Trestné činy proti životu a zdraví

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Trestné činy proti životu a zdraví Bakalářská práce

Autor:

Emília Adamcová, DiS. Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Jiří Pospíchal

červen, 2010

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny pouţité prameny a literaturu. V Klášterci nad Ohří dne 25. června 2010

Emília Adamcová, DiS.

Děkuji Mgr. Jiřímu Pospíchalovi za odborné vedení práce, za jeho vstřícný a obětavý přístup a za poskytnutí cenných rad a materiálů.

Anotace Název mé bakalářské práce je „Trestné činy proti ţivotu a zdraví“. Toto téma jsem si vybrala, protoţe jsou to trestné činy proti člověku. Jsou to trestné činy vyplývající z konfliktů v osobních vztazích a způsobující smrt nebo fyzickou újmu. Člověk je nejdůleţitější součásti lidské společnosti, proto jsou pro naši společnost tyto trestné činy obzvlášť nebezpečné. Ve své práci jsem nejdříve obecně popsala trestný čin. Poté jsem popsala trestné činy proti ţivotu a zdraví a doplnila je statistikami trestných činů zpracovaných Policii České republiky. Cílem mé práce bylo poukázat na nebezpečnost těchto trestných činů pro společnost.

Annotation The topic of my work is – Crimes against life and health. The reason why I have chosen this topic is that there are crimes against a man. There are crimes coming up from conflicts in personal relationships and causing death or physical detriment. A man is the most important component of the human society, therefor these crimes are so dangerous. In the first part I have generally described crimes against life and health and I completed them with statistics compiled by Police of Czech Republic. The aim of my work has been refer to dangerousness of that crimes for our society.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1.

Obecně o trestných činech ............................................................................................. 8 1.1.

Trestný čin .............................................................................................................. 8

1.1.1. 1.2.

Objekt ............................................................................................................ 11

1.2.2.

Objektivní stránka trestného činu .................................................................. 12

1.2.3.

Subjekt ........................................................................................................... 13

1.2.4.

Subjektivní stránka trestného činu................................................................. 14

4.

Okolnosti vylučující protiprávnost ....................................................................... 15

1.3.1.

Krajní nouze .................................................................................................. 16

1.3.2.

Nutná obrana ................................................................................................. 17

1.3.3.

Oprávněné pouţití zbraně .............................................................................. 18

1.3.4.

Přípustné riziko .............................................................................................. 19

1.3.5.

Svolení poškozeného ..................................................................................... 19

1.3.6.

Plnění jiných práv a povinností ..................................................................... 19

1.4.

3.

Skutková podstata trestného činu ......................................................................... 10

1.2.1.

1.3.

2.

Trestné činy a přestupky .................................................................................. 9

Zánik trestnosti ..................................................................................................... 20

1.4.1.

Účinná lítost................................................................................................... 20

1.4.2.

Promlčení trestního stíhání ............................................................................ 21

Trestné činy proti ţivotu .............................................................................................. 22 2.1.

Vraţda (§ 140 TZ) ................................................................................................ 22

2.2.

Zabití (§ 141 TZ) .................................................................................................. 23

2.3.

Vraţda novorozeného dítěte matkou (§142 TZ) ................................................... 23

2.4.

Usmrcení z nedbalosti (§ 143 TZ) ........................................................................ 24

2.5.

Účast na sebevraţdě (§ 144 TZ) ........................................................................... 25

Trestné činy proti zdraví .............................................................................................. 27 3.1.

Těţké ublíţení na zdraví (§145 TZ)...................................................................... 27

3.2.

Ublíţení na zdraví (§ 146 TZ) .............................................................................. 28

3.3.

Těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti (§ 147 TZ) ................................................ 29

3.4.

Ublíţení na zdraví z nedbalosti (§ 148 TZ) .......................................................... 29

Ostatní trestné činy proti ţivotu a zdraví ..................................................................... 30 4.1.

Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení (§ 149 TZ) ........................................... 30

4.2.

Neposkytnutí pomoci (§ 150 TZ) ......................................................................... 31

4.3.

Šíření nakaţlivé lidské nemoci (§ 152 TZ) ........................................................... 31

4.4.

Šíření nakaţlivé lidské nemoci z nedbalosti (§ 153 TZ)....................................... 32 5

4.5.

Ohroţení pohlavní nemoci (§ 155 TZ) ................................................................. 33

4.6.

Ohroţování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (§ 156 TZ) ......... 33

4.7.

Ohroţování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti .......... (§ 157 TZ) ............................................................................................................. 34

4.8.

Rvačka (§ 158 TZ) ................................................................................................ 35

4.9.

Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny (§ 159 TZ) ........... 36

4.10.

Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ţeny (§ 160 TZ) ....... 36

4.11.

Pomoc těhotné ţeně k umělému přerušení těhotenství (§ 161 TZ) ................... 37

4.12.

Svádění těhotné ţeny k umělému přerušení těhotenství (§ 162 TZ) ................ 38

4.13.

Neoprávněné odebrání tkání a orgánů (§ 164 TZ) ............................................ 38

4.14.

Nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány (§ 165 TZ) ..................................... 39

4.15.

Odběr tkáně, orgánu provedení transplantace za úplatu (§ 166 TZ) ................. 40

4.16.

Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem (§ 167 TZ) .. 40

Závěr .................................................................................................................................... 42

6

Úvod Trestné činy proti ţivotu a zdraví se řadí do skupiny trestných činu proti člověku. Člověk je základní článek lidské společnosti, proto by mělo být jeho zdraví i ţivot nejvíce chráněný. Nedostatečná ochrana před trestnými činy tohoto druhu, by mohla mít na společnost špatný dopad. Lidská společnost uţ odpradávna odmítala a tvrdě postihovala tento druh trestných činu, většinou trestem nejvyšším, tj. trestem smrti. V současnosti se trest smrti provádí jen v málo zemích světa, Česká republika mezi ně nepatří, nejvyšší trest je zde trest doţivotí. Téma své práce jsem si vybrala z toho důvodu, ţe trestné činy proti ţivotu a zdraví patří k nejčastěji páchaným trestným činům. U těchto trestných činů jde především o tělesnou nedotknutelnost a samotný ţivot člověka, jedná se o nejzávaţnější trestné činy, za které lze uloţit i trest výjimečný, a to doţivotí. Tato práce si klade za cíl, na základě prostudované literatury, poukázat na problematiku trestných činů proti ţivotu a zdraví. Svou práci jsem rozdělila na čtyři kapitoly. V první kapitole jsem popsala trestný čin obecně. Ve druhé kapitole jsem popsala trestné činy proti ţivotu. Jsou to nejzávaţnější trestné činy. Ve druhé kapitole jsem popsala trestné činy proti zdraví. Tento druh trestných činu nás o ţivot připravit nemusí, ale člověku můţe zůstat doţivotní trauma. Do čtvrté kapitoly jsem zahrnula ostatní trestné činy proti ţivotu a zdraví, které nejsou moc obvyklé a ani moc často páchané. U všech trestných činů proti ţivotu a zdraví jsem porovnala dřívější a nynější právní úpravu podle trestního zákoníku. Příloha obsahuje statistické zpracování trestných činů, které jsem získala ze zdrojů Policie České republiky.

7

1. Obecně o trestných činech 1.1.

Trestný čin Trestný čin, je kaţdé jednání člověka, které je popsáno v trestním zákoníku jako

protiprávní jednání. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, ţe postačí zavinění z nedbalosti (§13 odst. 2 TZ). Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliţe pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo kdyţ pachatel věděl, ţe svým jednáním můţe takové porušení nebo ohroţení způsobit, a pro případ, ţe je způsobí, byl s tím srozuměn (§ 15 odst. 1 TZ). Z nedbalosti je spáchán trestný čin, kdyţ pachatel věděl, ţe můţe způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe takové porušení nebo ohroţení nezpůsobí, nebo kdyţ pachatel nevěděl, ţe svým jednáním můţe takové porušení nebo ohroţení způsobit, ačkoli o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (§ 16 odst. 1 TZ). Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Za přečin je brán čin spáchaný z nedbalosti a úmyslné trestné činy s horní hranicí trestu odnětí svobody v trvání do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zvlášť závaţnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (§ 14 TZ). Trestné činy jsou jen výsečí všech protiprávních a protispolečenských činů, liší se vyšším stupněm nebezpečnosti pro společnost. Mezi základní otázky trestního práva proto patří nejen definice trestného činu, ale i klasifikace trestných činů a jejich začlenění do určitých skupin vyjadřujících jejich nebezpečnost pro společnost, stejně jako odlišení trestných činů od jiných případů porušení práva, které se vyskytují v jiných právních odvětvích1. Rozlišování mezi kategoriemi jednotlivých protispolečenských jednání není samoúčelné, umoţňuje odlišit ty případy protispolečenských jednání, které jsou natolik

1

Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 57

8

závaţné, aby o nich rozhodoval soud, od případů ostatních, při jejichţ posuzování se uplatní jiné prostředky společenského působení neţ prostředky trestněprávní.

1.1.1.

Trestné činy a přestupky

Od trestných činů proto musíme odlišit přestupky. V obou případech jde o protispolečenské činy. Shodné je u nich to, ţe k odpovědnosti za trestný čin i přestupek se vyţaduje zavinění, příčetnost a dosaţení předepsaného věku pachatele (§ 25, §26 TZ). Trestné činy se od přestupků liší především ve společenské závaţnosti. V těch případech, kdy formální znaky trestných činů a přestupků si konkurují v tom smyslu, ţe se jejich formální znaky překrývají a rozdíl mezi nimi z těchto znaků samotných nelze dovolit, poslouţí k určení rozdílu mezi trestným činem a přestupkem stupeň společenské závaţnosti2. Rozdíly mezi trestným činem a přestupkem jsou i v kvalitativně odlišných právních následcích spojených se spácháním toho kterého deliktu. Spáchání trestného činu má za následek trestní sankci. Škála sankcí, které lze uloţit za přestupek, je uţší a sankce jsou mírnější. Jako sankci u přestupků nelze uloţit odnětí svobody3. Rozdíl je také v následcích odsouzení. Pravomocná odsouzení vyslovená soudem za trestné činy se zapisují do Rejstříku trestů vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR. Sankce za přestupek se do toho rejstříku nezapisují, ale o přestupcích bývá také vedená evidence. Rozdíly jsou i v orgánech příslušných k projednání deliktů. O trestných činech rozhodují okresní a vyšší soudy, o přestupcích příslušné správní orgány, a pouze v závaţnějších případech je rozhodnutí o přestupku přezkoumatelné soudem podle zvláštních právních předpisů4. Dřívější právní úprava obsaţená v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, upravuje materiální pojem trestného činu, kterým se nejčastěji rozumí čin společenský škodlivý, a formální pojem trestného činu, kterým je čin trestný podle platného práva. Materiální pojem trestného činu je základem kriminalizace vybraných činů, vyjadřuje představu společnosti o tom, co smí být pod trestem zakázáno, a je důleţitým kriminálně politickým instrumentem. Formální pojem trestného činu má být základem platného trestního práva, má umoţnit přísné rozlišování trestných činů a činů beztrestných

2

Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 61 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 62 4 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 63 3

9

a být tak rozhodující pro garanční funkci trestného zákona. Nutí zákonodárce, aby dbal na přepracovanost trestního práva, o náleţitou určitost, přesnost a jasnost trestněprávních norem.

1.2.

Skutková podstata trestného činu Základem vytvoření znaků trestného činu je výskyt určitých jednání, která jsou

zpravidla pro společnost nebezpečná. Výskyt jednání typicky nebezpečných pro společnost signalizuje potřebu kriminalizace takového jednání. U takových jednání je třeba určit jejich atributy, hlavní charakteristické znaky, které charakterizují tato jednání v jejich pro společnost nebezpečné podobě. Při výběru určitého jednání, které má být v zákoně prohlášeno za trestné, se uplatňují obecné poţadavky na tvorbu práva. Patří k nim přesnost, jasnost, výstiţnost právní normy, jednoznačnost pouţitých termínů, je třeba dbát, aby zobecnění pro společnost nebezpečných znaků nebylo na jedné straně příliš kazuistické a na druhé straně příliš obecné a neurčité. Při kriminalizaci určitých činů a při výběru jejich typových znaků by se měl zákonodárce opírat zejména o kriminologické výzkumy a nikoli o své dohady a intuici5. Pojem skutkové podstaty trestného činu je souhrn typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé druhy trestných činů. Je to souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je navzájem. Význam skutkových podstat záleţí především v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které se děje výčtem znaků trestného činu. Přesné, jasné, určité skutkové podstaty jsou také jednou ze záruk zákonnosti trestněprávního postihu a ovlivňují kvalitu práce orgánů činných v trestním řízení. Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakoţ i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uloţit (čl. 39 Listiny základních práv a svobod). Skutkové podstaty trestných činů jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků: objektem, objektivní stránkou, subjektem a subjektivní stránkou.

5


10

1.2.1.

Objekt

Objektem trestného činu rozumíme společenské vztahy, zájmy a hodnoty chráněné trestím zákonem. Jedná se o takové vztahy, na jejichţ ochraně záleţí společnosti do té míry, ţe jejich porušení nebo ohroţení postihuje trestní sankci, nejostřejším prostředkem státního donucení. Trestní právo nesmí řešit problémy, k jejichţ řešení jsou adekvátní prostředky politické, hospodářské, výchovné a jiné a nesmí nahrazovat ostatní právní odvětví. Trestní represe se musí uplatnit pouze u protispolečenských činů zvýšeně nebezpečných pro společnost a jen tam, kde je účinná a účelná6. Trestní právo společenské hodnoty a vztahy chrání za zvláštních podmínek jen před spácháním trestních činů. Pouţívá rozdílnou metodu ochrany neţ jiná právní odvětví, pohrůţky trestů, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření. Trestní zákon sice výslovně neuţívá výrazu objekt trestného činu, ale objekt zná, zejména pod názvem chráněný zájem7. Některé trestné činy nemají jeden objekt trestného činu, ale dva i více objektů. Z hlediska konstrukce trestného činu můţeme rozlišovat trestné činy s více objekty kumulativně vyjádřenými, například trestný čin loupeţe podle § 173 TZ, který má dva objekty – osobní svobodu a zájem na ochraně majetku, přičemţ oba dva objekty musí být jednáním pachatele zasaţený současně, nebo trestné činy s alternativně vyjádřenými objekty, například trestný čin rozvracení republiky podle § 310 TZ. Zasaţení jednoho z alternativně uvedených objektů trestného činu postačí k trestní odpovědnosti8. Některé trestné činy mají mimo svůj objekt ještě hmotný předmět útoku. Předmětem útoku jsou buď lidé, nebo věci, na které pachatel trestného činu bezprostředně útočí, a tím zasahuje objekt trestného činu. Předmět útoku není podstatným znakem objektu trestného činu, necharakterizuje tento objekt, nedává moţnost poznat a rozlišit zájmy, které jsou objektem trestných činů. Není prostředkem, kterým by byl trestný čin spáchán. Například předmětem útoku u vraţdy je ţivý člověk a prostředkem, kterým byla vraţda spáchána, je nůţ9.

6

Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 76 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 77 8 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 78 9 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 82 7

11

Zvláštní vlastnosti, které mají věci či osoby jako předměty útoku jiţ před trestným činem, a změny, které jsou na nich způsobeny pachatelem, individualizují skutek a usnadňují odhalení, vypátrání a usvědčení pachatele z trestného činu10.

1.2.2.

Objektivní stránka trestného činu

Objektivní stránku trestného činu charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky. K obligatorním znakům, charakterizujícím objektivní stránku trestného činu náleţí způsob jednání, následek trestného činu, příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Fakultativní znaky skutkové podstaty charakterizující objektivní stránku trestného činu jsou zejména místo a čas jednání a rovněţ účinek. Zvláštní význam objektivní stránky trestného činu záleţí v tom, ţe jednotlivé trestné činy se po zevní stránce od sebe odlišují nejnápadněji právě objektivní stránkou11. Jednání je projev vůle ve vnějším světě. Je to nejen konání, ale i opominutí. V jednání se spojuje vnitřní sloţka se sloţkou vnější, jednota psychické a fyzické stránky jednání. Druhým obligatorním znakem charakterizujícím objektivní stránku trestného činu je následek trestného činu12. Znakem skutkové podstaty kaţdého trestného činu je příčinný vztah mezi jednáním a porušením společenských vztahů, které jsou objektem trestného činu, tedy následkem. Poţadavek příčinného vztahu znamená, ţe určitá osoba můţe být trestná jen tehdy, jestliţe svým jednáním následek skutečně způsobila. Jednáním ve smyslu trestního práva je za určitých podmínek i opominutí. Uskutečnění následku závisí na tom, ţe okolnosti, které by mu mohly zabránit, nenastanou. Jednou z nich je opominutí konání, k němuţ je pachatel povinen. Mezi časté případy opominutí patří neposkytnutí první pomoci nebo opominutí pečovat o nemluvně. S takovým opominutím trestní právo spojuje trestní odpovědnost. Kauzální význam opominutí pro způsobení následku je ovšem niţší neţ význam konání.

10


12

1.2.3.

Subjekt

Subjektem trestného činu je pachatel trestného činu. Pachatelem trestného činu je osoba, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky trestného činu. Pachatelem je i osoba, kterou podle trestného zákona kvalifikujeme jako spolupachatele nebo účastníka13. Náš trestní zákon pokládá za svobodně se rozhodujícího, a proto za trestně odpovědného toho pachatele, který je způsobilý rozpoznat, ţe jeho čin je pro společnost nebezpečný, a je zároveň způsobilý ovládat svoje jednání. Podle českého trestního zákona můţe být pachatelem pouze fyzická osoba, která je v době činu příčetná a dovršila patnáctý rok věku. Trest za trestný čin smí být uloţen pouze pachateli trestného činu, jemuţ bylo jeho spáchání dokázáno. Trestní právo v právním státě individualizuje odpovědnost za lidské jednání, nezná kolektivní odpovědnost a kolektivní trest. České trestní právo nezná ani odpovědnost za cizí vinu ani odpovědnost právnických osob14. Znaky charakterizující objekt trestného činu jsou důleţité pro posouzení trestní odpovědnosti. Příčetnosti rozumíme způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech pachatele. Podle § 26 TZ není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Biologickým kritériem nepříčetnosti je duševní porucha. Můţe mít různou dobu trvání, můţe být způsobená různými příčinami a můţe být také vyvolaná poţitím návykových látek. Druhým kritériem nepříčetnosti je nedostatek rozumové schopnosti, nebo schopnosti ovládací. Stačí nedostatek jedné z těchto schopností. K příčetnosti tedy nestačí, aby pachatel vnímal skutkové okolnosti trestného činu, je třeba, aby byl téţ způsobilý chápat jejich společenský smysl. Samotná existence duševní poruchy tedy nezbavuje trestní odpovědnosti. Je právně významné, zda nedostatek schopnosti rozpoznávací nebo ovládací vyvolaný duševní poruchou byl u postiţené osoby v době činu. V trestním řízení je pamatováno i na případ, kdy obviněný není pro duševní poruchu, která nastala aţ po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání § 173 odst. 1 písm. c) TŘ. Taková okolnost je důvodem pro přerušení trestního stíhání15.

13


13

Zmenšenou příčetností se rozumí stav, v kterém byla v důsledku duševní poruchy výrazněji zeslabena schopnost pachatele rozpoznat, ţe spáchaný čin je nebezpečný pro společnost, nebo schopnost ovládat své jednání. Skutečnost, ţe trestný čin byl spáchán ve stavu zmenšené příčetnosti, nevylučuje trestní odpovědnost, avšak odůvodňuje zvláštní postup vůči pachateli. Zmenšená příčetnost jako okolnost, která spolupůsobila při spáchání trestného činu, vytváří zvláštní situaci, kdy nelze vţdy vůči pachateli postupovat způsobem, který by byl obvykle účinný. Má význam především z hlediska rozhodování o trestu. Úvaha o trestu musí být současně spjatá s úvahou o ochranném léčení, které můţe být pachateli uloţeno vedle trestu, nebo na místo trestu, je-li z hlediska převýchovy pachatele a ochrany společnosti účinnější neţ trest (§ 40 TZ). Pachatelem trestného činu mohou být pouze osoby sociálně zralé, to jest, takové, které jsou schopny nést důsledky trestní odpovědnosti. Sociální zralosti nabývá člověk postupným procesem dospívání biologického, psychického i sociálního. Trestní zákon stanoví, ţe sociální zralost osoby, která je podmínkou trestní odpovědnosti, nastává dovršením patnáctého roku věku. Trestní odpovědnost začíná teprve dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. Osoby, které v době spáchání trestného činu dovršily patnáctý a nepřekročily osmnáctý rok svého věku, označuje trestní zákon termínem „mladistvý“16. Dovršením osmnáctého roku věku se stává osoba plně trestně odpovědnou. Jen v některých směrech lze osoby blízké věku mladistvých posuzovat podobně jako osoby mladistvé, protoţe ani vývoj takových osob nemusí být plně ukončen. Proto je obecnou polehčující okolností, dopustil-li se pachatel trestného činu ve věku blízkém věku mladistvých § 41 odst. 1 písm. f) TZ. Trestní zákon nemá ţádné zvláštní podmínky pro pokročilý lidský věk, můţe mít však význam pro výběr vhodné sankce.

1.2.4.

Subjektivní stránka trestného činu

K subjektivní stránce trestného činu náleţí jednak zavinění, jednak ostatní znaky tuto stránku charakterizující, zejména pohnutka. Do subjektivní stránky se shrnují znaky vnitřní, týkající se psychiky pachatele. Nejvýznamnějším z těchto psychických vztahů pachatele je zavinění úmyslného nebo nedbalosti17. 16 17

Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 104 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 107

14

Zavinění je vnitřní stav člověka k určitým skutečnostem, jeţ zakládají trestný čin, ať jiţ vytvořeným pachatelem nebo objektivně existujícím bez jeho přičinění18. Zavinění podle § 15 a 16 TZ je vybudováno na sloţce vědění a sloţce vůle. Na základě těchto dvou sloţek, jsou v trestním zákoně vybudovány dvě formy zavinění – úmyslné a z nedbalosti. Zavinění se musí vztahovat na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. Zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti můţe být různého stupně. Úmysl je těţší forma zavinění neţ nedbalost. Čím lépe pachatel zná všechny rozhodující skutečnosti, tím vyšší je stupeň jeho zavinění a naopak. Trestní zákon upravuje úmysl přímý § 15 odst. 1 písm. a) a úmysl nepřímý §15 odst. 1 písm. b). Rozdíl mezi oběma druhy úmyslu je v tom, ţe u úmyslu přímého pachatel chtěl způsobit porušení nebo ohroţení chráněného zájmu. U nepřímého úmyslu stačí, aby pachatel byl srozuměn s tím, ţe takové porušení nebo ohroţení zájmu chráněného zákonem můţe způsobit. Nedbalost upravuje trestní zákon na vědomou § 16 odst. 1 písm. a) a nedbalost nevědomou § 16 odst. 1 písm. b). Vědomá nedbalost je schopnost pachatele rozpoznat a zhodnotit moţnost vzniku následku porušením zájmu chráněného trestním zákonem. U nevědomé nedbalosti pachatel schopnost rozpoznat a zhodnotit moţnost vzniku následku porušením zájmu chráněného trestním zákonem danou nemá, ale při zachování potřebné míry opatrnosti pachatel takovou vědomost mít měl a mohl. Závěr o tom, zda skutek je zaviněný či nikoli, a pokud je zaviněný, o jakou formu zavinění jde, musí být podloţen skutkovým zjištěním na podkladě dokazování. Samotné zjišťování zavinění je nesnadné, neboť předmětem dokazování jsou skutečnosti vnitřního ţivota pachatele, které jiné osoby nemohou pozorovat, takţe přímým důkazem můţe být často jen výpověď obviněného. V řadě případů bude třeba zavinění obviněného dokazovat nepřímo, pomoci rozboru a hodnocení nepřímých důkazů.

1.3.

Okolnosti vylučující protiprávnost Okolnosti vylučující protiprávnost jsou okolnosti, které způsobují, ţe čin, který se

svými rysy podobá trestnému činu, není nebezpečný pro společnost a není tedy ani trestným činem. Všem těmto případům je společné, ţe tu chybí protiprávnost činu. Trestnými činy mohou být jen činy nedovolené, protiprávní. Ne však kaţdý nedovolený čin je zároveň 18


15

trestným činem. Některé z nich jsou jen přestupky nebo jinými správními delikty, disciplinárními nebo pořádkovými delikty, některé jsou postiţitelné jen občanskoprávní sankcí, zejména povinností k náhradě škody19. Dovolený čin, byť i svými znaky podobný trestným činům, nenaplňuje však ani skutkovou podstatu trestného činu, není trestným činem, neboť k její charakteristice patří i nedovolenost činu. Protiprávnost je znakem skutkové podstaty trestného činu20. Okolnosti vylučující protiprávnost je třeba odlišovat od důvodů zániku trestnosti. Jde o ty případy, kdy čin byl v době svého spáchání trestným činem a odůvodňoval tehdy trestní odpovědnost pachatele, trestnost však dodatečně zanikla21.

1.3.1.

Krajní nouze

Podstatou krajní nouze je, ţe zde dochází k střetnutí dvou zájmů chráněných právem. Jednomu zájmu hrozí porucha, která můţe být odvrácena pouze poruchou druhého zájmu. Stav krajní nouze podle § 28 TZ vylučuje protiprávnost činu pro společnost. Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliţe bylo moţno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závaţný nebo ještě závaţnější neţ ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet (§28 TZ). K činu v krajní nouzi je oprávněn kaţdý, nejen ten, jehoţ zájmy jsou ohroţený, nýbrţ i ten, jehoţ zájmy ohroţený nejsou, tzv. pomoc v nouzi. Nebezpečí je stav hrozící poruchou. Můţe být způsobeno ţivelní silou nebo člověkem, anebo jinak např. zvířetem. Můţe být způsobeno i tou osobou, která je sama ohroţena. Nebezpečí musí hrozit zájmu chráněnému trestním zákonem. Nebezpečí musí hrozit přímo, bezprostředně. O případ krajní nouze nejde, jestliţe nebezpečí jiţ pominulo, ani tam kde nebezpečí hrozí teprve v budoucnu. Přímo hrozící nebezpečí je tehdy, jestliţe vývoj události spěje rychle k poruše anebo sice nepokračuje, ale jsou splněny téměř všechny podmínky potřebné k tomu, aby porucha nastala. Podmínkou krajní nouze je, ţe nebezpečí nelze odvrátit jinak. O krajní nouzi nejde, jestliţe ten, komu nebezpečí hrozí, je povinen je snášet, např. voják ve válce, hasič, plavčík apod.

19


16

Následek způsobený odvracením nebezpečí, nesmí být stejně závaţný nebo ještě závaţnější neţ ten, který hrozil. Např. uvedenou podmínku nesplňuje jednání pachatele, který zachraňuje vlastní ţivot tím, ţe usmrtí jiného. Tuto podmínku však můţe splňovat jednání, kterým pachatel obětováním jednoho lidského ţivota zachrání ţivoty více lidí22. Jednání v krajní nouzi můţe být namířeno proti komukoli. Proti tomu, kdo sám jedná v krajní nouzi, není přípustná nutná obrana ani jednání v krajní nouzi. Spáchání trestného činu při odvrácení útoku nebo jiného nebezpečí, aniţ byly zcela splněny podmínky krajní nouze, je polehčující okolnosti podle § 33 písm. f). Krajní nouze vylučuje protiprávnost. Proto jednání v krajní nouzi není moţné posoudit ani jako přestupek s odůvodněním, ţe krajní nouze jen sniţuje nebezpečnost činu pro společnost23.

1.3.2.

Nutná obrana

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (§29 TZ). Podstatou nutné obrany je odvrácení útoku na společenské vztahy chráněné trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestním činem, namířeným proti útočníkovi. Stav nutné obrany je důvodem vylučujícím protiprávnost. Čin provedený v nutné obraně není postiţitelný ani trestem ani jinou sankci24. K nutné obraně je oprávněn kdokoliv. Kaţdý je oprávněn odvrátit útok, i kdyţ útok nesměřuje proti němu samému, i kdyţ sám útokem dotčen není. Útok je úmyslné, protiprávní jednání člověka. Musí ohroţovat některou z hodnot chráněných trestním zákonem. Nutné obrany lze uţít proti útoku na ţivot, zdraví, svobodu, majetek důstojnost i čest. Chráněn je nejen jednotlivec, ale chráněny jsou i zájmy skupinové a celospolečenské. Chráněné zájmy ohroţuje i útok vyprovokovaný. Jedná-li však obránce v úmyslu vyprovokovat útok, aby pak mohl proti útočníkovi spáchat trestný čin, nejde o nutnou obranu. Provokace útoku je v takovém případě prostředkem spáchání trestného činu25. Přímo hrozící útok, je takový, který má bezprostředně nastat. Není třeba s obranou čekat, aţ útok začne. Přímo hrozícím útokem můţe být i vyhrůţka u osoby známé svou 22


17

agresivitou a násilností. Nutná obrana však není přípustná proti útoku teprve připravovanému, který ještě nehrozí bezprostředně, není přípustná ani proti útoku jiţ ukončenému. Přípustná je obrana majetkových zájmu v době, kdy se lupič násilím zmocnil věci a s kořistí odchází, protoţe i odnášení kořisti je ještě útokem26. Proti útočníkovi je dovolena obrana, která je přiměřená způsobu útoku. Přiměřenost obrany znamená, ţe obrana odpovídá způsobu útoku, tj. je potřebná k jeho spolehlivému odvrácení. Významné je odhadnout, čím lze útok odrazit. Náš zákon dovoluje, aby obrana byla intenzivnější neţ pouze přiměřená, ale jistá krajní meze tu musí být. Je to vyjádřeno slovy, ţe obrana nesmí být „zcela zjevně nepřiměřená“. Výrazně hrubý nepoměr škody hrozící z útoku a škody způsobené v obraně můţe vést k závěru, ţe obrana byla způsobu útoku zcela zjevně nepřiměřená. Nutná obrana směřuje vţdy proti útočníkovi. Přiměřenost obrany se posuzuje podle objektivních okolností případu, ale i podle představ obránce, tj. podle toho, jak se čin útočníka jevil tomu, kdo jej odvracel. Často je v psychickém tlaku, časové tísni, nezřídka na opuštěném místě. Musí jednat rychle a rozhodně. Na obránce nelze mít proto přepjaté poţadavky27. Došlo-li k vybočení z mezi nutné obrany, je to za podmínek § 41 odst. 1 písm. g) TZ polehčující okolnosti, to platí i pro krajní nouzi.

1.3.3.

Oprávněné použití zbraně

Okolností vylučující protiprávnost je také oprávněné pouţití zbraně. Trestný čin nespáchá, kdo pouţije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem (§32 TZ). Vedle nutné obrany dovolují předpisy pouţití zbraně ještě v dalších případech, jeţ jsou formulovány různě podle toho, o který ozbrojený sbor jde a s jakými situacemi se jeho příslušníci setkávají. V jednotlivých předpisech ozbrojených sborů je pojem zbraň definován různě. Třeba v zákoně o Bezpečnostní informační sluţbě se zbraní rozumí pouze střelná zbraň. Zákon o Policii ČR rozumí zbraní zbraň střelnou, bodnou a sečnou. Oprávněná osoba je povinna co nejvíce šetřit ţivot osoby, proti níţ zákrok směřuje, a i jinak dbát nutné opatrnosti28.

26


18

1.3.4.

Přípustné riziko

Vyloučení protiprávnosti záleţí v tom, ţe při zavádění nové techniky, při zkoušení nových výrobků, při odvracení nebezpečí, které vzniklo ve výrobě, a při výzkumu je třeba někdy zájmy, jinak chráněné, vystavit určitému nebezpečí. Bez nebezpečí není moţný ţádný vědeckotechnický pokrok, musí zde být cíl společenský prospěšný. Stupeň dovoleného rizika musí odpovídat očekávanému společenský uţitečnému prospěchu. Dovolené riziko bývá omezováno poţadavkem, aby hrozící škoda nebyla zvláště velká, zejména aby nebyl ohroţen ţivot nebo zdraví lidí. Pravděpodobnost škody musí být podstatně menší neţ pravděpodobnost očekávaného společenského uţitku (§ 31 TZ).

1.3.5.

Svolení poškozeného

Svolením se stává čin, jenţ by jinak byl nedovoleným zásahem do práv poškozeného, činem dovoleným. Svolení poškozeného je důvodem, který vylučuje v určitých případech protiprávnost29. Svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, váţně, a srozumitelně. Je-li takové svolení dáno aţ po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, ţe poškozená osoba by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. Za svolení nelze povaţovat souhlas k ublíţení na zdraví nebo usmrcení (§ 30 TZ). Toto ustanovení neřeší problematiku „eutanazie“.

1.3.6.

Plnění jiných práv a povinností

Plnění zákonné povinnosti nemůţe být trestným činem, i kdyţ má zdánlivě znaky skutkové podstaty trestného činu, např. omezení osobní svobody výkonem trestu odnětí svobody na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku nemůţe být trestným činem. Povinnost k určitému jednání vyplývá někdy ze zákona přímo, jindy však musí být teprve konkretizována. Proto ani plnění rozkazu, který není v rozporu se zákonem, pokud je závazný, nemůţe být trestným činem30. S vykonáváním dovolené činnosti je zpravidla spojeno určité nebezpečí. Tím, ţe právní řád takovou činnost připouští, projevuje souhlas s nutnou mírou nebezpečí, která je 29 30


19

spojena s takovou činnosti, a to proto, ţe takové nebezpečí je vyváţeno důleţitým zájmem společnosti. Výkonu práva se svou povahou blíţí téţ výkon povolání. Dovoluje-li právní řád výkon určitého povolání, znamená to, ţe uznává jeho společenskou uţitečnost, pokud se ovšem takové povolání vykonává řádně, tj. pokud plní svůj účel31. Tato okolnost vylučující protiprávnost není v zákoně výslovně upravena, ale vychází z teorie, kterou respektuje i praxe. Postupuje-li lékař podle pravidel lékařské vědy, nepostihuje ho trestní odpovědnost za případný následek spojený se zákrokem. Kdyţ však pacient nedal svolení k lékařskému zákroku, můţe jít o neoprávněný zásah do osobní svobody.

1.4.

Zánik trestnosti Důvody zániku trestní odpovědnosti je třeba lišit od okolnosti vylučujících

protiprávnost. Jedná se o okolnosti, které nastanou po spáchání trestného činu, ale dříve neţ je o něm rozhodnuto, a které způsobují jednou provţdy zánik práva státu na potrestání pachatele. Zaniká oprávnění státu uloţit pachateli trestného činu přiměřený trest a odpovídající povinnost pachatele přiměřený trest strpět32. Trestní zákon uvádí jako důvody zániku trestní odpovědnosti účinnou lítost a promlčení trestního stíhání. Náleţí sem i zánik trestnosti přípravy, zánik trestnosti pokusu, zánik trestnosti účastenství a smrt pachatele. Důvodem zániku trestnosti je i milost prezidenta republiky.

1.4.1.

Účinná lítost

Zánik trestnosti účinnou lítosti nastává pouze u trestných činů uvedených v § 33 TZ. Účinná lítost zaručuje pachatelům beztrestnost, avšak současně ochraňuje zájmy chráněné trestním zákonem před závaţnými škodlivými následky některých trestných činů. Ochraně těchto zájmů dává zákonodárce přednost před zájmem na potrestání pachatele. Účinná lítost záleţí v tom, ţe pachatel vlastí aktivní činností dobrovolně zamezí nebo napraví škodlivý následek trestného činu, anebo v době, kdy škodlivému následku činu můţe být ještě zabráněno, učiní o trestném činu dobrovolné oznámení státnímu zástupci

31 32


20

nebo policejnímu orgánu. Oznámení musí být tak konkrétní, aby bylo moţno učinit potřebné protiopatření. Při účasti více osob na trestném činu se podmínky účinné lítosti posuzují u kaţdé ze zúčastněných osob samostatně33. Účinná lítost předpokládá dokonaný trestný čin. Musí zde však být moţnost napravit škodlivý následek, nebo zabránit škodlivému následku. Škodlivý následek je zde takový následek, který vzniká dokonaným trestným činem. Tam, kde věc nelze uvést do původního stavu, nepřichází účinná lítost v úvahu. Peněţitá náhrada způsobené škody sama o sobě nestačí34

1.4.2.

Promlčení trestního stíhání

Při promlčení trestního stíhání zaniká trestnost činu uplynutím doby stanovené zákonem. Ustanovení o promlčení se vztahuje na všechny trestné činy s výjimkou trestných činů uvedených v § 35 TZ, kdy jde o nejzávaţnější trestné činy proti míru, válečné zločiny a trestné činy proti lidskosti. Trestnost zaniká uplynutím promlčecí doby, která je odstupňována podle závaţnosti trestného činu vyjádřené druhem a výší trestu v sazbě na daný trestný čin. Nejkratší promlčecí doba je tři roky a nejdelší dvacet let35. Dopustí-li se pachatel dvou nebo několika trestných činů, probíhá promlčecí doba u kaţdého z nich samostatně, takţe některý můţe být promlčen, jiný však nikoliv. Na prodlouţení promlčecí doby působí některé okolnosti, které způsobují stavení promlčecí doby nebo přerušení promlčení36. Stavení promlčení trestního stíhání znamená, ţe je tu překáţka, pro kterou promlčení neběţí, a doba, která plyne při stavení promlčení, se do promlčecí doby nezapočítává. Po odpadnutí překáţky promlčecí doba pokračuje § 34 odst. 3 TZ. Přerušení promlčení záleţí v tom, ţe dosud uběhnutá promlčecí doba ztrácí z hlediska promlčení význam. Při přerušení promlčení začne běţet nová promlčecí doba. Důvody přerušení promlčení jsou vyjmenovány v § 34 odst. 4 TZ.

33


21

2. Trestné činy proti životu Objektem trestného činu je lidský ţivot. V dokumentech o lidských právech se uvádí ţivot na prvním místě mezi nimi. Pro trestní právo je významné vymezit začátek a konec lidského ţivota. Je otázka, do kterého okamţiku je ve smyslu trestního zákona lidská bytost plodem a od kdy je člověkem. Porod je proces, který trvá určitou dobu, pro trestní rozhraní časově začátek porodu. Lidský ţivot je hoden ochrany jiţ před narozením. Podobný problém je i konec ţivota, smrt je taktéţ proces probíhající po určitou dobu. Pro trestní právo je rozhodující biologická smrt mozku, je to okamţik, od kdy se proces zániku organismu stává nezvratný. Ţivot je chráněn i tehdy, je-li člověk smrtelně nemocen či zraněn a blízká smrt je neodvratná. Je proto trestné i pouhé uspíšení smrti, která by byla stejně nastala za krátkou dobu. Za nedovolený se pokládá také zákrok lékaře, který vedle zmírnění bolesti vede záměrně ke zkrácení ţivota.

2.1.

Vražda (§ 140 TZ) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset aţ osmnáct let. Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uváţení, bude

potrestán odnětím svobody na dvanáct aţ dvacet let. Odnětím svobody na patnáct aţ dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin: na dvou nebo více osobách na těhotné ţeně na dítěti mladším patnácti let na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho funkce, zaměstnání nebo povolání nebo postavení nebo uloţenou mu podle zákona na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání 22

opětovně zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrţeníhodné pohnutky. Příprava je trestná. Vraţda je natolik závaţný trestný čin proti lidskému ţivotu, ţe je u ní přípustný i výjimečný trest. Výše trestní sankce závisí na tom, jakým způsobem byl trestný čin vraţdy proveden. Základním pojmem trestného činu vraţdy je úmyslné usmrcení. Smrtí se pro účely tohoto ustanovení rozumí pouze smrt mozková. Klinická smrt se z pohledu současných poznatků lékařské vědy nemůţe povaţovat za smrt ve smyslu § 140 TZ. Dřívější úprava tohoto trestného činu byla zpracována v § 219 TrZ. Oproti současné úpravě měla provedené pouze dva odstavce. Změna nastala u ukládání vyšších trestních sazeb za tento trestný čin.

2.2.

Zabití (§ 141 TZ) Kdo jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v

důsledku předchozího zavrţeníhodného jednání poškozeného, bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta aţ osm let. Odnětím svobody na pět aţ patnáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin: na dvou nebo více osobách na těhotné ţeně na dítěti mladším patnácti let. Nová skutková podstata, která nebyla obsaţena v předchozí právní úpravě, má niţším trestem postihovat ty případy, při nichţ pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku anebo v důsledku předchozího zavrţeníhodného jednání poškozeného37.

2.3.

Vražda novorozeného dítěte matkou (§142 TZ) Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí své novorozené dítě

při porodu nebo hned po něm, bude potrestána odnětím svobody na tři léta aţ osm let.

37

Poradce. Zákony 2009. Český Těšín : Poradce, 2009, str. 94

23

Mírnější posuzování vraţdy novorozeného dítěte matkou při porodu nebo hned po něm se týká nejen přímého pachatelství, ale i spolupachatelství, také jakékoli formy jejího účastenství na tomto trestném činu, pokud k němu došlo v rozrušení způsobeném porodem. Novorozené dítě musí být ţivé a musí být vyvinuté natolik, aby bylo schopné mimoděloţního ţivota, a to alespoň po určitou dobu. Jinak by se jednalo o přerušení těhotenství. Nezáleţí však na tom, zda je takové ţivě narozené dítě ţivotaschopné, či nikoliv38. Rozrušení způsobené porodem je zvláštní znak trestného činu a nelze ho zaměňovat s obecnými podmínkami trestné odpovědnosti, vyjádřenými v ustanoveních o nepříčetnosti a zmenšené příčetnosti. Je to výjimečné rozpoloţení matky, které má původ ve fyziologických procesech, vyvolaných porodem. Tento psychický stav oslabuje vůli matky a její odolnost vůči vnějším i vnitřním podnětům a brzdí plné rozvinutí mateřského pudu. Musí být způsoben porodem. Nemůţe jít o nějaké jiné rozrušení vyvolané jinými příčinami39. Předchozí úprava tohoto trestného činu byla zpracována v § 220 TrZ. V nynější úpravě nebyly provedeny ţádné změny.

2.4.

Usmrcení z nedbalosti (§ 143 TZ) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těţkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán

odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na jeden rok aţ šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin proto, ţe porušil důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona. Kdo z nedbalosti způsobí těţkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, ţe hrubě porušil předpisy o ochraně ţivotního prostředí nebo předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ osm let. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným ve třetím odstavci smrt nejméně dvou osob.

38

Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004 39 Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004, str. 1312

24

U tohoto trestného činu je důleţitá skutečnost, ţe smrt nastala v důsledku nedbalosti pachatele, tím je takové jednání odlišeno od vraţdy na jedné straně a od úmyslného ublíţení na zdraví s následkem smrti na druhé straně40. Nedbalost je sama o sobě pro posouzení otázky odpovědnosti pachatele za následek nerozhodná. Rozhodným je, zda pachatel věděl nebo vědět mohl a měl, ţe porušením některého předpisu bude jednat za takových okolností, ţe tím způsobí újmu na zdraví nebo smrt z nedbalostí. Porušení předpisů, které mají zabránit následku, nestačí pro nedbalost tam, kde pachatel mohl vzhledem k svým odborným znalostem předpokládat, ţe postupem jím zvoleným nebude způsoben následek41. Z tohoto trestného činu nemůţe být pachatel obviněný, pokud nevěděl o fyzické abnormalitě poškozeného nebo jeho vrozené vadě. Zavinění z nedbalosti není vyloučeno spolu-zaviněním jiných osob, včetně poškozeného. V nynější úpravě tohoto trestného činu jsou oproti dřívější, která byla upravená v § 224 TrZ, vyšší sankce. Pokud pachatel způsobí smrt z nedbalosti jiné osobě je trest odnětí svobody tři léta nebo zákaz činnosti. Pachatel, který porušil důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, je potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ šest let. Kdyţ pachatel spáchal trestný čin tím, ţe hrubě porušil zákony o ochraně ţivotního prostředí nebo zákony o bezpečnostech práce, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ osm let. Pokud tento trestný čin spáchal na nejméně dvou osobách, bude potrestán odnětím svobody na tři léta aţ deset let.

2.5.

Účast na sebevraždě (§ 144 TZ) Kdo jiného pohne k sebevraţdě nebo jinému k sebevraţdě pomáhá, bude potrestán,

došlo-li alespoň k pokusu sebevraţdy, odnětím svobody na aţ na tři léta. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, kdyţ spáchá tento trestný čin na dítěti nebo na těhotné ţeně. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin na dítěti mladším patnácti let nebo na osobě stiţené duševní poruchou.

40

Poradce. Zákony 2009. Český Těšín : Poradce, 2009, str. 96 Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004, str. 1325 41

25

Sebevraţda je úmyslné způsobení smrti sobě samému. Je to sociálně patologický jev, ale pokus sebevraţdy není trestným činem42. Odlišně se posuzuje a postihuje účast na sebevraţdě, protoţe se svou povahou blíţí vraţdě, a to vraţdě na ţádost, ke které nemá sebevrah odvahu. Toto ustanovení má chránit lidský ţivot před jednáním osob, které se účastní na sebevraţdě buď ve formě návodu, nebo pomoci k sebevraţdě. Návodem k sebevraţdě můţe být jakékoli jednání, které je způsobilé vyvolat v osobě sebevraha rozhodnutí sáhnout si na ţivot. Můţe jít o přemlouvání, poučení o moţnosti spáchat sebevraţdu, ale i schvalování sebevraţdy u jiné osoby, pokud jím má být vzbuzeno rozhodnutí spáchat sebevraţdu. Můţe jít i o špatné zacházení s úmyslem, aby vzbudil v osobě pohnuté k sebevraţdě rozhodnutí spáchat sebevraţdu. Pomáhat na sebevraţdě můţe pachatel fyzický i psychický. Fyzickou pomoci je například opatření prostředku k provedení sebevraţdy nebo odstranění překáţek. Psychickou pomoci je například utvrzování v předsevzetí provést sebevraţdu43. Pro naplnění znaků trestného činu účasti na sebevraţdě nestačí, ţe pachatel měl účast na události, při které si jiný sám způsobil smrt. Úmysl se musí vztahovat k návodu nebo pomoci jinému k sebevraţdě44. V případě, kdy se obviněný a poškozený dohodnou na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu společného dobrovolného ukončení ţivota, je jednání obviněného, jehoţ následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky trestného činu vraţdy, nikoli znaky trestného činu účasti na sebevraţdě45. Nynější úprava trestného činu má oproti předchozí, která byla upravená v § 230 TrZ, tři odstavce. Třetí odstavec popisuje postih pachatele, který spáchá tento trestný čin na osobě mladší patnácti let nebo na osobě ztíţené duševní poruchou, a to odnětím svobody na pět aţ dvanáct let (§144 TZ). Sankce za ostatní způsoby provedení trestného činu účasti na sebevraţdě jsou beze změny.

42

Poradce. Zákony 2009. Český Těšín : Poradce, 2009, str. 96 Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997, str. 23 44 Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004, str. 1354 45 Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004, str. 1355 43

26

3. Trestné činy proti zdraví Objektem trestného činu je lidské zdraví, kterého poškození, či uţ úmyslné nebo z nedbalosti, je povaţováno za trestný čin. Tento druh trestných činů je závaţný z toho důvodu, ţe člověk nepřichází o ţivot, ale často mu zůstávají doţivotní psychické i fyzické následky.

3.1.

Těžké ublížení na zdraví (§145 TZ) Kdo jinému úmyslně způsobí těţkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím

svobody na tři léta aţ deset let. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin na: dvou nebo více osobách na těhotné ţeně na dítěti mladším patnácti let na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání, nebo na jiném, který plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání opětovně ze zavrţeníhodné pohnutky. Odnětím svobody na osm aţ patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li těţkým ublíţením na zdraví smrt. Příprava je trestná. Těţkou újmou na zdraví se rozumí jen váţná porucha zdraví nebo jiné váţné onemocnění, za těchto podmínek je pak těţkou újmou na zdraví zmrzačení, ztráta nebo podstatné sníţení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důleţitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy, delší dobu trvající porucha zdraví (§ 122 odst. 2 TZ).

27

V dřívější úpravě bylo úmyslné ublíţení na zdraví upraveno v § 221 a §222 TrZ. Rozdíl spočívá v posunu obecné hranici délky trestu odnětí svobody a zpřísnění výjimečného trestu. Za úmyslné ublíţení na zdraví bylo moţno uloţit trest odnětí svobody v trvání tří aţ deseti let, současná právní úprava umoţňuje uloţení trestu odnětí svobody v trvání od tří do dvanácti let. Kdyţ pachatel způsobil tímto trestným činem smrt, bylo moţno mu uloţit trest odnětí svobody aţ na dvanáct let, nyní je to aţ patnáct let.

3.2.

Ublížení na zdraví (§ 146 TZ) Kdo jinému úmyslně ublíţí na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest

měsíců aţ tři léta Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let bude pachatel potrestán, kdyţ tento trestný čin spáchá: na těhotné ţeně na dítěti mladším patnácti let na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li tímto trestným činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na pět aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li tímto trestným činem smrt. Ublíţení na zdraví je úmyslným trestným činem, kde však úmysl pachatele nesměřuje k úmyslnému způsobení těţké újmy. Úmysl směřuje jen k ublíţení na zdraví nebo jinému onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob ţivota poškozeného a který vyţaduje lékařského ošetření (§ 122 odst. 1 TZ). Není nevyhnutné, aby poškozený byl práceneschopný. V případě tohoto trestného činu je následek, tj. těţká újma na zdraví či smrt, způsoben z nedbalosti. 28

Ublíţení na zdraví bylo upraveno v předchozí právní úpravě v ustanovení § 221 TrZ. Oproti předchozí právní úpravě dochází ke zpřísnění postihu pachatele takového trestného činu, je zde širší okruh subjektů a okolnosti, které odůvodňují pouţití vyšší trestní sazby.

3.3.

Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 TZ) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těţkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím

svobody aţ na dvě léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců aţ čtyři léta nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin tím, ţe porušil důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona. Kdo z nedbalosti způsobí těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, ţe hrubě porušil zákony o ochraně ţivotního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ osm let. Oproti dřívější úpravě tohoto trestného činu, která byla popsaná v § 224 TrZ, je zde lépe odstupňována trestnost pachatele.

3.4.

Ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 TZ) Kdo jinému z nedbalosti ublíţí na zdraví tím, ţe poruší důleţitou povinnost

vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce uloţenou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti. Kdo z nedbalosti způsobí ublíţení na zdraví nejméně dvou osob proto, ţe hrubě porušil zákony o ochraně ţivotního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta. Za ublíţení na zdraví ve smyslu § 148 TZ je třeba povaţovat takovou poruchu zdraví, která znesnadňuje obvyklý způsob ţivota, výkon obvyklé činnosti anebo má jiný nepříznivý vliv na obvyklý způsob ţivota postiţeného, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu46. Dřívější úprava byla popsána v § 223 TrZ. Rozdíl spočívá v tom, ţe přibyl odstavec č. 2.

46

Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004, str. 1325

29

4. Ostatní trestné činy proti životu a zdraví V této kapitole jsem popsala ostatní trestné činy proti ţivotu a zdraví, které nejsou v naší společnosti páchány tak často, jako trestné činy popsané v první a druhé kapitole.

4.1.

Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení (§ 149 TZ) Kdo mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením v souvislosti s výkonem

pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci působí jinému tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento trestný čin jako úřední osoba spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domnělé bez vyznání spáchá-li tento čin nejméně se dvěma osobami spáchá-li takový čin opětovně. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento čin na těhotné ţeně spáchá-li takový čin na dítěti mladším patnácti let spáchá-li takový čin zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na osm aţ patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem smrt. Příprava je trestná. Předchozí úprava tohoto trestného činu byla popsána v § 259a TrZ a byla zahrnutá mezi trestné činy proti lidskosti. Další změna spočívá v tom, ţe v nové úpravě je lépe odstupňována trestnost pachatele.

30

4.2.

Neposkytnutí pomoci (§ 150 TZ) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví nebo

jiného váţného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky váţné poruchy zdraví nebo váţného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. Vedle pojmů nebezpečí smrti a váţné poruchy zdraví se zde nově zavádí ještě pojem váţného onemocnění. Zároveň je horní sazba trestu zvýšena o jeden rok oproti předchozí právní úpravě, která byla popsána v § 207 TrZ. Trestný čin se zahrnoval mezi trestné činy hrubě narušující občanské souţití. Trestné sazby u trestného činu neposkytnutí pomoci jsou oproti předchozí úpravě vyšší. Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níţ měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na pět let nebo zákazem činnosti (§ 151 TZ). Toto ustanovení se výslovně vztahuje na řidiče dopravního prostředku motorového či nemotorového. Pokud by spolujezdec neposkytl pomoc osobě, která utrpěla újmu na zdraví při dopravní nehodě, nebude trestný podle tohoto ustanovení, ale byl by trestný podle § 150 TZ. Úprava tohoto trestného činu je zcela shodná s předchozí úpravou v § 208 TrZ, rozdíl je jen v tom, ţe tento trestný čin byl v předchozí úpravě zahrnutý mezi trestné činy hrubě narušující občanské souţití.

4.3.

Šíření nakažlivé lidské nemoci (§ 152 TZ) Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakaţlivé

nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento trestný čin jako člen organizované skupiny 31

spáchá-li takový čin za stavu ohroţení státu nebo za válečného stavu, za ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek poruší-li takovým činem důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem smrt nejméně dvou osob. Příprava je trestná. Předchozí úprava tohoto trestného činu byla v § 189 TrZ. Trestný čin patřil mezi trestné činy obecně nebezpečné. Nynější úprava je oproti předchozí doplněná o nové okolnosti, které podmiňují pouţití vyšší trestní sazby.

4.4.

Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti (§ 153 TZ) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakaţlivé

nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři léta bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin za stavu ohroţení státu nebo za válečného stavu, za ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek poruší-li takovým činem důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na jeden rok aţ šest let bude pachatel potrestán: způsobí-li takovým činem smrt způsobí-li porušením důleţité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li tento trestný čin hrubým porušením zákonů na ochranu veřejného zdraví.

32

Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým trestným činem smrt nejméně dvou osob proto, ţe hrubě porušil předpisy na ochranu veřejného zdraví. Nynější úprava tohoto trestného činu je s drobnými úpravami převzata z předchozí právní úpravy § 190 TrZ, kde byl zařazen mezi trestné činy obecně nebezpečné. Změnou oproti předchozí úpravě je doplnění nových okolnosti, které podmiňují pouţití vyšší trestní sazby. Vláda nařízením stanoví, co se povaţuje za nakaţlivé lidské nemoci (§154 TZ). Jedná se o vládní nařízení č. 453/2009 Sb.

4.5.

Ohrožení pohlavní nemoci (§ 155 TZ) Kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti, nebezpečí nákazy pohlavní nemoci, bude

potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok. Trestný čin ohroţení pohlavní nemoci je určen k ochraně občanů pouze před ohroţením nákazou pohlavní nemoci. Tam, kde je skutečně jednáním pachatele u ohroţené osoby vyvolané onemocnění pohlavní chorobou, půjde jiţ o některý z trestných činů ublíţení na zdraví, vůči nimţ je tento trestný čin ve vztahu subsidiarity47. Tento trestný čin je moţno spáchat jak úmyslně, tak z nedbalosti. Nedbalostní forma tohoto trestného činu přichází v úvahu jen tehdy, kdyţ pachatel v době jednání, jímţ vydává jiného v nebezpečí pohlavní nákazy, nemá lékařským vyšetřením ověřeno, ţe choroba, jíţ trpí, je chorobou pohlavní a spoléhá bez přiměřených důvodu, ţe tomu tak není. Tato úprava je převzatá z § 226 TrZ. Jedinou změnou oproti předchozí úpravě je to, ţe dříve bylo moţno uloţit trest odnětí svobody aţ na šest měsíců.

4.6.

Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (§ 156 TZ) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí

anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichţ poţití nebo uţití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

47


33

Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento trestný čin jako člen organizované skupiny spáchá-li takový čin za stavu ohroţení státu nebo za válečného stavu, za ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek poruší-li takovým činem důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li tímto trestným činem smrt nejméně dvou osob. Příprava je trestná. Dřívější úprava tohoto trestného činu byla upravená v § 193 TrZ a byl zahrnutý mezi trestné činy obecně nebezpečné. Rozdíl je ve výši trestní sazby a podrobnějším popsáním trestností pachatele.

4.7.

Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti (§ 157 TZ) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí

anebo sobě nebo jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichţ poţití nebo uţití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody aţ na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Odnětím svobody aţ na dvě léta bude pachatel potrestán: spáchá-li tento trestný čin za stavu ohroţení státu nebo za válečného stavu, za ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek poruší-li takovým činem důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let bude pachatel potrestán: způsobí-li takovým činem smrt 34

způsobí-li takovým činem vyplývajícím z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li pachatel smrt proto, ţe hrubě porušil hygienické nebo jiné zákony týkající se takových potravin nebo předmětů. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li tímto trestným činem smrt nejméně dvou osob proto, ţe hrubě porušil hygienické nebo jiné zákony týkající se takových potravin nebo předmětů. Znění tohoto ustanovení je převzato z dřívější úpravy § 194 TrZ, kde se tento trestný čin řadil mezi trestné činy obecně nebezpečné. V nové úpravě jsou pozměněný výše sankcí a je podrobněji popsána trestnost pachatele.

4.8.

Rvačka (§ 158 TZ) Kdo úmyslně ohrozí ţivot nebo zdraví jiného tím, ţe se zúčastní rvačky, bude

potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok. Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, je-li při tomto činu jinému způsobena těţká újma na zdraví. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, je-li při tomto činu jinému způsobená smrt. Rvačka je vzájemné napadení nejméně tři osob, při kterém se střídá útok a protiútok a v důsledku toho se všichni účastníci rvačky navzájem ohroţují na ţivotě nebo zdraví. K naplnění pojmu rvačky nestačí zápolení více osob, i kdyţ by při něm padlo několik méně intenzivních facek, neboť zde není splněná podmínka ohroţení ţivota nebo zdraví jiného. Všichni účastníci rvačky jsou navzájem útočníky, a proto zde není ţádná osoba nebo skupina osob v postavení napadeného48. Trestný čin rvačky byl dříve upraven v § 225 TrZ. V nynější úpravě zůstal trest odnětí svobody v trvání maximálně pět let v případě těţké újmy na zdraví zachován. Změna je pouze v případě způsobení smrti, kde lze uloţit trest odnětí svobody v trvání aţ osmi let.

48


35

4.9.

Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy (§ 159 TZ) Kdo bez souhlasu těhotné ţeny uměle přeruší její těhotenství, bude potrestán odnětím

svobody na dvě léta aţ osm let. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin na ţeně mladší osmnácti let spáchá-li takový čin za pouţití násilí, pohrůţky násilí nebo pohrůţky jiné těţké újmy spáchá-li takový čin zneuţívaje tísně nebo závislosti těhotné ţeny spáchá-li takový čin opětovně způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Odnětím svobody na osm aţ patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým trestným činem smrt nejméně dvou osob. Příprava je trestná. Jednání pachatele je u tohoto trestného činu úmyslné. Úmysl zde směřuje k usmrcení plodu bez souhlasu těhotné ţeny49. Přerušení těhotenství přichází v úvahu pouze v době, kdy je plod ţivý. Předchozí právní úprava neupravovala nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ţeny v takovém rozsahu jako úprava současná. Předchozí byla upravená v § 227-229 TrZ, hlavně v § 228 odst. 3, 4 TrZ.

4.10. Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy (§ 160 TZ) Kdo se souhlasem těhotné ţeny uměle přeruší její těhotenství jinak neţ způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento čin na ţeně mladší osmnácti let získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch 49


36

páchá-li takový čin soustavně způsobí-li takovým činem těţkou újmu. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem smrt nejméně dvou osob. Příprava je trestná. Předchozí úprava postihovala v §228 odst. 1, 2 TrZ jednání těch pachatelů, kteří se souhlasem těhotné ţeny uměle přerušili její těhotenství jinak neţ podle zákonných předpisů o umělém přerušení těhotenství. Současná úprava zařadila mezi okolnosti podmiňující pouţití přísnější právní kvalifikace okolnost, ţe pachatel tento čin spáchal na ţeně mladší osmnácti let. Změnou jsou i vyšší trestní sankce za tento trestný čin.

4.11. Pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství (§ 161 TZ) Kdo těhotné ţeně pomáhá k tomu, aby: své těhotenství sama uměle přerušila jiného poţádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak neţ způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok. Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento trestný čin vůči ţeně mladší osmnácti let přispěje-li takovým činem k těţké újmě na zdraví u těhotné ţeny. Odnětím svobody na jeden rok aţ šest let bude pachatel potrestán, přispěje-li takovým činem k smrti těhotné ţeny. Toto ustanovení chrání počínající lidský ţivot a také ţivot matky, které jsou zákroky směřujícími k nelegálnímu přerušení těhotenství ohroţovány50. Toto ustanovení je částečně shodné s předchozí úpravou provedenou v § 227 TrZ. Předchozí úprava umoţňovala v jednom ustanovení postih pachatele, který ţenu sváděl nebo jí pomáhal k umělému přerušení těhotenství. V současné úpravě je svádění těhotné

50


37

ţeny upraveno v samostatném ustanovení trestního zákona v § 162 TZ. Změnou v nynější úpravě je moţnost uloţit pachateli přísnější tresty.

4.12. Svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství (§ 162 TZ) Kdo svádí těhotnou ţenu k tomu, aby: své těhotenství sama umělé přerušila jiného poţádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak neţ způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let bude pachatel potrestán: spáchá-li tento čin vůči ţeně mladší osmnácti let spáchá-li takový čin zneuţívaje tísně nebo závislosti těhotné ţeny přispěje-li takovým činem k těţké újmě na zdraví u těhotné ţeny. Odnětím svobody na jeden rok aţ šest let bude pachatel potrestán, přispěje-li takovým činem k smrti těhotné ţeny. Oproti úpravě provedené v § 161 TZ je jednání pachatele, který těhotnou ţenu svádí k umělému přerušení těhotenství, přísněji trestné v základní skutkové podstatě.

4.13. Neoprávněné odebrání tkání a orgánů (§ 164 TZ) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem provede jinému z jeho těla odběr tkáně, buňky nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ osm let. Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s jiným právním předpisem pro sebe nebo pro jiného opatří, zprostředkuje, nabídne, doveze, vyveze nebo proveze odebranou lidskou tkáň, buňku nebo odebraný lidský orgán z těla ţivého člověka, anebo s takovou tkání, buňkou nebo orgánem jinak nakládá. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin na dítěti spáchá-li takový čin za pouţití násilí, pohrůţky násilí nebo pohrůţky jiné těţké újmy spáchá-li takový čin zneuţívaje tísně nebo závislosti spáchá-li takový čin na nejméně dvou osobách 38

spáchá-li takový čin opětovně spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Odnětím svobody na osm aţ patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin na dítěti mladším patnácti let spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech způsobí-li takovým činem smrt získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Příprava je trestná. Tento trestný čin byl do trestního zákona zařazen v návaznosti na mezinárodní Úmluvu o lidských právech a biomedicíně a dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně a zákazu klonování lidských bytostí a navazující zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů. Z uvedených dokumentů pak vyplývá nutnost náleţitě trestněprávně postihovat neoprávněné odebírání tkání a orgánů z těla ţivého člověka, kdy se jeví dosavadní přístup postihu v rámci obecných skutkových podstat proti ţivotu a zdraví jako nevhodný a nedostatečně účinný, zvláště pokud by byl páchán v rámci organizované skupiny51.

4.14. Nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány (§ 165 TZ) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem provede z těla mrtvého člověka odběr tkáně, buňky nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu obohatit sebe nebo jiného nakládá s odebranou lidskou tkání, buňkou nebo odebraným lidským orgánem v rozporu s jiným právním předpisem. Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin opětovně spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. 51


39

Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Nynější úprava tohoto zákona je shodná s dřívější úpravou provedenou v § 209a. Rozdíl je jen v tom, ţe tento trestný čin se dříve řadil mezi trestné činy hrubě narušující občanské souţití.

4.15. Odběr tkáně, orgánu provedení transplantace za úplatu (§ 166 TZ) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem jinému nebo pro jiného nabídne, slíbí nebo poskytne úplatu za odběr tkáně nebo orgánu z jeho těla nebo za provedení transplantace, bude potrestán odnětím svobody aţ na pět let. Stejně bude potrestán, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s odběrem tkáně nebo orgánu nebo s provedením transplantace pro sebe nebo pro jiného ţádá, přijme nebo si dá slíbit úplatu v rozporu s jiným právním předpisem. Odnětím svobody na tři léta aţ deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny dojde-li v souvislosti s takovým činem k těţké újmě na zdraví je-li takový čin spáchán vůči dítěti. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech dojde-li v souvislosti s takovým činem k smrti spáchá-li takový čin vůči dítěti mladšímu patnácti let. Tato úprava trestného činu nebyla v dřívějším trestním zákoníku zpracována.

4.16. Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem (§ 167 TZ) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem: pouţije pro výzkum lidské embryo nebo větší mnoţství embryonálních kmenových buněk nebo jejích linií, 40

doveze nebo vyveze lidské embryo nebo větší mnoţství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejích linií, přenese lidský genom do buněk jiného ţivočišného druhu nebo naopak, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. Stejně bude potrestán: kdo provádí zákroky směřující k vytvoření lidského embrya pro jiný účel neţ pro přenesení do ţenského organismu, kdo přenese vytvořené lidské embryo do dělohy jiného ţivočišného druhu, kdo během výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách provádí s těmito buňkami manipulace směřující k vytvoření nového lidského jedince (reprodukční klonování). Odnětím svobody na tři léta aţ osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, spáchá-li takový čin opětovně, získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán: spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Příprava je trestná. Úmluvy o lidských právech a biomedicíně uvádí, ţe zásah směřující ke změně lidského genomu lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků52. Dřívější úprava tohoto trestného činu byla zpracována v § 209b TrZ. Za tento trestný čin se dříve ukládaly niţší trestní sankce a trestný čin se řadil mezi trestné činy hrubě narušující občanské souţití.

52


41

Závěr Ve své bakalářské práci se zabývám tématem: „Trestné činy proti ţivotu a zdraví“. Cílem práce je seznámit čtenáře s problematikou trestných činů proti ţivotu a zdraví a porovnat rozdíly mezi dřívějším vydáním trestního zákoníku s nynějším. Zjistila jsem, ţe nová úprava trestního zákoníku ukládá za trestné činy proti ţivotu a zdraví vyšší trestní sankce. To by mělo do budoucna vést k odrazení případných pachatelů od páchání těchto trestných činů. V příloze jsem zpracovala statistiky trestných činů proti ţivotu a zdraví. Materiály pro statistické zpracování jsem čerpala ze zdrojů Policie České republiky. Po zpracování dat za rok 2006 – 2009 jsem zjistila, ţe nejčastěji páchaným trestným činem proti ţivotu a zdraví je úmyslné ublíţení na zdraví. Druhý nejčastěji páchaný trestný čin je ublíţení na zdraví z nedbalosti a aţ třetí z vybraných a zpracovaných trestných činu jsou vraţdy. U trestných činů, které jsem v příloze zpracovala, jsem zjistila, ţe většina má klesající tendenci. Patří mezi ně vraţdy, úmyslné ublíţení na zdraví, rvačky a ohroţování zdraví závadnými potravinami. Trestný čin ublíţení na zdraví má stagnující tendenci. U trestných činů vraţdy novorozence matkou, nedovoleného přerušení těhotenství a ohroţování pohlavní nemoci jsem nemohla posoudit, jestli mají klesající nebo stoupající tendenci, protoţe počet těchto trestných činu byl jen nepatrný, a proto nedostatečný k zpracování. Věřím, ţe se mi podařilo naplnit cíl mé bakalářské práce.

42

Použitá literatura: 1. Dolenský, Adolf, Novotný, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné I. Praha : Codex, 1997. 2. Poradce. Zákony 2009. Český Těšín : Poradce, 2009. 3. Šámal, Pavel, Púry, František a Rizman, Stanislav. Trestní zákoník 2. díl s komentářem. Praha : C.H.Beck, 2004. 4. Policejní, prezidium. Statistické přehledy kriminality - Policie ČR. Policie ČR. [Citace: 15. leden 2010.] Dostupné z www: http://www.policie.cz/web-informacni-servisstatistiky.aspx. 5. Engelmann, Jan. Trestní zákoník. Poradce. Legislativa, 2009, Sv. 9.

Seznam použitých zkratek: TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník TrZ – zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon TŘ – zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád

43

Příloha 1 Násilné trestné činy v ČR – tabulka 2006

2007

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

229

194

196

174

Vraždy novorozence matkou

2

2

0

0

Ohrožování pohlavní nemocí

1

1

0

0

Úmyslné ublížení na zdraví

5765

4713

6175

4554

Ublížení na zdraví z nedbalosti

453

326

536

287

Nedovolené přerušení těhotenství

2

2

0

0

Rvačky

18

15

14

13

Ohrožování zdraví závadnými potravinami

1

0

6

5

Vraždy

2008

2009

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

201

174

180

157

Vraždy novorozence matkou

1

0

1

0

Ohrožování pohlavní nemocí

3

1

0

0

Úmyslné ublížení na zdraví

5397

3677

4756

3346

Ublížení na zdraví z nedbalosti

551

283

498

268

Nedovolené přerušení těhotenství

2

0

2

2

Rvačky

16

10

5

5

Ohrožování zdraví závadnými potravinami

3

0

2

1

Vraždy

44

Příloha 2 Násilné trestné činy v ČR – grafy

6 5 4 3 2 1

2006

2007

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Zjištěno

Objasněno

0

2008

2009

Graf 1 Ohrožování zdraví závadnými potravinami

250 200 150 100 50

2006

2007

2008

Graf 2 Vraždy

45

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Zjištěno

Objasněno

0

2009

2006

2007

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Zjištěno

Objasněno

2 1.8 1.6 1.4 1.2 1 0.8 0.6 0.4 0.2 0

2008

2009

Graf 3 Vraždy novorozence matkou

3 2.5 2 1.5 1 0.5

2006

2007

2008

Graf 4 Ohrožování pohlavní nemocí

46

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Zjištěno

Objasněno

0

2009

7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000

2006

2007

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Zjištěno

Objasněno

0

2008

2009

Graf 5 Úmyslné ublížení na zdraví

600 500 400 300 200 100

2006

2007

2008

Graf 6 Ublížení na zdraví z nedbalosti

47

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Zjištěno

Objasněno

0

2009

2006

2007

2008

Graf 8 Rvačky

48

2008

Objasněno

Zjištěno

2007

Objasněno

Zjištěno

2006

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

Objasněno

Zjištěno

2 1.8 1.6 1.4 1.2 1 0.8 0.6 0.4 0.2 0

2009

Graf 7 Nedovolené přerušení těhotenství

18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

2009

Trestné činy proti životu a zdraví

Recommend Documents