smrt oběti, např. v důsledku stáří, nevyléčitelné nemoci, nebo smrt nešťastnou náhodou, např. pád oběti z velké výšky, utopení se, nebo předstírá, ţe byl napaden obětí a jednal pouze v nutné obraně

3. 2.4 Pachatelé vražd Podle kriminologických výzkumů jsou nejčastějšími pachateli stále muţi, ve věku mezi 20 a 35 lety, s nízkou úrovní vzdělání, často se jedná o osoby poţívající nadměrně alkoholické nápoje, nebo o agresivní psychopaty a také mnoho pachatelů trpí slabomyslností. Dále z dlouhodobých statistik vyplývá také skutečnost, ţe mezi pachateli vraţd je více svobodných a rozvedených muţů. Procento vraţdících ţen se odhaduje na 10 – 15 % a průměrný věk pachatelek se pohybuje kolem 34 let.

Z praktického hlediska se dělí pachatelé do tří skupin podle přípravy na ty,



kteří vraţdili bez přípravy



kteří vraţdili po předchozí přípravě



kteří vraţdili po předchozí přípravě jako členové organizované skupiny

45

3. 2.5 Oběti vražd Obětí můţe být kdokoliv, ale většině případů existuje mezi obětí a pachatelem blízký vztah, a sice vztah pracovní, sexuální či příbuzenský. Někdy můţe oběť svým chováním (uráţky, slovní napadání) vyprovokovat pachatele k útoku proti své osobě, který poté končí usmrcením. Oběť se také můţe podílet na tvorbě stop trestného činu, pokud se pachateli začne bránit. Děje se tak většinou u nepřipravovaných vraţd, kdy se oběti často naskýtá příleţitost se útoku bránit a tím pomáhá usvědčit pachatele.

3. 2.6 Motivy vražd Mezi významné znaky kriminalistické charakteristiky patří také motiv spáchání činu. Zjištění motivu má zásadní význam pro další postupování vyšetřování. Motivů vraţd je skutečně mnoho. Mezi klasické motivy se zařazují zejména:



motivy vyplývající z konfliktů v mezilidských vztazích (např. vraţdy ze ţárlivosti, ze msty, z nenávisti),



motivy zištné (např. vraţdy loupeţné, vraţdy za účelem vylákání pojistného plnění po zemřelém),



motivy směřující k vyhnutí se trestní odpovědnosti (např. vraţda ţeny po jejím znásilnění),

10



motivy sexuální, tzv. vraţdy z vilnosti (projev sexuální deviace – sadismu),



útrpnost (euthanasie),



motivy politické.10

Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 385

46

3. 2.7 Typologie vražd z hlediska motivace Z motivů, které vedly pachatele k trestnému činu vraţdy, vyplývá také následující typologie vraţd:



vraždy s majetkovou motivací - jedná se většinou o vraţdy, které nejsou hlavním cílem pachatele, nýbrţ pouze prostředkem vedoucí ke snadnějšímu získání finančního prospěchu nebo jiného majetku - někdy můţe hrát vraţda roli krycího manévru, čímţ se vrah snaţí zbavit tzv. nepohodlného svědka



vraždy se sexuální motivací - nevyskytují se v naší zemi příliš často - patří sem všechny vraţdy, které souvisejí se sexuálním motivem - často se stává, ţe pachatel usmrtí oběť proto, aby ji mohl znásilnit, nebo v důsledku krycího jednání, jehoţ motivem je obava z odhalení - k usmrcení oběti můţe dojít před pohlavním stykem, během něj či po něm – vraţda můţe být i neúmyslná - v případě, ţe pachatel vraţdí z čistě sexuálních motivů (tedy nikoli z nedbalosti či ze strachu z odhalení), znamená pro něj usmrcení sadistické vyvrcholení sexuálního aktu, - sadista touţí zejména po totálním ovládnutí své oběti – takoví vrazi se řadí k jedněm z nejnebezpečnějších recidivistů, resp. sériových vrahů



nájemné vraždy „Odlišení tohoto typu vražd bývá někdy velmi obtížné, v některých případech mohou vypadat jako nehoda. Jsou provedeny na různých stupních úrovně. Vraždy na objednávku většinou souvisí s rizikovým prostředím a podnikatelskými aktivitami (lukrativní job, konkurence, dluhy, podvody).“11

11

Záhorská, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. Str. 81

47

Mezi vrahy patří především dosud netrestaní muţi, kteří mají průměrnou či nadprůměrnou inteligenci. Tento druh vraţd byl příznačný pro porevoluční období.



vraždy v rodině Patří mezi ně vraţdy manţelské, partnerské, vraţdy mezi sourozenci, vraţdy dětí rodiči a vraţdy rodičů dětmi. Motiv představuje většinou dlouhotrvající neřešený rodinný konflikt, který posléze vyvrcholí vraţedným napadením. V České republice jsou tyto vraţdy páchány nejčetněji. Znakem rodinných vraţd je většinou silná brutalita a velký počet zasazených ran. Pachatel ve většině případů jedná v afektu, vlivem silných emocionálních reakcí.

3. 2.8 Typické kriminalistické stopy „Kriminalistická stopa je každá změna, která je v příčinné nebo jiné souvislosti s kriminalisticky relevantní událostí, existuje nejméně od svého vzniku do zjištění a je vyhodnotitelná současnými kriminalistickými metodami a prostředky.“12 Při průběhu vyšetřování vraţdy se vyhledávají a zkoumají tzv. materiální a paměťové stopy. Paměťovými stopami jsou stopy vznikající ve vědomí člověka, který pozoruje průběh vraţdy. Zprostředkovateli těchto stop jsou lidské smysly. Pro získávání paměťových stop jsou velmi důleţití svědci trestného činu. Mohou podat informace o chování a stavu pachatele po spáchání vraţdy nebo mohou vypovědět o skutečnostech, které předcházely spáchání činu (např. opatřování nelegálně drţené zbraně, výhrůţky).

12

Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 74

48

Oběť, která přeţije útok, v případě pokusu vraţdy je velmi důleţitým svědkem. Můţe popsat vyšetřovatelům průběh jednání pachatele, jeho chování po činu, případnou přípravu vraţdy a také sdělit údaje, které mohou vést k identifikaci neznámého pachatele. Velmi kvalitní jsou stopy ve vědomí samotného vraha, neboť pachatel situaci vnímá velmi pozorně a vrací se často ke svým vzpomínkám i po činu. Materiální (hmotné) stopy vznikají působením energie, předáním hmoty nebo změnou vnitřní struktury hmotného nositele. Mezi materiální stopy patří zejména:



stopy odráţející vnější sloţení objektů – stopy pneumatik, stopy od kousnutí, stopy obuvi, stopy na nábojnicích apod.



stopy odráţející vnitřní stavba objektů – vlasy, sliny, stopy krve, zbytky střelného prachu apod.



stopy obsahující informace o působení energií a chemických procesů – např. stopy poleptání



stopy obsahující informaci o dynamice průběhu vyšetřované události – např. směr vedení bodné rány, stopy po rdoušení, intenzita útoku



stopy obsahující informaci o schopnostech a znalostech vraha



stopy z ţivotního prostředí pachatele – např. částečky prachu



stopy vypovídající o příslušnosti části k celku – např. část nějakého nástroje v těle mrtvoly



pachové stopy

V rámci hmotných stop existují i tzv. mikrostopy – „mikroskopy jsou materiální stopy, které pro své nepatrné geometrické rozměry, malé množství hmoty, nízkou koncentraci, malou změnu ve struktuře nositele nebo malý odraz funkčních a dynamických vlastností jsou prostým okem slabě viditelné nebo neviditelné a pro

49

účely vyhledávání nebo fixace nebo zajišťování nebo zkoumání nebo vyhodnocování vyžadují použití špičkových metod a prostředků“.13 Zkoumání a vyhodnocování se provádí výhradně v laboratorních zařízeních. Vyuţívají se hlavně v oblasti závaţných trestných činností (např. při výzkumu DNA), neboť jsou nákladné a jejich vyuţívání v praxi je náročné. Tyto stopy se zkoumají v případě, ţe klasické stopy nevedly k objasnění případu, nebo pokud nejsou vůbec dispozici. Mikrostopy se získávají např. zachycováním na lepicí pásku, vysátím speciálním vysavačem nebo zachycením na ţelatinové vrstvě.

Na existující stopy mohou působit nejrůznější vlivy, kvůli kterým mohou stopy zaniknout. Nejčastějšími důvody zániku stop jsou zejména:



neúmyslné zničení stopy (např. nevhodným postupem vyšetřovatele při ohledávání místa činu)



úmyslné zničení stopy



působení přirozených vlastností nositele stopy



působení přírodních vlivů (sucho, déšť)

13

Suchánek, J. a kolektiv. Kriminalistika – kriminalisticko-technické metody a prostředky. 2. Vydání. Praha: PA ČR, 1999, str. 242

50

Závěr: V úvodu této práce jsem si stanovila za cíl poskytnout případným zájemcům o obor trestního práva ucelenou a srozumitelnou legislativní úpravu první hlavy, zvláštní části současného zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, která nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010. Jedná se o trestné činy proti ţivotu a zdraví.

Nový trestní zákoník zcela nahrazuje předchozí, do konce roku 2009 účinný trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon) a je oproti němu mnohem obsáhlejší a ve zvláštní části přesnější. Jak uţ jsem zmínila v úvodu práce, ţivot a zdraví představují základní lidské a nejvíce ceněné hodnoty kaţdé vyspělé a dobře fungující společnosti, tedy i té naší. Z tohoto důvodu je na ochranu ţivota a zdraví kladen největší důraz, coţ se promítlo i do nové systematiky jednotlivých hlav a hierarchizace trestných činů. Jsou seřazeny dle závaţnosti trestných činů, resp. dle důleţitosti chráněných zájmů podle poţadavků dnešní moderní společnosti, přičemţ za ten vůbec nejzávaţnější se povaţuje vraţda. V druhé kapitole jsem se zabývala všemi trestnými činy, které jsou v současnosti řazeny mezi trestné činy proti ţivotu a zdraví, uvedla jsem zde všechny příslušné paragrafy ke kaţdému z vyjmenovaných trestných činů a snaţila jsem se na některé, podle mého názoru nejvíce zajímavé činy zaměřit větší pozornost a následně získané informace srozumitelným způsobem podat případnému čtenáři. Při psaní této práce, jsem měla moţnost porovnat současnou úpravu zákoníku, zvláště pak ustanovení trestných činů proti ţivotu a zdraví, kterými jsem se zabývala hlouběji, s tou předchozí a osobně povaţuji současný trestní zákoník za dobře propracovaný, který lze z hlediska úrovně bez ostychu srovnávat se zákony ostatních vyspělých zemí. Určitě představuje i obrovský přínos pro odborníky v oblasti trestního práva, kteří si nutnost změny předchozího trestního zákona také uvědomovali.

51

Domnívám se, ţe obsah mé bakalářské práce v úvodu stanovený cíl splňuje a abych se o tom také přesvědčila, neváhala jsem poţádat některé z přátel a rodinných příslušníků, jakoţto laiky v oblasti trestního práva o přečtení práce. Dozvěděla jsem se, ţe při čtení všem skutečnostem porozuměli a shledali mou práci přehlednou a zajímavou i s ohledem na uvedené statistiky, které jsou součástí mé bakalářské práce.

52

Seznam použité literatury: 1. JELÍNEK, J. A KOL. Trestní právo hmotné. Obecná část, Zvláštní část. 3. Vydání. Praha: Linde, 2008 2. MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2001 3. NOVOTNÝ, F. A KOL. Trestní právo hmotné. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004 4. MITLÖHNER, M. Učební texty k trestnímu právu hmotnému. 2. Vydání. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008 5. JELÍNEK, J. A KOL. Trestní zákon a trestní řád. Poznámkové vydání s judikaturou. 24. aktualizované vydání podle stavu k 1. 10. 2006. Praha: Linde, 2006 6. PROTIVINSKÝ, M. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 7. ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál, 2007 8. SUCHÁNEK, J. A KOL. Kriminalistika – kriminalisticko-technické metody a prostředky. 2. Vydání. Praha: PA ČR, 1999 9. ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon – komentář. 5. Přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2003 10. NOVOTNÝ, O., DOLENSKÝ, A., JELÍNEK, J., VANDUCHOVÁ, M. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. Vydání. Praha: Codex, 1997

Internetové zdroje: www.wikipedia.cz www.kspsp.info/ www.epravo.cz http://muceni.7x.cz www.ferovanemocnice.cz www.tn.cz www.policie.cz 53

www.medicinskepravo.cz www.mvcr.cz www.czso.cz http://portal.justice.cz

Právní předpisy: Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. Zákon č. 41/2009 Sb., trestní řád, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 285/2002 Sb., transplantační zákon, ve znění pozdějších předpisů

54

Seznam použitých zkratek: TZ

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.14

ČSÚ

Český statistický úřad

14

Tam, kde je v textu uvedeno číslo paragrafu bez dalšího údaje, jde o ustanovení tohoto zákoníku, pokud ze souvislosti nevyplývá něco jiného.

55

Přílohy: Graf č. 1: Počet vražd v České republice od roku 1991 do roku 2008

Zdroj: Statistiky ČSÚ, zpravování:

Graf č. 2: Počet zjištěných a objasněných trestných činů v roce 2008 a 2009

Počet zjištěných a objasněných TČ

Základní údaje o trestné činnosti a jejím vývoji v roce 2009

2 29.4.2010

Zdroj: Statistiky policie ČR

56

Tabulka č. 1: Přehled kriminality podle jednotlivých druhů trestné činnosti v roce 2OO8 a 2009

Zdroj: Statistiky policie ČR

Tabulka č. 2: Násilná kriminalita v roce 2008 a 2009

Násilná kriminalita

vraždy loupeže

2008

2009

rozdíl

rozdíl v%

rozdíl v objasněnosti

202

181

-21

-10,4%

0,60%

4 515

4 515

0

0%

1,9%

Základní údaje o trestné činnosti a jejím vývoji v roce 2009

Zdroj: Statistiky policie ČR

57

7 29.4.2010