ASIE/TICHOMOŘÍ Asijsko-tichomořská oblast je domovem čtyř strategických partnerů EU (Číny, Indie, Japonska a Korejské republiky), několika nejrychleji rostoucích ekonomik světa, nově vznikajících světových mocností a dvou třetin z celosvětového počtu chudých. Dynamické společnosti této oblasti nabízejí EU obrovské příležitosti a představují rovněž ohromné výzvy. K interakci mezi EU a touto oblastí dochází na dvoustranném základě a také prostřednictvím regionálních organizací a fór a v rámci skupiny G20. Parlamentní vztahy s asijskými zeměmi se odehrávají na třech úrovních: dvoustranné – mezi delegacemi Evropského parlamentu a parlamenty příslušných států, regionální – s meziparlamentním shromážděním Sdružení států jihovýchodní Asie (AIPA) a prostřednictvím setkání Asie–Evropa, s parlamentním partnerstvím Asie–Evropa (ASEPP). Mezi země Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT), které má v působnosti delegace AKT Evropského parlamentu, patří 15 tichomořských národů.
PRÁVNÍ ZÁKLAD —
hlava V (vnější činnost EU) Smlouvy o Evropské unii (SEU),
—
hlavy I–III a V (společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc, mezinárodní dohody) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).
VYVÍJEJÍCÍ SE POLITIKA Rychlost, s jakou v Asii dochází ke změnám, a politická a ekonomická rozmanitost této oblasti, která zahrnuje jak vyspělé demokracie, tak i autokratické režimy, a jak vyspělé, tak i rozvojové země, znamenají, že EU musí svou politiku neustále přizpůsobovat aktuálním okolnostem. Jednou z důležitých součástí tohoto vztahu je i nadále rozvojová spolupráce.
JIŽNÍ ASIE EU, která vybízí k regionální integraci, podporuje Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (SAARC), jehož osmi členskými zeměmi jsou Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán a Šrí Lanka. Evropa je předním obchodním partnerem jihoasijských zemí a hlavním vývozním trhem. Součástí rozvojové spolupráce mezi EU a zeměmi jižní Asie je jak finanční a odborná pomoc, tak i hospodářská spolupráce. Mezi priority patří regionální stabilita, zmírňování chudoby, lidská práva, udržitelný rozvoj a pracovní práva. A.
Indie
Od roku 1994 se vztahy mezi EU a Indií řídí dohodou o spolupráci, která se vztahuje na politickou, obchodní a hospodářskou spolupráci. V roce 2004 povýšila EU svůj vztah s Indií na strategické partnerství. V posledních pěti letech se dvoustranný obchod zdvojnásobil a investice se zvýšily desetinásobně. V roce 2016 může dojít k pokračování jednání o dohodě o volném obchodu, která byla zahájena v roce 2007, nejprve je však třeba vyřešit několik klíčových otázek. V rámci současného finančního rámce EU na období 2014 až 2020 byla zrušena Fakta a čísla o Evropské unii - 2016 1
dvoustranná rozvojová pomoc EU pro rychle se rozvíjející ekonomiky, včetně Indie. Navzdory pozoruhodnému hospodářskému rozvoji, ke kterému v Indii došlo, žije téměř 30 % jejích obyvatel v chudobě. Dne 30. března 2016 se v Bruselu uskutečnil třináctý summit EU– Indie. Plány na summit byly v důsledku případu dvou italských příslušníků námořní pěchoty, Massimiliana Latorreho a Salvatora Gironeho, kteří od roku 2012 čekají na soud, protože nešťastnou náhodou zastřelili dva indické rybáře, odloženy. Ve svých usneseních se EP zabýval otázkami lidských práv, zejména násilím páchaným na ženách a případem uvedených dvou italských vojáků a námořníků ze Spojeného království, kteří jsou v této zemi vězněni. B.
Pákistán
První komplexní dohoda mezi EU a Pákistánem byla podepsána v roce 1976. Právním základem tohoto vztahu je dohoda o spolupráci z roku 2004. Jedním z hlavních cílů EU je podpora demokratických orgánů této země. V roce 2012 začal platit pětiletý plán angažovanosti mezi EU a Pákistánem. Tento plán není právním nástrojem, který by nahradil stávající dohodu o spolupráci, představuje však rámec pro rozvoj a zlepšování bilaterálních politických vztahů s ohledem na šest strategických oblastí: politickou spolupráci, bezpečnost, řádnou státní správu, lidská práva, migraci, obchod a energetiku. Na žádost Pákistánu vyslala EU ke sledování posledních všeobecných voleb svou pozorovatelskou misi. Sacharovovu cenu Evropského parlamentu za svobodu myšlení za rok 2013 získala pákistánská aktivistka v oblasti vzdělávání Malála Júsufzajová. Usnesení EP se zabývala útokem v Láhauru (2016), masakrem ve škole v Péšávaru (2015), zákony o rouhání (2014), případy pronásledování (2014) a regionální úlohou Pákistánu a jeho politickými vztahy s EU (2014). C.
Afghánistán
V září 2014 došlo v Afghánistánu na základě inaugurace prezidenta Ašrafa Ghaního k dokončení demokratického předání moci. Výsledky prezidentských voleb vedly k vážné institucionální krizi a prezidentův politický protivník Abdulláh se stal „výkonným premiérem“. Vytvoření úplného kabinetu se kvůli zdlouhavým jednáním protáhlo. Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly se v prosinci 2014 stáhly, 13 000 amerických vojáků a vojáků NATO však v zemi zůstává. Vážnou hrozbu z hlediska bezpečnosti přestavuje Taliban a v poslední době také Islámský stát. Stále hrozí riziko, že se Afghánistán stane „nefunkčním státem“. Důležitým impulzem pro zajištění národní a regionální stability by mohla být větší regionální spolupráce. Po pádu talibanského režimu v roce 2001 otevřela Evropská unie v Kábulu svou delegaci velvyslanec je také zvláštním zástupcem EU. V červnu 2014 přijala Rada novou strategii EU pro Afghánistán, v říjnu 2015 přijala závěry, v nichž znovu poukazuje na dlouhodobé závazky Unie poté, co hlavní město provincie Kunduz padlo na několik dní do rukou Talibanu, a dne 12. května 2016 pak Rada přijala své závěry ohledně příprav na mezinárodní konferenci na téma „partnerství pro prosperitu a mír“ v Afghánistánu, která se má konat v Bruselu ve dnech 4.– 5. října 2016. Ve stávajícím rozpočtu EU je na období 2014–2020 pro Afghánistán vyčleněno 1,4 mld. EUR, přičemž důraz je kladen na zemědělství, rozvoj venkova, zdravotnictví, právní stát, práci policie, demokratizaci a zodpovědnost. Přibližně 20 % těchto prostředků je vyčleněno na „motivační platby“ vázané na reformy. Parlament ve svém usnesení z června 2013 požadoval, aby byla co nejdříve uzavřena dohoda o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi EU a Afghánistánem. V listopadu 2015 Parlament vyjádřil vážné znepokojení nad stále častějšími akcemi povstalců a nad útoky Talibanu vůči menšinám, jako jsou například Hazáři. Státní příslušníci Afghánistánu představují mezi uprchlíky přicházejícími do EU v průběhu „velké vlny“ z let 2015–2016 druhou největší skupinu.
Fakta a čísla o Evropské unii - 2016
2
VÝCHODNÍ ASIE A.
Čínská lidová republika
V roce 1994 navázala EU na základě nového rámce pro politický dialog opětovně vztahy s Čínou, které byly přerušeny po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Zbrojní embargo, které EU na zemi uvalila po událostech v roce 1989, však zůstává v platnosti. Přeměna Číny na světovou velmoc a rostoucí hospodářská vzájemná závislost mezi oběma partnery se odrážejí ve strategickém partnerství, které EU vytvořila v roce 2003. Čína EU také považuje za „strategického partnera“, i když má takovýchto partnerů hned několik desítek. Každoroční summity, které se konají střídavě v Bruselu a Pekingu, stanovují zásady pro rychle se vyvíjející vztah. Součástí politického dialogu jsou pravidelné schůzky ministrů a více než 60 odvětvových dialogů. Dvakrát ročně se koná dialog o lidských právech, ačkoli nepřináší hmatatelné výsledky. Čína se jednoznačně staví proti jakémukoli vnějšímu „vměšování se“ do svých vnitřních záležitostí týkajících se otázky lidských práv. EU a Čína jsou dva největší světoví obchodní partneři. Čína je po USA druhým největším obchodním partnerem Evropské unie. EU je nicméně nespokojena s ochranářskými opatřeními Číny, zatímco Peking kritizuje EU za to, že odmítá Číně přiznat status „tržního hospodářství“. Od září 2012, kdy se Čína a EU dohodly na zahájení jednání o dvoustranné investiční dohodě, proběhlo deset kol jednání, poslední v březnu 2015. Dvakrát ročně se konají pracovní setkání delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Čínskou lidovou republikou a poslanců Národního lidového kongresu. Parlament ve svých usneseních týkajících se Číny připomněl její odpovědnost coby mezinárodního aktéra (v otázce Sýrie, Severní Koreje a námořních sporů) a otázku lidských práv a základních svobod (včetně svévolného zadržování osob, pracovních táborů, trestu smrti, svobody projevu, nucených potratů a represivní politiky v Tibetu a Sin-ťiangu). Parlament také podporuje požadavek čínských občanů týkající se účinných politických reforem[1]. B.
Čínská republika (Tchaj-wan)
EU zastává politiku „jedné Číny“ a neuznává Tchaj-wan za suverénní stát, v řadě odvětví si však s Tchaj-wanem vybudovala blízký vztah. Parlament podpořil možná jednání o dohodě o hospodářské spolupráci mezi EU a Tchaj-wanem a vybídl k užší dvoustranné spolupráci v oblasti obchodu, výzkumu, kultury, vzdělávání a ochrany životního prostředí [2]. C.
Japonsko a Jižní Korea
Vztahy EU s Japonskem a Jižní Koreou prošly podobným vývojem, ale v různých časových obdobích. Jsou založeny na společných hodnotách – lidských právech, demokracii a právním státě – a na stále pevnějších obchodních a investičních vazbách. Obě tyto země jsou pro EU strategickým partnerem – Japonsko od roku 2003, Jižní Korea od roku 2010. Společnost v těchto třech partnerských zemích se potýká s podobnými problémy, mezi které patří stárnutí populace, komplikované vzájemné vztahy s Čínou a Ruskem a bezpečnost na volném moři. Jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Japonskem byla oficiálně zahájena dne 25. března 2013. Parlament podporuje úzké vztahy s Japonskem a schvaluje zahájení jednání o dohodě o volném obchodu. Trvá však také na podmínkách, které by zajistily, aby dohoda přinesla oběma partnerům stejný prospěch a aby v případě, že Japonsko nedodrží svůj závazek omezit technické překážky obchodu, byla jednání zastavena. [1]Usnesení ze dne 14. března 2013 o vztazích mezi EU a Čínou, P7_TA(2013)0097, http://www.europarl.europa.eu/ sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-2013-0097+0+DOC+XML+V0//CS [2]Usnesení ze dne 12. září 2012 o výroční zprávě Rady Evropskému parlamentu o společné zahraniční a bezpečnostní politice, Úř. věst. C 353 E, 3.12.2013, s. 77, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA +P7-TA-2012-0334+0+DOC+XML+V0//CS
Fakta a čísla o Evropské unii - 2016
3
Posílení demokratických hodnot a občanské společnosti, ke kterým došlo v Jižní Koreji, a rychlý rozvoj jejího tržního hospodářství podpořily úzké politické a hospodářské vztahy s EU. Součástí vztahů s Korejskou republikou je také rostoucí míra hospodářské a obchodní integrace. EU a Korejská republika mají společný cíl, kterým je odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova a zajištění stability v celé severovýchodní Asii. D.
Severní Korea
V Severní Koreji (Korejské lidově demokratické republice – KLDR) nemá EU žádné zastoupení a dvoustranné vztahy jsou omezené. V současné době nejsou v platnosti žádné dvoustranné politické ani obchodní dohody. Rozvojová spolupráce EU navíc s výjimkou humanitární pomoci podléhá politickým ohledům, sankcím OSN a dalším omezením. Parlament přijal několik usnesení odsuzujících Pchjongjang za jeho jaderný a raketový program a vyjádřil značné znepokojení ohledně zhoršující se situace v oblasti lidských práv v zemi. Dne 19. května 2016 přidala EU na seznam osob a entit, které jsou předmětem restriktivních opatření EU vůči KLDR, 18 osob a jeden subjekt. EU také na základě usnesení Rady bezpečnosti OSN č. 2270 ze dne 2. března 2016 zavedla nové sankce namířené proti finančním službám, obchodu a odvětví dopravy KLDR.
JIHOVÝCHODNÍ ASIE A.
Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN)
Z tohoto sdružení, které bylo založeno v roce 1967, se stala organizace s významným regionálním hospodářským a politickým vlivem. Sdružení ASEAN, které nyní zahrnuje 10 zemí (zakládající členy Indonésii, Malajsii, Filipíny, Singapur a Thajsko a dále Brunej, Vietnam, Laos, Kambodžu a Myanmar/Barmu), je od 1. ledna 2009, kdy vstoupila v platnost charta sdružení, mezinárodním právním subjektem. Řídí se přísnou politikou nevměšování se do domácích záležitostí svých členů. EU a členské země sdružení ASEAN usilují o uzavření dohod o partnerství a spolupráci. Dohoda o partnerství a spolupráci s Indonésií vstoupila v platnost v roce 2014. Byla uzavřena jednání s Filipínami, Singapurem, Thajskem a Vietnamem. Dohoda o partnerství a spolupráci s Thajskem nebude ratifikována, dokud nebude v této zemi vytvořena demokratická vláda. Jednání s Malajsií a Brunejí pokračují. EU je druhým největším partnerem sdružení ASEAN, které je třetím největším mimoevropským partnerem EU. Jednání o meziregionální dohodě o volném obchodu mezi EU a sdružením ASEAN zůstávají i nadále cílem EU. Evropská unie pokračuje v jednáních s jednotlivými členy tohoto sdružení. V roce 2014 byla uzavřena dohoda o volném obchodu se Singapurem, která byla postoupena Evropskému soudnímu dvoru; jednání s Filipínami a Malajsií stále probíhají a jednání s Vietnamem byla uzavřena v roce 2015. Jednání s Thajskem, která byla zahájena v roce 2013, byla po vojenském puči z května 2014 pozastavena. Parlament je pozorovatelem v Meziparlamentním shromáždění sdružení ASEAN. B.
Indonésie
Indonésie, třetí největší demokracie na světě a největší země s muslimskou většinou, je čím dál tím významnějším partnerem. V průběhu návštěvy prezidenta Widoda v Bruselu v dubnu 2016 byla dokončena přípravná jednání o komplexní dohodě o hospodářském partnerství. Formální zahájení jednání o této dohodě se očekává v roce 2016. Indonésie je první zemí v tomto regionu, která (v roce 2013) podepsala dobrovolnou dohodu o partnerství v souvislosti s akčním plánem pro vymahatelnost práva, správu a obchod v lesnictví s EU. Ve svých usneseních se Parlament zabýval otázkami lidských práv a útoky na náboženské menšiny. Fakta a čísla o Evropské unii - 2016
4
C.
Barma/Myanmar
Přestože mezi EU a Barmou/Myanmarem neexistuje vzhledem k mnoha letům sankcí ze strany EU rámcová dohoda, probíhající demokratizace této země vedla EU k pozastavení všech sankcí s výjimkou zbrojního embarga. Unie s touto zemí opět navázala politické a hospodářské vztahy, mj. v roce 2013 byly znovu zavedeny obchodní preference a v roce 2014 byla zahájena jednání o investiční dohodě. Ve svých usneseních se Parlament zabývá obavami ohledně situace v oblasti lidských práv a zejména ohledně etnického násilí. Barma/Myanmar je z hlediska komplexní podpory demokracie pro Parlament jednou z prioritních zemí. Parlament, který se zúčastnil volební pozorovatelské mise při všeobecných volbách konaných v roce 2015, shledal, že volby byly dobře zorganizovány.
TICHOMOŘÍ A.
Austrálie a Nový Zéland
EU, Austrálie a Nový Zéland jsou stejně smýšlející partneři se společnými hodnotami a zájmy. Kromě bohatých obchodních vztahů jim podobné postoje umožňují navazovat blízké kontakty na úrovni vlád i v soukromém sektoru, pokud jde o otázky jako změna klimatu, světový obchod, bezpečnost a rozvoj, technický výzkum a lidská práva. Parlament má pro vztahy s oběma těmito zeměmi jednu delegaci. B.
Další tichomořské země
Vztahy EU s 15 tichomořskými zeměmi ze skupiny zemí AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří) se zaměřují na rozvojovou spolupráci, rybolov a změnu klimatu. Pokud jde o změnu klimatu, podporují EU a rozvojové země Tichomoří skládající se z malých ostrovů vypracování ambiciózní celosvětové dohody. V roce 2015 EU navrhla pozastavit jednání o dohodě o hospodářském partnerství s tímto regionem na tři roky do doby, než bude ukončena kontrola hospodaření s tichomořskými rybolovnými zdroji. Roberto Bendini / Fernando Garcés de los Fayos / Laurence Vandewalle 06/2016
Fakta a čísla o Evropské unii - 2016
5
