strana 6

www.muzes.cz

X / 2010 Jednotlivý výtisk 29 Kč Předplatitelé 20 Kč

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

„Handicapovaní se mohou stát domácími tyrany,“ říká Daniela Filipiová /strana 6

Vydává Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 7 7

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected] www.vecom.cz

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

p ř í m á

c e s t a

k

m o b i l i t ě

č a s o p i s O PŘE K ONÁ V ÁNÍ B ARIÉR

Editorial

Násilí je slabost Občanské sdružení Orfeus, které se zabývá problematikou rodinného života handicapovaných, uvádí, že čtyři procenta postižených jsou vystavena domácímu násilí. Zahraniční zdroje pak říkají, že polovina násilných činů se odehraje v rodině a sedmnáct procent v ústavech. Tato drsná fakta uznala Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením a zabýval se jimi Evropský parlament. Podle jeho dokumentů se stává oběťmi fyzického nebo psychického násilí až 80 procent žen se zdravotním postižením. Jen málokdo však tuší, že handicapovaní lidé dokáží terorizovat své okolí. A využívat přitom mlčení či studu druhých. Senátorka Daniela Filipiová o tom ví své – a v rozhovoru s Radkou Potměšilovou přiznává, že není třeba tento fakt skrývat. Senátorka také hovoří o stáří jako o handicapu. Vzpomněl jsem na Arnošta Lustiga, který mi kdysi řekl, že se mám těšit na život po šedesátce. „Teprve pak je to paráda – už se neženete za kariérou, nějaké peníze máte našetřené a užíváte si,“ opakoval se svým neopakovatelným úsměvem. Jak to jde dohromady? Často skutečně záleží na tom, jak se věci dokážeme dívat. Je zbytečné opakovat to o poloprázdné či poloplné sklenici. Důležitější je poukázat na fakt, že společnost nedorostla k tomu, aby hrála se seniory fér. Jiřina Šiklová ve svém sloupku tvrdí, že spousta bank a pojišťoven mj. spoléhá, decentně řečeno, na menší pružnost starších lidí a nestydatě je nutí vyplňovat nesmyslné formuláře. A vlastně je pak okrádá o peníze. Někteří zaměstnavatelé se zase nebojí inkasovat od státu peníze za to, že dávají práci postiženým – a notnou část si pak nechají. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek na stranách 12 až 14 tvrdí, že o tom ví a hodlá sociální systém přestavět. V době, kdy ani jeho resort nemíjejí tvrdé škrty, je to tvrzení odvážné. Ale potřebné. Naše chování k handicapovaným tak jasně ukazuje, jací jsme. Pokud nám dělá dobře ubližovat slabším, vlastně dokazujeme, že jsme sami jaksi nedomrlí. Násilí na handicapovaných lidech jsme věnovali hlavní téma i proto, že chceme znát vaše zkušenosti a názory. Pokud k tomu nechcete být lhostejní, napište nám je na webové stránky www.muzes.cz nebo pošlete dopisem. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek

3

Obsah

Dobré zprávy Speciální kočárek pro Sandru Anna K. proti rakovině prsu Více půjčoven pro postižené Praha potřebuje revoluci Třeboňskem na vozíku

4–5

Téma: Zneužívání lidí s handicapem Daniela Filipiová: Postižení se mohou stát domácími tyrany

6–9

Firmy vykořisťují zaměstnance s postižením

10 – 11

Jaromír Drábek: Chceme být citliví

12 – 14

Pomoci a vzápětí okrást!

15

Sloupek Jiřiny Šiklové: Jsou staří lidé obětí kriminality?

15

str. 6

Příklad pro ostatní Doktor Rati šije boty, i když je sám neunosí

17

Výtvarníci pro Konto BARIÉRY Život je uvnitř

18 – 19

Nové zahraniční technologie Vozík již ovládá dech, protézu mozek

20 – 21

Technika Budou schody zrušeny?

22 – 24

život je uvnitř str. 18

Auto-moto Ford láká na slevy

26 – 27

Design Uvařit čaj? A co má být?

28 – 29

Poradna Starší auto? Nová neznámá

30

Šance pro absolventy s handicapem

ford láká na slevy str. 26

Job Fair

Vydává:Sdružení přátel Konta BARIĚRY ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mobil: 722 966 233) Redakce: Mgr. Radka Potměšilová, Zdeněk Jirků Tajemnice redakce: Martina Bedrnová (mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa: Na Pankráci 121/1658, 140 21 Praha 4 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Objednávky časopisu zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Toto číslo vychází v říjnu 2010. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33 Praha-Stodůlky Předplatné: Pro PPF Media, a. s., rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: PPF Media, a. s., a Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Postižení se mohou stát domácími tyrany

33

Tipy na výlet Co podnikat, když venku prší

34 – 35

Konto Bariéry, Melantrichova 5 Slavná jména zdobí nadaci

36

Vaše příběhy Tereza Marková: V úzkých (doslova)

37

Křížovka Potulný pěvec

38

Co podnikat, když venku prší str. 34

Partneři redakce: můžeš / číslo 10 - 2010

4

Dobré zprávy

Speciální kočárek pro Sandru Speciálně upravený kočárek převzala pro svou těžce nemocnou dceru Sandru Jarmila Klapsiová z obce Kojkovice u Třince. Šestnáctiletá Sandra trpí dětskou mozkovou obrnou, tedy ochrnutím všech končetin, s epileptickými záchvaty. Doteď používala invalidní vozík, který je ale příliš těžký. „Potřebovala jsem speciální kočárek na rychlý převoz Sandry na procházky, k lékaři, do školy. Tento nový kočárek je lehký, a tak nám usnadní každodenní práci,“ říká Jarmila Klapsiová. Kočárek v hodnotě dvanáct tisíc korun Sandře věnovala společnost Martek Medical, člen skupiny AGEL, který je největším distributorem zdravotnického materiálu, především pro anestezii, intenzivní péči, kardiologii a chirurgii, a veškerého ostatního materiálu potřebného pro všechny typy zdravotnických zařízení v České republice. (rad)

Těžký invalidní vozík nahradil lehký kočárek.

Anna K. proti rakovině prsu

Foto: archiv

Více půjčoven pro postižené V rámci projektu Vybavení půjčoven pomůckami pro osoby se sluchovým postižením bude ve čtyřiadvaceti stávajících půjčovnách modernizováno vybavení a dalších jednadvacet půjčoven po celém Česku přibude. Projekt realizuje Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR za pomoci dotací z EU a státního rozpočtu ČR, a to v celkové výši 6,45 milionu korun, přičemž pět procent je financováno z vlastních prostředků Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR. Půjčovny doplní stávající systém zdravotně-sociálních služeb zejména v situa-

cích, kdy nemá sluchově postižený člověk dočasně z různých důvodů k dispozici kompenzační pomůcku například kvůli její poruše, poškození, ztrátě nebo krádeži. Umožní také klientům vyzkoušet si nové moderní pomůcky pro individuální poslech a porozumění řeči – FM systémy, indukční smyčky, komunikátory na podporu poslechu sluchadlem, aby zjistili, zda jim vyhovují při jednání na úřadech a soudech, na vzdělávacích akcích a podobně. Provozní doba půjčoven bude od 10 do 16 hodin, a to minimálně dva dny v týdnu. (rad)

Zpěvačka Anna K. odstartovala rozsáhlou vzdělávací kampaň Chceš žít jako já?, která chce přesvědčit ženy o nutnosti včasného vyšetření prsů a pravidelných kontrol u lékaře. Zpěvačku k zahájení vzdělávací kampaně vedla vlastní zkušenost s rakovinou prsu. Alarmující je rovněž nárůst počtu mladších žen, které tato nemoc postihla. Za posledních třicet let vzrostl výskyt karcinomu prsu přibližně o 120 %. Hlavní součástí kampaně jsou webové stránky www.chceszitjakoja.cz, které poskytuji informace o rakovině prsu, její prevenci a léčbě. Jejich součástí je také on-line poradna, včetně důležitých kontaktních adres na mamografická pracoviště v ČR. Do povědomí veřejnosti se kampaň dostává také prostřednictvím emotivního televizního a rádiového spotu „Chceš žít jako já?“. Po České republice jsou k vidění billboardy, vitríny, LCD obrazovky a podobně. V čekárnách lékařů se objeví informační brožurky s důležitými a praktickými informacemi o rakovině prsu a její prevenci. Generálním partnerem projektu je UniCredit Bank. (tom)


5

Z redakční pošty

Třeboňskem na vozíku Nabídnout lidem na vozíku příjemné turistické zážitky v okolí Třeboně chce projekt Turistika pro všechny. V jeho rámci zpřístupnil Klub českých turistů společně s agenturou Bílý medvěd v obci Lutová dva okruhy trasy pro vozíčkáře, nazvané Krajinou Emy Destinnové. Lutová je v této části jižních Čech křižovatkou cyklostezek a má mimořádně příhodné zázemí – bezbariérový penzion Vyhlídka. „Když se podíváte na letecký snímek, zjistíte, že Lutová je situovaná mezi desítkami rybníků a lesy. Asi před rokem a půl přišel Klub českých turistů s nápadem, že by se toto zázemí s ubytováním dalo využít,“ říká spolumajitel penzionu, vozíčkář Peter Šichtanec. Trasa má dva stupně obtížnosti, červené značky se symbolem vozíčkáře vedou těžší cestou, modré jednodušší. Třeboňská část projektu Turistika pro všechny navázala na loni dokončený příměstský okruh v Brně.

D Peter Šichtanec na nově otevřené trase Foto: Ivana Nouzová

„Chceme umožnit lidem, kteří nemohou běhat jako my, aby se turistiky mohli účastnit. V tom vidíme smysl téhle akce,“ řekl při otevření trasy Jan Stráský. Klub českých turistů počítá s vytvořením dalších šesti podobných tras v jiných krajích. Jan Nouza

V pražském kině Oko měl 30. srpna premiéru krátký dokumentární film Tomáše Škrdlanta Prague Needs Revolution. Zachycuje bariéry v městské hromadné dopravě metropole. V diskusi s kandidáty na post primátora, která po premiéře následovala, vyšlo najevo, že mnohé realita evidentně překvapila. Zřejmě pod vlivem dojmů z projekce i reakcí publika politici přislíbili relativně rychlé řešení situace. Po osmnácti minutách filmu usedli před zaplněný kinosál Jiří Dienstbier ml. (ČSSD),

Petr Hána (ODS), Marián Hošek (KDU-ČSL), Petra Kolínská (SZ), Markéta Reedová (VV) a Zdeněk Tůma (TOP09). Unikátní setkání lídrů kandidátek do voleb na pražský magistrát zorganizovalo o. s. Asistence. Film Prague Needs Revolution vznikl jako vedlejší produkt většího projektu o celém sdružení Asistence. Jeho vznik podpořilo i Konto BARIÉRY, Jedličkův ústav a školy, se kterými spolupracuje. Film lze vidět na: http://www.youtube.com/user/AsistencePraha#p/a/u/0/J1w-VR8a0ME. (mus)

Díla z několika výtvarných období, vytištěná do plastové fólie a doplněná textem v Braillově písmu, trvale nevidomým nabízí Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře. Navíc těmto návštěvníkům umožní haptické poznání sochařských děl. Kontakt: www. kr-stredocesky.cz.

Máte problém se získáním sociálních dávek nebo zajištěním sociálních služeb? Obraťte se na Poradnu pro uživatele sociálních služeb v Plzni, jež je součástí Regionálního pracoviště NRZP pro Plzeňský kraj. Kontakt: www.poradnaprouzivatele.cz.

Celou návštěvní trasu bez bariér, navíc se zdrsněným povrchem, má podzemní labyrint jeskyně na Špičáku na Jesenicku. E-mail: [email protected]. Chráněné dílny Joker Cheb umožní lidem se zdravotním handicapem zapojit se do pracovního procesu u vybraných firem v rámci projektu Chceme pracovat. Telefon: 737 215 487, e-mail: [email protected].

www.muzes.cz

IX / 2010 Jednotlivý výtisk 29 Kč Předplatitelé 20 Kč

„Staré pravdy, neplatily nikdy,“ říká v rozhovoru Vladimír ŠPIDLA /strana 6

VYDÁVÁ SDRUŽENÍ PŘÁTEL KONTA BARIÉRY VE SPOLUPRÁCI S NADACÍ CHARTY 7 7

VII-VIII íky za článek Jak se točí Handycamping? Ráda tento pořad poslou- Léto budiž pochváleno! 50 chám a moc ráda jsem zjistila, jak vypadá pan Musílek. Pozdravujte ho, jeho články mám také ráda. Posluchačka a čtenářka z Prahy www.muzes.cz

2010

Jednotlivý výtisk 39 Kč Předplatitelé 20 Kč

Č A S O P I S

O

P Ř E K O N Á V Á N Í

B A R I É R

„Šťastný dny, kdy člověk má chuť lítat, to jsem míval, ale teď už mám nějakej věk...“ říká V. Jiránek str. 20

Velká letní soutěž o nádherné ceny! Malý výbrus mozku pro horké dny! str.

Praha potřebuje revoluci

Novou trasu po městské památkové rezervaci mají pro imobilní v Lipníku nad Bečvou. Město připravilo mapu s vyznačenou trasou a místy běžné občanské obslužnosti s bezbariérovým vstupem. Informace: [email protected].

D

obrý den, děkuji za článek paní doktorky Dernerové o předražených nákupech pro zdravotnická zařízení. Obdivuji statečnost paní doktorky a přál bych si, aby tento problém nezapadl. Jan Maláč, Rokytnice

V podzemním terminálu Českých drah v České Třebové je 252 parkovacích míst, z toho třináct pro auta dopravující osoby se zdravotním postižením. Vozíčkáři se na povrch k jednotlivým nástupištím dostanou výtahem. Poradenství uživatelům sociálních služeb v Ústí nad Labem působí na adrese Mírové náměstí 37. Zájemcům zde pomohou s výběrem služby, připraví je i na jednání s poskytovatelem služby. Více na www.poradnaprouzivatele.cz. V České republice působily v roce 2007 tři sociální firmy, v současné době se sociálnímu podnikání věnuje téměř stovka firem.

Časopis o vás a pro vás ve spolupráci s Kontem BARIÉRY!

Z

aujal mě článek o sociálních službách v Německu, srovnání je velmi zajímavé. Chystáte podobné články i o jiných evropských zemích? Kristýna Novotná, Praha Vzhledem k tomu, že úroveň sociálních služeb v jiných zemích je čtení nejen zajímavé, ale především poučné, chystáme se oslovit zahraniční spolupracovníky. Jejich postřehy a náměty poté otiskneme. (jš) www.muzes.cz

IX / 2010


„Staré pravdy, neplatily nikdy,“ říká v rozhovoru Vladimír ŠPIDLA /strana 6

VYDÁVÁ SDRUŽENÍ PŘÁTEL KONTA BARIÉRY VE SPOLUPRÁCI S NADACÍ CHARTY 7 7

D

I obrý den, v článku Elektronika v autech pro znevýhodněné mne zlomek vteřiny. zaujaly informace o tom, Stačí Jak se dá žít v rodině s handicapem? Kolik otázek, co všechno už handicatolik odpovědí. povanému řidiči dokáže usnadnit život. Zajímaly by mne další technické novinky v automobilech. Budete o nich psát? Jakub Nový, Kroměříž Rubrika Auto-moto se technickým novinkám bude věnovat čím dál intenzivněji. Od září ji píše nejen nový autor, zkušený motoristický novinář Petr Buček, ale pravidelný sloupek v ní začal psát Martin Kolář, člen rady Konta BARIÉRY a bývalý automobilový závodník, který poznává potíže vozíčkářů na vlastní kůži. (red) www.muzes.cz

• 2010


ROZHOVOR:

Č A S O P I S

O

P Ř E K O N Á V Á N Í

B A R I É R

„Mít děti je velká práce,“ říká člen rady Konta BARIÉRY MUDr. Jiří Soukup, str. 6

P

íšu vám proto, že v poslední době prošel váš časopis takovou změnou, že se z něj stal opravdu špičkový měsíčník, a to nejen pro nás postižené. Každé nové číslo budí velký zájem v mém okolí. To je časopis, který do sběru nepatří! Jen nevím, proč není k dostání v trafikách nebo alespoň třeba na poště. Nepotřebujete snad nové čtenáře? Pokračujte dál a sdělte prosím, zda a kdy bude Můžeš také v normálním prodeji, aby si ho mohli koupit další lidé. Přece jeho cena, to dneska není ani polovina ceny krabičky cigaret! M. Třísková, Ústí n. L. můžeš / číslo 10 - 2010

6

Téma: Zneužívání lidí s handicapem

Daniela Filipiová:

Postižení

se mohou stát domácími tyrany Nejčastěji se v souvislosti s domácím násilím mluví o násilí páchaném muži na ženách a dětech. Zřídkakdy se mluví o násilí páchaném dětmi na rodičích a nikdy o násilí páchaném handicapovanými lidmi na jejich nejbližším okolí. Zatím jedinou veřejnou osobou, která tento jev dokázala zmínit nahlas, je senátorka Daniela Filipiová, sama na vozíku.

můžeš / číslo 10 - 2010

Text: Radka Potměšilová Foto: Jan Šilpoch Zažila jste vy sama za těch pětadvacet let na vozíku chuť vylít si vztek na svých blízkých?

To byste se měla spíš zeptat jich, ale snad ne. Neznamená to, že bych někdy nevyletěla, znám svou povahu, ale nikdy jsem nikoho psychicky netýrala ani jsem za to, co mě potkalo, neobviňovala své blízké. To jsem spíš obviňovala toho nahoře: co jsem komu udělala, že mě tak trestá? Bylo to hodně těžké?

Bylo to těžké v tom, že mi bylo sedmadvacet, byla jsem krátce po rozvodu a měla odpovědnost nejen sama za sebe, ale ještě za tříleté dítě. Několik měsíců vozila moje maminka Katku den co den z Vinohrad do Motola, abych ji aspoň viděla. Když u toho byl můj táta a pan primář, tak mě vynesli z oddělení ven, ale když nebyl nikdo, kdo by mi pomohl, seděly jsme v neútulné čekárně. Tam jsme si hrály, povídaly. Bylo mi to líto nejen za mě, ale hlavně za to dítě.

�


7


8


�

Na téma týrání rodinných příslušníků handicapovanými členy rodiny jste poprvé promluvila na semináři o domácím násilí už před osmi lety. Změnilo se od té doby něco, nebo je tento problém ve společnosti pořád ještě tabu?

Nemluví se o tom vůbec a ten, kdo takovou věc zveřejní, se vystavuje velkému veřejnému opovržení a odsouzení. Přitom realita je taková, že i člověk s handicapem dokáže své okolí potrápit. Jedná se spíš o týrání psychické než fyzické, ale otázkou je, co je horší. Proč se s tím příbuzní, kteří trpí chováním handicapovaného člena rodiny, obvykle nikomu nesvěří?

Pravděpodobně se stydí, bojí se, že by jim to nikdo nevěřil, že by je lidé obvinili z asociálnosti. Lidé si totiž fakt, že by k tomu vůbec mohlo docházet, moc nepřipouštějí, přestože z něj pramení několik obecných mýtů, například ten, že invalidé jsou zlí. Většina lidí si to odůvodňuje a vlastně tak jejich chování omlouvá – že to jsou lidé nešťastní, nesmíření se svým osudem, které je třeba litovat a nikoliv se na ně zlobit. Pokud ale nemusí s takovým člověkem žít, neumějí si představit, jaké je to mnohdy peklo se o něj starat. Znáte nějaký takový případ ze svého okolí?

Jistě, jenom si musíme trochu ujasnit pojmy. Když mluvíme o handicapovaných, jsou to samozřejmě lidé s tělesným nebo smyslovým postižením, ale také senioři. Stáří totiž handicap je. A právě s případy, kdy senioři doslova týrají své dospělé děti a nenechávají jim prostor pro vlastní život, jsem se setkala velmi zblízka. To je velmi ožehavé téma…

A právě s případy, kdy senioři doslova týrají své dospělé děti a nenechávají jim prostor pro vlastní život, jsem se setkala velmi zblízka.

Vidíte, také to tak vnímáte. Chudáci, jsou staří a ona je ještě takhle pomlouvá. Ale to, že je toto téma tabu, neznamená, že neexistuje. Přitom způsobuje až osobní tragédie. Setkala jsem se s případem, kdy docházelo k těžkému psychickému vydírání dcery, která všechno podřídila péči o postiženou matku, doslova jí sloužila. Nikdy neměla vlastní profesní nebo osobní život, nikdy se neprovdala, neměla vlastní děti. Nikdy se nedočkala vděku, ale nebyla schopna ten nerovný vztah ukončit. Když matka zemřela, zůstala úplně bezradná a s pocitem promarněného života. Přesto si myslím, že ten, kdo tabu tohoto problému prolomí, se dočká velmi negativní reakce ze strany jednotlivců, ale třeba i některých neziskových organizací. Ale mluvit by se o tom mělo, aby ti, kterých se to týká, věděli, že mají ve společnosti zastání. Situace se může stát i obráceně – mladému člověku se stane úraz a jeho rodiče propadnou pocitu, že se o něj musí ve všem postarat, všechno mu udělat, všechno za něj vyřešit, obětovat se mu. To asi také není úplně dobře, ne?

To určitě ne. Když za mnou občas přijdou rodiče takového člověka s prosbou o radu, vždycky jim říkám: Jestli mu opravdu chcete pomoct, nechte ho být, ať se v tom vymlátí, ať se všechno naučí sám. Vy nebudete můžeš / číslo 10 - 2010

a dítě bude. Když pro něj budete všechno dělat, nepostará se pak o sebe samo a skončí v ústavu. To chcete? Ne, musíte být krkavčí rodič, nechat ho být, sednout si na ruce a nepomáhat, jen když si o pomoc řekne. Kromě toho přehnaná péče o handicapovaného v něm může vyvolat až agresi a tato agrese pocit nevděku v pečovatelích a spirála se pomalu začne roztáčet.

Ano, tak to může fungovat. Je strašně těžké najít zlatou střední cestu, aby člověk odhadl, kdy už nepomáhá, ale škodí a kdy už je na druhou stranu zbytečný kruťák. Nikdy nejde najít ideální rovnováhu, ale musí se to hledat. Stejně to ale funguje i v případech, o nichž jsme mluvili na začátku. Rodič nebo prarodič si musí uvědomit, že jeho dítě nebo vnouče, které o něj chce pečovat, nemůže za situaci, jaká nastala. Naopak projevilo dobrou vůli, chce se postarat – a za to ho přece nesmíme trestat. Jak se zachovali rodiče k vám, když se definitivně ukázalo, že zůstanete na vozíku? Měli tendenci o vás přehnaně pečovat?

Můj otec lékař se s tou situací nikdy nesmířil, maminka asi taky ne. Táta hodně věřil rehabilitaci, ale postupně pochopil, že to problém úplně nevyřeší. Pak se upnul na to, abych se osamostatnila. Nikdy jsem od svých rodičů neslyšela: zůstaneš s námi a my se budeme o tebe a o Kačenku starat. Můj otec zemřel tři roky po mé nepovedené operaci, ale ještě předtím mi pomohl sehnat bezbariérový byt, kam jsem se odstěhovala. Dokonce mé mamince nebylo příjemné, že jí moje dcera občas řekla maminko místo babičko. Oba rodiče rozumně vycítili, že bude zdravé a přirozené, když se co nejdřív osamostatním. Jejich postoj byl: Jsme ti kdykoliv k dispozici, ale jdi si žít svůj život. Může se člověk znát tak dobře, že dopředu odhadne, jak se v tak těžké životní situaci zachová?

Absolutně ne. Nikdy.

Může si dopředu říct, že kdyby se do takové situace dostal, nebude si nikdy svůj vztek vylévat na těch nejbližších, kteří se o něj v té nejlepší víře starají?

Asi ne. Ale to neznamená, že pro to má omluvu. Je nesmysl takové jednání trpět a říkat si, co já vím, jak bych se ve stejné situaci zachoval já, třeba bych byl ještě horší.

Jak může takové násilí ze strany handicapovaného vypadat?

Formy psychického týrání osob, které se snaží všemi silami pomoci, jsou různé, zrovna tak jako jsou různé povahy a charaktery lidí na tomto světě. Může to být vydírání, vyhrožování, demonstrativní sebevraždy, nadávání, udávání, pomlouvání a výjimkou není ani fyzické napadání. Jak se to dá řešit?

Zdánlivě nejsnazší je přemístit svého rodinného příslušníka do ústavního zařízení, kde


ovšem bude týrání okolí pokračovat pouze s tím rozdílem, že týraní nebudou členové rodiny, ale personál a spolubydlící. Další možný vývoj je ten, že pečující začnou v důsledku psychického vyčerpání terorizování oplácet, což nemohou obě strany dlouhodobě vydržet, někdy ani přežít. Třetí, nejhorší možnost je, že rodina bude v tichosti snášet všechny útrapy i nadále. Kdo by měl tyto problémy řešit? Na koho se obrátit?

To je jasná úloha sociálních pracovníků. Většinu případů handicapovaných řeší příslušný sociální odbor. Sociální pracovník by měl umět vytipovat rizika, zda v konkrétní rodině může dojít k týrání z jedné či druhé strany. Navíc by měl jeden klient mít dva sociální pracovníky, jeden by řešil technické věci a druhý sociální problémy. Jenže to by muselo být sociálních pracovníků pětkrát

tolik, stát by je měl umět zaplatit a měli by mít potřebnou odbornou průpravu. To je ideální, ale naprosto utopická myšlenka. Takže by možná stačilo, aby se o problému začalo mluvit, aby lidé zjistili, že je to častější, než se zdá, že nejsou sami, kdo to řeší. A aby jim sociální pracovníci aspoň dokázali poradit, kam se obrátit. A co když týraný člen domácnosti o pomoc z nejrůznějších důvodů nestojí? Třeba se stydí problém přiznat nebo si neumí představit, že by vztah se svým tyranem přerušil?

To se pak nedá nic dělat. Můžete na problém upozornit a nabídnout pomoc. Ale nechce, nechce. Pokud mu to nevadí nebo vadí, a nechce se tomu postavit, nemůže ho k tomu nikdo nutit. Ale tady vidíte, že to vůbec není jednoduchý problém k řešení. Sama jsem zvědavá, jaký vzbudí vaše téma ohlas.

Nejhorší možnost je, když rodina bude v tichosti snášet všechny útrapy.

9

info Daniela Filipiová (1957) Narodila se v lékařské rodině. V roce 1982 absolvovala na Fakultě architektury při ČVUT. Poté pracovala jako projektantka v Krajském projektovém ústavu, později v soukromém ateliéru Genesis. Její osobní i profesní život se přelomově změnil v roce 1986, kdy po náročné neurologické operaci míchy zůstala trvale odkázána na ortopedický vozík. Od roku 1995 působí rovněž jako konzultantka při projektování a úpravách staveb se zaměřením na odstraňování architektonických bariér. Je autorkou knihy Život bez bariér (1998) a odborné publikace Projektujeme bez bariér (2002). Od roku 2000 je senátorkou za ODS. V Senátu se věnuje především sociální a zdravotní oblasti. Ve vládě Mirka Topolánka byla několik měsíců ministryní zdravotnictví (2009). Je podruhé vdaná a má dvě dcery.


10


Firmy vykořisťují zaměstnance s postižením Pokud máte nějaké postižení a pracujete, patříte ke šťastnější menšině. Jenže řada firem zjistila, že tito lidé mohou být zdrojem zajímavých finančních příjmů. Stimulační zákony pro zaměstnavatele se staly zdrojem spekulací a podvodů. Samotní zaměstnanci však překvapivě často nekalé praktiky trpí a nemají zájem se bránit. Text: Radek Musílek Ilustrační foto: Michal Jelínek

F

akt, že se podvody dějí, pro mě nebyl nijak překvapivý. Mezi lidmi s postižením jde o všeobecně známou skutečnost. Jména konkrétních podezřelých firem kolují v internetových diskusích i ústně. Zarazila mě však častá nechuť se situací něco dělat. Mluvil jsem s řadou vozíčkářů, kteří byli nebo stále jsou v pochybném pracovním poměru. Každý odmítl uvést své jméno k citaci pro tento článek. Všichni vyjádřili obavu, aby zaměstnavatel nějakým způsobem nevypátral, kdo mi informace poskytl. Nechtějí o práci přijít. Průměrná odpověď by se dala shrnout následovně: „Samozřejmě že se mi nelíbí, když mi dávají méně peněz, než na kolik mám nárok. Ale pořád jsou to alespoň nějaké peníze. Kdo za mě zaplatí nájem, když se ozvu a dostanu výpověď?“ Jeden člověk mi dokonce odmítl říct i název konkrétní firmy, protože ji nechce poškodit z obav o své příjmy. Jak takové nekalé praktiky zaměstnavatelů vlastně vypadají? Český člověk je v tomto ohledu velmi vynalézavý. Podvody mají řadu podob. Od velmi drsných metod až po diskutabilní drobnosti. Základ je však jeden. Stát můžeš / číslo 10 - 2010

finančně podporuje zaměstnávání lidí s postižením, na čemž lze slušně vydělat. Doufám, že následující řádky neposlouží jako návod pro další chytráky. Naopak by měly posloužit jako varování, na co si dávat pozor.

Zneužití podpory Přesný výpočet finančního profitu je poměrně složitý, ale v zásadě je úvaha spekulantů postavena na třech bodech: příspěvku na mzdové náklady, slevách na daních a možnosti nabízet své výrobky formou náhradního plnění. Podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb. náleží zaměstnavateli měsíčně příspěvek „ve výši skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance v pracovním poměru, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nejvýše však 8000 Kč. Pro účely stanovení výše příspěvku se skutečně vynaložené mzdové náklady snižují o částku odpovídající výši poskytnuté naturální mzdy.“ Poslední věta byla přidána novelizací zákona, která nabyla účinnosti 1. července 2010. Důvodem změny byla praxe, kdy zaměstnavatelé inkasovali

8000 Kč a část z nich „vyplatili“ zaměstnancům formou nesmyslných lázeňských či jiných poukazů. Dalším důležitým bodem je, že zaměstnavatel může od úřadu práce obdržet dotaci na zřízení pracovního místa až ve výši 100 000 Kč. Nezanedbatelné jsou i slevy na dani, které činí 18 000 Kč ročně u zaměstnance se zdravotním postižením a 60 000 Kč ročně u zaměstnance s těžším zdravotním postižením. Výše se určuje podle rozsahu úvazku. A teď konkrétně k principu obcházení zákona. Nejotrlejší nátury inkasují do firemní pokladny příspěvek 8000 Kč a samotnému zaměstnanci vyplatí např. jen 3000 Kč. Aby se vyhnuli žalobám a důkazům, peníze se vyplácejí na ruku a zaměstnanec musí podepsat závazek mlčenlivosti. Mezi čtyřma očima je jim řečeno: „Ber, nebo nech být! Můžeš mít 3000, nebo nic…“ Takové firmy se často ani neobtěžují vymyslet nějakou pracovní činnost. Prostě stáhnou stát o peníze a menší část z nich dají tomu, kdo jim to umožnil. Zní to hrozně, ale přiznejme si každý upřímně, zda bychom pár tisíc za nic nebrali také.

Nejčastější kličky Velmi rozšířený byl trik s naturální mzdou, kterému má zamezit již zmíněná novela


11

Lidé s handicapem jsou pro otrlejší zaměstmnavatele snadným cílem.

zákona. Pořád ale zůstává finta „kurzy všeho druhu“. Zaměstnanec je nucen část své mzdy odevzdat jako úhradu za vzdělávání rozvíjející pracovní schopnosti. Často se pod tímto vznešeným označením skrývá triviální e-learning, který je k ničemu. Nehledě na to, že je tento postup nezákonný. Opět se však dostáváme k tomu, že bez žalobce není soudce. To potvrzují i slova vedoucí odboru poradenství a zprostředkování na Úřadu práce hl. m. Prahy Věry Prokopové: „Máme určité informace o tom, že někteří zaměstnavatelé umějí šikovně kličkovat. Vše se ale odehrává v rámci zákona. Kdyby tomu tak nebylo, náš úřad pochopitelně podnikne příslušné kroky. Ono je těžké něco přesně dokázat. Navíc od samotných lidí s postižením jsme nezaznamenali žádné konkrétní podněty.“ V rámci zákona se pohybují i firmy, které příspěvek přímo nezneužívají, ale vytvářejí za něj pseudopráci, která je zbytečná. Zaměstnanci dostávají plnou mzdu, jenže pracují na fiktivních úkolech. Opisují nesmyslná data, zdvojují úkoly někoho jiného atd. Profit pro firmu pramení v daňových úlevách a možnosti nabízet svoje výrobky jako produkty k náhradnímu plnění. Oblíbenou disciplínou je tzv. přefakturování. Skrz sociální firmu projdou faktury na zboží, které nemůže být ani omylem produktem

Ono je těžké něco dokázat. Navíc od postižených jsme nezaznamenali žádné konkrétní podněty. chráněné dílny. Přesto ho pak lze takto vykázat. Pokud tedy mají více než 50 procent zaměstnanců s postižením. Získávají tak výhodu oproti konkurenčním firmám, které se chovají poctivě. Jejich prohřešek je však spíš v morální rovině a setkal jsem se s protichůdnými názory na jejich působení.

Kdo mě zaměstná? Chtěl jsem se kvůli tomuto článku nechat zaměstnat u dvou firem, na které jsem dostal tip, že jsou v tomto ohledu problematické. Jak ve společnost WS Handicap, s. r. o., tak v Mandre Group, s. r. o., mi řekli, že mají stop stav kvůli nedostatku zakázek. Prý snad před Vánocemi. Váhal jsem, zda vůbec zveřejnit jména konkrétních firem, když nemám hmatatelné důkazy. Při povídání s lidmi z oboru jsem však na některá jména narážel až podezřele často. Jako například na Unex, a. s., nebo Activa, spol. s r. o., která má dceřinou společnost Office Assistance.

Ta podle vlastních internetových stránek „zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností a splňuje tak povinnosti pro poskytování tzv. náhradního plnění podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. V přepočteném stavu zaměstnáváme více než 129,8 % osob se zdravotním postižením,“ uvádí mimo jiné. Zajímavý údaj, že? Jak se tedy mohou zaměstnanci bránit a kde získají informace? Pokud mají pocit, že jsou zneužíváni, mohou se obrátit na příslušný úřad práce. Tamtéž může podat podnět i jejich pracovní konzultant, pokud s nějakým spolupracují. Ucelené informace poskytuje Nadační fond na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (www.nfozp.cz) nebo Česká unie pro podporované zaměstnávání (www.unie-pz. cz). Otázkou zůstává, kolik samotných lidí s postižením chce proti těmto nešvarům aktivně vystoupit. Zatím se mi zdá, že za ně bojují spíš ostatní. Více na www.muzes.cz můžeš / číslo 10 - 2010

12


Škrty ve státním rozpočtu vyvolávají ve společnosti nesouhlasné reakce, někdy až rozhořčení. V případě krácení dávek pro lidi s postižením je vše ještě složitější. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek však v této souvislosti odkrývá i špatně nastavený systém sociálních dávek, jejich zneužívání a neúctu k právu ve společnosti.

Jaromír drábek:

Chceme být citliví Text: Zdeněk Jirků, Jindřich Štěpánek Foto: Ondřej Besperát Pane ministře, stát podporuje zaměstnávání postižených. Někteří zaměstnavatelé ale tyto lidi vykořisťují, protože si část podpory přivlastňují. A dokonce své zaměstnance nutí, aby jim podepisovali jakási prohlášení o mlčenlivosti. Víte o tom?

Tady platí, že nesmíme vylít s vaničkou i dítě a musíme velice citlivě nastavovat systém podpor. Na jedné straně skutečně pomoci zaměstnávání těchto lidí, na druhé straně uzavírat prostor pro zneužívání všeho druhu. Například sleva na dani u právnických osob. Když zaměstnáte určité můžeš / číslo 10 - 2010

procento lidí se zdravotním postižením, máte nárok na 50 procent slevy na dani z příjmu. Jsou firmy, které kvůli tomu čistě formálně zaměstnávají množství pracovníků s postižením, žádnou práci jim vlastně nedávají, ale inkasují slevu na dani. Tento nástroj je zkrátka velmi sporný. Lepší budou možná úlevy na sociálním pojištění nebo přímé dotace, ale daň z příjmu ne. Druhý, z lidského hlediska naprosto odpudivý příklad je doslova okrádání postižených, kteří se ale neodvažují ozvat, protože i malá nespravedlivá odměna je pro ně přínosem. Máme o takových příkladech na ministerstvu konkrétní informace. Řešení je jen jedno – přísná kontrola v příslušné firmě a přísný trest. Ale k odhalení potřebujete opravdu dobré informace. Byl bych rád, kdyby i média a veřejné mínění nebo třeba

neziskové organizace v příslušných místech sehrály svou roli a pomohly nám, vlastně pomohly především postiženým, kteří takové zacházení musí snášet. A vidíte, jsme u obecnějšího problému, který svírá nejen sociální sféru, ale celou společnost. Jmenuje se všeobecně nízká úcta k právu. Ale vy máte v ruce mocný aparát úřadů práce. A stejně mocné jsou i sociální odbory samospráv. Oba tyto orgány mohou vstupovat do firem, do domácností, naprosto konkrétně zkoumat, co se tam děje…

Souhlasím. Proto podle mne není nutné hledat řešení v nových zákonech a vyhláškách. Těch máme koneckonců dost. Možná jsou nutné některé opravy detailů, ale mnohem důležitější je, jak státní a společenská kon-

13

Jmenoval jsem jedním ze svých poradců vozíčkáře. Člověka, který doslova na vlastní kůži ví, co se skrývá za suchými formulacemi ministerských dokumentů. trola každý den funguje. Připravuji velkou reorganizaci úřadů práce. A chci významně pootočit jejich činnost ke kontrole konkrétních případů, konkrétních životních situací lidí. Zatím, a to neplatí jen v sociální sféře, hlavně kontrolujeme, zda všechny podklady, papíry a dokumenty odpovídají předpisům. Ale jaký je skutečný stav? Co se skrývá za perfektními a zdánlivě věrohodnými podklady pro uznání nebo i odejmutí nějakého nároku, podpory, dávky? Máme-li být jako společnost spravedlivější, musí státní aparát sebrat odvahu a podívat se otevřenýma očima na skutečný stav věcí. Ale když od lidí v terénu chceme více odvahy, musíme jim také poskytnout více odpory u jejich nadřízených. A jsme u řízení, u manažerských schopností vedoucích pracovníků úřadů práce a inspektorátu práce. Zatím s tím spokojen zdaleka nejsem. Nebylo by proto lepší, aby v těchto aparátech pracovalo větší množství postižených, lidí se skutečnou znalostí problematiky? Samozřejmě pokud mají příslušnou kvalifikaci…

To je jedna z důležitých a žádoucích změn. Jmenoval jsem proto jedním ze svých poradců vozíčkáře. Člověka, který doslova na vlastní kůži ví, co se skrývá za suchými formulacemi ministerských dokumentů. A budu chtít, aby mnohem víc takových lidí pracovalo v celém resortu.

Často o takových lidech píšeme a víme dobře, že angažovaných reprezentantů velké skupiny postižených přibývá. Chtějí pomáhat. Ale pak se dozvědí, že se vláda chystá například v první skupině příjemců státního příspěvku na péči radikálně snížit dávky o více než 50 procent. Není to pro ně deprimující?

Zarámujme to do celkové situace. V této chvíli vydává stát na sociální služby zhruba šest miliard korun. Dobře víte, že původním záměrem bylo, aby tyto příspěvky jednotlivcům

�


14


Má-li být společnost spravedlivější, musí státní aparát sebrat odvahu a podívat se otevřenýma očima na skutečný stav věcí. jejich svobodnému výběru služeb. � sloužily Tedy aby se vlastně vracely do systému – ať už

prostřednictvím neziskových organizací nebo veřejných či státních služeb. To se nepovedlo. Většinou příspěvky slouží běžnému provozu rodin. Netvrdím, že i nejbližší příbuzní nemohou poskytnout potřebnou službu, ale záměr byl prostě jiný. A my jsme v situaci, kdy má stát prostě málo peněz. To každý ví, ale když začnete některé výdaje přehodnocovat, samozřejmě se konkrétní skupina lidí ozve. Myslíte, že mi dělá radost předkládat taková opatření? Moc jsme o tom diskutovali a došli jsme k názoru, že tento krok relativně nejméně škodí. Ve druhé a třetí skupině neměníme nic a v té první, pokud jde o děti, také nic. A ještě něco – v první skupině jde o zhruba 100 tisíc dospělých a z nich je obrovská většina starších 65 let. Takže často nejde o mimořádné zdravotní komplikace, ale hlavně o přirozené potíže spojené s věkem?

Řešení vidím i v jemnějším a citlivém rozčlenění stávající stupnice. A v jiné metodě posuzování. Dnes občan vyplňuje dotazník pouze s dvěma variantami odpovědí: ano nebo ne. A máte tam třeba otázku: Umíte si sám uvařit? Na základě takových otázek přece nemůžeme rozhodovat o státní sociální podpoře! můžeš / číslo 10 - 2010

Co tedy má dělat postižený člověk, který se cítí nepochopen, odstrčen nebo dokonce vykořisťován? Má volat 158?

každý den připomínají, jak strašné peníze stojí úroky ze státních dluhů, jak neúprosné jsou světové finanční trhy, jak lehce se může země dostat do situace bezmocného dlužníka. Pak přicházejí tvrdá, někdy i drastická opatření – snižování platů o desítky procent, omezování sociální a zdravotní péče na minimum, naprosté vyřazení velkých skupin seniorů na okraj společnosti.

Jsme na prahu velké historické změny. Demografický vývoj nezadržitelně spěje k situaci, kdy miliony seniorů početně převýší produktivní obyvatelstvo. A někteří politologové tvrdí, že obrovská masa seniorů si prostě lepší důchody odhlasuje, i když na ně stát prostě mít nebude. Hrozí pak těžké společenské konflikty?

Ale i když se opíráte o výsledky voleb, všichni víme, že mnoho lidí to takhle nechápe. Nevěří takovým prognózám…

Může, a měl by se obrátit přímo na naše ministerstvo. Anonymy nepřijímáme, ale každému zaručuji, pokud si to bude přát, naprosté utajení jeho identifikačních údajů. Ani naše podřízené úřady práce je nedostanou.

Hrozily by, kdybychom už dnes něco nedělali. Poslední volby ukázaly, že velká část společnosti si tyto hrozby uvědomuje. Dnes přesně nevíme, jak vysoké budou důchody za patnáct nebo dvacet let, ale víme, že nezodpovědná politika by nás mohla připravit o všechny jistoty. Prostě bychom stáli nad prázdným stolem a nikdo by nám ani nepůjčil. Politika této vlády se neřídí a nemůže řídit žebříčky momentální popularity. Informace ze světa i z vyspělých evropských zemí

To vím. Chování společnosti se mění pomalu. Jsme ještě dlužni velké vysvětlování, velkou diskusi, velkou osvětu. Veřejný prostor je zaplněn mnoha hloupostmi, zdánlivými problémy a aktualitami, které nepřežijí do zítřka. Hledáme způsob, jak ve světě médií, která většinou myslí na zítřejší zisk, otevírat zásadní témata důkladněji, jak se dostat k debatě s věcnými argumenty, jak do ní zapojit lidi z neziskovek, z akademické sféry nebo skutečné reprezentanty velkých sociálních skupin, třeba seniorů. Osobně jsem k takovému, třeba i nekonečnému rozhovoru připraven. A vůbec se nebudu zlobit, když právě čtenáři Můžeš tuto mou nabídku využijí.


15

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Pomoci a vzápětí okrást! V České republice žije více než 1,4 milionu lidí starších 65 let. Zprávy o násilí na nich páchaném jsou bohužel velmi časté. Podle policejních statistik téměř dvě stě seniorů a invalidních důchodců bylo v letošním roce okradeno, vydíráno, přepadeno nebo uneseno. Text: Táňa Pikartová Ilustrační foto: Jakub Jelínek

R

ůžena Veselá je jednou ze stovek seniorů, kteří mají zkušenost s domácím násilím. „Vnuk za mnou chodil několik měsíců v den, kdy beru důchod, a chtěl peníze,“ tvrdí. „Říkala jsem, že mu neotevřu, tak vyvrátil dveře, byt prohledal, a když peníze nenašel, hrozil mi, že mě přijde s kamarádem zabít.“ Stará paní pak požádala sousedy, aby jí pomohli zavolat policii. Příběh má dobrý konec, rodiče udělali rázná opatření a synek musel pomoci při opravě vyvrácených dveří. Ne každá situace má však dobrý konec.

Vědět, kde hledat pomoc Především je to Policie ČR na lince 158, která může ihned na místě rozhodnout o vykázání násilné osoby ze společné domácnosti, intervenční centrum pak ohroženou osobu kontaktuje a nabídne jí pomoc, třeba

Jak snadné je okrást člověka, který zloděje nedoběhne...

v léčebném zařízení, azylovém domě, penzionu pro důchodce. Je dobré znát telefonní číslo na linku důvěry, na sociální pracovnice městského nebo obecního úřadu v místě bydliště. Jednou z krizových linek, která je k dispozici 24 hodin denně, je linka DONA, jejíž psychologové a sociální pracovníci zvedají telefony na čísle 251 511 313.

Někteří se neštítí ničeho Nedávný případ z jednoho brněnského dopravního prostředku. Mladý muž na vozíku požádal o pomoc jiného mladého muže. „Zaseklo se mi jedno kolečko a potřeboval jsem trochu nadzdvihnout, ten pán mi sice pomohl, ale taky sáhl do tašky, přišel jsem o peněženku s dvěma tisíci a o doklady. Čert vem peníze, ale ty doklady, je to hrozná obíhačka úřadů,“ vypráví s prosbou, abychom raději neuváděli jeho jméno. Obává se dalších nepříjemností.

A ministři slibují Okradený Brňan už má zřejmě první kolečko po úřadech za sebou, jeho pachatel je ale neznámý. Ti, kteří své pachatele znají, mají ale naději. Po schůzce s ministrem vnitra Radkem Johnem má předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása příslib, že budou posíleny hlídky policistů v místech, kde dochází k nejčastějším konfliktům. Ze schůzky s ministrem spravedlnosti Jařím Pospíšilem vyplynul zase jasný apel na zpřísnění postihu pro pachatele, kteří se dopustí násilí na lidech se zdravotním postižením. „Tento podnět vnímám jako zcela opodstatněný. Pověřím legislativní experty ministerstva, aby zhodnotili, zda má stávající úprava trestního zákoníku dostatečné mechanismy na řešení tohoto problému či zda bude případně nutná nějaké novelizace,“ prohlásil Jiří Pospíšil.

Jsou staří lidé obětí kriminality? Ten, kdo žije z toho, že druhému škodí, tedy činí zlo, je zločinec a i ten si své oběti vybírá. Podle toho, co může od nich získat a zda je může poměrně snadno poškodit, aniž bude dopaden. Tedy napadnout, okrást, ublížit jim. Z tohoto hlediska se každá věková skupina vyznačuje jiným typem zločinnosti i jiným typem zločinů, které jsou vůči ní páchány. V tomto směru jsou zločiny vůči starým vymezeny tím, že staří lidé jsou fyzicky slabší, častěji žijí osaměle, zdržují se v bytech v době, kdy většinou ti mladší a silnější jsou buď v práci, nebo ve školách a domy jsou relativně opuštěny. Starý člověk touží po komunikaci, na zazvonění otevře dveře a čeká na otázku. Přepadení je tedy snadné, stačí do starého člověka strčit a dveře si pořádně otevřít. Protože staří lidé většinou příliš nemění svoje každodenní zvyky, není problém, aby si zločinec po relativně krátkém pozorování zmapoval denní program starého člověka a věděl zhruba, kdy z domu odchází, kdy dostává penzi, kdy k němu chodí sousedka či soused a kdy se vrací on či jeho blízcí zpět do domácnosti a s kým se běžně stýká. Zločin proti starému člověku tedy usnadňuje neměnná každodennost činnosti těchto lidí. Druhým faktorem je to, že staří lidé většinou nedovedou modernějším způsobem operovat s penězi. Nevědí či nerozumějí tomu, čemu se říká na západě a dnes i u nás „banking“, tedy převádění peněz a jejich výběr a ukládání bez hotovosti, pouze příkazy pomocí počítače. Taky to neumím a raději si peníze vyzvednu ve spořitelně, než abych je vybírala z bankomatu. Jsme generace zvyklá na bankovky a ty jsou anonymní a snadno zcizitelné. A zcela novým zločinem proti starým lidem je podvodné nabízení různých výhodných nákupů nebo „výhodného“ uložení úspor. (Přesvědčit je je snadné i proto, že dodatky ke smlouvám jsou obvykle dlouhé, nesrozumitelně psané a to podstatné je vytištěno malým písmem až na konci celé smlouvy.) Přesvědčivý hlas toho, kdo to vykládá, vzbuzuje důvěru, a tak to podepíšeme. Je to výhodné, ale jen pro ty, komu jsme takovou smlouvu podepsali. To je taky zločin a podvod. Nápravy se ale staří nedovolají, protože jsou a byli svéprávní, když smlouvu, podle které jsou vlastně okradeni, sami podepsali. K vytváření této představy o slabosti starých přispívají i články a zprávy v novinách. Na jedné straně vysvětlují, že staří byli zneužiti, na druhé tím zločincům ukazují, jak by měli a mohli postupovat. Jak z toho? Být opatrnější. To ale vede ještě k větší osamělosti starých a ještě větší nedůvěřivosti vůči společnosti, od které se vzdalují.

Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. můžeš / číslo 10 - 2010


17

Příklad pro ostatní

Doktor Rati šije boty, i když je sám neunosí Rati Ionatamashvili je vozíčkář z Gruzie. V devatenácti letech měl těžkou automobilovou havárii a zůstal odkázán na invalidní vozík. Vystudoval doktorandské studium literatury na prestižní univerzitě v Tbilisi a několik let tam také učil. Rati píše básně a rád je recituje, nebo spíš zpívá. Text: Jana Ledvinová Foto: archiv

J

ak se Rati dostal do Najdeku? Není to jednoduchá cesta, ale je veskrze lidská. Možná začíná hned pár týdnů po jeho havárii, kdy se vzpamatovával z prvního šoku trvalého postižení. „První tři týdny jsem myslel, že nepřežiju, všechno mi připadalo zbytečné. Ale pak jsem si řekl, že život není v nohou, ale v očích. Svůj vozík jsem začal brát jako boty, které každé ráno obouvám a večer zase zouvám,“ říká Rati. Naplno se pustil do práce na univerzitě, ale po několika letech zjistil, že to není ono. V Gruzii, respektive v Tbilisi nejsou podmínky pro vozíčkáře růžové. Žádné sjezdy z chodníků, speciální veřejná doprava, vybavené instituce. Jen ten, kdo má dobrého kamaráda – asistenta, může žít víceméně plnohodnotný život. Rati takového kamaráda má. Společně začali uvažovat, jak pomoci i ostatním vozíčkářům. „Nechceme žádnou speciální podporu státu, nechceme důchody. Chceme jen rovné podmínky k tomu, abychom si peníze mohli vydělat sami,“ to se stalo mottem jejich práce. Rati se stal ředitelem ředitel Unie pro

zaměstnávání zdravotně postižených a založil ševcovskou dílnu, v podstatě první sociální podnik v Gruzii. Zaměstnává v ní 10 zdravotně postižených včetně několika vozíčkářů. I když umějí šít boty, nemají dostatek zkušeností ani příkladů s tím, jak boty nabízet a prodávat. Produkce nestačí na vlastní krámek. Proto uvítali možnost přihlásit se do programu rozvoje sociálního podnikání. Absolvovali školení a zpracovali marketingový plán rozvoje své dílny. Získali grant EPF a pracují teď na webových stránkách (http://geoshoes. ge) a dalších nástrojích, které jim pomohou boty prodávat. S hrdostí pojmenovali svoji firmu Geoshoes: „Chceme, aby všichni věděli, že i v Gruzii umíme šít boty,“ říká k tomu Rati. V rámci zmíněného programu dostal Rati a další zástupci sedmi podobných organizací z Gruzie a Arménie šanci navštívit několik vznikajících sociálních firem v České republice. V Praze je zaujaly zejména kavárny (Rozmar, Etiopia Cafe, Vesmírna) a jejich systém managementu a zaměstnávání postižených a sociálně znevýhodněných lidí. V jižních Čechách navštívili několik chráněných dílen kombinovaných s chráněným bydlením. (Portus, Focus Tábor, Rolnička, Proutek). Pro účastníky studijní cesty byly významným příkladem toho, že „když se

Rati Ionatamashvili říká, že život není v nohou, ale v očích.

chce, tak to jde“. V některých navštívených organizacích (Proutek, Portus) nebyly podmínky pro činnost příliš odlišné od těch, které účastníci znají z domova. Rukodělná výroba je obsahem většiny vznikajících sociálních podniků zúčastněných organizací, a tak na cestě získali i řadu zkušeností. Snad nejvíc účastníky studijní cesty překvapil fakt, že žádné z navštívených zařízení není zatím finančně soběstačné a jsou podporována státem a z evropských fondů. V Gruzii taková podpora v podstatě ne existuje a příklad z České republiky Ratiho významně inspiroval v tom, jak zintenzivnit lobbing za lepší podmínky pro zaměstnávání postižených v Gruzii. Gruzínské přísloví praví: „Když se stádo otočí, chromý beran se ocitá v čele.“ Rati se snaží „otočit stádo“ a zlepšit podmínky pro zaměstnávání zdravotně postižených v Gruzii. Studijní cesta byla zaměřena na podporu rozvoje sociálního podnikání nevládních organizací v Gruzii a Arménii a je součástí dvouletého projektu rozvoje sociálního podnikání v Zakavkazském regionu, který pořádá České centrum fundraisingu společně s nadací EPF (Eurasia Partnership Foundation) s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR.


18

Výtvarníci pro Konto Bariéry

Život je uvnitř Barbora Cajthamlová Jelínková a David Cajthaml jsou výtvarníci. Ona sklářka, její muž se k umění přibližuje z různých stran. Nikdy nepracují společně, přesto se jeden před druhým nezavírají v ateliéru. Nejradši si práci rozloží v kuchyni u stolu. Autorka: Radka Potměšilová Foto: archiv a Konto BARIÉRY

J

ejich světem jsou už šest let Makotřasy, vesnička s třemi stovkami obyvatel blízko Kladna. Tady koupili dům, nad kterým tenkrát jejich maminky plakaly, a postupně ho přetvořili na domov a ateliér pro sebe, své dvě malé děti a psa. Na svět uzavřený za velkou původní bránou, ale otevřený makotřaskému životu. Dřív než o své práci se rozpovídají o tom, jak rok a půl bojovali společně s ostatními obyvateli Makotřas s velkým investorem, aby vedle původní vesnice nevyrostlo satelitní městečko pro dva tisíce lidí. Koncem loňského roku se to konečně podařilo. Jenže mezitím si řekli, že držet pohromadě proti něčemu je slabá náplň. Takže občanské sdružení MAKO, jehož jsou zakladateli, organizuje ve vesnici přednášky odborníků, drakyády, divadelní představení, tancovačky. Vesnice se probudila a Cajthamlovým se tu žije a pracuje dobře.

Motýl a dobrodruh „Máme hodně rozdílné metody práce, ale povídat si o tom můžeme dobře, záleží nám na tom, co si druhý myslí,“ vysvětluje Barbora Cajthamlová, proč nikdy nepracují společně. „Neovlivňujeme se přímo, je to hodně hluboko uvnitř. Možná máme stejná východiska, čerpáme z podobných věcí. Někdy od Davida přijde impulz, který by mě samotnou nenapadl, ale zpracuji ho vždycky po svém.“ můžeš / číslo 10 - 2010

Barbora Cajthamlová je nenápadným motýlem českého skla. Její tatínek byl sklář, ale ona sama se tomuto materiálu dost bránila. Nakonec mu neutekla. Dlouho dělala foukané a broušené sklo, ale pak se to zlomilo. Tento směr její tvorby se, jak říká, vyčerpal – obsahově i technicky. „Zároveň se všechno změnilo, když se nám narodily děti. Vždycky pro mě byla důležitá kresba, ale až teď se mi propojuje sklo a kresba, přičemž sklo je už jen nosičem, podkladem kresby, nemluví samo,“ vysvětluje Barbora Cajthamlová. David Cajthaml má na rozdíl od své ženy široký záběr a umění zkoumá z mnoha úhlů. Vystudoval scénografii a architekturu, ale maluje, kreslí, dělá linoryty, předměty ze skla, často mění styly i techniky. Občas si prý říká, že by se měl soustředit jen na jednu věc, ale najednou ta věc vplyne do druhé a už se s tím nedá nic dělat. „Všechny disciplíny se mi prolínají, někdy během jediného dne, někdy týden maluji a pak se dva dny zabývám hudbou. Zájmů je až dost, ale pořád ještě se mi daří udržet všechno v hlavě a orientovat se v tom,“ vysvětluje David Cajthaml. Pro divadlo dělá jen jednou za rok s režisérem a dramatikem Arnoštem Goldflamem. Říká, že příprava divadelní inscenace je pro něj už moc dlouhá a časově náročná.

Barbora Cajthamlová je nenápadným motýlem českého skla. Její tatínek byl sklář, ale ona sama se tomuto materiálu dost bránila. Její manžel nyní maluje, kreslí, dělá linoryty, předměty ze skla a často mění styly i techniky.


19 www.patron.eu

Navštivte nás na veletrhu Medical Fair! Brněnské výstaviště 19. - 22. 10. 2010

info Barbora Cajthamlová Jelínková (1960) Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu a Pedagogickou fakultu UK, pravidelně se účastní Aukčních salonů pro Konto BARIÉRY.

David Cajthaml (1958) Vystudoval scénografii a architekturu na VŠUP v ateliéru Josefa Svobody. Věnuje se malbě, grafice, kresbě, sklu, scénografii a hudbě. Vystavuje v Čechách i v zahraničí. Jako náctiletý spoluzaložil jednu z prvních punkových kapel Energie G, kde hrál na kytaru, vystupoval s kapelou Ševcovský pop a stojí také za elektronickým projektem Davun. Jako scénograf spolupracoval s HaDivadlem, Divadlem Husa na provázku, Divadlem Na Zábradlí, Divadlem Archa a dalšími.

„Jako týmovou práci mám teď hudbu s kapelou DekadentFabrik. Naše vystoupení jsou improvizace, musíme být maximálně soustředění a napojení na ty ostatní, abychom mohli v setinách vteřiny reagovat. Tím to dostává náboj. Děláme to kvůli zážitkům, je to dobrodružství,“ říká David Cajthaml. „Hudba pro mě není ani tak způsob vyjádření, je to fyzická záležitost, odevzdání se rytmu, jiná sféra myšlenek.“

Celý svět je doma Ateliér mají vedle u domu, ale v současné době v něm pobývá spíš David, který je zrovna v období malování velkých pláten. Pro Barboru je teď těžké najít čas na soustředěnou práci. Má rozdělaných víc věcí, které postupně dokončuje. „Zvládám to, ale velmi těžko. Trvá mi to dlouho. Teď to zrovna s Davidovou pomocí jde, ale děti a normální rodinný provoz je tak náročný, že moc nejde se z toho urvat. David to má vyřešené, má ateliér, kam chodí malovat. Ale někdy raději dělá malé věci a vezme si je do domu, aby byl s dětmi. Třeba přes zimu si vymyslel malé linoryty, aby je mohl dělat s dětmi tady v kuchy-

ni,“ říká Barbora Cajthamlová. Děti jsou středobodem jejich života. Desetiletá Ester hraje na klavír, pětiletý Saul kreslí. „Nechceme do nich vkládat žádná očekávání, spíš jim chceme nabídnout co nejvíc aktivit, aby mohli poznat sami sebe a vybrat si to nejlepší. Ale pravda je, že Saul kreslí tak, jako dýchá nebo mluví. Má v sobě posedlost. Je to způsob jeho vyjádření, ale tím, jestli to tak bude i za deset let, se netrápíme,“ říkají oba výtvarníci. „Dělat umění je nádherné, svobodné, je to zřejmě zbytek právě takové dětské posedlosti. Člověk k tomu navíc nic nepotřebuje – kus papíru a tužku,“ dodává David. Na otázku, jestli je pro ně důležitá odezva jejich práce u širšího publika, Barbora odpovídá: „Pozitivní odezva nabije, povzbudí, popíchne, ale není to nezbytné. Jde to i bez ní.“ Davidovi prý pořád ještě připadá jako zázrak, že jeho práce někoho zajímá. Má kolem sebe pár lidí, z jejichž odezvy hodně čerpá. Na velké řeči o umění však není. Nejradši se baví, jak sám říká, o blbostech. Když je na návštěvě a mluví se tam o vážných věcech, o umění nebo o politice, jde brzy domů a je hrozně nespokojený. Více na www.muzes.cz

info Konto BARIÉRY připravuje jubilejní, 10. aukční salon výtvarníků. Díla budou vystavena v Karolinu mezi 1. a 12. listopadem. Aukce děl, jejíž výtěžek jde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením, se uskuteční v neděli 14. listopadu 2010 v Modré posluchárně Karolina v Praze. můžeš / číslo 10 - 2010

PATRON Bohemia a.s Českolipská 3419, 276 01 Mělník tel.: 315 630 120, fax: 315 630 199

[email protected] , WWW.PATRON.EU

20

Nové zahraniční technologie

Vozíky již ovládá d protézu mozek Co nového ve světě? Důležitá otázka, bez odpovědi na niž by se neobešla žádná polemika. A protože polemika, diskuse a kritika jsou nezastupitelnými prostředky postupu vpřed ve věcech společenských, je důležité podívat se dále za hranice republiky, do Evropy, jejíž jsme občany, ale třeba i dál i za hranice evropského regionu. Text: Štěpán Beneš Foto: archiv autora

C

entrum pro lidsko-robotí interakci (The Human – Robot Interaction Center) na Univerzitě Saitama v Japonsku v současné době intenzivně testuje zařízení, které umožňuje elektrickým vozíkům sledovat a následovat osobu jdoucí vedle nebo před nimi. Zařízení není složité a využívá se jako doplněk ke standardním elektrickým vozíkům. Technicky je řešeno jako soustava senzorů odečítajících vzdálenost osoby a dokonce směr její chůze. Dokáže tak velmi pružně reagovat na změny směru i rychlosti. Jak na demonstračním videu říká Yoshinori Kobayashi z výzkumného oddělení saitamské univerzity, senzor několikrát za sekundu kontroluje pozici ramen osoby, kterou automatizovaný vozík doprovází, a dokáže z jejich pozice velmi rychle odečíst směr, jakým se daná osoba pohybuje.

Vozík šetří personál Vozík dokáže sám vyhodnocovat situaci okolo sebe a přizpůsobit se tak jízdě v úzké chodbě nebo se vyhnout protijdoucím osobám. Zařízení je testováno v několika zdravotnických zařízeních a napjatě se čeká na výsledky testů a pocity pacientů. Informace o ceně a dostupnosti zařízení na trhu pro běžnou populaci ještě nezazněly. Díky testování není prozatím řešena ani ergonomická stránka samotného zařízení. Podle slov pana Kobayashiho vznikla myšlenka na podobný projekt na základě nedostatku personálu ve zdravotnických zařízeních po celém Japonsku. Často je na dva můžeš / číslo 10 - 2010

Zařízení, které umožňuje sledovat osobu jdoucí vedle handicapovaného člověka, je doplňkem standardního elektrického vozíku.


21

ERA Poradna

dech,

Na vaše dotazy odpovídá Milan Jursík, výkonný manažer marketingu Poštovní spořitelny. Tuto protézu dokáže ovládat mozek člověka, který přišel o ruku. A navíc mu částečně vrací hmat.

nebo tři nepohyblivé či velmi špatně pohyblivé pacienty k dispozici pouze jeden člen personálu. Obvykle se navíc jedná o ženy, které nedisponují dostatečným silovým fondem.

Vozík ovládaný dechem Druhá technologická novinka v oblasti technologií pro těžce tělesně postižené přichází z Izraele. Weizmann Institute of Science v Rehovotu přišel s revolučním ovládáním počítače či vozíku pomocí dechu. Nabízí se tak šance i pro naprosto nepohyblivé pacienty – například s tzv. locked-in syndromem – tedy pro pacienty s neurologickým onemocněním, které způsobuje celkovou paralýzu svalů kromě svalů očních. Pacienti s tímto syndromem mají v podstatě funkční mozek „uzamčený“ v nepohyblivém těle. Nejsou tedy schopni dát najevo své pocity nebo se jakkoliv vyjadřovat. Symptomy jsou velmi podobné například spánkové paralýze, kterou může zažít každý z nás. A pocit je to jistě nepříjemný. Nyní ale vzniká naděje i pro pacienty s podobným postižením. Dechové ovládání spočívá ve speciálním zařízení, které dokáže odečítat povely pomocí kontrolovaného nadechování a vydechování a řadit k těmto povelům určité funkce. Dechem lze tak například psát na počítači, ovládat internet nebo se pohybovat na elektrickém vozíku. Senzory jsou upevněny ve velmi tenké trubičce na kraji nosních dírek a reagují na citlivé změny tlaku vzduchu při nádechu a výdechu. Signály od těchto senzorů jsou přenášeny elektronicky do počítače. Výsledky prvních testů vypadají dobře. Proběhly na 96 zdravých dobrovolnících a také na deseti kvadruplegicích. Někteří uživatelé byli velmi rychle schopni ovládat elektrický vozík komplexním terénem nebo hrát počítačovou hru se srovnatelnou rychlostí a přesností jako například joystickem nebo počítačovou myší. Vědci použili jasnou a jednoduchou sérii příkazů – dvojité nadechnutí znamenalo „vpřed“, dvojité vydechnutí „vzad“, výdech a nádech znamenal příkaz „vlevo“ a naopak nádech výdech znamenal „vpravo“. Nejvíce ale vědce potěšily výsledky předběžných testů na pacientech se zmíněným paralytickým syndromem. Noam Sobel, profesor neurobiologie na Weizmannově institutu, jehož tým systém vyvíjí, řekl pro server CNET News, že byl nadšený z toho,

jak byli pacienti po krátkém tréninku schopni pomocí systému poprvé po dlouhém čase napsat na počítači zprávu pro své blízké nebo vyjádřit své pocity.

Protéza pomáhá vnímat hmat

Poslední z technologických novinek, které tvoří tento měsíc náplň světového okénka, rozhodně potěší pacienty s amputací i pacienty s úrazy páteře. John Hopkins Aplied Physics Laboratory (Laboratoř aplikované fyziky Johna Hopkinse) a DARPA (Defence Advanced Research Project Agency – česky Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů) spojily nedávno své síly ve výzkumu revolučního typu protézy. Nejenže by měla být ovládána zcela přirozeně mozkovou činností, ale navíc by měla mozku i vracet vjemy pomocí elektrických impulzů. Ač se to tedy zdá neuvěřitelné, i s protézou by bylo možné smyslově vnímat například hmat a dotek, nehledě na její přirozenou kontrolu. Technologie umožňující propojení mozku s umělou končetinou přímo je vyvíjena už řadu let. Až nyní se ale přechází k testování na lidech samotných. Zhruba před rokem vědci z michiganské univerzity testovali na zvířatech obdobnou technologii rekonstrukce elektronických vjemů. Pomocí biotechnologických mikroimplantátů, které tělo bez problému přijalo, byli schopni rekonstruovat pocity jako dotek a hmat. Tento projekt, stejně jako dnes zmiňovaný, financovalo (a také dnes financuje) právě americké ministerstvo obrany prostřednictvím své agentury DARPA. Systém ovládání umělé končetiny, jehož testování na lidech započalo, pracuje na hardwarovém principu. To zjednodušeně řečeno znamená, že přímo do mozkové tkáně pacienta je implantováno zařízení v podobě čipu, které umožňuje mozku kontrolovat umělou protézu pomocí standardních impulzů obdobně jako u zdravé končetiny. Samotná protéza je robotickým implantátem s rozšířenými možnostmi pohybu, včetně nezávislého ovládání všech pěti prstů a váží přibližně stejně jako průměrná lidská paže. Vědci budou sice testovat umělou ruku, systém je ale teoreticky přenositelný i na další končetiny. Více na www.muzes.cz

?

Dobrý den, chystáme se s přítelem vzít si půjčku, na co bychom si měli dát pozor? Viděla jsem v televizi různé nabídky rychlých úvěrů, ale bojím se, abych někomu nenaletěla.

Lákavých nabídek na poskytnutí úvěrů je kolem nás mnoho, ne všechny společnosti ovšem hrají fér. Nebankovní společnosti používají různé matoucí triky, jako jsou nepřehledné smlouvy, příliš malé písmo a nejasné podmínky, čímž maskují přehnaně vysoké úrokové sazby. Při první splátce pak můžete zjistit, že se vaše půjčka změnila v lichvu. Proto důvěřujte spíše zavedeným společnostem a bankám. Poskytovatel úvěru by vám pak měl poskytnout přehledné, jasné a srozumitelné informace a vše vám náležitě vysvětlit. Při výběru se snažte najít nejvýhodnější nabídku. Nejde přitom jen o výši úrokové sazby. Samozřejmostí by mělo být, že si zvolíte dobu splatnosti a výši splátek. Některé banky nabízejí další bonusy, například u Poštovní spořitelny máte možnost kdykoli půjčku splatit, a to bez jakýchkoli poplatků. Nezapomeňte také na pojištění – vyberte si společnost, která vám umožní pojistit se také proti ztrátě zaměstnání. Za pár korun měsíčně tak předejdete zbytečným problémům. Jestli si nejste jistá, zda si půjčku můžete dovolit, využijte koeficient rozumného zadlužení. Jde o jednoduchou finanční kalkulačku, která vám po vyplnění údajů prozradí, jaká je vaše finanční situace a jestli je vhodné si brát úvěr. K dispozici je volně na stránkách www.rozumnezadluzeni.cz.

?

Uvažuji o investici do bydlení, poradíte mi, podle čeho vybrat nejvhodnější hypotéku?

U takové investice už se vyplatí opravdu pečlivě vše probrat, nejlépe tedy s odborníkem přímo v bance. Zkuste také nějakou dobu sledovat vývoj úrokových sazeb – většina bank nabízí pravidelně různé slevy a akce, které vám mohou přinést významnou úsporu peněz. Dá se ovšem ušetřit i jinak, na nabízených službách. Když si zažádáte o hypotéku u Poštovní spořitelny, přímo na pobočce dostanete zdarma výpis z katastru nemovitostí nebo expresní ocenění bytu. Díky tomu ušetříte několik tisíc korun, které pak můžete investovat třeba do vybavení svého vysněného bytu. Pokud máte jakýkoliv dotaz na Milana Jursíka z Poštovní spořitelny, napište jej na adresu [email protected] nebo Redakce časopisu Můžeš, Na Pankráci 121/1658, 140 21 Praha 4. V jednom z příštích vydání časopisu si přečtete odpověď. můžeš / číslo 10 - 2010

22

Technika

Budou schody zrušeny? Každý rok dostanou handicapovaní, senioři i nemocní vážnou chorobou do svých bytů a domů stovky zařízení, která jim pomáhají překonat docela obyčejnou překážku – schody. Vecom je největším dodavatelem těchto „mrtvých nosičů“ v republice. Text: Zdeněk Jirků Foto: archiv

N

a první pohled už dávno nejde o složitou situaci – schodišťové plošiny, malé výtahy, pojízdné sedačky na zábradlí a další systémy umějí naprosto běžně osvobozovat lidi závislé na vozíku, pacienty s těžkým postižením nohou nebo jen prostě překonávat obdivuhodné výšky uvnitř staveb. Například schodolez T09 umí překonat 23(!) pater. Vecom nainstaluje přes 500 zařízení ročně, a má tedy své zkušenosti. Jeho jednatel Jiří Vybíral začíná neobvykle: „Budu vlastně mluvit sám proti sobě, ale my jsme u klientů každý den a naše zkušenost není jednoznačná. Přestože si naše výrobky vybírají ve zcela volné soutěži a ve většině případů získávají příspěvek od příslušných sociálních úřadů, a my tedy dostáváme částečně zaplaceno z veřejných peněz, případně z darů neziskových organizací, musím objektivně říci, že i v této oblasti by se dalo ušetřit.“


Firma, která nechce vydělávat? Divné. Ale pochopitelné u lidí, kteří jsou zvyklí vidět dál než k jedné faktuře. I malá schodišťová plošina je koneckonců stavbou. A zde začíná první otázka. Musí taková stavbička opravdu stát desetitisíce, statisíce nebo i více? Vecom má rozumné ceny, ale co příprava, co úpravy prostoru, základy, elektroinstalace? Musí to všechno zajišťovat další firma, často kilometry vzdálená? Neměla by právě u postižených a seniorů zapracovat rodinná či sousedská solidarita, výpomoc jindy běžná při obyčejné opravě dvorku nebo garážových vrat? Nemohli by tak dostat práci třeba místní živnostníci s nízkou režií? Protože jinak je zejména stavební část velice nákladná. A pak je tu další záhada. Musí omezenou nebo úplně ztracenou pohyblivost vždy nahrazovat instalace techniky? Nestačilo by – alespoň někdy – pomoci s výměnou bytu do přízemí? Případně upravit schodiště jednoduchým nájezdem? Zdá se, že ne. Obecní, městské i státní rozpočty mají peníze na vozíky, plošiny, výtahy… Ale podle staré dobré tradice plánovaného hospodářství už nemají


23

Zvedací zařízení nejrůznějšího druhu a provedení se stala běžnou součástí domácností postižených i seniorů. Slouží dobře, ale výrobce sám přiznává, že nejsou vždy hospodárně navržena. Technika totiž někdy nahrazuje dobrý nápad nebo odvahu. Příkladů ze zahraničí je přitom dost.

V nejbohatších zemích to funguje tak, že ať platí přímo stát nebo zdravotní pojišťovny, finanční spoluúčast lidí je mnohem větší. účetní chlíveček třeba na realitní kancelář, která by sháněla a nacházela jiné byty, třeba jen o ulici dál. „Stále jezdíme po Evropě a vidíme, že právě v nejbohatších státech to funguje trochu jinak,“ tvrdí Jiří Vybíral. „Jednoduše řečeno: ať už platí přímo stát nebo mnohdy zdravotní pojišťovny, finanční spoluúčast lidí je mnohem větší. Pak si bedlivěji rozmýšlejí, do jakého zařízení a jakou formou investovat. Ano, jejich a naše životní úroveň je mnohdy jen těžko srovnatelná a je tu i celá řada tělesně postižených, kteří, ač se snaží sebevíc, jsou z velké části nebo zcela odkázáni na pomoc druhých, nicméně u nás je tak jaksi silně zažitý pocit, že ještě stále je cosi zadarmo. Jenomže tyto peníze pak chybějí jinde.“

Šetřit lze i s předstihem Zahraniční zkušenosti však naznačují, že jsou i jiné cestičky, po kterých lze dojít k lepšímu stavu. Člověk nemusí být architekt, aby pochopil, že úprava domu pro nový výtah, schodišťovou plošinu nebo jiné zařízení může být dost složitá, tedy pěkně

drahá. V mnoha vyspělých zemích ale už platí tvrdé pravidlo: chceš stavět nebo rekonstruovat? Tvůj projekt musí obsahovat stavební řešení, které v budoucnu snadno umožní takovou úpravu. Musíš počítat s budoucím výtahem, s budoucími plošinami! V rozpočtu zpravidla jde o procento, dvě, tři, ale budoucí, i veřejné výdaje tak klesají mnohem víc. Protože procházet stropem, bourat kusy schodiště… Však víte. A zejména starší investoři dobře chápou, že novou zvedací techniku mohou potřebovat dost brzy. Takže v Německu nebo ve Švédsku se nikdo moc nediví. Zato my se divíme nepřekonatelným bariérám v nových veřejných i soukromých stavbách, divíme se stavebním úřadům, které to schvalují nebo jen velmi formálně požadují změny projektů. Jde zkrátka o jiné peníze, ty nedostatkové budou potřeba až jednou, někdy, možná… „U nás se zatím pod tlakem ekonomické situace alespoň zcela zřetelně mění postoj samospráv,“ pokračuje Jiří Vybíral, „a mnohem více zkoumají skutečnou ekonomickou situaci žadatelů, mnohem více se zajímají, jestli opravdu musejí přispívat i lidem dobře můžeš / číslo 10 - 2010

24

Technika

nebo výborně situovaným. To je první krůček. A nebojíme se ani dalších. Jak už jsem říkal, žijeme ve světě otevřené konkurence, naše zařízení není předmětem žádných složitých a kdovíjak předem připravených soutěží. My nemůžeme nikomu slibovat a vyplácet utajené provize. Nás si buďto zákazník vybere, nebo ne. A neovlivníme ani to, jaké on dostane příspěvky ze státního. Takže bychom si opravdu přáli, aby každá koruna vydaná na naše plošiny nebo výtahy měla opravdu smysl. Technicky to zvládneme se solidní zárukou, ekonomicky by to měl zvládnout klient s pomocí státu, pojišťoven, případně neziskových organizací.“

Pohled do jiného světa Pohled na zkušenosti Vecomu jako by připomínal jiný svět. Česká firma, částečně odkázaná na veřejné prostředky, volá po jejich racionálnějším užívání. Netouží ani po monopolu, ani po státní zakázce v zaručeném objemu. Je to naivní? Dnes možná, ale doufejme, že budoucnost nejen v sociálních službách nás vyveze za současného „českého Palerma“ do atmosféry, kdy peníze na pomoc nemocným, postiženým


Jiří Vybíral: Přestože si klienti naše výrobky vybírají ve zcela volné soutěži a ve většině případů získávají příspěvek od příslušných sociálních úřadů, musím objektivně říci, že i v této oblasti by se dalo ušetřit. nebo seniorům nebudou končit ve zdech domů různých kmotrů. Ať už s plošinou nebo bez. Ovšem jedna otázka ještě zbývá: Budou ještě v budoucnu vůbec nějaké schody? „Sa-

mozřejmě, vždyť je to jedna z prvních věcí, kterou člověk od přírody okoukal. A mohl by, alespoň v naší republice, okoukat i další – v přírodě není nic zadarmo, život je vždycky spojený s nějakou námahou a obětí.“

Nechte

své úspory

ročně růst

o 4,5 % Investiční životní pojištění GARANCE uvádí unikátní nabídku se zhodnocením 4,5 % ročně. Sjednání je možné v termínu od 30. 8. do 6. 12. 2010. Minimální vklad jednorázového pojistného je 30 000 Kč a pojistná doba činí pouze 4 roky.

841 114 114

www.ceskapojistovna.cz

26

AUTO-MOTO

Ford láká na slevy Značka Ford oslovuje handicapované zákazníky na zdejším trhu svým programem Ford Handy. V jeho rámci nabízí individuálně stanovenou cenu a slibuje slevy v závislosti na druhu postižení i vybraném voze. Text a foto: Petr Buček

K

onkrétní ceník pro lidi s handicapem však Ford nemá. „Poskytnutá sleva se liší podle zvoleného auta. Nelze ji vyčíslit dopředu s přesností, její výši posuzujeme případ od případu,“ říká Kateřina Nováčková ze společnosti Ford Motor Company. Program Ford Handy používá na svých propagačních autech slogan „S Fordem volní v pohybu“. „Pokud se handicapovaný člověk rozhodne, že si chce pořídit vůz značky Ford, je jen na jeho rozhodnutí, zda si nechá provést potřebné úpravy po zakoupení vozidla sám nebo využije kontakt získaný u autorizovaného prodejce,“ uvádí Kateřina Nováčková.


Ford při přestavbách vozů na ruční ovládání spolupracuje se společností Hurt sídlící v Týnci nad Labem. Té nechybí homologace ministerstva dopravy pro celou modelovou škálu Ford. Důležitá je nejen skutečnost, že přestavba auta na ruční ovládání má všechny své prvky schválené pro provoz na komunikacích. U nových vozů navíc není nijak narušena záruka od automobilky.

Přestavba na míru Možností a variant přestavby auta pro handicapovaného řidiče se nabízí celá řada, proto je nejvhodnější její provedení na míru. „Úpravy se zdaleka netýkají jen řízení. Je možné pořídit si zvedací a otáčecí přední sedačky, přídavné přesedací desky, pomoc-

ný mechanismus na nakládání vozíku, ale také třeba speciální dětské bezpečnostní sedačky,“ vyjmenovává Kateřina Nováčková ze společnosti Ford. Nejčastěji podle zkušeností dovozce fordů do Česka předchází nákupu auta osobní kontakt zákazníka s firmou, která úpravy provádí. „Vyloučen však není ani způsob, kdy přestavbářskou firmu kontaktuje sám prodejce. Její technik si poté pro vůz přijede a během několika dní upravený vrátí dealerovi Ford. Zákazník tedy odjíždí z autosalonu sám,“ říká Kateřina Nováčková.

Fiesta nebo fusion Že je lepší před koupí auta kontaktovat rovnou firmu, která auto handicapo-


27

SLOUPEK Martina KOVÁŘE

Auta nám dávají nohy, ale…

Úpravy se zdaleka netýkají jen řízení. vanému upraví, dokazují rozdíly mezi rozměrově malými a cenově nejdostupnějšími fordy, které zákazníci často pro své potřeby volí. „Obecně řečeno je důležité, aby se postiženému do auta dobře nastupovalo a aby odvezlo všechny potřebné pomůcky,“ říká Josef Hurt, majitel stejnojmenné firmy na přestavbu aut. Společnost Hurt upravuje z nabídky Fordu nejčastěji modely Fusion a Fiesta. „Fusion je vyšší, pro někoho, kdo má nemocné ruce, však může být nastupování do podobného auta komplikované. V takovém případě mi připadá jako lepší volba fiesta,“ uvádí Josef Hurt a pokračuje: „Ale měli jsme třeba dvoumetrového zákazníka s horší pohyblivostí a pro něj se ukázal jako vhodnější vyšší Ford Fusion. Do auta se mu lépe nastupuje.“ Vedle malých a cenově dostupnějších fordů přijíždí do dílen firmy Hurt řada zákazníků, kteří chtějí přestavět ojeté Fordy Mondeo. Hlavně kombíky jsou pro vozíčkáře vhodnou volbou. „Jsou to levné prostorné vozy, dobře se s nimi jezdí,“ dává tip zájemci o takové auto Josef Hurt.

Ford Mondeo upravaný pro potřeby řidiče na vozíku. Malý jeřáb našel dost místa v prostorném kufru kombíku, pod volantem je vidět páku ovládající plyn a brzdu.

info Tipy: Dealeři Fordu na www.ford.cz Přestavba na ruční ovládání společnosti Hurt na www.rucniovladani.cz

Přes všechny pokusy udělat z hromadné dopravy bezbariérovou končí tyto snahy dříve, než mohou naplno začít. Alternativa plnohodnotné veřejné přepravy pro člověka na vozíčku neexistuje. Pokud už, tak jen velmi omezeně a s průvodcem – nejlépe s někým typu Schwarzeneggera – silákem, ne guvernérem. Proto kdo může, jezdí autem. Vezměme si třeba takovou Prahu a nemysleme raději rovnou na to, že se pěkně bezbariérově můžeme propadnout do nějakého tunelu jménem Blanka. Všechny nové silnice, tunely a obchvaty nám cestování hodně ulehčují. Ale přinášejí také jistá rizika. Jsou totiž velkokapacitní, není z nich jednoduché sjet, uhnout, jak to jde mnohem lehčeji z malých silnic. Raději ani nemyslím na to, co vše mě může potkat, když něco přestane fungovat. V tom či onom tunelu se může zastavit doprava. Havárka, v horším případě požár. Co já s vozíkem v takové situaci? Je tam nějaká úniková zóna? Vůbec netuším, jak se k ní dostanu. Stejně se tam nevejdu anebo bude pozdě. A ono to někdy zas tak rychle na tom vozíku nejde. Někdy není vůbec možné ani pomyslet na nějaký únik nebo útěk. Jakmile se zastaví rychlostní silnice, městský obchvat nebo dálnice na dlouhou dobu, začínám mít nepříjemný pocit a koukám se strachem do zpětného zrcátka. Co si počnu, kam se z auta hnu? Nebo si najednou potřebuji odskočit – víte kam, že… Dost obtížné. Pak si také hned vzpomenu na Bohouše. Je to kamarád, vozíčkář. Dostal se na dálnici mezi Prahou a Brnem do sněhové kalamity. Uprostřed zimy, všude plno sněhu, nikdo nevěděl, jak dlouho to potrvá. A on tam musel nocovat! Motor startoval a naftu dávkoval jen takovým způsobem, aby nezmrzl. Raději na takové situace nemyslet! Ještěže nás ty nohy nezebou, respektive je necítíme… Každá neplánovaná zastávka na těchto rychlostních tepnách pro nás představuje určitý problém. Jednou jsem opravoval pod Národním muzeem na magistrále vypadlý kontakt z baterky. Za plného provozu, nikdo nezastavil, aby mi pomohl. Naštěstí mě – na vozíku, bez reflexní vesty a bez výstražného trojúhelníku – žádné auto nesmetlo. Spravil jsem to a jel jsem dál. Když to tak vidím na těch silnicích, tak bych se klidně metrem nebo vlakem povozil, kdyby to ale šlo. V takovém jídelním voze u kachny a budvaru bych si nechal zdát o vánicích, opravě auta na magistrále nebo požárech v tunelu…

Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta bariéry. můžeš / číslo 10 - 2010

28

Design

Uvařit čaj? A co má být? Desítky tisíc postižených lidí přebývají v bytech, kde mohou mít sebelepší péči svých nejbližších, ale každý den řeší stejnou situaci – jak se pokud možno sami obsloužit v nejběžnějších činnostech. Text: Zdeněk Jirků Foto: archiv Veroniky Loušové

N

áš svět je plný předmětů, které už ani nevnímáme. Dávno nevaříme na ohni, dávno nemyjeme nádobí ve škopku, dávno nevěšíme hrnce na trám. Dávno také nepokládáme postižené a nemocné za nutné zlo odstrčené kamsi do kouta. Každý z nás denně prožívá stovky situací, které mohou skončit úrazem, nutným odnětím končetiny, ztrátou zraku nebo schopnosti alespoň trochu normálně se pohybovat po nejbližším okolí. Pak, vedle všech dalších komplikací, přichází docela obyčejná otázka – jak si na vozíku nebo poslepu uvařit čaj?


Designérka Veronika Loušová se už jako diplomantka na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové pokusila odpovědět. Navrhla kuchyň, které je k postiženým nejen vlídná, ale hlavně použitelná. A také hezká, i když strohá, protože překážející extravagance jsou poslední, co by příslušní zákazníci potřebovali. Skládací systém jednotlivých skříněk, pracovní desky s podjezdem, korpusy s možností bočního natočení, rolety místo dvířek a další nápady umožňují navrhnout kuchyň doslova na míru každému právě podle jeho postižení. Cena rektora VŠUP a cena Vynikající studentský design 2005 byly nejlepším doporučením pro výrobce i prodejce. Ale zůstalo u návrhu….

Zákazník náš pán? Veronika se na své pouti za skutečným životem svého návrhu dostala k mnoha

výrobcům i prodejcům. Jen jednou jakžtakž uspěla – Profil Nábytek, a. s., vyrobil ukázkovou sestavu a přemýšlel o zařazení do běžné produkce. Uběhlo pár let a skutečná nabídka na trhu? Nic! I největší producenti nabízejí různé úpravy svého sortimentu, ale za minimálně 50 % přirážky. Jejich personál ve značkových obchodech přitom velmi často netuší, co postižení opravdu potřebují, nezná problémy života na vozíku, nemá potřebné technické znalosti. Umí tak nabídnout katalog a vzorník barev. Přitom kuchyní se prodávají ročně statisíce, a i kdyby specifičtí zákazníci potřebovali jen pár procent, jde o množství stovek a tisíců prodaných sestav. Ale zůstalo u návrhu… Veronika říká: „Vůbec nejde o můj koncept, jiní by navrhli třeba i lepší řešení. Jde o jev, který známe i z každodenního nakupování. Trh je ve skutečnosti formován nabídkou, ne


29

Veronika Loušová je mj. také duší projektu CZECHDESIGN.CZ. Sama odmítá, že hlavní funkcí designu je krása.

poptávkou. Když obejdete pět kuchyňských studií, všude vám navrhnou jen úpravu své běžné produkce. Pokud přinesete vlastní popis a nákres s tím, co potřebujete, hned spočítají obrovské přirážky za individualizaci, máte nejen po náladě, ale i po naději.“ Když k tomu připočítáme nemocnice, sociální ústavy, domy s pečovatelskou službou a další zařízení, je divné, že se nic nemění. Opravdu se takový nábytek nebude vyrábět a prodávat za rozumné ceny? Zatím ne. Umíme docela dobře odstraňovat bariéry na chodnících, umíme instalovat plošiny, umíme přestavovat veřejná WC nebo upravovat povrchy chodníků pro nevidomé. Ale jakmile se za těmito lidmi zavřou dveře jejich bytů, pomoz si každý sám! Námitka typu, že by to bylo drahé, je jenom výmluva nebo přiznání vlastní neschopnosti. Na internetu jsem v běžném vyhledáva-

či našel 1044 českých a moravských výrobců nábytku. Můžete mít všechno – od banální válendy až po vyřezávanou skříň, do které se vejde medvěd. Můžete využít nepřebernou nabídku z dovozu, třeba pravým zlatem intarzované stoly nebo peřiňák ze skla. Ale nemůžete mít (za normální cenu) obyčejný dřez, který se dá obsloužit z vozíku.

přinejmenším extravaganci. Český design má úspěchy na mezinárodních výstavách, ale podívejte se s čím – šperky, skleněné objekty, vázy, sem tam nějaký příbor. Pár dobrých příkladů najdete i u nábytku, ale spíš u solitérů.“

Nemá design divnou pověst?

V Karlových Varech instaloval Tyfloservis, osvědčená organizace slabozrakých a nevidomých, ukázkovou kuchyni pro své klienty. Autorka návrhu – Veronika. Řešení? Docela pozoruhodné – pracovní deska ve střídavých barvách, směrem k tělu mírně zvednutá hrana, směrem ke zdi plynule vytažena do výšky, aby se dala dobře udržovat. Vše pochopitelné hmatem. Snížená část pracovní plochy, v horních skříňkách nahoru otevíraná čela, barevná dna zásuvek, aby byl bílý talíř lépe vidět, zásuvky s měkkým tichým dovíráním, ale bezpečně vysouvací až do konce. Madla v matné barvě, ze zadní strany je možné připevnit popis Braillovým písmem. Promyšlené celkové i lokální osvětlení. A spousta dalších chytrých řešení, včetně kontrastních barevných pruhů k lepší orientaci.

Veronika Loušová je mj. také duší projektu CZECHDESIGN.CZ. Sama odmítá, že hlavní funkcí designu je krása. Přestože je sama docela křehká, ráda mluví o technice, o „inženýrských problémech“ návrhů, o souvislostech výroby a praktického použití svých návrhů. Čiší z ní chuť dokázat šroubek po šroubku kterémukoli výrobci nebo jen malému truhláři, že to jde, že kvalita nemusí mít luxusní ceny, že nová řešení nevedou automaticky ke zdražení. Ví dobře, že postižení mají nějaké nároky na státní příspěvky, že pomáhají neziskovky, ale také ví, že mají jen málokdy na rozhazování. Přitom by se nikdy nesnížila k nějakým provizoriím, kompromis s funkčností a trvanlivostí neuznává. Právě vzhledem potřebě maximální spolehlivosti nábytku – co když spadne vozíčkář na otevřenou zásuvku? Co když má postižení rukou – jak perfektně funkční musí být výsuvy? „Lidi si myslí – a magazíny to docela podporují – že design znamená luxus nebo

Barvy v potemnělém světě

Brožuru Cvičná kuchyň pro osoby se zrakovým postižením vám zdarma dají ve všech krajských střediscích Tyfloservisu. Více na www.muzes.cz


30

PORADNA

Starší auto? Nová neznámá! ? S manželkou pečujeme o syna ZTP/P a potřebovali bychom koupit ojeté auto. Vím, že osoba se ZTP/P je osvobozena od ekopoplatku. Platí tato úleva i pro nás, tedy rodiče syna se ZTP/P? Pokud ne, je možno vůz registrovat na nezletilé dítě? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Podle informací poskytnutých pracovníkem odboru dopravně-správních činností Magistrátu města Brna může být vlastníkem motorového vozidla i nezletilé dítě. Vy sám (popř. manželka) byste v tomto případě byl uveden jako provozovatel motorového vozidla. Podle výše uvedeného vyjádření odboru byste vy jako provozovatel vozidla mohl požádat o osvobození od poplatku na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, § 37e (vámi zmiňovaný ekopoplatek), i přesto,

Dotazy čtenářů se týkají ekologické daně a příspěvku na péči.

že vy sám nejste držitelem průkazu mimořádných výhod. Toto ustanovení však jednoznačně nevyplývá z legislativy. Proto doporučuji získat podrobné informace přímo na obecním úřadě obce s rozšířenou působností podle místa trvalého bydliště.

?

Jsem matkou dvouletého syna s diagnózou DMO, hydrocefalus. Syn je podle lékařských zpráv na úrovni třetího až čtvrtého měsíce. Psychicky je na tom lépe než motoricky – nemluví, myslím si, že nám (rodičům) rozumí, ale o žádnou svoji potřebu si neřekne. Pohybově je na tom hůře – nesedí, neleze, neplazí se, špatně drží hlavičku. Žádali jsme o příspěvek na péči na příslušném úřadě a přišlo rozhodnutí o I. stupni příspěvku na péči. Jaká je šance, že v případě podání odvolání by bylo dítě posouzeno a zařazeno do II. stupně příspěvku na péči?

Odpověď: Z naší pozice nejsme schopni posoudit, zda v případě vašeho syna je šance, že bude odvolání úspěšné. Nicméně je vaším právem odvolání podat, v rámci odvolání bude provedeno nové sociální šetření a také bude vyhodnocen nový posudek jiným posudkovým lékařem. Je tedy možné, že odvolání zvrátí původní rozhodnutí. Vzor odvolání v případě potřeby naleznete na našem informačním portálu na www.ligavozic.cz/ip v sekci Příspěvky a důchody, Informace o příspěvcích pro tělesně postižené občany, kapitola Příspěvek na péči. Pro přiznání jednotlivých stupňů příspěvků na péči je rozhodný počet nezvládnutých úkonů soběstačnosti a péče o vlastní osobu. U osob do osmnácti let věku jsou podmínky přiznání jednotlivých stupňů příspěvku na péči následující: a) stupeň I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než čtyřech úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, b) stupeň II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, c) stupeň III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, d) stupeň IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Některé úkony soběstačnosti a péče o vlastní osobu se hodnotí až od určitého věku vzhledem k tomu, že např. úkon „péče o lůžko“ či „vaření, ohřívání jídla“ nezvládá ani zdravé dítě ve věku dvou let. Ve vašem konkrétním případě se bude u dvouletého syna hodnotit celkem třináct úkonů. Více na www.muzes.cz Pokud budete mít jiné dotazy, pište je na adresu [email protected], případně dopisem na Redakce časopisu Můžeš, Na Pankráci 121/1658, 140 21 Praha 4. Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny pro život s postižením www.ligavozic.cz.


Mezinárodní veletrh zdravotnické techniky, rehabilitace a zdraví

MEDICAL FAIR BRNO – CENTRAL EUROPE REHAPROTEX

19.–22. 10. 2010 Segment REHAPROTEX představuje široký sortiment kompenzačních, protetických, ortopedických a rehabilitačních pomůcek a ve středoevropském prostoru nemá konkurenci

www.medicalfair.cz Supported by Messe Düsseldorf Organizer of MEDICA and REHACARE


33

Job Fair

Šance pro absolventy s handicapem Vstup handicapovaných absolventů na trh práce je jeden z nejpalčivějších problémů. Konto BARIÉRY pro ně chystá na 8. října veletrh Job Fair, který absolventům a studentům usnadní kontakt se zaměstnavateli. Jeho součástí budou semináře, které mohou pomoci zorientovat se na pracovním trhu a zvýšit šance na uplatnění. Text: Radka Potměšilová Foto: Konto BARIÉRY

L

etošní Job Fair se uskuteční v ústřední budově ČSOB v Radlické ulici v Praze, Konto BARIÉRY zajistí i dopravu. Studentů by se mělo zúčastnit kolem pětačtyřiceti, na straně zaměstnavatelů bude až dvacet firem, mezi nimi ČSOB, Exxon Mobil, Medicover, Woods & Comp., Regus, Microsoft, Ogilvy, Česká televize nebo TV Nova. Konto BARIÉRY se snažilo oslovit zaměstnavatele z oborů blízkých tomu, co stipendisté studují. „Stejně jako loni je akce určena pro studenty se zdravotním postižením, oslovili jsme všechny stipendisty Konta BARIÉRY, kteří ukončili studium loni nebo předloni, i nově přihlášené studenty ke stipendiu pro školní rok 2010/2011. Samozřejmě velmi rádi přivítáme i studenty s handicapem, kteří naše stipendium nepobírají, ale budou mít zájem se akce zúčastnit,“ říká Eva Hajdušková z Konta BARIÉRY.

Loňský ročník Job Fair měl úspěch, a tak lze očekávat, že i letos přijde hodně zájemců.

Novinky na trhu práce Semináře, které budou součástí Job Fair, se budou týkat informací o pracovním trhu a role státu i úřadů. V dalším bloku se studenti dozvědí, jak vybírat mezi zaměstnavateli a pracovními pozicemi a jak zvolit správné zaměstnání. Jeden ze seminářů bude zaměřen na typy pracovních pohovorů. „Velkým tématem bude nový projekt, jehož partnerem je hostitel letošního Job Fair, společnost ČSOB. Jedná se o projekt krátkodobých stáží a programů stínování manažerů, které pro stipendisty Konta BARIÉRY chystáme od podzimu,“ říká Eva Hajdušková.

Kurzy, burza, veletrh Cesta Konta BARIÉRY k pořádání veletrhu práce pro absolventy byla postupná. V projektu Počítače proti bariérám se Konto BARIÉRY snaží už mnoho let lidem s postižením pomoci naučit se pracovat s počítači. Ten je často jediným prostředkem, jak

mohou handicapovaní zůstat v kontaktu s okolním světem nebo pracovat z domova. Proto vznikl projekt Burza práce – internetový portál s nabídkami zaměstnání pro handicapované – a Konto BARIÉRY se stalo partnery soutěže Zaměstnavatel roku v kategorii Zaměstnavatel bez bariér. „Pak už byl jen krok k realizaci Job Fair. Byla by totiž velká škoda plýtvat talentem a schopnostmi tolika mladých a perspektivních lidí. Věříme, že Job Fair nabídne nejen možnost potkat zajímavého zaměstnavatele a najít atraktivní pracovní nabídku, ale hlavně dodat studentům sebedůvěru,“ tvrdí Eva Hajdušková. Situace na trhu práce je pro handicapované i přes ekonomickou krizi poměrně příznivá. Na internetových stránkách Burzy práce se ozývají firmy, které mají zájem zaměstnávat lidi s postižením. Konto BARIÉRY se chce zaměřit na menší regiony a města, kde je povědomí o této tematice slabší. Zde se bude snažit se o propojení nabídky a poptávky a bude motivovat zaměstnavatele i handicapované.

doprBez ovo

du


34

Tipy na výlet

Co podnikat, když venku prší Podzim může být krásný v přírodě, ale když prší, je dobré se schovat. Kam? Třeba do muzea, království železnic nebo do petřínského bludiště. Text: Petr Buček Foto: archiv

1.

Království železnic

Tohle je splnění dětského snu. Na pražském Smíchově na ploše více než 222 m2 se rozkládá Království železnic. Místo, kde se v malebné české krajině prohánějí modely vlaků. Jezdí kolem Ještědu, Trosek, přes Prahu a strhnou nejednoho dospělého, natož děti. Výhodou království je bezbariérový přístup, do podzemí vozíčkáře dopraví výtah umístěný u pokladny. Jednoduše se lze dostat i na lávky ve výšce dvou schodů, které vedou podél kolejišť. Mají tu nájezdní rampy. Kolejiště jsou digitálně řízená z velínu, funguje zde Car Systém – pohyblivá vozidla na silnicích, která zastavují na křižovatkách, vyhýbají se nehodám a čekají na přejezdech. www.kralovstvi-zeleznic.cz

2.

Otevřené památky i srdce v Třebíči

Dne 6. října se v Třebíči koná celodenní setkání vozíčkářů z celé České republiky. A jedno z nejkrásnějších měst na Vysočině otevře své památky i srdce. Jedná se o šestý

ročník akce: do třebíčských památek – jako je bazilika svatého Prokopa či židovské město – bude zajištěn bezbariérový vstup. Nebude chybět kulturní program ani účast některé ze známých osobností. Proč vyrazit do Třebíče? Je to město, které je na seznamu UNESCO. Zdejší židovská čtvrť je jedinou kompletně dochovanou v Evropě. Čtvrť leží nedaleko baziliky, která je ukázkou jedinečného prolnutí evropských vlivů na pomezí románského a gotického. I ona je zapsaná na seznamu UNESCO.

3.

Expozice ČNB láká na výstavu o historii platidel

Expozice ČNB v Praze láká na výstavu Lidé a peníze. Ta byla otevřena v roce 2002 a seznamuje návštěvníky s ojedinělým souborem informací o vývoji měnové politiky a platidel na území našeho státu. Vstup do expozice je bezbariérový a je lepší se sem předem objednat (tel.: 224 412 626). Větší skupiny mohou čekat i půl roku, jeden dva lidé se sem dostanou během dvou dnů. Expozice se průběžně obohacuje o aktuálně emitované zlaté a stříbrné pamětní mince ČNB. Velký zájem vyvolává vitrína s ukázkami padělků současných bankovek, ale i výtvarné návrhy bankovek. Zajímavostí je možnost si v minitestu vyzkoušet své

V České národní bance velmi láká expozice falešných bankovek.

znalosti v rozpoznávání pravých bankovek od falešných. Vstup je zdarma. Otevřeno je tu od úterý do pátku od 9 do 16 hodin (ve čtvrtek do 18 hodin). Další informace: http://www.cnb.cz/cz/expozice_cnb/

4.

Jak se vyvíjela výroba lihu? Jaké jsou její výrobní postupy nebo jaký je rozdíl mezi

Výrobce rehabilitačních pomůcek pro handicapované děti a dospělé

Vyrábíme a dodáváme: k očárky polohovací a transportní, křeslo klozetové, křeslo pro seniory, lehátko do vany, postýlky, vertikalizační stojan, čalouněné židličky do školy i domácnosti, lavici, houpačku, velký výběr doplňků. REPO s.r.o., třída Rudé armády 7, 683 01 Rousínov Tel./fax: 517 371 657, tel.: 517 371 548, e-mail: [email protected], www.repo-rousinov.cz můžeš / číslo 10 - 2010

Dobrovické muzeum plné cukru i lihu

k novin

Zveme Vás na seznámení s našimi výrobky na výstavě Medical Fair 2010 v Brně konané od 19.–22. 10. 2010

a


35

V plzeňském muzeu je na 1200 loutek výhradně z tamějšího regionu.

ani připomínka moderní technologie výroby bioetanolu. Expozice řepařství seznamuje návštěvníky s vývojem pěstování cukrové řepy, s jejím biologickým složením, šlechtěním, odrůdami i jejími škůdci. Vystaveny jsou zde vzorky osiv, modely řepy i pomůcky a nástroje potřebné k jejímu pěstování a ošetřování. Projít celý areál trvá minimálně tři hodiny a muzeum je dostupné i pro vozíčkáře. Otevřeno od října do listopadu, od pondělí do neděle 9 – 16 hodin. Od prosince do února od úterý do neděle (9 až 16 hodin). http://www.dobrovickamuzea.cz V Dobrovicích návštěvníky zajímá především historie výroby cukru.

potravinářským a technickým lihovarem? To vše se dozvědí návštěvníci v Muzeu lihovarnictví a cukrovarnictví v Dobrovicích. A ještě mnohem více. Muzeum připravilo pro návštěvníky tři prohlídkové okruhy, které je možné kombinovat. V expozici cukrovarnictví si prohlédnete historii výroby cukru v českých zemích. K vidění jsou formy na cukrové homole, různé typy kostkového cukru, raznice na bridž kostky i obří kostka o hraně jeden metr. V expozici lihovarnictví nechybí velký model lihovaru

5.

Landek park vás zavede pod zem

Jednou nahoře, jednou (v) dole – to je mottem hornického muzea OKD a Landek parku Ostrava. To je částečně přístupné i pro vozíčkáře. Jedná se o největší hornické muzeum v Česku, nabízí nejen prohlídku sbírek staré důlní a záchranářské techniky, důlních lamp, jedinečných nadzemních a podzemních expozic, ale také možnost sfárat důlní jámou v těžní kleci do bývalého dolu Anselm. Jeho budova byla vystavěná ve stylu průmyslové secese. Cesta dolů je sice dlouhá jen několik málo metrů, ale umožní udělat si

představu o tom, jakým způsobem se horníci dostávali za prací každý den. Landek je také známý unikátním nálezem Landecké venuše – 46 mm vysokým torzem ženy vyřezaným z krevele. Letos si připravili na Landeku novinku – turistický balíček pro seniory. Vybrat si tu můžete ze tří tras: vozíčkáři mají 50procentní slevu. http://www.muzeumokd.cz

6.

Muzeum loutek v Plzni

V Plzni bylo otevřeno nové muzeum, zhlédnout tu můžete více než 1200 loutek výhradně z Plzně a Plzeňska. Nechybějí ani ty nejznámější – Spejbl a Hurvínek. Expozice se zaměřuje na činnost loutkářů v Plzni a skládá se ze tří částí. Ta první mapuje loutkářskou tradici ve městě od poloviny 19. století, kdy sem často zavítali kočovní loutkáři, například z rodu Kopeckých. V prvním patře se můžete seznámit s působením slavného Loutkového divadla feriálních osad. Expozice má ve všech patrech bezbariérový přístup. Vstupné: základní 60 Kč, zlevněné 30 Kč, rodinné vstupné 150 Kč. Otevřeno od úterý do neděle, od 10 do 18 hodin. http://www.muzeumloutek.cz


36

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

Slavná jména zdobí nadaci Ve chvíli, kdy čtete toto číslo, už znáte jméno nositele Ceny Jaroslava Seiferta za letošní rok. Tuto prestižní literární cenu uděluje Nadace Charty 77 již od roku 1986. Zakladatel nadace František Janouch ji poprvé vyhlásil ve Stockholmu, bezprostředně po úmrtí Jaroslava Seiferta, jediného českého laureáta Nobelovy ceny v oblasti literatury.

J

ejími nositeli jsou např. Dominik Tatarka (byl vůbec prvním laureátem ceny v roce jejího vyhlášení, tedy 1986, dále Bohumil Hrabal, Josef Hiršal, Milan Kundera, Viktor Fischl, Josef Škvorecký, Ivan Martin Jirous, Václav Havel, František Listopad a řada dalších. Laureátem Ceny Jaroslava Seiferta pro rok 2010 se stal Jáchym Topol. V osobě tohoto básníka, novináře a prozaika přichází mezi laureáty nová generace, jejímž tématem je život v posledních dvaceti letech a obrovské proměny naší země. Ale především člověk a jeho složitý život. Tím Jáchym Topol, pochopitelně po svém, navazuje na nositele Seifertovy ceny z minulého roku – Ludvíka Kunderu. S báječným člověkem jsme se bohužel nedávno navždy rozloučili a připomněli si, jak vzácné a krásné byly okamžiky, které jsme s ním strávili. Ludvík Kundera byl mj. velkým a zasvěceným znalcem výtvarného umění. Fandil i našim aukčním salonům a je velká škoda, že se nedožil toho letošního, desátého. Rádi bychom se mu pochlubili nejčer stvějšími dary – získali jsme opět více než 400 děl od českých klasiků (Sýkora, Šimotová, Kolíbal, Válová, Malich, Roubíček, Róna, Rittstein, Zoubek, Anderle a další), ale také od nejúspěšnějších reprezentantů nové generace (např. Bolf, Malina, Špaňhel, Karpíšek). Nabídka tedy opravdu skvělá. „Předskokanem“ letošní dražby bude jedenáct uměleckých děl, která jsou poslední částí z velké sbírky, kterou jsme získali od elektrárenské společnosti ČEZ. Vznikala od dvacátých let minulého století a Konto BARIÉRY ji získalo darem díky rozhodnutí vedení společnosti ČEZ, a. s. Dražbou této sbírky jsme postupně získali 9,5 milionu korun. Neuvěřitelná částka! Od roku 2008 financujeme z těchto peněz projekt Nový start, který poskytuje mimořádnou pomoc lidem, kteří se v posledních 12 – 18 měsících ocitli po úraze na vozíku anebo se nenávratmůžeš / číslo 10 - 2010

ně změnil jejich zdravotní stav i v důsledku nějakého závažného onemocnění. Komu jsme například pomohli? Radku Hřibovi z Horní Smrčné, kterému je 40 let a má dvě děti, Jakuba a Šárku.

Náměty obrazů Petra Maliny bývají klidné, a tak obrazy jsou přehledné, jasné a čisté.

Malíř Zdeněk Sýkora je symbolem české odvážné generace, která v šedesátých letech proměnila vizuální tvář českého umění.

Vlastníma rukama opravil starou usedlost na vesnici a přestěhovali se do ní. „Splnil se náš sen. Při běžné práci, řezal jsem na stromě ze žebříku větev, ta mi podrazila žebřík a já spadl na zem na kámen, jsem si zlámal páteř. Několik hodin jsem tam ležel, než mně žena našla a zavolala pomoc. Co dál dodat, všechno v životě se nám změnilo, ale snažíme se pokračovat v započaté práci a věříme, že to půjde. Hodně lidí si myslí, že takhle se může člověk zmrzačit jenom při vážné nehodě. Moc se mýlí. Já vím, že stačí jedna jediná vteřina, a ta už nejde vzít zpátky.“ Marii Bártové z Prahy je 27 let, pracovala jako zdravotní sestra v jednom malém zdravotnickém středisku v Praze. Miluje přírodu a všechny letní i zimní sporty, které se v přírodě dají provozovat. Při jednom z nich se zranila, spadla z koně a poranila si páteř a míchu. „Upoutání na invalidní vozík je pro mě velice těžké, musela jsem se totiž rozloučit s mnoha životními radostmi. Ale nechci to vzdát a doufám, že s pomocí mé úžasné rodiny a přátel se znovu postavím na nohy. Po návratu z rehabilitačního pobytu jsem nastoupila zpět do zaměstnání. Mám veliké štěstí, že mi v práci vyšli vstříc a pracoviště přizpůsobili tak, abych se mohla zařadit zpět do týmu. A funguje to!“ Aukce proběhne 14. listopadu 2010 v Modré posluchárně Karolina. Již čtrnáct dnů předtím si můžete prohlédnout výstavu darovaných děl v Křížové chodbě na téže adrese, Ovocný trh 3 – 5, Praha 1. Budete vítáni i v soutěži dražitelů – k mání nebudou jen statisícové položky, ale moc pěkné grafiky, keramika a další kvalitní drobná dílka, v předvánočním čase tolik žádaná. Udělejte si tedy znaménko do svého kalendáře a přijďte se podívat na letošní jubilejní výstavu a aukci Konta BARIÉRY. Srdečně vás všechny zvu! Vaše Božena Jirků [email protected]


37

vaše příběhy

sloupek Rudolfa Křesťana

Tereza Marková:

V ÚZKÝCH (DOSLOVA)

(Následující příběh je výňatkem z delšího autorčina příspěvku. V zájmu souvislosti budiž předesláno, že pisatelka jako bývalá skautka dobře věděla, že zkratka při cestě přírodou může být někdy ošidná. Přesto se jako vozíčkářka dala při dovolené v Tat rách přemluvit k údajně výhodné lesní zkratce při směřování k lanovce. Ke čtyřčlenné skupince, která se vydala na cestu, patřil kromě pisatelky její kamarád – také na mechanickém vozíku – a dva chodící spoluvýletníci. Jeden z nich byl autorčin muž. Cesta zkratkou se vzhledem ke sklonu i k povrchu stala záhy dobrodružstvím. Vyvrcholilo v okamžiku, který autorka popisuje v části, která byla vybrána k otištění. Celou podobu příspěvku lze najít pod titulkem „Nepůjdeme lesní zkratkou?“ v rubrice VAŠE PŘÍBĚHY na internetové adrese www.muzes.cz.)

Zůstala jsem balancovat na jednom kole nebezpečně nakloněná nad srázem. Můj drahý páčil vozík zpět na cestu, zatímco já byla přitahována neodolatelnou silou gravitace. V její prospěch hrál bohužel i těžký foťák pověšený na mém krku kývající se jako kyvadlo hodin. Držela jsem se všemi zbytky mých kvadruplegických sil a křičela na celé hory, že spadnu. Ječela jsem zřejmě velmi přesvědčivě, protože jak cyklista nesoucí kamarádův vozík, tak žena nesoucí kamarádovy nohy v trakaři, vše, co měli v rukou, pustili a běželi mě zachraňovat. To bylo vzhledem k mé osobě skutečně velmi velkorysé.

K

dyž jsme překonali při lesní zkratkové cestě k tatranské lanovce různé vozíčkářské překážky, už jsme si mysleli, že máme to nejhorší za sebou. Byl to omyl. Cesta se totiž náhle zúžila. To by nebylo tak hrozné, kdyby nebyla užší než naše vozíky. Navíc na jednom jejím okraji vedla kolmá skála vzhůru, zatímco druhý okraj cesty byl zakončen prudkou strží několik metrů dolů. Co teď? Úsek to nebyl dlouhý, ale pro nás nepřekonatelný. Kolem prošel dětský tábor a pár turistů. Všichni na nás hleděli lehce nechápavě. A když už jsme byli skoro rozhodnutí, že se musíme kousek před koncem otočit, zjevil se, stejně jako v pohádce, kouzelný dědeček. No, on to vlastně nebyl tak úplně dědeček. Vzhledem k věku by bylo na pováženou považovat toho laskavého mladého chlapíka byť jen za otce. Byl to domorodý cyklista. Nevím, co si ten hodný občan Slovenské republiky o nás myslel, ale jsem si téměř jistá, že vysokoškolské vzdělání, kterého se nám všem dostalo, by při sebebujnější fantazii netipoval. Zvolili jsme přenesení. Kamarád vozíčkář, poněkud zdatnější fyzické schránky než já, se rozhodl zdolat úsek chůzí po rukou s tím, že mu někdo vezme nohy tzv. do trakaře a jiný přenese vozík. Už nás dělila jen poslední bariérka – malá kládička přes cestu, když vtom to přišlo: při jejím přejezdu se situace mému muži vymkla z rukou. Přesněji tedy můj vozík, na kterém jsem seděla. Na prchavý okamžik nad ním ztratil kontrolu.

Ilustrace JIŘÍ BUŠEK

Méně velkorysé to ale bylo k mému příteli jdoucímu po rukou, který si při nedobrovolném puštění svých ochrnutých nohou narazil koleno a propadl panice, jestli není noha zlomená. Vše nakonec dobře dopadlo. Můj muž mě nakonec udržel, a já tak nemusela poznat „hebkost“ tatranské strže na vlastní kůži. Kamarádova noha sice lehce opuchla, ale jak se později na rentgenu ukázalo, naštěstí nebyla ani zlomená, ani naštípnutá. Po pár metrech lesem už na nás čekala civilizace a asfaltová cesta a požitek z hor. S kolegou vozíčkářem jsme se však dohodli, že propříště naše kolečka nestojí o podobné zkratky. Už se vyřádila dost – a my s nimi.

Chvála pohledu z nadhledu Tradá tradáááá – troubím pomyslnou úvodní fanfáru nové rubriky čtenářských příběhů. Budou v ní zveřejňovány vybrané příspěvky pisatelek a pisatelů, kteří se svěří ostatním se svými zážitky, radostmi, strastmi, ba i pastmi. Právě do jedné takové pasti se dostala autorka prvního otištěného příběhu, který je vlevo od mých řádků. Vybral jsem ho z ohlasů na téma Moje příhoda s vozíkem. Námět vyhlásila redakce v zářijovém čísle, kde byla shodou okolností otištěna i zajímavá dvoustrana s titulkem, který hlásal, že hory jsou pro vozíčkáře čím dál dostupnější. Obecněji vzato ano, ale asi by to neměla být zkratka… Blíže ve zdařile napsané vzpomínce Terezy Markové. Když říkám ZDAŘILE, mám na mysli nejen stylistické podání příběhu, ale také pisatelčinu schopnost dodatečného nadhledu. A taky její jemný smysl pro humor – navzdory vážnosti popisované situace. Ano, i ve svízelných chvílích se mohou vyskytovat prvky, které lze nazřít smajlíkově. Když jsem před třemi lety musel podstoupit operaci bederní páteře, nebylo mi do smíchu. Ale v jednu chvíli přece jen ano, a sice v okamžiku, kdy mi bylo řečeno, že čtyři titanové šrouby mi do zad bude vkládat chirurg s příznačným příjmením – Šroubek. Vím, že osud vozíčkářů je nelehký, o to víc obdivuji, když nepodlehnou trudnomyslnosti. Nebylo náhodou, když jsem na přelomu století pozval do televizního pořadu Nedělní ráno „obrnáře“ Mgr. Álu Wokouna, který o svém pestrém životě napsal knížku s názvem Vyšinutý senior. Už titulek dokládá, že pisatel se nebral nemístně vážně. I své manželství s taktéž vozíčkářkou charakterizoval svérázně jako partnerství na osmi kolech. Věřím, že nadhled bude příznačný i pro vaše další příběhy, pro které tímto – spolu s šéfredaktorem Jindřichem Štěpánkem – vyhlašuji nové téma JAK JSEM PŘEKVAPIL(A) SVÉ OKOLÍ. Jde o námět obecnější, takže šanci mají tentokrát kromě vozíčkářů i nevozíčkáři. Budete-li posílat příspěvek mailem, pak na webový kontakt www.muzes.cz Příběhy (v rozsahu do 5000 znaků včetně mezer) lze po rozkliknutí záložky Vaše příhody vložit rovnou k ostatním už zahrnutým. Listové příspěvky očekáváme na redakční adrese Časopis Můžeš, Na Pankráci 121/1658, 140 21 Praha 4. Těším se – a věřím, že i čtenáři. Autor vydal šestnáct fejetonových knih a je porotcem této stránky. můžeš / číslo 10 - 2010

38

Křížovka

Potulný pěvec

S

tředověký německý potulný a dvorský básník, tzv. minnesänger, Walther von der Vogelweide (asi 1170 – 1230) pocházel ze šlechtického rodu. Byl nejvýznamnějším lyrikem raného středověku. Svou celoživotní pouť zahájil ve Vídni u dvora Bedřicha Katolického a po jeho smrti se potuloval u dvorů celým Německem, než se konečně usadil na svém majetku u Würzburgu. Významem se vymyká svým současníkům a uměleckým druhům. Přinesl do svých písní především ... (tajen-

1

2

3

4

5

6

7

ka), v nichž využil prožité, nikoli jen konvencí z jedné generace pěvců na druhou přenášené události a pocity. Jeho píseň si poprvé všímá lidových témat a neomezuje se jen na dvorskou nebo hrdinskou lyriku či epiku, jak bylo zvykem. Stejně nezvyklá je politicko-vlastenecká nota zaznívající v jeho písních již v době, kdy pojmy národa a vlastenectví byly velmi neurčité. Další zvláštností jeho veršů je naprosto nezvyklé vyzdvihování hrdinství morálního oproti fyzickému.

8

9 10 11 12 13 14 15 16

A B C D F

Rudolf Křesťan vyhlásí nové téma pro naše spolupracovníky, kteří se chtějí pod jeho vedením učit psát.

G H I

Luštitelé – výherci: 1. Jana Kocmanová Pec 95, 344 01 Domažlice 2. M iroslav Říha Táborská 161, 332 03 Šťáhlavy 3. Ivana Vavroušková Frýdlantská 1320/3, 182 00 Praha 8 Výhercům gratulujeme! Knižní ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytlo nakladatelství Reader’s Digest Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce. Odpovědi došlé po tomto datu nemohou být zařazeny do slosování. můžeš / číslo 10 - 2010

Medicína dělá pokroky, a tak se lékařům daří zvládat donedávna nevyléčitelné nemoci. Přesto stále existují duševní choroby, na které jsou lékaři i farmaceuti krátcí. Jaká je vlastně úroveň české psychiatrie? Nemají duševně nemocní pacienti škodlivý stud? Jaké jsou v této souvislosti předsudky veřejnosti? Představíme výtvarníky pro Konto BARIÉRY.

E

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Napoleonův pád

Na co se můžete těšit v listopadovém čísle?

Vodorovně: A. Akvarijní ryba; karlovarský hotel; tvrdit kovy. – B. Zápisník; svinovací závěs; druhá tráva. – C. Pobídka; zrakový orgán; zvuk dřeváků. – D. Tropický strom; název planetky; mužské jméno; souhlas. – E. Starořímská mince; tajenka; primát. – F. Severské zvíře; síť na ryby; postranní část těla; polynéský nápoj. – G. Tropický plod; vření; římských 54. – H. Velmi jasný meteor; dámský klobouček; výrůstek v klasu trav. – I. Ženské jméno; značka aviváže; strom pěstovaný v parcích. Svisle: 1. Čtverečný nerost; přitakání. – 2. Velké kolo (expresivně); osobní zájmeno. – 3. Napadení; indonéský ostrov. – 4. Solmizační slabika; jenž (knižně); vlákno. – 5. Zkratka bývalých obchodních domů; trampský tábor. – 6. Náš politik. – 7. Tečením se dostávati skrz něco. – 8. Vzorec oxidu uranatého; název římské tisícovky; soupeř. – 9. Žvást; sibiřská řeka; iniciály dirigenta Ančerla. – 10. Částečně připravený výrobek. – 11. Nadezdívka nad římsou. – 12. Psí plemeno; velké společenstvo hmyzu. – 13. Větné spojení; označení syrských letadel; solmizační slabika. – 14. Druh květenství; švédský historik. – 15. Římská čtyřka; čerstvá zpráva. – 16. Tamta; obyvatel slezského města. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2002, str. 83

Reportáž vozíčkáře, který pokořil slovenské hory.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis!

Rozšiřte řady předplatitelů!

Roční předplatné za dvanáct výtisků 240 Kč (poštovné zdarma). Cena jednotlivě prodávaného časopisu 29 Kč. Pište na mailovou adresu: [email protected] nebo volejte 224 242 973.

Dostupné kdekoli

Elegantně jednoduché

Volitelná výše splátek

Pro skvělé řešení nemusíte chodit daleko. Era půjčky S našimi klienty se známe, proto jim půjčíme na cokoli.

strana 6

Recommend Documents