Co a jak si pripomínat. Oslavy výrocí historických událostí jsou soucástí vytvárení povedomí sounáležitosti státem, event. obcí (mestem). Tak je na ne nahlíženo ve všech kulturních zemích. V CSR pred rokem 1989 všechny akce s tím spojené byly rízeny a kontrolovány KSC, event. Národní frontou. Po roce 1989 tento stav vzal za své a v souvislosti s tím vznikl stav jakéhosi tápání co a jak slavit a kdo by mel oslavy organizovat. Ukázalo se, že politické_strany už vzhledem k poctu svých clenu toho nejsou schopny. Organizacne zastrešovat konání tradicních pietních vzpomínkových akcí i Dne mesta by mel zrejme odbor kultwy MÚ Bylo by ovšem dobré rovnež zvážit zapojení a úcast školní mládeže, protože zejména pietní akce mají svuj výchovný význam. Po dobách, kdy byla školní mládež nucena povinne se techto akcí zúcastnovat, nastal po roce 1989 bohužel pravý opak. Odpolitizování škol by ale nemelo znamenat, že se celospolecenské akce a výrocí škol netýkají, protože i školy mají za úkol vychovávat obcany.
s národem,
A. 1. Den vítezství (8. kveten) Paradoxne za 40 let, kdy v zemi vládla KSC, která zduraznovala prátelství s SSSR a význam Rudé armády pri osvobození CSR, není ve meste nic, co konkrétne rok 1945 pripomíná. Památník osvobození na Sl. námestí je socharské dílo bez prímé vypovídací hodnoty. Chybí predevším jména padlých vojáku Rudé armády. Bylo by nanejvýš vhodné, aby jména 38 padlých vojáku byla dodatecne vhodným zpusobem umístena na stávající pomník na Sl. námestí, nebo jinde. Jména ostatních obetí II. sv. války jsou uvedena na památníku na mest. hr'bitove. Oslava Dne vítezství na památku ukoncení 2. svetové války 8.5. : 1. položení vence k památníku na Sl. námestí 2. položení vence k památníku obetem fašismu na mestském hrbitove (malé shromáždení, projev) Úcastníky tohoto aktu by meli být jako dosud zástupci pol. stran, organizací, vedení mesta a obcané. Propagace tohoto aktu by mela být výraznejší než dosud.
2. Den mesta (Odrivousovy slavnosti - cerven) Hlavním smyslem této akce by melo být posilování povedomí sounáležitosti s mestem. Proto vedle ruzných forem zábavy v profesionálním provedení je vhodné posilovat jakékoliv akce a souteže, do nichž se zapojí obcané (napr. již tradicní beh do zámeckých schodu). 3. Den veteránu (11.11.) Vzpomínková akce, která nemá v zemi zatím tradici, byla prevzata po vstupu zeme do EU. Datum souvisí s faktem, že 11.11. 1918 podepsalo vilémovské Nemecko prímerí a tím byla ukoncena 1. svetová válka. Je tedy tato akce pripomenutím všech obetí obou svetových válek a varovným mementem pro budoucnost.
iw I
C/irIJ / ;títtÚu-l' &t4k- 6 f $ly
Pripomínková akce Den veteránuv Bílovci: 1. Shromáždení úcastníku s lampiony na Sl. námestí v míste nedaleko od vchodu do kostela, položení vence k deskám se jmény obetí 1. sv. války ve vestibulu kostela 2. Pokracování pruvodu na mestský hr'bitov k pomníku obetem fašismu, položení vence a krátký projev. 3. Bylo by nanejvýš vhodné, aby projev mel uniformovaný príslušník armády CR
Poznámka k bodu 3: v 1. sv. válce padlo 158 obcanu Bílovce, z toho bylo asi 30 ceské národnosti. Všem temto padlým patrí vzpomínka bez ohledu národnosti, protože Den veteránu je aktem usmírení evropských národu. §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§
Náhrobní desky Jana Oderského z Lidérova a Jáchyma Štysla z Alšic a jejich zpetné umístení na vhodné místo ( sev. strana kostela sv. Mikuláše) Bílovec je v povedomí vetšiny obyvatel zafixován jako nemecké mesto v bývalém Slezsku. Skutecností je, že vedení mesta sice bylo od jeho založení v nemeckých rukách, ale skutecností je i to, že vždy žili ve meste i Ceši, byt byli v menšine. Pripomínka na tento fakt ve meste však není. Tím spíše prekvapuje, že i to málo, co se zachovalo, nevzbudilo potrebnou pozornost a péci. V 16. století byl v letech 1539-1547 zámeckým hejtmanem ceský šlechtic Jáchym Štysl z Alšic. Po smrti byl pochován do hrobky v kostele sv. Mikuláše. Náhrobní deska byla pozdeji umístena na sev. stranu kostela, ale v roce 1947 snata. Podobný osud mela i náhrobní deska dalšího ceského šlechtice Jana Oderského z Lidérova, majitele bíloveckého panství, které prevzal po Fulštejnech- zemrel 1542. Obe desky byly silne poškozeny a ležely až do roku 2013 v depozitári muzea v N. JiCíne. Dnes jsou obe renovovány a uloženy v lapidáriu okresního muzea v Príbore. Z hlediska turistické pritažlivosti mesta obe desky sehrají jiste desky kladnou roli.
Návrh rešení: nechat vyhotovit betonovou kopii náhrobních desek a umístit je puvodní místo (sev. stena k?stela).
na
Texty náhrobních desek: Letha panie umrzel na Bilovci urozeny a stateczny rytirz pan Jan Odersky z Liderowa a tu jest pochowan, jegosto dussy Pan Buoh racz milostiw bytí. Letha .... W uthery w den swate Lucie umrzel gest urozeny vladyka Pan Joachym SStyssl z Alssitz ... Pan Buoh ratz dussy geho milostiw bytí.
Kamenní svedkové ceského živlu v dávném Bílovci. Pro všechny, kterí se alespon minimálne zajímají o historii našeho mesta není neznámá nemecká verze názvu, Wagstadt. A soucasne je jim známo, že nemecký živel ve meste prevládal v podstate od jeho založení nekdy na pocátku 14. století, až do roku 1945, kdy v dusledku porážky nacistického Nemecka museli potomci nekdejších budovatelu mesta opustit svoje domovy. Je nesporné, že mesto melo po celá staletí spíše nemecký charakter, ale je také doložitelné, že cást obyvatel mela vždy ceský (moravský) charakter. Je to doložitelné i studiem zachovaných mestských knih, v nichž se nachází celá rada ceských jmen. V jedné dobe hájil zájmy této skupiny obyvatel v mestské rade ceský fojt. Faktem ovšem je, že vedení mesta bylo vždy v rukách zámožných nemeckých kupcu a cechovních mistru. Úredním jazykem byla nemcina a v ní také byly vedeny všechny zápisy. Z toho a i jiných duvodu není mnoho dokladu o živote ceského živlu ve meste pred rokem 1918, kdy vznikla CSR a Bílovec se stal její soucástí. Urcitým zlomem pocetního pomeru mezi nemeckým a ceským živlem se stalo založení Salcherovy firmy Massag v 19. století. Rada delníku z ceských vesnic v okolí mesta se postupne zacala usazovat zejména v jeho dolní cásti (dnešní Bezrucova ulice - tehdy Polní) . Také ceští delnici, které do mesta privedl ceský podnikatel Karel Nechuta z Uhlírských Janovic, se usazovala na dolním predmestí. Procházíme-li se dnes po Bílovci, nenajdeme ovšem ani jeden doklad o živote Cechu ve meste z techto dob. Je to tím, že neexistuje? Existuje! Najdeme jej co by soucást výstavy" Kamenné svedectví doby" v muzeu v Príbore. Jedná se o náhrobní desky Jana Oderského z Lidérova a Jáchyma Štysla z Alšic. Obe desky byly puvodne umísteny v kostele sv. Mikuláše nad vchodem do hrobky (pod kazatelnou), ale asi v roce 1885 byly zasazeny na vnejší (severní) stenu kostela, kde byly až do roku 1947. Konecne se o nich zmInuje i prvorepublikový kronikár a ucitel nemecké místní meštanky Emil Jelonek, když píše: " ... vedle sakristie je druhá bocní kaple. Do steny této kaple vsazeny jsou pískovcové desky ... ". V té dobe byly ale již poškozeny zvetráváním a pozdeji také explozí granátu v dubnu 1945. Byly po sejmutí napred uloženy do místního muzea, ale po zrušení bíloveckého okresu v roce 1960 byly prevezeny do Muzea Novojicka. V roce 2005 jsem si spolecne s tehdejším místostarostou p. Lazeckým a vedoucí odboru kultury paní Velkou desky vN. Jicíne prohlédl. Tehdy je cekala restaurace. Od té doby uplynulo 5 let, desky byly restaurovány a nyní spocívají v Príbore. Cím jsou tyto náhrobní desky zajímavé? Predevším tím, že nápisy jsou vyvedeny ve staroceštine a svedcí o tom, že ceský živel v dlouhé historii mesta
l
také hrál nezanedbatelnou roli. Na desce pana Jana Oderského z Lidérova, který zakoupil bílovecké panství od Fulštejnu najdeme text:"
Léta Páne 1543 umrel na Bílovci urozený a statecný rytír pan Jan Oderský z Lidérova a tu jest pochován, jehožto duši Pán Buh rac milostiv býti". Jan Oderský si svého panství dlouho neužil, protože zemrel krátce po jeho nabytí. Na druhé desce mužeme císt:
"Léta Páne... v úterý v den Svaté Lucie umrel jest urozený vladyka pan Jáchym Štysl z Alšic. Pan Buh rac duši milostiv
bY' t·I..." Jan Štysl z Alšic byl zrejme velitelem mestské posádky a umrel na konci 16. století ( letopocet je necitelný). Nebylo by na míste, aby byly zhotoveny kopie obou desek a ty umísteny po více než 60 letech zpet na místo, nebo do areálu zrekonstruovaného muzea? Jako jediný kamenný dukaz o existenci ceského živlu ve meste by si to zasloužily. Protože i v tomto prípade platí, že peníze jsou až na prvním míste, predstavuje toto rešení cástku 200 tis. korun na zhotovení železobetonových kopií, které by byly odolné povetrnostním vlivum více, než jejich pískovcové originály. V rozpoctu mesta se zatím tyto peníze nenašly. Nebo by se snad našel štedrý sponzor? Z. Kuchta
Pozn. Pokud chcete k textu pripojit vyobrazení obou desek, jsou vyobrazeny v mých Strucných dejinách mesta Bílovce na str. 25.
a
L
/
/
.
··E
. Joachim
a p h
pit .
des
S sty s 1 von' Alscyc /Sal t schi tz/ an der Pfarrkirche zU,Wagstadt
•
I :'
.
I.
~
E pit ... -
(
~
v. ,\,
'6' '1 " »JI
-(
1. I
a an p h derdes JOha~n Odezu \4ag r s~ t-k a,iYt- von Liderau P [ .a. ,t'rkol.fc he -. -... . .:." . .. ···7.//--u;iIfJl
. J,{'.'k:J/!./
