„Trable účtařovy“ aneb Zvládání stresu (1. díl seriálu)
Publikováno: 12.10.2010 Typ: výklady Zdroj: Wolters Kluwer ČR, a. s.
Ing. Hana Ondrušková1 O stresu a jeho zvládání už byly napsány stohy a stohy knih. Tak proč bychom mu měli věnovat další článek? Protože ho evidentně stále většina z nás „vyřešit“ neumí. A na tom mimochodem není nic špatného. V tom tempu, ve kterém dnes většina z nás žije, by bylo spíš zvláštní, kdybychom stresovaní nebyli. To ale nemění nic na faktu, že dlouhodobě nám stres doslova „rozleptává“ zdraví, vztahy a nakonec nám i bere sílu se vzniklým problémům postavit a něco s nimi dělat. Kolikrát už jsem v životě slyšela od lidí povzdech typu: „Ale vždyť já vím, co bych měl/a dělat. Ale víš, co? Já už na to kolikrát ani nemám sílu. A už se mi ani nechce.“ A to je přesně ten stav otupělosti a rezignovanosti, který leckoho dostane, když už toho má lidově řečeno plné zuby. No a teď je tedy na místě otázka – co s tím? Slibuji, že vás ušetřím nějaké úžasné chytré metody na vyrovnávání se se stresem. Následujících pár řádků jsem ve skutečnosti napsala už před několika lety a tehdy mě ani nenapadlo, že bych je mohla někdy publikovat. Po pravdě, psala jsem je pro sebe. Jsem lektorka a učím komunikaci. A když už jsem toho někdy měla plné zuby, potřebovala jsem se sama zastavit a uvědomit si, co dělám špatně. Jinak bych se zbláznila. A věřím, že u účetních se podobný stav může objevovat jistě taky, a to přibližně s podobnou periodicitou jako uzávěrky DPH nebo přinejmenším při odevzdávání daňových přiznání.
Desatero obrany proti stresu Neřešte problémy za všechny. Lidé, kteří mají přirozenou tendenci být pečliví, důkladní a důslední, mají stejně tak přirozenou tendenci „nenechávat věci vyhnít“ a snaží se vše obvykle řešit. A to často i bez ohledu na to, jestli je to jejich úkol nebo ne, protože ví, že když se toho nechopí, tak to udělané nebude. Na jednu stranu je to nesmírně obdivuhodný přístup a tito lidé jsou pro firmu „poklad“. Na druhou stranu to někdy nejen může zůstat bez ocenění a bez povšimnutí, ale dokonce se tak vytvoří nepříjemný precedens, že když se někomu něco nechce, tak to spadne na toho, kdo to nakonec vždycky udělá. Vlastnosti jako pečlivost, důslednost a důkladnost, které jsem před chvílí zmínila, jsou typické právě pro účetní profesi. A právě tato skupina lidí je často nejoblíbenějším terčem manipulace ze strany okolí. Netrvá totiž dlouho a lidé si všimnou, jak moc vám záleží na výsledku a dobře udělané práci a někdy toho mohou začít i tak trochu zneužívat. Proto pokud patříte k těm důkladným typům, kteří se občas trápí nezodpovědností ostatních, bude pro vás následující doporučení dost důležité.
Tomuto tématu se budeme mnohem víc věnovat v jednom z dalších článků, který bude přímo zaměřen na téma obrana proti manipulaci. Teď chci zmínit jen to nejdůležitější – začněte si toho alespoň všímat. Zastavte se na minutu, až zase uvidíte, jak se vám na stole nebo v emailové poště vrší úkoly a než je bezmyšlenkovitě začnete řešit, uvědomte si, jestli vám tam nepřistávají i ty věci, které tam nemají co dělat. Tím nechci říct, že vypomoci kolegovi, který se dostal do časového presu je něco špatného. To naopak svědčí o vaší ochotě a kolegialitě. Ale myslím, že asi víte, co se tím „přistáváním úkolů“ má na mysli. A kdyby vám to zpočátku moc nešlo, tak si zkuste položit otázku. Co by se stalo, kdybych na náledí uklouzl/a a na tři týdny ztratil/a vědomí? Přežili by to? (Pokud ano, tak to zkuste mít na paměti. A pokud ne, tak si řekněte o vyšší plat.) Neřešte všechny problémy najednou. Udělejte si ve věcech pořádek – a nebo přesněji – udělejte si pořádek ve svých starostech. Řada výzkumů ukázala, že to, co nám dělá největší potíže, ani tak není nějaká situace samotná, ale zmatek a nejistota, která s ní je spojena. I když se to někdy nezdá, když se na nás všechno valí, nejtěžší často bývá zastavit se a skutečně si rozmyslet, co je problém, co ne, jak věci zorganizovat jednu po druhé. A vůbec nejtěžší je rozmyslet si, co jsou věci, které vyřešit můžu (a stojí za to se jim tedy věnovat) a které ne. Kdysi jsem objevila následující básničku a ta mně pomáhá dostat se přes mnoho nepříjemností: Na každou nemoc pod sluncem je buďto lék, anebo ne. Když je, dej za něj zlato, když není, kašli na to. (pohádky Matky Husy) A pokud bych mohla dát jedno malé doporučení. Když už dostanete někdy ten pocit, že je věcí příliš moc, než aby se daly zvládnout, udělejte si v nich pořádek písemně. Z psychologie víme, že lidský mozek udrží najedou jen okolo sedmi podnětů a pokud je vašich starostí víc, pak to může způsobovat dojem, že se v tom topíte. Papír a tužka je v tomto smyslu neocenitelný pomocník. Nezabředněte do malicherností – zkuste získat nadhled. „Jak důležitá ta věc bude ode dneška za deset let? “ Tohle přece všichni známe, ale přesto se občas stane, že nás nějaká relativně malá věc rozhodí víc, než skutečně závažný problém. Obvykle to znamená, že jsme v tom nějak emočně vázaní, nebo že se ta věc dotkla našeho ega. Smysl otázky „Jak důležitá ta věc bude ode dneška za deset let?“ mi kdysi došel, když jsem likvidovala dokumentaci k projektu, který už byl zcela uzavřený a lidově ho „vzala voda“. Když jsem tenkrát prohlížela materiály, třídila je a vyhazovala, vzpomněla jsem si na ty
spousty problémů, nervů a vzteku, které mě v průběhu provázely. A v tu chvíli jsem věděla, že už je to všechno pryč a všechny křivdy a nespravedlnosti, které jsem v průběhu cítila, byly už v propadlišti dějin. Tehdy jsem si dala slib, že se pokusím na každý aktuální problém dívat těma očima, jakýma jsem se tenkrát dokázala dívat na uzavřený projekt. Ne vždycky se mi to podaří, ale občas to docela pomůže. A ještě malá poznámka – ve chvílích, kdy na nás doléhá největší pracovní tlak – např. v době uzávěrek nebo odevzdávání daňových přiznání je schopnost udržet si nadhled vystavena největší zkoušce. V těchto chvílích je velmi důležité najít si sám pro sebe alespoň malou chvilinku každý den, zastavit se a utřídit si myšlenky v hlavě. Když se to člověku nedaří, může se snadno stát, že to začne odnášet třeba zrovna rodina. Co nejhoršího se může stát? Je to možná zvláštní, ale zeptat se tímto způsobem a skutečně si uvědomit nejhorší možný následek daného problému velmi často ukáže, že situace není zase tak zlá. Jistě jsou situace, kdy jde o zdraví nebo dokonce o život, ale když si člověk vypočítá tu záplavu problémů, které se mu běžně honí hlavou, není jich zas až tolik z té nejvážnější kategorie. Carl Jung, slavný švýcarský psycholog kdysi řekl: „Čemu vzdorujeme, to přetrvává.“ Jung u svých pacientů pozoroval, že čím dřív byli schopni přijmout následky a přestali se jim bránit, tím blíž byli uzdravení. Zjistěte si fakta. Lidská fantazie umí skvělé věci, ale současně občas umí pracovat proti nám. Někdy jsme schopní si v hlavě vytvořit ty nejčernější scénáře a šílet z nich ještě dávno před tím, než máme šanci zjistit, jestli jsou věci skutečně takové. Až budete mít zase někdy tendenci se něčeho děsit, udělejte napřed to, že si zjistíte maximum informací a teprve potom sami sobě dovolíte věc hlouběji zvažovat. Řada z nás ztrácí zbytečně mnoho energie nervováním se ohledně věcí, které se později ukážou být úplně jinak. Nebrečte nad rozlitým mlékem. Co se stalo třebas jen před vteřinou, to už nezměníme, takže je úplně zbytečné se tím trápit. Můžeme začít pracovat s následky nebo se s tím prostě smířit. Ale ani sebelítostivější nářek nemění nic, co už se stalo. Po pravdě, tohle zvládnout je mnohem těžší, než jak by se mohlo zdát z předchozích řádků, ale rozhodně to stojí za občasné připomenutí. „Ani hlupák si na dvoudenní výlet nebere zásoby na doživotí.“ (Andrew Matthews) Nenechat se paralyzovat strachem ze zítřka – jediná rozumná možnost, jak se připravit na zítřek, je přestat se bát a odvést tu nejlepší práci DNES! Možná už víte, že řada lidí je schopná se tak vystresovat obavami o to, co by se eventuelně mohlo stát, že jim nezbývá síla postavit se tomu, co je. Je dokázáno, že mozek pod určitým tlakem není schopen přijít na správné řešení. A pokud chcete důkaz, vzpomeňte si, jak si někdy nemůžete za nic na světě vybavit něčí jméno, datum, název ulice nebo cokoliv jiného. Kdy se vám tato věc obvykle sama vybaví? Když se o to přestanete tak usilovně snažit. A to je přesně to, jak funguje náš mozek. Když tlačíte na pilu, pila se kousne.
Udělejte si plán. Často se mi stávalo, že jsem si toho na sebe vzala víc, než jsem byla schopná zvládat. No a samozřejmě, když se to začalo projevovat, obvykle jsem začínala vnitřně panikařit. Během doby jsem si ale zautomatizovala obrannou reakci, která mi pomáhá. Jakmile se něčeho bojím, nebo mám pocit, že nezvládám, sednu a zpracuji si „akční plán“. Ve skutečnosti je to často jen pár řádků. Například – co udělám teď, co potom, koho se zeptám, kam zavolám, co zjistím a kdy to všechno udělám. A to mi stačí, abych přestala šílet. Tato metoda se mi natolik líbila, že jsem ji začala zkoušet se studenty, kteří na VŠE chodí na konzultace s otázkou: „Nezvládám studium, topím se v tom, jak mám stihnout zkouškové a současně brigády, které mě živí?“ Nejen, že plán je vede, aby systematicky směřovali k dokončení semestru (případně celého studia), ale hlavně, už když si něco takového napíší, cítí se prostě líp. Původní pocit „utíká mi to mezi prsty“ se změní v pocit „držím to v rukách“. Tento drobný zvyk může pomáhat i ve vaší profesi, když nastane už zmiňované „zátěžové období“. Ve všech oborech na světě se mluví o důležitosti přípravy. A pro účetní může být dobrou přípravou právě takové vytvoření si plánu, který jim pak pomůže překonat zatěžkávací zkoušky jejich profese. Aktivita léčí strach. Začněte pracovat na svém akčním plánu. A pokud to nejde a trápí vás problém, se kterým bohužel nelze nic dělat, pak se stejně pokuste se nějak intenzivně zaměstnat. Je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak se bleskově zbavit smutku a deprese. Psychiatři tomu říkají „pracovní terapie“. Zaměstnejte mysl i tělo a skutečně se vám uleví. Buďte vděční!!! Jistě už jste sami zjistili, že většina problémů lidí spočívá v tom, že přemýšlí hlavně o tom, co nemají, nechtějí nebo co ztratili. Místo toho, aby se rozhlédli a vděčně si uvědomili, kolik toho mají, co všechno jim bylo dáno a že jejich štěstí ve skutečnosti leží uvnitř nich samotných. Každého z nás někdy přepadne ten svírající pocit, že je toho hodně, že nás čeká nepříjemný úkol, že do firmy přijde kontrola z finančního úřadu, že nemůžeme dohledat a spárovat všechny faktury a dokumenty a tisíc dalších drobností, které v součtu umí pěkně znepříjemnit den. Ale na druhou stranu – to všechno znamená, že stále máme práci, a že i když je to někdy nepříjemné, tak se s námi stále někde počítá. A to je, alespoň myslím, pořád velmi dobré. „Tížily mě trampoty, že nemám ani na boty, až jsem potkala toho, co vyšel i bez nohou.“ (Dale Carnegie, Jak se zbavit starostí a začít žít, str. 144) Malé shrnutí desatera (pro ty, co mají rádi přehlednost): 1. Neřešte problémy za všechny. 2. Neřešte všechny problémy najednou. 3. Nezabředněte do malicherností – zkuste získat nadhled. „Jak důležitá ta věc bude ode dneška za deset let?“ 4. Co nejhoršího se mi může stát?
5. Zjistěte si fakta. 6. Nebrečte nad rozlitým mlékem. 7. „Ani hlupák si na dvoudenní výlet nebere zásoby na doživotí.“ 8. Udělejte si plán. 9. Aktivita léčí strach. 10. Buďte vděční!!! Jak jsem psala už na začátku, když jsem si v podobě stručných bodů toto desatero před několika lety psala pro sebe, ani mě nenapadlo, že jej jednou budu dávat někomu číst. Přesto, že se mi ani zdaleka nedaří vždycky dodržet všechno, co je v těch několika řádcích obsaženo a nemohu ani zaručit, že díky nim od vás navždy odejde všechen stres a starosti, můžu alespoň přiznat, že mi pomáhá čas od času si těch několik vět připomenout. A že se mi díky tomu dýchá o trochu snadněji než dřív. A moc bych si přála, aby to tak zafungovalo i pro vás. Držím vám palce a pokud budete mít chuť, setkáme se zase v dalším článku – tentokrát na téma „obrana proti manipulaci“.
Poznámka autorky: Pokud by vás téma obrany proti stresu zajímalo více, napište mi na emailovou adresu
[email protected] a já vám pošlu doporučení na skvělou literaturu k tématu.
1. Trenérka a lektorka komunikačních, obchodních a prezentačních dovedností, působí na VŠE v Praze, kde vyučuje prezentační dovednosti a věnuje se doktorskému studiu v oboru Hospodářská politika
