TRANSFORMACE TĚŽKÉHO PRŮMYSLU VE MĚSTĚ OSTRAVA : REGIONÁLNÍ ANALÝZA Transformation of heavy industry in the city of Ostrava: a regional analysis

Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa

TRANSFORMACE TĚŽKÉHO PRŮMYSLU VE MĚSTĚ OSTRAVA : REGIONÁLNÍ ANALÝZA Transformation of heavy industry in the city of Ostrava: a regional analysis. Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Mgr. Petr TONEV

Ondřej RICHTER Brno, 2011

J mé no a p ř í j mení aut or a:

Ondřej Richter

Ná z e v di pl omové pr áce:

Transformace těţkého prŧmyslu ve městě Ostrava: regionální analýza

Ná z e v pr áce v angličt i ně:

Transformation of heavy industry in the city of Ostrava : a regional analysis

Ka t e dr a:

Regionální ekonomie a správy

Ve doucí di pl omové pr áce:

Mgr. Petr Tonev

Rok obhaj oby:

2011

Anotace Předmětem bakalářské práce „Transformace těţkého prŧmyslu ve městě Ostrava : Regionální analýza“ je zhodnocení dopadŧ změn, které plynuly z transformace těţkého prŧmyslu, na rozvoj Ostravy. Po stručné charakteristice Ostravy, se v první části věnuji historii těţkého prŧmyslu na území Ostravy od vzniku v době prŧmyslové revoluce aţ do roku 1989. V druhé části charakterizuji, jak změny v české ekonomice po roce 1989 ovlivnily transformaci těţkého prŧmyslu v Ostravě. Konkrétně se zaměřuji na změny ve struktuře zaměstnanosti, v rŧstu míry nezaměstnanosti a na prŧběh privatizace v podnicích těţkého prŧmyslu. V další části uvádím náhled na současný a budoucí rozvoj Ostravy. Na závěr pak přidávám srovnání s prŧběhem transformace v německém Porúří.

Annotation The goal of the thesis: “Transformation of heavy industry in the city of Ostrava : a regional analysis” is to sum up impacts of changes which resulted from transformation of heavy industry on development in Ostrava. After introducing Ostrava shortly, in the first part I attend to history of heavy industry in Ostrava from the beginnings conected with industrial revolution to 1989. In the second part I characterize how changes in Czech economy after 1989 have influenced transformation of heavy industry in Ostrava. Concretely, I focus on changes in employment structure, growth in unemployment and process of privatization in companies of heavy industry. In the next part I bring preview of contemporary and future development of Ostrava. In the final part I add comparison with transformation process in Ruhr area in Germany.

Klíčová slova brownfields, transformace, nezaměstnanost, Ostrava, privatizace, struktura zaměstnanosti, těţký prŧmysl

Keywords brownfields, transformation, unemployment, Ostrava, privatization, employment structure, heavy industry

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Transformace těžkého průmyslu ve městě Ostrava : regionální analýza vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 19. května 2011 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Petru Tonevovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................... 7 1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA MĚSTA OSTRAVA ............................................... 9 1.1 Geografická charakteristika ......................................................................................... 9 1.2 Vznik a historie Ostravy .............................................................................................. 9 1.3 Současná socioekonomická situace Ostravy .............................................................. 10 2 HISTORIE TĚŢBY ČERNÉHO UHLÍ A HUTNICKÉHO PRŦMYSLU NA ÚZEMÍ OSTRAVY ............................................................................................................................... 12 2.1 Vývoj dŧlní činnosti ................................................................................................... 12 2.1.1 Počátky dŧlní činnosti......................................................................................... 12 2.1.2 Vývoj těţby uhlí v první polovině 20. století ..................................................... 12 2.1.3 Vývoj těţby uhlí ve druhé polovině 20. století ................................................... 13 2.2 Vývoj hutnictví .......................................................................................................... 13 2.2.1 Počátky hutnictví ................................................................................................ 13 2.2.2 Vývoj hutnictví v první polovině 20. století ....................................................... 14 2.2.3 Vývoj hutnictví ve druhé polovině 20. století .................................................... 15 3

TRANSFORMACE OSTRAVSKÉHO TĚŢKÉHO PRŦMYSLU PO ROCE 1989....... 17 3.1 Makrostrukturální změny a jejich vliv na ostravský těţký prŧmysl .......................... 17 3.2 Dopady transformace těţkého prŧmyslu na strukturu zaměstnanosti v Ostravě ....... 18 3.2.1 Odvětvová struktura zaměstnanosti na počátku transformace ............................ 18 3.2.2 Pokles zaměstnanosti ve velkých podnicích těţkého prŧmyslu ......................... 19 3.2.3 Změny v odvětvové struktuře zaměstnanosti v prŧběhu transformace............... 20 3.3 Transformace těţkého prŧmyslu a rŧst nezaměstnanosti ........................................... 22 3.3.1 Nezaměstnanost v Ostravě do roku 1998 ........................................................... 23 3.3.2 Nezaměstnanost v Ostravě po roce 1998 ............................................................ 24 3.4 Privatizace podnikŧ těţkého prŧmyslu v Ostravě ...................................................... 25 3.4.1 Privatizace OKD ................................................................................................. 26 3.4.2 Privatizace Vítkovických ţelezáren .................................................................... 26 3.4.3 Privatizace Nové huti .......................................................................................... 27 3.4.4 Zhodnocení prŧběhu privatizace podnikŧ těţkého prŧmyslu v Ostravě ............ 28

4

ROZVOJOVÉ AKTIVITY V OSTRAVĚ BĚHEM TRANSFORMACE ....................... 29 4.1 Role institucí v prŧběhu transformace ....................................................................... 29 4.1.1 Instituce veřejné správy ...................................................................................... 29 4.1.2 Role místních aktérŧ ........................................................................................... 30 4.1.3 Vzdělávací instituce ............................................................................................ 30 4.2 Rozvoj malého a středního podnikání ........................................................................ 32 4.3 Vytváření prŧmyslových zón v Ostravě..................................................................... 33 4.3.1 Prŧmyslová zóna Ostrava-Hrabová. ................................................................... 33 4.3.2 Prŧmyslová zóna Ostrava-Mošnov ..................................................................... 34 4.4 Regenerace ploch brownfields na území Ostravy ...................................................... 34 4.4.1 Nová Karolina ..................................................................................................... 34 4.4.2 Dolní oblast Vítkovice ........................................................................................ 35 4.4.3 Hrušov................................................................................................................. 36

4.4.4

Zhodnocení dosavadního prŧběhu regenerace ploch brownfields v Ostravě .....36

5 SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM-TRANSFORMACE TĚŢKÉHO PRŦMYSLU V PORÚŘÍ .................................................................................................................................... 38 5.1 Stručná charakteristika Porúří ....................................................................................38 5.2 Historie těţkého prŧmyslu v Porúří ...........................................................................38 5.3 Srovnání transformace v Porúří a na Ostravsku .........................................................39 5.3.1 Změny ve struktuře zaměstnanosti a rŧst nezaměstnanosti ................................39 5.3.2 Přístup institucí veřejné správy k transformaci těţkého prŧmyslu .....................40 5.3.3 Přístup místních aktérŧ k transformaci těţkého prŧmyslu..................................40 5.4 Inspirace pro další prŧběh transformace na Ostravsku ..............................................41 5.4.1 IBA Emscher park ..............................................................................................41 5.4.2 Krajinný park Duisburg-Meiderich ....................................................................42 5.4.3 Dŧl a koksovna Zollverein ..................................................................................42 5.4.4 Prosper III-Bottrop ..............................................................................................43 5.4.5 Zhodnocení moţného vyuţití poznatkŧ z projektu IBA Emscher park na Ostravsku ..........................................................................................................................44 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 45 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŦ .......................................................................................... 47 Textové zdroje ......................................................................................................................47 Datové zdroje ........................................................................................................................50 SEZNAM GRAFŦ ................................................................................................................... 52 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 52 SEZNAM OBRÁZKŦ .............................................................................................................. 52 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ....................................................................................... 53 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................... 54

ÚVOD Na počátku devadesátých let dvacátého století proběhla v České republice ekonomická transformace, jejíţ nedílnou součástí byla i transformace sektoru prŧmyslu, který hrál v období centrálně plánované ekonomiky klíčovou roli. Transformační proces dolehl zvláště citlivě na regiony, které měly svou odvětvovou strukturu zaměřenou převáţně na prŧmysl. V České republice bylo nejvýznamnějším prŧmyslovým regionem Ostravsko, které bylo orientováno především na těţký prŧmysl. Ve své práci se budu věnovat transformaci těţkého prŧmyslu v Ostravě, která vyplynula z procesu transformace celé české ekonomiky. Ačkoli je v názvu práce explicitně uvedeno, ţe se bude jednat o analýzu transformace těţkého prŧmyslu ve městě Ostrava, v práci toto není vţdy plně dodrţeno, jelikoţ prostor Ostravska je územně a socioekonomicky velmi sloţitě provázán, a proto se v práci občas vyskytly situace, kdy nebylo moţné abstrahovat vývoj v samotné Ostravě od vývoje ve zbývajících částech ostravské prŧmyslové oblasti. Cílem mé bakalářské práce je zhodnotit prŧběh transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě od pádu komunistického reţimu v roce 1989 do současnosti. Pozornost je věnována především transformaci těţby černého uhlí a transformaci hutnického prŧmyslu a dopadŧm změn, které z transformace plynuly, na další rozvoj Ostravy. Za účelem dosaţení výše zmíněného cíle, na začátku práce uvádím stručnou charakteristiku města Ostravy, po které následuje uvedení historických souvislostí, které objasňují faktory, které vedly k vytvoření současné silné závislosti Ostravy na těţkém prŧmyslu. Druhá část práce se zaměřuje na prŧběh transformace těţkého prŧmyslu po roce 1989, především na její vliv na strukturu zaměstnanosti v sektoru prŧmyslu a v sektoru sluţeb v Ostravě, na rŧst míry nezaměstnanosti v Ostravě a na prŧběh privatizace ostravských podnikŧ těţkého prŧmyslu. V další části práce jsou uvedeny rozvojové aktivity, které byly od počátku transformace v Ostravě prováděny, a také se zde zmiňuji o roli institucí v těchto aktivitách, které měly přispět k úspěšnému prŧběhu transformačnímu procesu v Ostravě. Část z uvedených rozvojových aktivit stojí v současnosti teprve na svém počátku, a některé z nich dokonce na svou realizaci zatím čekají, avšak v práci jsou uvedeny i projekty, které jiţ byly úspěšně realizovány. Pro inspiraci, která by mohla přispět k úspěšné realizaci zmíněných aktivit nebo by mohla do Ostravy přinést aktivity úplně nové, na závěr uvádím příklad úspěšného prŧběhu transformace těţkého prŧmyslu v oblasti německého Porúří. Při zpracování bakalářské práce jsem vycházel z odborných textŧ, které se problémem transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě dlouhodobě zabývají. V prvé řadě bych zmínil texty R. Prokopa (2003, 2006), který transformaci ostravského prŧmyslového regionu sledoval dlouhodobě z geografického, urbanistického i regionalistického pohledu a v uvedených textech rozebírá strukturální proměny Ostravy z velmi širokého úhlu pohledu, od historie těţkého prŧmyslu na území Ostravy, po sociální problémy města plynoucí z transformace. Naopak více ekonomický náhled do problematiky transformace přinesli pracovníci Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO), I. Šotkovský (2000) a J. Malinovský 7

(2004), kteří ve svých textech zdŧrazňují dŧsledky transformace na strukturu zaměstnanosti a rŧst míry nezaměstnanosti. Další pracovník VŠB-TUO J. Sucháček (2005) se ve své práci soustředí na vliv institucí na rozvojové aktivity během transformace a na komparaci prŧběhu transformace na Ostravsku se zahraničím. Text A. Václavíkové (2006), pracovnice Slezské univerzity v Opavě, zkoumá vývoj na trhu práce po roce 1989 v rámci České republiky, ale především se zaměřuje na specifika měst ostravského regionu. Zdrojem informací pro mě byly také poznatky příspěvkŧ v seriálových publikacích. Jako zdroj informací jsem vyuţil také internet. Pro kapitolu o současném a budoucím rozvoji Ostravy pro mě byla inspirací osobní prohlídka Dolní oblasti Vítkovic a dokumentární film České televize „Zrezivělá krása“.

8

1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA MĚSTA OSTRAVA 1.1

Geografická charakteristika

Město Ostrava je po Praze a Brně třetím největším městem České republiky, a to jak podle rozlohy, tak podle počtu obyvatel. Celková rozloha Ostravy činí 214 km2, a je rozčleněna do 23 městských obvodŧ. [OPM Ostrava, 2011a] Počet obyvatel k 1. 1. 2011 činil 310 464. [OPM Ostrava, 2011b] Ostrava se nachází v severovýchodní části České republiky na hranici historických zemí Moravy a Slezska a na soutoku čtyř řek, Odry, Ostravice, Opavy a Lučiny. Poloha města je velmi výhodná z pohledu přeshraniční spolupráce s Polskem a Slovenskem. Hranice s Polskem je vzdálena přibliţně 10 km směrem na sever a hranice se Slovenskem se nachází přibliţně 50 km jihovýchodně od Ostravy. Podle současného správního rozdělní České republiky leţí Ostrava v Moravskoslezském kraji a je jeho správním, ekonomickým, vzdělávacím i kulturním centrem. V Ostravě se nachází sídlo krajského úřadu, krajského soudu a dalších dŧleţitých institucí. Ve městě sídlí dvě univerzity: Vysoká škola báňskáTechnická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) a Ostravská univerzita, dále je Ostrava také centrem církevním, jakoţto sídlo ostravsko-opavské diecéze. Po dokončení dálnice D 47 v roce 2009 se Ostrava také konečně stala plnohodnotným dopravním uzlem, k čemuţ připívá rovněţ umístění na třetím ţelezničním koridoru a blízkost mezinárodního letiště v Mošnově. [Ostrava 2015, 2010]

1.2

Vznik a historie Ostravy

Poloha, na které v současné době Ostrava leţí, se jevila jako atraktivní jiţ od pravěku, kdy tudy procházely první obchodní cesty, z nichţ nejvýznamnější byla Jantarova stezka, vedoucí od Baltského moře skrze Moravskou bránu k Středozemnímu moři. První trvalé osídlení na území Ostravy vzniklo před 25 tisíci lety na kopci Landek na území současné městské části Petřkovice, kde tehdejší lovci mamutŧ, jako první pouţili k udrţování ohně uhlí, které vycházelo na povrch ze svahu Landeku. [Jiřík, K. a kol., 1993: 16] Zakládající listina města Moravské Ostravy se nedochovala, avšak z kronikářských zpráv vyplývá, ţe toto právo získala Moravská Ostrava jiţ před rokem 1279. [Dlouhý, J. a kol., 2001: 74] Nejdŧleţitějším mezníkem pro vývoj Moravské Ostravy bylo období prŧmyslové revoluce, během které, se naprosto změnil vzhled města i okolní krajiny. Rozvoj těţkého prŧmyslu v letech 1830 aţ 1880, který byl podnícen objevením obrovských zásob černého uhlí, zpŧsobil přeměnu Ostravy z malého feudálního městečka na prŧmyslové velkoměsto evropského významu. [Jiřík, K. a kol., 1993: 127] Dynamický rozvoj těţkého prŧmyslu vedl k obrovské koncentraci pracovních sil, coţ vedlo k formování ostravské městské aglomerace, do které, kromě přirozeného centra Moravské Ostravy, spadaly také moravské obce Přívoz, Vítkovice, Mariánské hory, Zábřeh nad Odrou, Hrabŧvka, Nová ves a slezské obce Polská Ostrava, Michálkovice, Hrušov, Svinov, Radvanice, Kunčice nad Ostravicí, Kunčičky, Muglinov a Heřmanice. [Jiřík, K. a kol., 1993: 199] Po vzniku první Československé republiky v roce 1918 se začala rýsovat, podobně jako například v Brně, myšlenka tzv. Velké Ostravy. Vzniku Velké Ostravy předcházely dohady, zda-li má být Velká Ostrava připojena k Moravě nebo ke Slezsku. Po zdlouhavých jednáních se s platností k 1. 1. 1924 spojilo sedm výše zmíněných moravských obcí pod jednotný název Moravská Ostrava. Slezské obce projekt Velké Ostravy bojkotovaly a k Ostravě byly postupně připojeny aţ později. [Jiřík, K. a kol., 1993: 237] 9

Po druhé světové válce došlo k dalšímu extenzivnímu rozvoji Ostravy, kdyţ vedle Vítkovických ţelezáren vznikl nový závod, Nová huť. Další rozšiřování hutního a těţebního prŧmyslu zpŧsobilo nutnost výstavby nových sídlišť, které byly vybudovány v Porubě, Zábřehu nad Odrou, Hrabŧvce, Dubině a Výškovicích. V roce 1945 získala Ostrava také statut vysokoškolského města, kdyţ zde byla přesunuta Vysoká škola báňská z Příbrami. Hlavní snahou komunistického reţimu však bylo z Ostravy učinit město uhlí a ţeleza. Ostrava byla proto často označována jako ocelové srdce republiky. [OPM Ostrava, 2010c] Po sametové revoluci v roce 1989 se z Ostravy stalo statutární město, z dalších dŧleţitých milníku lze uvést, ţe v roce 1996 se Ostrava stala sídlem nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze. Především však docházelo k postupnému útlumu těţby černého uhlí, kdyţ poslední vozík černého uhlí byl vyvezen z jámy Odra v Ostravě-Přívoze 30. června 1994, a tím skončila více neţ dvě století trvající historie těţby uhlí na území města Ostravy. [Dlouhý, J. a kol., 2001: 74] Tento fakt společně s postupným útlumem a restrukturalizací hutnictví vyústil v proces komplexní transformace ostravského těţkého prŧmyslu, který vyvolal velké dopady na socioekonomickou situaci Ostravy.

1.3

Současná socioekonomická situace Ostravy

V současné době je Ostrava třetím největším městem České republiky, a zároveň součástí největší české prŧmyslové aglomerace. Pro svŧj sloţitý historický vývoj, který byl silně ovlivněn těţbou černého uhlí a těţkým prŧmyslem, lokalizovaným přímo v intravilánu města, se Ostrava stala dosti nekompaktním městem a tvoří sloţitý, prostorově nespojitý městský systém. Typické pro tento městský systém je prolínání vysokokapacitních obytných a prŧmyslových zón. Touto těsnou blízkostí funkčně naprosto odlišných zón je limitován další rozvoj, jak obytných, tak prŧmyslových částí města. Samotná obytná část města je fragmentována do tří velkých celkŧ, konkrétně na městské centrum, Ostravu-jih a západní část města se sídlištěm Poruba. Tyto části jsou mezi sebou odděleny funkčně nevyuţitými prostory, komunikačními koridory, a právě výše zmíněnými prŧmyslovými výrobními areály. [SPRSM Ostrava, 2008: 3] Zvlášť sloţitá situace panuje v centru Ostravy, kde za posledních šedesát let nebyla provedena ţádná nová významná investice, jelikoţ rozvoj města byl za socialismu směřován právě do nových sídlišť na okrajích Ostravy. Sloţitá situace centra Ostravy byla ještě zvýrazněna nízkou mírou zastoupení terciárního sektoru, který byl ve srovnání s Prahou nebo Brnem velmi poddimenzovaný, a zpŧsobil tak současný relativně nízký rozsah budov občanské vybavenosti v centru města. Současný stav socioekonomické situace v Ostravě mŧţeme dále ilustrovat pomocí vybraných statistických dat v období let 2001–2010. Z dat uvedených v grafu, mŧţeme vyčíst, ţe za posledních deset let, Ostrava dosahovala záporného celkového přírŧstku, který byl zpŧsoben hlavně záporným migračním přírŧstkem.

10

Graf 1: Vybraná demografická data pro město Ostrava v letech 2000–2010

Pramen: ČSÚ, 2011a, vlastní zpracování

Migrace však nesměřuje pouze za prací do jiných regionŧ, ale je také zpŧsobena suburbanizací, tedy stěhováním obyvatel Ostravy do nově vznikajících satelitŧ v okolí Ostravy, z dŧvodu špatného stavu ovzduší v Ostravě. Nové satelity vznikají hlavně v okolí Ostravy, ve směru na Opavu a v podhorských oblastech Beskyd, o čemţ vypovídají také data z meziokresního srovnání hodnot salda migrace. Kladného salda migrace dosáhly ze všech okresŧ Moravskoslezského kraje pouze okres Frýdek-Místek (521 obyvatel) a okres Opava (237 obyvatel). [ČSÚ, 2011b] Navzdory těmto poměrně negativně vyznívajícím ukazatelŧm, lze v současnosti v Ostravě sledovat postupné oţivování rozvoje města, mimo jiné i díky rozvojovým projektŧm, jako jsou Dolní oblast Vítkovice nebo Nová Karolina, o kterých se obšírněji zmíníme dále v textu.

11

2 HISTORIE TĚŽBY ČERNÉHO UHLÍ A HUTNICKÉHO PRŮMYSLU NA ÚZEMÍ OSTRAVY Pro snadnější pochopení prŧběhu transformačního procesu ostravského prŧmyslu, který započal na počátku devadesátých let dvacátého století, a stále ještě není definitivně ukončen, si nejdříve přiblíţíme počátky těţby černého uhlí na Ostravsku, které jsou spojeny především s obdobím prŧmyslové revoluce. S rozvojem těţby uhlí došlo posléze také k mohutnému rozvoji hutního prŧmyslu, který dosáhl vrcholu svého rozvoje v období komunismu, kdy se Ostrava stala tzv. ocelovým srdcem republiky.

2.1

Vývoj důlní činnosti

2.1.1

Počátky důlní činnosti

První lokalizovaný nález uhlí na území Ostravy je datován k roku 1763 v údolí Burňa v Polské Ostravě.1 První odhady kvantifikovaly tyto zásoby na patnáct aţ dvacet let. Druhý nález uhlí na území dnešní Ostravy byl učiněn na petřkovickém kopci Landek v roce 1780. Systematická těţba černého uhlí na území Polské Ostravy však započala aţ v roce 1787, avšak konkurence levného palivového dříví z Beskyd, zatím bránila jejímu většímu rozvoji. [Jiřík, K. a kol., 1993: 120] Pokročilejší fáze těţby černého uhlí nastala aţ s nástupem prŧmyslové revoluce. Na území Polské Ostravy vzniklo, v období mezi lety 1829–1847, více neţ čtrnáct nově zaloţených jam. Na území Moravské Ostravy uhelný prŧmysl pronikl aţ na počátku čtyřicátých let 19. století, do konce roku 1846 zde vznikly tři doly – Šalamoun, Antonín a Karolina. Později na rozhraní Moravské Ostravy a Přívozu vyrostl dŧl Jindřich (1846) a na hranici s obcí Vítkovice dŧl Hlubina (1852).2 V roce 1848 pracovalo v dolech na území Polské Ostravy 1089 horníkŧ a v roce 1849 se zde vytěţilo 74 tisíc tun uhlí. [Prokop, R., 2006: 19] Pro srovnání uveďme, ţe ke konci éry těţby uhlí na Ostravsku v roce 1989 bylo ročně vytěţeno 22,3 milionŧ tun uhlí, coţ ilustruje ohromnou expanzi těţebního prŧmyslu během následujících 150 let, která byla doprovázená prudkým nárŧstem počtu obyvatel. Během největšího prŧmyslového rozmachu od roku 1869 do roku 1910 vzrostl počet obyvatel o 125 205 obyvatel, coţ je v relativním vyjádření o 685,4 %. Tento rŧst byl vyvolán především migrací za prací, a jen v ostravské části ostravsko-karvinského revíru (OKR), se zvýšil počet pracovních míst mezi léty 1892–1910 o 11 608, relativně to bylo o 180,4 %. [Prokop, R., 2003: 285] Jiţ v této době se tedy začala vytvářet velmi jednostranná zaměstnanostní struktura ostravského obyvatelstva, která přetrvala více neţ sto let a s jejími dŧsledky se Ostrava dodnes vyrovnává. 2.1.2 Vývoj těžby uhlí v první polovině 20. století I během období první československé republiky docházelo k všeobecnému rozvoji uhelného dolování. Do roku 1929 stoupla uhelná produkce na dolech v Moravské Ostravě v porovnání s rokem 1913 téměř o třetinu. Po nástupu velké hospodářské krize ve třicátých letech, však objem vytěţeného černého uhlí na dolech v Moravské Ostravě opět klesl blízko k hodnotám 1

Polská Ostrava byla později přejmenována na Slezskou Ostravu – a ta je dnes jedním z ostravských městských obvodŧ. 2 Těţba uhlí se začala rozvíjet nejen na území dnešní Ostravy, ale také ve směru na Karvinou, kde se do podnikání v uhelném prŧmyslu pustil hrabě Larisch. Tím se zformoval takzvaný ostravsko-karvinský uhelný revír (OKR). Polská a Moravská Ostrava patřily k největším producentŧm uhlí v tomto revíru, dohromady se v roce 1882 podílely na celorevírní produkci 49 %. [Jiřík, K. a kol., 1993: 132]

12

roku 1913. Následné opětovné zvýšení těţby souviselo s rozvojem potřeb zbrojního prŧmyslu. Vývoj těţby černého uhlí na území Moravské Ostravy a na území celého OKR v období od počátku dvacátého století do období konce první československé republiky shrnuje následující tabulka. Tabulka 1: Těžba uhlí na dolech OKR (1913–1937) rok 1913 1929 1932 1937

Moravská Ostrava tun 1 769 930 2 291 900 983 300 1 886 500

OKR

%

tun

100 130 56 107

5 291 451 5 746 000 3 119 400 5 559 900

% 100 109 59 106

Pramen: Jiřík, K. a kol., 1993, s. 283

V okupačním období druhé světové války, se Ostrava stala jedním z klíčových území pro německý zbrojní prŧmysl, a docházelo zde k nadměrnému vyčerpávání uhelných zásob. Po druhé světové válce byly doly těţce poškozeny, ale přesto bylo první uhlí na území Československa vytěţeno uţ 2. května 1945 v dole Trojice ve Slezské Ostravě. Rekonstrukce šachet však probíhala pomalým tempem, především z dŧvodŧ nedostatku kvalifikovaných pracovních sil. K dŧleţitému milníku ve vývoji ostravských šachet pak došlo 7. března 1946, kdy na základě vyhlášky ministra prŧmyslu č. 828/1946, byly všechny těţařské společnosti na území ostravsko-karvinského uhelného revíru znárodněny a vznikl podnik Ostravskokarvinské kamenouhelné doly. [OKD, 2010a] 2.1.3 Vývoj těžby uhlí ve druhé polovině 20. století V padesátých letech, tedy v době, kdy v podobných oblastech v západní Evropě začala probíhat postupně transformace těţkého prŧmyslu, se Ostrava vydala přesně opačným směrem. Socialistické direktivní plánování mělo za cíl z Ostravy vytvořit prŧmyslové centrum státu pomocí další mohutné industrializace, coţ kladlo zvýšené nároky také na těţbu černého uhlí. Vývoj těţebního prŧmyslu v tomto období byl spojen s podnikem Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly (OKD), který, jak jsme zmínili výše, vznikl znárodněním veškerých těţařských společností na území OKR a patřily pod něj také koksovny, úpravny, elektrárny, statky a lesy. Během období komunismu došlo v OKD ještě k několika změnám v organizační struktuře podniku, aţ se nakonec k 1. 1. 1989 společnost OKD transformovala na státní podnik. [OKD, 2010a] Těţba uhlí v Ostravě postupně začínala být nerentabilní z dŧvodu nutnosti těţit ve stále větších hloubkách, a proto se nová výstavba dolŧ koncentrovala do karvinské části OKR a do oblasti Paskova. Těţba uhlí na území Ostravy byla definitivně ukončena 30. června 1994, kdyţ byl vytěţen poslední vozík uhlí z dolu Odra. [Dlouhý, J. a kol., 2001: 74]

2.2

Vývoj hutnictví

2.2.1 Počátky hutnictví Počáteční rozvoj hutnictví na území dnešní Ostravy souvisel s plánem na rozšíření hutě v nedalekém Frýdlantu nad Ostravicí. Pŧvodně se mělo jednat pouze o odštěpný závod 13

Frýdlantských hutí, nakonec však na území, tehdy ještě samostatné obce Vítkovice, vznikl během roku 1830 samostatný hutní podnik s vlastní vysokou pecí. Podle svého zakladatele, arcivévody Rudolfa, byla huť nazývaná Rudolfova huť.3 Dalšímu rozvoji vděčí Rudolfova huť plánu vídeňského bankovního domu Rothschildŧ, vystavět první parostrojní rakouskou ţeleznici, tzv. Severní dráhu Ferdinandovu. Pro výstavbu dráhy byla očekávána obrovská spotřeba kolejnic a ţelezničního materiálu. Tím byl spuštěn první velký příliv Rothschildova kapitálu do Rudolfovy huti a v roce 1843 jiţ Rothschild získal vlastnictví celých, tehdy uţ rozvinutých, Vítkovických ţelezáren. V roce 1880 ve Vítkovických ţelezárnách pracovalo jiţ 4 268 dělníkŧ a počet obyvatel ve Vítkovicích od zaloţení huti vzrostl třináctkrát. Jak jsme výše zmínili, ve stejném období pracovalo v ostravských dolech téměř 2700 dělníkŧ, coţ v součtu s hutními dělníky a ve srovnání s počtem obyvatel tehdejší Moravské Ostravy, kterých bylo necelých 13 500 obyvatel, ukazuje, ţe jiţ tehdy, téměř polovina obyvatel Ostravy pracovala v odvětví těţkého prŧmyslu.4 Vítkovické ţelezárny v tomto období získaly díky nově zaváděným metodám výroby ocel celoevropský věhlas, a díky pokračujícímu rozvoji poskytovaly v roce 1890 práci jiţ pro 14 300 dělníkŧ. [Jiřík, K. a kol., 1993: 189–195] 2.2.2 Vývoj hutnictví v první polovině 20. století Hlavní roli ve vývoji ostravského hutnictví hrály Vítkovické ţelezárny i na počátku 20. století. V ţelezárnách docházelo ke kontinuální modernizaci provozu. Dokladem dynamického rozvoje je následující tabulka, která zobrazuje objemy výroby jednotlivých produktŧ v období od roku 1913 do roku 1937. Tabulka 2: Výroba ve Vítkovických železárnách (1913–1937)

rok 1913 1929 1932 1937

surové železo tun % 482 900 100 716 500 148 164 000 34 757 300 157

surová ocel tun % 319 325 749 458 187 402 775 829

100 235 59 243

válcovaný materiál tun % 241 371 100 529 984 220 153 382 64 556 244 234

Pramen: Jiřík, K., 1993, s. 285

Z tabulky je patrné, ţe od roku 1913 se objemy výroby neustále navyšovaly aţ do období Velké hospodářské krize. Avšak Vítkovické ţelezárny, se díky pruţné ekonomické politice vedení podniku, z recese dostaly relativně brzy a v roce 1937 jiţ předstihly rozsah výroby ze začátku 20. století, bylo tomu tak i díky zvýšenému počtu zakázek, které plynuly z výstavby pohraničního opevnění Československé republiky. V období druhé světové války měly Vítkovické ţelezárny mimořádnou hodnotu pro Němce, kteří zde soustředili svou produkci na válečné účely. Vlastnicky byly Vítkovické ţelezárny začleněny do koncernu Göringových závodŧ, a přestoţe kapacitní moţnosti byly vyuţívány na maximum, Němcŧm to nestačilo a nechali vybudovat nové provozy v Kunčicích nad Ostravicí. [Dlouhý, J. a kol., 2001: 80]

3 4

Pověřující zakládající listina Rudolfovy huti byla vydána jiţ v roce 1828. [Dlouhý, J. a kol., 2001: 75] Uvedené platí, pokud přijmeme předpoklad, ţe většina dělníkŧ měla v Ostravě trvalé bydliště.

14

Po druhé světové válce byly Vítkovické ţelezárny velmi poznamenány válečnými stopami. Velkým problém byl, jak nedostatek pracovní síly, tak nedostatek surovin, především ţelezné rudy. Výrobní situace se stabilizovala aţ v roce 1946, kdy se hlavním exportním odběratelem stal Sovětský svaz. Podobně jako byly zestátněny těţební společnosti, bylo zestátněno i Vítkovické horní a hutní těţířstvo, a na základě vyhlášky ministra prŧmyslu č. 832/1945 ze dne 7. března 1946 vznikl se zpětnou platností od 1. ledna 1946 národní podnik Vítkovické ţelezárny. [Machotková, J. 2003: 122] 2.2.3 Vývoj hutnictví ve druhé polovině 20. století Rozvoj ostravského hutnictví v komunistické éře se zpočátku soustřeďoval do zestátněných Vítkovických ţelezáren, jejichţ název byl doplněn o přívlastek „Klementa Gottwalda“. Socialistickými plánovači byla Vítkovickým ţelezárnám Klementa Gottwalda (VŢKG) přisouzena klíčová role při strukturální přestavbě československé ekonomiky, která měla spočívat ve vytváření dostatečné surovinové základny pro další prŧmyslová odvětví, především pro strojírenství. Avšak nároky socialistických plánovačŧ na mnoţství vyrobeného surového ţeleza nebyly VŢKG schopny plnit, a proto se začalo uvaţovat o vybudování nového závodu. Stavba nové závodu byla započata v roce 1949 v blízkosti tzv. jiţního závodu, který vybudovali Němci během okupace, na území Kunčic nad Ostravicí. Stavba se nesla v duchu komunistické ideologie a byla označována jako první stavba socialismu, na které se podílelo tisíce stavbařŧ, brigádníkŧ a mládeţe. První fáze výstavby byla dokončena 31. prosince 1951, a v té době ještě pobočný závod VŢKG, dostal název Nová huť Klementa Gottwalda (NHKG). Závod se později od VŢKG odštěpil a získal právní i hospodářskou samostatnost. Od dostavby Nové huti v roce 1961, tak měla Ostrava na svém území jiţ dva hutní závody celorepublikového významu.5 Jak mohutný byl rozvoj Nové huti především v prvním desetiletí její existence, mŧţeme vidět v následujícím grafu, který shrnuje vývoj počtu zaměstnancŧ v tomto podniku od jejího vzniku do roku 1980.

5

Na druhou stranu však byl během období mohutné výstavby NHKG omezen rozvoj VŢKG, jelikoţ veškeré investiční prostředky byly směrovány do Nové huti. Novým impulsem pro rozvoj VŢKG, tak byly aţ sedmdesátá léta, kdy došlo k rozšíření závodu pro zajištění výroby zařízení pro jadernou energetiku a podnik se stal také významným dodavatelem pro výstavbu nových vysokých pecí a válcoven v Německu a Polsku. [Dlouhý, J. a kol., 2001: 84]

15

Graf 2: Vývoj zaměstnanosti v Nové huti od vzniku v roce 1952 do roku 1980

Pramen: Doležálek, G., 2001, s. 32., vlastní zpracování

Na konci komunistické éry v roce 1989 v obou podnicích proběhly organizační změny a z názvŧ byly odstraněny zmínky o Klementu Gottwaldovi. Vznikly tedy podniky Vítkovice, státní podnik a v roce 1990 pak Nová huť, státní podnik. Oba podniky prošly v dalším období mnohými reorganizačními změnami, které nakonec vyústily v privatizaci obou podnikŧ, o které bude pojednáno v následující kapitole.

16

3 TRANSFORMACE OSTRAVSKÉHO TĚŽKÉHO PRŮMYSLU PO ROCE 1989 Poté, co jsme přiblíţili prŧběh vývoje těţby černého uhlí a hutnictví od doby prŧmyslové revoluce po zhroucení komunistického reţimu, se nyní zaměříme na období, které následovalo po pádu komunistického reţimu. Ještě předtím neţ se dostaneme k samotnému procesu transformace ostravského těţkého prŧmyslu, je potřeba zdŧraznit, ţe první pokusy o transformaci celého československého těţkého prŧmyslu proběhly jiţ v roce 1968 v rámci ekonomických reforem Oty Šika. Jeho návrh mimo jiné předpokládal racionalizaci uhelného hornictví a hutnictví a počítal s postupným omezováním zaměstnanosti ve výrobní sféře. Tyto návrhy, stejně jako celá Šikova reforma, však nebyly uvedeny do praxe. Další náznaky reformních snah byly pozorovány v druhé polovině osmdesátých let v reakci na problémy celého národního hospodářství. Potíţe národního hospodářství se nakonec ukázaly natolik závaţné, ţe přispěly ke zhroucení komunistického reţimu a vyvolaly nutnost komplexní přeměny české ekonomiky, která ve svých dŧsledcích podstatně ovlivnila také transformaci těţkého prŧmyslu v Ostravě. [Prokop, R., 2003: 287] V první části této kapitoly se zaměříme na vliv makrostrukturálních změn, které plynuly z transformace české ekonomiky na situaci v ostravském těţkém prŧmyslu. Následně se podrobněji zaměříme na změny ve struktuře zaměstnanosti a vývoj míry nezaměstnanosti v Ostravě. V závěru této kapitoly se ohlédneme za procesem privatizace ve třech největších ostravských podnicích těţkého prŧmyslu.

3.1 Makrostrukturální změny a jejich vliv na ostravský těžký průmysl Společným rysem pro všechny postkomunistické země přecházející z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku trţní byl výrazný pokles produkce, který byl zpŧsoben rozpadem Rady vzájemné hospodářské pomoci, coţ zpŧsobilo zhroucení trhu, na kterém tyto země obchodovaly své produkty. V České republice se pokles reálného HDP začal projevovat jiţ v roce 1990, největší propad pak nastal v roce 1991. Pokud jde o samotnou prŧmyslovou výrobu, ta se v roce 1991 propadla o zhruba 20 %, avšak těţba nerostných surovin byla poznamenána relativně menším poklesem neţ ostatní prŧmyslová odvětví. V roce 1991 činil pokles produkce v odvětví těţby nerostných surovin 13,6 %, v roce 1992 pouze 12,8 % a v roce 1993 to bylo jiţ jenom 7,1 %. Koksárenský prŧmysl dosáhl propadu ještě menšího, v období 1991–1992 se pokles pohyboval kolem nulových hodnot a v roce 1993 pokles činil 8,1 %.6 [Jonáš, J., 1997: 25–28] Z výše uvedeného by se mohlo zdát, ţe tyto relativně niţší poklesy produkce v rámci těţkého prŧmyslu neovlivnily vývoj těţkého prŧmyslu v Ostravě aţ tak výrazně, jako ostatní prŧmyslová odvětví, avšak na druhou stranu si musíme uvědomit, ţe během osmdesátých let 20. století v rámci celostátní produkce připadalo na ostravskou prŧmyslovou oblast 86 % těţby černého uhlí, 82,5 % výroby koksu, 66,8 % výroby surového ţeleza a 60,3 % výroby oceli, z čehoţ plyne, ţe výše zmíněné poklesy, byť relativně niţší neţ v jiných odvětvích prŧmyslu, ostravský těţký prŧmysl citelně zasáhly. I přes sloţitou situaci, ve které se ostravský těţký prŧmysl ocitl, a která byla hned v roce 1990 ještě zesílena zredukováním vládních dotací pro dŧlní a hutní podniky, nedošlo v období 6

Koksárenský prŧmysl byl v prŧzkumu sledován spolu s rafinériemi a jaderným prŧmyslem. [Jonáš, J., 1997: 25–28]

17

1990–1993 k nijak dramatickému zvýšení míry nezaměstnanosti v Ostravě ani v České republice. Mezi dŧvody poměrně nízké míry nezaměstnanosti na počátku transformace patřily pomalá restrukturalizace prŧmyslových podnikŧ, předčasné odchody do dŧchodŧ, prodlouţení základní školní docházky, ale také devalvace československé měny, která zdraţila dovoz uhlí z okolních zemí, a také rychle provedená malá privatizace, která ovlivnila rychlý rozvoj terciárního sektoru. [Václavíková, A., 2006: 54–55] Rychlejší rŧst míry nezaměstnanosti se však nakonec přesto dostavil, projevil se ale aţ v pozdější fázi transformace.

3.2 Dopady transformace těžkého průmyslu na strukturu zaměstnanosti v Ostravě 3.2.1 Odvětvová struktura zaměstnanosti na počátku transformace Socialistický ekonomický systém, který byl nastolen po roce 1948, byl zaloţen na extenzivním rozvoji prŧmyslu, s dŧrazem na odvětví těţkého prŧmyslu a výrobu výrobních prostředkŧ. Z toho se odvíjela výrazná koncentrace pracovní síly právě do odvětví prŧmyslu, a v Českých zemích, se tak zaměstnanost v prŧmyslu od roku 1948 do roku 1988, zvýšila o 48 %. [Kopačka, L., 1992: 155] Na počátku transformačního období proto byla zaměstnanost v sektoru prŧmyslu v České republice relativně vysoká, kdyţ činila 44,9 % ekonomicky aktivních obyvatel, avšak v samotném okrese Ostrava-město byla zaměstnanost v prŧmyslu ještě vyšší, dosahovala hodnoty 51,81 %. [Šotkovský, I., 2000: 179] V rámci Ostravy nejvyšších hodnot zaměstnanosti v prŧmyslu dosahovaly městské obvody Nová Ves (61,5 %), Hrabová (52,5 %) a Ostrava-Jih (50,2 %). [Prokop, R., 2003: 290] Pokud jde o strukturu zaměstnanosti na počátku transformace v Ostravě podle jednotlivých prŧmyslových odvětví, největší zastoupení mělo hutnictví ţeleza, strojírenství a prŧmysl paliv, kde patřila především těţba černého uhlí. Bliţší údaje jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 3: Odvětvová zaměstnanosti v roce 1989

skladba

Průmyslové odvětví průmysl paliv prŧmysl energetiky hutnictví železa chemický prŧmysl strojírenství elektrotechnika prŧm. staveb. hmot dřevozprac. prŧmysl kovodělný prŧmysl konfekční prŧmysl polygraf. prŧmysl prŧm. potravin a pochutin ostatní prŧmysl prŧmysl celkem

ostravského

průmyslu

podle

Počet pracovníků Podíl z úhrnu průmyslu (%) 23 950 22,64 5 716 5,4 33 137 31,32 3 660 3,46 30 352 28,69 1 775 1,68 861 0,81 418 0,39 598 0,56 688 0,65 251 0,24 3 628 3,43 768 0,73 105 802 100,00

Pramen: Prokop, R., 2003, s. 292

18

V tabulce je zvýrazněno, jak významnou roli hrálo na počátku transformace ve struktuře zaměstnanosti hutnictví ţeleza a prŧmysl paliv. V Ostravě v té době fungovaly čtyři dŧlní provozy – Heřmanice, Odra, Jan Šverma a Ostrava. Tyto čtyři doly se podílely na produkci celého ostravsko-karvinského revíru 14,11 %. I přestoţe se v Ostravě těţilo kvalitní uhlí, jeho těţba byla velice drahá a bylo otázkou času, kdy se to projeví na útlumu těţby. V hutnictví ţeleza postupně docházelo k přechodu z hutní prvovýroby na zpracovatelský prŧmysl, tyto změny však byly na počátku devadesátých let teprve ve svých počátcích, jakmile se však dostaly do pokročilejší fáze, zpŧsobily výrazný pokles zaměstnanosti ve velkých podnicích těţkého prŧmyslu v Ostravě. 3.2.2 Pokles zaměstnanosti ve velkých podnicích těžkého průmyslu Z dŧvodu drahé těţby uhlí, která byla nerentabilní, došlo v roce 1994 k ukončení těţby uhlí na území Ostravy. V hutnických podnicích byla omezována výroba, coţ v případě Vítkovických ţelezáren, dospělo aţ k definitivnímu odstavení provozu vysokých pecí v roce 1998. Velké podniky těţkého prŧmyslu také začaly ze své organizační struktury postupně vyčleňovat některé činnosti, které nesouvisely přímo s těţbou uhlí nebo výrobou ţeleza, do nově vzniklých soukromých firem. Tyto události zpŧsobily výrazný pokles zaměstnanosti v podnicích těţkého prŧmyslu, které byly na počátku transformace největšími zaměstnavateli na území Ostravy. Údaje o vývoji zaměstnanosti v prŧběhu transformace v největších ostravských podnicích těţkého prŧmyslu shrnuje následující tabulka. Tabulka 4: Počet zaměstnanců v podnicích těžkého průmyslu v Ostravě v letech 1989–2003

podnik

OKD

Vítkovické železárny Nová Huť

Celkem

počet zaměstnancŧ v roce 1989 112 000

38 000

23 000

173 000

počet zaměstnancŧ v roce 1995

42 400

25 000

17 600

85 000

počet zaměstnancŧ v roce 2003

17 500

5 000

11 200

33 700

Pramen: Nešporová, A., 1998, s. 79-86; Václavíková, A., 2006, s. 54–55; vlastní zpracování

Největší úbytek zaměstnancŧ se v období po roce 1989 projevil v OKD. Do roku 1995 došlo v OKD k zeštíhlení aţ na 42 400 zaměstnancŧ. Tento pokles byl zpŧsoben, jednak definitivním ukončením těţby na území Ostravy v roce 1994, která na počátku devadesátých let zajišťovala 15 % celorevírní produkce OKR, ale také privatizací nedŧlních částí podniku, která znamenala odliv dalších 20 000 zaměstnancŧ.7 Zbývající úbytek spočíval v odchodech do předčasných dŧchodŧ, část zaměstnancŧ odešla ze zdravotních dŧvodŧ nebo vyuţili moţnosti vyplacení zvýhodněného odstupného. [Sucháček, J., 2005: 93] Sníţení počtu zaměstnancŧ OKD od roku 1995 do roku 2003 jiţ nebylo tak výrazné jako v předchozím období, ale přesto šlo stále o výrazný pokles, který byl zpŧsoben jednak ekonomickou recesí, kterou prošla Česká republika v roce 1997, ale také dalším útlumem těţby a racionalizací těţby uhlí, která byla doprovázena další redukcí přebytečných zaměstnancŧ. Tyto změny se však týkaly uţ pouze karvinské části OKR. K výraznému sníţení počtu zaměstnancŧ došlo do roku 1995 také ve Vítkovických ţelezárnách, kde došlo k výrazné reorganizaci podniku. Podnik byl rozčleněn do tří divizí, na divizi hutnickou, strojírenskou a divizi zastřešující ostatní činnosti, kromě toho byly některé 7

Těţba byla ukončena z dŧvodu nutnosti těţit ve velkých hloubkách, coţ bylo nerentabilní, a ostravská oblast OKR tak na počátku 90. let vykazovala roční deficit 1,5 mld. korun. [Prokop, R., 2003: 292]

19

činnosti z podniku úplně vyčleněny, coţ zpŧsobilo pokles zaměstnanosti. Dále hrály roli také odchody starších zaměstnancŧ do starobních dŧchodŧ a některé pracovní místa byla zrušena úplně. Pokles mohl být ještě výraznější, avšak Vítkovické ţelezárny zřídily Technické a inovační centrum, které pomáhalo propuštěným lidem, kteří chtěli začít své vlastní podnikání. Propuštěným lidem byla ze strany podniku také nabídnuta rekvalifikace nebo poměrně vysoké odstupné. [Nešporová, A., 1998: 85]8 Ve druhé fázi transformace však došlo k mnohem většímu propadu zaměstnanosti, coţ bylo zpŧsobeno především ukončením činnosti vysokých pecí v roce 1998 a odtrţením strojírenské části podniku v roce 2002. [Machotková, J. 2003: 163] K relativně nejmenšímu poklesu zaměstnanosti z uvedených podnikŧ došlo v první fázi transformace v Nové huti, a to i přesto, ţe v letech 1991–1992 Novou Huť silně postihla krize plynoucí ze ztráty tradičních východních trhŧ a nastupující ekonomické recese v České republice. Nová huť však poměrně rychle dokázala nalézt nové zahraniční trhy, a tak v první polovině devadesátých let nebyl úbytek zaměstnancŧ, tak markantní jako v OKD a Vítkovických ţelezárnách. Výraznější pokles zaměstnanosti se projevil aţ ve druhé fázi transformace od roku 1995 do roku 2003, kdyţ počet zaměstnancŧ klesl na 11 200, coţ bylo zpŧsobeno jednak vyčleňováním některých provozŧ ze struktury podniku, které nebylo zpočátku tak výrazné jako v případě OKD a Vítkovických ţelezáren, ale také ekonomickou recesí která zasáhla v roce 1997 celou českou ekonomiku. Propouštění však pokračovalo i v dalším období a počet zaměstnancŧ klesl v roce 2005 pod 10 000, propouštění bylo zdŧvodňováno nutností zvýšit produktivitu práce. Další výrazný pokles zaměstnanosti v roce 2009 byl spojen s poklesem zakázek z dŧvodu celosvětové hospodářské recese. Pokles počtu zaměstnancŧ v Nové huti zobrazuje následující graf. Graf 3: Vývoj zaměstnanosti v Nové huti od roku 1980 do roku 2009

Pramen: Doležálek, G., 2001, s. 32; ArcelorMittal, 2010, vlastní zpracování

3.2.3 Změny v odvětvové struktuře zaměstnanosti v průběhu transformace Vývoj ve výše zmíněných podnicích se velkou měrou podílel na sníţení podílu zaměstnanosti v sektoru prŧmyslu v Ostravě. Naopak v tomto období vzrostla zaměstnanost v sektoru sluţeb. Pokles zaměstnanosti v sektoru prŧmyslu však neprobíhal pouze v Ostravě, tato 8

Vlastní překlad.

20

tendence byla společná pro celý český prŧmysl. Tento proces byl na počátku transformace nevyhnutelný, jelikoţ neefektivnost československého prŧmyslu na konci období socialismu plynula, mimo jiné, i z přezaměstnanosti, která byla zpŧsobena dŧrazem socialistických plánovačŧ kladeným na potřebu plné zaměstnanosti. Pokud srovnáme vývoj poklesu v sektoru prŧmyslu v Ostravě a v celé České republice, mŧţeme říct, ţe v první fázi transformace do roku 1996 docházelo k rovnoměrnému sniţování zaměstnanosti v prŧmyslu jak v Ostravě, tak i v celé České republice, s tím rozdílem, ţe Ostrava byla na počátku období vysoko nad celorepublikovým prŧměrem. V období let 1997– 1998 se pokles zaměstnanosti v prŧmyslu zastavil, avšak po roce 1998, se znovu projevil a v Ostravě dokonce rychlejším tempem neţ ve zbytku republiky. Na počátku roku 2000, se tak zaměstnanost v ostravském prŧmyslu, dokonce dostala pod prŧměr České republiky. Vývoj situace po roce 2000 naznačuje, ţe Ostrava postupně ustupuje z pozice prŧmyslově vyhraněného města. Srovnání vývoje zaměstnanosti v prŧmyslu v České republice a v Ostravě shrnuje následující graf. Graf 4: Podíl zaměstnanců v průmyslu (%) v období 1993–2001

Pramen: ČSÚ, 2011c; Malinovský, J., 2004; vlastní zpracování

Na druhou stranu, se vedle poklesu zaměstnanosti v prŧmyslu, dostavil obrovský rŧst zaměstnanosti v obsluţném sektoru, který nastal především díky novým podnikatelským aktivitám obyvatelstva, které byly umoţněny malou privatizací. Došlo tak k rozvoji obsluţných činností, činností v oblasti nemovitostí, pronájmu, poskytování úvěru, zprostředkování sluţeb atd. Podle Prokopa (2003) však byl rŧst nových firem spíše kvantitativní neţ kvalitativní a mnoho nově vzniklých firem zaniklo velmi brzy po svém vzniku. Ke zvýšené zaměstnanosti ve sluţbách však přispěl i rozvoj obchodní sféry, který znamenal výstavbu řady supermarketŧ, především v okrajových částech Ostravy. V grafu č. 4 mŧţeme vidět srovnání vývoje zaměstnanosti ve sluţbách pro Ostravu a pro celou Českou republiku. Křivky vývoje zaměstnanosti ve sluţbách mají opačný tvar neţ křivky popisující vývoj zaměstnanosti v prŧmyslu v předchozím grafu, avšak neplatí to úplně, jelikoţ mnoho pracovníkŧ, kteří byli zaměstnání v sektoru prŧmyslu, nebyli úspěšní při přechodu do sektoru sluţeb, coţ přispívalo k rŧstu míry nezaměstnanosti.

21

Graf 5: Podíl zaměstnanců ve službách (%) v období 1995–2001

Pramen: Malinovský, J., 2004; vlastní zpracování

Ještě detailnější přehled toho, k jakým změnám docházelo ve struktuře zaměstnanosti v Ostravě v prŧběhu prvního desetiletí transformace, poskytuje následující tabulka. Tabulka 5: Strukturální proměny ekonomické aktivity obyvatel Ostravy v období 1991–2001

Zaměstnanost Změny 2001/1991 1991 2001 abs. rel. (%) abs. rel. (%) abs. rel. (%) zemědělství, lesnictví a rybolov 3 155 2 952 0,6 −2203 −1,2 prŧmysl 75 198 44 42 944 27,2 −32254 −16,5 stavebnictví 14 060 8,2 13 323 8,3 −737 0,1 obsluţ. a adm. sféra 79 855 46,5 102 991 63,9 23 136 17,4 celkem 172 268 160 210 −12058 −7 Odvětví národního hospodářství

Pramen: Prokop, R., 2003, s. 300

Z tabulky je patrné, ţe k největšímu poklesu zaměstnanosti došlo v sektoru prŧmyslu, coţ bylo zpŧsobeno hlavně poklesem v odvětví těţkého prŧmyslu, jehoţ podíl na zaměstnanosti v prŧmyslové skladbě poklesl na pouhých 8 %.9 Po zániku hornické činnosti tak v prŧmyslově skladbě převládl zpracovatelský prŧmysl (92 %). [Prokop, R., 2003: 300] Z tabulky č. 6 taky mŧţeme vyčíst, ţe nárŧst zaměstnancŧ ve sluţbách (23 136) byl výrazně niţší neţ pokles zaměstnancŧ v prŧmyslu (−32 254), coţ vedlo k rŧstu míry nezaměstnanosti.

3.3

Transformace těžkého průmyslu a růst nezaměstnanosti

Poté, co jsme probrali strukturální změny v ekonomické aktivitě obyvatel Ostravy, se dále zaměříme na to, jak tyto změny ovlivnily rŧst míry nezaměstnanosti v Ostravě.

9

Na území Ostravy se jiţ nejednalo o těţbu uhlí, ale o dobývání a úpravu stavebních surovin. [Prokop, R., 2003: 300]

22

3.3.1 Nezaměstnanost v Ostravě do roku 1998 Na počátku transformačního procesu dosahovala míra nezaměstnanosti v České republice pouhých 0,1 %, coţ bylo zpŧsobeno socialistickou legislativou, která určovala pro všechny občany povinnost pracovat. Avšak i po pádu komunistického reţimu byla situace v České republice ve srovnání s okolními postkomunistickými státy velmi příznivá a hovořilo se o tzv. českém zázraku nezaměstnanosti. Tento jev však měl pouze krátké trvání a byl zpŧsoben pomalejším tempem transformace, neţ tomu bylo v okolních zemích. [Václavíková, A., 2006: 46] Neţ tedy došlo k razantnějším reformám, dosahovala míra nezaměstnanosti v České republice v lednu 1991 míry 4,1 %. V Ostravě byla situace horší a míra nezaměstnanosti tam tehdy činila 4,9 %. V následujícím období byla zpřísněna kritéria vyplácení dávek v nezaměstnanosti, a tak se míra nezaměstnanosti v roce 1992 ještě sníţila na 2,6 % celorepublikově a na 2,9 % v rámci samotné Ostravy. [Nešporová, A., 1998: 90–93]10 Pokles nezaměstnanosti také z části ovlivnila vládní aktivní politika zaměstnanosti, která spočívala ve vytváření veřejně prospěšných pracovních míst, podpoře absolventŧ škol nebo podpoře zdravotně postiţených pracovníkŧ. Aktivní vládní politika zaměstnanosti se také zaměřovala na podporu malých a středních podnikatelŧ, kterým poskytovala finanční podporu pro zakládání nových firem. V roce 1992 nastoupila k moci nová vláda, která aktivní politiku nezaměstnanosti omezila, coţ se začalo projevovat hned v roce následujícím, kdy míra nezaměstnanosti v Ostravě dosahovala 4,5–5,5 %.11 To uţ byl vŧči celorepublikovému prŧměru, který se pohyboval v rozmezí 2,7–3,5 %, značný nepoměr. Přesto byl zmíněný rŧst nezaměstnanosti stále dosti nevýrazný, coţ naznačovalo, ţe transformační proces byl stále ve svých počátcích. Dalším dŧkazem pomalého prŧběhu transformace byla zaměstnanost v prŧmyslu, která byla v období 1991-1995 stále o 10 % vyšší, neţ byl celorepublikový prŧměr. [Šotkovský, I., 2000: 180] Z toho vyplývá, ţe kroky, které byly učiněny pro zefektivnění těţkého prŧmyslu v Ostravě, se ukázaly jako nedostatečné a velké prŧmyslové podniky se stále potýkaly s přezaměstnaností. Zlomovým rokem v nárŧstu nezaměstnanosti se tak stal aţ rok 1998, jak mŧţeme vidět v následujícím grafu.

10

Vlastní překlad. Kromě samotného rŧstu míry nezaměstnanosti, postupně také začalo docházet ke změně struktury nezaměstnanosti, kdyţ v roce 1995 činil poměr dlouhodobě nezaměstnaných v Ostravě na celkovém počtu nezaměstnaných 27 %. Opět to bylo více, neţ byl prŧměr České republiky, kde dlouhodobá nezaměstnanost dosahovala 24 %. [Nešporová, A., 1998: 90–93] 11

23

Graf 6: Míra nezaměstnanosti v okrese Ostrava-město a v České republice (%) v období 1991–200112

Pramen: Prokop, R., 2003, s. 307, vlastní zpracování

K výraznému rŧstu míry nezaměstnanosti v Ostravě v roce 1998 přispěla ekonomická recese, která postihla celou českou ekonomiku, a která vyvolala nutnost dalších transformačních krokŧ v ostravském těţkém prŧmyslu. V srpnu roku 1998 byla ukončena činnost vysokých pecí ve Vítkovických ţelezárnách, coţ znamenalo zrušení 1200 pracovních míst.13 Kromě ukončení činnosti vysokých pecí pokračovalo propouštění i z ostatních provozŧ Vítkovických ţelezáren. V propouštění pokračovala také Nová huť a OKD včetně jejich dceřiných společností. Mnoţství uchazečŧ o práci mezi lety 1997 a 1999 vzrostlo v okrese Ostravaměsto z 12 094 na 25 523. Toto číslo mohlo být ještě vyšší, kdyby mladí, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní lidé zŧstali v kraji, a neodstěhovali se za prací do jiných části republiky, případně do zahraničí. [Prokop, R., 2003: 306] 3.3.2 Nezaměstnanost v Ostravě po roce 1998 Ke zlepšení situace nedošlo v Ostravě ani na počátku nového tisíciletí. Naopak situace se dále zhoršovala a v únoru 2004 evidoval ostravský úřad práce rekordních 30 390 nezaměstnaných osob. [Václavíková, A., 2006: 55] Tato situace byla zpŧsobena především hlubokou krizí dŧlních a hutních firem. Došlo ke kolotoči dluhŧ, kdyţ Vítkovické ţelezárny nebyly schopny garantovat platby Nové huti za surové ţelezo, ta ji proto začala omezovat dodávky, k tomu ještě navíc OKD začalo omezovat dodávky černého uhlí Nové huti. Potíţe těchto tří velkých podnikŧ se však přenesly i na stovky malých a střeních dodavatelŧ, které byly na těchto podnicích závislé. [Kučera, J., 2000: 14] Kromě toho stále přetrvával malý zájem zahraničních investorŧ, coţ bylo zpŧsobeno jednak stále nedokončeným napojením Ostravy na dálniční síť, ale také nedostatečným rozvojem prŧmyslových zón pro potenciální investory. Obrat k lepšímu nastal aţ v roce 2004, v té době byla dokončena privatizace obou ostravských hutních podnikŧ, a došlo tak k jejich částečné konsolidaci. Situace se uklidnila také v OKD, kde byla taktéţ dokončena privatizace, a firmě pomohl rŧst cen černého uhlí na světových 12

Do 31. prosince 2006 tvořilo okres Ostrava-město pouze statutární město Ostrava. [ČSÚ, 2011d] Část zaměstnancŧ sice přešlo do podniku Vysoké pece Ostrava, a.s., který hutní výrobou pro Vítkovické ţelezárny zajišťoval, přesto však tento krok přispěl k jiţ tak neutěšené situaci na ostravském pracovním trhu. [Houška, O., 1998: 1] 13

24

trzích. Na konci roku 2005 byla také otevřena nová prŧmyslová zóna v Ostravě-Hrabové. Od roku 2004 tak míra nezaměstnanosti v okrese Ostrava-město klesala a opětovný nárŧst zpŧsobila aţ světová ekonomická recese v roce 2009. V rámci České republiky také došlo ke zlepšení situace, kdyţ ekonomika po recesi v letech 1997–1998 začala od roku 1999 opět rŧst. Míra nezaměstnanosti v Ostravě však byla po celé sledované období stále výrazně nad republikovým prŧměrem. Vývoj míry nezaměstnanosti v okrese Ostrava-město a v České republice od roku 2002 do roku 2010 je shrnut v grafu. Graf 7: Míra nezaměstnanosti v okrese Ostrava-město a v České republice (%) v období 2002–201014

Pramen: RIS, 2011; MPSV 2011, vlastní zpracování

3.4

Privatizace podniků těžkého průmyslu v Ostravě

Jedním z podstatných rysŧ transformace české ekonomiky byla také privatizace. Nejprve proběhla takzvaná malá privatizace, v prŧběhu let 1991–1993 docházelo k veřejným aukcím, ve kterých byly prodávány zejména provozovny sluţeb, obchodu a stravování. Malá privatizace zpŧsobila sníţení poměru pracovníkŧ ve státním sektoru. Na konci roku 1990 pracovalo v Ostravě ve státním sektoru 94 % pracovníkŧ. V prosinci roku 1993 uţ pracovníci státních podnikŧ činili pouze 25 % a v roce 1995 poměr klesl na 22 %. [Nešporová, A., 1998: 90]15 Kromě malé privatizace proběhla ve dvou vlnách, v roce 1991 a 1994, taky velká privatizace, která se týkala velkých státních podnikŧ. Velká privatizace se však ještě stále nedotkla podnikŧ ostravského těţkého prŧmyslu, k té začalo docházet aţ na konci devadesátých let. Jako první z ostravských podnikŧ těţkého prŧmyslu byla privatizována společnost OKD. Po přelomu nového tisíciletí došlo také k privatizaci obou hutních podnikŧ, Vítkovických ţelezáren a Nové huti.

14

Od 1. 1. 2007, se území okresu Ostrava-město, rozrostlo o obce Stará Ves nad Ondřejnicí, Šenov, Václavovice, Vratimov, Čavisov, Dolní Lhota, Horní Lhota, Velká Polom, Klimkovice, Olbramice, Vřesina a Zbyslavice. [ČSÚ, 2011b] 15 Vlastní překlad.

25

3.4.1 Privatizace OKD V oblasti těţebního prŧmyslu se privatizace týkala státního podniku Ostravsko-karvinské doly (OKD). Ihned po roce 1989 došlo k předání vedení firmy do rukou jejího managementu a k 1. lednu 1991 pak federální ministr hospodářství zřídil akciovou společnost Ostravskokarvinské doly s výhradní majetkovou účastí státu. Dŧlní i povrchové činnosti byly sloučeny do větších celkŧ a byly vytvořeny vnitřní organizační jednotky a dceřiné společnosti OKD. Prodeji státního podílu OKD předcházela divoká diskuze, kdyţ odbory OKD hrozily, ţe pokud bude podnik privatizován, vstoupí do stávky. Odbory se obávaly likvidace společnosti a následného rozkradení majetku v hodnotě více neţ deset miliard korun, který byl uloţen v bytech, pozemcích a budovách. K privatizaci nakonec došlo velmi nezvyklým zpŧsobem, protoţe stát ztratil svŧj většinový podíl naprosto neplánovaně. Soukromě firmě Prosper Trading se totiţ podařilo skoupit většinu akcií, které byly rozptýleny mezi menší akcionáře. Tato firma však neměla v OKD strategický zájem a svŧj většinový podíl následně prodala společnosti Karbon Invest v čele s Viktorem Koláčkem a Petrem Votavou. Karbon Invest, tak v roce 1998 vlastnil 48,5 % akcií, zatímco stát pouze 45,88 %. Zbývající část byla v drţení drobných akcionářŧ. [Štětka, M., 1998: 6] V roce 2004 společnost Karbon Invest získala i zbývající státní podíl za 4,1 miliardy korun a stala se hlavním akcionářem OKD, kdyţ vlastnila 95,89 % akcií podniku. [OKD, 2010b] Ve stejném roce však došlo ve společnosti Karbon Invest ke změnám ve vlastnické struktuře a většinový podíl v tomto koncernu získala společnost RPG Industries, která je vlastněna skupinou soukromých investorŧ v čele s českým finančníkem Zdeňkem Bakalou. Tato druhá část privatizace OKD jiţ nevyvolala tolik vášní jako v roce 1998, protoţe trh s černým uhlím proţíval v té době velké oţivení, a tak omezení těţby, které by vyvolalo propouštění, tentokrát nehrozilo a odbory tento fakt přijaly relativně klidně. V roce 2005 došlo na základě rozhodnutí představenstva k rozdělení společnosti a vzniklo několik samostatných právních subjektŧ. Hlavní těţební činnost přešla na nástupnickou společnost OKD, a. s. a ostatní netěţební činnosti byly rozčleněny do dalších nástupnických společností (např. RPG Byty).16 [OKD, 2010b] 3.4.2 Privatizace Vítkovických železáren Po revoluci v roce 1989 byly ve Vítkovických ţelezárnách provedeny organizační a personální změny. Tehdejší vláda se rozhodla svěřit velké státní podniky, včetně Vítkovických ţelezáren, do rukou jejich managementu a převedla je do forem akciových společností. Vítkovické ţelezárny byly na akciovou společnost převedeny 22. ledna 1992 a podle zakladatelské listiny Fondu národního majetku byla 28. lednu 1992 zaloţena společnost VÍTKOVICE, a. s. [Machotková, J. 2003: 164] Po vzniku akciové společnosti začalo docházet, podobně jako například ve společnosti OKD, k vyčleňování činností, které přímo nesouvisely s výrobou. Z těchto vyčleněných jednotek vznikly samostatné dceřiné firmy, které posléze přešly do vlastnictví nových majitelŧ. V prŧběhu devadesátých let se podnik dostal do sloţité finanční situace, která byla zpŧsobena mimo jiné dlouhodobou platební neschopností odběratelŧ. V prŧběhu roku 2000 se situace začala stabilizovat, pomocí projektu Pomoc, který spočíval ve financování výroby

16

Nástupnická společnost OKD, a. s. je odlišný právní subjekt od pŧvodní rozdělované společnosti OKD a. s., ta zanikla výmazem z obchodního rejstříku. [OKD, 2010b]

26

prostřednictvím společnosti OSINEK, a. s., která patřila Fondu národního majetku. [Machotková, J. 2003: 170] V roce 2002 došlo k prodeji dceřiné společnosti VÍTKOVICE STEEL, a. s., firmě OSINEK, a.s. a tímto prodejem byly získány finanční prostředky na ukončení téměř dvouletého soudního vyrovnání s věřiteli a zrušení zástavních práv na majetku akciové společnosti VÍTKOVICE a všech jejích dceřiných společností. V listopadu roku 2002, kdy byla zaloţena dceřiná společnost VÍTKOVICE-Strojírenství, a.s., byl završen proces přeměny společnosti VÍTKOVICE na společnost holdingového charakteru. Vítkovice se tímto, rozdělily na strojírenskou a hutní část. Vládním usnesením č. 198 ze dne 24. února 2003 vyslovila vláda České republiky souhlas s dokončením restrukturalizace a privatizace společnosti VÍTKOVICE, a. s., a uloţila ministru financí realizovat prodej majetkové účasti státu, která představovala 67,31 % akciového podílu v drţení Fondu národního majetku, soukromému majiteli na základě výsledku veřejného výběrového řízení. [Machotková, J. 2003:163] Strojírenská část byla v srpnu 2003 privatizována českým kapitálem a většinovým majitelem a zároveň generálním ředitelem a předsedou představenstva se stal Jan Světlík. [Vitkovice, 2009] Hutní část podniku obsahující ocelárnu a válcovnu koupila v roce 2005 společnost Mastercroft z ruské skupiny Evraz celkem za 7,5 miliardy korun a podnik byl přejmenován na Evraz Vítkovice Steel. 3.4.3 Privatizace Nové huti První změnou po pádu komunistického reţimu, která se dotkla Nové huti, byla změna názvu podniku z Nové huti Klementa Gottwalda na NOVÁ HUŤ, státní podnik Ostrava. Tato změna proběhla k 1. 4. 1990. Později, stejně jako v případě Vítkovických ţelezáren, došlo k převodu státního podniku na akciovou společnost, která byla zaloţena Fondem národního majetku. Podobně jako v případě OKD a Vítkovických ţelezáren, začalo docházet k zeštíhlení podniku. Nejprve byl v roce 1993 oddělen Strojírenský závod NHKG v Zábřehu na Moravě, v tomtéţ roce se odštěpil provoz Autokolárna, a vznikl samostatný závod. V roce 1997 se osamostatnil také závod Vysoké pece a vznikla samostatná společnost Vysoké pece Ostrava, a.s. [Doleţálek, G. 2001: 13] Situace v Nové huti se postupně zhoršovala a podnik se stával čím dál více zadluţenějším. V roce 2002 vláda oznámila záměr Novou Huť, co nejdříve prodat soukromému vlastníkovi. V červnu 2002 vláda schválila privatizaci Nové huti a bez výběrového řízení vybrala za strategického investora společnost LNM Holdings. [Kubátová, Z., 2002: 2] Proces privatizace se však velmi protahoval kvŧli mnoha ţalobám na postup státu při privatizaci, jednu z ţalob podala také společnost Petrcíle, která si nárokovala předkupní právo na 15 % akcií Nové huti. Po několika soudních jednáních stát společnosti Petrcíle nakonec 2 miliardy vyplatit nemusel a Nová Huť se definitivně ocitla v soukromých rukou. [Šmíd, P., 2004: 17] V roce 2004 došlo k převzetí LNM Holdings, tehdy jiţ mateřské společnosti Nové huti, nizozemskou společností Ispat. V obou společnostech vlastní majoritní podíl indická rodina Mittalŧ a po spojení těchto dvou společností došlo k přejmenování na Mittal Steel Corp. Samotná ostravská huť byla v roce 2004 přejmenována na Mittal Steel Ostrava a v roce 2006 potom na ArcelorMittal Ostrava. [ArcelorMittal, 2010]

27

3.4.4 Zhodnocení průběhu privatizace podniků těžkého průmyslu v Ostravě V hodnocení privatizace OKD bychom mohli proces rozdělit do dvou fází. První fáze byla plná nejasností a dohadŧ a stát nakonec ztratil majoritní většinu v OKD, aniţ by to byl jeho záměr. Výsledkem byla velmi nepřehledná vlastnická struktura, coţ vedlo ke spekulacím o rozkrádání majetku OKD a samotný proces převzetí OKD do soukromých rukou stále není vyjasněn a prošetřuje ho protikorupční policie. Prodej OKD v roce 2005 do rukou společnosti RPG Industries, se dá povaţovat za úspěšnější. Především došlo ke zjednodušení vnitřní struktury firmy, a tím i k novému modelu řízení. Firma prostřednictvím své mateřské společnosti NWR (New World Resources), která je součástí RPG Industries, v roce 2008 vstoupila na burzy v Londýně, Praze a Varšavě, a tím získala potřebný kapitál k dalšímu rozvoji a zefektivnění těţby uhlí. Přesto privatizace vyvolala i negativní ohlasy, především u té skupiny obyvatel, kteří patří mezi nájemníky bytŧ, které vlastnila firma OKD. Nájemníkŧm bylo přislíbeno předkupní právo na koupi bytŧ OKD jiţ v době, kdy OKD ovládla firma Karbon Invest. Předkupní právo bylo obsaţeno ve smlouvě mezi Fondem národního majetku a společností Karbon Invest při prodeji státního podílu v roce 2005. Poté, co se většinovým vlastníkem stala investiční skupina RPG Industries, bylo předkupní právo pro nájemníky potvrzeno i samotným spolumajitelem firmy Zdeňkem Bakalou. [Šmíd, P., 2005: 21] Sliby, o prodeji bytŧ do rukou nájemníkŧ, se nakonec nevyplnily a byty byly z OKD převedeny na společnost RPG Byty, patřící do skupiny RPG Real Estate, která je také členem RPG Industries. Spor o bývalé byty OKD stále neskončil a ministerstvo financí stanovilo pokutu ve výši 30 milionŧ korun pro společnost RPG Industries za to, ţe vyvedla 44 000 bytŧ OKD do firmy RPG Byty, aniţ by je přednostně nabídla nájemníkŧm ke koupi.17 Pokud jde o privatizaci v hutnictví, tak ji lze, podle zprávy Technického týdeníku z roku 2005, povaţovat v obou hutních podnicích za úspěšnou. [Houška, O., 2005: 3] Oba podniky vykazovaly v roce 2005 velmi dobré ekonomické výsledky.18 Zpráva konstatuje, ţe těchto výsledkŧ bylo dosaţeno bez finanční podpory státu a rozvoj technologií byl zajišťován samotnými podniky. Privatizace, podle zprávy, také přispěla k tlaku na produktivitu práce, její kvalitu a efektivnost. Privatizace podpořila téţ modernizaci výroby, která vyţaduje silné kapitálové zázemí. Na druhou stranu tlak na produktivní a efektivní pracovní sílu vyvolal redukci pracovní síly a přispěl tak k nepříznivé situaci nezaměstnanosti v Ostravě, tak jak jsme se o ní zmiňovali výše.

17

O pokutě rozhodoval Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a k 10. 3. 2011 o pokutě dosud nerozhodl. [Skalický, J., 2011] 18 Dobré ekonomické výsledky vykazovaly oba podniky i po roce 2005. V době světové ekonomické recese se sice propadly do ztráty, ale v roce 2010 jiţ Evraz Vítkovice Steel počítal s vyrovnaným výsledkem hospodaření a ArcelorMittal Ostrava dokonce očekával kladný výsledek hospodaření. [Finanční noviny, 2010]

28

4 ROZVOJOVÉ AKTIVITY V OSTRAVĚ BĚHEM TRANSFORMACE Poté, co jsme se zabývali dopady transformace těţkého prŧmyslu na strukturu zaměstnanosti, míru nezaměstnanosti a vlastnickou strukturu podnikŧ, se nyní pokusíme ukázat, jaké aktivity pro oţivení ekonomické situace se v Ostravě během transformace odehrály. Nejdříve se podíváme, jako roli ve vytváření prostředí pro rozvoj nových aktivit sehrály instituce veřejné správy, místní aktéři a vzdělávací instituce. Poté probereme, jakým zpŧsobem byl podporován rozvoj malého a středního podnikání, a nakonec se zaměříme na rozvoj prŧmyslových zón v Ostravě, které vznikaly jednak v okrajových částech Ostravy, ale také na území bývalých areálŧ těţkého prŧmyslu, tedy na tzv. plochách brownfields.

4.1

Role institucí v průběhu transformace

Neţ si představíme, jaké rozvojové projekty se v Ostravě během transformace uskutečnily, se nejdříve pokusíme shrnout, jak se na jejich přípravě angaţovaly instituce veřejné správy, a jakým zpŧsobem reagovali místní aktéři. Na závěr oddílu zmíníme také dŧleţitou roli, kterou hrály vzdělávací instituce. 4.1.1 Instituce veřejné správy Vrcholné orgány státu na počátku transformace proklamovaly, ţe problémy spojené s transformací by se měly řešit především na regionální a místní úrovni. Tento přístup předpokládal, ţe ekonomická transformace prováděná na regionální úrovni bude přijatelnější pro veřejnost, především v případě sociálně citlivých témat. [Brada, J. a kol., 1994: 133] Navrhovaný postup by se dal povaţovat za legitimní, ale pouze za předpokladu institucionálního zabezpečení na regionální úrovni, které však po zrušení krajské úrovně samosprávy nebylo po roce 1989 dostatečné. Zrušením krajské samosprávy vznikla mezera mezi samosprávnými obcemi a státem, která byla v případě Ostravy ještě zesílena vzdáleností od hlavního města. V tomto neúplném samosprávném systému bylo obtíţné realizovat rozvojové projekty, které by pomohly novým aktivitám v ostravském regionu i v samotné Ostravě. K nápravě došlo aţ s reformou veřejné správy v roce 2000–2002, která konečně znovu uzákonila regionální stupeň samosprávy. Vznik krajŧ a příprava na vstup do EU, poté sice vedl k vytvoření rozvojových dokumentŧ, jako jsou Strategie regionálního rozvoje, Program rozvoje územního obvodu Moravskoslezského kraje, vznikl také Regionální operační program, avšak implementace těchto programŧ vyţadovala určitý čas, takţe ke zlepšení situace docházelo velmi pozvolna. Stát však časem svŧj postoj k tomu, ţe by si regiony měly poradit samy přehodnotil a od roku 1998 bylo moţné čerpat dotační prostředky ze státního rozpočtu, například z programu „Systém podpory rozvoje prŧmyslových zón“, v letech 2000–2006 pak také z programu „Program rozvoje prŧmyslových zón“. [Pochtiolová, S., 2010: 21] K zlepšení situace přispěl také vstup České republiky do Evropské unie, který umoţnil snadnější čerpání evropských dotací. V letech 2004-2006 byly k dispozici prostředky z Operačního programu „Prŧmysl a podnikání“ a pro období 2007-2013 je moţné čerpat prostředky z operačního programu „Podnikání a inovace“ a také z regionálního operačního programu „Moravskoslezsko“, ze kterého byla v roce 2009 například podpořena modernizace Letiště Ostrava, a.s. v celkové výši 268,5 milionŧ korun. [RR Moravskoslezsko, 2010a] Dalších 118 milionŧ bylo v roce 2009 z tohoto operačního programu vyčleněno na regeneraci brownfields v Moravskoslezském kraji, avšak poptávka po dotacích na regeneraci brownfields byla dosti nízká. [RR Moravskoslezsko, 2010b] 29

4.1.2 Role místních aktérů Přes úskalí, se kterými se ostravský region na počátku transformace potýkal, se začala hned v roce 1990 formovat regionálně rozvojová aktivita, která však nebyla koordinována státem. Nejprve v roce 1990 vznikla Hospodářská a sociální rada ostravsko-karvinské aglomerace (dále jen Rada). Rada, jako sdruţení právnických osob, zastupovala zájmy obcí, podnikŧ, odborových svazŧ, bank a vzdělávacích institucí na celostátní úrovni. V roce 1993 dále vznikla z iniciativy Rady Agentura pro regionální rozvoj, která vykonávala projekty, které byly přijaté Radou. Agentura pro regionální rozvoj částečně nahrazovala krajskou úroveň samosprávy a přičinila se například ke vzniku Technologického parku v Ostravě a Regionálního informačního centra. V roce 1995 pak ještě vzniklo Sdruţení pro obnovu a rozvoj severní Moravy a Slezska, které bylo později přejmenováno na Sdruţení pro obnovu Moravskoslezského kraje. Sdruţení pomáhalo prosadit modernizaci druhého ţelezničního koridoru, který spojuje Ostravu s Vídní. [Sucháček, J., 2005: 85–86] Z uvedeného je zřejmé, ţe regionálním aktivitám, které by napomohly procesu transformace, chyběla podpora státu, a ţe se tedy regionálně rozvojové aktivity na počátku transformace v rámci ostravského regionu vyvíjely svépomocí. To však vedlo k nedostatečné rozvojové aktivitě. Podle Šotkovského (2000) byl nedostatek kvalifikovaných rozvojových záměrŧ zpŧsoben právě dlouhodobým nezájmem státu o problémy ostravského regionu a nejvíce se to projevilo na konci devadesátých let, kdy prudce stoupla míra nezaměstnanosti. Nezájem státu o regionální problematiku ilustrují také slova tehdejšího náměstka ministra pro místní rozvoj, Václava Kupky, který v rozhovoru pro časopis Ekonom v květnu roku 1999 doslova říká: „Ani já – stejně jako řada dalších úředníků – jsem totiž v minulosti nepovažoval regionální politiku, kterou se dnes zabývám, za žádnou prioritu.“ [Bautzová, L., 1999: 10] 4.1.3 Vzdělávací instituce Na počátku transformace se na sloţení ekonomicky aktivního obyvatelstva v Ostravě podíleli velkou měrou dělníci. Oproti celostátnímu prŧměru bylo v Ostravě výrazně více obyvatel s pouze základním vzděláním, na druhou stranu Ostrava dosahovala mnohem menšího podílu obyvatel s vyššími formami vzdělání, tedy s úplným středním odborným a učňovským vzděláním, úplným středním všeobecným vzděláním a hlavně vysokoškolským vzděláním. Naději na zlepšení vyvolal vznik nových vysokoškolských zařízení. Nově byla vytvořena Ostravská univerzita a jiţ existující Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava se rozšířila o stavební fakultu a Fakultu bezpečnostního inţenýrství. Během prvních desíti let transformace, pak sice došlo ke zvýšení podílu obyvatel se středoškolským i vysokoškolským vzděláním, avšak tito lidé měli velké problémy s uplatněním ve městě postiţeném strukturálními změnami, a proto za prací odcházeli jinam. Jak se vyvíjela vzdělanostní úroveň v Ostravě v období 1991–2001, mŧţeme vidět v následujícím grafu.

30

Graf 8: Změny ve vzdělanostní úrovni obyvatel Ostravy v období 1991–2001 (15 let a starší)

Pramen: Prokop, R., 2003, s. 305, vlastní zpracování

Na druhé straně, ihned po revoluci došlo k faktické likvidaci hornického učňovského školství, coţ vedlo k paradoxní situaci, kdy ve městě a regionu sice panovala vysoká míra nezaměstnanosti, avšak těţební společnost OKD se začala v druhém desetiletí transformace potýkat s nedostatkem pracovní síly. Situace pak byla řešena zaměstnáváním polských, slovenských nebo ukrajinských dělníkŧ. [Šmíd, P., 2005: 7] Role vzdělávacích institucí, se tak v prvním desetiletí transformace projevila rozporuplně, kdyţ na jedné straně došlo k radikálnímu řezu a útlumu hornického učňovství, na druhou stranu byl kladen dŧraz na rozvoj vysokého školství bez toho, aby se domýšlely dŧsledky nedostatku kvalifikované pracovní síly pro prŧmysl a dŧsledky moţného uplatnění absolventŧ vysokých škol. Nicméně v současnosti se pomalu začínají znovu otevírat hornické obory na učilištích a potenciál absolventŧ vysokých škol by se měl zúročit ve vyšší intelektuální úrovni kraje v budoucnosti. Kromě výše uvedeného srovnání stavu vzdělanostní struktury obyvatel Ostravy na počátku transformace a v pozdější fázi transformace, je zajímavé také srovnání s podobně velkým městem Brnem. I přestoţe se za prvních deset let transformace v Ostravě sníţil počet obyvatel se základním nebo neukončeným vzděláním, a naopak vzrostl počet vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, v porovnání s okresem Brno-město v roce 2001 v těchto ukazatelích Ostrava stále zaostávala.19

19

Jedinou obcí okresu Brno-město je statutární město Brno. [ČSÚ, 2011e]

31

Graf 9: Vzdělanostní struktura obyvatel v okresech Ostrava-město a Brno-město (%) v roce 2001

Pramen: ČSÚ, 2003a; ČSÚ, 2003b; vlastní zpracování

4.2

Rozvoj malého a středního podnikání

Uţ v kapitole o změnách v odvětvové struktuře zaměstnanosti jsme zmínili, ţe na počátku devadesátých let proběhl rychlý rozvoj terciární sféry. Tento rozvoj byl především v reţii malých a středních podnikŧ, které v letech 1990–1994 zajistily tvorbu přibliţně 130 000 pracovních míst převáţně právě v sektoru sluţeb. Na druhou stranu v sektoru prŧmyslu vznikalo velmi málo nových firem, a pokud vznikaly, šlo většinou o outsourcing podnikŧ těţkého prŧmyslu, takţe tyto firmy byly stále velmi závislé na situaci v těchto podnicích, která byla aţ do jejich privatizace velmi nestabilní. Prvotní rozvoj soukromého podnikání probíhal víceméně spontánně. V roce 1993 byl pak další rozvoj malého a středního podnikání podpořen vytvořením Podnikatelského a inovačního centra BIC (Business innovation centre), které bylo zaloţeno za podpory magistrátu města Ostravy a podniku Vítkovice, a.s. Cíl činnosti centra spočíval ve vytváření vhodného prostředí pro rozvoj nových, i jiţ existujících malých a středních firem. Zejména byly podporovány firmy s inovačním potenciálem, efektivní výrobou a předpokladem tvorby nových pracovních míst v ostravském regionu. [Sucháček, J., 2005: 99] Podnikatelské a inovační centrum v současnosti poskytuje konzultační, marketingové a logistické sluţby začínajícím firmám a své sluţby poskytuje i jiţ existujícím firmám, které usilují o zefektivnění své činnosti. BIC začínajícím podnikŧm zajišťuje také výhodné nájmy, zajišťuje kancelářské, produkční i skladovací prostory. [BIC Ostrava, 2010] Finanční podpora malého a středního podnikání byla zajišťována pomocí Českomoravské záruční a rozvojové banky, která podnikŧm, přispívala na úhradu úrokŧ k úvěrŧm od komerčních bank, brala na sebe část rizika za tyto úvěry a později začala sama podnikŧm poskytovat zvýhodněné úvěry, coţ uvítali především drobní podnikatelé, kterým komerční banky odmítaly pŧjčit. [Bautzová, L., 1999: 10] Dalšímu rozvoji soukromého podnikání v Ostravě, však i přesto bránil nedostatek finančních zdrojŧ. V další kapitole se zaměříme na 32

to, jak byl problém nedostatečného kapitálového zázemí řešen, skrze vytváření prŧmyslových zón, které měly přilákat do Ostravy nové investory.

4.3

Vytváření průmyslových zón v Ostravě

Jakmile začal po roce 1989 proces transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě, bylo nutné vytvořit prostor pro nové podnikatelské aktivity. Jednou z cest dalšího rozvoje byla podpora malého a středního podnikání, tak jak jsme si ji výše přiblíţili. Ačkoli malé a střední podniky byly schopny vytvořit určitý počet pracovních míst, nemohly tyto aktivity plně nahradit zaměstnanost, která byla na počátku transformace v prŧmyslových kolosech velmi vysoká. Město Ostrava proto muselo vyčlenit na svém území prŧmyslové zóny, které by byly připraveny na nový sofistikovanější zpŧsob prŧmyslové výroby. Město Ostrava mělo na počátku této cesty v zásadě dvě moţnosti, jednak vytváření nových prŧmyslových zón, takzvaně na zelené louce nebo mohlo vyuţít nevyuţívaných prostor, kde pŧsobil těţký prŧmysl. Město Ostrava postupně vyuţilo obě dvě moţnosti a my se nyní nejprve zaměříme na prŧmyslové zóny, které vznikly na zelené louce (tzv. greenfields), a poté rozebereme, jakým zpŧsobem Ostrava vyuţila, nebo by v budoucnu chtěla vyuţít, uzavřené prostory těţkého prŧmyslu na území města (tzv. brownfields). Na úvod je nutno poznamenat, ţe Ostrava poměrně dlouhou dobu otázku nových prŧmyslových zón opomíjela a teprve v roce 1999 vznikl seznam vhodných lokalit, kde by mohly být prŧmyslové zóny umístěny. [Baďura, J., 2000: 16] Dvě nejvýznamnější a největší zóny byly lokalizovány do ostravských částí Hrabová a Mošnov. 4.3.1 Průmyslová zóna Ostrava-Hrabová. Na první jmenovanou zónu v Ostravě-Hrabové vyčlenilo město v letech 1999–2000 přibliţně 100 milionŧ korun, z toho dotace ze státního rozpočtu činila 8 milionŧ korun. [Bautzová, L., 2000: 42] Výsledkem bylo vytvoření prŧmyslové zóny, vybavené infrastrukturou, o rozloze 110 ha. První logistické a skladovací areály zde začaly rŧst koncem roku 2005, prvním investorem byla nizozemská developerská společnost CTP Invest, díky níţ dnes v Hrabové pŧsobí firmy jako GE Money Multiservis, CTS Corporation, Goodyear, UPS, Ringier Print, Henniges Automotive, ABB Robotics, Rossignol, Blackmer, ITT a další. [Adamčík, D., 2010: 39] Dalšími investory, kteří v současnosti v Hrabové pŧsobí, jsou tchajwanská firma PEGATRON Czech, s.r.o., která zde vyrábí a montuje počítače, jihokorejská firma SungWoo Hitech, s.r.o., která vyrábí části automobilových karosérií a americká firma Briggs & Stratton, jeţ vyrábí motory do zahradních sekaček. [OPM Ostrava, 2011d] Ke konci roku 2010 bylo v prŧmyslové zóně Hrabová proinvestováno více neţ 7 miliard korun a bylo vytvořeno přibliţně 6 600 nových pracovních míst. Prŧmyslová zóna v Hrabové se tak stala jednou z nejúspěšnějších prŧmyslových zón v celé České republice a získala několik ocenění v soutěţích pořádaných Ministerstvem obchodu a prŧmyslu. V roce 2004 získala první místo v kategorii "Zóna s největším společenským přínosem" a v roce 2007 byl oceněn prvním místem projekt CTPark Ostrava společnosti CTP Invest v kategorii "Prŧmyslový park s největším ekonomickým přínosem". [OPM Ostrava, 2011d]

33

4.3.2 Průmyslová zóna Ostrava-Mošnov Druhou významnou ostravskou prŧmyslovou zónou, která vyrostla na zelené louce, je zóna v Ostravě-Mošnově. Strategická prŧmyslová zóna Ostrava-Mošnov, zatím není plně dokončena, kompletní dokončení je naplánováno na říjen 2011, přesto se v zóně jiţ usadili první investoři, kteří se zaměřují především na automobilový prŧmysl. Ten představují firmy Behr (Německo), Plakor (J.Korea), Cromodora Wheels (Itálie), které vyrábějí rŧzné automobilové součástky. Dalšími investory jsou Free Zone Ostrava, zajišťující sluţby svobodného celního pásma na letišti v Mošnově a slovenská developerská společnost HB Reavis Group. [OPM Ostrava, 2011d] V blízkosti rozestavěné zóny se také nachází obchodně-podnikatelský areál o rozloze 30 ha, kde pŧsobí malé a střední podniky. Vedle samotné strategické prŧmyslové zóny v OstravěMošnově, připravuje Moravskoslezský kraj projekt kolejového napojení prŧmyslové zóny na blízké letiště Leoše Janáčka Ostrava. Tento projekt by mohl napomoci přesunu nákladní dopravy ze silnice na ţeleznici. Pokud jde o financování vybudování prŧmyslové zóny v Ostravě-Mošnově, celkově by měla být vynaloţena částka 2,3 miliardy korun. Stát by měl přispět prostřednictvím agentury CzechInvest 707 milionŧ korun a 404 milionŧ korun by mělo pokrýt statutární město Ostrava, zbývající náklady pokryjí ostatní zúčastěné subjekty, jako jsou distribuční společnosti, investoři, EU, Státní fond dopravní infrastruktury, Správa ţelezniční a dopravní cesty a Moravskoslezský kraj. [OPM Ostrava, 2011d]

4.4

Regenerace ploch brownfields na území Ostravy

Rozvoj ploch brownfields byl v Ostravě ještě pomalejší neţ rozvoj prŧmyslových zón na zelené louce. Jestliţe jsme v případě takzvaných greenfields na území Ostravy mohli v předchozí kapitole ukázat, mnoţství a rozmanitost jiţ zde pŧsobících investorŧ, v případě brownfields, je vše zatím na počátku cesty. To ovšem neznamená, ţe by tyto plochy neměly pro Ostravu potenciál, jejich rozvoj byl zatím pozdrţen, mimo jiné z dŧvodu jejich dekontaminace. Hlavním dŧvodem relativně pomalejšího rozvoje ploch brownfields v Ostravě je však fakt, ţe město Ostrava není jediným vlastníkem ţádného území brownfields, a proto je jejich příprava pro další vyuţití dosti omezená. Z celkové rozlohy území města Ostravy, je dnes asi 15 %, povaţováno za území, které bylo v minulosti ovlivněno prŧmyslovou činností. [OPM Ostrava, 2011e] My se nyní v dalším textu zaměříme na perspektivu rozvoje tří hlavních ostravských brownfields, kterými jsou bývalá koksovna Karolina, Dolní oblast Vítkovice a zóna v Hrušově. 4.4.1 Nová Karolina Území bývalé koksovny Karolina, které leţí v bezprostřední blízkosti centra Ostravy, je spojeno s prŧmyslovou činností jiţ od roku 1846, kdy zde vznikl dŧl Karolina, který vlastnil Salamon Mayer Rothschild a dŧl pojmenoval po své manţelce. Kolem dolu postupně vznikal prŧmyslový areál včetně koksovny, která byla postavena v roce 1858. Prŧmyslová činnost včetně odstavení koksárenských baterií byla ukončena v roce 1985. Rekultivace pozemkŧ však začala probíhat se značným zpoţděním aţ v roce 1997. Rekultivační práce byly hrazeny Fondem národního majetku a stály přibliţně 2 miliardy korun. Město Ostrava v roce 1999 vyhlásilo architektonicky-urbanistickou soutěţ, která měla pomoci vyřešit funkční vyuţití území bývalé koksovny. V soutěţi zvítězili polští architekti Andrzej Duda, Jan Kubec, Jerzy Witeczek a Henryk Zubel z glivické Slezské polytechniky. Vítězný tým vytvořil na zakázku 34

města Ostrava v roce 2003 urbanistickou studii, která se stala součástí ostravského územního plánu. [Boříková, H. - Menzelová, K., 2006: 48] V roce 2004, podle vyjádření hlavního architekta města Ostravy Jaroslava Sedleckého, však představitelé Ostravy urbanistickou studii, po jednáních s rŧznými developery, vyhodnotili jako příliš akademickou a ekonomicky neproveditelnou. [Sedlecký, J., 2010: 52] Hlavní architekt města Ostrava po tomto rozhodnutí vedení města pozměnil územní plán a představitelé Ostravy začali jednat s developerskou společností ECE, která v lokalitě Karolina chtěla vystavět velké nákupní centrum.20 Nakonec však jednání se společností ECE, která je známá jako stavitel brněnské Vaňkovky, město Ostrava ukončilo a koncem roku 2005 vypsalo developerskou soutěţ, ve které na konci června 2006 zvítězila společnost Multi Development. Přestoţe celé území Karoliny dosahuje velikosti 70 ha, soutěţ byla nakonec vypsána pouze na 32 ha, tedy na pozemcích ve vlastnictví města, které se městu podařilo získat po mnohaletém úsilí. [Boříková, H. - Menzelová, K., 2006: 48] Rozhodnutí, vypsat soutěţ pouze na pozemcích vlastněných městem, zdŧvodnil hlavní architekt města Ostravy tím, ţe usměrňování a regulace vyuţití pozemkŧ v lokalitě Karolina bude lépe plněno prostřednictvím kupní smlouvy neţ vyuţitím nástrojŧ územního plánování. V roce 2008 začala stavba obchodního centra, konkrétně I. etapa, ve které měly být vystavěny kancelářské a rezidenční objekty. Stavba však byla posléze zastavena a zakonzervována z dŧvodu světové hospodářské recese. Znovu se začalo stavět v březnu roku 2010 a I. etapa by tak měla být dokončena během roku 2011. Součástí I. etapy výstavby je i rekonstrukce historických budov, Elektrocentrály (tzv. Dvojhalí) a Ústředny. Tyto budovy, někdy označovány také jako Trojhalí, se jako jediné dochovaly z pŧvodní koksovny. Obě budovy jsou zapsány na seznamu Národních technických památek. [OPM Ostrava, 2010f] Větší z nich, tedy Elektrocentrála, by se měla proměnit v multifunkční zastřešené náměstí a z Ústředny by se měla stát víceúčelová sportovní hala. Podle primátora Ostravy Petra Kajnara by se celkové náklady na rekonstrukci Trojhalí měly pohybovat kolem 315 milionŧ korun. Rekonstrukce Trojhalí by měla být hotova v roce 2013, celý projekt nové Karoliny, který čítá čtyři etapy, by pak měl být dokončen v roce 2018. [Pleva, M., 2011] 4.4.2 Dolní oblast Vítkovice Dolní oblast Vítkovice představuje pozemek o 150 ha a bezprostředně sousedí s lokalitou Karolina. Dolní oblast také sousedí se zatím činnou částí bývalých Vítkovických ţelezáren (dnes Evraz Vítkovice Steel) a strojírenskou částí bývalých Vítkovických ţelezáren (dnes Vítkovice, a.s.). Firma Vítkovice, a.s., vedena a vlastněna Janem Světlíkem, je majitelem celé oblasti Dolních Vítkovic, jehoţ součástí je i bývalý dŧl Hlubina.21 Prŧmyslová činnost byla v Dolní oblasti Vítkovice ukončena v roce 1998, část areálu, konkrétně 11 hektarŧ, pak bylo prohlášeno v roce 2002 za Národní kulturní památku a od roku 2008 je tato Národní kulturní památka také součástí Evropského kulturního dědictví. [Vítkovice, 2010] Současný vlastník firma Vítkovice, a.s., patřící do skupiny Vítkovice Machinery Group, připravuje komplexní projekt revitalizace oblasti s názvem Nové Vítkovice. V areálu by měly vyrŧst nové obytné bloky, administrativní, vysokoškolské, vědecko-výzkumné a kulturní prostory i zóny pro volný čas. Celý projekt by měl stát přibliţně 60 miliard korun a podílet by se na něm kromě samotné firmy Vítkovice, a.s. mělo podílet také město Ostrava, 20

Hlavní ostravský architekt Jaroslav Sedlecký byl obviněn v dubnu 2006 z padělání a pozměňování veřejné listiny, avšak Krajský soud v Ostravě ho v říjnu 2007 zbavil obvinění. [Estav, 2011] 21 Dŧl Hlubina je součástí komplexu Dolní oblasti Vítkovic, ale pozemky na kterých stojí, patří městu Ostrava, firma Vítkovice, a.s. je má v současnosti v pronájmu.

35

Moravskoslezský kraj, stát, a také obě ostravské vysoké školy. V rámci projektu by měly být revitalizovány tři základní objekty areálu, jde o energetickou ústřednu, vysoké pece a plynojem. Z energetické ústředny z roku 1911 by se mělo stát vzdělávací centrum s výukou technických předmětŧ základních škol, vysoké pece by se měly proměnit v naučnou stezku s virtuálním ztvárněním technologie výroby ţelezy a v bývalém plynojemu (obrázek č. 1) vyroste kongresové centrum a koncertní síň pro 1500 lidí. Všechny zmíněné projekty by měly být financovány především z evropských dotací. [OPM Ostrava, 2010g] Obrázek 1: Plynojem v areálu Dolní oblasti Vítkovice

Pramen: vlastní fotografie

4.4.3 Hrušov Také oblast v Hrušově je spojena s ostravskou prŧmyslovou tradicí, avšak nejedná se o brownfield spojený s ostravským těţkým prŧmyslem. Na území Hrušova fungovala chemická továrna, která vyráběla tisíce tun kyseliny sírové, chlorovodíkové, chlorového vápna atd., ukončila činnost v roce 1992. Areál bývalé chemičky nyní vlastní soukromá firma S. P. I. Holding a po dekontaminaci areálu by zde měla vzniknout zóna lehkého prŧmyslu. [Plohák, P., 2008: 18] Širší okolí chemické továrny nebylo přímo zasaţeno prŧmyslovou výrobou, ale byly zde umístěny ubytovny pro dělníky z okolních podnikŧ. Tyto budovy byly po roce 1989 postupně vysídlovány a povodně v roce 1997 tento proces ještě urychlily. Území tak získalo charakter sociálního brownfieldu. Po povodních v roce 1997 zde byla navíc stavební uzávěra, která blokovala další rozvoj lokality, v dubnu 2009 však byly dokončeny protipovodňové hráze a jediným omezením pro rozvoj tohoto území zŧstává dokončení asanačních prací v okolí bývalé chemičky. [OPM Ostrava, 2010h] 4.4.4 Zhodnocení dosavadního průběhu regenerace ploch brownfields v Ostravě Plochy brownfields ve městě Ostrava jsou zatím v porovnání s prŧmyslovými zónami, které vyrostly na zelené louce ve svém rozvoji relativně pozadu, avšak situace se v poslední době zlepšuje a na území Karoliny probíhá uţ více neţ rok intenzivní výstavba. Na území Dolní oblasti Vítkovice se jiţ také začíná s přípravami na rekonstrukci areálu, na počátku roku 2011 36

probíhalo například zvedání plynojemu, ve kterém má vyrŧst kongresové centrum. Nejpomaleji zatím probíhá rozvoj v hrušovské zóně, kde byl vývoj blokován stavební uzávěrou, a kde zatím není plně dokončena dekontaminace pŧdy. Na druhou stranu má hrušovská zóna charakterem svého moţného vyuţití nejblíţe k novým prŧmyslovým zónám, které pŧsobí v Hrabové nebo v Mošnově. I v Hrušově se totiţ počítá s vyuţitím zóny pro lehký prŧmysl, tedy především pro firmy vyrábějící elektroniku, součástky a doplňky do automobilŧ atd. Nová Karolina a Dolní oblast Vítkovice naopak změní své funkční vyuţití z těţkého prŧmyslu na komerční, společenské, vzdělávací, kulturní čí případně sportovní sluţby.

37

5 SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM-TRANSFORMACE TĚŽKÉHO PRŮMYSLU V PORÚŘÍ Pro lepšení pochopení prŧběhu transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě, a také pro případnou inspiraci v dalším prŧběhu transformace, se na závěr podíváme na to, jak se s transformací těţkého prŧmyslu vypořádali v německém Porúří, které je svou prŧmyslovou minulostí ostravskému regionu velmi podobné. Nejprve region Porúří stručně charakterizujeme, poté uvedeme podobnosti a odlišnosti v historickém vývoji ostravského prŧmyslového regionu a oblasti Porúří. V další části se pokusíme o srovnání prŧběhu transformace v obou regionech na příkladech změn ve vývoji míry nezaměstnanosti a změn v sektorové struktuře zaměstnanosti. Na závěr uvedeme úspěšné rozvojové aktivity, které proběhly v Porúří, a které mohou být inspirací pro další prŧběh transformace na Ostravsku.22

5.1

Stručná charakteristika Porúří

Porúří je velmi hustě osídlená prŧmyslová oblast v západní části Německa a je jádrovou oblastí rýnsko-ruhrské konurbace, ve které ţije více neţ 12 milionŧ obyvatel. Celá konurbace je součástí spolkové země Severní Porýní-Vestfálasko. Oblast Porúří je ohraničeno přibliţně řekami Rúr na jihu, Rýn na západě a Lippe na severu. Rozloha Porúří činí 4 435 m2, ţije zde 5,2 milionŧ obyvatel a zahrnuje 53 měst a obcí, z nichţ největší jsou Dortmund, Essen, Duisburg a Bochum.23 Administrativně je region Porúří vymezen na základě největšího a nejstaršího komunálního svazku v Německu, který byl zaloţen v roce 1920 pod názvem Seidlungsverband Ruhrkohlenbezirk. [Metropoleruhr, 2011a]24

5.2

Historie těžkého průmyslu v Porúří

Podobně jako ostravský region i Porúří dosáhlo největšího rozkvětu v době prŧmyslové revoluce v druhé polovině devatenáctého a na počátku dvacátého století. Stejně jako na Ostravsku bylo příčinou rozvoje objevení zásob černého uhlí, z čehoţ plynul mohutný rozvoj těţkého prŧmyslu. Podobný vývoj pokračoval i v první polovině dvacátého století, kdy Porúří hrálo dŧleţitou roli v obou světových válkách a oblast byla tehdy označována za „zbrojnici Německa“. Poslední fází, kdy se dá mluvit o podobném vývoji v Porúří a na Ostravsku, byla poválečná léta, kdy došlo k dalšímu rozvoji těţkého prŧmyslu z dŧvodu nutnosti obnovy válkou zničeného Německa. Na konci padesátých let však došlo především v těţebním prŧmyslu ke krizi, která byla zpŧsobena konkurencí levnějšího uhlí na světových trzích. Od konce padesátých let se obě oblasti začaly vývojově rozcházet, zatímco Ostravsko vstupovalo do nové etapy socialistické industrializace, v Porúří začal postupný útlum těţkého prŧmyslu. Během prvních deseti let transformace, od roku 1958, byla uzavřena polovina tehdy činných dolŧ a na počátku sedmdesátých let se do potíţí zpŧsobených levnější mezinárodní konkurencí dostalo i hutnictví. [Metropoleruhr, 2011b]25 Krize byla ještě zesílena ropnými šoky a v Německu vzrostl počet nezaměstnaných z 300 000 v roce 1973 na 1 100 000 nezaměstnaných v roce 1975. Od roku 1975 do roku 1993 se 22

Proces privatizace srovnávat nebudeme, jelikoţ podniky těţkého prŧmyslu v Porúří měly jiţ na počátku transformace soukromé vlastníky. 23 Pro srovnání Moravskoslezský kraj má rozlohu 5 427 km ² a počet obyvatel k 31. 12. 2009 činil 1 247 373, ostravský prŧmyslový region se však nerozkládá v celém Moravskoslezském kraji, ale pouze v jeho jihovýchodní části. 24 Vlastní překlad. 25 Vlastní překlad.

38

produkce hutnického prŧmyslu stabilizovala, avšak docházelo k racionalizaci výroby, která vedla ke zrušení přibliţně poloviny pracovních míst, coţ mělo další neblahé dŧsledky na rŧst míry nezaměstnanosti. Částečné oţivení situace se dostavilo po znovusjednocení Německa, která bylo zpŧsobené nutností nasytit trh bývalé NDR (Německá demokratická republika). V tomto období však se však jiţ staly hlavními prŧmyslovými odvětvími strojírenský (především automobilový) a elektrotechnický prŧmysl. Oţivení ekonomiky, se kterým bylo spojeno i sniţování míry nezaměstnanosti, bylo zpŧsobeno také přílivem zahraničních investic ze státŧ Evropské unie, USA a Japonska. [Havlíček, T., 2002]

5.3

Srovnání transformace v Porúří a na Ostravsku

5.3.1 Změny ve struktuře zaměstnanosti a růst nezaměstnanosti Jak jsme jiţ zmínili výše, proces transformace těţkého prŧmyslu v Porúří započal na konci padesátých let minulého století. Postupný útlum těţby uhlí a hutnictví zpŧsobil velké strukturální změny, které vedly k rŧstu míry nezaměstnanosti. V roce 1956 bylo v těţebním prŧmyslu zaměstnáno více neţ 470 000 lidí, v roce 2006 to bylo jiţ jen 28 946 pracovníkŧ. Jak tento úbytek zaměstnanosti v těţebním prŧmyslu ovlivňoval rŧst míry nezaměstnanosti, vidíme v následujícím grafu, který srovnává vývoj míry nezaměstnanosti v Essenu, Porúří, Severním Porýní-Vestfálsku a v západním Německu v letech 1966–1998. Graf 10: Vývoj míry nezaměstnanosti (%) v Essenu, Porúří, Severním PorýníVestfálsku a v západním Německu v letech 1966–1998.

Pramen: převzato z Koutský, J. – Rumpel, P. – Slach, O., 2009, s. 107

Kromě rŧstu nezaměstnanosti, došlo také ke změnám v odvětvové struktuře zaměstnanosti. V roce 1970 činilo zastoupení pracovníku v prŧmyslu 58,4 %, kdeţto ve sluţbách tehdy pracovalo pouze 40 % ekonomicky aktivních obyvatel. V roce 2008 pak bylo v sektoru prŧmyslu zaměstnáno jiţ pouze 28 % pracujících a sektor sluţeb se rozrostl na 71 % všech osob pracujících v Porúří. [Metropoleruhr, 2011c]26 Došlo tedy k podobným jevŧm jako

26

Vlastní překlad.

39

v případě transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě, avšak změny v německém Porúří byly rozloţeny do delšího časového období. Rozloţení transformace v Porúří do delšího časového období bylo přirozeným jevem, kdy nerentabilní odvětví začaly přecházet do útlumu a byly nahrazovány novými moderními obory. V případě Ostravska byla nerentabilnost těţby uhlí i hutní výroby potlačena a těţký prŧmysl byl dotován státem. Jakmile se v roce 1989 zhroutil komunistický reţim, problémy, které se kumulovaly mnoho let, se náhle projevily naplno, strukturální změny byly náhlé, a dopady byly tedy mnohem bezprostřednější neţ v případě německého Porúří. S tím, jak náhlé byly následky, souvisí také zpŧsob, jakým se s nimi oba regiony vypořádávaly. Zatímco v Ostravě vznikla první prŧmyslová zóna aţ deset let po začátku transformace, v Porúří na strukturální změny reagovali mnohem pruţněji. První příznaky útlumu těţkého prŧmyslu se objevily na konci padesátých let dvacátého století a hned v roce 1962 byla v Bochumi otevřena automobilová továrna firmy Opel, v dalším období pokračoval rychlý rozvoj jak automobilového, tak i elektrotechnického prŧmyslu. [Metropoleruhr, 2011b] Podobný rozvoj automobilového a elektrotechnického prŧmyslu na Ostravsku je po dvaceti letech transformace stále na počátku. 5.3.2 Přístup institucí veřejné správy k transformaci těžkého průmyslu Podstatným rozdílem, v tom, jakým zpŧsobem oba regiony reagovaly na transformaci, byl také přístup státu. Německá spolková republika na počátku transformace podporovala podniky, aby jim dala příleţitost k přechodu na efektivnější výrobu, a především aby nárŧst nezaměstnanosti nebyl příliš náhlý. [Doleţelová, J. - Slánská, V., 2008: 31] Ostravským hutním a dŧlním podnikŧm sice byly v době komunismu také poskytovány dotace, avšak nebyly to dotace na restrukturalizaci, ale na udrţení stávajícího zpŧsobu výroby. Kdyţ byly tyto dotace v roce 1990 náhle zrušeny, podniky si s restrukturalizací musely náhle poradit samy. Německá spolková republika však kromě podpory podnikŧm těţkého prŧmyslu také přispívala na regionální a rozvojové programy, které byly zaměřeny na rekvalifikace, vzdělávání, rozvoj infrastruktury a podporu podnikání. Prvním takovým programem byl v roce 1968 Entwicklungsprogramm Ruhr, který byl zaměřen na posílení regionálních rekreačních zařízení. Z těch novějších mŧţeme uvést program Aktionsprogramm Ruhr 2000+, který se zaměřuje na podporu malého a středního podnikání. [Mezuláník, J., 2003: 40] Naopak v případě Ostravska, stát hned od počátku transformace dával najevo, ţe problémy oblastí, které byly zatíţeny strukturálními změnami, by se měly řešit na regionální a místní úrovní, a ţe do nich tedy nebude zasahovat. [Sucháček, J., 2005: 81] Avšak, jak uţ jsme výše zmínili, pro realizaci takového přístupu chyběl krajský článek samosprávy.27 Zlepšení situace přinesla aţ reforma veřejné správy v roce 2001, a později také vstup České republiky do Evropské unie, coţ byly události, které se odehrály aţ ve druhém desetiletí transformace. 5.3.3 Přístup místních aktérů k transformaci těžkého průmyslu Kromě rozdílného přístupu státu k problémŧm transformace, je zajímavé také srovnání přístupu místních aktérŧ k transformaci těţkého prŧmyslu. Podobně jako na Ostravsku vznikla Agentura pro regionální rozvoj, také v Porúří vzešel z iniciativy místních aktérŧ zajímavý institucionální nástroj. 27

Jak jsme jiţ v textu uvedli, v počáteční fázi transformace byl regionální stupeň samosprávy nahrazován soukromými institucemi např. Agenturou pro regionální rozvoj.

40

Tímto nástrojem je Pozemkový fond, který slouţí jako ekonomický nástroj Společnosti pro rozvoj spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko (dále jen LEG NRWLandesentwicklungsgesellschaft Nordrhein-Westfalen).28 LEG NRW je soukromoprávní společnost s ručením omezeným, je vlastněná spolkovou zemí, zemskými bankami, městy a regionálními radami. Pozemkový fond, jako její finanční nástroj, byl zaloţen v roce 1979 a na počátku své činnosti získal od státu 500 milionŧ marek, které pouţil na výkup ploch brownfields a na přípravu těchto ploch k opětovnému pouţití. Do roku 2005 tímto zpŧsobem bylo zregenerováno 188 lokalit brownfieldŧ o celkové rozloze 2650 ha, z čehoţ je v současnosti 61 % znovu vyuţíváno. Kromě prvotního kapitálu, získaného od státu, získává fond finance, jednak z prodeje připravených pozemkŧ, ke kterým mají předkupní právo obce, v jejichţ katastru tyto plochy leţí, dále pak pomocí dotací ze strukturálních fondŧ Evropské unie, příspěvkŧ obcí a jiných zdrojŧ. [Doleţelová, J. - Slánská, V., 2008: 31–36] Ačkoli území Ostravy je z 15 % tvořeno plochami brownfields, ţádné z nich, částečně tedy kromě Karoliny, není jako celek ve vlastnictví města. Podobná situace panuje nejen přímo v Ostravě, ale v celé ostravské prŧmyslové oblasti. Úspěšná historie výše zmíněného nástroje by tak jistě pro ostravský region mohla být inspirací, jak se vypořádat s vlastnickou roztříštěností brownfieldŧ na Ostravsku. Samozřejmě, ţe institucionální a legislativní prostředí v Německu a České republice je odlišné, ale roli, kterou hraje v případě LEG NRW, hraje spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, by v případě Ostravska mohl sehrát Moravskoslezský kraj, při kterém by mohl podobný fond vzniknout. Velkou příleţitostí v tomto směru zŧstává vyuţití prostředkŧ z Evropské unie.

5.4

Inspirace pro další průběh transformace na Ostravsku

Kromě výše zmíněného návrhu, vytvořit podobnou instituci jakou je Pozemkový fond pro řešení vyuţití ploch brownfields, se na závěr podíváme na jiný komplexní rozvojový projekt, který také souvisí s vyuţitím ploch brownfields, a který by také mohl být velmi inspirativní pro další rozvoj Ostravy i celého Ostravska. Tímto projektem je IBA (International Building Exhibition) Emscher park. 5.4.1 IBA Emscher park V květnu roku 1988 zemská vláda spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, jehoţ jádrovou oblastí je Porúří, uspořádala stavební výstavu Emscher park. Tato výstava nebyla zaměřena pouze na architekturu a urbanismus, ale zabývala se také širšími ekonomickými a ekologickými souvislostmi obnovy Porúří. Na základě této výstavy vznikl široký rozvojový program se strategickým výhledem na dalších deset let, který se zaměřil na řešení strukturálních problémŧ oblasti. Na programu se podílelo 17 municipalit, vláda spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, soukromé firmy, neziskové organizace i jednotliví občané. Pro zastřešení celého programu vznikla v roce 1988 rozvojová agentura Emscher park s.r.o., jejíţ funkční období bylo stanoveno na deset let a na počátku své činnosti obdrţela od vlády spolkové země 35 milionŧ marek. Do roku 2010 se podařilo realizovat celkem 134 projektŧ a investice do nich dosáhly částky 2,5 miliardy marek, z toho 1,7 miliardy marek bylo hrazeno z veřejných zdrojŧ, zbývající částka byla proinvestována soukromým sektorem. [US EPA, 2010] 29 Z celé řady velmi zajímavých projektŧ, které se v rámci projektu IBA Emscher park realizovaly, zde uvedeme tři projekty, ke kterým lze v Ostravě nalézt velmi podobné příklady. 28 29

Není zde paralela s Pozemkovým fondem ČR. Vlastní překlad.

41

5.4.2 Krajinný park Duisburg-Meiderich Mezi významné projekty, které vznikly v rámci rozvojové strategie IBA Emscher park, patří například krajinný park v Duisburgu, jehoţ srdcem jsou opuštěné ţelezárny Meidderich. Bývalé vysoké pece slouţí jako vyhlídkové věţe, betonové zaváţecí bunkry vyuţívají horolezci jako cvičné stěny, v bývalé strojovně se odehrávají koncerty a v plynojemu se nachází potápěčský bazén s tělocvičnou.30 [Fragner, B., 2005: 178] Zde se nabízí srovnání s bývalými ţelezárnami v Dolní oblasti Vítkovic. Projekt Nové Vítkovice také počítá s plány na vyuţití vysokých pecí jako vyhlídkových věţí, z plynojemu (obrázek č. 2) by se měla stát koncertní a kongresová hala a v energetické ústředně by mělo vzniknout vzdělávací centrum. 5.4.3 Důl a koksovna Zollverein Dalším významným projektem IBA Emscher parku je renovace areálu dolu Zollverein XII. v Essenu. V bývalém dole Zollverein XII., který byl povaţován na počátku dvacátého století za největší a nejmodernější uhelný dŧl na světě, se dnes nacházejí grafické ateliéry, divadelní prostory, muzeum, v bývalé kotelně sídlí centrum současného designu. V areálu dolu se nachází také koksovna, na jejíţ střeše vyrostla solární elektrárna, a dále letní koupaliště (obrázek č. 3) a bruslařská dráha. [Fragner, B., 2005: 178] V tomto případě bychom jako ostravský ekvivalent mohli uvést hornické muzeum Landek, které od roku 2010 patří do portfolia sdruţení Dolní oblast Vítkovice a od té doby nese název Landek Park, také zde se nachází bývalý dŧl (Anselm), který dnes slouţí jako muzeum a v areálu dále najdeme také tenisová hřiště, lanové centrum nebo cyklokrosovou dráhu. Obrázek 2: Plynojem v areálu bývalých železáren Meidderich

Pramen:http://www.protaucher.de/gfx/deutschland/gasometer_duisburg/02Oktober20 05_27.jpg

30

Celková rozloha krajinného parku mimo areálu ţelezáren činí 300 km2 a zahrnuje 17 měst. [Koutský, J.Rumpel, P.-Slach, O., 2009, s. 111]

42

Obrázek 3: Koupaliště v areálu dolu Zollverien

Pramen: vlastní fotografie Obrázek 4: Pahorek Prosper u města Bottrop

Pramen: http://www.d-luftbild.de/a/d050619_086w.jpg

5.4.4 Prosper III-Bottrop Prosper III je také bývalý černouhelný dŧl, který se nachází v blízkosti města Bottrop, a součástí jeho areálu je, stejně jako v případě dolu Zollverein XII, i koksovna. Celý areál byl po ukončení provozu vysoce kontaminován. Problém kontaminace byl vyřešen poměrně unikátním zpŧsobem, kdyţ svrchní vrstva kontaminované pŧdy o výšce přibliţně 2 metry byla odstraněna a z této zeminy byl vytvořen pahorek Prosper (obrázek č. 4), který byl 43

zakonzervován a nyní tvoří jádro nové městské části, která v areálu bývalého dolu vyrostla. Na ploše 26 hektarŧ se v současnosti nacházejí byty, kanceláře, podnikatelské centrum i park pro veřejnost. Celkem se zde nachází 450 bytŧ pro více neţ 1700 obyvatel. [US EPA, 2010]31 Podobný projekt je v Ostravě v současnosti realizován na území brownfieldu Karolina, který také musel být dekontaminován. Nyní zde vyrŧstá obchodně-zábavní centrum, rezidenční a administrativní objekty a v historických budovách Trojhalí vznikne zastřešené náměstí a sportovní hala. 5.4.5 Zhodnocení možného využití poznatků z projektu IBA Emscher park na Ostravsku Uvedené tři příklady úspěšných projektŧ, které byly realizovány v Porúří, představují inspiraci a naději, ţe se podobné projekty podaří realizovat i na Ostravsku. V případě Landek parku (dřívějšího hornického muzea Landek) lze konstatovat, ţe projekt je v podstatě dokončen a úspěšně funguje. V případě Dolní oblasti Vítkovice a Nové Karoliny je zatím vše na počátku cesty, ale strategické plány pro rozvoj těchto území existují a postupně se začínají realizovat. Kromě těchto velkých projektŧ, které se zdají být na dobré cestě, je však v Ostravě potaţmo na celém Ostravsku další velké mnoţství ploch brownfields, které čekají na své opětovné vyuţití. Myšlenka komplexního rozvojového projektu, podobnému IBA Emscher parku, pro celé prŧmyslové území Ostravska je proto jistě velmi zajímavá. Příklad Porúří ukazuje, jak dŧleţitý je koordinovaný postup všech zúčastněných aktérŧ od soukromých firem, přes zástupce státu, samospráv, neziskových organizací po jednotlivé zástupce veřejnosti. Společný projekt pod podobnou záštitou, jako se tomu dělo v Porúří, by mohl velmi napomoci lepší koordinaci jednotlivých aktérŧ, coţ by ve výsledku mohlo vést k rychlejšímu a úspěšnému dokončení transformace v ostravské prŧmyslové oblasti.

31

Vlastní překlad.

44

ZÁVĚR Tato práce si kladla za cíl zhodnotit dosavadní prŧběh transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě. V prŧběhu zpracování práce jsem dospěl k několika dílčím závěrŧm, které se zde nyní pokusím shrnout, a na jejich základě pak vyjádřit předpoklad, jakým zpŧsobem se proces transformace těţkého prŧmyslu v Ostravě ovlivní další rozvoj Ostravy. Pro první část transformace, kterou pro potřeby této práce chápeme jako období přibliţně do roku 1998, byl charakteristický pomalý prŧběh transformačních krokŧ. Ačkoli v rámci české ekonomiky došlo hned na začátku devadesátých let k dosti výraznému poklesu produkce, ostravský těţký prŧmysl nebyl tímto poklesem výrazně postiţen. Velké podniky těţkého prŧmyslu zŧstaly ve státním vlastnictví a jejich restrukturalizace byla pouze symbolická. Z toho plynula přezaměstnanost v sekundárním sektoru, která byla v Ostravě o 10 % vyšší neţ ve zbytku republiky. S pomalým tempem restrukturalizace prŧmyslových podnikŧ souvisela také relativně nízká míra nezaměstnanosti. V druhé části transformace po roce 1998, se naplno projevily potíţe podnikŧ těţkého prŧmyslu, k čemuţ přispěla také ekonomická recese v roce 1997 a podniky byly přinuceny zredukovat počet svých zaměstnancŧ, v případě Vítkovických ţelezáren i uzavřít nerentabilní provozy (vysoké pece v Dolní oblasti Vítkovic). Po roce 2000, kdy došlo k privatizaci všech tří velkých podnikŧ těţkého prŧmyslu sídlících v Ostravě, došlo k dalším vlnám propouštění, které měly za cíl zvýšit produktivitu práce a zefektivnit výrobu. To vedlo k prudkému rŧstu počtu nezaměstnaných, coţ zpŧsobilo rekordně vysokou míru nezaměstnanosti v roce 2004. Po roce 2004 se začala situace zlepšovat, jednak díky konsolidaci privatizovaných podnikŧ těţkého prŧmyslu, ale také díky otevření prŧmyslové zóny v Ostravě-Hrabové. Svou roli také hrál postupný rozvoj malého a středního podnikání, který ale nebyl adekvátně podpořen ze strany státu, jenţ především v první fázi transformace velmi podcenil dŧsledky strukturálních změn plynoucích z transformace těţkého prŧmyslu a regionální politiku nepovaţoval za dŧleţitou, coţ v práci ilustruji i výrokem náměstka ministra pro místní rozvoj z roku 1999. Situace byla ztíţena absencí reformy veřejné správy, která se uskutečnila aţ v druhém desetiletí transformace. Vedle rozvoje prŧmyslových zón v Hrabové, Mošnově a Hrušově, které by měly přinést nová pracovní místa a sníţení míry nezaměstnanosti, je velmi dŧleţitou rovinou transformace těţkého prŧmyslu také regenerace ploch brownfields leţících v bezprostřední blízkosti centra Ostravy. Jestliţe výše zmíněné prŧmyslové zóny mohou zajistit Ostravě nová pracovní místa, pak Nová Karolina a Nové Vítkovice by Ostravě měly přinést nové vzdělávací prostory, koncertní a konferenční halu v podobě bývalého plynojemu, výstavní prostory, muzeum industriální architektury, unikátní zastřešené náměstí i nové sportovní haly a hřiště. Moţná, ţe výše zmíněná vize rozvoje Ostravy zní příliš optimisticky, jestliţe však obrátíme zrak do německého Porúří, kde podobné projekty byly úspěšně realizovány, pak mŧţeme věřit, ţe projekty Nová Karolina i Nové Vítkovice budou úspěšně dokončeny a budou slouţit svému účelu stejně dobře, jako se tomu jiţ dnes děje v podobných bývalých brownfieldech v německém Porúří. Po více neţ dvaceti letech mŧţeme říci, ţe dosavadní prŧběh transformace byl ve znamení poměrně pomalé restrukturalizace těţkého prŧmyslu, kterému především na jeho počátku nebyla věnována dostatečná pozornost jak od státních orgánŧ, tak ani od samotného města Ostrava. Ke zlepšení situace došlo aţ po přelomu tisíciletí, kdy se těţký prŧmysl na území 45

Ostravy konsolidoval a naději na úspěšné dokončení transformace pak představují projekty, které se začaly rozbíhat teprve v posledních několika letech, ale které jsou velkým příslibem pro to, aby se z Ostravy stalo nejenom významné technologické centrum, ale také centrum kultury a vzdělanosti.

46

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Textové zdroje [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13]

[14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23]

ADAMČÍK, D. Prŧmyslová zóna Ostrava–Hrabová. Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj, 2010, roč. 13, č. 1, s. 39-40 BAĎURA, J. Za pět let bude lépe, říká šéf úřadu práce. Mladá fronta Dnes, 4. 3. 2000. s. 16 BAUTZOVÁ, L. Regionální politika "navzdory". Ekonom, 27. 05. 1999, s. 10 BAUTZOVÁ, L. Vzkaz investorŧm: Bude líp. Ekonom, 5. 10. 2010. s. 42 BENEŠ, M. Jen jedny vysoké pece. Lidové noviny, 2. 12. 1996, s. 11 BIC Ostrava s.r.o. [online]. 2010 [cit. 2011-05-05]. Podnikatelské inovační centrum. Dostupný na WWW: BOŘÍKOVÁ, H. - MENZELOVÁ, K. Ostravská pětka. Euro, květen 2006, č. 19, s. 48 BRADA, J. C., CLAVEL, J. D., WIENERT, H. Průmysl v České republice a Slovenské republice. Praha: Český institut aplikované ekonomie, 1994. 163 s. DOLEŢÁLEK, G. Almanach: Nová Huť 1951-2001. Nová huť, a.s, 2001. s. 32 DLOUHÝ, J. a kol. Historie a současnost podnikání na Ostravsku. 1.vyd. Ţehušice: Městské knihy, 2001. 343 s. ISBN 80-902919-2-9 DOLEŢELOVÁ, J. - SLÁNSKÁ, V. Příklad řešení regenerace brownfieldŧ s vyuţitím pozemkového fondu a rozvojové společnosti v Severním Porýní – Vestfálsku. Urbanismus a územní rozvoj, 2008, roč. 11, č. 1, s. 31-36 Dolní oblast VITKOVICE [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Nové Vítkovice. Dostupný na eStav.cz [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. Územní plán pro ostravskou Karolinu architekt nezfalšoval. Dostupný na WWW: Finanční noviny.cz [online]. 2010 [cit. 2011-05-15]. Odbory v největších tuzemských hutích poţadují zvýšení mezd. Dostupný na WWW: FRAGNER, B. Postindustriální krajina. Vesmír, 2005, roč. 84 č. 3, s. 178-180 HAVLÍČEK, T. Konverze prŧmyslu poválečného Německa. Geografické rozhledy, 2002, roč. 11, č. 1 HOUŠKA, O. Restrukturalizace českého ocelářství - stav pět let poté. Technický týdeník, září 2005, roč. 53, č. 17, s. 3 HOUŠKA, O. Vítkovické pece vyhasly. Technický týdeník, 22. 10. 1998, s. 1 JIŘÍK, K. a kol. Dějiny Ostravy. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Sfinga, 1993. 768 s. ISBN 80-85491-39-7. JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice: makroekonomický vývoj a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Management press, 1997. s. 207. ISBN 80-8594322-0 KOPAČKA, L. Změny v geografickém rozmístění československého prŧmyslu. Sborník České geografické společnosti. 1992, roč. 97, č. 3, s. 152-171. KOUTSKÝ, J. – RUMPEL, P. – SLACH, O. Měkké faktory regionálního rozvoje [online]. MMR, 2009. [cit. 2011-05-11] s. 135. Dostupný na WWW: <www.mmrvyzkum.cz/INFOBANKA/DownloadFile/6771.aspx> KUBÁTOVÁ, Z. Třinečtí nesouhlasí s prodejem huti. Mladá fronta dnes, červen 2002, roč. 13, č. 130, s. 2. KUČERA, J. Ostravské domino. Ekonom, 23. 03. 2000, s. 14 47

[24] KUDA, F. - KUTA, V. - SEDLECKÝ, J. Černá louka – první poválečný brownfield v Ostravě. Urbanismus a územní rozvoj, 2005, roč. 8, č. 3, s. 10-15 [25] MACHOTKOVÁ, J. Společnost Vítkovice v dokumentech 1828–2003. 1. Vyd. Šenov u Ostravy: Vítkovice a. s. a Nakladatelství Tilia, 2003. s. 182. ISBN 80-86101-79-7 [26] MALINOVSKÝ, J. Relevantní ekonomické aspekty současného regionálního rozvoje v České republice a Moravskoslezském kraji. In Ekonomické, ekologické a sociální aspekty transformačních procesů průmyslových regionů v integrující Evropě. Ostrava : VŠB - Technická univerzita, 2004. s. 172. ISBN 80-248-0663-0 [27] Metropoleruhr [online]. 2011 [cit. 2011-05-07]. Metropole Ruhr Städtelandschaft mitten in Europas. Dostupný na WWW: [Metropoleruhr, 2011a] [28] Metropoleruhr [online]. 2011 [cit. 2011-05-07]. Vom Kohlenpott zur Metropole Ruhr . Dostupný na WWW: [Metropoleruhr, 2011b] [29] Metropoleruhr [online]. 2011 [cit. 2011-05-07]. Aktuelle Zahlen zu Beschäftigung und Arbeitsmarkt der Metropole Ruhr. Dostupný na WWW: [Metropoleruhr, 2011c] [30] MEZULÁNÍK, J. Leonardo da Vinci TransCONVER : training and guidance module for local coal conversion in enlarging Europe : work package 6, work package 11. Transborder training module : module 6. Karviná : Silesian University in Opava, School of Business Administration in Karviná, 2003. 58 s. ISBN 80-7248-221-1 [31] NEŠPOROVÁ, A. An Active Approach towards Regional Restructuring: The Case of Ostrava [online]. ILO, 1998. [cit. 2011-03-20] s. 20. Dostupný na WWW: [32] Oficiální portál města Ostravy [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-01]. Statistika o počtu obyvatel ve správním obvodu SMO. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011a] [33] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-01-17]. Vítejte v Ostravě. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011b] [34] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-01-17]. Historie města Ostravy. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011c] [35] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Prŧmyslové zóny. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011d] [36] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Brownfields. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011e] [37] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Karolina. Dostupný na WWW: < http://www.ostrava.cz/jahia/Jahia/site/ostrava/ostrava/podnikatel/investicniprilezitosti/brownfield/karolina> [OPM Ostrava, 2011f] [38] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Dolní oblast Vítkovice. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011g] 48

[39] Oficiální portál města Ostravy [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Hrušov. Dostupný na WWW: [OPM Ostrava, 2011h] [40] Oficiální stránky firmy ArcelorMittal [online]. 2010 [cit. 2011-03-21]. Historie společnosti. Dostupný na WWW: [41] Ostrava 2015 [online]. 2010 [cit. 2011-01-19]. Naše město. Dostupný na WWW: [42] Oficiální stránky firmy OKD [online]. 2010 [cit. 2011-01-17]. OKD v socialistickém Československu. Dostupný na WWW: [OKD, 2010a] [43] Oficiální stránky firmy OKD [online]. 2010 [cit. 2011-01-17]. OKD po roce 1990. Dostupný na WWW: [OKD, 2010b] [44] Oficiální stránky firmy VITKOVICE, a.s. [online]. 2009 [cit. 2011-01-19]. Přehled historie od roku 1828. Dostupný na [45] PLEVA, M. Moravskoslezský deník [online]. 2005 [cit. 2011-04-25]. Trojhalí: náměstí, na kterém nikdy nezmoknete. Dostupný na WWW: [46] PLOHÁK, P. Největší ekologické zátěţe zmizí. Krajské noviny, březen 2008, roč. 7, č. 3, s. 18 [47] POCHTIOLOVÁ, S. Vliv státu na rozvoj prŧmyslových zón. Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj, 2010, roč. 13, č. 1, s. 21-23 [48] PRAVEC, J. Vítkovická huť patří Evrazu, oceláři mají strach. Hospodářské noviny, červenec 2005, roč. 49, č. 136, s. 1. [49] PROKOP, R. Hlavní rysy poválečných přeměn ostravského regionu do roku 1989. In Vývojové proměny postsocialistických měst ostravského a hornoslezského regionu v podmínkách transformace. Vyd. 1. Opava: Slezský ústav Slezského zemského muzea, 2006. 203 s. ISBN 80-86224-60-0 [50] PROKOP, R. Ostrava v procesu transformace: strukturální proměny města na prahu třetího tisíciletí. In Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Šenov: Tilia, 2003. s. 284-308. ISBN 80-86101-77-0 [51] Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko - Úřad Regionální rady [online]. 2010 [cit. 2011-05-16]. Letiště mŧţe ţádat o 70% dotaci na projekt z ROP Moravskoslezsko, rozhodla Evropská komise. Dostupný na WWW: [RR Moravskoslezsko, 2010a] [52] Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko - Úřad Regionální rady [online]. 2010 [cit. 2011-05-16]. Dotace z ROP Moravskoslezsko odlehčí od brownfields a pomohou sociálně znevýhodněným lidem. Dostupný na WWW: [RR Moravskoslezsko, 2010b] [53] SEDLECKÝ, J. Ostravské brownfieldy. Příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj, 2010, roč. 13, č. 1, s. 51-53 [54] SKALICKÝ, J. Český rozhlas [online]. 2010 [cit. 2011-05-15]. Arbitráţní řízení kvŧli bytŧm OKD bude pokračovat. Dostupné z WWW: [55] Strategický plán rozvoje statutárního města Ostravy na léta 2009 – 2015 [online]. RPICViP s.r.o., 2010 [cit. 2011-01-15]. Dostupný na WWW:
[56] [57] [58] [59] [60]

[61] [62] [63]

[64]

odbor/dokumenty/Strategicky%20plan%20rozvoje%20mesta%20Ostravy%20%280812-2008%29.pdf> SUCHÁČEK, J. Restrukturalizace tradičních průmyslových regionů v tranzitivních ekonomikách. Ostrava: VŠB – Technická Univerzita Ostrava, 2005. 221 s. ISBN 80248-0865-X ŠMÍD, P. Bakala: OKD nebude prodávat bytový fond. Hospodářské noviny. 11. 02. 2005. s. 21 ŠMÍD, P. Ostrava: lidé se do dolŧ nehrnou. Hospodářské noviny, 24. 02. 2005. s. 7 ŠMÍD, P. Stát musí Petrcíle zaplatit přes 2 miliardy. Hospodářské noviny, květen 2004, roč. 14, č. 103, s. 17. ŠOTKOVSKÝ, I. Pracovní síla a hospodářské zázemí Ostravského kraje. In Horní Slezsko a severní Morava jako silný region střední Evropy: sborník referátů ze druhého česko-polského pracovního semináře : Komorní Lhotka, 17. 2. - 18. 2. 2000. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita v Ostravě, 2000. s. 177-187. ISBN 807078-840-2 ŠTĚTKA, M. Závěry valné hromady Ostravsko-karvinských dolŧ: Počátek likvidace, nebo zablýsknutí na lepší časy?. Slovo, 29. 08. 1998, s. 6 U. S. Environmental protection agency. [on-line]. 2010 [cit. 2011-05-11]. International Brownfields Case Study: Emscher Park, Germany. Dostupný na WWW: [US EPA, 2010] VÁCLAVÍKOVÁ, A. Trh práce a jeho změny v postsocialistické éře České republiky. In Vývojové proměny postsocialistických měst ostravského a hornoslezského regionu v podmínkách transformace. Vyd. 1. Opava: Slezský ústav Slezského zemského muzea, 2006. 203 s. ISBN 80-86224-60-0 ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989-2004. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 304. ISBN 80-7179-922-X

Datové zdroje [65] Český statistický úřad [on-line]. 2003 [cit. 2011-05-15]. Sčítání lidu, domŧ a bytŧ k 1. 3. 2001-obyvatelstvo, byty, domy a domácnosti. Okres Brno-město. Dostupný na WWW: [ČSÚ, 2003a] [66] Český statistický úřad [on-line]. 2003 [cit. 2011-05-15]. Sčítání lidu, domŧ a bytŧ 2001. Okres Ostrava-město. Dostupný na WWW: [ČSÚ, 2003b] [67] Český statistický úřad [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-15]. Územní změny, počty obyvatel, narození, zemřelí, stěhování (1971-2010). Dostupný na WWW: [ČSÚ, 2011a] [68] Český statistický úřad [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-15]. Meziokresní srovnání vybraných ukazatelŧ v Moravskoslezském kraji v roce 2010. Dostupný na WWW: [ČSÚ, 2011b] [69] Český statistický úřad [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Trh práce v České republice za roky 1993-2003. Dostupný na WWW: [ČSÚ, 2011c] [70] Český statistický úřad [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Charakteristika okresu Ostrava – město Dostupný na WWW: 50

[71]

[72]

[73] [74]

[ČSÚ, 2011d] Český statistický úřad [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Charakteristika okresu Brnoměsto Dostupný na WWW: [ČSÚ, 2011e] Integrovaný portál MPSV [on-line]. 2010 [cit. 2011-02-01]. Nezaměstnanost v obcích a mikroregionech. Dostupný na WWW: Integrovaný portál MPSV [on-line]. 2011 [cit. 2011-05-15]. Prŧměrná míra nezaměstnanosti od roku 1997. Dostupný na WWW: Regionální informační systém [on-line]. 2011 [cit. 2011-02-01]. Statistická datanezaměstnanost. Dostupný na WWW:

51

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vybraná demografická data pro město Ostrava v letech 2000–2010 ................... 11 Graf 2: Vývoj zaměstnanosti v Nové huti od vzniku v roce 1952 do roku 1980 ............... 16 Graf 3: Vývoj zaměstnanosti v Nové huti od roku 1980 do roku 2009 .............................. 20 Graf 4: Podíl zaměstnanců v průmyslu (%) v období 1993–2001 ...................................... 21 Graf 5: Podíl zaměstnanců ve službách (%) v období 1995–2001...................................... 22 Graf 6: Míra nezaměstnanosti v okrese Ostrava-město a v České republice (%) v období 1991–2001 ................................................................................................................................ 24 Graf 7: Míra nezaměstnanosti v okrese Ostrava-město a v České republice (%) v období 2002–2010 ................................................................................................................................ 25 Graf 8: Změny ve vzdělanostní úrovni obyvatel Ostravy v období 1991–2001 (15 let a starší) ........................................................................................................................................ 31 Graf 9: Vzdělanostní struktura obyvatel v okresech Ostrava-město a Brno-město (%) v roce 2001 ............................................................................................................................... 32 Graf 10: Vývoj míry nezaměstnanosti (%) v Essenu, Porúří, Severním PorýníVestfálsku a v západním Německu v letech 1966–1998. ..................................................... 39

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Těžba uhlí na dolech OKR (1913–1937) ........................................................... 13 Tabulka 2: Výroba ve Vítkovických železárnách (1913–1937) .......................................... 14 Tabulka 3: Odvětvová skladba ostravského průmyslu podle zaměstnanosti v roce 1989 .................................................................................................................................................. 18 Tabulka 4: Počet zaměstnanců v podnicích těžkého průmyslu v Ostravě v letech 1989– 2003 .......................................................................................................................................... 19 Tabulka 5: Strukturální proměny ekonomické aktivity obyvatel Ostravy v období 1991– 2001 .......................................................................................................................................... 22

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Plynojem v areálu Dolní oblasti Vítkovice ....................................................... 36 Obrázek 2: Plynojem v areálu bývalých železáren Meidderich ......................................... 42 Obrázek 3: Koupaliště v areálu dolu Zollverien .................................................................. 43 Obrázek 4: Pahorek Prosper u města Bottrop..................................................................... 43

52

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BIC ČR ČRo ČSÚ EU IBA LEG NRW MMR MPSV NDR NHKG NWR OKD OPM OKR RIS SPRSM US EPA VŠB-TU VŢKG

Business innovation centre (Podnikatelské a inovační centrum) Česká republika Český rozhlas Český statistický úřad Evropská unie International Building Exhibition (Mezinárodní stavební veletrh) Landesentwicklungsgesellschaft Nordrhein-Westfalen (Společnost pro rozvoj spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko) Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvo práce a sociálních věcí Německá demokratická republika Nová huť Klementa Gottwalda New World Resources Ostravsko-karvinské doly Oficiální portál města Ostravsko-karvinský revír Regionální informační servis Strategický plán rozvoje statutárního města United states environmental protection agency (Agentura ochrany přírody ve Spojených státech amerických) Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava Vítkovické ţelezárny Klementa Gottwalda

53

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Průmyslová zóna Ostrava-Hrabová Příloha 2: Průmyslová zóna Ostrava-Mošnov Příloha 3: Brownfield Karolina Příloha 4: Brownfield Dolní oblast Vítkovice Příloha 5: Brownfield Hrušov Příloha 6: Mapa Porúří

54

Příloha 1: Průmyslová zóna Ostrava-Hrabová

Pramen: http://www.ostrava.cz/jahia/webdav/site/ostrava/shared/podnikatel/Hrabova.jpg

Příloha 2: Průmyslová zóna Ostrava-Mošnov

Pramen: http://www.ostrava.cz/jahia/webdav/site/ostrava/shared/podnikatel/Letak_CZ_obrazek_.jpg

Příloha 3: Brownfield Karolina

Pramen: http://www.ostrava.cz/jahia/webdav/site/ostrava/shared/foto_invest_prilezitosti/karolina.jp g

Příloha 4: Brownfield Dolní oblast Vítkovice

Pramen: http://www.ostrava.unas.cz/kamery/tema_ostrava/regenerace/nove_vitkovice/nove_vitkovice _leteckysnimek.jpg

Příloha 5: Brownfield Hrušov

Pramen: http://www.ostrava.cz/jahia/webdav/site/ostrava/shared/foto_invest_prilezitosti/hrusov.jpg

Příloha 6: Mapa Porúří

Pramen: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ruhr_area-map.png