Veselí nad Moravou středověký hrad v říční nivě
Miroslav Plaček Miroslav Dejmal a kolektiv
Vydáno s podporou grantového projektu GA ČR P405/11/1729
Brno 2015
ARCHAIA BRNO o. p. s.
Veselí nad Moravou středověký hrad v říční nivě Vydavatel: Archaia Brno o. p. s. Adresa redakce: Bezručova 15, 602 00 Brno E-mail:
[email protected] Http://www.archaiabrno.org Tel.: 515 548 650 Odpovědný redaktor: Mgr. Miroslav Dejmal, doc. Ing. PhDr. Miroslav Plaček Technická redakce: Bc. Lucie Černá, Mgr. Lenka Sedláčková Recenzenti: prof. PhDr. Josef Unger, CSc., doc. PhDr. Pavel Vařeka, Ph.D. Překlad anglického resumé: Mgr. Pavel Košař Jazyková korektura: Bc. Lucie Černá, Mgr. Dana Zapletalová, Mgr. Irena Ženožičková Sazba a grafická úprava: Archaia Brno o. p. s. Návrh obálky: Černá a fialová s. r. o. Obálka: Plán zámku a zámecké zahrady z roku 1748, sig. HVa38, uloženo v Městkém muzeu ve Veselí nad Moravou. Tisk: Tiskárna Didot, spol. s. r. o. Náklad: 700 ks Součástí publikace je datový nosič (DVD) Brno 2015 ISBN: 978-80-905546-3-4
Obsah
OBSAH 1. Ú vod 2. Přírodní prostředí (Lenka Lisá, Aleš Bajer) 3. Historie
4 6
3 .1 Historie hradu, panství a kolonizace Veselska (Miroslav Plaček) 3 .2 Veselí v novověku (Miroslav Plaček) 3.3 Vývoj hradů jihovýchodní Moravy do konce 14. století (Miroslav Plaček)
10 31 38
4. Terénní výzkum
4 .1 Archeologický výzkum v letech 2008–2010 (Miroslav Dejmal) 4 .2 Středověký objekt ve východním křídle zámku (Radim Vrla) 4 .3 Geofyzikální průzkum (Michal Vágner)
50 80 83
5. Přírodovědný výzkum 5 .1 Sedimentologie lokality (Lenka Lisá, Aleš Bajer, Miroslav Dejmal) 5 .2 Mikromorfologie (Lenka Lisá) 5 .3 Petrografie stavebních hmot (Aleš Bajer) 5 .4 Petrografie keramiky (Jan Petřík, Karel Slavíček, Lenka Sedláčková) 5 .5 Dendrochronologické datování (Michal Rybníček, Tomáš Kolář) 5.6 A nalýza dřevěných artefaktů a konstrukcí (Romana Kočárová, Hanuš Vavrčík, Petr Kočár, M ichal Rybníček, Tomáš Kolář) 5 .7 Rostlinné zbytky (Petr Kočár, Romana Kočárová) 5.8 Pylová a fytolitová analýza (Libor Petr) 5 .9 Zvířecí kosti a další archeozoologický materiál (Zdeňka Sůvová) 5 .10 Fyzikálně-chemické analýzy a konzervace usní (Gabriela Vyskočilová, Alois Orlita, Jiří Příhoda) 5 .11 Environmentální záznam širšího okolí lokality (Libor Petr, Aleš Bajer, Lenka Lisá) 5 .12 Shrnutí výsledků přírodovědných analýz (Petr Kočár, Lenka Lisá, Romana Kočárová, Libor Petr, Z deňka Sůvová, Aleš Bajer, Hanuš Vavrčík, Michal Rybníček, Tomáš Kolář)
90 93 100 102 113 120 122 146 151 169 175 182
6. Hmotná kultura 6 .1 Středověká keramika (Lenka Sedláčková) 6 .2 Soubor novověké keramiky ze zámku (Jiří Pajer) 6 .3 Stavební keramika (Miroslav Dejmal) 6 .4 Kovové artefakty (Petr Žákovský, Jiří Hošek) 6 .5 Dřevěné artefakty (Aleš Hoch) 6 .6 Kožené artefakty (Aleš Hoch) 6 .7 Textilní artefakty (Aleš Hoch, Zdenka Kuželová, Gabriela Vyskočilová) 6 .8 Kostěná a parohová industrie (Aleš Hoch, Zdeňka Sůvová) 6 .9 Středověké a renesanční sklo (Hedvika Sedláčková, Dana Rohanová) 6 .10 Mince (Kamil Smíšek) 7. Z ávěr (Miroslav Dejmal, Miroslav Plaček, David Merta) 8. Literatura 9. Resumé 10. Barevné obrazové přílohy
11. Datový nosič (DVD) s přílohami k jednotlivým kapitolám
1
188 212 218 220 252 280 299 301 309 321 324 330 356 367
Přírodovědný výzkum
5.4 Petrografie keramiky Jan Petřík – Karel Slavíček – Lenka Sedláčková
Keramická mikropetrografie
V rámci zpracování veselské keramiky jsme se pokusili vyu‑ žít i vybrané přírodovědné analýzy, jejichž úkolem bylo ale‑ spoň v základní rovině odpovědět na některé otázky spojené s keramologickým výzkumem. Za tímto účelem bylo vybrá‑ no 16 vzorků (tab. 1), které pocházejí výhradně ze situací 2. poloviny 13. století jakožto nejpočetnější složky celého ve‑ selského keramického souboru. Tyto vzorky na jedné straně reprezentují běžnou, resp. nejčastěji se objevující hrnčinu, na druhé straně byly vybrány i vzorky, které se ze souboru již na první pohled zcela vymykaly, zároveň ale skýtaly pří‑ slib možného řešení dalších okruhů otázek. První skupinu reprezentují 3 vzorky grafitové keramiky (vz. 1–3) a 5 vzor‑ ků keramiky písčité (vz. 4–8). Druhou skupinu pak 7 vzorků opatřených glazurou (vz. 10–16) a jeden vzorek keramiky slídové (vz. 9). Hlavním cílem analýz byla základní charakteristika kera‑ mického materiálu a předběžná identifikace odlišných pro‑ dukčních skupin. 1) Zároveň jsme chtěli ověřit i oprávněnost třídění do makroskopicky vyčleněných keramických tříd.
Ve výzkumu keramických surovin mají výsadní postavení op‑ tické metody, především polarizační mikroskopie/keramic‑ ká mikropetrografie, která umožňuje identifikaci minerálů a hornin (obecně např. Quinn 2013, Gregerová a kol. 2010). Interakce viditelného procházejícího nebo odraženého světla s minerálem umožňuje jeho identifikaci. Jejich rozlišení je důležité z hlediska poznání technologie výroby a provenien‑ ce materiálu. Leštěné výbrusové preparáty o mocnosti 30 µm byly pozoro‑ vány v procházejícím světle polarizačního mikroskopu mo‑ delu Olympus BX 51 a Motic PM‑28. Mikrofotodokumentace byla provedena fotoaparátem Canon 40D. Pro deskripci byl použit upravený systém podle P. Quinna (2013). V některých případech byla použita terminologie a metodika M. Grege‑ rové a kol. (2010). 1) Produkční skupinu chápeme jako keramiku s určitou jednotou
použitých surovin a technologie výroby.
Tab. 1: Základní makroskopické charakterisktiky vybraných vzorků. Vzorek
Inv. č.
Druh nádoby
Mikropetrografická skupina
Keramická třída
Barva matrix (makroskopicky)
Barva glazury (Munsellova škála)
1
2228/117
zásobnice
A
120
tmavě šedá
není
2
3366/11
zásobnice
A
120
tmavě šedá
není
3
2228/140
zásobnicový hrnec
A
120
tmavě šedá
není
4
2369/783
hrnec
B2
110
šedá
není
5
2228/22
hrnec
B1
110
šedá
není
6
2228/179
hrnec
B1
130
šedá
není
7
1245/3
hrnec
B2
110
šedá
není
8
2228/18
hrnec
B1
130
šedá
není
9
2132/17
hrnec
C
170
šedá
není
10
1171/5
džbán
E
135
šedá
olivově hnědá (2.5Y 4/6) temně červená, žlutočervená (10R 3/3, 5YR 4/6)
11
2152/67,68
džbán
D
141
oranžová s šedým jádrem
12
2361/8
džbán
E
141
oranžová s šedým jádrem
temně červená (10R 3/3)
13
3318/93
džbán
D
136
světle šedá
tmavě červenohnědá (5YR 3/2)
14
2362/62
miniatura
F1
141
oranžová
žlutočervená (5YR 4/6)
15
2131/1
miniatura
F2
181
bílá
tmavě červenohnědá (2.5YR 2.5/3)
16
1272/15
džbán
G
181
bílá
tmavě žlutohnědá, žlutohnědá (10YR 3/4, 10YR 5/8)
102
Petrografie keramiky
Obsah minerálů a zrnitostní charakteristiky jsou uvedeny v tab. 2 a obr. 1. Na základě zjištěného složení a zrnitosti byly prostřednictvím shlukové analýzy vzorky rozčleněny do devíti skupin (obr. 2, obr. B10). Mikrostrukturní a mik‑ romorfologické charakteristiky mikropetrografických skupin jsou uvedeny v tab. 3 a charakteristiky výpalu v tab. 4.
spolu s částí prachové a jílovité frakce hlínu, do které byly přidávány další zjištěné suroviny. Přítomnost klastických se‑ dimentárních hornin dává usuzovat na sedimenty řek Mo‑ ravy, Opavy, nebo také Svratky. Vedle toho je přítomen také amfibol, který se vyskytuje v metabazitové zóně brněnského batolitu. Otázka provenience tedy zůstává otevřená a mohla by být podrobněji řešena srovnáním s dalšími referenčními vzorky a detailní mikrochemickou analýzou. Grafitová surovina se obvykle vyskytuje v metamorfovaných horninách. Nejbližší výskyt metamorfovaných hornin s grafi‑ tem se nachází v oblasti moravika – západně Brna (svratecká klenba), případně západně Kremsu (dyjská klenba) a mol‑ danubika západní Moravy. Ze vzdálenějších grafitových su‑ rovin lze uvažovat také o surovinách z Hrubého Jeseníku, kde byl zdokumentován výskyt grafitových hornin v prostoru velkovrbenské skupiny (Čech 2011, 18). Četné ostrohranné úlomky dají usuzovat na umělé drcení/mletí/roztloukání grafitových hornin k použití jako ostřivo pro keramické těsto. Nádoby této keramické skupiny byly buď vyráběny ve zdro‑ jové oblasti hornin použitých jako ostřivo, nebo docházelo pouze k transportu této suroviny do oblasti výroby. Určení provenience grafitové suroviny použité na výrobu keramiky je otázka často diskutovaná, avšak zatím bohužel nevyřeše‑ ná (např. Fusek–Spišiak 2005, 288–289, 312–319; Goláňo‑ vá 2014, 133–135). Spolehlivé určení původu nepřinesly ani analýzy grafitové suroviny získané přímo na archeologických lokalitách (Čech 2011, 57).
Skupina A (grafitová keramika, vz. 1–3) Skupina A odpovídá keramické třídě makroskopicky označo‑ vané jako „grafitová keramika“ – v našem případě keramic‑ ké třídě 120. Vzorky 1 a 2 pocházejí ze zásobnic, vzorek 3 ze „zásobnicového hrnce“. Z pohledu neplastické složky se jedná o špatně vytříděnou keramiku s vysokým podílem hrubozrnné frakce. Velké úlomky hornin a minerálů jsou jak zaoblené, tak ostrohran‑ né. Neplastická složka se v nejvyšší míře skládá z grafitových hornin (rul a metakvarcitů) a samotného grafitu. V menší míře jsou zastoupeny sedimenty (pískovce, prachovce, pra‑ chové břidlice) a metamorfity (ruly, křemence). Z minerálů byly zjištěny křemen, alkalické živce, biotit, muskovit a am‑ fibol. Výpal proběhl v redukčním prostředí v rozmezí teplot 750–900 °C (biotit je nepleochroický, organika vyhořelá). Matrix je homogenní, černá a tmavě šedá. Mikrostruktura vzorků je paralelní. Mikropetrograficky jsou si vzorky 1 a 3 podobné. Vzorek 2 se od zbylých dvou liší charakterem ke‑ ramického těsta. Navíc obsahuje příměs jiného druhu hlíny. Odlišuje se také tím, že neobsahuje železité závalky. Povrchová úprava v podobě engoby, zmiňovaná v literatuře často u zásobnic (např. Fusek–Spišiak 2005, 293; Procház‑ ka–Peška 2007, 275–276), nebyla zjištěna. Pouze vzorek 3 mohl být v prostoru odpovídajícímu ústí nádoby přetřen velmi tenkou vrstvou hlíny s jinou zrnitostí. Obecně lze však konstatovat, že načervenalé zbarvení je způsobeno nejspíše částečným vystavením oxidačnímu žáru. Ve vzorku 2 byly zjištěny protáhlé jílovité závalky podobné surovině vzorků 15 a 16. Jedná se zřejmě o relikty jílu, který byl přidáván jako přísada do keramické hmoty, jež pak ne‑ byla zcela zhomogenizována. Pokud byl tento jíl přidáván i do vzorků 1 a 3, tak jeho přítomnost není vinou homogeni‑ zace opticky zjistitelná. Zrnitostní distribuce, vytřízení aplastik a především ostro‑ hrannost grafitových hornin svědčí o intencionálním při‑ dávání tohoto materiálu do keramické hmoty. Provenience grafitové suroviny může být tedy odlišná od zbytku keramic‑ ké hmoty a je proto nezbytné diskutovat původ jednotlivých složek zvlášť. Základní materiál zkoumaných vzorků obsa‑ huje oválné valounky křemene a klastických sedimentárních hornin: prachovců, dobře vytříděných pískovců a velmi špat‑ ně vytříděných pískovců nebo drobů. Ty zřejmě představují
Skupina B (keramika písčitá, vz. 4–8) Keramika této skupiny náleží makroskopicky vyčleněným ke‑ ramickým třídám 110 (vz. 4, 5 a 7) a 130 (vz. 6, 8). V rámci skupiny B byly vyděleny dvě skupiny (B1 a B2). Skupině B1 náleží vzorky 5, 6 a 8. Keramiku této skupiny je možné označit za písčitou se středním vytříděním. Ne‑ plastickou složku tvoří zaoblené úlomky převážně kvarcitů a křemene. Z úlomků hornin jsou v menší míře zastoupeny klastické sedimenty (pískovce, prachovce), mikritové a spa‑ ritové vápence a ruly. Z minerálů jsou dále zastoupeny al‑ kalické živce, které převažují nad plagioklasy, v malé míře pak biotit, muskovit, turmalín a grafit. Keramika této skupiny prošla výpalem, který nedosáhl 900 °C. Vzorky 5 a 6 byly páleny v redukčním prostředí, vzorek 8 v oxidačním. Matrix vzorků této skupiny je homogenní, světle až tmavě hnědá, s paralelní až lentikulární mikrostrukturou. Skupinu B2 tvoří vzorky 4 a 7. Také keramika této skupiny je písčitá, středně vytříděná se zaoblenými zrny neplastické složky, která je tvořena převážně kvarcitem a křemenem. Dále byly identifikovány úlomky pískovců a mikritových vá‑ penců, pouze minimálně úlomek ruly, prachovitého jílovce
103
Přírodovědný výzkum
Vzorek
Psefity
Psamity
Aleurity
Pelity
Vytřídění
Grafitová rula
Grafitový metakvarcit
Rula
Rohovec
Metakvarcit
Kvarcit
Pískovec
Prachovec
Prachová břidlice
Prachový jílovec
Mikrit
Sparit
Křemen
Grafit
Alkalický živec
Plagioklas
Biotit
Muskovit
Amfibol
Turmalín
Tab. 2: Mikropetrografické semikvantitativní vyjádření zrnitosti s četností úlomků minerálů a hornin a vytřídění neplastické složky.
1
2
2
1
1
1
4
1
1
0
0
2
3
2
0
0
0
0
3
5
2
0
2
2
1
0
2
1
2
2
1
1
4
3
0
0
0
1
1
0
1
0
0
0
2
5
0
0
2
0
2
0
3
1
2
2
1
1
3
2
1
0
0
0
0
1
0
0
0
0
0
5
0
0
3
1
1
0
4
0
3
1
2
3
0
0
1
1
0
3
2
0
0
0
0
0
5
0
3
2
1
3
2
0
5
0
3
1
2
3
0
0
1
0
0
3
1
0
0
0
0
0
5
0
3
1
2
1
0
0
6
0
3
1
2
3
0
0
0
0
0
3
1
0
0
0
2
1
5
1
3
1
0
1
0
1
7
0
3
1
2
3
0
1
0
1
0
3
2
0
0
1
2
0
4
0
3
1
1
1
0
0
8
0
1
2
2
1
0
0
1
0
0
4
3
1
0
0
2
0
4
0
2
1
1
1
0
0
9
0
1
2
2
1
0
0
3
0
0
2
0
0
0
1
1
0
3
2
2
1
3
5
0
0
10
0
3
2
1
2
0
0
0
0
0
2
0
1
0
1
0
0
4
0
2
1
0
3
0
0
11
0
3
1
2
3
0
0
1
0
0
1
0
0
0
0
0
0
4
1
2
2
0
0
0
0
12
0
1
2
2
1
0
0
0
0
2
3
0
1
0
1
0
0
4
0
2
1
2
2
0
0
13
0
1
2
2
1
0
0
0
0
0
3
0
0
0
0
0
0
3
0
2
1
2
1
2
0
14
0
0
3
3
3
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
3
0
2
1
1
3
0
0
15
0
0
1
4
3
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
2
0
1
0
0
0
0
0
16
0
0
2
3
3
0
0
0
1
0
1
0
0
1
0
3
0
3
0
1
1
2
3
0
0
Skupina C (keramika slídová, vz. 9)
a grafitového metakvarcitu. Pro tuto skupinu je důležitá přítomnost rohovce, který je ovšem zastoupen minoritně. Z úlomků minerálů jsou zastoupeny alkalické živce převažu‑ jící nad plagioklasy, muskovit, biotit a amfibol. Technologic‑ ky se vzorky této skupiny blíží skupině B1. Oba vzorky byly vypáleny v redukčním prostředí teplotou nižší než 900 °C. Matrix je homogenní, šedá, s paralelní mikrostrukturou. Skladba neplastické složky keramiky obou skupin se shoduje s kvartérními fluviálními sedimenty řeky Moravy (Dolníček a kol. 2008, 9). Je tedy možné předpokládat zdrojovou oblast této keramiky právě v povodí Moravy. Úlomek grafitového metakvarcitu ve vzorku 7 mohl být spolu s úlomkem ruly ve vzorku 4 transportován přítoky Moravy z oblasti silezi‑ ka – v keramické surovině se tedy nacházel spíše přirozeně. Otázka, zda se jedná o místní keramiku, či zda leží zdrojová oblast výše či níže po toku, zůstává otevřená. Jedním z cílů analýz bylo ověření oprávněnosti vyčlenění ke‑ ramické třídy 130 vůči třídě 110. Přestože vzorky 4 a 7 určené jako třída 110 vytvářejí skupinu B2, tak vzorek 5 stejné kera‑ mické třídy vytvořil skupinu se vzorky 6 a 8, které jsme zařa‑ dili ke třídě 130. Výsledky analýz tedy ukázaly, že třídy 110 a 130 si jsou z hlediska mikropetrografie velmi podobné.
Vzorek 9 reprezentující slídovou keramiku (třída 170) je středně zrnitý s převažujícím ostrohranným slídovým ostři‑ vem (muskovitu je více než biotitu). Ostatní součásti neplas‑ tické složky jsou zaoblené. Z úlomků hornin jsou zastoupe‑ ny úlomky rul a křemenců. V minimální míře je přítomen mikritový vápenec. Kromě slíd je v menší míře zastoupen křemen, grafit, alkalické živce a plagioklasy. Vzorek 9 pro‑ šel redukčním výpalem mezi 700 a 800 °C (biotit je slabě pleochroický). Matrix je nehomogenní, tmavě hnědá se silně paralelní mikrostrukturou. Množství slídy napovídá, že byla do keramického těsta přidá‑ vána záměrně, je tedy nutné uvažovat o původu této surovi‑ ny zvlášť. Nelze ovšem vyloučit, že keramická hmota vznikla přímo z horninové zvětraliny bohaté na slídu. V základním materiálu lze mezi aplastiky kromě úlomků metamorfovaných hornin, které nejspíše představují křemenem bohaté polohy ze svorů (jenž byly použity jako surovina slíd), rozlišit frag‑ menty granitoidů a prachového jílovce. Na souvislost s grani‑ toidy poukazuje i vysoké zastoupení živců. Je proto možné, že provenience této skupiny je podobná jako v případě sku‑ piny D. Pro validaci určení by ovšem bylo nutné analyzovat
104
Petrografie keramiky
Obr. 1: Graf Bertinovy matice prvků, které byly použity ke shlukové analýze.
Obr. 2: Shluková analýza na základě výsledků mikropetrografické analýzy.
105
Přírodovědný výzkum
B1
l
40
tmavě (6) a světle (8) hnědá
h
20
X
B2
l
40
šedá
h
20
X
C
p
45
tmavě hnědá
n
15
X
D
sp
40
šedá, hnědá
n
15
X
X
E
p
40
hnědá
h
20
X
X
F1
p
45
oranžová
h
10
X
F2
p
60
světle žluto‑ šedá
h
15
G
p
45
světle šedá
h
15
Zaoblení
X
Jemné ostřivo (15μm‑0.2mm%vol)
Protáhlé špičaté kanálky
X
Hrubší ostřivo (>2mm %vol)
Usměrnění pórů
20
Ostřivo [%]
Póry [%]
h
Jíl. nodule
Homogenita/heterogenita
černá, tmavě šedá
Fe nodule
Barva matrix
40
Prstencvovité póry
Matrix [%]
mp
Kanálky
Mikrostruktura
A
Bublinky
Skupina
Kanálky s kulatým průřezem nebo bublinky
Tab. 3: Mikrostrukturní a mikromorfologické charakteristiky mikropetrografických skupin. Mikrostruktura: p – paralelní; mp – mírně paralelní; sp – silně paralelní. Homogenita/heterogenita: h – homogenní; n – nehomogenní. Zaoblení: o – ostrohranné; z – zaoblené.
X
vz. 1 a 3
vz. 2
40
30
10
o
X
40
20
20
z
X
40
20
20
z
40
25
15
z, o: slídy
X
45
15
30
z
vz. 12
40
20, 30: vz. 5
20, 10: vz. 5
z
45
10
35
z
X
25
15
10
z
X
40
10
30
z
X X
více vzorků. Slídy jsou důležitým horninotvorným minerá‑ lem vyvřelých a metamorfovaných hornin, především svorů. Do klastických sedimentů přechází pouze částečně. Je tedy nutné hledat zdrojovou oblast slídového ostřiva v regionu s vý‑ chozy krystalinika (moravikum, brunovistulikum, silezikum, moldanubikum). Přesnější určení však zatím není možné. Z předchozích výzkumů vyplývá (Procházka–Peška 2007; Gregerová a kol. 2010), že slídová keramika nalézaná v Brně běžně obsahuje úlomky hornin a minerálů, které nebyly v předloženém vzorku rozpoznány (např. svory, mylonity a kataklazity, granáty, amfiboly). Vzorek 9 navíc obsahuje úlomek mikritového vápence a zrna grafitu. Obecná charak‑ teristika – tedy teplota výpalu, množství neplastické složky, převaha muskovitu nad biotitem, nepřítomnost hornin br‑ něnského masivu – jinak na tento vzorek dobře sedí. Úlomky rul obsažené v brněnské slídové keramice se shodují s bíteš‑ skými rulami, které jsou doprovázeny lupínky grafitu. Nabízí se tedy hypotéza o původu slídové suroviny pro zkoumaný vzorek právě v místě výchozů bítešské ruly. Je však nutné
X
mít na paměti, že jeden výbrus nese pouze neúplnou infor‑ maci o složení. Není vyloučeno, že keramická nádoba, kterou vzorek 9 zastupuje, horninové klasty důležité pro brněnskou slídovou keramiku obsahuje. Póry jsou orientované odlišně (horizontálně) oproti ostatním vzorkům, což by mohlo souviset s jinou formovací technikou (rychlý kruh?). Pro identifikaci konkrétní formovací techniky by byla nutná aplikace transversálních a tangenciálních řezů s makroskopickým průzkumem větší kolekce nádob. Další informace může přinést studium rentgenových snímků nebo tomografie. S odlišnou formovací technikou by mohlo sou‑ viset i použití slídy.
Skupina D (glazovaná keramika s granitoidy, vz. 11, 13) Tato skupina je reprezentována vzorkem 11, který zastupuje keramickou třídu 141, a vzorkem 13, odpovídajícím třídě 136. Z makroskopického hlediska se tedy jedná o dva od‑ lišné vzorky.
106
Petrografie keramiky
Jedná se o glazovanou keramiku s velmi špatně vytříděnou neplastickou složkou, která je tvořena převážně zrny grani‑ toidních hornin a křemenců. Z minerálů převažuje křemen. V menší míře jsou zastoupeny alkalické živce, plagioklasy, biotit, muskovit a amfibol. Maximální teplota výpalu se prav‑ děpodobně pohybuje v rozmezí 750–900 °C (biotit je neple‑ ochroický, organika v redukčním prostředí vyhořelá). Výpal keramiky této skupiny byl určen jako oxidačně‑redukční. Ma‑ trix je nehomogenní s paralelní mikrostrukturou. V případě vzorku 13 je základní hmota dosti nehomogenní s protáhlými špatně ohraničenými šmouhami, což svědčí o míchání odliš‑ ných keramických surovin. Těsto obsahuje železité závalky. Na základě hojnosti živců lze předpokládat, že surovinou byl nezpevněný klastický sediment derivovaný z granitoidních hornin. V úvahu přichází sprašový materiál, tégl, nebo spíše povodňová hlína z oblastí s výchozy granitoidních hornin. Taková kritéria splňuje např. brněnský batolit. Je třeba vzít v potaz, že vzorek 11 obsahuje stopy grafitu.
jílovitým příměsím ze vzorku 2. Keramika této skupiny byla pálena v redukčně‑oxidačním prostředí při teplotách nižších než 900 °C. V případě vzorku 12 lze uvažovat o teplotách pod 800 °C, protože v některých pórech jsou dosud dochova‑ né zbytky organické hmoty, přestože atmosféra výpalu byla ve sledované části vzorku oxidační. Matrix je homogenní, hnědé barvy a s paralelní mikrostrukturou. Provenience této skupiny je obtížně určitelná. Přítomnost klastických sedimentárních hornin nevylučuje sedimenty řek Moravy a Opavy, nebo jejich přítoků. Oba toky mají totiž ve svém povodí horniny metamorfované i klastické sedi‑ menty flyšového vývoje. Otázka provenience by mohla být podrobněji řešena metodou laserové ablace nebo WDX, even‑ tuálně srovnáním s dalšími referenčními vzorky.
Skupina F (glazovaná jemnozrnná vytříděná keramika, vz. 14, 15) Tato skupina je reprezentována vzorkem 14, který zastupu‑ je keramickou třídu 141, a vzorkem 15, odpovídajícím třídě 181. Z makroskopického hlediska se tedy jedná o dva odliš‑ né vzorky. V rámci této skupiny byly vyděleny dvě skupiny (F1 a F2). Skupinu F1 určuje vzorek 14, který je glazovaný, jemno‑ zrnný se středním vytříděním neplastické složky. Úlomky hornin nebyly identifikovány žádné. Z minerálů jsou pří‑ tomny pouze křemen a muskovit ve středním množství. Al‑ kalických živců, plagioklasů a biotitu je méně. Tento vzorek prošel oxidačním výpalem s maximální teplotou v rozmezí 700–800 °C. Výše teploty byla určena podle optických vlast‑ ností biotitu. Matrix je homogenní, oranžová s paralelně usměrněnou mikrostrukturou. Otázku provenience nelze optickými metodami vyřešit. Skupina F2 je reprezentována vzorkem 15. Tato keramika je glazovaná a velmi jemnozrnná. Středně vytříděná neplastic‑ ká složka se skládá pouze z malého množství křemene a alka‑
Skupina E (glazovaná jemnozrnná keramika nevytříděná, vz. 10, 12) Tato skupina je reprezentována vzorkem 10, který zastu‑ puje keramickou třídu 135, a vzorkem 12, odpovídajícím třídě 141. Z makroskopického hlediska se tedy jedná o dva odlišné vzorky. Keramiku skupiny E reprezentuje poměrně jemnozrnné zboží se špatně vytříděnou neplastickou složkou, která je z úlomků hornin zastoupena pouze kvarcity a metakvarcity, z minerálů v největší míře křemenem. Stopově byly zachyceny fragmen‑ ty prachovitých jílovců nebo jílovitých břidlic (vz. 10 jedno‑ značně, vz. 12 nejednoznačně) a úlomky metamorfované horniny (vz. 12). Dále jsou přítomny ve středním množství slídy (více muskovitu než biotitu) a v menším množství živce (alkalické živce převažují nad plagioklasy). Ve vzorku 10 se nacházejí drobné zóny odlišné jílovité hlíny, která se podobá
Tab. 4: Charakteristiky výpalu mikropetrografických skupin; r – redukční, o – oxidační. Skupina
Atmosféra
Intenzita výpalu
Poznámka
A
r, o. přežah
750–900
biotit nepleochroický, ale ještě bez vitrifikace
B1
r (6), o (8)
pod 900
bez vitrifikace
B2
r
pod 900
bez vitrifikace
C
r
700–800
slabě pleochroický biotit
D
or
750–900
biotit nepleochroický, ale ještě bez vitrifikace
E
or (10, 12)
pod 900
bez vitrifikace
F1
o
700–800
slabě pleochroický biotit
F2
?
1000
lokálně vitrifikováno
G
?
800–1000
bez vitrifikace, biotit nepleochroický
107
Přírodovědný výzkum
Tab. 5: Výsledky SEM‑EDX chemických mikroanalýz. Hodnoty jsou přepočteny na 100% sumu oxidů. Analýza
Sample
Vzorek
Na2O
MgO
Al2O3
SiO2
SO3
K2O
CaO
TiO2
FeO
SnO2
PbO
1
10
glazura
0
0
3,54
14,72
0
0
0
0
1,64
41,68
38,42
2
10
hmota
0,87
1,24
16,34
70,02
0
3,2
1,04
1,08
6,2
0
0
3
11
glazura
0,865
0
3,925
20,865
0
0,845
0,365
0
3,425
0
69,71
4
11
hmota
0,79
1,09
12,53
78,6
0
2,13
0,98
0,71
3,18
0
0
5
12
glazura
0
0
5,29
27,98
0
0,65
0
0
3,53
0
62,55
6
12
hmota
0,79
1,4
14,98
74,72
0
2,31
0,94
0,79
4,08
0
0
7
13
glazura
1,41
0
3,63
19,44
0
1,54
0,74
0
3,8
0
69,45
8
13
hmota
0,45
0,77
13,99
78,31
0
2,56
0,78
1,2
1,95
0
0
9
14
glazura
0,56
0,785
6,715
35,94
0
1,325
2,39
0
1,83
0
50,47
10
14
hmota
1,77
1,42
14,67
71,41
0
3
4,01
0
3,64
0
0
11
15
glazura
0
0
5,33
20
0
0,64
1,35
0
3,64
0
69,04
12
15
hmota
0
0,89
24,96
67,67
0
2,69
0,9
1,26
1,65
0
0
13
16
glazura
0
0
7,61
15,98
0
0
0,69
0
1,73
0
73,99
14
16
hmota
0
0,67
26,5
65,82
0
1,45
2,85
1,03
1,68
0
0
15
3
hmota
0
5,29
19,84
56,35
1,96
3,48
2,64
0,87
9,58
0
0
16
5
hmota
0,265
1,015
11,63
80,29
0
2,22
1,145
0,35
3,085
0
0
Tab. 6: Normativní zastoupení minerálů přepočtené na sumu 100 %. Ab – albit; An – anortit; Pl – plagioklas; Q – křemen; Mm – montmorillonit; Ill –illit; Chl – chlorit; Kn – kaolinit; Cc – kalcit; Dl – dolomit; Ank – ankerit; Ht – hematit; Rt – rutil; Gy – sádrovec; Fsp – živec; Pel – jílové minerály. Vzorek
Ab
An
Pl
Q
Mm
Ill
Chl
Kn
Cc
Dl
Ank
Ht
Rt
Gy
Pel
5
1,085
0,115
1,2
60,07
4,535
22,96
2,765
4,61
0,67
0
2,73
0,12
0,34
0
30,26
3
0
0
0
27,01
0
35,05
24,93
5,72
1,69
0,81
0
0
0,82
3,97
59,98
16
0
0
0
29,99
0
14,03
2,34
47,86
4,39
0
0,46
0
0,93
0
16,37
15
0
0
0
33,15
0
26,78
1,54
35,77
1,39
0,19
0
0
1,17
0
28,32
13
2,28
0,24
2,52
54,1
5,87
26,46
0
7,41
0,21
0
2,26
0
1,16
0
32,33
12
0,77
0,08
0,85
43,28
23,74
23,73
0
2,31
0
0
3,41
1,91
0,76
0
47,47
11
2,49
0,26
2,75
52,25
16,72
22,04
0
1,07
0
0
3,45
1,03
0,69
0
38,76
10
7,11
0,75
7,86
42,4
0
33,06
13,1
0,79
1,26
0,48
0
0
1,04
0
46,16
lických živců. Keramické těsto pro výrobu tohoto vzorku bylo pravděpodobně připraveno z materiálu s určitým podílem kaolinitu. Výpal proběhl za vyšších teplot, pravděpodobně v rozmezí 900–1000 °C. Matrix je slinutá a lokálně jsou pa‑ trné známky počáteční vitrifikace. Atmosféru výpalu nebylo možné určit. Matrix je homogenní, světle žlutošedá s para‑ lelně uspořádanou mikrostrukturou. Otázku provenience nelze optickými metodami vyřešit. Lze však konstatovat, že převládající surovinou jsou jílové minerály, jako např. kaolín.
Přesnou determinaci by umožnila analýza XRD, ale odhad může upřesnit i analýza chemického složení (viz níže Analý‑ za chemického složení SEM‑EDX).
Skupina G (glazovaná jemnozrnná kaolínová keramika, vz. 16) Vzorek 16, který byl makroskopicky zařazen do třídy 181, se svojí zrnitostní charakteristikou podobá vzorku 15 (skupi‑ na F2) – keramika je velmi jemnozrnná a středně vytříděná,
108
Petrografie keramiky
ovšem s větším podílem neplastické složky. Ve vzorku 16 bylo možné rozeznat zaoblené úlomky hornin s převahou mikri‑ tového vápence. V menší míře byly identifikovány granito‑ idní horniny, rohovce, křemence a prachovité břidlice. Mezi úlomky minerálů převažuje křemen a muskovit, dále jsou za‑ stoupeny alkalické živce, plagioklasy a biotit. Keramika této skupiny prošla pravděpodobně výpalem s maximální teplo‑ tou v rozmezí 800–900 °C (biotit není pleochroický, matrix není vitrifikovaná). Jako v předchozí skupině se v keramické hmotě může nacházet určité množství kaolinitu. Samotná matrix je homogenní, světle šedá s paralelně uspořádanou mikrostrukturou. Otázku provenience nelze optickými meto‑ dami vyřešit. Lze však konstatovat, že převládající surovinou jsou jílové minerály jako např. kaolinit. Přesnou determinaci by umožnila analýza XRD, ale odhad může upřesnit i analý‑ za chemického složení (viz níže Analýza chemického složení SEM‑EDX).
ukazatelem použitých surovin a technologií. Výsledky analýz ukazují, že všechny zkoumané glazury jsou křemito‑olovnaté (tab. 5), dle klasifikace (Tite et al. 1998, 245) odpovídají poli vysoko‑olovnatých glazur (obr. 5). V jednom případě byla zjištěna přítomnost ciničitého kaliva (vz. 10). Nažlout‑ lé až nazelenalé barvy souvisí s přítomností železa (tab. 5) a redukčními nebo oxidačními podmínkami. Vzorky jsou si dosti podobné s výjimkou vzorku 10 s ciničitým kalivem a vzorku 14, který má mírně odlišné složení (více alkálií, více vápníku a hořčíku).
Analýza glazur ručním rtg‑fluorescenčním spektrometrem Vzhledem k reltivně vysokému množství glazované keramiky byl pro orientační analýzu prvkového složení použit ruční XRF analyzátor Innov X Delta s 4W s Rh anodou a 25mm2 silikonovým drift detektorem. Tento přístroj umožňuje nede‑ struktivní a rychlou analýzu, která proto mohla být apliková‑ na na všechny glazované nádoby a jejich zlomky. Vzorky byly měřeny přístrojem v továrním nastavení a bez zohlednění vhodných standardů, takže koncentrace stanovených prvků mají spíše kvalitativní charakter. Získaná data především doplňují informace o složení glazur, které nebyly zkoumány metodou SEM‑EDX. Všech 19 analyzovaných vzorků pravdě‑ podobně odpovídá křemito‑olovnatým glazurám a v případě vzorku 10 byla potvrzena přítomnost menšího množství cini‑ čitého kaliva (tab. 7). Nově byla u vzorků X9 a X11 zjištěna přítomnost mědi, která ve zjištěných koncentracích musela být přidána za účelem zabarvení glazury do zelena.
Analýza chemického složení SEM‑EDX Elektronová skenovací (rastrová) mikroskopie v kombina‑ ci s energo‑disperzní mikroanalýzou jsou metody založené na interakci dopadajícího svazku urychlených elektronů se vzorkem. Analýza může být zaměřena na bod nebo plo‑ chu o velikosti tisícin milimetrů, a proto lze odděleně zkou‑ mat aplastické součásti i základní hmotu (Gregerová a kol. 2010, 34). Vzorky byly analyzovány na skenovacím elektronovém mi‑ kroskopu JEOL 6490 na Ústavu geologických věd PřF MU. Na přístroji byly pořízeny snímky v režimu zpětně odraže‑ ných elektronů a u všech glazur a vybraných keramických hmot byla provedena semikvantitativní chemická mikroa‑ nalýza. Naměřená data byla následně pro potřeby srovnání převedena na normativní složení pomocí softwaru MINLITH (Rosen et al. 2000). Všechny výsledky chemických mikroanalýz spolu se snímky vzorků v režimu zpětně odražených elektronů jsou zobraze‑ ny v Příloze 5.4 na DVD. Hodnoty přepočtené na oxidy jsou zobrazeny v tab. 5. Data získaná EDX analýzou plošky pojiva ve výbrusu byla pře‑ vedena na normativní zastoupení minerálů (tab. 6). Ze srov‑ nání normativního minerálního složení vyplývá, že vzorek 3 je oproti ostatním vzorkům bohatý na živce a jílové minerály, zatímco vzorek 5 obsahuje nejvíce křemene (obr. 2). Kar‑ bonáty jsou zastoupeny minimálně, mírně zvýšené jsou jen v případě vzorku 16 (obr. 2). Zajímavé je srovnání normativ‑ ního složení jílových minerálů, které dokládá použití kaolínu jako suroviny v případě vzorků 15 a 16 (obr. 4). Pro analýzu glazur byla zvolena metoda SEM‑EDX, proto‑ že umožňuje bodově určit jejich chemické složení, které je
Závěr Na základě mikropetrografického rozboru byly zkoumané vzorky rozděleny do devíti skupin s odlišnými technologic‑ kými a provenienčními charakteristikami. Místní keramické produkci nejspíše odpovídá písčitá keramika mikropetrografické skupiny B (vz. 4–8), jejíž skladba neplas‑ tické složky se shoduje s kvartérními fluviálními sedimenty řeky Moravy (Dolníček a kol. 2008, 9). Tato skupina keramiky náleží nejčastěji zastoupeným keramickým třídám na lokalitě (tř. 110 a 130), jejichž domácí původ byl předpokládán. Provenience vzorků grafitové keramiky skupiny A nebyla s jis‑ totou stanovena, neboť keramika je složena z více surovin. Vedle grafitové horniny a kaolínu (nejspíše v případě vz. 2) je rozeznatelné složení základního materiálu, ve kterém jsou přítomny úlomky klastických sedimentárních hornin a am‑ fibolu. Mimo tyto vzorky byl amfibol zjištěn ve vzorcích 4 a 13, což sice neozřejmuje provenienci vzorků skupiny A, ale přináší příslib možného stanovení provenience pomocí mikroanalýz tohoto minerálu. V případě vzorků grafitové
109
Přírodovědný výzkum
Obr. 3: Ternární diagram ilustrující normativní zastoupení jílových minerálů s živci (PelFsp), karbonátů (Carsd) a křemene (Q).
Obr. 4: Ternární diagram ilustrující normativní zastoupení Illitu (Ill) a kaolinitu (Kn) s chloritem, montmorillonitem (Chl.Mm.Srp).
110
Petrografie keramiky
keramiky byla řešena i v posledních letech diskutovaná po‑ vrchová úprava v podobě engoby (Fusek–Spišiak 2005, 293; Procházka–Peška 2007, 275–276). Její přítomnost na povr‑ chu grafitové keramiky nebyla jednoznačně potvrzena, pouze vzorek 3 mohl být v prostoru odpovídajícímu ústí nádoby přetřen velmi tenkou vrstvou hlíny s jinou zrnitostí. Obecně lze však konstatovat, že načervenalé zbarvení je způsobeno nejspíše částečným vystavením oxidačnímu žáru. Slídová keramika skupiny C (vz. 9) makroskopicky silně upomíná na keramiku brněnské oblasti a díky publikovaným analýzám s ní mohla být i srovnána (např. Procházka–Peška 2007, 282–283; Gregerová a kol. 2010, 138–152). Množ‑ ství slídy zjištěné v keramice této skupiny napovídá, že byla do keramického těsta přidávána záměrně. Je tedy nutné uva‑ žovat o původu této suroviny zvlášť. Zdrojovou oblast slído‑ vého ostřiva lze nalézt v regionech s výchozy krystalinika (moravikum, brunovistulikum, silezikum, moldanubikum). Nabízí se hypotéza o původu slídové suroviny pro zkoumaný vzorek právě v místě výchozů bítešské ruly. Je tedy zřejmé, že k otázce, zda by slídová keramika z Veselí mohla být brněn‑ ským importem, se nelze vyjádřit jednoznačně. Větším počtem vzorků byla věnována pozornost glazované keramice (skupiny D–G), jejíž počátky jsou pro moravské
prostředí osvětleny zatím jen poskrovnu. Na základě do‑ stupných studií lze jen na okraj shrnout, že od 2. poloviny 13. století se vedle miniaturních polévaných nádobek nečet‑ ně objevují i větší užitkové tvary džbánů a konvic. Zdá se, že tato svým zjevem nepřehlédnutelná keramika se již velmi brzy početněji objevuje v prostředí severní Moravy, zvláště na Opavsku (Šikulová 1985, 230–233; Procházka–Hložek 2014, 238–242; Kouřil–Wihoda 2003, 94–100; Skalická 2012, 34–35), ale i v hornoslezské oblasti (Rzeźnik–Stoksik 2011, 466–484). Právě v tomto prostoru je pak uvažováno jedno z možných produkčních center této keramiky. Na základě provedených analýz se nelze k původu vzorků vyjádřit s jistotou, neboť téměř všechny byly natolik jemno‑ zrnné, že optickými metodami nebylo možné určit minerály a horniny indikující původ materiálu. Pouze v případě skupi‑ ny E (vzorky 10 a 12) se podařilo zachytit několik fragmen‑ tů hornin, které umožňují méně detailní určení. Přítomnost klastických sedimentárních hornin nevylučuje sedimenty řek Moravy a Opavy, nebo jejich přítoků. Oba toky mají totiž ve svém povodí nejen horniny metamorfované, ale i klastic‑ ké sedimenty flyšového vývoje. Analýza chemického složení základní hmoty přinesla zajímavé výsledky. Normativní slo‑ žení (obr. 3) potvrdilo domněnku, že vzorky 15 a 16 jsou
Obr. 5: Ternární diagram s poměry SiO2, PbO a Na2O+MgO+Al2O3+K2O+CaO+FeO. Vše normalizováno ve škále 0–100.
111
Přírodovědný výzkum
tvořeny surovinou obsahující kaolin. Těžené zdroje kaolínu se v prostoru Moravy omezují pouze na Znojemsko a Vidnav‑ sko, v minulosti probíhala těžba také na západním okraji Čes‑ komoravské vrchoviny (Starý–Sitenský–Hodková 2011, 112). Budoucí měření většího množství vzorků by pravděpodobně pomohlo definovat hlavní skupiny glazované keramiky podle chemického složení. Chemická analýza metodou SEM‑EDX ukázala, že všechny analyzované glazury jsou křemito‑olovnaté, dle klasifikace (Tite et al. 1998, 241–260) odpovídají vysoko‑olovnatým glazurám. V jednom případě byla zjištěna přítomnost cini‑ čitého kaliva (vz. 10). Cínem kalená keramika byla nejspíše vynalezena během 9. století v irácké Basře, odkud se roz‑ šířila do islámského světa a přes Španělsko dále do Evropy (Mason–Tite 1997, 41–58). Ve 13. století se objevují cíniči‑ té glazury v Itálii, kde je zaznamenána nejstarší písemná zmínka o jejich použití po 30. letech 14. století (Parmelee 1948). Ostatní křemito‑olovnaté glazury zkoumané metodou SEM‑EDX odpovídají svým chemickým složením glazurám ze západního Malopolska (Auch 2012, 230–231), Dolního Saska (Römer‑Strehl et al. 2004, 77–91) a Slezska (Rzezni‑ k–Stoksik 2011, 474). V regionálním kontextu ovšem tyto glazury příliš neodpovídají nízkoolovnaté alkalické glazuře na džbánu nalezeném v Brně a datovaném do 2. poloviny 13. století, případně počátku 14. století (Procházka–Hložek 2014, 231–244). Nažloutlé až nazelenalé barvy olovnatých glazur souvisejí s přítomností železa a redukčními nebo oxi‑ dačními podmínkami. Doplňkově byly některé glazury zkou‑
mané metodou SEM‑EDX a všechny glazury bez těchto ana‑ lýz zkoumány ručním rtg‑fluorescenčním spektrometrem. Kromě potvrzení přítomnosti cínu v glazuře vzorku 10 bylo u vzorků X9 a X11 zjištěno relativně vyšší zastoupení mědi, která byla použita k zabarvení glazury do zelena (tab. 7). Vrcholně středověká keramika ze sledované oblasti dosud nebyla archeometricky zkoumána. Zcela tak postrádáme srovnávací materiál. Představené analýzy jsou z tohoto hle‑ diska pilotním výsledkem, který by měl poskytnout alespoň malý základ pro další studium.
Vzorek
Inv. č.
Si
Cu
Sn
Pb
10
1171/5
83237,82
242,78
36158,47
355981,5
12
2361/8
112535,02
0
3355,34
369167,31
13
3318/93
67145,28
0
3987,86
400980,92
14
2362/62
126807,64
421,07
3230,56
343788,48
16
1272/15
159987,65
2417,35
4489,97
450457,99
15
2131/1
117098,02
0
3715,75
418897,37
X1
1185/31
136676,5
155,4
2997,91
316415,94
X2
290/21
118733,41
160,67
3528,09
362295,25
X3
2278/8
160947,38
0
1957,97
215589,04
X4
2255/12
105748,15
0
4605,56
377635,99
X5
1162/3
96914,24
0
3011,04
335143,97
X6
252/3
118725,31
9254,53
3679,41
418191,01
X7
2255/12
136787,34
0
2175,16
256044,62
X8
2269/22
125546,16
109,88
3004,83
342831,48
X9
2170/13
139647,56
4392,77
2071,88
224277,54
X10
257/18
58943,79
565,06
3283,4
333810,43
X11
2152/68
112754,81
7042,87
4417,39
284581,99
112
Tab. 7: Koncentrace vybraných chemických prvků [ppm] stanovených ručním rtg‑fluo‑ rescenčním spektrometrem.
Barevné obrazové přílohy
Skupina A
vzorek 1
vzorek 2
vzorek 3
vzorek 6
vzorek 8
Skupina B1
vzorek 5
Skupina C
Skupina B2
vzorek 4
vzorek 7
Skupina D
vzorek 11
Skupina F1
vzorek 14
vzorek 9
Skupina E
vzorek 13
Skupina F2
vzorek 10
Skupina G
vzorek 15
vzorek 16
Obr. B10: Snímky výbrusových preparátů v procházejícím polarizovaném světle v PPL (levá část) a XPL (pravá část).
372
vzorek 12
