Hrdinské iny tlupy Jirkaše Tluhuby a dalších boss statených ork

Hrdinské iny tlupy Jirkaše Tlu huby a dalších boss ork .

state ných

dle sepsání proslulého doktora Marina Tilkanelliho

Úvodní slovo Já Marino Tilkanelli, léka z Campina v Luccinském kraji v Tiley, byl jsem p epaden cestovatelskou touhou a rozhodl se nabídnout své služby odvážlivc m, kte í se vydali dobývat poklady m st ztracených v pralese na nov objevené sv tadíle nazývaném Lustrie. Na cestu jsem se dob e p ipravil a vynaložil zna nou sumu pen z na zakoupení pat i ného vybavení. Zakoupil jsem lo schopnou zámo ské plavby a vybavil ji posádkou. Dva z mých asistent se rozhodli jet se mnou a navíc jsem najal dva og í žoldáky, aby m chránili p ed vším, co nás m že v novém sv t potkat. Po ízek i Kladivák zdárn se mnou p estáli všechna nebezpe í a nakonec jsme se spole n vrátili zp t. Ovšem musím p iznat, že pracovat v mém léka ském týmu bylo to nejmén náro né a nebezpe né povolání v Lustrii, zatímco jiné kosily nemoci i vzájemné boje, moje léka ské vybavení každou nemoc zastavilo hned v za átku a všechny strany respektovaly naši neutralitu. Tento p íb h není tedy p íb hem mým, ale p íb hem jedné tlupy dobrodruh , kterou jsem zde potkal. Vybral jsem práv tuto tlupu nejen proto. že jsem s ní m l asto co do in ní, ale i proto, že bych rád vyvrátil n které p edsudky, které v i takzvaným zelenokožc m lidé mají. Ano, pokud jsou vnímáni podle našich m ítek, jsou nekulturní, primitivní a snad i hloupí, ale pokud je blíže poznáte, zjistíte, že mají vlastní kulturu a vlastní m ítka. Zjistíte, že jejich jednoduchost není hloupost, jejich nekulturnost je jen kulturou jiného druhu a jejich primitivnost jim život zjednodušuje a ne komplikuje.

Cesta do Lustrie Podle vlastních slov, byl Jirkaš poražen ve vlastní vsi bosem Hungvašem. Odtáhl pry s tím, že se proslaví a pomstí. Dlouho sbíral orky do své tlupy a plenili spolu malé lidské usedlosti. Jeho hledání slávy nalezlo nový cíl, když se k jeho gangu p ipojil šaman Vormog. Vormog prý m l vizioná ský sen seslaný samotným or ím bohem Gorkem, který mu velel urvat or í podíl na pokladech Lustrie. Náhoda tomu cht la, že první or í tlupa, kterou nalezl, byla Jirkašova. Vormog to považoval za znamení a p edest el Jirkašovi plán, jak se proslavit a zbohatnout. Jirkašovi by sta ilo to první, ale to druhé bral jako dobrý p ídavek. Jak se ale do Lustrie dostat. Nejprve se tlupa vypravila na západ, Vormog je ujiš oval, že Gorka sám se postará o jejich dopravu. Po dvou m sících cesty dorazili k estalijskému pob eží a spat ila zakotvenou lo plnou pochybn vypadajících lidí. Piráti a orkové opatrn sledovali jeden druhého, nicmén Vormog postoupil dop edu a vylovil z vaku hrst zlatých mincí: "My Lustria, my zaplatit," zavolal. Velitel pirát si mince pe liv prohlédl a zeptal se: "Kolik?" "Spousty," odpov d l Vormog. Kapitán zjevn netušil, že or í výraz spousty zna í jakékoliv íslo v tší než je ork schopen spo ítat, což bývá kolem p ti u t ch inteligentn jších, a váhav souhlasil. Po dobu plavby piráti i orkové sledovali ostražit jeden druhého, nicmén piráti uznali, že orkové jsou siln jší a orkové, že pirát je víc a tak plavbu zpest ovaly jen ob asné rva ky mezi Jirkašovými orky. Když lo kone n p istála u b eh kontinentu porostlého džunglí, napadlo Jirkaše, že poslechnout Vormoga možná nebyl tak dobrý nápad. Šaman však s evem na po est Gorkovi sesko il do po pás hluboké vody a brodil se ke b ehu. Jirkaš v první zástupce Grobok sko il okamžit za ním. Koneckonc v d l, že tato drobná ukázka state nosti se mu bude hodit, bude-li n kdy chtít zpochybnit Jirkašovo vedení a na takovou možnost žádný ork nikdy nezapomínat. "Jít za mnou!" za val Jirkaš a sko il také do vody a zbylí orkové jej následovali. Jen Vulha s Radgošem se u lodního zábradlí porvali, kdo sko í d íve. "Hej, kde jsou ty vaše spousty?!" vzpamatoval se pirátský kapitán. Vormog sáhl do vaku a vytáhl hrst mincí a hodil ji sm rem k lodi. "Vormog držet slovo!" prohlásil a hodil do vody další hrst. Kapitán nev ícn zíral za brodícími se orky a pak vyslal pár pirát ve lunech, aby se pokusili alespo pár mincí najít. O orky se už nestaral, dob e v d l, že v míst , kde se

1

rozhodli vystoupit, je džungle natolik krutá, že ze zelených k ží zbydou nanejvýše kosti. On sám se vypraví zkusit št stí na mén nehostinném míst pob eží. Zatím se orkové dobrodili k prvním strom m pralesa, tady šokovan zjistili, že prales sice za íná, ale mo e nekon í. Nad hladinu vody n ly ko eny a z ko en rostly stromy, nicmén po pevné zemi nebylo ani stopy. Vormog vztekle za val ke Gorkovi žádost o pomoc, ale b h z ejm m l na starosti n co jiného. Situaci rozhodl Grobok, který se za al brodit dovnit do bludišt ko en . Jirkaš zavelel ostatním ork m a dev t zelených postav vstoupilo pod p íkrov podivných strom . Po n jaké dob si povšimli, že zachycené listí a v tve vytvá ejí v okolí starších strom ostr vky n eho, co by se s trochou skromnosti dalo považovat za pevnou zemi, jak šli dál, ostr vky se spojovaly v ostrovy, ale také se slunce klonilo k západu. Nakonec jeden z v tších ostr vk využili k odpo inku. Jakmile se jim zda ilo zapálit ohe , vyplazil se zpod ohništ had delší než Vormogova šamanská h l a s nespokojeným sy ením zmizel ve tm , šplouchnutí prozradilo, že se plaz rozhodl p eplavat na jiné místo. Denní hluk džungle nahradil no ní sbor hlas a orkové usnuli neklidným spánkem. Jen Padgaš, druhý Jirkaš v zástupce, se dobrovoln p ihlásil o hlídku. Druhého dne se ork m kone n poda ilo dorazit na opravdu pevnou zemi. Charakter pralesa se zde zm nil a podrost zhoustl natolik, že prvn p išly ke slovu seká e, nože i sekery, i když jen jako nástroje na prosekávání cesty. Došlo i prvním setkáním s obyvateli džungle. Nejprve p ímo p ed Padgaše dopadl pest e zbarvený had, když ho cht l ork chytit, vrhl se p ed n j Vormog a p esným máchnutím seká e u al hadovi hlavu. "Moc silná jed!" prohlásil a hodil hadí hlavu do svého vaku. "Jak ty v d t?" zeptal se ned v iv silák. "Gork pov d t!" opá il sebev dom šaman, "Zbytek sníst!" Padgaš opatrn vzal zbytek hada do dvou prst a str il ho do vaku, který m l p es rameno. K dalšímu st etnutí došlo jen o pár desítek metr dál. Vulha objevil v jedné rostlin s ostnitými dlouhými listy skupinu malých, jasn oranžových, žabek. Zajásal a chytal se jednu žabku str it do pusy, když v tom dostal ránu p es prsty šamanskou holí. "Co ty jíst, hloupá hlava. Moc silná jed to být. Nic nejíst, nap ed zeptat!" Ork žabku upustil na vrstvu spadaného listí a tvore ek odskákal kamsi do hloubi pralesa. Cesta pokra ovala další týden, orkové za ali pomalu reptat, kam že je to šaman vede, když dorazili k rozlehlé oblasti z ícenin nad kterou se ty ilo n kolik zarostlých stup ovitých pyramid podobných pahork m v džungli. "To být ono místo! Gork nás dovést!" prohlásil Vormog a orkové se s ned v rou rozhlédli po rozlehlých z íceninách. Jirkaš usedl na balvan pokrytý podivnými vytesanými ornamenty, pak pohlédl k zemi,vyk ikl a za chvíli ze zem zvedl nevelkou sošku jakéhosi ješt ra vyrobenou z nefalšovaného zlata. "Opravdu tu být spousty!" zvolal, "My utábo it!" "Kéž my mít pár sk et na tahle práce!" povzdechl si p i stavb tábora Badgor. "Gork dát sk et, když my pot ebovat!" prohlásil Vormog a na tom už z stalo.

Zrzavá ozdoba Nad neusp ádaným tábo išt m or í tlupy vyšlo slunce, ork Hagraš, který držel hlídku, za al tlouct kyjem do dutého kmene, který v era p itáhli z lesa práv pro tento ú el. Dun ní zburcovalo zbytek tlupy a orkové se za ali pomalu trousit ven zpod neupravených p íst ešk . "Gork mi íct, kde sláva a kde peníze," zahájil nový den šaman Vormog. "Já vás dovést! A já pot ebovat nová ozdoba na m j h l!" "My sehnat ozdoba!" ujistil šamana Jirkaš a podle jeho rozkazu popadli orkové zbran a vyrazili mezi z íceniny. Netrvalo dlouho a poznali, že v této ásti z ícenin nejsou sami. Vormog vylezl na nedaleký balvan a up el zrak do dálky. "Tam ozdoba, tam zrzavá ozdoba!" zaje el. Jirkaš se vyhoupl k šamanovi. Sm rem, kam mí il zelený prst spat il pohybovat se kštici zrzavých dlouhých vlas . Když se podíval lépe, rozeznal i postavu, ke které kštice pat ila a v záp tí i postavy, které Zrzku doprovázely. "To být jen lov ka ženy. Kde sláva v boj s lov ka žena?" zeptal se zklaman Jirkaš. "To nebýt sláva, to být ozdoba!" opá il šaman a bos se nezmohl na odpov . Orkové vyrazili sm rem k ženám. Jirkaš p ekypoval touhou ukázat Zrzce za je toho loket, nicmén brzo za alo být z ejmé, že i orkové byli zpozorováni. Zrzka z stala v pozadí a vylezla na z ícený d m, zatímco její souputnice se skryly v nevelkém lesíku. Pak vztáhla ruku a najednou kolem ní vyrostla kukla z trn zjevn neprostupná pro šípy.

2

Orkové nehled na Jirkašovy rozkazy se za ali p edhán t, kdo najde soupe ky první. Grobok vzal dva z ork a samostatn vyrazil jedním sm rem zatímco Jirkaš s ostatními obcházeli lesík z druhé strany. Vormog se dostal do ráže, stál za orky a po vával výzvy ke Gorkovi a Morkovi. Jeho po vávání vdechlo nadšení do zelených t l a orkové jako by cítili, že jejich bohové jsou s nimi. Orkové se plížili mezi ruinami, ale sotva vyhlédli ven, okamžit k nim vylet lo n kolik šíp . To Jirkaše rozzlobilo a dal signál k útoku. Orkové se halasn vy ítili, ale k vále nicím rozestaveným na kraji lesa dob hli jen Jirkaš, Padgaš a Šodga . Šaman v ev ohlušoval všechny v okolí a Padga ovi se poda ilo jednu z vále nic hladce složit. Ostatní orkové nebyli tak úsp šní. Na Jirkaše se vrhly dv další bojovnice a bos si s úlekem všiml, že mají v o ích ješt šílen jší lesk než šaman Vormog, v il si však, že s Gorkovou pomocí ženské zm že. Zapomenutá Zrzka v kukle z trn najednou namí ila na skupinku ork podivnou h l z duhov zbarveného kovu. Z hole vyrazil neuv iteln zvláštní blesk a neomyln nalezl šamana Vormoga. Šaman se svalil k zemi a jeho vy vávání zmlklo. Jirkaš se oto il, aby zjistil, co se d je, a v té chvíli dorazily ob šílené vále nice a boj pro Jirkaše skon il.

Psí rag Tuhá or í nátura dovolila Jirkašovi záhy se zotavit. Se znepokojením si všiml, že se nem že dopo ítat svých ork . Na tom nebylo nic divného, dev t bylo pro Jirkaše už spousty, nicmén když se zeptal nedaleko stojícího Hagraše, dozv d l se, že se jeho zástupce Padgaš odebral ke Gorkovi do v né bitky. "Vormog!" za val, "Kde být sláva, my pro tvá ozdoba ztratit dobrá Padgaš." "Já v d t," prohlásil šaman, "Já žádat Gork a on poslat tady." A šaman p ivedl svalnatého orka s nebezpe n vypadající sekerou. "Kdo ty?" otázal se bos nov p íchozího. "Já Dargu ." "A jak ty tady dostat?" "Gork, Mork a bos Hragor p ivést. Ostatní um ít, já z stat! Te vysv tloval Dargu .

já bos! Ale bos Jirkaš víc bos!"

"Dobrá, ty p idat k nám." "Ty silák, já v tší silák," uvítal p íchozího Grobok, Dargu se zjevn rozhodl nejprve si mezi orky najít spojence než se bude srovnávat s dosavadním Jirkašovým zástupcem a pokr il rameny na znamení souhlasu. "Ty nás p ivést do záhuba," nadával Jirkaš mezitím šamanovi. "Kde být sláva a spousty. My nenajít nic a málo. My dostat od žena pro tv j ozdoba. Pro ty ne íct, že ta žena vále ník silná šílená? Nebo ty nev d t? Co ty být za šaman?" Šaman cítil, že se ocitá na nejisté p d . "My dnes hledat a najít spousty," ekl nakonec. Orkové se vypravili prohledávat okolí jedné z pyramid, krom jedné zlaté cerepeti ky však nenašli nic, co by stálo za e . Orkové za ali reptat a hádat se mezi sebou, v tšina nespokojenosti však mí ila na šamana. Vormog cítil, že jeho popularita je v ohrožení, když Jirkaš stojící na vyšším stupni pyramidy najednou prohlásil: "Tam n kdo být! N jaké lov ka a pesa." Šaman vy ítil svou šanci: "Ti lov ka vzít naše spousty. A aby vy nezlobit, já vám ud lat skv lá psí rag , když vy sehnat pes." Zmínka o jídle pot šila orky snad ješt více než zmínka o pen zích a všichni se za ali z íceninami plížit k dosud nic netušícím lidem. Orkové se strkali, kdo bude v boji první. Jen Jirkaš si na vyvýšeném míst chystal luk. Vormog op t zapo al bojový jekot. Lidé a psi si blížící se hrozby povšimli. "Pohle te na v edy na tvá i sv ta." Volal jejich velitel. "Ztrestejte je ve jménu Sigmarovu." Jméno Sigmar nebylo ork m neznámé. Slavný vále ník, který p ed více než dv ma tisíci let ušt d il kmen m zelených k ží strašlivou porážku byl stále obáván. A nenávid n. Sigmarovi vyznava i se však skryli v nevelkém zarostlém remízku. Orkové se pomalu blížili. V ele se hnal Grobok, za ním Badgor a pak v hlou ku ostatní. Grobok si liboval, že jist získá spoustu trofejí a pak sesadí bose Jirkaše. Stále však nedokázal ur it, kde se p esn nep átelé schovávají. Pak však

3

zaslechl modlitbu k Sigmarovi a dokázal mezi listovím rozeznat lov ka držícího v jedné ruce obrovské zá ící kladivo. Grobok nezaváhal a vyrazil do útoku a Badgor za ním. Když se však prolámal listím, stanul nejen proti muži s kladivem, ale i vedle stojícímu lov ku ozbrojenému dv ma me i. Grobok nasm roval sekeru na kladivonoše a dýku na druhého lov ka. Kladivonoš útok snadno ustál, ale dýka nalezla pat i n sv j cíl. Badgor v kyj rovn ž minul kladivonoše a neškodn se zarazil o trouchnivý pa ez. Mocné kladivo opsalo oblouk a poslalo Groboka do v né bitky. Badgor nevydržel útok muže s kuší a taktéž se skácel k zemi. Lidé a psi p ešli do útoku. Šaman v jekot povzbudil orky a poda ilo se jim zaúto it na p ibíhající lidi a psy. Bohužel jim nic neud lali a nová rána šíleného kladivonoše složila k zemi i Darguše. Orkové pokra ovali v boji. Sám Vormog se vrhl na kladivonoše, nicmén kladivo se ukázalo již pot etí být siln jší seká e a šaman se skácel kladivonošovi k nohám. Ostatní orkové se potýkali se st ídavým úsp chem. Hagra dokonce zahubil v dce lidí, na vít zství to však nesta ilo. Jirakaš si se zd šením uv domil, že krom n j stojí na nohou jen Šodga s Hagrašem a dal povel ke sp šném ústupu. I lidé byli vážn potlu eni a tak prchající orky nepronásledovali. Do tábora jich dorazilo sedm, chyb li Vormog a Grobok. Darguš m l vyražené levé oko a tvá il se velmi zarputile. O Grobokov smrti nebylo pochyb, co se však stalo se šamanem? Radgoš se zatím snažil stáhnout velkého psa, kterého p itáhl z bojišt a ostatní reptali, že se Gorka od nich odvrátil, když s n kolikahodinovým zpožd ním Vormog kone n dorazil. Nesl sice s sebou šamanskou h l, ale o ostatní v ci kdesi p išel. Krom svého nezdolného optimismu. Navíc s sebou p ivedl zjizveného svalnatého orka, který byl stejn bez v cí, jako šaman sám. "To Šalgor," prohlásil. "Gork p ivést Šalgor místo Grobok. Ve jménu Gork my p ijít sem." "Kde být vy, hé?" otázal se opatrn Jirkaš. " lov ka zajmout Vormog a nechat bojovat s móc silná lov ka, on ne tak moc silná, ale on dobrá mít zbra . On snadno zmoci Vormog, to být znamení od Gork, on p ivést Vormog k Šalgor a pak ukázat cesta. Gork vrátit Vormog h l, Gork mocný." Jirkaš radši ne ekl nic a podal Šalgorovi jeden ze svých seká . "Dobrá, silák, ty bojovat s námi. My proslavit a najít spousty." Pokud na to m l Šalgor jiný názor, rozhodn se ho neodvážil íci nahlas. Vormog vzal Radgošovi již staženého psa a aby snad n kdo nekladl další otázky, za al co nejpe liv ji p ipravovat slíbené rag .

Nadívané krysy Nezávisle na tom, že psí pochoutka ork m chutnala, problém, který je sužoval, nevy ešila. Ork m totiž došly zásoby potravin, ale nikomu se necht lo zabývat se lovem. Jirkaš a jeho zástupci ob as donutili n koho z níže postavených ork vydat se shán t zásoby, ale když vid li, že se vrátili s prázdnou, za alo jim p ipadat, že to nestojí za námahu. V pochmurné nálad se p íští den vypravili do z ícenin. Hledání jim šlo ješt h e než jindy a k dovršení všeho se Hagraš poprali s Vulha em natolik, že Vulha z stal ležet na zemi a bylo jasné, že dnes se již do hledání nezapojí. "Tam n kdo chodit!" prohlásil najednou Šalgor. Vormog se tím sm rem podíval a zahlédl shrbenou postavu, které zpod plášt vykukoval ocas. "To krysové!" oznámil. "Zbab lci p šli vzít naše spousty. A mít s sebou krysy. Já znát príma recept na nadívaná krysa." Zmínka o jídle orky postavila do lat a podle Vormogových povel se za ali adit k boji. Vormog za val k obloze modlitbu ke Gorkovi a v ruce se mu objevila ohromná palice, kterou mu Gorka p j il. Jirkaš zatím vyb hl na vrcholek jedné z pyramid. Krysy i krysí lidé zalezli mezi stromy nedalekého hájku. Šaman zu iv za val a svolával Gork v hn v na zbab lce, co se schovávají v lese. Orkové cítili, že Gorka je rozho en stejn a že je svou mocí pobízí k lepšímu boji. Jirkaš po pyramid vystoupal nad úrove okolního lesa a spat il, že zatímco ostatní nep átelé zlezli do lesa, krysí velitel ská e ze stromu na strom a blíží se k Ork m z druhé strany. Natáhnul luk a vypálil po n m. Krysák zakolísal, ale poda ilo e mu udržet se na strom . Jirkaž vydal rozkaz a rovn ž Hagraš zaujal pozici vhodnou pro st elbu. Ostatní orrkové zatím postupovali proti krysím lidem.

4

Jeden krysák vyb hl z lesa a vypálil po skupince ork z praku. Kámen si neomyln nalezl Dargušovu hlavu a poslal siláka z boje. Zbylí orkové se vrhli na krysy, které spat ili v lese. Zejména Šalgor se snažil vyznamenat se a zu iv se rozhán l p j eným seká em na všechny strany. Krysí velitel doskákal po stromech až nad bitevní v avu a z pistole, kterou m l v ruce, vypálil po šamanovi. Zelen zabarvený záblesk se po šamanovi neškodn svezl a ten, protože jej pokládal za Gorkovo znamení, se za al radovat a pok ikovat v est Gorkovi. Zatím se ostatní orkové prosekávali krysami i krysími lidmi. Krysí velitel byl Vormogovou reakcí na jeho st elu up ímn vyd šen a když vid l, že jeho gang s orky pon kud prohrává, zavelel neprodlen k ústupu. Lesík zaševelil a krysáci nesmírnou rychlostí prchli. Orkové se ani nevzpamatovali a už byli ve z íceninách sami. "Já drtil krysy," radoval se Šalgor, který zjevn považoval vít zství ork zejména za své vít zství. "Já vysloužil jméno Krysodr !" Vormog byl však velmi nespokojen, nedokázal najít ani jedinou pobitou ob í krysu. Krysolidi odtáhli své padlé s sebou. "Oni vzít naše jídlo!" volal vztekle a marn . Jirkaš zatím zavelel k dalšímu prohledávání z ícenin a když se vraceli do tábora, nesli s sebou alespo trochu nalezeného zlata. "My jídlo dokoupit," prohlásil, protože alespo v d l o tábo e skupiny lidí, kte í se neštítili prodávat zboží ani ork m. Koneckonc , nejspíše by je prodali i krysím lidem pokud by na tenhle tábor také p ipadli. Slíbené nadívané krysy se p ihlásily o den pozd ji, kdy orkové p i návratu z tábora lidí náhle spat ili, jak se k nim z lesa žene kymácivými skoky tvor p ipomínající fialovou kouli na nohách a v té kouli se otevírala tlama plná zub . Za ní se hnala zelená postava sotva polovi ní velikosti v i ork m. V ruce držela dlouhé trojzubé vidle a šílen se chechtala. Šalgor to považoval za útok a mocnou ranou vidle p esekl v p li. Zelená postava se zarazila a okamžit uhnula orkov další rán . Pak se vrhla k Jirkašovi a za ala volat: "O mocný bosi, nenech zabít ubohý Krutnik." "Sk et," ucedil mezi zuby Šalgor a opovržliv se na Krutnika podíval. "Co ty um t?" zeptal se sk eta or í velitel. "Krutnik va it, lovit, bojovat a mám houbáka!" Všichni obrátili zrak k místu, kde se pohupovala fialová koule. Bez Krutnikova vedení tvor zjevn nev d l, co d lat. Pak si orkové všimli p eražených vidlí, kde na každém hrotu byly navle ené dv krysy. "Meuch, ty pracovat pro bos Jirkaš a my t nezabít," prohlásil bos a Krutnik nabídku, jaká se neodmítá, p ijal. Sebral ze zem vidle s p eraženou násadou, pískl na houbáka Zubáka a následoval orky do tábora. Tam si stoupl k ohništi a za al p ipravovat nadívané krysy, kterých se orkové kone n do kali. V n pe ených krys se linula po lese a bylo vid t, že se Krutnik v pe ení vyzná. D íve než byly krysy hotové, p išel do tábora další otrhaný ork. P edstavil se jako Rolnag a cht l se p idat k Jirkašov tlup . Jirkaš souhlasil a celkem pot šen sledoval, že se mu tlupa rozrostla. Byl p esv d en, že p i další výprav do ruin už spousty kone n najdou.

Pozor na medv da Radgoš m l znovu ranní hlídku a tak si bouchání kyje do dutého kmenu zvlášt užíval. Orkové se pozvolna vyvalovali z p íst ešk , naopak sk et Krutnik vyrazil p i první rán a než se orkové vypotáceli, už ho el na ohništi ohe a na n m se h ál kotlík s vodou. Jirkaš na kotlík zíral nejprve zcela p ekvapen , pak pohlédl na Vormoga a pronesl nezvykle tlumeným hlasem: "Dobrá v c, že mít sk et. Já nemuset nutit ork práce. Meuch. Práce nebýt pro ork." "Gork v d t a dát sk et," souhlasil šaman. Šalgor Krysodr zatím vyburcoval všechny orky a hlásil víc Vormogovi než Jirkašovi, že jsou p ipraveni vyrazit. "Jídlo pro velká boss, pro menší boss a ostatní boss ork. A chutnat," hlásil mezitím Krutnik. Orkové usedli k jídlu, Jenom Rolnag a Badgor se nemohli dohodnout, kdo z nich má dostat p ednost a rozhodli se spor vy ídit ru n a p ímo na míst . Ostatním ork m to poskytlo p íležitost sníst ob ma soupe m jejich podíl a navíc tím získali dobrou zábavu ke snídani. Když Rolnag najednou post ehl, že je kotlík prázdný, p estal se na chvíli rvát. Badgor si rovn ž všiml, že na n j už potrava nezbyla, "za to moct sk et" za val a oba bývalí soupe i se vrhli po Krutnikovi.

5

Sk et ob ma obratn uhnul a pak odkudsi vylovil chleba a kusy pe eného masa a str il je ork m do rukou. Oba orkové chvíli nev ili vlastním smysl m a pak se dychtiv pustili do jídla. Ostatní orkové se rovn ž cht li dožádat nového p íd lu, ale Jirkaš je rychle postavil do lat a zavelel k odchodu. "Dnes my najít spousty," ekl jako rozlou ení s tábo išt m. Orkové se tentokrát vypravili do odlehlé ásti ruin, kde z ícené domy a skály tvo ily neprostupnou zm . Skrze zm se vinula jediná stezka a práv k ní Jirkaš zamí il. "Tam málokdo chodit, tam spousty!" prohlásil. Orkové procházeli stezkou, když najednou zaslechli hlasité medv dí zamru ení. "Medv d," zvolal Vormog, "to slavná boj!" "A fajnová jídlo," dodal po chvilce. "Jo," p idal se Krutnik, "na medv dí pracky znám dobrá p edpis. Když ulovit medv d, vy pošmáknete." "Drž hubu, prcku," procedil jeho sm rem Šodga . Krutnik se zarazil a vychrlil na orka proud nadávek. Zubák nadávky pochopil jako p íkaz a vyrazil co nejrychleji vp ed. Orkové vedení Jirkašem také zamí ili sm rem k medv dovi. Jen Krutnik z stal stát na míst zcela zaujat nadáváním. Orkové si všimli, že medv d není sám, ale že je to ocho ené zví e doprovázené skupinou vousatých vále ník . P íkazy mu vydával podsaditý plešoun vysvle ený do p l t la. Obrovské zví e svého pána poslouchalo na slovo. Jirkaš spat il skupinku strom a okamžit zavelel k zaujmutí pozice. Orkové souhlasili, již t ikrát byli oni tím, kdo musel soupe e dostávat ven z lesa a nehodlali to d lat po tvrté. Vormog val nadšením nad nadcházející slávou a p ivolával Gorkovu pozornost k následující bitce. Vrtošivý b h si však tentokrát šamanových výzev nevšímal. I druhá skupina zpozorovala, že stezkou nebude možné projít bez boje. Bylo jasn vid t, že soupe i s sebou krom medv da mají ješt jakéhosi ješt ra. Jirkaš kroutil hlavou nad tím, co vše si lidé vymyslí a vydal rozkazy k rozestavení ork . T i nejsiln jší m li napadnout medv da, ostatní si rozebrat zbylé bojovníky. V té chvilce dohnal skupinu i Krutnik, rozzlobený na vysokou míru tím, že mu Zubák utekl a vypov d l poslušnost. Lidé se ke skupin ork váhav blížili, Jirkaš však nehodlal vyb hnout z lesíka p ed asn a stát se pro lidi snadným ter em. Lidé se k ork m opatrn blížili a asi tak úpln netušili s kým mají tu est. Jirkaš nechal lidi p ijít co nejblíže a pak dal povel k útoku. Šalgor Krysodr a Rolnag napadli medv da, Vulha se však o n kolik krok zdržel, protože nebyl zvyklý úto it na n koho dvakrát tak velkého a t žkého jako byl on sám. Dargu a Radgoš napadli medv dova velitele a ostatní si vybrali své cíle podle jednoduchého principu útoku na nejbližšího. Medv d odrazil Krysdr ovy útoky a srazil jej k zemi, zví e však vzáp tí zaúp lo pod ranou Rolnagova kyje. "Tohle nebýt krysa, co Krysodr !" dovolil si ješt posm šek. Dargu s Radgošem snadno zvládli medv dova cvi itele, když se však rozhlíželi, co dál, p ib hl na scénu velitel lidí a v rychlém sledu hodil po Dargu ovi t i nože, silák zaúp l a svalil se k zemi. Na druhé stran bitevního pole i další orkové usp li v útoku. Hagraš zdolal svého soupe e, jednoho z nejmladších lidských bojovník a Badgor v kyj zdrtil onu podivnou ješt rku. Lidé se však zam ili p ímo na Jirkaše a p esilou jej zmohli. Rolnag další ranou kyje dokázal medv dovi rozdrtit lebku a na lidského velitele se vrhl rozezlený Radgoš. lov k útok nevydržel. Orkové ekali, že e lidé dají kone n na út k, ale ti pokra ovali v boji. Vormog tedy na míst velitele zavelel ke kone nému útoku a za krátko nestál na nohách jediný lov k. Vormog rozkázal odnést medv da, ješt ra a všechny ran né orky do tábora, Krutnik si ovázal hlavu a kone n dohonil a p ivedl k po ádku Zubáka. Jirkaš se probral už po cest , ale Dargu ne a ne procitnout. Když dorazili do tábora, vylil šaman na silákovu tvá kotlík vody, Dargu se probral, ale Jirka si se zd šením uv domil, že pohled jeho zbylého oka není ani trochu jiskrný, ale spíše zamžený. Neprojasnil se ani když dostal jídlo a Jirkaš za al mít dojem, že p išel o dalšího zástupce. Medv dí pe en von la táborem a orkové se holedbali svými iny p i nedávném boji, jen Jirkaš hled l do ohn zasmušile a p emítal, jestli loupení na hranicích íše nebylo p ece jen bezpe n jší.

6

Ješt r í bojovníci Je t eba p iznat, že od doby, kdy mezi sebe p ijali Krutnika, se situace v tábo e uklidnila. Orkové m li na kom si vylévat zlost a sk et chodil na lov ochotn a ú inn , takže se Jirkaš nemusel zabývat neustálým posíláním ork za potravou a Vormog nemusel trávit as va ením. Na další výpravu do z ícenin vyrazili tedy op t s nad jí na úsp ch. Tentokrát vyrazili k velikému pyramidovému chrámu, který vid li už p i p edchozích výpravách. Práv se prodírali hustým podrostem, když se p ed nimi zaleskla hustá zelená hladina pomalu tekoucí eky. "P eplavat?" zeptal se Vormoga Šalgor. Jirkaš se cítil opominut a chystal se ud lat jasno, kdo skupin velí a vyrazil k Šamanovi a silákovi. "Nep eplavat, tam moc žravá potvora," odpov d l šaman, Šalgor cht l n co namítat, ale to už tam byl Jirkaš. "Jasné, hloupá hlavo!" osopil se na Krysodrt . "My postavit most," rozhlédl se kolem a sebral tup zírajícímu Dargu ovi z ruky sekeru a vrazil ji Šalgorovi. "Ty kácet stromy! A ty a ty mu pomoct ur il další dva orky." "Sekera ... néni," ozval se najednou zmatený Dargu . Jirkaš sebral Šalgorovi seká a vrazil ho otup lému silákovi. "Tohle ty te mít!" Dargu se chopil seká e a tup zíral, co se bude dít. Šalgor skácel dva kmeny a zatím další orkové mezi v nými hádkami dostali na zem t etí. "Sta it!" prohlásil Jirkaš. "My svázat a p ehodit." Orkové spojili kmeny lýkem a liánami a nesli improvizovaný most k zelené vod . Když však p išli ke b ehu, zjistili, že prot jší b eh se hemží modrými postavami r zných velikostí. Orky zejména zaujal obrovitý ješt r p esahující zna n i Jirkaše, který držel v rukách ohromnou halapartnu. "My t žko p ejít," zaváhal bos. V té chvíli však zaslechl, jak se k nim blíží z jejich b ehu n jaká další skupinka. Orkové s p ekvapením zjistili, že se jedná o pom rn po etnou skupinu slab vyzbrojených muž . A o ividn se chystali orky napadnout. Orkové nechali most mostem a zaujali obranné postavení na okraji lesa. Lidé se na chvíli zarazili a pak neškodn vyst elili z n kolika pistolí s dlouhou hlavní. Jirkaš napnul luk a vyst elil po jednom z lidí a neš astník se skácel k zemi. A to už byl Zubák mezi nimi, vrhl se po jednom z lidí, kvi el a snažil se ho kousnout. Vormog p ivolal na Orky Gorkovo požehnání a navíc se mu v ruce zhmotnila palice nabitá Gorkovou mocí. V té chvíli šíp vyst elený p es vodu malým ješt rem srazil k zemi tup zírajícího Dargu e. Orkové se vrhli na lidi, ale št stí jim p íliš nep álo a za chvíli byli obklopeni p esilou. Zejména Badgor se vyznamenal, když odolával mnohonásobné p esile. Sve epý odpor ork nakonec zaznamenal úsp ch a lidé se dali na út k, le i ada ork ležela na zemi. Jirkaš se toužebn zadíval na pyramidu a pak dal povel k cest zpátky. N kde v lese z stalo ležet t lo bojovníka Hagraše, ostatní orkové se vzpamatovali a dokázali se p idat k cest zp t. "Já tyhle lidi nesnášet!" ulevil si Jirkaš. "Já je srovnat až je potkat p íšt !" Když dorazil do tábora, p emýšlel Jirkaš, kde doplní mírn pro ídlý stav gangu. "Hé, Vormog," zavolal si Jirkaš šamana. "Kde my najít n kdo za Hagraš?" "Gork najít," odvolával se Vormog na božskou pomoc. "A navíc Rolnag íkat, že tam d ív být a bojovat skupinka ork a být zni ena od n jaká lov k. A že jiní ork tak jako Rolnag bloudit a hledat silná gang. My je možná najít." Takový dlouhý proslov Jirkaše málem zmátl. "Meuch!" ulevil si. "Zítra my jít tam." Druhý den ráno se orkové vypravili pod vedením Rolnaga Medv dobije k místu, kde d íve tábo ila Rolnagova banda. Nešli ani hodinu, když uslyšeli hluk lámaných v tví a z pralesa se vyno il ork s ocelovým kyjem. "To být Ungur!" zvolal radostn Rolnag. "Ungur, ty p idat k Jirkaš." "Jirkaš být bos?" otázal se oslovený. "Já p idat, když to tv j bos!" "Dobrá, meuch," zakon il seznamování Jirkaš. "Ty jít do náš tábor." Jirkašova skupina se obrátila k odchodu op t v po tu deseti ork , Krutnika a Zubáka nepo ítaje. V tábo e se Krutnik pustil do p ípravy ob da. Ungur ho chvíli pozoroval a pak se oto il na Jirkaše.

7

"Hé, bos, vám va it sk et, a slyšet vy o Grušgor?" "Kdo být Grušgor?" "To ork a fajn kucha , bos. On p ijet sem, ale ztratit ruka a on tedy za ít va it a va it tak, že to chutnat i lov ka." "Jedna ruka, málo bojovat," opá il Jirkaš, "Krutnik va it také fajn." "Já jen, že v d t, kde Grušgor pracovat," dokon il rozhovor Ungur.

Hospoda na mýtince A koliv to Jirkaš netušil, Grušgor mu byl p ipomenut hned následující den. Zatímco orkové pomalu vstávali a Krutnik kmital kolem kotle, kde se va ila ranní menáž pro orky, prosmýkla se do tábora malá zelená postavi ka vee špinav bílé epici a zást e a zastavila p ed Jirkašem. "Ó veliký bos Jirkaš," za al sk et a uctiv se kr il. "My žádat pomoc." "Kdo my?" "Grušgor a já pracovat v hospoda." "Já slyšet o Grušgor," sko il mu do e i Jirkaš, "co on chtít." "Banda elfoun s erná kuše chtít hospoda. Oni p ijít a nezaplatit a íkat, že zapálí, když my nedat jídlo. Helmut, to bos hospoda, íkat, že my na tom moc moc zle, když nesehnat pomoc." "A jak vy v d t, kde hledat?" "Veliký boss Jirkaš moc slavný být. On vydržet tady mnohem déle než jiná banda ork. Každý slyšet o boss Jirkaš." "Ty, sk et, jak ty jmenovat, ty vy ídit Grušgor, že my p ijít, ale chtít sleva na jídlo." "Já ... jmenovat Gruš ák Strašlivý Zabiják," prohlásil sk et. "Helmut íkat, že kdo zahnat elfoun, ten dostat jídla spousty. Já vás dovést." Orkové zhltli snídani a pod Gruš ákovým vedením vyrazili k hostinci. Kousek od cíle se sk et odd lil a s tím, že musí do kuchyn , aby to nebylo elf m nápadné. "Já proplížit dovnit nenápadn ," prohlásil, "Jako že se Gruš ák Stopa K Pohledání jmenuju." a zmizel mezi ke i. "Ne íkat on náhodou, že jmenovat Strašlivý Zabiják?" otázal se Badgor Želez ák. "To sk et mnoha jmen," opá il Jirkaš, "já doufat, že i mnoho um t." Jirkašova tlupa za ala obez etn obcházet kopec, elfové však zrovna nato ili hlavy tím sm rem a ústa se jim stáhla v krutém úšklebku. Zakrátko již celý elfí gang mí il k ork m. Jakmile postoupili na dost el, sejmuli z ramen své erné podivné kuše a vyslali sm rem k ork m n kolik šipek. Našt stí nikoho nezranili. Orkové zaujali obranné postavení mezi ruinami a v ústrety elf m provn ž vyslali pár šíp , mí ili však znateln h e. V erném od ní elfové zatím zabrali vrchol vyvýšeniny a zasypali orky novou dávkou šíp , ty poslaly k zemi Badgora, Zatímco Jirkaš a n kte í z lépe st ílejících ork po astovali elfy salvou šíp , Šalgor a n kte í další orkové pobízení Vormogem elfy napadli. Ve chvíli, kdy se elfové a orkové st etli, vylezla z k oví za hospodou podivná tlupa divn zpotvo ených lidí v ervených kápích. Zplozenci chaosu. Jirkaš sice moc nev il v úsp ch, ale p esto dal veliteli mutant znamení, že hlavními nep áteli jsou elfové. Zplozenci chaosu si to vyložili po svém. Zatímco se Jirkašova tlupa pasovala s elfy, oni zatím obsadili hospodu i nejbližší ruiny a ekali, jak souboj dopadne. Zmatení elfové poslali n kolik kušiník sm rem k novým bojovník m, ale or í kyje sekery a seká e si vybíraly svou da . Bohužel však ani orkové nez stali beze ztrát. Ostré hrotité elfí me e po Badgorovi zkosily další dva or í bojovníky a nakonec jakýsi malý plaz, který elfy provázel, sko il na hrdlo Jirkašovi a rozerval je na cáry. Or í boss se zhroutil k zemi mrtev. Elf již zbývalo pouhých p t, ale stále kladli zu ivý odpor. Šalgor Krysodr pocítil povinnost ujmout se velení, pochopil, že a koliv jsou elfové poražení, druhá skupina obsazující hospodu je nad or í síly a zavelel k ústupu. T la zran ných bojovník táhli s sebou. V tábo e zjistili, že jediný, kdo se již neprobere, je Jirkaš.

8

Šalgor pochopil, že velení or í tlupy je nyní na n m. Když se však rozhlédl, místo hrdosti pocítil spíše zoufalství, protože tlupa nevypadla p íliš dob e. Dargu , který d íve d lal Jirkašova pobo níka, pozbyl rozum, šaman Vormog již v druhém st etnutí nedokázal povolat Gorkovu moc a obával se, že ztratil vrtkavou p íze or ích boh a ostatní orkové byli sice dob í bijci, ale velitelského materiálu mezi nimi moc nebylo. A nakonec Krutnik se Zubákem. Krutnikovi bylo t eba p ipsat pom rn zna né zásluhy o kuchy , ale v boji nebyl k užitku a Zubák zatím jen ujídal spole né jídlo. Šalgorovi bylo jasné jedno. Pokud mají orkové usp t, musí se gang radikáln probudit. Zatímco Šalgor Krysodr , novope ený or í bos, tonul ve starostech, rozhrnulo se houští na kraji or ího tábora a na mýtinu se vpotácel Gruš ák obtížený ohromným rancem a za ním jakýsi ork v bílé zást e obité železem a bílé kucha ské epici. V pravé ruce nesl ohromnou va e ku, zatímco levá byla u atá v záp stí a pokrytá ne zcela istým obvazem. Mezi obvazy m l zastr ený naost ený hák, který požíval k prosekávání si cesty podrostem. Na zádech nesl nacpaný velký pytel. "Hé, Gruš ák, co vy tu d lat?" oslovil Šalgor sk eta. "Gruš ák?" odpov d l místo sk eta jednoruký ork a rozchechtal se. "On se vám p edstavil jako Gruš ák. A vsadím se, že to nebylo Gruš ák Zbab lý erv, co?" " íkat on Gruš ák Strašlivý Zabiják." "Tenhle," chechtal se dál ork. "Jmenuje se Rendlik a je to zbab lec a nešika." P i t ch slovech ork nebohého Rendlika nakopl a ten se rozplácl na zemi jak dlouhý tak široký. Jeho ranec se otev el a vysypalo se z n j hromada nádobí a spousta jídla upraveného k co nejvyšší trvanlivosti. Orkové p ekvapen a žádostiv hled li na v nce klobás a uzené kýty, které p ed nimi náhle ležely. "Tak co vy tu d lat?" zasáhl znova do hovoru Šalgor. "Když ti zmutovanci obsadili hospodu, n jak se jim nelíbila naše p ítomnost. Helmut, náš bos, jim necht l odporovat. Tak nám ekl, a vyjdeme ven zadním vchodem p es sklad. A nám se necht lo odcházet, aniž bychom si vybrali plat a odstupné." Šalgor pokýval hlavou a pak mu došlo, co je na orkov

e i divné. "Hé, ty, kucha ,..."

"Grušgor," opá il oslovený. "... ty mluvit jako lov ka." "Já jsem dlouho pracoval ... dlouho pracovat pro lov ka, já se nau il ... nau it ... mluvit jako oni. Já zvyknout a mluvit jako ork. Pozd ji." "A co ty chtít tady?" "Já va it budu a bojovat," na zd razn ní slov máchl va e kou, hned bylo z ejmé, že v masité orkov paži se pouhá va e ka m ní v ú inný kyj. "Dobrá," rozhodl Šalgor, " vy z stat."

V ž v ruinách Ukázalo se, že Grušgor i Rendlik mají po celém okolí ruin spoustu známých, kte í jim ochotn p edávali informace. Tak zanedlouho p išli se zprávou, že elfové, kte í stáli Jirkaše život, obt žují sídlo jakési arod jné sekty ve skrytém kout ruin. Šalgor se hned rozhodl, že bývalého bosse po ádn pomstí. "My ukázat ta erná slota, kdo pravá boss," prohlásil Šalgor p ed odchodem. "Já Gruš ák Voko vod Vorla, mistr všech stopa vás vést!" prohlásil Rendlik a ujal se vedení výpravy. Orkové nev ícn zírali a Šalgor trnul vzteky. Ten sk et už p estával být zábavný. Nicmén Dargu Skopová Hlava se podobnými myšlenkami nezabýval a vyrazil za sk etem, Šalgor ješt pohlédl na Grušgora, ale všiml si, že kucha se sk etovou drzostí jen baví. "On je už takový," prohlásil. Pak se rozpomenul a dodal. "Ale pomáhat va it dob e." "Meuch," ulevil si Šalgor po vzoru bývalého bose. "My jít za sk et." Orkové opustili tábor a obcházeli ruiny až do místa, kde na lesní mýtin stála pradávná v ž zdobená kamennými reliéfy. Vormog na ni chvíli zíral a pak oznámil: "Ta v ž být moc stará, to stav t ješt rka. Vy znát, my potkat u ten pyramida."

9

Ovšem kolem v že nestáli ješt í lidé, ale ern od ní elfové s kušemi. "My rozd lit," rozhodl Šalgor a dal pokyny ohledn žádaného sm ru pohybu jednotlivých len gangu. Orkové se p esouvali za ob esného nadávání sm rem k v ži. První se hnal Rendlik a zaujal st eleckou pozici na vrcholu jedné z íceniny. Elfové jako by blížící se orky nevnímali a sledovali protilehlý lesík. A opravdu, než mohli orkové erné elfy jakkoliv ohrozit, z lesa se vyno ila skupina obrovských krys vedená krysolidmi. Byli to sta í známí, p i posledním st etu si práv na jejich pobíjení vybojoval bojové jméno. Krysy se vrhly na elfy zna n váhav a ob strany utrp ly první ztráty. Orkové sp chali do boje, ale zdržoval je Skopová Hlava, který se asto nedokázal rozhodnout, kterým sm rem jít. Nejprve se zdálo, že pro ern od né elfy bude boj s krysami snadnou záležitostí, ale náhle ze st edu krys vyb hl kryso lov k a n kolika mocnými údery rozpáral jednoho elfa nevídanou rychlostí, elfové zakolísali, ale v tu chvíli se Krutnikovi poda ilo nahnat zubáka p ímo na krysího zu ivce. Zu ivec houbáka snadno zdolal, ale to už do boje dorazila i Šalgorova skupinka ork . Krutnik se vrhnul na krysáka, aby zachránil oblíbeného tvora a mocnou ranou jej nabodl na vidle. Když krysolidé vid li, jak dopadl jejich nejlepší bojovník a kdo vlastn dorazil na bojišt , dali se na út k. Elfové se náhle octli tvá í v tvá rozzu ené or í p esile. Pokoušeli se bojovat do poslední chvíle, ale den již jednozna n pat il ork m. Jakmile poslední prchající elf zmizel za obzorem, velice opatrn se otev ela dví ka v že a ven vyšel vousatý lov k v rouchu pokrytém podivnými symboly. Vormog mávl na Šalgora a ostatní orky a sám se ujal jednání. "My zahnat elf a krysa," prohlásil. "My vás nevypálit, nerušit, my pomstít na elf náš bos." lov k se chvíli zamyslel a pak pomalu a p erývan odpov d l: "My slyšet o bos Jirkaš, my slyšet i o bos Šalgor a mocný Vormog. My d kovat. Ty, Vormog, jít se mnou. My dohodnout." Orkové uznale pokývali hlavami nad mužovou vzd laností, že je dokázal oslovit jejich vlastní jazykem a Vormog vešel s vousá em do nitra v že. "My ekat!" zavolal za ním Šalgor. "Když vy škodit Vormog, my škodit v ž!" Útroby v že skrývaly to ité schodišt na horní plošinu a v p ízemí spousty nevelkých kom rek ze kterých nervózn vyhlížely hlavy dalších obyvatel v že. Vousatý muž si jich však nevšímal a vedl šamana do nejvyššího patra v že t sn pod plošinou. To ukrývalo celkem rozlehlou místnost plnou knih a svitk . Muž se posadil a vyzval k usednutí Vormoga. Židle zaprašt la pod náporem mohutného or ího t la. "Ty, Vormog," zeptal se muž. "Ty íst um t?" Vormog se zamyslel až se mu nakrabatil ko en nosu. "Um t." Prohlásil nakonec. "Když dost as." Muž vstal a p ešel k policím. Chvíli podle nich p echázel a nakonec vybral a k šamanovi p inesl dv knihy. "Já nau it n co, co fajn, když kouzlit," ekl. "A dát pár dobrá rada." Vormog se pokusil p e íst nápisy na h betech knih. "Po-znat-ky zno-vé-ho sv -ta," slabikoval pomalu. "Na-psal Ho-ra-ti-us Bec-kem-man." "Já Horatius Beckemman," p edstavil se muž. "Já velký šaman a bos tahle v ž." V té chvíli se ozvalo bušení na dve e v že a Šalgorovo vaní: "Vydat nám Vormog, nebo my úto it!" Vormog se podíval na Beckemmana a ten mu pokynul vzh ru. Spolu vystoupali na vrchol v že, Vormog se naklonil p es okraj a zavolal na shromážd né orky: "Vy hlavy skopové, vy být hloupí jak un , já pracovat, vy utábo it a nerušit!" Šalgor dal ork m pokyn k rozložení provizorního tábora v okolí v že a Vormog se vrátil ke studiu.

Dobré bydlo mívá krátké trvání Ork m nastaly p íjemné chvíle. Vormog studoval ve v ži s Horatiem Beckemmanem a or í provizorní tábor kolem v že se za chvíli za al plnit zv davými obyvateli v že. Navíc Grušgorova kuchyn byla o poznání lepší než to, co si arod jové va ili sami a tato skute nost orky s lidmi zblížila ješt více. Šalgor si uv domoval pot ebu jistého oddechu a tak pouze mírn tlumil vzájemné or í rva ky a dával pozor, aby se konflikty nedotkly lidí.

10

Asi týden po bitv dorazil k v ži rtu ovitý chlapík doprovázený dv ma og ími hromotluky, kte í zastínili i svalnatou postavu Šalgorovu. Jak se Šalgor dozv d l, jednalo se o známého léka e, který za drahé peníze lé il všemožné neduhy. Léka zjevn nem l skrupule a okamžit nabídl služby i ork m: "Vážený bosi Šalgore, Marino Tilkanelli je vám k dispozici," p edstavil se. "Umím vylé it ku í oka, spáleniny, pochroumané klouby, zahladit jizvy, ...." "K emu zahladit jizvy?" podivil se Rolnag Medv dobij. "Kdo pak poznat, že já state ný?" "Také lé it bolesti žaludku, hlavy, náhlou t lesnou slabost, kašel, zádchu, osypky, ..." "Ork nemít osypky," oznámil Šalgor ve stru nosti základy or í zdravov dy. "Žaludek nebolet, t lo vždy silné!" "... a rovn ž neduhy duševní zejména záchvaty šílenství nebo náhlá ztráta rozumu po rán do hlavy." Tohle kone n zaujalo orkovu pozornost. "Ty jít se mnou," oznámil Tilkanellimu a zavedl jej do míst, kde sed l Dargu a tup zíral p ed sebe. "Tady Dargu dostat rána do hlavy a te špatn bojovat, jako by ztratit orcká chytrost." Tilkanelliho napadlo pár poznámek o or í chytrosti, ale ani p ítomnost dvou ogr mu neposkytovala takovou odvahu, aby je pronesl nahlas. Navíc celkem správn p edpokládal, že by asi nikdo z ork jeho poznámky nepochopil. Fel ar se zadíval na Dargu e a pak vynesl odbornou expertízu: "Když mi zaplatíte lé bu, mohu mu vrátit rozum, nicmén , abych zaru en došel k úsp chu, je t eba podstatn podpo it lé bu zvlášt drahými preparáty a hojivými výtažky, které se jen velmi t žko shán jí, ale já je pro vás použiji..." Šalgora kv tnatá léka ova slova pon kud zmátla. "Kolik?" zeptal se. "Za p edpokladu, že by si vážený boss, žádal pouze základní aplikaci, ú toval bych si pouhých deset zlatých. Nicmén nemohu v tom p ípad zajistit úsp ch celé procedury, nebo by bylo zapot ebí použít pouze bazálních medikament a výsledek by byl p inejlepším temporální. Pokud byste si však p iplatil p t zlatých, mohl bych aplikovat n které speciální p ím sí a šance na úsp šnou lé bu by vzrostla. Mohl bych se rovn ž pokusit o hypnotickou stabilizaci cerebra, ale bylo by t eba p iplatit p t zlatých za podstoupení náro né procedury a navíc deset za speciální psychosomatiká farmaka, nicmén v tomto p ípad jsem si tém jist úsp chem rehabilitace. Nicmén je kriticky pot ebné platit p edem, aby bylo možné saturovat pot ebu medikament ," vychrlil ze sebe Tilkanelli. "Hé," ulevil si Šalgor, který neporozum l ani t etin fel arových slov. Našt stí v tu chvíli dorazil Grušgor a ukázal va e kou p ímo na Tilkanelliho. "Tebe já znát, ty jsi byl onehdy "U plešatého kon ". Prodával jsi Helmutovi ko ení." "A jak jde život v hospod ," odbo il fel ar na chvíli od obchodu. "Špatn ," zamru el kucha . "P ijít mutanti a vyhnali nás." "No co,vždy vám tam jeden ty ruký d lal íšníka." "Jenže tihle vyhnali m i Rendlika." "Te lé it Dargu ," vstoupil do hovoru bos. "Grušgor, on íkat, že dát Dargu lék, když my zaplatit spousty." "Kolik jsi cht l za tvoje lé ení!" obo il se Grušgor na fel ara. Tilkanelli se nadechnul k novému složitému proslovu, ale ork ihned dodal. "Stru n ." "Deset za základní léky, plus p t za jeden speciální, plus patnáct za hypnotika. A pak ru ím za úsp ch lé by." "Takže t icet celkem," uzav el Grušgor. Šalgor i fel ar se na n j p ekvapen podívali. "Ty um t po ítat spousty?" vypravil ze sebe bos. "To být v hospod t eba a p i va ení také." Krysodr usoudil, že Grušgor má schováno mnoho p ekvapení a p edal mu vak s pen zi. "Ty zaplatit ten lov k." Tilkanelli p edal peníze a pak nechal Dargu e odvést na místo kde m l postaven prostorný stan. Pokynul ork m a z stanou venku a spolu s ob ma ogry vešel dovnit . Ze stanu se za alo ozývat cvakání, houkání, sk ípání a nakonec i Dargu v ev. Nebýt Grušgora, asi by se Šalgor neudržel a vtrhl

11

dovnit . Najednou však ze stanu vyb hl Dargu a rozhlédl se kolem pohledem, který v bec nebyl zast ený. "Tak co, Skopová Hlava, jak ty cítit?" optal se Krysodr . "Ty m íkat Skopová Hlava," podivil se Dargu . "To být dobré jméno, skopová hlava fest tvrdá. Já cítit fajn, ale ta lov k moc ne." V tu chvíli se ze stanu vypotácel pobledlý Tilkanelli a obrátil se na Šalgora. "Vytrhnul se Po ízkovi a praštil m do b icha, že sám pot ebuju medikamenty. Nebýt Kladiváka, asi m zabil." Šalgor sáhl do pytle s pen zi a dal mu dva zla áky. "Ty odvést dobrá práce, ty koupit lék pro ty." Tilkanelli peníze p ijal a vrátil se do stanu. U vchodu se obrátil a prohlásil, "Kdyby boss ješt pot eboval lé ení, bude mi op t pot šením." Marino Tilkanelli zakrátko odtáhl i s ob ma ogry a orkové za ali uvažovat o další výprav do ruin. Jenže než stihli cokoliv naplánovat, zjistili, že se k v ži blíží po etná skupina lidí. Orkové hned odhalili, že se jedná o tytéž lidi, kte í jim p ekazili výpravu k pyramidovému chrámu. Horatio Beckemman si zavolal Vormoga: "My nemoct bojovat, když vy nám pomoci od tahle lov k, my být moc vd ní." "Jak to, že nem žeme bojovat," protestoval jeden z mladších obyvatel v že. "Já naši v ž hájit budu." "Horkokrevné mládí," prohlásil Beckemman. "Dob e, Vormog, tohle u e Eberhart Horstman, on bojovat s vámi." P ípravy byly stru né. Eberhart si stupnul na plošinu v že a k n mu se vnutil i Rendlik, který prohlásil, že jako Gruš ák Voko Vod Vorla musí bandu jistit st elecky, ostatní se poschovávali za v ží a z íceninami v jejím okolí. Zpoza jedné ze z ícenin se za ali vyno ovat jednotliví lidé. Byli to neoby ejn vypracovaní svalovci, kte í se tvá ili zu iv a nemilosrdn . Orkové vy kávali. Eberhart vyslal do skupiny ohnivou kouli, když tu se ozval vedle n j strašný výk ik: "Vy zbab lci nebojovat, já vám ukázat, jak bojovat Gruš ák Strašlivý Zabiják." Sk et se skokem vrhl z v že a všichni ekali, že se dole zcela rozplácne, on však vysoký skok ustál a vyrazil p ímo do blížícího se davu a napadl nejbližšího lov ka. Orkové zírali zcela zkoprn lí, když se lov k z ítil k zemi, vzáp tí op t vstal a vlna lidí sk eta zcela obklopila. Krutnik poslal kamarádovi na pomoc Zubáka, ale houbák až ke skupince lidí nedosko il. Orkové se p ipravili do pozice, ale Rendlikovi pomoci nemohli. V té chvíli vyslal velitel lidí z vrcholu jedné z ruin šíp z kuše na Eberharta a proklál mu p ímým zásahem srdce. Orkové za vali a vrhli se na lidi, ne všem se však poda ilo dostat se do boje. Navíc se ukázalo, že lidé nemají svaly jen pro okrasu a a koliv také padali, ztrát na or í stran bylo více. Bitva pokra ovala s neoby ejnou zu ivostí, když však Šalgor vid l, že vlna lidí neopadává, dal pokyn k zastvení boje. "My vzdávat!" volal na velitele lidí a ten jim dal milostiv povolení odnést své mrtvé a zran né. Nedaleko od v že, kde Horatio Beckemman vyjednával s novými pány území, zjištil Šalgor, že ztratili celkem t i leny tlupy. Navíc v d li o smrti arod ja Eberharta. Z ork padl nová ek tlupy Ungur a bitvu rovn ž nep ežil sk et Krutnik. Za nejv tší ztrátu však Šalgor považoval Grušgora. Kucha ovo t lo orkové neodnesli a byli si jisti, že po svých neodešel. Šalgor se nep estával rozhlížet jestli n kde nespat í orkovu bílou kucha skou epici, ale Grušgor zmizel. Nejv tší zármutek nad Grušgorovou ztrátou projevoval Rendlik. K u el a kvílel a lomil rukama a dokonce se na chvíli p estal p edstavovat jako Gruš ák. Dalším neš astným tvorem byl houbák Zubák, který byl z bojišt odveden t žce ran ný, ale rány se mu tém okamžit zacelily, nicmén byl uvázán k pevn zatlu enému k lu a nikdo se k n mu radši nep ibližoval. Našt stí se ukázalo, že Rendlik dokáže Zubáka alespo trochu ídit a tak se výprava mohla vydat na cestu k p vodnímu tábo išti. Orkové se blížili k ležení, když zahlédli dým stoupající z místa kam mí ili. To je rozzu ilo, protože místo považovali za sv j domov, ale po posedním boji se cítili natolik zmožení, že dali p ednost

12

opatrnosti a Dargu se vypravil na výzv dy. Jednooký ork se plížil mezi kameny a opatrn pohlédl na tábo išt . U ohništ , na kterém se pekl králík, sed la nesourodá dvojice. Ork a sk et. "Co vy tu d lat?" obo il se na n . Slova se ujal ork. "Já Karga a to Tublik, my slyšet o mocná boss ork a my hledat. My p idat." "My vrátit." Odpov d l silák. "Vy moci p idat." Orkové hled li na nové leny s nad jí a doufali, že p íští dny kone n zase vyrazí do ruin hledat spousty.

Tam, kde žijou ješt rky Když p ibudou tlup nové tvá e, získá tím tlupa i nové informace a nové nápady. Tentokrát s novým nápadem p išel sk et Tublik. "Já v d t o místo, kde žít ješt rka, co vycvi it možno." Zubil se na Šalgora. Šalgor v d l, že po vejcích ješt ích tvor je shá ka a tedy svolil. Tlupa opustila tábo išt a Tublik vedl vp edu všechny k místu, kde m ly žít zmi ované ješt rky. Když však orkové na líhništ dorazili, zjistili, že tu nejsou sami. P ímo ve st edu líhništ ve z ícené budov se usídlili vousá i s medv dem, kte í se s orky už jednou setkali a p i spat ení medv da se za aly ork m sbíhat sliny. Ovšem z druhé strany se ozýval št kot ps , neklamná známka toho, že se tu n kde vyskytují fanatici, kte í s orky již také jednou m li tu est. Ob lidské skupiny na sebe za aly pok ikovat a záhy se shodly, že se spole n vypraví na orky. Orkové se opatrn p esouvali mezi z íceninami, pouze Badgor nevydržel nap tí a vyb hl vp ed, když zjistil, že jej nikdo nenásleduje, okamžit se ukryl za z ícenou ze . Pomalý boj neboj p estal lidi bavit a fanatici vypov d li vousá m spojenectví. Jeden z jejich st elc dokonce st elou zasáhl jednoho z vousá . "Pa em !" k i eli vousá i na fanatiky, ale ti jim zjevn nerozum li. Badgor se rovn ž vyno il zpoza zdi a vyslal šíp p ímo na tlus ocha, který velel medv dovi. Šíp se odrazil do polonahého mladíka, který stál vedle n j, mladík se skácel k zemi a šíp se znovu odrazil zpátky do tlus och, kterému však nic neud lal. V dcové obou lidských skupin dosp li k dohod a zatímco vousá i kryli prostor st elbou, fanatici obcházeli ruiny, aby vpadli ork m do zad. Orkové se chystali elit ob ma hrozbám. Šodga a Radgoš, nejlepší or í st elci, nutili vousá e k opatrnosti a ostatní se stav li ve sm ru, odkud byl slyšet št kot ps . Zejména Šodga se vyznamenal, když po n m sklouzávala mr na šíp a sám neochv jn pálil. Rendlik se mezitím p ipojil po bok Badgorovi a za al se vedle ukrytého orka chvástat. Ork jej chvíli poslouchal a pak jej máchnutím kyje srazil k zemi. Jen co sk et vstal, oplatil orkovi st elou, která však mohutnou or í postavu zcela minula. Vormog p ivolával Gorkovo požehnání a zelený b h se tentokrát nad state nými vále níky objevil a dodal jim sílu. První se zpoza ruin vyno ili ohromní hafani a sko ili po orcích jeden pes padl k zemi, ale ostatní srazili soupe e k zemi. Na zemi se ocitl dokonce i Dargu . Orkové se vrhli na psy a z druhé strany se valil zástup lidí. Tomu stál v cest jen houbák Zubák, jehož tam navelel Tublik. Houbák sice útok pozdržel, ale sám byl fanatickým davem rozsekán na kusy. Tu se mezi orky objevil fanatický muž se zá ícím kladivem. Hytericky je el cosi o falešných bozích a vrhnul se na Vormoga. Šamana však požehnání Gorkovo neopustilo a fanatika dob e mí enými ranami zbavil ducha. Když fanatici vid li, jak dopadl jejich duchovní v dce, prchli pry . Mezitím však medv d a n kolik vousá napadlo Badgora s Rendlikem. Rendlik první medv d v útok sice ustál, ale další rána jej zbavila smysl . Badgor napadl medv da, avšak údery medv dích pracek jej ochromily a ork p elet l vzduchem n kolik metr , kde dopadl na veliký kámen. Ozvalo se nep íjemné k upnutí a ork skonal. Šalgor meztím hnal zbytek ork proti lidem. Vrhl se na malou ješt rku, která lidi doprovázela, ale plaz se ukázal být p íliš tvrdým o íškem. Rolnag se pokusil napadnout medv da, ale neusp l. Bitva se zdála marná a lidé s medv dem stáli jako neochv jná hráz a tak nakonec dal Šalgor p ece jen pokyn k ústupu.

13

Orkové se schlíple táhli k táboru, kde je ekalo p ekvapení v podob dvojice ork , kte í se p edstavili jako Na goš a Girdag. Prosili, aby se mohli p ipojit ke slavnému bosovi Šalgorovi. To spravilo orkovi pošramocenou hrdost a tak oba vále níky bez váhání p ijal.

Sloup boha doktora Vormog a Šalgor vypo ítávali na prstech všechny orcké padlé. Moc jim to nešlo, protože Šalgor nebyl s gangem od úplného po átku, ale zato necht l nechat šamanovi hlavní slovo. "To jasný," nakonec prohlásil s p evahou. "Bos Jirkaš a ty vyrazit hledat spousty a my místo toho spousty ztratit. My muset najít lepší místo, kde víc spousty." "Já nev d t o tom, kde lepší místo," tvrdil Vormog, "Gork m poslat sem." "To myslet p ímo sem?" nev ícn se otázal Skopová Hlava."Do tenhle tábor?" "No, tak p esn to Gork ne íkat," p ipustil šaman. "On íkat my do Nový sv t a tam my najít slávu a spousty." "My radši z stat ve Starý sv t," pochmurn poznamenal Šodga Ostrost elec, jeden z posledních t ech Jirkašových p vodních ork , které p emluvil Vormog k cest do Lustrie. "Já v d t o moc dobré místo," ozvalo se najednou. To promluvil sk et Rendlik, který p istoupil k ork m a poslouchal jejich hovor. "Kde ty být!" obo il se na n j Dargu . "Tublik muset va it a my to muset jíst?" "Já na výzv dy jít," prohlásil sebev dom sk et. "Já Gruš ák Chytrý Jako Liška a já se plížit do hospoda, kde já kdysi pracovat. Já slušet ta zmutovanec, jak íkat, že oni zjistit, kde sloup boha doktora stát." "Cože? Jaký sloup?" podivil se Vormog. "Já nev d t," p iznal Rendlik. "Ale já v d t, kde ten sloup být. A navíc tam prý tábo it ta lov ka, co nás vyhnat od v ž a kde zmizet Grušgor. My moci pomstít." "Já slyšet také n co o b h doktor," pomalu a váhav p ipoušt l Vormog. "Já íst ve v ž a Beckemman povídat, že ješt rka, co chodit jako lov k uctívat b h, co lé it." "My moci pomstít a navíc nás chránit b h, co lé it. To dobrá obchod," zasmál se Šalgor. "My jít a p est hovat." Balení bylo krátké a za chvíli se skupinka zelených k ží p esouval k místu, kde se m l nacházet ten zvláštní sloup a zárove tábor hledaných lidí. Orkové záhy zjistili, že se z druhé strany tábora blíží ke sloupu zmutovanci se kterými se st etli u hospody. Ovšem i lidé zpozorovali blížící se dvojité nebezpe í a k ork m se p íblížil parlamentá s velkým bílým praporem. Dargu se hned chystal muže zabít, ale Vormog vyžadoval dodržovat pravidla vyjednávání. "Mám vám sd lit toto:" prohlásil vyjednava . "Pokud se budete držet v povzdálí, my nap ed vy ídíme náš spor s mutanty a pak se budeme v novat i vám. Jinak my vás hned zni íme jako posledn ." Vormog souhlasil s návrhem d íve než mohl kdokoliv cokoliv jiného odpov d t. Na vysv tlenou pak dodal jen co vyjednava odešel: "To být dobré, oni pobít a my dorazit vít z." "A kde být sláva v takový boj?" opá il Šalgor. "My nepot ebovat slávu, ale úsp ch. A tohle dát úsp ch. Sláva p ijít pozd ji." Orkové se tedy opatrn sunuli k místu, kde stál slou s vytesaným znakem slunce, a lidé se vrhli na zmutovance. Zpo átku se zdálo, že boj bude jednozna nou záležitostí pro držitele pozemku, kte í se opevnili na jedné z pyramid a tvrd odráželi útoky odporných stvo ení. Nakonec však i lidé utrp li jisté ztráty, poda ilo se jim však zhubit v dce zmutovanc a tak zmutovanci radši odtáhli. Lidé se hrnuli na orky, nap tí bylo hmatatelné, když Radgoš napadl Šodga e, zatímco si oba chystali luky ke st elb . Šodga se však zklidnil, natáhl luk a sest elil lidského velitele. Nicmén p l druhé desítky lidských bojovník se blížilo k šiku, který držel Dargu , Vormog a t i další orkové. V té hvíli se rovn ž Šalgorovi poda ilo sest elit lidského ost elova e, který ohrožoval or í postup. Rendlik se vyšplhal na jednu z budov, zjistil však, že je mimo dost el a tak jen pok ikoval na orky rady, kterých si nevšímali.

14

Lidé, když vid li or í odhodlání, mírn zaváhali s útokem a ork m se poda ilo v prvním st etu opanovat bojišt . Zástupce lidského velitele nem l tak pevné nervy jako jeho p edch dce a zavelel k ústupu. Orkové opanovali okolí sloupu. "To být dobré místo na tábor," zhodnotil nov získaný pozemek Šalgor a orkové se rozložili v ruinách v bezprost edním okolí sloupu. Jakmile se utábo ili, p išel k or ím velitel m Rendlik. "Vid t vy, jak já vám dob e poradit, vy už dávno m t zvát Gruš ak do rada, já by tam dob e radit." Dargu se na n j nevraživ podíval, ale sk et drmolil dál. "Já vám te za ídit výhra, protože já být chytrý jako liška, ne hlupák jako tady Skopová Hlava." To byla jeho poslední slova. Dargu se neudržel a rána p stí velkou jako sk etova hlava poslala Rendlika okamžit k zemi. Dargu po n m sko il a pomalými ranami p sti dále zpracovával neš astného vejtahu. Když se zdálo, že Rendlik na své vytahování pravd podobn zem e, zachytil Dargu e Šalgor. "To sta it, kdo by nám va it. Ty znát jídlo od Tublik!" Tenhle argument na Dargu e platil. Vzal bezvládného sk eta a op el jej zády o sloup se znakem slunce. "Ty mít št stí," prohlásil Šalgor, "Ty odte pracovat pod Tublik a jestli ješt n co, já se p idat k Dargu ." Rendlik slabounce otev el o i a pokorn p ikývl. Krátce poté m li orkové ne ekanou návšt vu. Ke sloupu dorazil známý tileánský fel ar Marino Tilkanelli. Nejv tším p ekvapením však pro orky nebyla fel arova p ítomnost, ale to, že krom dvou ogr doprovázel fel ara kucha Grušgor, živý a až na useknutou ruku zdravý. "Grušgor, ty zdravý, ty živý, jak to možné?" Divil se Šalgor. "Jak my bojovat, já být moc ran n," opá il Grušgor. "Já se dostal do jedné ruiny a tam jsem omdlel. Vy jste prchali a ti lidé m také nenajít." "No a pak jsem tam tudy jel já," vložil se do e i Tilkanelli, "a slyšel jsem sténání a našel jsem tam Grušgora. Byl mi od našeho setkání sympatický, tak jsem ho nechal Po ízkovi odnést do mého stanu a dop ál mu trochu t ch nejlepších bylin. A pak jsem ho zam stnal jako kucha e a dalšího osobního strážce. lov k nem že být dost opatrný." "A co vy d lat tady?" otázal se Vormog. "Tady je sloup boha Choteca, který má v sob po ád lé ivou sílu. Tady rostou ty nejlepší bylinky. Ale myslel jsem, že tu budou ti lidé, co vás vyhnali od Beckemmanovy v že." "My je vyhnat," suše prohlásil Dargu . "To je dob e," oddechl si viditeln Tilkanelli. "Nemáte nic proti tomu, když si tu nasbírám bylinky." Šalgor velkomysln mávnul rukou a pak se obrátil na Grušgora: "Ty p idat zase k nám?" "Když Tilkanelli dovolit, tak rád." "To neslyším rád," ohradil se Tilkanelli. "Grušgor si u m dosud neodpracoval cenu své lé by a navíc je pro mne velmi užite ný." "Já zaplatit," prohlásil velkomysn Šalgor a mávl na Vormoga a p inese vak s pen zi. Už se chystal dát cokoliv si tileánec ekne, když zasáhl sám Grušgor, vzal vak s pen zi, odpo ítal p tadvacet mincí a podal je Tilkanellimu. "Tohle by m lo bohat sta it, bos Tilkanelli!" Svá slova doprovodil významným rozhlédnutím po okolí, které m lo Tilkanellimu nazna it, že v p ípad problém by mu nemuseli ani dva og i sta it. "To je akorát," prohlásil tileánec. "Ale ned láš dob e, práce u m je bezpe n jší a lépe placená." "To je pravda," p ipustil kucha , "ale pro orka je dobrým bosem zase jen ork."

S medv dem v jednom šiku Orkové už v té dob znali všechny aktivn jší skupiny, které po ruinách bloudily. S každou je rozd lovaly nevy ízené ú ty, ale rovn ž je spojovaly spole né zážitky. I Šalgor se nau il, že mnohé

15

bitvy vyhrává více diplomacie než hrubá síla a tak mu nebylo proti mysli vyslechnout vyslance lidí, co s sebou vodívali medv da, který se jednou objevil v jejich tábo e. "My ch éli bychom vam nabídnout dohódu," prohlásil vyslanec s podivným p ízvukem. "O em vy dohadovat chtít?" odpov d l opatrn bos. "My slýšeli, že tady nedaléko hospóda, gde žoldáci pijou a nechají se najmout. Jenže u té hospódy te elfóve obt ž jí. Žoldáci posláli nam pismó, tedy dopís, že pot eb ji pomoc. No u nas n chvatit sila, tedy jako nás je málo, tak my by s vámi slu íli takoj sav t..." "Po kat vy, já nerozum t," p erušil vyslance bos. "Gavnó razgavór," ulevil si vyslanec a pak bez p íkras prohlásil. "Když vy pomo nam s elfy, my pak m žeme soubojem rozgodnout, pro koho budou žoldáci pracovat." "My poradit a rozhodnout, vy zatím vzít jídlo," odpov d l Krysodr , který si pot eboval všechno ujasnit. "Rendlik, ty dát jídlo ta lov ka!" dodal. Dohoda dopadla jednozna n . P esto, že tihle lidé neplatili za nejspolehliv jší, orkové na bitky s nimi vzpomínali celkem rádi jako na dobrou zábavu a navíc si v ili, že p ípadný následovný vzájemný souboj snadno vyhrají. Veliká žoldné ská hospoda stála mezi ruinami nedaleko táhlého návrší. Gangy se p ibližovaly opatrn každý z jedné strany. P ed hospodou stála p lkruhem skupina elf , která zcela zjevn bránila žoldné m opustit budovu. Orkové se rozd lili do skupinek ke jednotlivým velitel m. Tublik se však p íliš vžil do role v dce sk etího kontingentu a velmi urážliv rozkázal Rendlikovi, jak má postupovat. Tak daleko však Rendlikova pokora nesahala a ihned na Tublika zaúto il a srazil ho v mdlobách k zemi, sám pak vyrazil na návrší, kde tušil dobrou st eleckou pozici. Elfové chvíli sledovali blížící se hrozbu a jen ob as vypustili až nep íjemn p esný šíp sm rem, kde zahlédli orka nebo lov ka. Kone n se první linie ork a lidí spojily a v tu chvíli se elfové rozb hli a napadli orky i medv da, který se rovn ž nama kal do úzkého prostranství mezi domy. Ostatní elfové kryli postup úto ících p esn mí enými šípy a pro jednoho orka a jednoho lov ka boj skon il. Rendlik z vyvýšené polohy zasáhl jednoho z elf , nicmén sprške šíp hodonutila okamžit zalehnout. Vormog v posvátnémvytržení prozp voval nemelodické modlitby ke Gorkovi. Orkové pocítili, že jejich bohové jsou s nimi a sledují bitvu se zájmem. D íve než mohli elfové zaúto it, setkali se ti první z nich s or ími kyji. Elfové však hbitým a ladným pohybem prosko ili mezi or ími hrubými údery a jejich elegantn zak ivené me e nalezly zelenou k ži i medv dí srst. Na místo padlých ork se cpali další. A místo medv da napadli elfy t i vousá i. Šalgor osobn spolu s Grušgorem zaúto ili na elfího velitele a poda ilo se jim ho spole n zdolat. Elfové usoudili, že nemá cenu dále z stávat a zmizeli jakoby závanem v tru, mezi stromy se mihly jejich štíhlé siluety a ztratili se z o í. Velitel lidí došel k Salgorovi. "Balšoje spasibo vam, tedy vlastn d k jem. Te my dohodli na souboj, souhlasit?" Šalgor se rozhlédl a zjistil, že díky tomu, že orkové nesli v tší ást elfího náporu, jsou natolik pocuchaní, že by výsledek byl nejistý, odpov d l. "Vy nechat žoldák a my jít. Pozd ji my vyst ídat." Lidský velitel souhlasil a orkové se vrátili ke sloupu boha doktora. "To být dobrý boj," zhodnotil po cest situaci Skopová Hlava. "Jenže padnout Vulha a Kargaš," upozornil Vormog, "už nebýt spousty t ch, co p ijít s bos Jirkaš. Jen já, Šodga a Radgoš. My muset najít další ork. Nás málo." Šalgor se zasmušil a s radou p išel až Grušgor. "Já v d t o pár ork, co pracují jako osobní stráž pro jeden kupec. Když my je vyplatit, oni rádi p idat k mocný bos Šalgor." "Já nebýt tak mocný bos," prohlásil Krysodr zasmušile. "Jenže ty být nejmocn jší bos v Lustrii," odpov d l Grušgor. "Už moc bos tu být, moc skupina, jenže všichni zahynout a tlupa rozprášit. My nejlepší, co moci najít." A tak se mezi orky objevili Dagar a Hardoch.

16

Spojenectví bývají krátká V tábo e u obelisku panoval b žný ruch a Šalgor Krysodr usoudil, že je na ase navštívit minulé spojence a p ipomenout jim, že žoldné ská hospoda byla dobyta s or í pomocí a tedy by i oni mohli mít n jaké výhody. Když skupina zelenokožc dorazila k hospod , zjistila, že p ístupu se dožadují i fanatici, které již rovn ž znali. Držitelé žoldné ské hospody však o n em takovém necht li ani slyšet. Marn Vormog se Šalgorem na jedné stran a fanatický kn z na stran druhé p esv d ovali skupinu držitel hospody o své pravd . "Ni evo, eto Kislevskoje," zn lo definitivn . Když spole n odcházeli z tábora, obrátil se fanatický kn z na Vormoga: "Ti zatracení Kislevité odmítli náš spravedlivý požadavek, m li bychom je vypálit a zni it!" Vormog chvíli nev il vlastním uším a pak se dotázal: "Vy navrhovat spojit?" "Ano, je t eba zni it ty kací e a zhubit plém Kislevské ve jménu Sigmarov ." Salgor usoudil, že se to kn zi v hlav trochu plete, protože spojovat se s orky ve jménu nejhorší zhouby ork , kterou historie znala, je pon kud ideov pochybené, nicmén si v tábo e Kislevit , jak je kn z nazýval, dob e povšiml, že jich jsou opravdu spousty. A koliv je sám nedovedl spo ítat, svedl odhadnout, že v tomto p ípad bude pomoc pot ebná. "My pomoci a zhubit Kislevit," vyjád il sv j souhlas. Velitelé se rozešli ke svým bojovník m a za ali organizovat útok, i kislevští si uv domili, že musí obstát proti dv ma gang m a rozestavili se tak, aby jejich st elci pokryli maximální plochu v okolí žoldácké hospody. Z jedné strany se blížili orkové a z druhé strany mén po etný kontingent fanatik podpo ený najatým ogrem, kislevité se rozhodli udržet orky v odstupu st elbou z kuší a poslat medv da proti fanatik m. Kislevští mí ili p esn a prudce letící šipky vykusovaly v or ím šiku mezery nezávisle na tom, jak moc se kryli. Na druhé stran podpo en st elbou z vlastních kuší se st etl ogr a medv dem, medv d ogra sice zdolal, ale kn z, který skupin velel, se modlil k Sigmarovi a byl vyslyšen. V ruce se mu objevilo zá ící kladivo a kn z s šíleným úsm vem na rtech za al ádit mezi Kislevskými bojovníky. Do boje zasáhla i sme ka ps , která jej doprovázela. Na druhé stran se Kislevité stahovali z dosahu ork a p esn mí enými st elami vy azovali jednoho zelenokožného bojovníka za druhým. Vormog je el modlitby k or ím boh m a Gorkova p ítomnost byla hmatatelná. Kislevité však stále pouze ustupovali a st íleli. D sivá smršt úder šíleného kn ze však p emohla kislevké odhodlání a obrátila je na út k ve stejné chvíli, kdy i Salgor zavelel pro ídlým ork m k ústupu. "Pochválen budiž Sigmar," zn lo za nimi jako ocen ní jejich pomoci a oslava fanatického vít zství. Orkové dorazili k obelisku boha doktora op t v pochmurné nálad . Další z veterán , Šodga Ostrost elec, se odebral do v né bitvy. "My jen dva z Jirkašových vále ník zbýt, jen state ný Radgoš a já," ho ekoval šaman. "To t žká ztráta." Rolnag Medv dobij si p isedl k Šalgorovi. "Bos Šalgor, t eba najít nové místo, kde spousty," poznamenal, "Já v d t, kde bydlet n kolik osoba, co mít spousty. Jich ne spousty. To být snadné." Šalgor se up en podíval na svalnatého bojovníka. "To být dobrá slovo, ty už dlouho bojovat, ty bos, odte ." Rolnag p ijal povýšení pokr ením ramen a odebral se ke kotli, kde Grušgor s Rendlikem va ili ork m stravu. Salgor cht l rovn ž povýšit na bose Radgoše, ale st elec-veterán odmítl s tím, že on nemá na velení náladu. Bos pokr il rameny a dále nenaléhal. Rolnag se cht l ve velitelské funkci p edvést a zanedlouho p ivedl odkudsi dalšího orka, který se p edstavil jako okor. Nepost ehnuteln se ke gangu p idal i Rendlik v známý sk et Zevlik a Šalgorova tlupa se chystala do další bitvy.

Spousty jako odm na V odlehlé ásti ruin se nacházelo místo známé jako úto išt . Kdokoliv byl p íliš pronásledovaný, v d l, že se mu v úto išti dostane pomoci. Toto místo si jako své sídlo zvolila nesourodá p tice

17

známých hrdin . Spojovala je odm na vypsaná na jejich hlavy. Není divu, že když Rolnag Šalgorovi vysv tlil o co se jedná, byl okamžit za odm nu povýšen na velitelské místo. Cestou k úto išti orkové zjistili, že stejným sm rem vyrážejí další t i skupiny. Mutanti, fanatici a lidé, kte í orky vyhnali od v že, ale kte í byli na oplátku vyhnáni od sloupu boha doktora. Šalgor se znepokojen obrátil na Badgora, ale ten mávl rukou. "Oni silní, pomoc dobrá." Šalgor nev il, že by pouhých p t osob mohlo jeho tlup vzdorovat, ale pro jistotu poslal sk ety se vzkazem pro všechny soupe ící velitele, že navrhuje mír do vybrání odm n. Všichni velitelé se k jeho návrhu p ipojili. ty i gangy obklopily pahorek s úto išt m ze všech stran. Obyvatelé úto išt je již spat ili a vyrazili proti nim. Na orky se hnala štíhlá elfka s neoby ejn plynulými a ladnými pohyby, Proti mutant m vyrazilo nepopsatelné stvo ení se h betem plným ostn , na lidský dav vyrazila psohlavá bestie s emdihem a lov k v brn ní a s velkým štítem. Na pahorku z stal jeden loví ek, který se obrátil proti fanatik m. Vztáhl ruce k obloze a pronesl n kolik nesrozumitelných slov. Na pahorku vedle n j se objevil tvor p ipomínající trochu houbáka, jenže tenhle m l nespo et chapadlovitých kon etin zakon ených drápy. Orkové nem li as sledovat, co se d je u ostatních gang a p ipravovali se na útok elfí vále nice. Vormog val ke Gorkovi prosby o pomoc a elfka si jako sv j cíl vyhlédla Radgoše, ork podpo ený Gorkovou mocí poslal elfku k zemi a štíhlá elfka se již nezvedla. Orkové hromadn vyrazili k centrálnímu pahorku a jejich pochod tlumily jen ob asné hádky adových len gangu. Mezitím mutanti se ztrátami zdolali ostnatou potvoru a fanatik m se poda ilo zlikvidovat arod je. I lidé dosáhli jistého úsp chu, když zdolali bestii, nicmén ozbrojenec se štítem úsp šn vzdoroval jejich útok m. Šalgor obdivoval state nost lidí, kte í byli pobíjeni zdánliv nezranitelným hrdinou a p esto se nevzdali. Nakonec jeden z lidí vyrazil hrdinovi z ruky me a ostatní jej srazili k zemi zrovna v as na to, aby již orkové nestihli sv j b h zarazit. Radgoš rozb hnutý z dlouhého b hu dorazil k ležícímu muži a ukon il jeho život. Nastala chvatná jednání o spojenectví a orkové pod dojmem state nosti svých bývalých lidských odp rc uzav eli s nimi mír. Fanatický kn z projevil v té chvíli opravdu nebývalou pružnost myšlení, když uzav el spojenectví s mutanty. Rychlou dohodou mezi spojenci se Šalgor s lidským velitelem dohodli, že nejprve napadnou fanatiky a pak se postaví proti mutant m. Lidé zaujali st elecké pozice a orkové se chystali do správného postavení. Bylo jasné, že plán nemá trhlinu, pokud sk eti svedou vylézt do vyvýšeného postavení. Bohužel rohatá bestie velící mutant m zahlédla mezi davem Grušgora a za vala na n j: Hele, to je ten neschopnej kucha , co jsme se ho zbavili. A dob e tak, vždy neum l va it, no te va í ork m a pro orky je jeho jídlo dostate né." Grušgor se neudržel a vrhl se na mutanty místo na fanatiky. Rendlik a Tublik p ekvapení orkovou reakcí zapomn li na lezení. Navíc ješt se ke Grušgorovi p idal nová ek okor. P esn podle plánu pevná vlna ork zcela zdrtila fanatiky a ti se obrátili na út k. Bohužel zp sobili ork m i ztráty. Lidé rozho eni nespolehlivostí ork vyklidili bojišt a když padli ješt Šalgor radši k ústupu.

okor a oba sk eti, zavelel

Orkové v d li, že si dom nesou slušné bohatství a tak byli spokojeni, nicmén se jako obvykle ukázalo, že neoprávn n . První s tím p išel Grušgor."M nemít kdo pomáhat s va ení. Prohlásil, Rendlik um ít a Tublik co topit taky. My pot ebovat sk et." "My nepot ebovat sk et, co neum t bojovat," rozzlobil se na kucha e Šalgor. "Já najmout silná ork a ud lat Na goš bos, když osv d it." "My pot ebovat n co, co pomoci bojovat," ozval se Vormog. "Ork pot ebovat v d t že Gork mocný a že Gork s nimi." "To být tvoje starost," opá il Šalgor. "A já starat," prohlásil šaman a podával bosovi kus nesmírn špinavého a nelib zapáchajícího hadru. "Co to být?" zeptal se ned v iv Krysodr . "To kousek ponožka z noha samotná Gork!" "Tohle? Kde najít?"

18

"Když já zpívat Gork o pomoc, on p ijít a drtit ta elfka, on ztratit kousek ponožka, já sebrat a p inést!" "Dobrá, já vzít ta ponožka," souhlasil v dce, který již dob e poznal, kdy nemá cenu se s šamanem p ít. Tlupu brzo doplnili dva najatí orkové jménem Sugor a Brudoch, zejména Brudoch vypadal jako naprostý šílenec, ale bojovat um l a orkové nebyli ve stavu, aby si mohli moc vybírat.

N které dny se opravdu neda í N které dny se neda í a or í bos Šalgor Krysodr m l pocit, že pro orky je takových dn v tšina. I den, kdy dobývali úto išt p inesl krom pen žnímu zisku ork m i kruté ztráty na životech. Šalgor cítil, že pot ebují povzbuzení a svolal poradu bos a šamana, k porad býval p izván i Grušgor, ale poté, co posledn práv jeho neuvážený útok p inesl ork m porážku, usoudil kucha , že bude lépe držet se v povzdálí. "Vy vid t ten fanatik," tvrdil Šalgor. "On velet ne moc silná tým, my zvít zit. Jenže já nev d t, kde oni žít." "Já slyšet, že oni žít v domy," ozval se Skopová Hlava. "Lidi žít vždycky v domy." "Ty nemít pravdu, Dargu ," oponoval mu Rolnag."Oni mít tábor a stany. Já vid t." "Já ptát Gork a Gork pov d t," pronesl šaman mocným hlasem. "Já v d t kde oni tábo it. Tam ást m sta, kde spousty." "Gork pov d t, íkat šaman a já vid t jak on platit zv d," zašeptal Rolnag Šalgorovi. Nezávisle na tom, jak Vormog informaci získal, ukázalo se, že byla správná. Mezi z íceninami v ásti m sta seskupené kolem jednoho z po etných pahork bylo rozloženo tábo išt fanatik a jimi najatých osob. Or ího postupu si nemohli nevšimnout a tedy hned zaujali postavení ve sm ru od blížící se hrozby. Mezi orky nepanovala dobrá nálada. Byli si až bolestn v domi minulých neúsp ch a tak se p íliš neradovali z nadcházejícího boje. Situaci vy ešil až Hardoch. Váhání ho nebavilo a tak vyrazil dop edu. Jeho pozice v p edsunuté z ícenin byla záhy podpo ena Rolnagem, Grušgorem a Na gošem. Tu se nedaleko od Hardochovy skupiny objevil šílený kn z. Hardoch radostn za val a vrhnul se na kn ze. Bohužel minul a smrš kn zových ran jej poslala k zemi. K hlavní skupin ork se state n p iblížil pes a št kotem prozradil Vormog v úkryt. Šíp z Tileánské kuše šamana omrá il. Zatím šílený kn z napadl Rolnaga. Zkušený bojovník hbit zareagoval a dvakrát al vedle kn ze. Rány kladiva mu p erazily nohu a vy adily jej z boje. Šalgor a Girdag zaúto ili na drzého psa. Zbavit se jej nedalo mnoho práce. H e si vedli Grušgor s Na gošem, kte í sice oba zaúto ili na kn ze, ale nedokázali jej ani škrábnout zatímco šílený kn z zlikvidoval oba orky. Na Šalgora s Girdagem nab hl ohromný ogr podpo ený jedním z fanatik . Fanatik srazil k zemi Girdaga, ale Šalgor prokázal, že nenosí titul bose nadarmo a ušt d il ogrovi t i prudké rány. Bohužel na ogra nesta ily a a pošramocený, dokázal ránu vrátit nicmén Krysodr nezasáhl. Šalgor se rozhlédl po bojišti a rázem ztratil nad ji. Zavelel k ústupu a ty i bezvládná t la nesli s sebou. Tentokrát se ork m poda ilo najít tak málo cenností, že Šalgor skute n netušil, jak se z neš astného srabu dostanou. Or í bos propadl depresi definitivn , když cestou do tábora zem el težce ran ný Na goš a když bylo z ejmé, že Rolnag s pochroumanou nohou bude n jakou dobu tlup neužite ný. Šalgor usedl na kámen vedle sloupu boha doktor a, složil hlavu do mohutných dlani a tvá il se pochmurn . V tábo e panovala rozpa itá nálada a nikdo nev d l, co d lat. Nakonec si dodal odvahy Grušgor a zeptal se:"Hé, bos, co my te d lat, ty bos, ty pov d t!" Krysodr ova frustrace dostoupila vrcholu a roze val se na všechny:"Jakej já bos. My po ád jen prohrávat, co my d lat. Já nev d t, já nechtít d lat bos v zem , kde sm la. To moct d lat bos t eba okor!" S tím ukázal na nejmladšího orka. "A okor bos, a vy m nechat!" Všichni se obrátili na p ekvapeného okora. "Co koukat?" opá il okor, "Já prý bos. To m p ekvapit, ale když bos Šalgor chtít, co d lat?" I ostatní orkové byli z neblahého výsledku roz arovaní a nechali organizování b žného života tábora mladému orkovi. Tak se stalo, že když dorazilo poselstvo od mutant s podivným požadavkem, byli p ijati mladým a nezkušeným okorem místo Šalgorem Krysodr em, který neopoušt l místo pod

19

obeliskem nebo alespo Vormogem, který se marn snažil vymyslet zp sob, jak bose p im t k aktivit . Jediný velitel, který mohl okorovi pomoci, byl Dargu Skopová Hlava a ten svou p ezdívku nenosil nadarmo. Mutant, který se dožadoval hovoru s velitelem netrp liv p ešlapoval na okraji tábora. Když spat il neznámou tvá okamžit se zeptal s kým má tu est."Hele, ty, já cht l mluvit s n kým z velení," prohlašoval mutant. "P ive mi n koho, mám pro n zprávu." "Já bos okor!" d razn prohlásil ork. "Já mít te na starosti tábor a tlupa." "Ehm, no dob e," odv til mutant. "Tak to eknu tob . Chytili jsme jednoho z vás zelenokožc a cht li jsme ho ob tovat našemu pánu, ale protože jsme s vámi již n kolikrát korektn jednali, rozhodli jsme se nabídnout vám možnost vykoupit jej za 50 zlatých." "Já se poradit," se snahou o d stojnost odpov d l okor a zamí il k Dargu ovi. "Dargu , mutanti tvrdit, že mít náš zajatec a chtít spousty aby pustit." "My zaplatit," rozhodl Dargu . "Oni možná mít Dagar nebo tak." okor tedy odnesl mutantovi peníze a nechal Grušgora odpo ítat padesát zlatých. Nato mutant pokynul dozadu a dv rohaté bestie p ivedly svázaného úpln neznámého sk eta a hodili ho na zem. "Hé, meuch, to né Dagar," volal za mutantem Dargu , ale mutanti rychle krá eli pry . Orkové se postavili kolem svázaného sk eta a slova se ujal okor: "Kdo ty a co tu d lat?" "Já Grouk, já bos sk et z les," prohlásil svázaný. "Nesmysl," opá il Dargu , "sk et nebýt bos." Grušgor ke sk etovi p iklekl a rozvázal ho. "Ty pracovat tady s Zevlik a pomáhat va it." "Já nepomáhat," vztekle odv til sk et a zvedl se ze zem . "Já bos a bos nepracovat." Hardoch sev el pravici do p sti a str il p st v tší než sk etova hlava sk etovi pod nos. "Ty pamatovat! Bos sk et nikdy nebýt, ork být bos! Jinak já zabít." "Já bos ty hlupák," nenechal se zastrašit sk et. Hardoch se chystal sk eta za ít tlouci, když zasáhl doufat. A d lá bos sk et."

okor. "On být drahý, my ho muset p ijmout a

Orkové nespokojen zamru eli, ale smí ili se s tím. Jen Dargu tiše ekl okorovi: "My te muset vymyslet jak to vysv tlit Šalgor. My utratit všechny spousty za drzá sk et, až Šalgor probrat, to nebýt dobré." "My po kat až stát," odv til okor. "T eba Gork dát n jaké ešení." Ani jeden z nich netušil, že ešení za nimi ke sloupu opravdu p ijde samo.

Gork promluvil Nikdo nem že íci, jak dlouho by Šalgor sed l pod obeliskem, kdyby se hned dva soupe ící gangy naráz nerozhodly p epadnout orky u sloupu. Z ejm se rozk iklo, že Šalgorova banda je po posledním st etnutí ve špatném stavu a soupe i se rozhodli využít p íležitosti. Není tedy divu, že se v té situaci jako první ukázaly krysy a hned druzí Kislevité rozzlobení ze ztráty žoldné ské hospody ke které i orkové malým dílem p isp li. okor, jakmile získal zprávu o blížící se hrozb , zašel za Vormogem a naléhal na n j a probere Šalgora Krysodrt . Vormog se odebral k bosovi, ale d íve než k n mu došel, Šalgor se zvedl a prohlásil: "Já mluvit s Gork a já v d t, co Gork chtít. My vyhnat krysa i medv d a já pak pov d t." Vormog zíral užasle na svého velitele, nejprve cht l protestovat, že roli Gorkova proroka zastává on, ale pak se rozhodl, že je rád, že bos je op t odhodlaný bojovat a ideologické problémy nechal na jindy. Krysy a Kislevité mezitím uzav eli dohodu o spolupráci. Šalgor rozhodl, že první se vypo ádají s krysolidmi, kte í byli doprovázení hejnem krys, ale krysy pro orky p ílišnou hrozbu nep edstavovaly. Orkové donutili krysy k útoku, ale krom krys vyb hl se šíleným evem i jeden z krysolidí a napadl Dargu e, Skopová Hlava smrš útok ani s Gorkovým požehnáním neustál a obranu obelisku musel nechat na ostatních.

20

Orkové se opravdu snažili a zp sobili mezi krysami smrš . Nemálo jim pomáhala kombinace požehnání Gorkova a požehnání boha doktora, který i ve víru bitvy veškerá leh í zran ní okamžit lé il. Krysy rychle pochopily, na í stran je síla a se staženými ocasy zmizely z bojišt . V té chvíli však zaúto il medv d na Girdaga, který shodou okolností stál nejblíže ke Kislevit m. Orkové podporovaní Vormogem se rychle p esunuli Girdagovi na pomoc a sesypali se na vousaté vále níky. Medv d po chvíli Girdaga zmohl, ale ani sám nevyvázl bez zran ní. Prob hl mezi bojujícími a dokázal zaúto it zárove na Zevlika i okora. Mladému orkovi se poda ilo složit medv da k zemi, ale moc boha doktora zasáhla tentokrát proti ork m, když medv da rychle uzdravila. Grouk pobíhal po bojišti a snaživ likvidoval slabší Kislevské bojovníky. Nápor ork po etn jšímu Kislevskému náporu state n odolával, ale i na orcké stran došlo ke ztrátám. Pro povzbuzení morálky svých vále ník vytáhl Šalgor Gorkovu ponožku a bojišt se naplnilo nezam nitelným odérem. Vormog spat il, že k obelisku se postavil muž, který dával rozkazy medv dovi, okamžit na n j zaúto il a svalnatému muži nebyly svaly nic platné. Kislev byl rázem mén po etný než orkové. Jejich velitel, který s kuší v ruce vše sledoval, dosp l k záv ru, že dnes území u sloupu nezískají, a zavelel k ústupu. Orkové si sv j domov uhájili. Moc boha doktora však nesta ila na zhojení Girdagových ran a orkové op t ztratili jednoho za svých ad. Pozornost ork však upoutal p edevším Šalgor, který hned po skon ení boje svolal ke sloupu veškerou tlupu. "Vormog být chytrý a mluvit s Gork," prohlásil bos. "Gork mu íci jet do Lustrie a najít spousty. Ale Vormog nepochopit. Ani bos Jirkaš nepochopit. Já pochopit. Gork ne íkat spousty zlato, ale spousty ork. On v d t, že Lustrie ne pro ork. On chtít, aby my najít co nejvíc ork a vrátit se. A ve starý sv t každý kdo projít a p ežít Lustrie velký bos. My vracet. To náš cíl být. Tak p át si Gork." Orkové chvíli ml eli, protože bos v projev byl nezvykle dlouhý a složitý, když jim však došla podstata Krysodr ova projevu, propukli v jásot. Tloukli kyji do zem a hlasit vyli. Odjet zpátky do starého sv ta si p ál každý.

Malé vít zství taky vít zství Když Šalgor tak jasn vyty il cíl nabralo or í snažení nových obrátek. Místo padlého Girdaga záhy zaplnil bijec Kagroš a Rolnag se u il zacházet s halapartnou nalezenou mezi troskami. Šalgor považoval za nejvíce znalého orka Grušgora a práv s ním se asto radil. Spole n plánovali, jak se nejsnáze dostat zpátky do Starého sv ta. První starostí bylo sehnat peníze na cestu, protože tušili, že málokterý kapitán by je svezl zdarma. Zprávu, že v jednom míst ruin hlídá jakási nestv ra poklad, proto p ijali s nadšením, nebo výprava slibovala získat zárove peníze i slávu. Když dorazili na místo, zjistili, že se o stejný úsp ch pokouší i další t i tlupy. Krysolidé, lidské ženy - bojovnice a Kislevité. Skupiny od sebe odd loval pahorek, na kterém tr nila p tihlavá potvora. "To být hydra!" poznal tvora Vormog. "Ona ješt malá, ale pozor, ona plivat ohe ." Orkové pochopili, že je eká nebezpe ný boj. Postupovali opatrn kup edu jen s minimálními spory. Grouk a Zevlik zatím obcházeli pahorek z druhé strany. Ork m se zda ilo dostat se v i hyd e do výhodné polohy a Šalgor zavelel k útoku. O ekával, že se do hydry pustí v tšina ork , ale strach z nestv ry dokázali p ekonat jen ty i. Rolnag medv dobij s halapartnou, sám Šalgor, který p i pohledu na gorkovu ponožku zcela na nebezpe í zapomn l, Sugor a nový len tlupy Kagroš. Seká e, dýky i kyje dopadly a srazily t i hyd í hlavy, hydra vyjela po orcích zbývajícími hlavami, ale zasáhnout se jí nepoda ilo. Orkové však znepokojen sledovali, jak jedna z hlav nebývalou rychlostí dor stá. Vzáp tí po orcích dorazily k hyd e krysy a p esto, že jich rovn ž zna ná ást podlehla strachu, dokázal velitel krysolidí nahnat do boje dostatek osob, aby si i ony obstaraly sv j díl nebezpe ných hlav. Velitel krysolidí nebezpe ný boj pochopiteln sledoval z bezpe né vzdálenosti.

21

Hydra ze vzmohla k poslednímu pokusu o protiútok, ale její život ukon il Šalgor v seká a orkové se okamžit vrhli na p ekvapené krysolidi. Vormog nadšen je el modlitky ke Gorkovi a krysy byly donucené opustit bojišt . Do boje se zapojili i oba sk eti, kdy krysu, která uhnula p ed Sugorovým kyjem Zevlik srazil a Grouk dorazil, Sugor se zatvá il velice rozzloben , ale ne pokyn šamana Vormoga to nechal být. Kislevité mezi tím spustili palbu do ženských vále nic a ty radši rovn ž utekly. Orkové a Kislevité ve vzájemné spolupráci opanovali bojišt . Oba gangy se na sebe dlouze zadívaly a nakonec Šalgor p išel s ne ekaným návrhem: "Hé, ty, vousá , my rozd lit a už nebojovat." Ani kislevský velitel nijak netoužil po další bitv , ale opatrn se zeptal: "A kdo bude mít tohle území?" "My navrhovat souboj," prohlásil Šalgor p esv d ený, že jeden lov k nebude pro n j problémem. "Já bojovat s váš bojovník." Vormog na bose cosi zu iv gestikuloval, ale Šalgor ekal na odpov m žeme tedy vybrat kohokoliv, kdo za nás bojuje?"

Kislevského v dce. "Dob e,

"Moct vybrat koho chtít," ekl p ezírav Šalgor. "Dob e, za nás bude bojovat medv d." Šalgor mírn znejist l, protože tohle ho nenapadlo, ale nemohl než souhlasit. Medv dá medv da poštval na neš astného bose a medv d ho srazil k zemi, ork povstal, ale medv d jej praštil podruhé a bos nedokázal vstát. "Vy vyhrát," prohlásil otráven a medv dá odtáhl zví e od ležícího bose. Zpátky u obelisku s lé ivou mocí šaman Vormog nadával svému bosovi: "Ty skopová hlava jako Dargu , ty prohrát boj o místo, kde moc Gork být silná. Co ty myslet? Já pot ebovat to místo!" Šalgor jen mávl rukou. Jenže cosi popíchlo sk eta Zevlika, že nahlas prohlásil: "To být velení, to líp já velet než dv skopová hlava. To jako s ta krysa, co hloupá ork netrefit." Šalgor na drzého sk eta nev ícn zíral, když tu na Zevlikovu hlavu dopadl Sugor v kyj a zakon il Zevlik v proslov i jeho život. Zevlikovi již pomoci nebylo a tak Grušgor okamžit zašel za Šalgorem a d razn se ptal, kdo mu tedy bude pomáhat s va ením. "Ty mít na va ení samá drzá sk et," zavr el na kucha e bos. "Ale va it dob e. Te pomáhat Sugor a ty sehnat nová sk et. A ne tak drzá." "Všichni sk eti jsou drzí," prohlásil Grušgor po lidsku. "Já najít sk et, snad být mén drzý," dodal po or ím. Druhý den p ivedl Grušgor do tábora nového sk eta a ustrojil ho do kucha ského. "Kdo to být?" prohlásil Dargu když sk eta spat il. "On vypadat jako Rendlik? Ten drzoun." "To Kbelik, on bratr Rendlik." "Ale bos Šalgor nakázat ty najít sk et, co ne drzá. A bratr být ur it drzá." "Ty po kat," opá il Grušgor, "a nebo najít lepší sk et sám." Zejména Sugor, kterého pomáhání u va ení opravdu nebavilo, se okamžit stal hlasitým zastáncem mladého sk eta. A Kbelik se dychtiv ujal va ení. Další den se do tábora p iloudali dva orkové, že prý se doslechli, že Šalgor sbírá orky na cestu do Starého sv ta a že oni se cht jí také dostat zpátky. Šalgor posily za adil do týmu. Šadrog a Goška dostali misku s Grušgorovým gulášem a usoudili, že ud lali opravdu dob e, že vyhledali práv Šalgora.

Ne ekaný úsp ch Orkové doprovázení jedním sk etem se prodírali podrostem. Jejich cílem bylo nalézt prost edky, které by jim dovolily navrátit se zp t do Starého sv ta. Bohužel se jim hledání poklad p íliš neda ilo a jejich vaky zely prázdnotou. Zatoulali se až do odlehlé oblasti, kde z ícené m sto džungle tém zcela pohltila. okor, Radgoš a Hardoch se vydali na jednu stranu z ícené budovy a m li v úmyslu vylézt na trosky a rozhlédnout se po okolí, na druhém k ídle vyzval Grouk Kbelika k témuž a st edem se opatrn

22

p esouvala hlavní skupina ork . Najednou se lesa vyno ila dvojice ohromných pavouk . Byli v tší než kon a orky zcela zasti ovali a oba se vrhli na okorovu skupinu. Mladý ork se hrd postavil na odpor zatímco Šalgor organizoval v rychlosti skupinu, která m la vyrazit napadeným na pomoc. Radgoš se pavoukovi state n postavil, ale monstrum se ukázalo nad jeho síly. Rovn ž okor nedokázal ohromnému lenovci dlouho odolávat. To však již dorazili ostatní orkové pod velením Šalgora a Dargu e a zakon ili pavou í životy. Mezitím Grouk s Kbelikem dosáhli kýžené pozice a spat ili p ed sebou plá na které bojovaly dv skupiny lidí. Jednak známí Kislevité a pak odporní mutanti. Kbelik nelenil a st elil po jednom z Kislevit , nicmén v té chvíli již Kislevité rozeznali své nedávné spojence a hned je žádali o pomoc proti mutant m. Orkové vyrazili vp ed, ale zrovna když se chystali mutanty napadnout, pochopili tito, že boj je marný a ve sp chu opustili bojišt . K p ekvapení ork bojišt vzáp tí opustili i Kislevité s tím, že tohle území si orkové klidn mohou nechat. Orkové se vrátili k místu, kde nechali své padlé. Jenže zjistili, že tam n kdo byl již p ed nimi, Radgoš byl mrtev a zcela okraden a okora nebylo nikde vid t. "Hej, ty, zelené prase," ozvalo se z nedaleké z íceniny. P ed z íceninou stál jeden zmutovaný lov k, jiný, než který jim onehdy prodával Grouka, a drze se šklebil. "Máme jedno zelené prase, které jste tu nechali ležet, a ješt dejchá. Jestli ho chcete, tak koukejte navalit prachy. A bude to dost mastný." Mutant našt stí netušil, že oslovení prase nepokládají orkové za urážku a tak se Šalgor za al vyptávat:"Kolik vy chtít?" A pohybem ruky p ivolal Grušgora, který na rozdíl od n j um l po ítat. "Padesát zlatých," Orkové se chvíli radili, respektive Grušgor ostatním p eložil hodnotu jako "moc spoust". "To vy okor nechat," prohlásil potom Šalgor. "On nic neum t, když nechat chytit. My dát deset." "To ses zbláznil, prase. To ho radši ob tujeme našemu pánu." "My hodn vyd lat." Prohlásil na to Šalgor. "Ale ne tak spousty my dát .." "... dvacet." doplnil Grušgor. "T icet!" "Dvacet p t." "Dob e dvacet p t, beztak to vaše prase by našeho pána jen uráželo." Pak si nechal vyplatit dvacet p t zlatých a pokynul svým druh m, aby okora p ivedli, ti tak u inili a pak rychle zmizeli v pralese. Šalgor pokynul tlup a vyrazili zpátky k obelisku. Byli vývojem situace vcelku pot šeni, jen Vormog vypadal vyložen neš astn , m l pocit, že po smrti Radgoše jako p edposledního z Jirkašových veterán je na ad on a zase tak moc se na osobní setkání s Gorkem net šil.

Tady být spousty "Bos Šalgor, já v d t, kde být spousty," prohlásil jednoho dne sk et Kbelik. "Já v d t o místo, kde ležet spousty jen tak." Dargu Skopová Hlava chytil sk eta pod krkem: "Ty ned lat chytrý, ty íct kde spousty." "Já ned lat chytrý," ohradil se sk et, "já dozv d t a chtít pov d t bos Šalgor." "Ty pustit Kbelik, Skopová Hlava," poru il svému zástupci Šalgor Krysodr , "My pot ebovat spousty, aby my odjet do starý sv t, pry z džungle." Rolnag Medv dobij zatím za al volat orky do zbran a za chvíli se or í výprava hnala za sk etem do hlubin džungle. Do místa, kde m la být Kbelikem ohlášená hromada poklad , dorazili orkové po n kolika hodinách pochodu. Bohužel se zdálo, že stejnou zprávu dostali i další gangy. V džungli zahlédli nejen známé Kislevity, ale rovn ž nemén známé fanatiky. Fanatici zcela zjevn po ítali nejrychleji a hned vyslali k ork m posla s návrhem spojenectví ve jménu Sigmara. Vormog se pokoušel n co namítnout, ale Šalgor se již dávno p esv d il, stejn jako v dce fanatik , že ve jménu úsp šného boje je možné dovolit si jistou theologickou volnost a tak op t bojovali orkové ve jménu zbožšt lého lov ka, který je dodnes vyhlášenou legendární zhoubou ork .

23

Gangy se hnaly ruinami a snažily se sbírat poklady, kterých zde byla vskutku hojnost. Hašte iví orkové se natolik zabrali do hledání cenností, že do místa st etu dorazili tém výhradn or í velitelé. Vormog si vyprosil Gorkovu pomoc a Šalgor s Rolnagem se zakousli do první lidské ady, která zapl ovala úzkou uli ku mezi rozvalinami. Fanatici zatím zejména st íleli z luk a kuší a jejich st ely si v Kislevských adách vybíraly krutou da , ale ani Kislevská st elba nevyšla zcela naprázdno. Zatím ve v av boje dostál Rolnag Medv dobij svému p ízvisku a i zbran ostatních ork našly cíl. Pod vedením Dargu e Skopové Hlavy zatím zbytek tlupy sbíral poklady, kterých tu bylo opravdu po etn . V té chvíli šílený kn z napadl kislevské pravé k ídlo a rozséval tam smrt. Pod náporem ze dvou stran se kislevští bojovníci zlomili a prchli. Orkové náhle stanuli proti fanatik m. Obhlédnout situaci trvalo Krysodr ovi jen krátce, snadno odhadl, že ork je více než fanatických lidí a dal rozkaz ke zrušení spojenectví. Šílený kn z zaúto il na orky, kte í bojovali v jeho dosahu. Dokázal je snadno zni it, ale získal tím Salgorovi as, aby mírn uspo ádal útok. Sám Šalgor, Vormog a Rolnag napadli šíleného kn ze. Na kn zovu hlavu se snesla smrš ran, ale až ta poslední kn ze zmohla. To bylo na fanatiky už p íliš a ve sp chu opustili bojiišt . Šalgor mávl na své spolubojovníky a orkové za al zjiš ovat, kdo chybí. Nakonec m li po kruté bitv pouhé dva mrtvé. Bitvu nep ežil Karga ani sk et Kbelik. "On v d t,kde spousty, ale nev d t, že tu taky spousty lov ka," ohodnotil jeho smrt Vormog. "Já bych jen rád v d t," vložil se do hovoru Grušgor, "kdo m dnes pomáhat va it. Když já zase beze sk et. Ten Grouk pracovat odmítat." "Goška s Šadrogem pomoci," rozhodl rychle Šalgor. "Já pomoci," prohlásil Goška, "ale ty najít nová sk et rychle." Výprava se vrátila do tábora a Grušgor se svými neochotnými pomocníky za al va it ve e i. Od ohn se ozývalo neustálé halasení, jak kucha zau oval neochotné kuchtíky. Nakonec se p ece jen rozlila táborem u prastarého obelisku v n jídla. Orkové se zhlukli kolem kotle a Kucha pono il do potravy nab ra ku, když se mezi ruinami objevila zvláštní postava. Byl to mohutný, ale nápadn hubený ork, v jedné ruce držel dlouhou v tev s n kolika dalšími v tvemi p ivázanými na konci a v druhé p edm t, který nebyl ni ím jiným než zašpi at lým d eveným kolíkem. Ork se hnal p ímo ke kotli. " aga jíst!" volal p i tom. Ostatní orkové na n j p ekvapen hled li, ale Šalgor Krysodr nesm l zaváhat, postavil se p íchozímu do cesty. "Co ty chtít?" Pohled na mohutnou bosovu postavu p im l orka zastavit. "Hlad. aga jíst," procedil mezi zuby. "My ti dát jíst, když ty pro nás bojovat," odpov d l bos. aga se zarazil a pak odpov d l, "Jíst, hlad." "Ten to nemít v hlav v po ádku ješt h bosovi p ipojil.

než Brudoch," ekl Šalgorovi šaman Vormmog, který se k

"To nevadit," zasmál se Šalgor, "když my dát jíst on z stat a když my ukázat on bojovat. A Gork chtít my do stará sv t odvézt všechna ork." A Krysodr ustoupil agovi z cesty. Ork se vrhl na podávanou misku jídla a okamžit ji do sebe obrátil a ihned ji znovu nastavoval. "On sníst jídlo za celá tlupa," zasmál se sk et Grouk. "Ml et, sk et," ok ikl jej Dargu . A na mohutného Šalgorova zástupce si sk et netroufal.

Nedorozum ní na život a na smrt Uplynul jediný den a tábor se rozrostl o dalšího lena. Grušgor splnil sv j úkol a dovedl do tábora nového sk eta. "To Kotlik, bratranec Rendlik a Kbelik." oznámil ostatním ork m. Orkové to p ijali s neutrálním výrazem, jen Goška s Šadrogem okamžit upustili kuchy ské nástroje a s úlevou p enechali práci sk etovi. Sk et se ujal práce, když si však sedal k va ení, tiše utrousil:"Ti orkové být neschopní, oni neum t ani loupat brambory."

24

Jeho poznámku zaslechl však pouze kucha a ten m l dost rozumu na to, aby ji nechal nepovšimnutou, jen si pomyslel, že s tímto sk etem mohou být zase potíže. Navzdory Grušgorovým obavám však dalších n kolik dní ub hlo bez p íhod. Až tvrtého dne dorazil do tábora vyslanec Kislevit : "Ja p išel za vámi, ábych vám ekl, že vaše spojenectvi s t mi fanatiky nás urazílo. Náš kapitán prý zabíje vašévo kapitána. To bude náša pomsta. My váš ž om vot tam." A ukázal kamsi do lesa. Šalgor výzvu pochopil:"My p ijít a ukázat vám," prohlásil. Orkové se shromáždili a o ekávání bitky vyrazili nazna eným sm rem. Nemuseli jít dlouho, Kislevité zaujali postavení mezi ruinami nep íliš daleko od or ího tábora. P vodn se možná opravdu Kislevský velitel chystal jít do boje osobn , ale or ího nástupu se zjevn zalekl a tak se radši skryl v lese a nechal bojovat své pod ízené. Orkové se hnali v n kolika skupinkách. Díky v ným hádkám se však jejich postup roztrhal a k místu st etu dorazili postupn . Na levém k ídle postupoval Dargu s Rolnagem a skupinou nov jších len tlupy, ve st edu po vával Vormog modlitby ke Gorkovi doprovázen Onagošem, Brudochem a Sugorem a spolu s nimi postupoval i bos Šalgor. Nakonec zprava podnikala obchvat skupina ork pod velením okora vybavená st elnými zbran mi. Navíc jako zcela samostatná skupinka se pohybovali Grouk s Kotlikem. K prvnímu st etu došlo u Dargu ova týmu, Nejprve Kislevské šípy zkosily k zemi samotnou Skopovou Hlavu a Šadrogaa pak na p esilu kislevit zaúto ili pouze aga a Dy ag, když si Rolnag vybral k útoku p íliš vzdálený cíl. Vzáp tí se v pravé ásti bojišt rozpoutala p est elka mezi or ími st elci a skupinou najatých st elc sloužících pod Kislevem i oddílem slavných Kislevských strjelc . Zpo átku se i zde situace vyvíjela lépe pro Kislev. Ve st edu bojišt se objevil Kislevský medv d. V ten ráz se na n j vrhla Vormogova skupina v ela s bosem Šalgorem, který se už nedokázal držet zp t. Zatímco ostatní se pokoušeli zdolat medv d v doprovod, bos stanul sám p ed medv dem. Poda ilo se mu zví e zranit, ale sám byl útokem bestie sražen k zemi. Vormog p isko il bosovi na pomoc a díky pomoci Gorkov medv da spole n zdolali. I st elecký tým nakonec usp l a a n kolikrát zran ni, nakonec dokázali soupe e p est ílet a alespo Hardoch se dostal až k bosovi. Na levé stran bojišt se zatím vzpamatoval Skopová Hlava a i on se pustil do Kislevských vále ník . Když se k nim p idali i Vormog se Šalgorem, byl osud Kislevu zpe et n. Orkové si jen došli do lesa pro Kislevského velitele a donutili jej k poko e. Když bylo po boji, jali se orkové shromaž ovat své zran né. K velmi p íjemnému p ekvapení došlo, když Šalgor zjisti, že tentokrát do v né bitky žádný ork neodešel. Orkové se dostali do tábora v povznesené nálad . Nálada se p enesla i na Kotlika, který najednou prohlásil: "Vid t, vy ork, jak já vám p inést št stí. Vy jednat podle moje rada a vy vyhrát!" "To snad být nakažlivé," zíral na sk eta Šalgor. Dargu p isoupil ke sk etovi a sekerou mu rozsekl hlavu. "Já vylé it nákaza!" oznámil. "Odte va it Goška a Šadrog a kdo p ivést sk et, tomu já namlátit!" Goška a Šadrog se na sebe podívali. jakoby zvažovali, jestli by ve dvou Skopovou Hlavu nezmohli a pak se poslušn odebrali k ohni. Goška po cest pošeptal Šadrogovi: "Já íct Grušgor, aby promluvil s bos Šalgor. Skopová Hlava Šalgor poslechnout." "Jenže muset po kat i bos Šalgor zlobit na sk et." "Sk et pomáhat líp než ork," vysv tlil Goška, "a to bos Šalgor v d t." Oba orkové se pak dali do išt ní zeleniny pro zbytek tlupy a netušili, že tuhle otázku už ešit nebudou muset.

Jedeme dom .

25

Druhého dne p edstoupil Šalgor p ed tlupu se slavnostním výrazem ve tvá i. Rozhlédl se po orcích a oznámil: "Gork mi íkat, my sebrat co nejvíc ork a odjet p es mo e do starý sv t. Já sehnat lo , my moci odjet." Orkové propadli v neutuchající jásot. Jediný, kdo nejásal, byl sk etí bos Grouk. Šalgor si toho brzo povšiml a p išel k n mu. "Jestli ty chtít vrátit do prales, ekl, tam cesta. Jestli ty jet s námi, i u nás dost sk et. U nás moc r zná sk et. Ty vybrat." "Já být zv davý," odpov d l Grouk, "já jet s vámi." U bose se objevil Rolnag: "Kde ty vzít lo ?" zeptal se. "Já a Grušgor mluvit s šaman Tilkanelli, on slíbit, že nás dovézt, když my jemu pomoci naložit a n co d lat na lodi, co vyžadovat síla nebo boj." "A kdy my odjížd t?" "Den, co po zítra my p ijít do tábor Tilkanelli a pak my odjet." Zabalit or í tábor trvalo jen chvíli a tak se orkové vypravili od obelisku, který by n kolik m síc jejich domovem sm rem k místu, kde tábo il léka Marino Tilkanelli. Léka v tábor byl plný ruchu a zmatku, jak fel ar na rychlo balil neuv itelné množství zavazadel. Když se všiml p icházejících ork , p edal organizaci jednomu ze svých pomocnník a vydal se ork m v ústrety. "Vítejte, bosi Šalgore, i vy ostatní, už to bude. Zítra podle dohody odjíždíme, tady t ch pár v cí ná jist pom žete odnést k lodi. Je to sotva den cesty. Orkové s ned v rou pohlédli na hory zavazadel, ale nakonec usoudili, že se to zvládnout dá. Ráno vyrazila z tábora ada osob smíchaná z lidí a ork za které zejména vy nívali oba Tilkanelliho og i. Og i a orkové byli obt žkáni zavazady, ale ani lidé nešli nalehko. "Na co pot ebovat Tilkanelli tolik v c?" zeptal se Šalgor, který nesl state n obdobnou hromadu vybavení jako ostatní, když se vedle n j ocitl Grušgor, který kv li jednorukosti a navíc celkem objemnému vlastnímu zavazadlu nedostal od Tilkanelliho další náklad. "Já nev d t, já jen vím, že lidé rádi nosit spousta v c, co na nic. A oni chránit v c, co na nic víc než v ci užite né. A kdo mít víc v cí, co na nic, v tší bos." "Ta lov ka divná, a šaman Tilkanelli být asi hodn bos," odv til Šalgor a posunul si nepohodlný náklad na zádech. K ve eru orkové i lidé zahlédli p ed sebou mo e. Od b ehu vedlo d ev né molo k uvázané plachetnici a vedle mola Stála nefalšovaná opevn ná vesnice, skoro m ste ko. Tilkanelli vedl svou skupinu rovnou po molu k lodi. Obyvatelé vesnice ned v iv sledovali podivn pokojné orky a tak bylo rozhodn lepší, držet je od sebe. Kapitán lodi byl o orcích p edem zpraven a tak nedával najevo p ekvapení a suverénn komandoval všechny leny Tilkanelliho doprovodu bez vyjímky. Náklad byl uložen a lo využila ve erního odlivu k odplutí. Orkové až neorcky ochotn p idali ruce ke spole né práci a jen bystrý pozorovatel by si povšiml, že je to p edevším díky sou innosti Vormoga, Šalgora, Rolnaga a okora, kte í zkušen dohlíželi, aby žádná neuvážená hádka odjezd nezhatila. Grušgor zatím nalezl neomyln cestu do lodní kuchyn . Nap l si myslel, že kucha bude proti jeho p ítomnosti protestovat, ale zjistil, že jej pov st p edešla a lodní kucha rád uvítal pomocníka a kolegu. Cesta probíhala poklidn , lo byla pln ozbrojená a tak a koliv jim cestu zk ížila menší pirátká plachetnice, útoku se neodvážila. Po cest napln né p íležitostnými souboji pro udržení ork v dobré kondici zakotvila plachetnice na dohled od Tileánských b eh . Tilkanelli si zavolal or í velitele: "Jsme t sn p ed cílem," oznámil jim, "nabízím vám místo ve svých službách. Kvalitní osobní stráž budu vždy pot ebovat, ale nenutím vás. M žete u nejbližšího b ehu vystoupit a jít svou cestou." "My jít svou cestou, šaman Tilkanelli," odpov d l Šalgor. "To cesta ork a ta být jiná než cesta lov k. Nezlobit se, ale nás ekat naše cesta." "Nezlobím se," usmál se Tilkanelli. "Jd te tedy svou cestou," a podal mohutnému orkovi ruku, který ji neobvykle opatrn stiskl. Lo se p iblížila ke b ehu na míst vzdáleném od m st i vesnic a kapitán nechal orky p evézt na b eh. Na b ehu se orkové dali hned na postup do vnitrozemí, na vrcholu pob ežního h ebene se n kte í z

26

nich zastavili a zamávali na lo , pak se pustili dol a zmizeli kapitánovi lodi i Tileánskému fel arovi z o í, aby se již vícekrát nespat ili.

Slovo záv rem Tady kon í Lustrijské dobrodružství, které mi za dlouhé plavby p evypráv l orcký šaman Vormog a které doplnili další lenové téhle možná vyjíme né tlupy. Pokoušel jsem se zjistit, jaký byl další osud t chto tvor , které bych asi neváhal nazvat p áteli. Poda ilo se mi zjistit, že v m ste ku Smutnobrod skupina ork nakupovala n jaké zásoby, poda ilo se mi zejména dozv d t se, že nejvíce pozornosti poutal jednoruký ork plynn hovo ící lidským jazykem. Dále ke m dorazila zpráva, že jedna vesnice na hranici Špatné Zem byla p ekvapiv zachrán na p ed nájezdem lupi or í tlupou, která lupi e p epadla a rozprášila. Když si obyvatelé vsi mysleli, že jedno zlo nahradili zlem jiným, za al orcký ná elník jen žádat o zásoby. Lidé mu zprvu nev ili, ale pak mu p ece jen vydali, co žádal, p kn mu vše spustili v košíku p es bránu. Ork dokonce prý pod koval a navíc do košíku vložil n jaké podivné zlaté p edm ty v cen odpovídající dodanému zboží. Nepoda ilo se mi zjistit, co to bylo za p edm ty, protože vesni ané je ihned p etavili na mincovní zlato. Protože pak orkové údajn zamí ili dál do Špatné Zem , nepoda ilo se mi už zjistit nic ur it jšího. N kte í však íkají, že mnohé or í i sk etí osady na severu Špatné Zem nedávno získal jeden ná elník doprovázený nápadným šamanem a tlupou velmi zkušených ork , je možné, že se to týká práv Šalgora Krysodrt . Pokud je tomu opravdu tak, nemohu než mu držet v jeho úsilí palce, i když se trochu bojím kam hodlá nap ít své síly, pokud by se mu poda ilo celou Špatnou Zemi sjednotit. Marino Tilkanelli, Campino, 14. ledna xxxx

27