Tomáš Syrovátka
EROTIKON DOKTORA Š. Premiéra 11. 10. 2013
Tomáš Syrovátka
EROTIKON DOKTORA Š.
BARBORA MOTTLOVÁ TOMÁŠ DIANIŠKA
TOMÁŠ DIANIŠKA PŘEMYSL HOUŠKA KAROLÍNA BARANOVÁ MICHAL MALÉŘ BARBORA MOTTLOVÁ JAKUB ALBRECHT
Z DOPISU F. X. ŠALDY RŮŽENĚ SVOBODOVÉ
16. dubna 1896
bou samým nejprve. Každé umělecké dílo musí být /…/ rozřešení
/…/ Mně napsat umělecké dílo je vybojovat boj se se-
nejvnitřnějšího problému umělce jako člověka. Hleďte, mnoho lidí /…/ literatura mi má hluboký význam. A to ten, že zastupuje
zemře proto, že nedovede ze svých muk učinit knihy, umělecké dílo.
a nahrazuje náboženství. Každý opravdový člověk projde v životě krizí,
V tom je klíč všeho: kdyby dovedli, zachránili by se, nezahynuli by.
kdy se celý láme a boří v základech duše. Takovou nocí v zahradě Get-
A přijde umělec a dovede to: překoná svůj problém neštěstí nebo viny
semanské, kdy je se svým bohem tváří v tvář, sám a sám. Věřící člověk
nebo osudu v uměleckém díle a ozdravil nejen sebe, ale všechny ty ti-
sáhne v takové chvíli k modlitbě. Člověku, který nemá víry, musí dát
síce krajanů, kteří přijdou po něm a budou stonat touže nemocí. A hle,
takovou modlitební knihu literatura, jeho mateřská, národní litera-
to je národní literatura, nic jiného. Proto není jedna, ne, mnoho je ná-
tura. Jen tak splní svůj úkol k tomu člověku; jen tak má právo žádat,
rodních literatur – tolik, kolik velkých jedinců a nemocí lidských. /…/
aby ten člověk plnil k ní svoje povinnosti. Básník je kněz, který nese poslední pomazání umírajícímu. Musí mít chléb života pro duši.
(Tíživá samota, Praha 1969)
A hleďte, když člověk Němec, člověk Francouz, člověk
Angličan prochází svou krizí, literatura dá mu takové modlitební knihy, rozevře svého Fausta nebo Stirnera nebo Hebbela, svého
F. X. ŠALDA, NEBO „DOKTOR Š.“?
Pascala nebo Lamartina nebo Baudelaira, svého Shakespeara nebo Shelleye nebo Byrona aj. Co rozevře náš člověk? Kde se učí v naší
literatuře člověk volně a krásně žít, volně a krásně umírat?
tika F. X. Šaldy Tažení proti smrti čili Pán, který nemohl zestárnout.
Tato hra (z níž v našem Erotikonu prostřednictvím divadla na
/…/ Že český čtenář je opicí, má hlubší příčinu; je to proto, že
Roku 1926 měla v Národním divadle premiéru komedie kri-
český člověk vůbec (i spisovatel, a ten předem) je opicí, a největší ten,
divadle několikrát citujeme) se po formální stránce snažila propojit
kdo si to zapírá a ani neuvědomuje, poněvadž ten opisuje a napodobí
proudy soudobého divadla s odvěkou komediantskou tradicí. Dnes
všecka lieux communs cizích autorů a kultur, splašky a pomeje, které se vylívají již na ulici – celý ten bezejmenný sens commun, který je vyvětralé, bezejmenné ovzduší dávno odvanutých větrů.
Já nazírám zcela jinak na literaturu, než je běžno. Všichni
myslí, že literatura otiskuje, odráží současnou společnost – já právě opačně soudím: literatura tvoří společnost, lidé berou z literatury (ze
KAROLÍNA BARANOVÁ
snů a citů a přání a idejí autorů) své zvyky a mravy.
Mně pravá literatura je boj o stvoření nového člověka, nové
jeho kultury. Typ český kupř. nejde nalézt, nejde ho okopírovat podle skutečnosti (tím, že bych hledal originální staré sedláky a věrně je maloval) – typ český se musí stvořit literaturou. Literatura musí stvořit českého člověka a musí zabít českou opici. A to mně znamená: autor sám musí nejprve stvořit v sobě člověka a zabít opici.
VERONIKA KORYTÁŘOVÁ TOMÁŠ DIANIŠKA
je však zajímavá především tím, do jaké míry má hlavní postava
i několik současně. Podobně jako je ale divadelní čas jiný nežli
dr. Věžníka vztah k samotnému autorovi. Stárnoucí podivín, který
čas reálný, také divadelní realita je odlišná od té historické. Za-
nemůže umřít a i v pokročilém věku imponuje několika mladým
chytit pravdu lze buď pozitivistickým vědeckým přístupem, který
dámám najednou. Dr. Věžník je částečně tím, čím skutečný Šalda
předpokládá nekonečný sběr materiálu a fakt, nebo uměleckým
byl, a současně tím, čím nikdy být nemohl (a dost možná chtěl). Na
zobrazením, které zkresluje fakta, některá potlačuje a jiná zvýrazní
jedné straně muž velmi komplikované povahy, čemuž odpovídal
nebo přidá, aby vznikla realita koncentrovaná, realita, která není
až kuriózní osobní život plný nenaplněných citů, na straně druhé
jen výčtem fakt, ale také jejich interpretací. Jevištní pravda je
vzdělanec s neodolatelným charismatem a ikona českého kul-
vždy pravdou s názorem, pravdou, jejíž součástí je existenciální
turního nebe – jeho hvězdný jas patrně vábil soudobé intelektuálky
výpověď a jisté zobecnění. Např. náš doktor Š. již není jen dok-
neméně, než to dnes dokáží hudební či herecké hvězdy. Šalda psal
torem Šaldou, ale taky trochu zosobněním českého intelektuála,
sice komedii na prahu své šedesátky, nebyl tedy starý jako hlavní
který zažívá situace symptomatické pro svůj typ, pro naše dějiny
postava hry, ale do jisté míry si mohl připadat jako on. Poté, co
a náš prostor. Možná není náhodou, že pro hru o Šaldovi se nám
následkem Priznicových (Priessnitzových) ledových zábalů, s jejichž
jako dějiště hodil byt s několikerými dveřmi, že hlavní postava
pomocí si tento vyhublý muž léčil pocuchané nervy, protrpěl fatální
muže v županu stojícího v dilematu mezi morálními rozcestími
onemocnění – zánět míchy, částečně ochrnul a nadosmrti kulhal,
a rozkročeného do několika vztahů současně připomene situ-
nicméně dalo by se říci, že přežil svou vlastní smrt. I on byl do jisté
ace, scénografii nebo děj některé z Havlových her. Jakoby nejen
míry kuriózním nesmrtelným „dědkem“, kolem kterého se mo-
„ztížená možnost soustředění“ byla okolností, která spojuje povahy
taly mladé dívky uhranuté jeho esejistikou s brilantním básnivým
tak odlišné, jako byl Šalda a Havel…
jazykem. Avšak zdání klame. Podobně jako byl Šalda obdařen mimořádnou schopností psát poutavým jazykem plným obraznosti eseje o největších českých i světových básnících, jimž se však sám svou uměleckou tvorbou nikdy nevyrovnal, z jeho četných platonických lásek zůstala většina nenaplněna.
Osudovou ženou jeho života byla spisovatelka Růžena
Svobodová, ambiciózní dáma provdaná za komerčně úspěšného spisovatele Františka Xavera Svobodu. Vzájemná korespondence Šaldy a Svobodové vydala na obsáhlou knihu, zachycuje dlouhá léta vášně, nenávisti, útoků, výčitek, ale i vzájemné oddanosti, závislosti, vzájemného intelektuálního spojenectví i inspirace. Přestože Šaldovu potřebu duchovní i fyzické lásky nemohla vdaná žena naplnit, nepustila jej do náručí jiné ženy a neváhala dokonce zasáhnout intrikou, aby zničila lásku svého milence a své mladší sokyně. Kolem skutečného Šaldy se podobně jako kolem doktora Š. v naší hře, točilo několik žen – někdy
KAROLÍNA BARANOVÁ TOMÁŠ DIANIŠKA
PŘEMYSL HOUŠKA TOMÁŠ DIANIŠKA BARBORA MOTTLOVÁ KAROLÍNA BARANOVÁ
KAROLÍNA BARANOVÁ JAKUB ALBRECHT
MICHAELA LOHNISKÁ TOMÁŠ DIANIŠKA
Postavy v naší hře mají většinou reálné předobrazy. Některé
TOMÁŠ SYROVÁTKA EROTIKON DOKTORA Š.
(jako třeba manželé Svobodovi) se jim podobají víc (byť samozřejmě ne zcela už proto, že jsme se inspirovali výrazně subjektivními vzpomínkami zainteresovaných současníků), jiné (jako např. Eva, Lída, bytná, které ne náhodou neuvádíme s příjmením) jsou skutečnosti vzdálenější, protože se v nich např. spojuje osud několika skutečně
Režie ........................................................ Mikoláš Tyc
žijících lidí apod. Také události jsou v zájmu srozumitelnosti a dra-
Scéna ....................................................... Karel Čapek
matické gradace zjednodušeny a někdy posunuty, přesto většina
Kostýmy .................................................. Barbara Wojtkowiak
klíčových míst hry má svůj reálný předobraz. Šalda skutečně používal
Hudba ..................................................... Mario Buzzi
řadu pseudonymů (A. D. Laš, Alfa, B. Ptáčník, Holas, Jan Braun, Jan Holas, J. Řapík, Pavel Kunz, P. K., Pečorin, Quidam) a byl (právem)
Richard Wagner
Dramaturgie ........................................... Tomáš Syrovátka
osočován z toho, že názory uveřejněné pod vlastním jménem se liší
Martin Urban
od těch, které sám za sebe nepodepsal. Zcela si protiřečil např. pokud šlo o J. Vrchlického či V. Mrštíka (příkladem odlišnosti a licence je např. to, že zatímco ve skutečnosti psal Šalda o Mrštíkovi pod pseudonymem Kunz, v naší hře se pro lepší zapamatovatelnost
Osoby a obsazení
opakuje pseudonym Alfa). Proč tak činil, je samozřejmě tajemstvím, které znal jen on sám, a přestože psaní pod šiframi bylo dobovou
F. X. Šalda ................................................ Tomáš Dianiška
praxí, nedá se popřít, že Šalda měl pro své kolegy a někdy i přátele
Růžena Svobodová ................................ Barbora Mottlová
dvojí tvář, z nichž jednu před nimi pravděpodobně nikdy neod-
F. X. Svoboda .......................................... Přemysl Houška
tajnil. Reálný základ má také role, jakou měl Šalda pro docenění
Lída .......................................................... Veronika Korytářová
Máchy v dějinách české literatury (adoroval také Machara, kterého
Eva ........................................................... Karolína Baranová
dlouhodobě obdivoval – pikantní je, že oba muži se stali také
Bytná ....................................................... Michaela Lohniská
konkurenty ve svém mileneckém životě), pravdou je i jeho spojenectví
Jiří Karásek ze Lvovic a další .................. Jakub Albrecht
a následná nevraživost mezi ním a okruhem kolem Moderní revue,
Josef Svatopluk Machar a další ............ Michal Maléř
Inspice a nápověda ................................ Přemysl Houška
kam patřil např. Jiří Karásek ze Lvovic (byť ve skutečnosti jejich střet gradoval aférou anonymních dopisů, z jejichž autorství byl obviňován Karásek, což se v naší hře neobjevuje). Faktem je také Šaldova angažovanost v tzv. Šaldově komitétu, což byla společnost na pomoc politickým uprchlíkům z hitlerovského Německa. Klíčovou rolí těchto výborů bylo obstarávat emigrantům dokumenty, které nahrazovaly pasy. Šaldův výbor se orientoval především na záchranu německé inteligence. Nabídl také utečencům ubytování a zajistil školní vzdělávání jejich dětí. Konkrétní situace naší hry jsou však samozřejmě smyšlené.
Premiéra 11. října 2013 v Malém divadle
Šalda byl milován i nenáviděn, ale asi nikomu nebyl
tento přísný a často útočný muž komplikované povahy lhostejný.
FRANTIŠEK XAVER ŠALDA [ 22. 12. 1867 Liberec – 4. 4. 1937 Praha ]
Kromě častých změn názorů bylo Šaldovi oponenty vytýkáno také přeceňování Růženy Svobodové, jejíž umělecký portrét zařadil do-
konce do své knihy Duše a dílo vedle takových osobností, jako byla
ských literatur (od roku 1918). Jeho prvním významným esejem byl
třeba Němcová nebo Ibsen. Subjektivita jejich vzájemného vztahu
Syntetism v novém umění, kde (v duchu budoucího vývoje) překlenuje
pravděpodobně zastínila jinak téměř vždy přesný ostrozrak
rozpor mezi uměleckými směry chápanými tehdy jako protikladné.
Šaldy – kritika.
K jeho nejvýznamnějším knihám patří Boje o zítřek (1905), kde po
vzoru F. Nietzscheho vyzdvihuje vliv tvůrčí individuality a do jisté míry
A ještě jeden dovětek na téma Šalda a naše doba. Přestože
Kritik, prozaik, dramatik, básník, esejista, profesor román-
o Šaldově výjimečnosti dané vzděláním i filosofickým přesahem jeho
zde předjímá budoucí avantgardu a umělecké překonávání minulosti.
díla, které značně převyšuje žánr novinové kritiky, není pochyb, je
Soubor literárních portrétů zahrnujících domácí i světové autory vydal
dnes kupodivu až překvapivě obtížné odpovědět stručně a jasně na
pod názvem Duše a dílo (1913). Je autorem básnických sbírek Strom
otázku, v čem byl Šalda veliký. Autor, který by psal např. o Picassovi,
bolesti (1920), Nova et vetera (1938), výboru povídek Život ironický
mohl by vyjádřit jeho jedinečnost celkem snadno např. větou:
a jiné povídky (1912), pokusil se také o filosofující román Loutky
„Nejkrásnější prsa jsou hranatá“ – Picasso byl průkopník kubismu.
i dělníci boží (1917). Národní divadlo uvedlo jeho hry Zástupové (1921),
Ale co byl Šalda? A nebo lépe, co je Šalda dnes? Je Šalda i dnes
Dítě (1923), Tažení proti smrti (1926). Vrcholné úrovně dosáhla zej-
živý? A je-li Šalda s dnešní dobou v rozporu, svědčí to proti němu,
ména početná řada jeho esejů věnovaných nejrůznějším uměleckým
nebo proti naší mělké a nevzdělané době, která má ráda jasné
žánrům i filosofii umění. Jeho kritiky vždy vynikaly vysokou jazyko-
a stručné odpovědi srozumitelné komukoliv, ale precizní myšlení
vou úrovní, schopností postřehnout za autory a jejich dílem svébytný
v souvislostech a znalost historických kořenů je jí stále vzdálenější?
filosofický obraz světa a v neposlední řadě odvahou jít proti obecnému
Pravděpodobně málokdo v dnešním hledišti zná Šaldovy myšlenky.
mínění. Od roku 1894 až do roku 1908 pracoval v redakci Ottova
Šalda jako zosobněný kritický princip je však dnes o to potřebnější…
slovníku naučného, v následujících letech redigoval či spoluredigoval časopisy Volné směry, Novina, Česká kultura, publikoval v Národních listech, Kmeni, Národní kultuře, Kritice, Tvorbě. V roce 1928 začal vydávat svůj vlastní časopis Šaldův zápisník, do kterého příznačně pro svou osobnost přispíval pouze on sám. Kromě uměleckých otázek zde
JAKUB ALBRECHT MICHAL MALÉŘ TOMÁŠ DIANIŠKA VERONIKA KORYTÁŘOVÁ
zastával také ostrá stanoviska k politickému dění.
Oponenti Šaldovi často vytýkali názorovou nejednotnost,
což patrně pramenilo z toho, že Šalda nikdy nebyl hlasatelem v něčích službách, zavilým propagátorem nějaké myšlenky nebo proudu, ale nezávislým myslitelem, který se v proměnách doby přimykal k různým směrům a názorům. V nadstranickosti tkvěla nepochybně jeho výlučnost, díky níž může nést naše divadlo jeho jméno i přes změny politických režimů.
Technická spolupráce Light designer....................................... Svítí ....................................................... Vedoucí zvukař ..................................... Zvukař ................................................... Jevištní mistr ......................................... Rekvizity ............................................... Vlásenky ............................................... Vedoucí výroby scénických kostýmů ....
Pavel Hejret Zdeněk Úlehla Miloš Vondráček Petr Čermák Sergyi Martinenko Ladislav Říha Iva Šebelíková Taťána Hrustinczová
Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Luďka Hory. Autorská práva v České republice zastupuje Aura-Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00, Praha 4. Užitá hudba: Tannhäuser, Overtüre, Orchester der Deutschen Oper Berlin, Otto Gerdes; Tristan und Isolde, Isolde! Geliebte!... Tristan! Geliebter! Berliner Philharmoniker, Herbert von Karajan, Jon Vickers, Helga Dernesch. © 2013 / cena 23 Kč / náklad 500 ks Ředitel: MgA. Martin Otava Šéf činohry: Ivan Rajmont Redakce: Tomáš Syrovátka Grafika: Pavel Dušek Fotografie: Roman Dobeš Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. www.saldovo-divadlo.cz, www.evstupenka.cz Projekt vznikl za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky
TOMÁŠ DIANIŠKA
Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo–divadlo.cz
