TEXT A VEGETARIÁNSTVÍ Vegetariánský způsob stravování patří k nejstarším a nejrozšířenějším z alternativních způsobů stravování. Jedná se o bezmasou stravu. Myšlenka bezmasé stravy sahá hluboko do historie, vychází z orientálního hinduismu a buddhismu a v dnešní podobě se objevilo v průběhu 19. století. Při volbě vegetariánství hraje významnou roli soucit se zvířaty, rovněž také přenos onemocnění ze zvířat na člověka může od konzumace masa odradit. Stoupence tohoto směru alternativního stravování lze rozdělit: SEMIVEGETARIÁNI – vylučují tmavé druhy masa ze své stravy, konzumují maso drůbeží a ryby, jakož i ostatní potraviny živočišného původu. PULO-VEGETARIÁNI – z živočišných potravin konzumují pouze kuřecí maso. PESKO-VEGETARIÁNI – povolují pouze konzumaci ryb, korýšů, měkkýšů. LAKTO-OVO-VEGETARIÁNI - připouští konzumaci mléka, mléčných výrobků a vajec. Toto je nejrozšířenější varianta bezmasého stravování ve všech evropských zemích. Můžeme se setkat také s lakto nebo ovo – vegetariány odděleně. Podle mnohých studií lze touto stravou zabezpečit adekvátní výživu pro všechny populační skupiny za předpokladu uvědomělého přístupu a pestré stravy. Může být nutričně vyvážená při promyšleném jídelníčku. Především je přínosné snížení konzumace tuků, soli, vyšší příjem zeleniny a ovoce, tudíž i látek ochranných, jako jsou antioxidační látky a vláknina, které jsou z hlediska zdraví velmi prospěšné. V žádném případě by vegetariánství nemělo spočívat v konzumaci smažených hranolek a sladkostí, tedy v pouhém vynechání masa. VEGANSTVÍ je přísnější verzí vegetariánství, tj. odmítání veškerých živočišných potravin a jiných výrobků živočišného původu (med, kůže, vlna, očkovací látky, léky). Je nutné důsledněji vybírat vhodné zdroje problematických živin, zejména nepostradatelných aminokyselin, vitaminu B12, vápníku a železa.
TEXT B DALŠÍ DRUHY VEGETARIÁNSTVÍ K vegetariánství se dále řadí VITARIÁNSTVÍ, FRUKTARIÁNSTVÍ A MAKROBIOTIKA. VITARIÁNSTVÍ spočívá v konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny (často také šťáv z nich), ořechů, semínek, za studena lisovaných olejů, klíčeného obilí a luštěnin, máčeného obilného šrotu, případně tepelně nezpracovaného mléka a výrobků z něj. Vitariánství klade důraz na živý a přirozený charakter stravy, uchování látek, které se varem ničí nebo vyluhují (enzymy, vitaminy, minerální látky). Vitarián odmítá tepelně upravenou stravu. Je nutné ale dodat, že tepelná úprava v některých případech zlepšuje využitelnost některých živin. Syrová strava má velmi nízkou energetickou denzitu (množství energie v daném objemu stravy). Není ale jisté, zda může zajistit dostatečnou výživu skupin se specifickými potřebami (děti, těhotné ženy, kojenci, sportovci, fyzicky pracující,…) FRUKTARIÁNSTVÍ je založeno na konzumaci různých druhů plodů – ovoce včetně ořechů, plodové zeleniny, medu a olivového oleje. MAKROBIOTIKA vychází z východní teorie, klade důraz na přirozenou stravu z lokálních zdrojů (nebo aspoň ze stejného klimatického pásma) a odpovídající ročnímu období. 40-60% makrobiotického talíře (podle hmotnosti) tvoří obiloviny, 25-35% zelenina, 5-10% luštěniny. Během týdne makrobiotika zařazuje také ryby, ovoce mírného pásma a některé další doplňky (mořské řasy, ořechy, semena, obilné slady, pravá sójová omáčka,…) Makrobiotika nedoporučuje maso, mléko, mléčné výrobky, tropické ovoce, bílý cukr, výrobky chemicky obohacené nebo konzervované. Příprava zahrnuje celou řadu surovin a kulinářských postupů častých v japonské kuchyni (např. miso, nishimé, tempera). Rizika takového způsobu stravování souvisí s vyloučením potravin, které jsou významnými zdroji živin. Patří k nim hlavně nedostatek vitaminu B12, některých aminokyselin, energie a paradoxně i vysoký příjem vlákniny, která může omezit využití některých minerálních – vápník, železo, zinek.
TEXT C DALŠÍ ALTERNATIVNÍ STRAVA DĚLENÁ STRAVA je založena na odděleném příjmu potravin, které jsou zdrojem sacharidů na jedné straně a bílkovin na straně druhé. Podle této teorie je neslučitelná současná konzumace sacharidů i bílkovin. Bílkoviny a cukry vyžadují odlišný způsob trávení – různé enzymy v odlišných částech trávicího traktu. Jejich společná konzumace vede ke kvašení a zahnívání nestrávené potravy a následně ke zdravotním potížím. Problém této teorie dělené stravy spočívá v tom, že v běžné stravě živiny oddělit nelze. Proto se výběr potravin řídí podle toho, kterou živinu obsahují nejvíce. Teorie oddělení složek stravy je z fyziologického hlediska absurdní, neboť nezávisle na tom, jakou stravu člověk jí, jsou v tenkém střevě současně přítomny všechny enzymy a nikdy nejde o oddělené štěpení bílkovin, tuků a sacharidů. K přednostem dělené stravy patří zvýšený příjem ovoce a zeleniny a snížený příjem energie. VÝŽIVA PODLE KREVNÍCH SKUPIN vychází z historického vývoje antigenů ABO u člověka. Rozděluje potraviny podle obsahu lektinů. Lektiny jsou látky bílkovinného charakteru a posuzuje se jejich snášenlivost s antigeny ABO. Pro každou krevní skupinu jsou navrženy vhodné potraviny. Nositelé skupiny 0 by měli dávat přednost živočišným potravinám jako nosičům bílkovin. Pro skupinu A je nejvhodnější vegetariánská strava. Mléčné výrobky jsou vhodné pro skupinu B. Skupina AB má poměrně neomezený výběr. Ačkoliv některé krevní skupiny mají větší sklon k určitým chorobám, vysvětlení podle této teorie není dostatečné. Imunitní systém člověka je mnohem komplikovanější. Tento netradiční způsob výživy může vést k jednostranné stravě i k nevyváženému příjmu některých živin, hlavně železa a vápníku.
TEXT D DALŠÍ ALTERNATIVNÍ STRAVA NÍZKOSACHARIDOVÁ DIETA (ATKINSONOVA DIETA) patří rovněž k alternativní stravě. Vychází z teorie dr. Atkinsona, která předpokládá, že naše tělo získává energii nejrychleji a nejsnadněji ze sacharidů, především z cukru a obilného šrotu. Předpokládá, že pokud cukry vyloučíme ze stravy, musí pak organismus využívat jiný zdroj energie, a to naše tukové zásoby. Atkinsonova dieta je velmi populární, zejména v USA a Velké Británii, tedy zemích s vysokým výskytem nadváhy a obezity. Nevyžaduje mnoho a slibuje téměř vše. Tato dieta totiž nezakazuje potraviny, které jsou v mnoha dietách zapovězené. Povoleny jsou tučné potraviny i maso a uzeniny. Riziko spočívá v podpoře téměř neomezené konzumace tučných pokrmů, což zvyšuje riziko onemocnění srdce, cév a rakoviny tlustého střeva. Může být také nebezpečná pro ledviny z důsledku vyššího příjmu bílkovin.
ZÁVĚR - 3P Snadných diet lze nalézt velmi mnoho, s každou letní sezonou se objevuje nová „JEŠTĚ ZARUČENĚJŠÍ“, která slibuje rychlé a trvalé snížení hmotnosti bez trápení a bez cvičení. Je to sice krásná vize, leč nesplnitelná. Veškeré současné poznatky o udržení zdravé tělesné hmotnosti ukazují, že tato cesta vede pouze přes vyrovnanou bilanci v příjmu a výdeji energie. Současně musí být zajištěn i příjem všech pro funkci organismu potřebných výživových faktorů (bílkoviny, cukry, tuky, vitaminy, minerály, vláknina, voda). Prevencí nadváhy a obezity není držet nějakou dietu, stačí jen „naučit se pořádně jíst“, a k tomu je třeba tří „Pé“ – PESTŘE, PRAVIDELNĚ, PŘIMĚŘENĚ. Přičemž přiměřenost je dána množstvím pohybové aktivity. Závěrem je nutné podotknout, že správná strava je taková, která je pestrá a vyvážené, tudíž zajistí organismu dostatek energie a všech potřebných živin. Špatně sestavená strava je vždy hazardem se zdravím, ať je vegetariánská, makrobiotická nebo smíšená, ať vede k podvýživě nebo nadváze a obezitě.
