Tichý výkřik Školní časopis ZŠ Horka nad Moravou Březen 08
10 způsobů, jak učitelé vytáčejí v hodinách žáky Lyžák
Který je váš styl?
Anketa nej......
Graffity na našich ulicích
http://www.zshorka.cz
[email protected]
FOTOROMÁN 10
Tichý výkřik
Vražda v Růžové zahradě
Na střeše ordinace v Růžové zahradě odstřelovač a chystá se vystřelit na primáře.
je
Nic netušící primář si vykračuje se svým kolegou po zahradě ordinace.
V tom okamžiku byl primář zasažen Amorovým šípem a detektivka zjišťuje následky. „Tam je!“
Kolega a detektivka se chystají chytit odstřelovače zezadu.
„Jste zatčen, bídáku!“
Je za mřížemi. A co budou dělat sirotci po primářovi?
TIRÁŽ
Tichý výkřik
2 Tichý výkřik Šéfredaktor: Ondřej Neplech Zástupce: Jakub Spáčil Grafici: Ondřej Neplech, Jakub Spáčil Distribuce, předplatné: Kateřina Pohlídalová, Daniel Nastoupil Rubrika: Sport Vedoucí rubriky: Ondřej Holubec Redaktor: Daniel Nastoupil Rubrika: Zábava Vedoucí rubriky: Kristina Denková Redaktoři: Jana Bubeníčková, Eva Hladišová, Klára Stehlíčková, Sabina Korcová, Petra Doleželová Rubrika: Svět kolem nás Vedoucí rubriky: Klára Poulíčková Redaktoři: Jana Sýkorová, Tereza Gottwaldová, Jana Mikešová Rubrika: Co se (ne)děje Vedoucí rubriky: Jakub Spáčil Redaktoři: Kateřina Kisová, Kateřina Pohlídalová, Vladimíra Planičková, Vojtěch Měchura, Pavla Gapčová, Eliška Zvonková
Slovo šéfredaktora Vítejte na druhé straně březnového vydání časopisu Tichý výkřik. Tentokrát svůj úvodník píšu z pohodlí domova, neboť mě zachvátila nemoc a zatím mě ještě jaksi nepustila do školy. Člověk si vždycky říká, kdybych byl tak teď pár dnů doma, podívám se na všechny nové filmy, zdravotně se dám na sto procent do pořádku, konečně se pořádně vyspím… Ale když na to přijde, spíš se doma nudí a je rád za každou zábavu. Když vidím, jak je poslední dobou krásně, nejradši bych šel ven. A to i přesto, že zase ve zprávách hlásí nějaký ten vichr či co. Zanedlouho začne jaro. Čas všech příznivců sportu. Už teď je v televizi na co se dívat. Mnozí z vás si určitě všimli, že zrovna aktuálními tématy jsou Liga Mistrů a hokejové play-off. Mnohem lepší ale je vyběhnout ven a krásu sportu pocítit na vlastní kůži . Přeju příjemné počtení a hodně naběhaných (kilo)metrů… Z postele zdraví Ondřej Neplech
Tichý výkřik
CO SE DĚJE-NEDĚJE 3 Proč dávat poznámky ve škole?
Co to vlastně jsou ty poznámky? Učitelé je dávají neposlušným, líným a drzým žákům, nebo také těm, co nedělají vůbec nic. Poznámka má vlastně pomoct k lepšímu chování a snaze v hodinách. V některých případech to ale vůbec nepomáhá. Tyto „krátké“ texty v našich žákovských knížkách dostali i učitelé, kteří nám je tak obratně píší do žákovských knížek. Vydali jsme se jich na to zeptat pár smělými otázkami. 1. Dostali jste někdy poznámku? 2. Mohli byste nám prozradit její znění? 3. Dáváte vy sám(a) poznámky? 4. Pomáhá to?
Milena Zapletalová: 1. Jo. 2. To si asi nepamatuju. 3. Velmi nerada. 4. Někomu ano, někomu ne. Martina Hricová: 1. No, já si myslím že ano, ale určitě jich nebylo moc. 2. To si nepamatuju. 3. Když je to nezbytně nutné, tak ano. 4.Záleží na tom, jestli rodiče mají zájem o své dítě, pokud ano, tak to pomáhá velmi.
Jíří Vymětal:
Jaroslava Vymětalová:
1. Já jsem nikdy žádnou poznámku nedostal, protože jsem byl vzorné dítě a žák. 2. Její znění neznám, protože žádné neexistuje. 3. Dával jsem dřív, ale teď už ne. 4. Určitě. Já si myslím, že to je spíše informace pro rodiče, aby věděli, jak se jejich dítě chová.
1. Nikdy v životě. 2. Žádné není.(smích) 3. Když je potřeba, tak dám, aby rodiče byli neustále informováni o tom, co dítě ve škole provádí. 4. Vždycky. Vladimíra Planičková
Šla jsem na národní srovnávací zkoušky Většinou v sobotu trávím volný čas s rodinou na chalupě, tato sobota byla ale jiná. Šla jsem na národní srovnávací zkoušky. Ráno jsem vstala dřív než obvykle, abych se stihla v klidu najíst a nachystat. Nejmíň dvakrát jsem si pročetla pravidla, co se smí a co je zase zakázané. Vyjela jsem z domu tak půl hodiny před zahájením zkoušky. Ve městě táta našel vhodné parkovací místo, celá nervózní jsem šla ke škole a se mnou davy horlivých studentů (s tolika lidmi mám soupeřit, co když mě všichni předběhnou). Uvnitř jsem si našla své jméno na dlouhém seznamu a vydala se hledat mou třídu. Bez problémů jsem ji našla (jsem dobrá), tam už čekala příjemná administrátorka, která mi udělila místo a zkontrolovala mé kódové číslo. Usadila jsem se do lavice a připravila si věci. Čekání mi přišlo nejhorší, opakovala jsem si látku a kontrolovala vypnutý mobil. Konečně přišli všichni, administrátorka nám znovu přečetla všechna pravidla (ach jo, už je snad znám nazpaměť) a odpečetila obálku s otázkami. Všem je rozdala a mohli jsme začít. Jako první nám dala
obecné studijní předpoklady, po krátké přestávce matematiku a nakonec český jazyk. Jsem zvyklá se o své zážitky neustále dělit s přáteli a tam to najednou nešlo. Byl to opravdu hrozný pocit, to mi vadilo asi nejvíc. Všichni okolo na mě působili milým a vstřícným dojmem, ale byli pro mě cizí, takže jsem se s nimi moc nebavila. Kolem poledne to vše skončilo, oddychla jsem si a s dobrým pocitem, že jsem udělala něco pro sebe, odcházela domů. Táta už na mě čekal před vchodem a chtěl vše hned povědět (to nemám ráda takové výslechy). Všechno mělo přísná pravidla, všechna zadání byla v zapečetěné obálce, kterou jsme vždy zkontrolovali a potom jsme vkládali odpovědi do obálek. Já osobně si myslím, že takový způsob přípravy na přijímací zkoušky je opravdu originální a jednoduchý. Zjistíte si, na čem jste, v čem se zlepšit, co vám naopak jde a vůbec, jak takové zkoušky vypadají. Tyto zkoušky všem vřele doporučuji. Pavla Gapčová
CO SE DĚJE-NEDĚJE
Tichý výkřik
4 28. března je Den učitelů. Co si o škole myslí mí vrstevníci, ale i ti dříve narození, to vám přináší tato anketa:
1. Jaké jsou vaše největší zážitky ze školy? 2. Jak by podle vás měl vypadat nejlepší učitel?
1. Vzpomínky na mé pády, při různých společných výjezdech. 2. Tolerantní, hodný, aby se s ním dalo normálně bavit. Dagmar 27:
Pavel 38: 1. Nejvíc jsem toho vždy zažil na společných výletech. 2. Měl by mít stále dobrou náladu a měl by být usměvavý. Michaela 8: 1. Největší zážitky mám z plavání, na které jsme jezdili každý pátek minulé pololetí. 2. Měl by být hodný, vtipný, třeba jako naše paní učitelka. Lucie 13:
1. Zkoušky u prof. Fuchse. 2. Podle mě by to měl být, pěkný chlap, aby se dalo na co koukat, no a jinak by měl mít respekt, dokázat naučit, mít fantazii, dokázat zaujmout studenty a být vtipný. Kateřina 13: 1. Ve škole zažívám neustále něco každým dnem, takže největší zážitek asi nejde vybrat. 2. Vtipný, aby uměl naučit a nedával přepadovky. Pavla Gapčová
Postřehy z lyžáku
Sedmičky jako každý rok vyrazily na lyžařský výcvik. Asi vás nebude zajímat, jaké měli naši žáci počasí a kolik tam bylo sněhu, bla bla bla... Takže: David se zapsal do těch nejlepších lyžařů, ale asi po dvou minutách ho paní učitelka poslala do nejhorších, protože neuměl ani stromeček a padal jak hruška! Na otázku, kde získal své lyžařské zkušenosti, odpověděl, že na hrázce v Sedléškách... Hynek se jednou tak rozjel, že zajel do chrastí a zůstal tam asi půl hodiny. Pak jsme tomu místu říkali Hynkovo křoví nebo Hynkov. Pavla hodila třikrát parádního tučnáka do bahna byla jako prase… Vojta a Lukáš
ZÁBAVA
Tichý výkřik
5
Don Giovanni a 8.B V sobotu jsem se vydala i s některými spolužáky do Prahy na operu Don Giovanni. Bylo objednáno patnáct lístků a spolu s námi jeli i tři dospělí. Nenechala si to ujít paní učitelka Vrobelová, která má operu ráda, samozřejmě organizátor Jiří Vymětal a jedna maminka. V sobotu jsme vyjeli brzo ráno, už v sedm! To bylo pro mě hodně obtížné, abych vstala. Myslím, že jsem nebyla sama. Ve vlaku skoro všichni usnuli a ani já jsem nebyla výjimka, ale stejně jsem nedokázala spát až do Prahy. Vlak byl plný, přesto se vždy pár lidí procpalo a šlo se podívat do ostatních vagónů. Do Prahy jsme dorazili kolem desáté hodiny, a to jsem měla vlaku už plné zuby. Přestože představení začínalo až ve dvě odpoledne, šli jsme rovnou ke Stavovskému divadlu. U Stavovského divadla jsme si dali rozchod a šli si každý po svém. Stejně jsme se všichni sešli na obědě u McDonalda. Zjistila jsem, že pražský hamburger je stejný jako olomoucký. Potom už si každý šel, kam chtěl. Někdo zamířil do knihkupectví, někdo se potuloval jen tak po Praze a někdo šel do třípatrového New Yorkeru. Já jsem se vydala se spolužačkou po toulkách Prahou. Prošli jsem romantickou uličkou, do které nás zavedl Jirka, potom jsme jednoho cizince poslali místo na tramvaj na metro. Doufám, že někam dojel! Před druhou odpolední jsem se vydala ke Stavovskému divadlu, kde jsem se všichni v pořádku sešli. Nejdříve byli všichni vykulení z toho, v jaké sedíme výšce, o někoho se pokoušely i závratě, ale jakmile začalo představení a v divadle se zhaslo, všichni se skulili na sedačky a usnuli. Probouzela jsem se ve chvílích, když hrál orchestr nebo nějaký hlavní
hrdina začal zpívat nahlas. Představení skončilo v pět hodin a já byla ráda, že už si konečně stoupnu. Pak jsme se vydali na vlak, který nám jel v šest. Na zpáteční cestě jsme se nudili, a tak napadlo Jirku, že nám zazpívá. Začal zpívat píseň Prší krásně a všichni cestující se okamžitě začali otáčet a dívali se, kdo to zpívá. My jsme radši lezli pod sedačky, jaký to byl trapas.(A pod tou sedačkou je věcí, to byste, lidi, koukali.) Jirka dozpíval a zazněl mohutný potlesk od cestujících. Na Hlavní nádraží v Olomouci jsme dorazili kolem deváté večer. Byli jsme unavení, ale všem bylo líto, že náš úžasný výlet končí. Na důkaz toho, že se nám to všem líbilo, rozhodli jsme se uspořádat v červnu další podobný výlet, tentokrát ovšem rovnou do Národního divadla! Hurááááá!! Sabina Korcová
Tichý výkřik Eva Hladišová
Tichý výkřik je náš školní časopis, některé lidi dokáže pobavit.
Redaktoři Ondra, Kuba články skládají, velkou radost z toho mají. Ve světě kolem nás,
Zábavu i sport tam najdete.
se dozvíte, co se děje kolem vás
Různé názory na něj mějte, emailem je zasílejte.
Panáček Bob vás nad časopisem uvidí, s novým příběhem se rád pochlubí.
ZÁBAVA 6
Tichý výkřik
Divoké kmeny
Fenoménem 21. století je internet a s ním spojené on-line hry. Aktuálně nejlepší hra, která se na českém trhu vyskytuje, se jmenuje Divoké kmeny. Hra je založena na tom, že se spousta lidí zapojí do jedné hry a pak se sdružují do tzv. „Kmenů“, spojenectví několika až několika set lidí. Pak proti sobě bojují jako jednotlivci nebo válčí celé kmeny. Každý registrovaný hráč (registrace je zdarma) dostane na začátku svou vesnici nebo spíše osadu a z té se snaží vybudovat silné město. Toho se pokouší dosáhnout tím, že staví budovy (například Hradby, Kasárna, Stáje,...) a rekrutuje vojáky. Každou budovu můžete vystavět na určitý stupeň vývoje, většinou někde kolem pětadvaceti. Pro stavbu budov je zapotřebí mít doly, které produkují suroviny, a také pro stavbu lepších budov je nutné dosáhnout i určitých stupňů dalších budov. Například chci-li postavit kovárnu, musím mít Hlavní budovu na stupni tři. Dalším omezením při stavbě je čas. Každý stupeň budovy se staví určitý reálný čas. Ze začátku je to třeba jen patnáct minut, ale když se dostanete ke stupni dvacet pět, tak se některé budovy staví až dvacet hodin (ale to je extrém). Jediný způsob, jak snížit dobu výstavby, je stavět Hlavní budovu, která snižuje dobu výstavby asi o tři procenta na každý její stupeň. Výhodou je, že když zadáte stavbu, tak už nemusíte sedět u počítače, můžete ho klidně i vypnout, ale budova se staví dál. Nyní se dostáváme k hlavní myšlence hry, a to přebírání cizích vesnic. Jde v podstatě o to, že když máte Kasárna a Hlavní budovu na stupni dvacet a Tržiště na stupni deset, tak si můžete postavit Panský dvůr, ve kterém jde vytvořit speciální, velmi drahá jednotka, která se nazývá „Šlechtic“. Pokud pošlete Šlechtice s vojáky do útoku a on přežije, ubere vesnici, na kterou útočíte cca 30 bodů schválení. Plný počet bodů schválení je 100, a pokud se vám podaří opakovanými útoky dostat schválení protivníka na nulu, tak jeho vesnice, na kterou jste útočili, automaticky připadne vám i s budovami, které už v ní byly postaveny. Sílu hráče tak, jak ho vidí ostatní, určuje počet jeho bodů v žebříčku. Za každou postavenou budovu dostane hráč body v rozpětí od tří do dvou set. Také když obsadíte cizí vesnici, její body připadnou vám. Body všech vašich vesnic se do žebříčku sčítají. A o to vlastně jde. Musíte získávat vesnice ostatních hráčů a tím se stávat čím dál silnějšími, až nakonec porazíte všechny své soupeře. Vojáci Ve hře se vyskytuje celkem devět typů vojáků a dva bojové stroje. Vojáci se dále dělí na pěchotu a jízdu. V pěchotě jsou tři obranné jednotky a jedna útočná. Kopiníci, Šermíři a Lukostřelci se hodí spíše do obrany, ale Sekerník je
vyloženě útočná jednotka, která v obraně absolutně nic nezmůže. Pak tu máme jízdu. Ta je silnější než pěchota a také stojí více surovin. Základní jezdeckou jednotkou je Špeh. Je to velice důležitá jednotka, protože když ho pošlete do nepřátelské vesnice, tak vám může zjistit, kolik je ve vesnici vojáků, kolik má ve skladech surovin, které budovy má a na jakém stupni, a také jestli má nějaké vojáky venku (na někoho útočí). Další jezdeckou jednotkou je Lehká kavalerie. Což je jedna z nejpoužívanějších útočných jednotek ve hře. Pak máme Lukostřelce na koni, kteří jsou sice nejslabší jízdou (slabší už je jenom Špeh, ale to není útočná jednotka), ale vynahrazuje to tím, že je univerzální. Výborně se hodí jak do útoku, tak do obrany. Poslední jezdeckou jednotkou je Těžká kavalerie, která se hodí spíše do obrany a je nejsilnější jednotkou, jak v útoku tak v obraně. Pak tu máme posledního voják, tzv. „Paladina“. Každý hráč může mít pouze jednoho. Paladin je asi 10x silnější než běžný voják. Je-li v boji zabit, hráč si může vytvořit nového. Hra obsahuje ještě dva bojové stroje, a to Beranidlo a Katapult. Beranidlo ničí pouze Hradby, ale Katapult může zničit jakoukoli budovu kromě Skrýše. Hodnocení Přestože je tato hra velice náročná na čas, její hraní je zábavné, akční, vypjaté a po pár dnech vám bude vaše vesnice připadat jako člen vaší rodiny. Nakonec bych rád dodal, že Divoké kmeny jsou vylepšenou verzí hry Travian a je to opravdu znatelný posun k lepšímu. Jen tak mimochodem: Divoké kmeny hraje přes 230 tisíc Čechů a Slováků :-), takže hurá do boje. PS: K hraní doporučujeme herní Svět 2 a 4 (Zdroj www.divokekmeny.cz) Jakub Spáčil a Ondřej Holubec
Tichý výkřik
SVĚT KOLEM NÁS Křestní jména
A je tu novinka! Po dobu neurčitou se budou v každém čísle časopisu objevovat krátké články s významy některých jmen. Vybrala jsem jména častěji používaná mezi našimi žáky, seřazená podle abecedy. Kdybych náhodou některé jméno zapomněla a vy byste chtěli znát jeho význam, tak napište na e-mail žurnalistiky. Začínáme...
Anna Je to jméno původem hebrejské. Znamená líbezná, milá, milostná a nosí jej celkem 151 558 obyvatel České republiky, z toho 6 chodí na naší školu. Je to čtvrté nejčastěji používané jméno v ČR. Svátek připadá na 26. červenec. Ze známých osobností uvádím například českou herečku Annu Geislerovou.
Aneta Aneta je opět původem hebrejské jméno a stejně jako Anna znamená milá nebo milostivá. Jméno vzniklo z původního Hannah. V České republice se jmenuje Aneta celkem 22 011 dívek, z toho dvě jsou na naší škole. Je na 68. místě v žebříčku četnosti jmen. Svátek slaví 17. května. Ze
7
známějších osobností určitě znáte českou zpěvačku Anetu Langerovou.
Adéla Je to počeštěná starogermánská verze jména Adelheid, nebo staročesky Adléta. Adéla je v překladu ušlechtilá, vznešená bytost. V českém kalendáři připadá svátek na 2. září. V České republice je to 58. nejčastěji používané jméno, z toho 2 dívky s tímto jménem chodí na naší školu. Celkově je v ČR 27 996 žen tohohle jména. Z televizních obrazovek můžete například znát moderátorku Adélu Gondíkovou.
Adam Adam je jméno původem hebrejské. Znamená člověk, pozemšťan, z červené hlíny. Svátek slaví na Štědrý den, 24. prosince. Tohle jméno nosí celkem 28 054 mužů v České republice. Na naší škole jsou dva hoši s tímto jménem. Adam je 41. nejčastěji používané jméno. V jiných jazycích má také své podoby. Například italsky Adamo. Tereza Gottwaldová
Spolužáci.cz ...server velkých spolužáků a spolužaček. Každý to jednou pozná. Vyjdete ze školy, ztratíte kontakt na většinu spolužáků. Po čase vám začne být smutno. Máte chuť čas vrátit zpátky a usednout se svými kamarády do školních lavic. Ale teď přijde dilema. Marně se pokoušíte ve svých starých diářích sehnat ztracené kontakty. Trrraaamtadada!!! Přichází SPOLUŽÁCI.CZ. Velmi šikovná věcička, která vám vrátí staré přátele. Neslouží jen lidem, kteří již vyšli ze školy, ale i těm, co si chtějí něco sdělit a nestihli to ve školních lavicích při vyučování českého jazyka:-D.
Zajímavosti: Na Spolužáky chodí lidé všech generací, nejstarší absolventi na Spolužácích jsou z roku 1947. Nejvíce adres tu mají teenageři. Využíváte službu Spolužáci.cz? Buďte originální a na setkání s vašimi spolužáky si pořiďte na internetu tričko Spolužáci.cz s logem.
Fungují na principu tříd, které jsou v seznamu rozděleny podle okresu, školy a ročníku. Zde si můžete zdarma vytvořit prostor pro uchování kontaktních informací vašich spolužáků. Lze jim zde psát vzkazy, organizovat třídní srazy nebo se tam přímo scházet. Zároveň můžete vystavovat své fotografie a psát články. Spolužáci neběží jen po českém internetu, ale i na Slovensku a jiných zemích. Klára Poulíčková a Kristina Denková
SVĚT KOLEM NÁS 8
Tichý výkřik
Oláá, škola voláá
Ano.... už asi každý pozná, že naše škola je tak trošku jiná.... A v čem? Nezvoní nám. Učitelé se shodli, že někdy není na škodu si hodinu o 2-3 minutky prodloužit, aby dořekli právě zmíněnou myšlenku či větu. Jinak se prý žáci hned rozprchnou. Teda! Hodinu snad končí učitel a to zvonění na tom přece nic nezmění. Nebo jo? Po škole, hlavně na druhém stupni, kolovaly minimálně dvě petice o opětovném zavedení zvonění a k čemu byly? Vypadá to, že k ničemu. Studenti argumentují: „Učitelé nám přetahují hodinu a pak chodíme pozdě do dalších hodin.“ Nebo: „Vadí mi, že nezvoní, protože když nám hodinu učitel prodlouží, nestihnu autobus a musím čekat na jiný.“
Na parlamentu se naše oblíbené zvonění také řešilo. Všem vadí, že někteří učitelé přetahují. Bohužel učitelé to svedli na žáky, kteří vyrušují. Takže se řešilo, řešilo, ale nevyřešilo. Myslím si, že nadpoloviční většina žáků má stejný názor. Překvapil mě názor paní učitelky Skácelíkové, která vzpomínala na dobu, kdy chodila do školy. Taky jí vadilo, že se hodiny přetahovaly. Nevím, jestli vůbec někdy žáci u nás na škole uslyší na konci hodiny své oblíbené „crrrrrrrrrrr“. Vypadá to tak, že všichni zastánci zvonění se ho dočkají až na střední škole. Jana Bubeníčková
10 způsobů, jak učitelé vytáčejí v hodinách žáky Zeptali jsme se žáků 9. tříd, čím je učitelé dokáží pořádně vytočit. Sem jsme vám vypsali pár příkladů, které nám velice rádi žáci prozradili. 1. Když svými poučnými projevy, které trvají i dvacet minut, zdrží začátek hodiny.
pak učitelé z další hodiny spílají, že nestíháme chodit na WC během přestávky. 6. Když učitelé s žáky zacházejí jako se sluhy (úklid učebny po předcházející třídě). 7. Když si myslí, že jsou vtipní (hláška: zabiju!)
2. Když mají vymyšlené přezdívky na žáky např.: Daneček, hodný chlapeček, milánci, děťátka, a další zdrobněliny, které se na deváťáky nehodí…
8. Když kritizují odpovědi žáků a pak se zjistí, že to vlastně bylo dobře.
3. Sdělují-li žákům své zdravotní nebo soukromé problémy.
9. Pomalé tempo hodiny, např. dva příklady za hodinu.
4. Když během hodiny proberou méně látky než paralelní třída.
10. Zpěv nudných písniček na úrovni prvního stupně ( Kočka leze dírou).
5. Když prodlužují hodiny až do půlky přestávky a
Kateřina Pohlídalová
Všechno, co chcete vědět o stylu a bojíte se zeptat Jste IN? Jste OUT? Nevíte si rady? My vám poradíme :D Milujeme Emo: Žiletky, černý nehty, bláznivý doplňky a nejlépe černé vlasy až na zem a nahodit hooodně smutnej ksicht. Pak už stačí poslouchat punk-rock a plakat u něj a jste pravý „ÍMOU“ :D. Hip-hop štýl: Oblečení si především kupujte v hroších velikostech! Velikost XXXXXL je nejideálnější :D. „Bejsku“ si před nasazením
nažehlete, aby jste měli 100% rovný kšilt. V uších poslouchejte texty o drogách, nenávisti... a nesmí chybět sprostá slova! Barbie & Šamponek: Růžová uplá tričenka (bez ohledu na pohlaví) a pravidelné návštěvy solárka. V kabelce noste vždy nejméně pět odstínů rtěnek, něco na přepudrování nosánku a pro případ nouze balíček umělých nehtů. :D A nezapomeňte na pravidlo: čím víc značkových věcí, tím víc barbie & šamponek. :P Kristina Denková a Jana Sýkorová
Tichý výkřik
SPORT Letem sportem
Pojmem sport je dnes obvykle označována pohybová aktivita provozovaná podle určitých pravidel a zvyklostí. Podle historiků se sport vyvinul z výcviku armád (nejrůznější hry a soutěže zaměřené na bojové dovednosti a na fyzickou zdatnost - zápas, lukostřelba, jízda na koni). Dále jsou to jsou rituální aktivity, kdy byla určitá forma soutěže prováděna jako součást obětního rituálu nebo rituálu předpovídání budoucnosti - do první kategorie patří řecké olympijské soutěže, do druhé kategorie mayské obřadní míčové hry. Počátky sportu v dnešním smyslu toho slova jsou obvykle spojovány s technickou revolucí, jejíž vůdčí zemí byla v 19. století Anglie. Fyzická námaha, která není bezprostředně spojena se zajištěním přežití nebo válečným konfliktem, se v té době postupně stala z privilegia „vyšších vrstev“ běžně rozšířenou formou zábavy. Do druhé poloviny 19. století (a ve velké většině případů právě do Anglie) spadá založení většiny dnes provozovaných nejoblíbenějších sportů na všeobecném základě - tj. na zásadě „pokud budeš respektovat pravidla, můžeš hrát s námi (nebo spíš proti nám) a je jedno, kdo jsi a odkud jsi“. V současné době je sport provozován na několika různých úrovních: na vrcholové profesionálně nebo poloprofesionálně (podle významu sportu a kvality sportovce) - sportovec v takovém případě
9
obvykle denně trénuje, často i několik hodin nebo na „plný úvazek“, účastní se soutěží na mezinárodní nebo alespoň národní úrovni. Na výkonnostní úrovni poloprofesionální nebo amatérské je obvyklý pravidelný trénink v rozsahu několika až několika desítek hodin týdně, registrace v některém sportovním svazu a pravidelná účast v soutěžích na rekreační úrovni. Příležitostné sportování probíhá v rozsahu maximálně několika hodin týdně, bez oficiální registrace nebo s registrací v rekreačních čistě amatérských soutěžích. Ve světě probíhá určité omezené množství soutěží, které mají díky vysoké sledovanosti k dispozici obrovské množství prostředků - odměny hráčů se zde šplhají do astronomických výšek. Příkladem je evropská fotbalová Liga Mistrů, americké profesionální soutěže NHL, NBA, MLB, nebo grandslamové tenisové turnaje. Mezi nejvýznamnějšími sportovními soutěžemi se jistě sluší uvést na prvním místě olympijské hry. Tato akce se dělí na letní olympijské hry a zimní olympijské hry, každé z nich se konají jednou za čtyři roky. Jedná se o celosvětové setkání špičkových sportovců ve většině nejpopulárnějších sportovních disciplín. Postupně organizátoři ustoupili od požadavku amatérismu jako podmínky účasti, takže lze dnes ve většině disciplín vidět opravdu nejlepší světové sportovce ve svém oboru. Daniel Nastoupil
Snowkiting Kiteskiing - sport, který vás vynese do výšin Asi nevíte, oč jde, jedná se totiž o velice mladý druh adrenalinového a zároveň outdoorového sportu. Jde o zimní sport, jak už vyplývá z názvu, je k tomuto sport zapotřebí sníh. A to hodně, jezdí se totiž na sněhových pláních v horách.
a pařezy. Stejně jako při kitesurfingu je možné skákat, ovšem možnost úrazu je úměrně vyšší vzhledem k větší tvrdosti sněhu než vody.
Celý princip spočívá v tom, že tažný drak uvádí jezdce do pohybu po sněhové pláni. Většina jezdců používá snowboard, ale lze jezdit i na lyžích.
Jízda ve volném terénu, v hlubokém sněhu. Freeriding známe ze snowboardové terminologie, jako ježdění mimo sjezdovky. Ve spojení se snowkitingem to tedy znamená samotné ježdění, jelikož tento sport se provozuje vždy mimo sjezdovky.
SNOWKITING Jezdci využívají snowboard, což je lepší pro jízdu zvanou freeride, protože se jezdec snadněji vyhýbá překážkám, ale je to na úkor jeho rychlosti. KITESKIING Někdy můžeme také slyšet o Kiteskiingu, což je identický sport, akorát s využitím lyží místo snowboardu. Ale v podstatě na tom, jestli použijeme lyže, nebo snowboard, nezáleží. Lyže jsou sice rychlejší, ale horší na ovládání mezi malými stromy
Freeriding
Kite-flying Nejnebezpečnější forma tohoto sportu, která je výsadou jen nejzkušenějších jezdců. Jezdec se může dostat i do výšky několika desítek metrů a zůstat tak ve vzduchu i více než minutu. Je to létání se snowkitingovým padákem, což není padák na létání, proto praktikování této formy snowkitingu je hazard s vlastním životem. Ondřej Holubec
