ASIE/TICHOMOŘÍ Asijsko-tichomořská oblast je domovem čtyř strategických partnerů EU (Číny, Indie, Japonska a Korejské republiky), několika nejrychleji rostoucích ekonomik světa, několika rodících se světových mocností a dvou třetin z celosvětového počtu chudých. Dynamické společnosti této oblasti nabízejí EU obrovské příležitosti a představují rovněž ohromné výzvy. K interakci mezi EU a touto oblastí dochází na dvoustranném základě a také prostřednictvím regionálních organizací a fór a v rámci skupiny G20. Parlamentní vztahy s asijskými zeměmi se odehrávají na třech úrovních: dvoustranné – mezi delegacemi Evropského parlamentu a parlamenty příslušných asijských států; regionální – s meziparlamentním shromážděním Sdružení národů jihovýchodní Asie (AIPA); a prostřednictvím setkání Asie-Evropa, s parlamentním partnerstvím Asie-Evropa (ASEP). Mezi africké, karibské a tichomořské státy (AKT), které má v působnosti delegace AKT Evropského parlamentu, patří 15 tichomořských národů.
PRÁVNÍ ZÁKLAD —
Hlava V (vnější činnost EU) Smlouvy o Evropské unii (SEU) a
—
hlavy I–III a V (společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc a mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
VYVÍJEJÍCÍ SE POLITIKA Rychlost, s jakou v Asii dochází ke změnám, a politická a ekonomická rozmanitost této oblasti, která zahrnuje jak vyspělé demokracie, tak i autokratické režimy, a jak vyspělé, tak i rozvojové země, znamenají, že EU musí svou politiku neustále přizpůsobovat aktuálním okolnostem. Jednou z důležitých součástí tohoto vztahu zůstává i nadále rozvojová spolupráce.
JIŽNÍ ASIE Evropská unie, která podněcuje regionální integraci, podporuje Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (SAARC), jehož osmi členskými zeměmi jsou Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán a Srí Lanka. Evropa je hlavním obchodním partnerem jihoasijských zemí a jejich klíčovým vývozním trhem. Součástí rozvojové spolupráce mezi EU a zeměmi jižní Asie je jak finanční a technická pomoc, tak i hospodářská spolupráce. Mezi priority patří regionální stabilita, zmírňování chudoby, lidská práva, udržitelný rozvoj a pracovní práva. A.
Indie
Od roku 1994 se vztahy mezi EU a Indií řídí dohodou o spolupráci, která se vztahuje na politickou, obchodní a hospodářskou spolupráci. V roce 2004 povýšila EU svůj vztah s Indií na strategické partnerství. V posledních pěti letech se dvoustranný obchod zdvojnásobil a investice se zvýšily desetinásobně. V roce 2016 obě strany opět navázaly diskusi s cílem přezkoumat, Fakta a čísla o Evropské unii - 2017 1
jak obnovit jednání mezi EU a Indií o komplexní dohodě o obchodu a investicích, které bylo zahájeno v roce 2007. Nejprve je však třeba vyřešit několik klíčových problémů. V rámci současného finančního rámce EU na období 2014 až 2020 byla zrušena dvoustranná rozvojová pomoc EU pro rychle se rozvíjející ekonomiky, včetně Indie. Navzdory pozoruhodnému hospodářskému rozvoji, ke kterému v Indii došlo, žije téměř 30 % jejích obyvatel v chudobě. Dne 30. března 2016 se v Bruselu uskutečnil třináctý summit EU-Indie. Společné prohlášení z tohoto summitu uvítalo úzkou spolupráci mezi Evropským a indickým parlamentem a vyjádřilo uspokojení z nadcházejícího založení skupiny přátelství s EU v dolní sněmovně indického parlamentu (Lok Sabha). Ve svých usneseních se EP zabýval otázkami lidských práv, především násilím páchaným na ženách, případem dvou italských příslušníků námořní pěchoty, Massimiliana Latorreho a Salvatora Gironeho, kteří od roku 2012 čekají na soud, protože nešťastnou náhodou zabili dva indické rybáře, a případem britských a estonských námořníků, kteří jsou v Indii vězněni. B.
Pákistán
První komplexní dohoda mezi EU a Pákistánem byla podepsána v roce 1976. V současnosti je klíčovým základem tohoto vztahu dohoda o spolupráci z roku 2004. Pětiletý plán angažovanosti EU-Pákistán z roku 2012 vycházel ze dvou společných prohlášení ze summitů EU-Pákistán konaných ve dnech 17. června 2009 a 4. června 2010. Tento představuje rámec pro rozvoj a posilování bilaterálních politických vztahů v šesti strategických oblastech: politická spolupráce, bezpečnost, řádná správu věcí veřejných, lidská práva, migrace, obchod a energetika. Na žádost Pákistánu vyslala EU ke sledování posledních všeobecných voleb své volební pozorovatelské mise. Sacharovovu cenu Evropského parlamentu za svobodu myšlení za rok 2013 získala pákistánská aktivistka ve vzdělávání Malála Júsufzajová. Usnesení EP se zabývala útokem v Láhauru (2016), masakrem ve škole v Péšaváru (2015), zákony o rouhání (2014), případy pronásledování (2014) a regionální úlohou Pákistánu a jeho politickými vztahy s EU (2014). EU se i nadále angažuje v dialogu s Pákistánem a, v závislosti na pokroku v oblastech, jako jsou lidská práva, posilování demokracie, právního státu a řádné správy a migrace, včetně zpětného přebírání osob, by se v roce 2017 mohl konat třetí summit EUPákistán. EU je také druhým největším obchodním partnerem Pákistánu, přičemž obchod mezi nimi dosáhl v roce 2015 celkové výše 10,4 miliardy EU. Přebytek bilance obchodu mezi EU a Pákistánem činí 1,6 miliardy EUR ve prospěch Pákistánu. V důsledku obchodních příležitostí, které skýtá všeobecný systém preferencí (GSP) EU, vstupuje více než 75 % pákistánského vývozu do EU v rámci preferenčních sazeb. C.
Afghánistán
V září 2014 došlo v Afghánistánu na základě inaugurace prezidenta Ašrafa Ghaního poprvé k dokončení demokratického předání moci. Výsledky prezidentských voleb vedly k vážné institucionální krizi a prezidentův politický protivník Abdulláh se stal „výkonným premiérem“. Ustavení úplného kabinetu se kvůli zdlouhavým jednáním protáhlo. Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF) se v prosinci 2014 stáhly, 13 000 vojáků USA a NATO však v zemi zůstává. Vážnou hrozbu z hlediska bezpečnosti přestavuje Tálibán a v poslední době také Islámský stát. Stále hrozí riziko, že se Afghánistán stane „nefungujícím státem“. Důležitým impulzem pro zajištění národní a regionální stability by mohla být větší regionální spolupráce. Po pádu tálibánského režimu v roce 2001 otevřela Evropská unie v Kábulu svou delegaci. Velvyslanec EU je také zvláštním zástupcem EU. Ve svých závěrech o Afghánistánu ze dne 18. července 2016 přijala Rada následné stanovisko vycházející ze zprávy o „strategii Evropské unie (EU) pro Afghánistán na období let 2014–2016“. Rada uvedla, že nová strategie na období let 2017–2020 by měla reagovat na zvažovaný rámec pro afghánské národní usmíření a rozvoj Fakta a čísla o Evropské unii - 2017
2
a na s ním spojené afghánské národní prioritní programy, které mají být přijaty na bruselské konferenci o Afghánistánu konané v dnech 4. a 5. října 2016 na téma „Partnerství pro prosperitu a mír“. Druhý místní lidskoprávní dialog Afghánistán-EU, který se konal v Kábulu dne 1. června 2016, zdůraznil setrvalý závazek afghánské vlády zlepšovat situaci v oblasti lidských práv. Ve stávajícím rozpočtu EU je na období 2014–2020 pro Afghánistán vyčleněno 1,4 miliardy EUR, přičemž důraz je kladen na zemědělství, rozvoj venkova, zdravotnictví, právní stát, práci policie, demokratizaci a zodpovědnost. Přibližně 20 % těchto prostředků je vyčleněno na „motivační platby“ vázané na reformy. Parlament ve svém usnesení z června 2013 požadoval, aby byla co nejdříve uzavřena dohoda o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi EU a Afghánistánem. V listopadu 2015 Parlament vyjádřil vážné znepokojení nad stále častějšími akcemi povstalců a nad útoky Tálibánu namíření proti menšinám, jako jsou například šíitští Hazáři. Státní příslušníci Afghánistánu představovali mezi uprchlíky přicházejícími do EU v průběhu „velké vlny“ v letech 2015–2016 druhou největší skupinu. EU je čtvrtým největším obchodním partnerem Afghánistánu (po Pákistánu, Indii a USA), přičemž obchod mezi nimi dosáhl v roce 2015 hodnoty 373 milionů EUR.
VÝCHODNÍ ASIE A.
Čínská lidová republika
V roce 1994 navázala EU na základě nového rámce pro politický dialog opětovně vztahy s Čínou, které byly přerušeny po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Zbrojní embargo, které EU na zemi uvalila po událostech v roce 1989, však zůstává v platnosti. Přeměna Číny na světovou velmoc a rostoucí vzájemná hospodářská závislost mezi oběma partnery se odrážejí ve strategickém partnerství zavedeném v roce 2013, kdy EU a Čína přijaly „strategickou agendu pro spolupráci mezi EU a Čínou do roku 2020“. Ve dnech 12. a 13. července 2016 se v Pekingu konal osmnáctý summit EU-Čína. Čína EU také považuje za „strategického partnera“, i když má takovýchto partnerů hned několik desítek. Každoroční summity, které se konají střídavě v Bruselu a Pekingu, stanovují zásady pro rychle se vyvíjející vztah. Součástí politického dialogu jsou pravidelné schůzky ministrů a více než 60 odvětvových dialogů. Jednou ročně se koná specifický dialog o lidských právech mezi EU a Čínou, ačkoli doposud nepřinesl hmatatelné výsledky. Čína se jednoznačně staví proti jakémukoli vnějšímu „vměšování se“ do svých vnitřních záležitostí týkajících se lidskoprávních otázek. Dne 22. června 2016 přijaly vysoké představitelka a Komise společné sdělení o prvcích nové strategie EU vůči Číně. V tomto rámci usiluje EU o navázání strategické spolupráce s Čínou ve třech hlavních oblastech: 1. program pro prosperitu a reformy; 2. zahraniční politika a bezpečnost; 3. globální správa a multilaterální souvislosti. EU a Čína jsou dvěma největšími obchodními partnery na světě. Čína je po USA druhým největším obchodním partnerem Evropské unie. EU je však znepokojena čínskými protekcionistickými opatřeními, omezeními exportu a problémem nadbytečných kapacit v určitých průmyslových odvětvích, jakož i nedostatečnou reciprocitou a tržním přístupem v rámci obchodních a investičních vztahů. Peking je znepokojen postojem EU vůči svěření „statusu tržního hospodářství“ Číně, k němuž se vyjádřil i Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 12. května 2016. V listopadu 2013 zahájily Čína a EU jednání o komplexní dvoustranné dohodě o investicích. Dvanácté kolo jednání bylo naplánováno na září 2016. Dvakrát ročně se konají pracovní setkání delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Čínskou lidovou republikou a poslanců Všečínského shromáždění lidových zástupců. V květnu 2016 se v Pekingu a Čcheng-tu konalo 39. meziparlamentní setkání. Parlament ve svých usneseních týkajících se Číny připomněl její odpovědnost jakožto mezinárodního aktéra (v otázce Sýrie, Severní Koreje a námořních sporů) a otázku lidských práv a základních svobod (včetně Fakta a čísla o Evropské unii - 2017 3
svévolného zadržování osob, pracovních táborů, trestu smrti, svobody projevu, nucených potratů a represivní politiky v Tibetu a Sin-ťiangu). Parlament také podpořil výzvy čínských občanů týkající se účinných politických reforem[1]. B.
Čínská republika (Tchaj-wan)
EU zastává politiku „jedné Číny“ a neuznává Tchaj-wan jakožto suverénní stát. V řadě odvětví si však s Tchaj-wanem vybudovala úzký vztah. EU tedy uznává Tchaj-wan jakožto hospodářskou a obchodní entitu. Tchaj-wan je čtvrtým největším obchodním partnerem EU v Asii a EU je pro Tchaj-wan čtvrtým největším trhem a jeho největším zdrojem zahraničních investic. Parlament podpořil možná jednání o dohodě o hospodářské spolupráci mezi EU a Tchaj-wanem a vybídl k užší dvoustranné spolupráci v oblasti obchodu, výzkumu, kultury, vzdělávání a ochrany životního prostředí[2]. C.
Japonsko a Jižní Korea
Vztahy EU s Japonskem a Jižní Koreou prošly podobným vývojem, ale na rozdílné časové ose. Jsou založeny na sdílených hodnotách – lidských právech, demokracii a právním státě – a na stále silnějších obchodních a investičních vazbách. Obě tyto země jsou pro EU strategickým partnerem – Japonsko od roku 2003, Jižní Korea od roku 2010. Společnost v těchto třech partnerských regionech se potýká s podobnými problémy, mezi které patří stárnutí populace, komplikované vzájemné vztahy s Čínou a Ruskem a bezpečnost na volném moři. EU a Japonsko v současnosti pracují na jednání o rámcové dohodě, která by pokrývala nejen politický dialog a spolupráci, ale také spolupráci na řešení regionálních a celosvětových problémů a dohodu o volném obchodu, která by podpořila hospodářský růst obou stran. Jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem byla oficiálně zahájena dne 25. března 2013. Parlament podporuje úzké vztahy s Japonskem a schválil zahájení jednání o dohodě o volném obchodu. Trvá však také na podmínkách, které by zajistily, aby dohoda přinesla oběma partnerům stejný prospěch a aby v případě, že Japonsko nedodrží svůj závazek omezit technické překážky obchodu, byla jednání zastavena. 17. kolo jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem je naplánováno na září 2016, přičemž by tato jednání mohla být brzy dokončena, jak uvedli čelní představitelé Japonska a EU u příležitosti summitu G7 konaného v květnu 2016 v Ise-Šima. Posílení demokratických hodnot a občanské společnosti, ke kterým došlo v Jižní Koreji, a rychlý rozvoj jejího tržního hospodářství podpořily úzké politické a hospodářské vztahy s EU. Rámcová dohoda mezi EU a Jižní Koreou, jež vstoupila v platnost dne 1. června 2014, tvoří základ pro posílenou spolupráci ve věci klíčových politických a globálních otázek, přičemž je právně provázána s dohodou o volném obchodu EU-Jižní Korea. V červenci 2016 jsme byli svědky pátého výročí dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou. Součástí vztahů s Korejskou republikou je také rostoucí míra hospodářské a obchodní integrace. EU a Korejská republika sdílejí společný cíl odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova a zajištění stability po celé severovýchodní Asii. D.
Severní Korea
V Severní Koreji (Korejské lidově demokratické republice, KLDR) nemá EU žádné zastoupení a dvoustranné vztahy jsou omezené. V současné době nejsou v platnosti žádné dvoustranné politické ani obchodní dohody. Rozvojová spolupráce EU navíc s výjimkou humanitární [1]Usnesení ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou, P7_TA(2013)0097, http://www.europarl.europa.eu/ sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2013-0097+0+DOC+XML+V0//CS [2]Usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice, P7-TA-2012-334, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7TA-2012-0334+0+DOC+XML+V0//CS.
Fakta a čísla o Evropské unii - 2017
4
pomoci podléhá politickým ohledům, sankcím OSN a dalším omezením. Parlament přijal několik usnesení odsuzujících Pchjongjang za jeho jaderný a raketový program a vyjádřil velké znepokojení ohledně zhoršující se situace v oblasti lidských práv v zemi. Dne 19. května 2016 přidala EU na seznam osob a entit, které jsou předmětem restriktivních opatření EU vůči KLDR, 18 osob a jeden subjekt. EU také na základě usnesení Rady bezpečnosti OSN č. 2270 ze dne 2. března 2016 zavedla nové sankce namířené proti finančním službám, obchodu a odvětví dopravy KLDR.
JIHOVÝCHODNÍ ASIE A.
Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN)
Z tohoto sdružení, které bylo založeno v roce 1967, se stala organizace s významným regionálním hospodářským a politickým vlivem. Sdružení ASEAN, které nyní zahrnuje 10 zemí (zakládající členy Indonésii, Malajsii, Filipíny, Singapur a Thajsko a dále Brunej Darussalam, Vietnam, Laos, Kambodžu a Myanmar/Barmu), je od 1. ledna 2009, kdy vstoupila v platnost charta sdružení, mezinárodním právním subjektem. Řídí se přísnou politikou nevměšování se do domácích záležitostí svých členů. EU a členské státy sdružení ASEAN usilují o uzavření dohod o partnerství a spolupráci. Dohoda o partnerství a spolupráci s Indonésií vstoupila v platnost v roce 2014. Byla dokončena jednání s Filipínami, Singapurem, Thajskem a Vietnamem. Dohoda o partnerství a spolupráci s Thajskem nebude ratifikována, dokud nebude v této zemi zavedena demokratická vláda. Jednání s Malajsií a Brunejí pokračují. EU je druhým největším partnerem sdružení ASEAN, které je třetím největším mimoevropským partnerem EU (po USA a Číně). Jednání o meziregionální dohodě o volném obchodu mezi EU a sdružením ASEAN zůstávají i nadále cílem EU. Evropská unie pokračuje v jednáních s jednotlivými členy tohoto sdružení. V roce 2014 byla uzavřena dohoda o volném obchodu se Singapurem, která byla postoupena Evropskému soudnímu dvoru, který byl v této věci požádán o stanovisko ohledně pravomocí EU; jednání s Filipínami, Malajsií a Indonésií stále probíhají (v návaznosti na mandát ze dne 18. července 2016) a jednání s Vietnamem byla dokončena v roce 2015. Jednání s Thajskem, která byla zahájena v roce 2013, byla po vojenském puči z května 2014 pozastavena. Parlament je pozorovatelem v Meziparlamentním shromáždění sdružení ASEAN. B.
Indonésie
Indonésie, která je třetí největší demokracií na světě a největší zemí s muslimskou většinou, je čím dál tím významnějším partnerem. V červenci 2016 byla oficiálně zahájena jednání o komplexní dohodě o hospodářském partnerství mezi EU a Indonésií. Indonésie je první zemí v tomto regionu, která (v roce 2013) podepsala dobrovolnou dohodu o partnerství v souvislosti s akčním plánem pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví (FLEGT) s EU. Tím, že v dubnu 2016 Indonésie uvedla své právní předpisy v soulad s dobrovolnou dohodou o partnerství, splnila poslední z hlavních požadavků režimu licencí FLEGT. Ve svých usneseních se Parlament zabýval otázkami lidských práv a útoky na náboženské menšiny. C.
Barma/Myanmar
Přestože mezi EU a Barmou/Myanmarem neexistuje vzhledem k mnoha letům sankcí ze strany EU rámcová dohoda, probíhající demokratizace této země vedla EU k pozastavení všech sankcí s výjimkou zbrojního embarga. Závěry Rady ze dne 20. června 2016 o strategii EU, pokud jde o Myanmar/Barmu, uvítaly pokojné předání moci a konsolidaci demokracie po volbách, které se konaly v listopadu 2015. Společné sdělení nazvané „Prvky strategie EU vůči Myanmaru/ Barmě: zvláštní partnerství pro demokracii, mír a prosperitu“ stanoví plán pro soudržné, Fakta a čísla o Evropské unii - 2017
5
ctižádostivé a na budoucnost zaměřené zapojení EU. Unie s touto zemí opět navázala politické a hospodářské vztahy: například v roce 2013 byly znovu zavedeny obchodní preference a v roce 2014 byla zahájena jednání o investiční dohodě. Následně byla uspořádána tři kola jednání, z nichž poslední proběhlo v září 2015. Ve svých usneseních se Parlament zabýval obavami ohledně situace v oblasti lidských práv, a zejména ohledně etnického násilí. Barma/Myanmar je z hlediska komplexní podpory demokracie pro Parlament jednou z prioritních zemí. Parlament, který se zúčastnil volební pozorovatelské mise při všeobecných volbách konaných v roce 2015, shledal, že volby byly dobře zorganizovány.
TICHOMOŘÍ A.
Austrálie a Nový Zéland
EU, Austrálie a Nový Zéland jsou stejně smýšlející partneři se společnými hodnotami a zájmy. Kromě bohatých obchodních vztahů jim podobné postoje umožňují navazovat úzké kontakty na úrovni vlád i v soukromém sektoru, pokud jde o otázky, jako jsou změna klimatu, světový obchod, bezpečnost a rozvoj, technologický výzkum a lidská práva. Parlament má pro vztahy s oběma těmito zeměmi jednu delegaci. Dne 15. listopadu 2015 se EU a Austrálie dohodly na zahájení jednání o komplexní dohodě o volném obchodu. Stávající dvoustranné vztahy s Austrálií se zakládají na právně závazném rámci, který byl uzavřen v dubnu 2015 a má být již brzy podepsán. Tento rámec posune tyto vztahy na novou, strategickou úroveň. V září 2016 bylo zřízeno „fórum vůdčích osobností EU a Austrálie“ (EU-Australia Leadership Forum). Dne 29. října 2015 se EU Nový Zéland zavázaly k zahájení jednání směřujících k rychlému uzavření prohloubené a komplexní vysoce kvalitní dohody o volném obchodu. V současnosti probíhá ve věci jednání o obou dohodách o volném obchodu tzv. „mapování“, jehož cílem je zahájit jednání, jakmile k tomu dá Rada EU na počátku roku 2017 souhlas. V lednu 2016 hlasoval Výbor pro mezinárodní obchod Parlamentu o usnesení EP o zahájení jednání o obou uvedených dohodách o volném obchodu. B.
Další tichomořské země
Vztahy EU s 15 tichomořskými zeměmi ze skupiny zemí AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří) se zaměřují na rozvojovou spolupráci, rybolov a změnu klimatu. Pokud jde o změnu klimatu, podporují EU a rozvojové země Tichomoří skládající se z malých ostrovů vypracování ambiciózní celosvětové dohody. V roce 2015 navrhla EU pozastavit jednání o dohodě o hospodářském partnerství s tímto regionem na tři roky do doby, než bude ukončen přezkum hospodaření s tichomořskými rybolovnými zdroji. Anna Saarela / Fernando Garcés de los Fayos 09/2016
Fakta a čísla o Evropské unii - 2017
6
