TIMES. číslo 6 10 Kč říjen strana 6

TIMES číslo 6

10 Kč

Třetí ročník opět v čele strana 2

říjen 2000

Drbárna Michala Schovánka strana 6

Mýtus Jana Bartošíková BÝVALÝ STUDENT OTEVŘENĚ VYSTOUPIL PROTI SVÉ BÝVALÉ KANTORCE Bývalý student gymnázia a loňský maturant, Adam Puchar, se na konci září rozhodl poměrně neobvyklým způsobem protestovat proti údajně špatnému vedení výtvarného semináře a přístupu k výuce ze strany prof. Jany Bartošíkové. Otevřeným dopisem adresovaným ředitelství školy poukazuje však i na jiné podle něj nepochopitelné věci jako například postup při realizaci mozaiky, která měla být umístěna do průchodu mezi budovami. Prof. Bartošíková je touto formou protestu překvapená, ale na druhou stranu je jednoznačně ochotná diskutovat. Dopis ze 14. září se zanedlouho objevil na hlavní nástěnce, odkud ho sundalo ředitelství školy s odůvodněním, že na takovou věc by se nemusela spousta lidí dívat zrovna vstřícným pohledem. Problémem číslo jedna, o němž se v něm Adam Puchar zmiňuje, byl styl výuky prof. Bartošíkové ve výtvarném semináři, který navštěvoval. V hodinách semináře se buďto nedělalo vůbec nic, anebo úkoly, které nebyly na úrovni maturantů. ... Největší katastrofu představuje styl výuky ____

„profesorka Bartošíková“. Stále nedokážu pochopit způsob její práce a komunikace. Samozřejmě – jakápak komunikace, když paní profesorka je ve vyučování pouze na začátku, kdy zadá práci a bez dalšího vysvětlení odchází. ... Pokud by během takovéhoto vyučování vznikaly studentské práce na úrovni, dalo by se vše ještě omluvit. Bohužel nevznikají - napsal Puchar. Podle prof. Bartošíkové však toto tvrzení není zcela pravdivé: „To, že těm studentům pořád nestojím „za zadkem“, je pravda, ale pokud je třeba o něčem diskutovat, tak diskutujeme a hodnotíme. Adam nemůže srovnávat výtvarnou výchovu na gymnáziu s výtvarným kroužkem na ZUŠ, kam chodí jen ti, které ta práce baví a mají to zaplacené. A mimochodem i v našich hodinách výtvarné výchovy vznikají velmi kvalitní práce.“ Adam však v rozhovoru své tvrzení upřesňuje s tím, že práce, které vznikaly v hodinách výtvarné výchovy nebyly nekvalitní, ale na střední školu neadekvátní. Dopady této výuky se prý mohou projevit a projevují v počtu přijatých studentů na vysoké školy s výtvarným zaměřením (pokračování na straně 3)

TimeOut V době tvrdého potírání a vysokých trestů za pěstování a přechovávání pouze několika kousků rostlinek konopí setého se na agronomicko-drogové scéně objevuje další fenomén, který své kořeny zapouští i na našem ústavu: pěstování „houbiček“. Nejmenovaný zdroj nás dovedl přímo na místo činu, které se k naší hrůze nacházelo na velmi frekventovaném a nápadném místě. Obrovské hnízdo hub čítá asi dvě desítky opravdu statných a zdravých kousků. Jak se zdá, zatím si této netypické zahrádky nikdo nepovšiml, neboť okolní tráva nepoukazuje na to, že by zde v poslední době šlápla lidská bota. Že jsou houby na školní půdě záměrně pěstovány, bylo patrné jak z množství, tak z nápadně pravidelného rozestavení bledých kloboučků v trávě. Na místě jsme však mohli pouze spekulovat, kdo že si dává s pěstováním žádaného artiklu takovou práci. Okamžitě jsme odebrali vzorky a šli se na podrobnosti zeptat odborníků. Mgr. Ivo Trnka však rezolutně popřel, že by se mohlo jednat o lysohlávky, na druhou stranu však ani nedokázal určit, o jaký druh by mohlo jít a vhledem plodnice byl velmi udiven. Redakce G-Times proto připravuje pátrací akci po původu a účelu pěstování těchto hub. Rozsáhlou reportáž Vám přineseme snad už v příštím čísle. zh

PDF byl vytvořen zkušební verzí FinePrint pdfFactory Pro http://www.fineprint.cz

Informujeme a řešíme Vážení a milí, tento v pořadí teprve druhý úvodník píši jednak opět za celou redakci a jednak konečně taky za sebe. Sotva jsme si vychutnali slastný pocit završení dalšího školního roku a zahojili rány způsobené necitlivými rodiči na těle i na duchu, byli jsme nuceni opět vyjít na cestu vstříc naší světlé budoucnosti. Předně Vám tedy hned zde, na začátku, přejeme, aby se po celý rok nacházela všechna Vaše tělesná i duševní ústrojí v dobrém rozmaru. Pokud jste se snad ještě nevyhrabali z hlubin trudomyslnosti, neváhejte a navštivte třídu 1.A, kde můžete zhlédnout unikátní propagandistickou nástěnku vedenou v duchu krajního naivismu. (Snad tam ještě visí.) Podstatných změn se ale dostalo i těmto několika stránkám, o které s mateřskou láskou pečujeme již více než rok. Ony změny se týkají především personálních čistek v redakci. Pevně věřím, že nyní potěším všechny, které jsem kdy urazil, zesměšnil a zhanobil, neboť jsem se rozhodl z důvodů studijních aktivit a změny novinářské působnosti opustit své dva kolegy a Vás, čtenáře. Na tomto místě by bylo také nanejvýš vhodné, odčinit všechny své hříchy a kajícně napsat: Omlouvám se všem studentkám, o nichž jsem šířil jízlivé (ač pravdivé) informace, omlouvám se také všem studentům (teď už konečně vím, že jste všichni zapřísáhlí abstinenti) a zamilovaným párům (díky za celo__

strana 2 roční inspiraci). Zvláštní omluvu bych rád vyjádřil zaměstnankyním školní kuchyně, jejichž práci jsem neobjektivně hodnotil na úkor novinářské etiky a jejichž snahu a schopnosti jsem nedokázal ocenit (ale to žampiónové rizoto se fakt nedá jíst). Na druhou stranu: hlas lidu je hlas boží. No a samozřejmě na závěr prosím o prominutí všechny profesory (bude se to hodit u maturity), zvláště pak pana profesora Kopeckého, jehož jsem se svými spolupracovníky údajně označil za jakéhosi „meotarového šílence“, ačkoliv jeho jméno jste si nyní v těchto novinách mohli přečíst poprvé. Největší omluvu skládám těm, kteří se nikdy neskamarádili s pojmem studentské recese. A naopak díky panu řediteli, paní zástupkyni a dalším třem lidem z řad našich kantořínů, kteří mně i celé redakci vyjádřili osobně svou podporu a pochopení. Další školní rok Vás těmito stránkami budou provázet Michal Schovánek a Šubol Navrátil. Pracovní atmosféru se jim pokusí zpříjemnit (a to je další novinka) nový spolupracovník; tedy spíš nová dobrovolná spolupracovnice, neboť se jedná o mladou dívenku z prvního ročníku (snad tedy tyto noviny začne číst i paní profesorka Lungová). Držím jí palce, ať se jí podaří spojit s chlapci příjemné s užitečným. Za redakci přeji pěkné počtení nad říjnovým číslem a za sebe se loučím. redakce a Zbyněk Hanák

Třetí ročník opět v čele Tak jako před půl rokem Vám i tentokrát přinášíme konečné resumé uplynulého pololetí. S politováním musíme konstatovat, že statistické tabulky velkých změn nedoznaly. V neoficiální soutěži „Až za hranice svých možností“ zvítězila opět s velkým náskokem 3.A, která posunula svůj průměr o dalších pět setin bodu kupředu. Při pohledu na graf (na následující straně) můžeme konstatovat, že nejvhodnější způsob, jak ___

zreformovat školský zákon, by byl přesunout maturitní zkoušky ze septimy do primy. Pomyslná křivka tedy stoupá víceméně rovnoměrně od nejnižších ročníků až po ty dříve narozené. Mírně vybočuje pouze V.C a tradičně také oba maturitní ročníky. To jsou však světlé výjimky a i přes sebevětší snahu čest školy nijak výrazně směrem do Evropy neposunou. Až na dno svých sil si sáhl kolektiv přátel studia ze třetího ročníku, (dokončení na str.3)

The American E-Mail Story Díky sdílné duši prof. Urubkové si Vám nyní dovolujeme předložit jednu zprávičku, která elektronickými kabely proklouzla až do jejího počítače. Ačkoliv se jedná o zprávu soukromou, myslíme, že by pisatel neměl nic proti tomu, aby se o ni adresátka právě s Vámi podělila. Autorem novo-makaronského textu, vyznačujícího se důmyslným střídáním vět anglických a českých, není nikdo jiný než mnohým snad stále dobře známý Mark Brady. Speaking of the gymnasium, the strangest thing happened to me a month ago. I was in Grand Teton National Park reporting on the forest fires there with one of our photographers. We stopped by a small cafeteria in the park to eat something before it closed. A young guy was serving the food and asked me what kind of gravy I wanted, but he spoke it with a foreign accent and I didn’t understand him. His boss said he needed to go to the kitchen to get some more chicken. I asked the guy where he was from, and he said the Czech Republic. I asked him, “Jak dlouho jsi byl tady?” (nenavidim vykani) He couldn’t believe his ears. He asked me how long I was in Czech, and I told to him. On se mne zeptal, “Kde jste byli, v Praze?” Rikal jsem, “Ne, v Brne, v Uherskem Hradisti a v Kyjove.” On otevril sve oci, “V Kyjove? Jezis Marie! Narodil jsem se v Kyjove!” A potom se zeptal “Pracovali jste na gymplu?” Rikal jsem “Ano.” “S Urubkovou a Lungovou a Krojzlem?” “Ano?” “Zpominam vas, suplovali jste mou tridu. Never. To je mala sveta.” His name was Miroslav Mendl, he was in Septima B or C when I taught there. He was working with a group of foreigners there. While we were eating, a couple of Russians were mopping the floor and singing the song you teachers used to sing at parties (after several glasses) “Soyuzni rusimi rezpublik svobodni...” zh, šn


Informujeme a řešíme

strana 3 Průměry tříd

který výrazně posunul hranici svých dosavadních maxim na hodnotu 2,2. Jistou zajímavostí je též chabý počet vyznamenaných (3) a také jedinec, jenž nebyl vyznamenán, respektive ani neprospěl, čímž se o prázdninách ocitl tváří v tvář zkušební komisi. K úspěšně zvládnutému reparátu blahopřejeme. Dalším bonbónkem je sdružení ZTP (Sdružení zdravotně a tělesně postižených) ze sexty C. Loni zde vypukla hrozivá epidemie chronis lenoris, jenž měla za následek v historii nevídané číslo 2430 hodin absence (87 hodin na žáka). Odtud už nebylo daleko ke třetí příčce (za 3.A a VI.B) v prospěchu. Tragická situace si vynutila mimořádnou třídní schůzku hned na začátku nového školního roku. Z tajného jednání se k nám donesla pouze zpráva, že hlavním bodem programu se stal mohutný apel třídní profesorky na všechny rodiče a řešení technického stavu osobního vozidla rodiny Rybovi. Chování návštěvníků ústavu bylo dle slov vedení uspokojivé, dvojek z chování bylo prý uděleno málo, ale zato důtkami se to jen hemžilo. Určitou zajímavostí minulého pololetí je předčasný návrat dvou studentů sexty C ze školního výletu poté, co si nečekaně prodlužovali večerku mimo základní tábor až do čtyřech hodin do rána. Dosud však není známo, ve kterém lokále či jiném domě nevalné pověsti tak činili. Obecně vzato se uplynulý rok po všech stránkách vydařil, neboť bylo o čem mluvit a psát. I Vám za to děkujeme. zh, šn Redakce G-Times se omlouvá za nedopatření, které se vyskytlo v tiráži minulého čísla (6/2000). Prosíme všechny čtenáře, kteří si toto číslo zakoupili a doposud jej vlastní, aby v něm neprodleně nalistovali dvacátou stranu a v již zmínění tiráži doplnili do kolonky FOTO jméno Radek Klech. Radkovi náleží naše hluboká omluva, neboť jeho fotky byly přinejmenším tak dokonalé jako obrázky Lukáše Palečka. (Ne-li lepší, Radku, ne-li lepší!)

VII.B VII.A 3.A VI.C VI.B VI.A 2.A 1.B 1.A V.C V.B V.A IV.B IV.A III.C III.B III.A II.B II.A I.B I.A 0

0,5

1

1,5

2

Mýtus Jana Bartošíková (pokračování ze str.1)

„To je sporné,“ reagovala kantorka, „my nejsme výtvarná škola a navíc i hodin výtvarné výchovy stále ubývá. Dvě hodiny týdně jako příprava na vysokou školu s výtvarným zaměřením zkrátka nestačí. Studenti musí pracovat individuálně doma, musí mít domácí práce, které v semináři můžeme konzultovat. A samotný seminář výtvarné výchovy není příprava na vysokou školu.“ Ohledně výuky autor navíc poznamenává: „Dělat na grafice tři měsíce, mi přijde hodně ulítlé. Kdyby ty grafiky aspoň za něco stály, ale to se o nich říct nedá.“ Prof. Bartošíková však popírá, že by tři měsíce na jakékoliv grafice se svými studenty pracovala. „To mohly být spíš tři dvouhodinovky, ale člověk musí zkrátka někdy udělat návrh, musí to vyrýt a natisknout, což se za dvě hodiny nedá stihnout. Adam však dodává. že by prý linoryty zvládli žáci 2. třídy ZŠ. Já sama bych se neodvážila dát do ruky rydlo ani žákům primy nebo sekundy.“ Že by ve výuce bylo nějaké

zvláštní pochybení, si nemyslí ani ředitel Malec, ačkoliv přiznává, že jako matematik nemůže stejně tak dalece mluvit do výtvarné výchovy jako například do jazyků. Ani inspekce neshledala žádné závady a podle ředitele se jim líbila jak výuka sama, tak výzdoba na chodbách. Ticho po pěšině... Vzpomínám si na tři (slovy tři) hodiny teorie, zbytek jsme se měli sami naučit z nakopírovaných papírů pochybné obsahové kvality. Tak pokračuje Adam Puchar ve svém dopisu a poukazuje tím na přípravu studentů k maturitě. „Já jsem se jim vždy snažila ze svých zdrojů dávat co nejvíc materiálu k teorii, takže změním to, že jim to už dávat nebudu. Pokud by však sami chtěli, mám tu materiál k okopírování,“ odpověděla prof. Bartošíková na otázku, jestli chystá do budoucna nějaké změny. „Jinak se budu snažit, aby mé hodiny byly co nejvíc naplněné a pestré. Nemyslím, že bych musela zásadně měnit něco jiného.“ Druhým pilířem otevřeného dopisu se stala lehce pichlavá záležitost okolo návrhu a realizace __


2,5

Informujeme a řešíme (dokončení ze strany 3)

mozaiky, která má esteticky zlidštit průchod mezi budovami školy, což Adam Puchar komentuje slovy: Před rokem dostala prof. Bartošíková bez výběrového řízení (!) předem zaplaceno 5000 Kč za návrh mozaiky pro vestibul KG. Máme září nového roku a návrh nikde. V rozhovoru pak znovu prohlašuje: „Mně prostě vadí, že se výběrové řízení nekonalo, prof. Bartošíková dostala peníze ze nic a nic se ani neděje.“ Zcela shodně se k tomuto problému staví ředitel Malec i prof. Bartošíková. Kdyby prý bylo vypsáno výběrové řízení, za návrh by musel realizátor obdržet alespoň sto tisíc, což je v tomto případě nereálné. Proto bylo lepší se pouze dohodnout a formou odměny vyplatit částku pěti tisíc, která však musela být z balíku peněz vyčleněna ještě před koncem loňského roku. Navíc prý není pravda, že by se nic nedělo, protože na mozaice se stále pracuje. Bude vyrobená z keramiky a realizátorem návrhu bude prof. Pelcl. Adam si ale za vším, co napsal, pevně stojí a říká: „Opravdu nic z toho textu není zaujatost osobní, ale čistě profesionální. ... Nejde o nějakého bývalého studentíčka, který si smyslel, že bude slavný, ale o celkovou prestiž gymnázia. Možná to bude znít trochu hloupě, ale ředitelství by si mělo do jisté míry vážit zájmu o školu.“ Ředitel Malec tvrdí, že každý názor, který přijde, vítá, ale nelíbí se mu forma, kterou Adam zvolil. „Když to vezmu celkově, tak je to postrčení k něčemu, aby byl člověk lepší, protože každý může svoji práci zlepšit,“ přiznává prof. Bartošíková, „ale Adam například napsal, že podle jeho názoru bych měla školu opustit – to není osobní zaujatost? A k tomu zájmu - proč ho teda neprojevil, když byl studentem? On na mě vždycky působil dojmem, že je nad věcí a že se nebojí diskutovat, ale tímto mě jakýmsi způsobem zbaběle obešel.“ Všechny tři strany si tedy stojí za svým slovem. Adam Puchar končí svůj dopis takto: Dovoluji si __

strana 4 totiž upozornit a doporučit, že vzniklou situaci již není možno řešit vztyčeným ukazovákem nebo ředitelským napomenutím. Obávám se totiž, že profesorce Bartošíkové je její styl velmi vlastní a navíc ho praktikuje již hodně dlouho ...“ Profesorka Bartošíková tvrdí, že má čisté svědomí a je ochotna o všem na rovinu diskutovat a ředitel školy dodal, že si s společně prošli dopis bod po bodu a vyjasnili si vše ke všeobecné spokojenosti. Je-li pravda na jedné nebo druhé straně se asi nedá jednoznačně říct. Zatím má každý jen tu svou. zh

Jak školáček do nového přišel Tento krátký příspěvek nám poslala s největší pravděpodobností budoucí spolupracovnice našich novin, takže následující text berte jako krátké představení. Jakožto studentka prvního ročníku si zvolila pro ní velmi aktuální téma a pojetí. Byl jednou jeden školáček... Jak jeho mladý život plynul, zjistil, že jeho „základní“ život je u konce a musí začít se životem novým, „středním“. I podal si přihlášku na kyjovské gymnázium v mlhavém snu o vysoké škole. Ani se nenadál a zasedl (v letošním roce překvapivě) do náhodně nalezené lavice na náhodně nalezenou židličku třídy 1.A. S děsivým výrazem v očích, který způsobily hrůzostrašné zkazky kantorů o tvrdém až, dalo by se říci, vojenském drilu na středních školách. Ale jak to v životě chodí, pravda bývá většinou úplně jiná. I tento mladý muž tedy posléze pochopil, že všude se dá kličkovat mezi náročnými požadavky kantorů, stačí se jen tvářit učeně. Přeji všem prvákům, aby také dosáhli prohlédnutí pokud možno v co nejkratší době. Je totiž škoda promarněného času nad stohy učebnic a sešitů. Zkuste se tedy řídit radou profesora oblíbeného snad u všech studentů. „Neučte se, hlavně když tady (ukazuje směrem k tabuli) budete umět. Kateřina Karbulová

HalfTime Při všemožných výsleších osob zapletených v té době do teprve plánovaného článku Mýtus Jana Bartošíková jsem hlavní aktéry ujišťoval, že článek povedu v duchu nestrannosti, objektivity a nezaujatosti. Tedy že se alespoň pokusím co nejvíce tomuto (jistě stoprocentně nikdy nedosažitelného) ideálu přiblížit. Nyní je článek s menšími či většími obtížemi hotov. A já usedám a jen tak „mimo hru“ bych si chtěl v celé věci udělat naprosté jasno. Těžko se na tomto místě stanu jakýmsi ombudsmanem, ale rád bych popsal okolnosti, které zrod předešlého textu provázely. Můj původní záměr zmapovat celou situaci kolem otevřeného dopisu Adama Puchara, vyslechnout všechny tři strany v kauze zúčastněné (tedy Puchar, prof. Bartošíková a ředitelství) a výsledek Vám předložit v podobě pranice uvozovek a citací bez nějakých hlubších komentářů se však téměř před samotným závěrem začal stáčet do poněkud zcela jiných rovin. Adamova stížnost na styl výuky ve výtvarném semináři se dostávala někam za obzor pozornosti a všechny hlavy, které o sobě prohlašují, že je vše v naprostém pořádku a že mají zcela čisté svědomí, se najednou začínají slepě otáčet na finanční a technické spory okolo realizace mozaiky. Ačkoliv si své počínání okolo výběrového řízení a peněžních odměn obhájily, najednou mi „začínají doporučovat“ o takových věcech se raději vůbec nezmiňovat, nebo vylovit celou pravdu nad hladinu a sní i další hlavičky, jejichž vizáž by nejednoho z Vás určitě překvapila. Nejde mi o to, abych z těch pár tisíc (které přece byly zcela legálně a spravedlivě vyplaceny) udělal bamberskou aféru, ale zatajovat téměř polovinu obsahu onoho dopisu, to mi přijde takové nepěkně české. Ale pokud je tedy vše v pořádku, tak o co jde? Ti, kterých se to týká, jsou inteligentní lidé a svou pravdu by si jistě obhájili. (Tento text vyjadřuje stanovisko autora.)


zh

Novinky z ředitelství

Počasí

Již v průběhu minulého roku si milovníci školních nástěnek a vývěsek mohli povšimnout změn ve značení tříd, které se promítly do plachet rozvrhů na hlavní nástěnce. O příčině těchto změn Vás z nedostatku místa informujeme až nyní. Podle slov ředitelství bylo toto opatření nutné zavést poté, co z rozhodnutí vyšší moci byl znovu prodloužen trest školní docházky na devět let. V gymnaziální praxi to znamená, že se na dveřích již za dva roky dočkáme opět nápisu oktáva, jak tomu bývalo za starých časů. Na rozvrhu však není tolik místa co na dveřích, neboť počítač je schopen vtěsnat do jednoho rozvrhového chlívku pouze čtyři znaky (sláva elektronice!). Například značka VIIIA se rovná kolapsu. Věříme však, že jste inteligentní, mladí a perspektivní lidé a tyto nedostatky omluvíte. Koneckonců jste si už jistě zvykli, pokud jste si vůbec něčeho všimli. ♣ Jak jste si mohli povšimnout v ročence, na naší škole se objevuje nová tvář provozní pracovnice, nové sekretářky, paní Holáskové, nastupující na místo gymnaziální stálice, paní Kuzníkové, kterážto po 34 letech opouští svůj psací stůl a telefonní centrálu. Přejeme pevné nervy se studenty i profesory na jednu stranu a příjemné prožití svátků vánočních na stranu druhou. (Pokud bychom se s paní Kuzníkovou do té doby nesetkali.)

strana 5 tuto částku o daň z vedlejších studijních nákladů (dle libosti 2250%) a tuto hlásit k úhradě (podle nejnovějšího výzkumu agentury Poor Student – za výsledek neručíme!). ♣ Nastal podzim a s ním nadešel i čas tanečních. Obyvatele bloku sext a druhého a třetího ročníku je tak možno každé pondělí vídat v nažehlených róbách před kulturním domem a přilehlých pohostinských zařízení. Místní zpravodajové hlásí, že kurzy tance a společenského chování opět vede taneční mistr Horváth a jeho okouzlující ego. Pro ty, co už tohle mají za sebou: slow-rock stále v rytmu Nizozemí. ♣ Angličtina se začíná učit podle nového kurzu Reward s multimediální podporou (CD, diskety, videa, audiokazety). Na tento učební systém už přešly primy, kvarty a první ročníky. Blíže Mgr. Krojzl ve svém obsáhlém pojednání v Kyjovských novinách (10/2000). (Skutečně stojí za přečtení.)

♣ Aktuální zpráva pro všechny rodiče: příspěvek na SRPŠ se možná zvýší. O kolik, to zatím není známo, ale částka jistě dosáhne až za hranici dvou set korun, konkrétně se zatím počítá s 250 Kč. Tomuto rozhodnutí bude asi velmi těžké se protivit, leč studium si žádá své oběti a výjimkou nezůstanou ani Vaši rodičové. Pokud i Vy, studenti, chcete přečkat tyto nevlídné časy, z nejmenovaného a nezávislého zdroje Vám doporučujeme navýšit __

snímek: KLSAT

BIO 3

Počasí Po velmi teplých letních měsících k nám opět od září začal pronikat studený vzduch ze všech světových stran. Brázda výrazně vyššího tlaku vzduchu se posunula dále k východu a její působení očekáváme zase nejdříve za rok, až obletí celou Zemi a od západu pronikne na naše území. Za touto brázdou se tvoří výrazné frontální rozhraní, které se začíná stáčet a hned tak se z místa nepohne. (Situace je patrná z předpovědní mapy, jak ji zachytila Klvaňova družice.) V nadcházejícím období očekáváme chladnější počasí s nepěknou kupovitou oblačností a častými srážkami. Noční teploty v normálu, denní spíše nižší, očekáváme i přízemní mrazíky a ke konci listopadu místy mlhánky, ojediněle i kroupánky. Ani biometeorologická předpověď nevěští nic dobrého. Chladný charakter počasí bude ovlivňovat zejména plíce a hlasový aparát. Dále budou ohroženi jedinci se špatnými jaterními testy, objevit se mohou i ledvinové koliky. Doporučujeme proto nevycházet, nevětrat a chovat se střídmě v hodinách hopsologie. V poslední době zaznamenal též Český svaz psychiatrů zvýšený počet depresivních stavů, a to zejména u studující mládeže. Nejčastějšími projevy jsou apatie, únava a celková nevolnost, nechuť komunikovat od osmé hodiny ranní do druhé hodiny odpolední a v neposlední řadě tyto stavy doprovází i epidemie spavé nemoci. Proto ČSP radí: vyhýbejte se rizikovým prostorám a osobám, spavou nemoc nepřecházejte! Pamatujte, že zdraví je to nejcennější, co máte (alespoň prozatím.) Geomagnetické pole bude mít převážně odpudivý charakter, sluneční aktivita je momentálně pod úroveň. Přejeme Vám příjemný a úspěšný den.


Drbárna & Times Michala Schovánka Bukovanský výsadek Nejednoho z nás na konci loňského školního roku mohl upoutat prapodivný vzhled pravé paže Lubomíra N. (VII). Při důkladném pohledu přes rukáv, který rafinovaně choulostivé místo zakrýval, se zdálo, jako by jeho zápěstí trpělo vážnou obezitou. První podezření na akutní stav vyvolaný nadměrným posilováním nám vyvrátil Lubomírův spolužák, který jej nevybíravě označil za kulturistu teoretika, ačkoliv my dobře víme, že Lubomír rád prohání své svaly a jejich sestry šlachy na mučících strojích fitness center. Křečové žíly v oblasti zápěstí jsme po odborné poradě s vyučujícím biologie také vyloučili, a tak jsme se Luboše zeptali přímo, cože se skrývá za děsivou maskou obézního zápěstí, na což nám dal skutečně vyhýbavou, i když veskrze diplomatickou odpověď: „Do toho vám nic není.“ (Původní znění cenzurováno – pozn. red.) Nakonec se ale svěřil. Jako budoucí adept na vojenskou akademii zahájil již před rokem ve svém soukromí tvrdý vojenský dril. Mimo jiné si každý večer dopřává přespolní běh. V květnu loňského roku se večer vracel právě po svém joggingu v bukovanských luzích a hájích zcela vysílen a mírně dehydratován k domovu. V momentě, kdy míjel místní pohostinské zařízení, jeho vhled, trošku připomínající tvář běžce po náročném maratónu, upoutal posedávající mladíky. A Lubomír se stal terčem jejich nevybíravých poznámek. Ty se nejdříve rozhodl ignorovat a dokončit svůj běžecký cyklus. Mladíci však pokračovali a stále nevybíravějšími způsoby Luboše provokovali. Když se pokusil vznést alespoň pár slov na svou obhajobu, přistála mu na pravém zápěstí mohutná kovová tyč, zatímco podrážka boty druhého adolescenta mu masírovala stehenní svalstvo. Luboš se nedal a palbu opětoval. Začal sebou trhat a škubat z posledních sil jako pokročilý epileptik, přičemž úspěšně zkopal a zbil oba útočníky. Ti, silně šokovaní _

(i přes vysílený vzhled) jeho značnou bojovností, zvolili raději ústup. Jako trofej Lubošovi zůstala železná tyč a tři týdny zhmožděné zápěstí, které si úspěšně maskoval do obvazů.

Poděkování jménem celé redakce Zbyňku Hanákovi za dlouholetou tvůrčí aktivitu, několikanásobné utužení přátel i nepřátel, naivní snahu o vytvoření pracovní morálky v redakci, hlavní podíl na vdávání novin a především za skvělý nápad G-Times vydávat. A zároveň přání hodně úspěchů v nové redakci.

Sláva, nazdar výletu! Lubomír N. se zapsal do dějin loňského června ještě jednou. Na školním výletě, tráveném v romantickém prostředí Vranovské přehrady, se on i jeho spojenec Jiří R. rozhodli trávit pozdní noční a brzké ranní hodiny mimo vyznačenou školní rezervaci. Operace Pouštní liška ale byla vyzrazena až k nejvyšším velitelským kruhům, a tak na druhý den následoval nedobrovolný a, bohužel pro ně, i z vlastních kapes hrazený transport do rodného Kyjova. Zatímco zbytek nezbedné bývalé sexty pokračoval v návštěvě Vranovského zámku, oba hrdinové už ve školních lavicích odříkávali násobilku. Mírnější potrestání za noční opuštění výsostného území se ale objevilo i u mnohých dalších. Zkrátka, tento výlet sextánům trochu nepovedl. Štěstí pro profesory, že už to byl jejich poslední.

strana 6 Školní integrace Sbližování mezi školními národy rozvíjela o letních prázdninách i Marie H. (IV). Svého prázdninového partnera si našla až ze vzdálené a pro nás trochu tajemné Obchodní akademie Hodonín. Blonďatý Aleš B. je svým vzhledem určitě snem nejedné dívky, a tak Marie mohla být na svůj, i když o rok mladší úlovek, hrdá. A taky vypadala, že skutečně byla. Alešův přítel o sbližování tohoto páru dokonce prohlásil: „Je to malý krok pro ně, ale velký skok pro naše školy.“ Vyložit si význam těchto slov jsme se ani neodvážili a ani se nám nepodařilo zjistit, kam až v onom sbližování došli, ale určitě jim přejeme, ať jim to vydrží.

Zhoubná choroba ústavní půdě

na

Koncem loňského června se na chodbách hlavní budovy ústavu kriticky zvýšil počet lidí neúspěšně lapajících po dechu. Průvodním znakem jejich stavu byly vytřeštěné oči, široce rozevřená ústa a mohutné slinění připomínající poslední tažení buvola. Původcem tohoto silně nakažlivého onemocnění byli Zbyněk H. a Vendula P. (VII), tedy bakterie ze skupiny sextacé-koků. Jejich veřejné přiznání o vzájemných milostných citech nejdříve napadlo červené krvinky krevního oběhu, odkud se rozšířilo do ostatních tkání. V mnoha případech napadlo pohybový aparát, případně centrum řeči, takže postižení, připoutaní k židli, nebyli schopni slova. Onemocnění bylo bohužel neléčitelné a tělo se sním muselo vypořádat samo. Po několika dnech si imunitní systém většiny nemocných vytvořil potřebné obranné látky, jejichž koncentrace v krvi se den ode dne zvyšuje, takže v současné době je stav těchto pacientů stabilizovaný. Po počátečním šoku způsobeném neočekávaností dané situace si většina obyvatel tamní třídy na novou skutečnost zvykla a všichni uznávají, že Zbyňkovi a Vendule to spolu opravdu sluší. ms


Vaše příspěvky Konverzační témata II Dobré * , nebudeme se zdržovat dlouhými úvody a přejdeme rovnou k věci: A(váš protihráč – partner(ka)** ): Ty jsi řekl C, že se za mne stydíš! B(Vy (viz**)): Já? C? To bys C přece nevěřila. A: Víš, C v těchhle věcech nelže! B: (myslete si: To jsem měl vědět a říkejte:) Jo ahá, teď se to všecko vysvětluje, C mne špatně pochopilo. A: Tak to bys mi to měl velmi rychle vysvětlit. B: To je zcela jednoduché. Já se stydím za tebe, tedy jako místo tebe, vlastně jde o takové styzení se v zastoupení. A: ??? – Ty se z toho snažíš vykličkovat! B (uvolněte si krk, který Vám A drží a pokračujte): Tedy jde jaksi o to, že taková (myslete si opět, co chcete, ale říkejte:) Fajn holka jako ty a takový mladý muž jako já, to přece nejde dohromady (raději bez poznámek***). No, a tys´ vypadala, že se vůbec nestydíš, tak jsem se styděl za tebe. A: Aha, teď je ovšem vše v pořádku. * Doplň dle denní doby či vlastního uvážení ** Pro usnadnění zápisu přepokládejme, že A je „jemná dívka“, B nesmělý mladý muž a C je hermafrodit. *** Pokud je chcete slyšet obraťte se na autora. Čára: ----------Poznámka pod čarou: Sami si vymyslete, jak si to vyžehlíte u C.

(Z knihy Konverzační témata pro pokročilé, oddíl Rady nesmělým chlapcům)

Zkazky z Divokého západu Bylo to za dávných časů, kdy Divoký západ byl ještě divoký. Náš příběh se odehrával v jeho nejdivočejší části – v okolí městečka Salamvudoli.

strana 7 Salamvudoli bylo zapadlé město, proslavené snad jen bojem mezi dvěma farmářskými rodinami. Boj trval již po celé generace, ale za rančerů Billa two Kids a Unlucky Luka dosáhl vrcholu. Jejich honáci se honili po prériích, jejich vyhazovači se vyhazovali okny. Nebylo zkrátka dne ve kterém by si navzájem neprovedli nějakou schválnost. Boj přituhoval a z tohoto vývoje měl radost snad jedině místní hrobník. Až došlo k rozhodujícímu střetnutí. Celá hlavní ulice zela prázdnotou a hrobník připravoval rakve. Polední slunce ozařovalo ztichlé městečko a po hlavní ulici si jdou naproti dva nesmiřitelní nepřátelé. Bill two Kids ruce spuštěné k pažbám svých dvou revolverů a Unlucky Luk dovoluje svému walkmanu* (od firmy Smis a Panasony), aby odešel do bezpečí. Oba stojí nehybně uprostřed ulice. Dělí je jen dvacet metrů. Ruce připravené. Oči pozorují protivníka. „Tohle město je moc malý pro nás oba,“ procedil Bill two Kids mezi zuby. A náhle si oba leží v náručí a zvou všechny na kůzlečí hody. A od té doby je Salamvudoli nejurbanizovanější město v celých státech – to vše díky společnosti One kid is lucky. Obyvatelé se už nemusí bát rabování a vražd, ale výfukových zplodin a azbestové izolace. A jen hrobník dál připravuje své rakve a rozšiřuje živnost. *Walkman – muž (angl. man), který za poplatek jde (angl. Walk) a zpívá popř. odříkává naučené písně popř. text

Příběhy Štaubzaugrmena Byl pozdní večer neurčitého data a hlas hrdličky přehlušoval hluk velkoměsta, které se ukládalo ke spánku. Červená Karkulka se dostala k babičce, ježibaba do pece a malé děti otvíraly dvířka k říši snů. Dospělí už také uléhají do postele, i auta v garáži již spokojeně předou, stejně tak i kočky, které tak dávají krysám a nechutným myším šanci provádět své nechutné noční rejdy.

Ano, celé město už spí. Celé! Nejen on, osamělý ochránce tohoto města, nemůže spát. Připíná si na záda svůj štaubzauger a vyráží do města. Z výšky sleduje čisté ulice, ano jsou to nejčistší ulice na západ od východu. Co to však upoutalo jeho pozornost? Malé zrnko prachu se snaží proklouznout potemnělou uličkou. Štaubzaugrmen se snesl k zemi jako blesk a mohutný proud vzduchu vtáhl zrnko do jeho štaubzaugru. Z ulice za ním se ozývají hlasy. Na první poslech je jasné, že se jedná o prudkou hádku. Štaubzaugr se objevil na místě právě ve chvíli, kdy jeden z dvojice vykřikl: „Mám ti ten kožich vyprášit?“ „Tady se nic prášit nebude,“ řekl jasným a rozkazujícím hlasem Štaubzaugrmen. „Co ty se do toho pleteš?“ zařval jeden z mužů a zároveň vytáhl pistoli. Noční ticho prořízl hluk výstřelu. Muž však netrefil. Trocha omítky poblíž Štaubzaugerovy hlavy zahájila svůj pád na zem. Trocha ulpěla na rameni Štaubzaugrmena, ten se prohnul bolestí. Přehodil jakousi páku svého štaubzaugru a vichr o něco málo slabší než tornádo nasál oba muže do velkého pytle. Ψ⊆⊆ΠΩℜξ⌠∅ℵ♣ (jedná se o nepřeložitelný výraz, který je klíčový pro celý příběh) (Z juigonštiny Heuinezu))

(nářečí

kmene

AnyMouse

Kulturní servis SERVANT Chcete být informováni o Antidiskách, koncertech, pařbách, sešlostech a jiných kulturních akcích přímo do Vaší e-mailové schránky? To nabízí zdarma nový kulturní servis Servant. Pro více informací pošlete mail na adresu:

[email protected] Vaše adresa zůstane anonymní.


Vaše příspěvky

Ze školní jídelny

Okénko poezie Ze soukromého archivu Viktora Košuta vybíráme s jeho laskavým svolením některé známé, ale i ty méně vídané, vitalistické básně známého písničkáře Karla Plíhala. Až mi bude tak sto deset, přijde Bůh a zmáčkne RESET.

strana 8 Sedí komár na okně, vypadá dost barokně. ● V deset třicet devět sed si na mě medvěd a v jedenáct deset zase ze mě sesed. ●

Vedoucí Pionýrská vedoucí spadla pod vlak jedoucí. Skočte děti pro líh, spálíme ji v polích. ● Reklama – Žiletky Kvalitní žiletka Astra podřízne hravě i Castra.

● Někdo zvoní, nadávám, nemám ruce volné, právě tchyni vyndávám z kyseliny solné. Pár gumových rukavic marně šmátrá po dně, nezbylo z ní vůbec nic, i když jí bylo hodně. ● Pod oblohou světle šedou člun A a člun B si jedou. A když vyjde slunce, vyjede i člun C. ● Tragédie ve skupině Elán Za vratama do garáže pokousala doga Ráže.

Hodnocení školních obědů za 43. týden (16.10 – 19.10.) Uplynulý gastronomický týden nám dal všem jasně najevo, že všichni nezadržitelně kráčíme vstříc nejen Evropě, ba celému světu. Hned v pondělí jsme mohli v rámci internacionální družby ochutnat národní jídlo našich východních bratrů. Slovenské halušky se žampiónovou polévkou jakožto předskokanem sklidily však nevalný úspěch ohodnocením 1,9. Vlado, prepáč.

Moji rodiče Neživí mě, nešatí, šediví a plešatí. ●

● Schwarzenegerova ukolébavka pro děti Děti, které nestíhají, donutím svou pěstí hají.

(zaslal M. Dvořák)

Lákal dívku do žita, neboť byla opita. Řekla já si nehajnu, obávám se kombajnu. ●

● Epitaf Tak dlouho se snažil o rým, až se stal duševně chorým. Stal se chorým duševně, tělo uvnitř, duše vně.

O vosách Opuchlý před hnízdem vosím říkám vosám: „Další, prosím.“

●

●

(zaslal Jirka Válek)

Radka Dnes mi vyjel po Radce můj daňový poradce. řadit úterní novinku z produkce školní jídelny. Už rajská polévka mnoho chuťových pohárků nepodráždila a papriky s nádivkou a bramborovou kaší zase vypadaly exoticky až moc. Ani populistický trik v podobě zmrzliny na známce mnoho nezměnil: 2,1. Svého nejlepšího koně si však paní kuchařky nechaly v záloze až na středu. Malá orientální exkurze byla oceněna nejlepší známkou tohoto týdne: 1,5. Abychom byli přesní, ty kostky vepřového s játry – to bylo maso na čínský způsob v synchronním doprovodu dušené rýže. Drožďová polévka a vitamínový nápoj už jen dokreslovaly celkovou atmosféru Dálného východu.

Dana I. Teď opravdu, Dano, ne, právě snídám Danone. ● Čtvrtek už se nesl opět v tradičním duchu naší školní jídelny. Hrstková polévka a obrácený vepřový řízek s bramborem to byly spolu se zeleninovým salátem naděje pro tento den. Průměrné jídlo o průměrné známce 1,7. Všude dobře, doma nejlíp. Přísloví uctívané i v kulinářském oboru. Písmenková polévka a hovězí guláš s knedlemi uvedli naše zažívací ústrojí opět do normálního chodu a vysloužili si za to známku 1,6. I přátelé dobrého vínka si přišli na své, neboť z nabízených několika kuliček hroznů vinné révy si mohli vylisovat téměř celou skleničku lahodného moku. zh

Těžko říci, ke které exotické kuchyni bychom mohli při% TIMES 2000. Redakce: Zbyněk Hanák, Michal Schovánek, Šubol Navrátil a kolektiv externích spolupracovníků a informátorů. Děkujeme všem, kteří přispěli svými články, náměty i výplody vlastní fantazie, ředitelství KG a Mgr. Libuši Urubkové. Se svými náměty, příspěvky a připomínkami se obracejte přímo na redakci, nebo pište na adresu [email protected]. Za obsah a jazykovou stránku příspěvků ručí autor. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakce.


TIMES. číslo 6 10 Kč říjen strana 6

Recommend Documents