Jak si nedělat starosti

Rosemary Conleyová, nositelka Řádu britského impéria a odbornice na fitness a stravování

„Lidem, kteří jsou v zajetí zbytečných starostí, může (tato kniha) výrazně pomoci.“ Kevin Morley, milionář z pořadu Secret Millionaire stanice Channel 4 a bývalý generální ředitel Rover Car Group

Jste ustaraní?

Máte pocit, že vás trápí příliš mnoho starostí? Zjišťujete, že vás stresují i nepodstatné záležitosti? Vysávají vás maličkosti stejně jako zásadní věci?

Paul McGee

„Poučné a poutavé. Objevíte myšlenky a postřehy, které vám pomohou zvládat životní starosti.“

Starosti, stres, úzkost – jakkoli tomu chcete říkat – mohou mít následky ovlivňující nejen váš život, ale i životy ostatních lidí kolem nás. Když si děláme starosti, je to, jako by v naší mysli neustále běžel motor na plné otáčky. A nedává vám čas ho vypnout a odpočinout si. A když jste unavení, je pravděpodobnější, že budete mít zakalenou mysl. A když vám to nemyslí jasně, je snadné dopustit se nějaké hloupé chyby a mít pomýlené priority...

Ale klid. Existuje řešení.

Existuje způsob, jak řešit životní výzvy klidnějším a rozvážnějším způsobem. Určité množství starostí a úzkosti nás může postrčit směrem k pozitivnímu a konstruktivnímu jednání a od zbytku se oprostíme. A potom si můžeme užívat, a ne jen přežívat. A přitom stačí jen malá změna vašeho přístupu ke stresu. Kniha Jak si nedělat starosti nám svými praktickými radami z reálného života pomáhá pochopit, proč jsou starosti tak velký problém, objasňuje nám jejich příčiny a odhaluje pasti našeho chování, do kterých se občas chytneme, když se potýkáme s nějakým problémem. Za pomoci metod a myšlenek určených ke konstruktivnějšímu zvládání našich starostí nám pomáhá posunout se dál. GRADA Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7, tel.: 234 264 511, 512, fax: 234 264 400, e-mail: [email protected], www.grada.cz

ISBN 978-80-247-4513-8

Jak si nedělat starosti

Pokud ano, nejste sami. Možná jsme nejzdravější a nejbohatší generací, která kdy žila, ale jsme také i tou nejustaranější. Je na čase přestat si dělat starosti a začít žít.

„Praktická kniha, která vám pomůže zbavit se drobných starostí, jež vám v životě způsobují bezesné noci.“ Profesor Cary Cooper, CBE, uznávaný profesor organizační psychologie a zdraví působící na Lancaster University

Jak si nedělat starosti Malé změny, díky kterým se budete méně stresovat a více si užívat života

Paul McGee

„Když jsem se pouštěl do čtení knihy Jak si nedělat starosti, trochu mě trápilo, že tím možná odhalím nějakou svou nenormálnost nebo nedokonalost. Není třeba se znepokojovat. Cítím se teď docela normálně. Paulův přístup k tomuto tématu je fantastický. Je to, jako by seděl proti vám a povídal si s vámi. Čte se to mimořádně příjemně, je to velmi poutavé a plné zajímavých rad, jak žít méně ustaraně. Velmi doporučuji.“ Richard McCan, autor iCan, jednoho z úspěšných bestsellerů Sunday Times, a motivační řečník

„Jak si nedělat starosti je užitečná kniha, která pomůže mnoha ,oživlým chodícím starostem’ zvládat drobné životní stresy, které nám působí bezesné noci. Je velmi dobře napsaná a velmi prakticky zaměřená a mohla by vám pomoci rozeznat a odstranit mnohé stresy a napětí, které nám působí starosti.“ Profesor Cary Cooper, CBE, uznávaný profesor organizační psychologie a zdraví působící na Lancaster University

„Bez ohledu na to, v jakém jsme společenském postavení, všichni potřebujeme pomoc při zvládání tlaků moderního života. Chápu, že některé tlaky vycházejí z příliš velkých očekávání, a vím, že tato kniha vám poskytne potřebný vhled i inspiraci k tomu, abyste se s těmito životními výzvami lépe vypořádali. Přístup Paula McGeeho je praktický a upřímný, neboť se dělí i o své osobní zážitky. Působivá četba.“ Shay Given, fotbalový brankář působící v týmu Aston Villa a v irském národním týmu

„Poučné a podmanivé, objevíte myšlenky a postřehy, které vám pomohou zvládat životní tlaky.“ Rosemary Conley, CBE

„Pokud nějaké téma knihy míří přesně na ducha doby, je jím toto. Všichni podnikatelé jsou dnes ustaraní – kvůli ekonomice, levné konkurenci, náročným zákazníkům, zaměstnancům bez motivace... ten seznam je nekonečný. Když ale nedokážete spravit svůj vlastní kyslíkový přístroj, jak byste mohli vůbec přemýšlet o tom, že pomůžete ostatním? Tato kniha vám nabízí jednoduché a praktické metody, díky kterým pomůžete sobě i ostatním. Poví vám, jak se zaměřovat na pozitiva a ne se pouze vyhýbat negativům; jak prospívat a ne jen přežívat. Je to skvělý rádce, který vám pomůže dosáhnout zdravějšího a radostnějšího života.“ Andy Bounds, nositel ceny „britský obchodní školitel roku“

„Obvykle nebývám příliš velkým příznivcem tohoto druhu literatury, ale přístup Paula McGeeho je příjemný i přínosný. Lidem, kteří jsou v zajetí zbytečných starostí, může výrazně pomoci. Tu knihu nesmíte jen číst, musíte její myšlenky uplatňovat v praxi.“ Kevin Morley, milionář z pořadu Secret Millionaire stanice Channel 4 a bývalý generální ředitel Rover Car Group

„Pro lidi, kteří chtějí zjistit, jak zvládat širokou škálu stresujících emocí, se tato kniha stane neocenitelným zdrojem. Paul McGee představuje jednotlivé aspekty tohoto až příliš častého jevu jasným, veskrze praktickým a snadno vstřebatelným způsobem, který čtenářům umožňuje rozeznat jejich vlastní specifické „spouštěče“, a nabízí jim celou řadu nápadů a doporučení, jak usměrňovat, zvládat a především změnit své reakce. Uvádí přesvědčivé příklady, které čtenářům poskytují praktické rady, jež mohou využít ve „svém světě“. Vyhraďte této knize trvalé místo na té poličce, kterou máte nejvíc po ruce.“ Jean Donnell Jones, kognitivní psycholog z Cheshire Counselling and Training Services

„Skutečně jsem nečekal, že by mi kniha, o které jsem si myslel, že ji nemám zapotřebí číst, mohla tolik dát. Řekl bych, že pro někoho, kdo zápolí se stresem, úzkostí a starostmi, to musí být neocenitelná četba; stejně jako pro všechny ostatní, kterým pomůže lépe pochopit danou problematiku, takže pak budou moci podporovat někoho, kdo má potíže! Neznalost těchto věcí lidem docela často brání požádat o podporu, když ji zoufale potřebují. Je nanejvýš dobře, že Paul vytvořil takto snadno stravitelnou knihu, která pomůže lidem v rozličných situacích.“ Jamie Stewart, generální ředitel Kleenze

„Já tu knihu nenávidím. Když mí klienti nemají starosti, nepotřebují mě. McGeeho techniky jsou tak protivně chytré a proklatě

snadno použitelné, že by mohl celou oblast sebezdokonalování a koučování přivést ke krachu.“ Graham Davies, autor knihy The Presentation Coach

„Praktický, realistický a účinný přístup ke zvládnutí náročného tématu. Tato kniha je výbornou a chytrou četbou, občas okořeněnou špetkou humoru. Zjistíte, že starosti a stres nejsou nezbytnou součástí úspěchu. Tato kniha vám ukáže, jak si životní tlaky užívat a nenechat se jimi drtit.“ Kevin Gaskell, bývalý generální ředitel BMW, Porsche a Lamborghini a úspěšný zakladatel mnoha podniků

„Tato kniha je úžasná. Paul McGee k vám z jejích stránek mluví osobně a jeho rady jsou naprosto přesné. Chápe, proč si děláme starosti, a ví, jak s tím můžeme přestat. Pokud jste si někdy s něčím dělali starosti, je tato kniha právě pro vás.“ Alan Stevens, mediální kouč, bývalý prezident Global Speakers Federation

„Pokud zjistíte, že ta epidemie strachu a starostí, která prostupuje rozvinutou částí světa, zasáhla i vás, v tom případě si musíte přečíst skvělou knihu Paula McGeeho. Váš život díky ní bude bohatší – a dost možná i delší.“ Fergus O’Connell, autor bestsellerů Simply Brilliant a Earn More, Stress Less



alé změny, díky kterým se budete méně M stresovat a více si užívat života

Paul McGee

Ilustrace: Fiona Griffithsová

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Přeloženo z anglického originálu „How Not To Worry“ vydaného nakladatelstvím Capstone Publishing (a company of John Wiley & Sons, Inc.). © 2012 by Paul McGee Illustrations © Fiona Griffiths All Rights Reserved. Authorised translation from the English language published by Capstone Publishing Limited. Responsibility for the accuracy of the translation rests solely with Grada Publishing, a.s. and is not the responsibility of Capstone Publishing Limited. No part of this book may be reproduced in any form without the written permission of the original copyright holder, Capstone Publishing Limited.

Paul McGee Jak si nedělat starosti Malé změny, díky kterým se budete méně stresovat a více si užívat života Vydala Grada Publishing, a. s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 jako svou 5056. publikaci © Grada Publishing, a. s., 2013 První vydání, Praha 2013 ISBN 978-80-247-4513-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-8508-0 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8509-7 (elektronická verze ve formátu EPUB) Překlad: Jan Podzimek Sazba: Lucie Němcová Redakce: Lucie Slejšková Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova 1881, Havlíčkův Brod Počet stran: 248

Publikace z nakladatelství Grada Publishing, a. s., si můžete zakoupit u svého knihkupce nebo objednat v Zákaznickém servisu nakladatelství Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7, tel.: 234 264 511, fax: 234 264 400, e-mail: [email protected], www.grada.cz. Na Slovensku objednávejte knihy na adrese: Zásielková služba Grada Slovakia, spol. s r. o., Moskovská 29, 811 08 Bratislava, Slovensko, tel.: 02/556 45 189, fax: 02/556 45 289, e-mail: [email protected] Pokud máte pocit, že byste nám chtěli sdělit něco ohledně této knihy, napište, prosím, na adresu redakce: [email protected].

S láskou pro H. a Stinx

Obsah

O autorovi

13

Úvod 15 Část první: Snažte se uvažovat

23

1 2 3 4

25 43 79 101

Proč jsou starosti tak vážná věc Proč si děláme starosti? Máme starosti ve svých „obvodech“? V zajetí pokřivené logiky

Část druhá: Musíte se odpoutat

129

5 6 7 8

131 159 181 213

Buďte racionální Kočírujte svou představivost Projevte trochu úcty... k sobě samotným Jak si vytvořit příjemné prostředí

Na závěr...

235

Další četba

243

O autorovi

Paul McGee je jeden z předních britských řečníků. Zaměřuje se především na témata změna, sebedůvěra, vztahy na pracovišti, osobní motivace a stres. Svůj neobyčejně inspirativní, vtipný a praktický přístup k řešení životních problémů představil již v 35 zemích a vložil jej do sedmi knih, které dosud napsal. Pracuje také jako životní a výkonnostní kouč jednoho z nejlepších fotbalových klubů English Premiership. Je hrdým autorem metody S.U.M.O. (Shut Up, Move On; česky doslova Sklapni a pohni se dál; pozn. překl.) a jeho prosté, a přesto hluboké myšlenky se ujímají ve státních i v soukromých organizacích po celém světě. V nedávné době začal být jeho přístup představován mladým lidem pod záštitou SUMO4Schools.

14 / J A K S I N E D Ě L A T S T A R O S T I

Díky vysokoškolskému vzdělání v oblasti behaviorální a sociální psychologie je Paul také školeným poradcem, výkonnostním koučem a členem Professional Speaking Association (Profesionální řečnická asociace; pozn. překl.). Jeho cíl je prostý – „Chci lidem pomáhat, aby v životě dosahovali lepších výsledků a více se při tom bavili.“ Další informace získáte na stránce www.TheSumoGuy.com nebo si Paula přidejte na Twitter: @TheSumoGuy.

Úvod

Nejsem si jistý, kolik procent členů rodiny se musí cítit ustaraně, aby bylo možné říct, že jste ustaranou rodinou, ale já jsem se k tomu dost přiblížil. Ne že bych chtěl svou rodinu nějak kritizovat. Ne všichni do této kategorie spadají a například můj otec je na zcela opačném konci této škály. Ale přesto se to tomu blížilo. Proto je myslím na místě upřímně říct, že toto téma je mému srdci zvlášť blízké. Když jsem svým známým řekl, jakou knihu píši, většina z nich okamžitě odpověděla: „Až to vyjde, tak určitě chci jeden výtisk.“ Abych byl upřímný, nejsem si jistý, jestli ta věta znamenala příkaz, nebo skutečný zájem o téma. Očekávají, že jim coby autor, který se měsíce mořil s rukopisem knihy, pošlu výtisk zdarma (podepsaný, pochopitelně), nebo si skutečně myslí, že jsou ustaraní, podobně jako mnozí členové jejich rodiny, a ocenili by v této věci nějakou pomoc? Doufám v to druhé. Potřebuju honorář. Ale ne, jenom žertuju.


A teď vážně: doufám, že toto téma osloví mnohé, a že ať už se na stupnici ustaranosti nacházíte kdekoli, najdete v této knize myšlenky a postřehy, které vám budou užitečné při zvládání toho, co se zdánlivě stává čím dál tím obtížnějším problémem. Jak uvidíme v první kapitole, lidé k popisu svých starostí používají řadu pojmů a slovo „starost“ přitom vůbec nemusí zaznít. To je v pořádku. Domnívám se, že jen málo z nás reaguje na životní potíže přesně tím způsobem, jakým by se nám to líbilo, a ať už svou reakci označujete jakýmkoli pojmem, na následujících stránkách jistě najdete pár dobrých rad, které vám pomohou na vaší cestě. Napsal jsem řadu knih spadajících do kategorií sebezdokonalování a business a jsem poctěn, když lidé občas říkají, že jim přečtení některé z nich změnilo život. Někteří lidé jsou možná trochu zdrženlivější, pokud jde o zpětnou vazbu, přesto však obvykle mívám na své knihy pár pozitivních reakcí. A i když to říkám velmi nerad, existuje i malá skupina lidí, kteří si ze čtení mých děl berou jen velmi málo, pokud vůbec něco. Je však zajímavé, že na každou knihu dostávám jak pochvalné, tak nespokojené reakce. Domnívám se proto, že vaše míra napojení na to, co se chystáte číst, závisí na tom, v jaké životní situaci se momentálně nacházíte, a také na tom, proč jste si tuto knihu vlastně vybrali. Pokud jste se rozhodli zabít pár hodin letu nebo jste si chtěli počíst během cesty vlakem, přistupovali jste k tomu možná jinak, než člověk, který má spoustu starostí a hledá proto pomoc a radu.

Ú V O D / 17

Ať už tedy patříte do kterékoli skupiny, pokud jde o můj styl a přístup, můžete čekat toto: Kniha se dělí na dvě části. První jsem nazval „Snažte se uvažovat“. V ní chci rozebrat, proč jsou starosti zdánlivě tak velkým problémem, z čeho to pramení, a také popíšu behaviorální pasti, ve kterých můžeme uvíznout při řešení některých životních obtíží. Mým cílem je přimět vás, abyste se na chvíli zamysleli a lépe pochopili celou tuto problematiku. Chci, abyste zkoumali nejen následky, ale také příčiny svých starostí. Tím se dobře dostáváme k druhé části, kterou jsem nazval „Musíte se odpoutat“. Poté, co v první části získáte vhled do celého tématu, ve druhé vám nabídnu řadu praktických metod a rad, které vám pomohou zvládat starosti a problémy (skutečné i jiné) konstruktivnějším způsobem. I v této části vám poskytnu příležitost k úvahám. Napříč celou knihou pak najdete oddíly nazvané „Chvíle rozjímání“, které vám umožní popřemýšlet nad tím, co jste se zrovna dočetli. Možná budete v pokušení tyto oddíly přeskakovat v domnění, že jediné, co potřebujete, jsou další informace, a že čas na odpočinek a na zamyšlení by vás na vaší cestě jen zdržovaly. Chyba. Veliká chyba. Čtení této knihy pro vás bude mnohem přínosnější, pokud věnujete chvíli tomu, abyste vstřebali jednotlivé myšlenky a provedli některá cvičení. Věc se má tak:


*

Neslibuji zázračný lék. Ani vám nepodsouvám řadu řešení šitých horkou jehlou. Tvrdím však, že když věnujete chvíli tomu, abyste vstřebali to, co zde píšu, kniha pro vás bude výrazně přínosnější. A nejen to, také objevíte přístupy, které prospějí nejen vám, ale budou se přenášet i na ostatní. Také vezměte na vědomí, že jsem při psaní této knihy měl určitou představu o tom, jaký člověk ji bude číst. Nejspíš jste žena. Středně vysoká. S tmavými vlasy. Zadaná. Ve znamení Vah. Žertuji. I když pokud jsem se ve všech uvedených bodech strefil, tak je to trochu strašidelné, že? Chci říct, že mám jistou obecnou představu o tom, pro jaký druh lidí jsem tuto knihu napsal. A aniž bych vás chtěl nějak shazovat, domnívám se, že patříte k většině lidí, kteří budou mít cukání přečíst si ji; že patříte mezi docela normální lidi. Neberte to jako nějakou urážku. Jen si myslím, že tak jako mně, i vám život občas připadá jako náročné žonglování a občas i jako horská dráha. Nejste však na pokraji nervového zhroucení, ani nepoužíváte tento text jako svůj hlavní zdroj pro doktorát na téma „Vliv stresu na společnost 21. století a jeho filosofické a ekonomické implikace“. Pokud máte děti, nejspíš budete souhlasit s výrokem, že „mít děti je směs čiré radosti a guerillového boje“.

Ú V O D / 19

Slovo „úsilí“ není možná tím nejpřesnějším popisem, který by vystihl všechny stránky vašeho života, přesto vám nejspíš občas vytane na mysli, zejména v poslední době. Možná vás nějak postihly dopady současné ekonomické situace a máte teď více starostí o svou budoucnost než v jakékoli předchozí fázi svého života. Nebo jste možná jako má žena, která je obecně docela pohodářka, přesto by však ráda měla méně starostí, než má v současnosti. Pokud jste se našli v některé z výše uvedených skupin, pak vězte, že takhle se v současné době cítí převážná většina lidí. A pokud do žádné z těch skupin nespadáte, divil bych se, kdybyste neznali pár lidí, kteří tam patří. Můžu vám prozradit jedno tajemství? K jedné věci se vám musím přiznat. Většinou píšu docela jednoduchým a přímočarým stylem. Je zvláštní, že pro některé lidi je to problém. V určitém smyslu se totiž cítí podvedeni či ošizeni. Složité intelektuální odpovědi nejspíš podporují vaše ego. Jednoduché nikoli. Přesto mi však dovolte mluvit zcela jasně. „Prosté“ neznamená „snadné“. Myslím, že teorie hubnutí je docela prostá. Jezte méně, cvičte více. Jak prosté. Ale nebývá to vždy snadné.


Souhlasíte? Proto vás ujišťuji, že jsem se vždy skutečně usilovně snažil, aby to, co píšu, bylo prosté a srozumitelné. Doufám, že vám taková bude připadat i tato kniha a že se z prostého nestane prostoduché. Jisté povzbuzení jsem v tomto směru čerpal od zesnulého Steva Jobse, který prohlásil: „Prosté je někdy náročnější než složité. Abyste dospěli k jednoduchosti, musíte se pořádně snažit a všechno si v hlavě ujasnit. Ale nakonec to stojí za to, protože jakmile to dokážete, můžete změnit svět.“ (Business Week, 25. května 1998) Mým cílem je zároveň poukázat na to, co je zjevné. Většina věcí je vlastně zjevná, že? Při zpětném pohledu. Knihu prokládám několika příhodami ze svého života. V době, kdy jsem psal tuto knihu, mě postihla tři úmrtí blízké osoby během čtyř měsíců, stěhoval jsem se z domu i z kanceláře ve stejný den, sledoval jsem, jak se můj syn poprvé stěhuje z domova, a zažil jsem komplikace při tom, co mělo být jen rutinní operací. Tyto události mi nepochybně dodaly zkušenosti i vhled do toho, o co se s vámi chci podělit. A i když některé z těchto zkušeností byly tvrdé, držely mě pevně v reálném světě, v bezpečné vzdálenosti od prázdného snění. Jsem z Manchesteru. Kde hodně prší. A kde i jasné slunečné dny bývají šedivé.

Ú V O D / 21

Možná si proto všimnete, že na následujících stránkách občas probleskuje povaha člověka ze severní Anglie. Jak říkám při svých obchodních prezentacích, pokud toužíte po motivaci kalifornského typu, budete zklamáni. Tohle je manchesterská motivace. Říkej to, jak to je. Bez keců. A buď opravdu praktický. (Jo, a taky se snažím do témat, která považuji za docela náročná, občas vnášet trochu humoru. Některých takových pokusů si možná nemusíte všimnout, ale jsou tam.) Doufám, že jste ochotni spolupracovat. Pokud ano, začneme. A pamatujte: Užívejte si to. Paul McGee


Pro některé lidi mohou být starosti, stres a úzkost mnohem vážnějším problémem, než aby ho šlo odstranit pouhým přečtením nějaké knihy. Pokud to ovlivňuje vaše zdraví a duševní rovnováhu, může vám, jak doufám, má kniha trošičku pomoci, přesto bych vám však důrazně doporučil vyhledat odbornou pomoc.

Část první

Snažte se uvažovat

1. kapitola

Proč jsou starosti tak vážná věc


Pokud čtete tuto knihu a patříte do takzvaného rozvinutého svobodného světa, dovolte mi, abych vám položil jednu otázku: Jaký je to pocit patřit mezi jedny z nejbohatších lidí na této planetě? Jaký je to pocit, vědět, že pravděpodobná délka vašeho života je vyšší než u všech dosud narozených generací? Jaký je to pocit mít možnost cestovat a za týden objevit víc krás, které svět nabízí, než lidé v minulosti spatřili za celý svůj život? A teď jinou otázku: Proč by si někdo, komu je dopřáno výše zmíněné, dělal starosti, cítil obavy nebo trpěl stresem? Skutečnost je však taková, že se to děje. Někteří lidé tvrdí, že naše duševní rovnováha nebyla nikdy tak křehká jako v současné době. Z novin na vás útočí titulky o epidemiích stresu. Čekárny doktorů jsou plné lidí, kteří netrpí žádnou hmatatelnou fyzickou poruchou, ale psychickými problémy. A navzdory současnému ekonomickému nečasu platí, že jsme se nikdy neměli tak dobře, a přesto jsme se nikdy necítili tak špatně. Jak je to možné? Kdybyste se narodili v roce 1900, průměrná délka vašeho života by byla 46 let. (A pokud jste se tehdy skutečně narodili, pak vám gratuluji k tak dlouhému životu – co vás v tom případě ale při-

P R O Č J S O U S T A R O S T I T A K V Á Ž N Á V Ě C / 27

mělo koupit si tuhle knihu?) Kdybyste se narodili v roce 2003, předpokládaná průměrná délka života je nyní přes 80 let. Dobré, co? Materiálně jsme nikdy nezažívali takovou prosperitu. A na tom nic nemění ani ekonomický neklid posledních let. Technika změnila náš život. A ano, i když je vždycky možné používat ji k šíření zkázy, ve většině případů vnáší naději, pomoc a pohodlí do milionů životů. Stručně řečeno, jsme nejzdravější a nejbohatší generace, která kdy žila. A stejně si děláme víc starostí. Průzkumy stále potvrzují vzrůstající úroveň stresu a deprese. Příslušníci lékařské profese neustále předepisují prášky a jiná léčiva alarmující rychlostí, aby napravili nebo alespoň zmírnili naši úzkost. A občas se dokonce vyskytne volání, aby se prováděla vyšetření úzkostných poruch u dětí a zabránilo se tak jejich následnému vývoji v duševní onemocnění. Zdá se, že u generace, ve které by měla být určující emocí vděčnost, je ve skutečnosti výraznější strach ve všech svých podobách. Zvláštní, že? Jakkoli se to ale může zdát zvláštní, je to tak. Není to žádná nedomyšlená konspirační teorie. Starosti, stres, úzkost, nebo jak tomu chcete říkat, jsou reálné problémy.


A nejen to, také mají reálné následky. Následky, které ve výsledku ovlivňují nejen váš život, ale i život ostatních kolem vás. Jde o vážnou věc. S vážnými důsledky.

Co myslíme pojmem „starosti“? Má kamarádka Stephanie chtěla vědět něco o knize, kterou jsem psal. Když jsem zmínil, že bude na téma starostí, odpověděla: „Tak to číst nepotřebuju – nikdy si nedělám starosti, to nemám v povaze. Občas jsem ve stresu a výjimečně ve mně něco vyvolá úzkost, ale starosti si nikdy nedělám.“ Přesto, ať už pro své pocity používáte jakýkoli pojem – starosti, stres, nervy nebo úzkost – všechno to má společného jmenovatele. Všechny ty pojmy vyjadřují větší či menší nedostatek emoční rovnováhy. Stejně jako slova „láska“ nebo „Bůh“, i tyto výrazy často používáme přespříliš, aniž bychom si vlastně uvědomovali jejich skutečný význam. Jsou to slova, jejichž význam si mohou různí lidé vykládat odlišně. Lidé si ale pochopitelně nesednou a nebudou s vámi rozebírat či analyzovat, co přesně tím myslíte. Člověk, který zažívá určitý druh emočního neklidu, nejspíš nebude mluvit následujícím způsobem: „Mám velkou starost, jak dopadly zkoušky mého syna. I když, je to vlastně starost? Možná jde o úzkost. Snad je právě ona přesným vyjádřením emocí, které momentálně cítím. Nebo to nevystihuje ani jeden z těch pojmů. Možná jsem ve stresu


kvůli jeho budoucnosti a tomu, jaké to bude mít následky, když ty zkoušky neudělá. Ano, to je ono. Nemám starost, necítím úzkost, jsem ve stresu.“ I když však lidé pojmy starosti, úzkost a stres zaměňují, následující popis vám objasní, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jaký je jejich vzájemný vztah. Starosti jsou druh myšlení. Naše mysl se zaměřuje na určitý problém, záležitost či výzvu. Dělat si starosti může mít konstruktivní i destruktivní dopad. Existuje určitá „přínosná starost“, která v ideálním případě vede k tomu, že něco podniknete a daný problém tak vyřešíte, a existuje také „zbytečná starost“, která nijak nepřispívá k řešení vašich problémů. Úzkost je nepříjemný pocit. Je to ten pocit obav a strachu, že se stane něco špatného nebo že se něco nepovede. Stres je fyzická reakce těla na pozorovanou hrozbu. Často jde o okamžitou nevědomou reakci spouštěnou primitivní částí mozku. Hlavním cílem této části mozku je udržet vás naživu; odtud také pochází volba „útěk, nebo útok“. (Později to probereme mnohem podrobněji.) Ve skutečnosti existuje i třetí druh reakce za účelem přežití, která v tomto kontextu bývá jen málokdy zmiňována, a tou je strnutí. Schopnost být ticho a nehýbat se nás někdy může ochránit před predátory. Tyto reakce zajišťující přežití máme společné s převážnou většinou zvířecí říše. Primitivní část našeho mozku bývá často také označována jako plazí část mozku, díky čemuž si můžeme udělat jasný obrázek o tom, kde má svůj evoluční původ. Naše myšlení (starosti) tedy vede k určitému pocitu (úzkost), který má za následek fyzickou reakci (stres).


Starosti

Stres Úzkost

Kořen problému ovšem nemusí začínat vždycky u starostí. Může začít v kterékoli části tohoto cyklu. S manželkou jsme například jednou v létě zažili věc, která je v severozápadní Anglii naprosto nevídaná – přes dvě hodiny svítilo sluníčko, aniž by jedinkrát zašlo za mraky. Okouzleni tou chvílí jsme vyšli na louky, poblíž kterých jsme bydleli, v naději, že si užijeme procházku pod slunečními paprsky. Bylo to poklidné a idylické. V jednu chvíli jsme dokonce zvažovali, že se budeme držet za ruce. Viděli jsme malé děti, jak sbírají ostružiny, a v dálce ohlašovalo svou přítomnost zmrzlinářské auto. Všechno bylo klidné a uvolněné a pak jsme se náhle zničehonic ocitli ve smrtelném nebezpečí. Na druhé straně živého plotu, kolem kterého jsme šli, byl obrovský zuřivý pes. Neměl vodítko. Nikde nebyl vidět majitel.


Ten pes měl jen jediný záměr: zabít mou ženu a mě. Z úst mi nečekaně vylétlo sprosté zaklení. Dostal jsem husí kůži. Mé srdce se náhle probralo z odpolední pohody. Doslova jsem cítil, jak se zoufale snaží pumpovat krev do mých žil, jako by na tom plně závisel můj život. Rozhodně se ve mně spustila reakce typu „útěk, nebo útok“. Ve zlomku vteřiny jsem začal cítit úzkost. Obával jsem se, že na nás ten pes každou chvíli zaútočí. Nezaútočil. Vlastně jsme ho ani neviděli. Žádný pohled z očí do očí. Tak co se vlastně ve skutečnosti stalo? No, většina výše popsaného se skutečně stala. Snad jsem jen trochu přeháněl, že jsme zvažovali, že se chytneme za ruce. Ale zbytek je pravda. Skoro.


Šli jsme podél živého plotu a najednou jsme uslyšeli štěkání, které znělo jako velký, zuřivý, hodně agresivní pes. Vlastně jsem ho přímo neviděl, protože byl na druhé straně toho živého plotu, ale dokázal jsem si ho představit. Představil jsem si, že nemá majitele. Že je bez vodítka. Dokonce jsem si představil, jaká je to psí rasa. A jsem rád, že jsem si to všechno představil. Jsem rád, že se můj primitivní mozek aktivoval a že mé tělo bylo okamžitě uvedeno do stavu, ve kterém by se mohlo lépe vypořádat s případným fyzickým napadením. Protože kdyby to s tím psem bylo skutečně tak, byl bych v nejvhodnějším fyzickém stavu, abych to ohrožení nějak zvládl. Možná to zní zvláštně, zejména v kontrastu s určitým druhem literatury na toto téma, ale stres byl můj přítel. Pocit úzkosti byl zcela přiměřený a starosti ohledně únikové cesty a toho, jestli v tom živém plotu není nějaká škvíra, mě udržely v bdělém a ostražitém stavu. V tomto případě byl cyklus spuštěn stresem.

Stres [Mozek se připraví na možnosti „útěk, nebo útok“]

Starosti [Mám obavy, jestli najdu únikovou cestu]

Úzkost [Cítím se ohrožený a znepokojený]


Jindy cítíme úzkost, aniž bychom pro to měli nějaký zjevný důvod. Jen intuitivně cítíme, že věci nejsou v pořádku nebo že je něco špatně. A zatímco naše mysl zápolí s oním nepojmenovaným problémem, začínáme si dělat starosti. To následně vyvolá stresovou reakci patrnou na našem těle – zrychlený srdeční tep, rozšířené zorničky a sevřené hrdlo. Někdy si na vědomé úrovni nejsme jisti, proč se cítíme zrovna takhle, a své pocity pak každý popisujeme velmi rozličně. „Jsem nervózní.“ „Cítím teď velký tlak.“ „Jsem vystresovaný.“ „Jsem velmi znepokojený.“ „Mám spoustu starostí.“ Je pochopitelné, že se v takové situaci nezabýváme analýzou svých pocitů a přesností pojmů, kterými je označujeme; prostě to nějak řekneme. V tomto případě cyklus vypadá takto:

Úzkost [I když si nejste jisti její příčinou]

Starosti [Ohledně toho, proč se cítíte zrovna takhle]

Stres [Fyzické změny ve vašem těle]


Jindy má vaše úzkost jasnou příčinu. Představte si například, že se chystáte na důležitou pracovní poradu. Cítíte úzkost, protože víte, že tam bude řada lidí na velmi vysokých pozicích. Chcete na ně udělat dojem. Ještě více ale chcete udělat všechno správně, bez chyby, nedopustit se ničeho nevhodného, nepůsobit pošetilým dojmem. Začnete si tedy s tou poradou dělat starosti. V hlavě vám bzučí otázky jako dotěrné vosy. „Co když ztratím řeč? Co když se mě někdo na něco zeptá a já nebudu znát odpověď? Co když se mnou nikdo nebude mluvit?“ Následkem toho naroste vaše úzkost. Víc se potíte, máte víc sucho v ústech a cítíte se hrozně. Vzhledem k tomu, že lidé používají k popisu podobného pocitu či emočního stavu rozličné výrazy, budu je i já pro potřeby této knihy navzájem zaměňovat. Problém starostí se ostatně nevyřeší tím, že budeme používat správnou terminologii, ale především tím, že pochopíme příčiny a následky starostí, úzkosti a stresu a uvědomíme si, proč jde o tak vážnou věc. Souhlasíte?

Jaké jsou tedy následky starostí? Když si děláme starosti, je to, jako by motor v naší hlavě jel neustále na plné obrátky. Starosti a úzkost nám nedopřejí čas, kdy bychom vypnuli a odpočinuli si. Nedají nám možnost chvíli si užívat života. Dalším příměrem je gumička. Ta je uzpůsobena k tomu, aby byla napnutá; když ji ale napnete příliš nebo ji napínáte moc dlouho, praskne. Podobně tak nám může tlak prospívat. Pro naši duševní rovnováhu je dobré, když občas cítíme trochu napětí. Když je ho ale moc příliš dlouhou dobu, ze zdravého tlaku se stane nezdravý stres. Po psychické a emoční stránce


začneme slábnout. A pokud nebudeme dost opatrní, může naše duševní rovnováha prasknout, podobně jako ta gumička. Starosti nás mohou oslabovat. Mohou vést ke snížení naší sexuální touhy. Příliš tlaku a stresu oslabuje imunitní systém. Býváme náchylnější k nemocem. Myšlenky a úvahy o své budoucnosti nepoužíváme jako inspiraci a motivaci, ale necháváme se jimi okrádat o pocit klidu tím, že se soustředíme na potenciální problémy, výzvy a hrozby. A stejným způsobem používáme i myšlenky a úvahy o své minulosti. Starosti, úzkost a stres tvoří jakousi nesvatou trojici. Nejsou přímo páteří zla, které ohrožuje světový mír, ale mohly by se jí stát, kdybychom je nechali bez dohledu; mohou ohrozit a podkopat náš vlastní vnitřní mír.

Když si děláte starosti nad budoucností, přicházíte o radosti přítomnosti..

Starosti z nás vysávají energii. Životní energii. Znáte pocit duševní a fyzické vyčerpanosti? Ano? A právě to vám mohou způsobit starosti.


Unavují vás. A když jste unavení, nemyslí vám to tak jasně. A když vám to nemyslí jasně, snadno uděláte nějakou hloupou chybu. Reagujete na svět svých představ, ne na realitu. Výsledek? Stres vás otupuje. A následkem toho můžete i onemocnět. Hloupý a nemocný. To je ale pěkně namíchaný koktejl, co? Já bych chtěl každý den piňakoládu! Pokud si ale neuvědomíme, co se děje, budeme si objednávat jen koktejly plné starostí. A za ty se platí nejvíc. A ani nevíme, že něčím platíme. Ale je to tak. Je to vážná věc. Platíme svým vnitřním klidem. Platíme kvalitou svých vztahů. Platíme svým zdravím. Starosti nás zbavují energie, která nám umožňuje soustředit se na „dnešek“ a vytvářet tak lepší „zítřek“.


Jak se můžete radovat z přítomného okamžiku, když si děláte starosti ohledně budoucnosti nebo jste vězněni v minulosti?

Po určité době se z ustaranosti stane zvyk. Symbol. Nejsme-li opatrní, může se ustaranost stát součástí naší povahy. V tom případě se rovnou můžeme představovat: „Dobrý den, já jsem ustaránek. Rád vás poznávám.“ Někteří lidé žijí, jako by měli doktorát z dělání si starostí. Dokonce se pak stává, že cítí úzkost a neklid, protože zrovna nemají nic, kvůli čemu by si mohli dělat starosti. Je to jako kouření – někteří lidé jsou na starostech prostě závislí. Potřebují je. A navzdory negativním následkům stále nejsou schopni či snad ochotni se tohoto špatného návyku zbavit. Na tento problém se později podíváme blíže.

Jsou starosti někdy přínosné? Rozhodně. Když vás určité množství starostí motivuje k tomu, abyste své problémy řešili produktivním způsobem, pak jde o jasně pozitivní katalyzátor změn. V tom případě je to skvělé. Právě to jsem měl na mysli, když jsem předtím zmínil pojem „přínosná starost“. Ve skutečnosti je však mnohem pravděpodobnější, že vám starosti a úzkost změnu znemožní, nikoli umožní. Místo toho, aby vám pomáhaly řešit vaše problémy v co nejlepším psychickém stavu, znervózňují vás a vyvádějí vás z duševní rovnováhy.


A to je problém. Zvykli jsme si řešit výzvy způsobem, který přináší víc škody než užitku. Ale klid. Lze to změnit. Existuje způsob, jak využívat určitý stupeň starostlivosti a úzkosti jako motivaci k pozitivnímu, konstruktivnímu jednání. Výzvy, které před nás život klade, můžeme zvládat klidněji a rozvážněji. Pokud však hledáte návod, jak žít bez starostí a stresu, čtete špatnou knihu. Být vámi, tak ji v tom případě hned přestanu číst. To, co nyní zazní, by vám způsobilo zklamání a rozčarování. Držím se poněkud praktičtějšího přístupu. Potřebujeme výzvy. Potřebujeme tlak. Potřebujeme napětí. To nás dělá lidmi. Je to součást evolučního vývoje. Pamatujete na ten příměr s gumičkou? Je určena k tomu, aby byla napínána. Gumička, která nepruží, je docela k ničemu, ne? Lékem na naše úzkosti proto není vést život plný odpočinku, polehávat na pláži, popíjet oblíbený drink, poslouchat oblíbenou hudbu nebo jen zvuk mořských vln narážejících na pobřeží. Tohle opravdu není řešení. Možná si myslíte, že ano. A pro některé lidi to lékem je.


Na chvíli. Ale věřte mi, takový způsob života se omrzí. Je to skvělé na pár dní. Možná i pár týdnů. Když ale nemáte nic na práci, život začne být obvykle nudný. Když nemáte nic, na co byste soustředili svou mysl. Když ráno nemáte žádný konkrétní důvod, proč vstát z postele. Vidíte tedy, že pokud máme jakožto lidé efektivně fungovat, potřebujeme nějaký cíl. Nejde nám o blažený stav nirvány, ale o nějaký smysl. O důvod, proč tu jsme. Na téhle planetě. V tuhle chvíli. To je ve skutečnosti náš cíl. Ne méně tlaku. Ale více smyslu. A se smyslem přichází i potřeba zvládat výzvy, chápat se příležitostí, riskovat a občas dělat i to, z čeho nemáme příjemný pocit. Právě to dodává energii naší existenci. O to nám ve skutečnosti jde. Ne o život bez stresu.


Přitom potřebujeme i čas, abychom si odpočinuli a nabrali síly. Abychom naplnili tento cíl, budeme muset využívat všechny schopnosti, které jsme získali od narození až dosud. Budeme muset být opatrní, ale také občas riskovat. Protože pokud se tak chovat nebudeme, zjistíme, že naše biologická podstata, která se v nás utvářela a rozvíjela po tisíciletí, aby nám pomohla přežít, nám potom může bránit v cestě k úspěchu. Jak to? Na to si odpovíme později v této knize, tak nezapomeňte, co jsem teď říkal. Realita je taková, že klíčem k ovládnutí našich starostí a ke snížení úrovně stresu a úzkosti není snaha starosti vyhladit nebo se jim vyhýbat. Řešením je pochopení. Uvědomění. Porozumění tomu, jak coby lidé fungujeme nejlépe. Získání poznání, které je nezbytné k naplnění našeho lidského potenciálu. Pak svou cestu nemusíme jen snášet, ale můžeme si ji užívat. A když hra života, jak ji známe nyní, dojde konce a změní se, rád bych, abyste cítili podobné pocity jako neznámý autor následující úvahy: „Život by neměl být cestou do hrobu s cílem dorazit tam bezpečně, v krásném a dobře upraveném těle; spíš tam nečekaně vlítnout s čokoládou v jedné ruce a sklenkou vína v druhé, s tělem pořádně opotřebeným, úplně zničeným a křičet: ‚Páni, to byla jízda!‘“


Tohle motto mám moc rád. Něco z tohoto přístupu a nátury chci praktikovat i ve svém životě. Nemusí vás pohánět zrovna víno a čokoláda – ale musíte zjistit, co. Všichni jsme dostali úžasnou příležitost. Říká se tomu život. Nabízí neskutečné možnosti. Nevyhnutelně v sobě zahrnuje i zlomené srdce a neúspěchy. A nedává se k němu žádný jasný manuál. Je na nás, abychom jej objevovali. A bohužel, rady od druhých nebývají pokaždé zrovna přínosné. Někdy se nepoučíme ani z vlastních chyb. A co nám před deseti lety stačilo ke zvládání života, už nyní stačit nemusí. Svět se mění. Rapidně. Někteří z nás se snaží držet krok. Někteří z nás jsou spíše diváky a zdráhají se zapojit do hry života. Co jim v tom brání? Starosti. Úzkost. Stres.


Víte, proč je to problém? Starosti jsou problém, protože nás okrádají o možnost vést smysluplný a plnohodnotný život. Okrádají nás o radost. Okrádají nás o vnitřní mír a o duševní rovnováhu. Proto jde o tak vážný problém. Proto se jím budu v této knize zabývat. Proto teď věnujeme nějaký čas tomu, abychom pochopili příčiny starostí a abychom se seznámili s technikami a s nápady, jak je účinně zvládat. Život je občas trochu jako horská dráha. Jste připraveni vstoupit na ni a užít si jízdu? Výborně. Tak začněme tím, že si vysvětlíme, proč starosti, úzkost a stres mohou zbrzdit a nakonec i zhatit naše úsilí.

2. kapitola

Proč si děláme starosti?


Dobrá. Je na čase zamyslet se nad tím, proč si vlastně děláme starosti. Není to něco, co by nám bylo dáno už od narození, tak jako mateřské znaménko nebo barva očí. Nejde o zdravotní poruchu, zda si starosti děláte, nebo ne. Má to své důvody. Vlastně to může mít spoustu důvodů. Nad většinou z nich jste se nikdy nepozastavili a nepopřemýšleli jste o nich. Nyní máte možnost. Podívejme se na devět důvodů, které mohou přispět k tomu, že máte starosti a cítíte úzkost a stres. V této kapitole probereme prvních osm příčin a deváté pak věnujeme celou kapitolu. Nejprve pár otázek, které vám na první pohled možná budou připadat poněkud bizarní a nesmyslné. Ujišťuji vás, že nejsou. Když scházíte ze schodů, kterou nohou vykročíte: pravou, nebo levou? Když žvýkáte jídlo, kterou část úst víc používáte: pravou, nebo levou? Toť vše. Už se můžete uvolnit. Prozatím žádné další otázky. Takže, řeknou vám odpovědi na tyto otázky něco pozoruhodného a fascinujícího o vaší osobě a povaze? Neřeknou. Něco však odhalí. Hádám, že to nebylo tak, že byste hned automaticky a intuitivně odpověděli.

P R O Č S I D Ě L Á M E S T A R O S T I ? / 45

Museli jste o tom přemýšlet. A to navzdory tomu, že jde o věci, které děláte každý den. (Dobře, možná bydlíte v přízemí a místo jídla jíte jen polévky a mléčné koktejly, ale chápete, jak to myslím.) Jde o to, že obě tyto činnosti provádíte, aniž byste o nich přemýšleli. Nejde o vědomé rozhodování. Dělá to za vás autopilot. Bezmyšlenkovitě. Takhle to děláváme často. Velkou část života žijeme se zapnutým autopilotem. Děláme různé věci. Chodíme na různá místa. Jíme různá jídla. Aniž bychom vědomě přemýšleli o tom, co děláme nebo proč to děláme. Starosti jsou do značné míry přesně takové. Dělat si starosti není vaše vědomé rozhodnutí. Není to tak, že byste si řekli: „Je pondělí, to je den starostí. Nemůžu jinak. Musím si dělat starosti; spoustu starostí.“ Z dělání si starostí se může stát zvyk. Spontánní reakce na určitou situaci. Pravda je taková:


Ve skutečnosti se můžeme kvůli něčemu cítit ustaraně a úzkostlivě, a přitom ani nemusíme vědět proč.

Když ale příčiny svých starostí vynesete na povrch, máte lepší šanci se s nimi vypořádat. Nic vám ostatně nebrání v tom, abyste se rozhodli žvýkat jídlo na druhé straně úst a vstupovat na schodiště opačnou nohou. Následky takového rozhodnutí by nejspíš neměly žádný hluboký a zásadní dopad na náš život, chci tím však poukázat na to, že máme možnost volby. Můžeme dělat změny. Ale pochopit, proč si děláme starosti, a něco s tím udělat – to je něco úplně jiného. Pusťme se teď do našeho seznamu. Tady je. A pamatujte, jde o možné důvody, proč si lidé dělají starosti. První důvod vás jistě překvapí.

1. Někdy nás baví dělat si starosti Slyším, jak křičíte: „To rozhodně ne!“ Ale opravdu to platí. I když se to odehrává spíše na úrovni podvědomí, starosti jsou


pro některé lidi náplní života a zdrojem dramatičnosti. Buďme upřímní, život na planetě Zemi nebývá vždy nepřetržitou sérií napětí a zábavy, že? Každý jistě máme své okamžiky. Někteří více než jiní. Můžu ale teď mluvit brutálně upřímně a otevřeně? Značná část mého života je taková, že se snažím, aby slova „rutina“ a „všední“ dostávala co nejvíce vzrušující nádech. Většina lidí to tak má. A když se to tak sečte, mohou pak některé konverzace být docela nudné, že? Proto lidé jako já tlachají celé hodiny o fotbale. Proto jsou tak oblíbené telenovely. Vtahují nás. Baví nás. Poskytují nám téma k hovoru. Někdy to ale nestačí. Chceme být lvem salónů. Chceme být v hledáčku kamer. Chceme být součástí něčeho dramatického. A co je jistojistým ukazatelem toho, že se něco takového děje? Že si děláme starosti, pochopitelně. Zřídkakdy si děláme starosti s něčím rutinním a všedním.


Proto se občas stává, že svými starostmi jen jiným způsobem dáváme najevo, že náš život vybočil z cesty nadepsané „nic zvlášť vzrušujícího nebo pozoruhodného se v mém životě neděje“. Možná potřebujeme uvolnit kortizol a zvednout úroveň adrenalinu. Udržuje nás to ve střehu. Někteří lidé hledají vzrušení v lunaparku. Jiní provozují extrémní sporty. A jiní mají nešťastnou schopnost změnit nějakou maličkost v tragédii. Vytvořit bouři ve sklenici vody. Je možné, že starosti dodávají některým lidem pocit důležitosti a smysluplnosti. Co myslíte? Možná si nejsou vědomi toho, že se tak chovají, ale to, že si dělají starosti, naplňuje na podvědomé úrovni jejich určité potřeby. Je to podle vás možné? Já myslím, že ano. Proto se někteří lidé, byť to popírají, svého zvyku dělat si starosti nechtějí vzdát. Možná si i přečtou tuhle knihu. Možná jste jim půjčili svůj výtisk. Ale víte co?


Ono to nezabere. „Přečetl jsem si tu knihu. Ale nefungovalo to. Nikdy to nefunguje. Asi jsem nějaký zvláštní případ.“ Skutečně? Myslíte si, že jste zvláštní případ? Možná, že některým lidem starosti vyhovují. Že to tak mají rádi. Nenuťte mi řešení. Nedávejte mi rady a podněty, jak ten problém vyřešit. Co bych pak dělal? Vrátil se k všednosti a rutině? Ne, děkuji. Já chci dny plné dramatu. I kdyby neexistovalo, nějaké si vymyslím. Musím. Potřebuji nápor. Jak vidíte, existují biologické příčiny, proč některé lidi baví mít v životě trochu stresu. Hormony adrenalin a noradrenalin, které jsou uvolňovány nadledvinkami ve chvíli, kdy cítíme stres, nás mohou stimulovat a dodat nám pocit nově nabyté energie, či dokonce síly. Na chvíli. Někteří lidé jsou na tomto přívalu stresu skutečně závislí. Pokud nemůžu dělat bungee jumping nebo skákat padákem, budu všemožně vyhledávat stres. Když bude třeba, vytvořím si ho. Živím tím svůj zvyk. Zvyk cítit se důležitě. Pamatujte – netvrdím, že jde o hlavní důvod toho, proč si všichni lidé dělají starosti. Jistě však znáte někoho, kdo si dělá starosti možná právě proto, že si to tajně, hluboko uvnitř vlastně užívá.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Jak si nedělat starosti

Recommend Documents