Text pramene a poznámky textové

Text pramene a poznámky textové

[fol. 107r] I.H.S. Město Velká Mezeříč nad řekou Oslavoua v Jihlavskémb kraji1, které se počítá čtvrtní město téhož kraje Jihlavského v Markrabství moravskémc, vzalo své jméno odtud Meziříčd, proto že mezi dvouma řekama vodníma leží, která jedna od městečka Radostínae2 a druhá od dědiny Balinf3 vedle téhož města z obouch stran. A z tej radostínský řeky jedna příkopa neb struha mlejnská (na který v městě dva mlejny slově Sladůg4 a Vavřincůh5 stojí) skrze a prostředkem města teče, pod městem pak se dohromady schází [v] jednu vodu a řeku dělá. Potom do řeky nad dědinou tak řečenou Oslavoui6, budišovskéhoj panství7, vpadá a odtud to jméno má. Jako i proto a

welka Mezerzicž nad Rzekau oslawau Jihlawskem c Margkrabstwi Morawskem d Meziržicž e Radostina f Balyn g Sladu h Wawržinczu i Oslawau j Budissowskeho b

[fol. 107v] Velká Mezeříča nazvaná, že jiné město též toho jména Mezříč pod Rožnovemb8 a zase dědina slově Mezeříčkoc9 na jezuvitském jihlavskémd panství10 blíž Měřínae11 se vynachází. Tato Velká Mezeříčf však někdy za mladou Prahug12 se a

welka Mezerzicž Mezržicž pod Rožnowem c Mezeržicžko d Jesuwitskem Jyhlawskem e Mieržina f welka Mezeržicž g Prahu b

33

nazývala. Jak město a ulice následovně rozděleno bylo a posavadě se jmenuje, totiž v Městě13, na Novém městěh14, na Horním15 a Dolním městěi16, na Malý straněj17, na Karlověk18, na Bezděkověl19 a na Vrchovcim20, jako i nad Předhradín21. Jest starožitné město, které podle dokazu a nejhodnověrnějšího vysvědčení nejmilostivějšího privilegium Ferdinandao22, římského krále, když se psalo léta Páně tisícího a devátého, vystaveno a velikýma milostmi obdařeno a nadáno jest bylo. Které jistý vysoce udatný a hrdinský generalissimus, když předně sobě panský hrad neb zámek na skále, na sklenici červeného vína a na zlatě založíce, vystavěl. To h

nowem Miestie hornim a dolnim Miestie j maly Stranie k Karlowie l Bezdiekowie m Wrchowczi n pržedhradi o Ferdinanda i

[fol. 108r] město Velkou Mezeříča s nejmilostivější vůlí a konfirmacíb královskouc fundýrovald, jemu sedm bílejch pávových pír, aby v erbu městském v červeném poli vedlo, a jiné hojné milosti udělil. Svobody, aby jako v jiných královských městech v tejto zemi moravské užívalo, též aby červeným voskem obojím, tvrdým i měkkým, pečetilo. Radní osoby na červeném soukně sedaly, a pokudž by možnost jejich k tomu postačovala, i v komorních vozích <čtyřma koňma> se vozily. Sami sebe propouštěli, piva pak svá v samém městě vařili, a tu nejenom po celém městě a předměstí beze všechny jiný překážky, alebrž i na všechny k tomu velkomezeříckémue panství23 přináležející dědiny na šenk vystavovali. Též vína a kořalku bez nejmenšího panského platu svobodně a

welkau Mezeržicž confirmati c pasáž „s nemilostivější vůlí a konfirmací královskou“ vepsána jako supralineární vsuvka d fundirowal e welko Mezeržiczkemu b

34

šenkovali, a tak se podle svej vlastní vůle a libosti zvelebovali a město vzdělávali. Jakož skutečně po celém městě v rynku měšťané sami nákladníci byli a mnoho pivovarů jměli,

[fol. 108v] a to tak dlouho drželi a užívali, pokud v samospasitedlné římské katolické víře a spasitedlném náboženství setrvali. Ano i také ještě léta Božího 1548 ve středu po Nanebevzetí Panny Mariea [15. VIII.] na vlastní žádost velkomezeříckýb vrchnosti, jakožto toho času gruntovního a teho města ochránce, pana urozeného Jana z Pernštejna24 na Helfenštejněc, všechny ty napřed psané svobody, privilegia, obdarování a nadání z ohledu, že město Velká Mezeříčd ve všech těžkých a nesnadných případnostech, jak předešlým králům českým a markrabatům moravskýme, tak i posavadě a vždycky věrně poslušné bylo i je a tři tisíce zbrojných mužův a koňstva královského dlouhé časy věrně vychovávali, a teho všeho skrze téhož urozeného pana Jana z Pernštejna25 na Helfenštejněf přednešené vidimusyg s dostatečnými svědky a radami královskými provedli a dokázali. Od Ferdinandah26, z Boží milosti římského krále de dato ve Vídnii27 ut supra nejmilostivěji konfirmírovanéj byly. A mimo teho následovně specificírovanék privilegia, obdarování a nadání jměli, totiž: a

na Nebe wzeti Panny Maryge welko Mezeržiczky c Jana z Pernssteina na Helffenssteinie d welka Mezerzicž e Kralum Cžeskym a Margkrabatum Morawskym f Jana z Pernssteina na helffensteinie g vidimusi h Ferdinanda i Widni j confirmirowane k Specificirowane b

[fol. 109r] 1. Privilegium od Jeho Milosti krále Václavaa28 de annob 1417. a b

Waczlawa všechna vročení uvozena zkratkou Ao

35

2. Privilegium urozeného pana Jana z Lomnicec de anno 1447. 3. Privilegium Jeho Milosti krále Jiříhod29 de anno 1463. 4. Zase privilegium Jeho Milosti krále Jiříhoe30 de anno 1464. 5. Privilegium urozeného pana Jana z Lomnicef de anno 1488. 6. Privilegium Jeho Milosti krále Ladislavag31 [!] de anno 1491. 7. Privilegium Jeho Milosti krále Ludovíkah32 de anno 1522. 8. Privilegium urozeného pana Jana z Pernštejnai33 de anno 1535. 9. Privilegium zase urozeného pana Jana z Pernštejnaj34 de anno 1538. 10. Privilegium více urozeného pana Jana z Pernštejnak35 1547. 11. Privilegium od Jeho Milosti římského krále Ferdinandal36 de anno 1548. 12. Privilegium od Jeho Milosti římského krále Ferdinandam37 de anno 1557. 13. Privilegium urozeného pana Zikmunda Heltan kanclíře de anno 1563. 14. Privilegium zase urozeného pana Zikmunda Heltao de anno 1564. 15. Privilegium Jeho Císařské a Královské Milosti římského císaře Rudolfap38 de anno 1579. 16. Privilegium Jeho Císařské a Královské Milosti Ferdinanda Třetíhoq39 de anno 1650. c

Jana zlomnicze gyržiho e giržiho f Jana z Lomnicze g Ladislava h Ludovica i Jana z Pernssteina j Jana z Pernssteina k Jana z Pernssteina l Ferdinanda m Ferdinanda n Sigmunda Helda o Sigmunda Helda p Rudolpha q Ferdinanda Tržetiho d

[fol. 109v]

36

A tak město Velká Mezeříča ve všem dobrém a hojnémb téměř oplývalo, obyvatelé dobře prospívali, florírovalic se vejš a vejš, snášeli Boží požehnání a tři chrámy Páně neb kostele, jmenovitě farní kostel velký pod založením svatého Mikulášed, druhý u svatý Trojicee a třetí při špitáli u svatého Křížef, jměli a ty však posavadě mají. Jak ale rychle falešní učitelové víry bludné, jakožto Jan Husg40 a Martin Lutherh41, povstali, do zemi a vlasti tejto moravskéi se vloudili, víru spravedlivou převraceli a duše katolické podmanili i jedem bludným napustili, tu zase město velkomezeřickýj to štěstí a požehnání Boží, ano i ty svrchu jmenované svobody, privilegia, obdarování a nadání [ztratilo]. Skrze velký vojenský války a hrozné krveprolití, jako i kolikerý velký mor, ohně, povodně, pády a nešťastné příhody, takže málo a téměř žádného lidu při městě nebylo, město pak od nepřátelův vyplundrovanék jsouce, velice zpustlo, takže jse špatně reterýrovatil, méně čím dostatečným zaopatřiti mohlo. A v možnosti nebylo ani milostivou vrchnost, méně k panství42 přináležející dědiny, a

welka Mezeržicž „a hojném“ připsáno jako interlineární vsuvka c florirowaly d Swateho Mikulasse e Swaty Trogicze f Swateho Kržižie g Jan Hus h Martin Luter i Morawske j welko Mezerziczky k wyplundrowane l Reterirowati b

[fol. 110r] pivem aneb jinejma viktuálníma mobilejimaa zaopatřiti. Posledně pak i pro nesvornost sousedskou své várky zadali a ztratili i do poddanosti přišli, takže až do nynějších časův z těch takových milostí, obdarování a nadání více k užívání nemají okromě každoročně třinácte obecních městských várek po dvanácti sudech piva vaření, též ročně pět jarmarkůvb držení, solní handlc, a b

Victualnima Mobilegima Jahrmarkuw

37

privilegium na kaducitétd neb odoumrtí a mejto městské na míli od města k vybírání a přijímání, z kterého však velký náklad na opravování cest a silnic, stavení a zachování 19 mostův se vésti musí. To město Velká Mezeříč nad řekou Oslavoue bylo někdy i pevně silnýma zdi [!] a baštama ohražděno a třema brány [!], jmenovitě Horníf43, Vrchoveckoug44 a Dolníh45 branou, zavíráno. Kteréžto brány sicei až posavadě stojí, jse zavírají, zdi městské však z obouch stran prostředkem a větším dílem zhroucené a demolírovanéj jsou. Rathauz pak městský po nepřátelském vyrabování, zplundrování a ruinýrováník jest zase vnově vyzbižen [!] a vystaven. c

„solní handl“ připsáno jako interlineární vsuvka Caducität e welka Mezeržicž nad Rzekau oslawau f Horni g Wrchoweczkau h dolni i připsáno jako interlineární vsuvka j demolirowane k zlundrowani a ruinirowanj d

[fol. 110v] Roku Páně 1529, jakož teho nápis litej na měděnný tabulce (která ve zdi nade dveřma v rathauzi, když se z předního sálu neb síně, však horní, do velký vrchní světnice jide, zazděná jest) obšírněji ukáže v těchto slovech: Dominus Nicolaus Michnaa46, senior hujus civitatis, cum fratribus suis pretoris fundamentum fecit anno salutis nostre MoVcXXVIII. Dominus autem Joannes Pileator47, tempore illo senior, cum fratribus suis hoc edificium ad finem duxit anno Domini MoVcXXVIIII.

Kostele a chrámové Boží byly také někdy, obzvláště pak v švejdským vojenským běhu a pádu, od nepřítele velice zplundroványb a vyrabovány. Však vždy zase s pomocí Boží a podle nejvyšší křesťanský katolický možnosti, a b

Mychna z Plundrowany

38

obzvláště pak nynějšího času skrze důstojného kněze, velebného pana děkana, vysoce urozeného pána pana Gundakera Ondřeje hraběte z Egkuc, krásně ozdobeny a okrášleny jsou. Kterejchžto chrámův c

Gundakera Ondržege hrabiete z Egku

[fol. 111r] Páně církevní správce již od starodávna a vždycky, pokud římské katolické samospasitedlné víry náboženství v Moravě trvá, jeden velebný děkan a jeden kaplan jest, nyní pak za pana hraběte z Egku děkanství již kolik let dva kaplani vedle a spolu [s] velebným panem děkanem za velkomezeřickýa církevní správci jsou. A nejenom zdejší městské, ale také filiální kostele, totižto v dědině Pavlověb48 založení svatých apoštolův Filipa a Jakubac, v dědině Mostištíchd49 svatého Marka Evangelistae a v dědině Ruděf50 svatého Jiljíg na velkomezeřickémh, a v dědině Jasenicii51 na náměšťskémj panství52 založení svatých Klimenta ak Máři Magdalényl, a při těch množství farníkův, obzvláště pak nynějších časův, pod církevní správou sobě svěřené mají. Co se ale děkanství53 velkomezeřickéhom dotejče, to jest starožitné a v tej diecézin nejpřednější. Ratione juris patronatus vynašlo se v starých letopisích, že velkomezeřickáo vrchnost léta Páně 1606 dne 10. aprilis, a to a

zawelko Mezeržiczsky Pawlowie c S:S: Aposstoluw Philippa a Jakuba d Mosstisstich e S: Marca Evangelista f Rudie g S: Gilgij h welko Mezeržiczskem i Jaseniczi j Namiesstskem k „Klymenta a“ připsáno jako marginální vsuvka l S:S: Klymenta a Marži Magdaleny m welko Mezeržiczkeho n diaecesi o welko Mezericzka b

39

samému knížeti, panu kardinálovi do Holomoucep54, na faru rudíkovskouq55 dvojictihodného kněze Jana Záblatníhor56 p

Hollomaucze Rudikowskau r Jana Zablatniho q

[fol. 111v] prezentýrovalaa a též o druhého dopisujíc, aby nějakým hodným a příkladným životem farář byl, do městečka Radostínab57 požádala. Nynějších však časův, a to již skrze mnohá nepamětlivá léta, holomouckýc biskup jus patronatus má a na velkomezeřickýd děkanství58 děkany a kněze dosazuje. Takže ačkoliv páni páni hrabata z Kounice velkomezeřickéf panství59 cum jure patronatus někdy pánu panu Petrovi hraběti z Ugartug60 podle prodávajíc-h a kupujícího listu odprodali, však hned a immediate biskup holomouckýi tomu prodaji za příčinou juris patronat[us] právní odpor do desk zemských královských naproti položil a tu klauzuluj ratione juris patronatus vyzbihl [!] a velkomezeřickýk vrchnosti anulírovall. Alebrž tu moc, jakož předešle biskupové holomouckým jměli, sobě také rezervíroval a rezervírujen, takže na děkanství61 velkomezeřickýo sám biskup holomouckýp kněze a děkany dosazuje. Kterýchžto děkanův v městě Velkej Mezeříči rezidýrujícíchq počet jest dle hodnověrných zápisův následovně: a

praesentirowala Radostina c holomauczky d welko Mezeržiczky e z Kaunicz f welko Mezeržiczke g Petrowi hrabieti z Ugkardu h prodawagicz= i hollomauczky j clausulu k awelko Mezerziczky l annulirowal m Hollomauczky n reserwirowal a reserviruje o welko Mezeržiczky p hollomauczky q residirugiczich b

40

[fol. 112r] 1. kněz a děkan velkomezeřický Jeremiáš Kiliadesa62 2. kněz a děkan Jiří Pirusab63 3. kněz a děkan Václav Humpoleckýc64 4. kněz a děkan Jiří Otislav z Kopenicd65 5. kněz a děkan Petr Rumere66 6. kněz a děkan Ondřej Dirref67 7. kněz a děkan Petruciusg68 8. kněz a děkan Jakub Vavržkah69 9. kněz a děkan Karel Albertusi70 10. kněz a děkan Laurentius Rudavskýj71 11. kněz a děkan Jiří Vidimusk72 12. kněz a děkan Petr Parcevichl73 13. kněz a děkan Jakub Sottinism74 14. kněz a děkan Augustin Gellern75 15. kněz a děkan Valentin Dometiuso76 16. kněz a děkan Jan Švábenský ze Švábenicp77 17. kněz a děkan Pavel Polachq78 18. kněz a děkan Martin Michalikr79 19. kněz a děkan Gundaker Ondřej hrabě z Egkus80. a

Geremiass Kiliadess Girži Pirusa c Waczlaw Humpoleczky d Girži Ottislaw z Kopenitz e Petr Rumer f Ondrzeg Dirre g Petrucius h Jakub Wawržka i Karel Albertus j Laurentius Rudawsky k Girži Vidimus l Petr Parcevich m Jakub Sottinis n Augustin Geller o Valentin Dometius p Jan Sswabensky ze Sswabenitz q Pawel Polach r Martin Michalik s Gundaker ondržeg hrabie z Egku b

41

Jest také v tom městě Velkej Mezeříčit špitál blíž Dolníu brány81 pro chudé lidi, t u

welkeg Mezeržicži dolni

[fol. 112v] ku kterému někdy dvě vsi, jmenovitě Nebštycha82 a Horní Heřmaniceb83, patřily. Z nich pocházejícího důchodu chudé lidi vychovávané byli. Ty vsi však urozený pan Zikmund Helt z Kementuc k sobě potáhl a na to místo dostatečné fundacíd chudým lidem na penězích, obilí, vaření, vejce, víno a ryby do špitále učinil. Čehožto privilegium a obdarování de dato na zámku velkomezeřickýme dne sobotního po svatých Petru a Pavlu apoštolích Božíchf [3. VII.] léta Páně 1563 ouřadu městskému radnímu odvedenýho a v archivu držícího a se vynacházejícího obšírněji vyměřuje.

Světské vrchnosti a páni páni města a panství84 velkomezeřickéhog, jak ti páni, kterýmžto někdy město toliko jenom pod ochranou svěřeno bylo, tak i nynější gruntovní a dědiční páni města a panství85 velkomezeřickéhoh dle hodnověrných starých i nových pamětí byli a jsou jmenovitě: a

nebsstich horni Heržmanicze c Zigmund Held z Kementu d fundati e welko Mezeržiczkym f S.S. Petru a Pawlu Aposstolich Bozich g welko Mezeržiczkeho h welko Mezeržiczkeho b

[fol. 113r] Urozený pán Jan z Lomnicea86. Urozený pán Václav z Lomniceb87. a b

Jan z Lomnicze Waczlaw z Lomnicze

42

Urozený pán Jindřich z Lomnicec88. Miláček z Kravař89, římského a českého krále hofmistr, pán a dědic helfenštejnský a pán mezeřickýd. Urození páni Jan90 a Vojek91 z Chlévskéhoe. Urozený pán Jan z Pernštejna92 na Helfenštejněf. Urozený pán Zikmund Helt z Kementu93 a na Mezeříčí, císaře římského, uherského a českého krále Jeho Milosti rada a místokanclíř Království českéhog. Urozený pán Ladislav Berka z Dubé94 a z Lipého na Mezeříčí, Jaroslavicích a Novém Hrádku, Jeho Milosti římského císaře, uherského a českého krále rada, komorník a nejvyšší komorník Markrabství moravskéhoh. Urozený pán Jitřich Berka z Dubé a z Lipéhoi95. Urozený pán Václav Berka z Dubé96 a z Lipého na Mezeříčí, Jeho Milosti císařský rada při královské komoře českýj. Urozený pán Zdeněk Berka z Dubé97 a z Lipéhok, válečná rada a nejvyšší nad tisícimi koňmi. Urozená paní Anna Maria hraběnka Kyzlová98, rozená Berková z Dubé a z Lipého na Mezeříčí, Heřma[nově] Městci, Stolanech a Dušínkul. c

Gindrzich z Lomnicze Milacžek z Krawarž, Ržimskeho a Cžeskeho Krale hoffmistr Pan a diedicž helffenssteinsky a Pan Mezeržiczky e Jan a Wogek z Chlewskeho f Jan z Pernssteina na Helffenssteinie g Zigmundt Held ana Mezeržicži, Cisarže Ržimskeho, Vherskeho a Cžeskeho Krale G: M. Radda a místo Kanczlirž Kralowstwi cžeskeho h Ladislaw Berka z dubee a z Lippeho na Mezeržicži, Jaroslawiczich a nowem Hradku, G: M: Ržimskeho Czisarže, Vherskeho a Cžeskeho Krale Radda, Komornik a negwyssy komornik Margkrabstwi Morawskeho i Gyttržich Berka z dubee a z lyppeho j Waczlaw Berka z dubee a z lyppeho na Mezeržicži G: M: Czis: Radda při Kral:e Komorže Cžesky k Zdenek Berka z dubee a z Lippeho l Anna Maria hrabienka Kyzlowa rozena Berkowa z dubee a z Lyppeho na Mezeržicži, Heržma Miestczi, Stolanech a dussinku d

[fol. 113v]

43

Vysoce urozený pán Rudo[l]f hrabě z Kounic99, dědičný pán na Mezeříčí nad řekou Oslavou, Jeho Milosti císaře, uherského a českého krále rada, skutečný komorník a soudce zemský v Markrabství moravskéma. Vysoce urození páni, páni Ferdinand Ignác100 a Jan Vilím101 hrabata z Kounic, dědiční páni na Velkej Mezezříči a Radostínem.b Vysoce urozený pán, pán Petr hrabě z Ugarte102, dědičný pán na Velkej Mezeříči, Radostínem a Budíškovicích, Jeho Milosti císařský místodržící a kommendant města Vídněc103. Vysoce urozený pán, pán Arnošt František Dominik hrabě z Ugartu104, dědičný a svobodný pán na Mezeříčí a Radostínem, Jeho Milosti císařský skutečný komorníkd. Vysoce urození páni, páni Jan Nepomucenus105 a Franciscus Ferdinandus106 hrabata z Ugartu, dědiční a svobodní páni na Velkej Mezeříči a Radostíneme.

Ouřadové aneb řiditelové po milostivý vrchnosti města toho Velkej Mezeříčef jsou tito: totiž ouřad radní ve dvanácti osobách, jmenovitě primas, purkmistrg a

Rudoph hrabie z Kaunicz diedicžny Pan na Mezeržicži nad Rzekau oslawau G: M: Cys: Vherskeho a Cžeskeho Krale Radda, Skutecžny Komornik a Saudcze Zemsky w Margkrabstwi Morawskem b Ferdinand Ignatz a Jan Wyllym hrabata z Kaunicz, diedicžnj Pani na welkeg Mezeržicži a Radostinem c Petr hrabie z Vgarte, diedicžny Pan na welkeg Mezeržicži, Radostinem, abudisskowiczich G: M: Cys: místo držiczi a Comendant Miesta Widnie d Arnosst Frantissek Domonic hrabie z Vgartu, diedicžny aSwobodny Pan na Mezeržicži a Radostinem G: M: Czis: Skutecžny Komornik e Jan Nepomucenus a Franciscus Ferdinandus hrabata z Vgartu diedicžnj a Swobodni Pani na welkeg Mezeržicži a Radostinem f welkeg Mezežicže g Purgkmister

[fol. 114r] a senátorové, dva městský rychtářové, osm konšelův neb starších obecních, totiž 4 městský a 4 předměstský, jeden kontribučnía vejběrčí, pět kostelníkův, a

Contribucžni

44

dva domovní komisařib, tři sádčí masa, dva vejběrčí z vína, tři špitální hospodářové a též jeden podružský rychtář, rozličnejch pak řemesel třináctero cechův, přísažní cechmistrové. Obec městská jest ve vší počestnosti zachovalá, však po velikých nešťastných pádech, ohněch, velkých přívalích, hrozných a neslýchaných povodních a z jiných rozličných příhod nynějšího času v velké chudobě postavená. Měšťané a sousedé jsou téměř samé řemeslníci a na domech větším dílem bez rolí, gruntštukůvc a oužitkův, kteří se toliko na samé ruce s řemeslem těžko živiti musí. Však předse město to Velká Mezeříčd všechny městské právní podstaty, jako jurisdikcíe městskou a jus gladiif, zachovalo od starodávna i až posavadě a veřejně exercírujeg.

Při b

Commissarži Gruntstukuw d welka Mezeržicž e Jurisdicti f Jus Gladij g Exerciruge c

[fol. 114v] kterémžto městě Velkej Mezeříčia, a to na Novém městěb107, jest také židovská obec usedlá, která předešle, jak od lánské visitacíc 1657 roku, tak také i podle zemského sjemu neboližto snešení, od roku 1681 stabilírovanýchd židovských domův v počtě jedenácte v svém držení a usedlosti jměla. Však od teho času až do 1710 roku na třiceti a dva židovských domův vzrustla a se rozmohla, takže v procesue a soudu mezi městem a židovskou obcí Jeho Milostf císařská nejspravedlivěji uznati a podle v témž 1710 roku Páně nejmilostivěji a

welkeg Mezeržicži nowem Miestie c visitati d Stabilirowanych e processu f G: M: b

45

vynešeného sentenceg ty přibylé židovské domy zase reducírovatih a toliko jenom, jako od starodávno bylo, při jedenácti židovských domech zanechati a pozůstaviti i tejž židovskej obci školu neb synagogu zapečetiti dáti, ty přibylé a více přes jedenácte domy, pak aby židům, co oni za ně dali, křesťané zase nahradili a k svej obecní městský usedlosti přitáhli, nejmilostivěji poručiti ráčila. Obec městská a křesťané však, jsouce na chudobě a téměř v žádnej možnosti toho času postavena, nemohouce židům mimo těch jedenácti ostatní domy vyplatiti, s něma, židy a celou obcí židovskou, až na g h

Sentenze reducirowati

[fol. 115r] císařský nemilostivější konsensa se dobrovolně porovnali, aby židům těch třiceti a dvouch domův, počet a nic více, puštěn byl a na budoucí časy sice zůstával. Však z těchž třicíti dvouch domův, poněvadž ty a takové větším dílem od křesťanův pochází [!] a pod kontribucíb i daněma městskýma grunty městské jsou, aby židé na budoucí časy věčný, a vždycky nechte jejich domův tolik neb míně a jen ne vícec, k městu, a to do obecní kasyd, místo předešle dávajících 21 zlatýche nyní každoročně jedno sto zlatých rejnskýchf peněz dávali a odváděli. Na tom jak křesťané, tak i židé, udělajíce mezi sebou z obouch stran dobrovolné porovnání, přestali a zavřeli. I též Jeho Milostg císařská židům velkomezeřickýmh synagog [!] zase k jich budoucí potřebě otevříti dáti povoliti ráčila.

a

consens Contributi c Pasáž „věčný, a vždycky nechte jejich domův tolik neb míně a jen ne více“ připsána jako marginální vsuvka namísto škrtnutého textu d Cassi e fr: f Reyn: g G: M: h welko Mezeržiczkym b

46

Dále následují paměti, což se tak od starodávna po letech i až do nynějších časův při městě Velkej Mezeříčii sběhlo a přitrefilo, totiž: i

welkeg Mezeržicži

[fol. 115v] Léta Božího 1401 za panování krále Václava108 českého a na Moravěa bratr jeho Zikmund109, král uherskýb, chtěje sám Království český opanovati, vtrhl do Čechc k Německému Brodud110 s 2500 vojskem, které vojsko po Moravěe táhnouc škody velké nadělali, však když od Čechůvf rozraženo bylo, Uhřig, obávajíce se Čechůh, zase zpátkem do Moravyi pospíchali. I zvědíce o tem jejich utíkání Velkomezeřický a Tasovskýj111, cesty jim zasekali a okolo osmi set jich položili i všeliké loupeže jim odrazíce pobrali.

Léta Božího 1468 za panování krále Matyáše Uherskýhok112 Uhřil do Moravym vpadli a město Velkou Mezeříčn vydrancovali a zapálili, však hradu a kostelu svatého Mikolášeo nic neuškodili.

Léta Páně 1620, když jest Jeho Milostp císařská nad rebelanty českými u Prahy113 na Bílý hořeq114 vítězství obdržetir ráčila, Polácis, kteří císaři pánu na a

Waczlawa Cžeskeho a na Morawie Zigmund Kral Vhersky c Cžech d niemeczkemu Brodu e Morawie f Cžechuw g Vhrži h Cžechu i Morawy j welko Mezeržiczky a Tasowsky k Matiasse Vherskyho l Vhrži m Morawy n welkau Mezeržicž o S. Mikolasse p G: M: q u Prahy na bily horže r održieti s Polaczi b

47

pomoc přitáhli, po obdrženém nad Čechyt vítězství, pyšni učinění jsouce, vesnice rabovali, lidi okolo Velké Mezeříčeu, též i jinudy, ohněm trápili, mučili, t u

Cžechy welke Mezeržicže

[fol. 116r] hlavy knytlovalia, které v domech zastali, na nich peníze chtěli. Mnozí sedláci s ženama i s dítkami do lesův zutíkali a se poskovávali, nebo mnoho lesův tehdyva okolo Mezeříčeb bylo. Když sedláci a hospodáři před nima zutíkali, tehdy Polácic k lesům šli a jeli, volajíce: „Jane, Matěji, Václave, Pavle, Martined!“ A tak porozličně jmenujíce, lidé v lesích domnívali se, že by to snad jejich známé aneb přátelé byli a na ně volali, takže by již to zlé pominulo, aby domů šli. A když lidé z lesa vyšlie, Poláci je schytali, mučili a tak dobře je trápili a peníze na nich jmíti chtěli, jako na těch, kteří je v domech dočkali. Veliké peníze pobrali, mnozí lidé se voznobili. Jednoho sedláka žena z Dobrý Vodyf115, půl míle od města, s čtyřema dětma zmrzla v lesi, nebo byly snihy a mrazy veliké teho času po svatém Martiněg. Právě teho času přitrefilo se, že pan generálh císařský jménem Kontrbokvoji116, maršírujícej do Uherk, padl do města Velkej Mezeříčel s jedním regimentem císařského vojska. Ouřad městský a z obce měšťané vědouce, jak Polácim jinde hospodaří a měli tehdáž právě skrze město silný a

knytlowaly Mezeržicže c Polaczi d Jane, Matiegi, Waczlawe, Pawle, Martine e Polaczi f dobry Wody g Swatem Martinie h General i Kontrbokwog j marchirugicze k Vher l welkeg Mezeržicže m Polaczi b

48

[fol. 116v] marša jmíti, šli někteří k panu generálovi císařskému Kontrbokvojovib117 a prosíce jej, aby je před Polákyc chránil, dajíce mu dary na penězích a jeden stříbrný řetízek, kterej potřebovali, když v svobodách a v štěstí město postaveno bylo, měšťané k ptáku střílívali a ten, kdo ho trefil a dolů srazil, jmenovaný řetízek na něho dali a uctivost mu proukazujíce, domů se navracovali. Přijmouce tehdy dary, pán Kontrbokvojd118 na prosbu města Velké Mezeříčee slíbil, že nic zlého na město nedopustí. Jakož se stalo, že když Polácif do města na rynk přitáhli, žádali teho pana generála, aby jim dovolil půl dne město rabovat. On pak z jednoho domu v rynku, kde nyní lazebník Augustin Kalcherg119 zůstává, zvolna hleděl a buzikanh v rukouch držel a jeden regiment svejch vojákův na placi města v klidech postavených jměl. Polákůmi kvaltj dělat ani rabovat nedopustil. Oni předce žádali jenom jednu hodinu a posledně jenom půl hodiny žádali, mluvíce: „Šelmové, zkurvysynové, zastřelili mně v lesích bratra“, jiní zase: „Zastřelili mně ujcek“. Však nic obdržeti nemohli, nebo pan generál a

march Generalowi Czisaržskemu Kontrbokwogowi c Polaky d Kontrbokwog e welke Mezeržicže f Polaczi g Augustin Kalcher h Buzikan i Polakum j kwalt k Vgcze b

[fol. 117r] císařský Kontrbokvoja120 Polákůmb na odpověď dal, jestliže pokojně pryč z města nepotáhnou, že svým vojákům poručí do nich oheň dáti a je rozkáže postříleti. A tak Polácic museli pryč bez ublížení městu odmaršírovatid, však ale město muselo mnoho peněz za tu ochranu dáti. a

Kontrbokwog Polakum c Polaczi b

49

V několika dnech nadto zase nějací rabovníci Polácie k městu Velké Mezeříčif na Malou stranug121 do ouzkýho místa k skalce přijeli. Měšťané slyšíce o nich, vartu se zbraní drželi, šrank přetažený a zavřený jměli. Když tu přijeli, oheň do nich dali a tři z Polákůvh zastřelili, ostatní zahnali. Václav Pacovskýi122, soused velkomezeřickejj, z teho jedneho zastřeleného Polákak dostal kabát, jej nosil a zedral.

Léta Páně 1621 byla velká drahota v Mezeříčil, takže jedna míra pšenice za osm kop moravskýchm, to učiní 9 zlatých 20 krejcarůn, a žito jedna míra za sedm kop v prodaji a kupu bylo, a to proto, že byly velký vojny, roli zůstaly nezasety i také ouroda nebyla. Jan Mlátilo123, soused, prodal jednu krávu za sedm kop a dal ty peníze všechny d

od marchirowati Polaczi f welke Mezeržicži g malau Stranu h Polakuw i Waczlaw Paczowskeg j welko Mezeržiczkeg k Polaka l Mezeržicži m kop mor. n 9 fr. 20 xr. o Jan Mlatil e

[fol. 117v] za jednu míru žita a ještě byl z něho chléb odkorej a nepodařilýa [?]. Druhej rok však nato byla hojná ouroda, takže za jeden groš hodnej bochník chleba se dostati mohlo.

Léta Páně 1622 byl velký mor v městě Velkej Mezeříčib, takže z mnohých domův všechny lidé vymřeli. Nejprve pochovávali mrtvé těla do hrobův, však když se mor velice rozmohl, udělali na Moránic124 dvě šachty neb a

odkoreg anepodaržily welkeg Mezeržicži c Moranj b

50

jámy, do kterých mrtvý těla beze všechných pohřebův neb círk[e]vních ceremoniíd házeli. V těch časech, dříve nežli se Švejdae do Moravyf dostal, čtrnácte štandar[t]g neb praporcův Uhrůvh na koních do města Mezeříčei přijelo. Některý do pole vyjeli, obilí v poli mlátili, pod koně stlali, na hospodářích mnoho věcí přes obyčej vojenský jmíti chtěli, takže s nimi obstáti nemohli. I vydařil se jeden srdnatý a udatný člověk jménem Karel Ráčkůj125. Ten s některýma jinýma nočního času z města do lesa vyšel v tu stranu, kde Uhřik nebyli, vezmouce buben sebou, nemalé lermol udělal, jakoby d

Ceremonigi Sswegda f Morawy g Sstandar h Vhruw i Mezeržicže j Karel Racžku k Vhrži l Lermo e

[fol. 118r] na Uhrya udeřiti chtěl. Uhřib však se uleknouce, [se] splašili, na koně spěšně sedajíce, všechny ujeli a je bez zbraně, toliko jenom bubnem, zahnali.

Léta Páně 1643 mezi Božím vstoupením [14. V.] místy mnoho obilí ozimního okolo Mezeříčec pomrzlo. Téhož léta Páně dne 15. iunii, totižto na den svatého Vítad, mučedlníka Božího, učiněn jest vpád od švejdského lidu do města Velkej Mezeříče nad řekou Oslavoue. Přijeli od Sádkuf126 a od Třebíčeg127 rejtarův jeden tisíc a pět set. Trefili na šafáře panského v poli u Voslavičkyh128, [a] že jměl ručnici na a

Vhry Vhrži c Mezeržicže d S: Witta e welkeg Mezeržicže nad Rzekau oslawau f Sadku g Tržebicže h Woslawicžky b

51

sobě, toho ihned zastřelili. Přijedouc k městu, v poli u Božích muk na Malý straněi129 se postavili a jednoho trubače s pěti rejtary do města napřed poslali. Ti když přijeli k Horní bráněj130, Matěj Špačekk131, soused mezeřickýl, kterej na vojně bejval a dobře německy mluvit uměl, pta[l] se jich, kdo jsou a co žádaj. Odpověděli, že jsou nepřátelé a že pán jejich žádá tři tisíce rejnskýchm peněz. Když mu je dají, že se tomu městu nic zlého nestane. Tu se spěšně hledal primas a purkmistrn, i

maly stranie Horni Branie k Matieg Sspacžek l Mezeržiczky m Reyn. n Purg kmister j

[fol. 118v] doptajíce se jich, jměli skovaných obecních peněz na rathauzi patnácte set rejnskýcha. Zatím pán [se] svými vojáky mezi osmou a devátou hodinou před polednem již Dolní branoub132 do města přijel. Pán nad vojáky 1500 zlatýchc peněz vzal a více jmíti chtěl, a že ihned 3000 zlatých peněz (které on jmíti chtěl) nepoložili, dopustil město rabovat. A brzo u jednoho měšťana v rynku jménem Matouše Kohoutad133 více nežli 3000 zlatých skrytejch peněz vynalezli. Ve škopku je vynášeli a v rynku na plášti se s nima dělili. Chrám Páně i hrad a rathauz vyrabovali a měšťané též všecky zplundrovalie. Kde co najít mohli, všecko pobrali. Jednoho měšťana příjměním Čapkaf134 zastřelili. Ten opilej jsouc, na zeď městskou, když k zámku jeli, vyšel, halapertnu v rukou majíc, mluvil: „Dávejte do těch šelem oheň!“ A tu jest na tem místě od jednoho rejtara zastřelen. Mnoho lidí, kteří v tvářnosti tělnatí a šatní byli, sekáním poranili, chtíce na nich peníze jmíti. Něco mladého lidu mužského a

Rey. dolni Branau c fr; stejnou zkratkou jsou v originále označovány také všechny následující částky uváděné ve „zlatých“ d Matausse Kohauta e splundrowaly f cžapka b

52

pohlaví zajali nebo jsou jich k koňům potřebovali. Sedláci z panství135 do hradu neb zámku mnoho koní navedli, aby je zachránili, nebo byli toho

[fol. 119r] mínění, že se budou ze zámku měšťané nepřítelovi Švejdovia bránit. Ale že paní hraběnka Kyzlováb pak, paní teho města, vezouce statek svůj do královskéhoc města Brnad136, vzala sebou nejstatečnějších padesáte mužův a ti ještě se byli do města nenavrátili, ostatní pak v smělosti oslábli a se nebránili, jsouce přestrašení. Ženským osobám však nic na cti ublíženo nebylo. Poručil jim Švejdae, aby do kostela a na krchov šly, a dal jim ke kostelu švejdskou salva kvarduf, aby se jim nic zlého nestalo. Oltářům, obrazům a knihám v kostele také neublížil, než co lidé tam skovali, to všechno z kostela pobral. A tak poberouce téměř již všechno, co se jim líbilo po celém městě a co velmi dobře skováno nebylo. Jako i koně ze zámku a z města a k nim mladejch lidí naberouce, o třech hodinách po poledni z města vyjeli a za druhejma, od kterých se byli na to rabování odrazili, kteří ze švejdskýg země do Holomouceh137 maršírovalii, pospíchali. A zase se sjeli a spolu srazili, jak jsou o tom ti zajatí povídali, když se zase někteří do Mezeříčej v sedmi a v osmi letech po učiněném pokoji navrátili. Dvouch vojákův po sobě nechali, jednoho postřeleného u zámku sádeckéhok138 a druhého vopilého kořalkou. Zůstal v jednom sklepě jako hovado ležet. a

Sswegdowi Kyzlowa; připsáno jako interlineární vsuvka c Kral: d Brna e Sswegda f Sswegdskau Salvaquardu g Sswegdsky h Hollomaucze i marchirowaly j Mezeržicže k Sadeczkeho b

[fol. 119v]

53

Téhož léta Páně armáda císařská pod komandoua generála pana Ladislava z Valdštejnab139 přimaršírovalac do města Mezeříčed. Leželi po městě, [v] zahradách i loukách, kterýžto vojsko k Holomoucie140 maršírovalof, aby z něho Švejdug vyhnali. Tu opět to ubohé město Mezeříčh mnoho vystát a škod nésti muselo.

Léta Páně 1644 přijeli císařští vojáci, rejtaři jménem Henikovii141, na zimní kvartýryj do města Mezeříček. Leželi šestnácte neděl, mnoho na hospodářích jmíti chtěli, pláště, sedla a boty jim jednati a kupovati museli. Odjinud vojáky k sobě pozvali a hospodáři jim hostiny strojit museli. Mnozí s něma obstát nemohli, svý domy opustili a jinde sobě na nějaký čas místa hledat museli. Též také skrze častý maršel vojenský mnoho vystáli, nebo o nepříteli slyšet bylo, vojsko císařský se zhusta do českým země sjíždělo. Kdežto na druhej rok bitva s nepřítelem Švejdoun v Čechách u Jankovao142 se stala.

Léta Páně 1645 po porážce lidu císařského v Čechách u Jankovap143 Švejdiq opanovali město Jihlavur144. Tu opět na město Mezeříčs, též i na a

commandau Generala Pana Ladislawa z Waldtssteina c prži marchirowala d Mezeržicze e kHollomauczi f marchirowalo g Sswegdu h Mzeržicž i Henikowi j kwartiry k Mezeržicže l marche m Cžesky n Sswegdau o wcžechach u Jankowa p Cžechach u Jankowa q Sswegdi r Jyhlawu s Mezeržicž b

[fol. 120r]

54

okolní města, na šance dělání lidi mu posílat museli, kontribucía velký na město Mezeříčb uložil, [které] každej měsíc odváděti museli. Jeden z ouřadu a jeden z obce peníze vézti museli do Jihlavyc145 a tu ty jistý dvě osoby tam zadržel, až zase druhý měsíc jiní dva peníze přinesli, ty první pustil domů a ty druhý zase tam čtyry neděle držel. A když peníze shledat a odvést nemohli, hned hrozil, že Mezeříčd zapálí a zámek rozboří a to tak dlouho dělal, pokud Jihlavue146 v své moci jměl.

Téhož léta Páně nepřátelé, lid švejdskýf, přitáhli a oblehli město Brnog147 v Moravěh. Tu opět město Velká Mezeříči mnoho zlýho od nich vystáti muselo. Třikráte přišli od Brnaj148 na Mezříčk rabovat a co se jim hodilo, všechno brali. Potřetí když přijeli, i peří z peřin vysejpali a do těch cích obilí nasejpali a k Brnul149 do ležení vezli. Bylo jich pět set rejtarů. Tu jim lid moravským v lesích Na Šípěn150 jmenovaném, něco více nežli jedna míle od Brnao151, cesty zasekali, a když do lesů vtrhli, pozadu na ně udeřili, mnoho z nich postříleli a ostatní, kteří mohli, zutíkali. Lid moravskejp, kterej v lesi byl, co naspěch mohli, z vozův do lesa odnesli, ostatek pak i s vozy zapálili. a

Contributi Mezerzicž c Jyhlawy d Mezeržicž e Jyhlawu f Sswegdsky g Brno h Morawie i welka Mezeržicž j Brna k Mezržicž l Brnu m Morawsky n na Ssipie o Brna p Morawskeg b

[fol. 120v]

55

Více téhož léta Páně švejdskýa generál Durštersonb152, nemohouce pevnosti Špilberkuc153 ani města Brnad154 pro jejich udatné bránění dostati, odtrhl s hanbou a vtrhl do Rakouse. Některé města více lidem opatřil, odtud do Moravyf se obrátil. Dne 16. octobrisg, na den svatého Havla opatah, k Mezeříčii přitrhl se všechnou svou armádou. Generál Dorštersonj155 lehl do města, oblíbil sobě kvartýrk v rynku v domě nyní Bernarda Trojanal156. Přednější oficírovém také do města přijeli a kde se kterému líbilo, kvartýryn sobě v domech vzali. A co mohlo vojska se do města, ostatek po zahradách, loukách a do pole, položilo a tu tak své ležení jměli. Mnozí sebou přinesli masa, rejtaři na koních a pěší na muškejtícho a pikách, které tehdáž užívali. Parkány a ploty všechny popálili, přitom sobě masa vařili a pekli a kde ještě co bylo, do ostatku pobrali. Ani stáda a dobytek, za půl míle i dále zahnaný, neobstály. Všechno zajali, pobrali a město Velkou Mezeříčp dočista vydrancujíc, do ty největší chudoby a v nic uvedli. Na druhý den maršq svůj měli k Čechámr k městu Litomyšlis157. a

Sswegdsky General durssterson c Sspilbergku d Brna e Rakaus f Morawy g 8bris h S: Hawla oppata i Mezeržicži j General dorssterson k qvartir l Bernarda Trojana m officirowe n qvartiry o musskegtich p welkau Mezeržicž q march r kcžecham s Lytomyssly b

[fol. 121r] Léta Páně 1646 strhl se ve městě Velkej Mezeříčia hroznej mor. Trval od svatého Prokopab [4. VII.] až do svatého Martinac [11. XI.]. Umřelo v tom a b

welkeg Mezeržicžj S: Prokopa

56

času jeden tisíc lidu. Nejprve mřeli pomalu, dva nebo tři za jeden den, potom po osmi a po desíti i více některý den. Třikráte se trefilo, že bylo umrlejch osmnácte za jeden den. K posledku zase pomali mřeli. Pět domův tak nešťastných bylo, že v nich všechni vymřeli. Naprotiva tomu zase pak pět domův tak šťastných bylo, že v nich ani jednoho člověka neumřelo.

Léta Páně 1648 velkomezeřická paní hraběnka Kyzlovád byla zajatá v Prazee od švejdskýhof lidu. Musila se vyplácet a na to vyplacení od nepřítele půjčil jí peněz pan kardinál pražskejg. Potom za nějaký čas prodala panství158 velkomezeřickéh panu hraběti Rudolfovi z Kounici159.

Léta Páně 1660 vyšel oheň v Velkej Mezeříčij na Horním městěk160 u Jana Plachetky jinak Trnkyl161. Shořelo domů osm a na devátým jeden krov, a c

S: Martina welko Mezeržicžka Pani Hrabienka Kyzlowa e Praze f Sswegdskeho g Pražskeg h welko Mezeržiczke i Rudolphowi z Kaunicz j Welkeg Mezeržicži k hornim Miestie l Jana Plachetky ginak Trnky d

[fol. 121v] druhý že odtloukli, oheň přetrhli. Však ten oheň dostal se také do města. Celý rathauz do gruntu a dva domy vedli něho vyhořely. A když ten jeden dům vedle rathauzu zase stavěli, spadl jeden tesař shůry dolů do ulice na dláždění a do smrti se zabil.

Léta Páně 1662 na den Vstoupení Pána Krista [18. V.], totiž dne 17. [!] máje, byl velkej mráz, takže ozimní obilí pomrzlo a led namrzl na jeden prst tlustý a druhý den nato, dne 18. máje, napadl sníh.

57

Téhož léta Páně dne 11. srpna v pátek po svatém Vavřincia krupobití velké bylo, které všechno potlouklo, a povětří velké množství střech dolů sházelo. Jak na domech, tak na stodolách, velké hrozné škody nadělalo. Jedno pacholátko Jiřímu Komaškovib162 povětří vzalo, do jednoho potoka zaneslo a usmrtilo.

Léta Páně 1663 dne 11. juliic byl velkej déšť, příval a hrozná povodeň v městě Velkej Mezeříčid. U Zhořie163 se některé rybníky potrhaly, přivalila se hrozně velká voda a

S: Wawržinczj Gyržimu Comasskowi c July d welkeg Mezeržicži e Zhorži b

[fol. 122r] v noci z obouch stran města, potopila množství dobytka hovězího, ovčího a černýho a nadělala voda ta hrozných škod, jak na stavení, tak i na jiném. Po ulicích na koni přejet nemohl, nebo hrozná voda byla a devět mostův okolo města pobrala. Jeden chlív pak celý i s dobytkem při žlebě uvázaným z města až k mlejnu Kočvarovýmua164 neporušitedlně odnesla a tu stát nechala.

Téhož roku turecká partajb padla do Moravyc. Okolo Kounic165 mnoho vesnic popálili a lidé mladý zajímali. Z Mezeříčed také lidé do lesů zutíkali, však někteří nic se nestrachovali, přece v městě zůstali a po městě s bubnem od jedný brány k druhý ve dne i v noci chodili. Potom pak dostali zprávu, že Turek již zase pryč je, zpátkem a domů z lesů lidé se navracovali.

a

Koczwarowymu Tureczka Partag c Kaunicz d Mezeržicže b

58

Léta Páně 1668 dne 15. juniie na den svatého Vítaf bylo krupobití [ve] Velké Mezeříčig. Tak velké, že všechno potlouklo.

Léta Páně 1679 dne 19. juniih přijel do města Velkej Mezeříčei důstojně velebný a vysoce urozený pán P. Jan Josef hrabě Breuner166 nad Statcem e

Juny S: Witta g welke Mezeržicži h Juny i welkeg Mezeržicže f

[fol. 122v] a v Štibinku, Sladnicích a Rabensteinu, biskup v Nikopolích a holomouckýho biskupství scholasticus, praelatus, suffraganeus, residens canonicus ad sanctam Annam, rector perpetuus ac in spiritualibus generalis vicarius et officialis visitator generalisa, s velebným kanonicem holomouckém panem Fišeremb167 a přebýval v městě Velkej Mezeříčic sedm dní. Primas, purkmistrd a rada téhož důstojně velebného pana sufragánae s náležitou uctivostí přivítali a za to snažně žádali, aby věže a zvony, obzvláště pak velký zvon jakožto klenot městský, v moci a platu, když se mrtvému tělu rány vyzvání, ouřadu radnímu a obci do městské kasyf k přijímání bez překážky velebného duchovenstva zůstával, poněvadž město a obec jak věž stavěti, tak také s[e] zvony jednati musí. Načež velebný pan sufragáng odpověděl, že ani on ani velebné duchovenstvo takový zvon odnímati a z moci ouřadu neb obci města teho vzíti nemíní, alebrž starožitný plat, však toliko jen z velkého zvonu, ouřadu a obci města teho patřiti má. Mezitím dne 24. juniih, jenž byla slavnost svatého Jana Křtitelei a a

P: P: Jan Josep hrabie Breüner nad Statczem aw Sstibingku, Sladniczich aRabensteinu Biskup w Nikopolich a hollomauczkyho Biskupstwi Scholasticus, Praelatus, Suffraganeus, Residens Canonicq ad Stam Annam Rector perpetuus ac in Spiritualibus Generalis Vicarius et officialis Visitator Generalis b Canonicem Hollomauczkem Panem Fisserem c welkeg Mezeržicži d Purgkmister e Suffragana f Cassi g Suffragan h Juny

59

mučedlníka Božího, důstojně velebný pan sufragánj velký kostel založení svatého Mikulášek, též druhého dne 25. dito velký zvon a dvanácte odjinud přivežených zvonův, posvětil a množství lidu biřmoval. i

S: Jana Kržtitele Suffragan k S: Mikulasse j

[fol. 123r] Léta Páně 1683, když byl ouhlavní nepřítel křesťanstva, Tureka, u Vídněb168, v městě Velkej Mezeříčic byl velkej strach. Lidé se do lesů sem i tam skovávali a kde by se ukrýti mohli, někteří místa hledali. V městě pak dnem i nocí silné vartyd drželi.

Léta Páně 1685 dne 5. listopadu přimaršírovaloe z Uherf od Nových Zámkůvg169 do města Velkej Mezeříčeh dvanácte kompaniíi liniburskýchj vojákův, mušketýrův, a dvě kompaniek granatýrůvl. Byli po všem a celém městě rozkvartýrovaním, v každém domě po desíti a po dvanácti mužích. Proviantun dostali na každého muže jeden funt masa, jeden máz piva a jeden bochník chleba, ale nejprve museli sousedé na ten provianto peníze sbírat a dávat. A to vojsko sousedé na svý peníze vychovávati, piva a pálenýho dosti dáti, outratu velkou udělalo vojsko to, takže každého souseda tři zlatý rejnský a více koštovalo, a to jenom přes jeden den a noc.

a

Turek Widnie c welkeg Mezeržicži d warty e prži marchirowalo f Vher g nowych Zamkuw h welkeg Mezeržicže i Compagnij j Lynyburskych k Compagnie l Granatiruw m rozquartirowanj n Profiantu o Profiant b

60

Léta Páně 1694 dne 10. srpna, jmenovitě na svatého Vavřincep, bylo krupobití u Mezeříčeq. Napolovic obilí ztlouklo a v tu stranu k Martěnicímr170 všechno. p

S: Wawrzincze Mezeržicže r Martieniczim q

[fol. 123v] Léta Páně 1695 na den Božího Těla, jenž bylo druhého juniia, a potom 3., 4., 5., 6. a 7. dito byly velký mrazy, takže [na] jednoho malíška led tlustej na vodě ve žbeřeb namrzl. Obilí vozimní, obzvláště při vodách a dolinách na nízkejch rolí, pomrzlo, málo v něm zůstalo. Na vysokých rolí a kopcích však mu tak neuškodilo. Dne 14. juniic zase byl velkej mráz.

Léta Páně 1696 tu sobotu před provodní nedělí [28. IV.] v městě Velkej Mezeříčid do věže kostelní svatého Mikulášee hrom udeřil a co od dřeva bylo, všechno spálil. Zvony a hodiny rozpustil. Celou noc a den oheň trval.

Léta Páně 1697 na den, právě když obilí kvésti jmělo, zase byly mrazy, takže co obilí bujné bylo, to pomrzlo.

Léta Páně 1704, když Uhřif zrebelírovalig a nejenom do Rakoush, alebrž do Moravyi hluboce až k Nikolšpurkuj171 a na brněnskouk a

Juny wežberže c Juny d welkeg Mezeržicži e S: Mikulasse f Vhrži g z Rebellirowaly h Rakaus i Morawy j Nikolsspurgku k Brnienskau b

[fol. 124r]

61

stranu se pouštěli, nepřátelsky vpadali, rabovali města a dědiny pálili i lidé stínali a mordovali, byla veřejná vejprava k zemský defenzia nařízená. Takže podle krajského rozvržení z města Velkej Mezeříčeb vždycky z pátého domu na tu vejpravu proti rebelantůmc jeden muž se zbrojí a s zbraní jíti jměl. Potom pak přišlo na desátýho, a tak z města Velkej Mezeříčed přes třiceti chlapů proti rebelantůme, z celého kraje Jihlavskéhof172 však přes pět set mužův, dobře se zbraní zaopatřeného se vypravilo. Pan krajskej Kryštof baron Věžníkg173 s množství jinýma panskýma oficíry ten lid jako vojsko na uherskéh hranice vedl, v Třebíčii174 se shromáždili a odtud přímo do Hodonínaj175 maršírovalik. A hned tu první noc v Hodoníněl176 od rebelantůvm pokušení jměli. Potom byl s těma lidma Rohatecký pasn177 obsazen, tu šancovalio šest neděl. V tom času pak dne 12. februariip 1704 mezi 11. a 12. hodinou v poledne vypustíce se jistá partajq z teho lidu přes vodu Moravur178 na uherskous stranu k Skalicit179, chtíce ňáký pajtu udělati a stádo ovec z uherskýv na moravskouw stranu přehnati, v tom Kurucix a rebelantiy na moravskýz lid z Jihlavskýhoaa kraje180 padli. Čtyryadvacet a

Defensi welkeg Mezerzicže c Rebellantum d welkeg Mezeržicže e Rebellantum f Jyhlawskeho g Chrisstoph Baron Wiežnik h Vherske i Tržebicži j Hodonina k marchirowaly l Hodoninie m Rebellantuw n Rohateczky Pass o Ssanczowaly p february q Parthey r Morawu s Vherskau t Skaliczi u Pagt v Vhersky w Morawskau x Kuruczj y Rebellanti z Morawsky b

62

aa

Jyhlawskeho

[fol. 124v] mužův zastřelili a šestnácte mužův chytili a s sebou do Skalicea181 vedli, mezi kterýma chycenýma byl také Vilím Šnejderb182 z Jihlavyc183, jakožto nad lidem komandýrovanýd hejtman chycený. Ta vejprava tenkráte mnoho města Mezeříčee koštovala, takže mnohý soused patnácte i sedmnácte zlatejch rejnskýchf mimo ordinární kontribucíg na to dáti a zase i podruhýkráte s velkýma outraty a nákladem zemský dragouny proti těmž rebelantůmh verbovati musel.

Léta Páně 1706 na den 1. máje navečír strhla se hrozná bouřka, hřímání a blejskání nad městem Velkou Mezeříčíi. K Balinámj v tu stranu protrhl se oblak a byla hrozná povodeň. Nočního času, od desíti až do dvanácti hodin, veliký škody nadělala. Dva domy i s lidma, s dobytkem a všechným a z třetího domu světnici pryč vzala a jedenácte osob lidí, dobytka však bezpočtu, potopila. Rynk a ulice byly jako jeden hluboce naplněný vody rybník, takže žádný by na koni přejeti nemohl. Voda oknama do domův sousedům tekla. Jeden panský hejduk jménem Hans Paul Holštajnk184, nemohouce po rynku tej hroznej vodě utécti, salvírovall se k statuim kamenný svatého Jana a

Skalicze Wylym Ssneider c Jyhlawy d commandirowany e Mezeržicže f zlateych Rein. g ordinarni Contributi h Rebellantum i welkau Mezeržiczi j kbalinam k Hanz Paul Hollsstain l salvirowal m Statui b

[fol. 125r]

63

Nepomuckéhoa. Až na vrchní stupně vylezl, velmi křičíc. A chtějíce život obdržeti, musil se sloupu kamenného chytiti a tak dlouho držeti, až ta voda zase spadla. Nebo dříví rozličné ta voda sebrala a s ním Dolní bránu185 zanesla. Tudy ještě více voda v rynku a v ulicích se vydula a domy znalívala. Vína, piva a rozličné věci se podtunuly, dílem zkazily, zdi pobořily, nebo voda ta hrozně zhroucí byla, takže i zdi kátila a dláždění hluboce vymlela. A dle bedlivého teho sepsání skrze na to vyslanou komisíb za třinácte tisíc pět set třiatřicíti zlatejch rejnskýchc a dvaceti krejcarů ta velká povodeň škody při samém městě Mezeříčid udělala.

Téhož léta Páně a dne od teho hrozného přívalu deště a oblaků prolomení a neslýchaného zvodnění, kdežto ta hrozná povodeň velké dříví a domy brala i kamení dost velké válela, most velký kamenný klenutý na silnici blíž panské vobory také tak velice ten hroznej příval a povodeň podemlela a podebrala, že se co obávati bylo, aby se nezhroutil. Pročež skrze řemeslníky, jakožto zednického baumistrae Jiřího Plaumauraf186 a

S: Jana Nepomuczkeho Comissi c Reyn. d Mezeržicži e Baw Mistra f Giržiho Plaumaura b

[fol. 125v] z Votínaa187 s jeho tovaryši, tesaři a nádeníky pak velkomezeřickýb skrze celý rok reparýrovánc a opraven jest. Kterážto reparacíd a oprava jednoho mostu tři sta zlatejch rejnskýche koštovala a na hotových penězích z prostředkův obecních velkomezeřickýchf proti aprobacig náležitě zaplaceno jest. a

Wottina welko Mezeržiczky c Reparirowan d Reparati e Reyn. f welko Mezeržiczkych g Approbati b

64

Léta Páně 1709 na den svatých Třech králůvh [6. I.] a ten celý tejden byly veliké a hrozně silné mrazy a neslýchaná zima, jako i potom dále a přes celý masopust [6. I. – 13. II.] tak jak živ žádný člověk takový hrozný zimy, mrazův a velkých sníhův nevídával, neslýchávali a nezakusil. Dne 2. februariij pak již nejprudšejší mráz a zima, že žádný téměř na cestu se vydati nesměl, a teho dne velkej vítr, sníh a chumelice se strhla. Jedna žena s svejm manželem byla v dědině Voslavicik188, čtvrt míle od města Velké Mezeříčel, a chtíce se zase do města navrátiti, dojíti nemohla, alebrž u samého města zmrzla. To byla hrozná a neslýchaná zima. Mnoho lidí, zvěři a ptactva i stromové pomrzlo. Zajíci běhali sami k lidem až do stavení, byli chudí a dost jich po šesti krejcařích k dostání. h

S: S: Tržech Kraluw nyslychawal j february k Woslawiczj l welke Mezeržicže i

[fol. 126r] Léta Páně 1723 dne 17. máje vyšel hrozný oheň a město Velká Mezeříča z dopuštění Božího vyhořelo. Též hrad aneb zámek panský, sto a dva domy, rathauz, obecní pivovar, dvě brány a dva obecní domy ten ukrutný a strašlivý oheň strávil a v popel obrátil i velkejch škod nadělal. Město a ubohý sousedé do chudoby uvrhl, takže skrze náhlé překvapení takového přehrozného ohně, pádu a neštěstí ubozí v tom zachvácení lidé ani svých nábytkův ani i někteří svejch životův salvírovatib nemohli, anobrž skutečně čtyry osoby ze sousedův žalostně v tom ohni zahynuly. Jiní pak chtíce své živobytí zachrániti, zlomenýma rukama bolestně plačíc a žalostnýma hlasy naříkajíc, všechno opustit a do tej největší bídy, nouze a chudoby (buď však vše ke cti a chvále Boží) padnouti museli. Škodu tu od krajského ouřadu nařízená a vyslaná a b

welka Mezeržicž Salvirowati

65

komisíc mimo panského toliko jenom při samém městě na mnoho tisíc zlatejch rejnskýchd sepsala a spočítala.

Pan Bůh všemohoucí ráčiž takové a všechny c d

Commissi Rey:

[fol. 126v] jiné nešťastné škodné pády a zlé příhody, jak od teho města Velkej Mezeříčea a panství189, tak i také jinde a všudy milostivě odvrátiti a nás hříšné na milost přijíti.

Vyhledáno, sepsáno a extrahýrovánob skrze Františka Ignáciuse Kontekac190, teho času radního písaře v městě Velkej Mezeříči nad řekou Oslavoud v Markrabství moravskéme léta Páně 1727.

Slyšelf jsem z úst pana primasa města Velké Mezeříčeg, že by nějaký znamení anebo předpovídání toho hrozného ohně, od kterým při roce 1723 vypsáno jest, v tomto městě předcházeti mělo, a to takový. Touto nedělí, tejden před tím ohněm léta nadopáčenéhoh 1723 místo dvanáct hodin na zámeckých hodinách sto a dvakrát na cimbál udeřilo, ačkoliv sice tyto hodiny vždycky dobře šly. Následující první nedělu na to mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou tento hrozný oheň na place v domě pana hejtmana Pacherai191 tak kvapně vyskytl, že za krátké čas sto a dva domy měšťanský, zámek a panský sejpky a

welkeg Mezeržicže Extrahirovano c Frantisska Ignatiuse Contecka d welkeg Mezeržicži nad Rzekau oslawau e Margkrabstwi Morawskem f Celá následující pasáž připsána dodatečně jinou rukou. g Welke Mezerzicze h nadopaczeneho i Pachera b

66

s mnoho tisícech mír obilí do gruntu vyhořely. Na věčnou památku toho velikýho ohně to okno, skrz který oheň

[fol. 127r] v domě pana hejtmana Pacheraa192 vyšel a se hned do střechy dostal, jak dejmem a ohněm začmouděno bylo, ještě tak černý zanecháno jest, aby potomky budoucí, spatřujíce na to okno, vdyckyb v čerstvej památce jměli, že v tomto domě a tím oknem léta 1723 dne 17. měsíce máje město Velká Mezeříčec tak velice škodlivým ohněm na sto a dva měšťanský domy vyhořelo. Bylo tehda nad to město starožitný hned obzvláštní dopuštění Boží, nebo oheň tak kvapně a prudce vyskytl, že za maličkou chvíli na pět a šest rozličných [?] místech město hořit začalo. A když na jednom místě se hasilo, ihned na druhým a třetím dosti daleko od sebe stojícím místě hořiti počalo. Zámek nádhernýho a důkladnýho stavení až do gruntu shořel a přes troje klenutí oheň až do sklepy přišel. Sejpky pak panský, ačkoliv daleko od města samy v poli stály a křidlicami znova kryty byly, skrze lítající rozpálený šindele a hořící slámu přece zapáleny byly a s mnoho tisícema mír rozličnýho obilí, na čtyry štoky z dobrého cajkud nedávno vystavený, do gruntu shořely, takže panství na samým <s> zhořeným [!] obilí přes dvakráte sto tisíc zlatých rejnských tenkrát škodovalo. a

Bachera. Vzhledem k ojedinělosti této formy přepis hejtmanova příjmení setrvává u převládající podoby „Pacher“. b wdiczky c Welka Mezeržicze d zaiku

67

68

69

70

71